Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Ústav hudební vědy

Masarykova univerzita Filozofická fakulta Ústav hudební vědy Sdruţená uměnovědná studia

Taťána Měchurová

Radnice v Hodoníně. Architektura a formy vizuální reprezentace Bakalářská diplomová práce

Vedoucí práce: PhDr. Aleš Filip, Ph.D. Brno 2013

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně s využitím uvedených pramenů a literatury.

……………………………………………..

2

Ráda bych poděkovala vedoucímu práce PhDr. Aleši Filipovi, Ph.D. za podnětné připomínky a laskavý přístup a PhDr. Heleně Tesaříkové za ochotu a pomoc při práci s archivními prameny. Poděkování patří Bc. Alţbětě Měchurové a Ing. Tomáši Lamáčkovi za trpělivost a rady. Zvláštní dík patří Ing. Ivoně Lexové za podporu a cenné konzultace.

3

Obsah

1.

Úvod

5

2.

Metoda práce a stav bádání

7

3.

Radniční budovy - jejich poslání a společenský význam

9

4.

Radniční architektura na přelomu 19. a 20. století

10

5.

Hodonín a jeho kulturně historická podmíněnost

13

6.

Radnice v Hodoníně - architektura a formy vizuální reprezentace

19

6.1 Stará radnice

19

6.2 Nová radnice

22

6.2.1

Charakteristika místa

22

6.2.2

Historické okolnosti výstavby

24

6.2.3

Popis stavby

29

6.2.4

Proměny radnice v průběhu 20. století

33

6.2.5

Architekt Ernst von Gotthilf-Miskolczy

35

7.

Závěr

38

8.

Resumé

39

9.

Summary

39

10. Seznam pramenů a literatury

40

10.1 Prameny

40

10.2 Literatura

40

10.3 Elektronické zdroje

41

11. Přílohy

43

4

1. Úvod V kaţdém městě se nachází vzorek staveb z určitého období nebo určitého slohu, který vypovídá o kulturně historickém rozvoji města. Bohuţel, pro časté poţáry a opakované válečné nájezdy v minulosti se v Hodoníně nedochovaly téměř ţádné historické stavby, neboť město bývalo často zcela zničeno. Hodonín tak postrádá větší mnoţství stavebních památek z dřívější doby. I tak má na seznamu 27 nemovitých kulturních památek, z nichţ nejstarší je zámek, respektive jeho stavební jádro, jeţ pochází z roku 1642, fara z roku 1658 a morový sloup z roku 1716. V obecném povědomí zdejších občanů je však, vedle zámku, kostela, mariánského morového sloupu či kaple sv. Kříţe, za velmi významnou historickou stavbu povaţována radnice vybudována na samém počátku 20. století.1 Stavby staršího data vzniku mají většinou status kulturní památky, ať uţ jsou to díla průměrná anebo umělecky velmi kvalitní. “Kvalitní stavba je samozřejmě již od svého vzniku potenciální kulturní památkou, záleží jen na tom, koho a kdy, dříve či později, napadne navrhnout její prohlášení za památku.“2 Tak se k problematice statutu kulturní památky vyjadřuje kurátorka historických sbírek Muzea hlavního města Prahy Kateřina Bečková. Tématem bakalářské práce je budova radnice v Hodoníně, kterou navrhl v pozdně historizujícím slohu vídeňský architekt Ernst von Gotthilf-Miskolczy (1865-1950). Informace k hodonínské radnici lze najít v různých publikacích, informačních i turistických letácích či na webových portálech. Jedná se však o informace velmi skromné, které se omezují jen na opakovaně přepisované údaje. Předkládaná bakalářská práce se zabývá stavbou radnice především z hlediska architektonického s důrazem na formu vizuální reprezentace a okolnostmi vzniku stavby na samém počátku 20. století. Zároveň hledá odpovědi na otázky: jaký význam zaujímá stavba z hlediska kulturněhistorického na pozadí tehdejších společenských poměrů a jakou roli hraje v samotném díle Ernsta von Gotthilf-Miskolczyho. Na začátku bakalářské práce je stručně definována estetická a účelová funkce radničních budov a jsou zde uvedeny základní pojmy ve vztahu k architektonickému a společenskému vývoji radnic. Následuje kapitola, která se věnuje charakteristice radniční architektury konce 19. a začátku 20. století. Další část práce, s ohledem na téma práce a vymezené časové období kolem roku 1900, se zabývá kulturně historickými událostmi města 1

Objekt radnice byl zapsán na seznam nemovitých kulturních památek Ministerstva kultury ČR dne 6. 2. 1996. BEČKOVÁ, Kateřina. Musí stavba dosáhnout „plnoletosti“, aby se stala památkou? Anketa. Zprávy památkové péče. Praha: Národní památkový ústav, 2005, roč. 65, č. 5, s. 383. 2

5

Hodonína. V krátkosti je zde popsána minulost města Hodonína, ale jen do té míry, aby nastínila architektonické a společenské tendence, které potom dále ovlivnily výstavbu nové reprezentativní radniční budovy. Zmíněna je rovněţ historie a současná funkce staré renesanční radnice, která se nachází na Masarykově náměstí, v blízkosti nové radnice. Další kapitola se jiţ přímo zabývá stavbou nové3 budovy radnice v Hodoníně. Věnuje se okolnostem jejího vzniku kolem roku 1901. V té době, za starostování německého nacionalisty Leopolda Ammera, bylo rozhodnuto o její výstavbě. Projekční práce byly zadány vídeňskému architektu Ernstu von Gotthilf-Miskolczymu, který spolu s Alexandrem Neumannem navrhoval především veřejné budovy ve Vídni. Hodonínská radnice je údajně Gotthilf-Miskolczyho jediným samostatným dílem u nás.4 O Ernstu von GotthilfMiskolczymu v česky psané, odborné literatuře prakticky ţádné informace neexistují, rovněţ o ţádné z jeho realizovaných staveb u nás. I z tohoto důvodu je osobnosti architekta Ernsta von Gotthilf-Miskolczyho a jeho dílu v bakalářské práci věnována samostatná část. Od slavnostního otevření radnice v roce 1904 do současnosti slouţí budova k reprezentativním a administrativním účelům veřejné samosprávy. Během svého fungování prošla bezvýznamnými, často neodbornými venkovními udrţovacími pracemi. Vnitřní úpravy se měnily dle poţadavků administrativy a potřeb úředníků bez ohledu na původní vzhled. Naštěstí nebyly stavební zásahy do objektu takového rozsahu, aby byla radnice architektonicky nevratně poškozena. Necitlivě byl poznamenán interiér budovy a fasáda hlavně v sedmdesátých letech minulého století. Zcela zásadním se pak stalo rozhodnutí vedení města v roce 1997 o komplexní opravě historické radnice.

3

Pojmem „nová“ bývá obvykle literaturou označována pro rozlišení od „staré“ radnice. Srov. KIBIC, Karel. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. Praha: Libri, 2009-2010, s. 10. 4 AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 12. 6

2. Metoda práce a stav bádání Ačkoliv budova radnice patří v Hodoníně mezi přední kulturní památky a dominanty města, nebyla o ní dosud zpracována ţádná ucelená práce, a to ani v kulturněhistorickém kontextu či v souvislosti s u nás prakticky neznámým, zato ve Vídni významným architektem Ernstem von Gotthilf-Miskolczym. Z hlediska všeobecných pojmů, názvů, historie a vývoje radnic vyuţívám hlavně pro úvodní část práce dvoudílnou knihu Karla Kibice z let 2009-2010 Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. Důleţité informace z oblasti architektury, s ohledem na téma bakalářské práce, čerpám z odborných publikací autorů, kteří se zabývají architekturou 19. a počátku 20. století. V první řadě se jedná o knihu Pavla Zatloukala Příběhy z dlouhého století, která je zaměřena na architekturu let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku v mnoha dalších širších souvislostech. Obzvláště přínosné jsou pro bakalářskou práci texty, ve kterých Zatloukal popisuje duchovní prostředí měst s převahou německého obyvatelstva. Cenným zdrojem informací pro tuto práci je rovněţ Česká architektura v Brně. Město jako ideální krajina nacionalismu od Rostislava Koryčánka. Kromě toho jsem v menší míře a okrajově čerpala například z prací Jiřího Kroupy, Jana Sedláka a Karla Kuči. Informace o historických událostech, které přímo souvisí s radnicí a okolnostmi jejího vzniku či s místní veřejnou samosprávou, se vztahy mezi českým a německým obyvatelstvem atd., čerpám nejvíce z knihy Miroslava Plačka Hodonín – Dějiny města do roku 1948, která vyšla v roce 2008. Jedná se o kvalitní publikaci, na jejímţ vydání se podíleli jak badatelé s přímým vztahem k Hodonínu, tak několik osobností z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Pro dohledávání údajů, které se vztahují ke stavbě z hlediska veřejné informovanosti či dokládají společenské a politické dění ve městě byl důleţitým zdrojem dobový tisk. K popisu budovy radnice z hlediska stavebního jsem vyuţila ve velké míře spisovou a projektovou dokumentaci uloţenou ve spisovně Městského úřadu v Hodoníně. Byl to především Stavebně historický průzkum radnice, který vyhotovil v roce 1997 Miroslav Ambroz,5 a který slouţil firmě Archatt s.r.o., Brno, jako výchozí podklad pro zpracování projektové dokumentace komplexní opravy budovy radnice. Podobně jsem vyuţila elaborát Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Masarykovo náměstí (I. a II. etapa), který 5

PhDr. Miroslav Ambroz (1957) – brněnský historik umění v oboru architektury a uţitého umění, podílel se mimo jiné i na obnově vily Tugendhat. 7

podrobně zpracoval v roce 2005 na objednávku města brněnský historik Jan O. Eliáš. Zabývá se v širších souvislostech zejména náměstím a jeho bezprostředním okolím, coby dějinným místem pro umístění budovy radnice a působení samosprávy. Ve spisovně Obecného stavebního úřadu je uloţen spis pod názvem HO cp 53, který obsahuje původní výkresy jiţ nekompletní projektové dokumentace radnice. Spis postrádá jakékoliv písemnosti vztahující se k novostavbě, chybí záznamy o povolení a ukončení stavby, popřípadě změny projektu, apod. Jedinými písemnými doklady je několik německy psaných úředních dokumentů z let 1941-1943. Ve Státním okresním archivu v Hodoníně jsem měla moţnost pracovat s archivními prameny k novostavbě radnice, které pochází z let 1902-1905. Jedná se o korespondenci mezi architektem Gotthilf-Miskolczym a dodavatelem stavby Römingerem či představiteli radnice; písemnosti se týkají většinou finančního vyrovnání či technického zabezpečení stavby. Podrobné informace o vídeňském architektu Ernstu von Gotthilf-Miskolczymu, včetně jeho

díla,

jsem

pouţila

z přehledně

zpracovaných

internetových

stránek

www.architektenlexikon.at. Přestoţe na seznamu realizovaných, chronologicky řazených děl architekta Gotthilf-Miskolczyho stavba hodonínské radnice nefiguruje, jsou informace na těchto stránkách cenné a ve velké míře vyuţitelné nejen pro tuto práci.

8

3. Radniční budovy - jejich poslání a společenský význam Radniční budovy mají v dějinách architektury své významné místo a v rozvoji měst hrály vţdy důleţitou roli. Patřily ve městech spolu s kostelem k nejvýznamnějším stavbám, a to jak po stránce jejich společenského významu, tak z hlediska architektonického účelu. Měšťané v nich vyjadřovali svá práva, reprezentaci, bohatství, moc, ale také vztah k umění. Výstavbě radních domů věnovali velkou pozornost a snaţili se v nich ukázat své postavení. Postupně se v honosných radnicích začal projevovat rozkvět měst. Hromadné poţáry nebo jiná neštěstí se však často nevyhnula ani radničním budovám. Jak procházela městská samospráva sloţitým vývojem, tak se podobně měnily i její budovy. Nejdříve vznikla nebo byla zaloţena města, jeţ postupně získávala městská práva včetně vlastní samosprávy a teprve potom si pořídila své vlastní sídlo. Zpočátku se jednalo o jednoduché přízemní budovy, které později nabývaly na reprezentativnosti. Název „radnice“ se pouţívá od 19. století, do té doby to byla latinsky curia, pak německy a česky rathaus, rathús. V totalitním reţimu byla radnice budovou městského národního výboru, a v současné době městského úřadu.6 V minulosti slouţily radnice, mimo jiné, také jako soudní budovy s městským vězením nebo dokonce s mučírnou. Stavěly se pouze ve městech, neboť pouze městští obyvatelé mohli mít svoji samosprávu a k tomu účelu slouţící budovu. Města měla vţdy jen jednu radnici, jako měla jednu samosprávu.7 Novostavby radnic se umisťovaly téměř vţdy do prostoru náměstí, s nímţ byla radniční budova úzce spjata. Přes všechna neštěstí a katastrofy se na našem území dochovalo mnoho radničních budov. Starší budovy si po opravách dochovaly buď starší jádro, anebo původní detaily s upravovaným průčelím. Většina radnic je tak víceslohových, ale existují i radnice postavené pouze v jednom slohu. Nejvíce oceňovanými jsou radniční budovy, které se dochovaly z nejstarší doby a nezměnily se ani pozdějšími dobovými událostmi.

