Ma sa r y k o v a u n iv er z ita Ekonomicko-správní fakulta Studijní obor: Hospodářská politika a mezinárodní vztahy
STRATEGIE SKUPINY ČEZ V REGIONU STŘEDNÍ EVROPY Strategy of CEZ Group in the Region of Central Europe
Diplomová práce
Vedoucí diplomové práce:
Autor:
Doc. PhDr. Břetislav DANČÁK, Ph.D.
Mgr. Jan ZAPLETAL
Brno, 2013
Masarykova univerzita Ekonomicko-správní fakulta
Katedra ekonomie Akademický rok 2010/2011
ZADÁNÍ DIPLOMOVÉ PRÁCE
Pro:
ZAPLETAL Jan
Obor:
Hospodářská politika a mezinárodní vztahy
Název tématu:
STRATEGIE SKUPINY ČEZ V REGIONU STŘEDNÍ EVROPY Strategy of CEZ Group in the Region of Central Europe
Zásady pro vypracování Problémová oblast: Cíl práce: Postup a použité metody: Práce si klade za cíl zmapovat problematiku dramatické expanze skupiny ČEZ v regionu střední a východní Evropy. Jedním z klíčových principů této práce bude porovnání stanovených cílů a dosažených výsledků investičních projektů v Rumunsku a Bulharsku. Pro tuto analýzu bude použito primárních dostupných pramenů. V práci pak bude zohledněna problematika prodeje elektrické energie s ohledem na různé právní nastavení v jednotlivých zemích, problematika stanovování výkupních cen, nastavení evropského legislativního rámce energetické politiky a s tím spojená postupná konsolidace zájmů Skupiny ČEZ ve vybraných zemích. V potaz bude brána i celková pozice regionu z hlediska energetické bezpečnosti a dopady globálních tlaků na politiku Skupiny ČEZ. Základní tezí práce je, že Skupina ČEZ zhodnotila tržní situaci ve východní Evropě jako vhodnou pro masivní růst i s ohledem na pozitivní ukazatele z hlediska růstu na energetických trzích. Daný region se stále do jisté míry nachází ve fázi transformace v postkomunistickém období a ČEZ tudíž proto tuto oblast vnímal jako vhodnou k expanzi. Pro prosazení se v regionu byla do značné míry i klíčová vnitřní konsolidace skupiny, která probíhala pod názvem VIZE 2008 a byla jedním ze základních předpokladů na úspěch.
Rozsah grafických prací: Rozsah práce bez příloh:
předpoklad cca 10 tabulek a grafů 60 – 70 stran
Seznam odborné literatury:
Youngs, Richard. Energy security :Europe's new foreign policy challenge. New York : Routledge, 2009. xiv, 230 s.
Waisová, Šárka. Evropská energetická bezpečnost. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 203 s.
Smith, Keith A. Russia and European energy security :divide and dominate. Washington, DC : Center for Strategic and International Studies, 2008. iii, 26 s.
Vedoucí diplomové práce:
Doc. PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D.
Datum zadání diplomové práce:
4. 3. 2011
Termín odevzdání diplomové práce a vložení do IS je uveden v platném harmonogramu akademického roku.
…………………………………… vedoucí katedry
V Brně dne 4. 3. 2011
………………………………………… děkan
J m é no a p říj me ní a ut or a:
Jan Zapletal
Ná ze v di pl o mo vé práce : Ná ze v pr áce v a ngli č t ině:
Strategie Skupiny ČEZ v regionu střední Evropy Strategy of CEZ Group in the Region of Central Europe
Kat e dra :
Katedra ekonomie – Ekonomicko-správní fakulta
Ve do uc í d ipl om ové p rá ce:
Doc. PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D.
R ok o bhaj o by:
2013
Anotace Tato diplomová práce se zabývá problematikou působení Skupiny ČEZ v regionu jihovýchodní Evropy, jmenovitě v Rumunsku a Bulharsku. Hlavním cílem této práce bylo prozkoumat klíčovou oblast působení, záměry a výsledky této expanze v daném regionu. V potaz bylo bráno také to, že se jedná o rychle se rozvíjející ekonomické prostředí, kde docházelo k procesům liberalizace energetického trhu. Tento liberalizační proces je také vnímán z roviny evropského vývoje energetické politky.V textu je tedy tento vývoj evropské energetické politiky nastíněn a v souvislosti s tím je byla také vnímána globálního prostředí, ve kterém firmy v dnešní době velké korporace působí.
Annotation This thesis is concerned with the activities of CEZ Group in the region of South-East Europe, namely in Romania and Bulgaria. The main goal of this thesis was to explore the crucial field of activities, stated goals and results of investment activities in the region. It was also taken into account that the region is developing fast and was going through the processes of liberalization of energy markets. The whole process of liberalization is also connected to the broader European energy policies and strategies. In the text there is also brief overview of the development of energy policies at European level and the context of global economic processes which are influencing strategies of big corporations.
Klíčová slova Energetika, Skupina ČEZ, EU, globalizace, korporace, Rumunsko, Bulhrasko, elektřina, liberalizace, expanze, větrná energie, větrný park, obchododání s energií.
Keywords Energetics, CEZ Group, EU, globalization, corporation, Romania, Bulgaria, electricity, liberalization, expansion, wind energy, wind farm, trading scheme with energy
Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci Strategie Skupiny ČEZ v regionu střední Evropy vypracoval samostatně pod vedením Doc. PhDr. Břetislav Dančák, Ph.D. a uvedl v ní všechny použité literární a jiné zdroje v souladu s právními předpisy, vnitřními předpisy Masarykovy univerzity a vnitřními akty řízení Masarykovy univerzity a Ekonomicko-správní fakulty MU. V Brně dne 26. dubna 2013 vlastnor uční podpis autora
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval jak své rodině, která mi byla oporou nejen v době mého studia, ale i v životě celkově, tak i svým přátelům, kteří mě při psaní této práce motivovali a poskytovali morální podporu. Chtěl bych také poděkovat doc. PhDr. Břetislavu Dančákovi, Ph.D. za inspiraci se daným tématem zabývat.
ÚVOD ...................................................................................................................................................................13 1
OBECNÉ VYMEZENÍ GLOBALIZACE .................................................................................................16 1.1 TEORETICKÉ VÝCHODISKO GLOBALIZACE ..............................................................................................17 1.2 DOPADY GLOBALIZACE Z EKONOMICKÉHO HLEDISKA ............................................................................17 1.3 ROLE TRHU A STÁTU V RÁMCI GLOBALIZACE ................................................................................................18
1.3.1 Základní ekonomické spory ve fungování globalizace............................................19 1.3.2 Pozice států v rámci globalizace............................................................................21 2. GLOBÁLNÍ ROLE KORPORACÍ................................................................................................................22 2.1. HISTORICKÝ VÝVOJ ROLE KORPORACÍ .........................................................................................................22 2.2. NADNÁRODNÍ A GLOBÁLNÍ SPOLEČNOSTI ....................................................................................................23 2.3. PRÁVNÍ PROBLEMATIKA GLOBÁLNÍHO PROSTŘEDÍ .......................................................................................24 3. ZAHRANIČNÍ INVESTICE A EKONOMICKÝ RŮST .............................................................................26 3.1 STRATEGICKÉ SPOJENÍ FIREM........................................................................................................................28
3.1.1 Fúze ......................................................................................................................28 3.1.2 Akvizice.................................................................................................................29 3.2 MOTIVY FÚZÍ ................................................................................................................................................29 3.2 PRINCIP SYNERGIE ........................................................................................................................................30
3.2.1 Operační synergismus ...........................................................................................30 3.2.2 Finanční synergismus ............................................................................................32 4. ENERGETICKÁ POLITIKA.........................................................................................................................33 4.1 STRATEGICKÝ RÁMEC EU K ENERGETICKÉ POLITICE ....................................................................................34
4.1.1 Problematika post-materiálních hodnot.................................................................35 4.1.2 Energetická bezpečnost .........................................................................................36 4.2 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY ....................................................................................................................................37 4.3 VÝVOJ EVROPSKÉ ENERGETICKÉ POLITIKY ...................................................................................................38 4.4 PROCES LIBERALIZACE TRHU ........................................................................................................................39 4.5 ZÁKLADNÍ DOKUMENTY A MILNÍKY ..............................................................................................................41
4.5.1 Bílá kniha: Energetická politika pro Evropskou unii ..............................................41 4.5.2 Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energií.............................................42 4.5.3 Stav energetické politiky v 21. století .....................................................................44 4.5.4 Zelená kniha: Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii............................................................................................................................45 4.6 STRATEGICKÉ PŘEZKUMY ENERGETICKÉ POLITIKY .......................................................................................45
4.6.1 První strategický přezkum .....................................................................................45 4.6.2 Druhý strategický přezkum ....................................................................................46 4.6.3 Klimatické otázky ..................................................................................................47 5. FUNGOVÁNÍ TRHU S ENERGIEMI ..........................................................................................................48 5.1 ZÁKLADNÍ LIBERALIZAČNÍ OPATŘENÍ ...........................................................................................................48 5.2 OBCHODOVÁNÍ S EMISNÍMI POVOLENKAMI ...................................................................................................48
5.2.1 Nástin vývoje obchodování s emisemi....................................................................49 5.2.2 Fungování ETS......................................................................................................49 5.2.3 Národní alokační plán ...........................................................................................51 5.3 UNBUNDLING ................................................................................................................................................52 6. ENERGETICKÁ POLITIKA V JEDNOTLIVÝCH STÁTECH................................................................54 6.1 ENERGETICKÁ POLITIKA ČR V OBDOBÍ PO LISTOPADU 1989 .........................................................................54 6.2 RUMUNSKÉ INVESTIČNÍ PROSTŘEDÍ ..............................................................................................................56
6.2.1 Stručné geografické vymezení................................................................................56 6.2.2 Obecná energetická struktura Rumunska...............................................................57 6.2.3 Ekonomický vývoj země .........................................................................................57 6.2.4 Energetický sektor .................................................................................................59 11
6.3 BULHARSKÉ INVESTIČNÍ PROSTŘEDÍ ............................................................................................................. 63
6.3.1 Stručné geografické vymezení ................................................................................63 6.3.2 Obecná energetická struktura Bulharska ...............................................................64 6.3.3 Ekonomický vývoj země .........................................................................................65 6.3.4 Energetický sektor a jeho vývoj..............................................................................66 6.3.5 Stanovení bulharských vládních priorit v energetice ..............................................68 6.3.6 Privatizace ............................................................................................................68 6.3.7 Liberalizace trhu s elektřinou ................................................................................70 7. ČEZ .................................................................................................................................................................. 71 7.1 HISTORIE PODNIKU ....................................................................................................................................... 71 7.2 VZNIK SKUPINY ČEZ A JEJÍ STRUKTURA ...................................................................................................... 72 7.3 STRATEGIE ROZVOJE SKUPINY ČEZ ............................................................................................................. 74
7.3.1 Posílení efektivity ..................................................................................................74 7.3.2 Posílení struktury a fungování zahraničního portfolia společnosti .........................74 7.3.3 Navýšení podílu zdrojů obnovitelné energie v rámci skupiny..................................76 8. SKUPINA ČEZ V RUMUNSKU ................................................................................................................... 78 8.1 DISTRIBUCE A PRODEJ ENERGIE .................................................................................................................... 78 8.2 VĚTRNÝ PARK FANTANELE A COGEALAC .................................................................................................... 79 8.3 ZELENÉ CERTIFIKÁTY ................................................................................................................................... 81 8.4 HYDROELEKTRÁRNA TMK .......................................................................................................................... 81 8.5 NEDOKONČENÉ PROJEKTY ............................................................................................................................ 82 8.6 VÝVOJ V LETECH 2010 - 2012 ...................................................................................................................... 83 8.7 HODNOCENÍ PŮSOBENÍ V RUMUNSKU........................................................................................................... 86 9. ČEZ V BULHARSKU..................................................................................................................................... 88 9.1 DISTRIBUCE ELEKTRICKÉ ENERGIE ............................................................................................................... 88 9.2 ELEKTRÁRNA VARNA - TEC VARNA EAD................................................................................................... 89 9.3 DALŠÍ PROJEKTY .......................................................................................................................................... 91 9.4 VÝVOJ V LETECH 2010-2012 ....................................................................................................................... 91 9.5 HODNOCENÍ PŮSOBENÍ V BULHARSKU ......................................................................................................... 94 ZÁVĚR................................................................................................................................................................. 96 PRIMÁRNÍ ZDROJE....................................................................................................................................... 103 SEKUNDÁRNÍ ZDROJE................................................................................................................................. 106 INTERNETOVÉ SERVERY ........................................................................................................................... 109 SEZNAM GRAFŮ............................................................................................................................................. 111 SEZNAM OBRÁZKŮ....................................................................................................................................... 111 SEZNAM TABULEK ....................................................................................................................................... 111 PŘÍLOHY .......................................................................................................................................................... 112
12
Úvod Velké energetické společnosti a skupiny společností se společným mateřským centrem se staly v posledních desetiletích nedílnou součástí světové ekonomiky. Tento proces je bezesporu jedním z důsledků změn, které s sebou nese propojování globální ekonomiky a liberalizace energetických trhů v Evropě i ve světě. Tím dochází nevyhnutelně k situaci, že velké energetické skupiny1 se snaží o expanzi nejen v národním či lokálním měřítku, ale i z hlediska mezinárodního. Z hlediska mezinárodních investičních toků je vnímatelné, že zejména oblasti s rozvíjejícími se trhy byly a jsou pro globální skupiny velmi lákavou destinací, neboť v těchto oblastech dochází k rapidním změnám a dramatickým vývojovým procesům. Tyto země se staly v mnoha ohledech terčem „velkých energetických hráčů“. V případě Rumunska a Bulharska pak došlo k další akceleraci liberalizace v souvislosti s přístupovým procesem těchto zemí do Evropské unie (European Union – EU), kdy byly postupně odstraňovány překážky zabraňující volnému obchodu mezi zeměmi. V obou těchto zemích se staly zahraniční investice a propojování se národních a nadnárodních společností značně důležitou součástí tamních ekonomik. V této diplomové práci se zaměřím na problematiku zahraniční expanze Skupiny ČEZ na Balkán, konkrétně do Rumunska a Bulharska. V teoretické části je nejprve vymezena problematika globálního ekonomického prostředí a souvislosti, které se s tím v rámci investic a působení firem v mezinárodním měřítku pojí a které vedou k neustálému tlaku na rozvoj mezinárodních korporací. Dále je pak nastíněna problematika energetické politiky EU, zejména s důrazem na rozvoj vnitřního trhu s energiemi a procesem energetické liberalizace v EU. Energetický sektor totiž představuje značně důležitou a strategickou část světové ekonomiky a tudíž je tato teoretická část také důležitá pro pochopení rozličných fenoménů 1
V literatuře se můžeme setkat s různými označeními, ať už to jsou mezinárodní skupiny, korporace, globální společnosti apod. 13
typických pro dané odvětví, které mají dopad na úspěšnost investic a jejich profitabilitu pro celou skupinu. V textu je také rozebráno ekonomické prostředí v Rumunsku a Bulharsku. S ohledem na významné postavení Skupiny ČEZ v rámci České republiky je pak zmíněna i problematika vývoje české energetické legislativy. Praktická část je pak zaměřena na problematiku expanze Skupiny ČEZ v Rumunsku a Bulharsku. Případová studie je tedy zaměřena na dceřiné společnosti skupiny ČEZ, zmíněn je však i dopad na celou Skupinu obecně. Je zde vnímána problematika globálních tlaků a problematika expanze je analyzována jako cesta k posílení skupiny v rámci globálního prostředí. Jsou použity klasické indikátory k měření ziskovosti na úrovni dceřinných společností.
Základní hypotéza práce je založena na předpokladu, že: „ČEZ a.s. vnímal v době před provedením investice v roce 2005 prostředí na Balkáně jako mimořádně rychle se vyvíjející trh, který byl vhodný pro expanzi. Bylo to v důsledku liberalizace tržního sektoru obou zemí, což mimo jiné souviselo s jejich přístupovým procesem do EU a začleňováním se do evropských struktur. Roli zde hrála i energetická politika EU, která v dlouhodobém hledisku klade značný důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů energie.“
Teze, na které hledá tato práce odpověď, jsou: 1. Jaké byly hlavní důvody, které vedly ČEZ k investování v daném prostředí a jakým způsobem byly vybrány jednotlivé sektory, na které se ČEZ zaměřil? 2. Jak se projevovaly ekonomické výsledky této akvizice mezi lety 2005–2012 a jaké to mělo důsledky pro společnost?
Práce si neklade za cíl zhodnotit poslední události, ke kterým došlo v Bulharsku na počátku roku 2013, neboť situace se neustále vyvíjí a na podrobnější zkoumání je potřeba mít 14
delší časový odstup. Z časového hlediska je práce vymezena vstupem Skupiny ČEZ na trhy až do roku 2012. Hlavní důraz je pak kladen na vývoj v posledních letech.
15
1 Obecné vymezení globalizace Globalizace je značně rozšířený termín, který lze vymezit jako multikauzální proces, v rámci kterého dochází k propojování různých koutů světa. Problémy i jejich řešení nabývají globálních rozměrů, aktéři jsou svázáni a vzájemně propojeni. Globalizace se dá považovat za fenomén, který v sobě obsahuje značný komplex různých proměnných, které jsou ve vzájemné dynamické souhře. Tyto interakce nabírají mnoha podob, jako jsou procesy ekonomické, politické, kulturní či sociální, což ve svém důsledku vede k vytváření široké mezinárodní komunity. (Cutler 2003: 45–48) Pokud bychom se uchýlili k definici Jakovice a Stojanova (2012: 28), tak globalizace představuje proces privatizace světové ekonomiky a jejích zdrojů do jednoho obrovského kapitálu, který často nabývá hybridních a virtuálních podob a dle posledních zdrojů se v současnosti pohybuje okolo 460 trilionů euro. Přestože existuje mnoho odpůrců globalizačních tendencí, tak postupně docházelo k stále vyšší míře integrace jednotlivých zemí světa i jejích obyvatelstva díky tomu, že se neustále radikálně snižují náklady na přepravu zboží, služeb, kapitálu či obyvatelstva.2 Globalizace je také často skloňována v souvislosti s prohlubováním světového obchodu v důsledku ochabování tržních bariér jednotlivých států a posilování vzájemné interdependence jednotlivých zemí. Záleží tedy na konkrétním způsobu vnímání globalizace, který není jasně stanovitelný. Dalo by se zdůraznit mnoho odlišných aspektů, v kontextu ekonomické problematiky je pak obvyklé vnímat globalizaci především jako proces tržní liberalizace a prohlubování mezinárodního obchodu. V této práci je pak logické zmínit především působení velkých ekonomických korporací a toho, jak značnou roli z hlediska nastavení struktury globální
2
Mobilita obyvatelstva je přeci jen omezenějším faktorem než kupříkladu převod kapitálu, ale i tak se zde projevuje neustále větší tendence migrace lidí za prací. 16
ekonomiky tyto korporace představují. Peter Dicken (2004: 16-17) dokonce dochází k závěrům, že ekonomické změny se v současném světě dějí především v důsledku politických strategií států a velkých korporací, neboť ty se snaží vzájemnou spoluprací a propojeností získat kompetitivní výhodu. Státy, mající různou geografickou polohu i pozici, prosazovaly a prosazují širokou paletu různých politik, ať již neoliberálního charakteru či státem řízeného ekonomického rozvoje, zatímco firmy usilují o maximální prostorovou a organizační expanzi a nastavení takové struktury, která jim přinese maximální ekonomický profit. V tomto smyslu pak vznikají různorodé škály přístupů, které jsou způsobeny rozličnými státními opatřeními a regulacemi, které se vzájemně prolínají s politikami mezinárodních organizací. (Barkan 2011: 601)
1.1 Teoretické východisko globalizace Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund – IMF, MMF) definoval ve svém ekonomickém výhledu z roku 2010 úlohu globalizace tak, že má usnadnit vztahy mezi rozvojovými zeměmi v různých částech světa, ale také zároveň vnímá, že globalizace jako taková přináší erozi suverenity státní struktury nad ekonomickou sférou. Definice IMF se zaměřuje zejména na zvyšující se objem transakcí zboží a služeb v mezinárodním obchodě a zároveň navyšující se růst kapitálových toků, rozšiřování nových technologií a podobně. (IMF – World Economic Outlook 2010: 75–77)
1.2 Dopady globalizace z ekonomického hlediska S postupným nárůstem objemu obchodních transakcí postupně klesají náklady na dopravu zboží, služeb i know-how, konkurence se zvyšuje a posilují se tlaky na snížení cen a zvýšení kvality. Zároveň se také zvyšuje možnost volby pro jednotlivce. Navýšení objemu kapitálových toků vede k tomu, že klesá relativní cena půjček, což 17
umožňuje růst investic a snižuje úroková omezení. Nárůst transferu nových technologií přináší benefity zejména pro rozvíjející se státy a zároveň v souvislosti s tím dochází ke zvyšování objemu přímých zahraničních investic. Migrace obyvatelstva má také poměrně zajímavé dopady. Jednou z nich je to, že tím, že mnoho lidí migruje do zahraničí se záměrem zvýšit svoje příjmy. V mnoha případech pak také dochází k tomu, že tyto vydělané peníze posílají svým rodinám do domovských zemí a zvyšují tak kupní sílu obyvatel ve své mateřské zemi.
Z hlediska spotřebitele by měla mít globalizace zejména pozitivní aspekty přinejmenším v tom, že globální konkurence mezi firmami tlačí na snižování cen za zboží i služby, dostupnost informací se zvyšuje a poznatky se mohou snáze šířit z jednoho kouta světa na druhý. V důsledku těchto globalizačních tendencí dochází také k propojování různých specializovaných průmyslových odvětví. Postupně však dochází k erozi národní suverenity v ekonomické sféře.
1.3 Role trhu a státu v rámci globalizace Efektivní trhy jsou jedním ze základních předpokladů ekonomické teorie, stejně tak jako skutečné ekonomiky. Efektivita trhu je jednou ze základních stavebních kamenů, na které jsou postaveny principy neo-liberální či neo-konzervativní ekonomické teorie. Neoliberální ekonomická teorie podporuje především základní myšlenku laissez-faire, čili snahu o omezení vládních zásahů a regulace a naproti tomu prosazuje privatizaci vládních služeb a podporuje globalizační tendence. (Stojanov, Jakovac 2012 : 22-23) Na druhou stranu existuje řada přístupů, které se proti tomuto vymezují a zdůrazňují důležitost státních zásahů.
18
1.3.1 Základní ekonomické spory ve fungování globalizace Ohledně fungování trhů se dlouhodobě vedou spory. Neoliberální ekonomové jsou jednoznační zastánci a podporovatelé volného fungování trhů. Fungování trhů je také spojeno s globalizací, která v rámci světové ekonomiky vede k vytváření obrovského kapitálu. Jedna ze základních myšlenek spočívá v tom, že neo-liberální ekonomové předpokládají, že trhy jsou schopné utvářet lepší rozhodnutí než politici. Na základě tzv. „Washingtonského konsenzu“ vnímají přeměnu a tranzici tradičních národních států z omezených geografických dimenzí v jeden obrovský „mega-kapitál“. Jinými slovy se to dá definovat jako proces vytváření „světového trhu“ dominovaného transnacionálními bankami a korporacemi, ve kterém státy postupně ztrácejí své výsadní postavení. (Stojanov, Jakovac 2012: 28, Prentis 2012: 29) Podle neo-liberálních ekonomů hrají IMF, Světová Banka (World Bank – WB) a centrální banky největších světových ekonomik klíčovou roli ve vytváření světové ekonomiky, a to na úkor rozhodování národních vlád. To představuje podle nich velký problém, neboť takovýto systém je neefektivní v řešení problémů, jak se kupříkladu prokázalo v době ekonomické krize v roce 2008, kdy bankovní instituce nebyly schopny zajistit klíčové funkce a navíc převedly finanční nerovnováhu do dalších sfér ekonomiky a neumožňují svobodné fungování trhů. (Prentis 2012: 29) Jako vhodné řešení navrhují vytvoření nezávislých decentralizovaných trhů, které by nebyly kontrolovány obrovskými mezinárodními korporacemi a světovým bankovním sektorem. (Prentis 2012: 29) Základní mikroekonomický předpoklad vychází z toho principu, že působením na globálním trhu dojde ke snižování nákladů a zvyšování zisků. Tento neo-liberální předpoklad je však do značné míry chycen v teoretické pasti, neboť neexistuje dostatečný teoretický konstrukt, který by mohl takovou představu jednoznačně podpořit. Není totiž možné si již 19
dobře představit, kde začíná globální rovina a kde rovina teritoriální. Kupříkladu EU se stala více spojením velkých kapitálových center než společenstvím států, které by vedly k vytvoření společného útvaru národního typu. Principy teritoriálních center a státních trhů se staly značně propojené a je těžké mezi nimi hledat dělící linie. (Stojanov, Jakovac 2012: 29) Neo-liberální ekonomové staví své postuláty na několika základních předpokladech. Ty jsou však podrobovány kritice ze stran ostatních teoretických proudů. Mezi základní patří tyto: Trhy jsou v rovnováze a jakákoliv nerovnováha je pouze dočasným jevem. Informace na trhu jsou dokonalé a dostupné. Ceny akcií odrážejí skutečné informace. K dosažení vyšších zisků na trhu je také nutné vzít na sebe vyšší riziko. Není možní snížit riziko a zároveň zvýšit výnos. ◦
Proti prvnímu tvrzení se vyhrazují Grossman a Stiglitz (1980: 393–405), kdy ve své práci zaměřené na téma informací a mezinárodního obchodu docházejí k závěrům, že dosažení tržního equilibria je v podstatě nemožné, neboť se na trhu nachází mnoho subjektů s různými schopnostmi, preferencemi a názory. Poukazují také na to, že jediný způsob, jak obchodníci na trhu mohou mít zisk, spočívá v tom, že využijí získané informace lépe než ostatní aktéři. To je však v rozporu s předpoklady neoliberálního přístupu.
◦
Ohledně cen akcií se vymezuje celá řada kritiků, zejména pak behaviorální ekonomové. Robert J. Shiller (2003: 90, 101-102) na základě zkoumání dat dochází k závěrům, že úroveň volatility na kapitálových trzích nemůže být dostatečně objasněna žádnou variantou modelu efektivního trhu, ve které jsou ceny akcií určovány pohledem na budoucí diskontovanou3 hodnotu budoucích zisků. Zejména pak s ohledem na globální kapitálové trhy nebyla nikdy
3
Diskontace je způsob přepočtu budoucích výnosů v jednotlivých obdobích na současnou hodnotu investice za použití diskontní míry. Budoucí výnosy jsou tak převedeny do současné hodnoty. 20
shromážděna dostatečná data, která by podpořila teorii efektivního trhu. Přestože nepopírá teoretickou hodnotu neoliberálního přístupu, tak zdůrazňuje, že v mnoha ohledech hraje klíčovou roli i lidské vnímání procesů, které není vždy racionální. ◦
Třetí předpoklad také není dostatečně podložen daty a empirické výzkumy dokonce potvrzují mnohdy i protichůdné tendence. (Prentis 2012: 28-31)
1.3.2 Pozice států v rámci globalizace Pod vlivem globalizace mohou malé a střední státy pouze stěží vytvářet vlastní cestu svého ekonomického rozvoje. Jejich rozhodnutí nemohou být izolovaná a nezávislá od okolních vlivů. Státy se přestávají stávat pouze přejímateli cen (price-takers), ale také musejí přijímat i pravidla ze zahraničí. Státy musejí vytvářet taková prostředí a strategii rozvoje, která odpovídá požadavkům velkých kapitálových center a trans-nacionálních korporací (transnational corporations – TNC).
