MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Evropská studia
Politické vztahy a spolupráce mezi EU a Ruskem v období let 2000 – 2008 Bakalářská práce
Georgis Cilimingas
Vedoucí práce: Mgr. Petra Kuchyňková UČO: 65309 Obor: MVZ – EVS Imatrikulační ročník: 2005
Hradec Králové, 2010
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci Politické vztahy a spolupráce mezi EU a Ruskem v období let 2000 – 2008 vypracoval samostatně a použil jen zdroje uvedené v seznamu literatury.
V Hradci Králové dne 2. května 2010
Georgis Cilimingas
2
Rád bych vyjádřil poděkování Mgr. Petře Kuchyňkové za vedení práce a poskytnuté nápomocné rady a instrukce a také za trpělivost.
3
Obsah 1. Úvod ……………………………………………………………………………………...…6 2. Historická dimenze a význam spolupráce ………………………………………………..…8 3. Spolupráce v 90. letech ……………………………………………………………………..9 3.1. Situace po pádu železné opony ………………………………………………………….9 3.2. Program technické pomoci TACIS ………………………………..……………...……10 3.3. Dosažení, podepsání a vstoupení v platnost Dohody PCA …………………………….12 4. Rok 2000 …………………………………………………………………………………..14 4.1.1 Společná strategie EU …………………………………………………..…………..14 4.1.2. Ruská střednědobá strategie ……………………………………………..…………15 4.2. Významná změna v ruském vedení ……………………………………………….…...17 5. Rozvoj politické spolupráce a vztahů ……………………………………………………..17 5.1. Politické vztahy ………………………………………………………………….……..17 5.2.Čtyři Společné Prostory……………………………………………………………..…..20 5.2.1. Společný Hospodářský Prostor …………………………………………………….20 5.2.2. Společný Prostor Svobody, Bezpečnosti a Spravedlnosti …………………….........21 5.2.3. Společný Prostor vnější bezpečnosti …………………………………………….…21 5.2.4. Společný prostor pro využívání zdrojů, vzdělání a kultury ………………….…….21 5.3. Východní rozšíření EU …………………………………………………….…………...21 5.3.1. Kaliningradská enkláva …………………………………………………………….24 5.4. Bezpečnostní spolupráce ……………………………………………………….………25 5.5. Otázka lidských práv ………………………………………………………...…………27 6. Ekonomické vztahy …………………………………………………………………..……28 7. Energetické partnerství ………………………………………………………………..…..30 8. Regionální spolupráce ……………………………………………………………..………34 8.1. Severní dimenze …………………………………………………………….….………34 8.2. Černomořská synergie …………………………………………………………….……35 9. Jednaní o nové dohodě a prohloubení spolupráce ……………………………………..….36 10. Závěr ………………………………………………………………………..……………40 4
11. Seznam použitých zdrojů .…………………………………………………….… ………43 11.1. Literatura ........…………………………………………………………………………43 11.2. Internetové zdroje ....…………………..………………………………….…...………44 11.3. Primární zdroje .........……………………………………………………….………….45 11.4. Internetové portály ..……………………………….…………………….………….…46 11.5. Sekundární zdroje ..........................................................................................................46 12. Seznam zkratek ..................................................................................................................49
5
1. Úvod Rozvoj tohoto procesu a jevu má globální význam. Předmětem této práce je spolupráce a vztahy mezi Ruskou federací a Evropskou unií ve velice významném a specifickém historicky blízkém období. Rozhodnutí pro takové zkoumání je víceúrovňové. Jde o bezprecedentní jev z nedávné minulosti. Také se jedná o velkou výzvu pro Evropskou unii, ale to co se zdá být nejzajímavějším ze všeho je, že impulsy, vůle a orientace pro spolupráci s EU přichází také ze samotného Ruska, což je zcela nezvyklý a nový okamžik. Největší výzva spočívá v tom, že se jedná právě o globálně významný jev s velkou perspektivou pro obě strany do budoucna. Co se týká volby časového vymezení zkoumaného období, je také určeno za předpokladu, že právě v něm byl tento trend zahájen a dostával podporu pro prohlubování. Období let 2000 – 2008 je známé podle toho, že na čele Ruska stál prezident Vladimír Putin. Tento výzkum ale nespočívá v přínosu jeho osoby, ale v určování směru z jeho strany, kterým se bude vyvíjet ruská společnost, nebo v tomto případě jak se to odrazilo na ruské zahraniční politice. Z druhé strany také v tomto období začíná dostávat konkrétní formu a koordinaci společných vystupování členských zemí v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky Evropské unie. Takže hypotéza v této práci s hlavní výzkumnou otázkou zní: Zda v tomto období let 2000-2008 došlo k významnému rozvoji a prohloubení vztahů mezi Ruskou federací a Evropskou unií, respektive prokázat, že tomu tak bylo. V deskriptivně založeném textu se silnými empiricko-analytickými prvky v některých kapitolách zkoumá práce tento jev. V první časti se tato práce krátce vrací do minulosti, a ve větší míře do období, které přímo předcházelo zkoumané periodě, a to ze dvou důvodů. Nejdříve zdůraznit historickou dimenzi a význam této spolupráce. Již staletí je aktuální otázka spolupráce mezi Evropou a Ruskem a její význam se reflektuje i dnes. Potom, aby mohla být představena a prozkoumána spolupráce
v rozebíraném období, je nutné se seznámit s jejími začátky a jejím
znovuzaložením, dá-li se to tak nazvat, které předcházely v devadesátých letech. Druhá dimenze spočívá v tom, že seznámení se s poměry v této problematice v období, které přímo předcházelo zkoumané periodě, má v sobě také komparativní prvek, který poslouží k posouzení a k prokázání zadané výzkumné otázky. Práce se nadále vyvíjí hlavně v chronologické linii a postupně představuje konkrétní formy spolupráce, iniciativy a dosah spolupráce mezi Ruskem a EU. Hlavně je věnována pozornost politické dimenzi těchto vztahů a všemu s ní souvisejícímu. Takže v určité části jsou zkoumány také oblasti, které jsou následkem politické spolupráce, nebo jí právě naopak ovlivňují, ne-li určují. Jsou zde 6
myšleny oblasti jako ekonomická spolupráce a hlavní téma energetika. Práce také klade velký důraz a převážně se zabývá institucionálními formami této spolupráce.
7
2. Historická dimenze a význam spolupráce Spolupráce a vztahy mezi Ruskem a Evropskou unií ve velké části bez pochyby reflektují a mají v sobě historickou dimenzi. I přes to, že v dnešní formě probíhají téměř 20 let, jejich historická tradice zasahuje daleko do minulosti. Po více než pět set let se kardinální problém při definici pojmu Evropa soustředil na to, zda zahrnout či vyloučit Rusko.1 Během dějin se Rusko a ruské myšlení střídavě měnilo podle toho, zda bylo Rusko blízké, nebo součástí evropské tradice, či nikoliv, a obráceně, podobné názorové kolísání je zaznamenáno na evropské straně. Podobné střídavé vztahy na této relaci probíhaly i v praxi. Například rozdělením Polsko-litevské unie v 17. století se Rusko významně vícestranně vzdálilo od Evropy. O jedno století později, kdy zaznamenávalo takřka celosvětovou expanzi za období vlády Kateřiny II., se Rusko silně hlásilo k evropské příslušnosti. Bez ohledu na skutečnost, že se ruské území rozpínalo bez výjimky přes celou Asii až po Severní Ameriku, carevna Kateřina v roce 1767 kategoricky vyhlásila že „Rusko je evropský stát“.2 Taková pozice Ruska v tomto období
znamenala jeho silné mocenské postavení, kvůli čemuž mnoho
evropských států potřebovalo a chtělo s ním spolupracovat, a z tohoto důvodu „muselo“ uznávat a akceptovat toto ruské přání. Toto byl jeden z hlavních důvodů pro následnou spolupráci a ruské přiblížení se k Evropě. Tento trend bezpochyby zaznamenává svou kulminaci v 19. století, souvisí s porážkou Napoleona Bonaparte a významnou rolí, které v této porážce Rusko sehrálo. Po druhé světové válce, respektive po založení Evropského společenství uhlí a oceli ESUO, se dá mluvit o začátku formy spolupráce, která je také předmětem této práce. Její oficializování postupně nastávalo v osmdesátých letech jako následek toho, že tehdejší Sovětský svaz odmítal skutečnosti o existenci evropského integrovaného útvaru a spíše byly preferovány styky a spolupráce s určitými konkrétními členskými zeměmi Evropského společenství na bilaterálním základě. Kromě toho tehdejší vůdce Sovětského svazu Michael Gorbačov připustil, že vztahy s Evropským společenstvím mohou být vícedimenzionální. Východoevropskou obdobou ES měla být Rada pro vzájemnou hospodářskou pomoc RVHP3 1
Davis, Norman, Evropa. Dějiny jednoho kontinentu, Prostor a Knižní klub, Praha 2000, str. 32 Tamtéž. 3 Mnohostranná mezinárodní ekonomická organisace socialistických států. Vznikla 8.I.1949. Členy byly od roku 1949: Bulharsko, Československo, Maďarsko, Polsko, Rumunsko, Sovětský svaz; dále NDR od 1950, Mongolsko (1962), Kuba (1972), Vietnam (1978); Albánie byla členem 1949 – 1961. Chorvatovič, Marek, Rada vzájomnej hospodárskej pomoci, in portál SME.sk (http://encyklopedia.sme.sk/c/893816/rada-vzajomnej-hospodarskej-pomoci.html) 2
8
a nejprve na této relaci byl povzbuzován rozvoj vztahů. RVHP tak poprvé uznala, že výsledkem jednání nemusí být nutně dokument zabývající se obchodem.4 Přelom mezi osmdesátými a devadesátými lety je charakteristický fundamentálními změnami, které tehdy nastaly obzvláště v geopolitickém pohledu. Pád komunistické ideologie, a zejména rozpad Sovětského svazu, přinesly nové skutečnosti, na které reagoval vývoj vztahů na zmíněné relaci. Proto ještě před rozborem období, které je předmětem tohoto výzkumu, zdá se naléhavé představit období, které mu předcházelo, a na které přímo navazuje, a to devadesátá léta.
3. Spolupráce v 90. letech 3.1. Situace po pádu železné opony Než Evropské společenství a Ruská federace našly impuls k vzájemnému sbližování a cestu k sobě v nové regionální ba i celosvětové konotaci, určitou periodu hledaly sami sebe, a to zejména Rusko. Tato země v ultra rychlém období změnila svou pozici, uspořádání a nová situace po ní vyžadovala rychle se konsolidovat jak vnitřně, tak i v pohledu své mezinárodní pozice. V tomto směru nad ním opět visely již zmíněné a historicky tradiční otazníky, v jakém směru by se mělo ubírat ve vytyčování své geopolitické pozice. Zda to bude orientace k nějakému dalšímu významnému geopolitickém prostoru, nebo bude dohlížet na zachování a rozvoj své specifické autentičnosti. Zdá se, že byla vybrána jakási střední cesta, a to budovat vlastní systém v korelaci a na základě evropských hodnot, které ve své podstatě v Rusku nejsou nijak cizí, ale naopak jsou nedílnou součástí ruského duchu, také rozvíjet a zpevňovat svůj vliv v asijských částech, se kterými je ve velké míře Rusko již dlouhé období provázané. Úspěch geopolitiky lze vysvětlit následujícími faktory: umožnila Rusku domnívat se, že se těší jedinečné pozici coby „srdce“ Evropy a Asie; formulovala jasný cíl ruské zahraniční politiky – konsolidovat euroasijský kontinent pod moskevským vedením.5 Taková orientace ruské zahraniční politiky, nazývaná jako euroasianismus6, umožnila zmíněné povzbuzení vztahů s ES/EU, jelikož Rusko nemělo pocit, že mu z tohoto regionu explicitně hrozí 4
Pinter, John, The European Community and Eastern Europe, Pinter/RIIA, London 1991, citováno dle Marek, Dan, Od Moskvy k Bruselu, Společnost pro odbornou literaturu Barrister & Principal, Brno 2006, str. 86 5
Thom, Francoise, Ruská politika vůči Střední Evropě: Kontinuita a současné trendy, Občanský institut, Praha červenec 2001, str. 3 6 Rozšířená interpretace ruské pozice v mezinárodním systému pochází ze začátku 20. Století a je založena na přesvědčení, že svébytnost předurčuje Rusko jako mocenské centrum a most mezi západem a východem. Zahraniční politika Ruské federace, Katedra politilogie mezinárodních vztahů v Plzni (http://www.kap.zcu.cz/studium/sylaby/doc/2008_09/ls/sr/zahrpol.pdf)
9
jakékoliv nebezpečí, naopak v tomto kontextu shledávalo možnost pro dosažení vlastního rozvoje v politickém respektive systémovém a hlavně v ekonomickém smyslu. Je tu ještě třeba dodat, že i nyní u ruských politických prominentů zůstalo „zvykem“, že by se vztahy ve zmíněné relaci v podstatné části měly realizovat spíše s evropskými hlavními aktéry – nejvýznamnějšími členskými zeměmi EU, než se společenstvím jako celkem. Z pohledu ES/EU byla situace jednodušší a jasnější. Evropská unie se při určování své mezinárodní orientace, dá-li to se to takto označit, v období raných devadesátých let hlavně držela svých již zaběhlých principů a zvyků ve vztahu k Rusku, které jak již bylo zmíněno, v určité míře ještě hledalo samo sebe, což bezpochyby ovlivňovalo evropský přístup, který byl založen hlavně na skutečnosti, že Rusko a celý tento region, do kterého třeba spadají ruští sousedé jako například Ukrajina, Bělorusko a další, ve střednědobém a s velkým otazníkem i v dlouhodobém období se nepředpokládalo ani neočekávalo, že by se mohly eventuálně někdy integrovat do Evropského společenství. Následně ES/EU ve vztahu vůči Rusku podobně i ve vztahu vůči celému regionu, do jehož rámce hlavně spadá evropská část bývalého Sovětského svazu bez pobaltských republik, vsázelo na ekonomickou pomoc s cílem stabilizovat tyto země včetně Ruska, jak po ekonomické, tak i po politické stránce za účelem povzbudit jejich rozvoj a prosperitu, díky čemuž by se v blízké budoucnosti staly rovnoprávnými partnery k oboustranné spokojenosti, a také z druhé strany znemožnit destabilizaci těchto zemí, protože takový nechtěný vývoj by měl neblahé následky pro všechny tím, že by se tato nestabilita snadno „vyvezla“ do více evropských zemí a poznamenala by i Evropské společenství jako celek. Za tímto účelem se významným nástrojem pro tyto země včetně Ruska ze strany ES/EU stal program TACIS, postsovětská obdoba programu PHARE.7
3.2. Program technické pomoci TACIS TACIS je program pro technickou pomoc, který byl zahájen v roce 1991 a bylo do něj zahrnuto 12 republik bývalého Sovětského svazu plus Mongolsko. Hlavním úkolem TACIS bylo podpořit tyto státy při přechodu na tržní ekonomiku a v budování demokracie a právního 7
Phare je programem Evropské unie, vytvořeným v roce 1989 na podporu ekonomické restrukturalizace a politických změn v Polsku a Maďarsku, který byl postupně rozšířen na všechny kandidátské země EU a od roku 2000 i na země východního Balkánu. Národní vzdělávací ústav (http://www.nvf.cz/phare/)
10
státu.8 Rusku byla v rámci tohoto programu přiznána obzvláště významná role a důležitost, čemuž nasvědčuje i skutečnost, že polovina z celkového obnosu prostředků ve výši 2,66 miliard Eur byla od roku 1991 do roku 2006 věnována právě jemu9. V prvotním období byl TACIS hlavně nasměrován k pomoci transformace ruské ekonomiky a jejímu přechodu na tržní základ, kvůli čemuž byli přímo na místo vysíláni evropští experti na tuto oblast. V následujícím období tento program v Rusku zahrnoval i další dimenze jako například pomoc s vybudováním stabilního demokratického systému, dodržování lidských práv a bezpečnosti. To bylo zejména charakteristické pro období po podepsání Dohody o partnerství a spolupráci PCA, o které bude řeč v následující kapitole. Takže po schválení zmíněné smlouvy, v rámci programu TACIS následovala významná evropská pomoc Rusku ve směru k podpoře institucionální, právní a administrativní reformy, podpoře soukromého sektoru, pomoci pro ekonomický rozvoj, podpoře v sanaci sociálních následků z těžkého období, které předcházelo, a také k dosažení jaderné bezpečnosti. Kromě toho v návaznosti na zmíněný program následovala pomoc v rámci jiných programů jako Regionální program a program pro příhraniční spolupráci, pro ochranu životního prostředí, v budování informatické společnosti, v boji s organizovaným zločinem a jiné. V rámci TACIS se rozvinul podprogram malých projektů, které podporovaly budování různých státních a občanských institucí, podpora investic do malých a středních podniků, rozvoj lidských zdrojů. Výše pomoci pro tento druh projektu se pohybovala mezi 100 000 a 600 000 Eur.10 Tento druh pomoci Rusku v rámci programu TACIS, který je bez pochyby velice významný, i když v některých oblastech dlouho neplnil očekávání, jako například v ekonomické restruktualizaci, aktivně trval do roku 2006, kdy byl ukončen. Jeho funkce měla být po zmíněném roce plněna v rámci nástroje pro evropské sousedství a partnerství - ENP11, v souvislosti s čímž mělo Rusko poněkud specifické postavení.