6

KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 9. 7 Někdy však v našich zemích vznikla dvě města v těsném sousedství, pak byly radnice dvě, např. ve FrýdkuMístku. Srov. KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 9.

9

4. Radniční architektura na přelomu 19. a 20. století Společenské a výrobní změny v 19. století se projevily i ve vývoji architektury, a to v opětovném návratu k historickým předlohám a v nových, často krátkodobých výtvarných tendencích. Stále častější střídání architektonických slohů bylo pro konec 19. století charakteristické a závěr slohově rozmanitého vývoje vyústil do jeho poslední fáze – secese, byť jen na krátkou dobu. V první polovině století se radnice stavěly spíš klasicistně, pak nedlouho novogoticky, ale typickým stylem pro 19. století se stala neorenesance. Dále se pak pouţívá i novobarok, secese a kubismus. Návrat k historii se uplatňoval pouze na fasádách budov, zatímco vnitřní řešení odpovídalo dobovým konstrukcím a materiálům, jedná se o „...tzv. mimeticko-dualistickou metodu architektonické tvorby...“8 Na přelomu 19. a 20. století se výrazně i v architektuře radniční projevil eklektismus charakteristický svým míšením architektonických prvků z různých zemí a stylů. Za významnou eklektickou stavbu je povaţována radnice v Prachaticích (1902-1903) dle návrhu vídeňského architekta Antona Schurda. Kompoziční řešení radnic se nezměnilo, jen navázalo na předchozí typy, ale dle daného období. Jednalo se o typy s věţí střední (Frýdlant), nároţní (Mladá Boleslav) či postranními věţemi (Pardubice). Pouze secesní radnice charakteristické svou asymetrií nenavazovaly na ţádný předchozí styl, ale snaţily se neobvyklým uspořádáním prvků vyčlenit (Prostějov). Naopak v dispozičním řešení radnic se v samosprávě v první polovině 19. století promítly změny zpočátku jen omezené, ve druhé pak změny zásadní. Velkou změnou pro města byla tzv. regulace magistrátů,9 kdy samospráva byla nahrazena magistrátem sloţeným z kvalifikovaných úředníků.10 V první polovině 19. století došlo ke změně významu i obsahové náplně radnice: „Jurisdikce se oddělila od obecní správy a radnice zůstala jen budovou správní.“11 8

KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 235. 9 KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 234. 10 Na magistrátech větších měst byli placení radní a primátor, kteří měli právní vzdělání. V menších městech musel být např. školený tajemník, kancelista a sluha. Srov. KIBIC, Karel. Historické radnice. 2., přeprac. vyd. Praha: Tisková, ediční a propagační sluţba Ministerstva hospodářství, 1988, s. 101. 11 KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 282. 10

Radnice získala právními změnami nové postavení, coţ se promítlo i v novém uspořádání vnitřních prostorů a zařízení budov. Radní síň se změnila v síň zasedací, místnost purkmistra na místnost starosty, nově bylo nutno zajistit místnost pro tajemníka apod. Obecně platí, ţe místnost starosty a zasedací síň coby dominantní prostory byly od té doby soustředěny do prvního patra budovy. Tehdejší vlastenectví a místní tradice se projevily ve výzdobě reprezentačních prostor, například zasedací síň radnice v Rokycanech vyzdobil Alfons Mucha obrazem Jan Rokycana na Basilejském koncilu. Velká pozornost byla věnována vstupním prostorům a schodištím. Hospodářské a soudní provozy (vězení, sklady soli a zbraní, městská váha, prodejní kotce) byly zrušeny a přízemí uţ leckdy ani obecní správa nevyuţívala. Ve druhé polovině 19. století se začaly budovat novostavby radnic, které dispozičním řešením rozšířily svoji funkční náplň o knihovny, muzea, někdy i školy. Radniční prostory vyuţívaly zejména spořitelny. Například radnice v Hodoníně (1904) a Šumperku (1911) měla spořitelnu v přízemí, v Krnově tvoří budova spořitelny (1906-1907) jeden stavební blok s radniční budovou (1901-1903), v Uherském Hradišti (1891-1893) a Pohořelicích (1903) byla radnice vystavěna jako spořitelna, jejíţ prostory se nacházely v předním traktu. Krátce po roce 1900 se v radniční architektuře u nás uplatnila secese12 a vzniklo mnoho staveb, ne všechny však byly zcela secesní. Většina byla pojatá v duchu historismu s dílčími secesními prvky. V tomto období vznikají radnice ve více moravských městech. Radnice v Napajedlích byla postavena v letech 1903-1904 podle architekta Dominika Feye. Budova je jednopatrová s nároţní věţí. Na vnější úpravě průčelí se podíleli sochař Jan Kohler a Franta Úprka, vnitřní dekorativní okna vytvořil Jan Sedláček a interiér vyzdobil malbou František Zahrádka. V Hustopečích roku 1906 byla postavena podle stavitele F. Hracha nová radnice. Jedná se o převýšenou třípatrovou budovu s vysokým štítem, postranní věţí a na pravé straně s dvoupodlaţním arkýřem. Stejně jako radnice v Napajedlích, má i tato secesní charakter díky své malebnosti a pouţití různorodých článků. Za vrcholně secesní radnici je povaţována radnice v Prostějově. Soutěţ byla vypsána uţ roku 1901, ale k realizaci došlo aţ v letech 1911-1914 podle plánů architekta Karla H. Kepky.13 Budova má asymetrickou kompozici a je

12

Je nutno rozlišovat, kdy se jedná jen o dílčí projevy u radnic stavěných v duchu historismu anebo o radnice celistvě secesně koncipované. Srov. KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 276. 13 Karla H. Kepku pomáhali v Prostějově prosadit Sdruţení výtvarných umělců moravských, kteří se zaměřovali i na prosazování moravských umělců na moravské úkoly. Přesto, ţe byl rozporuplný Kepka známý svými 11

také převýšená jako radnice v Šumperku a Hustopečích, architektonicky je však výrazně překonává.14 Pozornost si zaslouţí interiér a obzvlášť stylové schodiště. Radnice v Šumperku, svým architektonickým výrazem blízká radnici hodonínské, byla postavena v letech 1910-1911 v centru náměstí, „...jehož měřítko však půdorysným rozsahem i výškovým řešením narušila.“15 Do soutěţe na návrh nové radnice podalo v roce 1909 své nabídky celkem 33 uchazečů. Po skandálním průběhu byla vybrána zřejmě ta nejhorší - návrh vídeňských architektů Georga Bergera (1856-1930) a Ludwiga Schöneho (1845-1935), přestoţe skončila na pátém místě.16 Je to stavba měřítkově neúměrná a stylově mísící prvky z různých stylových období. V asymetrickém průčelí dominuje vysoká věţ a arkýř ve druhém poschodí. „Kupodivu není neogotická – patrně na Schöneho popud byla provedena v saské neorenesanci se značně vágními secesionizujícími motivy. Přesto je nová radnice hřmotná, vůči svému okolí naddimenzovaná a z některých stran připomíná spíše činžák.“17 Tehdejší německý nacionalismus se na podobě reprezentativní budovy odrazil. Nejvíce zřetelné je to na sochařské výzdobě, kterou provedl Roman Kubesch z Vídně. Sochy císaře Ferdinanda I. a krále Rudolfa I. Habsburského umístěné na radnici symbolizují tehdejší politickou vazbu na Rakousko a náklonnost měšťanů k monarchii. „Jak svým hmotným naddimenzováním, tak řešením interiéru odráží tehdejší smýšlení městské rady a její příklon k velkoněmecké myšlence, kterou měla reprezentovat.“18

nevybíravými útoky proti D. Jurkovičovi. Srov. ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 541. 14 KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 276. 15 KIBIC, Karel. Historické radnice. 2., přeprac. vyd. Praha: Tisková, ediční a propagační sluţba Ministerstva hospodářství, 1988, s. 124. 16 SOKA Šumperk, fond AM Šumperk, Plány městské radnice, inv. č. 2769. 17 ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002, s. 615. 18 JARMAROVÁ, Hana. Šumperk. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2009, s. 36.

12

5. Hodonín a jeho kulturně historická podmíněnost Hodonín byl povýšen na město v roce 122819 zakládací listinou královny Konstancie Uherské, manţelky Přemysla Otakara I. Tento obsahově naprosto ojedinělý dokument se sice v originále nedochoval, ale text o udělení městských privilegií lze vyčíst z inzertu v konfirmaci markraběte moravského Jana Jindřicha z 1. května 1350.20 Území města v jeho počátku zahrnovalo severní a západní ostrov. Na severním ostrově, nazvaném Staré město, stály na ploše čtyř hektarů panské hospodářské budovy, mlýn, ţidovská osada a zámeček. Náměstí slouţilo jako trţiště a pozvolna se rozšiřovalo do stran, takţe do takto vzniklé plochy mohl být potom situován farní kostel s menším hřbitovem, „...ovšem vše v místě neuspořádaného mladohradišťského sídliště, které bylo při reorganizaci osídlení zrušeno.“21 Ještě na začátku 18. století se předměstské domy nacházely jen v ulicích Rohatecká (dnes Měšťanská) a Ratíškovická (dnes Štefánikova), ale v té době jiţ byl zřízen špitál a nový hřbitov u kaple sv. Kříţe. Ulice Rynková (dnes Národní třída) se stala po vybudování ţeleznice a výstavbě kasáren hlavní osou města, kolem které se dál město formovalo. Významný urbanistický rozvoj probíhal za první republiky, kdy byl uţ vypracován regulační plán zástavby města. I kdyţ Hodonín patří mezi naše nejstarší města, chybí mu větší mnoţství stavebních pamětihodností z minulých dob. Ve městě se nedochovaly téměř ţádné historické stavby. Důvodem byly v prvé řadě časté poţáry, které vypukly například v letech 1560, 1595, 1605, 1746, 1868. Jeden z nejničivějších poţárů zaţilo město 24. září 1802, kdy kromě kostela, fary a zámečku město zcela vyhořelo.22 Nevýhodou a dalším důvodem minima dochovaných historických staveb ve městě se stala jeho strategická hraniční poloha směrem z Uher na Moravu. Hodonín totiţ nebyl oproti mnoha jiným městům opevněn kamennými hradbami. Území města bylo chráněno pouze plaňkami, pleteným parkánem a hliněným udusaným valem s vodním příkopem, který lemoval vnější obvod bloků při severní a západní straně náměstí. Tento obranný val však získal podobu fortifikace aţ v 16. století a nelze jej srovnávat s kamennými hradbami v pravém slova smyslu. Město se tak stávalo po staletí snadným cílem nepřátelských taţení a častých vojenských přepadů, které pak negativně ovlivňovaly zdejší urbanistický vývoj. Městská zástavba byla opakovaně poškozena či zcela zničena. V průběhu 19

Nejstarší potvrzená písemná zpráva o castellanus de Godonin pochází uţ z roku 1196. PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008., s. 66. 21 Tamtéţ, s. 13. 22 Tamtéţ, s. 276. 20

13

let 1605-1645 byl Hodonín zpustošen uherskými vojsky, v letech 1703-1705 rabován kuruckými oddíly anebo vypálen Švédy. Po třicetileté válce byl jedním z nejhůře postiţených velkostatků na Moravě, není divu, ţe jej tehdy opustila více neţ třetina obyvatel. „Po skončení třicetileté války byly na hodonínském náměstí údajně obydleny pouhé dva domy, stará městská rada se rozutekla nebo její členové pomřeli...“23 K tomu je nutno přičíst neustálé průchody císařských vojsk, vojenské odvody a kontribuce včetně nuceného ubytování vojska, to vše způsobilo značné škody ve městě nejen materiální, ale také kulturní. Dodnes tak pociťujeme ztrátu jak svědectví architektonického vývoje města, tak ztrátu starobylých písemných památek. Centrum měst a městeček představovalo vţdy náměstí, které slouţilo „...od antických dob praktickým účelům, jako tržiště, shromažďovací místo, dopravní uzel, část osového systému (...) bylo zároveň prostředkem reprezentativního (sebe)projevu náboženské, politické a hospodářské moci.“24 To platí i pro Hodonín - na náměstí byly situovány první reprezentativní budovy. Přestoţe zde patrové domy převaţovaly, charakterizovala jej spíše venkovská zemědělsko - řemeslná zástavba přízemních usedlostí. Ty měly tvar úhlového půdorysu, jenţ byly často vzadu příčně ukončeny stodolami, a to aţ do sedmdesátých let 19. století. Hlavní dominantou náměstí se stal kostel sv. Vavřince, který byl postaven na místě raně barokního chrámu v letech 1780-1786.25 Jedná se o klasicistně přepracovanou sakrální stavbu v jádru barokní a s dílčími novodobými úpravami. Na západním průčelí podélné jednolodní stavby přiléhá hranolová věţ s hodinami. Průčelí jsou promodelována jednoduchými lisenami, na nároţích pak dvojitými. Okna se segmentovými oblouky jsou lemována plastickými šambránami. Hlavní vstup do kostela je zarámován štukovým portálem.26 Před hlavním průčelím kostela sv. Vavřince jsou po stranách vstupního portálu umístěny barokní sochy. Sochu sv. Šebestiána (1713) doplňuje vedle stojící socha sv. Jana Nepomuckého (1714). Obě nechala zhotovit světská patronka kostela, velmi zboţná Marie Antonie z Lichtenštejna, která významně zasáhla do podoby města počátkem 18. století. Z doby jejího panování, od roku 1712 aţ do její smrti v roce 1750, pochází celá řada 23

PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 202. KOCH, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Vyd. 1. Praha: Ikar, 1998, s. 403. 25 Původně zde stál středověký kostel připomínaný jiţ roku 1240 v listině, kterou v Tišnově vydal den po smrti královny Konstancie její syn. Srov. PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 70. 26 ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 165. 24

14

uměleckých památek, které po dlouhou dobu jako jediné zdobily veřejná prostranství ve městě. Důleţité je zmínit především mariánský morový sloup27 (1716) umístěný vedle kostela, který zhotovil brněnský sochař Antonín Riga (1660-1773) rovněţ na přání Marie Antonie. Kromě dalších sochařských děl,28 nechala hraběnka na tehdy novém, tzv. Zadním hřbitově postavit hřbitovní kapli sv. Kříţe (1720). Tato jednolodní sakrální stavba slouţila v době napoleonských válek jako skladiště, dnes slouţí barokní kaple jako soukromá prodejní galerie. Naproti kostela sv. Vavřince stojí budova nové radnice (1904), která je právě předmětem této práce a podrobněji bude popsána dále v samostatné kapitole. Radnice spolu s kostelem převyšují nad okolní zástavbu a společně tak dnes tvoří dominanty v centru historického jádra náměstí. Vedle nich se na náměstí dále nachází raně barokní fara (1658), která je vyobrazena na městské vedutě z roku 1730 mezi přízemními sousedními domy, a to v jednopatrové hmotě, jak je známá dnes. Barokní původ je potvrzen charakterem kleneb ve sklepě i přízemí a je nutno zdůraznit, ţe se jedná o nejstarší obytné stavení ve městě.29 Kromě těchto, do prostoru náměstí zasazených, architektonicky významných objektů, stojí za zmínku tzv. „zámeček“ (1642) - bývalý zámek a správní sídlo císařského velkostatku, který se nachází na kraji města směrem na Holíč. Tato jednopatrová prostá budova s raně barokním stavebním jádrem byla několikrát přestavována, a kdyţ po roce 1762 přestala slouţit svému reprezentativnímu účelu, byla přebudována na tabákovou továrnu.30 Na rozvoji města se nemalou měrou, hlavně v 19. století, podíleli i ţidovští obyvatelé. Ti přicházeli do Hodonína od první poloviny 16. století. K velkému nárůstu počtu ţidovských obyvatel došlo po skončení třicetileté války, kdy vrchnost nabídla Ţidům k bydlení opuštěná stavení na ostrově mezi rameny řeky Moravy. Zde, na tzv. Ţidovském ostrově, se pomalu rozrůstala ţidovská čtvrť, takţe v roce 1773 jiţ stálo na tomto malém prostoru 32 domků bez příslušenství, které oddělovaly úzké uličky. Uprostřed ţidovské čtvrti se nacházela nejvýznamnější ţidovská stavba - synagoga (1863). Jednalo se o samostatně stojící dvoupodlaţní stavbu s valbovou střechou, kterou nechala ţidovská obec postavit

27

Kněţna jej dala postavit jako poděkování za konec morové epidemie, která zasáhla Moravu v letech 17141716. 28 Socha sv. Floriána (1746), sousoší sv. Rocha (1740) – dnes se nachází v zahradě GVU, sousoší sv. Anny (1754) - dnes se nachází na Zámeckém náměstí. 29 ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 130. 30 Dnes sídlo Masarykova muzea. 15

v novogotickém stylu s maursko-orientálními prvky.31 Synagoga byla během druhé světové války v roce 1942 výrazně poničena a po válce zbořena. Ještě v první polovině 19. století Hodonín nezaznamenal výraznější rozvoj. Počtem obyvatelstva se řadil mezi menší města a svou zástavbou si dlouho zachovával venkovský charakter. To se týká nejen domů, ale také ulic ve městě a komunikací, která spojovala město s okolními obcemi. Svou polohou bylo sice odedávna město z hlediska komunikací křiţovatkou významných silničních tahů,32 cesty však byly nekvalitní a měly ještě dlouho nezpevněný povrch. Situace se zlepšila aţ kdyţ „...v roce 1829 vložil erár peníze do modernizace silnice z Hodonína do Násedlovic.“33 V roce 1856 bylo jako vůbec první ve městě na hrubo vydláţděno náměstí. O povolení k vydláţdění náměstí však ţádali hodonínští zastupitelé vrchnost uţ v roce 1839. V dalším století, v roce 1911 bylo předláţděno šamotovou dlaţbou. V této době uţ, spolu se všeobecným rozvojem města, začaly dostávat nový vzhled i přilehlé ulice. Hlavně za pětiletého starostování Fridricha Redlicha34 se vydláţdilo mnoho ulic, vznikala kanalizační síť a z ulic zmizely vodní příkopy.35 Zcela zásadní pak byla pro rozvoj města výstavba ţeleznice v roce 1836. Přes Hodonín vedla ţelezniční trať Břeclav – Přerov, nazývaná téţ Severní Ferdinandova dráha, coţ velmi příznivě ovlivnilo rozvoj průmyslu, narůst počtu nových obyvatel, a tím i nezbytnost další výstavby. „Těsně před válkou stavební ruch utěšeně pokračoval a bylo chybou obecní správy, že se stavělo hlavně na obvodu města, kdežto vnitřní město zůstávalo ladem (...) Obecní správa nedala vypracovati ani stavebního řádu, nemluvě o

plánu budoucího města a

dovolovala udržovati na hlavní třídě chaloupky z vepřovic...“36 Od sedmdesátých let 19. století se díky povolené parcelaci zemědělských gruntů rozbíhala ve městě výstavba, takţe město pozvolna ztrácelo venkovský vzhled.“37 „Území Moravy a Slezska zároveň vytvářelo prostor, kde se střetávala industriálně vyspělá západní civilizace s agrární a feudální

31

KLENOVSKÝ, Jaroslav: Historie židovské obce v Hodoníně ve zkratce [online]. URL: <www.hodonin.eu/historie-zidovske-obce-v-hodonine-ve-zkratce.html > [cit. 2013-04-10]. 32 Do města vedly čtyři brány, respektive, klenuté branky, které svým umístěním odpovídaly hlavním trasám na Břeclav, Brno, Uherské Hradiště a Kátov. Srov. PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 240. 33 PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 12. 34 Fridrich Redlich (1868-1921) - velkoprůmyslník, působil v zastupitelstvu Hodonína i se svým otcem jiţ od roku 1893, od roku 1896 zastával funkci radního. Starostou byl v období 1913-1918 jako poslední úřadující starosta před vznikem Československa. 35 Dostupné z URL: < http://www.hodonin.ic.cz > [cit. 2013-04-10]. 36 SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914–1928, inv. č. 296, s. 165. 37 PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 301. 16

kulturou východu.“38 Od té doby, aţ do roku 1914, přibylo ve městě 350 domů. Poschoďové domy byly stavěny pouze na lukrativních místech v centru města - na náměstí anebo v přiléhající Národní třídě, která se stala v té době urbanistickou páteří moderního města. Výjimku tvoří secesní vila rodiny Redlichů (1886), kterou si Redlichovi vystavěli přímo v areálu svého cukrovaru.39 S rostoucím počtem městského obyvatelstva a s rozvojem obchodu a průmyslu vzrůstala také potřeba veřejných a administrativních budov. Monumentální stavby byly na přelomu 19. a 20. století situovány do bočních poloh města. Například v ulici Velkomoravská byla postavena dle projektu Rudolfa K. Peschela (1876-1962) tehdejší německá reálka (1896), dnes sídlo obchodní akademie. Tato novobarokní stavba byla z dálky nepřehlédnutelná, své okolí převyšovala hlavně hmotou a mnoţstvím okázale přehnaných architektonických prvků ve stylu secese. Mezi další důleţité stavby patřil Besední dům (1885), škola v ulici Komenská (1880), německý studentský internát (1897), městské lázně (1905), kasárna (1881), nový hřbitov s portálem a kaplí v novogotickém slohu (1899). Všechny tyto budovy byly realizovány v historizujícím slohu na konci 19. století, kdy ještě platilo, ţe „...byl určitému slohu přikládán morálně-asociativní význam...“40 Podle vítězného návrhu Antonína Blaţka41 byl realizován Dům umělců (1911-1913), coby reprezentační sídlo a výstavní síň Sdruţení výtvarných umělců moravských.42 Antonín Blaţek vytvořil následně v Hodoníně řadu dalších významných veřejných budov. Byly jimi například spolusousedící objekty okresního soudu a poštovního úřadu (1926-1928) v ulici 38

ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika - architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005, s. 8. 39 Rodina Fridricha a Emmy Redlichových několikrát hostila skladatele Gustava Mahlera i s jeho ţenou a dcerou. Při svém posledním pobytu ve vile Redlichových, mezi 17.-22. zářím 1909, zde Mahler dokončil svou symfonii Píseň o zemi. Jednalo se zřejmě o vůbec poslední pobyt G. Mahlera na území naší republiky, při kterém, jak dokládá jeho korespondence, byl velmi šťasten. Po příjezdu z Hodonína byl pak skladatel slyšen „…jak krásný se mu zdál svět při návštěvě na Moravě v Hodoníně. Jaké zvláštní vnitřní štěstí mu způsobila vůně oranice při práci rolníka…“ Srov. ŠTILEC, Martin. Nad dvanácti partiturami Gustava Mahlera. [online]. URL: < http://www.hudebnirozhledy.cz/www/index.php?page=clanek&id_clanku=1805 > [cit. 2013-03-28]. 40 KOCH, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Vyd. 1. Praha: Ikar, 1998, s. 375. 41 Antonín Blaţek (1898-1944) - studoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze u prof. F. Ohmanna a na vídeňské akademii u V. Luntze. Od roku 1905 pracoval jako architekt v Brně, poté se stal profesorem na české státní průmyslové škole. Patřil k zakládajícím členům Sdruţení výtvarných umělců moravských. Zpočátku byl ovlivněn O. Wagnerem. Jeho tvorba oscilovala mezi umírněným historismem, florální secesí, modernou a folklorním dekorativismem. 42 Okolnostmi vzniku Domu umělců a jeho následnou recepcí se ve své bakalářské diplomové práci podrobně zabývá Martin Hlaváč. Srov. HLAVÁČ, Martin. Dům umělců a jeho význam pro Hodonín v první třetině 20. století. Bakalářská diplomová práce na Ústavu hudební vědy FF MU. Brno, 2012. Vedoucí práce: Tomáš Jeřábek. 17

Velkomoravská, objekt okresní nemocenské pokladny (1926-1927) v těsné blízkosti Domu umělců anebo obecnou školu chlapeckou a dívčí na Mírovém náměstí (1930). Meziválečná výstavba však architektonický pokrok nijak výrazně nezaznamenala ani v oblasti veřejných budov. Výjimku snad tvoří výše uvedená obecná škola v novoklasicistním stylu43 od Antonína Blaţka či architektonicky pozoruhodná, donedávna ale ještě poněkud opomíjená budova veslařského klubu (1929), kterou navrhl Jaroslav Smital, a která je povaţována za první funkcionalistickou stavbu ve městě. Z poválečné architektury pak stojí za zmínku budova okresní nemocnice (1946-1952) realizovaná dle projektu Bedřicha Rozehnala.44

43

SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska, Díl 1. A-I. Praha: Academia, 1994, s. 495. Bedřich Rozehnal (1902-1984) - studoval na brněnské technice, kde vyučovali prof. E. Králík, J. Syřiště atd. Sám také v letech 1945-1958 vyučoval. Projekčně se specializoval na nemocniční stavby, jeho nejznámější a světově uznávanou je Fakultní dětská nemocnice Černá Pole v Brně (1947-1948). Projektoval v corbusierovském stylu, vytvářel moderní architekturu přívětivou k pacientům. V letech 1960-1962 byl po vykonstruovaném procesu vězněn, v pankrácké projekční kanceláři, v tzv. Basoprojektu, dál projektoval. Společně s Bohuslavem Fuchsem patřil k vůdčím osobnostem brněnské školy architektury. Srov. ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika: architektura XX. století. Díl I. Morava a Slezsko. Praha: Zlatý řez, 2005, s. 13. 44

