MASARYKOVA UNIVERZITA Přírodovědecká fakulta Geografický ústav
Ondřej ŠERÝ
REGIONÁLNÍ DOPADY TRANSFORMACE PRŮMYSLU V ZEMÍCH V4; komparace opírající se o poznatky prezentované v odborné literatuře
Bakalářská práce
Vedoucí práce: doc. RNDr. Václav Toušek, CSc. _________________________________________________________________________ Brno 2008
Jméno a příjmení autora:
Ondřej Šerý
Název bakalářské práce:
Regionální dopady transformace průmyslu v zemích V4; komparace opírající se o poznatky prezentované v odborné literatuře
Název v angličtině:
Regional impacts of industry transformation in V4 countries; comparison based on knowledge from literature
Studijní obor (směr):
Humánní geografie
Vedoucí bakalářské práce:
doc. RNDr. Václav Toušek, CSc.
Rok obhajoby:
2008
Anotace
V uplynulých dvaceti letech prošly země Visegrádské skupiny (Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko) transformací hospodářství, která výrazně zasáhla průmysl. Jejich ekonomiky se změnily z centrálně plánovaných na tržní. Tato práce obsahuje komparaci rozdílných výchozích pozic a transformačních cest jednotlivých států. Popisuje rovněž dopady na trh práce a současný stav průmyslu v těchto zemích.
Annotation
In the past twenty years countries of the Visegrad Group (the Czech Republic, Hungary, Poland and Slovakia) went through the transformation of economy which markedly affected industry. Their economies changed from centrally planned to market ones. This work contains the comparison of different starting positions and transformation ways of individual states. It also describes impacts on labour market and the present state of industry in these countries.
Klíčová slova: průmysl, ekonomika, transformace, trh práce, Visegrádská skupina, komparace Key words: industry, economy, transformation, labour market, Visegrad Group, comparison
Masarykova univerzita Přírodovědecká fakulta
ZADÁNÍ BAKALÁŘSKÉ PRÁCE Student: Studijní program: Studijní obor:
Ondřej Šerý Geografie a kartografie Geografie
Ředitel Geografického ústavu PřF MU Vám ve smyslu Studijního a zkušebního řádu MU určuje bakalářskou práci s tématem:
Regionální dopady transformace průmyslu v zemích V4; komparace opírající se o poznatky prezentované v odborné literatuře Regional impacts of industry transformation in V4 countries; comparison based on knowledge from literature
Zásady pro vypracování: 1. Prostudujte literaturu věnující se problematice transformace ekonomiky v zemích V4: a) soustřeďte se na publikace OECD o průmyslu jednotlivých zemí i na komparační studie b) důkladnou pozornost věnujte pracím Vídeňského institutu pro mezinárodní ekonomická srovnávání c) analyzujte i ekonomické a geografické publikace věnované studovanému tématu 2. Osnovu bakalářské práce navrhuji v členění a) popište stav ekonomiky v zemích V4 na konci osmdesátých let b) popište transformační cesty jednotlivých ekonomik c) analyzujte vztah průmysl a trh práce d) popište současný stav průmyslu v zemích V4
Prohlašuji tímto, že jsem zadanou bakalářskou práci vypracoval samostatně pod vedením doc. RNDr. Václava Touška, CSc. a uvedl v seznamu literatury veškerou použitou literaturu a další zdroje.
V Brně dne ............................................... vlastnoruční podpis autora
Rád bych na tomto místě poděkoval doc. RNDr. Václavu Touškovi, CSc. za čas mně věnovaný, ochotu a velmi cenné a užitečné rady, které mi byly nápomocny při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji Mgr. Věře Anthové za pomoc se správnou formulací citací a všem lidem, kteří mi poskytli malé i velké rady a podporu.
OBSAH 1 ÚVOD ............................................................................................................................................ 8 1.1 CÍL PRÁCE ............................................................................................................................ 8 1.2 VYMEZENÍ A STRUČNÁ CHARAKTERISTIKA ÚZEMÍ ................................................ 9 1.3 METODY ZPRACOVÁNÍ A POUŽITÉ DATOVÉ ZDROJE ............................................ 10 2 REŠERŠE LITERATURY ........................................................................................................ 11 2.1 INSTITUCE .......................................................................................................................... 11 2.2 EKONOMICKÉ A GEOGRAFICKÉ PUBLIKACE ........................................................... 12 2.2.1 Ekonomické publikace ................................................................................................... 12 2.2.2 Geografické publikace ................................................................................................... 15 3 TRANSFORMACE PRŮMYSLU ............................................................................................ 16 4 STAV EKONOMIKY ZEMÍ V4 NA KONCI 80. LET ........................................................... 19 4.1 MAĎARSKO ....................................................................................................................... 20 4.2 POLSKO ............................................................................................................................... 20 4.3 ČESKOSLOVENSKO ......................................................................................................... 21 5 TRANSFORMAČNÍ CESTY JEDNOTLIVÝCH EKONOMIK .......................................... 23 5.1 TRANSFORMAČNÍ RECESE ............................................................................................ 23 5.2 LIBERALIZACE .................................................................................................................. 25 5.3 PRIVATIZACE .................................................................................................................... 27 5.3.1 Maďarská privatizace ..................................................................................................... 28 5.3.2 Polská privatizace ........................................................................................................... 29 5.3.3 Československá privatizace ............................................................................................ 29 5.4 RESTRUKTURALIZACE, STARÉ PRŮMYSLOVÉ REGIONY....................................... 30 5.5 ZAHRANIČNÍ OBCHOD .................................................................................................... 31 5.6 ZAHRANIČNÍ KAPITÁL A PŘÍMÉ ZAHRANIČNÍ INVESTICE ................................... 33 5.7 HRUBÝ DOMÁCÍ PRODUKT ........................................................................................... 37 6 PRŮMYSL A TRH PRÁCE ...................................................................................................... 39 6.1 NEZAMĚSTNANOST .......................................................................................................... 39 6.2 ZAMĚSTNANOST ............................................................................................................... 41 6.2.1 Zaměstnanost podle věku a vzdělání ............................................................................. 42 6.2.2 Zaměstnanost podle odvětví národního hospodářství .................................................... 43 6.2.3 Vliv zahraničních firem a investic na zaměstnanost ..................................................... 46 6.3 PRODUKTIVITA PRÁCE ................................................................................................... 46
6.4 PRACOVNÍ MIGRACE ...................................................................................................... 48 7 SOUČASNÝ STAV PRŮMYSLU V ZEMÍCH V4 ................................................................. 49 8 ZÁVĚR ........................................................................................................................................ 54
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .......................................................................................... 57 SEZNAM PŘÍLOH ........................................................................................................................ 65
1 ÚVOD 1.1 Cíl práce Téma bakalářské práce jsem si zvolil nejen kvůli zájmu o problematiku průmyslu, ale také proto, že se jím zabývají ve velké míře zejména ekonomové, zatímco geografové až na několik výjimek soustředí svou pozornost jen na některé dílčí záležitosti. Hlavním cílem tak je porovnat procesy v rámci transformace průmyslu ve čtyřech zemích, které jsou členy Visegrádské skupiny (označované také jako Visegrádská čtyřka nebo V4). Po pádu komunistického režimu v roce 1989 se v těchto státech odehrál jedinečný proces přechodu od centrálně plánované ekonomiky k tržnímu hospodářství. Vyvolal obrovský zájem nejen již zmiňovaných ekonomů, ale také politiků, podnikatelů, sdělovacích prostředků i řadové veřejnosti. Výrazné změny se udály i v průmyslu, jenž byl v socialistických zemích velmi důležitým sektorem ekonomiky. Ačkoliv se často hovoří o podobných procesech, kterými si musely tyto státy zejména v 90. letech 20. století projít, jedná se o pohled velmi generalizující. I mezi středoevropskými zeměmi lze totiž pozorovat významné rozdíly. Po dohodě s vedoucím mé bakalářské práce jsem se zaměřil především na prostudování dostupné literatury a vytvoření základního chronologického vývoje v České republice, Maďarsku, Polsku a na Slovensku s nejdůležitějšími procesy, problémy a výzvami na státní úrovni (v některých ohledech na úrovni celků NUTS 2). V průběhu dalšího studia bych se rád věnoval podrobněji regionálnímu rozvoji a rozdílům mezi regiony, které se v těchto zemích v období po roce 1989 vytvořily či snížily. Důraz je tedy v této práci kladen na odlišné výchozí podmínky a rozdílné přístupy k transformaci, které se projevují v následujících oblastech a tématech transformační pokles, liberalizace, privatizace a restrukturalizace, zahraniční obchod, různý vztah k přímým zahraničním investicím a zahraničnímu kapitálu a tím pádem i rozdílné dopady, projevující se v nejdůležitějších makroekonomických ukazatelích a jejich trendech. Pozornost je rovněž soustředěna na vztah průmyslu a trhu práce, především v podobě nestejného vývoje míry nezaměstnanosti, měnící se struktuře zaměstnanosti podle odvětví národního hospodářství, vývoje produktivity a pracovních migrací. Práce také popisuje současný stav průmyslu ve všech zkoumaných zemích a jejich regionech. Všímá si nejen rozdílů mezi nimi, ale zaměřuje se na jejich postavení v rámci Evropské unie, jejímiž členy se staly 1. května 2004. V neposlední řadě bylo cílem upozornit na hlavní výzvy (přijetí jednotné evropské měny, zásadní reformy) a nastínit možný budoucí vývoj.
8
1.2 Vymezení a stručná charakteristika území Členy Visegrádské čtyřky, které se tato práce věnuje, jsou 4 země - Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko. Celá oblast se rozprostírá mezi Západem a bývalými státy SSSR, často se označuje jako střední Evropa. Plošně i počtem obyvatel největší je Polsko, má rozlohu 312 685 km2 a žije zde 38 116 000 obyvatel1. Druhým nejlidnatějším státem je Česká republika 10 381 130 obyvatel, jen o něco méně má Maďarsko - 10 045 000 obyvatel. Z hlediska velikosti území je však větší Maďarsko - 93 032 km2 než Česká republika - 78 866 km2. Nejmenší rozlohu má Slovensko - 48 845 km2, také zde žije nejméně obyvatel - 5 400 998. Visegrádská čtyřka vznikla 15. února 1991 v maďarském městě Visegrádu na setkání tehdejších prezidentů Václava Havla (ČSFR), Lecha Wałęsy (Polsko) a premiéra Józsefa Antalla (Maďarsko), kteří tak symbolicky navázali na spolupráci středověkých panovníků stejných zemí ze 14. století. Hlavním důvodem byla spolupráce těchto tří, později čtyř států v otázce evropské integrace. Skupina nezanikla ani po vstupu do Evropské unie a dnes se členské země snaží na pravidelných schůzkách vytvářet společná stanoviska, která pak prosazují v rámci evropských orgánů.2
Obr. 1: Státy Visegrádské čtyřky a jejich hlavní města
1 2
k 31. 12. 2007, stejně tak údaje u ostatních zemí Pramen: http://visegradgroup.eu/main.php?folderID=1014
9
1.3 Metody zpracování a použité datové zdroje Nejdůležitějším krokem bylo nastudování dostupné literatury. Protože se situace neustále vyvíjí a období po vstupu zemí V4 do Evropské unie ještě není plně pokryto knižními publikacemi, zvyšuje se podíl hodnocení této etapy ze zpráv ministerstev, ústavů, organizací a institucí, věnujících se tomuto tématu. A jelikož se jedná o problematiku současnou nebo nedávnou, chybí zatím větší časový odstup, a řada autorů tak má na stejné události rozdílné názory.
Analýza odborné literatury je doplňována přehledem vývoje statistických ukazatelů, týkajících se transformace průmyslu, které poskytují především následující instituce: • WIIW (Wiener Institut für Internacionale Wirtschaftsvergleiche) • OECD (Organisation for Economic Co-operation and Development) • Eurostat (European Statistical Office) • ILO (International Labour Organisation) • UNCTAD (United Nations Conference on Trade and Development) • jednotlivé národní statistické úřady: - Česká republika: ČSÚ (Český statistický úřad) - Maďarsko: KSH (Központi Statisztikai Hivatal) - Polsko: GUS (Główny Urząd Statystyczny) - Slovensko: ŠÚ SR (Štatistický úrad Slovenskej republiky) Některá data se však vztahují k celé ekonomice, protože do úrovně jednotlivých sektorů národního hospodářství nejsou poskytována. Konstrukci grafů a tabulek, znázorňujících vývoj jednotlivých ukazatelů, znesnadňuje velmi často se měnící metodika v zemích Visegrádské čtyřky. Proto jsou v této práci za hlavní zdroje dat brány mezinárodní organizace, jejichž údaje poskytují nejpřesnější srovnání. Podrobnější dělení (například do jednotlivých odvětví průmyslu podle klasifikace OKEČ) však uvádějí spíše národní statistické úřady. Z těchto pramenů jsou čerpána data, která se alespoň částečně zpracovávají podle mezinárodních kritérií. Především první polovina 90. let 20. století není ve statistických databázích mezinárodních institucí plně pokryta. Mezi hlavní příčiny patří to, že se státy Visegrádské skupiny stávaly členy jednotlivých organizací až v průběhu transformace (ne hned na jejím začátku) a v některých případech dřívější nezjišťování údajů nebo jejich sledování podle zcela odlišné metodiky. Rovněž rozpad ČSFR na dva suverénní státy přináší komplikace. Některá data jsou pro tyto země uváděna až od roku 1993, kdy k rozdělení došlo, nebo jsou zachycena pouze za celou československou federaci. Obdobné problémy představuje rozpad SSSR v roce 1991. K této události však došlo krátce po započetí transformace a v této práci jsou data za bývalý SSSR a současnou Ruskou federaci použita jen v části o zahraničním obchodu.
10
2 REŠERŠE LITERATURY 2.1 Instituce Mezi přední instituce, zabývající se transformací ekonomiky ve střední Evropě, patří Vídeňský institut pro mezinárodní ekonomická studia (WIIW), v rámci kterého působí a publikuje řada odborníků nejen ze členských států V4 se zaměřením na tuto oblast. Ve většině prací je srovnáván vývoj a stav hospodářství České republiky, Maďarska, Polska a Slovenska vzhledem ke starým členským státům Evropské unie (EU-15). Zatímco P. Havlik (2005) se věnuje situaci v prvních porevolučních letech, tedy transformační recesi, kdy výrazně klesal hrubý domácí produkt (HDP) a zaměstnanost, L. Podkaminer a R. Stehrer (2006) popisují předpokládaný vývoj makroekonomiky v budoucích letech na základě odhadu některých statistických ukazatelů. Zvolené způsoby privatizace (z hlediska načasování a otevřenosti vůči světu) a pozdější míra specializace průmyslu na určité obory jsou komentovány v práci A. Hildebrandt a J. Wörz (2004), stejně tak u P. Havlika a kol. (2001). Výrazným tématem jsou přímé zahraniční investice (PZI), tedy „investice do jiné země za účelem získání podílu na kmenových akciích a rozhodovacích pravomocích ve výši alespoň 10 % či takového podílu, který dává zahraničnímu investorovi rozhodovací pravomoci“ (cit. SRHOLEC, M. 2004, 11). Hlavním činitelům přílivu PZI, jejich směřováním do jednotlivých států i oborů se věnují G. Hunya a I. Geishecker (2005), kteří také zkoumají nakloněnost a otevřenost zemí k PZI a jejich účinnost. Dále se zabývají postavením zahraničního kapitálu, zvláště pak rozdíly, které vznikají ve srovnání s domácími firmami. Otázku trhu práce rozebírají M. Landesmann, H. Vidovic a T. Ward (2004) a kladou důraz zejména na zaměstnanost podle příslušnosti k odvětví národního hospodářství, která v průmyslu až na výjimky klesala i přes tvorbu nových pracovních míst díky přímým zahraničním investicím. Dále se také zaměřují na zaměstnanost podle vzdělání a věku. Touto problematikou se rovněž zabývá P. Havlik (2005), jenž ji propojuje s vývojem produktivity práce, a R. Römisch a T. Ward (2005). Ti se rovněž věnují regionálním rozdílům měřeným pomocí HDP, rozdílům mezi hlavními městy a ostatními částmi zemí a starým průmyslovým regionům. Dalším pramenem jsou pravidelné ekonomické výhledy OECD pro jednotlivé členské státy, ve kterých jsou hodnoceny kroky jejich vlád, především důležité reformy a zákony v uplynulém roce. Součástí zpráv jsou popisy současného stavu, doporučení ke zlepšení situace a také očekávaný vývoj v podobě odhadů nejdůležitějších makroekonomických ukazatelů v následujících pěti letech. Hodnocení lze nalézt také v různých ročenkách - například v pravidelně vycházející Ročence Hospodářských novin.
11
Na státních úrovních jsou zdrojem informací zprávy vydávané některými úřady. Panoramata českého průmyslu publikovaná Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR se každý rok zaměřují na vývoj statistických ukazatelů, HDP, zahraniční obchod, PZI a investiční pobídky, nárůst či pokles tržeb a zaměstnanosti v jednotlivých oborech průmyslu, produktivitu práce, regionální strukturu či výzkum a vývoj. Součástí každé zprávy je i mezinárodní srovnání a identifikace hrozeb. Obdobná hodnocení publikují i ministerstva v dalších zemích. Celkovou strukturou průmyslu, současnými trendy a předkládáním strategických potřeb a výzev se zabývá Svaz průmyslu a dopravy ČR.
2.2 Ekonomické a geografické publikace Tematice transformace hospodářství se, jak již bylo výše uvedeno, věnují převážně ekonomové (výsledkem je mnohem více ekonomických publikací než geografických, týkajících se této problematiky). Ti také zaměřují svou pozornost spíše na ekonomiku jako celek a nikoliv pouze na průmysl, i když poukazují na to, že tento sektor národního hospodářství byl v minulosti velmi důležitý a dodnes si udržuje silnou pozici. Geografové pak hodnotí procesy více v prostoru, soustředí se na práci se základními ukazateli makroekonomiky a trhu práce.
2.2.1 Ekonomické publikace Na reformní kroky Maďarska a Polska už v 70. a 80. letech 20. století, díky nimž měly tyto země lepší výchozí pozice, upozorňují E. Cihelková a J. Fingerland (1995), V. Tomšík (1997), V. Spěváček a kol. (2002) a A. Slaný a kol. (2007), stejné téma lze také nalézt u J. Švejnara (2008). Jistou míru volnosti podniků v Maďarsku a Polsku oproti Československu rozebírá R. Holman (2000). A popis deformace struktury národního hospodářství, vyplývající ze špatného socialistického plánování, je obsažen v analýze průmyslu a průmyslové politiky OECD (1994), stejně jako regionální trendy průmyslového rozvoje.
Rozlišování mezi recesí transformační, která nastala právě v prvních dvou až čtyřech letech po pádu totalitních režimů a recesí hospodářství, se věnují V. Klaus a V. Tomšík (2007). Snaží se rovněž postihnout její hlavní příčiny. M. Loužek (1999) za nejvýznamnější důvod považuje ztrátu východních trhů. Důvody počátečního propadu a vývoj základních ukazatelů během něj (průmyslová výroba, inflace, ekonomická rovnováha, zahraniční obchod, nezaměstnanost a další) hodnotí J. Švejnar a kol. (1997), podobně také V. Spěváček a kol. (2002). Výrazným dluhem transformujících se států je i problematika životního prostředí. Nutnost řešení stále odkládaných ekologických problémů zdůrazňuje už OECD (1994). J. Švejnar a kol. (1997) rozebírá dopady na zdraví obyvatel a vývoj znečištění ovzduší a vody. Ekologické aspekty transformace popisuje také V. Spěváček a kol. (2002) se zaměřením na surovinovou politiku, zájmy firem, managementu a zaměstnanců.
12
Důkladná pozornost je v odborné literatuře zaměřena na problematiku privatizace státního majetku a liberalizaci. Zejména R. Holman (2000) předkládá komparaci zvolených způsobů odbourávání překážek a bariér vedoucích k vytvoření tržního prostředí - Balzerowiczowa plánu v Polsku, tzv. „české cesty“ a Bokrosových balíčků v Maďarsku. E. Cihelková a J. Fingerland (1995) porovnávají československou, maďarskou a polskou privatizaci s důrazem na roli zahraničního kapitálu, podobně rovněž V. Tomšík (1997) a M. Loužek (1999). Vhodným umístěním privatizace v sekvenci reformních kroků se zabývají V. Klaus a V. Tomšík (2007). Podrobně proces české privatizace popisuje J. Švejnar a kol. (1997). Věnuje se jak restitucím znárodněného majetku, tak malé a velké privatizaci. Důraz klade zejména na kupónovou privatizaci - její jednotlivé fáze, způsoby privatizace pomocí kupónů, roli managementu společností, množství zapojených podniků, úspěšnost a rizika. Privatizaci jako základ transformace vidí J. Sucháček (2005), který se rovněž zabývá rychlostí tohoto procesu. Často diskutovanou problematikou transformačního období je restrukturalizace podniků. Hodnotící zpráva OECD (1994) rozebírá počáteční zdroje konkurenceschopnosti podniků, jejich efektivnost a výkonnost. Vyjmenovává také jednotlivé překážky úspěšné restrukturalizace. R. Holman (2000) popisuje situaci v tomto směru v nejobtížnější oblasti - těžkém průmyslu. O vlivu přímých zahraničních investic na mnohem efektivnější chod podniků se zmiňuje M. Srholec (2004). Podle V. Klause a V. Tomšíka (2007) leží hlavní díl odpovědnosti za restrukturalizaci na manažerech společností. Situaci starých průmyslových regionů se do hloubky věnuje J. Sucháček (2005). Své poznatky odvozuje od analýzy odlišného vývoje jedné takovéto české a jedné polské oblasti, a sice Ostravska a Horního Slezska. Zabývá se také rozdílnými rysy tranzitivních ekonomik a vyspělých zemí. Podle něj zbrzdily úspěšný regionální rozvoj a plánování zejména dlouhodobý propad morálky za socialismu a malý mravní kapitál. Změny v oblasti zahraničního obchodu komentuje J. Švejnar a kol. (1997) s důrazem na rozdíly v exportu České republiky a Slovenska společně s přeorientováním zahraničního obchodu z bývalých socialistických zemí na tržní ekonomiky. I když podle něj byly významnější posuny podniků v prvních letech po revoluci spíše spojeny s poklesem produkce a zaměstnanosti než s růstem exportu. Teritoriální reorientace je obsažena také v práci V. Tomšíka (1997). Procesy proběhnuvší po rozpadu RVHP (pohyby domácí poptávky a vývozu) jsou tématem pro V. Spěváčka a kol. (2002). Zahraniční obchod z hlediska determinant výchozího stavu, vývoje základních ukazatelů a komoditní struktury rozebírá A. Slaný a kol. (2007). Dosti rozpracované je i téma přímých zahraničních investic. Za nejdůležitější zdroj v této oblasti lze považovat publikaci M. Srholce Přímé zahraniční investice v České republice: teorie a praxe v mezinárodním srovnání z roku 2004. Autor v ní nejen srovnává objem PZI, který získaly
13
jednotlivé země V4, jejich zdrojové oblasti a časový průběh, ale rozebírá také PZI jako kanál technologického transferu, přístup států k tomuto druhu investic, jejich rozložení v sektorech, vliv na produktivitu práce či negativní vlivy PZI. Řeší i otázku investičních pobídek, které mají za úkol přilákat investory do méně vyspělých regionů. Na problematiku investičních balíčků, investic do závodů „na zelené louce“ a změn průmyslové výroby v důsledku PZI upozorňuje V. Spěváček a kol. (2002). Různě úspěšnými způsoby, jak nalákat zahraniční investory, se zabývá J. Švejnar a kol. (1997) a V. Tomšík (1997). Atraktivní a neatraktivní indikátory postkomunistických států, podle nichž si často cizí podniky vybírají cílovou zemi, vytvořil ve své práci J. Sucháček (2005). Základní přehled o vývoji toků PZI podává A. Slaný a kol. (2007). V. Klaus a V. Tomšík (2007) však upozorňují, že každá plně otevřená ekonomika musí počítat i s možností odlivu PZI. Zejména v české literatuře patří k velmi diskutovaným obdobím transformace recese české ekonomiky v letech 1997 - 1998. Jejím příčinám a změnám základních ukazatelů v jejím průběhu se věnují V. Tomšík (1997) a rovněž V. Spěváček a kol. (2002), který také hodnotí události, následující těsně po jejím skončení. M. Loužek (1999) píše o rizikových úvěrech poskytovaných bankami a o neschopnosti řady podniků je splácet, což později potvrzuje také J. Švejnar (2008), který detailně rozebírá důvody krize hospodářství a způsoby, jakými se jí dalo předejít. Naopak V. Klaus a V. Tomšík (2007) považují recesi za výsledek vývoje, který nebylo možné předvídat a pojmenovávají vlastní viníky (především Českou národní banku).