8
TASIS – programma sotrudničestva ES in ES i Rossija: Ešče bolee blizkie partnery v boĺšoj Evrope, dostupné na http://www.delrus.ec.europa.eu/en/images/pText_pict/234/info_pack_eng.pdf, server Delegation of the European Union to Russia 9 Údaje z TASIS – programma sotrudničestva ES in ES i Rossija: Ešče bolee blizkie partnery v boĺšoj Evrope, dostupné na http://www.delrus.ec.europa.eu/en/images/pText_pict/234/info_pack_eng.pdf, portál Delegation of the European Union to Russia 10 Tamtéž. 11 Evropská politika sousedství je jedním z pilířů politiky, kterou EU provádí v rámci vnějších vztahů. EU se snaží pomocí Evropské politiky sousedství dosáhnout toho, aby se ze států s ní sousedících staly země politicky i ekonomicky stabilní a klade přitom zvláštní důraz i na dodržování zásad demokracie (http://www.euractiv.cz/print-version/link-dossier/evropska-politikassousedstvi-000048) Visegrad EU portal EurActiv.cz
11
3.3. Dosažení, podepsání a vstoupení v platnost Dohody PCA Jako následek oboustranných, ale na sobě nezávislých tendencí o nějakou formu oficializace nebo institucionalizace vztahů mezi Evropskou unií a Ruskou federací, již v první půli devadesátých let začalo úsilí dosahovat konkrétních obrysů. V Rusku se během období, kdy byl prezidentem B. Jelcin, čím dál jasněji krystalizovala vůle, ze které se stával kurs ruské zahraniční politiky, a která spoléhala na to, že se Rusko mělo vrátit do demokratického světa, což se projevovalo úsilím integrovat se do evropských mezinárodních organizací. To se silně projevovalo i vůči Evropské unii, kde bylo evidentní úsilí regulování vztahů podepsáním určité dohody o spolupráci, nebo asociace po vzoru ostatních středo a východoevropských států i přesto, že současně probíhala konsolidace Společenství nezávislých států12 hlavně pod ruskou záštitou. Z druhé strany evropští představitelé i přesto, že si oblast Ruské federace nedokázali v určitém časovém horizontu představit jako budoucího člena, jasně deklarovali zájem o rozvoj vztahů. Situace, jakož i vnitřní krize v Rusku nutily Brusel, aby vedl politiku, která z jedné strany znamenala, že byl držen klíčový partner na určité vzdálenosti „na dosah rukou“, resp. dál od integračních procesů, které probíhaly, z druhé strany znamenala podporu reforem a hledání oblasti pro posílení spolupráce.13 Následkem toho byly v roce 1993 zahájeny negociace o dosažení dohody, která bude rámcově regulovat oblasti spolupráce. V tom samém roce byla podepsána Společná deklarace o partnerství a spolupráci mezi Evropskou unií a Ruskou federací, která obsahovala úsilí o intenzifikaci politického dialogu a svobodného průtoku zboží, služeb a kapitálu. Ale i nadále pokračovaly rozhovory k dosažení rozsáhlejší dohody, během kterých byly koordinovány společné pozice ohledně otázek jako možnosti vývozu určitých ruských komodit do EU včetně odstranění některých celních a antidumpingových předpisů, a
v pozdější fázi negociace se do popředí dostala otázka
jaderných materiálů. Rozhovory byly ukončeny úspěšně, a tak dne 24. června 1994 byla na řeckém ostrově Korfu podepsána
významná Dohoda o partnerství a spolupráci – PCA
(Partnership and Cooperation Agreement). V této dohodě bylo stanoveno, že bude platit deset let, a pokud od ní někdo neodstoupí, bude automaticky po svém vypršení prodlužována o jeden rok. PCA ustanovovala partnerství mezi Evropskou unií a jejími členskými zeměmi a Ruskou federací a nejvýznamnější cíle dohody jsou: 12
Společenství nezávislých států je organizace zahrnující 9 z 15 bývalých svazových republik Sovětského svazu: Arméni, Ázerbájdžán, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán, Moldavsko, Rusko, Tádžikistán a Uzbekistán. SNS vzniklo na podzim 1991. 13
Bodio, Marcin, Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska, Dom wydawniczy ELIPSA, Warszawa 2005, str. 29
12
- rozvoj politické, hospodářské a kulturní spolupráce - realizace regulérního politického dialogu - vybudování podmínek pro podporu kapitálu a investic - eliminace diskriminačních praktik - reforma demokratického soužití - určování rámce stupně integrace Ruska a širší obsah spolupráce v Evropě - vybudování podmínek nebo pravidel volného obchodu mezi Evropskou unií a Ruskou federací.14 Tato dohoda znamená hlavní podstatu rusko-evropských vztahů, na jejíž základě se úspěšně rozvíjí spolupráce a bilaterální jednání až do současnosti. Kromě toho, že určovala rovnost v partnerských vztazích obou stran, umožňovala rozvoj hospodářské a obchodní spolupráce, a politického dialogu, měla tato dohoda i obecnou část, která plánovala společnou podporu pro šíření míru, dosažení bezpečnosti a podpory demokratických hodnot v regionu a ve světe. Obzvláště významná je změna politického dialogu. K dosažení vytyčených cílů dohoda ukládá pravidelné setkávání ruských a evropských představitelů na různých úrovních. Například na nejvyšší úrovni se budou pravidelně každý půlrok setkávat prezident Ruské federace s předsedou Evropské komise a Rady Evropské unie, z čehož vyplívá, že každé pololetí se budou uskutečňovat rusko-evropské summity. Také je umožněn průběh schůzek v rámci společné Rady pro spolupráci tvořené ministry zahraničních vztahů členských zemí a představiteli Evropské komise s představiteli ruské vlády. Schůzi Rady pro spolupráci by měl mít na starost z organizačního hlediska takzvaný Výbor pro spolupráci, ve kterém jsou zastoupeni představitelé všech zmíněných ruských a evropských institucí. Také na nižší úrovni v rámci parlamentárních výborů pro spolupráci se budou setkávat poslanci ruského a evropského parlamentu s jediným cílem, a to definovat a vydávat doporučení Radě pro spolupráci.
14
Bodio, Marcin, Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska, Dom wydawniczy ELIPSA, Warszawa 2005, str. 31
13
4. Rok 2000 Vývoj spolupráce a vztahů mezi EU a Ruskem je možné rozdělit do tří fází. První dvě fáze již byly v dosavadním textu nastíněny, myslí se období před vyjednáním a podepsáním dohody PCA. Pro druhou fázi je klíčové ještě se zmínit o jedné významné skutečnosti na této relaci, a to že v roce 1995 proběhlo další takzvané severní rozšíření Evropské unie o tři nové členské země. Je známo, že to byly Rakousko, Švédsko a v tomto případě bylo nejzajímavějším novým členem Finsko, čímž se Evropská unie a Ruská federace staly přímými sousedy, což přidává další důležitou dimenzi v jejich vztazích. Konečně třetí fáze je započata na začátku nového milénia a poznamenávají ji tři momenty: přijetí společné strategie EU vůči Rusku, střednědobá strategie pro rozvoj vztahů EU – Rusko v letech 2000 – 2010 přijatá ze strany Ruska, a hlavně významná změna v čele vedení Ruské federace, tj. nástup nového ruského prezidenta Vladimíra Putina namísto poněkud kontroverzního Borise Jelcina15. Tím se dostáváme do třetí fáze ve vztazích, a v následující části práce jí bude detailněji věnována pozornost, což je v podstatě i hlavním předmětem a účelem této práce.