18

6. Radnice v Hodoníně - architektura a formy vizuální reprezentace 6.1

Stará radnice „Do 14. století nebylo u nás radních domů. Rychta byla a v ní mocný rychtář...“,45

píše Zikmund Winter (1846-1912) ve své knize Kulturní obraz českých měst. Rychtář zastupoval ve městě panovníka anebo později vrchnost či pána, který jej mohl do funkce dosadit přímo. Obvykle se stal rychtářem jeden z majetnějších měšťanů. Je nutno zdůraznit, ţe Hodonín byl v tomto směru jedinou výjimkou na našem území, neboť rychtář zde byl zvolen podle uherského vzoru z řad měšťanů.46 Kde tedy sídlila hodonínská rychta v čele se svým „mocným“ rychtářem? Pro rychtáře byl vybrán dům, který stál na výhodném místě – poblíţ náměstí (naproti dnešní radnice) a směrem k zámku. Kromě toho, ţe rychtáři náleţela třetina vybraných pokut a soudních poplatků, musel mít také zajištěn stálý příjem. V tomto případě se jednalo o příjem ze ţivnosti hospodské. S rychtou byla rovněţ úzce spojena drţba majetku osvobozená od poplatků. Bývalá rychtovna stojí dodnes na nároţí ulic Zámecká a Anenská. Dle historika Jana Eliáše je berním rejstříkem zaznamenán původ jádra údajně aţ k roku 1700, jedná se tedy o jednu z nejstarších budov ve městě. V polovině 19. století byly provedeny úpravy v pozdně klasicistním stylu, ale pak po dalších, novodobých úpravách během 20. století, veškeré historické prvky a z velké části i prvky konstrukční prakticky zanikly. Jan O. Eliáš budovu hodnotí jako „...architektonicky indiferentní, jejíž hodnota spočívá převážně v doložení historické stavební stopy.“47 Kolem roku 1600 přestala rada zasedat na rychtě a přestěhovala se na radnici na hlavní náměstí (dnes Masarykovo náměstí). O této stavbě se však nedochovaly ţádné informace. Je známo jen to, ţe zde stála asi od roku 1600. Na hodonínské panství vpadly při svém taţení v roce 1605 oddíly uherského vzbouřence Štěpána Bočkaje, které vypálily přilehlé osady, ale rovněţ samotný Hodonín včetně původní radnice. Zničená radnice byla na stejném místě v roce 1609 nahrazena novostavbou. Tu nechal ještě před svou smrtí postavit Štěpán Illesházy,48 jak dokládá text na fragmentu kamenné desky, dnes umístěné ve zdi za vstupními 45

WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst: život veřejný v XV. a XVI. věku. Praha: Matice česká, 1892, s. 473. 46 PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 69. 47 ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 153. 48 PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 161. 19

dveřmi bývalé budovy radnice: „Slovutný a vysoce urozený pán, pan hrabě Štěpán z Illésházy, palatin království uherského, soudce Kumanských a trenčanské i liptovské stolice, hrabě Jeho Veličenstva Matyáše II., krále uherského etc. rada, nad Uhrami místodržící etc., jakož i Kateřina Pálfyová z Erdödu, jeho manželka, postavili (tuto budovu) roku 1609.“49 Vzhled staré renesanční radnice je moţno rozpoznat z panoramatické veduty města, pocházející z doby kolem roku 1730. Jednalo se tehdy o jednopatrovou podélnou stavbu se zvýšeným přízemím a středním barokním portálem. Budovu ukončovala trojice strmých trojúhelných štítů orientovaných směrem k náměstí. Na prostředním z nich byl vyobrazen znak města, jenţ znázorňoval anděla drţícího štít s pětilistou růţí. Na hřebeni prostřední střechy byla věţička se zvonem, kterým se svolávala městská rada k zasedání a obyvatelstvo na městská shromáţdění. Před radnicí stával pranýř s pouty, popravní špalek a tzv. klepárnice, ţelezná klec pro znesvářené ţenské, za radnicí se také nacházelo vězení, tzv. šerhovna. Na radnici byly umístěny městské míry a váhy a sepisovaly se zde právní úkony v pozemkových či sirotčích knihách. Hodonín i s radnicí v roce 1746 opět vyhořel. Hodonínští radní dali po tomto neštěstí v roce 1747 radnici přebudovat a zvýšit ji na patro. Byla znovu opatřena novou věţičkou i se zvonkem. „Dne 8. (dubna) o dvou hodinách z poledne dali jsme vytáhnout báni na věž na Rathaus, dali jsme do ní nebožtíka slavné paměti císaře pana Karla Šestého (…) též víno, maso, strava, který pán nad námi panoval, vrchnost, hejtman, pan farář, za kterých radních a počestný úřad, též který zednický mistr to stavěl, totiž Martin Pachnost, tesařský mistr Václav Oblouk spolu náš soused, jeho tesařský palír byl Karel Mikulík, ten tu báni na vrch postavil, i také tu celou práci vedl, těšilo se tenkráte tu sobotu po Veliké Noci.“50 Poslední, zato ale nejzhoubnější poţár postihl radnici v září roku 1802. Byla opravena aţ v roce 1822, ale teprve v roce 1865 byla tato renesanční budova obnovena, respektive nahrazena jednorázovou novostavbou, která je v předním domě ve hmotě a částečně i dispozici dochována dodnes.51 V knize Hodonín - Dějiny města do roku 1948 je uvedeno, ţe byla zbořená někdy po roce 1926.52 Podle Karla Kuči byla „...(jako dům č. 24) roku 1929 zbořena.“53 Ve spisovně Obecného stavebního úřadu v Hodoníně je dosud uloţen spis pod značkou Hocp 115, který však neobsahuje ţádný písemný dokument o demolici objektu, a to 49

Převzato z výstavy Stará radnice – střípky z jednoho domu. Regionální centrum Hodonín, 2011. Tamtéţ. 51 ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 20. 52 PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 240. 53 Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 115. 50

20

ani v období 1926-1929. Naopak, dokladovány jsou chronologicky po sobě jdoucí stavební úpravy či přístavby.54 Na konci 19. století se také hodonínští radní, jak bylo v té době obvyklé i v jiných městech, rozhodli pro výstavbu nové reprezentativní budovy. Prostory v renesanční budově radnice byly totiţ pro vyřizování úředních záleţitostí jiţ nedostačující jak z pohledu úředníka, tak občana. Po otevření nové radnice v roce 1904 přestala tedy budova slouţit svému účelu. Rada města zde v roce 1923 zřídila městskou knihovnu „...pro povznesení kulturní úrovně širokých vrstev lidových...“55 V tom roce byla vyhotovena projektová dokumentace a následně provedena adaptace místností včetně přístavby přízemního pravého křídla pro čítárnu. Knihovna zde sídlila aţ do roku 1986. Mezitím objekt vyuţívalo i Masarykovo muzeum a místnosti v I. patře slouţily rovněţ k bydlení.56 Následně zdejší prostory vyuţívali úředníci Městského národního výboru, po roce 1989 pak odbory Městského úřadu Hodonín a rovněţ v té době jiţ začalo město objekt vyuţívat komerčně. Ke konci 20. století byla budova modernizována, bohuţel někdy na úkor původního historického vzhledu. Například někdejších sedm okenních os bylo zjednodušeno na pět os trojdílných a hladké průčelí s novou břízolitovou omítkou bylo podloţeno kabřincovým soklem. Technická zpráva ze dne 27. října 1957 uvádí, ţe účelem generální opravy okresní lidové knihovny „...jest zlepšiti vzhled budovy jak z průčelí, tak také vnitřní prostory...“57 Kvůli poţadavkům na rozšíření kancelářských prostor městského úřadu zpracovala v roce 1997 firma Progres s.r.o. projektovou dokumentaci na půdní vestavbu ze strany náměstí a částečnou nádstavbu dvorní části budovy. Především z finančních, ale i z technických důvodů k realizaci tohoto záměru nakonec nedošlo. Teprve aţ v roce 2009 byla zahájena generální rekonstrukce budovy v souladu

s doporučením

Jana

Eliáše:

„Vzhledem

k nanejvýš

závažným

historicko

urbanistickým a kulturně historickým souvislostem podržet objekt v majetku města, přitom nadále dbát na jeho obci prospěšné kulturně společenské využití. Přední dům zachovat v jednopatrové hmotě i tvaru a úrovni paralelní sedlové střechy. Průčelí modelované do trojosého rizalitu po žádoucím návratu k původnímu osovému rozvrhu na podkladě historické fotodokumentace oživit alespoň náznakem historizujícího tvarosloví.“58

54

KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1997, s. 103. Z dopisu ze dne 15. 1. 1926 adresovaného Ministerstvu veřejných prací v Praze, ve kterém rada města ţádá o státní subvenci na provoz knihovny. Srov. Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 115. 56 Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 115. 57 Tamtéţ. 58 ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí, II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 21. 55

21

Od roku 2010 sídlí v bývalé radniční budově Regionální centrum a Město Hodonín jej vyuţívá k různým kulturním a společenským akcím. Objekt staré radnice na Masarykově náměstí dnes připomíná počátky městské samosprávy a staletý vývoj historického města.

6.2

Nová radnice

6.2.1 Charakteristika místa Před samotným popisem budovy radnice je důleţité zohlednit v prvé řadě dějinné místo, kam měla být nová radnice umístěna. Tím je původně hlavní náměstí, dnes pojmenované Masarykovo náměstí.59 V předchozích kapitolách bylo zevrubně náměstí jiţ zmíněno, a to v souvislosti se starou radnicí či stručně v rámci popisu stavebního vývoje města. Proč představitelé města zvolili pro výstavbu nové reprezentativnější budovy jiţní část náměstí, a to v místě, kde tehdy dosud stály pekařské a masné krámky, nelze doloţit. Jisté však je, ţe Češi v místním tisku vyjadřovali svůj nesouhlas se stavbou německé radnice a ostře kritizovali, mimo jiné, rozhodnutí představitelů obce o jejím umístění právě na tomto exponovaném místě. Připomínali také, ţe uţ jednou navrhovali umístit radnici mimo prostor náměstí, a to naproti budovy německé reálky.60 Karel Kibic ve svých studiích o radnicích a jejich umísťování do městského prostoru konstatuje: „Při výstavbě nové a výstavnější radnice lze poukázat na analogii se sakrálními stavbami. Nový honosnější chrám se převážně stavěl po zboření starého kostela na zdejším posvěceném místě (...) Pro situování nové radnice byl tímto posvěceným místem prostor náměstí.“61 Hodonínské náměstí se nachází v jiţní části centra města a spolu se zaústěnou Národní třídou tvoří přední historický prostor, jehoţ původ sahá do středověku. V době vzniku, tedy ve 13. století to bývala pouze plocha trţiště, která se postupně rozrůstala do stran a následně začala být lemována zástavbou měšťanských domů, které měly po dlouhou dobu charakter spíše zemědělské zástavby. V první polovině 19. století uţ bylo obecně závazné, aby se nové domy stavěly z pevného materiálu a střechy byly pokrývány pálenou taškou. Povrch náměstí a přilehlých silnic byl zpevněn tzv. makadamem, tj. drceným kamenivem, a kolem domů byly,

59

Po 28. 10. 1918 bylo hlavní náměstí přejmenováno na Masarykovo náměstí. Hodonské listy, roč. XIV, č. 20, 4. 10. 1902, nestr. 61 KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010, s. 10. 60

22

ač nesourodým materiálem, vydláţděné chodníky. Kanalizaci město dosud nemělo, dešťová voda byla odváděna podél silnice jednoduchými příkopy a mělčími - z části dláţděnými rigoly.62 Díky ţeleznici vybudované severně od historického jádra města začal od poloviny 19. století sílit urbanistický význam ulice Rynková (dnes Národní třída), a to na úkor náměstí. Na konci 19. století však jiţ byly zahájeny úpravy těchto dvou na sebe navazujících lokalit tak, aby splňovaly esteticko-urbanistické poţadavky tehdejší doby. Celý prostor byl promyšleně lemován chodníky s tesanými obrubníky, ty kolem domů uţ byly vydláţděny plochými kameny a celé náměstí bylo zpevněno tzv. kočičími hlavami. Čeští obyvatelé města tyto opravy uvítali, místní noviny Hodonské listy dne 19. července 1902 uvádí: “Konečně Hodonín bude přec aspoň vypadat jako město, škaredé příkopy zmizí...“

63

Vzápětí však listy

kritizují pouţití drahého materiálu, který budou muset zaplatit všichni hodonínští poplatníci, a to jak Češi, tak Němci: „...chtěli mít páni na radnici něco zvláštního, chtěli mít dražší dlažbu ze Slezska...“