Vývoz kapitálu do zahraničí má dopady jak na
příjemce investic, tak i na vyvážející stát.4 (Stojanov, Jakovac 2012: 29) V globalizovaném světě se role státu postupně mění. Postupně vyvstává otázka, jestli mají větší moc spíše korporace nebo státy. Z čistě ekonomického hlediska mají větší státy pochopitelně větší vliv. Na druhou stranu, pokud bychom porovnali příjmy a rozpočty, než jen celkový HDP, tak by se jazýčky vah mohly naklánět podstatně více na stranu korporací. Zejména pak u menších a rozvíjejících zemí je vliv korporací klíčový na rozvoj země. (Keys, Malnight 2009: 6-7) Jak je tedy nastíněno v předchozích odstavcích, tak v globální ekonomice se klade stále větší důraz na roli globálních korporací a finančních toků. V této teoretické pasáži tedy teď bude rozebrána role korporací v globálním prostředí ještě detailněji.
4
Stojanov a Jakovac (2012: 29) uvádějí příklad, že země, která produkuje své zboží v zahraničí, vyváží svůj kapitál a pak dováží vyrobené zboží zpět do země. Otázkou ohledně platební bilance země pak je, jestli tedy investor je importérem zboží ze zahraničí, nebo dováží vlastní kapitál a zboží zpět. 21
2. Globální role korporací V rámci neustále se měnícího se ekonomického i sociálního prostředí postupně dochází k proměně náhledu na povahu ekonomické i sociální struktury světa a role korporací neustále nabývá na síle. Lze konstatovat, že korporátní společnosti jsou jak důsledkem, tak i jedním z hlavních předpokladů globalizace. Pro firmu či skupinu, která se nesnaží expandovat do zahraničí, může představovat tato politika nevýhodu v rámci globalizovaných trhů. Právě ty korporace, které se rozhodnou pro zahraniční expanzi, se dostávají do pozice vážených globálních hráčů. Přes nadnárodní charakter, který takové skupiny tímto získají, však nelze opomenout to, že stále mají svou zemi původu a sídlo, kde dochází ke klíčovým rozhodnutím v rámci skupiny. Různé zájmové skupiny, politici či odborná veřejnost diskutují, do jaké míry jsou velké korporátní společnosti zodpovědné nejen za ekonomický vývoj zemí, ale i za globální environmentální otázky a vývoj lidstva jako takový, neboť jejich rozhodnutí mohou mít skutečný dopad na kvalitu života ve společnosti. Postupně se začíná dostávat do centra pozornosti to, jestli jsou velké korporace opravdu zodpovědné za své činy, zda-li je vytvářena podstata sociální zodpovědnosti těchto korporací. (Barkan 2011:602)
2.1. Historický vývoj role korporací Pokud bychom se zaměřili na historický vývoj zemí z ekonomického hlediska v druhé polovině dvacátého století, tak lze konstatovat, že zejména v zemích západní Evropy se rozšířila tendence k posílení sociálních programů a určité míry kontroly trhu. Lidé měli větší sociální jistoty a záruky. Postupně však docházelo k erozi takovýchto politik a jednotlivé vlády postupně přistupovaly k větší míře liberálních či neo-liberálních praktik. (Bakan 2004: 56-57) Odpověď na otázku, co stálo za proměnou směřování evropských ekonomik, nelze 22
snadno poskytnout. Kanadský profesor práv a spisovatel Joel Bakan (2004: 57), který se dlouhodobě zabývá problematikou korporací, jejich vlivem a mocí, však dochází ve svých úvahách k závěru, že korporace označuje za hlavní příčinu deregulačních procesů v Evropě. Privátní sféra ekonomiky se tak postupně přelévala do oblastí, které jí byly dříve zapovězeny či kde byla velmi vysoká míra státní kontroly. Korporace se tak tak ke konci dvacátého století staly světovými dominantními institucemi. Korporace totiž byly po dlouhou dobu považovány a vnímány za jakýsi mimořádný subjekt, kdy stát dával korporacím určité speciální výsady za to, že na sebe braly úkoly sociálního a ekonomického rozvoje země.5 S rozmachem globalizačních tendencí a rozšiřováním působností korporací se tedy postupně projevovali snahy o vytvoření univerzálního ekonomického řádu, který by nebyl svázán geograficky a jednotlivými regionálními politickými institucemi. (Barkan 2011: 602)
2.2. Nadnárodní a globální společnosti Harvardský profesor ekonomie Michael E. Porter (1990: 78-81) poukazuje na rozdíly mezi nadnárodními společnostmi a globálními společnostmi. Nadnárodní korporace v jeho pojetí funguje sice ve více zemích, ale neusiluje o sjednocení operací ze strategického hlediska. Globální společnosti naproti tomu usiluje o vytvoření synergického efektu a perfektní kooperaci a integraci jednotlivých složek a vytvořit tak celkovou jednotku, která je v důsledku mnohem důležitější než jednotlivé části. Většina společností si však stále drží svůj národní charakter, a to i přesto, že mají
5
Sociální role korporací je do značné míry často diskutovanou záležitostí a zároveň velmi kontroverzním tématem. Mnoho odborníků argumentuje, že korporace jsou evidentně pouze hnány snahou o maximální zisk a jakékoliv jiné faktory by měli jít stranou. Unikátní struktura korporací také způsobuje, že ilegalita některých kroků je do určité míry endemickým faktorem jejich počínání. Akcionáři totiž pochopitelně nemohou být zodpovědní za ilegální jednání ze strany korporace a ředitelé jsou zase často chráněni tím, že nejsou přímo součástí nekalých praktik. (Bakan 2004:58) 23
velkou část svého majetku alokovanou v zahraničí.6 To však nutně nemusí znamenat odstátnění daných společností. Někteří autoři se stále přiklánějí k názoru, že i nadnárodní korporace se dají řadit do konkrétních zemí, kde jsou lokalizovány. (Ogrean, Herciu 2009: 127-130, Dicken 2004: 17-18)
2.3. Právní problematika globálního prostředí Problematika právního prostředí globální struktury představuje další prvek, který dodává globálnímu prostředí na komplexnosti a zároveň značné komplikovanosti. Státy a korporace mají svá jistá vymezení a do značné míry mezi nimi dochází k střetům o práva a povinnosti. Z pohledu globálních teorií lze nahlížet na korporace různě. Korporace mohou být brány jako jednotky, které jsou uspořádány takovým způsobem, aby dosahovali maximální úrovně produkce. Důležitým pohledem však je, že tyto korporace jsou také především specifickou ekonomickou jednotkou, kterou lze z hlediska vlastnické struktury zařadit do akciových společností.7 (Barkan 2011: 601-602, Dicken 2004: 17) Tím často vzniká problematika vlastnických práv a celkového porozumění korporace jako unitárního aktéra. Přestože se typicky referuje ke korporacím v rámci národních struktur, tak právní struktury firem přesahují národní právní rovinu. V souvislosti s tím tak poté vzniká problematická rovina fungování korporací v různých administrativních prostředích, neboť jednotlivé země mají svá specifika. Tato diverzifikované právní prostředí představují pro korporace jednu z hlavních výzev pro úspěšné regionální či globální působení. (Barkan 2011: 601) Vytvoření jednotného právního prostředí, ve kterém by mohly korporace svobodně působit, představovalo a představuje jednu z hlavních výzev pro korporátní společnosti.
6
7
Pouze velmi limitované množství korporací se stalo cílevědomě nadnárodní a odpojili se od původního státu vzniku. Mezi tyto firmy se dá řadit IBM, Royal Dutch-Shell, Nissan apod. Přesné objasnění toho, co se rozumí pod pojmem akciová společnost, bude vysvětleno níže v kapitole zabývající se společností ČEZ a.s. 24
Existuje však i protichůdná tendence, která se snaží o vytvoření takového právního prostředí, které sice umožní svobodný přesun kapitálu, ale zároveň udrží jistou míru regulace. Tyto právní systémy tedy usilují o to, aby mohlo i nadále docházet k akumulaci kapitálu, ale zároveň docházelo k vytváření určitých limitů. Tento posun národních korporátních zákonů směrem k regionálně organizované regulaci vznášel další otázky, jestli tato omezení mohou skutečně efektivně omezit vliv korporací či nikoliv. (Barkan 2011: 600-605) Nadnárodní skupiny a korporace hrají v globalizovaném prostředí stále větší roli. Dochází k propojování regionálních trhů a vytváření globálního ekonomického prostředí. Nicméně je však nutné mít vnímat, že k takovýmto posunům dochází zejména díky jak technologickým pokrokům, tak i díky politickým rozhodnutím, které dávají korporacím možnost tyto kroky uskutečnit. Bez těchto předpokladů by nemohly korporace zajišťovat dvě třetiny světového exportu zboží a služeb.
25
3. Zahraniční investice a ekonomický růst V předchozí kapitole byla nastíněna problematika globálního prostředí, základních trendů a role korporací v globalizovaném světě. Firmy usilují o rozšíření svého pole působnosti na stále větším prostoru, ať již se jedná o působení na úrovni regionu, kontinentu či v rámci globální sféry, což většinou reflektuje velikost a sílu jednotlivých firem. Otázkou však zůstává, jak se tedy firma transformuje v nadnárodní korporaci. Tradiční odpovědí na tuto otázku bývá, že je nutno provést přímou investici v zahraničí. Tím, že světové korporace provedly tyto kroky, došlo k situaci, kdy se původní centra, mezi která spadaly zejména USA, Japonsko a Evropa, postupně rozředila do globálního celku. Peníze, technologie i lidský kapitál jsou teď mnohem dosažitelnější v mnoha zemích světa. Původním motivem korporací k těmto krokům bylo, aby snižovaly své náklady za suroviny. Možnost nejlevnějšího dosažení zdrojů představovala klíčový faktor při lokalizaci investice. Postupně docházelo ke zvýšení důrazu kladeného zejména na lidský kapitál. (Ogrean, Herciu 2009: 130) Globalizace zvyšuje konkurenci ve snaze zemí přilákat zahraniční kapitál, a tedy zahraniční investice (Foreign Direct Investment – FDI), zisk zahraničních technologií a posílení lidského kapitálu ve vlastní zemi. Země s konsolidovanými demokratickými institucemi, stabilním politickým a právním systémem, které jsou navíc otevřeny zahraničnímu obchodu, představují optimální volbu pro zahraniční investory. Zahraniční investice se tak stává základním jednotkou globalizace. Privatizace jednotlivých sektorů národní ekonomiky a makroekonomické příznivé podmínky představují pro zahraniční investory vhodné prostředí pro zacílení investic. Tyto investice pak mohou generovat hospodářský růst v zemi, neboť zahraniční firmy s sebou přinášejí odborné znalosti, vytvářejí
26
nové pracovní příležitosti a otevírají ekonomiku ještě více další mezinárodní spolupráci.8 (Žilinskė 2010: 332-333) Neo-liberální ekonomové argumentují, že FDI je výhodou pro obě strany. Tok kapitálu podle nich zajistí lepší efektivitu ekonomiky, umožní vyšší zisky z kapitálu a urychlí ekonomický růst. Možnost proudění kapitálu také umožní lepší diverzifikaci pro investory a umožňuje jim tak lepší možnost pro investování. Záleží pak jen na samotné zemi, jaké podmínky je schopna pro FDI vytvořit.9 (Žilinskė 2010: 333) Existuje však také celá řada negativních aspektů zahraničních investic. Při vstupu na zahraniční trh často dojde k tomu, že silnější zahraniční korporace vytlačí z trhu původní domácí aktéry, zejména pak drobnější podnikatele, kteří se snažili budovat domácí průmysl. Kupříkladu v oblasti nealkoholických nápojů se po celém světě rozšířily skupiny Coca-Cola a Pepsi, které při svém vstupu na zahraniční trh nejdříve nízkými cenami vytlačí domácí konkurenci a pak využívají svého dominantního postavení na trhu. Při neexistenci ochrany před nekalou soutěží (dumpingem cen)10 pak domácí producenti dlouho na trhu konkurenci nevydrží a monopolní skupina pak opět může zvýšit ceny. Domácí producenti v takovýchto případech potřebují zejména přechodnou dobu na přizpůsobení se nové konkurenci. Další cestou je také posilování místních komunit ekonomicky i sociálně, aby došlo k podpoře domácích producentů. (Žilinskė 2010: 333) Je zřejmé, že nadnárodní společnosti investují stále více v různých místech světa. Dochází k tomu, že jednotlivé části výrobního procesu jsou alokovány do konkrétních míst, aby došlo k maximální intenzitě práce a šetření nákladů.
8
9
10
Navíc mají tyto skupiny přístup k finančním zdrojům, což může být zejména v případě menších či rozvojových států, které mají jinak problémy se ziskem dostatečného kapitálu. V případě méně rozvinutých států mohou také FDI přinést i další vědomosti, jako je řádná korporátní politika, účetní principy a právní postupy. (Žilinskė 2010: 333) Obvykle se s pojmem dumping pojí problematika umělého stlačování cen za účelem odstranění konkurenčních firem na trhu. V mnoha státech je takovýto postup nelegální. 27
3.1 Strategické spojení firem Jak již bylo výše nastíněno, tak firmy v globalizovaném světě musejí brát zřetel na tlaky ze zahraničí. V souvislosti s liberalizací a z toho plynoucím přístupem firem na zahraniční trhy dochází k přerozdělování trhů, a to často ve prospěch těch největších a nejsilnějších subjektů. K posílení pozice firmy na trhu může docházet několika cestami. Existují však dva základní procesy, skrze které dochází k propojení firem. Jedná se o proces akvizice a fúze.11 Obecně lze říci, že akvizicí je chápán odkup/ovládnutí samostatné společnosti silnějším subjektem, fúze představuje spojení firem. Oba pojmy tudíž souvisí s nakupováním a prodejem společností. Jedná se tedy o trh, kde zbožím k nákupu a prodeji jsou v podstatě jednotlivé firmy. Tím, že jedna firma koupí jinou, v podstatě uskuteční investici. Mělo by tedy platit, že nákup společnosti by měl přispět k pozitivnímu vývoji firem a k růstu akcionářské hodnoty subjektu.12 Základním motivem k takovému kroku by měl být především ekonomický zisk. (Kislingerová 2010: 643-644)
3.1.1 Fúze K fúzi dvou či více firem dochází v okamžiku, kdy se statutární orgány dohodnou na jejich spojení. Podmínkou k provedení fúze je to, že s tím musejí souhlasit vlastníci těchto firem. K dokončení fúze pak dochází v momentu, kdy se tato provedená operace zaregistruje v příslušné evidenci. Základní normou pro takovou přeměnu je zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev ve znění pozdějších předpisů. Uskutečněním takového kroku dochází ke spojení jak majetkových složek firem, tak i všech závazků. Jedna z forem tak v důsledku fúze zanikne a její majetek a závazky jsou převedeny na společnost,
11 12
V anglické terminologie se setkáváme s výrazem Mergers a Acquisitions. V současnosti dochází k mnoha fúzím. Je však těžké odhadovat výnosy takovýchto kroků. Rizika jsou často znásobena tím, že se jedná o obrovské částky, jako kupříkladu u velkých leteckých společností apod. V případě největších fúzí musí být také dojednán souhlas ze strany EU, jako tomu bylo kupříkladu v případě fúze British Airways a španělské letecké společnosti Iberia. (Kislingerová 2010: 643, lefigaro.fr) 28
která je jejím nástupcem. Kupující firma si tak zanechá své jméno a právní subjektivitu. Kupující je za to od prodávajícího samozřejmě kompenzován. (Kislingerová 2010: 648-49; Hlaváč 2010: 40) Fúze může mít také více podob. Výše nastíněnou formou byla fúze sloučením. Další možností je také fúze splynutím. Charakteristika takové fúze je v zásadě obdobná s tím rozdílem, že vzniká nová entita v podobě nástupnické obchodní společnosti nebo družstva. (Kislingerová 2010: 650)
3.1.2 Akvizice Co se týče akvizic, tak takovýto termín se v české ani evropské legislativě explicitně nevyskytuje. Základní princip spočívá v tom, že jedna firma (A) nakoupí aktiva jiné firmy (B), podíl ve firmě B či některou z dceřiných firem firmy B. Fúze v porovnání k akvizici tedy představuje situaci, kdy vlastně dojde k úplnému převzetí. (Kislingerová 2010: 651)
3.2 Motivy fúzí Firmy postupně musely začít čelit tlakům a konkurenci, které globální prostředí vyvolává. Společnosti někdy musely učinit kroky, které mnohdy vedly i k spojení se s konkurenčními společnostmi. Obecně se dají rozdělit motivy fúzí a akvizic do dvou širokých skupin: • Podnikatelské záměry V takovém případě lze identifikovat snahu firmy o posílení své pozice na trhu, nastartovat tržní a ekonomickou expanzi, prostoupit na nové trhy apod. K takovýmto záměrům může fúze či akvizice velmi dobře sloužit. (Kislingerová 2010: 646, Madden 2000: 87) • Spekulativní záměry V takovém případě se obvykle jedná o situaci, kdy podnik především usiluje o 29
maximalizaci svého zisku v co nejkratší časové době; klíčovým prvkem bývá především nárůst hodnoty zisku na akcii (EPS, earnigns per share). Hodnota EPS totiž po fúzi obvykle vzroste,13 aniž by docházelo k jinému synergickému efektu či jiné nové hodnoty. V takové situaci pak není neobvyklé, že dojde k postupnému rozprodání firmy po menších částech. (Kislingerová 2010: 646; Madden 2000: 87)
Příčin a motivů fúzí lze najít více. Kromě základní myšlenky zvýšení zisku existuje ještě celá řada dalších aspektů. Může se jednat o daňový motiv, kdy se firma sloučí s jinou, která má vyšší daňovou ztrátu, aby tak ušetřili na daních. Takovýto motiv ale nemá mít hlavní význam, neboť daňový úřad by mohl daň zpětně doměřit. (Kislingerová 2010: 646) K dalším motivům může patřit diverzifikace, která však není přímo ospravedlnitelnou cestou, neboť diverzifikovat mohou samotní akcionáři. Dále osobní motivy manažerů, kteří mohou mít finanční odměny za růst velikosti firmy. Také se může jednat o defenzivní fúzi, kdy se jedná o obranu proti převzetí jinou firmou. (Kislingerová 2010: 646-647)
3.2 Princip synergie Nyní bude nastíněna problematika synergismu, která se dá také převést do rovnice 2+2=5. Na tuto myšlenku se dá nahlížet ze dvou rovin, finanční a operační; ty budou nastíněny níže.
3.2.1 Operační synergismus Mezi základní typy operačního synergismu patří horizontální, vertikální, kongenerický a konglomerátní synergismus. 13
Celá situace lze objasnit na následujícím příkladu. Firma A uvažuje o koupi firmy B. Základní kapitál firem je rozdělen na stejné množství akcií a EPS má také stejnou hodnotu. Liší se však ceny akcií obou firem. Cena akcie jedné firmy A je kupříkladu 100 a firmy B 50. Firma B fúzí financuje novou emisí akcií. Firma A pak musí vydat také akcie v hodnotě, které odpovídají ceně akcií firmy B. Celkový zisk obou firem je pak roven součtu zisku z jejich akcií. U fúzovaného objektu pak dojde ještě k dalšímu zvýšení hodnoty EPS za předpokladu, že P/E poměr či P/E ratio (z anglického price-to-earnings ratio), který vyjadřuje poměr mezi tržní cenou akcie a čistým ziskem, je u kupované firmy nižší než u firmy kupující. (Kislingerová 2010: 647) 30
Horizontální akvizice se vyznačuje tím, že dojde ke spojení společností působících ve stejném odvětví. Může dojít k propojení a skloubení jednotlivých činností, odstranění duplicitních distribučních zařízení, snížení pořizovacích nákladů na reklamu apod. Každá ze společností tak může nabídnout své silné stránky a na ty se specializovat. Pokud by fúze velkých společností nenarušila soutěživé tržní prostředí, tak má tento druh fúzí vesměs pozitivní dopady jak na firmu, tak i na spotřebitele. Vertikální akvizice propojuje obvykle výrobní a distribuční procesy. Jedním z příkladů může být spojení firem, které pak těží ropu, provádějí její rafinaci a následně ji dodávají na trh. Tento druh spolupráce zejména mezi velkými firmami může vést až k ohrožení konkurenčního prostředí na trhu. V takovémto ohledu je pak rolí antimonopolních úřadů takovéto rizikové situaci předcházet. Kongenerická fúze představuje situaci, kdy fúzují společnosti z podobných odvětví a oborů podnikání, ale zároveň nevyrábějí shodné produkty. Příkladů takovýchto fúzí se dá najít mnoho, kupříkladu spojení výrobce počítačového hardwaru a softwaru apod. Zde dochází k propojení různých odvětví, čímž dochází ke snížení rizika v důsledku rozšíření portfolia firmy. Přestože na první pohled takovéto propojení firem nepřináší takové zisky jako horizontální či vertikální integrace, tak i v takovémto systému může docházet k ziskům v rámci sdílení technologií či marketingových strategií.
Synergický efekt pak může zajistit, že dojde ke snížení výrobních nákladů a zároveň ke zvýšení objemu produkce (fixní náklady se rozdělí a tím jsou sníženy relativní náklady na výrobu). Dochází k propojování znalostí a zkušeností jednotlivých firem, čímž se jejich pozice na trhu posiluje vůči konkurenci. Podniky se tak postupně snaží posílit svoji pozici, což může v některých případech vést až k vytvoření monopolu. Aby tomuto bylo zamezeno, tak existují právní předpisy a kontrolní orgány, které na tyto záležitosti dohlížejí. (Madden 2000: 82-85, Kisslingerová a kol. 2010: 644-648) 31
Základní princip synergie je tedy jasný. Pokud společná hodnota výkonnosti sloučených firem přesahuje součet firem působících jednotlivě, tak lze konstatovat, že lze pozorovat synergický efekt.14 Dále pak lze synergické jevy rozčlenit do dvou kategorií, a to na synergismus provozní a synergismus finanční. (Madden 2000: 85-86)
3.2.2 Finanční synergismus Pokud bychom se na finanční synergismus podívali z obecné roviny, tak se může jednat o jakékoliv finanční benefity plynoucí ze synergického efektu spojení se více firem. Základní myšlenkou je navýšení operačního kapitálu, se kterým může být nakládáno. Tím mohou být snáze vyhlazeny cyklické výkyvy měnových toků. Zejména pak u odvětví, které jsou ovlivňovány ročními obdobími, jako třeba lyžařství apod., může mít tento efekt velmi pozitivní vliv. Firmy se již nemusejí spoléhat na nejisté úvěry od bank a mohou využívat vnitřních kapitálových zdrojů. (Madden 2000: 88-89) Dalším pozitivním efektem finančního spojení je také skutečnost, že může společnost pomoci vždy té části firmy, kde je třeba růst zpomalen a roste dluh, což může vést k neschopnosti získat bankovní úvěr. Někdy může být sloučení firem motivováno tím, aby získaly lepší přístup na kapitálové trhy, na které by samostatně neměly přístup. (Madden 2000: 89-90)
14
Efekt sloučení či nabytí jedné firmy druhou nemusí však vždy přinést jen pozitivní efekt. Může také dojít k tomu, že nebudou správně pochopeny základní řídící principy ve firmě, manažerské prvky či marketing a celkové výkonnost pak může snadno i poklesnout. Každá společnost má totiž značně specifické prostředí, které je zvenčí takřka nepozorovatelné, takže zde může být často kámen úrazu v neporozumění dvou odlišných stylů. 32
4. Energetická politika Světová poptávka po energetických surovinách v posledních desetiletích zaznamenala nebývalý nárůst a zatím žádná fakta nenaznačují, že by se daný vývojový trend měl zastavit. Dle odhadů Mezinárodní energetické agentury (International Energy Agency – IEA) bude růst poptávka po energetických surovinách v mezidobí let 2008 až 2035 dramatickým tempem kolem 1,2 procenta ročně. Hlavní nárůst v energetické spotřebě má podle odhadů spadat na vrub zemí, které nejsou členy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development - OECD).
Tyto události nutí státy
usilovně přemýšlet o dopadech těchto předpovědí. Členové EU jsou vesměs závislí na dovozu zdrojů energie, zejména ropy a zemního plynu, z třetích zemí, což činí EU značně zranitelnou z hlediska energetické bezpečnosti. EU je velmi průmyslovou oblastí světa, a proto je pro ni stabilita a dostupnost energií naprosto klíčová k zajištění chodu základních průmyslových procesů v jednotlivých státech. Energetické zdroje EU však zdaleka nepokrývají její spotřebu a proto je EU nucena značnou část energetických surovin dovážet. Rozvoj obnovitelných zdrojů energie, které by alespoň částečně podpořily diverzifikaci energetických zdrojů a snížily energetickou závislost, se pro EU zdá být konsenzuální cestou, za kterou se jsou členské státy ochotny postavit. Pozitivum tohoto vývoje spočívá v tom, že obnovitelné zdroje energie neprodukují škodlivé látky, které by byly vypouštěny do ovzduší. Tím je omezen škodlivý vliv na životní prostředí i na případné dopady způsobené globálním oteplováním klimatu. Výroba energie pomocí obnovitelných zdrojů se však také nedá považovat za přístup, kolem kterého by se nevyskytovaly sporné body. Kromě zásahů do přirozeného životního prostředí a ekosystému s sebou nese také mnoho technicky komplikovaných záležitostí. Přes tyto výhrady se však dá konstatovat, že je strategický příklon EU z hlediska energetické udržitelnosti k obnovitelným zdrojům značný. Přestože se v současné době nedá hovořit o 33
tom, že by mohly obnovitelné zdroje energie představovat východisko, které by plně a rychle nahradilo potřebu po karbonových palivech, tak je zřejmé, že EU vnímá obnovitelnou energii jako příležitost stabilního rozvoje, ve kterém by ráda zaujala dominantní globální pozici. Dalo by se poněkud pragmaticky podotknout, že environmentální otázky nabývaly alarmujících rozměrů a dostávaly se postupně do popředí nejen z hlediska ekonomiky, ale i politiky a sociálních otázek. V reálném světě je však nutno mít na paměti, že zdroje energie jsou omezené, ale lidské potřeby neznají limitů. Strategie EU ohledně navýšení množství obnovitelných zdrojů energie v energetickém mixu, představuje velkou výzvu. Formulace těchto politik však jednoznačně přispěla k tomu, že se energetické korporace začaly připravovat na zahraniční expanze, neboť takto nastavená situace představuje obrovskou investiční příležitost. EU v rámci boje za vyšší podíl čisté energie a energetické efektivity usiluje dlouhodobě o zajištění otevřeného a liberálního investičního prostředí. V této práci je dále rozebráno, jakým způsobem vnímala Skupina ČEZ tuto situaci na evropském trhu a jakou strategii zvolila pro svoji expanzi v Rumunsku a Bulharsku. Vzhledem ke specifičnosti Skupiny ČEZ bude nutné také brát dále v potaz její ojedinělé postavení na českém trhu, které ji řadí do kategorie polostátního gigantu, jehož politiky a investiční rozhodnutí mají dopady na celou Českou republiku.
