MASARYKOVA UNIVERZITA. Filosofická fakulta. Psychologický ústav

MASARYKOVA UNIVERZITA

Filosofická fakulta Psychologický ústav

Mé lekce serfování vlnami vědomí Esej pro předmět „FSS:PSY265 Změněné stavy vědomí a nezvyklé prožitky“

Vypracoval: Leoš Ševčík Učo: 264141 Semestr: jaro 2010

Brno 23.4.2010

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí

„You didn‘t come into this world. You came out of it, like a wave from the ocean. You are not a stranger here." Alan Wilson Watts

Obsah Z psychonautova zápisníku...................................................................................................................... 3 1. Jak jsem se přestal bát..................................................................................................................... 3 2. Jak jsem začal hledat ....................................................................................................................... 4 3. Jak jsem poprvé vydal za obzor ....................................................................................................... 4 4. Jak jsem se poprvé rozpustil, vypustil a zase napustil ..................................................................... 6 5. Jak jsem integroval .......................................................................................................................... 7 6. Jak jsem si začal hrát na vědce ........................................................................................................ 7 7. Jak jsem navštívil kamaráda, Áju a dona Lucha ............................................................................... 7 8. Jak jsem potkal předky .................................................................................................................... 9 10. Jak jsem ... ................................................................................................................................... 11 Reflexe ve světle vědy ........................................................................................................................... 12 A. Psychedelika a mladiství................................................................................................................ 12 1) Safety First ................................................................................................................................. 13 2) Resilient Education .................................................................................................................... 14 B) Psychedelická zkušenost ............................................................................................................... 15 1. Dělení dle Walter N. Pahnkeho ................................................................................................. 15 2. Dělení dle Alana Wattse ............................................................................................................ 16 3. Dělení dle Masterse a Houstonové ........................................................................................... 17 C) Závěr .............................................................................................................................................. 18 Literatura ............................................................................................................................................... 20

2

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí

Z psychonautova zápisníku

1. Jak jsem se přestal bát „Máááámíííííí,“ řval jsem do temné noci. Konečně jsem dokázal ze sebe vydat zvuk. Byl jsem celý zpocený. Zase tam byla. Zhrbená. Zlá. Pozorovala mě zpoza záclony. „Co je Leošku? Co se stalo? Už jsem u tebe, neboj. Pojď ke mě.“ Byl jsem zachráněn. Pro tentokrát jsem vyvázl. Budu mít tohle štěstí i příště? Maminka to zatím pokaždé stihla, ale příště může být pozdě. Bojím se. Za měsíc bych měl jít mezi velké děti do školy. Těšil bych se, kdybych věděl, že se toho dne dočkám. Začala mě ale honit ježibaba. Nevím, co jsem jí udělal. Možná to, že když mě dědeček četl ruské pohádky, držel jsem palce bohatýrům. V pohádkách to těm udatným hrdinům vycházelo. Mě ne. Znovu jsem měl ten sen. Procházeli jsme se s paní učitelkou ze školky a s kamarádama. Byl tam aji Kamil, Jirka a Šárinka. Šli jsme se podívat na kuřátka a králíčky na farmu. Tam kde jsme byli i před prázdninama a kde to bylo strašně hezký. Ve snu to ale bylo jiný. Vevnitř to vypadalo jako ve školce. Skoro. Byly tam velké zatahovací kožené dveře, které paní učitelky zadělávají, když chodíme po-O spát. Taky jsem měl penízky, abych si mohl koupit lízátka. Ale jaký! Dostal jsem rytířský štít a na něm byl lízací erb. Supr. Chutnal jako jahody. Pak přišla paní, co nám říkala různé věci o zvířátkách a taky kam se máme dívat. Proč jsou ty kožené dveře zavřené? A co je za nima?, ptal jsem se. Za ty dveře nechoďte. Je to nebezpečné, říkala. Asi byla hodná. Všichni jsme tam ale chtěli jít, protože ze školky jsme věděli, že za koženýma dveřma nic strašidelného není. Jen postýlky. A ty sou fajn. Hlavně když Šárinka nejde domů po-O. Za dveřma byly jen další zvířatka. Myslel jsem si to. Paní zas povídala a ukazovala na křečky. Byly hrozně roztomilý. Jen kluci celkem zlobili. Běhali a mečovali se. Já chvilku taky, protože jsem měl už erb ze štítu slízaný a šlo se s ním dobře bránit. Zas tam byly další kožený dveře. Zavřený. A úlně stejný. Za ty dveře nechoďte, je to nebezpečné, říkala paní. Nikdo ji ale neposlouchal a někdo dveře otevřel. Zvířatek tam bylo o něco míň. Zato to ale byly zase další, úplně stejné dveře. Za ty dveře nechoďte, je to nebezpečné, opakovala paní. Proč jsme ji jen nikdy nevěřili? Nevím, kdo je otevřel, ale musel být hloupý. V další místnosti žádné kožené dveře nebyly. Jen dvoje postranní mála vrátka. Jinak byla úplně prázdná. Prohlíželi jsme si místnost a věděli, že jsme sem asi neměli chodit. Nerad zlobím. Ale vždycky vím, že zlobím, až když je maminka smutná, nebo když se něco rozbije. A maminka tady nebyla. Ani nic rozbitého. Všude jen beton. Kožené dveře se za náma zavřely. Začal jsem se bát. Najednou se rozrazila vrátka. Dovnitř vběhl kostlivec. Škaredý člověk bez kůže a bez masa. Všichni začali křičet a plakat. Strašně jsem se bál. Všichni někam utíkali, ale 3

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí nebylo kam. Kostlivec začal trhat mé kamarády. Nemohl jsem se na to dívat. Běžel jsem k druhým vrátkám. Za nima byla poslední místnost. V rohu stalá moje postýlka, co mám ve školce. Snažil jsem se pod ní zalézt. Ale něco mě studeného chytlo za nohu. Bolelo to. Neutekl jsem mu. Byl to kostlivec. A tahal mě ven. V ten okamžik se vždycky probudím. A je tam vždycky aji ona. Stojí za mým oranžovým závěsem a prohlíží si mě. Pokaždé mi začaruje pusu. Směje se, ale nikdo jiný než já ji neslyší! Stojí ve svém měděném hmoždíří a upřeně na mě čumí. Chce abych se bál. A já se bojím. Srdíčko mě vždycky hrozně bolí. Když si to ale hodně přeju, maminka přiběhne a rožne. Je to ale fakt těžký a zatím se mí povedlo ji přivolat jen taktak. O prsa, jak říká taťka. Maminka je silná a hodná. Je to nejhodnější a nejhezčí maminka na světě. Slíbila mi, že mi s čarodějnicí pomůže. Táta i brácha říkali, že to je jen sen. Prý noční můra. Oni ji ale neviděli! A ani mě neslyšeli křičet! Maminka chtěla vědět, jak ta zlá osoba vypadala. Bál jsem se o tom mluvit, abych babajagu nerozzlobil. Ale maminka říkala, že nás během dne nemůže slyšet, že teď je ta čarodějnice jinde a spí. Navíc jsme šuškali. Už jsem říkal, že moje maminka je chytrá? Poprosila mě, abych tu zlou paní nakreslil. Kreslím rád. A taky nejlíp ze školky. Všichni to říkají. Nakreslil jsem ji, ale bál jsem se a vůbec mě to nebavilo. Když jsem se ale na hotový obrázek podíval, už jsem se moc nebál. Babujagu jsem měl na obrázku. Nemohla se hýbat, ani mi nic udělat. S maminkou jsem pak šel do kuchyně. Dala mi zápalky a řekla, ať obrázek zapálím, že pak se už čarodějnice nevrátí. Mám rád oheň. Moc. Když jsme v kempu na Bečvách, tak v noci vždycky vytáhnu klacek z ohně a běhám s ním. Dá se s ním kreslit do tmy! Ne ale moc dlouho. Všichni mě napomínají, že to je nebezpečné. Teď jsem si ale mohl hrát s ohněm doma! Celá ježibaba shořela jako nic. Zbyl z ní jen popel. Ten jsem s maminkou spláchl do dřezu. Ježibaba na mě můru už nikdy neposlala a už se nestavila!