64

Na náměstí se také objevila první zeleň – do hlinitého, částečně zpevněného

pruhu byla po obvodě vysazena řada stromů s tvarovanými kulovitými korunami. Novou podobu získalo náměstí na počátku 20. století, kdy byla na jiţní straně náměstí postavena nová radnice. Dle Jana Eliáše „...toto architektonicky působivé dílo bez celkové úpravy prostoru náměstí a Rynkové ulice by ani nebylo myslitelné.“65 Náměstí bylo vydláţděno keramickou dlaţbou, tzv. šatovkou, která zde přetrvala bezmála sto let. Kostel sv. Vavřince a mariánský sloup byl v ploše náměstí zvýrazněn ţulovým obrubníkem a zvednutým chodníkem. Povrch vozovky v blízkosti náměstí byl zpevněn velkoformátovými štípanými kameny. Estetickou funkci plnilo vysazené obvodové stromořadí, které zároveň vytvářelo stinné místo v parných letních měsících. Novostavba radnice sice náměstí z jiţní strany uzavřela, jeho vnitřní plocha však ještě tehdy zůstávala volným a přehledným prostorem. Byla ideálním místem pro konání městských trhů, kdy se do města sjíţděli občané z okolních obcí a místem pro různá veřejná shromáţdění a společenská setkání. Zřejmě před druhou světovou válkou byly na východní straně poblíţ kostela vysazeny platany. To byla tehdy poslední architektonická změna náměstí a tento vzhled si zachovalo aţ do 80. let 20. století. Průmyslový rozvoj a hospodářský pokrok zapříčinil pozvolný zánik městských trhů na náměstí, aţ tradice pořádání trhů, „...jakožto feudální a poté soukromokapitalistický 62

ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. I. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 54. 63 Hodonské listy, roč. XIV, č. 15, 19. 7. 1902, nestr. 64 Hodonské listy, roč. XIV, č. 15, 19. 7. 1902, nestr. 65 ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. I. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 54. 23

přežitek...“,66 trvale zanikla vlivem socialistické ideologie. Plocha trţiště pak byla nahrazena parkem s vysazenými stromy, květinovými a travnatými záhony. Náměstí svou podobou, nabytou počátkem 20. století, podtrhovalo spolu s novou ambiciózní stavbou radnice význam zdejšího mětského prostoru. Takto historicky ověřená podoba však byla záhy zapomenuta a na „...nový konglomerát náměstí a parku...“67 si občané rychle zvykli a dlouho přetrvával v jejich povědomí. A to navzdory tomu, ţe byl vybudován z „...ideových pohnutek a demagogie reálného socialismu a částečně z nepochopení historicko urbanistického vývoje tohoto ústředního prostoru města.“68 Aţ počátkem 21. století rozhodlo vedení města o celkové obnově a regeneraci Masarykova náměstí. V první etapě byla provedena úprava prostoru mezi kostelem a radnicí, kde bylo především zrušeno parkoviště. Po sto letech byla odstraněna keramická dlaţba šatovka a plocha byla předláţděna velkoformátovou dlaţbou z přírodního kamene. Zcela novým artefaktem se v tomto prostoru stala fontána, která však coby dekorativní architektonický prvek nemá v ústředním městském prostoru přímé historické opodstatnění. Jan Eliáš v té věci zdůrazňuje: „Tvrzení o existenci kašny na hodonínském náměstí v 17. či dokonce 16. století je zavádějící a v interpretaci faktů nepřesné.“69

6.2.2 Historické okolnosti výstavby Objasnit okolnosti vzniku nové hodonínské radnice je jedním ze stanovených cílů této práce a na úvod kapitoly lze aplikovat slova Jiřího Kroupy: „Umělecké dílo nelze zcela prožít, pokud nebudou ozřejměny všechny okolnosti a vztahy, za nichž a z nichž vzniklo.“70 Přesné písemné informace o tom, kdy bylo rozhodnuto o stavbě nové radniční budovy, se nepodařilo dohledat. Chybí také doklad o tom, zda byl vídeňský architekt Ernst von Gotthilf-Miskolczy vybrán na základě výběrového řízení a jaké bylo zadání pro vypracování projektové dokumentace apod. Zadání je pro stavitele – architekta důleţité a je chápáno jako první a všeobecný charakter úlohy. Do té patří dle Jiřího Kroupy „...konkrétní podoba

66

ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 55. 67 Tamtéţ. 68 Tamtéţ. 69 Stanovisko Jana Eliáše ze dne 30. 6. 2005. Věc: Vodní prvek ve stavební historii hodonínského náměstí. Srov. Městský úřad Hodonín. Odbor rozvoje města. Spisovna, spis č. 45 - Oprava radnice. 70 KROUPA, Jiří. Umělci, objednavatelé a styl: studie z dějin umění. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2006, s. 7. 24

pozemku, existence starší budovy, jež má být přestavována, okolní zástavba a ambiente budoucího projektu. Stavebník i jeho stavitel si ve druhém kroku vybírají architektonický typ (...) typ odpovídá určité době, jindy podléhá dobové a místní modě, ale též úvaze tvůrčího architekta, (...) typ je posléze nositelem ideového obsahu.“71 Všechny tyto části - zadání, typ a idea – charakterizují dohromady uměleckou architektonickou úlohu.72 Dle brněnského historika Miroslava Ambroze bylo o stavbě nové radniční budovy na Masarykově náměstí rozhodnuto zřejmě roku 1901,73 tedy v době, kdy obec spravovala německá menšina v čele se starostou Ammerem.74 Leopold Ammer byl známý jako odpůrce Čechů a tvrdý zastánce němectví ve státní správě. Na radnici měl velkou podporu německé inteligence a ţidovských podnikatelů. Nejčastěji byl charakterizován jako přesvědčený německý nacionalista, „...poněmčovatel Hodonína a výbojný německý nacionál...“75 Kdyţ poprvé, 11. července 1886, usedl tento bohatý majitel realit76 do primátorského křesla, nacházela se v místě dnešní radnice ještě dlouhá přízemní budova s pekařskými a masnými krámy a po pravém boku dosud stála umrlčí komora, pozůstatek někdejšího hřbitova. Rada sídlila v budově dnešního domu na Masarykově náměstí číslo 27 a o stavbě nové budovy se teprve jen uvaţovalo.77 Starosta měl vţdy významné pravomoce a na základě zákona z roku 184978 měl moţnost zastávat důleţité funkce týkající se policie a řady významných resortů – například zdravotnictví, stavebnictví či resort mravnostní. Do ekonomických záleţitostí 71

Tamtéţ, s. 75. Tamtéţ, s. 76. 73 AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 8. 74 Leopold Ammer (1841-1915) - Ammerovo působení v primátorské funkci bylo dlouhé a nebude uţ asi překonáno, celkem byl zvolen sedmkrát a ve funkci starosty zůstal do 6. března 1910. Během tohoto volebního období vznikly na náklady města dvě nejzdobnější hodonínské budovy – nová radnice v roce 1904 a obchodní akademie, postavená v samém závěru století jako německá reálka – protiváha k jiţ postavené české reálce. Jako kaţdého veřejného činitele, i starostu Ammera lze posuzovat z různých hledisek. Objektivně je moţno připustit, ţe pro své přívrţence, kteří vţdy dokázali zajistit jeho zvolení, byl prospěšný. Po desetiletí se podílel na udrţování německého „nátěru“ na českém Hodoníně, kterého se město zbavilo aţ po vzniku samostatného Československa. Stal se symbolem „německého“ Hodonína na konci 19. a začátku 20. století. Srov. ŠOLC, Josef. Hodonínští starostové na počátku minulého století. [online]. URL: < http://www.hodonin.eu/hodoninstistarostove-na-pocatku-minuleho-stoleti/d-1023261 > [cit. 2013-03-28]. 75 PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 469. 76 Leopold Ammer vlastnil ve městě několik nemovitostí. Např. od roku 1867 i dům na rohu náměstí, č. p. 124. V roce 1946 byl dům podle dekretu prezidenta zkonfiskován a vlastníkem se stalo Město Hodonín, které objekt upravilo na Lidovou školu umění. Srov. ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005, s. 61. V roce 2007 musela být provedena demolice. 77 ŠOLC, Josef. Hodonínští starostové na počátku minulého století. [online]. URL: [cit. 2013-03-28]. 78 Jedná se o provizorní obecní zákon ze dne 17. března 1849 č. 170 říšského zákoníku. Srov. SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861-1914. Magisterská diplomová práce na Historickém ústavu FF MU. Brno, 2011. Vedoucí práce: Lukáš Fasora, s. 29. 72

25

mohlo zasahovat i představenstvo. Stavba nové radnice tak spadala do kompetence představenstva sloţeného z německých občanů, coţ samozřejmě mohlo ovlivnit vzhled radniční budovy, výběr architekta i dodavatelských firem. Vyhotovením projektu pověřili zástupci města vídeňského architekta Ernsta von Gotthilf-Miskolczyho. Stavba měla být umístěna v jiţní části náměstí a vzhledem k národnostnímu sloţení městské správy je zřejmý také její ideový obsah. Monumentální radnice měla být zřejmě ztělesněním jejich ambicí.79 Dobový český tisk ze dne 19. července 1902 se k plánované stavbě skepticky vyjadřuje: „...obec zamýšlí postaviti radnici asi za půl milionu korun a zohyzdí tím prý celé náměstí, neb ji prý postaví do půl náměstí a cestu do Rybářské ulice zatarasí...“80 V té době jiţ byl projekt pro výstavbu nové radnice před dokončením. Ze strany stavebního výboru radnice byly sice vzneseny poţadavky na změnu projektu – zřejmě šlo o poţadavek na změnu provedení zahradní terasy - avšak architekt Gotthilf-Miskolczy se změnou nesouhlasí a v dopise dne 5. července 1902 starostovi slušně odmítá provedení změny projektu.81 O měsíc později se v místním českém tisku objevila další kritika: „Nová radnice v Hodoníně bude se stavěti, usnesli se aspoň na tom Naši otcové města. Proč by nestavěli, vždyť město musí se předce zvelebovat a okrašlovat (...) radnici – krásnou s věžkami, kopulemi a fangličkami a to jen za 200 000K – a ty si zase vypůjčíme. Až pak město bude míti i svou radnici zářnou – tam má umístěn být i kriminál – i sirotčinec zkrátka postaráno bude všechno i pro obec i pro poplatníky – pak budem vypůjčovat znova. K čemu starost – stavme radnici!“82 Stavba byla zahájena 6. října 1902, i kdyţ projekt radnice byl hotov zřejmě jen v hrubých obrysech s tím, ţe výkresy jednotlivých detailů budou dodávány průběţně. To dokládá několik Gotthilf-Miskolczym potvrzených výkresů s odlišným datem vyhotovení.83 V návaznosti na to pak byl také průběţně prováděn výběr dodavatelských firem. Ještě dva dny před zahájením stavebních prací čeští občané vyjádřili v tisku na adresu obce opět svůj nesouhlas s provedením stavby. Odůvodnili jej hlavně z hlediska nevhodného umístění: „Správa obce předce jen chystá se ku postavení radnice na náměstí na břehu mlýnského potoka. Nepovažujeme myšlenku tu za šťastnou, už proto ne, že tam má jíti průplav Moravy. Nehledě k tomu jest místo malé, aby pojalo do sebe i místnosti pro soud a snad další 79

AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 8. Hodonské listy, roč. XIV, č. 15, 19. 7. 1902, nestr. 81 AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 8. Srov. SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914–1928, inv. č. 296. 82 Hodonské listy, roč. XIV, č. 17, 23. 8. 1902, nestr. 83 Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, spis č. HO cp 53/1. 80

26

úřady. Již jednou poukázali jsme na dvůr proti německé reálce, tam by se dalo vše umístit. Klademe to obci na důkladné tedy uvážení ať nevykonají zase něco, co je bude pak mrzet.“84 Jen co byla stavba zahájena, odeslal Gotthilf-Miskolczy 8. října 1902 na radnici návrhy suterénu a výkresy řezů. O několik dní později, 25. října 1902 posílá dopis, ve kterém upřesňuje postup stavebních prací a přikládá prováděcí výkresy konstrukcí přízemí a balkonu, návrhy stolařských prací, detail fasády a další výkresy řezů. Mezitím zasedala na okresním hejtmanství v Hodoníně dne 15. října 1902 komise ohledně námitek, které vznesli obyvatelé lokality Rybáře k umístění stavby radnice. Hodonské listy o tom dne 18. října 1902 informují: „Při komisi dne 15.t.m. okresním hejtmanstvím konané prohlásila obec následkem námitek rybařanů,85 že zřídí za novou radnicí na nábřeží, které má býti řádně upraveno, cestu vedoucí z rybář na silnici k okresnímu soudu; zároveň má býti ulice Josefská na rohu p. Ploskalového domu na 8 metrů rozšířena.“86 Češi se evidentně nechtěli se stavbou německé radnice smířit a nabádali k protestu proti její výstavbě jak české, tak německé obyvatelstvo. V souvislosti s kritikou radnice vystupují ostřeji i proti dvěma jiným německým stavbám - studentheimu a německé reálky87 které rovněţ vznikly za výrazné podpory nacionalisticky zaměřeného starosty Ammera. Tak uvádí Hodonské listy dne 18. října 1902: „Stavba nové radnice v Hodoníně jest podniknutí, které nynější zpráva obce nebude moci nikdy zodpověděti. Ti páni na obci páchají zrovna zločin na Hodoníně. Místo pro radnici jest malé, naprosto nedostačitelné (...) všude jinde rozšiřují se náměstí – u nás malé náměstí ještě více se zmenšuje! Příjezd do rybář se znešvaří. Což pak jste slepí – vy tam u vesla obecního?Vždyť až tam několik set tisíc zastavíte – nebude moci budovu odfouknuti, už tam bude k věčné ostudě – purkmistru Ammrovi....Poplatníci v Hodoníně jak čeští tak němečtí (...) protestujte proti stavbě radnice (...) vždyť radnice není třeba, právě tak nebylo třeba “studentheimu“ a pagodního stilu něm. reálky. (...) Zastavme nesmyslnou stavbu radnice – dokud je čas!“88 Dodávkou stavební části byla pověřena vídeňská firma Heinricha Römingera, která práce provedla pod dohledem městského stavitele Františka Lauscheka.89 Ostatní práce na stavbě byly zadávány dle cenových nabídek jednotlivých firem, a to průběţně během 84