Značná část autorů se věnuje situaci na trhu práce. Především J. Švejnar a kol. (1997) popisuje zaměstnanost a nezaměstnanost (nízké české hodnoty vzhledem k vysokým číslům v okolních zemích) a rozdíly mezi českou a slovenskou situací - problémové regiony, vzdělanostní strukturu, pasivní a aktivní programy zaměstnanosti. Změny zaměstnanosti v průmyslu hodnotí M. Loužek (1999), zatímco R. Holman (2000) se zaměřuje na přesuny pracovníků mezi sektory hospodářství. Procesy deagrarizace, deindustrializace a terciarizace spojenými s přesunem pracovních sil se zabývá V. Spěváček a kol. (2002), jež klade také důraz na měnící se produktivitu. Vliv PZI na zaměstnanost a produktivitu práce rozebírá M. Srholec (2004). Podrobně se trhem práce zabývá A. Slaný a kol. (2007) - řeší otázky jeho stavu na počátku transformace, pracovní participaci, zaměstnanost, vzdělanostní strukturu a mobilitu pracovní síly, ale také vývoj produktivity a pracovních migrací. J. Švejnar (2008) pak upozorňuje na současnou globalizaci a nutnost se stále přizpůsobovat a lákat výroby s vyšší přidanou hodnotou. Pracovní migrace je tématem pro T. Fránka (2008). J. Švejnar a kol. (1997) podrobně rozpracoval složení příjmů a výdajů domácností a podává několik možných příčin nárůstu nerovnoměrnosti v příjmech, mimo jiné se zabývá vlivem cenové liberalizace. OECD (1994) upozorňuje na možné narůstající sociální napětí právě v souvislosti se zvyšující se nerovnováhou. Charakteristiku vývoje příjmů jednotlivců, ale také domácností uvádí
14
V. Spěváček a kol. (2002). Zaměřuje se na hodnocení výše nominálních a reálných mezd podle několika kritérií - například odvětví národního hospodářství, formy vlastnictví podniku či formy hospodaření (podnikatelská a nepodnikatelská sféra). Rozebírá strukturu příjmu domácností, strukturu sociálních příjmů nebo vývoj životního minima.
Ze současných témat je často diskutována otázka přijetí jednotné evropské měny. Problematiku plnění konvergenčních kritérií rozebírají I. Brezina a M. Vavrová (1998). Negativně se k euru vymezují V. Klaus a V. Tomšík (2007), kteří poukazují především na nebezpečí nadhodnocení či podhodnocení kurzu měny při fixaci a pozdější inflační tlaky. Naopak velkým rizikem bude, zůstaneme-li jedinou zemí střední Evropy mimo eurozónu (ŠVEJNAR, J. 2008, 10). Stručné shrnutí různých názorových proudů v této oblasti podává A. Michl (2008). Nynější úspěšnou, ale křehkou ekonomickou situaci v České republice a hlavní rizika popisuje L. Niedermayer (2008), zatímco J. Széky (2008) rozebírá složitý stav maďarského hospodářství způsobený politickými představiteli země. Rovněž T. Sedláček (2008) upozorňuje na maďarské problémy, kvůli nimž tamní ekonomika víceméně stagnuje, ale také na kvalitní reformy, které vynesly Slovensku přezdívku „tygr střední Evropy“. Již I. Brezina a M. Vavrová (1998) uvádí, že Slovensko dotahuje Českou republiku. V článku Životná úroveň Slovákov doháňa českú, vydaném v roce 2008 deníkem Pravda, je zmíněno chystané přijetí eura na Slovensku, předběhnutí maďarského HDP a také postupné přibližování k české úrovni.
2.2.2 Geografické publikace L. Kopačka (1992) popisuje změny v rozmístění československého průmyslu a vyrovnávání rozdílů mezi českými zeměmi a Slovenskem již za socialismu. Rozdílným výchozím podmínkám transformace v analyzovaných státech se věnuje P. Pavlínek (1993), který se zaměřuje na vliv míry provázanosti obchodů v rámci RVHP, ale u některých zemí i na zapojení do tržního systému západoevropských států. Obecně se situací v průmyslové výrobě před rokem 1989 zabývají V. Toušek a M. Vančura (1996a) se zřetelem na pojmenování základních rozdílů mezi centrálně plánovanými a tržními ekonomikami. Postavení těžkého průmyslu před revolucí a paradoxní vývoj v této oblasti krátce po ní hodnotí M. Hampl a kol. (1996). Jednotlivé privatizační metody a jejich úspěšnost jsou tématem, které popisují V. Toušek a M. Vančura (1996a). Odlišnosti převodu státního majetku do soukromých rukou v zemích Visegrádské čtyřky od stejného procesu na Západě předkládá M. Vančura (2002), který zároveň rozebírá některé problémy spojené s převzetím akcií investičními fondy a další chyby provázející privatizaci. Některé z nich totiž vedly v České republice k ekonomické recesi, na jejíž možný vznik upozorňovali již v roce 1996 výše zmiňovaní V. Toušek a M. Vančura v souvislosti s rizikovými úvěry poskytovanými bankami a neschopností řady podniků je splácet.
15
L. Kopačka (1992) popisuje stav v oblasti životního prostředí, zapříčiněný zejména těžkým průmyslem náročným na energetické a materiálové vstupy a používá pro něj označení „ekologická katastrofa“ Uvádí rovněž informace o útlumu výroby ve starých průmyslových regionech a tím pádem i o jeho vlivu na průmyslovou zaměstnanost. P. Pavlínek (1993) používá pro tyto regiony spíše termín „problémové oblasti“. Hlavní rysy jejich nutné restrukturalizace předkládají ve své práci V. Toušek a M. Vančura (1996a), stejně jako později sám M. Vančura (2002). Na stále se prohlubující regionální rozdíly v rámci samotných států upozorňuje M. Hampl a kol. (2001). Často rozebíranou problematikou v odborné geografické literatuře jsou zahraniční investice a zahraniční kapitál. Změnami v chování alokace investic z pohraničí spíše do metropolitních a bohatších regionů a faktory ovlivňujícími konečné stanovisko se zabývá P. Žížalová (2006) společně s klady, jež přinášejí. Její závěry potvrzují hlavní města zemí V4, která přilákala nejvíce PZI. Postsocialistické ekonomiky jako celky disponující také řadou komparativních výhod (HAMPL, M. a kol. 2001, 185).
16
3 TRANSFORMACE PRŮMYSLU Více než 40 let socialismu výrazně změnilo hospodářství zemí Visegrádské čtyřky, průmysl nevyjímaje. Obecně lze říci, že ve srovnání s kapitalistickými státy na tom byly hůře. Ačkoliv jim bylo mnoho spíše nepříznivých charakteristik společných, existovaly rozdíly. Ty zapříčinily přece jen odlišný stav ekonomiky na konci 80. let. Některé státy už dokonce provedly první reformy. Měly tak lepší výchozí podmínky při následně probíhající transformaci. Přechod z centrálně řízeného hospodářství na tržní ekonomiku je spjat s řadou zásadních skutečností a proměn.
V prvních letech po pádu komunistických režimů došlo ve všech zemích k poklesu důležitých ukazatelů, hlavně produkce a zaměstnanosti. Hovoří se o tzv. transformační recesi. Po jejím překonání se státy začaly přibližovat vyspělým tržním ekonomikám. Ještě během ní si však musely vybrat mezi dvěma odlišnými koncepcemi - šokovou terapií a gradualistickou teorií. Vlády připravily systém změn, jež měl za úkol odbourat regulace a liberalizovat oblasti zahraničního obchodu, měnové a cenové politiky a trhu práce. Společně s ním se muselo také přistupovat ke stabilizaci celé ekonomiky. Velmi důležitým a nezbytným procesem, obzvlášť v průmyslu, byla privatizace, díky níž byla vytvořena nová struktura vlastníků jednotlivých podniků. Každá ze zemí Visegrádské čtyřky zvolila svůj specifický postup se svými výhodami a nevýhodami. Předmětem sporů se stala především otázka, zda upřednostnit rychlost či kvalitu a rovněž přísnost bankrotové legislativy. Podobnou diskusi přineslo časové řazení restrukturalizace (jestli před privatizací nebo po ní). Jisté je, že mnohdy neefektivně fungující společnosti musely být modernizovány. Často se tak dělo za pomoci zahraničních investorů a kapitálu, které do střední Evropy lákalo několik faktorů. Ne všechny podniky se však na nové prostředí zvládly adaptovat, držely se na hranici přežití nebo výrobu zcela ukončily. Vznikly celé regiony, často průmyslově orientované, které stále více zaostávaly. Jednou z možností, jak takovýmto oblastem pomoci, je systém investičních pobídek a kvalitní regionální rozvoj. Zásadní změnou prošel také zahraniční obchod. Jednotlivé fáze transformace hospodářství a jejich (ne)úspěšnost nejlépe ilustruje vývoj hrubého domácího produktu.
Změny lze také dokumentovat vývojem na trhu práce. Zcela novým a pozorně sledovaným jevem se stala nezaměstnanost, která brzy znamenala závažnou otázku. Docházelo rovněž k přesunu zaměstnanců mezi sektory národního hospodářství - nastaly procesy deagrarizace, deindustrializace a terciarizace. Ve struktuře zaměstnanosti však proběhly změny i v jiných kategoriích - ve vzdělanosti a věkovém složení. Výrazný vliv měl také již zmiňovaný příliv
17
zahraničních investic a kapitálu. Efektivnější, flexibilnější a dynamičtější způsob práce způsobil změny v produktivitě a v pracovních migracích.
Současný stav hospodářství Visegrádské skupiny je na zcela jiné úrovni než byl v roce 1989, což dokazuje stále větší sbližování se starými členskými státy Evropské unie. Proměna nastala ve struktuře zaměstnanosti i tržeb jednotlivých oborů průmyslu. Aktuální vývoj se liší nejen mezi zeměmi, ale stejně tak v rámci států lze vymezit průmyslové regiony a oblasti, které je nutné restrukturalizovat. Mezi hlavní výzvy v příštích letech patří vypořádání se s přijetím eura a zavedení kvalitních ekonomických reforem.
18
4 STAV EKONOMIKY ZEMÍ V4 NA KONCI 80. LET Mezi charakteristické rysy socialistických ekonomik, jimiž se lišily od tržních,
patřily
centrální řízení, direktivní plánování, neexistence nebo jen malý podíl soukromého sektoru, postupné zaostávání technologické úrovně, pokles investic do průmyslových podniků, nulová reakce na ropné šoky, přezaměstnanost, nízká produktivita práce a orientace na nenáročné trhy jiných socialistických zemí (TOUŠEK, V.; VANČURA, M. 1996a, 5-6). Dalším výrazným prvkem státních podniků za komunismu bylo spíše plnění plánu, jehož sestavení samy ovlivňovaly, než dosahování zisků (KLAUS, V.; TOMŠÍK, V. 2007, 26). Podle J. Švejnara (2008, 52) se postupně zpomalovalo tempo růstu ekonomiky a zvyšoval se přímý i nepřímý tlak obyvatel. To zapříčinilo, že se investice z těžkého průmyslu začínaly přesouvat do lehkého. L. Kopačka (1992, 153) a M. Hampl a kol. (1996, 228-230) uvádějí, že i přes tento jev lze uvést dlouhodobou preferenci výrobní sféry před nevýrobní, produkci výrobních prostředků před spotřebními předměty a důraz na těžká odvětví průmyslu jako jedny z hlavních poznávacích znaků hospodářství východního bloku. Toto tvrzení dokládají statistiky zaměstnanosti i v podobě tabulky 1. Například v roce 1988 pracovalo v Československu v priméru o 100 % lidí více než ve vyspělých evropských zemích, dále o 47 % více v sekundéru a o 35 % méně v terciéru. Skutečná poddimenzovanost služeb však byla nejspíš o něco menší, jelikož se mohla část terciéru skrývat v rámci velkých organizačních jednotek v priméru a sekundéru.
Tab. 1: Zaměstnanost podle sektorů národního hospodářství [%] v Československu, Maďarsku a Polsku v roce 1988 Primér Československo Maďarsko Polsko
11,5 20,0 26,5
Sekundér 47,9 37,4 37,2
Terciér 40,6 42,5 36,3
Pramen: OECD: Průmysl v České republice a Slovenské republice, 1994, 20
Období od 50. do 80. let je rovněž spojeno se špatným stavem životního prostředí. Státy vykazovaly vyšší míry úmrtnosti, kratší délku života, narušení lesních porostů a zvýšenou korozi budov i strojních zařízení. Jen na Československo připadalo asi jedno procento globálního objemu CO2, tedy 3,6 tun emisí na obyvatele. Docházelo také ke znečišťování povrchových a podpovrchových vod kvůli používání hnojiv a chemikálií. Správným krokem ke zlepšení celkové situace byl v polovině 80. let projekt na snižování SO2 (ŠVEJNAR, J. a kol. 1997, 321-322).
19
Třebaže státy střední Evropy ještě před druhou světovou válkou patřily kulturně a historicky do vyspělé Evropy, socialistické období zanechalo v jejich institucích, výkonné i soudní moci a také v etických společenských a hospodářských pravidlech hluboké stopy. Výrazným negativem je dlouhodobý propad morálky, v mnoha případech prohloubený systémovými změnami. Byl také dán volný průchod nemorálnímu pragmatismu a kapitalizaci toho, co komunismus z řadových občanů vytěžil (SUCHÁČEK, J. 2005, 67).
4.1 Maďarsko Reformní procesy s kratšími nebo delšími přestávkami se v Maďarsku vyskytovaly posledních 25 let socialistického režimu. Už v roce 1968 proběhly první kroky k liberalizaci zahraničního obchodu, kdy několika průmyslovým firmám bylo umožněno exportovat a v roce 1972 byla formulována pravidla pro podniky se zahraniční kapitálovou účastí (TOMŠÍK, V. 1997, 7 a SLANÝ, A. 2007, 149), dále v polovině 80. let podle J. Švejnara (2008, 51-53) započala spolupráce se Světovou bankou a Mezinárodním měnovým fondem (MMF) a byla také zavedena daň z přidané hodnoty. Maďarské reformy byly nejdalekosáhlejší a ukazovaly, kam až bylo možné jít v rámci sovětského bloku - soukromý sektor se již tehdy podílel na tvorbě národního produktu více než jednou čtvrtinou. Maďarsko přijalo půjčky od západních bankovních institucí na financování rozvojových projektů, ale také na zásobování obyvatelstva kvalitnějším zbožím (PAVLÍNEK, P. 1993, 6). To se později projevovalo větší spokojeností tamních obyvatel s tzv. „gulášovým socialismem“, reprezentovaným poměrně liberálním režimem. Jestliže Češi, Slováci a Poláci požadovali v roce 1989 jasnou změnu, Maďaři očekávali od porevolučního vývoje spíše pokračování tržních reforem a jejich dovedení do důsledků (HOLMAN, R. 2000, 24). I přes zjevně dobré postavení v rámci středoevropských států trpělo Maďarsko nevhodnou strukturou průmyslové výroby, stagnujícími výkony hospodářství, vysokou zahraniční zadlužeností, nedostatkovou ekonomikou a jednostrannou orientací zahraničního obchodu na východní trhy (TOMŠÍK, V. 1997, 8-9).
4.2 Polsko Polští představitelé, jak uvádí J. Švejnar (2008, 52), se v 70. letech snažili importem strojů a technologií z vyspělých západních zemí urychlit ekonomický růst. Ukázalo se však, že Poláci nejsou schopní nové technologie absorbovat. Nezvládali totiž dovezené stroje a zařízení rychle instalovat, měli problémy s přesností, disciplínou a dodržováním technologických postupů. Proto byla jejich výkonnost menší než na Západě, a někdy tak končily ve skladech. R. Holman (2000, 2829) tedy upozorňuje, že celá tato snaha vedla k navýšení zahraničního dluhu. Ten chtěla vláda
20
splatit výnosy z investic. Jenže její plán selhal a následovala hospodářská recese v letech 1980 1982 spojená s nedostatkem spotřebního zboží. Další krize se projevila v roce 1987, kdy se zmenšovala i zásoba potravin. Řešení v podobě liberalizace cen však způsobilo velkou inflaci a polská ekonomika tak do transformačního období vstupovala silně destabilizovaná. Do jisté míry lze tedy vysvětlit úspěšný ekonomický vývoj Polska v 90. letech právě tímto propadem. Poláci totiž začínali z nižšího základu (HAMPL, M. a kol. 2001, 182). Celkově nebyl tamější socialistický režim tolik přísný. Poláci si ponechali soukromé zemědělství, soukromé řemeslníky a některé služby (ŠVEJNAR, J. 2008, 51). Tyto aktivity však byly koncentrovány především ve východním Polsku, kde nebyly tak výhodné podmínky jako v ostatních částech země.
4.3 Československo Československé podniky mohly navazovat na průmyslovou tradici z dob Rakouska-Uherska (zejména textilní, potravinářské, hutnické, cementářské a cihlářské). Před druhou světovou válkou byla ČSR jednou z deseti nejprůmyslovějších zemí světa. Po roce 1945 však započala preference materiálně a energeticky náročných výrob a během celého období komunismu pak následoval úpadek průmyslu jako celku, obzvlášť v 80. letech (TOUŠEK, V.; VANČURA, M. 1996a, 5). Za období 1948 - 1988 narostla zaměstnanost v průmyslu v českých zemích o 48 %, na Slovensku dokonce o 266 % (KOPAČKA, L. 1992, 155). Podle J. Švejnara a kol. (1997, 102-103) docházelo k deformaci odvětvové struktury. Vzhledem k malým západoevropským zemím byly podíly těžby nerostných surovin (především uhlí), hutnictví, chemické výroby, těžkého strojírenství a výroby dopravních prostředků na celkové produkci příliš velké, zatímco u potravinářství, výroby nábytku, polygrafie a energetiky nízké. Tehdejší režim také nadhodnocoval oficiální statistiky. Rozměrem svých průmyslových kapacit, jak uvádějí V. Toušek a M. Vančura (1996a, 6) a také J. Švejnar (2008, 48), patřilo Československo společně s NDR stále ke světové industriální špičce, ale kvalitou a strukturou vytvářených užitných hodnot se už nemohlo s vyspělými ekonomikami srovnávat. Značnou zátěží české ekonomiky byla také pomoc Slovensku - v rámci státu se sice rozdíly snižovaly, ale ČSSR se vzdalovala světu. Zatímco struktura a rozmístění průmyslu byly v českých zemích výsledkem přes 200 let trvajícího vývoje (i když s výrazným vlivem období socialismu), Slovensko tímto prošlo víceméně za 40 let (HAMPL, M. a kol. 1996, 227 a KOPAČKA, L. 1992, 152).
Československo se vyznačovalo extrémním stupněm státní kontroly, narozdíl od Maďarska a Polska. Lze prakticky hovořit o neexistenci soukromého sektoru. Mezi další méně příznivé výchozí podmínky rozhodně patřily značná koncentrace hospodářských aktivit do velkých, někdy až monopolních celků, absence malých a středních podniků a ze zemí Visegrádské čtyřky nejvyšší
21
stupeň závislosti na obchodu se členskými státy bývalé RVHP (TOUŠEK, V.;VANČURA, M. 1996a, 6-7; rovněž SPĚVÁČEK, V. a kol. 2002, 108 a SUCHÁČEK, J. 2005, 68-69). Na druhou stranu zejména česká část území byla nejzápadnější transformující se ekonomika, mohla navázat na historické dědictví vyspělosti ze 30. let 20. století a využít zásobu lidského kapitálu - kvalitního školství technického směru (ŠVEJNAR, J. a kol. 1997, 12-13). Na počátku 80. let bylo také provedeno seskupení jednotlivých podniků do administrativních jednotek organizovaných buď do koncernů na horizontálním principu (výrobky podobného charakteru) nebo do kombinátů na vertikálním principu (spojení dodavatelů a uživatelů příslušných vstupů). Účel byl pouze byrokratický, například subvencování nerentabilních jednotek rentabilními. Skutečné ekonomické vztahy mezi jednotlivými výrobními jednotkami byly minimální (TOUŠEK, V.; VANČURA, M. 1996a, 6-7). Na skutečnost, že komunistické ekonomiky sice byly nominálně centrálně plánované, ale fakticky spíše ekonomiky administrované, někdy i ekonomiky střetu zájmů, upozorňují rovněž V. Klaus a V. Tomšík (2007, 25).