4.1.1 Společná strategie EU Společná strategie jako nástroj zahraniční politiky dlouho čekala na to, aby skutečně byla zavedena do praxe v rámci SZBP - Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU, a s cílem větší koordinace členských zemí v této oblasti. Neharmonická politika v zahraniční oblasti se zejména projevovala vůči Rusku – což je svým způsobem chronický problém, a s cílem předcházet takové situaci byla na summitu Evropské rady v německém Kolíně v červnu 1999 schválena Společná strategie právě pro Rusko. Tato strategie byla založena na třech základech ve vztazích vůči Rusku. První se týkal obecného rámce společné politiky EU vůči Rusku, normativních aspektů a cílů: konsolidace demokracie, vláda zákona, integrace Ruska do evropského hospodářského a sociálního prostoru, spolupráce v oblasti bezpečnosti a stability Evropy.16 První část se v podstatě týkala zmíněné nezbytnosti provádění jednotné politiky vůči Rusku, ale druhá již stanovovala určité normativní podmínky, od kterých se očekávalo, že je Rusko bude plnit. Toto se často dává do souvislosti, nebo lépe řečeno, se srovnává s podmínkami, které je nutné, aby byly splněny ze strany států aspirujících pro 15
Boris Jelcin - president Ruské federace vybraný v roce 1991, odstoupil v prosinci 1999. Rusko, EU a USA, Transatlantické vztahy, prezentace, dostupné na http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/PFkatedry/politologie/Rusko__EU_a_USA.ppt 16
14
členství v EU. Tomuto napovídají i stanovené cíle ve třetí části. Samozřejmě nejvýznamnější se zdá být, že nechyběl úmysl o ekonomické přiblížení a také kladení důrazu na bezpečnostní dimenzi, ve které se také očekávalo významné sblížení a dokonce i konkrétní forma společného vystupování v rámci vojenských mezinárodních misí. Rozdílné ve srovnání s kandidátskými státy je to, že v tomto případě EU postrádala významnější nástroje, kterými by si mohla vynutit plnění očekávání. Z druhé strany je potřebné zmínit, že povaha vztahů dvou na sebe nezávislých a rovnoprávných aktérů přirozeně nedopouštěla takovou situaci. Společná strategie sdílela hodně společných prvků s dohodou PCA, a určovala aktivní dialog ve více sférách. Tak například je možné uvést úmysl o rozvoj dialogu již zmíněné bezpečnostní problematiky, ale klade se zde důraz i na jiné „životně“ důležité sféry. Jeden z klíčových „dialogů“, který se vynořuje ze Společné Strategie EU, byl EU-Ruský „energetický dialog“ zahájený v říjnu 2000 na šestém EU-Ruském summitu v Paříži, téměř současně se Zelenou knihou17 vydanou Komisí na konci listopadu 2000.18
Tato první
Společná strategie jasně deklarovala svá očekávání, že mezi EU a Ruskem dojde k rozvoji každé konkrétní započaté spolupráce a posílí se vzájemné strategické partnerství. Také vyžadovala koordinaci mezi členskými zeměmi vůči Rusku včetně jejich jednání na půdě všech relevantních mezinárodních organizací z tohoto pohledu. Všechny vize, principy a iniciativy, které tato strategie připouštěla, měly dva výrazné a podstatné cíle, a to zachovat a stabilizovat demokracii v Rusku a intenzifikovat spolupráci ke společným výzvám. Jak se měnilo předsednictví EU každých šest měsíců, každý předsedávající měl povinnost vypracovat zvláštní plán jakým způsobem implementovat Společnou strategii každých šest měsíců.19
4.1.2. Ruská střednědobá strategie Jako reakci na Společnou strategii EU, Moskva po uplynutí jen několika měsíců odpověděla obdobným způsobem. Strategie pro rozvoj vztahů Ruské federace s Evropskou 17
Zelená kniha – Komisí vydávané Zelené knihy jsou dokumenty, které mají podpořit debatu a nastartovat proces konzultací na evropské úrovni k určitému tématu (jako je sociální politika, jednotná měna, telekomunikace). Tyto konzultace mohou následně vyústit v publikování Bílé knihy, která na základě výsledků debaty již předkládá praktické návrhy pro uskutečnění konkrétní akce. (http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/z/zelena-kniha/1000719/5458/) – v tomto konkrétním případě se jedná o Green Paper – Towards a European strategy for the security of energy supply KOM(2000) 769, listopad 2000, dostupné na http://europa.eu/documentation/official-docs/green-papers/index_cs.htm 18 Hughes, J., EU relations with Russia: partnershipor asymmetric interdependency?, LSE Research Online, London 2006, str. 8, dostupné na: http://eprints.Ise.ac.uk/archive/00000651 19 Hughes, J., EU relations with Russia: partnershipor asymmetric interdependency?, LSE Research Online, London 2006, str. 5, dostupné na: http://eprints.Ise.ac.uk/archive/00000651
15
unií ve střednědobé perspektivě 2000 – 2010 byla představena předsedou ruské vlády a současně oficiálním následníkem Borise Jelcina Vladimírem Putinem na summitu Rusko – EU v Helsinkách v říjnu 1999.20 Tato střednědobá strategie byla také podobně jako v EU prvním dokumentem se zahraniční orientací v postsovětském období Ruska svého druhu. Narazila na pozitivní přijetí v Bruselu, ale byly slyšet i hlasy, podle kterých se jednalo o odpověď na Společnou strategii. To co ji dělá specifickou je to, že se dočkala nespokojenosti s dosaženými
výsledky
v ruských
významných
vládnoucích
kruzích,
které
Rusko
zaznamenávalo v druhé půli devadesátých let, a je jedním z mála ruských oficiálních dokumentů v tom období, který předvídal novou zahraničně politickou platformu. Podle Timofeje Bordačeva21 je tato strategie napsána v nesnadně čitelném jazyce a upozorňuje na tři významné okamžiky. V prvním se poznamenává, že strategie obsahuje všechny možné druhy vztahů, které probíhají na relaci EU – Rusko v politické, hospodářské a humanitární oblasti, čímž se vysvětluje, že Moskva je ochotna všestranně rozvíjet vztahy s cílem dosáhnout zlepšení a pozitivní změny. Druhá věc je kriticky naladěna a obsahuje kritiku, že ruská strana explicitně určuje priority podle vlastních zájmů bez toho, aby brala v potaz, že v dané situaci je nezbytné usilovat a očekávat dvoustranný kompromis v souvislosti s hlavními prioritami. Za třetí vytyčuje to, že tento doklad je přímo orientován a je v korelaci s dohodou PCA s připuštěním, že se jedná o hlavní dokument, ze kterého vyplývají hlavní cíle a priority ve spolupráci na cestě k dosažení strategického partnerství
mezi EU a RF v blízké
budoucnosti. Zdá se naléhavým zmínit, že tato ruská strategie do budoucna „usilovala“ ve vztazích s EU o skutečné dosažení strategického partnerství a nikoliv o ruské integrovaní do Evropské unie. Takové strategické partnerství by podle názoru v Moskvě mělo být založeno na: a) ochraně svobody konání Ruska jako mírového státu; b) společné vystupovaní Ruska a EU při řešení oddělených významných úkolů – obecně evropských a mírových problémů; c) spolupráce v případě zajištění bezpečnosti „sil samotných Evropanů bez izolace USA a NATO, a také bez monopolizace na kontinentě“; d) dalším otevřením trhu EU pro ruský export; e) zachování SNS jako hlavního institutu pro ekonomickou a politickou spolupráci v postsovětském prostoru.22
20
Bordačev, Timofej, „Strategija“ i strategii in Rossija i Evropejskij sojuz: pereosmyslivaja strategiju vzaimootnošenij / Pod red. A. Mošesa, Mosk. Centr Karnegi, Fin in-t meždunar. otnošenij. – M.: Gendaĺf, 2003, str. 86, dostupné na http://www.carnegie.ru/ru/pubs/books 21 Timofej Bordačev – ruský expert a ředitel Střediska pro evropské výzkumy v Rusku 22 Bordačev, Timofej, „Strategija“ i strategii in Rossija i Evropejskij sojuz: pereosmyslivaja strategiju vzaimootnošenij / Pod red. A. Mošesa, Mosk. Centr Karnegi, Fin in-t meždunar. otnošenij. – M.: Gendaĺf, 2003, str. 92, dostupné na http://www.carnegie.ru/ru/pubs/books
16
4.2. Významná změna v ruském vedení Začátek roku 2000 je klíčovým okamžikem pro samotnou Ruskou federaci, následně pro vývoj mezinárodních vztahů ve světe, a konečně také pro vztahy na relaci Brusel – Moskva. Odstoupení prezidenta Borise Jelcina a jeho nahrazení Vladimírem Putinem výrazně „otřáslo“ všemi zmíněnými segmenty a samozřejmě i spousty dalších. Vladimír Putin, na rozdíl od jeho předchůdce, měl v úmyslu jasněji podporovat a více se orientovat na spolupráci s Evropskou unií. Kromě určité míry náklonnosti této myšlenky z ideologického pohledu, byla v tomto jeho záměru velmi přítomna také pragmatická dimenze, neboli očekával že tato spolupráce může přinést jeho zemi stabilizaci a pokrok ve více oblastech. Právě s jeho nástupem a tímto novým kursem začíná zmíněná třetí fáze v Ruské zahraniční politice. Konečně třetí fázi (po roce 1999) charakterizuje rozhodný odchod Ruska od konfrontační pozice (byla také nazývána zahraničně-politickou „revolucí“ Vladimíra Putina) a úsilí nové kremelské administrace
založené na politickém přiblížení se k západu kvůli takovým
maximálním hospodářským výhodám, jako například že bude uznán regionální status Ruska, nebo začlenění se za výhodných podmínek do Světové obchodní organizace WTO.23 Také je zde na místě zmínit, že Putin nespoléhal nijak na obsah Evropské společné strategie, a novou ruskou zahraniční politiku, která prakticky začala být realizována v půlce roku 2000, a která hlavně věnovala pozornost tomu, aby se vztahy s EU nadále rozvíjely hlavně na základě vytyčeném v dohodě PCA. Tímto nová Putinova administrativa připouští „evropskou nakloněnost“ a poněkud se posouvá stranou euro-asijský koncept. Kromě určitého přiklonění k eurocentrismu24 v tom všem Putin viděl velikou příležitost k revitalizaci uvnitř ruského systému a společnosti, ale také omezení vlivu Spojených států.
5. Rozvoj politické spolupráce a vztahů 5.1. Politické vztahy Politické vztahy na přelomu tisíciletí měly dostatek předpokladů, aby se odvíjely pozitivním směrem, jak z oboustranné politické vůle, tak i na základě ustanoveného 23
Bordačev, Timofej, „Strategija“ i strategii in Rossija i Evropejskij sojuz: pereosmyslivaja strategiju vzaimootnošenij / Pod red. A. Mošesa, Mosk. Centr Karnegi, Fin in-t meždunar. otnošenij. – M.: Gendaĺf, 2003, str. 81, dostupné na http://www.carnegie.ru/ru/pubs/books 24 Eurocentrismus – pojem, který popisuje perspektivu světa vycházející z evropských hodnot, zvyků a tradic. Holubec, Stanislav, in Socialistický kruh (http://www.sok.bz/index.php?option=com_content&task=view&id=281&Itemid=49)
17
institucionálního rámce. Aktivní politický dialog, který byl již navázán půlročními společnými summity a spousty dalších příležitostí, které z něj vyplývaly, umožňoval společné otevírání a řešení spousty otázek, jak bilaterální povahy, tak ve směru významných světových problémů. I přesto, že existovalo mnoho společných otevřených otázek, jako například otázka východního rozšíření EU25 a následných komplikací, čečenský problém a sním související – dodržování lidských práv, dále problém s ruskou emigrací v členských zemích EU, reformy v Rusku, nebo z druhé strany otázka evropské ústavy nebo evropské bezpečnostní a obranné politiky například, také i situaci a řešení problémů na Blízkém východě, západním Balkánu, v Afgánistánu. Jednou z citlivějších otázek byl vývoj situace sousedních států Ruska, jako Ukrajiny, Běloruska, Moldávie nebo Gruzie, na kterých Rusku záleželo jako na oblasti jeho sféry vlivu, ale kde bylo také evidentní úsilí o zesílení evropského vlivu. Nicméně politický dialog existoval a nadále pokračoval, a ještě v tomto období byl cítit jeho přínos a význam. Například v roce 2000 na společném summitu v Paříži byla přijata „Společná deklarace o posílení dialogu spolupráce v politických otázkách a otázkách bezpečnosti v Evropě“ jejíž obsah byl rozšířen o jeden rok později na summitu v Bruselu, kde bylo také přijato i Prohlášení o politickém dialogu. V roce 2001 se Rusko stává první a jedinou zemí – partnerem, se kterým politický a bezpečnostní Výbor EU realizuje každoměsíční konzultace.26 Takže kromě hledání řešení světových problémů v korelaci s dalšími mezinárodními organizacemi, jako například v bezpečnostní sféře boj s terorismem, se v bilaterálních vztazích dialog postupně prohloubil i do spousty jiných oblastí jako hospodářská spolupráce, podnikání a investice, energetika, jaderná bezpečnost, věda, zdělání, ekologie, doprava, boj s organizovaným zločinem a jiné. Samozřejmě tato intenzivnější spolupráce byla doprovázena zmíněným programem TACIS, v jehož rámci bylo v tomto období rozvíjeno více nástrojů jako například Inogate – jedná se o regionální iniciativu pro modernizaci a rozvoj produkce a transportu ropy a plynu, regionální program TRACECA pro rozvoj dopravních spojení mezi Evropou a Asií, nebo podobný program NOSTRAC, dále program Tempus pro spolupráci ve vzdělávání a výměnu vědců a studentů. Obě strany si byly vědomy, že i nadále existoval ještě obrovský potenciál vzájemné spolupráce pro významný oboustranný hospodářský pokrok. Dosažení volného obchodu bylo zmíněno jen v dohodě PCA, a v tomto období se stalo klíčovým cílem strategické spolupráce. Na společném jednání 25
Poslední rozšíření Evropské unie, které proběhlo ve dvou etapách. První proběhla v roce 2004, kdy se členy staly Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Slovinsko, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Kypr a Malta. Druhá fáze proběhla v roce 2007 a týkala se Bulharska a Rumunska. 26 ES i Rossija: Ešče bolee blizkie partnery v boĺšoj Evrope, prezentace, dostupné na http://www.delrus.ec.europa.eu/en/images/pText_pict/234/info_pack_eng.pdf
18
v květnu 2001 v Moskvě byla této problematice věnována velká pozornost a byly domluveny konkrétní kroky tímto směrem. Byla započata iniciativa pro vytvoření Vysoce postavené skupiny (HLG – High Level Group), která měla za úkol vytvořit Společný evropský hospodářský prostor – CEES a o několik měsíců později dostala konkrétní mandát prozkoumat podmínky pro vytvoření tohoto prostoru jako například celní regulace, sektorová spolupráce a jiné. V květnu 2002 HLG podala zprávu, ze které vyplývala potřeba navázat oboustranné vztahy, které budou odpovídat geografické blízkosti a hospodářské provázanosti. Naznačovalo se v ní, že je třeba podporovat právní spolupráci a stimulovat investice jako předpoklad pro rozvoj hospodářské spolupráce. Úmysl obou stran byl vytvoření CEES, které mělo přispět ke zvyšování ekonomického růstu v delším období jak EU, tak Ruska a také, aby to přispělo při zjednodušování norem a podmínek pro působení na území celého svobodného trhu, který by měl spojit 600 mil.potenciálních spotřebitelů.27 Současně se rozvíjely i jiné procesy, které významně ovlivňovaly vztahy mezi Moskvou a Bruselem. Probíhal také proces rozšiřování Evropské unie, který mimo jiné znamenal, že po přijetí některých nových států EU podstatně rozšíří svoji společnou hranici s Ruskem, a které takto mohlo být zahrnuto do její politiky sousedství. Rusko nepřipouštělo, že by se stalo její součástí a spíše naléhalo na rozvoj strategického partnerství. Mimo jiné se za tímto účelem odehrál přelomový společný summit v Sankt Petersburgu dne 31. května, na kterém bylo představeno právě zmíněné strategické partnerství a také byly představeny čtyři společné prostory, ve kterých bude do budoucna probíhat hlavně společná spolupráce na základě dohody PCA. Takže původně uvažovaný Společný evropský hospodářský prostor byl jenom jedním z dalších čtyř nových významných společných prostor pro spolupráci – Společný prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti, potom Společný prostor vnější bezpečnosti a Společný prostor zdrojů, vzdělání a kultury. Toto bylo oboustranně kladně a významně hodnoceno jako významný krok k navázání silné spolupráce s určitými prvky vzájemné integrace, která měla přinést rozvoj a dosažení všestranné spolupráce zejména v ekonomické oblasti, což podle některých evropských představitelů vyžadovalo harmonizaci právní regulativy, podporu investic a rozvoj infrastruktury. V následujícím roce 2004 byla zaznamenána určitá nedorozumění na relaci EU – RF v souvislosti s navrhovaným Akčním plánem ze strany Evropské komise, který usiloval aby 27
Bodio, Marcin, Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska, Dom wydawniczy ELIPSA Warszawa 2005, str. 197
19
se hospodářská spolupráce v rámci ostatních společných prostorů rozvíjela a probíhala společnými jednáními, které určovala Dohoda PCA a v souladu a v návaznosti na Evropské politické sousedství. Ruská strana odmítala takové pojetí vzájemných relací a rovněž představila pracovní plán pro každý společný prostor a ruský prezident Vladimír Putin jmenoval za ruskou stranu koordinátora pro každý společný prostor. Jednalo se o nejvyšší ruské představitele jako například pro Společný prostor vnější bezpečnosti byl jmenován ruský ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov28, a podobné kroky byly očekávány i ze strany Evropské unie. Z těchto, ale i ze spousty dalších důvodů byl rok 2004 v tomto směru ochlazením ve vztazích, ale na počátku roku 2005 se znovu rozeběhla intenzivní diskuse o vybudování čtyř společných prostor, což kulminovalo na Moskevském summitu dne 10. května téhož roku, kde bylo sděleno, že již bylo dosaženo kompromisu a byly přijaty „cestovní mapy“ pro všechny čtyři společné prostory. Toto podepsání představuje významný posun ve vztazích mezi Unií a Ruskem. Budování čtyř společných prostorů bude nadále probíhat
prostřednictvím účinkování speciální komise, což může významně zjednodušit
jednání, bere-li se v úvahu, že ruská strana platí za tvrdého partnera v negociacích, a z druhé strany se EU snaží neustupovat od svých principů a obhajování zájmů svých již pětadvaceti členů.