2. Jak jsem začal hledat „Mami, kdo je ten Bůh, o kterém se hádali ti pánové v rádiu?“ zeptal jsem se asi jako osmiletý. „To nikdo neví jistě.“ „Tak proč se hádali?“ „Navzájem si akorát nerozuměli.“ „Já bych chtěl vědět jistě, kdo je Bůh, ale nechci se hádat.“ „Hádat se nemusíš, když budeš naslouchat ostatním a učit se od nich.“ „A to stačí, abych našel Boha?“ Maminka se zasmála. „Někteří Boha hledali celý život a nenašli ho, nemusí to být lehké. Asi ale musíš mít oči a srdce otevřené.“ „A ty si Boha našla, znáš se s ním?“ „Hmm, já ho nikdy asi pořádně nehledala, ale myslím, že i když někdo Boha nezná, tak Bůh zná ho... Já mám tebe a Míšu, vy mi úplně stačíte. Pokud chceš o Bohu vědět víc, ráda ti pomůžu. Hledat ho musí ale každý sám.“ 3. Jak jsem poprvé vydal za obzor Drogy mě nikdy nelákaly. Nejsem hloupý. Vím, že člověku můžou hodně ublížit.

4

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí Můj nejlepší kámoš mi ale onehdá pustil video z jedné techno akce. Poslouchám metal a rock. Na ňáký disko sračky mě neužije. Mám rád pořádnou hudbu. Na tom videu mě něco okouzlilo. Hudba to teda nebyla. Všichni ale krásně tančili, bylo tam hodně hezkých holek a zdálo se, že i kopec srandy. Vypadalo to jak taneční nebe. A pak jednou přisel s nápadem jít se mrknout na slavnou brněnskou Apokalypsu. Já na Áčku? Znělo mi to jako vtip. Ale dobrý vtip. Proč ne. Uvidím něco úplně nového. A taky tam chodí fakt kočky. Kdyby jen babička věděla, za co utratím její tisícovku, co jsem dostal k osmnáctinám. Můj best friend je hodně chytrej borec. Známe se už od základky, ale to jsem se paradoxně neměli moc rádi. Až co jsem na gymplu a on na obchodní akademii nás život svedl dohromady. A teď nastal čas vyměnit obvyklé prostředí našich pátečních debat nad vodní dýmkou u něj doma za brněnské Boby centrum. K přípravě na akci patřilo prozkoumání terénu. Neskáču po hlavě do neznámé vody. Jaké oblečení? Jak vychytat účes? A ehm, nebudeme si nic nalhávat, jak je to s tím fetem, o kterém jsem slyšel, že tam celkem jede? Děti postmoderního věku a jejich strejda google. Mocná to kombinace poznání a inovace. Tak teda: technosmažky frčí na piku. Ale jsou i další drogy, co účastníci tuctuc-akcí berou. Například extázi. Hodně jsem o ní slyšel. Varovali nás před ní na několika lekcích protidrogové výchovy. Na netu nebyl problém ale nalézt informace, které celkem přesvědčivě zpochybňovali démoničnost té malé pilulky. Dokonce ji používali psychiatři k léčení lidí a prý vcelku úspěšně. Jen americké vládě se to později přestalo líbit. Odkdy je ale americké vláda příkladem morálky a zdravého rozumu, že? A to jako mi ta pilule udělá hezké pocity? Ne. Píšou, že mi jen uvolní z nějakých váčku v mozku jakousi chemikálii, co tam normálně je sama o sobě a co se stejně čas od času uvolňuje. Třeba, když zažiju něco hezkýho. Takže to takový démon není. Jen si ze spížky, o které jsem do té doby nevěděl, vezmu trochu laskomin. Člověk je pak míň unavený. Chápe líp lidi okolo. Nestydí se a líp vnímá hudbu. Se studem bych píchnout potřeboval. S holkama se skoro nejsem schopný bavit. Ve třídě mi říkají Clark Kent, dost posiluju a s mýma brýlema jim asi připomínám onoho superhrdinu. To je asi největší milník mé reputace, ale nijak ho nedokážu využít. Mého nejintimnějšího spojence od dob objevení U2 představuje hudba. A že bych ji měl vnímat intenzivněji? Teda, teda, jsem pro. Hudba duněla míň než na metalovém koncertu. Zato aparatura byla daleko kvalitnější. Chtěl jsem si ukousnout první jen půlku tabletky. Zbylá půlka se mi ale rozdrobila a tak jsem ji slízl z dlaně taky. Pilule sehnal kámoš od týpka, co ho zná z dob paření Quaka. Nějaký starší IT freak. Nevím, jestli takhle chutnají všechny, ale tydle byly to nejhořčí, co jsem kdy dal do pusy. Do hodiny bych měl cítit účinky. Tak a je to. Nastoupil jsem do vlaku, který se nekompromisně řítil do krajin, kde jsem nikdy nebyl. Cítil jsem se, jak když jsem poprvé jel s našima k moři. Místo jsem si našli uprostřed tančícího kotle. Tepající rytmus se odrážel v pohybech všech okolo. Dýdžej na pódiu spokojeně diktoval a dav tancem reagoval. Zavřel jsem oči. Poslouchal jsem. Hudba nebyla tak špatná, jak se o ní mezi mýma metalovýma kamarádama říká. Plynula. Byla veselá. Do někoho jsem omylem praštil loktem. Krásná slečna se na mě usmála a omluvila se mi. Ne, já se omlouvám, praštil jsem do tebe, říkám a směju se. Ne, ty si tančil a já si tě nevšimla, namítá fešanda a mrkla na mě. Wow. Já jsem tančil? Zavřu oči a dál poslouchám hudbu. Zrychluje se mi dech. Teď už není pochyb, že se tu natřásám s celým několika tisícovým davem. Cítím se jak když běžím krajinou. Jak když plavu v jezeře. Jak když vyhraju závod. Jak když dostanu nové cédéčko. Jako když se na mě usměje krásná holka. Tep beatů graduje. Nebo to graduje tep mého srdce? Vedle mě se nechává 5

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí hudbou prostupovat krásná neznámá. Celé její tělo, každý její pohyb jsou odpovědí na pohybující se molekuly vzduchu přicházející z obrovských reprobeden. Víří ve vibracích a já s ní. Nejsme sami. Nikdy jsme nebyli. A nikdy už nebudeme. Všichni tanečníci sdílíme vzduch, vibrace a vše propojující lásku. Naše mysl plave v moři not. Naše tělo v potu. Zavřu opět oči, hudba mě volá. Kam to máme namířeno? Domů. Toto je domov. Celý dav je kmenem, rodinou, jedním organismem. Plujeme společně, odvážně, již nic neočekáváme. Přijímáme každou vlnovou délku, necháme ji sebou procházet a další vlny přichází čím dál tím přívětivější. Pilot za mixážním pultem je jedním z nás. Pod tuto střechu jsme přišli zvlášť, teď ale není nic jiného než My. Spojili jsme se, abychom oslavili pohyb, lásku a porozumění. Teď víme, co věděli naši předci. Společně jsme silnější. Nemusíme se ničeho bát. Jen žít. Tvořit. Být. Teď. Tady. Vyschlo mi v puse. Plastová láhev v mé ruce je prázdná. Na, říká dívka a podává mi svoji vodu. Díky. Tekutina je svěží a dodává mi sílu. Neděkuj, zasmála se kráska a políbila mě na tvář. Vím, co dělat. Tak jak jsem to věděl vždy. Políbím ji zpět. Už nikdy nemůžu být sám. Jsem součástí lidstva, kmene. A v kmenu si pomáháme.