Hodonské listy, roč. XIV, č. 20, 4. 10. 1902, nestr. Obyvatelé části města nazvané Rybáře. 86 Hodonské listy, roč. XIV, č. 21, 18. 10. 1902, nestr. 87 “studentheim“ - internát pro studenty německé reálky, který nechali postavit Němci na ulici Schulgasse (dnes Dobrovolského), německá reálka - německá škola, která byla ze strany německé správy obce proteţována, Češi ji hanebně označovali jako „trucreálka.“ 88 Hodonské listy, roč. XIV. Č. 21, 18. 10. 1902, nestr. 89 SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914-1928, inv. č. 296, s. 10. 85

27

stavebních prací. Zde je nutno zdůraznit, ţe kromě jediného Čecha, tesařského mistra Franze Dobrozemského,90 jenţ provedl stavbu krovu, byly veškeré práce na této mimořádné zakázce zadávány vesměs německým či ţidovským řemeslníkům a umělcům z Vídně.91 Stavební materiál, cihly a cement, dodala hodonínská cihelna bratří Redlichů.92 Na kamenické práce podala 28. listopadu 1902 nabídku firma Hermann Frank Friedberg93. Cenovou nabídku natěračských prací doručila 13. března 1903 firma Alois Drnovsky Anstreicher Göding.94 Provedení magnolitové podlahy v suterénu nabídla 5. května téhoţ roku firma N. Schefftel Asphalt Werke Wien. Pro zhotovení fasády doporučil v březnu 1903 Gotthilf-Miskolczy staviteli Römingerovi vídeňského sochaře Franze Hrnčíře. V dubnu 1903 firma Thurm Uhren Fabrik Emil Schauer nainstalovala hodiny. I kdyţ stavba probíhala vcelku bez problémů a dle časového rozvrhu, Gotthilf-Miskolczy musel řešit se stavebním výborem a dodavatelem stavby Römingerem finanční nesrovnalosti nebo odchylky provedených prací od plánu. Například 15. května 1903 kritizuje Gotthilf-Miskolczy způsob provedení fasády, trvá na přesném dodrţení postupu dle výkresu a ţádá, aby hlavní zedník opravil nesprávně provedené okenní osy.95 V květnu 1904 byla stavba před dokončením. Uţ jen zbývalo dovybavit vnitřní prostory nábytkem, který dodala firma Thonet. Do postranních výklenků vstupní předsíně navrhl Gotthilf-Miskolczy umístit dvě mramorové desky s pamětními nápisy, které zhotovila firma Masini, Wien – Marmorwaaren Fabrik.96 Celkové náklady na výstavbu radnice činily 260 910 korun a 60 haléřů.97 Na zasedání obecní rady 17. května 1904 byl pevně stanoven termín slavnostního otevření radnice, a to na 10. července 1904. K tomuto účelu byl schválen příspěvek ve výši 2000K a ustanoven výbor z členů obecní rady a zastupitelstva - p. Hahn, Hradeczny, Dr. Körner, Langer a Dr. Treiler.98 Radnice byla otevřena symbolickým klíčem99 představiteli

90

Franz Dobrozemský byl dlouhodobým zastupitelem města. Srov. SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861-1914. Magisterská diplomová práce na Historickém ústavu FF MU. Brno, 2011. Vedoucí práce: Lukáš Fasora, s.58. 91 SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914-1928, inv. č. 296, s. 10. 92 Cihelna v roce 1904 zaměstnávala 100 lidí. Před první světovou válkou patřila mezi největší závody tohoto oboru ve střední Evropě. Hodonínská cihelna vyráběla ročně 50 milionů kusů plných cihel, dlaţdic, stropnic, a drenáţek. Srov. SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861-1914. Magisterská diplomová práce na Historickém ústavu FF MU. Brno, 2011. Vedoucí práce: Lukáš Fasora, s. 27. 93 SOKA Hodonín, fond AM-H, Stavba radnice, inv. č. 563. 94 Tamtéž. 95 AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 9. Srov. SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914-1928, inv. č. 296. 96 SOKA Hodonín, fond AM-H, Stavba radnice, inv. č. 563. 97 SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914-1928, inv. č. 296, s. 10. 98 Gödinger Zeitung, roč. V., č. 11, 6. 6. 1904, nestr. 28

města za účasti významných hostů. Na pozvání přijel z Vídně také architekt GotthilfMiskolczy. V rámci oslav byla radnice zpřístupněná nadšené veřejnosti, informuje dále německý Gödinger Zeitung.100 Kaţdá nová reprezentativní budova bývala v národnostně smíšených městech velkolepě otevřena a slavnostní otevření bylo vhodnou příleţitostí jak dát ještě více najevo mocenskou převahu ve městě.

6.2.3 Popis stavby Nová radnice je samostatně stojící budova, která svým téměř čtvercovým půdorysem o rozměrech 25,5 x 20 metrů zabírá plochu jiţní části náměstí. Jedná se o objekt se třemi nadzemními a jedním podzemním podlaţím, který je zastřešen klasickou sedlovou střechou se dvěma štíty, dvěma vystupujícími věţičkami a hlavní věţí, jeţ vybíhá nad úroveň hřebene. Výrazná podnoţ budovy je tvořena soklem členěným podélnými nutami a omítnutým hladce v šedé barvě.101 Podnoţ sahá do výše parapetu v prvním poschodí a nese rozvrţenou část obou nadzemních podlaţí zdůrazněnou nároţním arkýřem a vysokým štítem. Všechna průčelí obou nadzemních podlaţí jsou provedena v reţném zdivu se zvýrazněnými šambránami v omítce. Neomítané zdivo z červených cihel odkazuje přímo k severoněmecké renesanci a má nacionalistický podtext.102 Vnitřní prostory jsou na rozdíl od vnějšího reprezentativního vzhledu střídmé, slouţící funkčnímu vyuţití budovy, bez nadbytečných dekorativních ozdob. Hlavní, severní, průčelí je natočeno směrem do náměstí ke vchodu protilehlého kostela. Na levé straně asymetricky řešeného průčelí jsou čtyři okenní osy a přes dvě horní podlaţí je umístěn pětiboký nároţní arkýř. V pravé části je vysoký trojúhelný štít, který mírně předstupuje před levé průčelí. Uprostřed fasády, téměř v ose budovy, avšak mimo střed štítu s balkonem a hodinami je umístěn hlavní vstup do budovy se schodištěm a nízkou zídkou. Vedle něj se vchází samostatným vchodem po točitém vřetenovém schodišti do suterénu, kde se nachází radniční restaurace. Schodiště ústí do věţe s cibulovitou střechou, která mírně před hlavní průčelí předstupuje. Vstupní portál je orámovaný pilastry a má rozeklaný fronton se štítkem, na němţ je nápis „radnice“. V samém vrcholu štítu vystupuje z fasády reliéf anděla s křídly, který drţí emblém s šestilistou růţicí. Přímo v ose jsou umístěny hodiny, pod nimiţ je další reliéf znázorňující postavu královny Konstancie, která sedí na trůnu a drţí v jedné 99

Klíč je dnes uloţen ve Státním okresním archivu v Hodoníně. Gödinger Zeitung, roč. V, č. 14, 18. 7. 1904, nestr. 101 Sokl byl před komplexní opravou natřen cihlovou červení. 102 SEDLÁK, Jan. Brno secesní. Brno: ERA, c2004, s. 24-25. 100

29

ruce jablko a ve druhé ţezlo. Z kaţdé strany reliéfu jsou dvě malá okna a pod reliéfem je jedno okno velké, členěné, s prosklenými dveřmi ústícími na balkon.103 Z plochy jiţního průčelí vystupuje mírně těleso věţe s vedlejším schodištěm, vedle věţe jsou velká okna, která vedou k hlavnímu schodišti. Toto průčelí má sedm nepravidelných os a okna nejsou stejně široká. Budova byla z jiţní strany v úrovni suterénu rozšířena o přístavek, který slouţil dříve jako veřejné WC, ale původně zde byla ledárna. Tento přístavek, jenţ tvoří ohradní zídku, byl při rekonstrukci v roce 2001 dle původního plánu přestavěn na terasu s částečně zastřešenou venkovní kavárnou. Z vysoké valbové střechy vystupuje čtyřboká podnoţ věţe s ochozem, nad nímţ pokračuje osmiboká věţička. Věţ s ochozem je přístupná veřejnosti a nabízí pohled nejen na centrum města, ale i výhled do okolí. Podkrovní kanceláře a půda jsou prosvětleny mansardovými okny. Západní průčelí má v přízemí šest okenních os. Okna jsou zvýrazněna plochými šambránami v omítce. Ve spodní části objektu je při zemi šest zaklenutých menších oken suterénu a vpravo je umístěn vedlejší vchod do budovy. První patro má pět oken navazujících na okenní osu v přízemí, jen v levé části průčelí je druhá osa vynechaná a místo ní je zde vyzděn plochý pilastr, který se táhne přes druhé patro aţ k vrcholu štítu. Štít ve druhém patře převyšuje hlavní římsu. Okna jsou pravoúhlá, zvýrazněna rovnými šambránami a zdobena suprafenestry se štukovou dekorací. Východní průčelí má v přízemí pět okenních os a stejně jako v západním průčelí jsou zaklenutá okna suterénu lemována výraznými šambránami. Obě patra mají v průčelí po třech nestejně širokých oknech, přičemţ širší okna jsou přes patra propojena štukovým rámcem. Hlavní vstup s portálem a schodištěm je umístěn mimo osu průčelí. Ve vstupním prostoru zádveří jsou postranní výklenky, které symetricky proti sobě vystupují z plochých stěn. Výklenky jsou lemovány plochým štukovým rámcem a nádstavcem. Ve výklenku po levé straně je osazena bronzová deska s reliéfním portrétem Jaroslava Dobrovolského (18951942), významného starosty města Hodonína v letech 1935-1939, který byl umučen v Mauthausenu. Autorem pamětní desky z roku 1995 je akademický sochař Jaroslav Jurčák.104 V protilehlém výklenku je umístěna bronzová pamětní deska Luďka Zemana (1958 – 1995), který tragicky zahynul v misi OSN dne 5. srpna 1995 na území bývalé Jugoslávie.

103

AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 4. Jaroslav Jurčák (1937) – akademický sochař, pochází z Mikulčic, vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti a AVU v Praze. Věnoval se návrhům pamětních desek, pomníků významným osobnostem i volné tvorbě. Je zastoupen ve sbírkách galerií Národního muzea Praha, Moravského muzea Brno, v Roudnici n. L. i v zahraničí. 104

30

Autorem této plastiky je akademický sochař Mirek Kovářík.105 Výklenky byly jiţ při slavnostním otevření v roce 1904 osazeny mramorovými deskami dle návrhu architekta Gotthilf-Miskolczyho. Kdy a kam byly desky potom z výklenků přemístěny, není známo. Jisté je, ţe na první desce byl uveden latinský a německý nápis s prvními větami zakládající listiny královny Konstancie106: „Konstancie, z boží milosti královna česká, (přejeme) všem věrným v Kristu, kteří nahlédnou do této listiny, spásu ve spasitelné pravdě. Ať vědí nynější i potomní lidé když v Hodoníně lumpi lotrové a jiní padouši zabili našeho vladaře Petra, že jsme povolali na naše královské a městské právo počestné německé muže a usadili jsme je v našem městě podle takového práva, aby nebyli poddáni žádnému panství a nikomu nesloužili leč mně a mým synům.“107 Na druhé desce byl nápis v tomto znění: „Erbaut im Jahre 1903 unter der glorreichen Regierung Kaiser Franz Josef I. nach der Plänen des Wiener Architekten Ernst von Gotthilf Gemeindevertretung Leopold Ammer Bürgermeister; Dr. Victor Wayer, Ferdinand Beik, Fritz Redlich, Julius Schröder, Johann Behal Gemeinderäthe Jacob Baderbe, Lorenz Biskup, Franz Czech, Franz Dobrozemský, Franz Feiker, Franz Hahn, Rudolf Hrubý, Rudolf Kalicher, Franz Kizber, Adolf Kohn, Dr. Ludwig Körner, Emanuel Kralik, Adolf Kraus, Franz Krebs, Johann Langer, Karl Lechner, Heinrich Liegbe, Dr. Josef Mandler, Otto Mayer, Josef Müller, Moses Saa, Gustav Schön, Dr. Gustav Treiber, Johann Ullmann“108 105