4.1 Strategický rámec EU k energetické politice Evropská energetická politika je v posledních letech značně diskutovanou záležitostí. Základní myšlenkou je zajištění stabilních energetických dodávek pro jednotlivé státy a jejich občany za dostupné ceny a dobrého životního standardu obyvatel v EU, dále pak snaha o postupné snižování negativních dopadů užívání fosilních paliv na životní prostředí a vytvoření tržního liberalizovaného tržního prostředí s energiemi v EU. Jinými slovy je tak 34
jasně nastavena cesta posilování výroby energií z obnovitelných zdrojů, snižování závislosti na dovozu energie či energetických surovin ze zahraničí, proces liberalizace trhu s energiemi a také snaha o snížení energetické náročnosti jednotlivých zemí. (EK, viz Enegy report and renewable energy 2010) Vzhledem k omezenému rozsahu a zaměření není v práci analyzován celkový historický vývoj evropské energetické politiky, ale jsou zde zmíněny hlavní milníky. Důraz bude i vzhledem k povaze investic ČEZu v Rumunsku a Bulharsku kladen na politiku EU vůči obnovitelným zdrojům a proces liberalizace s elektrickou energií. Vzhledem k tomu, že primárně se tato práce zabývá problematikou uvnitř EU, tak bude pouze mírně nastíněna problematika externí energetické politiky EU a hlavní zaměření je kladeno na problematiku vývoje vnitřního trhu. Než se v textu práce budu zabývat přímo procesem vývoje evropské energetické politiky a jejím tržním fungováním, tak vymezím ještě několik specifických sfér v oblasti energetické politiky EU. Alespoň částečné nastínění těchto oblastí by mělo posloužit k lepšímu a ucelenějšímu náhledu na danou problematiku v globálních souvislostech.
4.1.1 Problematika post-materiálních hodnot Evropská unie jako celek představuje značně různorodé uskupení států na odlišném stupni životní úrovně a rozvoje. Obnovitelné zdroje energie představují z dnešního náhledu rozvoj postmateriálního myšlení. V jistém náhledu na postmateriální hodnoty se považovalo za obvyklé, že dochází k jejich rozmachu až ve chvíli, kdy země dosahuje dostatečné životní úrovně, ve které jsou již základní materiální potřeby nutné k přežití bohatě zajištěny. Tyto předpoklady však byly značně narušeny rozvojem grassrootových hnutí15 v 80. a 90. letech
15
Původní odkaz k výrazu “grassroot”, v doslovném překladu “travní kořínek”, se vztahuje k výrokům amerických politiků a obchodníků na konci devatenáctého století, kdy se jednalo o odkaz na těžbu drahých kovů v zemi. Postupně se však tento termín přeformuloval ve smyslu toho, co je pod zemí, doslovně tedy travní kořínky. Tento princip odkazuje k základním principům a faktům, které podkládají celou strukturu nad ním. Z hlediska politických hnutí se tedy jedná o proces, který je iniciován zdola, tedy od lidí tvořících 35
dvacátého století, které jasně poukazovaly na to, že ekologické problémy jsou globálního charakteru a nelze je tedy považovat za omezenou záležitost, která se rozvojových zemí netýká. (Brechin 1999: 792-75) Podněty a základní motivace k reformě procesů zajišťujících energetickou bezpečnost se tedy v rozvojovém a rozvinutém světě do značné míry liší. Zatímco rozvojové země zažívaly mnohdy prudké dopady ekologických katastrof na vlastní kůži, více rozvinuté země jsou spíše motivovány změnou názorových postojů směrem k postmateriálním hodnotám. (Inglehart 1997: 67) Státy EU postupným přenášením rozhodovacích pravomocí v těchto otázkách na nadnárodní úroveň umožnily, aby se vytvořila celounijní strategie energetického rozvoje. Tím se tedy dostaly i otázky klimatu na jednací stůl a problematika znečištění ovzduší, změn i kvality života v čistém prostředí se stala běžným tématem evropských vyjednávání.
4.1.2 Energetická bezpečnost Jasné definování termínu energetické bezpečnosti je problematickou záležitostí, přestože se s ní můžeme setkávat poměrně často. Neexistuje přesně vymezená definice, která by byla široce akceptovaná ve vědeckých či politických kruzích. Pokud bychom použili definice Kraennera (2009: 11), tak se o energeticky stabilním prostředí hovoří jako o situaci, ve které je zajištěn stabilní přísun energetických zdrojů a energie za všech podmínek, přičemž se jedná o environmentálně schůdnou cestu, která je navíc cenově dostupná. V rámci EU se daný termín postupně vyvíjel v závislosti na historických okolnostech. Zásadními milníky v těchto záležitostech byly především krizové situace, které byly povětšinou spojeny s přerušením dodávek energie. (viz plynové krize na Ukrajině) Tyto okolnosti se projevovaly na energetických konceptech EU. Základní myšlenkou je tradičně základní stavební kámen společnosti. V tomto smyslu se tedy dá také hovořit o principu subsidiarity, který je s grassrootovým hnutím spojen. 36
snaha o snížení energetické závislosti a zajištění dostatečné diverzifikace zdrojů, které zajistí bezpečný přísun energie. Jedním ze základních přístupů je pak zajištění většího množství tranzitních cest. Jsou zde však zahrnuty i otázky týkající se obnovitelné energie a energetické ekonomické kompetitivnosti. (EC 2006) V širším pojetí tzv. kodaňské školy by se do dané problematiky dala také zařadit problematika celkové bezpečnosti z hlediska anarchické povahy mezinárodního systému. Touto optikou se dá pozorovat, že v EU došlo v posledním období ke značné sekuritizaci energetické politiky16, která po událostech s plynovými krizemi na Ukrajině a problematickým vývojem ceny ropy na světovém trhu nabyla na důležitosti. (Buzan 1985: 15-20; Zeman, Mareš 2010: 20-22)
4.2 Přírodní podmínky Přírodní podmínky hrají značnou roli zejména pro rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Podmínky pro jejich rozvoj se však se napříč EU značně liší. Jedním z hlavních kritérií je souhrn dešťových srážek, které jsou jedním ze základních předpokladů úspěšného rozvoje vodní energetiky, pro rozvoj sluneční energie je naopak zásadní záležitostí množství slunečního svitu apod. Podstatná je pak hodně i ochota jednotlivých států do obnovitelných zdrojů investovat. V tomto směru se zdá být pochopitelné, že všechny státy nejsou ochotny vydat značné finanční prostředky, pokud mají stále dostupné klasické zdroje energie, neboť cena obnovitelných zdrojů, popřípadě rozvoj některé nové technologie v budoucnu, může přinést mnohem větší efektivnost, než by tomu bylo v současnosti. Z tohoto hlediska je pak klíčové, jak jsou v jednotlivých státech nastaveny investiční podmínky a pobídky pro vstup do daného odvětví.
16
Sekuritizace otázek životního prostředí měla přispět k jejich zrovnoprávnění s dříve dominantními otázkami vojenské bezpečnosti, měla zvýraznit jejich naléhavost a prioritu výdajů na tuto oblast, včetně případného použití vojenských nástrojů na odvrácení environmentálních hrozeb. (Zeman, Mareš 2010: 22) 37
4.3 Vývoj evropské energetické politiky Již od dob samotných počátků evropského integračního procesu hrály potřeby energetické spolupráce značnou roli. Jakýmsi prazákladem evropské spolupráce v energetické oblasti bylo Evropské společenství uhlí a oceli (European Coal and Steel Community – ECSC, ESUO), které bylo založeno na základě tzv. „Pařížské smlouvy“17 z roku 1951, a Euratom, který byl založen na základě tzv. „Římské smlouvy“ z roku 1957 za účelem spolupráce v mírovém využití jaderné energie. Ekonomické výsledky byly v zásadě pozitivní, produkce železa i oceli v rámci společenství rychle stoupala. (Molle 2001: 229) ESUO naplnilo svoji úlohu a napomohlo zejména k další integraci mezi státy. Také smlouva Euratom byl důležitým krokem, který přispěl do značné míry k prohloubení energetické spolupráce v Evropě a rozhodně představoval jeden ze stupínků na cestě ke společné energetické politice. Rozdílnost jednotlivých zemí v přístupu k jaderné energii však zpomalovala tendenci k hlubší spolupráci, která by překračovala slaďování bezpečnostních norem a limitů. (Moussis 2000: 288-292) V roce 1957 byla podepsána smlouva o založení Evropského hospodářského společenství (European Economic Community – EEC, ESH), které představovalo jeden ze základních kamenů budování společného trhu. EHS se postupně stalo hlavním projektem, který udával směr a spád evropského integračního procesu. Došlo k postupu integrace směrem k volnému pohybu zboží, služeb, kapitálu i lidí. Energetická problematika však ztrácela své výsadní postavení ve stínu dalších významných integračních otázek. Do centra politického i celospolečenského zájmu se dostala
17
Oficiální název smlouvy zněl Smlouva o založení evropského společenství uhlí a oceli (ESUO) a byl to první dokument, kdy se 6 zakládajících zemí částečně vzdalo své suverénnosti v určitých oblastech. Mezi tyto země patřily zem Beneluxu, Francie, Itálie a SRN. Jedním z hlavních cílů této smlouvy bylo překonat stará nepřátelství a nastartovat proces vzájemného porozumění a spolupráce mezi zeměmi. Ocel, jako jedna z hlavních surovin pro vojenskou výrobu, byla proto logickou volbou, aby došlo k posílení důvěry mezi zeměmi. 38
až v sedmdesátých letech v souvislosti s ropnými krizemi, které způsobily růst cen ropy do astronomických výšek. Ani to však nevedlo k vytvoření společné energetické politiky. Ani v dalších významných smlouvách evropské integrace nedošlo k zásadnímu posunu. Ve Smlouvě o Evropské unii z roku 1992 nebyla kvůli odporu členských států kapitola o energetice speciálně vymezena. Mezi jednotlivými zeměmi existovala celá řada štěpících linií, ať už z hlediska zaměření se na jiné tržní principy či z hlediska geografických determinantů, které ovlivňovaly přístup jednotlivých zemí k energetické politice.
4.4 Proces liberalizace trhu Proces liberalizace trhu s energiemi zažíval zejména od druhé poloviny devadesátých let značný progres. Evropské směrnice a strategie jednotlivých národních vlád vytvořily společnou cestu na vytvoření společného trhu s energiemi. Hlavní princip spočíval v tom, že se zahraniční výrobci energie mohli dostat na domácí trh dalších států a došlo tím k tzv. unbundlingu.18 Nicméně je potřeba podotknout, že toto je pouze prvním krokem, který je logickým a nezbytným předpokladem pro fungování svobodného trhu s energiemi. Samotný rozvoj konkurenčního prostředí a především zajištění stejných pravidel pro všechny účastníky je věcí druhou. Jak podotýkají Michaele Polo a Paulo Scarpa (2003: 2), tak může existovat celá řada cest, skrze které se nově vstupující firma může dostat na nový trh a být zisková v určitém segmentu, ale přitom nedojde k nějakému ohrožení pozice státního monopolu na trhu. V druhé polovině devadesátých let zintenzivnila EK snahy o liberalizaci velkých veřejných průmyslových odvětví, zejména pak se zaměřením na oblast telekomunikací, elektřiny a plynu. Přestože EU neměla v oblasti energetiky nijak specificky vymezeno, že má nad danou oblastí pravomoc, tak adoptovala několik základních směrnic, které měly stanovit
18
Problematika unbundlingu ke rozebrána více k kapitole 5. 39
rámec pravidel a principů pro společný propojený systém. Ve stanovených časových limitech měli jednotliví členové EU definovat své národní plány na liberalizaci jednotlivých odvětví. Mezi základní dokumenty se řadily nařízení 92/92/EK zabývající se elektřinou, která stanovovala pro tehdejší členy EU finální datum na vytvoření národních plánů na únor 1999. (Polo, Scarpa 2003: 18, Thomas von Danwitz 2006: 435) Specifičnost celého procesu byla způsobena do značné míry tím, že jednotliví členové EU měli mnohdy značně odlišné postoje k dané problematice, zejména pak Velká Británie a Francie představovaly dva protipóly. Cesta vytvoření národních programů jednotlivými zeměmi na základě evropských směrnic tudíž představovala kompromis, který umožňoval jednotlivým zemím vytvořit svoji specifickou cestu k dosažení stanovených cílů.19 Jeden ze základních problémů spočíval v tom, že musely být vytvořeny podmínky pro nově vstupující firmy na trh v oblastech, které do té doby byly spravovány pouze jedním konkrétním držitelem pravomoci v této sféře. Technologické aspekty hrály v tomto samozřejmě významnou roli. Transport energie je totiž jednou ze složek, které se dají řadit do kategorie přirozeného monopolu. Energetický trh tak propojuje fungování tržního mechanismu v oblasti produkce a prodeje energie skrze monopolní distribuční soustavu. (Polo, Scarpa 2003: 19) Základní princip, který se zde objevuje, spočívá v tom, že tyto směrnice podporují možnost vstupu třetí strany na domácí trh, které musí být umožněno používat lokální distribuční síť, a to za cenu, která odpovídá nediskriminačním a férovým praktikám stanovených veřejnou institucí a vzájemnou dohodou participujících stran.20 Dále je pak potřeba mít na mysli, že se jednalo o postupný proces. Evropské trhy rozhodně nebyly
19
20
Evropské směrnice nechaly na jednotlivých státech, které trhy budou otevřené pro finální spotřebitele, velkoobchodní dodavatele či operátory přenosových systémů. (Danwitz 2006: 345) Byť i v tomto směru se nacházeli výjimky. Jednou z nich bylo, že majitel distribuční sítě měl právo zamítnout přístup třetí straně použít jejich síť v několika specifických případech. V odvětví elektrické energie se jednalo o situaci, kdy by došlo k přehlcení distribuční soustavy. V oblasti přenosu plynu se jednalo o situaci, kdy měl majitel možnost odmítnout přepravu třetí straně v situaci, kdy by nebyl on sám schopen splnit své vlastní závazky vůči odběratelům. (Polo, Scarpa 2003: 19-20) 40
otevřeny nějakým zlomovým způsobem, ale jednalo se o postupný proces na sebe navazujících kroků. (Polo, Scarpa 2003: 19-20, Danwitz 2006: 345)
4.5 Základní dokumenty a milníky 4.5.1 Bílá kniha: Energetická politika pro Evropskou unii
EK publikovala první dokument, který se zabýval čistě problematikou energetické politiky, v EU v roce 1995. Tato zelená kniha nesla název Energetická politika pro Evropskou unii. V tomto dokumentu EK upozorňovala na vztahy s Ruskou federací, která je jedním z hlavních vývozců energie do EU, upozorňovala na ekologické a technologické problémy a růst spotřeby energií v EU. Na tento dokument pak navazovala Bílá kniha s názvem Energetická politika pro Evropskou unii. (EK 1995) V tomto dokumentu byly nastíněny hlavní směry, kterými by se EU chtěla vydat. Jednalo se o: prohloubení dialogu mezi EU a dodavatelskými zeměmi úsilí o zvětšení úložných kapacit pro případ krizových situací zvýšení diverzifikace zdrojů energie lepší a efektivnější nakládání s energiemi zvýšení podporu rozvoje obnovitelných zdrojů energie
Z celkového hlediska se dá hodnotit, že tato Bílá kniha z prosince roku 1995 jasně podporovala deregulaci energetického sektoru a byla proti výrazným státním zásahům v této oblasti. EU jako taková se neměla do procesu ještě tolik vměšovat. Měla představovat pouze kontrolní orgán či sjednotitele určitých politik, které by byly celoevropsky prospěšné, a tak pouze zamezovat regulačním opatřením vlád jednotlivých členů EU. Celkově tedy převládal názor, že má být zachován princip subsidiarity v rámci formulování jednotlivých státních 41
přístupů. EU měla podpořit zejména rozvoj spolupráce v oblasti vědy, mezinárodní spolupráce a také ve vztazích ke třetím zemím. V principu tudíž mělo dojít k přesunu problémů a otázek na komunitární sféru v takových chvílích, kdy již domácí rovina nebyla postačující, jako je tomu kupříkladu v otázkách vývoje nových technologií, jaderné bezpečnosti, zajištění energetické bezpečnosti či v environmentálních otázkách. Z hlediska elektrické energie pak na tyto dokumenty navazovala směrnice o vnitřním trhu s elektřinou, která byla ustanovena v prosinci roku 1996. (EK 1996) Cílem této implementované politiky bylo vytvoření systému společných pravidel v energetickém sektoru s elektřinou. Hlavní důraz pak byl kladen tak, aby došlo k liberalizaci a otevření daného odvětví, což by mělo za následek omezení monopolů v jednotlivých zemích EU.
4.5.2 Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energií
Na Bílou knihu z prosince roku 1995 navazoval další dokument zabývající se obnovitelnými zdroji energie; v roce 1997 vydala EK Bílá knihou Energie pro budoucnost – obnovitelné zdroje energií. (EK 1997) Základním myšlenkou tohoto dokumentu byla snaha navýšit podíl obnovitelných zdrojů energie v energetickém mixu EU. V kapitole 1.3 je ustanoven i časový rámec, který vymezoval, k jakému cíli se má dospět. Bylo zde řečeno, že jednotlivé státy EU by měly podporovat politiky, které by vedly k nárůstu obnovitelných zdrojů v energetickém mixu na hranici 12 %.21
21
Jak již samotný název této kapitoly 1.3 v Bíle knize z listopadu roku 1997 naznačoval, tak hranice 12 % procent skutečně představovala „ambiciózní cíl“, kterého však nakonec nebylo dosaženo. V textu je také podotknuto, že úspěšnost stanoveného cíle do značné míry závisí na tom, do jaké míry dojde k rozvoji technologických zařízení u obnovitelných zdrojů energie. (EK 1997) 42
Energetický mix EU v roce 1995 (v %)
Energetický mix EU v roce 2010 (v %)
Energetický mix EU v roce 2050 (odhad: Niki Tzavela)
Ropa
39
Ropa
35
Obnovitelné zdroje
Uhlí
22
Plyn
25
Plyn
Plyn
20
Uhlí
16
Jaderná energie
Jaderná energie
14
Jaderná energie
13
Ropa
Obnovitelné zdroje
5
Obnovitelné zdroje
10
Uhlí
Tabulka 1Energetický mix v EU Zdroj: Evropská komise
Takto stanovený cíl měl také vést k tomu, aby každý členský stát stimuloval snahy směrem k využití obnovitelných zdrojů energie, což mělo také představovat nástroj ke snížení produkce CO2, snížení závislosti na dovozu zdrojů energie, budování národního průmyslu a vytváření nových pracovních příležitostí. Každý stát měl vytvořit svoji vlastní strategii a tu pak uplatňovat. (EK 1997) V daném dokumentu se oddíl 2 věnuje také problematice nastavení vnitřního trhu s energiemi. Zde je dobré zmínit, že v bodech 2.2.1 s názvem Rovný přístup obnovitelných zdrojů na trh s elektřinou v sobě obsahuje ustanovení, které mělo za účel zajištění férových cen za transport skrze rozvodovou síť. Jednalo se tedy o zmínění hned několika bodů, které měly dát obnovitelným zdrojům energie určitou výhodu proti ostatním zdrojům, jako jsou fosilní paliva. V bodě 2.2.2 jsou pak dále zvýšeny návrhy na daňové úlevy a další incentivy pro výrobce i koncové odběratele, aby takovou energii odebírali. Na to navazuje bod 2.2.3, který danou problematiku zasazuje částečně do souvislosti s tržními silami. Je zde uvedeno, že při zvažování jednotlivých cest na podporu obnovitelných zdrojů energie by měl být kladen také důraz na to, jaký dopad budou takové změny mít na soutěžní prostředí v zemi. Ve snaze učinit zdroje obnovitelné energie více kompetitivní bylo doporučeno, aby byla priorita kladena na maximální snížení nákladů na výrobu energie z
43
obnovitelných zdrojů.22 Státní pomoc a narušení tržních procesů mělo být kompenzováno pozitivy plynoucími z omezení produkce škodlivých látek, které mají negativní dopad na životní prostředí.23
4.5.3 Stav energetické politiky v 21. století
Výše zmíněné dokumenty byly do značné míry přelomové a slibovaly pokrok v oblasti liberalizace a komunitarizace unijní energetické politiky. Nutno však podotknout, že tyto politiky nikdy nepřekročily svůj vlastní stín a nedošlo k naplnění ambicí, které do daných dokumentů mnozí vkládali. Nedošlo k přesunu dalších pravomocí na nadnárodní sféru, ani k vytvoření ustanovení, která by měla za následek vytvoření nových vnitřních předpisů či rozhodovacích mechanismů. (EK 1995) K dalšímu posunu v oblasti energetické politiky došlo až v novém tisíciletí v souvislosti s výpadky energie v Severní Americe. Obdobné problémy se objevily také v Evropě, kupříkladu ve Švýcarsku a Itálii. Také nestabilní situace na Blízkém východě vedla ke zvyšování úsilí o prohloubení energetické politiky v EU.24 Dále se objevily problémy s plynovými krizemi mezi Ruskou federací a Ukrajinou, které měly dopad i na členské státy EU, neboť došlo k zamezení dodávek zemního plynu do některých zemí.25 Mnoho zemí tuto krizi využilo k tomu, aby se ještě více zaměřily na diverzifikaci zdrojů, rozvoj obnovitelných 22
23
24
25
V dokumentu je také uvedena celá řada dalších politik, podpora obnovitelných zdrojů energie v dalších zemích i mimo EU skrze různé druhy finančních fondů, programů apod. Možnost objektivního zaměřené takovýchto politik je však takřka nemožná a záleží na každé jednotlivé zemi, jak se k daným otázkám postaví. Výpadky proudu a nestabilní geopolitická situace přiměla tehdejší vrcholné evropské politiky k tomu, aby o společné politice začali více uvažovat. Došlo dokonce k setkání vrcholných politiků v rámci setkání Rady EU ve Velké Británii, kdy zazněl požadavek na hlubší komunitarizaci společné energetické politiky. (zdroj: www.euroskop.cz) Jádro tohoto problému spočívalo v období, které plynové krizi na Ukrajině značně předcházelo. Jednalo se to, že v 70. letech došlo v souvislosti s energetickými krizemi u západních zemí Evropy k značnému snižování spotřeby energie a do určité míry přizpůsobení ekonomiky těmto změnám, ale v Sovětském svazu se naopak spotřeba ropy a plynu neustále navyšovala. Ukrajina, která měla na svém území mnoho průmyslových zařízení na výrobu zbraní, pak dovozu tohoto levného zdroje surovin i nadále využívala a problematika závislosti na energetických dodávkách se tak jen navyšovala. (Litera 2003: 82). Dále se stalo bodem střetu to, že byl v roce 2004 zvolen prozápadní prezident Viktor Juščenko a premiérka Tymošenková bránila vstupu ruských investic na ukrajinský trh. Poté se ještě projevilo, že Ukrajina ilegálně zadržela takřka 8 bcm plynu. (Stern 2006: 5-7) 44
zdrojů energií, posílení energetické efektivity apod. Evropská společná politika pak také představuje lepší příležitost při čelení takovýmto tlakům, se kterými se jednotlivé země sami jen těžko vypořádávají. (Karan, Kazdagli 2011: 13) K určitému posunu došlo v souvislosti s Lisabonskou strategií z roku 2000, která spustila další zintenzivnění snah o vytvoření společného energetického trhu. Bylo zde jasně řečeno, že aniž by došlo k posílení kompetitivnosti na energetických trzích v EU, není dobře možné si představit, že bude EU vedoucí ekonomikou světa. Byly zde stanoveny nové cíle a ambice, které měly globální povahu. (Karan, Kazdagli 2011: 13)
4.5.4 Zelená kniha: Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii
Tato Zelená kniha z roku 2006 byla reakcí EU na výše zmíněnou energetickou krizi mezi Ruskou federací a Ukrajinou, která zasáhla do značné míry i členské státy EU. Tento dokument hned na úvodních stranách vymezuje šest klíčových oblastí, kterým se EU bude muset věnovat, jako je rozvoj vnitřního trhu, solidarita mezi státy, integrovaný přístup v boji se změnami klimatu, podpora inovací apod. Je zmíněn neustálý nárůst cen ropy a plynu, oteplování kontinentu a další problémy. Řešení bylo nastíněno v působení tržních sil a spolupráci mezi zeměmi EU. Bylo potřeba vybudovat cestu k udržitelnosti, bezpečnosti dodávek a celkové stability budoucího vývoje v EU. (EK 2006a)
4.6 Strategické přezkumy energetické politiky 4.6.1 První strategický přezkum Za další významný krok, který vedl do značné míry také k posílení snah za rozvoj obnovitelných zdrojů energie, se dá označit iniciativa Komise z počátku roku 2007, kdy vydala pro potřeby Evropské rady a Evropského parlamentu dokument Energetická politika pro Evropu. Tato zpráva představovala jeden ze stavebních kamenů evropské energetické 45
politiky v posledních letech. V tomto dokumentu byla stanovena opět celá řada politik. Ohledně nedosažení stanovených plánů na podíl obnovitelných zdrojů energie do roku 2010 zde bylo uvedeno, že vedle vnějších nákladů na rozvoj obnovitelných zdrojů energie v porovnání s „tradičními“ zdroji je především hlavním problémem skutečnost, že neexistuje soudržný a ucelený rámec pro celou EU a stabilní dlouhodobý výhled. (EK 2007) Na jeho základě byl pak vydán klimaticko-energetický balík, jehož primárním cílem bylo vytvoření stabilního právního rámce, který by představoval účinný instrument v boji proti globálnímu oteplování a zvýšení energetické soběstačnosti EU. Bylo stanoveno několik základních cílů, mj. navýšení zastoupení obnovitelných zdrojů v energetickém mixu EU na 20 % do roku 2020. (EK 2008) Tyto cíle představovaly pro mnoho zemí velkou výzvu, neboť obnovitelné zdroje ve většině zemí EU nepatří k hlavním zdrojům energie. Na základě statistických údajů se mezi lety 1999 a 2009 množství energie z obnovitelných zdrojů v energetickém mixu EU zvýšilo z 5,4 % na 9 %; dosažení cíle 20 % obnovitelné energie v energetickém mixu v roce 2020 tedy působí velmi ambiciózně. Dalším bodem bylo snížení produkce emisí do roku 2020 o 20 % oproti situaci z roku 1990. Zde mělo být klíčovým prvkem udělení menšího množství emisních povolenek. Způsob obchodování s emisemi v EU je nastíněn níže. K tomu se pak vázaly další body typu výroba pohonných látek z alternativních zdrojů a geologické skladování uhličitých škodlivin. (www.europa.cz , EK 2008)
4.6.2 Druhý strategický přezkum V dalším dokumentu z listopadu roku 2008 se EK zaměřila především na problematiku diverzifikace zdrojů, větší bezpečnosti dodávek energie a propojení vnitřního trhu. Zde byl také zmíněn projekt Nabucco, který by výrazně zvýšil diverzifikace cest pro 46
dodávky plynu do EU.26 (EK 2008) V následujících letech byly přijaty konkrétní směrnice Rady a EP, které se zabývaly zefektivněním obchodování s povolenkami na emise, skladování skleníkových plynů a podpoře užívání obnovitelných zdrojů energií.27
4.6.3 Klimatické otázky Pokud bychom měli zhodnotit výše uvedené politiky se zaměřením na obnovitelné zdroje, tak lze také ještě poukázat na ekonomický aspekt, který je občas opomíjen. Na základě dat Evropské agentury pro životní prostředí (European Environmental Agency – EEA) se jeví, že samotná cena znečištění životního prostředí, která je způsobena vypouštěním škodlivých emisí do ovzduší, dosahuje ročně nákladů okolo 130 miliard euro. (EEA 2011: 10) Značně problematickou záležitostí jsou pak další výzkumy, které hovoří o nákladech klimatických změn v EU, jejichž hodnocení se však značně liší. Postupný nárůst teploty v Evropě se očekává většinou studií. Odhady teplotního nárůstu do konce 21. století se však někdy různí až trojnásobně. Dopady takových ekologických změn se dají poměrně těžko posuzovat. Je však pravděpodobné, že by jejich největší dopad byl zejména na země jižní Evropy, kde by navyšování teploty způsobovalo ještě větší problémy s desertifikací28 některých oblastí. S těmito záležitostmi je pak paradoxně spojena také problematika povodní, které by se mohly rozšířit. (EEA 2004: 25-26, Ciscar 2009 : 20).
