Masarykova universita. Možnosti socializace jedinců s mentálním postižením ve městě Kroměříž. Pedagogická fakulta. Diplomová práce

Masarykova universita Pedagogická fakulta KATEDRA SOCIÁLNÍ PEDAGOGIKY

Možnosti socializace jedinců s mentálním postižením ve městě Kroměříž

Diplomová práce

BRNO 2007

Autor práce:

Vedoucí práce:

Bc. Kateřina Skybová

PhDr. Jana Veselá, Ph.D. 1

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracoval/a samostatně a použil/a jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. Brně dne 24.dubna 2007

Kateřina Skybová

2

Na tomto místě bych rád poděkovala vedoucí mé práce PhDr. Janě Veselé, Ph.D za ochotu, trpělivost a cenné odborné rady, dále všem rodinám, které mi umožnily nahlédnout do jejich soukromí a získat tak jedinečné údaje pro výzkumnou část práce. Také děkuji všem lidem v mém okolí, kteří mi v době tvoření této práce byli oporou. 3

OBSAH ÚVOD.......................................................................................................................................... 6 TEORETICKÁ ČÁST ............................................................................................................ 8 1.1

SOCIALIZACE A SOCIÁLNÍ INTEGRACE JEDINCŮ SE ZDRAVOTNÍM

ZNEVÝHODNĚNÍM ....................................................................................................................... 8

1.2

VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVAÍMI POTŘEBAMI ............................ 10

1.2.1 LEGISLATIVA ................................................................................................................. 10 1.2.2 PŘEDŠKOLNÍ VZDĚLÁVÁNÍ ........................................................................................... 13 1.2.3 VZDĚLÁVÁNÍ V OBDOBÍ POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY .............................................. 13 1.2.3.1 Základní škola praktická .......................................................................................... 14 1.2.3.2 Základní škola speciální ........................................................................................... 15 1.2.3.3 Přípravný stupeň základní školy speciální ............................................................. 16 1.2.3.4 Rehabilitační třídy základní školy speciální .......................................................... 17 1.2.4 INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN (IVP) .................................................................... 17 1.2.5 PROFESNÍ PŘÍPRAVA ..................................................................................................... 18 1.2.5.1 Odborná učiliště ........................................................................................................ 19 1.2.5.2 Praktické školy .......................................................................................................... 19 1.2.5.3 Celoživotní vzdělávání ............................................................................................. 21 1.3 PORADENSKÉ SLUŽBY .................................................................................................... 23 1.3.1 PEDAGOGICKO-PSYCHOLOGICKÁ PORADNA ............................................................... 24 1.3.2 SPECIÁLNĚ PEDAGOGICKÉ CENTRUM PRO MENTÁLNĚ POSTIŽENÉ ........................... 24 1.4

PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH ................................................... 26

1.5 ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ............................................... 27 1.5.1.1 Model podporovaného zaměstnávání ..................................................................... 31 1.5.2 MÍRA NEZAMĚSTNANOSTI U OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ............................ 32 1.6

ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ .................................................................................................. 33

1.6.1 MENTÁLNÍ RETARDACE ................................................................................................ 34 1.6.1.1 Klasifikace mentální retardace ................................................................................ 34 Tab. č. 2: Průvodní jevy mentální retardace61 ...................................................................... 38 1.6.1.2 Socializace jedinců s mentální retardací ................................................................ 39 1.6.2 DOWNŮV SYNDROM (DS) ............................................................................................ 40 4

1.7

MĚSTO KROMĚŘÍŽ .......................................................................................................... 42

1.7.1 VÝZNAMNÉ ORGANIZACE A ZAŘÍZENÍ POSKYTUJÍCÍ PÉČE JEDINCŮM S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM VE MĚSTĚ KROMĚŘÍŽ ........................................................................................... 43

1.7.1.1 Klub UNESCKO Kroměříž ..................................................................................... 43 1.7.1.2 Základní škola a Mateřská škola speciální Kroměříž........................................... 44 1.7.1.3 Odborné učiliště a Praktická škola Kroměříž ........................................................ 47 1.7.1.4 Ústav sociální péče Barborka .................................................................................. 48 1.7.2 PROJEKTY MĚSTA KROMĚŘÍŽ ...................................................................................... 49 1.7.2.1 Komunitní plán sociálních služeb na Kroměřížsku .............................................. 49 1.7.2.2 Podpora sociální integrace osob se zdravotním postižením v kroměřížském regionu 51 1.8 NÁRODNÍ RADA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ČR......................................... 53 1.9 EVROPSKÉ STRUKTURÁLNÍ FONDY .............................................................................. 55 1.9.1 EVROPSKÝ SOCIÁLNÍ FOND (ESF) ............................................................................... 55 PRAKTICKÁ ČÁST ............................................................................................................. 57 1.10 CÍL .................................................................................................................................. 57 1.11 VÝZKUMNÝ PROBLÉM.................................................................................................. 57 1.12 ZKOUMANÝ VZOREK .................................................................................................... 58 1.13 MEDOTY VÝZKUMNÉ ČÁSTI ........................................................................................ 60 1.13.1 KVALITATIVNĚ ORIENTOVANÝ VÝZKUM .................................................................. 60 1.13.2 INTERVIEW ................................................................................................................... 60 1.14 METODOLOGIE ............................................................................................................. 62 1.14.1 SELEKTIVNÍ KÓDOVÁNÍ .............................................................................................. 62 1.14.2 OTEVŘENÉ KÓDOVÁNÍ ................................................................................................ 63 1.14.3 AXIÁLNÍ KÓDOVÁNÍ .................................................................................................... 64 1.15 INTERPRETACE A ZPRACOVÁNÍ INTERVIEW............................................................. 65 1.15.1 ZÁKLADNÍ ÚDAJE O DÍTĚTI A RODINĚ........................................................................ 65 1.15.2 OBDOBÍ POVINNÉ ŠKOLNÍ DOCHÁZKY ....................................................................... 67 1.15.3 PROFESNÍ PŘÍPRAVA ................................................................................................... 70 1.15.4 OSOBNOSTNÍ CHARAKTERISTIKA DÍTĚTE SOUVISEJÍCÍ S PROFESNÍM ZAŘAZENÍM 76 1.15.5 NÁVRH ZLEPŠENÍ OBLASTI UPLATNĚNÍ ZDRAVOTNĚ ZNEVÝHODNĚNÝCH JEDINCŮ Z POHLEDU RODIČŮ ................................................................................................................... 79

5

1.16 SHRNUTÍ VÝZKUMU ...................................................................................................... 81 ZÁVĚR ..................................................................................................................................... 83 LITERATURA ....................................................................................................................... 85 RESUMÉ

ÚVOD Pro zpracování diplomové práce jsem si zvolila téma korespondující s mým zájmem o problematiku jedinců se zdravotním postižením. Za dobu mého studia jsem načerpala jisté zkušenosti s dětmi i dospělými, kteří trpí různým stupněm mentální retardace, nebo ji mají v kombinaci ještě s jiným postižením. Setkání a práce s těmito lidmi a jejich nejbližšími mi zprostředkovala nenahraditelné zkušenosti a pomohla mi v ujasnění mé profesní a hodnotové orientace. Proto jsem si za téma mé diplomové práce zvolila jedno ze specifických období a nelehkou životní situaci lidí s mentálním postižením, kterou je jejich socializace do společnosti v období po jejich ukončení povinné školní docházky, která je velkým zlomem i pro všechny z nás. Podle mého názoru je systém speciálního školství v naší republice dobře propracován a funguje na kvalitní úrovni. Otázkou, na kterou jsem hledala odpověď bylo, jaké mají možnosti tito lidé po ukončení základní školy, kteří v podstatě stále zůstávají dětmi a potřebují se učit celý život a je proto nutné jim další uplatnění a rozvoj umožnit a zajistit. Mým cílem bylo zmapovat možnosti dalšího vzdělávání a pracovního uplatnění v místě mého bydliště, Kroměříži. Zajímala mě úloha státu a státních institucí v této problematice. Zdá se mi, že v poslední době narůstá trend integrace a pomoci lidem s různým druhem znevýhodnění a objevuje se stále více projektů na podporu lidí se zdravotním či sociálním postižením, proto mě také zajímalo, které projekty a podpora se realizují v mém okolí. Problematice jedinců s mentálním postižením se věnuje Doc. PhDr. Iva Švarcová, CSc., která je mj. vedoucí výzkumné skupiny speciální pedagogiky Výzkumného ústavu pedagogického v Praze a významně do celé problematiky zasahuje i svou rozsáhlou publikační činností. Dále se v problematice jedinců se zdravotním postižením významně angažují pracovníci katedry Speciální pedagogiky Masarykovy University, 6

jmenovitě prof. PhDr. Marie Vítková, CSc., doc. PhDr. Mgr. Jarmila Pipeková, Ph.D., doc. PaedDr. Miroslava Bartoňová, Ph.D. a PhDr. Mgr. Dana Zámečníková, Ph.D., která se věnuje zejména tematice pracovního uplatnění zdravotně postižených. V oblasti integrace a speciálního poradenství zdravotně postižených je významnou osobností PhDr. Mgr. Libor Novosad,C.C.S.N. V teoretické části nastiňuji celou problematiku v několika částech. Na úvod práce se zabývám vymezením samotného pojmu socializace a

jejích různých možných

významů. Druhou podstatnou částí je zmapování již zmiňovaného systému speciálního školství od vzdělávání předškolního, přes základní, ke středoškolskému až ke vzdělávání celoživotní. Na tuto část navazuje popis mentální retardace, Downova syndromu a jak tyto ovlivňují osobnost a život jedince. Další kapitolou teoretické části jsou možnosti pracovního uplatnění a problematika zaměstnávání těchto jedinců. Na tuto navazuje popis kroměřížského regionu, jeho významných organizací a institucí, které se věnují jedincům s mentálním postižením a zmiňuji se o projektech, které se zde v současné době realizují. Závěrečná kapitola je věnovaná Evropským strukturálním fondům a Národní radě pro zdravotně znevýhodněné občany ČR, které významně zasahují do celé této problematiky. Svůj praktický výzkum jsem zaměřila na rodiče žáků, kteří v současné době ukončují nebo již dříve absolvovali praktickou školu na Odborném učilišti a Praktické škole Kroměříž. Prostřednictvím částečně řízeného rozhovoru jsem získala informace o typu základní školy, kterou absolvovali, zkušenostech a nabízených možnostech při rozhodování o následném uplatnění jejich dětí po ukončení povinné školní docházky až do doby krátce po ukončení Praktické školy.

7

TEORETICKÁ ČÁST

1.1 SOCIALIZACE A SOCIÁLNÍ INTEGRACE JEDINCŮ SE ZDRAVOTNÍM ZNEVÝHODNĚNÍM Pojmem

sociální

integrace

označujeme

proces

rovnoprávného

společenského

začleňování specifických minoritních skupin (jako jsou např. etnické a národnostní skupiny, zdravotně postižení a staří občané, sociálně nepřizpůsobiví lidé) do vzdělávacího i pracovního procesu a do života společnosti.1

Socializací se rozumí celoživotní proces, ve kterém se člověk jako jedinec (individuum) utváří v sociální bytost. V užším slova smyslu tento termín definuje speciální pedagogika jako zapojení jedince do lidského společenství po stránce pracovní (výchovně vzdělávací), společenské a subjektivní (ve smyslu sebeuplatňování a sebeuspokojování).2 Arnoldová3 dále charakterizuje socializaci jako postupné začleňování jedince do společnosti prostřednictvím nápodoby a identifikace. Nejdříve tato probíhá v nukleární rodině, postupně v malých společenských skupinách až po nejširší zapojení do celospolečenských vztahů. Dle Novosada4 je socializace chápána jako schopnost jedince začlenit se do společnosti. Tato schopnost a proces je ovlivněn mnoha subjektivními a objektivními faktory, proto je zřejmé, že nebude u každého jednice probíhat stejně a míra socializace se tím bude lišit u každého jedince. 8

1, NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, 2000. s.18. ISBN 80-7367-174-3 2, ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení, II.část – Sociální péče. Praha: Karolinum, 2004. s. 37. ISBN 80-246-0875-8 3, ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení, II.část – Sociální péče. Praha: Karolinum, 2004. s. 37. ISBN 80-246-0875-8 4, NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, 2000. s. 18. ISBN 80-7367-174-3

Stupeň socializace je rozlišována do čtyřech základních stupňů socializačního procesu. Avšak jednotlivých stupňů se nelze pevně držet při stanovování míry socializace, protože tato míra je vždy vysoce individuální. Nenajdeme dva jedince se stejnými projevy a důsledky téhož postižení. Je nutné brát v úvahu celkové prostředí a životní podmínky každého jedince, jeho rodinné zázemí, včasnost a kvalitu poskytované péče. Následující stupně jsou popsány dle Novosada5 takto: 1. Integrace Tento stupeň socializace znamená úplné začlenění a splynutí postiženého jedince se společností. Předpokládá jedincovu samostatnost a nezávislost na okolí. Jeho postižení se natolik nerozvinulo, nebo se s ním jedinec zcela vyrovnal a dokázal kompenzovat jeho následky, aby byl schopen plnit všechny funkce vyplývající ze socializace a stal se tak rovnoprávným partnerem ve všech oblastech profesní přípravy, pracovního uplatnění i společenského života. Integrace je většinou úspěšná například u opožděných nebo zanedbaných dětí, u lehčích forem postižení nebo při postižení získaném, kdy měl jedinec vytvořené dobré sociální vztahy před vznikem handicapu.

2. Adaptace Adaptace označuje již nižší stupeň socializace a jedná se o schopnost jedince s postižením se pouze přizpůsobit sociálnímu prostředí. Přičemž záleží na osobnosti jedince a jeho potřebách do jaké míry se dovede začlenit do prostředí a nakolik je prostředím plně akceptován. Tohoto stupně socializace je většinou dosahováno u postižení těžšího typu, jako jsou smyslové vady, somatické postižení, autismus, lehká mentální retardace, epilepsie, astma, kardiovaskulární choroby atd. Projevy těchto postižení působí na osobnost jedinince, který v důsledku toho může trpět nízkým sebehodnocením, což komplikuje výchovný i socializační proces a navozuje tak tím počátek sociální izolace a znesnadňuje 9

jeho společenské i pracovní uplatnění. Ve vzdělávacím procesu je u těchto jedinců nutné kombinovat porozumění, pozitivní motivaci s důsledností a systematickým rozvojem zachovalých nebo kompenzujících funkcí, schopností a dovedností. Hlavním cílem je dosažení optimální míry sociální samostatnosti.

5, NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, 2000. s. 18. ISBN 80-7367-174-3

3. Utilita Utilita je stupněm již jen pouhé sociální upotřebitelnosti jedince s postižením. Tento stupeň se vyskytuje např. u jedinců s kombinovanými vadami, kteří již nedokáže být samostatný a je v mnoha oblastech závislý na pomoci jiných lidí. V důsledku svého postižení se nemůže úplně socializovat a žít zcela samostatný život.

4. Inferiorita Nejnižším stupněm socializace je inferiorita, která označuje stav, kdy je jedinec s postižením vyčleněn ze společnosti a je plně odkázán na ošetřovatelskou péči a pomoc při uspokojování základních životních potřeb, v čemž je zcela nesoběstačný. U tohoto stupně lze říci, že se sociální vztahy nemají možnost vůbec vytvořit a proto dochází k segregaci, vyloučení ze společnosti

1.2 VZDĚLÁVÁNÍ ŽÁKŮ SE SPECIÁLNÍMI VZDĚLÁVAÍMI POTŘEBAMI

1.2.1

Legislativa

Podle zákona č. 561/2004 o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání6 je vzdělávání v České republice založeno na několika zásadách, které mají zásadní význam zejména v souvislosti se vzděláváním jedinců se speciálními vzdělávacími potřebami.

Mezi hlavní zásady školského zákona patří:

10

•

rovný přístup každého státního občana České republiky nebo jiného člena státu Evropské unie ke vzdělávání bez jakékoli diskriminaci z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, jazyka, víry a náboženství, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu a zdravotního stavu nebo jiného postavení občana

•

zohledňování vzdělávacích potřeb jedince

6, dostupný z WWW •

vzájemná úcta, respekt, názorová snášenlivost, solidarita a důstojnost všech účastníků vzdělávání

•

bezplatné základní a střední vzdělávání státních občanů České republiky nebo jiného členského státu Evropské unie ve školách, které zřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí

•

svobodné šíření poznatků, které vyplývají z výsledků soudobého stavu poznání světa a jsou v souladu s obecnými cíli vzdělávání

•

zdokonalování procesu vzdělávání na základě výsledků dosažených ve vědě, výzkumu a vývoji a co nejširšího uplatňování účinných moderních pedagogických přístupů a metod

•

hodnocení výsledků vzdělávání vzhledem k dosahování cílů vzdělávání stanovených tímto zákonem a vzdělávacími programy

•

možnosti každého vzdělávat se po dobu celého života při vědomí spoluodpovědnosti za své vzdělávání

Dle vyhlášky č. 2005/73 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných7 je speciální vzdělávání žáků se zdravotním postižením zajišťováno: •

formou individuální integrace (vzdělávání žáka v běžné škole, nebo v případech hodných zvláštního zřetele ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení)

•

formou skupinové integrace (vzdělávání žáka ve třídě, oddělení nebo studijní skupině zřízené pro žáky se zdravotním postižením v běžné škole nebo ve speciální škole určené pro žáky s jiným druhem zdravotního postižení)

•

ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (dále jen "speciální škola"), nebo 11

•

kombinací výše uvedených forem

Žák se zdravotním postižením se přednostně vzdělává formou individuální integrace v běžné škole, pokud to odpovídá jeho potřebám a možnostem a podmínkám a možnostem školy.

7, dostupný z WWW

Typy speciálních škol jsou rozdělovány dle druhu postižení. Následně uvedený systém speciálních škol je zaveden pro jedince s mentálním postižením, popřípadě s postižením kombinovaným, ke kterému je mentální postižení přidružené. Jak uvádí Švarcová8 je zejména u jedinců s mentálním či kombinovaným postižením důležité, aby výchova a vzdělávání byly celoživotním procesem. Je důležité permanentní rozvíjení kognitivních procesů, neustálé opakování a prohlubování znalostí a dovedností a vedení těchto lidí k poznávání okolní skutečnosti. Jak poukazuje Pipeková9 prosazují se ve vzdělávání jedinců s mentálním postižením za posledních deset let tři základní tendence – humanizace, integrace a normalizace.

Humanizace vzdělávání znamená, že při jakémkoliv rozhodování o dítěti je na prvním místě zájem dítěte. V souvislosti s tímto je nutné si uvědomit, že i na jedince s mentálním postižením se vztahuje Listina základních práv a svobod. Humanizace edukace se vztahuje nejen k cílům, ale i k prostředkům a metodám výchovy. V souvislosti s humanizačními trendy v této oblasti péče vznikají nové možnosti vzdělávání u dětí, které byly donedávna označovány za nevzdělavatelné.

Integrace dětí s mentálním postižením umožňuje jejich zařazení do systému běžných škol a využívání mimoškolního času pro rozvoj integračních snah. Individuální integrace však probíhá v České republice jen v na úrovni experimentálního ověřování.

Normalizace vyjadřuje hlavně požadavek na vytvoření takových podmínek, aby tito lidé mohli žít pokud možno normálním společenským životem jako všichni ostatní. To znamená žít v rodině namísto v internátním či ústavním zařízení, učit se v dobře 12

vybavené škole pod vedením kvalifikovaných pedagogů, mít možnost zabývat se zájmovou činností, získat vhodné zaměstnání, bydlení atd.

8, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 65. ISBN 80-7367-060-7 9, Pipeková in VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. s. 309. ISBN 807315-071-9

Koncepce speciálního školství pro žáky s mentálním postižením je vytvořena jako otevřený a prostupný systém od předškolního věku až po dospělost. Při koncipování systému se uplatňovaly hlediska etická, psychologická, pedagogická a v neposlední řadě i ekonomická.10

1.2.2

Předškolní vzdělávání

Předškolní vzdělávání pro děti s mentálním postižením je v České republice zajišťováno systémem škol mateřských a mateřských škol speciálních. Jsou určeny pro děti obvykle ve věku od tří do šesti let u nichž je nesporné mentální postižení již v tomto věku. Předškolní vzdělávání plní zejména funkce výchovné, sociální a diagnostické. Sociální úkoly plní speciální mateřská škola jednak v rámci přípravy mentálně postižených dětí pro život ve společnosti a druhá dimenze je v oblasti respitní neboli úlevové péče pro rodiče dětí s těžším mentálním postižením.11 Vzhledem k těmto funkcím je pro toto období možné integrovat děti do běžných mateřských škol.

1.2.3

Vzdělávání v období povinné školní docházky

Kromě integrace v běžné základní škole se jedinci s mentálním postižením v období povinné školní docházky mohou vzdělávat v následujících typech škol: Základní škola praktická, Základní škola speciální, Přípravný stupeň základní školy speciální, Rehabilitační třídy základní školy speciální. Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami vyplývajícími ze snížené úrovně jejich rozumových schopností (speciální vzdělávání) se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytována nad rámec individuálních pedagogických a organizačních opatření spojených se vzděláváním žáků 13

stejného věku ve školách, které nejsou samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením (v běžných školách).12

10, Pipeková, J. in VÍTKOVÁ, M. ad. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. s. 309. ISBN 80-7315-071-9 11, Pipeková, J. in VÍTKOVÁ, M. ad. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. s. 311. ISBN 80-7315-071-9). 12, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 72-73. ISBN 80-7367-060-7

Podpůrnými opatřeními se podle vyhlášky MŠMT č. 73/2005 Sb.13 rozumí využití speciálních metod, postupů, forem a prostředků vzdělávání, kompenzačních, rehabilitačních a učebních pomůcek, speciálních učebnic a didaktických materiálů, zařazení

předmětů

speciálněpedagogické

péče,

poskytování

pedagogicko–

psychologických služeb, zajištění služeb asistenta pedagoga, snížení počtu žáků ve třídě, oddělení nebo studijní skupině nebo jiná úprava organizace vzdělávání zohledňující speciální vzdělávací potřeby žáka.

1.2.3.1 Základní škola praktická V základní škole praktické (původně zvláštní škola) se vzdělávají žáci s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou vzdělávat v běžné základní škole. Posláním tohoto typu školy je speciálními výchovnými prostředky a metodami umožnit žákům s mentální retardací dosáhnout co nejvyšší úrovně znalostí, dovedností a osobnostních kvalit při respektování jejich individuálních zvláštností. Cílem výchovné a vzdělávací práce je příprava žáků na zapojení, v optimálním případě na úplnou integraci do běžného občanského života. V základní škol praktické se vzdělávají žáci se speciálními vzdělávacími potřebami, mezi než patří široká škála dětí. Jedná se o žáky s různým typem postižení a s různou mírou mentální retardace. Někdy bývají do těchto škol zařazování nejen žáci s mentální retardací, ale i žáci, jejichž rozumové schopnosti se pohybují téměř na hranici průměru nebo v oblasti lehkého podprůměru, kteří však z různých důvodů neprospívali dobře na základní škole. Dále se zde můžeme setkat s dětmi s poruchami koncentrace pozornosti, s dětmi hyperaktivními, s dětmi psychicky labilními či nemocnými, s dětmi se specifickými poruchami učení a někdy i se žáky s více vadami, v kombinaci mentálního postižení s tělesnou či smyslovou vadou.14 14

13, Vyhláška 73/2005 Sb. O vzdělávání žáků, dětí a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků s studentů mimořádně nadaných 14, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 73. ISBN 80-7367-060-7

Jak dále uvádí Švarcová15 zařazení žáka se speciálními potřebami do základní školy praktické provádí ředitel školy na základě doporučení školského poradenského zařízení (viz. kapitola 2.3.Poradenské služby) a souhlasu zákonného zástupce žáka. Základní školy praktické jsou v současné době devítileté a žáci v nich plní povinnou školní docházku. Vzdělávají se pod vedením kvalifikovaných učitelů, speciálních pedagogů. V současném přechodném období tyto školy vyučují podle vzdělávacího programu zvláštní školy. Vzdělávací obsah základní školy praktické by měl však nově upravovat rámcový vzdělávací program.

1.2.3.2 Základní škola speciální Původní název pomocná škola patří současné základní škole speciální. Ta je určena pro žáky s takovými rozumovými nedostatky, kvůli kterým se nemohou vzdělávat podle vzdělávacích programů běžné základní školy ani základní školy praktické, jsou však schopni osvojit si elementární vzdělání. Obsah výchovně - vzdělávací činnosti se zaměřuje na osvojování a rozvíjení přiměřených

poznatků a

pracovních

dovedností,

rozvíjení

komunikačních

a

motorických schopností a vypěstování návyků a dovedností samostatnosti a sebeobsluhy, potřebných ke snižování závislosti na péči dalších osob.16 V tomto typu školy jsou zařazeny děti s mentálním postižením středního až těžkého stupně. Zařazení takového žáka do školy opět provádí ředitel školy na základě doporučení školského poradenského zařízení a souhlasu zákonného zástupce žáka. Jak uvádí Švarcová17 zkušenosti za posledních deset let ukazují, že i žáci se závažným mentálním postižením si mohou v průběhu desetileté docházky do základní školy speciální osvojit velké množství poznatků a dovedností, které zvýší jejich samostatnost a soběstačnost a některým z nich umožní i uplatnění v jednoduchých pracovních činnostech. Velmi přínosné je to, že mnoho ze získaných vědomostí a dovedností 15

využijí při náplni svého volného času, při různých formách tvořivé činnosti, zájmových aktivit, zábavy a povedou tím ke zlepšení kvality jejich života.

15, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 75. ISBN 80-7367-060-7 16, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 79. ISBN 80-7367-060-7 17, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 79. ISBN 80-7367-060-7

Základní školy speciální v současném přechodném období vyučují podle učebního plánu vzdělávacího programu pomocné školy. Významná změna se připravuje z hlediska organizace školní docházky, jíž je rozdělení období desetileté docházky pouze do dvou stupňů, čímž by se více přiblížila členění běžné základní školy. Hlavní složkou pedagogické práce je složka výchovná, která by měla žáky vést ke kladnému a přátelskému vztahu k lidem, ke kultivovanému společenskému chování a rozvíjet jejich komunikační schopnosti a dovednosti, které jsou potom nezbytným předpokladem jejich sociální integrace. 18

1.2.3.3 Přípravný stupeň základní školy speciální Přípravný stupeň základní školy byl zřízen proto, aby i děti s těžkým mentálním postižením měli možnost se vzdělávat. Praxe totiž ukazuje, že při intenzivní výchovné a vzdělávací péči mohou téměř všechny děti dosahovat viditelných pokroků a dochází u nich ke zlepšování psychické úrovně i pohybových dovedností. Do přípravného stupně lze zařadit dítě od pěti let věku nebo dítě, kterému byl z důvodů zdravotního postižení povolen odklad povinné školní docházky, a to se souhlasem zákonného zástupce a na základě doporučení školského poradenského zařízení a odborného lékaře. V přípravném stupni se potom mohou děti vzdělávat po dobu jednoho až tří let. Cílem přípravného stupně je připravit žáky s těžkým mentálním nebo kombinovaným postižením pro absolvování základní školy speciální nebo alespoň její části. Obsahová náplň vzdělávání v přípravném stupni vychází ze Vzdělávacího programu pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy.19

16

18, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 80. ISBN 80-7367-060-7 19, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 83-85. ISBN 80-7367-060-7

1.2.3.4 Rehabilitační třídy základní školy speciální Rehabilitační třídy základní školy speciální jsou určeny pro děti s velmi závažným mentálním postižením a umožňují těmto dětem, aby si v přizpůsobených podmínkách a za odborného speciálněpedagogického vedení osvojili některé základní vědomosti, dovednosti a návyky, které jim umožní získat alespoň určitou míru soběstačnosti, pomohou jim najít vhodnou formu komunikace s jejich okolím a budou napomáhat rozvoji jejich motoriky. Rehabilitační třídy byly zavedeny na základě úspěšného dvouletého ověřování projektu rehabilitačních tříd, který vznikl z potřeby řešit otázku možnosti vzdělávání dětem z těžkou formou postižení. Následně byl vypracován Rehabilitační vzdělávací program pomocné školy. V červnu 2003 byl tento program Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR schválen jako alternativní vzdělávací program pro žáky s těžkým a hlubokým mentálním postižením. V rehabilitační třídě je vzděláváno čtyři až šest žáků s těžkým, vícečetným či hlubokým mentálním postižením. Využívají se v nich netradiční a alternativní metody komunikace. Vzdělávání je doplněno různými formami rehabilitační tělesné výchovy, prováděné speciálně proškolenými pedagogickými pracovníky. Docházka do rehabilitační třídy je desetiletá a její vnitřní členění nevychází z věkových charakteristik žáků, ale spíše z úrovně jejich individuálních schopností a potřeb. Rehabilitační třídy jsou s běžnými třídami základní školy speciální plně prostupné.20

1.2.4

Individuální vzdělávací plán (IVP)

Individuální plán je přesně vymezen vyhláškou 73/2005 Sb. § 6. Vypracovává se v případě potřeby především pro individuálně integrovaného žáka, žáka s hlubokým

17

mentálním postižením, případně také pro žáka skupinově integrovaného nebo pro žáka speciální školy. Individuální plán je zpracován na základě několika obecných principů, ke kterým jak uvádí Zelinková21 patří následující:

20, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 86-90. ISBN 80-7367-060-7 21, ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. s. 156 ISBN 80-7178-544-X •

IVP vychází z diagnostiky odborného pracoviště (PPP nebo SPC), bere v úvahu rodinnou anamnézu, osobní anamnézu, přebírá údaje o úrovni rozumového vývoje žáka a shromažďuje poznatky upřesňující diagnózu

•

IVP vychází dále z pedagogické diagnostiky učitele, využívá údajů získaných testy, uplatňuje vlastí zkušenosti a intuice

•

IVP respektuje závěry z diskuse se žákem a rodiči, aktivitu rodičů je třeba podpořit přesnými informacemi

•

IVP je vypracováván pro ty předměty (složky výchovy), kde se handicap výrazně projevuje, vypracovává ho ten, kdo provádí reedukaci, například logopedickou péči, ortopedická cvičení a podobně, přičemž respektujeme obsah vzdělávání

•

Reedukační proces

je zaměřený na zmírnění nebo odstranění poruchy a

příznaků s ní spojených, sleduje cíle vzdálené (přechod na další stupeň vzdělávání), cíle dlouhodobé (co by měl žák naučit v daném roce), cíle krátkodobé (co by měl zvládnout v nejbližší době) a respektuje individuální potřeby žáka

1.2.5

Profesní příprava

Jak uvádí Švarcová22 mohou se mladiství s mentálním postižením po ukončení povinné školní docházky na základních školách daného typu vzdělávat na odborných učilištích nebo praktických školách.. Nebo mohou absolventi základních škol praktických absolvovat kurz k doplnění vzdělání na úroveň základní školy a po jeho úspěšném zakončení vykonat přijímací zkoušky na jakýkoliv druh střední školy. V dnešní době

18

existuje také ale možnost ucházet se o přijetí na střední školu bez doplnění vzdělání na úroveň vzdělávacího programu základní školy.

22, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 95. ISBN 80-7367-060-7

1.2.5.1 Odborná učiliště Odborná učiliště jsou většinou určeny pro absolventy základních škol praktických. Podle zájmu a schopností žáků jim nabízejí značné možnosti výběru profesní přípravy v podobě různých učebních oborů. V teoretické části vzdělávání navazují odborná učiliště na vzdělávací program zvláštní školy, jehož učivo doplňují a prohlubují. Těžiště jejich práce spočívá v přípravě žáků na profesní uplatnění s důrazem na předávání praktických dovedností. Délka studia na odborném učilišti je dva nebo tři roky a celé studium je ukončeno závěrečnou zkouškou a vydáním vysvědčení, nikoli výučního listu.23

1.2.5.2 Praktické školy Systém praktických škol vznikl od osvědčeného modelu praktické rodinné školy, která řešila problém pracovní přípravy absolventů základní školy praktické, kteří ji ukončili v nižším než devátém ročníku. Praktické školy jsou nabídkou středního vzdělávání pro mládež, která se vhledem k úrovni svých rozumových schopností, případně k dalším vadám a onemocněním, nemlže vzdělávat ve středních odborných učilištích ani v odborných učilištích. V současné době existují dva typy praktických škol: praktická škola s dvouletou a jednoletou přípravou.24

Praktická škola dvouletá

19

Tento druh praktické školy je určen žákům, kteří ukončili povinnou školní docházku v základní škole praktické či v základní škole speciální v nižším než devátém ročníku základní školy. Délka studia je dva roky formou denního studia. Vzdělávacími úkoly jsou rozvíjení všech stránek osobnosti žáků tak, aby lépe porozuměli světu, v němž žijí, získali znalosti a dovednosti důležité pro život a nalezli své místo ve společnosti. Vzdělávání v této škole umožňuje žákům doplnění a rozšíření všeobecného vzdělání dosaženého v průběhu plnění povinné školní docházky a osvojení vědomostí a dovedností potřebných k výkonu konkrétních jednoduchých činností v různých profesních oblastech i v každodenním životě.

23, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 96. ISBN 80-7367-060-7 24, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 96. ISBN 80-7367-060-7 25, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 96 - 97. ISBN 80-7367-060-7

Ve vzdělávacím programu je kladen důraz na vypěstování kladného vztahu k práci, na rozvoj komunikačních dovedností, základní orientaci v celospolečensky závažných problémech, kultivaci osobnosti, výchovu ke zdravému životnímu stylu, dosažení maximální možné míry samostatnosti a posílení předpokladů sociální integrace žáků. Absolventi praktické se mohou v rámci svých možností a individuálních schopností uplatnit přiměřeným výkonem při pomocných pracích ve zdravotností, v sociální péči a službách,

ve

výrobních

podnicích,

v zemědělství,

případně

na

chráněných

pracovištích.26

Praktická škola jednoletá Praktická škola s jednoletou přípravou umožňuje cílenou profesní přípravu na určité konkrétní pracovní činnosti absolventům základních škol speciálních, případně méně úspěšným absolventům základních škol praktických a škol pro žáky s více vadami. V našem speciálním školství se jedná o první střední školu pro žáky s těžkým mentálním postižením. Délka studia je jeden rok formou denního studia, avšak stává se pravidlem, že žák ročník opakuje a pokračuje ve svém vzdělávání v praktické škole po dobu dvou let. Ve vzdělávacím programu se klade důraz na prohloubení a rozšíření vědomostí získaných v průběhu plnění povinné školní docházky, ale především na osvojení manuálních dovedností perspektivně využitelných

profesním

i osobním životě a

získání kladného vztahu k práci, na rozvoj komunikačních dovedností, kultivaci 20

osobnosti, výchovu ke zdravému životnímu stylu a dosažení maximální možné míry samostatnosti žáka. Dosažení těchto záměrů znamená výrazné posílení předpokladů integrace žáka do společnosti, v čemž spočívá hlavní cíl vzdělávání žáků s mentálním postižením. Předpokládá se, že tito žáci najdou své uplatnění zpravidla na chráněných pracovištích27

26, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 96 - 97. ISBN 80-7367-060-7 27, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s.100 - 102. ISBN 80-7367-060-7

1.2.5.3 Celoživotní vzdělávání Lidé s mentálním postižením by měli mít, stejně jako ostatní, právo na celoživotní vzdělávání. Zvláště proto, že vzdělávání je pro tyto lidi jedinou účinnou terapií jejich handicapu a čím lépe se podaří rozvinout jejich rozumové schopnosti, tím větší budou mít naději na začlenění do společnosti. Hledání vhodných a účinných forem celoživotního vzdělávání nabývá na aktuálnosti zejména v současné době, kdy v důsledku přijetí nového zákona o vzdělávání byla o několik let zkrácena maximální možná doba jejich soustavného školního vzdělávání.28 Jak uvádí Švarcová29 systém celoživotního vzdělávání lidí s mentálním postižením u nás zatím nebyl vytvořen. Problém se stává čím dál více aktuální, jelikož žáci s těžkým mentálním postižením jsou po dovršení dvacátého roku vyřazovány ze školní docházky, bohužel zpravidla bez možnosti návazného vzdělání. V rámci aktivit různých společenských organizací ve spolupráci se speciálními školami vznikají některé formy vzdělávání, z nichž nejznámější jsou večerní školy, kurzy k doplnění vzdělání a připravuje se nová forma dalšího vzdělávání s pracovním názvem aktivační centra.

Večerní školy

21

Večerní školy jsou jednou z forem celoživotního vzdělávání a jak uvádí Švarcová30 jsou určeny pro absolventy základních škol speciálních, praktických škol, ale i všem ostatním, kdo třeba povinnou školní docházku neabsolvovali.. Zřizovatelem večerních škol jsou občanská sdružení a jejich vznik většinou iniciují rodiče či pracovníci ústavů sociální péče. Výuka probíhá většinou dvakrát týdně po třech až čtyřech hodinách.

28, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 105. ISBN 80-7367-060-7 29, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 107. ISBN 80-7367-060-7 30, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 107. ISBN 80-7367-060-7

Vzdělávací obsahy vycházejí ze zájmu studentů a dosažené úrovně jejich předešlého vzdělání. Nejsou předepsány žádné vzdělávací programy pro večerní školy. Ze zkušeností některých škol je známo, že se věnují zejména těmto oblastem: rozvíjení komunikačních dovedností, opakování učiva na úrovni základní školy speciální, orientace v okolním světě a životě, čtení novin, knížek, psaní dopisů blízkým osobám, práce s počítačem, hudební výchova, výtvarná výchova, tělocvik, výuka cizích jazyků a další zajímavosti dle zájmu studentů. Večerní školy dnes již plní nezastupitelnou funkci. Umožňují lidem s mentální retardací, aby si doplňovali a prohlubovali vzdělání, vhodně a hodnotně využili svůj volný čas, umožňují vzájemný kontakt s ostatními lidmi s podobným postižením a navazování vzájemných přátelských vztahů.31

Kurzy k doplnění vzdělání Tyto kurzy jsou poskytovány speciální a praktickou základní školou a v současné době se otevírají při mnoha těchto školách. Kurzy k doplnění vzdělání umožňují doplnění již započatého vzdělání, ale otvírají i možnost získat vzdělání ve speciální základní škole i těm jedincům s mentálním postižením, kteří dosud neměli možnost své vzdělávání ani započít.32

22

Aktivační centra Aktivační centra by měla být dle Švarcové33 školská zařízení zaměřená na poskytování celoživotního vzdělávání mladistvím a dospělým se závažnými formami mentálního postižení, kteří nemohou využívat jiných forem celoživotního vzdělávání. Měla by být určena pro absolventy speciálních základních škol, kteří nenašli možnost dalšího vzdělávání nebo uplatnění na trhu práce, ani na chráněném pracovišti. Obsah vzdělávání bude směřovat k získání vědomostí a praktických dovedností v různých oborech lidské činnosti se zaměřením na praktické uplatnění buď v pracovní, nebo zájmové činnosti, ke kultivaci osobnosti a k rozvíjení komunikačních schopností jako předpokladu integrace do společenského života.

31, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 108. ISBN 80-7367-060-7 32, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 109. ISBN 80-7367-060-7 33, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 109 - 110. ISBN 80-7367-060-7

Vyučování bude mít formu jednoročních kurzů a bude se realizovat nejčastěji v prostředí speciálních škol. Rozsah výuk je plánován přibližně na 12 – 16 hodin týdně. Kurzy budou děleny na jednotlivé části z nichž každá bude ukončena osvědčením o absolvování.

1.3 PORADENSKÉ SLUŽBY Poradenské služby jsou poskytovány všem dětem, žákům a studentům, jejich zákonným zástupcům, dále školám a školským zařízením, kteří si tuto službu vyžádají. Jsou realizovány ve školách a školských poradenských zařízeních. Poradenská činnost má svá specifik, která jsou dána jednak věkem klienta, typem poradenské činnosti (pedagogické, psychologické, sociální, právní atd.) a zaměřením na cílovou skupinu klientů, kteří jsou znevýhodněni sociálně nebo zdravotně.34 Poradenství je záměrná, cílevědomá pomoc klientům, rodinám a všem, kdo s nimi pracují, stojí na diagnostice, získávání údajů a informací o klientovi. Jedná se o činnost týmovou (psychologickou, pedagogickou, sociologickou, sociální, neurologickou, právní ad.) Hranice mezi poradenstvím a psychoterapií se dnes překrývají, zvláště pak ve speciálním školství.35 23

Cílem poradenských služeb je dosáhnout maximální samostatnosti klienta a jeho zapojení do společnosti. Dále je to pomoc při překonávání psychických problémů klienta, ať už vyvolaných samotným postižením, změnou zdravotního stavu nebo změnou konkrétní situace, která na klienta působí negativně. V neposlední řadě je pomoc směřována i k dalším členům rodiny, nejčastěji rodičům nebo jejich zákonným zástupcům a všem dalším, kteří jsou do problému zainteresovaní.

34, OPATŘILOVÁ, D, ed.. Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova universita, 2006, s. 118. ISBN 80210-3977-9 35, OPATŘILOVÁ, D, ed.. Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova universita, 2006, s. 126. ISBN 80210-3977-9

Na nejnižší úrovni se poradenská činnost týká třídního učitele, na úrovni školy výchovného poradce, popř. speciálního pedagoga nebo školního psychologa a na úrovni školských poradenských zařízeních to jsou pedagogicko-psychologické poradny, speciálně pedagogická centra a střediska výchovné péče. Systém školských poradenských zařízeních je v České republice legislativně ošetřen Vyhláškou 72/2005 Sb. O poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních.

1.3.1

Pedagogicko-psychologická poradna

Pedagogicko-psychologické poradny jsou samostatná poradenská zařízení, která zařizují zajišťují psychologické a speciálně-pedagogické služby dětem a mládeži, jejich rodičům, učitelům a vychovatelům na všech stupních a typech škol. Základem práce je psychologická péče, poradenství a odborné konzultace v otázkách osobnostního a vzdělávacího vývoje dětí a mládeže. Poradny jsou v současné době zastoupeny v každém okrese.36

24

1.3.2

Speciálně pedagogické centrum pro mentálně postižené

Speciálně pedagogická centra se začala zřizovat na základě tlaku na systémové řešení poradenské péče v souvislosti integrací postižených dětí a žáků vyvolaného rodiči a přáteli postižených dětí a mládeže, stejně tak učiteli těchto dětí. Tato tendence výrazně přispěla k rozhodnutí MŠMT ČR vytvořit síť speciálně pedagogických center, která by zabezpečovala působení a dosah poradenského servisu prakticky po celém území státu a formou činnosti vyjíždějících pracovníků zajistila realizaci nových trendů v péči o postižené děti v raném a předškolním věku. Speciálně pedagogická centra začala být zřizována od roku 1990 a jedná se o optimalizaci péče o děti a mládež se smyslovým, tělesným a mentálním postižením a o děti s vadami řeči. Centra se zaměřují na poradenskou činnost pro děti a mládež s určitým druhem postižení zpravidla od 3 let věku dítěte do doby ukončení povinné školní docházky.37

36, VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. s. 22. ISBN 80-7315-071-9 37, VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. s. 23. ISBN 80-7315-071-9

Speciálně pedagogické centrum pro mentálně postižené je speciální školské zařízení, které je zpravidla součástí speciálních mateřských škol pro mentálně postižené, základních škol praktických či speciálních, nebo může existovat také jako samostatné účelové zařízení. Poskytuje poradenské služby školám a školským zařízením, rodičům postižených dětí, orgánům státní správy ve školství a dalším resortům zabezpečujícím péči o mentálně postižené. Speciálně pedagogická centra z důvodů koordinované speciálně pedagogické, psychologické, případně i zdravotní péče a sociálních služeb pro postižné děti a jejich rodiče či učitele pomáhají řešit náročné situace spojené s výchovou mentálně postiženého dítěte. K pracovníkům centra patří psycholog, speciální pedagog a sociální pracovnice. Tito pracovníci vykonávají následující úkoly38: •

provádějí depistáž

•

vedou přesnou evidenci dětí a mládeže zařazené do centra

•

zabezpečují komplexní speciálně pedagogickou a psychologickou diagnostiku

•

poskytují poradenský a metodický servis rodičům, pedagogickým pracovníkům a široké veřejnosti při začleňování postiženého do společnosti

•

sledují a vyhodnocují vhodnost zařazení a školní úspěšnosti sledovaných dětí

•

poskytují pomoc v otázkách profesní orientace 25

•

podílejí se na řešení problémů rodin potýkajících se se zdravotním postižením dětí zabezpečují aktivní účast členů rodiny na preventivním a rehabilitačně terapeutickém působení

•

spolupracují a navazují kontakty s dalšími poradenskými pracovišti, se společenskými

a

zájmovými

organizacemi,

spolupracují

s resortními

výzkumnými ústavy na řešení vybraných problémů speciální pedagogiky •

podílejí se na široce koncipované osvětové činnosti, vypracovávají a rozšiřují metodické materiály pro rodiče postižených dětí a pedagogické pracovníky

•

podporují další vzdělávání a zvyšování odbornosti pracovníků centra podle zaměření jejich činnosti

•

organizují diagnostické pobyty rodičů s dětmi v příslušné speciální škole

•

zajišťují v případě potřeby kurzy intenzivní předškolní přípravy

38, KUBOVÁ, L. Speciálně pedagogická centra. Praha: Septima, 1995. s. 58. ISBN 80-85801-42-6

Jak uvádí Kubová39 je činnost speciálně pedagogického centra významná zejména pro děti, které nemohou být umístěny ve speciálních školách nebo pro děti integrované.

1.4 PRACOVNÍ UPLATNĚNÍ ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH V životě každého z nás je důležitý výběr zaměření vzdělání a následného pracovního uplatnění. U zdravotně postižených jedinců je tato situace ztížena. Je nutné skloubit vhodnost povolání či pracovního zařazení s vlastnostmi a schopnostmi postiženého. Zaměstnání je pro zdravotně postižené jedince velice důležité, protože je zároveň prostředkem, který jim napomáhá lépe se zapojit do běžného života.

Pracovní uplatnění mentálně postižených lidí je možné, pokud vykonávají práci, která odpovídá úrovni jejich myšlení, koncentraci pozornosti a nevyžaduje rychlé reakce a častou změnu pracovních operací. Takto postižení lidé se nejlépe uplatní v klidném prostředí, kde se nestřídá velké množství neznámých lidí. Pokud není takový člověk manuálně zručný, nemůže být jeho práce náročná na senzomotorickou koordinaci a 26

přesnost. Přes všechny obtíže je přijatelná pracovní činnost pro mentálně postižené lidi užitečná, rozvíjí a uchovává jejich kompetence a dává jejich životu náplň. Proto je rozvoj takové činnosti jednou z důležitých oblastí jejich výchovy. Přijatelné zvládnutí profesní role u lidí s lehkým mentálním postižením nezávisí jen na inteligenci, ale i na motorických schopnostech, osobnostních vlastnostech, motivaci a na obecné sociální adaptabilitě.40

Práce lidí se středním a těžkým mentálním postižením má především funkci rehabilitační a teprve na druhém místě lze sledovat její produktivní efekt. Proto je zapotřebí ke všem pracovním činnostem lidí s těžším mentálním postižením, včetně jejich profesní přípravy, přistupovat s mimořádnou citlivostí, odpovědností a na vysoké odborné úrovni.41

39, KUBOVÁ, L. Speciálně pedagogická centra. Praha: Septima, 1995. s. 58. ISBN 80-85801-42-6 40, Langer a Novotná In. VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. s. 158. ISBN 80-7178-496-6 41, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 105. ISBN 80-7367-060-7

Význam práce pro člověka s postižením dle Šišky42 •

práce poskytuje ekonomickou nezávislost a vyšší životní standard

•

pozitivně ovlivňuje sebeurčení člověka (je-li zaměstnán není nucen žít podle nařízení někoho jiného)

•

status „být zaměstnán“ u člověka s postižením pozitivně ovlivňuje postoje společnosti k lidem s postižením obecně. Prostřednictvím zaměstnávání lidí s mentálním postižením v integrovaném prostředí zvyšují vyhlídky na jejich přijetí ve společnosti

•

pracovní místo v integrovaném prostředí je prostředkem pro vytváření a rozvíjení sociálních interakcí

•

práce je jedním ze způsobů, kterým většina lidí pokračuje v učení a rozvíjení kompetencí

•

zaměstnání je jedním z klíčových aspektů dosažení statusu dospělosti

27

1.5

ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM

Podle ministerstva práce a sociálních věcí43 je lidem se zdravotním postižením poskytována zvýšená ochrana na trhu práce. Z hlediska zaměstnatelnosti se při zprostředkování zaměstnání věnuje zvýšená péče uchazečům o zaměstnání, kteří ji pro svůj zdravotní stav, věk, péči o dítě nebo z jiných vážných důvodů potřebují. Jsou to zejména osoby se zdravotním postižením, osoby do 25 let věku, absolventi vysokých .kol po dobu 2 let po úspěšném ukončení studia (nejdéle však do 30 let věku), těhotné ženy, kojící ženy a matky do 9. měsíce po porodu, osoby pečující o děti do 15 let věku, osoby starší 50 let věku, osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání déle než 6 měsíců, osoby, které potřebují zvláštní pomoc, zejména osoby, které se přechodně ocitly v mimořádně obtížných poměrech, nebo které v nich žijí, osoby společensky nepřizpůsobené, osoby po ukončení výkonu trestu odnětí svobody a osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

42, BARTOŇOVÁ, M.; PIPEKOVÁ, J.; VÍTKOVÁ, M. ed. Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi. Brno: MSD, 2005. s. 126. ISBN 80-86633-31-4

43, Dostupné z WWW I přes ekonomický růst, stálé zvyšování produktivity a životního standardu většiny obyvatel ČR zůstává naléhavým problémem otázka nezaměstnanosti spojená se nezvýhodněnými skupinami na trhu práce. Nejvíce ohrožené jsou skupiny osob, u kterých dochází ke kumulaci různých znevýhodnění, jako např. mladiství s nízkou úrovní kvalifikace nebo osoby se zdravotním postižením. Navíc současná relace pracovních příjmů a sociálních příjmů (sociálních dávek), v případě kategorie lidí s nízkou kvalifikací (a tudíž. s potenciálně nižším pracovním příjmem), nemotivuje tyto osoby k práci. Tento fakt se ještě stupňuje v případě, že by uchazeč za prací dojížděl. Počet uchazečů o zaměstnání se zdravotním postižením vzrostl na 74,7 tis. ke konci roku 2004 oproti roku 1993, kdy tato hodnota byla 20 tis. Podíl těchto osob na celkovém počtu uchazečů o zaměstnání stále roste. Problém se zaměstnáváním osob se zdravotním postižením přetrvává i přes opatření přijímána na podporu jejich zaměstnávání.44

Nejvíce jsou ohroženy osoby s těžším zdravotním postižením. I přes řadu přijatých opatření v některých oblastech přetrvávají formy přímé i nepřímé diskriminace. Podle 28

šetření, které bylo provedeno v rámci přípravy Národního plánu opatření pro snížení negativních důsledků zdravotního postižení v roce 1993, se počet osob se zdravotním postižení pohyboval kolem 10 % z celkového počtu obyvatel ČR (1 200 tis.). Co do počtu představují osoby se zdravotním postižením významnou skupinu se specifickými potřebami, současně se jedná o skupinu velmi heterogenní v závislosti na druhu a stupni zdravotního postižení. Mezi nejvíce ohrožené patří osoby se zdravotním postižením žijící v ústavních zařízeních. V těchto zařízeních s celoročním pobytem žije přibližně 19 tisíc osob (z toho 15 tisíc s mentálním či kombinovaným postižením). Lidem se zdravotním postižením je mimo poskytování sociálních služeb umožňujících jejich integraci poskytována zvýšená ochrana při vstupu do trhu či na trhu práce (pracovní rehabilitace, příprava k práci, specializované rekvalifikační kurzy). Jsou vytvářena tzv. chráněná pracovní místa - místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. V ČR je stále nedostatečná dostupnost a kvalita služeb, které by umožňovaly právě osobám se zdravotním postižením jejich úspěšnou integraci do společnosti a zapojení se do trhu práce.45

44, Dostupný z WWW 45, Dostupný z WWW

Pracovní rehabilitace Pracovní rehabilitace je souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, kterou na základě její žádosti zabezpečují úřady práce a hradí náklady s ní spojené. Úřad práce v součinnosti s osobou se zdravotním postižením sestaví individuální plán pracovní rehabilitace.

Příprava k práci Před samotným nástupem na určitou pracovní pozici musí dojít k zapracování osoby se zdravotním postižením na vhodné pracovní místo na základě dohody s úřadem práce. Příprava k práci může být prováděna s podporou asistenta. Tato příprava trvá nejdéle 24 měsíců.

Specializované rekvalifikační kurzy Tyto specializované kurzy jsou uskutečňovány za stejných podmínek jako ostatní rekvalifikace.

29

Chráněná pracovní dílna Chráněná dílna je pracoviště, kde dospělí lidé s mentálním postižením pracují jako zaměstnanci na základě pracovní smlouvy, zpravidla na zkrácený úvazek. Jejich práce je strukturována a organizována tak, aby odpovídala jejich schopnostem a možnostem. Provoz těchto pracovišť je většinou ekonomicky nerentabilní, a proto je dotován z prostředků úřadů práce a z jiných zdrojů.46 Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, kde je zaměstnáno nejméně 60 % zaměstnanců se zdravotním postižením.

Další formy chráněného pracoviště Další chráněná pracoviště mohou vznikat v zařízeních sociální péče nebo jsou zřizovány neziskovými organizacemi. Jsou to zařízení, která umožňují klientům nacházet smysluplnou náplň jejich času a života. V některých takových zařízeních má práce charakter pracovní terapie. Jejím účelem je zaměstnat klienta smysluplnou činností, rozvíjet jeho schopnosti a dovednosti a umožnit mu určitou formu seberealizace.

46, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 102. ISBN 80-7367-060-7

Hlavním smyslem práce není tomto případě produktivní činnost, ale pomoc klientovi při řešení jeho zdravotních a psychických problémů. Velký význam má i jako zprostředkování sociálních kontaktů, k nimž mezi klienty a dalšími zúčastněnými osobami dochází. Výrobní programy těchto pracovišť jsou rozmanité a záleží na tom, zda se jejich zřizovatelům podaří získat vhodné zakázky, což zpravidla bývá balení, kompletování nebo naopak demontáž různých výrobků apod. Některé dílny mají své vlastní programy, často založené na tvořivé činnosti svých klientů, např. práce s keramickou hlínou, vyšívání, tkaní, práce se dřevem nebo voskem. Další chráněná pracoviště poskytují různé služby, provozují kavárničky, malé pekárny apod.47

Chráněné pracovní místo Chráněné pracovní místo je pracovní místo vytvořené zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. 30

Příspěvky pro zaměstnavatele Úřad práce může poskytnout příspěvek zaměstnavateli na vytvoření chráněného pracovního místa a chráněné pracovní dílny. Zaměstnavateli, který provádí na svém pracovišti přípravu k práci osob se zdravotním postižením, může úřad práce uhradit náklady na přípravu k práci těchto osob. Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob.48

47, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 104. ISBN 80-7367-060-7

48, Dostupný z WWW Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením Podpora jedinců s postižením v oblasti zaměstnanosti spočívá také v ukládání povinnosti zaměstnavatelům zaměstnávat určitě procento zaměstnanců s postižením resp.

se

změněnou

pracovní

schopností

na

celkovém

počtu

zaměstnanců.

Zaměstnavatelé s více než 25 zaměstnanci v pracovním poměru jsou povinni zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši 4 % z celkového počtu svých zaměstnanců. Způsoby plnění, tj. zaměstnávání v pracovním poměru, odběr výrobků a služeb nebo odvod do státního rozpočtu, jsou považovány za rovnocenné a lze je vzájemně kombinovat.

1.5.1.1 Model podporovaného zaměstnávání Model podporovaného zaměstnávání se stává stále populárnější v zemích Evropské unie. Jedná se o podporu zaměstnance s postižením a zaměstnavatele v integrovaném pracovním prostředí.49

31

Definice podporovaného zaměstnávání není ujednocena, ale všechny existující definice obsahují následující principy: •

jde o smysluplnou, placenou a konkurenceschopnou práci

•

pracovní náplň je sestavena z pomocných, nekvalifikovaných činností

•

člověk s postižením pracuje na běžném pracovišti a je v kontaktu se spolupracovníky bez postižení

•

pro pracovníka je ze strany zprostředkovatelské agentury zajištěna dlouhodobá podpora, nejčastěji jde o pracovní asistenci

Podporované zaměstnávání není v České republice nový fenomén. Od konce devadesátých let dvacátého století se postupně dostává do povědomí odborné i laické veřejnosti. Stále však chybí ucelené informace o historických kořenech podporovaného zaměstnávání. Model podporovaného zaměstnávání je pružný systém podpory lidí s těžkým mentálním postižením na jeho cestě k zaměstnání v integrovaném prostředí. Podpora se poskytuje jak jedinci s postižením, tak jeho zaměstnavateli.

49, BARTOŇOVÁ, M.; PIPEKOVÁ, J.; VÍTKOVÁ, M. ed. Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi. Brno: MSD, 2005. s. 128. ISBN 80-86633-31-4

Vychází se při tom z principu, podle kterého je přínosem nejen zácvik a podpora samotného pracovníka, ale především optimální koordinace zájmů, potřeb, schopností, dovedností a vloh pracovníka s potencionálními požadavky zaměstnavatele. Model podporovaného zaměstnávání má velkou kapacitu integrovat pracovníka s mentálním postižením a zvyšovat jeho pracovní výkon. Pracovní program je efektivní i proto, že pracovník se zacvičuje přímo na pracovišti a profesní příprava tak neprobíhá před vlastním nastoupením do práce. Kromě samotného pracovního zácviku si pracovník osvojuje sociální dovednosti potřebné pro styk se spolupracovníky, vyjadřování potřeb a zájmů, rozvíjení interpersonálních vztahů na pracovišti, hygienické návyky, dochvilnost, zvyšuje se jeho sebedůvěra aj. Význam podporovaného zaměstnávání spočívá zejména ve flexibilní podpoře reagující na měnící se potřeby jak zaměstnance s postižením, tak zaměstnavatele. Pro úspěšné zavádění podporovaného zaměstnávání do praxe v České republice je ale podle Šišky50 potřeba seznamovat se nejen s metodou, ale také se širšími historickými souvislostmi a s principy, na kterých je podporované zaměstnávání postaveno. 32

1.5.2

Míra nezaměstnanosti u osob se zdravotním postižením

V posledních letech výrazně stoupá specifická míra nezaměstnanosti občanů se zdravotním postižením. Z tabulky uvedené dále je patrný neustálý značný počet občanů evidovaných jako nezaměstnaní, stejně jako nárůst počtu uchazečů se zdravotním postižením na jedno pracovní místo.51 Míra nezaměstnanosti a její struktura ve městě Kroměříž viz příloha.