4. Jak jsem se poprvé rozpustil, vypustil a zase napustil Co budeme dělat na silvestra? Na oslavy pouhé změny v kalendáři mě nikdy neužilo. Před víc jak rokem jsem s mojí partou, celkem čtyřma skvělýma lidma, začali chodit na parties. Změnil se mi život. Hudba, vztahy a mysl, která to vše propojovala. Po roce ale nadšení objevitele nového světa opadlo. Přišlo vystřízlivění, krásný vesmír taneční hudby odhalil i špinavá zákoutí zachodků a aktivit, jež by jeden nečekal, že jich bude svědkem. A přišlo taky ponaučení, že lidské tělo a mysl má limity, které se musí respektovat a ctít. Nikdy si nikdo z naší partičky neublížil. Dávali jsme na sebe pozor, kontrolovali se, měli se rádi a pomáhali si. Naše občasné chemické křepčení na techno-večírcích přineslo spoustu radostí, zkušeností, přátelství a podnětů k zamyšlení. Taky jsem ale přišli o propojenost s mainstreamovou společností. O našich zážitcích se člověk nemůže bavit s každým. Jistota nabytá ukočírováním stavů z extáze a kokainu dodala sílu zvědavosti. Cože jsou ty halucinogeny? Tak třeba LSD, které máme nachystané na 31.12. Taková povánoční oslava přechodu do nových zítřků byla panečku něco, na co jsem slyšel. Chata kamarádových rodičů poblíž rakouských hranic poskytla dostatečně přívětivé zázemí. Tripreporty světových psychonautů jsme měli načtené. První krůčky s minimální, téměř nijak se projevující dávkou byly taky za námi. Na brány neprozkoumaných dimenzí duše už chybělo jen zaklepat. Oheň v kamnech prohříval místnost. Z repráčků se linul nádherný, pro mě nový chillout. Naše smečka se hedonisticky rozvalovala na matracích. Už notnou chvíli jsem se bavil vířením barev a vzorců za zavřenými víčky. Čas od času se k nim přidali i emoce, které šimraly mým celým tělem. Byl jsem rád, že žiju, vnímám a mám takové krásné přátele. Nevím, kdy k tomu došlo. Čas je stejně jen zvykem navlékat okamžiky za sebe na nit vědomí, ne? Celý svět se začal vzdalovat v tunelu. Letěl jsem prostorem. Nebo letěl prostor? Kolem mne se měnila realita a všechny vztahy v ní. Perspektivy pohledu se střídali s každým nádechem. Nebo každý okamžik byl jinou perspektivou? Vznášel jsem se klidným vákuem. Tak tady se tvoří myšlenky. Krása. Tak o tom mluvil Platón. Tekl jsem. Ubíhal jsem jako voda. Nic ji-mě nemohlo zastavit. Vždycky tomu tak bylo. Jen jsem potřeboval ten správný úhel pohledu. Tekl jsem. Celé mě tělo se transformovalo. Nic nebylo stálé. Ale to nevadí. Tak to prostě je. Každá kapka mého bytí vískala radostí. Konečně jim věnuju pozornost. Jsou jako malé děti, které mám na starost. A v každé z nich probleskuje elektrická 6

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí jisrka... A nejen v ní. Jiskry jsou všude. Výboje energie, jichž i já jsem součástí a které mě propojují s celým vesmírem. Následuji expanzi výbojů. Nechávám se unášet. Řítím se jak vlna kauzality po dráze domino kamenů. Používat zájmeno Já, jako subjekt uchopující objekty vnímání, nemá již několik aeonů věků smysl. Jasná záře, vycházející z každého výboje se změní na symbolické divadlo. Ťuk ťuk, kdo tam? Boží kuchyně, račte vstoupit. Tak takhle já si hraju, řeklo Bytí. Jsem celou sítí. Jsem prázdnotou. Jsem tvarem i formou. Mimo mě nic není. Já jsem den i noc. Tak, ale teď je čas se vrátit. Už teď víš víc než dost. V tunelu jsem zahlédl plamínek. Rychle se přibližoval a já svištěl jak po tobogánu. Přivítali mě matrace, šero místnosti a rozšířené zornice mých opích spolucestovatelů. Vyměnili jsme si úsměv, protáhl jsem se, kamarádka přiložila do ohně.

5. Jak jsem integroval Co se to děje? Jsem, nejsem? Jsou ostatní? Tydle a další otázky, kterýma nás zásobovala naše učitelka filosofie, mě konečně začaly zajímat. I když to je slabé slovo. Bylo to jediné, co mě zajímalo. Konečně jsem začal chápat o čem to ti Řekové žvanili. Evropská filosofie představovala pěkné divadlo. Pro mě ale mělo nulovou hodnotu. Zato Buddha se jevil, že na něco kápnul. Potřeboval jsem odpověď na otázku, co se to sakra děje. Měl jsem pocit, že se snažím zvednout za tkaničku od bot. A tak jsem se zhluboka nadechl a začal studovat náboženství, psychologii a meditaci. Uvidíme, jestli objevím smysl.

6. Jak jsem si začal hrát na vědce Naše parta se rozpadla, psychonautí výlety ustaly. Vídáme se, ale ne všichni. Máme nové povinnosti na univerzitách. Ale naše psychedelické zkušenosti tvoří stále jádro našich spirituálních východisek, které udávájí směr našim krokům. Mám pocit, že má orientace v realitě se výrazně zlepšila. Spousta načtených knih mi předala užitečné koncepty a šablony, skrze které můžu nahlížet na svět a komunikovat s ostatními. A nejsem sám. Existuje více badatelů, kteří čeří hladiny vědomostí. Nejsme taky žádní noví hráči na scéně. Neseme pochodeň poznání, které stojí v současnosti mimo zákon, ale patří k naší formě života od nepaměti. O to víc si člověk užívá pocit undergroundu. Někdy mám dojem, že přítomnost je vzpomínka. Člověk stále nemůže zodpovědně říci, zda sní, či bdí. Nebojím se sám sobě přiznat, že možná nikdy nic ani vědět nebudu. Pokoušet se o vědění poskytuje ale zábava. Hračkou posledních let je mi vědecká metodologie. Vcelku pomalá, ale dobře komunikovatelná cesta poznání. A sdílení je jedna z nekrásnější věcí.

7. Jak jsem navštívil kamaráda, Áju a dona Lucha Psychedelický kamarád z let minulých žije už dva roky v Ekvádoru. Hledá šamany a učí se tomu, co jsou ochotni mu předat. Píšeme si zřídka, navzájem mapujeme, kam se druhý posunul ve svém nahlížení na svět. Své znalosti psychedelického výzkumu a studií vědomí se stále snažím prohlubovat. Nyní se naskytla možnost podívat se k živé, několika tisícileté tradici psychedelické terapie. Vydal jsem se do rovníkové Amazonie zažít odkaz léčitelů jiných kultur. Akademická zvědavost, touha po psychedelickém dobrodružství, potřeba vyléčit neduhy mysli i těla. To vše se mísilo v kotli důvodů, které mě nakonec přiměli rozbít prasátko, sbalit batoh a koupit letenku.

7

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí Šaman don Lucho, učitel mého přítele, se posadil na malou stoličku. Oheň mihotavě osvětloval ceremoniální chýši. Tváře všech zúčastněných prozrazovaly očekávání, pokoru a důvěru. Kdyby mě někdo v době mého psychedelicko-spirituálního probuzení pověděl, že za šest let se budu dívat na svůj odraz na hladině tmavé husté tekutiny v kalíšku plném ayahuasci, znělo by mi to jako příběh z románu. A přesto jsem té jasné noci spočíval na špalku spolu se dvěma z mých tří nejintimnějších psychonautích přátel obklopen pár dalšími cestovateli, kteří se chystali podstoupit tradiční léčivou ceremonii na druhé straně planety. Asi padesátiletý don Lucho se nám svěřil se svými nejpodstatnějšími zážitky na jeho šamanské pouti. Jak ho vybrali rodiče a starý šaman za nástupce. Jak mu po narození vetřeli prach z chilli papriček pod víčka a jak v ten okamžik započal jeho šamanský výcvik. Dlouhá několikadenní odloučení od lidí v pralese, zasvěcování do přípravy entheogenů a samotných zážitků při pozření posvátných rostlin, to vše představovalo hlavní zaměstnání již tehdy osmiletého šamanského učně. Vykládal nám o svých nejsilnějších spojencích, kde a kdy je potkal, proč by nám mohli pomoci. Hořkou chuť medicíny zahnal kousek zázvoru pod jazykem. Po vypití se skupinka loudavě rozprchla po zahradě. Každý si snažil najít klidné místo, kde by se mohl snadněji do sebe ponořit a čekat na vize. Za patnáct minut slyším první heky a rozplesknutí chrstanců zvratků o kořeny stromu, k tomu určenému. Při pomalém ploužení se k centrálnímu ohni na šamanově zahradě zakouším první lehké účinky psychedelické medicíny. Půda se pode mnou kolíbe jak lodní paluba. Rozvážně odměřuji kroky. Z ohně sálá bezpečné teplo. Slyším jak si šaman volá prvního poutníka na očistu. Posadil jsem se na prkna vedle ohně, přehodil si přes záda pončo a zavřel oči. Z ceremoniální místnosti ke mě doléhá melodie očistného zpěvu. Cítím svůj dech, každý pohyb svalu mého těla. Za víčky se začínájí formovat nejasné obrazce. Odevzdaně pozoruji jak se snaží tetelivě seskupit do smysluplného uspořádání, marně. Sluchové počitky se začínají štěpit. Kolem mne proudí tóny, vibrace, jednotlivé bity audio informací. Nejmenší možné jednotky významu kolem mě víří jako políčka obrázků na filmové pásce. Do proudu bitů se mi rozpadá i vnímání vůně, tepla, kinestetiky, vlastního těla. Každý bit informace je navlečen na niti času, neúprosně tkající moji subjektivní realitu. Otevřu oči. Svět září jasněji, než když jsem oči zavíral. Odkud to světlo přichází? Klidně pohledem zkoumám své okolí. Třpytivé chomáčky paprsků nenápadně probleskují z kamenů, lidí, stébla trávy, stromů, mravenců, ... Kamkoli se podívám má každá entita svůj středobod. Co je to? Esence bytí? Narušené serotoninové dráhy mého ayahuascou opojeného mozku? ... něco se ve mě pohlo, žaludek se ozval s pár námitkami ohledně hořkosti pozřeného nápoje. Jemně zvracení potlačím, třebaže se to nedoporučuje. Nechci přijít o účinné látky před vstřebáním se přes žaludeční epitel, ještě ne. Lehl jsem si a nalezl jsem bezpečné těžiště, které zklidnilo protestující žaludek. „Je tvůj čas, jsi poslední, pojď se mnou. Můžeš chodit?“ zeptal se laskavě kamarád, náš průvodce. Opatrně jsem se postavil na nohy a vydal se k chýši, podpíraný Honzou takovým způsobem, že jsem si nebyl jistý, kdo komu pomáhá. V místnosti vyčkával krásně ustrojený Don Lucho. Jeho úsměv jsem oplatil odhodlaným pokývnutím. Vyslékl jsem se do půl těla a posadil se na špalek před něj. Místnost osvětlovalo slabé světlo ohně, o který se starala šamanova žena. Začal jsem ztrácet pocit gravitace a zpětné vazby z mého těla. Zhluboka jsem se nadechl a vydechl. Pomalu se mi vrátilo důvěrně známé zpevnění zádových svalů z meditačního sedu. „Šaman se ptá, jestli jsi v pořádku?“ překládal mi Honza. „Ano, jen cítím v těle proudění spousty energie.“ Don Lucho přikývl, potáhl z ubalených listů tabáku a má očista začala. 8