26
27
28
V současnosti lze podotknout, že dohoda, která byla učiněna Ruskou federací a státy jižní Evropy ohledně budování tzv. South Streamu“ a také odstoupení jednoho z hlavních investorů projektu Nabucco v podobě německého energetického gigantu RWE, tak implementace tohoto projektu je v současnosti odsunuta na neurčito. (Avaliani 2013) Nutno podoktnout, že výsledky daných jednání a nové směrnice byly mnohými environmentálními skupinami považovány za nedostatečné a snížení emisí o 20% oproti roku 1990 je velký ústupek průmyslovým korporacím. Proces rozšiřování pouště (zejména na jejím okraji) v důsledku činnosti člověka. 47
5. Fungování trhu s energiemi V předcházející kapitole byly popsány hlavní milníky rozvoje obchodování s emisemi; v této kapitole budou blíže objasněny konkrétní politiky u obchodování s elektrickou energií.
5.1 Základní liberalizační opatření Následovala celá řada dokumentů, které se zabývaly dalším rozvojem energetické politiky v EU, ať již s ohledem na bezpečnost dodávek, tak na problematiku obnovitelných zdrojů. V této práci se zaměřím na klíčové a zároveň kontroverzní ekonomické otázky související s problematikou liberalizace energetického sektoru. Jedná se o obchodování s povolenkami na emise a proces unbundlingu, který představuje jeden ze základních principů pro fungování distribuce a výroby energie v liberálním ekonomickém prostředí.
5.2 Obchodování s emisními povolenkami Základní princip Evropského obchodního schématu s emise oxidu uhličitého, klíčový pro motivování ke snižování emisí, je přímočarý; základní myšlenka spočívá v tom, každou tunu CO2, která je vyprodukována a vypuštěna do ovzduší, je také daným producentem uhrazena. Tímto je tedy v podstatě podporována výroba energie nízkouhlíkovými technologiemi, neboť čím méně CO2 společnost vyprodukuje, tím méně za povolenky zaplatí, a ty povolenky, které jí zůstanou nevyužité, pak může ještě na speciálním trhu obchodovat. Zavádění takovýchto kroků bylo v souladu s prioritami, které si EU v souvislosti se snižováním objemu produkovaných emisí stanovila.
48
5.2.1 Nástin vývoje obchodování s emisemi Z počátku se jednalo o rekci ze strany EU v souvislosti se závazkem vyplývajícím z podpisu Kjótského protokolu, který stanovil, že v letech 2008–2012 mělo dojít ke snížení emise skleníkových plynů o 8% oproti situaci z roku 1990. EU reagovala sepsáním Zelené knihy, která stanovila, že zavede obchod s emisními povolenkami v rámci EU. V roce 2003 pak byla vydána Směrnice 2003/87/ES, která obchod s emisními povolenkami uváděla do praxe. (Rozhodnutí Evropského parlamentu a Rady 1600/2002/ES)
5.2.2 Fungování ETS Zavedení ETS bylo rozděleno do tří fází. První fáze začala v roce 2005 a končila v roce 2008. V této fázi byly povolenky firmám rozdány v rámci národních alokačních plánů (National Alocation Plans – NAP). Malá část mohla být také vydražena, ale k tomuto kroku se uchýlilo jen málo zemí. (Parker 2008: 113) Během této fáze, která byla primárně vnímána jako fáze přípravná, mohlo docházet k tomu, že firmy, které mají svých povolenek nadbytek, je mohly prodávat ostatním firmám, které by o ně měly zájem.29 V tomto období pak tedy měla být vybudována infrastruktura, díky níž bylo možné monitorování celého procesu. Jedním z primárních cílů, který byl dosažen, bylo stanovit cenu za uhlíkovou emisi a také právní ukotvení volného obchodu s emisními povolenkami. (www.euroskop.cz) Druhá fáze začala probíhat v roce 2008 a ukončena byla v roce 2013. I v této fázi však bylo zachováno, že hlavní množství povolenek bylo rozděleno bezplatně, a to minimálně 90% z nich. Tento přístup se měl tedy postupně měnit a mělo docházet k omezování volně přerozdělených povolenek; tím tedy měl být postupně stupňován tlak na omezení produkce CO2 jednotlivými společnostmi. (www.euroskop.cz)
29
Prodej těchto povolenek je pak zaznamenáván v elektronických registrech, které jsou kontrolovány jednotlivými členskými státy. 49
V roce 2009 byla také implementována směrnice vycházející ze Zelených knih z předchozích let, jmenovitě Směrnice 2009/28/ES, která pevně stanovovala, že v roce 2020 má skutečně dojít k snížení množství emisí oproti roku 1990 o 20%, čímž byl tedy limit povolenek na přerozdělení stanoven na 1720 milionů kusů. Základní myšlenkou pak bylo nastavení efektivních ekonomických procesů, které by prodej těchto povolenek usměrňovali a dosáhnout tak naplnění Kjótského protokolu i vlastních závazků v rámci EU co nejefektivnější cestou. ((www.euroskop.cz)) Je důležité mít na paměti, že NAPy hrály jednu z klíčových rolí v daném procesu. Počet přerozdělených povolenek představoval pro jednotlivé firmy klíčový aspekt a stanovoval jejich výchozí pozici. Členské státy se tak pochopitelně snažili lobovat za to, aby jim byl celkově přidělen co největší množství povolenek, které pak mohly mezi své firmy přerozdělit. Nutno podotknout, že počet, který byl každému státu udělen, vycházel z předpovědí, jak si jednotlivá země v nadcházejících letech povede, neboť se v tom pochopitelně odráží množství povolenek, které budou výrobci potřebovat. (Suchý 2007: 36) Zbrzdění ekonomického rozvoje v důsledku ekonomické krize pak znamenalo, že země netrpěly nedostatkem povolenek. Na počátku roku 2013 byla zahájena třetí fáze obchodování s ETS. V té má dojít ke změně, že emisní povolenky již budou pouze obchodovány a nikoliv volně k distribuci. Přesto se však zdá zřejmé, že v tomto období budou rozdělovány alespoň některé volně, v roce 2013 to může činit až 50 procent. (www.cez.cz) Dále je třeba podotknout, že neustálý propad cen povolenek postupně snižuje roli, kterou jim EU zamýšlela. Při nízkých cenách nejsou firmy dostatečně motivovány ke snižování produkce CO2. EU tedy sníží počet vydaných emisních povolenek na období let 2013 až 2020, aby tak propadu cen zabránila. (CEZ GROUP: Investment story, July 2012)
50
Graf 1Vývoj cen povolenek CO2 Zdroj: CEZ GROUP: Investment story, July 2012
5.2.3 Národní alokační plán Formulace NAP v České republice se vytvářela poměrně komplikovaně. Česká strana totiž od EU požadovala stanovení počtu povolenek na hranici 100 milionů, což však ani přes odvolání se z české strany nebylo schváleno. EK nakonec stanovila přesný počet na 86,835264 milionů povolenek. Tyto povolenky pak tedy mohou být v EU volně použity k obchodním aktivitám, a to jak osobami fyzickými, tak i právnickými. V praxi to tedy znamená, že s emisemi může v podstatě obchodovat kdokoliv, čili i ten, kdo žádné emise neprodukuje. V ČR byla implementace evropské směrnice zajištěna zákonem č. 695/2004 Sb. v platném znění. V rámci tohoto zákona je pak definováno, jakým způsobem se s povolenkami zachází a jsou stanovena technická specifika jejich aukce. K první aukci došlo v druhé polovině roku 2012, kdy byly nevyčerpané povolenky tímto způsobem redistribuovány. V průběhu zavádění tohoto systému pak samozřejmě hrálo značnou roli, jakým způsobem se ceny povolenek vyvíjely, neboť jejich cena se projevila jako značně volatilní. V EU se také začaly prosazovat hlasy, které volaly po tom, aby byly povolenky pro největší výrobce 51
rozděleny zdarma, nebo alespoň jejich většina měla být přidělena bezpoplatně. (Parker 2008: 115) Tyto hlasy se ozývaly také z toho důvodu, že velké firmy se mohou také přesunout do jiných zemí, kde jejich výrobní aktivity nepodléhají takovým nákladům. Nutno podotknout, že zejména velcí producenti byli schopni lépe a operativněji reagovat na danou situaci a více snižovat množství svých vypouštěných emisí, takže jsou pak schopni lépe využívat zbylých povolenek a lépe s nimi pak obchodovat. Menší podniky měly větší problémy se s novými opatřeními vyrovnat.30 Problematickou nadále zůstává skutečnost, že nebylo a není snadné predikovat vývoj ekonomiky, pročež ekonomické problémy pak znamenaly výsledky, které nebyly dopředu předpokládané; to emitaci povolenek nadále zkomplikovalo.31
5.3 Unbundling Jak již bylo zmíněno, tak přístup třetí strany na trh s energiemi nemůže plně odstranit tržní distorze, které mohou být způsobeny monopolním držitelem práv na tranzici energie. Určitá forma separace funkce výrobní a přepravní byla tedy jednou z klíčových otázek. Jak bylo výše vysvětleno, cesty vývoje byly ponechány jednotlivým vládám, které si mohly samy zvolit, jestli se vydají radikální cestou vývoje, nebo budou prosazovat umírněnější přístupy. Liberalizační proces v dané oblasti s energiemi byl započat v roce 2003 na základě liberalizačních směrnic. Na jejich základě došlo k oddělení distribuce a výroby elektrické energie, stále zde ale zůstala problematika faktických vlastnických práv a jejich oddělení. Na výše uvedené je reflektováno až v energetickém balíčku v roce 2007, kde se do praxe dostává již i princip tzv. vlastnického unbundlingu – při uplatnění tohoto principu by došlo k situaci, kdy by žádná společnost, která vyrábí energii v EU či mimo EU, nesměla vlastnit tranzitní síť.
30
31
Systém obchodování s povolenkami se podle některých studií zdá být výhodný až od určitého množství povolenek. Jedna z hranic výhodnosti obchodování se pohybuje okolo 500. (Suchý 2007: 38) Postupem času se do dané problematiky zapracovávaly nové otázky. Jednou z nich byla problematika letecké dopravy. Jednalo se o to, že produkce emisí CO2 ve vyšších částech atmosféry má mnohem větší dopady na stav ozónu v atmosféře. 52
Daná politika vzbudila značný ohlas a byly vypracovány tři základní alternativní varianty uplatnění této politiky. (Palán, Kvítek 2006) První varianta je založena na úplném oddělení přenosové soustavy a výrobce. Tato varianta je vlastně nejvíce exaktní, neboť na jejím základě se musí dodavatelé elektrické energie nebo plynu úplně vzdát svého podílu na přenosové soustavě a tyto složku svého majetku rozprodat; tím dochází k situaci, kdy je výroba energie naprosto oddělena od jejího přenosu. (Palán, Kvítek 2006) Druhá varianta představuje poněkud mírnější verzi. Jedná se o situaci, kdy má dojít k vytvoření vlastnického oddělení části společnosti, která pak bude zajišťovat převod energie. Třetí variantou je oddělení produkce energie od přenosu energie. Druhá a třetí varianta představují situaci, kdy nemusí dojít k absolutnímu odprodeji práv na distribuci u výrobních společností. Všechny tyto tři varianty se staly rovnocennými možnostmi a každému státu bylo umožněno provést volbu dle svého uvážení. (Nachtmann 2008; Palán, Kvítek 2006) Celkově lze konstatovat, že došlo také k odklonu od myšlenky, že by byl ustanoven speciální nadnárodní orgán na úrovni EU. Namísto toho byla prosazena myšlenka, aby došlo k vytvoření agentury, jejíž členové jsou zástupci jednotlivých států a jejich regulatorních orgánů; role EK je omezena na dozorčí a kontrolní funkci. (Nachtmann 2008)
53
6. Energetická politika v jednotlivých státech Legislativní kroky uvedené v předcházejících kapitolách a politický tlak ze strany EU na liberalizaci trhu s energiemi tedy přinesl značné incentivy pro zahraniční investice velkých energetických společností. Abychom mohli zasadit celou koncepci zahraniční expanze ČEZu v Rumunsku a Bulharsku do souvislostí, tak bude v dalších kapitolách popsáno a analyzováno investičního prostředí těchto států. Praktická pasáž se pak bude zabývat přímo danými investicemi ČEZu.
6.1 Energetická politika ČR v období po listopadu 1989 Neboť Skupina ČEZ, jejíž strukturou se budu v této práci dále zabývat, představuje polostátní společnost, nastíním v této části práce rozvoj energetického sektoru v ČR od listopadové revoluce z roku 1989 do období před zahájením energetické zahraniční expanze ČEZu. Základními dokumenty, které byly klíčové pro rozvoj energetické politiky v postkomunistickém období, byla zejména Státní energetická politika z roku 1992, která stanovila klíčové priority ve směřování energetické politiky státu. Na tento dokument pak navazoval zákon č. 222/1994 Sb., který vymezil podmínky pro podnikání a státní kontroly v oblasti energetiky skrze Státní energetickou inspekci. Tyto právní dokumenty představovaly základní kroky k liberalizaci do té doby státem kontrolovaného energetického trhu v nově vzniklé České republice, čímž bylo tedy po dlouhé době nakročeno k odstoupení od direktivního ekonomického hospodářství v této sféře. V duchu těchto změn postupně došlo k deregulaci cen pevných i kapalných surovin. Regulaci však i nadále podléhali ceny plynu a tepla. (Havel 2005: 45–55; www.eru.cz) Z mezinárodního hlediska se ČR brzy také zapojila do mezinárodního rámce 54
spolupráce. Do OECD vstoupila ČR ke dni 21. 12. 1995 a v dalším roce došlo k ratifikaci Dohody o energetické chartě OECD. V důsledku těchto kroků byla ČR v roce 2001 přijata do IEA. Z hlediska přístupových vyjednávání do EU hrály klíčovou roli zákony týkající se zejména liberalizace energetického sektoru v ČR. Základním stavebním kamenem v tomto úsilí se stal Zákon o energetice č. 458/2000 Sb., který v sobě zahrnul směrnice EU ohledně společných pravidel pro vnitřní trh s elektřinou (96/92/ES) a pravidlech o tržním prostředí plynu (90/38/ES). Tyto kroky tedy vedly ke zřízení Energetického regulačního úřadu, který zajišťoval regulační prvky českého energetického trhu. (Pouček 2002: 24 – 27) Postupně docházelo k dalšímu implementování evropských směrnic o společných pravidlech pro vnitřní trh s elektřinou. Tento dokument, který prochází dalšími novelizacemi, stanovil strategický rámec energetického vývoje na dalších 20 let a stal se tak pilířem při plánování energetické politiky. Na jeho základě se vytvářela vize udržitelného a trvalého rozvoje, která by měla zajistit stabilitu státu v oblasti energetiky s ohledem na potřeby průmyslu a která dbá na ochranu životního prostředí. Dále pak byly zakotveny principy obchodování s povolenkami na vypouštění emisí. Na základě NAP byla stanovena pravidla pro obchodování s emisními povolenkami, nástroje pro jejich další vypouštění, jejich přidělování a možnost sankcí. (NAP 2008) Do vytváření energetického konceptu ČR pak byla začleněna i strategie týkající se obnovitelných zdrojů energie, na jejímž základě je energie vyráběná z obnovitelných zdrojů dotovaná, aby byla zpočátku konkurenceschopnější. (180/2005 Sb.) Státní energetická koncepce se také zabývá obnovitelnými zdroji energie. Přestože ani obnovitelné zdroje energie nepředstavují cestu, která by byla absolutně oproštěna od environmentálních nákladů, tak se v EU tato cesta považuje za správnou. Vyspělost zemí se pak může do určité míry měřit i z toho hlediska, jak velké procento obnovitelných zdrojů 55
energie je obsaženo v energetickém mixu země. Tento přístup musí však být značně obezřetný, měl by brát v úvahu energetickou náročnost různých zemí a povahu přírodních podmínek konkrétních států. Státní energetická koncepce však uvádí, že ČR se musí kroky k podpoře obnovitelných zdrojů energie připojit k boji za ochranu přírodního prostředí a potažmo celosvětového klimatu.
6.2 Rumunské investiční prostředí 6.2.1 Stručné geografické vymezení Rumunsko je unitární republikou, která je situována z větší části na Balkánském poloostrově v oblasti jihovýchodní Evropy. Tato země sousedí s Ukrajinou, Moldávií, Maďarskem, Srbskem a Bulharskem. Východní hranice země je na 245 kilometrech pobřeží omývána vodami Černého moře. Spolu s Bulharskem vstoupilo Rumunsko k prvnímu lednu 2007 do EU a stalo se tak s přibližně 20 miliony obyvatel sedmou nejlidnatější zemí EU. Hlavním městem s 2,3 miliony obyvatel je Bukurešť. Rozloha Rumunska je 238,391 kilometrů čtverečních a řadí se tak k větším Evropským státům. Většina země je hornatého či kopcovitého charakteru a jedna třetina je tvořena planinami, lukami a deltou při řece Dunaji. Ráz země z geografického hlediska je dán masivním horským hřebenem Karpat. Ty jsou děleny na oblasti Východních Karpat, Jižních Karpat, které jsou někdy označovány jako Transylvánské Alpy a oblast Západních Karpat. (Geography, Meteorology and Environment 2010) Klimatické podmínky jsou v Rumunsku mírné a střídají se zde čtyři roční období. Jednotlivé podmínky se dělí podle regionů. Většina dešťových srážek přichází na jaře a jsou odváděny menšími přítoky vesměs do Dunaje. Rumunskou zvláštností je celá řada různých větrných proudění. Nejběžnější typem větru v Rumunsku je vysoce humidní vítr ze severozápadní části Rumunska. Nejsilnější jsou však suché větrné proudy na severovýchodní 56
části země. (Geography, Meteorology and Environment 2010)
6.2.2 Obecná energetická struktura Rumunska Hned na úvod se dá uvést, že rumunský energetický sektor patří k jednomu z nejtradičnějších odvětví v dané zemi. Rumunsko bylo první zemí, kde se na komerční bázi začala produkovat ropu a také elektrická energie se zde začala vyrábět a obchodovat již v raných začátcích rozvoje trhu s energiemi ve světě. (EEBR 2004, 3-5) Rumunsko má značnou zásobu energetických surovin, neboť vlastní velká ložiska ropy i zemního plynu. Zároveň se na jeho území nachází velké množství fosilních zdrojů, zejména pak lignitu. Velký potenciál mají také vodní zdroje na území Rumunska. I přes neustále se snižující produkci ropy, která mezi lety 1981 a 2002 poklesla z 33 Mtoe na 9,7 Mtoe, je stále energetická situace v Rumunsku dobrá a země je vývozcem energie. (EEBR 2004: 8)
6.2.3 Ekonomický vývoj země
Vzhledem k zaměření této práce na působení společnosti ČEZ v Rumunsku a Bulharsku se nyní zaměřím na analýzu elektrického trhu v Rumunsku před vstupem ČEZu na jeho trh. Během devadesátých let rumunská ekonomika zažívala v porovnání s ostatními sousedy poměrně pomalé tempo reforem a restrukturalizace v ekonomickém a energetickém sektoru. Přestože některé změny byly již v tomto období zahájeny, většina z nich pokračovala velmi pomalým tempem. Skoro celé desetiletí panovala v Rumunsku poměrně vysoká míra inflace, země měla značný obchodní i fiskální deficit. (EEBR 2004: 8–9, Minea 2010: 582) V období po roce 2000 věak zažívalo Rumunsko skutečně mimořádný ekonomický rozkvět. Vláda se zavázala k určitým ekonomickým krokům, které vedly k expanzi rumunské 57
ekonomiky. V letech 2000–2008 rostlo HDP Rumunska tempem přesahujícím 20 procent ročně a celkový nárůst reálného rumunského HDP představoval obdivuhodných 450 procent. V tomto období před započetím hospodářské recese byly vyhlídky na další ekonomický rozvoj Rumunska značné. Tyto odhady počítaly s tím, že by rumunská ekonomika měla růst mezi lety 2009–2015 ročně o 56 miliard dolarů. V roce 2007 dokonce dosáhl růst svého absolutního maxima, když roční nárůst HNP dosáhl úrovně 36,18 procenta a Rumunsko se tak zařadilo mezi nejrychleji se rozvíjející ekonomiky světa.32 (Minea 2010: 584) Rostl také zájem zahraničních investorů o tuto zemi, neboť ekonomický rozmach přinášel mnoho nových investičních příležitostí. V souvislosti s tímto také docházelo k dalšímu rozvoji soukromého sektoru, když došlo k masivní privatizaci do té doby státem vlastněných firem. Mezi lety 2000 a 2006 došlo k privatizaci u více než deseti tisíců společností.
33
(Minea 2010: 582) Tento vývoj byl skutečně mimořáně pozitivní a některé
odhady byly k budoucnosti rumunské ekonomiky nesmírně optimistické. Dopady ekonomické krize však Rumunsko v jeho rapidním vývoji přeci jen přibrzdily.34 Ještě v roce 2008 rostlo Rumunsko tempem přesahujícím 7 procent, v roce 2009 však došlo k poklesu HDP o 7 procent. Odhady, které říkaly, že k růstu Rumunské ekonomiky dojde opět v roce 2010, se naplnily jen částečně a v roce 2011 se rumunské HDP nacházelo ve stavu stagnace či mírného poklesu. Z hlediska dalšího vývoje se považuje za klíčové, do jaké míry se podaří rumunskou ekonomiku propojit s ekonomikou dalších zemí v rámci EU. Odhad nezaměstnanosti se pohyboval na úrovni 7 procent (Altar, Necua, Bobeica 2010: 11) V roce 2011 již opět došlo k růstu rumunského HDP o 2 procenta a nezaměstnanost dokonce klesla až k úrovni 5 procent
32
33
34
I růst rumunského hrubého národního produktu (HNP) byl značný a pohyboval se na úrovni okolo 16 procent, byť jeho vývoj nebyl po celou dobu konzistentní. (Minea 2010: 585) Privatizace v Rumunsku probíhala na základě Privatizačního zákona číslo 55 z roku 1995, který byl dodatkem k zákonu 58/1991 Sbírky. Podle některých ekonomů měla rumunská ekonomika do roku 2020 HDP Rumunska per capita vyšší hodnotu než v Itálii. (Minea 2010: 581) 58
ekonomicky aktivního obyvatelstva. (Businessinfo.cz 2012) Celkově se tedy dá poznamenat, že rumunská ekonomika v posledním desetiletí zaznamenala rapidní tempo růstu, když také došlo k zásadní transformaci země agrikulturní povahy v zemi industriální, k čemuž také dopomohla masivní vlna urbanizace v Rumunsku na přelomu tisíciletí. Mezi důvody těchto změn patřili vlivy jak ekonomického charakteru, související s restrukturalizací a privatizací velkém rumunských firem, tak i oblastmi kultury, politické administrativy apod. V roce 2003 došlo k situaci, kdy poprvé v historii země žila více než polovina obyvatelstva ve městech. (Alpopi 2009: 169) V důsledku těchto sociologických změn spolu s ekonomickým rozkvětem docházelo k postupnému nárůstu spotřeby elektrické energie v zemi, kdy roční nárůst představoval přibližně 3,5 procenta ročně a tato situace se ekonomickou krizí z roku 2009 výrazně nezměnila. Na základě údajů Světové Banky (World Bank – WB) patřilo Rumunsku v roce 2009 jedenácté místo z hlediska hrubého domácího produktu (HDP) v rámci EU a osmé místo z hlediska parity kupní síly. (Minea 2010: 581)
6.2.4 Energetický sektor Energetický sektor obecně je specifický z toho hlediska, že je často regulovanou složkou státní ekonomiky, jehož nastavení hraje v mnoha ohledech výraznou roli ve fungování ekonomik jednotlivých států. Jedním z hlavních důvodů takovéto regulace je úsilí o dosažení vysoce konkurenčního prostředí na trhu s energiemi. Zároveň tím má být chráněn spotřebitel, což je jedním z cílů, které EU ustanovuje ve své energetické politice. Evropské směrnice stanovují, že by každý stát měl zajistit vytvoření takového kontrolního a regulačního mechanismu, který zajistí transparentnost a efektivitu fungování trhu s energiemi. (Směrnice 2003/54/ Evropské Komise)
59
6.2.4.1 Stanovení rumunských vládních priorit v energetice Rumunská vláda se tedy pustila do jasných změn, jejichž cílem byla zahájení reforem do té doby poměrně rigidního systému v energetickém sektoru, který byl do značné míry na ústupu. Přestože se dalo brát v potaz mnoho odchylek v jednotlivých sektorech, tak trend byl nastaven jednoznačně. Základními problémy byly pojmenovány následovně: 1. Nízká efektivita starých zařízení 2. Vertikální integrace velkých firem a absence soutěživého prostředí 3. Nedostatek plánování a dat 4. Přezaměstnanost v některých sektorech 5. Slabá finanční pozice některých firem 6. Znečištění ovzduší Na tyto základní problémy pohlížela vláda jako na priority a stanovila následující strategii; ta se zaměřovala na čtyři základní pilíře •
Tržní prostředí, které by umožňovalo participaci soukromých subjektů
•
Reforma stanovování cen v energetice
•
Nové investiční pobídky
•
Obnovení chátrající infrastruktury
(EEBR 2004: 14) Energetický sektor Rumunska je pod dohledem Ministerstva průmyslu, které formuluje a zasazuje se o implementaci klíčových politik a strategií. V červnu 1998 byl nastaven operační program RENEL (Romanian Regie Autonomous for Electricity). Na jeho 60
základě došlo k vytvoření skupiny CONEL (National Electricity Company), která měla hájit národní energetické zájmy Rumunska. V říjnu téhož roku však byla vytvořena nezávislá instituce, která měla zajistit regulování trhu s energiemi. Tato organizace se jmenuje ANRE (National Electric and Heat Regulatory Authority) a měla zajistit hladký průběh přijetí unijních norem. (EEBR 2004: 7; Minea 2010: 583) V červenci roku 2000 se rumunská vláda rozhodla učinit další zásadní krok a rozčlenila CONEL na pět samostatných společností. Tím tedy došlo k tomu, že původní státem vlastněný monopol, který byl vertikálně členěn, byl rozdělen na pět samostatných státem vlastněných subjektů se specifickými specializacemi. • Transelectrica – rumunská státní firma pro přenos elektrické energie, pod jejíž oblast působení spadá i management trhu s elektřinou a propojení se zahraničními systémy • Termoelectrica - obchodní společnost zabývající se produkcí elektrické a termální energie, elektrických zařízení na výrobu tepelné energie, topení a obdobná paliva • Nuclearelectrica – jejím primárním účelem je provozování jediné rumunské jaderné elektrárny - NNP Cernavoda • Hidroelectrica - obchodní společnost se zaměřením na produkci a dodávky vodní energie. • Electrica S.A. - obchodní společnost se zaměřením na distribuci a dodávky elektrické energie (EEBR 2004: 7; Minea 2010 : 583) Distribuční síť byla také dále rozdělena do osmi regionálních uskupení, z nichž pět bylo privatizováno zahraničními firmami. Jednou z těchto firem byl i ČEZ. Celkově reformy probíhaly značných tempem, neboť byl jasný tlak ze strany EU na liberalizaci energetického trhu a Rumunsko se tomu v zájmu svého úsilí o přistoupení do EU snažilo maximálně rychle vyhovět. (Minea 2010: 583) V srpnu 2004 došlo k prodeji většinového podílu dvou významných distributorů 61
elektřiny. Electrica Dobrogea a Electrica Banat získaly nového většinového majitele akcií v podobě italské společnosti ENEL. V návaznosti na oživení rumunské ekonomiky došlo v roce 2000 poprvé k otevření rumunského energetického trhu a v roce 2002 byl limit zahraniční produkce energie stanoven na 40 Gwh. V roce 2004 byl limit navýšen, když ANRE zvýšila limitní hranici otevřenosti trhu na 40%, čímž byl jasně nastaven trend otevírání rumunského energetického trhu. Na konci roku 2002 byly licence uděleny 33 energetickým výrobcům a 47 dodavatelům. V roce 2004 také počet licencí narostl na číslo 55 a 3 hlavní dodavatelé elektrické energie. (EEBR 2004: 8-9) V reportu k Evropské komisi (EK) ohledně stavu Rumunska a Bulharska vzhledem k přijetí těchto zemí do EU byla energetická problematika značně reflektována. Přestože je zde uvedeno, že je potřeba dalšího progresu v rozvoji vnitřního trhu s energiemi. Také bylo Rumunsku vytýkáno, že jeho energetické produkty až na několik výjimek nesplňovali stanovené minimální standardy.35 (Monitoring report EK 2006: 4-12)
6.2.4.2 Členění rumunského trhu s energiemi, vývoj cen a spotřeby Elektrický trh se v Rumunsku člení na dva dílčí trhy. Jedním z nich je trh regulovaný, v rámci kterého je konzumentům dodávána energie za regulované ceny na základě stanovených kontraktů. Tito konzumenti v rámci regulovaného trhu neměli až do roku 2007 možnost změnit svého dodavatele energie. Po tomto roce však bylo umožněno obyvatelům trvale usazeným na území Rumunska jejich dodavatele změnit. Přestože by tedy tímto měla být nastolena situace, ve které je již trh neregulovaný, přesto jsou ceny regulované pro ty jedince, kteří neuplatňují své právo na změnu dodavatele. Navíc také ANRE ustanovila pravidlo, dle kterého může ovlivnit cenu i množství energie mezi producenty a dodavateli energie pro výše uvedený typ konzumentů. 35
Nutno ovšem podotknou, že v případě Rumunska nebyly tyto problémy zásadního charakteru. Větší pozornost byla kladena spíše na reformy justičního systému a boje proti korupci, zejména s ohledem na financování politických stran. (Monitoring report EK 2006: 5) 62
(Minea 2010: 583) Jak však poukazují data z reportu z roku 2004, tak cena energií i přes omezenou deregulaci neustále narůstala vcelku rychlým tempem. Tento trend byl jednoznačně dokumentovatelný, když nárůst cen mezi lety 2002 a 2004 v případě průmyslové výroby představoval 58% a ceny v domácnostech vzrostly o 38%. (EEBR 2004: 9) Z hlediska spotřeby patří Rumunsko k zemím s nejnižší spotřebou elektrické energie per capita vůbec a v porovnání s Bulharskem je zde spotřeba energie přibližně poloviční. Tato nízká spotřeba se dala považovat za pozitivní faktor pro vytváření prostoru pro budoucí investice. (EEBR 2004:7-8) Rumunsko se tedy nacházelo ve fázi, kdy by další investice jednoznačně mohli přispět k dalšímu rozvoji energetického trhu v Rumunsku. Většina technologií v Rumunsku v souvislosti s termálními elektrárnami pocházela z šedesátých a sedmdesátých let. Vzhledem k postupnému úbytku poptávky po energiích některé z těchto továren byly zbaveny licence, neboť jejich operační cyklus byl již stejně dávno překonán. Pouze elektrárny s nejvyšší energetickou efektivitou byly udrženy v provozu.