50, BARTOŇOVÁ, M.; PIPEKOVÁ, J.; VÍTKOVÁ, M. ed. Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi. Brno: MSD, 2005. s. 129. ISBN 80-86633-31-4 51, KRHUTOVÁ, L, a kol. Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2005. s.54. ISBN 80-244-1168-7

Tab. č. 1: Specifická míra nezaměstnanosti občanů se zdravotním postižením

1995 Počty občanů ZPS – evidence nezaměstnaných Počet volných pracovních míst pro ZPS Počet uchazečů na 1 volné pracovní místo Specifická míra nezaměstnanosti v%

1996

1997

Roky 1998 1999

2000

2001

2002

22 687

31 455

40 951

48 951

57 615

59 025

61 518

66 907

1 506

1 489

1 291

1 242

1 349

2 811

2 108

1 747

15,1

21,1

31,3

39,4

42,7

21

29,2

38,3

11,2

17,2

24,1

29,0

37,2

39,6

42,3

39,7

Nejrizikovějším faktorem nezaměstnanosti zdravotně postižených je obecně hloubka postižení a jeho specifický druh (mentální, kombinovaná) a nízká kvalifikace. K těmto se přidružují další riziková hlediska jako je vyšší věk uchazeče o práci a dostupnosti 33

pracovního místa. Nezpochybnitelným předpokladem úspěšného zapojení na pracovním trhu je odpovídající kvalifikace občana se zdravotním postižením. Existuje i skupina občanů se zdravotním postižením, která v důsledku patřičné kvalifikace nachází uplatnění i na otevřeném trhu práce relativně snadno.

1.6 ZDRAVOTNÍ POSTIŽENÍ Opatřilová52 vymezuje zdravotní postižení jako ztrátu nebo poškození určitého orgánového systému. Důsledkem této ztráty či poškození je narušení, omezení nebo chybění určité funkce jedince. Zdravotní postižení se v žádném případě netýká jen somatické stránky organismu, ale ovlivňuje rozvoj celé osobnosti a podílí se na utváření specifické sociální situace, které mají vliv na společenské postavení člověka se zdravotním postižením. Zdravotní znevýhodnění v sobě zahrnuje jednak postižení, ale i sociální pozici takového jedince ve společnosti. 52, OPATŘILOVÁ, D, ed.. Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova universita, 2006. s. 149. ISBN 80210-3977-9

1.6.1

Mentální retardace

Mentální retardace je souhrnné označení vrozeného defektu rozumových schopností. Postižení

je

definováno

jako

neschopnost

dosáhnout

odpovídajícího

stupně

intelektového vývoje (méně než 70% normy), přestože byl takový jedinec přijatelným způsobem výchovně stimulován. Nízká úroveň inteligence bývá spojena se snížením či změnou dalších schopností a odlišnostmi ve struktuře osobnosti.53 Hlavním znakem mentální retardace je dle Vágnerové54 nízká úroveň rozumových schopností, která má vliv zejména na zaostávající rozvoj myšlení a projevuje se omezenou schopností učení, což má za následek ztíženou adaptaci na běžné životní situace. Dále fakt, že mentální postižení je vrozené a trvalé, je možné pouze určité zlepšení, které je závislé od závažnosti a příčiny defektu a individuálně specifickou přijatelností působení prostředí.

34

1.6.1.1 Klasifikace mentální retardace Jak uvádí Pipeková55 je pro současnou pedagogickou praxi nejužívanější klasifikace dle stupně mentálního postižení. V současné době se používá členění podle desáté decenální revize Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 1992 s platností od 1.1.1993. Mentální retardace spadá do oboru psychiatrie, proto má jako první označení písmeno F. Oddíl F70 – F79 je potom celý věnován mentální retardaci a toto označení je považováno za základní kód. Hlavním hlediskem, které je používáno, je stanovení inteligenčního kvocientu.56 Následné rozdělení pásem mentální retardace je uměle stanoveno a neodráží žádné přerušení spojitosti nebo nepravidelnosti v přirozeném rozdělení mentální retardace v populaci. V praxi tyto pásma nejsou určena k tomu, aby tvořila striktní mezníky a určovala životní dráhu jedince e společnosti.

53, VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. s.146. ISBN 807178-496-6 54, VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. s.150. ISBN 807178-496-6 55, PIPEKOVÁ In. VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno: MSD, 2003. 248 s. ISBN 80-214-2359-5 56, Mezinárodní klasifikace nemocí: mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů ve znění 10. decennální revize. Praha: Grada Publishing, 1999. 741 s.

F 70 Lehká mentální retardace IQ se pohybuje přibližně mezi 50 až 69 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 9 – 12 let). Jak uvádí Procházková57 do 3 let lze pozorovat jen lehké opoždění nebo zpomalení psychomotorického vývoje, nápadnější problémy mezi třetím až šestým rokem – malá slovní zásoba, nedostatečná zvídavost a vynalézavost, stereotyp ve hře. Tento stav vede k obtížím zejména při školní výuce. Problémem je jejich konkrétní mechanické myšlení, omezená schopnost logického myšlení, slabší paměť, vázne analýza a syntéza. Jemná a hrubá motorika je lehce opožděna, porucha pohybové koordinace, jenž během dospívání a dospělosti může dosáhnout normy. Rozvoj sociálních dovedností je zpomalen. V sociálně nenáročném prostředí mohou být zcela bez problémů, potíže mívají tam, kde je kladen důraz na vysoký stupeň sociokulturních vztahů. V oblasti emocionální a volní se projevuje afektivní labilita, impulsivnost, úzkostnost a zvýšená sugestibilita. S tímto stupněm mentální retardace se jednici vzdělávají 35

podle odpovídajících vzdělávacích programů. Mohou zvládnout jednoduché učební obory nebo zaškolení v jednoduchých manuálních činnostech. Výchovné působení a rodinné prostředí mají velký význam pro socializaci, které jedinci lehce mentálně retardovaní dosahují nejčastěji na úrovni adaptace. Výskyt v celkovém počtu mentálně retardovaných je 80%.

F 71 Střední mentální retardace IQ dosahuje hodnot 35 až 49 (což u dospělých odpovídá mentálnímu věku 6 – 9 let). Rozvoj myšlení a řeči je výrazně opožděn a přetrvává až do dospělosti. Omezení psychických procesů je provázeno často epilepsíí, neurologickými a tělesnými potížemi. Řeč je u těchto jedinců velmi jednoduchá, slovní zásoba obsahově chudá, časté agramatismy. Komunikace probíhá v jednoduchých větách nebo slovních spojeních, u některých jedinců je možná pouze nonverbální komunikace. Vývoj jemné a hrubé motoriky je zpomalen, trvale zůstává celková neobratnost, nekoordinovanost pohybů a neschopnost jemných úkonů.

57, PROCHÁZKOVÁ In. VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998. s. 58. ISBN 80-85931-51-6

Samostatnost v sebeobsluze je mnohdy pouze částečná. Emocionálně jsou tito jedinci labilní, nevyrovnaní, mají časté afektivní nepřiměřené reakce. Část z nich je schopna vzdělávání v základní škole speciální, pro nejschopnější možnost jednoduchého pracovního zařazení většinou pod dohledem nebo v chráněném prostředí. Výskyt v populaci mentálně retardovaných je asi 12%.58

F 72 Těžká mentální retardace IQ se pohybuje v pásmu 20 až 34 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku 3 až 6 let). Stav vyžaduje trvalou potřebu podpory. Psychomotorický vývoj je dle Procházkové59 výrazně opožděn již v předškolním věku, trpí značnou pohybovou neobratností a dlouhodobě si musí osvojovat koordinaci pohybů. Časté jsou motorické poruchy a příznaky celkového poškození CNS. Dlouhodobým tréninkem si může jedinec osvojit základní hygienické návyky a částečně i jiné činnosti týkající se sebeobsluhy, někteří však nejsou schopni udržet tělesnou 36

čistotu ani v dospělosti. Značné je omezení psychických procesů, nápadnosti v koncentraci pozornosti. Rozvoj komunikativních dovedností je minimální, řeč je primitivní, omezená jen na jednoduchá slova, nebo není vytvořena vůbec. Významně je porušena afektivní sféra, provázena neklidem a impulzivitou. Jedinci poznávají blízké osoby, potřebují však celoživotní péči. Výskyt v populaci mentálně retardovaných je 7%.

F 73 Hluboká mentální retardace IQ dosahuje nejvýše 20 (u dospělých odpovídá mentálnímu věku pod 3 roky). Stav způsobuje nesamostatnost a potřebu pomoci při pohybování, komunikaci i hygienické péči. Téměř všichni takto postižení jedinci nejsou schopni sebeobsluhy a vyžadují péči ve všech základních životních úkonech. Motoricky jsou těžce omezeni, mají nápadné stereotypní automatické pohyby. Často je postižení kombinováno s postižením sluchu, zraku a těžkými neurologickými poruchami.

58, PROCHÁZKOVÁ In. VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998. s. 63. ISBN 80-85931-51-6 59, PROCHÁZKOVÁ In. VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998. s. 75. ISBN 80-85931-51-6

Řeč není rozvinuta, komunikace je nonverbální beze smyslu, nanejvíše lze dosáhnout porozumění jednoduchým požadavkům. Své okolí tito jedinci nepoznávají. Je u nich totálně narušena afektivní sféra, též je běžné sebepoškozování. Většinou se nedožívají vyššího věku. Tvoří 1% z populace mentálně retardovaných.60

F 78 Jiná mentální retardace Mentální retardaci nelze přesně určit pro přidružená postižení smyslová a tělesná, poruchy chování a autismus.

F 79 Nespecifikovaná mentální retardace Při tomto stavu je určeno, že jde o mentální postižení, ale pro nedostatek znaků nelze jedince přesně zařadit.

37

60, PROCHÁZKOVÁ In. VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998. s. 63. ISBN 80-85931-51-6

Tab. č. 2: Průvodní jevy mentální retardace61

Mentální retardace Lehká (IQ 50-69) Neuropsychický Omezený, opožděný vývoj Somatické postižení

ojedinělá

Poruchy motoriky

Opoždění motorického vývoje

Středně těžká (IQ 35-49) Omezený, výrazně opožděný Častá, častý výskyt epilepsie

Těžká (IQ 20-34) Celkově omezený

Hluboká (IQ nižší než 20) Výrazně omezený

Častá, neurologické příznaky, epilepsie

Velmi častá, neurologické příznaky, kombinované vady tělesné a smyslové Výrazné Časté Většinou opoždění, ale stereotypní imobilní nebo postižení jsou automatické výrazné mobilní pohyby, výrazné omezení 38

Celkové omezení, nízká koncentrace pozornosti, výrazně opožděný rozvoj chápání, opožděný rozvoj dovedností sebeobsluhy Úroveň Komunikace a Schopnost komunikovat rozvoje řeči řeč většinou je variabilní; někteří vytvořena, opožděný jedinci jsou vývoj řečí, schopni obsahová sociální a chudost, časté interakce komunikace, poruchy formální verbální stránky řeči projev často bývá chudý, agramatický a špatně artikulovaný Nestálost Poruchy citů a Afektivní labilita, nálady, vůle impulzivnost, impulzivita, úzkostnost, zkratkovité zvýšená jednání sugestibilita Poruchy psychiky

Možnosti vzdělávání

Snížení aktivity psychických procesů, nerovnoměrný vývoj, funkční oslabení, převládají konkrétní, názorné a mechanické schopnosti

Na základě speciálního individuálního vzdělávacího programu

Na základě speciálních programů (pomocná škola)

porušení motoriky Výrazně omezená úroveň všech schopností

pohybu

Komunikace převážně nonverbální, neartikulované výkřiky, případně jednotlivá slova

Rudimentální nonverbální komunikace nebo nekomunikují vůbec

Celkové poškození afektivní sféry, časté sebepoškozování

Těžké poškození afektivní sféry, potřebují stálý dohled

Vytváření dovedností návyků, rehabilitační vzdělávací program

Těžké postižení všech funkcí

Vytváření a jednoduchých dovedností a návyků (rehabilitace, individuální péče)

39

1.6.1.2 Socializace jedinců s mentální retardací U jedinců s mentální retardací je celkově socializace narušena a opožděna. Dlouho přetrvává vazba na matku. Hlavním důležitým prvkem k úspěšné socializaci je komunikace, která je právě u těchto jedinců narušena. V oblasti sociální interakce chybí základní porozumění řečí i schopnost samostatného vyjádření. Lidé s těžkým stupněm mentální retardace nejsou schopni verbálně vyjádřit své pocity vůbec a převládá u nich komunikace neverbální. Proto je jejich způsob chování způsobem komunikace. Sociální interakce je narušena i ze strany zdravé populace, komunikace dospělých lidí s dalším člověkem mající mentální postižení je více schematičtější, méně empatická, projektivní a většinou trvá kratší dobu.62 V životě preferují lidé s mentálním postižením stereotyp a kontakt se známými lidmi a prostředím. Nové situace a neznámí lidé v nich mohou vyvolat strach, což může způsobit zvýšenou fixaci na matku či známé prostředí. Mentálně postižený člověk není schopen odhadnout svoje možnosti a přizpůsobit jim svoje chování. Zásadnější změna situace, vynucená okolnostmi, může být pro mentálně postiženého nezvládnutelná, zejména pokud není schopen pochopit její podstatu.63

61, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 40. ISBN 80-7367-060-7 62, VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. s.150. ISBN 807178-496-6 63,VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. s. 154. ISBN 807178-496-6

Jak dále uvádí Vágnerová64 je u mentálně postižených potřeba učení vyjádřena tendencí porozumět v mezích svých možností nejbližšímu okolí. V informacích, které takový člověk ve svém prostředí získává, musí být nějaký jednoduchý řád a musí zde platit pravidla, kterým by mohl porozumět. Potřeba učení může být u těchto jedinců slabší a může být ovlivněna větší závislostí na zprostředkující aktivitě jiných lidí. Velmi silná je naopak u těchto jedinců potřeba citové jistoty a bezpečí. Citová jistota, daná vztahem s blízkým člověkem, je v tomto případě ještě důležitější, protože může sloužit jako zdroj rovnováhy, narušované pocitem ohrožení okolním světem, který je pro postiženého často obtížně srozumitelný. Potřeba emoční opory se i v dospělosti projevuje určitou infantilitou. Pubertální proměna citové vazby a postojů ve své typické podobě nenastává. Fixace na rodinu trvá obyčejně bez větší změny. 40

Potřeba seberealizace je ovlivněna mírou mentálního postižení a z toho vyplývajícím způsobem sebepojetí. Protože jim schází schopnost hypotetického uvažování, neplánují ani svou budoucí seberealizaci. Uspokojení této potřeby je jednoznačně vázáno na reakce jiných lidí. Mentálně postižený člověk je vázán na okolí, které svých chováním určuje míru jeho seberealizace. Potřeba vnímat životní perspektivy je závislá od schopnosti chápat alespoň základním způsobem pojem času, rozlišovat minulost, přítomnost

a budoucnost. Mentálně

postižení budoucnost nechápou, proto je ani příliš nezajímá. Nedělají si žádné plány a nepředstavují si, jaký by mohl být jejich další život. Žijí převážně přítomností, která je plně uspokojuje.

1.6.2

Downův syndrom (DS)

Downův syndrom je nejrozšířenější ze všech dosud známých forem mentální retardace. V literatuře se uvádí, že lidé s tímto syndromem tvoří okolo 10 % všech lidí s mentálním postižením.

63,VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. s. 155. ISBN 807178-496-6

Downův syndrom je způsoben přítomností jednoho nadbytečného chromozómu č. 21. V roce 1866 si anglický lékař John Langdon Down povšiml, že někteří z jeho pacientů s mentální retardací (opoždění vývoje) jsou si v některých znacích podobni a jako první je popsal a shrnul do nové jednotky, která byla po něm později pojmenována jako Downův syndrom. Asi o sto let později, v roce v roce 1959, odhalil francouzský genetik Jerome Leujene, že lidé s Downovým syndromem mají kromě obvyklé sestavy ještě jeden chromozóm č. 21. Protože jsou u lidí s Downovým syndromem, místo dvou, chromozómy tři hovoříme o trizomii 21. Downův syndrom provází řada typických příznaků ve zjevu jako jsou šikmo posazené oči, nižší postava, krátký krk, náchylnost k určitým nemocím, změněná funkce štítné žlázy, nemoci respiračního traktu, srdeční vady, snížená imunita, poruchy zraku a 41

sluchu. U všech dětí byl také prokázán výskyt mentální retardace. Průměrná hodnota IQ odpovídá přibližně úrovni střední mentální retardace. V České republice se v posledních letech rodilo ročně přibližně 70 dětí s Downovým syndromem, což představuje 1 dítě s DS na 1500 živě narozených dětí. Avšak přes značné úspěchy prenatální diagnostiky, zejména vývojem nových screeningových vyšetření, je během těhotenství odhalena pouze necelá polovina případů této chromozomální aberace. V ČR se např. v roce 1995 narodilo 66 dětí s DS a ve 46 případech bylo na základě prenatálně diagnostikované anomálie Downův syndrom těhotenství ukončeno.64 Vzdělávání jedinců s Downovým syndromen je závislé od jejich schopností a hodnoty IQ, podle níž se zařadí do daného typu speciálních škol.