5.2. Čtyři společné prostory29 5.2.1. Společný hospodářský prostor V souvislosti s tímto prostorem se obě strany zavázaly k vybudování otevřeného a integrovaného trhu s odstraněním různých bariér pro volný obchod. V jeho rámci také byla obsažena i jiná
odvětví jako energetika,
ochrana životního prostředí, doprava,
telekomunikace. Dosažení tohoto vyžadovalo harmonizaci normativně-právních předpisů, standardizaci, rozvoj infrastruktury a zvýšení spolupráce v oblasti investic, zvyšování konkurenceschopnosti a rozvoj finančních služeb. Hlavním cílem tohoto prostoru
je
dosáhnout větší otevřenost a integraci evropského trhu, což je nezbytné vzhledem k oboustranné hospodářské propojenosti a závislosti. Také tento společný prostor otevírá i 28
Sergej Lavrov – ruský politik a diplomat, vícenásobný předseda Rady bezpečnosti OSN, od 9. března 2004 ministr zahraničních věcí Ruské federace 29
Viz. Bodio, Marcin, Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska, Dom wydawniczy ELIPSA, Warszawa 2005, str. 194
20
několik otázek, jako jsou například proces začleňování Ruska do Světové obchodní organizace WTO, který začal v roce 1993 a EU ho podporuje a aktivně pomáhá. 5.2.2. Společný prostor svobody, bezpečnosti a spravedlnosti Tento prostor předpokládá podporu a boj o zásady jakými jsou demokracie, právní stát, lidská práva a svoboda. V jeho rámci se obě strany zavazují vyvinout proces postupné vízové liberalizace, což předpokládá spoustu plnění a spoustu povinností ruské strany, jako podepsání dohod o readmisi30, zlepšení kvality státních hranic a hraničních přechodů, a tak dále. Potom tento prostor předvídá například také dodržování lidských práv a společné konsultace na toto téma, dále společný boj s terorismem, organizovaným zločinem a korupcí.
5.2.3. Společný prostor vnější bezpečnosti Předvídá spolupráci v souvislosti s probíhajícími evropskými konflikty jako například konflikty v Abcházii a jižní Osetii, Podněstří31, ve kterém je Rusko přímo více či méně zaangažováno. Dále předvídá politický dialog ohledně regionů spadajících pod realizaci evropské politiky sousedství. Potom spolupráce v humanitární oblasti, hospodářská obnova regionu, dodržování lidských práv a boj proti násilí, a také společná spolupráce v boji proti proliferaci zbraní hromadného ničení.
5.2.4. Společný prostor pro využívání zdrojů, vzdělání a kultury Předpokládá využívání společných vědeckých potenciálů a také kulturního intelektuálního dědictví. Právě odtud by měl pramenit také potenciál pro dosažení cílů v ostatních prostorech a povzbuzení celkové prosperity. Také se předpokládá propagování a seznamování se s jazyky a kulturou na obou stranách. Očekává se otevření Evropského institutu v Moskvě a také zapojení Ruska do evropského programu pro výměnu studentů, a spousty jiných aktivit.
5.3. Východní rozšíření EU 30
Readmise- druh dohody, která reguluje předávání svých občanů a občanů třetích zemí
21
Velké východní rozšíření EU o deset nových členských zemí rusko-evropské vztahy obstojně ustály, ale zdaleka ne vše probíhalo plynule a bez problémů. Je to hlavně zapříčiněno skutečností, že toto rozšíření zahrnovalo 8 východoevropských států, bývalých členů RVHP, které byly historicky a také i v současnosti jsou velmi propojeny s Ruskem. Další významnou skutečností je také to, že se tímto rozšířením EU stává významnějším přímým sousedem Ruska, čímž se otevírá další řada otázek. Jelikož Rusko po nástupu prezidenta Putina dalo jasně najevo, že neuvažuje o integrování do EU, tyto nově se otevírající otázky vyžadovaly dlouhodobé a principielní řešení. Ve srovnání s rozšiřováním Severoatlantické aliance NATO, oficiální Rusko a ruskou veřejnost rozšiřování EU neznepokojovalo, vůbec se neprojevoval odpor vůči tomuto procesu. Evropská integrace v Rusku byla chápána jako pozitivní poválečný vývoj zajištující v Evropě stabilitu a bezpečnost.32 To, co vzbuzovalo pochyby a pozornost, byla skutečnost, že tímto rozšiřováním EU významně změní svoji podobou, což se samozřejmě odrazí na vzájemných vztazích, obzvlášť bereme-li v úvahu zmíněnou povahu většiny států, kterých se toto rozšíření týká. Před Ruskem se otevírala spousta otázek týkajících se problémů a komplikací, které pro něj může přinést přiblížení EU až k jeho hranicím. Například se vyskytly opodstatněné obavy o hospodářské konsekvence tohoto rozšiřování. Zda Rusko nepřijde o významný trh,
významný tranzitní koridor, a vůbec
celkově o dosavadní možnosti volného pohybu zboží, prostředků a lidí, v tomto pro Rusko po dlouhá léta významném východoevropském prostoru. Další otázky se týkaly problematizace ruského napojení a vůbec statusu ruské enklávy v Kaliningradské oblasti33, a nebo situace a status početné ruské menšiny žijící hlavně v pobaltských státech Litvě, Estonsku a Lotyšsku, které v roce 2004 také vstoupily do EU. V souvislosti s tím vším Ruská federace podávala v Bruselu vícekrát oficiální protesty s obsahem zmíněných problematických skutečností, jak tomu bylo například v roce 1999, kdy Evropská komise obdržela dokumentaci z oficiální Moskvy, které obsahovaly popis těchto problémů, a tak tomu bylo i v roce 2001. V roce 2003 Ruská duma přijala komplementární stanovisko ohledně rozšiřování Evropské unie na východ, které mělo kritický tón a negativní konsekvence, a které přinášelo začleňování nových východoevropských zemí. Na začátku roku 2004 Rusko zaslalo seznam sporných 31
Autonomní oblasti v Gruzii, resp. Moldávii se silnými separatistickými tendencemi, významně podporované ze strany Ruska
32
Bohdálek, Miroslav, Vztahy EU – Rusko a východní rozšíření: Integrace nebo izolace in Global Politics: časopis pro politiku a mezinárodní vztahy, 4. únor 2002, dostupné na: http://www.globalpolitics.cz/clanky/eu-rusko 33 Kaliningradská oblast je federální část Ruska na baltickém pobřeží bez pozemního spojení se zbytkem Ruska. Je obklopena Litvou, Polskem a Baltským mořem. Litva a Polsko jsou oba členy Evropské unie a NATO, oblast je proto také obklopena těmito organizacemi. Její největší město je Kaliningrad.
22
bodů – 14 postulátů, které přineslo rozšíření EU, a které měly hlavně ekonomickou povahu, ale také politickou, netýkaly se přímo tohoto procesu. Jejich seznam je následující: - získání výhod pro přelety ruských letadel nad územím zemí unie - získání víz pro ruské občany - zvětšení kontingentu pro ocel a kukuřici - spravedlivé zacházení s ruskými firmami v antidumpingových procedurách - zjednodušení hraničních kontrolních procedur v souvislosti s
ruským exportem
zemědělských produktů - řešení veterinárních otázek -zrušení dotací exportu zemědělských produktů prodávaných do Ruska přes „desítku“ - získání písemních garancí pro rezignaci z diverzifikace importu zemního plynu a ropy - zajištění stabilního rozvoje Kaliningradské oblasti - řešení otázky ruské menšiny v Litvě, Lotyšsku a Estonsku - podepsaní bilaterálních hospodářských dohod s celou „desítkou“, zabránit právnímu vakuu v obchodní výměně.34 Otazník se vznášel i nad budoucností dohody PCA a její platností v souvislosti s novými členskými zeměmi. Přestože existovalo mnoho neshod a s blížícím se termínem rozšiřování 1. května vysela hrozba nad celým strategickým partnerstvím, jen několik dní před datem zmíněného rozšíření v roce 2004 byl v Luxemburgu podepsán protokol o rozšíření platnosti dohody pro partnerství a spolupráci nových do Evropské unie začleňujících se zemí, což znamenalo dosažení významného kompromisu ohledně sporných bodů, jen několik dnů před termínem rozšiřování. Celá tato problematika ohledně rozšíření Evropské unie budila dojem, že by se vztahy mezi EU a RF mohly zhoršit. Časový odstup neprokázal takové skutečnosti, ale je zcela jasně evidentní, že dostaly další dimenzi a poněkud jinou povahu. Na položenou otázku, zda 34
Bodio, Marcin, Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska, Dom wydawniczy ELIPSA, Warszawa 2005, str. 67
23
vztahy mezi Ruskem a EU po rozšíření jsou horší, Ruský velvyslanec při Evropské unii Vladimír Čižov řekl, že po roce 2004 jsou vztahy „složitější, nikoli horší“.35
5.3.1. Kaliningradská enkláva Jeden z nejvýraznějších problémů, a zdá se veřejností nejvíce probíraných, jenž Rusku přineslo východní rozšiřování Evropské unie v roce 2004, je ten související s ruskou enklávou uprostřed Evropy – Kaliningradské oblasti. Tato otázka také v dané chvíli dominovala ve vzájemných vztazích a její epilog, respektive její řešení také v určité míře přidalo na hodnotě. Kaliningradská oblast, která je územně odříznuta od Ruska a nachází se na pobřeží Baltského moře, je pro Rusko
strategicky důležitá z více pohledů, zejména
z vojenského a bezpečnostního. Do chvíle, než se stala aktuální otázka východního rozšíření EU, i když nebyla spojena s ruským územím, každodenní komunikace s ní byla poměrně snadná a bez překážek díky tomu, že Rusko mělo se sousední Litvou (která oddělovala Kaliningradskou oblast od zbytku Ruské federace) sjednány speciální tranzitní práva pro pohyb mezi Ruskem a Kaliningradem. S nastávajícím začleněním Litvy a ostatních států, které sousedily s touto ruskou enklávou, a vzhledem k přísnému hraničnímu režimu, který se dodržuje na vnější hranici Evropské unie v rámci Schengenského systému36 obzvláště vůči státům, pro které je zavedena vízová povinnost a mezi které patří i Ruská federace, byly zcela opodstatněné ruské obavy, že tato ruská enkláva bude po realizaci východního rozšíření a implementaci Schengenského systému v nových členských státech územně zcela odříznuta od Ruska. Ruské vedení hlasitě naléhalo a trvalo na řešení tohoto pro něj významného problému. Navrhovalo řešení podobné, které spočívalo ve vydávání speciálních víz pro ruské občany tranzitující mezi Ruskem a Kaliningradem, jehož občané budou v žít v Evropské unii, ale fakticky tomu tak nebude. Řešení tohoto problému, jak již bylo zmíněno, je pro Rusko velmi důležité, protože Kaliningradská oblast je významná nejen z vojenského aspektu, ale také i kvůli strategicky umístěnému přístavu, a dále kvůli potencionálu Kaliningradu stát se významným obchodním evropským centrem. Ruská strana tuto otázku aktivně otevírala a při jednáních s EU naléhala na její vyřešení.
Z druhé strany je
nutné podotknout, že
představitelé EU vyslyšeli toto naléhání a projevili ochotu k řešení tohoto problému. Řešení 35
Bumba, Jan, Nováčci komplikují vztahy EU a Ruska, Euroskop.cz,vydáno 17.5.2007, dostupné na http://www.euroskop.cz/38/7282/clanek/novacci-komplikuji-vztahy-eu-a-ruska/ 36 Systém v rámci Evropské unie regulovaný na základě Schengenských dohod. Reguluje volný pohyb občanů signatářských států a odstranění vnitřních hranic mezi nimi. Polsko a pobaltské státy se staly jeho členy na konci roku 2007.
24
bylo dosaženo na summitu EU-Rusko, který se uskutečnil v listopadu roku 2002 v Bruselu, a spočívalo v tom, že ruským občanům budou postačovat speciální tranzitní doklady, se kterými budou moci snadno tranzitovat po pozemních komunikacích nebo železničním koridorem přes území Litvy. Aktuální řešení tohoto problému mělo význam i z jiného hlediska, a to že bylo docíleno dalšího posunu v prohloubení vztahů. Tímto se dostala do popředí otázka volného pohybu ruských občanů a její věcné trvalé řešení. Význam spočíval v tom, že byl vypracován dlouhodobější plán postupné vízové liberalizace pro ruské občany při cestování do EU podmíněný splněním některých podmínek, v rámci Společného prostoru, do kterého spadala svoboda, bezpečnost a spravedlnost.