6.3 Bulharské investiční prostředí 6.3.1 Stručné geografické vymezení Bulharsko leží také na jihovýchodní části Evropy, jižně od Rumunska. Dalšími sousedícími zeměmi jsou Srbsko, Makedonie, Řecko a Turecko. Východní břeh Bulharska omývá Černé moře, přičemž pobřeží je dlouhé 354 km. Počet obyvatel v Bulharsku se pohybuje okolo 7,3 milionů, z nichž jedna šestina žije v hlavním městě Sofii. Rozloha země je 110,994 kilometrů čtverečních, což z něj činí čtrnáctou největší zemi v Evropě. (www.investbulgaria.com) Z geografického hlediska jsou pro Bulharsko typické jak planiny podél Dunaje, které definují hranici s Rumunskem a Thrácké pláně, které se nacházejí a jihu země. Typické jsou ale i pohoří, jako je pohoří Stara Planina, která se doslova táhne středem Bulharska. Dále se 63
zde nacházejí Rodopy a Balkánské pohoří, což činí z Bulharska značně hornatou zemi. To se pak odráží i na podnebí země, kdy se mísí větry ze Středozemního moře s kontinentálními větry, které jsou pak také lámány horskými masivy. (www.investbulgaria.com)
6.3.2 Obecná energetická struktura Bulharska Na úvod nutno uvést, že Bulharsko bylo dlouhodobě značně závislé na dovozu energie, přičemž 60-70 % energie je importováno z Ruské federace. V energetickém mixu představují klíčovou roli karbonová paliva a jaderná energie z elektrárny Kozloduj na severu země.36 Skutečnosti, že (i) mnoho energie bylo a je vyráběno z uhlí (k čemuž se vážou náklady na znečištění prostředí, vypouštění mnoha emisí a také nákladné procesy rekultivace důlních oblastí), (ii) Bulharsko má vysoký podíl jaderné energie v ekonomice, kde bylo nutno investovat značně do skladovacích zařízení jaderného odpadu či jeho znovuzpracování, a (iii) velká závislost na dovozu plynu z Ruské federace, představují výchozí podmínky pro směřování, aby byl dán prostor také pro alternativní cesty produkce energie. (Bulgarian National Energy Strategy 2002) Jak již bylo nastíněno v úvodu, tak jedním ze zdrojů energie, kterým Bulharsko disponuje, je uhlí a zejména pak lignit. Tyto jsou dlouhodobě využívány k produkci tepla a elektrické energie a představují jednu ze základních cest pro výrobu energie domácími zdroji. Jinak Bulhrasko nemá příliš mnoho klasických zdrojů; velký potenciál je však spíše v geotermálních pramenech či slunečných plochách, které byly po tisíce let používány k vysoušení obilnin. Příležitost zde má i větrná energie. (Markova, Platnikanov, Tsankov 2011: 178)
36
V současnosti bylo žhavým tématem dostavba jaderné elektrárny v Belene. Přestože se v referendu většina Bulharů vyjádřila pro její dostavbu, tak nakonec nebylo v únoru 2013 poslaneckou sněmovnou dostavení této elektrárny schváleno. Referendum nemělo kvůli nízké účasti závazný charakter. Bulharsko také navíc čelí v této souvislosti s arbitráží iniciované ruskou stranou o 1 bilion eur. (www.novinite.com) 64
6.3.3 Ekonomický vývoj země Zaměříme-li se na vývoj v oblasti energetiky, tak v porovnání s ostatními zeměmi, které procházely v 90. letech transformačním procesem, byl energetický sektor v Bulharsku značně ve své tranzici opožděn, což byl důsledek politické nestability a nedostatečného odhodlání k provedení reforem.37 V roce 1998 se k moci dostal nový kabinet pod vedením Ivana Kostova a byla publikována národní energetická strategie, která měl urychlit tempo reforem v souvislosti s přístupovým procesem do EU a požadavky IMF.38 Jako základní body byly vymezeny otázky energetických dodávek a jejich bezpečnosti, nukleární bezpečnosti, ochrany životního prostředí a v neposlední řadě také postupná liberalizace a integrace energetického sektoru v rámci evropských trhů.(Andonova 2002: 10) Restrukturalizační proces byl zahájen v roce 1999, byla přijata nová legislativa, která více reflektovala evropské vzory a byla vytvořena Státní energetická regulační komise, která plnila roli nezávislého budoucího energetického trhu. Dále byla také vytvořena Státní agentura pro energetickou efektivitu39, která měla za úkol především zvýšit energetickou efektivitu v zemi. (Andonova 2002: 10, Ganev 2009: 4) Z ekonomického hlediska byl dopad transformace značně tvrdý. Tržní procesy nebyly řádně vyvinuty, což vytvořilo v ekonomické oblasti po odstranění plánovaného hospodářství značnou ekonomickou bublinu. Bulharsko ztratilo mnoho tržních partnerů, se kterými spolupracovalo v minulosti, zejména pak v souvislosti velké propojenosti mezi Bulharskem a SSSR, neboť 55-60 % obchodu Bulharska v období před transformací bylo právě se SSSR. Stejně tak i další procesy, kterými země bývalého komunistického bloku zpravidla procházely, 37
38
39
Mnoho z návrhů, které byly v období let 1990-1997 připraveny, se nakonec nedostalo kvůli pádu vlády na jednací stůl a neprošlo ratifikačním procesem. (Andonova 2002: 10) Politika v Bulharsku v 90. letech byla značně komplikovanou záležitostí. Po rozpadu sovětského bloku se postupně vytvořil v Bulharsku bipolární politický systém, kdy dvě hlavní skupiny byly prezentovány socialisty a demokraty. Boj mezi těmito dvěmi skupinmia byl často jednou z hlavních příčin, proč nebylo dosaženo konsenzu v klíčových otázkách strategického směřování země. Boj mezi těmito skupinami byl často tvrdý a destruktivní. (Michailova 2000:8) Tato agentura byla součástí vládních programů již dříve, ale v roce 1999 byla vymezena jako samostatný subjekt. (Ganev 2009: 4) 65
jako liberalizace a privatizace, měly značně negativní dopady. (Dobrinsky 1995: 213-220) V roce 2000 došlo k návratu potomka bývalé carské rodiny v Bulharsku, Simeona Saxe Coburga Gotha, který se svojí nově vytvořenou politickou stranou uspěl ve volbách v roce 2001 a vytvořil širokou koalici, kterou se snažil stabilizovat do té doby značně nestabilní politické prostředí v zemi. I přes určité neúspěchy došlo ke stabilizaci země, byla nastartována prorůstová ekonomické tendence a i vztahy s okolními zeměmi se začínaly zlepšovat. (Country Briefing – Bulgaria: 2004) Postupně docházelo k vylepšování bilance státního rozpočtu a v roce 2005 dokonce příjmy přesáhly výdajovou část rozpočtu. Došlo též k relativně úspěšnému procesu privatizace zemědělské půdy, která představovala v ekonomice Bulharska tradičně značnou roli. Negativní dopady pak byly především znát stále v těžebním průmyslu; zde došlo ke značnému úpadku, neboť těžební zařízení byla zastaralá. (Country Briefing – Bulgaria: 2004)
6.3.4 Energetický sektor a jeho vývoj
Jak již bylo nastíněno, Bulharsko do značné míry závisí na dovozu plynu a ropy, a to zejména z Ruské federace; dále pak na výrobě energie z uhelných elektráren a jaderné elektrárny Kozlodui, byť postupně dochází k odstavování jejích jednotlivých bloků, což bylo jednou z podmínek přístupového procesu Bulharska do EU.40 Ani míra energetické efektivity se příliš nezlepšovala, neboť potřebné reformy a aplikace úsporných programů probíhala pomalu. V letech po roce 1989 byly hlavními úřady Ministerstvo pro energetiku, Státní agentura pro energii a energetické zdroje a od roku 2005 Ministerstvo pro ekonomické záležitosti a 40
Výše již bylo zmíněno, že nedojde k dostavbě elektrárny v Belene, se kterou se původně počítalo, že nahradí odstavené bloky. Na druhou stranu již v 90. letech byla vnímána kontroverze kolem této stavby, zejména s ohledem na problematiku uložení jaderného odpadu a pak také mezinárodních vztahů, neboť se také řešila dostavba Temelína a vztahy mezi Rakouskem a ČR se určitě nevyvíjely příliš pozitivním směrem. (Andonova 2002 : 15) 66
energii. Základní ekonomické procesy jsou prováděny Národní elektrickou společností (NEK, NES), která byla ustanovena jako výlučný zástupce státu pro elektrický trh. Tento monopolní systém však postupně prošel procesem změn; ta nejvýznamnější proběhla v roce 2000, kdy došlo k rozdělení NEK na sedm distribučních společností a tři výrobní a ze všech se staly nezávislé entity. Tento liberalizační proces lze vidět na níže uvedeném schématu. Tento proces byl organizován Státní energetickou regulatorní agenturou. (Ganev 2009: 68-70, www.energymarketsgroup.com)
Tabulka 2 Refroma a liberalizace bulharského energetického trhu Zdroj: Ministry of Energy and Resources of Romania
Z hlediska struktury energetického trhu Bulharska možno říci, že došlo k privatizaci většiny odvětví, což je nastíněno ještě v dalším bodě. Stát ale drží stále podíl v hydroelektrárnách a v jaderné elektrárně Kozlodui. Koncem roku 2012 představovala celková instalovaná kapacita cca 12700 MW, což představuje dostatečnou zásobu energie na zajištění domácí poptávky a také na vývoz energie. Vzhledem k postupnému zavíraní jednotlivých bloků výroby jaderné energie se ale tato situace bude pravděpodobně měnit. Navíc je 67
očekáván značný nárůst spotřeby energie v Bulharsku do roku 2020, což ještě více daný proces umocní. (www.energymarketsgroup.com)
6.3.5 Stanovení bulharských vládních priorit v energetice
Jednou ze základních myšlenek bylo odstranění monopolního postavení NES a vytvoření nových silných subjektů na trhu s elektřinou. Národní elektrická společnost je však majitelem všech přenosových sítí s výkonem od 110kW a funguje jako operátor přenosové soustavy (Transmission system Operator - TSO) skrze Národní dispečinkové centrum (National Dispatch Center - NDC). (Ganev 2009: 65–67) Další prioritou bylo také vytvoření aukčního mechanismu s okolními zeměmi v souladu se směrnicemi EU pro přeshraniční obchod. Došlo k harmonizaci mezi bulharským TSO a přenosovými systémy okolních států, což bylo vzhledem k exportu energie důležité. V prosinci roku 2003 pak parlament schválil nový Energetický Akt, který byl odvozen od evropských směrnic; jednalo se o distribuční sítě a možnost do jeho zapojení. Postupně byl také zaváděn princip unbundlingu. (Ganev 2009: 65-67) Další klíčovou oblastí vládní strategie bylo především dokončit privatizační proces; vzhledem ke spedifikům Bulharska v tomto směru se budeme touto oblastí nyní více zabývat.
6.3.6 Privatizace
Elektrická energie v Bulharsku je z většiny generována státem vlastněnými podniky. Zejména se pak jedná o jadernou elektrárnu Kozlodui (v současnosti 1990 MW v souvislosti odpojením 3. a 4. bloku), která i přes postupné odstavování jednotlivých bloků zajišťuje značnou část energií v Bulharsku.41 Navíc se v souvislosti s nedostavěním elektrárny v Belene
41
V roce 2009, kdy došlo k rozepři mezi Ruskem a Ukrajinou, což vedlo k omezení energetických dodávek v 68
bude rozšiřovat tato elektrárna o nový reaktor s výkonec 1000MW. Stejně tak patří plně státu i další elektrárny, jako jsou Maritsa East 2 TPP (1450MW), Bobov Dol TPP (630MW). (Ganev 2008: 69) Elektrárny Varna TPP (1260MW), Maritska East 3 TPP (840MW) a Maritsa 3 TPP (120MW) byli již plně privatizovány. Metoda privatizace prošla po prvních nezdarech proměnou; původní poněkud neprůhledné vyjednávání s potenciálními uchazeči bylo v roce 2002 nahrazeno procedurou veřejných tendrů, do kterých se mohly nezávislé společnosti přihlašovat. S ohledem na postupný unbudling vertikálně integrovaných energetických zařízení docházelo průběžně také k privatizaci vodních elektráren.42 Do konce roku 2003 bylo prodáno 32 malých elektráren. (Ganev 2009: 70) Dalším významným krokem byla privatizace sedmi distribučních společností, které byly vymezeny z původní NES. Použitou metodou byl veřejný tendr rozdělený do dvou kol. Prodej jednotlivých distribučních sítí byl proveden skrze tři nezávislé procedury, které byly ovšem provedeny současně. Všech sedm distribučních společností tedy bylo rozděleno do tří skupin. Jednalo se o : Západní Bulharsko – Sofia EDC EAD; Sofijský region EDC EAD; Pleven Jihovýchodní Bulharsko – Plodiv, EDC EAD, Plovdiv ; Stara Zagora EDC EAD, Stara Zagora. Severovýchodní Bulharsko – Varna EDC EAD, Varna ; Gorna Oriahovitsa EDC EAD, Gorna Oriahovitsa. Hlavním kritériem pro výběr společnosti se stala cenová stránka. Z hlediska této práce je dobré zdůraznit, že vybraným kandidátem pro západního Bulharska, tedy pro oblast kolem
42
celém regionu, byla ze strany Bulharska snaha obnovit fungování třetího bloku na pokrytí energetického výpadku, neboť přístupová klauzule do EU umožňovala Bulharsku její zapojení v případech energetických krizí. (EU 2005 : ACT - 157/203) Do roku 2003 bylo touto formou privatizováno 32 malých energetických zařízení s max. Výkonem 35 MW. (Ganev 2009: 70) 69
Sofie, se stal.43 Stát si zároveň ponechal minoritní podíl v jednotlivých skupinách a stanovil si pevnou cenu výkupu, která nemohla v budoucnu klesnout pod 1.033 miliardy euro. Tento privatizační proces měl mnohem lepší výsledky než předcházející privatizace energetických společností, neboť zde byla nastavena mnohem jasnější pravidla.44 (Ganev 2009: 70–71)
6.3.7 Liberalizace trhu s elektřinou
V červnu roku 2007 došlo formálně k dokončení liberalizace trhu s elektřinou skrze Energetický Akt. To mělo umožnit koncovým zákazníkům svobodně si vybírat svého dodavatele a zajistit svobodný přístup do energetické sítě v souladu s evropskými direktivami. V praxi však došlo pouze k částečné liberalizaci, neboť finální konzumenti si nemohli svobodně zvolit svého dodavatele – pouze 18% elektrické energie bylo volně obchodováno na trhu. (Nitzov, Stefanov, Nikolova, Hristov 2009: 4) V červenci roku 2007 stanovil regulátor kvóty pro producenty, čímž měl zajistit, že elektrická energie bude dostupná pro všechny „chráněné spotřebitele“.45 Postupně byly zaváděny další prvky v obchodování s elekřinou. Od roku 2002 také došlo k několika změnám ve výkupních cenách energie, aby více reflektovaly výrobní náklady energie. Z celkového hlediska se dá konstatovat, že ceny energií však byly výrazně pod tržní cenou. Kompenzováno to mělo být skrze prodej elektřiny na neregulovaném trhu, ale většina energie byla prodávána na regulovaném trhu. (Nitzov, Stefanov, Nikolova, Hristov 2009: 4)
43
44
45
Všichni hlavní kandidáti, mezi které se řadily italský ENEL, německý E.ON, rakouský EVN AG a řecká Veřejná Energetická Korporace A.E (Public Power Corporation A.E), se mohli ucházet o všechny skupiny, ale vítězně mohli vyjít jen v jednom případě. (Ganev 2009: 71) Díky tomuto úspěchu v privatizaci se Bulharsko zařadilo na špici v přepočtu ceny na zákazníka, kdy se cena vyšplhala na 230 euro za osobu. (Ganev 2009: 71) Zbývající třetinový podíl bulharská vláda také zprivatizovala mezi fyzické a právnické osoby v roce 2012. Do této kategorie spadaly všehny domácnosti a společnosti s méně než 50 zaměstnanci a společnosti s maximálním počtem 50 zaměstnanců a ročním obratem nepřesahujícím 19.5 milionu bulharského leva (BGN - průměrný kurz mezi BGN a CZK se pohybuje dlouhodobě okolo 11-13 BGN za jednu CZK). (Nitzov, Stefanov, Nikolova, Hristov 2009: 6) 70
7. ČEZ 7.1 Historie podniku České energetické závody – ČEZ, a.s. je dlouhodobě jednou z hlavních společností, které určují dění na energetickém trhu na území ČR. V rozličných podobách fungoval již od roku 1946, když v době svého původního vzniku bylo jeho klíčovou rolí vytvořit spojení mezi producenty elektrické energie, průmyslníky v plynárenském odvětví a ministerstvem průmyslu a obchodu. Po roce 1948 existence ČEZu nezanikla, ale jeho působení bylo ovlivněno centrálním řízením státní ekonomiky a stal se z něj státní podnik. Po rozpadu komunistického systému byla ze státního podniku ČEZ vyčleněna řada provozních skupin; jednou z nich byl i ČEZ a.s. (www.cez.cz) Datem založení novodobé společnosti ČEZ a.s. byl tedy rok 1992. Z vlastnické struktury se stal již od počátku hlavním akcionářem této firmy stát, který si dlouhodobě drží podíl pohybující se okolo 70%.46 stav k 31.12.2009 Česká republika 69,78 % Ostatní právnické 4,02 % osoby domácí 2,73 % zahraniční 1,29 % Fyzické osoby 5,41 % domácí 5,26 % zahraniční 0,15 % Správci celkem* 20,79 %
stav k 31.12.2010 stav k 31.12.2011 stav k 19.6.2012 69,78 % 69,78 % 69,78 % 2,34 %
12,91 %
13,50 %
1,22 % 1,12 % 5,13 % 4,43 % 0,70 % 22,75 %
1,73 % 11,18 % 4,31 % 4,17 % 0,14 % 13,00 %
1,59 % 11,91 % 4,46 % 4,32 % 0,14 % 12,26 %
Tabulka 3 Akcionáři ČEZ a.s Zdroj: www.cez.cz
46
Mezi další akcionáře, jejichž podíl přesahuje úroveň 3 procent se řadí: - Chase Nominees, dosahující podílu ve výši 5,18 % základního kapitálu. - Správce Citibank Europe plc, spravující 87 účtů s akciemi v souhrnné výši 4,33 % základního kapitálu ČEZ, a. s. - Správce Československá obchodní banka, a. s., spravující 203 účtů s akciemi v souhrnné výši 3,88 % základního kapitálu ČEZ, a. s. (www.cez.cz – ke dni 19. 6. 2012 ) 71
7.2 Vznik skupiny ČEZ a její struktura K zásadní expanzi došlo v roce 2003, kdy ČEZ a.s. rozšířila svoji vlastnickou strukturu o pět distribučních společností. Jednalo se o společnosti: •
Severočeská energetika
•
Severomoravská energetika
•
Středočeská energetika
•
Východočeská energetika
•
Západočeská energetika
S ohledem na tuto expanzi se pak postupně začal vžívat název Skupina ČEZ (v textu použito také Skupina). Z hlediska struktury se tedy k ČEZ a.s. dá referovat jako k mateřské společnosti v rámci celé Skupiny ČEZ, která je zároveň hlavním vlastníkem většiny výrobních kapacit Skupiny. Tímto krokem se Skupina ČEZ zařadila mezi největší energetické společnosti v Evropě. Za pět let od vytvoření skupiny došlo k posílení pozice ČEZu na energetickém trhu a Skupina se stala klíčovým hráčem v centrální a jihovýchodní Evropě. V prosinci roku 2006 vlastnila Skupina ČEZ 98 obchodních společností, z nichž 66 bylo na území ČR a 32 v zahraničí. Postupně docházelo k programu maximálního zefektivnění celé Skupiny. Na konci roku 2007 tvořilo skupinu 80 společností, z nichž 50 bylo v ČR, 14 v regionu centrální Evropy a 16 v jihovýchodní části Evropy. Lze tedy pozorovat, že došlo ke značnému zeštíhlení celé Skupiny, což bylo důsledkem outsourcingu některých činností, které nebyly centrální částí podnikání Skupiny ČEZ. Namísto toho vznikaly nové společnosti, které měly zajistit úlohy v na nových trzích, kam Skupina ČEZ investovala. V zahraničí vlastní Skupina ČEZ především distribuční společnosti, tímto prvním krokem tak mělo dojít k posílení přenosu nejlepší praxe mezi distribučními společnostmi 72
doma i za hranicemi. Dále pak byl i útvar fúze a akvizic začleněn do divize international. Důvodem bylo, že v období útlumu nákupu nových zahraničních aktiv je optimální spojit činnosti z oblasti akvizic se správou zahraničních majetkových účastí. Dále pak byla nově ustanovena divize pro nákup. V neposlední řadě také došlo k centralizaci všech nákupních procesů, včetně nákupu paliv, pod jeden útvar, protože v této oblasti je nadále velký prostor pro další úspory v rámci Skupiny ČEZ. (www.cez.cz - 20. 10. 2011) Základní kapitál společnosti zapsaný v obchodním rejstříku činil k 19. 6. 2012 celkem 53 798 975 900 Kč. Skládal se z 537 989 759 ks akcií o nominální hodnotě 100 Kč. Emisní kurz všech akcií byl plně splacen. Všechny akcie měly zaknihovanou podobu, zněly na majitele a byly kótovány. Základní kapitál společnosti je rozvržen výlučně do kmenových akcií, s nimiž nejsou spojena žádná zvláštní práva. Všechny akcie společnosti jsou přijaty k obchodování na Burze cenných papírů Praha a Burze cenných papírů ve Varšavě v Polské republice a jsou neomezeně převoditelné. Ani žádné jiné cenné papíry vydané společností ČEZ nemají omezenou převoditelnost a nejsou s nimi spojena žádná zvláštní práva. ČEZ platí za jednu ze skupin, jejíž rating byl velice dobrý. V lednu roku 2013 vydala ratingová agentura Standar & Poor’s hodnocení
"A-", což představuje velmi stabilní a
pozitivní výhled pro akcionáře.47 (www.cez.cz) K hlavním orgánům společnosti patří valná hromada a dozorčí rada, které stojí na vrcholku hierarchie. Dále se hierarchie ve firmě postupně vyvíjela. Pod sekcí generálního ředitele se nacházela divize výkonného ředitele, pod kterou spadala dříve výroba energií. S nástupem nového generálního ředitele Daniela Beneše v roce 2011, který nahradil ve funkci Martina Romana, došlo ke zrušení této divize a správa a personalistika byly začleněny pod finanční divizi. Dále pak došlo k spojení podpůrných služeb a začlenění divize distribuce do 47
Společnost ČEZ se řadí svým ratingem i celkovými výnosy mezi jednu z energetických společností s nejvyšší ziskovostí. Ke zvýšení ratingu Skupiny z BBB+ na A- došlo v říjnu roku 2006. 73
řídící působnosti ředitele divize international.(www.cez.cz)
7.3 Strategie rozvoje Skupiny ČEZ Skupina ČEZ se zaměřila po svém vzniku na maximalizaci profitability a zejména posílení dlouhodobé hodnoty podniku s ohledem na akcionáře společnosti. Stanovenou vizí bylo dosažení pozice vedoucí energetické skupiny v regionu centrální a jihovýchodní Evropy. S ohledem na tento cíl byly vytyčeny tři základní pilíře; jednalo se o: •
Posílení efektivity
•
Posílení struktury a fungování zahraničního portfolia společnosti
•
Navýšení podílu zdrojů obnovitelné energie v rámci skupiny
7.3.1 Posílení efektivity
Posílení efektivity bylo součástí projektu VIZE 2008 (což byl největší projekt transformace korporátní společnosti, který se kdy v ČR uskutečnil). V rámci tohoto projektu došlo k oddělení distribučních a výrobních aktivit společnosti (unbundlingu), což ovlivnilo všechny dceřinné společnosti Skupiny a nastavilo nový proces integrovaných procedur v rámci společnosti. V březnu roku 2007 Skupina ČEZ zahájila také nový program na posílení efektivity a harmonizaci klíčových procesů. (www.cez.cz)
7.3.2 Posílení struktury a fungování zahraničního portfolia společnosti
Jak již bylo uvedeno výše, tak Skupina ČEZ funguje jak na národní, tak na mezinárodní úrovni v centrální a jihovýchodní Evropě. Na těchto trzích může Skupina ČEZ uplatnit své zkušenosti a know-how z procesu tranzice a liberalizace energetického trhu v ČR, jakož i metody, jak se výše zmíněným procesům energetická společnost může přizpůsobit. 74
Hlavní akvizice byly alokovány zejména v Polsku, Rumunsku a Bulharsku a došlo tak do jisté míry k otevření těchto trhů. ČEZ má své pobočky v Maďarsku, Srbsku, Slovensku, joint ventures v Bosně a Hercegovině48 a skrze společnost Sedas je Skupina ČEZ aktivní i v distribuci energie v Turecku, kde také spolupracuje na výstavbě nových vodních zdrojů.49 (www.cez.cz) Paleta činností Skupiny ČEZ je poměrně rozličná. Důraz je kladen na distribuci energie a výrobu energie. V roce 2007 také došlo ke strategické alianci mezi Skupinou ČEZ a Maďarskou společností MOL s cílem vybudování nových paroplynových kapacit. Výroční zpráva Skupiny ČEZ z roku 2007 ukazovala, že z hlediska zahraničních investic bylo velkým krokem ustanovení spolupráce v oblasti plynovodů. V roce 2009 byla vytvořena společnost MOL – CEZ European Power Hungary Ltd. se sídlem v městě Százhalombatta, jejíž hlavní aktivitou je výstavba 800MW paroplynové elektrárny v areálu rafinerie v tomtéž místě. (www.cez.cz) V rámci strategie Skupiny ČEZ docházelo k většímu zaměření se na oblast výroby energie z obnovitelných zdrojů, zejména pak v oblasti energie z větrných turbín. V dalších kapitolách bude přiblíženo, jaký způsobem Skupina ČEZ investovala v roce 2008 do dvou větrných parků v Rumunsku, kdy se hodnota investice pohybovala okolo 1.1 bilionu euro. Tímto krokem Skupina ČEZ konsolidovala svoji pozici v Rumunsku, posílila své výrobní kapacity a zároveň přispěla k udržitelnému rozvoji a redukci CO2. (www.cez.ro)
48
Princip joint ventures je založen na tom, že se domácí podnik většinou spojí s nějakým zahraničním podnikem, čímž je vytvořena nová obchodně-právní entita (většinou akciová společnost). Tím je možné spojit zkušenosti a znalosti obou partnerů, dodat větší stabilitu apod. 49 Zahraniční portfolio Skupiny ČEZ je široké. Dříve fungovala i na německém trhu, kde se podílela na obchodu s elektrickou energií, dále pak má další dceřinné společnosti v Nizozemí a na Kypru. Velmi problematickou se projevila investice v Albánii, kdy došlo k postupnému odebrání práv na distribuci energie a postupnému stažení Skupiny z této země. V současnosti (ke dni 14.04.2013) probíhá mezinárodní arbitráž, kdy Skupina ČEZ vytýká Albánii nedodržení mezistátních dohod s ČR o ochraně investic i klauzuli na ochranu o energetické kooperaci v regionu. Český premiér Petr Nečas také podotkl, že odebírání licence ČEZu ze strany Albánie je velice negativním krokem i z hlediska k jejich závazkům vůči celé EU. (www.cez.cz, http://www.reuters.com) 75
Obrázek 1 Portfolio skupiny ČEZ Zdroj: Annual Report CEZ Group 2011
7.3.3 Navýšení podílu zdrojů obnovitelné energie v rámci skupiny
V tomto směru je Skupina ČEZ aktivní zejména v Rumunsku, kde vystavěla velké větrné parky. Využití geotermálních pak také bylo jednou z cest, jak se snažila Skupina ČEZ ušetřit na spalování jiných paliv a navíc signifikantně snížit množství produkovaných emisí CO2.50 Z celkového hlediska se Skupina ČEZ zaměřila na vytvoření korporátní kultury, která 50
V této souvislosti je dobré zmínit snahy Skupiny ČEZ na vybudování paroplynové elektrárny o výkonu MW v Galati. I přes původní dohodu na obou stranách nakonec z této spolupráce sešlo, neboť se objevily významné stavební náklady, které by celou investici velmi zkomplikovaly. "Vzhledem k těmto klíčovým okolnostem se Skupina ČEZ rozhodla soustředit své finanční zdroje v Rumunsku na jiné rozpracované podnikatelské aktivity," dodal ČEZ a.s. ve své tiskové zprávě. (www.cez.cz; www.finance.cz) 76
by vedla k dosažení zmíněných cílů. Korporátní kultura byla definována v sedmi základních bodech, která se vztahovala na všechny zaměstnance Skupiny: „ vytvořit důvěru ve vztahu k akcionářům za předpokladu zachování základních diskrečních standardů podpora individuální zodpovědnosti zaměstnanců za dosažení stanovených cílů každý zaměstnanec se měl snažit přispívat k dosažení výsledků celé Skupiny posílení investic do profesního a kariérního růstu zaměstnanců vytvoření organizační struktury, která by přesahovala hranice mateřské společnosti a byla dobře aplikovatelná na celé portfolio Skupiny hledat nová řešení a posílení komunikace v rámci společnosti usilování o korektní chování všech zaměstnanců k podpoře fungování společnosti“. (www.cez.cz – Principy společnosti)
77
8. Skupina ČEZ v Rumunsku V roce 2005 zahájila Skupina ČEZ pod vedením generálního ředitele Martina Romana expanzi na Balkán, jmenovitě do Rumunska; níže uvádím rozbor hlavních tamních investičních aktivit.