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí Cítil jsem kouř, cítil jsem kapky květinové vody dopadající na mojí kůži. Vnímal jsem rytmický pohyb metličky sarapungy kolem mé hlavy. Vytvářela okolo mé kapsli. A šamanův zpěv! To, co začalo jako halekání, se velice rychle změnilo v tu nejkrásnější píseň, kterou jsem kdy slyšel. Jeho krásný hlas mě objal. Za mojí kapslí se začalo něco měnit. Z mlhy okolo mě vystupovaly krásné hory. Chuchvalce mraků se válely všude, pořádně jsem neviděl. Všude okolo mě se rozkládalo neznámo, ale já se nebál, nebyl jsem sám. Síla a odhodlání ve mě rostli, energie se rovnoměrně rozlévala mým tělem. Šaman přiložil ruce k mé hlavě, sklonil se a vdechl mi další proud síly. Krajina okolo mě se rozevřela. Cítil jsem sílu, nebojácnost, čest pokojného bojovníka. Stál jsem v zelením údolí bez stromů, okolo mě se pnuly štíty obrovských hor. Stál jsem tam, s mečem v ruce a obhlížel krvavou masu těl rozprostírající se do dálky. Po kolena mě sahali mý zdecimovaní nepřátelé, nikdo mi nemohl ublížit, všechny jsem pokořil. Píseň vířila mraky a mlhu okolo. Nad hlavou mi prolétla skupina orlů. Mlha pomalu opět houstla, píseň utichala a já se ocitl zpět v chatrči sedíc před šamanem. „Gracias, Don Lucho,“ řekl jsem sebejistě. Šaman se pousmál. Hodil jsem na sebe halenu i pončo a odkráčel zpět k ohni. Síla a vitalita ze mě jen kypěla. Většina ostatních psychonautů již šla nakutě. V tichu jsem seděl u ohně a prožíval své tělo. Cítil jsem se odvážný jako nikdy před tím. Respektoval jsem sám sebe jako nikdy před tím. Všechny bity informací, které mnou procházely, se jako stužky vinuly vajíčkem energie ve středu mého těla. Na spánek jsem neměl pomyšlení. Mé bytí plynulo časoprostorem a já se měl hodně co učit. Mé vědomí se snažilo vychutnat a zapamatovat si tento stav. „Díky za tvůj zážitek,“ překládal mi Honza slova šamana. Už se dávno rozednilo. Seděli jsme okolo stolu. Někteří dokázali sníst i pár soust snídaně. Většina výletníků se zdála ovšem ještě velice křehká. Z očích jim žhuly nesdělitelné prožitky. Mysl stále neměla dostatek času zapojit události minulého večera řádně do našich životů. Don Lucho si teď vyslechl každého zážitek každého z nás a podělil se o své vize, které doprovázely jednotlivé očisty. Všechno se mi jemně chvělo. Narozdíl od ostatních jsem vůbec oka nezamhouřil. Spánek nemohl vyrovnat hladinu DMT v mozku, chemický koktejl v mém mozku pořád pobízel mé vědomí do tance. „To, co jsi mi sdělil, je dobré znamení,“ začal šaman. „Byl jsi zesláblý, potřeboval jsi doplnit energii. Jsi mladý a zdravý, nejsi nemocný. Přivolal jsem duchy, kteří mi pomohli ti energii předat. Zavolal jsem duchy orlů, z kterých je má koruna.“ Mluvil rozvážně a klidně. „Viděl jsem dvě dívky, dívky ze Začarovaných jezer. Zamilovali se do tebe a snažili se, aby ses zamiloval i ty do nich. Ty jsi je ale neviděl. Dívky tě odvedli do své země, kde na tobě pracovali. Předávali ti sílu a umění. Síla Začarovaných jezer je veliká.“ Uznale pokýval hlavou. „Odvedli dobrou práci, síla ti vydrží nadlouho, ale dej si pozor, jak ji užíváš a čemu se vystavuješ. Také jsem ti požehnal. Jsi dobrý člověk. Nechť tě provází štěstí.“

8. Jak jsem potkal předky Felicie přijela do Ekvádoru poprvé ve svých dvaceti letech. Nyní této zemi žije už přes třicet let. Občas se vrátí do rodného Rakouska, ale svůj domov má tady- v Údolí dlouhověkosti v městečku Vilcabamba. Za svůj život potkala několik učitelů, zvídavě zkoumala svoji duši a tělo. Nejvíce si ovšem váží učení El Maestra, El Mescalita, Great Teacher. Naučil ji mnohému. A Felicie chtěla umožnit i ostatním, aby ho mohli potkat.