22
5 TRANSFORMAČNÍ CESTY JEDNOTLIVÝCH EKONOMIK Hospodářská transformace byla hodně experimentální období, obzvlášť v 90. letech. Podobný proces se totiž nikdy předtím v historii neuskutečnil, neměl tak teoretický aparát ani praktickou verifikaci. Postsocialistické státy navíc měly na celkovou restrukturalizaci mnohem kratší dobu než země na Západě, které se i se svými tradičními průmyslovými regiony vyrovnávaly nebo vyrovnávají se stejným problémem dvacet, třicet i více let. Došlo k hlubšímu hospodářskému poklesu, větším sociálním problémům (pokles životní úrovně) a obnovení regionálních rozdílů po čtyřicetileté snaze o jejich odstranění (PAVLÍNEK, P. 1993, 7; SUCHÁČEK, J. 2005, 43 a ŠVEJNAR, J. 2008, 24). Nesnadným úkolem bylo rovněž řazení jednotlivých reformních kroků. Zvolená sekvence nakonec byla směsí zamýšlených koncepcí a reakcí na aktuální vývoj situace a problémy. Složitou problematikou se staly i časové rozestupy mezi jednotlivými kroky. Otázka, zda dříve liberalizovat ceny nebo uvolnit zahraniční obchod, je řešena v odborné literatuře dodnes s různými výsledky (KLAUS, V.; TOMŠÍK, V. 2007, 43-44). Přes některé rozpory ale panovala shoda na zásadních tématech, jež bylo nutné provést: cenová liberalizace, liberalizace zahraničního obchodu, zavedení vnitřní konvertibility měny a privatizace. Zároveň si musely státy vybrat mezi dvěma hlavními myšlenkovými proudy. Šoková terapie, jejímuž pojetí se ve střední Evropě nejvíce blížilo Československo, upřednostňuje soukromé vlastnictví. Restrukturalizace podniků je už věcí nových majitelů. Přináší rozsáhlou liberalizaci, deregulaci cen či rovnovážnou makroekonomickou stabilizační politiku. Jedná se o rychlejší způsob transformace. Naproti tomu v případě gradualistické teorie, která je pomalejší, dochází k dlouhodobému procesu. Jejím použitím se omezí počáteční hospodářský pokles. Za jejího představitele lze považovat Maďarsko. Ani tato otázka není stále plně dořešena. Odborníci se totiž neshodnou na jedné z teorií jako na obecně prospěšnější (SUCHÁČEK, J. 2005, 46-48). Proces transformace postsocialistických zemí byl v zahraničí mimořádně pozorně sledován jak jednotlivci, tak nejrůznějšími organizacemi a institucemi - Evropská unie (EU), Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD), Mezinárodní měnový fond (MMF) či Světová banka (HAMPL, M. a kol. 1996, 219).
5.1 Transformační recese Transformační recese (či propad) je „recese nezpůsobená makroekonomickou restrikcí. Její délka i hloubka byly výrazně vyšší než u standardních poválečných recesí ve vyspělých zemích. Došlo při ní ke snížení zaměstnanosti a ke vzniku nového fenoménu - nezaměstnanosti. Zotavení se z recese na úroveň před recesí bylo většinou relativně pozvolné“ (cit. KLAUS, V.; TOMŠÍK, V. 2007, 19). Podle V. Spěváčka a kol. (2002, 128-131) a P. Havlika (2005, 1) však byly příčinou
23
procesu, jímž si prošly všechny transformující se země, nejen ztráta tradičních trhů (Východ, sjednocení Německa a kvůli válkám i státy Perského zálivu a bývalé Jugoslávie), adaptace na nové trhy, přerušení dodavatelských řetězců, deformovaná struktura ekonomiky, cenová liberalizace, ale také restriktivní makroekonomická politika. Jak velkou část propadu lze přisoudit vnějším šokům a jakou vnitřním podmínkám je těžké odhadnout.
Největší pokles HDP byl
Tab. 2: Meziroční změny v reálném HDP [%] v zemích
zaznamenán
Visegrádské čtyřky za období 1989 - 1994
ČR Maďarsko Polsko Slovensko
1989
1990
1991
1992
1993
1994
4,5 -0,4 -0,2 1,1
-0,4 -3,5 -11,6 -2,5
-11,6 -11,9 -7,0 -14,6
-0,5 -3,1 2,5 -6,5
0,1 -0,6 3,7 1,9
2,2 2,9 5,3 6,2
Pramen: OECD: OECD Factbook 2008 - Economic, Environmental and Social Statistics, Real GDP growth, 2008
v roce
1991,
opětovný růst začal na přelomu let 1993 a 1994. Výjimkou bylo Polsko,
v němž
nastal
nejvýraznější propad již v roce 1990, zároveň však přišel dříve i růst díky menší restrikci, a to v roce 1992. Situaci znázorňuje
Tab. 3: Meziroční změny v průmyslové výrobě [%] v zemích
tabulka
Visegrádské čtyřky za období 1990 - 1994
následovaly další finanční krize
ČR Maďarsko Polsko Slovensko
2.
ještě
1990
1991
1992
1993
1994
či
-3,3 -10,2 -24,2 -4,0
-24,4 -16,6 -8,0 -19,4
-7,9 -9,7 2,8 -9,0
-5,3 4,0 6,4 -3,8
2,1 9,6 12,1 4,9
recese (LOUŽEK, M. 1991, 21
Pramen: WIIW: Countries in transitions 1996, 1996
a
druhotné
Později
HAVLIK,
transformační
P.
2005,
1).
V letech 1990 - 1992 (někde ještě
1993)
klesala
rovněž
průmyslová výroba, a sice mnohem výrazněji než reálné HDP a mnohem rychleji než průmyslová zaměstnanost, takže se snižovala produktivita práce. Zvlášť citelné to bylo pro silně průmyslovou Českou republiku, jež byla před listopadem 1989 přeindustrializována při srovnání s ostatními bývalými socialistickými zeměmi, v nichž došlo k setřásání průmyslu už v 80. letech. Propad v průmyslové výrobě představuje tabulka 3. Česká ekonomika prošla do roku 1994 pomalejšími a méně úplnými změnami než polská a maďarská ekonomika, kde se produktivita začala přibližovat k hodnotám před transformací (ŠVEJNAR, J. a kol. 1997, 16). Všeobecně se podle V. Spěváčka a kol. (2002, 108-109) očekávalo, že po počátečním propadu nutném k makroekonomické stabilizaci, strukturálním změnám, útlumu neperspektivních oborů a realokaci zdrojů ve prospěch životaschopných oborů, se ekonomická úroveň začne přibližovat vyspělým tržním ekonomikám. K tomu však v průběhu 90. let nedošlo, což dokazují některá data. V roce 2000 překročilo Polsko reálnou úroveň HDP z roku 1989 o 26,7 %, Maďarsko o 4,2 % a Slovensko o 2,8 %. Česká republika se této úrovni velmi přiblížila. Relativně dobré
24
výsledky Polska a Maďarska vyniknou, když se uvede růst průmyslové výroby - Maďarsko překonalo stav z roku 1989 o 34,5 % a Polsko o 29,7 %. Česká republika a Slovensko se dostaly na úroveň asi 80 %.
5.2 Liberalizace Místo pro regulaci je pouze tam, kde selhává trh. Potom nastupují aktivity vlády, jejichž cílem je ovlivnit chování ekonomických subjektů a přímo ovlivňují činnost podniků. Na konci 80. let se socialistický blok vyznačoval silnou regulací. V ČSSR, striktní centrálně plánované ekonomice, téměř neexistoval soukromý sektor a všechny ekonomické aktivity byly dány centrálním plánem (určovány byly i ceny). Reformní kroky Maďarska a Polska sice znamenaly možnost soukromého podnikání a některé společnosti byly vyhlášeny formálně za nezávislé, oproti státním podnikům se však musely potýkat se spoustou nevýhod. V roce 1989 tak soukromé podnikání v Československu tvořilo 5 % HDP, zatímco v Maďarsku 20 % a v Polsku 28 %. Úkol pro jednotlivé vlády byl tedy jasný – vytvořit vhodný institucionální rámec pro působení ekonomických subjektů a dohlížet na jeho dodržování (SLANÝ, A. 2007, 118-121).
Nedlouho po změnách v roce 1989 přijala polská vláda plán tehdejšího ministra financí Lecha Balzerowicze, v němž byla rozpracována liberalizace a stabilizace. Podle Balzerowiczova plánu, jak se dokumentu začalo říkat, byla provedena okamžitá liberalizace trhů, doprovázená balíkem stabilizačních opatření. Od 1. ledna 1990 došlo k liberalizaci cen a mezd, zavedení vnitřní konvertibility měny (jako první středoevropská země) a otevření trhu zahraničnímu zboží. Mezi hlavní stabilizační nástroje patřily měnová a rozpočtová restrikce, mzdová regulace a ukotvení měnového kurzu na americký dolar. Výrazně se omezily dotace podnikům. Firmy, v nichž rostly nominální mzdy rychleji, než stanovila vláda, musely odvést vysokou daň. Krátce po započetí plánu se dostavil hospodářský pokles, růst nezaměstnanosti a cen (hyperinflace). Byly to však nevyhnutelné důsledky transformace umocněné rozpadem RVHP, jež připravil polské podniky o tradiční odbytiště. Postupně se odstraňovaly administrativní bariéry, rušily subvence a daňová ulehčení. Polsko se také zavázalo, že kvůli vstupu do OECD v roce 1996 zlepší ekonomiku. Důsledkem byl i zvýšený příliv přímých zahraničních investic (CIHELKOVÁ, E.; FINGERLAND, J. 1995, 45-46, TOMŠÍK, V. 1997, 13 a HOLMAN, R. 2000, 28-30). Na jaře 1990 se také v Československu odehrál střet o konečnou podobu ekonomické reformy, a to mezi stoupenci sociálně tržního hospodářství (levice, pomalejší postup) a zastánci „trhu bez přívlastků“ (pravice, rychlejší tempo). V září téhož roku byl dokončen jednotný scénář, tzv. „česká cesta“. Podle něj proběhla 1. ledna 1991 cenová deregulace. Podniky mohly od tohoto data samy určovat ceny svých výrobků. Cenová regulace zůstala jen v monopolizovaných odvětvích (v průmyslu se jednalo o ceny paliv a energií). Dále došlo k zavedení vnitřní konvertibility měny a
25
liberalizaci zahraničního obchodu (VANČURA, M. 2002, 31). S některými dalšími zeměmi střední Evropy se ČSFR začala otevírat světu, a dokonce se podle J. Švejnara (2008, 11) stala jednou z nejotevřenějších ekonomik světa. Tehdy se jasně ukázalo, že se jsou státy schopné vyvíjet i bez zvláštních ochranářských opatření. Po rozdělení federace se proces liberalizace a pozdější druhé vlny kuponové privatizace zpomalil na Slovensku, kde na významu začaly nabývat politické konexe. Zatímco Česká republika se ještě více otevřela světu a ještě více se orientovala na Západ, protože po rozpadu společného státu se jí zmenšil tržní prostor (HAMPL, M. a kol. 1996, 220). Maďarsko zvolilo jinou strategii než Polsko a Československo. Liberalizace trhů byla při změně politického režimu již ve značně pokročilém stádiu. Deregulace cen probíhala postupně a v roce 1989 už bylo 63 % cen tvořeno volně na trzích. Navíc ekonomické rozhodování bylo přeneseno na podniky. Manažeři se orientovali na dosahování zisků a byli mnohem zběhlejší v tržním chování než jejich středoevropští kolegové. Maďarsko také netrápily tak velké ekologické zátěže, pouze značná ekonomická nerovnováha, způsobená vysokými schodky státního rozpočtu. Vláda premiéra Józsefa Antalla předložila reformní plán až v roce 1991 (snaha o vybudování sociálně tržní ekonomiky). Nedocházelo k mzdové regulaci, takže se nesnížila ani kupní síla obyvatelstva. Stejně jako u ostatních zemí došlo i v Maďarsku k transformačnímu poklesu, z nějž se kvůli ekonomické nerovnováze dostalo až v roce 1994. Po změně vlády v roce 1995 připravil tehdejší ministr financí Lájos Bokros několik stabilizačních opatření, označovaných jako Bokrosův balík. Teprve ten obsahoval mimo jiné devalvaci měny, posílení tržního hospodářství, zamezení růstu nezaměstnanosti a znamenal zotavení maďarské ekonomiky a výrazný růst (TOMŠÍK, V. 1997, 9-10 a HOLMAN, R. 2000, 35-37). Pro státy procházející transformací je charakteristická počáteční vnitřní ekonomická nerovnováha, reprezentovaná převisem poptávky nad nabídkou. Relativní československá makroekonomická rovnováha byla spíše výjimkou. Po cenové liberalizaci nastala ohromná inflace, v Polsku v roce 1990 dosáhla 586 %. Česká republika a Slovensko dosáhly jejího největšího růstu o rok později, a to 57 %, resp. 61 %. Naopak Maďarsko se svojí strategií pomalejšího, dlouhodobějšího procesu nezaznamenalo silný cenový skok a ceny se v průběhu 90. let zvyšovaly maximálně do 35 % (SPĚVÁČEK, V. a kol. 2002, 109-110). Podle M. Hampla a kol. (1996, 231) liberalizace cen, příliš podhodnocený kurz a vytvoření proexportního klimatu vedly paradoxně na určitou dobu k umělé preferenci těžkého průmyslu, i když po revoluci převažovaly podmínky k jeho omezení. Důvodem úspěchu na světovém trhu byly nízké mzdy, laciné domácí suroviny a další výrobní faktory. To oddalovalo potřebnou restrukturalizaci. Nejrychleji proběhla liberalizace v České republice a v Maďarsku, v Polsku se vyznačovala pomalejším tempem. Na Slovensku se výrazně zpomalila po nástupu Vladimíra Mečiara (opětovný nárůst až po roce 1999). Postupně se nastolilo konkurenční prostředí, obzvlášť s přibližováním se
26
k EU a sladěním s její legislativou. V období 1990 – 2006 stoupnul podíl soukromého sektoru na tvorbě HDP. Postupný nárůst jeho významu představuje tabulka 4. Zřetelně dokládá výše zmiňované tvrzení, že Maďarsko a Polsko měly v prvních porevolučních letech větší podíl soukromého sektoru. Rozdíly se však začaly vyrovnávat, a Polsko dokonce zaostávat za ostatními. Mezi lety 2002 a 2006 dosahoval v ČR, Maďarsku a na Slovensku soukromý sektor 80 % HDP, v Polsku 75 %.
Tab. 4: Podíl soukromého sektoru [%] na tvorbě HDP v zemích Visegrádské čtyřky v období 1990 - 2006
ČR Maďarsko Polsko Slovensko
1990
1992
1994
1996
1998
2000
2002 - 2006
12 20 31
25 50 47 32
56 60 58 58
70 70 60 70
80 80 65 75
80 80 70 80
80 80 75 80
/
Pramen: ERBD: Transition Report 2007, 2007 In SLANÝ, A. a kol. 2007
V období 2003 – 2006 se také snížil čas na založení společnosti (nejvíce na Slovensku) a dnes lze nejrychleji začít podnikat právě na Slovensku a v ČR. Stále však trvá neúměrně dlouho ukončení činnosti firmy. Rovněž flexibilnější přijímání a propouštění pracovníků by bylo pro visegrádské ekonomiky prospěšné. V roce 2005 byla regulace na Slovensku hodnocena jako nejkvalitnější, na opačné příčce žebříčku skončilo Polsko. K výraznému zlepšení regulace došlo zejména v letech 1996 – 2005, na Slovensku díky ekonomickým reformám vlád Mikuláše Dzurindy (SLANÝ, A. a kol. 2007, 121127).
5.3 Privatizace Nezbytným krokem k úspěšnému přechodu z centrálně plánovaného na tržní hospodářství byla privatizace státního majetku. Československo mělo privatizační pozice horší než Polsko nebo Maďarsko, téměř všechno totiž bylo zestátněno. Obzvlášť v české části federace (a také v NDR) se uskutečnil největší transfer státního vlastnictví do soukromých rukou v moderní ekonomické historii - zapojilo se do něj asi 6 milionů osob (ŠVEJNAR, J. a kol. 1997, 133 a SUCHÁČEK, J. 2005 48). Privatizace měla jiný charakter v postkomunistických státech než na Západě. Cílem totiž nebylo zvýšení efektivnosti podniků, ale vytvoření tržního řádu se strukturou soukromých vlastníků s důrazem na malé a střední firmy. Odlišností byl rovněž obrovský nepoměr mezi objemem majetku a objemem domácích úspor (VANČURA, M. 2002, 32). Zejména v Československu se řešila otázka rychlosti na úkor institucionální kvality. V případě rychlého procesu se nemusí stát příliš starat a dojde za poměrně krátkou dobu k předání
27
majetku soukromníkům. Tato varianta nakonec v ČSFR zvítězila. Pomalou cestu, charakteristickou hledáním kvalitního vlastníka, si vybralo třeba Polsko (SUCHÁČEK, J. 2005, 48). Zvolený způsob české privatizace kritizuje J. Švejnar (2008, 54-56), který podle svých slov na počátku 90. let zdůrazňoval nutnost připravit pevný právní rámec. Jít na půl cesty bylo horší než nedělat nic. Centrální plánování sice bylo neefektivní, ale mělo svou vnitřní konzistenci. Navíc nebyl důvod ke spěchu, protože na rozdíl od Polska (či Ruska) nedošlo v Československu k hyperinflaci. Výsledkem byla lepší situace v Polsku a Maďarsku, kde se také kradlo, ale ne tak snadno. Maďaři totiž měli od počátku velmi přísný právní systém, až ho museli v roce 1992 změkčit, když zbankrotoval v jednu chvíli velký počet podniků. Polákům zase nějakou dobu tvorba práva trvala, ale nezdráhali se použít proti rozkrádání i staré zákony. S tímto tvrzením nesouhlasí M. Loužek (1999, 79), který připouští, že Maďarsko mělo nejtvrdší bankrotovou legislativu, ale protože si ji mohlo dovolit, jelikož jejich podniky nebyly tak zadluženy. Měkčí český právní řád obhajuje opatrností, jenž by mohla vést ke smrtící ráně křehkému podnikatelskému sektoru. Naopak polský a slovenský právní systém považuje za ještě méně kvalitní. Privatizace malých provozoven a drobných podniků proběhla ve všech zemích Visegrádu formou aukce. Velká privatizace pak byla v Maďarsku realizována přímým prodejem zahraničnímu kapitálu, v Polsku přímým prodejem vedení podniků a jejich pracovníkům a v Československu kupónovou privatizací (SLANÝ, A. a kol. 2007, 121).
5.3.1 Maďarská privatizace Maďarská privatizace byla na jednu stranu plná improvizací, a vytvářela tak právní nejistoty, zpoždění a oslabování nadšení kupujících i investorů. V letech 1989 - 1990 docházelo k tzv. „samovolné“ nebo „spontánní“ privatizaci, tedy bez státní kontroly. Na druhou stranu ale právě toto umožňovalo včasné poučení z chyb a zavedení pružných korekcí. Zásadní rozdíl, odlišující maďarský postup od československého a polského, byl v odmítnutí kuponové privatizace, protože by nezískala podporu obyvatel. Státem vlastněné podniky byly přeměněny na akciové společnosti a ty byly podrženy v jeho vlastnictví až do doby, než se našel vhodný strategický investor - domácí anebo zahraniční. Víceméně prodávali firmu po firmě zájemci s nejvyšší nabídkou. A často to byli zahraniční investoři, kteří se uměli o podniky postarat a řídit je. Maďaři tím pádem nejspíš našli „ideálnější“ vlastníky, než byli ti první v ostatních státech střední Evropy. Maďarsko také potřebovalo výnosy do státního rozpočtu. To byl další důvod, proč odmítlo kuponovou privatizaci, jelikož zahraniční investoři byli schopní zaplatit mnohem větší sumy (CIHELKOVÁ, E.; FINGERLAND, J. 1995, 40-42; LOUŽEK, M. 1999, 49-50, rovněž HOLMAN, R. 2000, 47 a ŠVEJNAR, J. 2008, 56).
28
5.3.2 Polská privatizace Polský způsob privatizace se více podobal šokové terapii v Československu než gradualistické teorii v Maďarsku. Významnou odlišností mezi československým a polským přístupem však byla časová realizace. Kvůli značnému vlivu odborů (dnes zpětně hodnocen jako spíše negativní, protože přežíval podivný propletenec zájmů zaměstnaneckých rad, odborů a ředitelů podniků) Polsko ještě v roce 1999 neprivatizovalo průmysl a 3 600 polských podniků bylo v rukou státu. Dalšími brzdami procesu byly nejasnost o roli zahraničního kapitálu a kombinace právních a institucionálních pravidel, které určují strukturu vlastnických práv v podnicích. Řešením polské vlády bylo zvýšení počtu privatizačních metod, včetně rozdání majetku pomocí kuponů (přednost měli kmenoví zaměstnanci podniků a zemědělci dodávající firmám své produkty). Investiční fondy dostaly 60 % akcií podniků a každá skupina držela 33 % nějakého podniku, za něhož vystupovala jako hlavní akcionář. Kuponová metoda se v Polsku uplatnila u asi 500 podniků (CIHELKOVÁ, E.; FINGERLAND, J. 1995, 45 a také LOUŽEK, M. 1999, 47-48 a SUCHÁČEK, J. 2005, 47).