5.4. Bezpečnostní spolupráce Bezpečnostní spolupráce je jedním z případů, který nasvědčuje zlomovému okamžiku změny k lepšímu ve srovnání s předchozím obdobím. Vysvětlení se může hledat ve dvou rovinách. Velký podíl na tom má nástup prezidenta Putina, ale také i mezinárodní konotace. Ruský postoj vůči Evropské bezpečnostní a obranné politice - EBOP zaznamenává v tomto období významný posun. Je na místě zde zmínit, že tato oblast a její vnímání je významně podmíněno působením NATO – aliance. V devadesátých letech se Rusko vůči této alianci stavělo výrazně nepřátelsky, což se s příchodem Putina částečně změnilo. Ale také je nutné podotknout i význam událostí souvisejících s teroristickými útoky spáchanými 11. září 2001 v USA. Do Amerikou a NATO vyhlášeného boje s terorismem se solidárně přidalo také Rusko, což významně přispělo k oteplení a sblížení vztahů mezi USA a Ruskem, respektive NATO a Ruskem, a následně i mezi EU a Ruskem. Konkrétním příkladem pro posun ruského stanoviska směrem k EU byl ruský postoj k Evropské bezpečnostní a obranné politice (ESDP/EBOP), který se pod Putinovým vedením rozvíjel ve třech fázích.37 V první fázi se Rusko snažilo podpořit spolupráci, a to co možná nejrychleji. To spadá do období přelomu století 1999 – 2000. Za konkrétní ruské gesto v tomto směru se bere zaslání Ruska svých mírových jednotek pod mandátem UN do Kosova, s cílem zpochybnit pocit dominace NATO, a demonstrovat pozici Ruska na evropském kontinentu. V tomto období byl také zahájen bezpečnostní dialog mezi EU a Ruskem, a to na
25
summitu v říjnu 2000, kde Rusko projevilo vůli pro Evropu bez „dělící čáry“ s ruskou pozicí odpovídající pozici každého členského státu EU. Ostatní dvě fáze zaznamenávají sblížení a rozvoj těchto vztahů s tím, že zmíněné události ze dne 11. září změnily jejich podstatu a bezpečnostní pozornost byla posunuta do jiné úrovně. Tím nastalo určité vakuum v bezpečnostních vztazích na relaci EU – Rusko, a pozitivní vztah ruského vedení vůči EBOP na úkor NATO, jakož i ruské úsilí o „vytlačení“ této aliance z evropského prostoru respektive, její dominace. Toto ruské úsilí je evidentní ve slovech ruského prezidenta, který říká: „Evropa bude lépe konsolidovat svoji reputaci jako mocnost a skutečně nezávislé centrum v mezinárodní politice pokud zkombinuje své možnosti s Ruskými lidskými teritoriálními a přírodními zdroji a ruským ekonomickým, kulturním a obranným potenciálem“.38 Přes rámec Společné strategie EU a Ruské střednědobé strategie, se otázka vojenské bezpečnosti začala dostávat do vyššího profilu, představený v říjnu 2001 na summitu a později i se Společnou deklarací o zahájení dialogu a spolupráci o politických a bezpečnostních tématech.39 V této oblasti zmíněný dialog probíhá na více úrovních. Například mimo jiné aktivně probíhal mezi ruským reprezentantem v Bruselu a představiteli Politického a Bezpečnostního výboru EU, kde dominovala témata z oblasti prevence a spravování krize. Významné ve vojenské oblasti je to, čeho bylo dosaženo v květnu 2002, kdy se uskutečnila schůzka mezi generálem EU Gustavem Heglundem a ruským náčelníkem generálem štábu Anatoliem Kvashinem. Hlavním výsledkem této schůzky bylo rozhodnutí vyslat představitele ruského Ministerstva obrany do Bruselu s cílem udržet funkční komunikaci mezi Ruskem a EU.40 Byla domluvena spolupráce, která se úspěšně vyvíjela také ve vojensko-technické oblasti, dále mezi ruskou a unijní flotilou a byla připuštěna možnost společného „vystupování“ v mírových misích. Kromě toho se aktivně probíhající dialog věnoval i tématům jako sblížení a koordinování zahraničněpolitických pozic, společný boj proti terorismu a řešení problematiky jaderného odzbrojování. Tato úspěšná spolupráce a významná spolupráce přes aktivní bezpečnostní dialog se v roce 2005 stala jedním ze čtyř Společných prostor. Výsledky její úspěšnosti byly registrovatelné i přímo v terénu. Jako příklad zde může posloužit úspěšná participace ruských sil v mírové policejní misi Evropské unie v rámci Evropské společné obranné politiky v Bosně a Hercegovině, která probíhá i v současnosti. Nástup nového ruského prezidenta 37
Lynch, Dov, Russias´ Strategic Partnership in Europe, The Washington Quarterly, The Center for Strategic and International Studies and the Massachusetts Institut of Technology, Spring 2004, str. 106 38 IPD DNP, September 25, 2001 citováno dle Lynch, Dov, Russias´ Strategic Partnership in Europe, The Washington Quarterly, The Center for Strategic and International Studies and the Massachusetts Institut of Technology, Spring 2004, str. 108 39 Diplomaticheski Vestnik, no. 11 (2001), pp 23-4, citováno dle Norwegian Institute for Defence Studies, EU-Russia Relations: „Try Again, Fail Again, Fail Better“, Defence and Security Studies, 2-2007, str. 14 40 Monaghan, A., EU-Russia Relations: „Try Again, Fail Again, Fail Better“, Norwegian Institute for Defence Studies,, 2-2007, str. 14, dostupné na http://www.mil.no/multimedia/archive/00110/DS_2_2007_110520a.pdf
26
Dimitrie Medveděva41 do funkce v roce 2008 nezměnil tento trend, ale rusko-gruzínský konflikt a události, které následovaly, otevřely několik nejasných otázek do budoucna v rámci spolupráce v bezpečnostní oblasti. 5.5. Otázka lidských práv Otázka lidských práv a demokracie je také jedna z těch, které je téměř pravidelně věnována pozornost v permanentním rusko-evropském dialogu. Ale také je nutno podotknout i přes určitý posun k lepšímu, tato otázka zůstává poněkud problematická a těžko se zde hledá společný jazyk. V této oblasti je nejvíce přítomna situace kolem Čečny, v souvislosti s čímž Rusko v devadesátých letech čelilo velké kritice evropských představitelů. Na začátku druhého tisíciletí tato rétorika přetrpěla změnu, ale i nadále je přítomna v rámci společné komunikace. Ta byla značně ovlivněna teroristickými útoky v Americe 11. září, ale také i útoky v Rusku, které měli na svědomí islámští extremisté. Při návštěvě Moskvy v březnu 2000 premiér Blair42 převzal Putinovou rétoriku ohledně „terorismu“ v Čečně.43 Problematice lidských práv je pravidelně věnována pozornost i po roce 2005, a téma Čečna a další poměry v ruské společnosti byly často otevírány evropskými představiteli. Otázky, které otevírá EU v rámci konsultace s Ruskem v souvislosti s lidskými právy jsou následující: situace s ochranou práv člověka v Čečně a na Severním Kavkaze v celosti, svoboda slova a seskupení, vztah občanské společnosti v Rusku vůči osobám a zákonům o nevládních organizacích a extrémní delikvenci, práce soudních orgánů a otázka jejich nezávislosti, standardu pro ochranu lidských práv v orgánech, které je mají na starost, rasismus a xenofobie, volební zákony.44 V roce 2006 evropská komisařka pro zahraniční vztahy Benita Ferrero Waldner45 pronesla projev s kritickým tónem ohledně podmínek lidských práv v Čečně a doporučovala ruské straně, aby této situaci předcházela spoluprací i za pomoci mechanizmu pro lidská práva Organizace spojených národů – UN. Ruská strana se nestavěla kladně vůči těmto kritikám, a za svou stranu spíše otevírala otázku související s pozicí početné ruské menšiny v sousedních pobaltských zemích, které již byly členy EU, zejména pak v Lotyšsku. Také představitelé věnovali v této oblasti pozornost situaci v nově vzniklých 41
Nový ruský prezident. Nastoupil do funkce v březnu 2008.
42
Tony Blair - bývalý britský ministerský předseda. Hughes, J., EU relations with Russia: partnershipor asymmetric interdependency?, LSE Research Online, London 2006, str. 8, dostupné na: http://eprints.Ise.ac.uk/archive/00000651 44 Evropejskij Sojuz i Rossija: blizkie sosedi, igroki na mirovoj arene, strategičeskie partnery, European Comission External Relations, 2007, str. 15, dostupné na http://www.een.sk/docs/NF7807262ENC_002.pdf 45 Benita Ferrero Waldner v období let 200-2004 rakouská ministryně zahraničních věcí a v období 2004-2010 členka Evropské komise, eurokomisařka pro zahraniční záležitosti 43
27
nezávislých státech v postsovětském regionu, ale bylo evidentní, že se v jejich hodnocení rozcházeli a prosazovali rozdílné zájmy.
6. Ekonomické vztahy Doposud zmíněná a další spolupráce mezi EU a RF a vzájemné budování vztahů, je také doprovázeno velkou ekonomickou aktivitou, která se během zkoumaného období také značně zvětšuje a roste. To je možné pevně podložit následujícími údaji, které představují obchodní výměnu mezi EU a Ruskem za období let 2000 – 2006:
OBHODNÍ VÝMĚNA MEZI EU – 27 A RUSKEM (v milionech Eur) Vývoz
Dovoz
Poměr
2000
22 738
63 777
-41 039
2001
31 602
65 875
-34 272
2002
34 420
64 493
-30 073
2003
37 206
70 663
-33 457
2004
46 030
83 954
-37 924
2005
56 880
112 613
-55 733
2006
72 360
140 586
-68 226
Zdroj: The European Union and Russia: Close Neighbours, Global Players, Strategic Partners, European Comisions, str. 29
V rámci obchodní výměny je nutné zmínit, že Evropská unie pro Rusko představuje strategického, nejvýznamnějšího a největšího obchodního partnera, což se ještě více zvýraznilo po rozšíření unie v roce 2004, čímž se vysvětluje jeden z přínosů rozšiřování EU pro vztahy s Ruskem. Před rozšířením se na ruském vývozu Evropská unie podílela 40 % a po 1. květnu 2004 se tato částka zvýšila na celých 55 %, což z EU dělalo nejvýznamnějšího obchodního partnera pro Rusko daleko před ostatními obchodními aktéry jako Společenství 28
nezávislých států se 17-18 % nebo Čína a Spojené státy americké s 6,1 % resp. 4,6 %.46 Co se importu týká, EU se na něm v roce 2004 v Rusku podílelo s 33 %.47 Z druhé strany Rusko zdaleka není pro EU v takové míře významným partnerem, jelikož Rusko se na evropském exportu podílí 4,7 % , a na importu 7,8 %. I přesto v rámci společného hospodářského prostoru Rusko pro EU zůstává významným partnerem a to hlavně kvůli tomu, že tento obchodní deficit z hlediska obchodní atraktivity, Rusko zcela jednoznačně kompenzuje v energetické oblasti, o čemž se v následující kapitole bude psát. Druhou významnou částí pro rusko-evropské ekonomické vztahy, respektive spolupráci, jsou zahraniční investice. Velká část ze všech zahraničních investic, které ve zkoumaném období proudily do Ruska, přichází právě od členských států Evropské unie. Tak například v roce 2004 se členské země unie na přímých zahraničních investicích podílely 45 %.48 Kromě toho je EU pro Rusko významným partnerem, od kterého Rusko dováží důležité sofistikované technologie a „know-how“, jenž významně pomáhají v modernizaci a růstu výkonu ruského hospodářství. Se stejným cílem Rusko velmi investuje v infrastruktuře v legislativní reformě, respektive harmonizaci s evropskými předpisy. Tyto reformy, které souvisejí a jsou v korelaci s Evropskou unií, také souvisejí s jedním významným cílem Ruské federace v ekonomické oblasti. Jedná se o začlenění Ruska do Světové obchodní organizace. Mnoho z reformních změn, které Rusko provádí na žádost EU, jsou také ve funkci začlenění se do WTO. Začlenění Ruska do WTO by přineslo růst ruské ekonomiky, pro níž platí, že je největší světovou ekonomikou, která zůstává mimo tuto organizaci. Evropská unie se spoluprací s Ruskem snaží domoci, aby ruská cesta do WTO, která již trvá poměrně dlouho, skončila úspěchem. Někteří analytici Evropskou unii nazývají hlavním advokátem a zastáncem ruského vstupu. Rusko zahájilo proces v roce 1993, a oboustranné rozhovory mezi Ruskem a EU v souvislosti se vstupem do WTO byly ukončeny v květnu 2004, a během celého procesu neustává podpora ze strany EU. Je tomu tak i přesto, že mezi sebou neuzavřely všechny otázky. Zatím stále nejsou vyřešeny otázky, jako jsou ruská vývozní cla, mimo jiné na dřevo, úroveň poplatků za přepravu zboží přes Rusko po železnici a omezení na dovoz 46
Údaje z Podrobnoje izloženije choda situacionnogo analiza „Otnoszenija Rosii i Jewropiejskogo Sojuza:sowriemiennaja situacija i pierspiektiwy“ Prilozenie I, Centrum Dokumentacji Instytutu Europy RAN, s. 29 p. 1.3.5J, A. Borko, Miezduproszlym i buduszczym…, podle Bodio, Marcin, Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska, Dom wydawniczy ELIPSA, Warszawa 2005, str. 112 47 Tamtéž. 48 Údaje z Itogi „Telegraf“, 2 marca 2004 r., B. Lomianski, Rosja – Europa Zachodnia na progu XXI wieku, w: Stosunki Wschód – Zachód a Europa Srodkowa, pod red. M. Dobroczynskiego,, Warsawa 2002, s. 49 podle Bodio, Marcin, Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska, Dom wydawniczy ELIPSA, Warszawa 2005, str. 100
29
masných, mléčných a rostlinných produktů.49 Tyto otázky se ještě mohou doladit na jednáních mezi Ruskem a EU v rámci mnohostranného procesu, což je specifická fáze procesu při začleňování do WTO. Hlasy k zablokování vstupu Ruska do WTO přicházeli i z řad EU, jako v případě roku 2005, kdy tím hrozilo Polsko kvůli ruskému zákazu dovozu polského masa. Rusku se nepodařilo úspěšně dotáhnout tento proces až do současnosti. V souvislosti s ekonomickou spoluprací je zde na místě konstatovat, že mezi Ruskem a EU dominuje intenzivní obchodní styk, a že EU je hlavním obchodním partnerem Ruska, a Rusko třetím nejvýznamnějším partnerem EU. V letech 2000 až 2008 dvoustranný obchod se zbožím vzrostl téměř trojnásobně na 278 miliard eur.50
7. Energetické partnerství Oblast energetiky je obzvlášť významná a důležitá v rusko-evropských vztazích. Kromě toho, že se jedná o strategicky důležité průmyslové respektive obchodní odvětví, ukrývá v sobě i velkou politickou dimenzi, která jak plyne čas, více a více vychází na povrch, a velmi ovlivňuje celkové politické vztahy, ne-li je přímo diktuje. Energetický dialog mezi oběma stranami byl zahájen na šestém pravidelném vzájemném summitu v Paříži v roce 2000, a jako přímým iniciátorem se jevila Evropská komise vedená předsedou Romanem Prodi51. Zájem a důvody, které vedly k jeho zahájení, jsou snadno pochopitelné. Jedná se o klíčovou oblast ve vztazích mezi EU a Ruskem. Rusko je zde pro Evropu důležitým partnerem a Evropa má logicky zájem na stabilitě a rozvoji jeho energetického průmyslu.52 Toto je snadné opřít o některá základní data. Například Evropská unie od Ruska odebírá 30 % svého dovozu ropy, a až 50 % svého dovozu zemního plynu. Je také významné podotknout, že tento poměr má narůstající tendence.