Mirek Kovářík (1951) – akademický sochař, pochází z Ratíškovic, vystudoval SUPŠ v Uherském Hradišti a VŠUP v Praze. 106 V roce 1905, tedy rok po slavnostním otevření nové radnice a v době napjatých česko-německých vztahů, zpochybnil pravost listiny český vlastenec a tehdejší ředitel české vyšší reálky zemské, František Augustin Slavík (1846-1919). To způsobilo mezi českou a německou historickou veřejností vášnivou rozpravu, neboť část textu nepřímo hovoří o osídlení Hodonína Němci. Po důkladných rozborech bylo nakonec zjištěno, ţe se nejedná o falzum, ale o aktualizaci starší písemnosti, a ţe originál pochází zřejmě z období 1230-1240. Srov. PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008, s. 65. „Odnímání historie bylo oboustrannou praktikou a velmi citlivě vnímali tyto pokusy také Češi ze strany Němců.“ Srov. KORYČÁNEK, Rostislav. Česká architektura v německém Brně: město jako ideální krajina nacionalismu. 1. vyd. Brno: ERA, 2003, s. 28. 107 AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 10. Srov. SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914-1928, inv. č. 296. 108 AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 10. Srov. SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914-1928, inv. č. 296. 31

V zádveří se po nízkém schodišti vystoupá do ústředního prostoru budovy. Tím je v přízemí vstupní schodišťová hala sklenutá do pilířů na způsob trojlodi. V levé zadní části je decentně zabudován bezbariérový výtah. Naopak v Šumperku na radnici zvolili výtah zcela přiznaný, v prostoru a ze všech stran prosklený. Vpravo vzadu je za dveřmi nenápadně ukryto vedlejší obsluţné vřetenové schodiště. Z haly vede do pater hlavní granitové dvouramenné schodiště. Obě schodiště mají výhled orientovaný jiţně k náměstí Osvobození. Vedlejší schodiště bylo původně určeno jen pro zaměstnance a personál a spojovalo všechna patra včetně suterénu a podkroví. Vedle schodiště byla umístěna před lety socha Šohaje,109 jehoţ autorem je sochař Ferdinand Štábla.110 V šumperské radnici je podobně umístněna v hale socha Venuše z Capuy.111 Původní keramická černo-bílá dlaţba musela být v některých částech budovy nahrazena novou dlaţbou. Stropy v reprezentačních prostorách zdobí štukové dekorace s motivem pásků. Výrazně velká členěná okna bez dekorace osvětlují podesty a schodiště. Opět pro srovnání lze uvést radnici v Šumperku, kde jsou okna naopak bohatě dekorována vitráţí včetně velkého stropního okna. V prvním patře po pravé straně jsou kanceláře starosty a místostarosty, které navazují na sekretariát. Uprostřed haly se nachází obřadní síň včetně salonku. V obřadní síni jsou umístěny varhany, které v roce 1973 vystavěla firma Rieger-Kloss z Krnova. 112 Stěny obřadní síně zdobí čtyři velké figurální obrazy s figurální tematikou od Jana Obrovského113 - Když kvetou lípy (1934), Mír (1934) Paní Zahradníková (?), Nedělní ráno (?). U vstupu do obřadní síně jsou po stranách na podstavcích umístěny busty. Po pravé straně je busta prvního prezidenta republiky T. G. Masaryka, který se v Hodoníně narodil. Autor busty není znám. Vedlejší busta Gustava Mahlera, jejímţ autorem je sochař Milan Knobloch, zde byla umístěna 9. října 2003.114 Do zasedací místnosti ve druhém patře se vchází menším dřevěným schodištěm na podesti. Schodiště bylo v rámci rekonstrukce radnice vyrobeno nově dle dochovaných plánů 109

Sochu restauroval Jaroslav Jurčák. Ferdinand Štábla (1916-1979) - sochař, studoval u prof. K. Dvořáka a J. Mařatky na UMPRUM v Praze. Zaměřoval se na pomníkovou, portrétní, rozmanitou figurální a reliéfní tvorbu. 111 Autor originálu ze 14. stol. př. n l. neznámý. Autor této kopie z pol. 19. stol. patrně vídeňský sochař Johann Rathausky (1858-1912). 112 Dostupné z URL: < http://www.rieger-kloss.cz > [cit. 2013-04-10]. 113 Jakub Obrovský (1882-1949) – původem z Brna, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze, kde se později sám stal profesorem. Jeho ţáky byli například František Muzika či Jindřich Štyrský. Byl představitelem akademicko-symbolistního směru. Zaměřoval se především na dekorativní nástěnnou malbu a ţenské figurální motivy. Kromě malby věnoval i literatuře či sochařství. Je autorem sochy památníku selských bouří v Chlumci nad Cidlinou či mozaiky v jídelně Obecního domu v Praze. 114 Milan Knobloch (1921) – český sochař a především medailér, vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze. 110

32

architekta Gotthilf-Miskolczyho. Jedinou výzdobou v zasedací místnosti je, kromě státních symbolů, galerie obrazů všech starostů města Hodonína od roku 1850, kdy vzniklo první plátno. Celkem visí na čtyřech stěnách zasedací místnosti 23 portrétů starostů, z toho jedna starostka.115 Z haly se vchází vedlejším schodištěm do podkroví, které bylo upraveno v roce 2002 na kancelářské potřeby. Z chodby vedou dveře na půdu, kde je umístěn hodinový stroj, zvonkohra a schodiště na ochoz věţe. Suterén radnice je od začátku vyuţíván jako restaurace, celý prostor je zaklenut valenými klenbami. V rámci oprav radnice v roce 2002 byl zde interiér vybaven novým zařízením, restauraci se tak vrátil po letech chátrání reprezentativní vzhled. Suterény radnic však nebyly vyuţívány jen jako restaurace, v šumperské radnici bylo například kino.

6.2.4 Proměny radnice v průběhu 20. století Od svého vzniku v roce 1904 slouţila radnice aţ do současnosti jako administrativní budova pro veřejnou správu. Během té doby nebyla stavba dotčena větší změnou ani v kompozici ani v dispozičním řešení. Dle dostupných archivních pramenů Obecného stavebního úřadu v Hodoníně se zřejmě neprováděly ţádné stavební práce většího charakteru, většinou se jednalo o výmalby či jiné drobné udrţovací práce.116 Jen v roce 1944 byly kamenosochařskou firmou Jaroslav Kocourek obloţeny stěny vestibulu mramorovými deskami. Větší stavební úpravy byly provedeny aţ o několik let později. V roce 1968 musela být z důvodu havarijního stavu provedena rekonstrukce elektroinstalace a následně byla plynofikována kotelna. Od otevření radnice se zasedací síň spolu s kanceláří starosty nacházela v prvním patře. Po roce 1975 však došlo k podstatné změně funkce těchto reprezentačních prostor. Zasedací síň byla přestěhována do menší místnosti ve druhém patře, aby se zde uvolnil prostor pro obřadní síň. V souvislosti s touto změnou byly provedeny úpravy interiéru, většina původních profilovaných dveří byla nahrazena moderními hladkými a stěny vestibulů ve všech patrech byly obloţeny tmavým dřevem.117 V roce 1979 proběhla modernizace suterénu radnice s restaurací. Všechno interiérové vybavení pořízené v této době přetrvalo na radnici téměř třicet let. 115

Galerie starostů města Hodonína. Dostupné z URL: < http://www.hodonin.eu/galerie-starostu-mestahodonina/gs-18887/%5C%5Cwww.dkhodonin.eu?p1=7508 > [cit. 2013-03-28]. 116 Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 53. 117 AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 59. 33

Aţ v roce 1997 rozhodlo vedení města z iniciativy architektky města Ing. arch. Milany Grauové o komplexní opravě historické radnice. Oprava byla vyvolána doţívajícím, technickým stavem konstrukcí a také nutností reorganizace, neboť radnice uţ kapacitně pro úřad nevyhovovala. Cílem plánované akce bylo co nejvíce zdůraznit reprezentační charakter budovy a zpřístupnit ji veřejnosti. Jako podklad pro vyhotovení projektové dokumentace byl vypracován stavebně-historický průzkum radnice. Projekční práce byly zadány firmě Archatt s. r. o., Brno. Technicky a finančně náročná oprava, která probíhala v období 1998-2002, byla rozdělena na etapy. V první řadě byla v roce 1998 provedena firmou Archatt s.r.o., Brno oprava střechy a krovu včetně oplechování z titanzinkového plechu. O rok později provedla stráţnická firma Renova odvlhčení suterénu a novou izolaci zdiva. V roce 2000 následovaly opravy vytápění radnice. Rekonstrukci celého objektu včetně suterénu a přístavby letní kavárny realizovala v období 2001-2002 firma Manag Zlín. Zařízení interiéru dodala pro suterén firma Framoz Rousínov a pro zbývající prostory Vesna Veselí nad Moravou. Finanční náklady na opravu radnice v tak velkém rozsahu činily 51 milionů korun. Slavnostní otevření radnice proběhlo téměř sto let od jejího otevření, 8. května 2002.118 V roce 1975 zpracovala Architektonická sluţba Praha projektový úkol na přístavbu Městského národního výboru. Hodonín, neboť v objektu nebyla ţádná velká zasedací síň, „...vhodná pro zasedání pléna MěNV...“119 S přístavbou se uvaţovalo na jiţní straně radnice, neboť, jak je uvedeno v dokumentaci: „...jižní fasáda stávajícího objektu nemá žádný řád a při návrhu objektu byla pojata jako fasáda zadní....“120 Zároveň bylo zdůrazněno, ţe je bezpodmínečně nutné, aby přístavba byla provedena citlivě a nenarušila celkový charakter stavby, aby „...vyjadřovala dnešní dobu a funkci...“121 Přízemní část přístavby měla být řešena jako podchod, aby se nezmenšil průjezdní profil. Projektový úkol z roku 1975 se neuskutečnil, objekt radnice byl zachován ve své původní hmotě i vzhledu. Na místě nerealizované přístavby zasedací síně pléna MěNV je dnes letní kavárna s terasou, postavená v roce 2002 podle původních plánů architekta Gotthilf-Miskolczyho z roku 1902.

118

29. května 2002 byla i vysvěcena. Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 53. 120 Tamtéţ. 121 Tamtéţ. 119

34

6.2.5 Architekt Ernst von Gotthilf-Miskolczy Vídeňský architekt Ernst von Gotthilf-Miskolczy (1865-1950) se narodil 1. 10. 1865 v Temešváru, v rodině velkoprůmyslníka. Vystudoval Polytechniku v Curychu u profesora Alfreda F. Bluntschliho,122 v letech 1883-1885 studoval na Technické vysoké škole ve Vídni u profesora Karla Königa,123 a v roce 1887 u významného profesora Karla Hasenauera124 na Vídeňské akademii, kde získal Fügerovu zlatou medaili. Po studiích v roce 1891 nastoupil do ateliéru Fellner & Helmer 125 ve Vídni, ale od roku 1892 byl jiţ samostatně činným architektem. Navrhoval zpočátku školy, nemocnice, nájemné a obytné domy, kde vystupoval rovněţ jako stavebník. Nejvýznamnější prací jeho prvních tvůrčích let byla realizace nemocnice Krankenhaus der Wiener Kaufmannschaft und Verwalterhaus (1908-1910) ve Vídni. V roce 1909 začal Gotthilf-Miskolczy spolupracovat s vídeňským architektem Alexandrem Neumannem126 (1861-1947), téhoţ roku zaloţili ve Vídni společnou kancelář a o rok později zde jiţ oba získali významné postavení a patřili k dominujícím architektům ve Vídni. V průběhu své třicetileté spolupráce navrhovali nájemní domy, vily a paláce. Především se však projevili jako kompetentní architekti monumentálních bankovních domů ve Vídni, Budapešti a Sarajevu. Je také pozoruhodné, ţe byli jedni z mála, kdo mohli během první světové války pracovat na velkých projektech. Jedná se například o Österreichische Creditanstalt für Handel und Gewerbe (1914-1921), Länderbank (1915) a prestiţní, ve své době výjimečně reprezentativní palác pro obchodníka Davida Fanto Palais Fanto (19171918).127 Stavební činnost po první světové válce v Rakousku stagnovala a GotthilfMiskolczy s Neumannem mohli zřídit jen dva menší obytné objekty. Dílo Ernsta von Gotthilf-Miskoloczyho vykazuje typickou tvorbu konce 19. a začátku 20. století. Přikláněl se ke stylu pozdního rakouského baroka a ke stavebním formám I. 122

Alfred Friedrich Bluntschli (1842-1930) - švýcarský architekt, spisovatel. Prof. Karl König (1841-1915) - rakouský architekt. 124 Baron Karl von Hasenauer (1833-1894) - rakouský architekt, klíčová osobnost historismu. 125 Ferdinand Fellner (1847-1916) - vídeňský architekt, spolu s arch. Hermannem Helmerem (1850-1919) se specializovali na projektování honosných divadelních budov, které byly podle jejich plánů postaveny v mnoha středoevropských městech. V českých zemích měli rozhodující účast při vybudování lázeňské čtvrti Karlových Varů. 126 Alexander Neumann (1861-1947) - vystudoval architekturu na Technické vysoké škole ve Vídni u profesorů H. Ferstela a K. Königa, v letech 1891-1894 pracoval v ateliéru Fellner a Helmer, v letech 1909-1939 v ateliéru s Ernstem von Gotthilf-Miskolczym. 127 V roce 1998 zde bylo zaloţeno Arnold Schönberg Center – kulturní centrum a unikátní muzeum rakouského hudebního skladatele a teoretika Arnolda Schönberga (1874-1951). 123