5.3.3 Československá privatizace Československá privatizace byla kombinací navrácení majetku původním vlastníkům a jejich dědicům, prodeje majetku domácímu a zahraničnímu kapitálu a jeho rozdávání obyvatelstvu prostřednictvím investičních kuponů. Vláda řešila poměr rychlost versus kvalita prvních vlastníků, v první fázi však nebyl zájem zahraničních investorů veliký. V dubnu 1990 bylo o programu rozhodnuto - mezi privatizační metody patřily přímý prodej, veřejná soutěž, prodej akcií prostřednictvím banky nebo kapitálového trhu, bezúplatný převod majetku na města a obce a privatizace pomocí investičních kuponů. Z restitucí byli vyloučeni cizinci a týkaly se jen majetku znárodněného komunistickou mocí. Odhaduje se, že hodnota navráceného majetku se pohybovala mezi 75 a 125 miliardami korun. V letech 1991 až 1993 následovala malá privatizace, tedy prodej malých provozních jednotek (zejména z oblastí maloobchodu, stravování a služeb) ve veřejných aukcích. V tomto období bylo prodáno 22 212 jednotek za zhruba 30 miliard korun. Ve stejném období jako malá privatizace probíhala i první vlna velké privatizace, která se zaměřovala na státní firmy, zejména průmyslové. Pro tuto vlnu bylo naplánováno 2 800 firem, jejichž úhrnná účetní hodnota dosahovala asi 680 miliard korun. Jednalo se o větší podniky než ve druhé vlně, s konkurenční strukturou. Zastoupeny byly především tyto obory: strojírenství, kovodělný průmysl, potravinářství, textilní průmysl a průmysl stavebních hmot. Druhá vlna velké privatizace proběhla do prosince 1994 a pokrývala dalších 2 000 firem v úhrnné hodnotě 550 miliard korun. Tentokrát se zaměřila na monopolizovaná odvětví - paliva a energetika, hutnictví či chemie. Kromě restitucí a malé a velké privatizace existovaly ještě transformace družstev (důležité v zemědělství) a převod státního majetku městům a obcím. Po ukončení privatizace dosáhla již samostatná Česká republika ve
29
srovnání s ostatními postkomunistickými zeměmi největšího podílu soukromého vlastnictví. Do konce roku 1995 bylo zprivatizováno 1 719 průmyslových podniků, což představovalo 70 % výroby sekundéru. Velká část obyvatel svěřila své kupony (podle některých odhadů až 72 % všech kuponů) investičním fondům. Nárůstu zájmu fondů o kupony na kapitálovém trhu od října 1995 se dokonce přezdívalo „třetí vlna kuponové privatizace“. Tyto fondy však neměly schopnosti ani ambice podniky řídit či restrukturalizovat. Nevykonávaly efektivně vlastnická práva a zaměřily se na finanční transakce. V některých případech docházelo k tunelování. (TOUŠEK, V.; VANČURA, M. 1996a, 9-10 a také HAMPL, M. a kol. 1996, 228; ŠVEJNAR, J. a kol. 1997, 134-137 a VANČURA, M. 2002, 34).
5.4 Restrukturalizace, staré průmyslové regiony Privatizace je možná až po liberalizaci, aby se projevila podnikatelská aktivita. Otázkou ovšem zůstává, zda by měla první proběhnout privatizace nebo restrukturalizace. Zastánci restrukturalizace tvrdí, že by ji měl provést stát před odprodáním (změny v produkci, zaměstnanosti, organizační struktuře či financování), aby byl podnik pro investory více atraktivní. Stoupenci privatizace požadují nechat restrukturalizaci na nových majitelích (KLAUS, V.; TOMŠÍK, V. 2007, 47-48). Za totality bylo běžné monostrukturní hospodářství, celý region závisel na jednom nebo několika
málo
odvětvích.
Centrální
plánování
silně
podporovalo
specializaci
oblastí.
V průmyslových oblastech dominovaly velké podniky a chyběly menší. Stejně tak se projevovaly technologické a organizační nedostatky, slabé či neexistující finanční a produkční služby a ekologické problémy. To se odrazilo menší konkurenceschopností. Ke zlepšení situace je třeba nahrazovat kvantitativní formy růstu kvalitativními, zvyšovat propojenost systému osídlení (růst prostorové mobility, kapitálu a informací) a geografická redistribuce obyvatelstva a kapitálu. Průmyslové regiony měly většinou dobré postavení během totality a při transformaci nastal úpadek (např. Ostravsko). Pravidlu se vymyká polské Horní Slezsko, které výraznější pokles nevykazuje. V Polsku byla restrukturalizace lépe pojata. Probíhala pomaleji a pečlivěji, s větším důrazem na regionální problémy (to znamenalo lepší vhled do problematiky). Velké polské průmyslové podniky se staly součástí holdingů, jejichž řízením byly pověřeny státní privatizační fondy s účastí zahraničních expertů. Jelikož Maďarsko prodalo společnosti poměrně krátce po začátku transformace zahraničním investorům, byla už restrukturalizace v jejich rukou. Díky bohatým zkušenostem ji provedli kvalitně (HOLMAN, R. 2000, 51 a SUCHÁČEK, J. 2005, 49-51 a 72). Program restrukturalizace v České republice znamenal snížení výrobních nákladů - rušení neefektivních výrob, pokles počtu pracovníků, zbavení se okrajových aktivit a snižování materiálové a energetické náročnosti. Muselo také dojít k modernizaci výroby (nové technologie a
30
nové metody řízení), změně obsahu a sortimentu výrobků, podpoře malých a středních podniků a ke zlepšení plánování do budoucnosti. Všechny tyto tendence lze zaznamenat i v ostatních státech Visegrádské čtyřky (TOUŠEK, V.; VANČURA, M. 1996a, 11). Jak uvádí J. Švejnar (2008, 57), některé restrukturalizovatelné podniky byly rozkradeny a zbyly z nich trosky nebo zkrachovaly Poldi Kladno, ČKD, Zetor či Desta Děčín. Podle R. Holmana (2000, 52) byla nejobtížnější situace v těžkém průmyslu, zejména u těžby uhlí a hutnictví. Hůře na tom byly Polsko a Česká republika. Po dolech a hutích neexistovala velká poptávka, navíc jim přitěžovalo zastaralé zařízení a tlak nových ekologických zákonů. To vše představovalo břemeno pro vládu a státní rozpočet. Postupem času se některé staré průmyslové oblasti staly problematickými. Region Moravskoslezsko (ČR) vykazuje o 20 % menší HDP než je národní průměr, Východné Slovensko (SR) o 25 % a Észak-Magyarország (Maďarsko) dokonce o 35 %. V Polsku se tato situace týká 4 zemědělských regionů. Za hlavní příčiny se považují struktura sektorů v ekonomice (dominance jednoho odvětví nebo jednoho velkého podniku, mnohdy provázaného s regionálními vládami a silnými odbory, nízký počet malých a středních firem), malý podíl progresivního terciéru, zhoršené životní prostředí či některé sociálně-demografické vlastnosti (více trestných činů). To vše způsobilo menší atraktivitu pro investory. Regiony také v rámci své země leží spíše na východě, vzdálené od starých členských států Evropské unie (EU-15), většinou daleko od koncentrace lidí (neplatí o regionu Moravskoslezsko) a ekonomické aktivity. Tím vším „zastrašují“ nové příležitosti. Mohou ale také lákat vyšší mírou odpovědnosti a vytrvalosti (důsledek nelehké práce), manuálním umem obyvatel a specifickým rysem solidarity, jelikož byli lidé často odkázáni na vzájemnou pomoc. Navzdory mnoha podobným charakteristikám se situace region od regionu liší (RÖMISCH, R.; WARD, T. 2005, 31 a SUCHÁČEK, J. 2005, 72-74).
5.5 Zahraniční obchod Zahraniční obchod přináší odstranění zkreslení cen, zintenzivnění konkurenčního boje, příliv nových technologií a někdy specializaci malých ekonomik. Důležitou roli hraje politika jednotlivých států. V centrálně plánovaných ekonomikách sloužil k zajištění dovozních požadavků, především k importu surovin ze SSSR. Obchod se zahraničím byl orientován na státy RVHP a tato uzavřenost přispívala k zakonzervování neefektivních výrob. Státní monopol v této oblasti byl zrušen v Polsku a ČSSR v roce 1988, v Maďarsku o dva roky později. Zapojení států do zahraničního obchodu bylo nízké. V roce 1990 činil podíl jeho obratu na HDP v ČR 58 %, v Maďarsku 57 %, na Slovensku 53 % a v Polsku 27 % (málo vzhledem k velikosti trhu). Export na hlavu byl ve stejném roce 1 100 amerických dolarů v Maďarsku, 765 dolarů v ČSSR a necelých 500 dolarů v Polsku (SLANÝ, A. a kol. 2007, 148-150).
31
Tradiční systém zahraničního obchodu a plateb mezi zeměmi sdruženými v RVHP se zhroutil během roku 1990, bývalí členové však mezi sebou uzavřeli několik bilaterálních dohod. V prvních letech po revoluci se přeorientoval zahraniční obchod z bývalých států RVHP na tržní země, protože zahraniční partneři ze SSSR (později Ruska) nebyli schopní uhradit své závazky za světové ceny. Toto však bylo na určité období doprovázeno poklesem absolutního dovozu a vývozu, poté opět nastal růst. Například obchod České republiky se zeměmi bývalého východního bloku tvořil v roce 1989 asi 55 % celého zahraničního obchodu, v roce 1990 a 1991 to bylo 44 %, resp. 35 % a v roce 1993 už jen 16 %. Největší propad zaznamenal tradiční vývoz strojů a zařízení, mezi lety 1990 - 1991 o 49 %. Pokles vývozu nastal víceméně u všech technicky náročných výrobků, kde bylo zaostávání nejvýraznější. Vysoký export byl pouze u chemikálií a průmyslového zboží (ŠVEJNAR, J. a kol. 1997, 43 a rovněž VANČURA, M. 2002, 31-32). Hrozbami na počátku 90. let byly také ztráty dalších původních trhů (obchodní embargo na tehdejší Jugoslávii, válka v Perském zálivu), přechod na placení v konvertibilních měnách a realizace zahraničního obchodu za světové ceny. Hlavní výhodou byla a zatím ještě zůstává levná pracovní síla. V období 1990 - 2004 výrazně narostla otevřenost - v roce 2004 byla na Slovensku 187 %, v Maďarsku 180 %, v ČR 179 %, ale v Polsku jen pod 70 %. Podobně se vyvíjel export na hlavu, který v tomtéž roce činil 7 500 amerických dolarů v ČR, 6 500 dolarů v Maďarsku, 4 700 dolarů na Slovensku a necelé 2 500 dolarů v Polsku (tam byl přírůstek malý kvůli slabé exportní nabídce a nízké polské specializaci) (TOMŠÍK, V. 1997, 55 a SLANÝ, A. a kol. 2007, 150-154).
Struktura zahraničního obchodu byla ve všech zemích podobná, jen v Maďarsku byl podíl strojů a dopravních prostředků větší. Postupně ale narůstal všude až v roce 2005 tvořil tento obor společně s průmyslovým zbožím od 61 % exportu v Polsku po 73 % v ČR. Zvyšovala se rovněž kvalita vývozu, tedy podíl high-tech výrobků. Díky masivnímu přílivu PZI, rychlému přijímání technických standardů a růstu kvality produkce byla nejvyšší v roce 2004 v Maďarsku (22 %), následovala ČR (14 %) a Slovensko (5 %) a Polskem (3 %). Přes 80 % importu bylo určeno pro výrobní spotřebu nebo investiční činnost (jen v Maďarsku více než 50 % na investice). Během období transformace poklesl dovoz minerálních paliv a maziva (snížila se totiž energetická náročnost výrob) a zvýšil se import strojů a dopravních prostředků. Export hotových výrobků vždy převyšoval dovoz surovin (SLANÝ, A. a kol. 2007, 154-157).
Tabulky 5 a 6 znázorňují změny nejdůležitějších partnerských zemí v exportu a importu. Ve všech státech Visegrádu se propadl SSSR (později Rusko) na straně exportu. U importu tomu tak nebylo, protože Rusko do zemí V4 dováží významný objem nerostných surovin. Za hlavního obchodního partnera středoevropských zemích je považováno Německo, k dalším patří především Rakousko a Itálie. Výrazná vazba funguje také mezi Českou republikou a Slovenskem.
32
Tab. 5: Export zemí Visegrádu podle cílových států a podíly na celkovém exportu [%] v letech 1990, 1995, 2000 a 2005 Stát
1990
[%]
1995
[%]
2000
[%]
2005
[%]
Česká republika
1. SSSR 2. Německo 3. Polsko
25,1 Německo 18,2 Slovensko 6,1 Rakousko
37,0 Německo 14,0 Slovensko 6,6 Rakousko
40,5 Německo 7,7 Slovensko 6,0 Rakousko
33,6 8,6 5,6
Maďarsko3
1. Německo 2. Rakousko 3. Itálie
16,9 Německo 7,5 Rakousko 5,9 Itálie
28,6 Německo 10,1 Rakousko 8,5 Itálie
37,2 Německo 8,7 Rakousko 5,9 Itálie
30,1 5,6 5,5
1. Německo 2. SSSR 3. Velká Británie
25,1 Německo 15,3 Nizozemsko 7,1 Rusko
38,3 Německo 5,6 Itálie 5,6 Francie
34,9 Německo 6,3 Francie 5,2 Itálie
28,2 6,2 6,1
1. SSSR 2. Německo 3. Rakousko
25,1 ČR 16,7 Německo 7,2 Rakousko
35,3 Německo 18,8 ČR 5,0 Itálie
26,8 Německo 17,4 ČR 9,2 Rakousko
25,8 14,2 7,1
Polsko
Slovensko
Pramen: WIIW: WIIW handbook of Statistics 2007, 2007
Tab. 6: Import zemí Visegrádu podle zdrojových států a podíly na celkovém importu [%] v letech 1990, 1995, 2000 a 2005 Stát
1990
[%]
1995
[%]
2000
[%]
2005
[%]
Česká republika
1. SSSR 2. Německo 3. Polsko
24,3 Německo 22,3 Slovensko 7,5 Rusko
31,5 Německo 11,8 Rusko 7,5 Slovensko
32,3 Německo 6,5 Rusko 6,0 Slovensko
30,1 5,7 5,6
Maďarsko3
1. Německo 2. Rakousko 3. Itálie
17,4 Německo 10,0 Rusko 4,1 Rakousko
23,4 Německo 11,8 Rusko 10,7 Itálie
25,5 Německo 8,1 Rusko 7,5 Rakousko
27,7 7,4 6,6
Polsko
1. Německo 2. SSSR 3. Itálie
20,1 Německo 19,8 Rusko 7,5 Itálie
26,6 Německo 6,7 Rusko 8,5 Itálie
23,9 Německo 9,4 Rusko 8,3 Itálie
24,7 8,9 7,1
Slovensko
1. Německo 2. SSSR 3. Rakousko
20,1 ČR 15,8 Rusko 13,5 Německo
27,8 Německo 16,6 Rusko 14,3 ČR
25,1 Německo 17,0 ČR 14,7 Rusko
20,6 12,8 10,7
Pramen: WIIW: WIIW handbook of Statistics 2007, 2007
5.6 Zahraniční kapitál a přímé zahraniční investice Zahraniční kapitál bývá využit k rozvoji, investicím a ekonomickému růstu. Přímé zahraniční investice jsou důležitými prostředky transformace. Na trhy států Visegrádu začaly proudit, jen co to bylo alespoň trochu možné. Jsou fenoménem, který přispěl k rychlejší restrukturalizaci a vyšší produktivitě. Stále se však vede debata, zda brát PZI jako příčinu anebo 3
bez SSSR v roce 1990
33
výsledek pozitivních ekonomických změn. Hlavními činiteli přílivu PZI jsou úroveň tržního hospodářství, účinnost veřejné správy a stupeň korupce. Výhodami střední Evropy jsou pak ještě relativně dobrá dopravní infrastruktura, nízké ceny a mzdy a kvalifikovaná pracovní síla. Podrobnější seznam faktorů přílivu PZI i s jejich váhou poskytuje tabulka 7. Rozhodnutí konkrétních firem je však také dáno jejich globální strategií (HUNYA, G.; GEISHECKER, I. 2005, 1-3 a ŽÍŽALOVÁ, P. 2006, 186). Jednou z mnoha výhod PZI je, že působí
Tab. 7: Faktory příchodu PZI do států střední
jako kanál technologického transferu. Přímý
a východní Evropy
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12.
Faktor
Váha [%]
politická stabilita významný domácí trh finanční stabilita kvalifikovaná pracovní síla potenciální ziskovost geografická poloha konkurenceschopné náklady měnová konvertibilita dopravní síť / infrastruktura legislativa potenciální exportní základna výhodný daňový systém
28,25 17,44 11,55 9,83 8,60 8,10 6,88 3,69 2,46 1,47 1,23 0,50
Pramen: STANKOWSKI, J.: Direktinvestitionen in Osteuropa. Bank Austria, Wien, 1996. In SLANÝ, A. a kol.: Faktory konkurenceschopnosti (komparace zemí V-4), 2007, 96
transfer probíhá mezi centrálou nadnárodní firmy a její pobočkou v hostitelské zemi, zatímco nepřímý
transfer
technologické
mezery
znamená mezi
snižování
podniky
pod
zahraniční kontrolou a domácími firmami. PZI rovněž přispěly k vyšší zaměstnanosti, většímu zapojení do mezinárodního obchodu a struktur a ekonomickému růstu zemí. Některé vytvářejí síť subdodavatelů
z domácích
firem
(například
investice společnosti Suzuki v Maďarsku na počátku 90. let vytvořila takovouto síť a přilákala i investice řady svých japonských dodavatelů a subdodavatelům poskytovala odbornou pomoc). Také více ohodnocují kvalifikovanou práci a
přispívají k jejímu zvýšení (prostřednictvím školících středisek). Ale někde mohly mít i negativní vlivy - vytlačování již existujících investic, nenavazování vztahů s domácími firmami, přesun starých technologií do poboček či omezení firem na činnost s nízkou přidanou hodnotou „montážní dílny“ (SRHOLEC, M. 2004, 22-24 a 44 a HUNYA, G.; GEISHECKER, I. 2005, 11).
V přílivu PZI jsou zvýhodněny regiony u hranic s vyspělými zeměmi kvůli kulturní a dopravní blízkosti. Dále se koncentrují v metropolitních a průmyslových regionech s vyšší ekonomickou úrovní a dynamikou ekonomického vývoje. Například v období 1999 - 2002 mířila více než polovina PZI v České republice do Prahy, zhruba dvě třetiny maďarských do Budapešti a také dvě třetiny slovenských do Bratislavy. Varšava se tomuto pravidlu vymyká. Z dalších výrazně příjmových regionů lze jmenovat Střední Čechy (blízkost Prahy) a Severozápad (společné hranice s Německem) v ČR a maďarský region u hranic s Rakouskem Nyugat-Dunántúl. Tímto svým nerovnoměrným rozmístěním někdy zvyšují regionální rozdíly a zvýrazňují míru úspěšnosti adaptace jednotlivých oblastí na nové ekonomické podmínky.
34
Vlády se snaží nerovnoměrnosti čelit zavedením systému investičních pobídek, investoři je dostávají za příchod do regionu s nadprůměrnou nezaměstnaností. Maďarko jej realizovalo hned od počátku, což byl jeden z faktorů pozdějšího úspěchu. Jak se systém postupně stával transparentnějším a méně štědrým, příchod PZI slábnul. Polsko vytvořilo ekonomické zóny, oblasti v nichž jsou společnosti osvobozeny od daní a je zjednodušen transfer majetku. Od roku 1998 zavedla slevu na dani také Česká republika, k tomu ještě podporu při výstavbě průmyslových zón, tvorbě pracovních míst a při rekvalifikaci. Slovensko začalo s investičními pobídkami až mezi lety 1999 a 2001. Systém nabízel podobné výhody jako ten český (RÖMISCH, R.; WARD, T. 2005, 18 a také ŽÍŽALOVÁ, P. 2006, 188-195 a SLANÝ, A. a kol. 2007, 97).
Už před rokem 1989 proudil do zemí Visegrádu zahraniční kapitál, především zahraniční půjčky. Maďarsko přijalo již v roce 1972 zákon umožňující zahraničním firmám zakládání poboček. V roce 1989 zde tak bylo zaregistrováno 1 349 firem s kapitálem 387 milionů amerických dolarů. Polsko v 80. letech postupně odbourávalo bariéry a k 1. 10. 1989 registrovalo 542 smíšených firem (domácí i zahraniční složka) s kapitálem 135 milionů dolarů. Československo reformy neprovádělo, zmírnění pravidel nastalo až v roce 1989 a ještě v tomtéž roce byl zaznamenán příliv 257 milionů dolarů (SLANÝ, A. a kol. 2007, 94). Během transformace byl však nejdůležitější vývoj PZI, a proto se dále věnuji především jemu. V 90. letech narůstal podíl PZI proudících do střední Evropy s postupně dokončovanou privatizací. Za celé období 1990 - 1997 bylo nejúspěšnější Maďarsko, které přitáhlo investice v hodnotě 15 miliard amerických dolarů. Do České republiky za stejné období investoři přinesli 8,5 miliard a do Polska 8,4 miliard dolarů. Úspěch Maďarska tkvěl v přizpůsobování se tržní ekonomice už v 70. a 80. letech, dále obchodní legislativě, jejíž nejdůležitější části byly hotovy již v letech 1992 až 1993, a hlavně privatizaci uskutečněné převzetím společností cizími investory. Ve druhé polovině 90. let ostatní země Maďarsko doháněly, až jej v roce 1996 překonalo Polsko. V roce 1998 se před něj dostala i Česká republika, která se nakonec stala v roce 2002 největším příjemcem. Důležitost přístupu politiky v této problematice velmi dobře ilustruje Slovensko, kde se v roce 2000 změnil pohled na PZI a hned se stalo významným hráčem, když přilákalo několik velkých PZI na zelené louce. Období let 2002 a 2003 znamenalo pokles přílivu PZI ve všech zemích. Další částečné snížení PZI, zejména v České republice a Maďarsku, je přičítáno odchodu investorů do jihovýchodní Evropy, bývalých zemí SSSR a Číny (například v roce 2001 odešla z maďarského Szekesfehervaru společnost IBM, která byla šestým největším podnikem a druhým největším vývozcem). V Maďarsku dokonce po roce 2003 nastal odliv PZI jako důsledek vysokých splátek mezipodnikových úvěrů. Za celé období transformace pak obdržely Maďarsko a Česká republika nadprůměrné množství PZI, srovnatelné s Nizozemskem nebo Švédskem. Polsko vzhledem ke své
35
rozloze dosáhlo na malé množství. Slovensko se stalo výraznějším příjemcem až v poslední době. Vývoj přílivu PZI je znázorněn na obrázku 2. Opačný směr, tedy vývoz PZI, je mnohem menší než jejich příliv. Vyšší míru u České republiky lze vysvětlit investováním na Slovensko (LOUŽEK, M. 1999, 48-49 a SRHOLEC, M. 2004, 26 a HUNYA, G.; GEISHECKER, I. 2005, 1-3).