9

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí „Posvátné léčivé výpravy“, jak je sama označuje, poprvé uspořádala na žádost známých a lidí z okolí. Od té doby se zvěst o Felicině sitterském umu roznesla široko daleko. Bránou její krásné zahrady na úbočí skalnatého údolí ve výšce 1500 metrů nad mořem jsme prošli i my. Do očí mi vyhrkly slzy. Věděl jsem, že jsem ve správných rukách. Felicie pronesla nejkrásnější modlitbu, jakou jsme kdy slyšel. Během asi půl hodiny poděkovala pokorně všemu živému, pomohla uvolnit moji mysl, zbavit ji očekávání a otevřít se přijmout poznání. Účinky vývaru z kůry kaktusu San Pedra se projevují za dvě až tři hodiny. Po třech hodinách, kdy mí kolegové již evidentně putovali, jsem koukal na hvězdy a uvědomoval si tu nejodpornější chuť v puse, co jsem měl možnost za svůj život poznat. „Asi se mé tělo brání účinkům, Felicie,“ šel jsem svědomitě reflektovat své dojmy. „Moc přemýšlíš,“ usmála se šibalsky. „Někdy musíš bedlivě naslouchat svému tělu, všímat si jak k tobě hovoří. Pro nás lidi ze Západu je těžké nemyslet, celý život nás trénují v myšlení. Myšlení dává moc, ale brání ti v přijetí moudrosti. Moudrost nemůžeš dostat, jen přijmout. Vše, co ti chybí je neustále tady,“ a s těmito slovy mě podala další kalíšek medicíny. “Pojď se mnou, Leo,“ chytila mě za ruku a odvedla do přední části zahrady. Rostl tam obrovský trs kaktusů. Mohlo jich být tak dvacet, nejvyšší přes čtyři metry vysoký. Poklonila se mu a ukázala mi na místo v trávě hned pod kaktusem. „Tady si lehni a obejmi Zemi.“ Vnímal jsem hebkou trávu, do obličeje mi svítil měsíc. „Cítíš teď tělo naší Matky, dotýkáš se jí celým svým tělem, vnímáš její vůni, poslouchej, co ti chce povědět,“ šeptala mě do ucha. „Cítíš tlak v břichu? Pozoruj ho, následuj ho, jdi za hadem, bude ti průvodcem. Nemáš se čeho bát, navracíš se zpět odkud jsi přišel.“ Z dálky ke mě doléhal rytmus Felicina šamanského bubnu. Dýchal jsem. Dýchal jsem a pozoroval své tělo. Lovil jsem onen svíravý pocit v mých útrobách. Ten dříve neurčitý pocit napětí se nyní stal přesně umístěným bodem, který se pohyboval. Pohyboval jsem se sním. A najednou to přišlo. Něco se ve mě roztříštilo, jak skleněná skořápka. Jsem zvíře. Já jsem zvíře... Dobrá sice jsem zvíře, ale jsem chytřejší než ostatní zvířata. Jsem chytrá opice... Na zádech jsem cítil jemný vánek, dech všech rostlin a dech všech živočichů, ohřívaný Sluncem a ochlazovaný prostorem. Pod sebou jsem vnímal úrodnou půdu, nános času neochvějně přitahovaný středem naší planety. Do očí mi zářil Měsíc, dohlížející na rytmus vody. Sice jsem opice, ale ne chytrá, na světe jsou daleko chytřejší věci a entity, s daleko obsáhlejšími rámcem poznání a bytí, než jakého Já kdy dosáhnu.... Kdo jsem?... Leoš ... Z rodu lidí... Jak jsem se tu vzal?... Láska tvého otce a matky ti dala život... Kde se tu vzali oni? ... To je dlouhý příběh, hleď. Zaplavila mě smršť obrazů. Celé dynastie mých předků, dříve bezejmenných jedinců bez tváře, začaly vyvstávat před mým zrakem. Všichni ti, kteří předali pochodeň našeho rodu dál. Pochodeň, jež nyní třímám v rukou já. Letěl jsem časem. Zpět. Dál a dál. Mých předků přibývalo, má vděčnost narůstala. Tolik jsem všem chtěl poděkovat. Viděl jsem je krčit se u ohně v jeskyních, lovit zvířata v lesích. Viděl jsem je v korunách stromů, dělat rozhodnutí, která měla za následek i mě. Vize mě vzala dál, vše se zrychlovalo. Navštívil jsem pulzující strom, i kapradí, všechny ty, od kterých život doputoval až ke mě. Rozplýval jsem se v moři, s malými, prapůvodními vyslanci života, buňkami. Velké časoprostorové puzzle končilo u mě. Všechny díly pevně spojeny láskou. Gravitací bytí. Já jsem představoval další díl skládačky, jejíž obraz je někdy nesnadné spatřit. 10

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí Díky. A kdo jsi ty? Já? Já jsem ty. Pohleď. Svět okolo mě se začal nějak měnit. Nevěděl jsem jak, ale něco se zvolna měnilo... Koukal jsem do údolí ozářené Měsícem. Údolí mě přitahovalo. Táhlo mě k sobě. Odevzdal jsem mu. Mé vnímání bytí a přítomnosti se vylouplo z každodenní perspektivy. Vsákl jsem s do objektu poznávání. Nahlížející a nahlížené se stali pouze dvěma póly jedné reality. Bublina praskla a já se rozlil do prostoru. Rostl jsem jako mech na kameni. Plachtil jsem jako pták nad skalisky. Kýval jsem se jako strom vě větru. Vnímal jsem dar předků v celistvosti jejich odkazu. Proč? Proč toto všechno? To Láska je počátkem. Zdrojem, bytím i nadějí. Pohleď. Svět se rozpadl na nekonečno střepů. A v každém z nich spočívaly všechny ostatní střepy. Přede mnou se zjevil dokonalý pulsující fraktál. Přistup. Pohlédl jsem do něj. Vše, naprosto vše drželo pohromadě díky svobodné volbě tvořit, být, spojovat sebe sama, díky nepřítomnosti strachu z přeměny, díky zvědavosti, touze po vývoji, kráse přesahu. Co se to děje? Koukal jsem na tekutý zlatavý kov jak se v prostoru seskupoval do dokonalého ohromného trojúhelníku s koulí v jeho středu. Obrovská masa mě přitahovala. Vyloupl jsem se ze své perspektivy náhledu a sám jsem si odpověděl, Já jsem zrcadlo zrcadel. Nic než ty. Nic než já. „Všechno v pořádku?“ cítil jsem na rameni jemný dotyk Felicie. „Jsem hloupá opice, co si myslí, že je chytrá,“ usmál jsem se. „Všichni jsme rodina, celá Země.“ „Dostal jsi zprávu, El Maestro ti ukázal zrcadlo. Jsi silný, o tebe se nemusím bát. Půjdu zkontrolovat ostatní.“ 10. Jak jsem ... Po mém návratu z jižní Ameriky otevřeli na naši univerzitě originální kurz. Žádá se v něm propojení mých zážitků změněných stavů vědomí s teoretickými poznatky a vědeckými koncepty takovýchto psychologických procesů. Žeby synchronicita mého směřování a incentiv v mém okolí v podobě takového kurzu, nebo jen náhoda a jiný hippík jako já si otevřel v tichosti své malé Béčko? Kdo ví. Každopádně mé nadšení a odhodlání zkoumat vědomí a bytí manifestující se v lidské psyché jen dostalo další palivo. Jako zběsilý jsem se pustil do sepisování svých zážitků. Netušil jsem, který vybrat, tak jsem napsal všechny, stejně jsem si je chtěl sepsat a taky jsem nevěděl, kdy přestat. Pokud se některý čtenář tohoto plátku dostal až sem. Zdravím ho tímto z mé přítomnosti a vyjadřuji citoslovce obdivu. Výše uvedené zážitky by někdo mohl považovat za intimní, já sám bych na ně tak dříve nahlížel. Nyní mě ale připadnou „pouze“ jako zaprášené díly domina. Výsledek jejich pádu mohu prožívat teď a tady. Jako první bych rád rozebral souvislosti počátků experimentování s psychedeliky, které bych v mém případě v současnosti s odstupem času označil za rizikové a nebezpečné, třebaže jsem si počínal zodpovědněji než většina začátečníků. Dále bych se rád poskytl několik konceptů rovin vědomí, které mohou psychedelika indukovat a tak napomohl orientaci ve výše uvedených reportech. A v závěru bych nastínil můj osobní pohled na vliv, jaký na mě měla psychedelika obecně a zkušenost se San Pedrem konkrétně. V práci budu využívat poznatky již dříve prezentované v mých seminárních pracích.

11

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí

Reflexe ve světle vědy A. Psychedelika a mladiství V Česku stejně jako v západním světe protidrogovu výchovu prostupuje heslo „Řekni drogám NE!“. Programy se zaměřují na nácvik odmítání, ne na objektivní informace (Rosenbaum, 2004). Výchova se nese v duchu ideologie a dogmatu, což není až tak překvapivé zvážíme-li, že výuku zprostředkovávají většinou policisté, v lepším případě učitelé dle vládních populistických předpisů. Zde se dostáváme k prvnímu bodu transformace výchovného paradigmatu. Je nezbytné uznat realitu. V roce 2006 mělo navzdory prohibici v Česku zkušenost s nelegální látkou 53.8% osob mladších 18 let, v roce 1996 to bylo 28.5% ( Prajsová J.; Sadílek P.; Csémy L.; Sovinová H., 2008). Lze očekávat, že stoupající trend přetrvá, jak naznačují průzkumy v USA s podobnou drogovou politikou, kde se od roku 1990 do současnosti drží statistika užívání zakázaných drog na 68% (Shedler, J.; Block, J., 1990) (TeenDrugAbuse.us, 2003). Zhoubný dopad má také vládní tendence smazat rozdíly mezi drogami. Omezuje tak možnosti uživatelů zvážit rizika různých drog s velice různými účinky, přestože jsou podobně zařazeny mezi zakázanými a špatnými. V testu upřímnosti by dnešní vlády propadly. Ti z méně důvtipných mladých lidí pak spoléhají nutně na fámy a zavádějící informace. Ty bystřejší děti elektronického věku brzy zjistí díky internetu a důvěryhodným zdrojům jako například webu Erowid nepřesnosti jim podaných informací. Snadno se z vědecky podložených zdrojů dočtou, že drtivá většina uživatelů psychedelik nepostoupí na tvrdší drogy a nestane se závislými, že mnoho legálních drog vykazuje daleko vyšší toxicitu než látky nelegální. Tato kognitivní disonance objektivních informací a antidrogové politiky vede k pocitu podvedení, mladí snadno získají nedůvěru k autoritám a dospělým, stanou se cyničtí k jakékoli informaci od nich a nedbají pak ani smysluplných zdrojů jako jsou třeba streetworkeři či progresivní vyučující. Prostředí mezigenerační nedůvěry v západním světe, postaveném na právech jednotlivce, pak ještě zhoršují snahy některých škol testovat moč a jiné biologické vlastnictví svých žáků na přítomnost zakázaných látek. S adolescenty se zachází „preventivně“ jako s podezřelými. Na amerických školách se tímto aktem přímo porušuje 4. dodatek Ústavy. Od roku 2002 se testování stalo povinné pro všechny studenty veřejných škol, kteří se chtějí aktivně angažovat nad rámec učebních osnov (participace ve školním časopise, zájmových kroužcích, atd.). Omezení má zabránit studentům, kteří v minulosti užili zakázané látky, ovlivňovat zákona poslušné spolužáky a odradit prozatím „čisté“ adolescenty od experimentování. Díky censuře se tak někteří studenti stanou pro svou zkušenost vykázání mimo veřejný občanský život (Boire, 2004). První kontakty se zakázanými látkami proto často proběhnou neinformovaně, impulzivně v prostředí a v kontextu, který maximalizuje rizika. Vědeckou veřejností je přijímaný fakt, že charakter zážitku na psychedeliku a taky rozdíl v užití a zneužití látky, určují dvě proměnné. Set a setting. Psychologický set označuje faktory vycházející ze subjektu, například osobnost, životní historie, očekávání, příprava, nálada před sezením a možná nejdůležitější schopnost důvěřovat, poddat se a otevřít se čemukoli, co nastane. Setting popisuje faktory mimo subjekt, tj. fyzické prostředí, v němž 12