64, Dostupné z WWW

1.7 MĚSTO KROMĚŘÍŽ Okres Kroměříž se rozprostírá v západní části Zlínského kraje. Důležitými komunikačními a hospodářskými uzly regionu jsou města Kroměříž, Hulín, Holešov, Bystřice pod Hostýnem, Chropyně a Koryčany. Město Kroměříž se rozprostírá na ploše 5 560 hektarů. Z toho město samotné je vystavěno na 1 770 hektarech, ostatní plochu tvoří jeho předměstské části, dřívější okolní zemědělské vsi Vážany, Kotojedy, Bílany, Těšnovice, Trávník, Miňůvky, Postoupky, Hradisko, Drahlov a Zlámanka. Zastavěná plocha samotného města představuje 11 procent celkové výměry katastru. Výrazný podíl připadá městské zeleni, 42

která dává Kroměříži spolu s historickou i novodobou zástavbou ráz vyváženého životního prostředí, účelově a esteticky kvalitního. Ve městě a jeho okrajových částech žije bezmála 30 tisíc obyvatel, počet žen mírně převažuje nad počtem mužských obyvatel. Početně nejsilnější jsou generace od 15 do 59 let s 19 500 obyvateli. Věková skupina seniorů nad 60 let s 5 300 občany převažuje nad nejmladší generací do 14 let s počtem 5 100 osob. Bilance populačního vývoje je takřka vyrovnaná, v posledních letech vykazuje mírný pokles. Na rozdíl od řady jiných měst, v Kroměříži nevytváří profil města průmysl. Odklon projektu hlavní železnice kolem roku 1840 znamenal ve svých důsledcích relativně malý zájem o průmyslovou výstavbu. Rozsahem a co do počtu pracovních míst nevelký průmysl elektrotechnický a potravinářský překračuje svým významem rámec místa a regionu. Město si udrželo historický charakter správního centra (v minulosti tu sídlila dokonce významná správa majetku olomoucké biskupské a arcibiskupské diecéze), města kulturních památek, duchovní kultury, umění a vzdělanosti. Pro současný vývoj je charakteristický prudký rozvoj živnostenského podnikání. Převažující drobné podnikání vytváří strukturu obchodu a služeb, která reaguje na potřeby obyvatel. Ekonomický profil města vytvářejí velké firmy. Z 94 podniků, které jsou členy Okresní hospodářské komory v Kroměříži, jich má v Kroměříži sídlo 73. Z tohoto počtu je 1 strojírenská firma, 16 stavebních, 4 potravinářské, 3 nábytkářské, 3 elektrotechnické, 2 chemické a plastikářské a 4 podnikající školy. Ostatní se zabývají různými výrobními, obchodními, poradenskými a dalšími obory. V Kroměříži působí 9 bank a spořitelen a 9 pojišťoven. Město je známé především jako město historických památek, škol, umění a kultury a je díky tomu nazýváno "Hanáckými Aténami". Je vyhledáváno návštěvníky zejména pro bohatství památek. Kroměříž byla vyhlášena nejkrásnějším historickým městem České republiky za rok 1997. Komplex historických zahrad a Arcibiskupského zámku byl v prosinci 1998 zapsán do seznamu světového dědictví UNESCO. Město je dějištěm každoročních hudebních festivalů, výstav, odborných konferencí, sympozií a kongresů. Na tradice kroměřížského školství navazují všeobecné, odborné, pedagogické a umělecké školy.65

43

1.7.1

Významné organizace a zařízení poskytující péče jedincům s mentálním postižením ve městě Kroměříž

1.7.1.1 Klub UNESCKO Kroměříž Klub UNESCO Kroměříž vznikl v roce 1991 na základě iniciativy občanů, kteří jsou spjati intelektuálně a citově s historií a současností města Kroměříž i regionu a s hlubokým zájmem o jejich další rozvoj. Za podpory školských, kulturních a vědeckých institucí působících ve městě a okolí a pod záštitou Města Kroměříž a Okresního úřadu v Kroměříži začal Klub pracovat s cílem naplňování Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví, jak byla přijata v rámci UNESCO a Českou republiku schválena v roce 1991. Tohoto cíle bylo dosaženo v prosinci roku 1998. V japonském Kjótu byl na Listinu památek chráněných UNESCO zapsán komplex kroměřížských zahrad a zámku. Dalším cílem, který se podařilo Klubu UNESCO v Kroměříži splnit, bylo zřízení Informačního centra UNESCO v Kroměříži. V intencích poslání UNESCO je klubem každoročně pořádána řada akcí, sloužících k poznání kultury a života evropských států a národů. Jsou pořádána vědecká sympozia a konference, kterých se účastní významné osobnosti našeho života politického, pedagogického, vědeckého a kulturního, včetně zástupců občanských sdružení.66

65, Dostupné z WWW 66,Dostupný z WWW

Klub UNESCO byl pořadatelem řady konferencí, obohacuje kulturní a společenský život občanů našeho města a přispívá k oživení památek zapsaných na Listinu UNESCO. Kroměřížské gymnázium, Základní škola Zachar, ZŠ U Sýpek, Tauferova střední odborná škola veterinární a Střední zdravotnická škola jsou školami přidruženými k UNESCO. A to je další významná oblast, kterou se UNESCO zabývá mládež a život mladých lidí v současné době s důrazem na výchovu a vzdělávání a jejich aktivní zapojení do života v budoucí Evropě.

V pondělí 10. ledna 2005 bylo pod patronací Města Kroměříže a z iniciativy Klubu UNESCO ustaveno na Základní škole Zachar, jedné z přidružených škol UNESCO, 44

občanské sdružení "Centrum pro seniory a zdravotně postiženou mládež Klubu UNESCO Kroměříž". Projekt centra je zaměřen na podporu aktivního a plnohodnotného života zdravotně postižených dětí a starších občanů, kteří se nechtějí spokojit s existencí mimo hlavní proud společenského dění. Důraz v činnosti centra je kladen na možnost výběru aktivit umožňujících rozvoj osobnosti a seberealizaci každého člena. Bude však možné přijít si do centra jen posedět a pobavit se s přáteli, nebo tu strávit příjemnou chvíli po obědě ve školní restauraci. Projekt počítá se spojením dosud izolovaných skupin seniorů, školní mládeže a zdravotně postižených dětí, jejich společným poznáváním a vytvořením prostoru pro jejich vzájemnou pomoc a spolupráci. Tento záměr je ojedinělý nejen v Kroměříži, ale i ve Zlínském kraji a možná v celé České republice.67

1.7.1.2 Základní škola a Mateřská škola speciální Kroměříž Základní škola a Mateřská škola speciální se sídlem na ulici F. Vančury 3695, 767 01 Kroměříž je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je v současné době Zlínský kraj.68

67, Dostupný z WWW http://www.unesco-kromeriz.cz 68, Dostupné z WWW

45

Součástí školy jsou: •

Základní škola

•

Mateřská škola speciální

•

Školní družina

•

Školní klub

•

Speciálně pedagogické centrum

•

Přípravný stupeň Základní školy speciální

•

Školní jídelna - výdejna

Základní škola Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami se uskutečňuje s pomocí podpůrných opatření, která jsou odlišná nebo jsou poskytována nad rámec individuálních pedagogických a organizačních opatřeních spojených se vzděláváním žáků stejného věku v běžných školách. Pro žáky je zpracován individuální vzdělávací plán, forma a obsah speciálního vzdělávání a míra podpůrných opatření se stanoví podle rozsahu speciálních vzdělávacích potřeb žáka.

Mateřská škola Mateřská škola spolupracuje se zákonnými zástupci dětí s cílem zabezpečit nezbytnou speciálně pedagogickou a psychologickou podporu, rozvíjet aktivity a organizovat činnosti ve prospěch rozvoje dětí a prohloubení výchovně vzdělávacího působení na děti. Terapeutické působení se řídí individuálním vzdělávacím plánem každého jedince. 46

Tvorba IVP vychází ze znalosti základní diagnózy a stanovené nejvyšší míry podpůrných terapeutických opatření v systému ucelené rehabilitace.

Přípravný stupeň Základní školy speciální Je školské účelové zařízení pro děti s těžkým zdravotním postižením ,které dětem poskytuje jednoletou až tříletou přípravu na vzdělávání před nástupem k povinné školní docházce.Je určeno pro dítě od 5 let věku nebo dítě,kterému byla z důvodu zdravotního postižení odložena povinná školní docházka. Individuální výchovně vzdělávací plán koresponduje s požadavky podpůrných opatření na nezbytné terapie podle typu a stupně zdravotního postižení.

Školní klub Jsou formou zájmového vzdělávání pro žáky I. i II. stupně školy a organizují činnosti pro účastníky v pravidelné i nepravidelné docházce. Aktivity jsou zaměřeny především na relaxační, sportovní a terapeutické činnosti. Důraz je kladen na využití dovedností v praktickém životě a maximální možnou samostatnost.

Speciálně pedagogické centrum Poskytuje poradenské služby žákům se zdravotním postižením a se zdravotním znevýhodněním ve školách a školských zařízeních,v rodinách a zařízeních pečujících o tyto žáky . Zajišťuje připravenost žáků na povinnou školní docházku, zpracovává odborné podklady pro integraci a pro zařazení do škol a školských zařízení a pro další vzdělávací opatření. Zajišťuje speciálně pedagogickou péči a vzdělávání pro žáky se zdravotním postižením,kteří jsou integrováni nebo jim byl stanoven jiný způsob plnění povinné školní docházky. Vykonává spec.pedagogickou a psychologickou diagnostiku a poskytuje poradenské služby se zaměřením na řešení problémů ve vzdělávání, v psychickém a sociálním vývoji žáků se zdravotním postižením, na zjištění individuálních předpokladů a vytvoření podmínek pro uplatňování schopností, nadání a začleňování do společnosti. Poskytuje poradenství pedagogickým pracovníkům a zákonným zástupcům. Poskytuje metodickou pomoc škole.

47

1.7.1.3 Odborné učiliště a Praktická škola Kroměříž Odborné učiliště a Praktická škola Kroměříž se sídlem na adrese Mánesova 3880, 767 01 Kroměříž, kontakt - tel./fax. 573 330 121, 573 344 960 – ředitelka, e-mail: [email protected], nabízí žákům základních a praktických škol tříleté učební obory ukončené závěrečnou zkouškou s výučním listem. Odborné učiliště nabízí vyučení v následujících učebních oborech: •

Kuchařské práce

•

Cukrářské práce

•

Zámečnické práce a údržba

•

Zednické práce

Úspěšní absolventi těchto oborů získají výuční list. Vyučuje se ve třídách s počtem 14ti žáků ve třídě a 8 žáků ve skupině odborného výcviku. Odborný výcvik probíhá formou skupinové i individuální výuky. Přednostně jsou přijímáni žáci se spaciálními vzdělávacími potřebami a zdravotním znevýhodněním (např. vývojové poruchy učení, dlouhodobé zdravotní potíže apod.). Škola zároveň zajišťuje možnost ubytování a stravování. Žáci mají dále možnost navštěvovat zájmové kroužky jako jsou internet, keramika, posilovna aj. Dále je součástí školy praktická škola dvouletá, která je určena pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, plynoucími ze snížené úrovně rozumových schopností. Ukončena je závěrečnou zkouškou. Cílem přípravy je umožnit žákům rozvíjení vědomostí, dovedností a návyků pro výkon jednoduchých činností v oblastech praktického života.69

69, Dostupné z WWW

48

1.7.1.4 Ústav sociální péče Barborka Ústav sociální péče Barborka v Kroměříži je příspěvkovou organizací začleněnou do Sociálních služeb města Kroměříže. Jedná se o koedukované zařízení s celoročním, týdenním a denním pobytem pro mentálně postižené občany ve věku od 26ti let věku, výjimečně od 18ti let, s celkovou kapacitou 144 lůžek. Náplní zařízení a všech jeho pracovníků je poskytování ústavní sociální péče občanům, kteří ji vzhledem ke své sociální a zdravotní situaci potřebují. Tato péče zahrnuje poskytování ubytování, stravování, nutných sociálních služeb, léčebnou péči a rehabilitaci, vzdělávání, pracovní terapii, kulturní a sportovní vyžití.70 Občané jsou do ústavu přijímáni na základě žádosti občana, popřípadě jeho zákonného zástupce, nemá-li občan způsobilost k právním úkonům. Řízení o přijetí může být zahájeno též z podnětu obce, zdravotnického zařízení, občanského sdružení, církve nebo charitativní organizace.71

70, Domovní řád Ústavu sociální péče pro mentálně postižené dospělé občany Barborka 71, Provozní řád Ústavu sociální péče pro mentálně postižené dospělé občany Barborka

49

V současné době získal kroměřížský Ústav sociální péče Barborka více než osm milionů korun ze Společného regionálního operačního programu (SROP) fondu Evropské unie. Dotace je už teď průběžně rozdělována do tří oblastí. Část peněz je určena na rozšiřování dílen a jejich vybavení, další na sociální integraci klientů ústavu, třetí část míří na rozjetí denního stacionáře a získávání potřebné praxe handicapovaných občanů. Díky dotaci už klienti v dílnách využívají nové zařízení.Vybavili keramickou pracovnu například hrnčířským kruhem a pecí. Rozjeli i nově výrobnu papírových krabiček. V dalších etapách plánují vybavit tkalcovskou, šicí a dřevařskou dílnu. V rámci sociální integrace peníze poputují také na nejrůznější sportovní aktivity klientů, například na nákup gymnastického náčiní, rekondiční pobyty či na zařízení takzvaného bílého pokoje. Třetí část přinese vznik denního stacionáře pro šestnáct handicapovaných spoluobčanů zvenčí. Připravena pro ně bude praktická a odborná část. Už teď u nás lidé díky projektu získávají praxi.72

1.7.2

Projekty města Kroměříž

Všechny informace o projektech jsou dostupné z internetových stránek města.73

1.7.2.1 Komunitní plán sociálních služeb na Kroměřížsku

V prosinci roku 2006 bylo na Kroměřížsku zahájeno komunitní plánování sociálních služeb spuštěním projektu „Komunitní plán sociálních služeb na Kroměřížsku“ spolufinancovaného Evropským sociálním fondem a Ministerstvem pro místní rozvoj.

72, Dostupné z WWW < http://www.info-region.cz/kromeriz> 73, Dostupné z WWW

50

Samotný projekt je ve své podstatě oporou a pravděpodobně i spouštěcím mechanismem pro projektové záměry konečných příjemců v rámci strukturálních fondů a dalších externích finančních zdrojů a to jak nestátní neziskových organizací, tak i příspěvkových organizací a rovněž samotného města. Předpokládá se, že na projekt navážou další projekty, které již budou řešit jednotlivé problémy cílových skupin na základě definovaných priorit a opatření.

Období realizace projektu: 12/2006 – 5/2008

Financování projektu: •

Celkový rozpočet projektu: 1 907 400,-

•

Příspěvek ze strukturálních fondů: 1 525 920,- (80%)

•

Státní rozpočet ČR: 152 592,- (8%)

•

Město Kroměříž: 228 888,- (12%)

Stručný obsah projektu: Cílem města Kroměříž je poskytování sociálních služeb hospodárně, efektivně a účelně podle skutečných potřeb uživatelů a dle finančních možností rozpočtu. Proto se zástupci města Kroměříž a okolních obcí sdružených v rámci Mikroregionu Kroměřížsko rozhodli metodou komunitního plánování zapojit do rozhodování veřejnost, poskytovatele a uživatele, s důrazem na přístup skupiny obyvatel, které jsou vzhledem ke svému zdravotnímu stavu, věku či sociálnímu postavení znevýhodněny. Projekt se skládá ze dvou etap. První etapa projektu se zaměří na analýzu sociodemografických dat, analýzu uživatelů sociálních služeb a analýzu poskytovatelů, zadavatelů a na zjišťování názorů veřejnosti. Druhá etapa se zaměří na návrhy opatření, která povedou k optimalizaci sítě sociálních služeb ve vztahu k potřebám uživatelů a finančním a kapacitním možnostem poskytovatelů a zadavatelů. Budou stanoveny základní vize a priority rozvoje, cílem je také připravit systém financování sociálních služeb z obecních rozpočtů. Všeobecným cílem komunitního plánování na Kroměřížsku je zkvalitnění nabídky sociálních služeb a podpora rozvoje demokracie na místní úrovni. Díky komunitnímu plánování dojde k rozšíření a přesnému zacílení v nabídce sociálních služeb při respektování potřeb uživatelů kapacit poskytovatelů a finančních možností zadavatelů 51

sociálních služeb. Dojde ke zlepšení životních podmínek obyvatel a k integraci sociálně vyloučených skupin či skupin ohrožených sociálním vyloučením do komunity. Cílem komunitního plánování na Kroměřížsku je obsáhnout celé spektrum skupin uživatelů a služeb, které jim jsou nebo mohou být poskytovány. Vzhledem k omezeným finančním prostředkům a kapacitám bude tento proces realizován v průběhu několika let. Z toho důvodu bylo zřízeno nové pracovní místo pracovníka, který se bude komunitním plánováním sociálních služeb dlouhodobě zabývat ve funkci projektového manažera - koordinátora komunitního plánování sociálních služeb. V první fázi se chce projekt, na základě dohody, zaměřit na tři cílové skupiny, které jsou na zpracování koncepčního materiálu nejlépe připraveny. Jedná se o zdravotně postižené, nezaměstnané a seniory. Výsledkem projektu bude i systém financování sociálních služeb z rozpočtu města a partnerských obcí. Dalšími výsledky by měly být vyjednané konkrétní projekty při kterých dojde ke sdružení finančních prostředků více obcí, případně ke konkrétní spolupráci obcí a NNO při zvyšování dostupnosti sociálních služeb.

Partneři projektu: •

Pečovatelská služba Kroměříž, o. p. s.

•

Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR

•

Sociální služby Města Kroměříž

•

Mateřské centrum Klubíčko

•

Oblastní charita Kroměříž

•

Mikroregion Kroměřížsko

1.7.2.2 Podpora sociální integrace osob se zdravotním postižením v kroměřížském regionu

Období realizace projektu: 7/2006 – 5/2008

Financování projektu: •

Celkový rozpočet projektu: 8 175 991,- (100 %)

•

Příspěvek ze strukturálních fondů: 6 540 793,- Kč (80 %)

•

Státní rozpočet ČR: 654 079,- Kč (8 %) 52

•

Soukromé spolufinancování: 981 119,- Kč (12 %)

Stručný obsah projektu: Projekt si klade za cíl zkvalitnit sociální integraci pro osoby se zdravotním, mentálním a kombinovaným postižením. Prostřednictvím komplexu různých aktivit dojde ke zvýšení kvality jejich života, zvýšení znalostí a dovedností, začlenění do života komunity a získávání pracovních dovedností a návyků. Projekt podpoří zaměstnanost a zaměstnatelnost v regionu jednak osob se zdravotním handicapem, jednak umožní umístění handicapovaných osob do denního stacionáře. Tak bude umožněn jejich rodinám a pečovatelům návrat do zaměstnání a dojde ke zmírnění celkové sociální izolace této cílové skupiny a zvýšení jejího sociálního a finančního standardu. Cílem projektu je podpora osob s mentálním a kombinovaným postižením a jejich rodin vedoucí k jejich sociální integraci a pracovnímu uplatnění handicapovaných jednotlivců i osob, které o ně pečují.

Specifické cíle projektu: •

Realizovat aktivity podporující sociální integraci: Tyto aktivity umožní cílové skupině snížit sociální izolaci, získat dovednosti a znalosti, které je přiblíží k účasti na každodenním životě. Spolupráce se skupinami „zdravé populace" umožní handicapovaným uplatnit osvojené sociální dovednosti a společenské kontakty, odstranit komunikační bariéry. Cílem je dosáhnout co nejvyšší míry orientace ve společnosti a soběstačnosti v běžných úkonech, k nimž patří využívání hromadné dopravy, nakupování, řešení jednoduchých situací (např. orientace ve městě či jiném prostoru). Stimulační aktivity dále umožní pracovat s klienty tak, aby bylo dosaženo jejich soustředění na pracovní výkon a efektivního získávání dovedností. Pohybové a stimulační aktivity podporují koncentraci a motorické dovednosti handicapovaných.

•

Vyvíjet aktivity vedoucí k seberealizaci prostřednictvím získávání dovedností potřebných pro pracovní začlenění. Zprovoznění pracovních dílen a chráněného pracoviště přispěje ke kompenzaci zdravotního znevýhodnění a zajistí maximální využití tvořivého a pracovního potenciálu handicapovaných klientů. Zaměstnávání klientů v pracovních dílnách může výhledově přispět k uplatnění v chráněných dílnách či na trhu práce vně rezidenčního zařízení. Výrobky budou 53

prezentovány na výstavách a dalších akcích včetně činnosti chráněného pracoviště – obchůdku. •

Realizovat aktivity umožňující rodinným příslušníkům a pečovatelům o osoby s handicapem návrat na trh práce: Osoby pečující o osobu závislou – člověka s mentálním či kombinovaným handicapem jsou výrazně znevýhodněny při využívání možností, které nabízí trh práce. Celodenní péče jim znemožňuje návrat do pracovního procesu, nemohou využívat svou kvalifikaci a rozvíjet schopnosti. Snížením zátěže, kdy část péče o handicapovanou osobu převezme denní stacionář, umožní pečovatelům návrat zpět do práce, zvýšení sociální a ekonomické úrovně rodiny a rozvoj vlastních schopností a znalostí.