14 000
12 000
10 000
8 000
6 000
4 000
2 000
0 1989
1990
1991
1992
1993
ČR
1994
1995
1996
1997
Maďarsko
1998
1999
Polsko
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
Slovensko
Obr. 2: Příliv přímých zahraničních investic [miliony USD] do zemí Visegrádské čtyřky4 v období 1989 - 2006 Pramen: UNCTAD: Handbook of Statistics 2007, 2007
Postupně se pro PZI otevřely všechny obory, jedním z prvních byly telekomunikace. Maďarsko má investice rozloženy rovnoměrněji do jednotlivých odvětví než ostatní středoevropské státy. Hlavní proud míří do potravinářství (zpracování tabáku, pivovarnictví, výroba cukru a čokolády), které není tolik orientováno na vývoz, a do nejvíce exportujících oborů - motorová vozidla, elektrické a optické přístroje, dřevozpracující průmysl, papírenství a chemie (pryžové a plastické produkty). V oblasti dopravních prostředků nejdříve vedlo Maďarsko. Situace se ale změnila se silnými investicemi na zelené louce v České republice a na Slovensku, v nichž došlo k nebývalému růstu PZI v tomto odvětví. Nejvíce PZI v oboru elektrických a optických přístrojů přilákaly Maďarsko a Česká republika, Polsko má slabé postavení. Naopak jasnou jedničkou v investicích do chemie je právě Polsko. U farmaceutického průmyslu patří první příčka Maďarsku. V poslední době rostou také investice do výroby oceli. Existují však i neúspěšná odvětví. Zvlášť v několika minulých letech slábne příliv do textilního, oděvního a kožedělného průmyslu. Investoři
4
Databáze UNCTAD uvádí data za ČR a Slovensko až od roku 1993 (předtím pouze Československo).
36
se totiž přesouvají dále na východ (SRHOLEC, M. 2004, 27-30 a HUNYA, G.; GEISHECKER, I. 2005, 4-6). Otevření se pohybům kapitálu a investic ze zahraničí a naopak do ciziny bylo pro visegrádské ekonomiky pozitivním prvkem, zejména pro jejich ekonomický růst. Toto rozhodnutí rovněž znamenalo zlepšení konkurenceschopnosti. Rozhodně je současný stav výhodnější, než by byl, kdyby ke vpuštění zahraničního kapitálu a investic nedošlo.
5.7 Hrubý domácí produkt Na počátku transformace si všechny země střední Evropy prošly transformační recesí. Hloubka poklesu HDP jednotlivých států se příliš nelišila. První se dočkalo ekonomického oživení Polsko (už v roce 1992), zbylé země jej následovaly až o rok, dva později. Období růstu pak trvalo v každém státě rozdílnou dobu a s různou intenzitou. Po rozdělení Československa byl ekonomický růst ČR v letech 1993 až 1996 pomalejší než v Polsku nebo na Slovensku, ale rychlejší než v Maďarsku. Polsko i Slovensko měly totiž nižší základ kvůli krizi v roce 1987, respektive kvůli hlubší transformační recesi, a tak vykazovaly vyšší přírůstek HDP. V letech 1995 a 1996 došlo ke zpomalení hospodářství v Maďarsku, jehož příčinou byly Bokrosovy balíčky. Po zotavení se ale začala zase zvyšovat tempa růstu. Od roku 1996 pak zvolnil hospodářský růst i v Polsku a na Slovensku, přesto zůstal na solidní úrovni. Jediný, kdo klesal, byla Česká republika (LOUŽEK, M. 1999, 21-22 a SPĚVÁČEK, V. a kol. 2002, 128-131).
Recese české ekonomiky ve druhé polovině 90. let je dosti diskutované téma, názory odborníků se značně liší. Podle V. Klause a V. Tomšíka (2007, 102-104) byla vyvolána hlavně domácím vývojem - ekonomické ochabnutí, politická nestabilita a nepříznivé hospodářské podmínky (povodně). Její hloubka a délka byly významně ovlivněny vývojem českého bankovního sektoru a špatnými kroky České národní banky (ČNB). Naopak J. Švejnar (2008, 57-59) si myslí, že obvinění ČNB jsou scestná, jelikož svou politiku nijak výrazně neměnila a upozorňuje na to, že ČR byla jedinou zemí střední Evropy, jejíž HDP klesalo. Tím proti okolním státům ztratila 10-20 % a nebýt tohoto, mohly dnes být o tuto hodnotu větší příjmy. Rovněž se však shoduje, že hlavním důvodem bylo špatné bankovnictví. Kvůli zvýšené inflaci a malým vkladům od obyvatel totiž banky zvedly úroky na půjčkách, čímž se ale 70 % podniků dostalo do situace, kdy nebylo schopno splácet. Jenže banky je zařadily do vyšší úrokové třídy. Podniky vyplatily mzdy a musely odložit splácení závazků. Tím vznikl řetěz nesplacených pohledávek v celém průmyslu a rostl počet nesplácených půjček (TOUŠEK, V.; VANČURA, M. 1996a, 12). Touto krizí se ukázal rozdíl především mezi ČR na jedné straně a Maďarskem a Polskem na druhé, v nichž pokročily restrukturalizace a budování transparentního právního a ekonomického prostředí (SPĚVÁČEK, V. a kol. 2002, 130).
37
Teprve v letech 2000 a 2001 byl růst ČR přijatelný, postupně se zvyšoval, kdy od roku 2005 přesahuje hodnotu 6 %. Po mírném oslabení z let 2000 a 2001 prodělalo podobný vývoj i Polsko. Slovensko se stalo jedničkou Visegrádské skupiny a jeho současný růst je dokonce dvouciferný. Naopak Maďarsko několik posledních roků oslabovalo a dostalo se do ekonomické stagnace (OECD 2007). Vývoj HDP v období 1989 - 2007 znázorňuje obrázek 3.
15
10
5
0
-5
-10
-15 1989
1990
1991
1992
1993
ČR
1994
1995
1996
1997
1998
Maďarsko
1999
2000
Polsko
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Slovensko
Obr. 3: Meziroční změny v reálném HDP [%] v zemích Visegrádské čtyřky za období 1989 - 2007 Pramen: OECD: OECD Factbook 2008 - Economic, Environmental and Social Statistics, Real GDP growth, 2008
Vysoký hrubý domácí produkt není nutně spojen s vysokým stupněm zaměstnanosti, ale bývá vyšší v hlavních městech kvůli mnohem lepším podmínkám pro ekonomickou expanzi (RÖMISCH, R.; WARD, T. 2005, 6-9). Častým ukazatelem úspěšnosti střední Evropy je přirovnání HDP na hlavu k rakouské úrovni. L. Podkaminer a R. Stehrer (2006, 120) ve své studii, do níž však nezahrnuli Polsko, uvádějí, že v roce 1995 dosahovala ČR 51 % rakouského HDP, Maďarsko 38 % a Slovensko 34,5 %. O necelých deset let později, v roce 2004, se stále nejvíce blížila Česká republika s 57,7 %. Maďarsku se ze skupiny povedl největší posun na 50,3 % a Slovensko bylo na úrovni 43 %. Předpoklad pro rok 2015 je pro ČR 70 % rakouského HDP, pro Maďarsko 61 % a pro Slovensko 52 %. Různé studie ale předvídají různé výsledky.
38
6 PRŮMYSL A TRH PRÁCE Mezi nejdůležitější faktory konkurenceschopného pracovního trhu na straně nabídky patří objem pracovní síly, míra pracovní participace (ochota populace ke vstupu na trh práce), vzdělanostní struktura a mobilita pracovníků. Na straně poptávky se jedná o vývoj produktivity práce a reálných mezd. Jelikož reformy v Maďarsku a Polsku započaly dříve, tak se tamní situace více blížila tržním principům. Zatímco v těchto státech hrozil třeba za vyhýbání se zaměstnání jen finanční postih, v Československu to bylo trestní stíhání. Stejně tak bylo v ČSSR rozhodnutí o umístění pracovní síly podřízeno plnění pětiletého plánu (přes umístěnky). V odměňování byly upřednostněny dělnická třída a profese ve strategických odvětvích - hornictví, hutnictví, těžký průmysl a zemědělství (SLANÝ, A. a kol. 2007, 33-34).
6.1 Nezaměstnanost V centrálně plánovaných ekonomikách byla zavedena povinnost pracovat a oficiálně nezaměstnanost neexistovala. V tržním hospodářství je ale rozhodující nabídka a poptávka. S poklesem výroby, velkými strukturálními změnami, snižováním přezaměstnanosti, přesuny pracovníků mezi obory a podniky a regionálními aspekty trhu práce se objevila nezaměstnanost jako důležitý ekonomický a sociální prvek. Krátkodobá nezaměstnanost může být prospěšná (žadatel o práci má čas najít kvalitní zaměstnání), ale dlouhodobá tlumí hospodářský růst (HAMPL, M. a kol. 1996, 223 a SPĚVÁČEK, V. a kol. 2002, 111). Od začátku transformace až do roku 1997 měla Česká republika míru nezaměstnanosti velmi malou ve srovnání s ostatními zeměmi, a to do 5 %. Podle J. Švejnara a kol. (1997, 38-41) jsou dalšími důvody nízkých hodnot velká schopnost založit soukromé podniky, práce některých obyvatel v Německu a Rakousku, příchod nových, většinou na pracovní síly náročných podniků a snížení podílu starších pracovníků a žen. Češi sice měli jen o něco menší pravděpodobnost, že se stanou nezaměstnanými, ale mnohem větší, že zase najdou práci. K propouštění docházelo hlavně ve státních a družstevních podnicích, zatímco v soukromých zaměstnanost rostla. Po měnové krizi v roce 1997 však začala nezaměstnanost na několik let růst. Slovensko, i když bylo do roku 1993 součástí společné federace s Českou republikou, vykazovalo nezaměstnanost mnohem vyšší - nad 10 %. Tento rozdíl lze vysvětlit uzavřením zbrojní výroby, která byla důležitým odvětvím slovenského průmyslu za socialismu, dále větší vzdáleností od Západu, větší závislostí na rozpadajících se socialistických trzích, menší efektivností aktivní politiky zaměstnanosti a vyšším podílem romské populace. V prvních letech po revoluci byla dokonce nejnižší regionální míra nezaměstnanosti na Slovensku pořád vyšší než nejvyšší regionální míra v České republice (ŠVEJNAR, J. a kol. 1997, 237-239 a 257-259).
39
Polsko mělo velkou skrytou nezaměstnanost především v průmyslu. Plně se projevila až po rozpadu socialismu během transformace a privatizace. Nejnižší přitom byla v zemědělských oblastech (RÖMISCH, R.; WARD,T. 2005, 10). Maďarsko zaznamenalo ze zemí střední Evropy největší pokles zaměstnanosti, kdy ještě v roce 2000 mělo počet zaměstnanců v národním hospodářství o 26,4 % nižší než v roce 1989. Přesto si Maďarsko a také Česká republika od druhé poloviny 90. let udržely jednocifernou nezaměstnanost. A to i za situace, kdy jen před několika lety trpěly nedostatkem pracovních příležitostí a dominantní zahraniční kapitál navíc prováděl změnu spočívající v nárůstu progresivních technologií, takže zaměstnanost nerostla. Postupem času se však začala zvyšovat poptávka po vysoce kvalifikované síle, nejdříve v Maďarsku (HAVLIK, P. a kol. 2001, 3 a SPĚVÁČEK, V. a kol. 2002, 111-112). Změny v roční míře nezaměstnanosti jsou zachyceny na obrázku 4.
20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 1990
1991
1992
1993
1994
ČR
1995
1996
1997
1998
Maďarsko
1999
2000
Polsko
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Slovensko
Obr. 4: Průměrná roční míra nezaměstnanosti [%] v zemích Visegrádské čtyřky v období 1990 2007 5 Pramen: OECD : OECD Factbook 2008: Economic, Environmental and Social Statistics, Unemployment rates: total, 2008
M. Landesmann, H. Vidovic a T. Ward (2004) upozorňují, že v době vstupu zemí do EU měly Česká republika a Maďarsko nezaměstnanost menší než staré členské státy (EU-15), zatímco Slovensko a Polsko ji měly vyšší kvůli restrukturalizaci hospodářství a demografickým změnám. Problémem byli především dlouhodobě nezaměstnaní, jejichž stav neustále roste - v Maďarsku tvořili 45 % lidí bez práce, v České republice a Polsku 50 % a na Slovensku 65 %. Z tabulky 8 je patrný nárůst kategorie nad 12 měsíců, jeho tempo je ve všech sledovaných státech podobné. 5
V roce 1993 došlo ke změně metodiky výpočtu průměrné roční míry nezaměstnanosti.
40
Tab.8: Nezaměstnanost dle délky jejího trvání [podíly v %] v zemích Visegrádské čtyřky v letech 1994, 1999 a 2004 Trvání v měsících <1 1-3 3-6 6 - 12 > 12
Česká republika
Maďarsko
Polsko
Slovensko
1994
1999
2004
1994
1999
2004
1994
1999
2004
1994
1999
2004
14,3 23,8 20,1 19,6 22,3
6,9 13,0 18,1 24,8 37,1
5,0 9,5 13,9 19,8 51,8
11,4 11,4 14,5 21,4 41,3
5,3 10,1 14,2 20,9 49,5
5,3 17,1 15,9 16,6 45,1
6,6 12,5 15,8 24,7 40,4
8,2 15,4 19,3 22,3 37,8
6,5 9,9 14,9 20,8 47,9
6,3 13,4 16,4 21,4 42,6
6,9 11,5 14,7 21,6 47,7
6,1 7,4 9,5 16,4 60,6
Pramen: OECD, 2007 In: SLANÝ, A. a kol.: Faktory konkurenceschopnosti (komparace zemí V-4), 2007, 37
Mizivý je podíl pracujících na částečný úvazek. Pouze Polsko jich má ze všech členských zemí Visegrádu více než EU-15, a to ještě především v zemědělství. Klesá počet lidí bez práce s vysokoškolským a středoškolským vzděláním, naopak narůstá nezaměstnanost obyvatel se základním vzděláním.
6.2 Zaměstnanost Ochota lidí ke vstupu na pracovní trh (tedy přímo pracovat nebo zaměstnání hledat) je nejvyšší v ČR a na Slovensku. To lze vysvětlit jako pozůstatek minulé doby a snahu nespoléhat jen na stát, ale postarat se o sebe. Na začátku transformace poklesla v Maďarsku, když mladá generace více studovala a v Polsku, což se vysvětluje nárůstem nelegálního zaměstnání. Za období 1995 2003 zůstala zaměstnanost v České republice, Maďarsku a na Slovensku téměř stejná (změny max. do 5 procentních bodů), zatímco v Polsku poklesla o 8 procentních bodů (výrazný odliv polských pracovníků pak ještě nastal po vstupu do EU). V roce 2003 tak zaznamenala pouze ČR vyšší zaměstnanost než EU-15. Mobilita pracovní síly (změna profese či trvalého bydliště, dojížďka) je nejvyšší v Maďarsku, přesahuje i západoevropské státy (SLANÝ, A. a kol. 2007, 35-37). Rozdíly v zaměstnanosti uvnitř jednotlivých zemí přesahují 10 procentních bodů. V České republice je nejvyšší míra zaměstnanosti v Praze. Region Moravskoslezsko na východě země vykazuje zaměstnanost o 13 procentních bodů nižší. Rozdíl mezi maďarským regionem s nejvyšší zaměstnaností Közép-Dunántúl na západě území oproti severovýchodní oblasti ÉszakMagyarország na opačném konci žebříčku představuje 12 procentních bodů. Na Slovensku si lidé nejdříve najdou práci v Bratislavském kraji, o 14 procentních bodů nižší zaměstnanost se vyskytuje v regionu Východné Slovensko. Kvůli stále významné zaměstnanosti v zemědělství v některých částech země (především v těch chudších) má největší rozdíl v zaměstnanosti Polsko - téměř 15 procentních bodů, nejvyšší zaměstnanost vykazuje region Mazowieckie, nejmenší WarmiňskoMazurskie. Prostorové rozmístění těchto regionů znázorňuje příloha 1 (RÖMISCH, R.; WARD, T. 2005, 14).
41
6.2.1 Zaměstnanost podle věku a vzdělání Kvalita trhu práce je dána i věkovou a vzdělanostní strukturou jeho účastníků. V letech 1998 2003 poklesla s prodlužujícím se vzděláním zaměstnanost mladých (věková kategorie 15 - 24 let) pod úroveň EU-15 ve všech státech Visegrádu. Vývoj zaměstnanosti starších (věková kategorie 50 - 59 let) se různí. I když v Polsku došlo k jejímu poklesu, což je dáno dřívějšími odchody do důchodu, a v Maďarsku k nárůstu, v obou zemích je stále menší než v EU-15. V České republice a na Slovensku se příliš nezměnila a zejména v ČR je podobná jako ve starých zemích EU. Ve středoevropských zemích je téměř stejná míra zaměstnanosti obyvatel se středoškolským a vysokoškolským vzděláním jako v EU-15, ale mnohem menší u lidí se základním vzděláním. Přitom vzdělanostní struktura zemí Visegrádu a EU-15 se liší. Ve všech státech střední Evropy (hlavně v České republice a na Slovensku) je mnohem vyšší podíl obyvatel se středoškolským vzděláním a tudíž nižší u zbylých dvou kategorií. Od roku 1998 se sice zvyšuje vzdělanost mladých lidí, jenže pomalu. Nejvýhodnější složení - nejvíce vysokoškolsky vzdělaných a dost středoškolsky - má Maďarsko. Na opačném konci žebříčku se nachází Polsko, které obzvlášť na začátku transformace mělo příliš mnoho obyvatel se základním vzděláním. Nutné je však podotknout, že v jednotlivých zemích se liší kvalita vzdělávacích systémů (LANDESMANN, M.; VIDOVIC, H.; WARD, T. 2004, 1-7 a 22 a SLANÝ, A. a kol. 2007, 36-37). Tabulka 9 obsahuje údaje o míře zaměstnanosti podle nejvyššího stupně dosaženého vzdělání. Ve všech zemích Visegrádu nejsnadněji seženou práci vysokoškoláci. Míra zaměstnanosti sice mírně poklesla, stále je však nad 80 %. Podobným vývojem prošla i míra zaměstnanosti středoškoláků, která se pohybuje od 61 % v Polsku po zhruba 73 % v ČR. Nejmenší hodnoty vykazuje tato míra u pracovníků se základním vzděláním, a navíc nejvíce ze všech poklesla. Nejstabilnější vývoj prodělalo Maďarsko, nejdynamičtější Polsko. Tab. 9: Míra zaměstnanosti [%] podle nejvyššího stupně dosaženého vzdělání6 v zemích Visegrádské čtyřky v letech 1997, 2002 a 2007 Česká republika
1997 2002 2007
Maďarsko
Polsko
Slovensko
ZŠ
SŠ
VŠ
ZŠ
SŠ
VŠ
ZŠ
SŠ
VŠ
ZŠ
SŠ
VŠ
32,4 26,0 24,2
75,4 73,1 72,6
88,1 86,3 84,0
28,3 28,6 27,3
65,6 66,6 64,8
81,5 81,8 80,0
33,9 25,0 24,9
66,7 57,8 61,0
84,3 82,4 82,8
23,2 15,5 14,7
71,1 65,0 69,0
89,7 85,8 83,1
Pramen: EUROSTAT: Population and social conditions - Employment: Employment rate, by highest level of education attained, 2008
6
Členění na stupně vzdělání podle normy ISCED 1997 (úrovně 0-2 = ZŠ, 3-4 = SŠ a 5-6 = VŠ). U České republiky a Slovenska jsou chybějící data za rok 1997 nahrazena údaji za rok 1998.
42
6.2.2 Zaměstnanost podle odvětví národního hospodářství Socialistické hospodářství se vyznačovalo mnohem větší zaměstnaností v priméru a sekundéru než tomu bylo ve vyspělých zemích, zatímco v terciéru byla situace přesně opačná. Až s pádem totalitních režimů se naplno odhalil obrovský přebytek pracovníků v zemědělství a průmyslu, jenž byl dán byrokracií a strukturální, technickou, technologickou a lokalizační zastaralostí (KOPAČKA, L. 1992, 154 a 169). Mohlo by se zdát, že Maďarsko a Polsko na tom byly lépe díky dříve započatým reformám, ale nejlepší strukturu mělo Československo, v němž zaměstnanost v průmyslu a službách tvořila více než 90 %. Obě výše zmíněné země měly totiž velkou zaměstnanost v zemědělství, zejména Polsko, u něhož lze hovořit o rovnoměrném rozdělení zaměstnanosti mezi sektory (SLANÝ, A. a kol. 2007, 34-35).
Následující obrázky 5, 6 a 7 znázorňují vývoj zaměstnanosti v jednotlivých odvětvích národního hospodářství v zemích Visegrádské čtyřky. U všech byl zvolen interval 30 %, aby bylo možné porovnat velikosti poklesu či nárůstu zaměstnanosti nejen mezi státy v rámci jednoho sektoru ekonomiky, ale také mezi sektory.
30
25
20
15
10
5
0 1989
1990
1991
1992
1993
1994
ČR
1995
1996
1997
1998
Maďarsko
1999
2000
Polsko
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Slovensko
Obr. 5: Zaměstnanost v priméru7 [%] v zemích Visegrádské čtyřky v období 1989 - 2007 8 Pramen: ILO: Yearly statistics, Total employment by economic activity, 2008 + UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 37. - 42. issue, 1992-1997
7
Do priméru jsou řazeny Zemědělství, myslivost a lesnictví a Rybolov a chov ryb vymezené v rámci klasifikace OKEČ. 8 V roce 1992 došlo v Maďarsku ke změně metodiky výpočtu zaměstnanosti podle odvětví národního hospodářství. Data za rok 2007 v Polsku zatím nejsou dostupná (týká se rovněž dalších dvou obrázků).