49
EU a Rusko dosáhly pokroku v jednání o vstupu do WTO, Evropská komise 4.6.2009, dostupné na http://ec.europa.eu/cgibin/etal.pl 50 Tamtéž. 51 Romano Prodi dvojnásobný italský premiér, a v období mezi lety 1999-2004 výrazný prezident Evropské komise. 52
Štěrba, Václav, Evropská unie a Rusko – Vztahy v oblasti energetiky, Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, listopad 2006, str. 3, dostupné na http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-054.pdf
30
Vývozy a dovozy energií (v mtoe2) EU a dovozy energií
Rusko a vývozy energií
Zdroje: Evropská komise – výhledy do roku 2030, Ruská energetická strategie do roku 2020, podle Štěrba, Václav, Evropská unie a Rusko – Vztahy v oblasti energetiky, Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, listopad 2006, str.4
Z druhé strany větší část ruského vývozu zemního plynu a ropy směruje do Evropské unie. V případě ropy je to 63 % z celkového vývozu, a v případě zemního plynu je to dokonce
31
65 %.53 Z toho vyplývá, že obě strany jsou klíčové jedna pro druhou. Jak pro Rusko je EU klíčovým dodavatelem, tak pro Rusko je EU klíčovým odběratelem. V tom spočívají i důvody oboustranného zájmu o zahájení energetického dialogu, a tento samotný zájem je bezpochyby ve velké míře inspirující pro rozvoj bilaterálních politických vztahů obecně. Po zahájeni dialogu, téma energie dostalo prostor a byla mu věnována pozornost při každém summitu. První konkrétní výsledek v rámci tohoto dialogu byl dosažen v roce 2002. Rozhodlo se o založení technologického centra se sídlem v Moskvě, které bude usilovat o výměny informací o rozvoji technologií v energetické oblasti. Technologické centrum kromě výzkumných aktivit poskytuje zázemí pro sdílení know-how, výměnu technologií a spolupráci na poli technického zajištění obchodu s energetickými surovinami.54 Energetický dialog probíhající převážně na rusko-evropských summitech je také důležitý v tom, že v jeho rámci se také často setkávají business představitelé a odborníci z obou stran z oblasti energetiky a to ve formě kulatých stolů, kde diskutují a vyměňují si názory a zkušenosti. Druhá významná aktivita mezi EU a Ruskem v energetické oblasti, která má také za cíl pomoci při posílení vazeb, souvisí s Evropskou energetickou chartou. Tato charta vznikla v roce 1991 jako politické prohlášení zemí evropských společenství, a na jejíž základě se později zpracovala právně závazná Evropská energetická smlouva, ke které se připojily téměř všechny evropské státy. Všemi byla podepsána v roce 1994 v Lisabonu, včetně Ruska, a v roce 1998 vstoupila v platnost po potřebné ratifikaci většiny signatářských vztahů. Cílem Smlouvy o Energetické chartě (ECT) je „podpora dlouhodobé spolupráce v oblasti energetiky, založené na komplementárnosti a vzájemných výhodách“.55 Toho mělo být dosaženo určitými pravidly pro obchod s energetickými komoditami, jejich tranzit, potom způsoby pro ochranu a podporu investic, a vytvořením způsobu jakým by byly řešeny eventuální spory. Hlavním úsilím této charty se zdá být pokus o liberalizaci obchodu s hlavními energetickými komoditami v současnosti, tj. ropou a zemním plynem. To je pravděpodobně hlavní důvod, proč Smlouva o energetické chartě i přestože byla podepsána ruskou stranou, v Rusku nevstoupila v platnost, 53
Údaje z Evropská unie a Rusko – Vztahy v oblasti energetiky, Štěrba, Václav, Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, listopad 2006, str.4, dostupné na http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-054.pdf
54
Waisová, Šárka, a kolektiv, Evropská energetická bezpečnost, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2008, str. 90 55
Čl. 2 ECT, citováno dle Štěrba, Václav, Evropská unie a Rusko – Vztahy v oblasti energetiky, Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, listopad 2006, str. 4, dostupné na http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3054.pdf
32
protože nebyla ratifikována Ruskou dumou. V Rusku se opodstatněně nahlíželo na toto odvětví jako strategické i podle ruské energetické strategie by mělo zůstat pod státní kontrolou. Podle oficiálního vládního dokumentu Energetická strategie Ruska na období do roku 202056 ruský stát naopak neplánuje opustit své výsadní postavení v tomto odvětví průmyslu a umožnit tak jeho liberalizaci.57 I přes jisté prohlubování spolupráce v rámci energetického dialogu, což naznačoval i vyslaný signál z moskevského summitu v roce 2004, kdy se obě strany shodly na dohodě ohledně liberalizace a obchodu s energetickými nosiči, špatná zkušenost s nestabilitou dodávek ruské energie kvůli sporům ohledně energetických dodávek mezi Ruskem a sousedními státy, hlavně Ukrajinou, kdy ve zkoumaném období na vícekrát docházelo k znemožnění tranzitu přes ukrajinské území. Otázka ceny dodávaného ruského plynu na Ukrajinu na několikrát vyhrotila situaci mezi těmito dvěma zeměmi. Následkem toho docházelo k výpadkům dodávek energie do některých států EU. Evropská unie proto přistoupila k vypracování platformy pro zahraničně-politickou energetickou koncepci, později v roce 2006 známou jako revidovaná Zelená kniha58 v návaznosti na již existující podobný dokument z roku 2000, a s cílem dosáhnout bezpečných a dostupných dodávek energie. Vnější energetická politika by se podle Evropské rady měla zaměřit na strategické partnerství s klíčovými producentskými, tranzitními i spotřebitelskými zeměmi.59 V první řadě se naléhalo na upevňování vztahů s Ruskem, třeba i ve formě dohody, ale také i na rozvoj vztahů s ostatními sousedními zeměmi, pokusit se o diverzifikaci dovážené energie, a spojení energetických zájmů s obchodně-politickými zájmy. Co se týká vztahů s Ruskem, v souvislosti s jeho významem a důležitostí pro energeticky stabilní EU, se v tomto doporučení Evropské komise v rámci již zmíněné Zelené knihy konstatuje nejenom nezbytnost spolupráce s Ruskem, ale i potřeba začlenit oblast energetiky do budoucí komplexní dohody o vztazích Rusko-EU. Bere-li se nadále v úvahu tato důležitost Ruska z jedné strany a pochyby o jeho výrobní kapacitě do budoucna, aby plnilo to, co se od něj 56
Energetičeskaja politika Rossiji na period do 2020 goda. K nahlédnutí v ruském jazyce např. na stránkách Rossijskoj gazety: http://www.rg.ru/2003/10/07/energetika.html (15.5.2008), citováno dle Waisová, Šárka, a kolektiv, Evropská energetická bezpečnost, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2008, str. 89 57
Waisová, Šárka, a kolektiv, Evropská energetická bezpečnost, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s.r.o., Plzeň 2008, str. 89 58 Zelená kniha – Evropská strategie pro udržitelonou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii, KOM(2006), březen 2006, dostupné na http://europa.eu/documentation/official-docs/green-papers/index_cs.htm 59
Štěrba, Václav, Evropská unie a Rusko – Vztahy v oblasti energetiky, Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, listopad 2006, str. 6, dostupné na http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-054.pdf
33
očekávalo, usilovalo se o dosažení podmínek, za kterých by docházelo k investování ze strany EU do ruského energetického sektoru s cílem udržet a zvýšit jeho kapacitu a produktivitu, přinést technologické inovace šetrnější pro životní prostředí a zdokonalit a rozšířit infrastrukturu přes kterou „cestuje“ ruská energie do EU. Samozřejmě je tady také obsaženo i úsilí o odstranění překážek pro ratifikaci Smlouvy o energetické chartě ze strany Ruska. Celkově se tato situace ve spolupráci mezi EU a Ruskem komplikuje tím, že se členské státy EU těžko shodují na jednotné energetické politice, a některé to řeší přímou nadstandardní bilaterální spoluprací s Ruskem, zejména Německo, čímž EU jako celek ztrácí v tomto pohledu na váze, a z toho důvodu ruský zájem o upevnění spolupráce s EU v energetickém sektoru poněkud zaostává.
8. Regionální spolupráce Spolupráce mezi Ruskem a Evropskou unií se také do určité míry vyvíjí i v rámci regionální politiky. Nejvýznamnějšími projekty, které to dokazují, jsou dva projekty v rámci evropské politiky sousedství, do které je aktivně zapojeno i Rusko. Jedná se o takzvané Severní dimenzi a Černomořskou synergii.
8.1. Severní dimenze Politika Severní dimenze Evropské unie má již víceletou tradici. Je založena v roce 1999 v rámci politiky vnějších vztahů EU, ale na základě regionální a přeshraniční spolupráce. Jsou do ní zahrnuty všechny pobaltské státy a arktická oblast. To znamená, že všechny země z tohoto regionu, které v době založení Severní dimenze nebyly členy Evropské unie, byly také přizvány, a to na základě Evropského hospodářského prostoru EHP – Island a Norsko, jako budoucí členové EU – Estonsko, Lotyšsko, Litva a Polsko, a konečně na základě dohody PCA také Rusko. Následně v rámci Severní dimenze byla zahrnuta i Kaliningradská oblast. V rámci této politiky byl zveřejněn akční plán pro období let 2000 – 2003, ve kterém byly vyjádřeny hlavní cíle Severní dimenze, které spočívaly v podstatě zlepšit prosperitu severní části Evropy v obecné rovině. Přesnější vytyčení cíle obsahoval druhý akční plán pro období let 2004 – 2006, s pěti prioritními oblastmi: - hospodářství, obchod a infrastruktura; 34
- lidské zdroje, vzdělání, vědecký výzkum a zdraví; - životní prostředí, jaderná bezpečnost a přírodní zdroje; - příhraniční spolupráce a regionální rozvoj; - spravedlnost a vnitřní věci.60 Také byly přesněji vytyčeny role některých evropských orgánů, jako například Evropské komise. Role Ruska zesílila zejména po rozšíření EU v roce 2004, a celková spolupráce, která v tomto období mezi Ruskem a EU kulminovala, byla také pozitivně ohodnocována jako velký přínos pro Severní dimenzi. Tato politika je zapojena do cestovních map a do Hospodářského společného prostoru, kde je přesně vytyčeno, že při provádění konkrétních kroků bude dbáno na regionální spolupráci v rámci Severní dimenze.