8.1 Distribuce a prodej energie Skupina ČEZ uspěla v tendru na zisk majoritního podílu v distribuční společnosti Electrica Oltenia S.A..51 Zároveň také vytvořila dceřinné společnosti, které referují mateřské společnosti ČEZ a.s. Výše uvedené bylo provedeno v následujících krocích: v prosinci roku 2005 byla založena společnost CEZ Romania SRL, jejíž hlavní rolí je podpora podnikání aktivit Skupiny ČEZ v regionu, prezentace skupiny v Rumunsku a zprostředkování podpůrných aktivit. v březnu roku 2007 došlo v rámci unbundlingu k oddělení Electrica Oltenia S.A. a vzniku prodejní společnost CEZ Vanzare S.A., čímž byly splněny standardy stanovené EU, a to jmenovitě směrnicí 2003/54/ES.52 Původní společnost se změnila na CEZ Distributie SA a jejím úkolem je distribuce elektrické energie. V roce 2009 také Skupina ČEZ dokoupila zbylé akcie distribučních firem a stala se tak jejich výsadním držitelem.53,54 Sdílené služby byly centralizovány do společnosti CEZ Servicii S.A. (založené v roce 2007) a poskytovány ostatním společnostem v rámci Skupiny ČEZ v Rumunsku. Tato společnost v roce 2010 zanikla fúzí se společností CEZ Romania S.A.
51
Za 51% podíl ve s společnosti Electrica Oltena A.S. zaplatila Skupina ČEZ 151 milionů euro. (www.cez.cz) V rámci tohoto procesu došlo ke snížení nominální hodnoty akcií původní společnosti. (www.cez.ro) 53 Podíl ve výši jedné akcie má v těchto společnostech Skupina ČEZ převedla na svoji mateřskou společnost CEZ Poland Distribution B.V. (www.cez.cz) 54 Cena nákupu zbylých akcií se vyšplhala na hodnotu 230 milionů euro. (www.cez.cz) 78 52
Tímto způsobem tedy Skupina ČEZ zapojila v regionu do výroby a distribuce energie. Dalšími činnostmi, které s výše uvedeným souvisí, jsou údržba distribučního systému, dodávání energie koncovým zákazníkům podle smluv a zajištění bezpečnosti těchto dodávek. Akvizicí společnosti Electrica Oltenia S.A. se stala Skupina ČEZ největším distributorem energie v zemi, neboť tato distribuční společnost měla takřka pětinový podíl na trhu s počtem zákazníků přesahujících 1.3 milionu a dodávky dosahovaly hodnot 7 Twh elektrické energie.
8.2 Větrný park Fantanele a Cogealac Další významnou investicí v Rumunsku byla výstavba největšího větrného parku na pobřeží v Evropě a jednoho z největších na světě. Tento projekt znamená do značné míry přelom ve strategii Skupiny v Rumunsku, neboť se tímto krokem zařadila mezi výrobce energie v zemi. V červnu roku 2010 došlo k zahájení výstavby větrných farem Fantanele a Cogealac s celkovým instalovaným výkonem 600 MW.55,56 Postupně docházelo k zapojování jednotlivých částí, když v roce 2011 bylo v provozu 139 turbín, které produkovaly 347,5 MW energie. (www.cez.cz) Park Fantanele a Cogealac leží na zcela unikátním pozemku jedné ze dvou největrnějších oblastí v Evropě, v rumunské provincii Dobrudža ve vzdálenosti 17 km od Černého moře, a od doby započetí produkce energie vyprodukoval do prosince roku 2012 1,646 TWh elektrické energie.57 Už na konci listopadu roku 2012 byla připojena do sítě
55
Do té doby byl největší park alokován ve Španělsku, ale jeho výkon byl v porovnání s tímto projektem přibližně třetinový. 56 Celkový instalovaný výkon je 600 MW a největší pevninský větrný park v Evropě tak může ročně zajistit elektrickou energii pro více než jeden milion rumunských domácností. (www.ekobydleni.eu) 57 Celý projekt je specifický nejen z hlediska rozměrů, ale i technickými aspekty. Plocha celkové výstavby čítá 72 čtverečních km a jednotlivé větrné turbíny mají výkon 2,5 MW. Výška jednotlivých turbín dosahuje 100 m a rozpětí rotoru má hodnotu 99 metrů. Už samotný výrobní proces takovýchto turbín byl velmi specifickou záležitostí, neboť jednotlivé produkty se vyráběly nejen v Evropě, ale kupříkladu i v Brazílii a Číně. Z technologického hlediska se jednalo nejmodernější dostupné technologii, které dle slov Stephana Rittera, generálního ředitele společnosti GE, zajišťuje vysokou spolehlivost i kapacitu. Společnost GE byla klíčovým dodavatelem těchto turbín. (www.ekobydleni.eu) 79
poslední z 240 turbín větrného parku Fantanele a Cogealac v Rumunsku. „V poslední fázi dokončení větrného parku jsme pracovali velmi intenzivně, připojovali jsme až čtyři turbíny týdně. Tento park je jednou z našich nejlepších investic a také jedním z nejvýznamnějších projektů na světě,“ komentoval celou situaci ředitel zahraniční divize pro distribuci Tomáš Pleskač. (www.ekobydleni.eu) Poté, co byl výkon této elektrárny zapojen do plného provozu, tak množství energie vyráběné z tohoto zdroje činí 10% celkové výroby z obnovitelných zdrojů v zemi, což je vzhledem k silnému využití vodních zdrojů v Rumunsku významná hodnota. (www.cez.cz) Tento projekt byl vybudován Skupinou ČEZ a Continental Wind Partners LLC a představoval i pro Skupinu ČEZ značnou finanční zátěž. Na financování tohoto projektu se podařilo Skupině ČEZ získat půjčku 200 milionů euro od Evropské investiční banky (European Investment Bank -EIB).58 Z hlediska vlastnické struktury patří Skupině ČEZ 100% této akvizice skrze několik dceřinných společností jak v Rumunsku, tak i v dalších státech.59 Z hlediska celkové Skupiny ČEZ představuje tato akvizice značný podíl v rámci obnovitelných zdrojů, když v roce 2012 představoval téměř třetinu vyrobených obnovitelných zdrojů Skupinou.60 (www.cez.cz) Z technického hlediska se dá podotknout, že v dané lokalitě panují mimořádně dobré větrné podmínky s očekávaným faktorem kapacity v hodnotě 28% a celková investice zde dosáhla úrovně 1.1 miliardy euro. K plnému spuštění těchto elektráren došlo s drobným časovým posunem v prosinci roku 2012. Jednou z výhod tohoto projektu je, že je podporován skrze tzv. zelené certifikáty (green certificates – GC), jejichž cena je zákonem stanovena v
58
Vzhledem k velké náročnosti celého projektu bylo tedy přistoupeno k přijetí půjčky, jejíž splatnost byla stanovena 17 let. (www.cez.cz) 59 Skupina ČEZ nyní vlastní v tomto projektu 99,9 % podíl ve společnosti Tomis Team SRL a skrze ni také MW Team Invest SRL a 95 % podíl firmy Ovidiu Development SRL. Zbylá procenta ve společnostech Tomis Team SRL a Ovidiu Development SRL vlastní společnost CEZ Poland Distribution B.V. (www.cez.cz) 60 Jak bude ještě výše zmíněno, tak příklon Skupiny ČEZ k obnovitelným zdrojům se v tomto období pouze posiluje. V prosinci roku 2011 došlo dokonce k nákupu většinového podílu v projektu na budování a provozování větrného parku v Polsku, kde skrze společnost Eco – Wind Construction Polsko. Tato společnost ve svém portfoliu vlastní větrné farmy s plánovaným výkonem dosahujícím hodnoty 700 MW. (www.ceskatelevize.cz) 80
rozmezí 27-55 euro, přičemž 2 GC by měly být získávány až do roku 2017 za každou vyrobenou MWh a po tomto období 1 GC za MWh. (www.cez.cz)
8.3 Zelené certifikáty Existuje celá řada programů podpory obnovitelných zdrojů energie v EU, což je vesměs důsledek skutečnosti, že EU deleguje pravomoci v této oblasti na jednotlivé státy, přičemž pouze stanovuje obecný cíl skrze směrnice. Proto se vyvinula celá řada programů podpory pro sektor obnovitelných zdrojů. Vývoj několika různých cest je také důsledkem toho, že nebyl shledán konsenzus, kterou cestou by se mělo jít. (Poputoaia, Fripp 2008: 3) Vzhledem k nákladnosti zavádění jednotlivých technologií z obnovitelných zdrojů se vedle klasických programů podpory obnovitelné energie skrze obchodování s emisními povolenkami objevily další nástroje. Mezi ně patří kupříkladu právě metoda tzv. zelených certifikátů; ta spočívá v orientaci na tržní síly a usiluje o získání maximální efektivity při budování obnovitelných zdrojů za minimálních nákladů. Podstata GC je založena na tržním principu, neboť se jedná o obchodovatelné papíry. Jedná se o listiny, které dokladují, že byla daná energie vyrobena z obnovitelného zdroje energie. V Rumunsku byl stanoven zákonný limit, aby dodavatel elektrické energie vyprodukoval 8.3 % z celkové výroby právě z obnovitelných zdrojů. Právě společnosti, které nedosáhnou požadované hranice, si pak tyto certifikáty kupují od jiných společností.61
8.4 Hydroelektrárna TMK Poslední akvizicí skupiny ČEZ je nákup hydroelektrárny TMK Hydroenergy Power
61
Druhou cestou je tzv. Feed-in tariff, který zajišťuje fixně stanovené ceny za jednotku energie z obnovitelných zdrojů. EU nepřistoupila k harmonizaci těchto politik, neboť není jednotného názoru, která z cest je vhodnější. Právě naopak může být využito jisté odlišnosti v přístupech, neboť jednotlivé země tak mají možnost zvolit si přístup, který jim maximálně vyhovuje a odpovídá jejich podmínkám, ekonomickému prostředí i sociálním cílům. (Poputoaia, Fripp 2008: 3) 81
S.R.L; ČEZ zde vlastní ve společnosti 100% podíl. Jedná se o soustavu čtyř vodních nádrží Trei Ape, Gozna, Valiug, Secu a čtyř vodních elektráren - Crainicel I, Crainicel II, Grebla a Breazova. Celkově se výkon těchto elektráren pohybuje na pomezí 18 MW. (www.cez.cz) Jak k tomu dodala tisková mluvčí Skupiny ČEZ Eva Nováková, tak: “Tato nová akvizice je v souladu s linií politiky Skupiny ČEZ, s ohledem na zaměření se na klíčový obchod v zemích s účastí Skupiny a zároveň se jedná o oblast semi-regulovaných obnovitelných zdrojů energie.” (Johnston 2011) I s ohledem na analýzy společnosti KPMG, která ve své zprávě zmiňuje značný potenciál rumunského sektoru pro výrobu energie z vodních zdrojů (s ohledem na skutečnost, že v zemi se nachází 30000 km říčních toků a 2500 jezer), je možno konstatovat, že se jednalo o krok v souladu se stanovenými politikami a základní strategii rozvoje Skupiny ČEZ. (Johnston 2011)
8.5 Nedokončené projekty Mezi další projekty se dá řadit původní záměr o zapojení se do budování 3. a 4. bloku jaderné elektrárny Cernavoda. Dokonce došlo v roce 2008 k odkoupení takřka 10% podílu ve výstavbě těchto bloků, ale postupně byl tento projekt v roce 2010 opuštěn.62 Stejně tak se Skupina ČEZ rozhodla upustit od původního plánu na modernizaci paroplynové elektrárny v Galati v roce 2010, což komentovala následovně: “Rozhodnutí opustit projekt bylo založeno na několika technických parametrech i na řadě významných finančních aspektů." Skupina ČEZ se rozhodla soustředit na jiné rozpracované podnikatelské záměry v regionu. (www.cez.cz ; www.finance.cz)
62
Obchodní ředitel CEZ Romania, Adrian Borotea, uvedl, že společnost se snaží ucházet o projekty s nižší měrou rizika a rychlejším návratem investic v dané zemi. Byl to jeden z kroků konsolidace zahraničního portfolia společnosti ČEZ. Tento podíl byl prodán společnosti Societatea Nationala Nuclearelectrica S.A.. (www.nuclearpowerdaily.com) 82
8.6 Vývoj v letech 2010 - 2012 Electrica Oltenia S.A. byla a je jednou z největších distribučních společností v zemi, která měla cca 1.4 milionu odběratelů a prodávala 7TWh ročně. Pokud se nyní zaměříme na hodnoty působení společnosti v prvních letech, uvidíme, že docházelo k lineárnímu nárůstu jak distribuce, tak prodeje. V roce 2008 byl však patrný drobný pokles a zejména pak v roce 2009 došlo k výraznějšímu snížení distribuce. Tyto skutečnosti souvisejí s ekonomickou krizí, která v tomto období započala a nepříznivě dopadla na vývoj distribuce a prodeje energie v zemi. V roce 2010 tento pokles pokračoval, ale od roku 2011 opět nastala vzestupná tendence. Z hlediska distribuce došlo k mírnému poklesu o 85GWh v důsledku odchodu některých z klíčových korporátních zákazníků. (Pololetní zpráva Skupiny ČEZ 2012, dostupné z www.cez.cz)
Jednotky
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Distribuce
GWh
8,569
8,698
8,281
7,073
6,994
7,335
Prodej
GWh
3,445
3,634
3,439
3,329
3,463
3,509
Tabulka 4 Distribuce a prodej Skupiny ČEZ v Rumunsku Zdroj : (CEZ Group Annual reports 2006-2011,CEZ Group Half Year Report 2012: 38 , dostupné z www.cez.cz) Tabulka: vlastní zpracování
Z hlediska produkce byla klíčová zejména dostavba větrného parku. Jak již bylo výše uvedeno, tak na konci roku bylo v operačním stavu 240 turbín, díky čemuž také rostla produkce v roce 2012.
83
Graf 2 Produkce energie z větrných a vodních elektráren v Rumunsku Zdroj: CEZ Group Half Annual Report 2012
Výsledky z prvních dvou let jsou uvedeny v tabulce. Instalovaný výkon v roce 2012 se v důsledku zapojení větrných farem postupně navyšoval a byly také zapojovány nové malé vodní elektrárny v lokalitě Resita s výkonem 20,6 MW. Výkon větrných elektráren se v prvním pololetí roku 2012 zvýšil o 105 GWh oproti stejnému období v roce 2011.63
Produkce
Jednotky
2010
2011
GWh
256
641
Tabulka 5 Peodukce Skupiny ČEZ v Rumunsku Zdroj : (CEZ Group Annual reports 2010-2011, dostupné z www.cez.cz) Tabulka: vlastní zpracování
Z hlediska zisků se zaměřím především na ukazatel EBITDA (Earnings before interest, taxes, depreciation and amortization - Zisk před započtením úroků, daní a odpisů). Ta zaznamenala v roce 2010 nárůst na hodnotu 2.1 miliardy CZK. Velmi pozitivním hlediskem tak bylo, že v době po začátku ekonomické krize neustále rostl zisk Skupiny ČEZ a
63
V prosinci roku 2012 dosáhla hodnota výroby rekordní hodnoty 141 GWh energie. (Tisková konference k výsledkům hospodaření Skupiny ČEZ za rok 2012 – dostupné z www.cez.cz) 84
navíc zde existovala stoupající tendence; tato tendence pokračovala i v dalších letech. Jak bylo uvedeno v předcházejících částech, celkové ekonomické výsledky byly i přes ekonomickou krizi, kvůli které poklesla zejména distribuce energie, poměrně stabilní a objem prodeje energie se postupně navyšoval. V roce 2010 bylo navýšení provozu větrné elektrárny v Rumunsku hodnoceno jako jeden z nejvíce pozitivních vlivů ekonomického vývoje celé skupiny. (Tisková konference k výsledkům hospodaření Skupiny ČEZ za rok 2010 – zdroj: www.cez.cz) V roce 2011 došlo k další řadě investic, které byly schválené ze strany ANRE. Základními cíly v rámci distribuce energie bylo dosažení stabilizace klíčových indikátorů jako SAIFI (System Average Interruption Frequency Index)64, snížení vlastní technologické spotřeby, navýšení parametrů kvality elektrické energie distribuované koncovým zákazníkům, integrace transformačních stanic apod. Hodnota celkového kapitálu Skupiny v Rumunsku narůstala, když její hodnota vzrostla oproti roku o 14% do výše 44,25 bilionu CZK, což bylo jak důsledkem investic do větrných farem, tak i investic do distribuce. (CEZ Romania Annual Report 2011: 35) EBITDA Skupiny ČEZ v Rumunsku v roce 2011 dosáhla hodnoty 2.8 miliardy CZK, což představovalo nárůst více než ¼ oproti stavu z předchozího roku. Snížení čistého příjmu Skupiny o 644 milionů CZK bylo většinou v důsledku investic do budování větrného parku. Pozitivem pak byly zisky z vodních elektráren. (CEZ Romania Annual Report 2011: 34-35) Nejnovější informace o EBIT (earings before interest and taxes) Skupiny za rok 2012 hovoří o hodnotě 2.6 miliardy CZK, což oproti předchozímu roku představuje více než dvojnásobný růst. Důvod tohoto růst je patrný, neboť postupné zapojování větrných elektráren bylo pozitivním faktorem. (Conference Call on CEZ Group Financial Results in 2012 : 2013, dostupné z www.cez.cz)
64
SAIFI je základním ukazatelem spolehlivosti dodávek elektřiny. SAIFI udává průměrnou systémovou četnost přerušení dodávky elektřiny. 85
Dalším pozitivem také bylo výrazné vylepšení platební disciplíny rumunské železniční společnosti
CFR
oproti
předchozím
letům.
(Dolapchieva
2013
–
www.renewables.seenews.com)
8.7 Hodnocení působení v Rumunsku Vstup na rumunský trh byl bezesporu promyšlenou záležitostí. Z předcházejících kapitol je zřejmé, že rumunský energetický trh byl mladý, neustále se rozvíjel a docházelo k jeho další liberalizaci. Zejména pak strategické rozhodnutí Skupiny ČEZ zaměřit se na výrobu elektrické energie větrnými turbínami byl do značné míry pro Skupinu průlomové, neboť to představovalo do té doby největší investici v rámci zdrojů obnovitelné energie. Jak již bylo zmíněno, daná lokalita výstavby patří k největrnějším oblastem v Evropě, což je pochopitelně dáno i geografickými podmínkami v zemi. Navíc využívání obnovitelných zdrojů má v Rumunsku tradičně silnou pozici, když již v roce 2011 přibližně 1/3 celkové vyrobené energie pocházela z obnovitelných zdrojů a řada dalších variant ještě zůstává nevyčerpána. Lze se proto domnívat, že bylo očekávatelnou záležitostí, že právě do Rumunska povedou mnohé investiční záměry velkých energetických firem. Zejména pak v oblasti obnovitelných zdrojů energie, kde je patrné, že EU tuto cestu výrazně preferuje a díky různým opatřením, jako jsou zelené certifikáty či výše stanovených výkupních cen energie, její rozmach jednoznačně podporuje. Vhodné je také pohlédnout na celou situaci z hlediska rozvoje celé rumunské ekonomiky. Země měla úspěšně nakročeno k přistoupení do EU a rumunské HDP rostlo historickým tempem, čímž se řadilo mezi nejrychleji rozvíjející se ekonomiky světa. Rumunská vláda měla také podporu zahraničních investic stanovenou jako jednu z hlavních priorit své energetické politiky. Postupné otevírání rumunského energetického trhu pod patronací ANRE slibovalo možnost dalších investic i v budoucnu. Vzhledem k takto 86
prudkému rozvoji ekonomiky hovořily předpovědi o spotřebě energie v zemi, ostatně jako ve většině zemí Evropy, o rostoucí tendenci, což navíc s rychle rostoucími cenami energie představilo skutečně slibné investiční podmínky. Zlepšující vztahy s dalšími okolními zeměmi také představovaly možnost rozvoje spolupráce v rámci celého regionu. Přesto se jednalo o finančně nesmírně drahou investici a jak bylo zmíněno, tak byla financována skrze půjčku od EIB. Vznášely se otázky, do jaké míry budou investice v Rumunsku výnosné. Tyto otázky vzrůstaly také v souvislosti s problémy, na které Skupina ČEZ v Rumunsku narážela. Rumunsko totiž trpělo značně špatnou platební morálkou, kdy většina plateb byla velmi opožděna. Docházelo také ke krádežím energie, které dosahovaly hodnoty až kolem 12%.65] Při své expanzi do států jihovýchodní Evropy zažívá česká skupina tvrdý střet s realitou. (www.ekonomika.idnes.cz) Ziskovost projektu zejména u větrných elektráren je zřejmým faktem. Na druhou stranu zůstává otázkou, jak dlouhou dobu budou výkupní ceny energie stanovené rumunskou vládou převyšovat ceny z více tradičních zdrojů. Postupně začíná převládat tendence, že by měly být výkupní ceny z obnovitelných zdrojů energie postupně snižovány, což by se nemělo týkat již elektráren, které jsou v provozu, ale i u plánovaných projektů66. To je také jedním z důvodů, proč v současnosti Skupina ČEZ stále více zvažuje, jestli ještě dále rozvíjet projekty v Rumunsku, anebo se plně soustředit na nové trhy, zejména pak v Polsku, kde jak bylo výše zmíněno plánuje velkou výstavbu větrných elektráren. Z tohoto hlediska je pak nutné podotknout, že zkušenosti s výstavbou větrného parku Fantanele a Cogealac mohou představovat nesmírně cennou zkušenost s ohledem na další výrobu větrných elektráren u akvizic v Polsku.