43
Podíl zaměstnaných v priméru za celé sledované období klesal, a to ve všech zemích Visegrádské čtyřky. Nejnižší byl v České republice, jen o málo vyšší pak na Slovensku. Oba státy snížily zaměstnanost v priméru o 10 procentních bodů, v současnosti se pohybuje do 5 %. Podobně nízkou míru má i Maďarsko, které prošlo výrazným poklesem v prvních letech transformačního období. Naopak v Polsku i přes znatelné snížení podílu priméru na zaměstnanosti, zůstává hodnota vysoká.
50
45
40
35
30
25
20 1989
1990
1991
1992
1993
1994
ČR
1995
1996
1997
1998
Maďarsko
1999
2000
Polsko
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Slovensko
Obr. 6: Zaměstnanost v sekundéru9 [%] v zemích Visegrádské čtyřky v období 1989 - 2007 Pramen: ILO: Yearly statistics, Total employment by economic activity, 2008 + UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 37. - 42. issue, 1992-1997
Kvůli obecně velkému zastoupení průmyslu v národním hospodářství středoevropských států začal po roce 1989 proces deindustrializace, ale lze nalézt i několik časově omezených případů reindustrializace. Pokles zaměstnanosti v průmyslu se odehrál především v období 1989 - 1997, a to v celé Visegrádské čtverce. Ale už v roce 1995 se zmírnil. V České republice, Maďarsku a na Slovensku došlo dokonce na přelomu let 1999 a 2000 k obratu. Díky nízkým mzdám a dostatku kvalifikované pracovní síly se staly atraktivními pro investory. V Maďarsku docházelo ve spojitosti s PZI k tvorbě nových pracovních míst, čímž se vyrovnával jejich zánik v jiných oborech. Později toto lze pozorovat, ale v mnohem menší míře, na Slovensku (HAVLIK, P. 2005, 6-9). R. Römisch a T. Ward (2005) konstatují, že dnes je ve všech zemích Visegrádu vyšší zaměstnanost v průmyslu než v EU-15, a to asi o 10 procentních bodů. V současné době mají stále velký podíl pracovních míst v průmyslu Česká republika a Slovensko a v některých průmyslových regionech 9
Do sekundéru jsou řazeny Těžba nerostných surovin; Zpracovatelský průmysl; Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody a Stavebnictví vymezené v rámci klasifikace OKEČ.
44
střední Evropy zaměstnanost opět mírně roste. Dochází ale k jistému posunu směrem k méně kvalifikovaným oborům (LANDESMANN, M.; VIDOVIC, H.;WARD, T. 2004, 12).
Nejsnadněji seženou práci v průmyslu vysokoškolsky vzdělaní (jak ve státech střední Evropy, tak v EU-15). Česká republika, Maďarsko a Slovensko mají větší zaměstnanost středoškoláků v průmyslu než v EU-15 a menší lidí se základním vzděláním (obzvlášť v průmyslových oblastech). V regionu Slaskie v Polsku je kvůli špatné situaci v těžbě a zpracovatelském průmyslu zaměstnanost obyvatel se základním vzděláním dokonce o 11 procentních bodů menší než v EU-15 (RÖMISCH, R.; WARD,T. 2005, 25-27).
65
60
55
50
45
40
35 1989
1990
1991
1992
1993
1994
ČR
1995
1996
1997
1998
Maďarsko
1999
2000
Polsko
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
Slovensko
Obr. 7: Zaměstnanost v terciéru10 [%] v zemích Visegrádské čtyřky v období 1989 - 2007 Pramen: ILO: Yearly statistics, Total employment by economic activity, 2008 + UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 37. - 42. issue, 1992-1997
Znakem zvyšující se vyspělosti zemí Visegrádu je i rostoucí podíl zaměstnanosti v terciéru. Některé přesuny pracovníků z priméru a sekundéru do terciéru se ale neodehrály ani tolik ve skutečnosti, jako ve statistikách. Dříve totiž byla řazena činnost některých profesí ve velkých státních podnicích (např. kuchaři a kuchařky, vrátní či uklízečky) automaticky do stejné kategorie jako samotný podnik. Po roce 1989 vznikla řada firem vykonávajících tuto činnost (často průmyslovými společnostmi najímány externě), jejich zaměstnanci však již byly řazeni do jiného sektoru ekonomiky, i když vykonávali stejnou práci.
10
Do terciéru jsou řazeny Služby (zbývající odvětví národního hospodářství vymezená v rámci klasifikace OKEČ) a nezjištěno.
45
Nejvyšší podíl má Maďarsko, což souvisí do jisté míry s výrazným přílivem přímých zahraničních investic v 90. letech. Podobný vývoj prodělala Česká republika a Slovensko (v ČR byl nárůst stabilnější). Nejmenší zaměstnanost v terciéru připadá na Polsko. Ve všech zemích je ale vyšší než 50 %, zatímco před rokem 1989 tomu tak nebylo ani u jedné.
6.2.3 Vliv zahraničních firem a investic na zaměstnanost Stále větší vliv na zaměstnanost má i zahraniční kapitál, zejména jedná-li se o investice na zelené louce. Investoři totiž odcházejí ze států s vysokými mzdami a přesouvají se do těch s nízkými. V 90. letech pronikl nejvíce zahraniční kapitál do Maďarska, kde firmy jím ovládané zaměstnávaly asi 45 % osob - hlavně v elektrotechnickém průmyslu, high-tech strojírenství a telekomunikacích. Přestože po roce 1998 začalo tempo přílivu investic z ciziny do hospodářství jako celku zpomalovat, rostl ještě podíl v gumárenství a výrobě plastů, zatímco v textilním průmyslu a výrobě elektrických a optických přístrojů už klesal. Naopak v České republice, Polsku a především na Slovensku, kde příchod zahraničního kapitálu započal později, po roce 1998 tempo zrychlilo. Na Slovensku zahraniční firmy obnovily pouze dvě třetiny pracovních míst zrušených domácími firmami. V Polsku, kde došlo k velkému rušení míst tamními společnostmi, cizí firmy místa téměř neobnovovaly. Obecně lze říci, že mezi obory s největší mírou zahraničního kapitálu patří gumárenství a plasty, elektrotechnický průmysl, telekomunikace a výroba motorových vozidel. Jedná se také o největší tvůrce pracovních příležitostí a výrazné exportéry (s výjimkou Polska). Středoevropské státy mají malou zaměstnanost a nízký podíl cizího kapitálu v high-tech oborech průmyslu. Pouze v České republice je tomu jinak ve výrobě kancelářských strojů a ve výrobě zdravotnických pomůcek (HUNYA, G.; GEISHECKER, I. 2005, 6-15).
6.3 Produktivita práce Nárůst produktivity práce je důsledkem zlepšení ekonomiky. V letech 1990 - 1995 rostla v zemích Visegrádu produktivita práce stejným tempem jako v EU-15 (jen v době transformačního propadu klesala), ale důvodem bylo propouštění v transformujících se ekonomikách. Ve druhé polovině 90. let se už zvyšovala rychleji než ve starých členských zemích EU, a to hlavně díky přímým zahraničním investicím. Nejvíce se zvýšila v Polsku, důvodem však byl nízký základ. I přes celkové výrazné zlepšení po roce 1989 je ale úroveň makroproduktivity ve středoevropských zemích stále nižší než v EU-15 (HAVLIK, P. 2005, 2-4 a SLANÝ, A. a kol. 2007, 38-40). Strukturální rysy růstu produktivity v jednotlivých zemích Visegrádské čtyřky se jen málo liší. Její přírůstek je především zásluhou odvětví využívajících informační technologie a telekomunikace. Podíl takovýchto oborů je však ve státech střední Evropy menší než v EU-15,
46
kromě Maďarska. A právě Maďarsko zažilo dynamické posuny v produktivitě už v 90. letech a mezi roky 2000 a 2004 pak jeho produktivita dokonce rostla (stejně jako slovenská a polská) rychleji než u „asijských tygrů“. Podle P. Havlika (2005, 33) rostla celková produktivita práce v průmyslu v období 1995 - 2002 v České republice o 4 % ročně, v Maďarsku a na Slovensku o 8 % a v Polsku o 9,3 %. Ve firmách se zahraničním kapitálem je vyšší než u domácích podniků největší rozdíl je na Slovensku (HUNYA, G.; GEISHECKER, I. 2005, 11). Podle studie, kterou zpracovali L. Podkaminer a R. Stehrer (2006, 139), je v současné době produktivita práce v průmyslu v České republice na 54,6 % produktivity EU-15, v Maďarsku na 55 % a na Slovensku na 46,2 %. Polsko nebylo do studie zahrnuto. Vývoj produktivity ve zpracovatelském průmyslu představuje obrázek 8.
20
15
10
5
0
-5
-10
-15
-20 1990
1991
1992
1993
ČR
1994
1995
Maďarsko
1996
Polsko
1997
1998
1999
2000
Slovensko
Obr. 8: Meziroční změny v produktivitě práce [%] ve zpracovatelském průmyslu v zemích Visegrádské čtyřky za období 1990 - 2000 Pramen: WIIW: WIIW Database incorporating national statistics In: HAVLIK, P. a kol.: Competitiveness of Industry in CEE Candidate Countries, 2001
Ve všech státech střední Evropy je nejvyšší produktivita ve výrobě koksu, jaderných paliv a rafinérském zpracování ropy, dále v chemickém a farmaceutickém průmyslu a ve výrobě dopravních prostředků a zařízení. ČR a Polsko dosahují vysokých hodnot i v potravinářském průmyslu, papírenství a polygrafii; Maďarsko u výroby elektrických a optických přístrojů a Slovensko v papírenství, polygrafii, gumárenství a výrobě plastů (HAVLIK, P. 2005, 32).
Díky zvyšující se produktivitě a dalším spíše příznivě se vyvíjejícím ukazatelům rostou mzdy. Nejstabilnější vývoj prodělalo Polsko, naopak nejméně stabilní Maďarsko a částečně i Slovensko.
47
V České republice došlo na několik let po měnové krizi v roce 1997 ke zpomalení růstu. Za období 1990 - 2005 došlo k průměrným ročním přírůstkům reálných mezd v ČR o 4,7 %, v Maďarsku o 3,6 %, v Polsku o 3,3 % a na Slovensku o 2,4 % (SLANÝ, A. a kol. 2007, 40-41). Výše platů v jednotlivých oborech zpracovatelského průmyslu je uvedena v příloze 2. Největší mzdy ve všech sledovaných letech vykazovala Česká republika a Maďarsko. Nejméně peněz si vydělávali a stále vydělávají lidé zaměstnaní v textilním, oděvním a kožedělném průmyslu a také v dřevozpracujícím. Rozdíly mezi nimi a rafinérským zpracováním ropy, dopravním strojírenstvím, chemickým a farmaceutickým průmyslem, kde jsou mzdy nejvyšší, se neustále prohlubují.
6.4 Pracovní migrace Vliv pracovních migrací na trh práce lze označit v některých ohledech za pozitivní - zaplňují na něm mezery a snižují nezaměstnanost, ale v jiných zároveň za negativní - může nastat výrazný odliv pracovních sil (v Polsku již dnes chybí pracovníci) nebo jen odchod nejvíce kvalifikovaných lidí. Ve visegrádských zemích jsou pracovní migrací zaplňována místa, o něž v domácí ekonomice není zájem. Přichází tak na ně levná pracovní síla, která je flexibilní a disciplinovaná.
Ještě před rokem 1989 pracovalo v Československu na základě mezivládních dohod velké množství cizinců, především z Polska, Vietnamu, Maďarska, Kuby a Mongolska. Během období od 50. do 80. let na české území přicházelo za prací také dosti Slováků. V Polsku měla pracovní migrace (přesněji emigrace) ekonomické a politické důvody. Cílovými zeměmi bylo Československo, SSSR a Maďarsko. Silné omezení v této oblasti panovalo v Maďarsku, kam až v několika posledních letech socialismu začali proudit Rumuni a občané bývalé Jugoslávie. Se zapojením národních trhů do mezinárodního systému došlo ke zvýšení pracovní migrace. Od 1. 5. 2004, dne vstupu do EU, není v ČR, Maďarsku a na Slovensku práce omezena, v Polsku recipročně mezi státy. V menší míře přicházejí pracovníci ze západních zemí (vysoce kvalifikovaní) a především ze střední a východní Evropy (s nízkou kvalifikací nebo bez ní). Nelegální pracovníci pocházejí ze států bývalého SSSR (v Maďarsku ještě z Rumunska) a podle odhadů jich je více než legálních (SLANÝ, A. a kol. 2007, 59-60 a 66). Do ČR nejčastěji přicházejí Slováci (kvalifikovaní, 40 %), Ukrajinci (25 %), Vietnamci a Poláci (7 %). S rostoucí vyspělostí Slovenska proud tamějších pracovníků do ČR slábne (FRÁNEK, T. 2008). Na Slovensko míří Češi (kvalifikovaní, asi 50 %), Poláci (13 %) a Ukrajinci (4 %). V Polsku se nejčastěji jedná o občany bývalého SSSR (Ukrajinci, Bělorusové a Rusové, 25 %) a Vietnamce (10 %). Do Maďarska přicházejí Rumuni (asi 50 %), Slováci (textilní průmysl, 18 %) a sezoně Ukrajinci (14 %). Nejvíce pracovních emigrantů má Polsko (9 % pracovní síly) se Slovenskem (7 %) a emigrace dále roste. Nejčastějšími cíly jsou Velká Británie a Irsko (obzvlášť po vstupu do EU) a Německo s Rakouskem (SLANÝ, A. a kol. 2007, 62-65).
48
7 SOUČASNÝ STAV PRŮMYSLU V ZEMÍCH V4 Mezi současné průmyslové regiony v České republice patří Severovýchod, Střední Morava a Moravskoslezsko; v Maďarsku to jsou Közép-Dunántúl a Nyugat-Dunántúl; dále polské regiony Dolnoslaskie a Slaskie a na Slovensku pouze Západné Slovensko. Jejich prostorové rozmístění znázorňuje příloha 3. V rámci států se však nacházejí také staré průmyslové regiony, v nichž dominují neefektivní doly či těžký průmysl. Potřebují restrukturalizaci, proudí sem málo PZI a projevují se sociální následky - příloha 4. Do této kategorie spadají již zmiňovaný český region Moravskoslezsko na východě země a region Slaskie v jižním Polsku. Navíc ještě severovýchodní oblast Észak-Magyarország v Maďarsku a slovenský region Východné Slovensko (RÖMISCH, R.; WARD, T. 2005, 14-15 a 41).
Jedním z pozorně sledovaných témat je přijetí jednotné evropské měny zeměmi V4, především z pozice exportně orientovaných odvětví, jež poškozují zpevňující domácí měny. Podle J. Švejnara (2008, 10) se dlouho připravovala česká ekonomika na vstup do eurozóny a podobně jako sousední státy dospěla před pár lety do fáze, kdy mohla začít vstupní proces. Bude poměrně riskantní, pokud euro ze zemí střední Evropy přijmeme jako poslední. V. Klaus a V. Tomšík (2007, 114-122) se sice neobávají skokového zvýšení cen, jemuž je věnována přílišná mediální pozornost, ale výrazného faktoru v podobě míry nadhodnocení či podhodnocení měny v okamžiku vstupu. Podle nich byla například v roce 2006 cenová hladina v České republice 20 % pod úrovní vzhledem k vyspělosti. To by mohlo vést k dlouhodobé inflaci. Podle A. Michla (2008) jsou rozporuplné názory výsledek prozatím malého množství spolehlivých dat. Ještě v roce 2004 chtělo Maďarsko přijmout euro jako první. Dnes je jedinou zemí EU, která nesplňuje ani jedno maastrichtské kritérium (i když v 90. letech je společně s ČR plnilo nejlépe) kvůli ekonomické stagnaci. Naopak Slovensko, dříve spíše pomaleji se rozvíjející stát Visegrádu, přejde na euro nejspíš od 1. ledna 2009. Polsko pravděpodobně vstoupí do eurozóny v roce 2012. Česká republika stejně jako Maďarsko nemá stanoveno pevné datum, ale odborníci se shodují, že dříve jak v roce 2012, respektive 2013 to nebude11 (BREZINA, I.; VAVROVÁ, M. 1998, 6 a také SEDLÁČEK, T. 2008; ČTK 2008 a VILČEK, I. 2008).
Jediným problémem jinak zdravé české ekonomiky je vysoká inflace v první polovině roku 2008. Dále pravidelný ekonomický výhled OECD (2007a) zmiňuje předpokládané snížení tempa růstu HDP a doporučuje pokračovat v započatých reformách. Podle L. Niedermayera (2008) patří mezi příčiny očekávaného zpomalení HDP menší zájem o český vývoz kvůli posilující koruně, 11
Pramen: http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/maarsko-poslalo-do-bruselu-svj-pln-na-pijeteura
49
malému světovému růstu (včetně EU) a vysokým cenám energií a surovin. Na pracovním trhu se rovněž stále více projevuje příliv zahraničních pracovníků (asi 250 000). Během roku 2007 značně zpomalil růst HDP v Maďarsku. Jeho relativně moderní hospodářství, orientované na vývoz velmi silně pocítilo snížení tempa ekonomického růstu v Evropě a USA. Velké podniky totiž snížily své investiční plány a tuto ztrátu musely nahrazovat státní výdaje. Největší výzvou tedy zůstává ozdravení veřejných financí, které by kromě jiného zvýšilo přísun pracovních sil. Maďarská společnost je však dosti protireformně naladěna (HN 2003, 190 a OECD 2007b). Naopak v Polsku výrazně poklesla nedůvěra zahraničních investorů vzhledem k proběhnuvší pomalé privatizaci, a ekonomika tak v první polovině roku 2007 zrychlila. Zlepšují se náklady na jednotku pracovní síly a jejich efektivní využívání kazí pouze předpokládaný vývoj inflace. Polsko se rovněž potýká s nedostatkem pracovních sil, jenž zvyšuje mzdy (OECD 2007c a HN 2003, 189). Slovensko provedlo v minulých letech kvalitní reformy. Růst HDP, který byl v roce 2007 nejrychlejší ze států EU, už sice podle předpokladů nedosáhne dvouciferných hodnot (poklesnou především nová, exportně orientovaná odvětví), ale bude poměrně vysoký. Slovensko už předběhlo ve výši HDP na hlavu Maďarsko a přibližuje se jedničce skupiny v tomto směru - České republice (toto je pozorováno již od poloviny 90. let). Zatímco v roce 1997 dosahovalo 70 % úrovně ČR, v roce 2008 to bylo už 85 % a předpoklad pro rok 2015 činí 90 %. K vyrovnání by mohlo dojít kolem roku 2030. Reformy trhu práce by měly pomoci dlouhodobě nezaměstnaným a mladým lidem najít práci. Celková nezaměstnanost by měla opustit dvouciferné hodnoty (BREZINA, I.; VAVROVÁ, M. 1998, 10; HN 2003, 188 a také OECD 2007d; SEDLÁČEK, T. 2008 a PRAVDA, 2008).
Současné postavení jednotlivých odvětví průmyslu oproti jejich situaci v počátcích transformace lze hodnotit například strukturou zaměstnanosti a tržeb v nich dosahovaných. Přehled o vývoji těchto hodnot podávají přílohy 5 (zaměstnanost) a 6 (tržby). Ve všech zemích Visegrádu klesala zaměstnanost v těžebním průmyslu. Vysoká čísla dříve vykazovaly Česká republika a Polsko především kvůli těžbě uhlí. V Polsku zůstává podíl stále vysoký (6 %), což je zároveň i důvod menšího významu zpracovatelského průmyslu. Zatímco v ČR, Maďarsku a na Slovensku pracuje v rámci průmyslu asi 92 % zaměstnanců právě ve zpracovatelském průmyslu, v Polsku je to pouze 87 %. Nejvíce pracovníků je zaměstnáno v kovodělném průmyslu, ve výrobě elektrických a optických přístrojů (s výjimkou Polska) a v Maďarsku a Polsku ještě v potravinářství. Růstovou tendenci má i výroba dopravních prostředků. Naopak výrazný pokles zaznamenaly průmysly textilní, oděvní a kožedělný (zejména Maďarsko). Ještě méně lidí pracuje v odvětví výroby koksu a rafinérském zpracování ropy, jedná se však o setrvalý stav. Zaměstnanost v oblasti výroby a rozvodu elektřiny, vody a plynu mírně poklesla.
50
Struktura tržeb v průmyslu je velmi podobná struktuře zaměstnanosti. Také klesá podíl tržeb u těžby nerostných surovin s tím, že Polsko zastává ještě významnou pozici. Zpracovatelský
průmysl nemá tolik dominantní postavení jako v případě zaměstnanosti. Jeho podíl na tržbách v rámci celého průmyslu se pohybuje od 82 % (Maďarsko) po 90 % (Česká republika). Za sledované období zpracovatelský průmysl vzrostl výrazně v ČR a na Slovensku. V Maďarsku naopak v posledních letech poklesl - příčinou byl nárůst výroby a rozvodu elektřiny, plynu a vody, zatímco ta ve zbylých zemích Visegrádské čtyřky poklesla (nejvíce v České republice). Ze zpracovatelského průmyslu připadá největší nárůst tržeb výrobě elektrických a optických přístrojů a dopravnímu strojírenství, které mají rovněž s kovodělným průmyslem největší tržby. Výjimku představuje Polsko, kde se nárůst odehrál pouze u dopravních prostředků a společně s kovodělným průmyslem získává ještě nejvíce peněz potravinářství. To se však v ostatních středoevropských zemích vyznačuje společně s textilním a oděvním průmyslem poklesem tržeb. Nejméně ve všech státech utrží kožedělný průmysl, jehož podíl navíc také klesl.
Podle J. Švejnara (2008, 63-64) se stále zvětšuje konkurence mezi zeměmi Visegrádské čtyřky, protože chtějí přilákat ekonomické činnosti s velkou přidanou hodnotou. Rovněž se musí státy připravit na to, že zatímco uplynulých téměř 20 let se přesouval kapitál ze západní Evropy a jiných vyspělých zemí směrem do střední Evropy, v budoucnu bude odcházet na východ. Úkolem středoevropských vlád proto bude vytvořit takové prostředí, které zajistí dostatečný příliv nového kapitálu s vysokou přidanou hodnotou. Musí se například zlepšit vymahatelnost práva, jinak budou firmy odcházet. Prostředí pro podnikání by mělo být vlídné, transparentní a s jasnými pravidly.