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí se látka podává, psychologickou a emoční atmosféru, již se subjekt vystavuje, jakým způsob se se subjektem zachází a jakou reakci na drogu očekává okolí. Užití silných látek, jakými psychedelika dozajista jsou, může poté mít katastrofální následky v nezodpovědně pojatém setu a settingu. Pokud prohibice nepředchází užívání velice potentních psychoaktivních látek a naopak ve svých důsledcích podporuje nanejvýš nebezpečné aspekty psychedelik, je namístě přehodnotit přístup jaký k těmto látkám a mladým lidem zaujímáme. Inspiraci můžeme hledat v proměně, kterou prodělala sexuální výchova. Měli bychom se snažit pomoci mladým lidem dělat zdravější rozhodnutí, založené na otevřenosti a vzájemné důvěře. V další části mé práce uvádím některé slibné pokusy napravit alarmující situaci. 1) Safety First Jedná se o výchovnou strategii koncipovanou v roce 1999 Dr. Marshou Rosenbaumovou, americkou výzkumnicí podporovanou National Institute on Drug Abuse (NIDA)1, na základě obav o své děti, jenž se dostávaly do věku, kdy větina dětí v USA již experimentuje s drogami. Protože nevěřila konceptu drogové prevence v podobě nácviku odmítání, zastrašování a zkreslených informací vychovávala své děti vlastními metodami. Dopis, který zaslala svému synovi, jež práv nastupoval na střední školu, otiskl deník The San Francisco Chronicle. Dopis se setkal s nadšeným přijetím čtenářů-rodičů a byl přeložen do deseti jazyků. V návaznosti Dr. Rosenbaumová společně s The Drug Policy Agency2 vytvořila vzdělávací projekt, jehož název lze přeložit jako Bezpečnost především (Rosenbaum, 2004). Uvědomovala si, že neříct mladým lidem striktní ne, neznamená nutně drogy propagovat. Její přístup se opírá o stejný princip minimalizace újmy, jako v případě sexuální výchovy. Projekt vychází z těchto stanovisek: ve vztahu k alkoholu a dalším drogám, za účelem eliminace možných problémů, se abstinence jeví jako nejmoudřejší volba. konvenční programy prevence poskytující dezinformace a využívající zastrašování jsou neefektivní, jelikož nedokázaly získat důvěru mladých lidí. náctiletí, ať se nám to libí nebo ne, se rozhodnou sami, zda látky vyzkouší. všichni potřebujeme upřímný, na vědeckých základech postavený drogový vzdělávací program, jelikož Amerika je drogovou kulturou. bezpečnost by měla být závěrečný výsledek jakéhokoli přístupu. Váha zodpovědnosti se značně přesouvá z institucí na rodiče, kterým by na svých dětech ovšem mělo záleže nejvíce, čímž se také značně snižují náklady na celou prevenční politiku. Dr. Rosenbaumová doporučuje rodičům: začít s náctiletými dialog aktivním nasloucháním, zjistit jejich postoj a názory. vzdělávat se o kultuře mladistvých a o podstatě a charakteru užívání drog. zůstat klidný, upřímný a nesoudit. přijmout, že náctiletí si budou dělat svá vlastní rozhodnutí. podpořit je, pokud si náctiletí sami připadnou v kompromitující situaci. 1 2

Národní institut zneužívání drog Agentura pro drogovou politiku

13

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí naučit se, jak pomoci těm, kteří začnou vykazovat známky zneužívání drog. Takový přístup nezapříčiní odcizení se současné konvenční společnosti mladých lidí a vyvaruje se poklesnutí k propagandě. 2) Resilient Education Hlas konstruktivní kritiky současné drogové politiky představuje Dr. Joel H. Brown, výkonný ředitel Center for Educational Research + Development (CERD)3, Berkeley. Konstatuje (Brown, 2004), že současný přístup podporují zpochybňované výkumy, nejednotně interpretovaná data a že v USA je drogová politika spojena s monopolním postavením institucí, které politiku provozují. Vztah k drogám vnímá na škále “prohibice vs. podpora” užívání látek. Přístup minimalizace rizika se nachází přibližně uprostřed. Bezpečnost především je dle Dr. Browna nezbytný prvek, sám o sobě se jeví ale nedostatečný. Klíčovou roli hraje podpůrné prostředí. Snaží se dostat za limity, které představuje zaměření se na řešení problému (např. zneužívaní drog, užívání, nesprávné používání, prevence). Vznikla tak strategie Výchova k nezdolnosti. Brown tvrdí, že i v nepříznivých podmínkách mladí lidé prospívají, pokud jsou přítomny 3 ochranné faktory: propojenost srdečných lidských vztahů. příležitost pro účast, přispění. vysoké očekávání od sebe sama. Studie CERDu dokazují, že za těchto tří faktorů se 80% lidí prospěšně vyvíjí ještě ve středním věku. Facilitátoři Resilient Education se snaží zaměřit na vytvoření příležitostí pro vznik těchto ochranných faktorů následujícími cestami: strategickým začleněním individuální zkušenosti mezi dyády, triády, malé a velké skupiny. poskytnutím informací o drogách a specifických látkách zaměřených na konkrétní kontext (abstinence, použití, zneužití, nesprávné použití). Důležité je nepředkládat učební plán. Resilient Education stojí na osobním upřímném vztahu s facilitátorem, který nabízí informace v okamžicích vhodných k výuce odvíjejících se od zájmu adolescenta a jeho projevů zodpovědnosti. Resilent Education podporují studie pokusů vytvořit tzv. Resilient školy, kde se zneužívání drog signifikantně snížilo (Battistich & Hom 1997; Battistich et al. 1991; Battistich et al. 2000 v (Doblin, R.; a kolegové, 2008)). Efektivní vzdělávací praxe však stále bývá obětovaná za drahé předem připravené učivo, které často ani nevytvořili psychologové. Brown také uvádí obecné principy Resilinet Education: užití strategie zahrnující intrinsickou motivaci studentů. dovolit mladým bezpečně experimentovat s prováděním rozhodnutí. vytvoření zdravé demokratické vzdělávací komunity. podpora vlastního prozkoumávaní emocí spojených s nepřízní, které mladí prožívají. Tyto metody jsou ve své podstatě nezávislé na drogovém kontextu. Základ netvoří fixované učební osnovy, ale flexibilní přístup snažící se o mobilizaci 3 ochranných faktorů, interakce s facilitátorem a důvěra v jeho profesionální taktnost. CERD svojí podporou profesionální taktnosti facilitátora zajišťuje přínos i pro facilitující stranu, vzniká tak vzájemně prospěšný vztah. 3

Centrum pro výzkum a rozvoj vzdělávání.