8.2. Černomořská synergie Černomořská synergie je relativně mladá regionální politika v rámci Evropské politiky sousedství. Byla zahájena v roce 2007, tj. v roce, kdy proběhlo prozatím poslední rozšíření Evropské unie o Bulharsko a Rumunsko, a proto se napoprvé EU dostala až k Černému moři. Kromě zmíněné situace jsou do této politiky také zapojeni Turecko jako stát s kandidátským statusem pro členství v EU a také Rusko na základě dohody PCA a strategickém partnerství. Hlavní úsilí Černomořské synergie spočívá v „ posilování stability a reforem v zemích ležících na pobřeží Černého moře“.61 Její význam spočívá v tom, že bude vůči procesům, které probíhají v tomto regionu, jakými například jsou stanovená předvstupní strategie s Tureckem, nebo strategické partnerství s Ruskem, jejich doplňkem a bude je podporovat. Primárním účelem černomořské synergie by proto byl rozvoj regionální spolupráce uvnitř černomořského regionu a také mezi regionem jako celek a Evropskou unií.62 Kromě zmíněných států jsou do ní zapojeny další pobřežní země jako Ukrajina a Gruzie, ale také státy, které zapadají do tohoto regionu a nejsou pobřežními státy, jako Arménie, Ázerbajdžán, 60
Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Severní dimenze a její akční plán, Úřední věstník C 024, 31/01/2006 S. 0034 – 0038, dostupné na http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:024:0034:01:CS:HTML 61 Černomořská synergie – přiblížení regionu k EU, IP/07/486, Brusel 11. Dubna 2007, dostupné na http://ec.europa.eu/world/enp/documents_en.htm 7 62 Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, Černomořská synergie – Nová iniciativa pro regionální spolupráci, KOM(2007), duben 2007, dostupné na http://ec.europa.eu/world/enp/pdf/com07_160_cs.pdf
35
Moldávie a Řecko. Konkrétně tato politika bude obsahovat programy a iniciativy související s řádnou správou věcí veřejných, pohyb osob, bezpečnost, energetiku, námořní politiku a jiné. O významu Černomořské synergie, která se svým umístěním bude věnovat regionu, který se představuje přímým spojením s dalšími důležitými světovými geopolitickými oblastmi, bývalá eurokomisařka pro zahraniční záležitosti Benita Ferrero – Waldner při svém vystoupení v roce 2007 mimo jiné ocenila takto: „Nastal čas zaměřit politickou pozornost na regionální úroveň a oživit stávající procesy spolupráce a tím otevřít další prostor pro spolupráci s Ruskem…“.63
9. Jednání o nové dohodě a prohloubení spolupráce S průběhem času, kdy se spolupráce a vztahy rozvíjely, pozice a stav obou partnerů se dramaticky měnily, a velkou rychlostí se měnila také situace v mezinárodních vztazích ve světe obecně, byla stále více přítomna myšlenka dosažení shody o potřebě nové dohody, která bude reflektovat nově stávající podmínky a také obsah původní dohody. Tato potřeba byla zapříčiněna různými novými skutečnostmi na obou stranách, jak ruské, tak evropské. Co se týká Ruska, vnitřní situace se významně měnila, a to se přímo odráželo i na jeho mezinárodní pozici.V Rusku se poměrně stabilizovala situace, jak v politickém, tak i ekonomickém pohledu. Ruský společenský systém, fungování státních institucí a právního státu se po roce 2000 značně stabilizovaly a lépe fungovaly. To bylo doprovázeno a pravděpodobně zejména zapříčiněno hospodářským rozvojem, který Rusko v tomto období zaznamenávalo hlavně díky svému bohatému potenciálu energetických surovin a příznivému klima pro jejich výhodné prosazování na světových trzích. Následně se ruská pozice a její váha na mezinárodní scéně zvětšovala a umožňovala lepší a efektivnější prosazování ruských zájmů, což bezpochyby pociťovala i Evropská unie. Z druhé strany, ta se také ve zmíněném období značně proměnila. Bylo tomu tak hlavně díky velkému východnímu rozšiřování v roce 2004, respektive v roce 2007, až o dvanáct nových členských zemí. Tím se významně změnila její samotná povaha, což se hlavně projevovalo na povaze společných zájmů. Potřeba nového institucionálního rámce byla také ve velké míře zapříčiněna i
intenzifikací vzájemných
vztahů v politické a obzvlášť v ekonomické rovině. A konečně aktuální rámcová dohoda měla v tom období platnost do roku 2007. Sice v jejím rámci byl domluven mechanismus pro její 63
Černomořská synergie – přiblížení regionu k EU, IP/07/486, Brusel 11. Dubna 2007, dostupné na http://ec.europa.eu/world/enp/documents_en.htm 7
36
automatické prodlužování o jeden rok v případě, že nebude dojednán nový dokument, ale v souvislosti se zmíněnou novou situací a poměry se
postupně stávala neaktuální a
zastaralou, což je pochopitelné i vzhledem k tomu, že byla dojednána v roce 1994. V neformální rovině se o nové dohodě mezi představiteli Evropské unie a Ruska mluvilo již několik málo let před tím, ale v květnu roku 2006 bylo na společném summitu přijato rozhodnutí o dosažení nové dohody, která nahradí PCA. Tato nová dohoda by podle vyjádření Evropské komise měla zahrnovat velké oblasti spolupráce, která byla rozvinuta během let a měla by zahrnovat i cestovní mapy přijaté v roce 2005. Jako termín pro začátek negociace pro vypracování konceptu této nové dohody byl schválen 3. červen 2006. Na základě oficiálního prohlášení bylo známo, že komise chtěla, aby tato nová dohoda byla založena na vzájemném uznání společných hodnot jako jsou demokracie, lidská práva a prosazování práva.64 Evropská Komise také usilovala, aby v nové dohodě byly obsaženy cíle související se spoluprací na vnější bezpečnosti, rozvoj obchodní spolupráce, společný boj s organizovaným zločinem, spolupráce v oblasti emigrace a azylová politika, a spousta jiného. Jak se očekávalo, velká pozornost v nové dohodě byla věnována otázce energetiky s velkým očekáváním v této oblasti. Vysoký představitel pro zahraniční a bezpečnostní věci Evropské unie Javier Solana v tomto období v souvislosti s otázkou energetiky a jejím umístěním v očekávané nové dohodě s Ruskem se v rozhovoru pro média vyjadřuje takto: “ Úsilím EU je vybudování skutečného energetického partnerství s Ruskem, založeného na principu transparentnosti, poctivé soutěže, reciprocity a nediskriminace“.65 Ještě v té době se předpokládalo, že tato dohoda nebude hotova před rokem 2009, ale s problémy, které nastaly v následujících letech, se tento odhad podstatně vzdálil. V roce 2007 byl tento proces přímo zablokován některými novými členskými zeměmi Evropské unie, kvůli jejich určitým problémům v bilaterálních vztazích s Ruskem. Například Polsko reagovalo blokádou kvůli ruským sankcím na dovoz polského masa, údajně z hygienických důvodů. Polsko v tom vidělo politický důvod. Nicméně v roce 2007 nastaly v polské vládě změny, díky nimž se odstoupilo od antiruské rétoriky a polská blokáda byla stažena. Současně byl vyřešen spor ohledně dodávky ruské ropy do Litvy, která také tuto blokádu podporovala. Mimo jiné i kvůli tomu byla v červnu 2008 na summitu mezi Ruskem a EU v ChantyMansijsku evidentní optimistická očekávání. A to i kvůli tomu, že do prezidentské funkce 64
Monaghan, A., EU-Russia Relations: „Try Again, Fail Again, Fail Better“, ., Norwegian Institute for Defence Studies, , 2-2007, str. 44, dostupné na http://www.mil.no/multimedia/archive/00110/DS_2_2007_110520a.pdf 65 Javier Solana, Rozhovor pro Interfax Information Services, dostupné na http://www.enpiprogramming.eu/wcm/dmdocuments/solana%20interview.pdf
37
v Rusku nastoupil nový ruský prezident Dimitrij Medveděv. Summit splnil očekávání a byly na něm obnoveny rozhovory o nové dohodě, které však netrvaly dlouho a byly zakrátko opět přerušeny kvůli válečnému konfliktu v Gruzii v srpnu stejného roku, ve kterém bylo bezprostředním aktérem právě Rusko, a s jehož jednáním Evropská unie ve velké míře nesouhlasila, což se značně podepsalo na vzájemných vztazích. I když jedno jednání o novém partnerství proběhlo 4. července, kvůli tomuto konfliktu bylo vše přerušeno. Ruské vojenské jednotky vpadly do Gruzie a pomohly k odtržení autonomních oblastí Jižní Osetie a Abcházie. Tento postup a jednaní Ruska členské státy EU jednomyslně odsoudily a 1. září zastavily další jednání o novém strategickém partnerství s Ruskem, dokud se ruské vojenské jednotky nestáhnou do svých pozic před srpnovým konfliktem.66 Oproti očekávání se tento problém nečekaně rychle vyřešil. Zdá se, že představitelé EU stáli o pokračování dialogu s Moskvou, a hledali cestu, aby se k němu co nejdříve došlo. Na začátku podzimu 2008 se naplno rozběhla diskuse na toto téma. V polovině října byl skupinou evropských diplomatů vydán dokument s názvem „Nevyřešené klíčové otázky pro EU ve vztazích s Ruskem“, který upozorňoval na to, jaká nebezpečí by pro EU ze strany Ruska mohla vyvstat. Tento 33stránkový dokument na jednu stranu upozorňuje, že některá nebezpečí ze strany Ruska, například ruské přerušování dodávek energie na Ukrajinu, se mohou opakovat, dále existovaly obavy z nedostatku zásob plynu v EU, které je z 25 % závislé na Rusku, nebo nerovné podmínky evropských firem na ruském trhu. Na druhou stranu dokument vítá a pozitivně hodnotí pokrok Moskvy v přijetí mírových dohod z 18. srpna a 8. září.67 Zdá se, že tento doklad svým způsobem nepřímo doporučoval pokračování v dialogu s Ruskem. Více explicitní takové doporučení obsahuje zpráva z 5. listopadu „Revize vztahů EU – Rusko“, na jejímž základě jednala Rada EU pro vnější vztahy, která se vyslovila pro obnovení jednání o nové Dohodě o partnerství a spolupráci s Ruskem. Na dvaadvacátém rusko-evropském summitu, který se uskutečnil 14. listopadu ve francouzském Nice, se EU podařilo předejít vnitřním rozdílům ohledně této otázky a rozhodlo se o pokračování v negociaci o strategickém partnerství. Ruskem to bylo vítáno, a byla projevena ochota jednat. Jednání byla prodloužena 2. prosince 2008. 66
Tichý, Lukáš, Summit EU – Rusko v Nice: analýza vztahů EU a Ruska, Euroskop, 25. listopad 2008, str. 3, dostupné na http://www.euroskop.cz/46/9617/clanek/summit-eu-rusko-v-nice-analyza-vztahu-eu-a... 67 Tamtéž.
38
Do současnosti nebyly domluveny obrysy nové dohody o strategickém partnerství, a vztahy mezi oběma stranami se hlavně vyvíjí na základě dohody PCA z roku 1997, která se každý rok automaticky prodlužuje. Zde je také nezbytné dodat, že ve zmíněném roce 2008 byly vztahy a spolupráce na relaci mezi EU a Ruskem velmi poznamenány úmyslem Spojených států umístit antiraketový systém na území Polska a České republiky. Ruské reakce byly jednoznačně odmítavé, a odpovědí na tento krok bylo vyhrožování s umístěním ruských strategických zbraní v kaliningradské oblasti. S cílem, aby se předcházelo takovému nechtěnému vývoji na půdě EU, bylo zaznamenáno vícero pokusů o předejití takové situace. Vztahy v tom samém roce byly také poznamenány světovou finanční krizí, přičemž se Rusko a EU ve svých častých schůzkách úspěšně koordinovaly pro vystupování na světové globální scéně.
39
10. Závěr Spolupráce mezi Ruskem a Evropskou unií v období mezi lety 2000 a 2008 byla navázána a rozvíjela se i v mnoha jiných oblastech, jako například spolupráce v oblasti životního prostředí, vzdělání, kultury a jiné. Politické vztahy a spolupráce a všechny ostatní vztahy, které byly nebo nebyly zmíněny, mají bez pochyby „původ“ a ve velké míře jsou výsledkem spolupráce a sbližování, které byly zahájeny v devadesátých letech, kdy byla dosažena jejich institucionalizace Dohodou o partnerství a spolupráci. Evropská unie, respektive její představitelé byli ochotni dosáhnout určitého druhu sblížení s Ruskem. Ruská strana se v minulosti deklarativně vyjadřovala a projevovala ochotu k dosažení bližších vztahů a spolupráce. Konečně zakládající dokument a začátek jejich institucionalizace pochází z devadesátých let. To co je pro tuto práci podstatné je, že v roce 2000 a těsně před ním v Rusku nastávají významné změny, které jak je vidět, znamenají velké povzbuzení a podporu pro další rozvoj, oteplování a přibližování ve směru k EU, a v návaznosti na již zmíněných základech. Permanentní dialog EU-RF v rámci summitů na nejvyšší úrovni, ale také i v rámci útvarů jakým například je Stálá rada partnerství a další, kde se představitelé obou stran často scházeli podle potřeb a vyvíjeli aktivní politický dialog, který rychle přinášel plody. Původní úvahy o dosažení Společného Ekonomického Prostoru byly rychle překonány a již v roce 2003 byl schválen koncept vybudování čtyř společných prostor a cestovních map k jejímu dosažení. Tyto čtyři společné prostory představují ambiciózní cíl, kterým je zachvácena široká škála oblastí včetně těch v dnešní době nejdůležitějších pro chod každého státu a pro stabilitu v mezinárodních vztazích. Dostatečné je zmínit ekonomiku, vnitřní věci, vnější bezpečnost, soudnictví a tak dále. Toto již strategické partnerství bylo oficializováno podepsáním rámcové dohody v roce 2005 a na rozdíl od dohody PCA, která má svou právní závaznost a přiděluje určité povinnosti, čtyři společné prostory představují určení cílů a spolupráce jen na základě vzájemné důvěry a společných očekávání jejich oboustranného plnění, což kromě kvantitativního posunu ve smyslu spousty otevřených oblastí pro spolupráci, znamená i významný kvalitativní posun ve smyslu významu a kvality těchto 40
vztahů. Mezi oběma stranami se odvíjí aktivní dialog v oblasti bezpečnosti, a to co je ještě důležitější, je zvětšování vzájemné důvěry v této oblasti, která se v několika případech osvědčila i praxí společného vystupování v mezinárodních mírových misích. Tyto vztahy „obstály“ v důležitém celoevropském okamžiku, jakým bylo velké východní rozšiřování, které jak ukázala praxe, nezhoršilo vztahy, ale jak již bylo zmíněno jenom zkomplikovalo, což je zcela pochopitelné, vzhledem k tomu, že šlo o státy, které jen několik let před tím byly nadstandardně provázány s Ruskem, a nyní se staly členy EU. To opět potvrzuje povahu rusko – evropských vztahů. Toto se samozřejmě potvrzuje i v ekonomické rovině. Ekonomická spolupráce a ekonomická výměna neustále a permanentně roste a rozvíjí se. V tomto pohledu jde o citelný efekt této spolupráce, který mohou všichni k oboustranné spokojenosti pocítit. Tady je nutné podotknout, že vezme-li se v úvahu, že svět nebo přesněji řečeno tento evropský region prochází mírovým a relativně bezpečným obdobím, do popředí se podle významu dostává růst ekonomiky a životní úrovně, a proto celková všestranná spolupráce která se odvíjí mezi Ruskem a EU, je v největší míře ve funkci ekonomie. Na to přímo navazuje i energetická oblast. Mezi oběma stranami probíhal a stále probíhá aktivní a velice významný energetický dialog, který měl za cíl regulovat obzvlášť citlivou a důležitou otázku související s životně důležitými dodávkami energie. Zdá se že je to oblast, ve které se obě strany potřebují a mají maximální motivaci rozvíjet spolupráci, pro kterou, jak se zdá, je ve zkoumaném období dosaženo významného posunu, a obecně všestrannost celé spolupráce má ve velké míře pravděpodobně tento motiv. Rusko a EU v několika případech dospěly do úrovně koordinovaného vystupování vůči třetím stranám na mezinárodní scéně. Tady se může připomenout evropský „dohled“ v procesu ruského začleňování do WTO, nebo společný boj proti organizovanému zločinu a terorismu. Můžou se dodat i věci, které nebyly zmiňovány ve výzkumu, jako například koordinace při pokusu o dosažení společných zájmů na půdě různých mezinárodních institucí jako G-8, OSN a jiné. Rusko se aktivně a rovnoprávně připojilo i do oblasti spolupráce v regionální oblasti, kde za pomoci dalších partnerů úspěšně dosahuje konkrétních a čitelných výsledků, jaké přinášejí zmíněné regionální politiky Severní dimenze a Černomořská synergie. Z druhé strany měnící se ruská pozice také měla neblahý vliv ve vztazích s EU. Ruský přístup k mezinárodní politice se postupně měnil pod vlivem jeho narůstající ekonomické síly, 41
což mělo za následek více asertivní a sebevědomějsí vystupování. Tato tendence se poněkud utlumila s příchodem globální finanční krize. V energetické oblasti je také evidentní, že vzájemnou spolupráci braly obě strany s určitou dávkou rezervy, a začaly přemýšlet o alternativních řešeních. Evropská unie usiluje o diverzifikaci energetických zdrojů a Ruská federace také vyhledává odbyt pro své energetické suroviny i na jiných trzích, jako například v Asii. Zde existují i další sporné body jako například zmíněný spor ohledně Smlouvy o energitické chartě. S tím co doposud bylo zmíněno a z obsahu celé práce, se může dopět ke konstataci, že hypotéza zadaná na začátku práce se potvrzuje. Na výzkumnou otázku, zda v období let 2000 – 2008 došlo k rozvoji a prohloubení vztahů a spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskou federací, je odpovědí ano. EU a Rusko prohloubily vztahy ve zmíněném období, navázaly a rozvinuly spolupráci v široké škále oblastí. Mimo to je zde možné dodat, že je dosaženo posunu i v rámci historické tradice, kdy Rusko a evropské země dlouhá staletí hledaly tuto cestu.