Partneři projektu: •

Město Kroměříž

•

Úřad práce v Kroměříži

•

Tělovýchovná jednota Vodní motorismus

•

Turistický oddíl mládeže 19048 Soptíci

•

Ing. Karel Pálka

•

Knihovna Kroměřížska – příspěvková organizace

•

Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí v ČR

1.8 NÁRODNÍ RADA OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM ČR Národní rada osob se zdravotním postižením ČR je jak uvádí Švarcová74 zastřešující organizací pro všechna sdružení, která hájí zájmy lidí se zdravotním postižením. Vznikla na ustavujícím shromáždění zástupců organizací zdravotně postižených dne 27. 6. 2000. Důvodem vzniku byla snaha o nalezení co nejefektivnějšího způsobu spolupráce organizací zdravotně postižených v rámci ČR. NRZP ČR je dnes uznávaným iniciativním a koordinačním orgánem pro obhajobu, prosazování a naplňování práv a zájmů zdravotně postižených.

74, ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. s. 180. ISBN 80-7367-060-7

54

Vzhledem k tomu, že spolupracuje s orgány státní správy a samosprávy v ČR a mezinárodními organizacemi a institucemi, je NRZP ČR nyní největším a nejreprezentativnějším zástupcem organizací osob se zdravotním postižením v ČR. Z tohoto důvodu je NRZP ČR hlavním poradním orgánem Vládního výboru pro zdravotně postižené občany a zastupuje občany se zdravotním postižením v dalších významných organizacích, jako je např. Svaz měst a obcí ČR. Je rovněž členem mezinárodních organizací Disabled Peoples´ International, Rehabilitation International a European Disability Forum. NRZP ČR má celostátní působnost s organizačními jednotkami s krajskou působností. K řešení specifických problémů jednotlivých skupin zdravotního postižení je v rámci organizační struktury ustaveno 6 komor - duševně nemocných, mentálně postižených, sluchově postižených, tělesně postižených, vnitřně nemocných a zrakově postižených. Pro řešení společných otázek života osob se zdravotním postižením jsou ustaveny odborné komise sociální, legislativní, pro zaměstnávání, pro životní prostředí, pro problematiku zdravotně postižených dětí. K 16. 3. 2005 měla NRZP ČR celkem 93 kolektivních členů, ve kterých bylo sdruženo přes 250 tis. fyzických osob. Dle serveru Národní rady osob se zdravotním postižením ČR75 Evropská unie prohlásila rok 2007 "Evropským rokem rovných příležitostí pro všechny - směrem ke spravedlivé společnosti". Cílem Evropského roku je informační a propagační kampaní zvýšit povědomí o právu na rovný přístup u několika kategorií osob, které používají zvláštní ochranu podle evropských směrnic. Mezi tuto kategorii osob patří i osoby se zdravotním postižením. Hlavním posláním je společenská osvěta v oblasti zabránění diskriminace, především diskriminace na základě pohlaví, rasy nebo etnicity, víry nebo vyznání, tělesného postižení, věku a sexuální orientace a šíření myšlenky rovnoprávné, soudržné společnosti s rovnými příležitostmi pro všechny.

75, Dostupný z WWW

55

1.9 EVROPSKÉ STRUKTURÁLNÍ FONDY Podle internetového zdroje Evropských strukturálních fondů76 získala vstupem do Evropské unie v roce 2004 Česká republika možnost podílet se na využívání prostředků strukturálních fondů a Fondu soudržnosti. Jednou ze základních politik Evropské unie je posilování hospodářské a sociální soudržnosti, která usiluje o vyvážený rozvoj evropských regionů a odstraňování rozdílů v úrovni rozvoje těchto regionů. Tato politika je realizována prostřednictvím Strukturálních fondů, Kohezního fondu, prostředků Evropské investiční banky a dalších finančních nástrojů. Strukturální fondy jsou tvořeny čtyřmi fondy, z nichž každý plní svoji specifickou roli a je možno ho využívat na předem vymezeném území.

1.9.1

Evropský sociální fond (ESF)

Nejstarším ze strukturálních fondů je Evropský sociální fond (ESF), který byl založen Římskou smlouvou již v roce 1957. ESF je klíčovým finančním nástrojem pro realizaci Evropské strategie zaměstnanosti. Jeho hlavním posláním je rozvíjení zaměstnanosti, snižování nezaměstnanosti, podpora sociálního začleňování osob a rovných příležitostí se zaměřením na rozvoj trhu práce a lidských zdrojů. ESF pomáhá členským zemím EU k dosažení plné zaměstnanosti, zvyšování kvality a produktivity práce, pomáhá podporovat přístup znevýhodněných osob na trh práce a snižovat národní, regionální a lokální rozdíly v zaměstnanosti. V programovém období 2007-2013 bude ESF také podporovat institucionální a administrativní kapacitu, to znamená dobré fungování institucí, veřejné správy a veřejných služeb, které je jedním ze základních prvků Lisabonské strategie. Orgánem zodpovědným za řízení pomoci z ESF v ČR je Ministerstvo práce a sociálních věcí. Dalšími partnery realizace jsou Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Ministerstvo pro místní rozvoj, Ministerstvo životního prostředí, Ministerstvo průmyslu a obchodu, CzechInvest, Nadace rozvoje občanské společnosti, Magistrát hlavního města Prahy, úřady práce, orgány místní a regionální samosprávy.

76, Dostupné z WWW

56

O finanční podporu z ESF mohou žádat všechny organizace zřízené v souladu s právním řádem ČR a fyzické osoby, které jsou schopny předložit kvalitní projekty.

Evropský sociální fond podporuje: •

pomoc nezaměstnaným lidem při vstupu na trh práce

•

rovné příležitosti pro všechny při přístupu na trh práce

•

sociální začleňování, pomoc lidem ze znevýhodněných sociálních skupin při vstupu na trh práce

•

celoživotní vzdělávání

•

rozvoj kvalifikované a přizpůsobivé pracovní síly

•

zavádění moderních způsobů organizace práce a podnikání

•

zlepšení přístupu a účasti žen na trhu práce

•

boj se všemi formami diskriminace a nerovnostmi souvisejícími s trhem práce

57

PRAKTICKÁ ČÁST

1.10 CÍL Cílem této práce bylo postihnout tematiku socializace jedinců s mentálním postižením. Konkrétně jejich životní etapu od ukončení základní školy daného typu po dobu přibližně dalších pěti let, kdy se rozhoduje o jejich dalším vzdělávání a pracovním uplatnění. Mým dílčím cílem bylo zmapovat možnosti dalšího vzdělávání a pracovního uplatnění jedinců s mentálním postižením v místě mého bydliště, Kroměříži. Zajímala mě úloha státu, státních a jiných institucí v této problematice. Dále informovanost rodičů a jejich spolupráce s pedagogickými a poradenskými pracovníky v otázce dalšího uplatnění jejich dětí.

1.11 VÝZKUMNÝ PROBLÉM Výzkumným problémem této diplomové práce je profesní příprava a pracovní uplatněné jedinců s mentálním postižením ve městě Kroměříž. Ve svém výzkumu jsem se zaměřila na zmapování situace a vlastních zkušeností rodin, kteří se starají o dospívající dítě s mentálním postižením a řeší s ním otázku dalšího uplatnění po ukončení povinné školní docházky. Toto období může být pro mnohé rodiny velice náročné, protože lidé s mentálním postižením potřebují celoživotní vedení a podporu a po ukončení základní školy zůstává tíha tohoto rozhodování opět na rodině, která musí vzít v úvahu mnoho skutečností a zejména se musí přizpůsobit nabídkám zařízení ve svém okolí. Zajímala jsem se tedy o to, zda je pomoc v podobě informovanosti rodičům nabízena automaticky, jaké jsou nabídky v okolí města Kroměříž, zda jsou dostatečné a co by pomohlo celou situaci rodinám v tomto období zlepšit.

58

1.12 ZKOUMANÝ VZOREK Zkoumaný vzorek této práce tvoří deset respondentů, kteří byli zvoleni záměrným výběrem.

Tento

výběr

jsem

uskutečnila

vzhledem

k potřebám

získání

informací vztahujících se k tématu a cílům práce. Respondenty jsou rodiče dětí, které spojuje studium ve třídě praktické školy na Odborném učilišti a praktické škole Kroměříž. Tyto rodiče jsem kontaktovala telefonicky po předchozí domluvě s třídní učitelkou. První kontakt s dětmi a některými rodiči jsem navázala ji dříve v rámci školní praxe, kterou jsem v této třídě vykonala. Mým původním záměrem bylo, aby respondenti pocházeli z řad rodičů, jejichž děti jsou nyní v posledním ročníku Mateřské školy a Základní školy pro žáky s více vadami Kroměříž. Tyto rodiče jsem oslovila průvodním dopisem, ale bohužel z původních sedmi rodičů, byl ochotný k rozhovoru pouze jeden, tudíž jsem od tohoto vzorku respondentů upustila úplně a zaměřila jsem se na jinou skupinu, aby byla kompaktní

Tab. č. 3: Statistika zkoumaného vzorku druh postižení,

věk dítěte Respondent č. 1 Michalka

současný typ školského zařízení nebo pracovního uplatnění stupeň mentální retardace přidružené postižení

mentální retardace, Downův 19

syndrom střední

Respondent č. 2 Radek

mentální retardace 21 střední

Respondent č. 3 Jana

mentální retardace 20 střední

Respondent č. 4 Petra

mentální retardace 20

Odborné učiliště a Praktická škola (2.třída praktické školy dvouleté) pracovní činnost v ÚSP Barborka (recepce)

doma, v evidenci úřadu práce

doma, v evidenci úřadu práce

střední 59

druh postižení,

věk dítěte Respondent č. 5 Marek

současný typ školského zařízení nebo pracovního uplatnění stupeň mentální retardace přidružené postižení

mentální retardace

pracovní činnost v ÚSP Barborka (pomoc v kuchyni)

21 střední

Respondent č. 6 Honza

Odborné učiliště a Praktická škola (2.třída praktické školy dvouleté) Odborné učiliště a Praktická škola (2.třída praktické školy dvouleté) Odborné učiliště a Praktická škola (2.třída praktické školy dvouleté)

mentální retardace 19 střední

Respondent č. 7 Michal

mentální retardace 27 těžká

Respondent č. 8 Milan

Respondent č. 9 Ivona

mentální retardace 18

18

Respondent č. 10 Lucka 21

střední mentální retardace

doma, v evidenci úřadu práce

lehká mentální retardace, diparéza dolních končetin, upoutaná doma, na vozík v evidenci úřadu práce lehká

Graf 1: Zastoupení počtu dívek a chlapců ve zkoumaném vzorku

chlapci dívky

5

5

60

1.13 MEDOTY VÝZKUMNÉ ČÁSTI Pro svou diplomovou práci jsem použila stejných výzkumných metod jako v práci bakalářské, jelikož se mi osvědčily a jsou vhodné vzhledem ke zkoumané skutečnosti. Popis těchto metod jsem použila z bakalářské práce.

1.13.1 Kvalitativně orientovaný výzkum Praktickou část diplomové práce jsem zpracovala pomocí kvalitativně orientovaného výzkumu. Tento typ výzkumu pracuje s údaji ve slovní podobě, kdy se jedná o výstižný, plastický a podrobný popis daného jevu. Jeho zastánci si cení osobního vkladu a přínosu jednotlivých respondentů. Výzkumník se v kvalitativním výzkumu snaží o sblížení se zkoumanými osobami, o proniknutí do situací ve kterých vystupují, protože jen tak jim může rozumět a může je popsat. Užívají se metody, které umožňují osobní kontakt se zkoumanou osobou. Hlavním cílem je porozumět člověku, tedy především chápat jeho vlastní hlediska – jak on vidí věci a posuzuje jednání. Při výběru zkoumaného vzorku hledá konkrétní případ, který důkladně popíše. Cílem není zevšeobecňování údajů, ale hluboké proniknutí do konkrétního případu a objevení nových souvislostí. Tyto nové skutečnosti potom mohou tvořit základ nové hypotézy.

1.13.2 Interview Metodu vhodnou pro získávání dat vzhledem k výzkumnému problému této práce jsem zvolila polostrukturované interview. (Někteří autoři používají synonymně pojem rozhovor). Slovo interview v překladu anglického jazyka znamená „inter“ – mezi a „view“ – názor, pohled. Jak název naznačuje, jedná se o interpersonální kontakt. Je to metoda, která umožňuje zjistit fakta, ale i hlouběji proniknout do motivů a postojů respondentů. Pro průběh interview je velmi důležité navození přátelského vztahu a vytvoření otevřené atmosféry označované jako raport. Obsahem samotného interview jsou otázky a odpovědi, kdy se užívají otázky uzavřené, polozavřené a otevřené. Většinou se dává přednost otázkám otevřeným, abychom dostali co nejobsáhlejší výpověď. Výhodou osobního kontaktu při interview je možnost modifikovat otázky podle odpovědí, nebo jejich neporozumění respondentem, či požádat o doplnění odpovědi. 61

Tato metoda je vhodná jestliže potřebujeme získat bezprostřední, osobní nebo důvěrné odpovědi. Osobní kontakt je zde předpokladem, že se respondent více otevře a podá výzkumníkovi pravdivé a dostatečné odpovědi. Interview je charakteristický předem připraveným, strukturovaným postupem, opírajícím se o soubor promyšlených otázek.

Druhy interview: •

Strukturované – otázky a alternativy odpovědí jsou pevně dány, tato podoba je alternativou ústního dotazníku, je časově méně náročná

•

Nestrukturované – umožňuje úplnou volnost odpovědí, přínosem je získání nových informací za cenu obtížnějšího vyhodnocování údajů

•

Polostrukturované – respondentovi jsou nabídnuty alternativy odpovědí, ale tyto odpovědi musí dále sám více rozvést, podle situace se polostrukturované interview může blížit více strukturovanému nebo nestrukturovanému

Průběh interview výzkumník může zaznamenat na magnetofonovou pásku pomocí diktafonu nebo zapisovat. Nahrávku je možné použít jen za souhlasu respondenta. Jistým úskalím záznamu na diktafon může být jeho rušivý vliv na respondenta, kdy může do určité míry ovlivnit atmosféru interview a tak i získané údaje. Na druhé straně se výzkumním může naplno věnovat kladení otázek a vedení interview. ¨ Po skončení interview se odpovědi vyhodnocují, a to následujícím způsobem: Nejdříve uskutečníme prvotní kategorizaci dat. Snažíme se seřadit odpovědi do širokých kategorií, které v dalších etapách dělíme na menší celky. Tímto způsobem získáváme jemnější obraz o zjišťované problematice.77

77, GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2002. 207 s. ISBN 80-85931-79-6

62

1.14 METODOLOGIE 1.14.1 Selektivní kódování

Rodina a dítě ot. č. 1, 2

Postižení ot. č. 3

Informovanost ot. č. 6, 9, 10

Dovednosti

Nabídky uplatnění

schopnosti, návyky

ot. č. 7, 11, 12

ot. č. 13, 14, 15, 16

Povinná školní docházka ot. č. 4, 5

Profesní příprava ot. č. 8

Návrh zlepšení ot. č. 17

63

1.14.2 Otevřené kódování Zručnost Rodina

Pracovní

Mentální

návyky

postižení

Stupeň postižení

Soběstačnost, PPP

sebeobsluha Informovanost

Školský Nabídky

poradenský

uplatnění

pracovník

Typ základní školy Povinná školní docházka Vzdělávací program

Praktická škola Profesní příprava Odborné učiliště

Celoživotní

Pracovní uplatnění

vzdělávání

Chráněné Návrhy zlepšení

dílny

Denní stacionář

64

1.14.3 Axiální kódování Příčinné podmínky • • • • •

mentální postižení stupeň mentálního postižení míra soběstačnosti a sebeobsluhy věk zázemí rodiny

Jev SOCIALIZACE JEDINCŮ S MENTÁLNÍM POSTIŽENÍM

Kontext •

Intervenující podmínky

•

•

rodina, rodinné zázemí

•

přístup pedagogických, lékařských a jiných odborníků

•

•

informovanost x neinformovanost rodiny

•

•

možnosti rodiny

•

nabídky uplatnění ve městě Kroměříž

•

dobrá x špatná dostupnost školských zařízeních a chráněných pracovišť

•

propagace nabídek uplatnění

•

spolupráce s úřadem práce

•

projekty města na podporu zdravotně znevýhodněných občanů

Následky • • • • • • • • • •

maximální možná míra soběstačnosti dobrý celkový vývoj rozvoj dovedností, schopností a návyků udržení dobrého zdravotního stavu aktivní využití volného času, seberealizace začlenění do vzdělávacího systému začlenění do pracovního procesu dobrá socializace jedince s postižením úleva rodině vyčerpání, stres, špatná finanční situace rodiny

• •

druh a stupeň postižení dovednosti, schopnosti, návyky soběstačnost výchova a péče rodiny lokalita bydliště

Strategie jednání a intervence •

spolupráce s poradenskými zařízeními

•

spolupráce se školským poradenským pracovníkem

•

vyhledávání informací

•

zvážení všech možností a okolností

•

podpora rodiny

•

spolupráce s úřadem práce a aktivní účast na projektech města

65

1.15 INTERPRETACE A ZPRACOVÁNÍ INTERVIEW

1.15.1 Základní údaje o dítěti a rodině Otázka č. 1: Kolik je Vašemu dítěti v současné době let? Všechny děti respondentů spadají věkově již do období plnoletosti, tedy nad 18 let. Věkový průměr ve zkoumaném vzorku je 22let, výjimku tvoří jeden respondent, který se svými 27 lety vymyká průměru z důvodu pochybení v péči v dětství a nastoupení školní docházky až v devíti letech, kdy do této doby byl odborníky považován za nevzdělavatelného, nyní studuje Praktickou školu.

Věk dětí respondentů

Graf 2: Věk dětí respondentů 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15

Otázka č. 2: Jaké je Vaše bydliště,

jaká je vzdálenost a dostupnost do

Kroměříže? Bydliště jednotlivých rodin se ukázalo jako významný činitel, který má vliv na uplatnění v životě jedince s mentálním postižením. Jelikož skoro 80% z těchto jedinců v mém výzkumném vzorku, jsou stále závislí na svých rodičích a nemohou se sami přemisťovat např. do školy či zaměstnání, je volba dalšího uplatnění vázána na dostupnost města a časové či finanční možnosti rodičů. Přestože jsem danou problematiku zkoumala v rámci města Kroměříž, více než polovina respondentů pocházela z více či méně vzdálených vesnic a měst. „No my jsme o tom ani moc neuvažovali, protože tohle bylo nejblíž“ 66

„Ano, tuhle možnost jsme zavrhli hned, no kvůli tomu dojíždění no určitě.“ „No určitě, kdyby to bylo blízko, co já vim tak do těch pěti, šesti kilometrů, tak tam bych ju teda vozila, tady je to vlastně patnáct a to je moc, já projedu šedesát kilometrů jenom sem, protože já ju ráno dovezu, jedu dom, a pak pro ni zase přijedu, takže to je hrozně moc..“ Graf 3: Počet respondentů z jednotlivých měst

Zdounky Holešov Jarohněvice Kroměříž Vrchoslavice Velké Těšany Hulín 0

1

2

3

4

5

6

7

Počet respondentů Graf 4: Dostupnost města Kroměříže, kde jsou soustředěny speciální školy a chráněná pracoviště

5

Jarohněvice

18

Holešev 10

Zdounky 0

Kroměříž

15

Vrchoslavice 12

Velké Těšany 8

Hulín 0

5

10

15

20

[ km ] 67

Otázka č. 3: Jak zní lékařská diagnóza Vašeho dítěte, jaký je stupeň mentálního postižení? Je mentální postižení kombinováno ještě s jiným druhem postižení?