14

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí Pro tento program také hovoří jeho cena. Dle Browna stačí zahrnout výše zmíněné strategie do chodu školy, mít na paměti především zlepšení vztahu mezi učiteli a student a výsledem se projeví v celoživotním růstu. Otevřenost dospělých, necenzurované informace a nepředávaní prostých instrukcí zvyšuje věrohodnost dospělých Brown zdůrazňuje pojetí vzdělávání jako procesu. Prožívání procesu vývoje učí mladé rozhodovat v otázkách drog. Nedostatek této zkušenosti zaměřené na proces vede k zážitkové náhradě. B) Psychedelická zkušenost Termín psychedelika poprvé použil britský psychiatr Humphry Osmond v dopise Aldousi Huxleymu roku 1956 pro označení meskalinu a LSD. Vychází z řeckého psyché (duše) a delein (manifestovat), překládáno jako mysl manifestující látky. Užití látek s psychedelickým potenciálem lze doložit v mnoha kulturách a po celém světe v tradičním rituálním kontextu (Mckenna, 1993). 1. Dělení dle Walter N. Pahnkeho Walter N. Pahnke (1966), harvardský psychiatr, načrtl na základě řízených experimentů s LSD několik úrovní stavů, jež jsou psychedelika schopna indukovat. Psychotickou psychedelickou zkušenost charakterizují intenzivní negativní zážitky strachu až k bodu paniky, paranoidní bludy, absolutní zmatenost, narušení abstraktního usuzování, výčitky svědomí, deprese, izolace a somatické obtíže. Všechny tyto projevy mohou být velmi silného stupně. Psychodynamická psychedelická zkušenost se projevuje dramatickým vstoupením dříve nevědomého nebo předvědomého materiálu do vědomí. Abreakce a katarze představují elementy subjektivně prožívané jako vlastní znovuprožití událostí z minulosti, nebo jako symbolické znázornění významných konfliktů. Kognitivní psychedelická zkušenost se vyznačuje úžasně jasným myšlením. Na problémy může být nahlédnuto z neotřelé perspektivy. Vnitřní vztahy mnoha úrovní nebo dimenzí lze spatřit všechny najednou. Kreativní zážitky mohou mít něco společného s tímto druhem psychedelické zkušenosti, ale tato možnost musí počkat na výsledky budoucích experimentů. Estetická psychedelická zkušenost charakterizuje změna a zintenzivnění všech senzorických modalit. Mohou nastat fascinující změny pocitů a percepce, tzv. synesthesia, kdy zvuk může být „viděn“, objekty se jeví pulzující a „ožívají“, obyčejné věci se zdají naplnění ohromnou krásou, hudba nabývá neuvěřitelné emotivní síly, subjekt spatřuje vidiny nádherných barev, propracovaných geometrických vzorů, architektonických forem, krajin, téměř cokoli představitelného. Psychedelický peak (vrchol), kosmická, transcendentální nebo mystická zkušenost. Poslední typ psychedelické zkušenosti se označuje vice termíny. Ze studie zpráv o spontánních mystických zkušenostech zaznamenaných během historie lidstva v téměř všech kulturách a náboženství Pahnke (1966) odvodil devět psychologických charakteristik. Po podrobení experimentu (viz níže) se tyto charakteristiky prokázaly identické pro spontánní i psychedelické zkušenosti. 1. Jednota - pocit vesmírného souladu dosažený pozitivní transcendencí ega. Ačkoli obvyklý pocit identity nebo ega se vytratí, vědomí a paměť nezmizí. Namísto toho si osoba začne intenzivně uvědomovat, že je součástí dimenzí mnohem rozlehlejších a větších než ona sama. Kromě následování cesty „vnitřním světem“, kde externí smyslové vjemy jsou opuštěny, lze 15

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí jednotu prožít skrz vnější svět a tak se osoba cítí součástí všeho (například objektů, lidí, vesmíru). Jednodušeji a elegantněji vyznívá anglické „all is One“. 2. Transcendence času a prostoru - znamená cítit za hranice minulosti, přítomnosti a budoucnosti, za běžný tří-dimenzionální prostor ve sférách nekonečnosti a věčnosti. 3. Hluboce procítěná pozitivní nálada - zahrnuje elementy radosti, požehnání, míru a lásky dosahující nesmírné intenzity, často doprovázená slzami. 4. Pocit posvátnosti - neracionální, intuitivní, poklidná reakce úžasu a údivu v přítomnosti inspirující reality. Podstatnou součástí je úžas, pokora a oddanost, i když tradiční teologické nebo náboženské termíny není nutné v popisu použít. 5. Noetická kvalita - označuje, dle Williama Jamese, pocit vhledu či iluminace na intuitivní, neracionální úrovni s ohromnou silou jistoty. Subjektivně se jí připisuje status nejzákladnější reality. Toto vědění se neprojevuje nárůstem faktů, ale získáním psychologického, filosofického nebo teologického vhledu. 6. Fenomén paradoxu - logické kontradikce se při důkladné analýze popisů stanou zřejmé. Jedinec může zažít například „totožnost protikladů“, přitom si udržet konzistenci pojetí sebe a světa jak v okamžik zážitku, tak i po něm. 7. Údajná nesdělitelnost - zážitek je mimo hranice slov, neverbální a nemožný popsat. Přesto jedinci trvající na nesdělitelnosti zkušenosti se pokouší elaborovaně komunikovat svůj zážitek. 8. Pomíjivost - psychedelický peak (vrchol) nepřetrvává ve své plné intenzitě, namísto toho přechází ve svůj odlesk (orig. afterglow) a přetrvává pouze jako vzpomínka. 9. Přetrvávající pozitivní změny v přístupu a chování - k sobě, ostatním, životu a zážitku samotnému. Pro úplnost je nutné podotknout, že výsledná zkušenost závisí samozřejmě na dávce látky sloužící ovšem pouze jako spouštěč či facilitující agent. Daleko více kritické se jeví extra-chemické proměnné - set a setting. Psychologický set označuje faktory vycházející ze subjektu, například osobnost, životní historie, očekávání, příprava, nálada před sezením a možná nejdůležitější schopnost důvěřovat, poddat se a otevřít se čemukoli, co nastane. Setting popisuje faktory mimo subjekt, tj. fyzické prostředí, v němž se látka podává, psychologickou a emoční atmosféru, již se subjekt vystavuje, jakým způsob se se subjektem zachází a jakou reakci experimentátor na drogu očekává. 2. Dělení dle Alana Wattse Podobně Alan Watts (Masters, a další, 1966)(1968), britský filosof a religionista, zaznamenal čtyři dominantní charakteristiky projevů psychedelik v experimentech ukazující opět na prakticky totožné projevy psychedelické a mystické zkušenosti. Koncentrace na přítomnost - zpomalení toku vnímaného času. Snížení kompulzivního plánování a očekávání budoucnosti. Jedince si začne být vědom enormního významu a zajímavosti aktuálního dění. Pozorování lidí v každodenním shonu se může jevit jako projev neschopnosti vnímat krásu okolo a spěchající lidé v ulicích dokazují, že jejich přemíra orientace na budoucnost je vykoupena úzkostí, jež může vymazat všechny výhody předvídavosti lidské rasy. Uvědomění polarity - jasné prozření, že stavy, věci a události, které obyčejně pokládáme za protikladné, jsou vzájemně závislé. Jedinec vnímá explicitně rozdílné objekty jako implicitně stejné: 16