Za důkaz stálého zlepšování ekonomik zemí Visegrádu
lze
Bertelsmannovy
označit nadace
i
výsledky
z února
studie
2008.
managementu
tržní ve
ekonomiky 125
a
indexu Bertelsmannovy nadace v roce 2008 Stát
Podle
transformační indexu, který hodnotí kvalitu demokracie,
Tab. 10: Pořadí států podle transformačního
politického
rozvojových
a
transformačních zemích, se všechny visegrádské státy umístily na předních místech. Česká republika dokonce skončila první, Maďarsko páté, Slovensko sedmé a Polsko jedenácté. Přesné pořadí prvních 11 států udává tabulka 10. I přes výborné výsledky upozorňuje studie na nutnost reforem.
51
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Česká republika Slovinsko Estonsko Tchaj-wan Maďarsko Litva Slovensko Chile Uruguay Jižní Korea Polsko
Pramen: HOLÝ, T.: České hospodářství se rozvíjí nejlépe na světě, tvrdí studie, 2008
V roce 2007 byla průměrná roční míra nezaměstnanosti států Evropské unie 7,1 %. Ze zemí Visegrádu měla nižší nezaměstnanost než unijní průměr pouze Česká republika, a to 5,3 %. Lehký nadprůměr vykazovalo Maďarsko (7,4 %), zatímco Polsko a Slovensko skončily na předposledním (9,6 %), respektive posledním místě (11,1 %). Žebříček členských států představuje tabulka 11. Tab. 11: Průměrná roční míra nezaměstnanosti ve členských státech Evropské unie v roce 2007 Stát 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Nizozemsko Dánsko Kypr Litva Rakousko Irsko Estonsko Lucembursko Slovinsko Velká Británie ČR Lotyšsko Itálie Švédsko
[%] 3,2 3,7 3,9 4,3 4,4 4,5 4,7 4,7 4,8 5,2 5,3 6,0 6,1 6,1
[%]
Stát 15. 16. 17. 18.
Malta Rumunsko Bulharsko Finsko Průměr EU-27 19. Maďarsko 20. Belgie 21. Portugalsko 22. Řecko 23. Španělsko 24. Francie 25. Německo 26. Polsko 27. Slovensko
6,4 6,4 6,9 6,9 7,1 7,4 7,5 8,0 8,3 8,3 8,3 8,4 9,6 11,1
Pramen: EUROSTAT: Population and social conditions - Employment: Employment rate-total, 2008
Průměrný růst reálného HDP v Evropské unii v roce 2007 dosáhl 2,9 %. Jednoznačně nejvyšší nárůst z visegrádských států a zároveň také v EU vykázalo Slovensko, a to 10,4 %. ČR a Polsko se stejným růstem 6,5 % (stále nadprůměr) obsadily páté a šesté místo. Ekonomická stagnace v Maďarsku způsobila, že jeho změna HDP o 1,3 % byla nejmenší ze všech členských zemí, a maďarské ekonomice náleží poslední příčka. Žebříček států znázorňuje tabulka 12. Tab. 12: Průměrný růst reálného HDP [%] ve členských státech Evropské unie v roce 2007 Stát 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Slovensko Lotyšsko Litva Estonsko ČR Polsko Bulharsko Slovinsko Rumunsko Irsko Lucembursko Kypr Finsko Řecko
[%] 10,4 10,3 8,8 7,1 6,5 6,5 6,2 6,1 6,0 5,3 5,1 4,4 4,4 4,0
Stát
[%]
15. Španělsko 16. Malta 17. Nizozemsko 18. Rakousko 19. Velká Británie Průměr EU-27 20. Belgie 21. Švédsko 22. Německo 23. Francie 24. Portugalsko 25. Dánsko 26. Itálie 27. Maďarsko
3,8 3,8 3,5 3,4 3,0 2,9 2,8 2,6 2,5 1,9 1,9 1,8 1,5 1,3
Pramen: EUROSTAT: Economy and finance - National accounts: Real GDP growth rate, 2008
52
Za hlavní cíl průmyslu do budoucna lze považovat jeho přeměnu v odvětví s vysokou přidanou hodnotou a sofistikovanými službami. Mezi zásadní překážky a problémy bránící naplnění této vize patří nepřehledná legislativa, již zmiňovaná špatná vymahatelnost práva, nepružný trh práce, malá spolupráce vysokých škol a vědeckých pracovišť se soukromými společnostmi, nedobrý stav dopravní infrastruktury a podcenění zabezpečení energetických zdrojů. Musí také dojít ke strukturální změně, která povede k většímu zaměření se na technický rozvoj, inovace a vzdělávání (SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR, 2007, 1). Na trhu práce se prohlubuje rozdíl mezi nabídkou a poptávkou. Stále více se projevuje nedostatek technických profesí na všech kvalifikačních úrovních. Je tedy žádoucí vytvořit soulad mezi studijními obory a prioritními požadavky trhu. Prostředky k dosažení mohou být celoživotní vzdělávání, praktičtěji zaměřené obory, uznávání neformálního vzdělávání, rekvalifikace či soustředění pomoci pro dlouhodobě nezaměstnané a občany starší 55 let. Větší přísun financí pro samosprávné celky v rámci přerozdělování by mohl vzbudit z jejich strany větší zájem o podporu podnikání. Stejně tak žádoucími procesy pro průmysl jsou podpora vývozu do strategických oblastí (východní trhy a rychle se rozvíjející ekonomiky) a spolupráce s novými členskými státy EU v oblastech daňové politiky, ochrany trhu a volného pohybu pracovních sil (SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR, 2007, 2-9).
53
8 ZÁVĚR Proces transformace, kterým po pádu komunistických režimů prošly země Visegrádské čtyřky, změnil zásadním způsobem podobu jejich průmyslu a celého hospodářství vůbec. Přechod z centrálního řízení na tržní principy s sebou přinesl celou řadu událostí a problémů, s jejichž řešením neměly tyto státy žádné zkušenosti. Zvlášť v prvních letech se jednalo o experimentální období. Tématu se především věnují ekonomové a jejich publikace mají spíše zaměření na ekonomiku jako celek než pouze na průmysl. Podobné obtíže vyvstávají i při práci s daty, která poskytují mnohé mezinárodní i národní organizace.
Polsko a hlavně Maďarsko započaly reformy už v období socialismu - v určité formě povolovaly soukromé vlastnictví, přítomnost zahraničních firem a některé další tržní principy. V Maďarsku se vytvořil tzv. „gulášový socialismus“ (relativně liberální režim), Polsko dováželo moderní stroje a technologie (jejich špatné začlenění do hospodářství však vedlo až k recesi ekonomiky). Průmyslové a přísně centrálně plánované Československo až do konce 80. let 20. století žádné změny nepřipouštělo. První období transformace je označováno jako transformační recese - klesal hrubý domácí produkt, propadala se průmyslová výroba, průmyslové podniky propouštěly pracovníky, některé firmy musely ukončit svou činnost. Nejdříve dosáhlo v roce 1992 opětovného růstu Polsko, o rok, dva později zbylé země. V tomto období také připravily jednotlivé vlády scénáře liberalizace, které měly odbourat celou řadu překážek a bariér (Balzerowiczův plán v Polsku či „česká cesta“) a doprovázela je nutná stabilizační opatření (Bokrosovy balíčky v Maďarsku). Podíl soukromého sektoru na tvorbě HDP stoupnul postupně ve všech zemích až na 75 - 80 %. Nutným krokem byla privatizace. Maďarsko se spolehlo na prodej podniků zahraničnímu kapitálu, Československo kombinovalo restituce s prodejem v aukcích a kupónovou privatizací (na Slovensku se po vzniku samostatného státu proces zbrzdil kvůli politickým událostem) a Polsko se potýkalo se silnými odbory. Země se také lišily kvalitou bankrotové legislativy. Slabá česká, spojená s investičními fondy, které se neuměly nebo nechtěly o svěřený majetek starat, znamenala řadu problémů. Noví majitelé museli zahájit restrukturalizaci a přizpůsobit podniky aktuálním potřebám trhu (poměrně kvalitně byla provedena v Maďarsku a Horním Slezsku v Polsku). Zejména oblasti s dříve preferovanými obory se mnohdy staly starými průmyslovými regiony s množstvím nepříznivých ukazatelů. Výrazných změn doznal zahraniční obchod. Po rozpadu RVHP se země přeorientovaly na trhy západních zemích. Zvlášť Rusko jako exportní partner pokleslo, vysokou míru obchodování si udržely visegrádské země s Německem, narostl podíl Rakouska a Itálie. Otevřenost se nejvíce zvýšila na Slovensku (ale také v Maďarsku a ČR), v Polsku už méně. Novým a zásadním jevem se
54
staly zahraniční kapitál a investice. V první polovině 90. let nejvíce získalo Maďarsko. Jeho dominantní pozice slábla s pochopením převažujícího pozitivního vlivu PZI v ostatních zemích a hlavní roli převzalo Polsko, později Česká republika (na významu nabylo i Slovensko). Vlády jednotlivých zemí se je snaží nalákat také systémem investičních pobídek, první jej zavedlo Maďarsko. Nejvíce se PZI otevřely telekomunikace, výroba dopravních prostředků, výroba elektrických a optických zařízení a potravinářství. S rostoucí konkurencí a zvyšující se úrovní však hrozí odchod zahraničních firem více na východ. Na výše zmíněné podněty reagoval svým vývojem hrubý domácí produkt. Po vyrovnání se s transformačním propadem v prvních letech nastal jeho růst. V Maďarsku zvolnil v polovině 90. let v souvislosti se stabilizací ekonomiky, tempo zpomalilo i v Polsku a na Slovensku. Vůbec nejhorší situaci (recesi) zažila Česká republika. Na přesných příčinách se odborníci dodnes nedokáží shodnout. Výraznější opětovný růst nastal po roce 2000. V současnosti se kromě Maďarska drží na dobré úrovni ve všech zemích Visegrádu (jasnou jedničkou je Slovensko).
Transformace se projevila také na pracovním trhu. Novým jevem se stala nezaměstnanost. Do roku 1997 byla velmi nízká v České republice, zatímco Polsko a Slovensko vykazovaly vysoké hodnoty. V posledních letech ve všech státech klesá. Problémem se ale stali dlouhodobě nezaměstnaní, jejichž podíl narůstá. Ochota pracovat je nejvyšší v České republice a na Slovensku. V rámci zemí se vyskytují rozdíly v zaměstnanosti mezi regiony od 12 do 15 procentních bodů. Poklesla zaměstnanost mladých (více studují). Ve všech státech Visegrádu lze pozorovat vyšší zaměstnanost s vyšším stupněm vzdělání. Výraznými změnami prošla zaměstnanost podle odvětví národního hospodářství. Poklesla zaměstnanost v priméru (stále vysoká je v Polsku) i v sekundéru, kde však docházelo i k několika menším reindustrializacím (nejvyšší je v ČR a na Slovensku). Podíl zaměstnanosti v terciéru neustále roste. Za celé období po roce 1990 výrazně vzrostla produktivita práce. V první polovině 90. let zejména v Polsku (nízký základ) a v Maďarsku (výroby využívající informační technologie). Postupně se přidalo Slovensko a ČR. S růstem produktivity souvisel i narůst mezd, nejvyšší byl za období 1990 - 2005 v České republice. Z jednotlivých oborů vykazovaly nejvyšší mzdy rafinérské zpracování ropy a výroba dopravních prostředků, nejmenší textilní, oděvní a kožedělný průmysl. Se zapojením do mezinárodního systému došlo ke zvýšení pracovních migrací.
V současné době se v každém státě vyskytují jak „zdravé“ průmyslové regiony, tak ty čekající na restrukturalizaci. Jedním z hlavních témat je zavedení evropské měny. Slovensko euro nejspíše přijme od roku 2009, ostatní země termín oddalují. OECD si ve svých pravidelných zprávách všímá počínajících reforem a předvídá zpomalení evropské ekonomiky. V rámci Visegrádské
55
skupiny má nejmenší míru nezaměstnanosti ČR, největší Slovensko. To také vykazuje největší růst HDP, nejmenší pak Maďarsko, které zažívá ekonomickou stagnaci. Klesá podíl zaměstnanosti i tržeb v těžebním průmyslu (významnější pozici má už jen Polsko), dominantní je postavení zpracovatelského průmyslu. Nejvíce pracovníků a nejvíce tržeb vykazuje výroba dopravních prostředků, výroba elektrických a optických přístrojů (s výjimkou Polska), kovodělný průmysl a potravinářství (pouze Polsko a Maďarsko). Naopak nejmenší jsou hodnoty u textilního, oděvního a kožedělného průmyslu. Zaměstnanost ve výrobě a rozvodu elektřiny, plynu a vody mírně klesla, tržby také (s výjimkou Maďarska). Mezi zeměmi Visegrádské čtyřky taky narůstá konkurence kvůli snaze přilákat ekonomické činnosti s vyšší přidanou hodnotou. Stále se zlepšující hospodářství těchto států dokládá i transformační index Bertelsmannovy nadace, který hodnotí 125 zemí a Českou republiku, Maďarsko, Polsko a Slovensko řadí mezi jedenáct nejlepších (ČR dokonce na první místo).
I když transformace znamenala pro členy Visegrádské skupiny řadu problémů, negativních vlivů a bolestivých ztrát, pozitivní výsledky jasně převažují. Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko jsou dnes celkově na vyšší úrovni než v roce 1989 a jejich průmysl (potažmo celé hospodářství) v mnohem lepší „kondici“.
56
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Knihy a časopisy CIHELKOVÁ, E.; FINGERLAND, J.: Komparativní ekonomika: střední a východní Evropa. Dot. 1. vyd., Vysoká škola ekonomická, Praha, 1995. 125 s. ISBN 80-7079-866-1 BREZINA, I.; VAVROVÁ, M.: Porovnanie makroekonomických výsledkov Slovenskej republiky s krajinami CEFTA. In Aktuální problémy transformující se ekonomiky - Sborník příspěvků. 1. vyd., VŠB-Technická univerzita, Ostrava, 1998. s. 4-9. ISBN 80-7078-526-8 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 1993. 1. vyd., Český spisovatel, Praha, 1993. 441 s. ISBN 80-202-0453-9 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 1994. 1. vyd., Český spisovatel, Praha, 1994. 504 s. ISBN 80-202-0524-1 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 1995. 1. vyd., Český spisovatel, Praha, 1995. 626 s. ISBN 80-202-0568-3 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 1996. 1. vyd., Scientia, Praha, 1996. 707 s. ISBN 80-7183-061-5 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 1997. 1. vyd., Scientia, Praha, 1997. 711 s. ISBN 80-7183-105-0 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 1998. 1. vyd., Scientia, Praha, 1998. 743 s. ISBN 80-7183-145-X ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 1999. 1. vyd., Scientia, Praha, 1999. 725 s. ISBN 80-7183-171-9 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2000. 1. vyd., Scientia, Praha, 2000. 759 s. ISBN 80-7183-218-9 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2001. 1. vyd., Scientia, Praha, 2001. 773 s. ISBN 80-7183-250-2 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2002. 1. vyd., Scientia, Praha, 2002. 795 s. ISBN 80-7223-760-8 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2003. 1. vyd., Scientia, Praha, 2003. 739 s. ISBN 80-250-0195-4 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2004. 1. vyd., Scientia, Praha, 2004. 783 s. ISBN 80-250-0853-3 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2005. 1. vyd., Scientia, Praha, 2005. 814 s. ISBN 80-250-1080-5
57
ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2006. 1. vyd., Scientia, Praha, 2006. 799 s. ISBN 80-250-1258-1 ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České republiky 2007. 1. vyd., Scientia, Praha, 2007. 799 s. ISBN 978-80-250-1515-5 FEDERÁLNÍ STATISTICKÝ ÚŘAD: Statistická ročenka České a Slovenské federativní republiky 1992. 1. vyd., SNTL, Praha, 1992. 735 s. ISBN 80-7049-041-1 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 1998. 1. vyd., GUS, Warszawa, 1998. 691 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 1999. 1. vyd., GUS, Warszawa, 1999. 745 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 2000. 1. vyd., GUS, Warszawa, 2000. 722 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 2002. 1. vyd., GUS, Warszawa, 2002. 761 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 2003. 1. vyd., GUS, Warszawa, 2003. 790 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 2004. 1. vyd., GUS, Warszawa, 2004. 876 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 2005. 1. vyd., GUS, Warszawa, 2005. 892 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 2006. 1. vyd., GUS, Warszawa, 2006. 888 s. ISBN 1506-0632 GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Yearbook of Republic of Poland 2007. 1. vyd., GUS, Warszawa, 2007. 902 s. ISBN 1506-0632 HAMPL, M. a kol.: Geografická organizace společnosti a transformační procesy v České republice. 1. vyd., DemoArt, Praha, 1996. 395 s. ISBN 80-902154-2-4 HAMPL, M. a kol.: Regionální vývoj: specifika české transformace, evropská integrace a obecná teorie. 1. vyd., Univerzita Karlova, Fakulta přírodovědecká, Praha, 2001. 328 s. ISBN 80-902686-6-8 HOLMAN, R.: Transformace české ekonomiky: v komparaci s dalšími zeměmi střední Evropy. 1. vyd., Centrum pro ekonomiku a politiku, Praha, 2000. 106 s. ISBN 80-902795-6-2 HN: Ročenka HN 2003: příloha Hospodářských novin. 7. ročník. 1. vyd., Economia, 2003, 272 s. ISBN 80-85378-52-3 KLAUS, V.; TOMŠÍK, V.: Makroekonomická fakta české transformace. 1. vyd., NC Publishing, Brno, 2007. 139 s. ISBN 978-80-903858-1-8
58
KOPAČKA, L.: Změny v geografickém rozmístění čs. průmyslu 1962-1988. In Sborník České geografické společnosti. 1992, roč. 97, č. 3, s. 152-171. ISSN 1210-115X KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 1993. 1. vyd., KSH, Budapest, 1994. 447 s. ISBN 0073-4039 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 1994. 1. vyd., KSH, Budapest, 1995. 481 s. ISBN 0073-4039 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 1995. 1. vyd., KSH, Budapest, 1996. 545 s. ISBN 0073-4039 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 1996. 1. vyd., KSH, Budapest, 1997. 604 s. ISBN 0073-4039 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 1998. 1. vyd., KSH, Budapest, 1999. 577 s. ISBN 1215-7864 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 1999. 1. vyd., KSH, Budapest, 2000. 587 s. ISBN 1215-7864 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 2001. 1. vyd., KSH, Budapest, 2002. 647 s. ISBN 1215-7864 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 2002. 1. vyd., KSH, Budapest, 2003. 617 s. ISBN 1215-7864 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 2003. 1. vyd., KSH, Budapest, 2004. 610 s. ISBN 1215-7864 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 2004. 1. vyd., KSH, Budapest, 2005. 626 s. ISBN 1215-7864 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 2005. 1. vyd., KSH, Budapest, 2006. 416 s. ISBN 1215-7864 KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Statistical Yearbook of Hungary 2006. 1. vyd., KSH, Budapest, 2007. 493 s. ISBN 1215-7864 KUNC, J.: Transformace českého průmyslu po roce 1989 - vliv přímých zahraničních investic: regionálně geografická analýza s důrazem na Jihomoravský kraj a kraj Vysočina. Brno, 2005, 168 s. Disertační práce na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Geografický ústav. Vedoucí disertační práce Václav Toušek. LOUŽEK, M.: Zapomenutá transformace. 1. vyd., Centrum pro ekonomiku a politiku, Praha, 1999. 120 s. ISBN 80-7203-205-4 NIEDERMAYER, L.: Nejasná zpráva o našem úspěchu. In Respekt. 2008, roč. 19, č. 12, s. 11. ISSN 0862-6545 OECD: Průmysl v České republice a Slovenské republice. Přel. J. Schejbal. 1.vyd., Český institut aplikované ekonomie, Praha, 1994. 163 s.