35

poloviny 19. století. Postupně přecházel od velké bohatosti forem ke zklidněné jednoduchosti a vyváţenosti. Mezi nejvýznamnější díla, na kterých Gotthilf-Miskolczy ve spolupráci s Neumannem pracoval, patří budova Wiener Bankverein. Architekti budovu navrhli s cílem zdůraznit jejím vnějším vzhledem monumentalitu a reprezentaci, zato vnitřním prostorem co moţná největší funkčnost a pokrokovost. Prostory jsou zde pro pohyb veřejnosti mimořádně přehledně uspořádané, a to s ohledem na nejnovější technické vymoţenosti. Systém mechanického odsávání prachu, moderní systém ústředního topení či různá elektronická zabezpečovací zařízení dokazují nejnovější technické standardy. V této souvislosti GotthilfMiskolczy zdůrazňuje, ţe mu při realizaci tohoto projektu, i jeho kolegovi, “opakované studijní cesty umožnily zúročit všechny vymoženosti na poli bankovních staveb.“128 Obdivuhodný smysl pro řešení poţadavků na funkčnost s nekonvenční předvídavostí při plánování projevili Gotthilf-Miskolczy spolu s Neumannem u návrhu administrativní budovy Anker-Hof (1912-1914). Zde pevně uzavřeli prostory v jádru budovy (dnes zničeno), ale zbývající prostor ponechali pro jiné vyuţití, eventuálně, později se měnících nároků a potřeb uţivatelů. Naproti tomu konvenční instrumentarium pouţívají architekti při návrhu paláce pro Davida Fanto. Pro obchodníka byla vybudována rohová budova, která se blíţí svým impozantním uspořádáním antické kruhové stavbě. V obytné výstavbě pouţívali architekti naproti tomu rádi módní materiály, jako například kovářské ţelezo pro zastřešení oken nebo keramické kachle jako dekorativní prvky. Kvůli ţidovskému původu emigroval Gotthilf-Miskolczy v roce 1939 před nacisty do Anglie, kde v Oxfordu 17. září 1950 zemřel. Hodonínská radnice je samostatným jediným dílem architekta Ernsta von GotthilfMiskolczyho na našem území.129 Podle jeho plánů byla v roce 1902 postavena ţidovská synagoga ve Svitavách, tehdejší Templové ulici, která byla dokončena 27. září 1902. Slouţila svému účelu pouze 36 let, neboť v průběhu křišťálové noci dne 10. listopadu 1938, tedy dva dny před ţidovským Novým rokem, byla nacisty zapálena a ohořelé trosky byly během zimy 1938-1939 strţeny.130 Ovšem ve spolupráci s Alexanderem Neumannem a dalšími architekty, kterými byli Karl Jaray, Josef Sakař a Rudolf Hildebrand, navrhl budovu České eskomptní banky a úvěrového ústavu (1930-1932) v Praze – Starém Městě. Jedná se o novoklasicistní bankovní palác, který je dnes sídlem Komerční banky.

128

Dostupné z URL: < http://www.architektenlexikon.at > [cit. 2013-04-10]. AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 10. 130 GOLD, Hugo. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart: ein Sammelwerk. Brünn: Jüdischer Buch- und Kunstverlag, 1929, s. 586-587. 129

36

Jeho tvorbu lze zařadit do širšího kontextu historizující architektury, zprostředkované několika dalšími architekty, kteří stejně jako on měli své působiště v hlavním městě tehdejšího mocnářství.131„Lze však říci, že Gotthilf-Miskolczy se svým úkolem u Hodonínské stavby vypořádal se ctí, nenechal se strhnout k prázdnému patosu, nepatřičné monumentalitě, nevystřídal veškerý arzenál výstředním hromaděním efektních prvků, tak jak to bylo charakteristické pro některé veřejné i soukromé stavby, jež pro moravská a slezská města navrhovali např. A. a J. Drexlerové a bratři Mayrederové.“132

131 132

AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998, s. 12. Tamtéţ. 37

7. Závěr Hodonínské radnici, kterou navrhl vídeňský architekt Ernst von Gotthilf-Miskolczy nebyla dosud z kulturněhistorického hlediska věnována větší pozornost, přestoţe se jedná o výraznou dominantu města a jednu z mála významných kulturních památek, které se v Hodoníně nachází. Cílem této práce bylo zjistit všechny informace týkající se jejího vzniku, společenských souvislostí a architektonického pojetí, které se promítly do výsledných forem vizuální reprezenatce. V úvodní části se práce věnuje obecně společenskému významu radnic a dále charakteristice radničních budov na přelomu 19. a 20. století. Právními změnami získaly radnice nové postavení, a to se projevilo i v novém uspořádání jejich vnitřních reprezentačních prostorů. Aby mohla být radnice zařazena do širšího kontextu, byl nutný stručný vhled do minulosti města a popis architektonických a společenských tendencí. Z těchto důvodů se práce také věnuje historii a současnosti staré, původně renesanční radnice, stejně jako charakteristice místa, kde je budova umístěna. Z hlediska historických souvislostí je nesporně určujícím faktorem vzniku hodonínské radnice tehdejší vedení města, tvořené toliko německými měšťany. Z jejich rozhodnutí byla radnice zadána vídeňskému architektu Ernstu von Gotthilf-Miskolczymu, čímţ byla předurčena její podoba. Velikostí, umístěním i architektonickým ztvárněním s prvky neorenesančními i secesními radnice reprezentovala mocenské postavení německých radních, dávala na odiv jejich bohatství a společenské zakotvení. Českým obyvatelstvem byla přijata s nelibostí, vyjadřující nejen vztah k budově samotné, ale i nespokojenost s podřadným postavením vůči německé menšině. Radnice v Hodoníně je z hlediska svéprávnosti významnou stavbou, je symbolem samosprávy města, reprezentační budovou, kde jsou často přijímány osobnosti z oblasti politického, společenského a kulturního ţivota. Při návštěvě svého rodného kraje zde byl v červnu 1924 slavnostně uvítán prezident T. G. Masaryk. V rámci městské architektury je výjimečným objektem a dominantou, která uzavírá jiţní stranu náměstí.

38

8. Resumé Tématem bakalářské práce je budova radnice v Hodoníně, navrţená v historizujícím stylu vídeňským architektem Ernstem von Gotthilf-Miskolczym, slavnostně otevřená 10. července 1904. Práce se zabývá stavbou nové radnice a okolnostmi jejího vzniku, ale i významem stavby z hlediska kulturněhistorického s důrazem na její vizuální reprezentaci. Začátek práce je věnován významu a účelové funkci radničních budov, přičemţ následující kapitola se věnuje charakteristice radniční architektury na přelomu 19. a 20. století. Pro uvedení do kulturně historických událostí dané doby je v krátkosti popsána minulost města Hodonína a jeho stavební vývoj. Práce zmiňuje také historii a současnou funkci staré původně renesanční radnice, která se nachází na Masarykově náměstí, v blízkosti nové radnice. Závěrečná kapitola je věnována samotnému Ernstu von Gotthilf-Miskolczymu a jeho dílu.

9. Summary The bachelor thesis describes the town hall of Hodonín, designed in historicist style by the Viennese architect Ernst von Gotthilf-Miskolczy, which had a ceremonial opening on the 10th July 1904. The paper addresses the issues surrounding the construction of the new town hall, the circumstances of its establishment and also the role of the building with respect to culture and history, with emphasis on its visual representation. The introduction focuses on the purpose and function of town hall buildings, while the following chapter deals with the characteristics of town hall architecture at the turn of the 20th century. We briefly chronicle the history and architectural evolution of Hodonín in order to introduce the cultural-historical events of the time.The paper also covers the history and current function of the old Renaissance town hall, which is situated in Masaryk Square, in the vicinity of the new town hall. The last chapter focuses on the personality of Ernst von Gotthilf-Miskolczy himself and his work.

39

10. 10.1

Seznam pramenů a literatury Prameny

SOKA Hodonín, fond AM-H, Stavba radnice, inv. č. 563. SOKA Hodonín, fond AM-H, Kronika (Pamětní kniha) města Hodonína 1914–1928, inv. č. 296. SOKA Šumperk, fond AM Šumperk, Plány městské radnice, inv. č. 2769. Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 53. Obecný stavební úřad Hodonín. Spisovna, HO cp 115. Městský úřad Hodonín. Odbor rozvoje města. Spisovna, spis č. 45 - Oprava radnice.

10.2

Literatura

Monografie AMBROZ, Miroslav. Radnice Hodonín. Stavebně historický průzkum. Brno: 1998. ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. I. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005. ELIÁŠ, Jan. Stavebně historický průzkum sídelního útvaru Hodonín – Masarykovo náměstí. II. etapa. Brno: Kancelář pro stavebně historický průzkum, 2005. GOLD, Hugo. Die Juden und Judengemeinden Mährens in Vergangenheit und Gegenwart: ein Sammelwerk. Brünn: Jüdischer Buch- und Kunstverlag, 1929. HLAVÁČ, Martin. Dům umělců a jeho význam pro Hodonín v první třetině 20. století. Bakalářská diplomová práce na Ústavu hudební vědy FF MU. Brno, 2012. Vedoucí práce: Tomáš Jeřábek. JARMAROVÁ, Hana. Šumperk. Vyd. 1. Praha: Paseka, 2009. KIBIC, Karel. Historické radnice. 2., přeprac. vyd. Praha: Tisková, ediční a propagační sluţba Ministerstva hospodářství, 1988. KIBIC, Karel a Zdeněk FIŠERA. Historické radnice Čech, Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Libri, 2009-2010. KOCH, Wilfried. Evropská architektura: encyklopedie evropské architektury od antiky po současnost. Vyd. 1. Praha: Ikar, 1998. 40

KORYČÁNEK, Rostislav. Česká architektura v německém Brně: město jako ideální krajina nacionalismu. 1. vyd. Brno: ERA, 2003. KROUPA, Jiří. Umělci, objednavatelé a styl: studie z dějin umění. Vyd. 1. Brno: Barrister & Principal, 2006. KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 1. vyd. Praha: Libri, 1997. PLAČEK, Miroslav. Hodonín: dějiny města do roku 1948. Vyd. 1. Hodonín: Město Hodonín, 2008. SAMEK, Bohumil. Umělecké památky Moravy a Slezska. 1. vyd. Praha: Academia, 1994. SEDLÁK, Jan. Brno secesní. Brno: ERA, c2004. SPĚVÁK, Přemysl. Občanské elity Hodonína a jejich spolkový život 1861-1914. Magisterská diplomová práce na Historickém ústavu FF MU. Brno, 2011. Vedoucí práce: Lukáš Fasora. WINTER, Zikmund. Kulturní obraz českých měst: život veřejný v XV. a XVI. věku. Praha: Matice česká, 1892. ZATLOUKAL, Pavel. Česká republika: architektura XX. století. 1. vyd. Praha: Zlatý řez, 2005. ZATLOUKAL, Pavel. Příběhy z dlouhého století: architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku. Olomouc: Muzeum umění Olomouc, 2002.

Periodika BEČKOVÁ, Kateřina. Musí stavba dosáhnout „plnoletosti“, aby se stala památkou? Anketa. Zprávy památkové péče. Praha: Národní památkový ústav, 2005, roč. 65, č. 5, s. 383. Hodonínské listy: měsíčník Městského úřadu v Hodoníně. Hodonín: Městský úřad, 2003, č. 10, s. 6. Hodonské listy. Hodonín: Druţstvo Hodonské listy, 1902. Gödinger Zeitung: Südmährisches deutschfortschrittliches Organ. Göding [Hodonín]: L.Daschek, 1900-1914.

10.3

Elektronické zdroje

Oficiální stránky města Hodonín URL: < http://www.hodonin.eu > [cit. 2013-04-10].

41

Architektlexikon Wien 1880-1945 URL: < http://www.architektenlexikon.at > [cit. 2013-04-10]. Hodonín nostalgický URL: < http://www.hodonin.ic.cz > [cit. 2013-04-10]. Hodonínský deník URL: < http://hodoninsky.denik.cz > [cit. 2013-04-10]. Hudební rozhledy URL: < http://www.hudebnirozhledy.cz > [cit. 2013-04-10]. Rieger-Kloss Varhany s.r.o. URL: < http://www.rieger-kloss.cz > [cit. 2013-04-10]. Wikipedie Otevřená encyklopedie URL: < http://cs.wikipedia.org > [cit. 2013-04-10]. Zaniklé obce a objekty po roce 1945 URL: < http://www.zanikleobce.cz > [cit. 2013-02-27]. Informační centrum Šumperk URL: < http://www.infosumperk.cz > [cit. 2013-04-10].

42

11.

Přílohy

43