65
Tato hodnota je bezesporu nadprůměrná, ale v Albánii docházelo ke krádežím až do výše 40 %. (www.ekonomika.idnes.cz) 66 V současnosti bylo schváleno rumunskou vládou, že dojde ke snížení subvencí pro energii z větrných zdrojů do roku 2018 o celých 50%. (www.ekonomika.idnes.cz) 87
9. ČEZ v Bulharsku Obdobně jako v případě Rumunska se nyní zaměřím na vybrané hlavní investiční aktivity Skupiny ČEZ v Bulharsku; níže uvádím přehled hlavních tamních investičních aktivit.
9.1 Distribuce elektrické energie Jak již bylo nastíněno v kapitole o bulharském investičním prostředí, tak Skupina ČEZ převzala v Bulharsku po úspěšném tendru 67 % akcií distribučních společností Elektrorazpredelenie
Sofia
Oblast
AD,
Elektrorazpredelenie
Pleven
AD
a
Elektrorazpredelenie Stolichno AD v oblasti okolo hlavního města Sofia. V listopadu roku 2007 došlo k fúzi těchto společností a převodu zbylých dvou společností na Elektrorazpredelenie Pleven AD.67 Ziskem těchto společností došlo k největší investiční expanzi v historii ČR. Rozloha této oblasti čítala okolo 39 000 km2 a na tomto území bylo cca. 1.9 milionu odběratelů energie. Roční dodávka energie v tomto regionu se pohybovala okolo 7,8 TWh za jeden rok. (www.cez.cz) S ohledem na přístupová vyjednávání a a následný vstup Bulharska do EU bylo předpokládanou záležitostí, že dojde k plné liberalizaci distribuce elektřiny. Výše zmíněné tendry na tři regiony pro distribuci elektřiny umožnily vstup nových velkých podnikatelských subjektů na trh. Jednalo se kromě Skupiny ČEZ také o německý energetický gigant E.ON a rakouskou EVN. Problematickým bodem však zůstalo, že tendry byly pouze na 2/3 akcií a bulharská vláda si tak ponechala značný podíl v těchto distribučních společnostech. Dá se konstatovat, že touto cestou si uchovala značný vliv, kterým mohla do jisté míry regulovat tržní procesy. Z hlediska Skupiny ČEZ byla dlouhodobě problematickým bodem otázka 67
Na konci roku 2007 rozhodla valná hromada o změně názvu na CEZ Razpredelenie Bulgaria AD k lednu 2008. (www.cez.cz) 88
regulace cen, což vedlo k mnoha sporům, které byly řešeny mnohdy i soudní cestou. Dále také byla častým problémem platební morálka v Bulharsku. "Třeba v Bulharsku máme průběžně padesát procent pohledávek po lhůtě splatnosti. Ale tam je obvyklé, že většina zákazníků platí jen s mírným zpožděním," konstatoval v roce 2010 Tomáš Pleskač, ředitel zahraniční divize ČEZ. (www.idnes.cz, www.cez.cz) Své aktivity provádí ČEZ s využitím následujích specializovaných společností:
• CEZ Bulgaria EAD Tato firma byla založena v roce 2005 s úkolem zastupovat Skupinu ČEZ v Bulharsku a hájit zde zájmy Skupiny. Základním úkolem je poskytování podpůrných služeb a také koordinace fungování celého portfolia společností Skupiny ČEZ v Bulharsku. (www.cez.cz)
• CEZ Trade Bulgaria EAD Tato firma se zabývá prodejem elektrické energie, pročež má povolení od bulharské Státní komise pro energetiku a vodohospodářství. Cílem bylo rozvíjet spolupráci s dalšími subjekty na trhu a vytvoření stabilního prostředí prodeje energie.
• CEZ Elektro Bulgaria AD a CEZ Laboratories Bulgaria EOOD Tato společnost se zabývá prodejem pro koncové zákazníky. Byla vytvořena v souladu s procesem unbundlingu. Této společnosti vlastní Skupina ČEZ 67% podíl. Ze stejného důvodu unbundlingu byla také vytvořena společnost CEZ Laboratories Bulgaria EOOD, která měla za úkol kontrolovat elektroměry, spínací přístroje, přepínače tarifů a celkovou údržbu systému. Postupně vzhledem ke změně legislativy byla tato společnost poslána do likvidace a v listopadu 2012 zanikla.
9.2 Elektrárna Varna - TEC Varna EAD V rámci privatizace elektrárny TEC Varna EAD v roce 2006 uspěla Skupina ČEZ v tendru a získala 100% podílu společnosti. Tato elektrárna na černé uhlí je druhou největší 89
tepelnou elektrárnou v zemi. Nachází se v oblasti severovýchodního Bulharska u pobřeží Černého moře a její lokalita je tak logisticky velmi výhodná. Výkon elektrárny dosahuje výkonu 1 260 MW (6 x 210 MW) a tímto výkonem tak představuje největší klasickou elektrárnu na spalování uhlí v portfoliu Skupiny ČEZ. Součástí investice, jejíž cena se při nákupu vyšplhala na úroveň 206 milionů euro, byla poté také další investice do modernizace podniku a posílení základního kapitálu společnosti, která představovala dalších 100 milionů euro.(www.cez.bg) Tato elektrárna, která představuje jeden z největších objektů svého typu v celém regionu, pokrývá aktivity výroby elektrické energie, tepla, přenosu a distribuce tepla, konstrukční aktivity, investiční aktivity a další. (www.cez.bg/varna) K důvodům, které vedly k zájmu Skupiny ČEZ o získání této akvizice, patřila rostoucí poptávka po spotřebě elektrické energie v Bulharsku. Bulharsko totiž bylo na ekonomickém vzestupu a prognózy také očekávaly, že spotřeba elektrické energie by se měla zvyšovat. Celkově se také jednalo o značně konzervativní investici, která byla v souladu s principy zavedenými novým vedením v rámci VIZE 2008. V prvních letech po získání této akvizice byly patrné pozitivní výsledky. Produkce energie navýšením kapitálu a dalších opatření provedených ze strany ČEZu narostla o takřka o čtvrtinu. Došlo k zvýšení profitu ve výši dvou třetin v hodnotě cca 468 milionů Kč. Současně také došlo ke zeštíhlení pracovníků ve firmě. (www.cez.cz) Postupně se však začaly projevovat problematické prvky ohledně této investice. V roce 2009 produkce poklesla a prohlubovaly se spory ohledně výkupních cen a liberalizace energetického sektoru v Bulharsku. Spory s bulharskou vládou přerostly do dlouhodobých soudních sporů a reputace Skupiny v Bulharsku postupně utržila nepříznivou ránu. Jádro sporů představovala situace také ohledně kvót, které byly bulharskou stranou stanovovány. Hodnoty energie, které měla elektrárna dodat, byly velmi vysoké a představovaly značnou zátěž. Skupina se tak bránila proti přehnaným očekáváním ze strany bulharské vlády a 90
překotným navyšováním kvót na výrobu energie. Celkově se to také projevovalo jako nevýhodné z toho hlediska, že ceny energie byly bulharskou vládou uměle drženy níže, než byla skutečná tržní hodnota. Protesty ze strany Skupiny ČEZ hovořily o tom, že výkupní ceny by měly být až zdvojnásobeny. Navíc také rostly ceny uhlí na světových trzích a také přepravní náklady této i dalších komodit spojených s výrobou energie v elektrárně narůstaly. (www.cez.cz)
9.3 Další projekty Skupina ČEZ se angažovala též v dalších projektech: • CEZ Elektroproizvodstvo Bulgaria AD - Společnost vznikla v roce 2008 a jejím úkolem byla příprava projektu paroplynového zdroje ve Varně, jejíž výkon měl dosahovat takřka 900 MW. Na konci roku 2012 došlo k fúzi se společností TEC Varna EAD. • Free Energy Project Oreshets EAD - Podíl v této společnosti nabyla 100% dceřiná společnost ČEZ, a. s. - CEZ Bulgarian Investments B.V. - v roce 2011. Její provoz byl zahájen v souvislosti s provozem fotovoltaické elektrárny Orešec. Ta byla uvedena do provozu v první polovině roku 2012 a její výkon dosahuje 4,9 MW. Tato investice je napojená na závazek Skupiny ČEZ investovat do obnovitelných zdrojů v Bulharsku, což bylo jednou z podmínek akvizice elektrárny ve Varně.
9.4 Vývoj v letech 2010-2012 V roce 2010 došlo k nárůstu produkce energie v hlavní akvizici Skupiny ČEZ v Bulharsku, když elektrárna Varna vygenerovala 2,850 GWh energie, což představovalo nárůst o 609 GWh oproti roku 2009. Z hlediska fosilních paliv spotřebovala elektrárna 1,333,000 tun černého uhlí; to bylo dováženo z Ukrajiny a Ruské federace. Vzhledem k navýšení cen v roce 91
2010 byl dovoz této suroviny poměrně nákladný. V následujícím roce pokračoval nárůst vyprodukované energie o dalších 6,8% na hodnotu 3,043 GWh. Hlavní příčinou byl nárůst použití záložních rezerv ze strany regulačního orgánu. (CEZ Group Annual Report 2012 : 130; CEZ Group Annual Report 2011: 114) V první polovině roku 2012 však výroba energie značně poklesla o 634 GWh oproti předchozímu roku, což bylo důsledkem nižší aktivace rezerv ze strany bulharského operátora ESO EAD. Ani zapojení fotovoltaické elektrárny v Orešci s produkcí 2GWh tedy nemohlo sestup příliš přibrzdit. (CEZ Group: Half Year Report 2012: 35-36) Výsledky za celý rok daný trend potvrdily, když došlo k výraznému poklesu. TEC Varna EAD snížila svoji roční produkci o 49% oproti předchozímu roku na 1,5 TWh. Bylo to důsledkem snižování poptávky na regulovaných trzích. Na druhou stranu Skupina ČEZ očekává v dalším roce nárůst produkce o více než 20%. (Borisova 2013, dostupné z www.powermarket.seenews.com)
TEC Varna EAD
Jednotky
2011
2012
TWh
2,9
1,5
Tabulka 6 Produkce TEC Varna EAD Zdroj : (www.powermarket.seenews.com) Tabulka: vlastní zpracování
Distribuce a prodej elektřiny však měla s výjimkou v roce 2008 konzistentní tendenci. Tento růstový proces byl spojen zejména s tím, že bylo více zákazníků připojováno k distribuční síti, chladným počasím a zvýšením dodávek do komerčního sektoru, zejména pak pro korporátní zákazníky. Zároveň bylo dosahováno nižších ztrát při přenosu energie v důsledku velkých investic do modernizace infrastruktury. V červenci roku 2011 došlo k zahájení třetí fáze synchronizace elektrické sítě s Tureckem a Řeckem. To umožnilo Bulharsku přístup do těchto zemí. (CEZ Group Annual Report 2012: 130-131; CEZ Group Annual Report 2011: 114-115)
92
Jednotky
2006
2007
2008
2009
2010
2011
Distribuce
GWh
8,148
8,272
8,167
8,697
8,892
9,193
Prodej
GWh
8,183
8,420
8,747
8,786
8,795
10,023
Tabulka 7 Distribuce a prodej Skupiny CEZ v Bulharsku Zdroj : (CEZ Group Annual reports 2006-2011) Tabulka: vlastní zpracování
V první polovině roku 2012 také dále pokračoval nárůst distribuce energie v porovnání s první polovinou roku 2011, kdy narostl o 123 GWh na hodnotu 4,829 GWh. Stejně tak prodej vzrostl o 115 GWh na hodnotu 5,298 GWh. (CEZ Group Half Year Report 2012: 3637) Informace o hospodaření v Bulharsku nejsou příliš dostupné. Od roku 2011 je však patrná značně negativní tendence a pokles zisků. V první polovině roku 2011 podle informací Skupiny ČEZ poklesla EBITDA na úroveň 400 milionů CZK v rámci distribuční činnosti. Stejně tak i EBITDA v rámci produkční činnosti a obchodování poklesla o 75% na hodnotu cca 100 milionů CZK. Jak je již zmíněno, tak negativním vlivem bylo zejména zvýšení cen uhlí. K dalším poklesům docházelo v další části roku 2011. Za jednu z příčin označila Skupina ČEZ také redukci distribučních tarifů na nízkovoltaiční energii o 1/8 v důsledku regulačního nařízení, které vstoupilo v platnost k červenci roku 2010. (Dimitrova 2011; Belkina 2011, dostupné z www.powermarket.seenews.com) V roce 2012 byl pokles v zsiku z prodeje a výroby opravdy značný, oproti předchozímu roku dosahoval 89%. Tento negativní trend byl způsoben zejména nižším prodejem emisních povolenek alokovaných elektrárně Varna a nižší produkcí na regulovaných trzích mezi březnem a červencem v tomto roce. Na druhou stranu EBITDA z distribuce rostla o 37% na hodnotu 1.5 miliardy CZK. To bylo způsobeno zvyšováním výkupních cen stanovenými státním regulačním orgánem v červenci roku 2011 a 2012, což do jisté míry vyvážilo zvyšování nákladů na výrobu energie z obnovitelných zdrojů. (Borisova 2013, dostupné z www.powermarket.seenews.com)
93
9.5 Hodnocení působení v Bulharsku Jak bylo uvedeno v kapitole o rozvoji energetického trhu v Bulharsku, tak je zřejmé, že rozvoj liberalizačních tendencí byl v této zemi vždy poměrně zpožděný oproti ostatním zemím, které přistupovaly do EU. Jak bylo výše nastíněno v kapitole zabývající se rozvojem bulharského energetického trhu, tak na základě Energetického Aktu z července roku 2007 mělo dojít k plné liberalizaci trhu s elektřinou. V roce 2010 však bylo ještě přes 70% dodávek energie pro vnitřní zákazníky cenově regulováno. Náklady na zakoupení distribučních společností a elektrárny Varna představovaly investici ve výši takřka 18 miliard CZK. Původní předpoklady a výpočty počítaly s rychlejší liberalizací trhu v souvislosti s přístupem do EU a s tím spojenými závazky Bulharska na naplnění acquis communautaire. Z ekonomického a politického hlediska se země na počátku 21. století postupně stabilizovala a po recesi způsobené rozpadem východního bloku a ztrátou mnohých ekonomických partnerů z bývalého SSSR začínala prokazovat značný prorůstový potenciál. I přes pozitivní ekonomické výsledky však k liberalizaci energetického trhu docházelo jen velmi pozvolna. Rozvoj podnikání v Bulharsku byl pro Skupinu ČEZ také komplikován tím, že bulharský regulátor stanovoval kvóty na výrobu energie, které musí firma vyprodukovat, a také mohl libovolně stanovovat používání chladných zásob, které musí být k dispozici.68 I přes tyto výhrady se však projevilo, že Skupina ČEZ má s problematikou distribuce dlouholeté zkušenosti z domácího prostředí a z této činnosti dosahovala velice solidních zisků. Modernizace sítě sice představovala velkou investici, ale ta se postupně začínala splácet. Celkově byly dokonce hodnoty CEZ Razpredelenie AD srovnatelné s výsledky distribuce v ČR. Postupně se také navyšoval počet nově připojených odběratelů. Více otázek se vznášelo nad investicí do elektrárny Varna. Zejména pak pokles
68
Chladné zásoby jsou takové, které musí výrobce držit k dispozici pro případ, kdy jej regulační orgán požádá o navýšení produkce v případě potřeby. 94
produkce mezi lety 2011 a 2012 je velmi negativním trendem, který by mohl být do budoucna velmi problematický. Přestože nejsou k dipozici úplně konkrétní data, tak i samotný fakt, že elektrárna byla na chvíli uzavřena, dokazuje, že ekonomické výsledky nebyly příliš příznivé. Hodnoty EBITDA se pohybovaly na hranici, která ještě nepředstavovala ztrátu.
95
Závěr Zahraniční expanze Skupiny ČEZ je často skloňovanou problematikou. Existuje řada aspektů, z jejichž hlediska je možno na celou záležitost nahlížet. V rámci této práce bylo sledováno několik základních aspektů zahraniční expanze Skupiny ČEZ na Balkán, jmenovitě do Rumunska a Bulharska. Z hlediska globalizace je nutné podotknout, že hranice již nepředstavují takové překážky pro investice, jako tomu bylo v minulosti. Zejména pak s ohledem na vstup zemí do EU se ještě více možnost zahraničních investic zjednodušuje a zlepšuje, neboť dochází k přejímání stejných standardů v jednotlivých zemích. Možnost pohybu kapitálu a využití know-how v zahraničí představuje jednoznačně jednu z klíčových záležitostí. Skupina ČEZ si stanovila ve své strategii VIZE 2008 expanzi na nové trhy. Rumunsko i Bulharsko představovalo prudce se rozvíjející ekonomiky, ve kterých postupně docházelo k liberalizaci tržní prostředí, jmenovitě pak v energetickém sektoru probíhaly výrazné změny. Skupina ČEZ se rozhodla chopit příležitosti a provedla poměrně masivní expanzi. V tomto směru bych zdůraznil, že včasný přístup na tyto trhy většinou představuje značnou kompetitivní výhodu, takže se dá předpokládat, že celá investice měla rozhodně dlouhodobou vizi prosperity v daném regionu. Danou expanzí se Skupina ČEZ ještě více zařadila po bok dalších energetických korporátních gigantů, které také operují v mnoha dalších zemích. Otázkou, kterou si každá společnost musí stanovit, je tolerovatelná míra rizika, kterou je ochotna v rámci expanze podstoupit. I přes pozitivní faktory liberalizace energetického sektoru a pozitivní ekonomické ukazatele bylo zřejmé, že dané investice mohou přinést také mnohá rizika, jak je také v této práci dokladováno. Tato práce si časově stanovila hodnocení akvizic mezi roky 2005 – 2012. V roce 2008 96
došlo k rozpoutání ekonomické krize, která se skrze tzv. prasknutí hypoteční a developerské bubliny v USA přesunula i na globální finanční trhy. Malé firmy mají mnohdy problém se s takovou situací vypořádat, kdežto velké korporace jsou proti těmto dopadům lépe chráněny v důsledku vyššího kapitálu celé skupiny, který je schopný pokrýt ztráty jednotlivých akvizic. Nutno poznamenat, že v rámci rozšiřování svých akvizic pod korporátní struktury jednotlivé složky Skupiny ČEZ přejímaly také korporátní kulturu a pravidla etiky a zodpovědnosti, což představovalo cestu ke stabilizaci a založení úspěšného podnikání v různých zemích. V tomto směru to má napomáhat k vytváření důvěry mezi společností a klientem. V tomto smyslu je pak zejména negativní vývoj v Bulharsku, kde daná situace zhoršuje náhled na celou Skupinu ČEZ. V této práci byl v jednotlivých kapitolách nastíněn vznik a působení ČEZ a.s., tak i její rozrůstání a transformaci do „Skupiny ČEZ“. Tato část měla dát podklad pro pochopení fungování skupiny, která je sice národního charakteru a majoritním akcionářem je stát, ale působí regionálně. Někdy je v takovýchto případech také poukazováno na specifickou pozici takové společnosti jako národního šampiona, v rámci zahraničního působení je však jeho pozice stejná jako u ostatních firem. Dále byla v textu rozebrána problematika energetického sektoru v rámci EU. Zde se zdá být zřejmé, že speciální pozici zaujímá zejména ochrana životního prostředí, která v posledních desetiletích nabývá na důležitosti. Některé zprávy a ukazatele dokonce přiměly nasměřovat energetickou politiku do té míry, že environmentální otázky mají přednost před ekonomickými, politickými či sociálními problémy. Z hlediska strategie EU byly vyjmenovány základní milníky, strategie i principy podpory vytváření energie z obnovitelných zdrojů, dále pak další důraz na energetickou efektivitu, úspory a bezpečnost dodávek. Účelem výše uvedeného má být vytvoření cesty stabilního a udržitelného rozvoje, která by měla zajistit potřeby dnešní generace a zároveň zajistit dobré podmínky k životu pro generace nadcházející. Hlavní úsilí je tak směřováno k nalezení určité rovnováhy mezi 97
ekonomickým růstem, ochranou spotřebitelů a zajištěním zdravého životního prostředí. V další kapitole bylo nastíněno prostředí ve vybraných zemích. Pro lepší představu byla stručně popsána i situace vývoje v ČR, hlavní důraz však byl kladen na Rumunsko a Bulharsko. Hlavními body pak byly otázky energetického sektoru v těchto zemích. Energetický sektor je tradiční strategickou záležitostí; v mnoha zemích Evropy došlo k jeho transformaci v 80. letech, kdy z původně centrálního státního řízení přešlo mnoho oblastí na privátní sektor. V rámci zemí bývalého východního bloku byla tato tranzice zpravidla opožděna. Proto se dá hovořit o tom, že jak Rumunsko, tak Bulharsko v době zahájení investic Skupinou ČEZ bylo stále ve fázi tranzice; rumunský energetický sektor však procházel snadnější a rychlejší liberalizací, na rozdíl od energetického sektoru v Bulharsku. Procesy tohoto typu jsou samozřejmě nesmírně komplikovanou záležitostí, neboť výroba a distribuce elektrické energie je jednou z klíčových složek fungování vyspělé ekonomiky. Liberalizační kroky a celkový proces lze vnímat také v souvislosti s dalšími otázkami, jako je politická stabilita v zemi, zavázání se mezinárodnímu smlouvami apod. Dále pak musí být brána v potaz pozice země, její energetická bezpečnost, dostupnost energetických surovin a zachování principů udržitelného rozvoje. Jak z textu vyplývá, tak obě země mají značnou možnost rozvíjet potenciál z obnovitelných zdrojů. V tomto směru pak zejména Rumunsko disponuje velmi příznivými geografickými podmínkami. Bulharsko, které bylo zvyklé energii vyvážet, musí čelit novým výzvám v souvislosti s odstavováním starých bloků jaderné elektrárny v Kozlodui a tlakem na deregulaci cen energií. V obou zemích také bylo nutné brát v potaz efektivitu energetického sektoru a mnoho peněz muselo být investováno do obnovy energetické sítě. Z celkového hlediska se dá hovořit o tom, že zahájení expanze v roce 2005 předznamenalo strategii ČEZu na několik let. Jednalo se o investice do transformujících ekonomik, které byly dlouho součástí východního bloku; to pochopitelně zapříčinilo potřebu na náklady do obnovy výrobních i distribučních zařízení, na opravy i údržbu. Zároveň se v 98
tomto regionu musela Skupina ČEZ potýkat také s celou řadou sociálních a politických bariér. V dalších kapitolách je popsán stav akvizic Skupiny ČEZ v Rumunsku a Bulharsku, kde jsem vycházel z dostupných informací k 20. dubnu 2013. V letech 2005-2012 se dá hovořit o tom, že působení v obou zemích vcelku pozitivní, zejména pak v Rumunsku. Skupina celkově dosahovala plánované návratnosti investic. Jedinou zemí, kde se podle Skupiny ČEZ nedaří dobře plnit stanovené plány, je Albánie, což zástupci společnosti přičítali nestabilnímu podnikatelskému prostředí a také velmi neortodoxnímu přístupu tamních autorit. Z Albánie se nakonec Skupina ČEZ stáhla, což mělo za důsledek ztráty ve výši až 5,5 miliard CZK. K těmto problémům se přidala situace v Bulharsku v roce 2013, která bude nastíněna v příloze. Základní hypotéza práce byla založena na předpokladu, že: „Skupina ČEZ vnímala v době před provedením investice v roce 2005 prostředí na Balkáně jako mimořádně rychle se vyvíjející trh, který byl vhodný pro expanzi. Bylo to v důsledku liberalizace tržního sektoru obou zemí také v souvislosti s jejich přístupovým procesem do EU a začleňování se do evropských struktur. Roli zde hrála i energetická politika EU, která v dlouhodobém hledisku klade značný důraz na rozvoj obnovitelných zdrojů energie, do kterých chtěla Skupina investovat.“ Teze, na které hledala tato práce odpověď, jsou: 1. Jaké byly hlavní důvody, které vedly ČEZ k investování v daném prostředí a jakým způsobem byly vybrány jednotlivé sektory, na které se ČEZ zaměřil? 2. Jak se projevovaly ekonomické výsledky této akvizice mezi lety 2005-2012 a jaké to mělo důsledky pro společnost? Pokud se tedy zaměříme na tezi číslo 1, tak se dá konstatovat, že se Skupina ČEZ zaměřila zpočátku právě na distribuci energie v jednotlivých zemích. Tento krok se zdá logický vzhledem k tomu, že má s tímto mnoho zkušeností z domácího trhu a jedná se o oblast, která spadá do její specializace. Možnost vstupu na jednotlivé trhy vždy přináší mnohá rizika, ale 99
dynamicky se rozvíjející tržní prostředí tv Rumunsku a Bulharsku představovalo dobré vyhlídky na investice. Zejména bych zdůraznil význam závazků vyplývající z přístupových kritérií EU, které měly státy přijímat. Dala se tedy ještě před zahájením expanze očekávat liberalizační tendence a další deregulace ekonomického prostředí v těchto zemích. Kromě sektoru distribuce představuje portfolio společnosti širší škálu. V Bulharsku je klíčovou investicí elektrárna ve Varně, jejíž ziskovost je však z mnoha důvodů problémovou záležitostí. Naproti tomu CEZ Razpredelenie vykazovala velice solidní výsledky. Skupině ČEZ se podařilo získat 40 procentní podíl na trhu a počet odběratelů připojených do sítě se zvyšoval. I přes nutnost vysokých vstupních investic do modernizace byla tato akvizice jednoznačně ziskovou. Jako nejpozitivnější se z počátku jevila distribuce energie v Rumunsku, jak bylo v předchozích kapitolách dokladovatelné na ekonomických výsledcích i růstu hodnoty EBITDA v solidním tempu. Dále pak zapojení větrného parku představovalo jednoznačně pozitivní krok, který i přes velmi pravděpodobné snižování cen výkupní energie z obnovitelných zdrojů přinese Skupině ČEZ bezesporu i v budoucích letech značný zisk. Celková investice ve výši cca. 27 miliard CZK byla skutečně vysoká, ale návratnost investice se zdá býti dobrá, když v prvních 9 měsících roku 2012 přispěl 1 miliardou CZK do rozpočtu Skupiny ČEZ. Zisky z distribuce za rok 2012 pak přispěly další miliardou CZK. (Conference Call on CEZ Group Financial Results in 2012, dostupné z www.cez.cz; CEZ Annual Report 2010: 82, dostupné z www.cez.cz) Skupina ČEZ také přispěla významně k navýšení výroby tzv. čisté energie v Rumunsku. V době svého vstupu byla výrobní kapacita z větrných elektráren na hodnotě okolo 16 MW, po dokončení celého projektu na úrovni 600 MW. Tyto zkušenosti z výstavby větrného parku a zkušenosti expertů budou zajisté využity v rámci dalších akvizic Skupiny ČEZ. Připravovaným projektem je zejména investice v Polsku do větrných parků Eco – Wind Construction Polsko, která má ve svém portfoliu v různých fázích rozpracované projekty o celkovém výkonu 700 MW. Možnost dalších investic v tomto směru pak samozřejmě 100
představuje pro Skupinu ČEZ zajímavou příležitost. Postupné snižování subvencí ze strany rumunské vlády představuje pro ČEZ další motiv pro hledání investic v jiných zemích a důvod nesoustředit svoji produkci jen na tuto zemi. Investice byly zaměřeny také do dalších akvizic vodní a sluneční energie, a přestože nepředstaví v rámci skupiny tak významnou položku, tak se dá hovořit o úspěších v této oblasti. Přestože nejsou všechny informace dostupné, tak ve většině zemí, kde Skupina ČEZ působí, dosahuje podle slov vedení plánované návratnosti investic. I přes všechna úskalí, která byla také zmíněna v předchozím textu, v souvislosti s platební morálkou zemí, problematickou liberalizaci energetického sektoru a i přes ekonomickou krizi, která světovou ekonomiku zasáhla, se dá konstatovat, že akvizice byly vcelku ekonomicky úspěšné a trend vývoje byl pozitivní. Projevilo se, že přestože jsou korporace velmi důležitými aktéry v rámci ekonomických procesů, tak regulace ze strany státu může značně ovlivnit výsledky investic. Zejména pak na nových trzích, kde ještě není korporace dlouhodoběji etablovaná, může docházet k problémům a střetům s vládními orgány. V současnosti se situace vyhrotila zejména kolem distribuce energie v Bulharsku, kde není vývoj jistý. Podle mého soudu však není pravděpodobné, že by se opakovala situace z Albánie, kde došlo k odebrání licence. Snížení výkupních cen může poněkud snížit ziskovost, ale jinak ze strany Skupiny ČEZ převládá odhodlání na bulharském trhu dále působit. „Jsme na konci energetického řetězce a jsme to opakovaně my, na koho dopadají největší škody. Vláda by se měla zamyslet nad opatřeními ke snížení cen elektřiny v jiných segmentech dodavatelského řetězce elektřiny,“ uvedl Baran. (Tisková konference k vývoji v Bulharsku 2013- dostupné z www.cez.cz) Na základě dat z výročních zpráv je možno konstatovat, že investice do Rumunska a Bulharska vykazují pozitivní tendence a i přes jejich ekonomickou náročnost by se měly 101
v budoucnu splatit a představovat pro Skupinu ČEZ zisk. Dalším významným faktorem je z mého úhlu pohledu i skutečnost, že rozšířením portfolia získala Skupina ČEZ ještě více postavení významného/neopomenutelného energetického koncernu. Navíc zkušenosti získané v oblasti obnovitelných zdrojů může nyní ČEZ využít i v dalších zemích. S ohledem na výše uvedené se domnívám, že se hypotéza této práce potvrdila. Samozřejmě se nedají zcela přesně stanovit a prozkoumat příčiny investování do jednotlivého regionu, nicméně informace, ke kterým tato práce dospěla, jsou v souladu se stanovenou hypotézou práce.