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí self a ti ostatní, subjekt a objekt, pravá a levá, muž a žena, pevnost a prostor, figura a pozadí, puls a interval, svatí a hříšníci, .... Každý lze definovat pouze vymezením vůči zbytku. Prvky mají vůči sobě transakční vztah: např. kupování a prodávání, bez jednoho nemůže existovat druhé. Jak uvědomění polarity nabývá na intenzitě, jedinec pociťuje, že on sám je polarizovaný s externím vesmírem v takové míře, že se vzájemně obsahují. Psychedelická zkušenost může díky takovým nevšedním pocitům zapříčinit zmatenost, paranoiu a děs, přestože jedinec cítí svůj vztah ke světu tak, jak je popisovaný biology, ekology a fyziky, kdy se člověk cití jako sjednocené pole organismu a prostředí. Uvědomění relativity - subjekt vnímá sebe sama jako spojení v nekonečné hiearchii procesů a bytostí, pohybující se od molekul přes bakterie k hmyzu a lidem a možná k andělům a bohůmhiearchie, na niž každá úroveň je ve stejné situaci. Bytost na každé úrovni si připadá v centru svého vesmíru, s nepoměrně velkými věcmi nad ní a menšími pod ní. Poté následuje již krůček k prozření, že všechny formy života pouze variují ústřední téma: všichni jsme jednou bytostí dělající tu samou věc tolika způsoby, kolika jen je možné. Mystická a psychedelická zkušenost člověku umožňuje spatřit, že všechny tyto „Já“-centra jsou ve skutečnosti on sám: ne ovšem jeho povrchní ego, ale to, co hinduismus nazývá paramatman - Self všech self. Stejně jak nám sítnice umožňuje vidět nespočet impulsů v podobě světla, tak nám mystická zkušenost ukazuje nespočet individualit jako jedno Self. Uvědomění věčné energie - často ve formě intensivního bílého světla, jež se zdá být jak proudem v našich nervech, tak záhadným E=mc2. Toto tvrzení může znít megalomansky nebo jako velikášský klam, avšak jedinec fenomenologicky jasně vnímá jednotnou energii veškeré existence a že tato energie je i jeho bytím. Podobné pojetí nepopírá smrt, energie pulsuje. Stejně jako vrchol a následný sestup vlny. Proto se prakticky nemáme čeho bát, jelikož my sami jsme věčnou energií vesmíru hrající si před sebou samým na schovávanou. V podstatě se jedinec ve svém prožitku stane bohem, jelikož bůh je vše, co existuje. 3. Dělení dle Masterse a Houstonové Ve své příručce pro psychedelické terapeuty z roku 1966 tato dvojice psychiatra a religionistky uvádějí základní klasifikaci čtyř rovin vědomí, které se mohou během psychedelického sezení projevit. senzorická úroveň - subjekt zažívá změny vnímání ve všech senzorických modalitách. Ego zůstává zachované. rekolektivně-analytická úroveň - introspektivně laděná část sezení. Subjekt se zabývá osobními problémy, vztahy, cíly. Nahlíží na problematiku z nové perspektivy. symbolická úroveň - eidetické obrazy ve formě symbolů zaplavují vědomí. Zintenzivnění pocit historické kontinuity. Subjekt součástí symbolického dramatu či rituálu. Integrativní úroveň - úroveň psychologické integrace, iluminace, pocit fundamentální positivní transformace. Představy, obrazy, tělesné vjemy a emoce se spojují, kulminují. Přetrvává pocit sebeporozumění, sebetransformace, mystické jednoty.

17

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí C) Závěr Již jsme uvedl, co jsem zažil. Nabídl rámec, kterým lze mé zážitky uchopit. Na konec už snad jen zbývá nevědecky dodat, co všechny mé zážitky znamenají pro mě. Zpětně není snadné vybrat, který z okamžiků v mé minulosti hrál větší roli než ostatní. Co dokážu zhodnotit, je ale vliv mé ekvádorské výpravy. Dle všech parametrů jsem zažil mystickou zkušenost. Zvláštní slovo, zvláštní škatulka. Rozhodně nemám pocit, že bych měl koho, co učit, zakládat náboženství nebo hlásat pravdu Boží. Má zkušenost, ať už se ji dá jakákoli nálepka, mě pomohla cítit se ve světe jako doma. Ctít více lidi okolo sebe a chápat každého jako výsledek padajících kostek domina, jejichž řada sahá až převelice daleko. Z intelektuálního chápání světa se stalo více emotivní. Emotivní ne ve smyslu lability, ale zakotvenosti v těle, pocitu zpětné vazby mého vnímání reality. Je to postoj, vztah ke světu a sám k sobě. A jako takový se může měnit. Vše se transformuje. I tento postoj se bude nejspíš vyvíjet. Přesto mám ale pocit, že jsem se dotkl něčeho, co léčí. Co má smysl hledat. Návrat z Ekvádoru domů pro mě nebyl lehký. Očekávala se ode mě spousta rolí, které si vyžadovaly staré vzorce fungování. Spousta podnětů pro citlivé smysly. Musel jsem hledat rovnováhu mezi vnímavostí a přehlcením podněty versus otupělostí a prázdnotou. Ale ani rovnováha není stav, je to skotačivý proces, který vyžaduje naši bdělost a odvahu. Můj intenzivní prožitek propojení se vším živým, téměř naivně dětsky prožívaný v překrásném Ekvádoru, prošel nelehkou zkouškou po návratu do Evropy. Destrukce přírody a všudypřítomný pokřivený vztah k naší planetě zaplavili mé smysly. Mám právo poučovat ostatní? Soudit je? Na základě mé zkušenosti? Je má zkušenost nadřazenější té jejich? Nebo si mám zacpat oči a uši a pelášit pryč z civilizace, jak to udělali jiní? Prožil jsem přece mystickou zkušenost, povídal si Gaiou, vlastními předky. (smích autora) Pokud nesouhlasím s konáním ostatních na základě mé zkušenosti, jež nesouhlas podmiňuje, měl bych se snažit zpřístupnit moji zkušenost ostatním. Mohu napsat tisíce knih a mluvit na stovkách konferencích, ale nedosáhl bych ničeho jiného než křesťané se svou Biblí. Zkušenost musí být přímá. Jinak je to pouze její záznam. Technik jak lidem nabídnout v dnešním konzumním světe ke konzumaci zkušenost obdobné té mojí existuje hned několik. Abych jmenoval alespoň několik: od meditací, přes trans až po psychedelické látky. Ta nejkratší cesta, psychedelika, nemusí být nejbezpečnější cesta. Empirická data pro srovnání bezpečnosti ovšem neexistují, proto se tvrzení o nebezpečnosti psychedelik zakládají na anekdotických dokladech a zjednodušující stereotypizaci drog, navíc bez přihlédnutím k faktorům ovlivňujícím výsledný efekt. Jako člověk, zvídavá bytost a výzkumník se cítím na správné cestě. Pomoci vědě porozumět účinkům psychedelik na lidskou psychiku a tělo. Současně vnímám povinnost na základě mého současného poznání propojenosti všeho života jednat. Jako vědec mám nástroje, jimiž lze poukazovat na tuto propojenost projevující se například ve vztahu lidského zdraví a jeho prostředí. Mé různorodé životní okamžiky se setkávají v přítomnosti, na křižovatce, z níž vedou dvě souběžné cesty. Jednak studium lidského vědomí a psychedelické terapie a za druhé studium environmentální psychologie. Obé má silné implikace pro tvorbu legislativy a od ní se odvíjející politiky, jež by umožnila lidem větší svobodu v myšlení a cítění a rozšířila význam toho, čemu říkáme 18

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí člověk. Lidská bytost není pouhou psychologickou, sociální a biologickou jednotkou, má smysl a existuje pouze v rámci svého prostředí. Proto by rozličný lidský biotop, vztah bio-psycho-sociální jednotky k němu a techniky k subjektivnímu zkoumání tohoto vztahu jedincem měli být předmětem zkoumání psychologů.

"You may say that I'm a dreamer But I'm not the only one I hope someday you'll join us And the world will live as one" John Lennon

19

FSS MU, PSY265: Mé lekce serfování vlnami vědomí

Literatura Prajsová J.; Sadílek P.; Csémy L.; Sovinová H. 2008. CEPROS. Centrum výzkumu protidrogových služeb a veřejného zdraví. [Online] 3 24, 2008. http://www.cepros.cz/rodice/nove-vyzkumy/zmenypostoje-spolecnosti-k-drogam-mezi-roky-1996-a-2006.html. Boire, R.G. 2004. Dangerous Lessons: Urine Testing in Public Schools. Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies. 2004, Vol. XIV, 2. Brown, J.H. 2004. Drug Education and a Resilient (Re)action. Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies. 2004, Vol. XIV, 2. Doblin, R.; a kolegové. 2008. MAPS Rites of Passage Project. Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies. [Online] 2008. http://www.maps.org/ritesofpassage/youngpeople.html. Masters and Houston. 1966. The Varieties of Psychedelic Experience. New York : A Delta Book, 1966. 440-09289-245. Mckenna, Terence. 1993. Food of the Gods: The Search for the Original Tree of Knowledge A Radical History of Plants, Drugs, and Human Evolution. s.l. : Bantam, 1993. 0553371304. Pahnke, Walter N. 1966. Drugs and Mysticism. The International Journal of Parapsychology. 1966, Vol. VII, 2, pp. 295-313. Rosenbaum, M. 2004. The Safety First Approach. Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies. 2004, Vol. XIV, 2. —. 2004. The Safety First Approach. Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies. 2004, Vol. XIV, 2. Shedler, J.; Block, J. 1990. Adolescent Drug Use and Psychological Health. Berkley : American Psychologist, 1990. TeenDrugAbuse.us. 2003. Statistics on Teenage Drug Use. Teen and drug abuse. [Online] 2003. http://www.teendrugabuse.us/teen_drug_use.html. Watts, Alan. 1968. Psychedelics and Religious Experience. The California Law Review. 1968, Vol. 56, 1, pp. 74-85.

20