Vhledem k záměru celého výzkumu má 100% dětí respondentů mentální retardaci různého stupně. Z této skupiny tvoří 70% dětí respondentů, kteří mají pouze mentální retardaci a nejsou handicapováni jakýmkoliv druhem somatického postižení či jinou vadou. Zbylá část je rozdělena na tři skupiny, kde je mentální retardace kombinovaná s Downovým syndromem, diparézou dolních končetin a u poslední třetiny je přidruženo zrakové postižení a hydrocefalus, který je kompenzován zavedením shuntu.

„No on je mentálně postižený… i fyzicky, protože… on měsíc po porodu chytl zánět mozkových blan, takže on má tady takový stroječek v hlavě a z toho mu jde hadička do břicha, a tomu se říká šant (shunt), jemu ta hadička když má v hlavě vodu, tak mu tam teda z toho odtíká. Tělesně je to teda tak, že ho nikdo nesmí…bolí ho teda v zádech strašně, protože ta hadička mu to táhne, a nesmí ho nikdo bouchnout ani po hlavě ani do břicha, protože to by byl průšvih. No a mentálně…no je jinej, prostě je jiný jak ostatní děti.

„Lucinka měla od malička problémy s těma nožičkama no a to nám řekli, že má dětskou mozkovou obrnu a že nikdy nebude moc pořádně chodit…to jsme s ní cvičili a chodili na rehabilitace, no a nic nepomohlo, nebo teda určitý pokroky jsme viděli…no ale teď má vozík a nemá větší problém, zvládá to dobže.“

1.15.2

Období povinné školní docházky

Otázka č. 4: Jakou základní školu jste navštěvovali?

Děti s mentálním postižením mají dnes již více možností, jakou základní školu studovat. V současné době je velice žádoucí, jestliže je to ku prospěchu všech, aby byli i jedinci s mentálním postižením integrováni do běžných typů škol. Z mého výzkumného vzorku mělo tuto možnost 20% dětí. V tomto případě se jednalo o děti, jejichž mentální retardace byla lehkého stupně a dovolovala tudíž s upravenými podmínkami vystudovat 68

běžnou základní školu. Přesně 50% dětí vystudovalo devět let základní školy speciální podle vzdělávacího programu pomocné školy. Dalších 20% dětí vystudovala základní školu praktickou a zbývajících 10% náleží absolvování třídy rehabilitačního programu základní školy speciální. Kromě případů absolvování základní školy běžného typu, navštěvovali děti stejné zařízení o kterém se zmiňuji již v teoretické části. Jedná se o Mateřskou školu a Základní školu pro žáky s více vadami v Kroměříži, která je v podstatě jediným druhem této školy ve městě a okrese a svou činností a péčí o děti má vytvořenu velmi dobrou pověst. Typ základní školy koresponduje vždy se závažností stupně mentálního postižení. Všichni respondenti byli v péči pedagogiko-psychologické poradny, která navrhovala zařazení do daného typu školy.

Počet dětí v [%]

Graf 5: Typy základních škol

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Základní škola Základní škola praktická Základní škola speciální

20

20

50

10

Rehabilitační třída základní školy speciální

„No na základní školu chodil napřed na Slovan, na normální základku, tam ho potom předělali na Palackou školu, protože tam byli dyslektici a on není dyslektik, on byl na matematiku špatný, takže ho vzali tam, no a potom skončil tady na Oskoli, prošel celou základní školu. No můžu říct, že všichni učiteli nám vycházeli strašně moc vztříc, jo jinak by skončil ve škole pro ty, jak se to řekne, ve zvláštní škole. Ano navrhovali nám to, ale já jsem na to nepřistoupila, já jsem nechtěla, takže on zůstal tam kde byl.“

„Jo na tu speciálku, tam chodila od druhé třídy hned, do první chodila do Kojetína, to byla taky speciální, jenomže spíš tak pro cikány, takže ona tam byla taková slabší oni 69

jsou slabý, ale nejsou hloupý. Tak pak přešla tady do Kroměříže na tu speciálku, jak jsem říkala. Hned tady na začátku města doprava, tam byla myslim školka nebo něco mám dojem, je tam pekárna tak hned za tou pekárnou…když jedu od Brna tak jedu hned doprava jak vjedu do Kroměříže…“

Otázka č. 5: Jak jste zvažovali další uplatnění po ukončení posledního ročníku základní školy?

Po ukončení základní školy se 100% respondentů rozhodlo na doporučení školního poradenského pracovníka využít možnosti dalšího vzdělávání. V závislosti na absolvovaném typu vzdělávacího programu základní školy se 100% respondentů rozhodlo podat přihlášku do praktické třídy Odborného učiliště a Praktické školy v Kroměříži. Jedním kritériem tedy byly samotné schopnosti dítěte, které je limitují ve volbě dalšího vzdělání a zmiňované zařízení je jediným zařízením tohoto typu ve městě. Dalším zásadním kritériem volby dalšího uplatnění byla dostupnost vzdělávacího zařízení z místa bydliště. Pouze 20% respondentů zvažovalo dojíždění do vzdálenějších měst či umístění dítěte v internátní škole.

„No my jsme o tom ani moc neuvažovali, protože tohle bylo nejblíž a bylo to…že ta třída byla taková speciální …ještě jsme byli v Prostějově. Prostějov ještě byl taky k mání, tam byla taky bezvadná škola, taky třída pro tyto děti a podmínky byly výborný, byli jsme aji ve třídě a děcka měli…třeba kdo co znal, tak měl sešit tam měl napsaný do jakého stupně patří, vlastně takhle to měli rozdělený, i ta třída moc pěkná, tam se mi to teda líbilo. Ten Prostějov je od nás ale tak třiadvacet kilometrů.“

„No ještě nám nabízeli, ona mohla jít i do Brna, a pak ještě myslim Zlín tam byl, ale to bylo daleko a to byli internátní školy.“

Otázka č. 6: Jak jste byli informováni o možnostech následného vzdělávání či pracovního zařazení po ukončení základní školy?

Informovanost respondentů o možnostech následného uplatnění po ukončení základní školy se vždy vztahovala k dalšímu vzdělávání. V 90% případů byli rodiče informování a vedeni poradenským pracovníkem základní školy. Tento pracovník školy podal 70

rodičům informace o zařízeních vyskytujících se jak v okolí bydliště, tak i možnostech internátních zařízení ze vzdálenějších měst. Na žádost rodičů byla domluvena prohlídka budoucí školy a poradenský pracovník tuto prohlídku absolvoval s nimi. Všechny možnosti byly považovány vzhledem ke schopnostem dítěte. Pouze 10% z respondentů mělo pocit, že jsou nedostatečně informování a zařízení dalšího vzdělávání si vyhledali sami.

„Na co jsem se zeptala, tak na to mi bylo odpovězený vždycky a byli ochotní“

„To jsem měla zase hrozný štěstí, protože ke mně paní řiditelka chodila do kosmetiky a já jsem jí poprosila, jestli by ho tam nevzala. A ona řekla že ano, že ho tam vezmou. No nebylo to s ním jednoduchý, ale prostě to udělal ty tři roky, výuční list nemá, má jenom záuční.“

„Ano ten učňák tady, to nám našla škola. Paní učitelka třídní se o to zajímala, a to tam má na starosti ta D.F., ta je přes to, tak ta tam s náma i byla, my jsme prošli celou školu, a oni uznali jestli se to děcko hodí nebo nehodí, tam je vlastně jenom jedna třída jako pro ně, třídečka malá, teď jich je tam vlastně jenom sedm.“

„Tož ta nějaká paní v tom Holešově to měla...jak když ty pohovory dělala, takže ona říkala, že do toho Kroměříže ať jdou. Tam jako paní učitelka, co to měla na starosti, že děcka budou vycházet vlastně jako ať jdou do toho Kroměříže na tu praktickou školu. Vlastně ta škola nám to vyřídila.“

1.15.3 Profesní příprava Otázka č. 7: Jaké jsou nabízené a reálně dostupné možnosti uplatnění v místě bydliště?

Po absolvování praktické školy a vykonání závěrečné zkoušky získají žáci záuční list. Bohužel toto osvědčení nemá takovou hodnotu a váhu jako list výuční, což komplikuje další uplatnění. Pro absolventy praktické školy je nejvhodnější uplatnění v chráněných dílnách či jiném chráněném pracovišti. Vzhledem ke schopnostem, dovednostem a 71

mentální úrovní dětí se mohou v rámci města uplatnit prakticky pouze v jednom zařízení a tím je Ústav sociální péče Barborka, zmiňovaný již v teoretické části. Zde se děti můžou realizovat ve chráněných dílnách a nově otevřeném denním stacionáři. Tyto pracoviště jsou však velmi kapacitně omezeny a nejsou schopny pokrýt poptávku. Další možností je uplatnění v chráněných dílnách vybudovaných v bývalém průmyslovém centru města financovaných v rámci projektu Evropské unie. Tyto nejsou však opět z kapacitních důvodů pro všechny dostupné.

„Tady není vůbec nic, tam nám řekli jenom ty dílny v Kroměříži.“

„U nás ve Vrchoslavicích není nic, možná Prostějov má něco, ale to nevim a to je všechno daleko…“

„No tady v okolí nic není, my jsme se ptali.“

Otázka č. 8: Jak jste zvažovali další uplatnění po ukončení Praktické školy?

Po ukončení praktické školy, kterou následně absolvovali všechny děti respondentů se příliš dostupných možností v Kroměříži nenachází. Při rozhodování o profesním uplatnění byla opět v 50% hlavním činitelem dostupnost zařízení. Kdy v těchto případech rodiče nechtějí děti umístit do internátních zařízení a každodenní dojíždění by pro ně bylo velice finančně náročné, proto raději volí variantu, že děti zůstanou doma. Po ukončení praktické školy mají všichni povinnost přihlásit se na úřadě práce, který s nimi dále spolupracuje na dalším uplatnění. V současné době je v evidenci kroměřížského úřadu práce 40% z dětí respondentů. Dalších 40% našlo uplatnění v ÚSP Barborka a zbylých 20% končí poslední ročník praktické školy dvouleté.

72

Graf 6: Současné uplatnění dětí respondentů

Odborné učiliště a Praktická škola

Počet dětí v [%]

100 80

pracovní činnost v ÚSP Barborka

60 40 20

40

20

0

40

doma, v evidenci úřadu práce

„Já jsem všechno zvažovala, potom když odešel z té školy, tak byl půl roku doma, protože jsem nemohli nic sehnat, a potom mě doporučila jedna paní učitelka na Barborku, takže on je v tom ústavu, takže on tam dojíždí autobusem na osm hodin…. To je na té Barborce jenomže protože měli vybrat tři děti, Evropská unie to navrhla, kteří budou pracovat v těch chráněných dílnách a Radkovi vybrali dělat vrátnýho, tak Radek sedí od půl osmé do půl čtvrté na té vrátnici a nudí se, musim vám říct, že on tam nechodí rád, on říká mami mě přišli dvě tři návštěvy, tak to je hrůza.“

„Tak já jsem se o nic jiného nezajímala, protože když jsem..někdo mě něco, tak to bylo na celý den práca a to by ona nezvládla. Na té Barborce, jak teď otevřeli ten denní stacionář, tak to bylo právě dobrý, to byla právě jediná, která mi tak pasovala, že se tam chvílu dělalo, když děcka už nechtěli, tak si šli hrát, hráli třeba nějaký hry nebo něco, pak si třeba poobědvali a odpoledne šli zase chvilu dělat, byla tam myslim ta keramická dílna, šití tam bylo, já ani nevim, co všechno mi ta Dana říkala, taky spíš prostě škola hrou.“

„Ano a jsou doma, od ledna vlastně, oni na tom pracáku nejsou schopni něco nabídnout. No a teď jsme obědvaný až na květen, protože teď čekáme, až se uvolní nějaké místo v těch dílnách. S tou prácou je to čím dál horší, když nedostanou prácu zdravý lidi, tož tyto už vůbec ne.“

73

Otázka č. 9: Kde jste tyto informace získali, od koho?

Informovanost o možnostech profesního uplatnění není již tak dobrá jako její návaznost po základní škole. Celkem 40% respondentů zůstává v kontaktu se základní školou, která jim nabídla možnost uplatnění v chráněných dílnách v rámci ÚSP Barborka. Dalších 40% respondentů se tuto možnost dozvěděli od pracovníků praktické školy, kde si však ztěžovali na nedostatečné informace a včasnost jejich podání. Zbylých 20% bylo informováno o možnosti uplatnění v chráněných dílnách pracovníkem úřadu práce. V tomto případě byli však respondenti nespokojeni s přístupem pracovníka úřadu a dlouhými čekacími lhůtami. Celková informovanost o tom, co by rodiče měli dělat a co je potřeba zajistit po ukončení středního vzdělání jejich dětí je špatná. Celkem 30% respondentů vůbec nevědělo, že mají povinnost se hlásit na úřadě práce v případě, že neseženou pracovní uplatnění.

„To mě škola nabídla, ta základka, z té základní školy mě to přišlo, že už končí, že by tam mohla jako jít Na té praktické, tam nám to sice taky řekli, ale já už jsem to věděla, to nám nabídli až teď, protože my jsme dřív mysleli, že tam bude na tři roky, to jsme z toho byli teda jako špatní, ale umožnili jenom ty dva, tak nám říkala, že se tam něco otvírá, já říkám, my už o tom, víme, my už jsme si to vyřídili…poslali mi to teda z té základky, tam byly takový obětavá, opravdu…tady oni tvrdí, my už jsme učiliště, my už jsme vlastně někdo, ale že tam ještě na té základce ty děcka moc nenaučili, že to učiliště bylo udělaný pro tyhle děcka z té základky, z té speciálky, z té pomocné….ale pak z toho chtěli udělat…já si myslim, že by měli i ti učiteli z těma rodičema víc spolupracovat, víc se jim věnovat a zeptat se jaký to děcko vlastně je, protože tady jich to vlastně vůbec nezajímá…říkám takový děcko dá strašně moc práce od malička, musíte vlastně…teď vidim ten malej od dcery má vlastně tři a půl a on si vezme tužku a maluje nebo umí počítat, napočítá třeba do patnácti nebo já nevim, to s úplně jinak vychovává jak třeba tady toto, musíte držet ruku, naučit každý písmenko, teď jsme museli spolu a zas další a ona to zas udělala tak a …říkám čárku od čárky, tahama, ruku v ruce jsem ji musela naučit, …logopedu, to jsme museli chodit k logopedce, protože ta její výslovnost tam byla taková špatnější, nevim, je to takový…je to náročný.“

74

„Tož jako paní řiditelka nám říkala, že budou otvírat ty chráněný dílny, no a vlastně na tom úřadu práce.“

„My jsme to ale vlastně nevěděli, že my si tam musíme sami jít, kdyby holky se nešly pochlubit do školy, tak to ani nevíme.“

Otázka č. 10: Máte pocit, že pro Vás byly tyto informace dostačující?

Celkem 80% respondentů si vystačilo s informacemi, které získalo buď ze školy či od pracovníka úřadu práce a zbylých 20% hledalo další informace ze svého zájmu a dle svých možností. Celkově si ale respondenti ztěžovali na špatnou informovanost, která pravděpodobně pramení z nedostatku nabídek v Kroměříži, ale také špatným systémem provázanosti středního vzdělávání a následného pracovního zařazení.

„Taky ne, taky ne…tam jako každém dělal takovýho mrtvého brouka no, a říkám, mě vždycky pomohli lidi, kteří sem chodí a kteří mi řekli, musíte jít tam a tam a tam si to zařiďte, tak to bylo pro mě takový…no jsem ráda, že mi pomohli, my jsme ani nevěděli, že má nějaké dávky, to nám doktor neporadil, a potom mi říká tady jedna doktorka, on nebere dávky?Říkám ne.., ale vždyť vy na to máte nárok..neporadí vám nikdo nic, pokud se o to sama neinformujete, my jsme přišli o hrůzu peněz jenom tím, že já jsem to nevěděla, že na to mám nárok…a invalidní důchod to samý, my jsme ve dvaceti, měl dvacet jedna roků, jsme byli u doktorky a ona říká, on nebere invalidní důchod? Já říkám, no mě to nikdo neporadil, od osmnácti let ho měl brat, opravdu tady toto je špatný, tento systém je na toť toto špatný, já nevim, jestli to necudou poradit ti doktoři nebo..“

Otázka č. 11: Máte pocit, že jsou nabídky dalšího zařazení do vzdělávacího či pracovního procesu v místě Vašeho bydliště dostačující?

Vyhodnocení této otázky vyšlo jednoznačně v tom, že respondentům schází možnosti uplatnění jejich dětí. Tyto situace je do jisté míry dána celkovou vysokou mírou nezaměstnanosti v regionu. Respondenti, jejichž děti našli uplatnění v chráněných dílnách jsou spokojeni a tento typ zařízení jim velice vyhovuje. Bohužel zbylých 80% respondentů je nespokojeno a uvítali by širší nabídku uplatnění. Chráněné dílny 75

v Kroměříži jsou velmi kapacitně omezeny, avšak jejich vybudování znamenalo velký pokrok v této oblasti.

„Já si myslim, že tady není vůbec..skoro žádný nabídky, ta Barborka jo, ta je perfektní, pak je tady něco ve Ztracené ulici, ale tam se chodí tak na dvě tři hodinky denně, no a tam matka neví, jak dlouho tam to dítě bude. Tak já jsem volila toto, on tam dostane snídani, oběd svačinu, takže já jsem tady v klidu a můžu pracovat do pěti hodin, příjdu dom a on už je doma, a čeká na mě.“

„Tam nabídky nejsou, tam vůbec nic, tam akorát jsou dva ústavy, a to je tam pro ty děti ústavní, a ty jsou jako silnějš postižení, naše Michalka je nemá ráda, oni jí prostě vadijou….no zatím neuvažujeme o ničím, možná časem kdyby se někde něco udělalo.“

„Když se jdete někde zeptat na prácu tak co vám řeknou, joo nemůžem zaměstnat svoje lidi, né tak ještě někoho postiženého. Každej ještě řekne, kdo na ně bude dohlídat.“

Otázka č. 12: Chybí Vám některá z možností uplatnění o které víte a která není dostupná v místě bydliště?

Tato otázka velmi úzce koresponduje s otázkou předešlou. Respondenti vědí pouze o možnostech uplatnění jejich dětí v chráněných dílnách, kterých je v Kroměříži vzhledem k poptávce nedostatek. O podobném typu zařízení jsou informováni, ale v jejich využití jim brání přílišná vzdálenost. Jedná se o zařízení v okresním městě Zlín, Prostějov a Brno.

„No já vim, že je něco dobrýho ve Zlíně, ale on tam dojíždět do Zlína nebude, on by to nezvládl.“

„To mě právě ulehčuje ta Barborka, jo protože on sedne v sedm hodin ráno na autobus, on tam dojede, a ve čtyři dojede dom, a já vim, že je o něho postaraný, akorád špatný je to, že on každýmu věří..už ho několikrát okradli, obrali cikáni, no takže on je takovej, že každýmu moc věří, takže já každý den trnu hrůzou, jak přijede, jestli vůbec přijede, je to hrozný.“ 76

1.15.4 Osobnostní

charakteristika

dítěte

související

s profesním

zařazením Otázka č. 13: Do jaké míry je Vaše dítě samostatné v sebeobslužných činnostech, v pracovních činnostech, jakou míru podpory a vedení další dospělé osoby potřebuje?