59
PAVLÍNEK, P.: Globální restrukturalizace: Regionální dopady a redukce regionální politiky. In Geografie - Sborník České geografické společnosti. 1993, roč. 98, č. 1, s. 2-12. ISSN 1210-115X SLANÝ, A. a kol.: Faktory konkurenceschopnosti (komparace zemí V-4). 1. vyd., Masarykova univerzita, Brno, 2007. 277 s. ISBN 978-80-210-4455-5 SPĚVÁČEK, V. a kol.: Transformace české ekonomiky: politické, ekonomické a sociální aspekty. 1. vyd., Linde, Praha, 2002. 525 s. ISBN 80-86131-32-7 SRHOLEC, M.: Přímé zahraniční investice v České republice: teorie a praxe v mezinárodním srovnání. 1. vyd., Linde, Praha, 2004. 171 s. ISBN 80-86131-52-1 SUCHÁČEK, J.: Restrukturalizace tradičních průmyslových regionů v tranzitivních ekonomikách. 1. vyd., Vysoká škola báňská - Technická univerzita Ostrava, Ostrava, 2005. 221 s. ISBN 80-248-0865-X SZÉKY, J.: A všechno bude zadarmo. In Respekt, 2008, roč. 19, č. 13, s. 33. ISSN 0862-6545 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1993. 1. vyd., Veda, Bratislava, 1994. 607 s. ISBN 80-8877-10-2 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1994. 1. vyd., Veda, Bratislava, 1995. 585 s. ISBN 80-224-0444-6 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1995. 1. vyd., Veda, Bratislava, 1995. 632 s. ISBN 80-224-0416-0 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1997. 1. vyd., Veda, Bratislava, 1997. 727 s. ISBN 80-224-0508-6 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1998. 1. vyd., Veda, Bratislava, 1998. 726 s. ISBN 80-224-0576-0 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1999. 1. vyd., Veda, Bratislava, 1999. 718 s. ISBN 80-224-0590-6 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 2000. 1. vyd., Veda, Bratislava, 2000. 719 s. ISBN 80-224-0650-3 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 2001. 1. vyd., Veda, Bratislava, 2001. 685 s. ISBN 80-224-0694-5 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 2002. 1. vyd., Veda, Bratislava, 2002. 727 s. ISBN 80-224-0742-9 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 2003. 1. vyd., Veda, Bratislava, 2003. 726 s. ISBN 80-224-0784-4 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 2004. 1. vyd., Veda, Bratislava, 2004. 734 s. ISBN 80-224-0827-1
60
ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 2005. 1. vyd., Veda, Bratislava, 2005. 702 s. ISBN 80-224-0882-4 ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 2007. 1. vyd., Veda, Bratislava, 2007. 688 s. ISBN 978-80-224-0990-2 ŠVEJNAR, J. a kol.: Česká republika a ekonomická transformace ve střední a východní Evropě. 1. vyd., Academia, Praha, 1997. 359 s. ISBN 80-200-0568-4 ŠVEJNAR, J; HVÍŽĎALA, K.: Kam kráčíš, Česko?: rozhovor s Karlem Hvížďalou. 1.vyd., Rybka, Praha, 2008. 109 s. ISBN 80-87067-71-7 TOMŠÍK, V.: Komparace makroekonomického vývoje transformačních ekonomik - České republiky, Maďarska a Polska s důrazem na vývoj zahraničního obchodu a platebních bilancí. 1. vyd., Sociologický ústav AV ČR, Praha, 1997. 61 s. ISBN 80-85950-39-1 TOUŠEK, V.; VANČURA, M.: Aktuální problémy ČR. Díl 1, Průmysl. Část 1: zeměpis. 1. vyd., Scholaforum, Ostrava, 1996a. 27 s. ISBN 80-86058-30-1 TOUŠEK, V.; VANČURA, M.: Aktuální problémy ČR. Díl 1, Průmysl. Část 2: zeměpis. 1. vyd., Scholaforum, Ostrava, 1996b. 25 s. ISBN 80-86058-31-X TOUŠEK, V.; VANČURA, M.: Aktuální problémy ČR. Díl 1, Průmysl. Část 3: zeměpis. 1. vyd., Scholaforum, Ostrava, 1997. 39 s. ISBN 80-86058-45-X UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 37. issue. 1. vyd., New York, 1992. 1 130 p. ISBN 92-1-061141-1 UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 38. issue. 1. vyd., New York, 1993. 1 109 p. ISBN 92-1-061152-7 UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 39. issue. 1. vyd., New York, 1994. 1 055 p. ISBN 92-1-061159-4 UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 40. issue. 1. vyd., New York, 1995. 841 p. ISBN 92-1-061163-2 UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 41. issue. 1. vyd., New York, 1996. 886 p. ISBN 92-1-061167-5 UNITED NATIONS: Statistical Yearbook - 42. issue. 1. vyd., New York, 1997. 923 p. ISBN 92-1-061174-8 VANČURA, M.: Geografické aspekty transformace průmyslové výroby v ČR po roce 1989: na příkladě potravinářského průmyslu. Brno, 2002, 122 s. Disertační práce na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Geografický ústav. Vedoucí disertační práce Václav Toušek. WIIW: Countries in transitions 1996. 1. vyd., Vienna, 1996. 409 p. ISBN 3-85209-001-6 WIIW: WIIW handbook of statistics 2007. 1. vyd., Vienna, 2007. 537 p. ISBN 978-3-85209-012-2 ŽÍŽALOVÁ, P.: Přímé zahraniční investice v Česku. In Geografie - Sborník České geografické společnosti. 2006, roč. 111, č. 2, s. 186-197. ISSN 1212-0014
61
Mapy a atlasy GISCO: NUTS 2006 Regions 1:20 Millions [online]. [cit. 2008-04-30]. Dostupné na WWW:
.
Elektronické nosiče a www stránky ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Evidenční počet zaměstnanců a jejich mzdy v ČR za 1. - 4. čtvrtletí
2007
[online].
Praha,
2008a,
[cit.
2008-04-13].
Dostupné
na
WWW:
. ČESKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD: Průmysl České republiky za prosinec 2007 [online]. Praha, 2008b, [cit. 2008-04-14].Dostupné na WWW: . ČTK: Polsko podle svého premiéra může přijmout euro v roce 2012 [online]. 2008, [cit. 2008-0402]. Dostupné na WWW: . EU-MEDIA: Maďarsko poslalo do Bruselu svůj plán na přijetí eura [online]. 2006, [cit. 2008-0302]. Dostupné na WWW: . EUROSTAT: Economy and finance - National accounts: Real GDP growth rate [online]. 2008, [cit. 2008-05-02]. Dostupné na WWW: . EUROSTAT: Population and social conditions - Employment: Employment rate, by highest level of education attained [online]. 2008, [cit. 2008-05-03]. Dostupné na WWW: . EUROSTAT: Population and social conditions- Employment: Employment rate-total [online]. 2008, [cit. 2008-04-03]. Dostupné na WWW: < http://epp.eurostat.ec.europa.eu/portal/page?_ pageid=1996,45323734&_dad=portal&_schema=PORTAL&screen=welcomeref&open=/&pro duct=STRIND_EMPLOI&depth=3>. FRÁNEK, T.: Slováci se mají lépe, Česko už je neláká [online]. 2008, [cit. 2008-05-06]. Dostupné na WWW: .
62
GLOWNY URZAD STATYSTYCZNY: Statistical Bulletin No 2/2008 [online]. Warszawa, 2008, [cit. 2008-04-14]. Dostupné na WWW: . HAVLIK, P.: Structural Change, Productivity and Employment in the New EU Member States [online]. 2005, [cit. 2008-03-12]. Dostupné na WWW: . HAVLIK, P. a kol.: Competitiveness of Industry in CEE Candidate Countries [online]. 2001, [cit. 2008-03-11].Dostupné na WWW: HILDEBRANDT, A.; WÖRZ, J.: Determinants of Industrial Location Patterns in CEECs [online]. 2004, [cit.2008-03-14]. Dostupné na WWW :. HOLÝ, T.: České hospodářství se rozvíjí nejlépe na světě, tvrdí studie [online]. 2008, [cit. 2008-0218]. Dostupné na WWW:. HUNYA, G.; GEISHECKER, I.: Employment Effects of Foreign Direct Investment in Central and Eastern
Europe
[online].
2005,
[cit.
2008-03-10].
Dostupné
na WWW:
wiiw66.wsr.ac.at/pdf/RR321>. ILO: Yearly statistics, Total employment by economic activity [online]. 2008, [cit. 2008-04-12]. Dostupné na WWW: . KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Labour report, January-December 2007 [online]. Budapest, 2008a, [cit. 2008-04-13].Dostupné na WWW: < http://portal.ksh.hu/pls/ksh/docs/ hun/xftp/idoszaki/fmf/fmf20712.pdf >. KÖZPONTI STATISZTIKAI HIVATAL: Stadat-tables - Infra-annual data: Economic sectors Industry
[online].
Budapest,
2008b,
[cit.
2008-04-14].
Dostupné
na
WWW:
. LANDESMANN, M.; VIDOVIC, H.; WARD, T.: Economic Restucturing and Labour Market Developments in the New EU Member States [online]. 2004, [cit. 2008-03-13]. Dostupné na WWW:. MICHL, A.: Slovenský přechod na euro [online]. 2008, [cit. 2008-05-06]. Dostupné na WWW: . MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR: Panorama českého průmyslu 2000 [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Praha, 2001, [cit. 2007-12-10]. Dostupné na WWW: . MINISTERSTVO PRŮMYSLU A OBCHODU ČR: Panorama českého průmyslu 2006 [online]. Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR, Praha, 2007, [cit. 2007-12-07]. Dostupné na WWW: . OECD: Economic Outlook No. 82 - Czech Republic [online]. 2007a, [cit. 2008-03-20]. Dostupné na WWW:.
63
OECD: Economic Outlook No. 82 - Hungary [online]. 2007b, [cit. 2008-03-20]. Dostupné na WWW:. OECD: Economic Outlook No. 82 - Poland [online]. 2007c, [cit. 2008-03-20]. Dostupné na WWW:. OECD: Economic Outlook No. 82 - Slovak Republic [online]. 2007d, [cit. 2008-03-20]. Dostupné na WWW:. OECD: OECD Factbook 2008 - Economic, Environmental and Social Statistics. Real GDP growth [online]. 2008, [cit. 2008-04-04]. Dostupné na WWW: . OECD: OECD Factbook 2008 - Economic, Environmental and Social Statistics. Unemployment rates: total [online]. 2008, [cit. 2008-04-01]. Dostupné na WWW: < http://stats.oecd.org/ wbos/viewhtml.aspx?queryname=460&querytype=view&lang=en>. PODKAMINER, L.; STEHRER, R.: Hungary, Slovakia and the Czech Republic: Longer-term Growth
Prospects
[online].
2006,
[cit.
2008-03-11].
Dostupné
na WWW:
. PRAVDA: Životná úroveň Slovákov doháňa českú [online]. 2008, [cit. 2008-03-31]. Dostupné na WWW:. RÖMISCH, R.; WARD, T.: Regional Employment Patterns and Prospective Developments in the New EU Member States [online]. 2005, [cit. 2008-03-17]. Dostupné na WWW: . SEDLÁČEK, T.: Chvála Slovenska aneb Jak bývají poslední prvními [online]. 2008, [cit. 2008-0327]. Dostupné na WWW: . SVAZ PRŮMYSLU A DOPRAVY ČR: Strategické potřeby průmyslu v letech 2008 - 2011 [online]. 2007, [cit. 2008-05-06]. Dostupné na WWW: . ŠTATISTICKÝ ÚRAD SLOVENSKEJ REPUBLIKY: Podnikateľské štatistiky - Priemysel [online]. Bratislava, 2008, [cit. 2008-04-13]. Dostupné na WWW: . UNCTAD: Handbook of Statistics 2007 [online]. 2007, [cit. 2008-05-01]. Dostupné na WWW: . VILČEK, I.: Slovensko může přijmout euro, Česko podmínky nesplňuje [online]. 2008, [cit. 200805-07].
Dostupné
na
WWW:
prijmout-euro-cesko-podminky-nesplnuje.html >.
64
SEZNAM PŘÍLOH Příl. 1: Regiony s nejnižší a nejvyšší mírou zaměstnanosti v rámci jednotlivých zemí Visegrádské čtyřky v roce 2005 Příl. 2: Průměrná hrubá měsíční mzda [EUR, běžné ceny] v odvětvích zpracovatelského průmyslu podle klasifikace OKEČ v zemích Visegrádské čtyřky v letech 1990, 1995, 2000 a 2005 Příl. 3: Průmyslové regiony v zemích Visegrádské čtyřky v roce 2005 Příl. 4: Staré průmyslové regiony v zemích Visegrádské čtyřky v roce 2005 Příl. 5: Zaměstnanost v odvětvích průmyslu [%] podle klasifikace OKEČ v zemích Visegrádské čtyřky v období 1993 - 2007 Příl. 6: Tržby v odvětvích průmyslu [%] podle klasifikace OKEČ v zemích Visegrádské čtyřky v období 1993 - 2007
65
Příl. 1: Regiony s nejnižší a nejvyšší mírou zaměstnanosti v rámci jednotlivých zemí Visegrádské čtyřky v roce 2005
Příl. 2: Průměrná hrubá měsíční mzda [EUR, běžné ceny] v odvětvích zpracovatelského průmyslu podle klasifikace OKEČ v zemích Visegrádské čtyřky v letech 1990, 1995, 2000 a 2005 Česká republika
Maďarsko
1990 1995 2000 2005 1990 1995 2000
Polsko 2005 1990 1995 2000
Slovensko 2005 1991 1995 2000
2005
D
145
230
370
599
163
243
341
594
82
215
438
528
107
188
287
488
DA
138
231
358
562
169
245
331
529
84
203
409
487
103
185
271
425
DB
125
170
261
405
124
156
209
338
70
158
284
329
83
131
189
284
DC
141
176
244
389
129
150
206
353
66
157
290
329
96
130
195
303
DD
137
202
305
496
152
187
206
367
74
183
330
375
96
164
227
345
DE
141
254
431
666
202
306
378
634
79
269
563
675
109
213
341
577
DF
175
288
532
919
293
449
725 1 641
145
442
861 1 151
142
311
452 1 590
DG
156
269
451
725
208
341
541
976
93
286
641
816
115
223
333
570
DH
149
236
384
596
193
247
341
593
76
238
442
525
120
222
356
530
DI
141
241
392
634
168
249
362
629
78
216
451
548
108
201
305
511
DJ
158
259
388
612
182
256
338
558
94
244
466
541
127
239
347
601
DK
153
230
385
622
167
239
344
600
86
217
469
602
104
182
281
504
DL
136
223
366
592
162
249
370
621
80
237
528
612
96
176
273
426
DM
146
247
448
708
159
278
444
765
87
234
527
640
102
196
355
640
DN
134
201
308
494
125
173
224
380
81
181
351
401
90
159
246
434
Pramen: WIIW: WIIW handbook of Statistics 2007, 2007
Poznámka: část Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ): D - Zpracovatelský průmysl; DA - Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků; DB - Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků; DC - Výroba usní a výrobků z usní; DD - Zpracování dřeva, výroba dřevařských výrobků kromě nábytku; DE - Výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru; Vydavatelství a tisk; DF - Výroba koksu, jaderných paliv, rafinérské zpracování ropy; DG - Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken; DH - Výroba pryžových a plastových výrobků; DI - Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků; DJ - Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků; DK - Výroba a opravy strojů a zařízení j.n.; DL - Výroba elektrických a optických přístrojů a zařízení; DM - Výroba dopravních prostředků a zařízení; DN - Zpracovatelský průmysl j.n.
Příl. 3: Průmyslové regiony v zemích Visegrádské čtyřky v roce 2005
Příl. 4: Staré průmyslové regiony v zemích Visegrádské čtyřky v roce 2005
Příl. 5: Zaměstnanost v odvětvích průmyslu [%] podle klasifikace OKEČ v zemích Visegrádské čtyřky v období 1993 - 2007 Česká republika
Maďarsko
Polsko
Slovensko
1993 1997 2003 2007 1993 1998 2003 2006 1993 1997 2003 2006 1993 1997 2003 2007
C D DA DB DC DD DE DF DG DH DI DJ DK DL DM DN E
7,9 85,9 8,5 9,6 2,7 2,1 3,0 1,1 3,1 2,3 5,4 14,2 14,5 7,0 7,6 4,7 6,2
5,2 89,3 10,9 8,9 1,8 3,5 3,8 0,3 3,3 3,5 5,6 15,3 11,9 8,8 6,4 5,3 5,5
4,3 90,0 10,4 7,3 1,0 2,3 3,5 0,3 3,5 5,1 5,9 13,6 11,0 12,0 9,5 4,9 5,7
3,4 92,0 8,8 4,7 0,6 2,2 3,6 0,2 3,2 6,7 5,4 14,7 12,2 13,8 11,6 4,3 4,5
3,5 85,7 17,7 12,4 3,5 2,1 4,0 2,4 5,7 2,3 4,0 9,1 7,6 8,1 3,8 3,0 10,7
1,3 0,7 0,7 11,0 8,7 7,0 6,0 4,5 87,7 91,6 92,1 82,0 84,5 85,0 86,8 87,4 15,9 15,9 14,3 14,1 15,3 16,3 15,6 9,5 13,5 9,9 6,9 12,7 12,1 9,6 8,3 10,3 3,0 2,2 1,7 2,6 2,7 1,5 1,2 4,3 2,0 2,8 2,6 3,5 3,9 4,6 4,7 2,7 3,1 5,1 5,3 3,0 3,7 4,6 4,7 4,3 2,0 1,0 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5 1,4 5,1 4,1 4,1 3,7 3,7 3,5 3,5 5,4 3,4 4,2 5,1 2,5 3,2 4,5 5,1 2,5 4,2 3,5 3,2 5,0 5,2 4,7 4,6 5,4 7,8 9,4 10,1 9,7 9,7 10,0 11,5 10,1 7,1 7,4 8,3 8,4 7,6 6,4 6,8 14,9 12,5 16,8 18,4 5,5 5,4 6,1 6,6 7,4 5,4 6,0 7,7 5,8 5,6 5,5 6,3 5,3 2,7 3,3 3,4 4,6 5,6 6,9 7,2 3,9 11,0 7,7 7,3 7,1 6,9 8,1 7,2 8,1
4,2 87,0 10,1 9,7 4,4 2,7 4,3 1,1 5,2 2,8 5,0 11,5 13,8 7,7 5,4 3,2 8,9
2,4 1,6 87,2 92,2 9,7 7,2 10,4 7,7 3,6 2,5 2,1 6,7 3,7 4,5 1,0 0,5 3,5 2,1 3,6 4,5 5,0 4,5 12,4 17,5 9,4 8,9 12,4 13,8 7,2 7,1 3,2 4,7 10,3 6,2
Pramen: ČSÚ: Statistická ročenka České republiky 1993-2007 + GUS: Statistical Yearbook of Republic of Poland 1998-2007 + KSH: Statistical Yearbook of Hungary 1993-2006 + ŠÚ SR: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1993-200712 Poznámka: část Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ): C - Těžba nerostných surovin; D - Zpracovatelský průmysl; DA - Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků; DB - Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků; DC - Výroba usní a výrobků z usní; DD - Zpracování dřeva, výroba dřevařských výrobků kromě nábytku; DE - Výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru; Vydavatelství a tisk; DF - Výroba koksu, jaderných paliv, rafinérské zpracování ropy; DG - Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken; DH - Výroba pryžových a plastových výrobků; DI - Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků; DJ - Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků; DK - Výroba a opravy strojů a zařízení j.n.; DL - Výroba elektrických a optických přístrojů a zařízení; DM - Výroba dopravních prostředků a zařízení; DN - Zpracovatelský průmysl j.n. E - Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
12
Za Polsko a Maďarsko nejsou ještě dostupná data za rok 2007. Chybějící maďarská data za rok 1997 jsou nahrazena rokem 1998.
Příl. 6: Tržby v odvětvích průmyslu [%] podle klasifikace OKEČ v zemích Visegrádské čtyřky v období 1993 - 2007 Česká republika
Maďarsko
Polsko
Slovensko
1993 1997 2003 2007 1993 1998 2003 2007 1993 1997 2003 2007 1993 1997 2003 2007
C D DA DB DC DD DE DF DG DH DI DJ DK DL DM DN E
5,2 76,6 15,5 4,5 1,4 1,4 3,1 3,9 4,7 2,1 3,8 12,1 8,2 4,8 8,2 2,8 18,3
3,5 84,0 14,9 3,8 0,7 2,4 4,3 2,7 5,4 3,2 4,8 15,1 7,7 6,4 9,2 3,4 12,5
2,8 88,8 11,3 3,0 0,2 1,7 4,0 2,5 5,1 5,5 5,1 12,3 6,8 12,3 16,0 3,1 8,4
2,4 2,0 0,6 0,5 0,3 8,2 7,3 4,7 4,7 2,2 90,1 84,2 87,9 89,9 82,3 80,7 83,6 83,4 85,6 76,8 7,8 23,5 16,7 13,9 8,7 21,9 20,7 18,6 17,7 16,2 1,7 4,5 3,3 2,3 1,1 5,9 4,7 3,3 2,0 4,0 0,1 1,1 0,7 0,4 0,5 1,2 1,0 0,6 0,4 1,5 1,7 1,3 1,2 1,1 0,7 2,2 2,8 3,0 2,7 1,3 3,2 4,4 3,5 3,7 2,6 3,5 4,7 5,6 4,2 4,1 2,2 7,9 5,1 3,7 5,2 7,1 3,9 3,6 5,6 5,5 4,6 9,2 7,0 6,3 6,0 5,6 6,3 6,3 5,9 6,6 6,4 2,5 3,1 3,4 3,3 2,7 3,4 4,8 5,0 2,8 4,4 3,4 2,8 2,6 2,5 3,5 3,9 4,3 4,5 3,7 13,0 9,1 8,2 7,2 6,8 9,3 10,0 9,5 11,2 14,0 8,7 5,0 4,2 4,9 4,8 5,1 5,5 4,7 5,5 7,0 14,5 6,1 17,1 25,6 23,6 4,5 5,5 6,4 6,3 4,0 18,7 4,5 13,9 13,9 15,5 5,5 7,3 8,2 11,1 4,0 2,9 1,6 1,1 1,0 1,0 2,7 3,8 4,5 3,6 2,1 7,6 13,8 11,4 9,7 17,4 11,1 9,2 11,8 9,8 18,8
1,9 79,8 13,4 2,7 1,0 1,3 5,3 7,2 6,9 3,2 3,7 14,2 6,7 5,6 7,2 1,7 18,4
1,0 80,2 9,0 1,7 1,2 1,1 4,1 6,2 3,6 3,7 3,3 11,1 5,6 6,9 20,0 2,7 18,8
0,7 85,5 6,1 1,8 0,8 3,1 3,8 4,9 3,3 3,8 3,1 14,0 5,7 13,6 18,8 2,7 13,8
Pramen: ČSÚ: Statistická ročenka České republiky 1993-2007 + GUS: Statistical Yearbook of Republic of Poland 1998-2007 + KSH: Statistical Yearbook of Hungary 1993-2006 + ŠÚ SR: Štatistická ročenka Slovenskej republiky 1993-200713 Poznámka: část Odvětvové klasifikace ekonomických činností (OKEČ): C - Těžba nerostných surovin; D - Zpracovatelský průmysl; DA - Výroba potravinářských výrobků a nápojů, tabákových výrobků; DB - Výroba textilií, textilních a oděvních výrobků; DC - Výroba usní a výrobků z usní; DD - Zpracování dřeva, výroba dřevařských výrobků kromě nábytku; DE - Výroba vlákniny, papíru a výrobků z papíru; Vydavatelství a tisk; DF - Výroba koksu, jaderných paliv, rafinérské zpracování ropy; DG - Výroba chemických látek, přípravků, léčiv a chemických vláken; DH - Výroba pryžových a plastových výrobků; DI - Výroba ostatních nekovových minerálních výrobků; DJ - Výroba základních kovů, hutních a kovodělných výrobků; DK - Výroba a opravy strojů a zařízení j.n.; DL - Výroba elektrických a optických přístrojů a zařízení; DM - Výroba dopravních prostředků a zařízení; DN - Zpracovatelský průmysl j.n. E - Výroba a rozvod elektřiny, plynu a vody
13
Chybějící maďarská data za rok 1997 jsou nahrazena rokem 1998.