102
PRIMÁRNÍ ZDROJE 1) ACT - 157/203 concerning the conditions of accession of the Republic of Bulgaria and Romania and the adjustments to the treaties on which the European Union is founded (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2005:157:0203:0220:EN:PDF) – ověřeno k 21. 04. 2013 2) Belkina, K. (2011): “CEZ – Distribution/Sales in Bulgaria Falls 43%”.
(http://powermarket.seenews.com/news/cez-9-mo-distribution-sales-ebitda-in-bulgaria-falls-43209975) – ověřeno k 21. 04. 2013 3) Borisova, V. (2013): “CEZ EBITDA from power production/trade in Bulgaria tumbles 89% in 2012”, (http://powermarket.seenews.com/news/cez-ebitda-from-power-production-trade-in-bulgariatumbles-89-in-2012-337737) – ověřeno k 21. 04. 2013 4) Bulgaria – Country briefing 2004 (http://www.dfat.gov.au/geo/bulgaria/bulgaria_cob.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 5) Bulharia Fact Sheet, Bulgarian Embassy, 2004. (http://www.bulgarianembassy.org.uk/business/startbusiness.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 6) Ceskatelevize.cz (2012): “Zisk ČEZu loni citelně vylepšily i zahraniční akvizice”.
(http://www.ceskatelevize.cz/ct24/ekonomika/171918-zisk-cezu-loni-citelne-vylepsily-izahranicni-akvizice/) – ověřeno k 21. 04. 2013 7) CEZ Group Annual Report 2010 (2011) (http://www.cez.cz/edee/content/file/investors/2010-annual-report/VZ2010_aj.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 8) CEZ Group Annual Report 2011 (2012)
(http://www.cez.cz/edee/content/file/investors/2011-annual-report/VZ2011aj.pdf ) – ověřeno k 21. 04. 2013 9) CEZ Group, The leader in Power Markets of Central and Southeastern Europe, Investment story, March 2013 (2013) (http://www.cez.cz/edee/content/file/investors/investment-stories/equityinvestors_march_2013.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 10) CEZ Group will not continue the Electrocentrale Galati project (2010). (http://www.cez.ro/en/media/press-releases/83.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 11) CEZ Romania Annual Report 2011 (2012) (http://www.cez.ro/edee/content/file-other/rumunsko/utile/rezultate_financiare/cez-group-inromania-annual-report-2011.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 12) CEZ withdraws from Romanian nuclear plant project (2010)
(http://www.nuclearpowerdaily.com/reports/CEZ_withdraws_from_Romanian_nuclear_plant_proj ect_999.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 13) ČEZ A zahraniční expanze (2005) (http://www.cez.cz/cs/pro-media/tiskove-zpravy/449.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 14) CEZ kupuje projekt 600MW vetrné farmy v Rumunsku (2008) (http://www.cez.cz/cs/pro-investory/informacni-povinnost/1147.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 15) Conference Call on CEZ Group Financial Results in 2012 (2013) 103
(http://www.cez.cz/edee/content/file-s/pro-investory/investor-relations/4q-2012results/en_q2012_iv_cez_group_tk_final_n335ret07381ecam.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 16) Dimitrova, A. (2011): “CEZ - Distribution/Sales EBITDA in Bulgaria Halves”. (http://powermarket.seenews.com/news/cez-h1-distribution-sales-ebitda-in-bulgaria-halves191193) – ověřeno k 21. 04. 2013 17) Dolapchieva, D. (2013): “CEZ 2012 EBITDA from power production, trade in Romania jumps 126%” (http://renewables.seenews.com/news/cez-2012-ebitda-from-power-production-trade-in-romaniajumps-126-337728) – ověřeno k 21. 04. 2013 18) EER Publication – National Report 2020 – Bulgaria (2008) – ověřeno k 21. 04. 2013 (http://www.energy-regulators.eu/portal/page/portal/ver1/EER_HOME/EER_PUBLICATIONS/NATIONAL_REPORTS/National%20Reporting%202011 /NR_En/C11_NR_Bulgaria-EN.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 19) Ekobydleni.eu (2012) : “600 MW větrná farma CEZ v Rumunsku už běží naplno”, (http://www.ekobydleni.eu/vetrna-energie/600mw-vetrna-farma-cez-v-rumusnku-uz-bezi-naplno) – ověřeno k 21. 04. 2013 20) Errard, G. (2010) “Bruxelles autorise la fusion entre British Airways et Iberia” , Lefigaro.fr (http://www.lefigaro.fr/societes/2010/07/14/04015-20100714ARTFIG00342-bruxelles-autorise-lafusion-entre-british-airways-et-iberia.php) – ověřeno k 21. 04. 2013 21) Finance.cz (2011): “ČEZ zrušil projekt výstavby elektrárny v rumunském městě Galati”. (http://www.finance.cz/zpravy/finance/271768-cez-zrusil-projekt-vystavby-elektrarny-vrumunskem-meste-galati/) – ověřeno k 21. 04. 2013 22) Evropská komise (1995): COM (1995) 682 final: “White Paper An Energy Policy for the European Union”. (http://aei.pitt.edu/1129/01/energy_white_paper_COM_95_682.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 23) Evropská komise (1997) - KOM(97) 232 final: “Bílá kniha „Energie pro budoucnost - obnovitelné zdroje energie”. (http://europa.eu/documents/comm/white_papers/pdf/com97_599_en.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 24) Evropská komise (2003): 2003/54/EC final: “Of the European Parliament and the Council of 26 June 2003 concerning common rules for the internal market in electricity and repealing Directive 96/92/EC”. (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=OJ:L:2003:176:0037:0055:EN:PDF) – ověřeno k 21. 04. 2013 25) Evropská komise (2004): COM(2003) 830 final: “National Allocation Plan“.
(http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/site/en/com/2003/com2003_0830en01.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 26) Evropská komise (2006a): KOM (2006) 115 v konečním znění “Zelená kniha Evropská strategie pro udržitelnou, konkurenceschopnou a bezpečnou energii”. (http://eur-lex.europa.eu/LexUriServ/LexUriServ.do?uri=COM:2006:0105:FIN:cs:PDF) – ověřeno k 21. 04. 2013
104
27) Evropská komise (2006b) - COM(2006) 549 final : “Monitoring report on the state of preparedness for EU embership of Bulgaria and Romania”. (http://ec.europa.eu/enlargement/pdf/key_documents/2006/sept/report_bg_ro_2006_en.pdf ) – ověřeno k 21. 04. 2013 28) Evropská komise (2007) – COM(2007) 1 final: “Sdělení Komise Evropské radě a Evropskému parlamentu – Energetická politika pro Evropu“. (http://www.psp.cz/sqw/text/text2.sqw?idd=21270) – ověřeno k 21. 04. 2013 29) Evropská komise (2009): “The EU climate and energy package“. (http://ec.europa.eu/clima/policies/package/index_en.htm) – ověřeno k 21. 04. 2013 30) Fripp, Pupotoia (2008): “European Experience with a Tradeable Green Certificates and Feed-in Tarrifs for Renewable Electricity Support”. (http://www.academia.edu/1017216/European_Experience_with_Tradable_Green_Certificates_an d_Feed-In_Tariffs_for_Renewable_Electricity_Support) – ověřeno k 21. 04. 2013 31) Havel, L. (2009): “K novele energetického zákona - 158/2009 Sb”. 32) (http://energie.tzb-info.cz/t.py?t=2&i=5887) – ověřeno k 21. 04. 2013 33) Evropská komise (2012) - COM(2012) 573 final: “Akt o jednotném trhu II, Společně pro nový růst”. (http://ec.europa.eu/internal_market/smact/docs/single-market-act2_cs.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 34) Johnston, R. (2011): “ČEZ expands renewable portfolio in Romania”. (http://www.ceskapozice.cz/en/business/energy-green-biz/cez-expands-renewable-portfolioromania) – ověřeno k 21. 04. 2013 35) Manageenergy.com (2002): “Bulgarian National Energy Strategy”. (http://www.managenergy.net/download/r79a.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 36) Národní alokační plán 2008 (http://old.schp.cz/prilohy/17938a13/Narodni%20alokacni%20plan%202008-2012.pdf) - ověřeno k 21. 04. 2013 37) Noninite.com: “Rosatom: Bulgaria’s Conclusive Suspension of Belene NPP Will Not Affect Arbitration Proceedings“. (http://www.novinite.com/view_news.php?id=148333) – ověřeno k 21. 04. 2013 38) Monti, M. (2010): “Report to the President of the European Commission José Manuel Barroso”. (http://ec.europa.eu/bepa/pdf/monti_report_final_10_05_2010_en.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 39) Polotení zpráva Skupiny ČEZ 2012 (2012)
(http://www.cez.cz/edee/content/file-s/pro-investory/informacni-povinnost-emitenta/2012-08/cez043-2012_cz.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 40) Road map Towards Competitive Energy Markets (2010), World Energy Council, London (http://www.worldenergy.org/documents/roadmap2.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 41) Smlouva o založení Evropského spolecenství uhlí a oceli. Dostupné z: http://www.euroskop.cz. 42) Skupina CEZ podepsala úverovou smlouvu ve výši 200 mil. EUR (2010) (http://www.cez.cz/cs/pro-investory/informacni-povinnost/1370.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 43) The ČEZ Group Initiated International Arbitration Procedures Against Albania (2013) (http://www.cez.cz/en/cez-group/media/press-releases/4137.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 105
44) Tisková konference k výsledkům hospodaření Skupiny ČEZ za rok 2012, Praha, (únor 2013) (http://www.cez.cz/edee/content/file-s/pro-investory/investor-relations/4q-2012results/cz_q2012_iv_cez_group_tk_final_n5de1d7j7qrxmsyl.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 45) World economic outlook (International Monetary Fund 1980): “World economic outlook: a survey by the staff of the International Monetary Fund”.—1980– —Washington, D.C.: The Fund, 1980. (http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/2000/02/pdf/chapter1.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 46) Zákon č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev, ve znění pozdějších předpisů
SEKUNDÁRNÍ ZDROJE 47) Alpopi, C. (2009): “The urban system in Romania” in. Economia seria Management, Vol.12, Nr. 2 special/2009. (http://www.management.ase.ro/reveconomia/2009-2s/27.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 48) Andonova, L. B. (2002): “Bulgaria’s Energy Sector. (cover story)”. Environment, Vol. 44, Issue 10. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=f51aa30e-d4e9-4ed7-8272e53a64435484%40sessionmgr104&hid=126) – ověřeno k 21. 04. 2013 49) Altar; Necua; Bobeica (2010): “Estimating Potential GDP for the Romanian Economy – an Eclectic View”. In Romanian Journal of Economic Forecasting – 3/2010. (http://www.ipe.ro/rjef/rjef3_10/rjef3_10_1.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 50) Avaliani, D. (2013): “The Nabucco Gas Pipeline vs. the South Stream - Two Pipelines Running in One Direction“. (http://en.tabula.ge/article-7106.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 51) Bakan, J. (2004): “Social responsibility of business”, Ecologist; Nov2004, Vol. 34 Issue 9, p51-62, 11p. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=4&sid=0e92362d-5a56-4d90-a29991786f27e1cd%40sessionmgr111&hid=114) – ověřeno k 21. 04. 2013 52) Barkan, J. (2011): “Law and the geographic analysis of economic globalization”, Progress in Human Geography Oct2011, Vol. 35 Issue 5, p589-607, 19p. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=7&sid=f876ce4f-a9f7-49ce-ab3a4478c796782d%40sessionmgr104&hid=113) – ověřeno k 21. 04. 2013
53) Buzan, B. (1985): “People, States, and Fear: The National Security Problem in InternationalRelations“ International Journal, Vol. 40, No. 4, Managing Conflict (Autumn, 1985). 54) Cutler A.C. (2003): “Private Power and Global Authority: Transnational Merchant Law in the Global Political Economy. Cambridge: Cambridge University Press. 55) Danwitz, T. (2006): “Regulation and Liberalization of the European Electricity Market – a German View”, Energy Law Journal, June 2006. (http://www.felj.org/docs/423-450.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 56) Dicken P (2004): “Geographers and ‘globalization’: (Yet) another missed boat?”, Transactions of the Institute of British Geographers 29: 5–26. 106
(http://onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/j.00202754.2004.00111.x/abstract;jsessionid=AB4071145DFACE2B96E2F56DBDB24614.d02t02) – ověřeno k 21. 04. 2013 57) Dobrinsky, Markov, Nikolov, Yalnazov, (1995): “Economic Transition and Industrial Restructuring in Bulgaria”, in: Industrial Restructuring and Trade Reorientation in Eastern Europe, M. Landesmann & I. Szekely (eds.), Cambridge University Press, pp. 213-241.
58) EEBR Report - Romania.(2004), roč. 1, s. 1-56. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?sid=db38ce6e-e931-4299-8e3154a533ca31c2%40sessionmgr110&vid=8&hid=120) – ověřeno k 21. 04. 2013 59) Energymarketgroup.com: Energy background – Bulgaria (http://www.energymarketsgroup.com/RomBulEnergyBul.html) – ověřeno k 21. 04. 2013 60) Ganev, P. (2009) :”Bulgarian electricity market restructuring”, The Political Economy of Electricity Market Reform in South East Europe, Volume 11, Issue 1, March 2009, Pages 65–75. (http://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0957178708000325) – ověřeno k 21. 04. 2013 61) Grossman S.J. et Stiglitz J. (1980): “On the Impossibility of Informationally Efficient Markets”, American Economic Review, vol. 70, n°3, p.393-408. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=6&sid=7b1ef8e9-d493-4e8e-b3dfb4a33ced53d5%40sessionmgr110&hid=118) – ověřeno k 21. 04. 2013 62) Hlaváč, J. (2010): “Fúze a akvizice”, Praha: Oeconomica, 2010. 129 s. ISBN 97880- 245-1635-6. 63) Ekonomika.idnes.cz : “Skupina CEZ marne vymáhá dluhy na Balkáně”. (http://ekonomika.idnes.cz/skupina-cez-marne-vymaha-dluhy-na-balkane-fpl/ekonomika.aspx?c=A100301_092434_ekonomika_hol) – ověřeno k 21. 04. 2013 64) Jenkins, R. (2006): “Contrasting perspectives on globalization and labour in South Africa”, Progress in Development Studies; Jul2006, Vol. 6 Issue 3, p185-200, 16p. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=8&sid=afd5d145-7563-4d2f-874d1fb7e938b15c%40sessionmgr4&hid=117) – ověřeno k 21. 04. 2013 65) Nachtmann, F. (2008): „Rada pro energetiku nalezla kompromis v unbundlingu“. (http://dumfinanci.cz/tiskove-zpravy/rada-pro-energetiku-nalezla-kompromis-vUnbundlingu) ověřeno k 21. 04. 2013 66) Nitzov, Stefanov, Nikolova, Hristov (2010): “Bulgaria Energy Sector”, Atlantic Council, Issue Brief, April 2010. (http://www.acus.org/files/publication_pdfs/403/BulgariaEnergy_ECIssueBrief.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 67) Madden, B. J. (2000) ”CFROI Valuation: a total system approach to valuing the firm”, Butterworth Heinemann, Oxford, 2000 68) Markova; Konstantinoff; Tsankov (2011): “Oportunities for using renewable energy sources in Bulgaria“, Contemporary Materials (Renewable energy sources). (http://savremenimaterijali.info/sajt/doc/file/casopisi/2_2/9_markova.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 69) Minea, A. A. (2010): “A Study on Energy Consumption in Romania”, In. Environmental Engineering and Management Journal 9 (2010). (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=5&sid=0ddfe744-4ab8-4c00-87bd1a626bbd2e75%40sessionmgr15&hid=12) – ověřeno k 21. 04. 2013 70) Kislingerová a kol.(2010): “Manažerské finance”, 3. přepracované a rozšířené vydání. Praha, 107
Nakladatelství C. H. Beck 2010. 864 stran. 71) Keys, Malnight (2009): “Corporate Clout: The Influence of the World’s Largest 100 Economic Entities. (http://www.globaltrends.com/images/stories/corporate%20clout%20the%20worlds%20100%20la rgest%20economic%20entities.pdf) ) – ověřeno k 21. 04. 2013 72) Kraenner, S. M. (2009): “Energy Security“, Earthscan Publications. 73) Litera, B. (2003): “Rusko-Ukrajinské střety v energetické sféře a střední Evropa”. In: Litera, B.: Ruské produktovody a střední Evropa, Eurolex Bohemia s.r.o., Praha. 74) Mareš; Zeman (2010): „Úvod do pojetí bezpečnostních hrozeb“. In Vybrané bezpečnostní hrozby a rizika 21. století, edited by Smolík, Josef and Šmíd, Tomáš. Brno: Masarykova univerzita. 75) Michailova, A. (2000): “Bulgaria in the Process of Systemic Transformation - an Overview”, working paper -Center for East European Studies, Copenhagen Business School, Dalgas. (http://openarchive.cbs.dk/bitstream/handle/10398/7072/wp04.pdf?sequence=1) – ověřeno k 21. 04. 2013 76) Molle, W. (2001): “The Economics of European Integration (Theory, Practice, Policy)”, 4.vyd. England: Ashgate Publishing Limited, 2001. 548 s. 77) Moussis, N. (2000): “Guide to European Policies”, 6.vyd. Belgium: European Study Service. 78) Ogrean , Herciu, (2010): “ Globalization And The Dynamics Of Competitiveness – A Multilevel Bibliographical Study”, Studies in Business and Economics, vol. 5(1), pages 126-138, (http://eccsf.ulbsibiu.ro/RePEc/blg/journl/5111ogrean&herciu.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 79) Palán, Kvítek (2006): “Unbundling : a jeho dopad na IT infrastrukturu distribučních společností”. IT Systems . (http://www.is-energy.cz/_admin/rs/_files/27/Unbundling.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 80) Polo, M.; Scarpa, C. (2003): “The Liberalization of Energy Markets in Europe and Italy”, Working Paper n. 230 January 2003. (ftp://ftp.igier.uni-bocconi.it/wp/2003/230.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 81) Porter, M.E. (1990): “The Competitive Advantage of Nations”, Free Press, New York, 1990. (http://kkozak.wz.cz/Porter.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 82) Pouček, J. (2002): „Energetická politika ČR“. Energetika, 2002, č. 1.
(http://www.energetik.cz/clanky/en_2002_1_1.html) ) – ověřeno k 21. 04. 2013 83) Prentis, E, L. (2012): “Early Evidence on Stock Market Effeciency - Market vs. State”Debate and Deregulation Implications”, Economics & Finance Review; Oct2012, Vol. 2 Issue 8, p23-34, 12p (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=7&sid=1a028a1a-e321-4d11-b72010b527b1c9ac%40sessionmgr12&hid=1) – ověřeno k 21. 04. 2013 84) Shiller, J.R. (2003): “From Effeciency Markets Theory to Behavioral Finance”, Journal of Economic Perspectives; Winter2003, Vol. 17 Issue 1, p83-104, 22p. (http://web.ebscohost.com/ehost/pdfviewer/pdfviewer?vid=7&sid=7b1ef8e9-d493-4e8e-b3dfb4a33ced53d5%40sessionmgr110&hid=21) ) – ověřeno k 21. 04. 2013 85) Stern, J. (2006): “The Russian-Ukrainian gas cisis of January 2006”, Oxford Institute for Energy Studies, Oxford University Press. (http://www.oxfordenergy.org/pdfs/comment_0106.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013 86) Stojanov, Jakovac (2012) :”Qou Vadis Economics”, Economics & Finance Review; Aug2012, Vol. 2 Issue 6, p22-30, 9p. 108
87) Waisová, Š.(2008): “Evropská energetická bezpečnost”. Plzeň : Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, 2008. 203 s. 88) Žilinskė, A. (2010): “Negative and Positive Effects of Foreign Direc Investment”, Ekonomika ir Vadyba: Economics and Management, Vol. 5. (http://www.ktu.lt/lt/mokslas/zurnalai/ekovad/15/1822-6515-2010-332.pdf) – ověřeno k 21. 04. 2013
INTERNETOVÉ SERVERY •
WWW.BUSINESSINFO.CZ
•
WWW.CEZ.BQ
•
WWW.CEZ.CZ
•
WWW.CEZ.RO
•
WWW.EC.EUROPA.EU
•
WWW.EUROSKOP.CZ
•
WWW.INVESTBULGARIA.COM
•
WWW.REUTERS.COM
109
SEZNAM ZKRATEK ANRE
Rumunský Národní energetický regulator (Autoritatea Nationala de Reglementare in Domeniul Energie)
CONEL
Národní energetická společnost (National Electricity Company)
ČEZ
České energetické závody, a.s.
ČR
Česká republika
EBIT
Zisk před započtením úroků a daní (Earings before interest and taxes)
EBITDA
Zisk před započtením úroků, daní a odpisů (Earnings before interest, taxes, depreciation and amortization)
EEA
Evropská agentura pro životní prostředí (European Environmental Agency)
EHS
Evropské hospodářské společenství (European Economic Community – EEC)
EK
Evropská komise (European Commision)
EPS
Zisk na akcii (earnigns per share)
ESUO
Evropské společenství uhlí a oceli (European Coal and Steel Community)
ETS
Evropský systém pro obchodování s emisemi (Emission Trading Scheme - ETS)
EU
Evropská unie (European Union)
FDI
Přímé zahraniční investice (Foreign Direct Investment)
GC
Zelené certifikáty (green certificates)
HDP
Hrubý domácí product (Gross Domestic Product – GDP)
IEA
Mezinárodní energetická agentura (International Energy Agency)
MMF
Mezinárodní měnový fond (International Monetary Fund – IMF)
NAP
Národní alokační plán (National Alocation Plan)
NDC
Národní dispečinkové centrum (National Dispatch Center)
NEK
Bulharská Národní elektrická společnost (Natsionalna Elektricheska Kompania)
OECD
Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Cooperation and Development)
RENEL Rumunský operační program (Romanian Regie Autonomous for Electricity) TNC
Trans-nacionální korporace (transnational corporation)
TSO
Operátor přenosové soustavy (Transmission system Operator)
WB
Světová banka (World bank)
110
SEZNAM GRAFŮ Graf 1Vývoj cen povolenek CO2 ..........................................................................................................................51 Graf 2 Produkce energie z větrných a vodních elektráren v Rumunsku ................................................................84
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek 1 Portfolio skupiny ČEZ..........................................................................................................................76
SEZNAM TABULEK Tabulka 1Energetický mix v EU............................................................................................................................43 Tabulka 2 Refroma a liberalizace bulharského energetického trhu .......................................................................67 Tabulka 3 Akcionáři ČEZ a.s.................................................................................................................................71 Tabulka 4 Distribuce a prodej Skupiny ČEZ v Rumunsku ....................................................................................83 Tabulka 5 Peodukce Skupiny ČEZ v Rumunsku...................................................................................................84 Tabulka 6 Produkce TEC Varna EAD...................................................................................................................92 Tabulka 7 Distribuce a prodej Skupiny CEZ v Bulharsku.....................................................................................93
SEZNAM PŘÍLOH PŘÍLOHA 1 Vývoj EBITDA Skupiny CEZ ....................................................................................................112 PŘÍLOHA 2 Vývoj EBITDA Skupiny CEZ ....................................................................................................112 PŘÍLOHA 3 Odhad přerozdělení povolenek pro Skupinu ČEZ 2013-2020.................................................113 PŘÍLOHA 4 Produkce v Rumunsku a Bulharsku..........................................................................................113 PŘÍLOHA 5 Kumulovaná EBITDA – Bulharsko...........................................................................................114 PŘÍLOHA 6 Počet zaměstnanců – Bulharsko.................................................................................................114 PŘÍLOHA 7 Kumulovana EBITDA – Rumunsko .........................................................................................115 PŘÍLOHA 8 Počet zaměstnanců – Rumunsko................................................................................................115
111
PŘÍLOHY PŘÍLOHA 1 Vývoj EBITDA Skupiny CEZ
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz
PŘÍLOHA 2 Vývoj EBITDA Skupiny CEZ
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz 112
PŘÍLOHA 3 Odhad přerozdělení povolenek pro Skupinu ČEZ 2013-2020
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz
PŘÍLOHA 4 Produkce v Rumunsku a Bulharsku
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz
113
PŘÍLOHA 5 Kumulovaná EBITDA – Bulharsko
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz
PŘÍLOHA 6 Počet zaměstnanců – Bulharsko
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz
114
PŘÍLOHA 7 Kumulovana EBITDA – Rumunsko
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz
PŘÍLOHA 8 Počet zaměstnanců – Rumunsko
Zdroj : Skupina CEZ v Zahranici 2012 – dostupné z www.cez.cz
115