42
11. Seznam použitých zdrojů 11.1 Literatura Bodio; Marcin; Stosunki miedzy Unia Europejska a Federacja Rosyjska; Uniwersytet Warszawski; Wydzial dziennikarstva i nauk politycznych; Warszawa 2005 Davis; Norman; Evropa. Dějiny jednoho kontinentu; Prostor a Knižní klub; Praha 2000 Doubek; Vratislav; Česká politika a Rusko (1848-1914); Academia; Praha 2004 Fiala; Petr; Pitrová; Markéta; Evropská unie; CDK; Brno 2009 Hodač; Jan; Strejček; Petr; Politika Ruské federace v postsovětském prostoru a střední Evropě; Masarykova univerzita; Mezinárodní politologický ústav; Brno 2008 Hoder; Lukáš; Transatlantické vztahy v době krize; Masarykova univerzita; Mezinárodní politologický ústav; Brno 2009 Kuchyňková; Petra; Šmíd; Tomáš(EDS); Rusko jako geopolitický aktér v postsovětském prostoru; Masarykova univerzita; Mezinárodní politologický ústav; Brno 2006 Marek; Dan; Od Moskvy k Bruselu, Vztahy mezi Českou republikou a Evropskou unií v období 1957 – 2004; Společnost pro odbornou literaturu Barister & Principal; Brno 2006 Mošesa; Arkadij; Rossija i Evropejskij sojuz: Pereosmyslivaja strategiju vzaimootnošenij; Moskovskij Centr Karnegi; Finskij institut meždunarodnych otnošenij; Gendaĺf; Moskva 2003 Nekvapil; Václav; Vnější vztahy Evropské unie; Asociace pro mezinárodní otázky; 2008 Reitschuster; Boris; Vladimír Putin, Kam kráčíš Rusko?; Ottovo nakladatelství; Praha 2006 Ross; C.; Russian politics under Putin; Manchester 2004 Rusko v globální politice; II. pololetí 2006 Rusko v globální politice; únor 2006 43
Thom; Franoise; Ruská politika vůči střední Evropě: Kontinuita a současné trendy; Občanský institut; červenec 2001 Veber; Václav; Vít; Karel(ED); Energie jako faktor mezinárodních vztahů; Sborník z konference; skupina vydavatelů; Hradec Králové 2007 Voráček; Emil; Eurasijství v ruském politickém myšlení; SET OUT; Praha 2004 Waisová; Šárka; a kolektiv; Evropská energetická bezpečnost; Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk; Plzeň 2008
11.2. Internetové zdroje Bohdálek, Miroslav, Vztahy EU-Rusko a východní rozšíření: Integrace nebo izolace?, Global Politics: časopis pro politiku a mezinárodní vztahy, 4. února 2002, on-line verze (http://www.globalpolitics.cz/clanky/eu-rusko) Bumba, Jan, Nováčci komplikují vztahy EU a Ruska, Euroskop, 17. května 2007, online verze (http://www.euroskop.cz/38/7282/clanek/novacci-komplikuji-vztahy-eu-aruska/) ES i Rossija: Ešče bolee blizkie partnery v boĺšoj Evrope, prezentace, on-line verze (http://www.delrus.ec.europa.eu/en/images/pText_pict/234/info_pack_eng.pdf) Gomart, Thomas, EU-Russia Relations, Toward a Way Out of Depression, CSIS, July 2008, on-line verze (http://www.ifri.org/files/Russie/Gomart_EU_Russia.pdf) Hirdman, Sven, Russia´s Role in Europe, Carnegie Moscow center, Carnegie Endowment for International Peace, Moscow 2006, on-line verze (http://www.carnegie.ru/en/pubs/books/9805english.pdf) Hughes, J., EU relations with Russia: partnership or asymmetric Interdependency? London 2006, on-line verze (http://eprints.lse.ac.uk/651/1/Hughes.EURussia.2006.pdf) Kolektiv autorů, Russia´s Energy Sector between Politics and Business, Forschungsstelle Osteuropa , der Universitat Bremen, No. 92, February 2008, on-line verze (http://www.forschungsstelle.uni-bremen.de) Kolektiv autorů, Russia´s Foreign Policy: Key Regions and Issues, Forschungsstelle Osteuropa an der Universitat Bremen, No. 87, November 2007, on-line verze (http://www.forschungsstelle.uni-bremen.de) Lynch, Dov, Russia´s Strategic Partnership with Europe, The Strategic and International Studies and the Massachusetts Institute of Technology, The Washington
44
Quarterly, Spring 2004, on-line verze (http://www.twq.com/04spring/docs/04spring_lynch.pdf) Monaghan, A., EU-Russia relations: „Try Again, Fail Again, Fail Better“, Norwegian Institute for Defence Studies, Oslo 2007, on-line verze (http://www.mil.no/multimedia/archive/00110/DS_2_2007_110520a.pdf) Rozhovor s Javierem Solanou, Interfax Information Services, on-line verze http://www.enpi-programming.eu/wcm/dmdocuments/solana%20interview.pdf) Rusko, EU a USA, Transatlantické vztahy, (http://www.upol.cz/fileadmin/user_upload/PFkatedry/politologie/Rusko__EU_a_USA.ppt)
prezentace,
on-line
verze
Tichý, Lukáš, Summit EU-Rusko v Nice: analýza vztahů EU a Ruska, Euroskop, 25. listopadu 2008, on-line verze (http://www.euroskop.cz/46/9617/clanek/summit-eurusko-v-nice-analyza-vztahu-eu-a...)
11.3. Primární zdroje Černomořská synergie – přiblížení regionu EU, IP/07/486, Brusel 11. dubna 2007, online verze (http://ec.europa.eu/rapid/pressReleasesAction.do?reference=IP/07/486...) European Commision – External Relations, The European Union and Russia: Close Neighbours, Global Players, Strategic Partners, European Communities, 2007, on-line verze (http://www.een.sk/docs/NF7807262ENC_002.pdf) Evropská komise, EU a Rusko dosáhly pokroku v jednání o vstupu do WTO, 04/06/2009, on-line verze (http://ec.europa.eu/cgi-bin/etal.pl) Monaghan, A., EU-Russia relations: „Try Again, Fail Again, Fail Better“, Norwegian Institute for Defence Studies, Oslo 2007, on-line verze (http://www.mil.no/multimedia/archive/00110/DS_2_2007_110520a.pdf) Sdělení Komise Radě a Evropskému parlamentu, Černomořská synergie – Nová iniciativa pro regionální spolupráci, KOM(2007), duben 2007, dostupné na http://ec.europa.eu/world/enp/pdf/com07_160_cs.pdf Stanovisko Evropského hospodářského a sociálního výboru k tématu Severní dimenze a její akční plán, Úřední věstník C 024, 31/01/2006 S. 0034 – 0038, on-line verze (http://eurlex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:C:2006:024:0034:01:CS:HTML) Štěrba, Václav, Evropská unie a Rusko – Vztahy v oblasti energetiky, Parlament České republiky, Kancelář Poslanecké sněmovny, Parlamentní institut, Listipad 2006, on-line verze (http://www.psp.cz/kps/pi/PRACE/pi-3-054.pdf) 45
Svoboda, Karel, Vstup RF do WTO – implikace pro vztahy EU (ČR) – Rusko, RM 10/02/08, on-line verze (http://www.mzv.cz/public/cc/d6/69/451894_319132_MZV_Zkracena_verze.pdf)
11.4. Internetové portály EurAktiv (www.EurAktiv.cz) SME.sk (www.SME.sk) Portál Katedry politologie Západočeské univerzity v Plzni (www.kap.czu.cz) Národní vzdělávací ústav (www.nvf.cz) Businessinfo.cz (www.businessinfo.cz) Portál Evropské unie (http://europa.eu/) Socialistický kruh (www.sok.bz) Euroskop (www.euroskop.cz)
11.5. Sekundární zdroje Beckouche; Pierre; Richard; Yann; Atlas Nové Evropy – Rozšířená Evropa a její sousedé Rusko, Blízký Východ, země Maghribu; Albatros; Praha 2005 Cihelková; Eva; Vnější ekonomické vztahy Evropské unie; Nakladatelství C.H. Beck; 2003 Praha Entin; Mark; Vzťah EÚ – Rusko: minulosť, přítomnost a budúcnosť; in Euractiv.sk 24.10.2007; on-line verze (http://www.euractiv.sk/verzia-pre-tlac/analyza/vztah-eu--rusko-minulost-pritomnost...) EurActiv.cz; EU-Rusko: pokrok v jednání o Energetické chartě na podzim?; 21.6.2006; on-line verze (http://www.euractiv.cz/print-version/clanek/euruskopokrok-v-jednn-o-energetick-cha...) Evropská komise; Globální hráč – Vnější vztahy Evropské unie; 2005 Hlasy z Ruska: Společnost, Demokracie, Evropa; Občanský institut; Bulletin č. 188; duben 2007 Hnát; Pavel; Globální a regionální aspirace Evropské unie; Vysoká škola ekonomická v Praze; 15/2008
46
Horák; Slavomír; Rusko a Střední Asie po rozpadu SSSR; Nakladatelství Karolinum; 2008 Praha Just; Jirka (blog.respekt.cz); Nová koncepce ruské zahraniční politiky; on-line verze (http://just.blog.respekt.cz/clanok_tlac.asp?cl=44041) Kolektiv autorů; Dějiny Ruska; nakladatelství Lidové noviny; Praha 1995 Kolektiv autorů; The European Union and Its Neighbourhood: Policies, Problems and Priorities, Institute of International Relations; Prague 2006 Kotyk; Václav; Vztahy centra a regionů; Ústav mezinárodních vztahů; Praha 1998 Král; David; Pachta; Lukáš; Zahraniční politika rozšířené Evropské unie: Témata, výzvy, perspektivy; EUROPEUM; 2005 Kuchyňková; Petra; EU a ruská energie; in časopis Babylon; 1.5.2007; on-line verze (http:www.ibabylon.cz/indx2.php?option=com_content&task=view&id=275&pop=...) Masaryk; Tomáš; Garrigue; Beneš; Edvard; Otevřít Rusko Evropě; HandH; Praha 1992 Mezinárodní politika; 2/2006 Moroff; Holger; Renegotiating the EU-Russia Treaty: What are the EU´s options?; in Caucaz; 4.4.2007; on-line verze (http://www.caucaz.com/home_eng/breve_contenu.php?id=308) Munro; Robin; Milion Eurorusů, in Respekt; 3.-9.6.2002 Nižnik; Józef(ed.); The Normative Enviroment of European Integration Social, Political and Cultural Obstacles to Compliance with European Norms; IFiS Publishers; Warsaw 2008 Pankov; Vladimir; Options for the EU-Russia Strategic Partnership Agreement; in „Russia in Global Affairs“. No 2, April – June 2008; on-line verze (http://eng.globalaffairs.ru/printver/1202.html) Primakov; Jevgenij; Svět bez Ruska; Praha 2010 Seminar; Rusko EU a Česká republika (Diskuse o vzájemných ekonomických a politických vztazích); 11. března 2008 Service; Robert; Rusko – Experiment s jedním národem; BETA a Jiří Ševčík; PrahaPlzeň 2006 Slovenian Presidency of the EU 2008; EU-Russia Summit: The Start of a New Age; 27.6.2008; on-line verze (http://www.eu2008.si/en/News_and_Documents/Press_Releas/June/2706KPV_EU_.) 47
Strategy Paper; European Neighbourhood Policy; Commission of the European Communities; Brussels; 12.5.2004 Světová obchodní organizace WTO; Přístup Ruska do WTO; Model OSN – XV. Ročník (2009/2010) Šmíd; Radek; Kuchyňková; Petra; Politika EU v postsovětském prostoru aneb kam až sahá Evropa; in Revue Politika č.3; 2005 Šťáhlavský; David; EU před pátečním summitem s Ruskem; Euroskop; 13.11.2008; on-line verze (http://www.euroskop.cz/46/9461/clanek/eu-pred-patecnim-summitems-ruskem/) Thim; Michal; Lepší sousedské vztahy? Na řadě je Unie; portál: ZahranicnaPolitika.sk; 21.9.2007; on-line verze (http://www.zahranicnapolitika.sk/index.php?id=270&tl=13) Tisková zpráva; Vztahy EU a Ruska je zapotřebí posílit, ale jen za určitých podmínek, tvrdí EP; 12.11.2009; on-line verze (http://www.europarl.europa.eu/news/expert/infopress_page/030-64187-315-11-4690...) Trenin; Dimitri; Russia, the EU and the common neighbourhood; Centre for European Reform; 2005 Ulík; Karel; Od bilateralitu k jednotě? Důsledky východního rozšíření Unie pro vztahy EU-Rusko; in Euractiv.cz; 30.1.2008; on-line verze (http://www.euractiv.cz/printversion/analyza/od-bilateralismu-k-jednote-dusledky-vyc...) Vávrová; Tereza; Bydžovská; Marie; EU, Rusko a energetika: odborníci doporučují pragtmatismus; Euroskop; 27.10.2008; on-line verze (http://www.euroskop.cz/44/9223/clanek/eu-rusko-a-energetika-odbornicidoporucuji...) Závěšický; Jan(ed.); Bezpečnostní (ne)stabilita; Klub mladých Evropanů; Praha 2005 Závěšický; Jan(ed.); Evropská unie a její bezpečnost; Masarykova univerzita; 2006 Zemanová; Štěpánka; Evropeizace zahraniční politiky v oblasti lidských práv; Oeconomica; Praha 2008
48
12. Seznam zkratek
CEES
(Common European Economic Space, Společný evropský hospodářský prostor)
EBOP
(Evropská bezpečnostní a obranná politika)
ECT
(Energy Charter Treaty – Smlouva o energetické chartě)
EHP
(Evropský hospodářský prostor)
ENP
(European Neigbourhood Policy, Evropská politika sousedství)
ES
(Evropské společenství)
ESUO
(Evropské společenství pro uhlí a ocel)
EU
(European union, Evropská unie)
HLG
(High Level Group)
NATO
(North Atlantic Treaty Organization, Severoatlantická aliance)
NOSTRAC
(North-South Transport Corridor)
PCA
(Partnership and Cooperation Agreement, Dohoda o partnerství a spolupráci)
PHARE
(Pologne – Hongrie – Assistence a la reconstruction des economies, Pomoc při hospodářské obnově Polska a Maďarska)
RF
(Ruská federace)
RVHP
(Rada vzájemné hospodářské pomoci)
SNS
(Společenství nezávislých států)
SZBP
(Společná zahraniční a bezpečnostní politika)
TACIS
(Technical Assistance to the Commonwealth of Independent States)
TRACECA
(Transport Corridor Europe Caucasus Asia)
UN
(United Nations, Organizace spojených národů)
USA
(United States of America, Spojené státy americké) 49
WTO
(World Trade Organization, Světová obchodní organizace)
50