Samostatnost a sebeobsluha se odvíjí od stupně mentálního postižení a do jaké míry je narušena hrubá a jemná motorika. Ze zkoumaného vzorku tvoří 20% děti, které trpí pouze lehkým stupněm mentální retardace a jejich sebeobsluha a soběstačnost není prakticky narušena a je na velmi dobré úrovni. Další skupinu 60% tvoří děti, kteří spadají do pásma střední mentální retardace a u těchto je soběstačnost velice individuální, ale potřebují při většině činnostech dohled a větší či menší pomoc. Zbývajících 20% jsou děti v pásmu těžké mentální retardace a děti s kombinovaným postižením, které potřebují pomoc daleko větší než ostatní. Při pracovních činnostech potřebuje 80% dětí ze zkoumaného vzorku dopomoc a vedení.

„Samostatný moc není, neumí si ostříhat ani nehty, neumí si umýt ani hlavu, jo pořád mě potřebuje, já jsem s ním musela desetkrát jet autobusem aby vědět jak tu kartu tam má přiložit, teď to teda zvládá, jezdí už sám, ale je s ním práca hrozná.“

„Jak je samostatná? Tak samostatná jako kolem sebe je, sebeobsluha je tam to jsem ju všechno naučila, aji tak když má ty svoje dny, tak se dokáže o sebe postarat, poumývat pěkně jako sama to už se ani neptá, ví co kde má.“

„Tak jako si nachystanou, něco mi pomožou, ale furt musí nad nima někdo být, třeba něco děláme a to je furt, mamo co tam mám dať. Samostatně kdyby třeba měli uvařit, tak to oni neuvařijou.“

77

Otázka č. 14: Jaký typ pracovní činnosti mu lépe vyhovuje: práce v kolektivu, individuální činnost, v kontaktu s lidmi?

Typ pracovní činnosti, který by nejvíce vyhovoval dětem respondentů se odvíjí od osobnostních charakteristik dětí. Z celého zkoumaného vzorku by pouze 20% dětí uvítalo samostatnou práci a pracovní místo oddělené od ostatních. Zbylých 80% nemá problém s pobytem v kolektivu a takový typ pracovní činnosti mezi lidmi by jim vyhovoval.

„Ona spíš je takovej samotář, je…je spíš samotář, ona mezi nama jako je, ale zaleze si do pokojíčka, tak je tam ráda sama.“

„To oni by byly třeba mezi lidima, to by jim nevadilo, ale musel by tam někdo byt a říkat, budeme dělat to, ukazat jim to, pomoct.“

Otázka č. 15: Jaký typ pracovní činnosti mu lépe vyhovuje: jemná ruční práce, těžší tělesná práce, intelektuální činnost?

Zaměření pracovní činnosti v chráněných dílnách je koncipováno tak, aby vyhovovalo lidem s mentálním postižením a počítá s jejich motorickými nedostatky. Většinou je tato práce zaměřena na jemnou ruční práci jako je, výroba z keramiky, výroba svíček či mýdel, šicí dílna apod. Jelikož je vždy určitým způsobem jemná motorika u těchto lidí narušena je nutné brát v úvahu určité nedostatky u výrobků, to však mnohdy jejich hodnotu zvýší. Tato činnost je proto brána hlavně jako rehabilitační a terapeutický prostředek nikoliv jako výdělečná, precizní výrobní činnost. Ze zkoumaného vzorku je 60% dětí svým založením zaměřeno na ruční práce a zbylá část 40% by klidně dělala práci fyzicky náročnější.

„No nějaká jemná práce to vůbec ne, on tu motoriku má špatnou, on než ho dali na tu vrátnici pracoval… jako keramiku dělali, jo a takový ty lehký práce to on zvládl, ale jinak…ne on toho prostě moc nezvládne.“

„Ona třeba ráda maluje, vymalovává…to má toho malého ,on má tři a půl, to maj omalovánek všelijakých…pak ona hrozně ráda čte, ona je čtenářka, ona čte velice 78

pěkně, takže se baví vymalováváním, čtením..ale tak domácí práce dělá taky, jako musí, já nevim třeba jako takový vysaje si v pokoji, zanese psovi,co jí řeknu tak udělá ,poutírá nádobí…“

„Jako v tych chráněných dílnách bylo mýdlo a svíčky, pan učitel ve škole ještě říkal, že jsou šikovný. No a v té dílně to měly být ty svíčky a takový, no ale tam se nedostaly. „

Otázka č. 16: Brali jste v úvahu tyto skutečnosti při výběru dalšího vzdělávání či pracovní činnosti?

Vzhledem k omezeným nabídkám uplatnění, nemohli rodiče brát příliš zřetel na zájmové zaměření svých dětí. Systém speciálního školství a chráněných dílen je však koncipován tak, aby vyhovoval schopnostem těchto dětí. U některých je omezujícím faktorem spíše jejich nízká motivace k práci a rutina v pracovních činnostech. U 10% respondentů, kdy je mentální retardace kombinovaná s tělesným postižením bylo nutné zvážit jakou pracovní činnost zvolit. 70% ze zkoumaného vzorku odpovědělo, že museli přijmout nabídky, které byly, bez ohledu na dovednosti svých dětí. Zbylých 20% vyhodnotilo nabídky pracovní činnosti jako nevyhovující vzhledem ke svým zájmům.

„My jsme neměli na výběr vůbec nic, protože on vlastně nemůže nic dělat, i když teďka je ten kuchař jakoby, ne vyučený, ale on to dělat nemůže on nemůže nosit kastróly, jo nic těžkýho, takže on to prostě nemůže dělat.“

„Oni vlastně nemají výuční list, oni vlastně nemají noc, takže s tím je nevezmou, oni jsou jenom jako by zaučení, takže nemajou nic v ruce, oni tu školu zakončovali závěrečnou zkouškou ale bez výučního listu to je. „

„Říkám na tu prácu kdybych měla zvažovat na co, tak opravdu nevim.“

„No tam jedině by mohly jít do té prádelny, tak holky ale nechou jit, to my říkaj, že to radši budou doma.“

79

1.15.5 Návrh zlepšení oblasti uplatnění zdravotně znevýhodněných jedinců z pohledu rodičů Otázka č. 17: Máte nějaký návrh na zlepšení oblasti dalšího uplatnění zdravotně znevýhodněných jedinců, jak v oblasti informovanosti nebo vlastní realizace nabídek a možností začlenění do společnosti?

Všichni respondenti vyjádřili jistou nespokojenost se situací zaměstnávání jedinců se zdravotním postižením. Obecně si stěžovali na nedostatek nabídek a laxní přístup pracovníků úřadu práce, kteří by měli ve hledání vhodného uplatnění pomoci. Pro zlepšení této oblasti by navrhovali vybudování více zařízení typu chráněných dílen, kde by jedinci s mentálním postižením mohli trávit část dne, setkávali by se s lidmi, vyplnili by svůj volný čas, cítili by se prospěšní a měli by radost z případných výrobků své práce. Rodiče si také stěžovali na skutečnost, že kvůli péči o své děti nemohou sami najít práci, kterou díky tomu potřebují na zkrácený úvazek, proto jsem se setkala s návrhem, aby bylo otevřeno zařízení, kde by byl zaměstnán i rodič, čímž by se vyřešila problematická otázka dojíždění.

„Mělo by být tady těch dílen víc, je toho hrozně málo, protože opravdu tady v tom Kroměřížu je solidní tady pro ty děcka snád ta jedna, jinak je to vlastně celodenní pracovní režim tam, co si myslim, že je pro ty děcka takový drsný, protože oni nevydrží, říkám hodinku, dvě, to vidim aji když doma něco dělá, tak když to musí dělat dýl jako hodinu, tak už je to únavný“

„Já si myslim, že na té Barborce, když mají volný místo, že to je tam dobrý, jo že se o ně opravdu dobře starají, dělají pro ně prostě všechno. No je toho tady málo, nemůže se tam dostat každý.Jinak mě to velice vyhovuje, mě se to líbí, kdyby takových míst ale bylo víc pro tyhle děti, no.“

„No já nevim, mě příjde, že té práce je pro ně málo, mě by třeba i vyhovovalo, kdyby udělali nějaké dílny pro matky s těma děckama, protože když třeba němáme tolik let a nejdem do důchodu, abychom s těma děckama mohli být, aby zaměstnali nás třeba za míň peněz, ale abychom mohli být celý den s těma děckama tam, jako osm hodin 80

pracovních…,tady to se mi líbilo co otevřeli,tak to bylo jako takový dobrý, to se mi líbí právě, že když už ty děcka nemůžou, tak jsi jdou hrát, oni celých osm hodin tam nevydrží ani jedno, aď mi nikdo neříká, že děcko si stoupne ke keramice a dělá keramiku třeba čtyři hodiny, pak jde na oběd a dělá znovu, to žádný z těch děcek nevydrží“

81

1.16 SHRNUTÍ VÝZKUMU Výzkum byl proveden na vzorku deseti rodin s dětmi s mentálním postižením. Všechny rodiny pochází z okresního města Kroměříž nebo z blízkého okolí vzdáleného do 20 km. Město Kroměříž je pro všechny centrem nabídek dalšího vzdělávání možností pracovního uplatnění. Věkový průměr dětí je 22let a odvíjí se od s výzkumného záměru, kterým bylo zjištění možností socializace, která je zlomovým bodem v okamžiku ukončení středního vzdělání. Z výzkumného vzorku absolvovalo 20% dětí běžnou základní školu. Přesně 50% dětí vystudovalo devět let základní školy speciální podle vzdělávacího programu pomocné školy. Dalších 20% dětí vystudovala základní školu praktickou a zbývajících 10% náleží absolvování třídy rehabilitačního programu základní školy speciální. Z této skupiny tvoří 70% dětí respondentů, kteří mají pouze mentální retardaci a nejsou handicapováni jakýmkoliv druhem somatického postižení či jinou vadou. Rozložení stupňů mentální retardace je následující, 20% dětí má lehký stupeň mentálního postižení, 70% střední stupeň a 10% těžký stupeň mentální retardace. Při rozhodování o dalším uplatnění využilo 100% dětí možnosti následného vzdělávání v Praktické škole v Kroměříži. S dostatkem informací o následném vzdělávání bylo spokojeno 90% respondentů, zbývajících 10% si potřebné informace doplňovalo z vlastního zájmu. Po ukončení praktické školy byla hlavním činitelem v rozhodování kromě nabídek možností ještě dostupnost města a časové i finanční možnosti rodičů. V současné době je 40% z dětí respondentů v evidenci kroměřížského úřadu práce. Dalších 40% našlo uplatnění v ÚSP Barborka a zbylých 20% je v posledním ročníku praktické školy dvouleté. Pro absolventy praktické školy je nejvhodnější uplatnění v chráněných dílnách či jiném chráněném pracovišti. Město Kroměříž nabízí uplatnění prakticky pouze v jednom zařízení a tím je Ústav sociální péče Barborka, kde se jedinci mohou realizovat ve chráněných dílnách a nově otevřeném denním stacionáři. Tyto pracoviště jsou však velmi kapacitně omezeny a nejsou schopny pokrýt poptávku. Další možností je uplatnění v chráněných dílnách vybudovaných v bývalém průmyslovém centru města financovaných v rámci projektu Evropské unie. Tyto nejsou však opět z kapacitních důvodů pro všechny dostupné. O těchto možnostech se 40% respondentů dozvědělo od pracovníků své původní základní školy, dalších 40% respondentů se tuto možnost dozvědělo od pracovníků praktické školy, kde si však ztěžovali na nedostatečné informace a včasnost jejich podání. Zbylých 20% bylo informováno o 82

možnosti uplatnění v chráněných dílnách pracovníkem úřadu práce. Úroveň socializace také závisí na schopnosti sebeobsluhy a míry soběstačnosti, která bývá u jedinců s mentálním postižením narušena. Ze zkoumaného vzorku tvoří 20% děti, které trpí pouze lehkým stupněm mentální retardace a jejich sebeobsluha a soběstačnost není prakticky narušena a je na velmi dobré úrovni. Další skupinu 60% tvoří děti, kteří spadají do pásma střední mentální retardace a u těchto je soběstačnost velice individuální, ale potřebují při většině činnostech dohled a větší či menší pomoc. Zbývajících 20% jsou děti v pásmu těžké mentální retardace a děti s kombinovaným postižením, které potřebují pomoc daleko větší než ostatní. Obecně potřebuje při pracovních činnostech 80% dětí ze zkoumaného vzorku dopomoc a vedení. Všichni respondenti vyjádřili jistou nespokojenost se situací zaměstnávání jedinců se zdravotním postižením. Obecně si stěžovali na nedostatek nabídek a laxní přístup pracovníků úřadu práce, kteří by měli ve hledání vhodného uplatnění pomoci. Pro zlepšení této oblasti by navrhovali vybudování více zařízení typu chráněných dílen

83

ZÁVĚR Cílem této diplomové práce bylo zmapovat možnosti dalšího vzdělávání a pracovního uplatnění jedinců s mentálním postižením v místě mého bydliště, Kroměříži. Tyto možnosti jsou totiž zásadním předpokladem pro dobrou socializaci, začlenění jedince s jakýmkoliv druhem zdravotního postižení do společnosti. Celou problematiku jsem zkoumala z pohledu odborné literatury a subjektivních zkušeností rodičů, jejichž dítě má určitý stupeň mentálního postižení, a kteří v současné době řeší náročnou situaci jeho dalšího uplatnění. V teoretické části jsem se zaměřila na systém speciálního školství pro děti s mentálním postižením od předškolního vzdělávání až po vzdělávání celoživotní, které se stává i u této skupiny jedinců velice žádoucí a prospěšné, neboť dále rozvíjí, nebo alespoň udržuje jejich získané dovednosti. Předpokládala jsem vysokou úroveň speciálního základního školství a to se mi i potvrdilo. Dále jsem se snažila komplexně postihnout problematiku mentální retardace a jak tato ovlivňuje osobnost jedince a jeho práceschopnost. Svou pozornost jsem zaměřila na oblast zaměstnávání jedinců se zdravotním postižením a na možnosti pracovního uplatnění těchto jedinců. Zjistila jsem jaké jsou reálné možnosti a nabídky zařízení ve městě Kroměříži a jaké projekty na podporu osob se zdravotním postižením se zde v současné době realizují. Na závěr teoretické části jsem sama nabyla nových poznatků o Evropských strukturálních fondech a Národní radě pro zdravotně znevýhodněné občany ČR, které významně zasahují do celé této problematiky. Z praktické části vyplynulo, že oblast pracovního uplatnění ještě není na příliš vysoké úrovni, jako např. speciální školství. Tato situace se zdá být způsobena nedostatkem nabídek,

alespoň

v Kroměříži

a

špatnou

provázaností

středního

vzdělávání,

informovanosti a následného pracovního uplatnění. Mám pocit, že i přes možnosti, které nabídne společnost jedincům s mentálním postižením, zůstává tíha péče o tyto jedince na rodičích a rodině. Je velice žádoucí, aby tito jedinci měli pracovní uplatnění, které je pro ně nejen vyplnění volného času, ale zároveň plní funkci rehabilitační, terapeutickou a pro rodiče má význam v podobě úlevy, jelikož lidé s mentálním postižením se vývojově zastaví na určitém stupni a péče o ně tedy zůstává stejně náročná.

84

Na závěr je nutné dodat, že zkoumaný vzorek není reprezentativní vzhledem k malému počtu respondentů a způsobu jeho výběru, a nelze tudíž jeho výsledky zevšeobecnit. Stačí nám však k tomu, abychom si vytvořili představu o problematice uplatnění jedinců s mentálním postižením ve společnosti.

85

LITERATURA Knižní publikace ARNOLDOVÁ, A. Vybrané kapitoly ze sociálního zabezpečení, II.část – Sociální péče. Praha: Karolinum, 2004. 504 s. ISBN 80-246-0875-8 BARTOŇOVÁ, M.; PIPEKOVÁ, J.; VÍTKOVÁ, M. ed. Integrace handicapovaných na trhu práce v mezinárodní dimenzi. Brno: MSD, 2005. 201 s. ISBN 80-86633-314 GAVORA, P. Úvod do pedagogického výzkumu. Brno: Paido, 2002. 207 s. ISBN 8085931-79-6 FERJENČÍK, J. Úvod do metodologie psychologického výzkumu. PRAHA: Portál, 2000. 255 s. ISBN 80-7178-367-6 FRANČEOVÁ, E. Deník mého syna. Nebyl jsem vyřazen ze života. Praha: Ústav pro informace ve vzdělávání, 2002. 106 s. ISBN 80-211-0418-x CHVÁTALOVÁ, H. Jak se žije dětem s postižením. Praha: Portál, 2001. 182 s. ISBN 80-7178-588-1 KERROVÁ, S. Dítě se speciálními potřebami. Praha: Portál, 1997. 165 s. ISBN 807178-147-9 KRHUTOVÁ, L, a kol. Občané se zdravotním postižením a veřejná správa. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 2005. 268 s. ISBN 80-244-1168-7 KUBOVÁ, L. Speciálně pedagogická centra. Praha: Septima, 1995. ISBN 80-8580142-6 MATĚJČEK, Z. Dítě a rodina v psychologickém poradenství. Praha : SPN, 1992. 223 s. ISBN:80-04-25236-2 MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Praha: H-H, 1992.161 s. ISBN 80-85467-42-9 MICHALÍK, J. Škola pro všechny aneb Integrace je když…. Vsetín: ZŠ Integraf, 2002. 55 s. ISBN 80-238-9885-X NOVOSAD, L. Základy speciálního poradenství. Praha: Portál, 2000. 159 s. ISBN 807367-174-3 OPATŘILOVÁ, D, ed.. Pedagogicko-psychologické poradenství a intervence v raném a předškolním věku u dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Brno: Masarykova universita, 2006. 292 s. ISBN 80-210-3977-9 86

PREVENDÁROVÁ, J. Rodina s postihnutým dieťaťom. Nové Zámky: PSYCHOPROF, 1998. 132 s. ISBN 80-967148-9-9 RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika.

Olomouc:

Univerzita Palackého, 2003. ISBN 80-244-0646-2 ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2006. 198 s. ISBN 80-7367-060-7 TITZL, B. Postižený člověk ve společnosti. Praha: Pedagogická fakulta UK, 120 s. ISBN 86039-30-7 VÁGNEROVÁ, M., HADJ-MOUSSOVÁ, Z., ŠTECH, S. Psychologie handicapu. Praha: KAROLINUM 2001. 230 s. ISBN 80-7184-929-4 VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 1999. 444s. ISBN 80-7178-496-6 VÍTKOVÁ, M. Somatopedické aspekty. Brno: Paido, 1999. 144 s. ISBN 80-85931-69-9 VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 2004. 463 s. ISBN 80-7315-071-9 VÍTKOVÁ, M. ed. Integrativní školní (speciální) pedagogika. Brno: MSD, 2003. 248 s. ISBN 80-214-2359-5 VÍTKOVÁ, M. a kol. Integrativní speciální pedagogika. Brno: Paido, 1998. 181 s. ISBN 80-85931-51-6 ZELINKOVÁ, O. Pedagogická diagnostika a individuální vzdělávací program. Praha: Portál, 2001. 256s. ISBN 80-7178-544-X

Další zdroje SKYBOVÁ, K. Raná péče u dětí se zrakovým postižením, bakalářská práce. Brno: MU, 2005, 115 s. Vzdělávací program pomocné školy a přípravného stupně pomocné školy. Praha: Septima, 1997. ISBN 80-7216-030-3 Vzdělávací program zvláštní školy. Praha: Septima, 1997. ISBN 80-7216-025-7 Vyhláška 73/2005 Sb. O vzdělávání žáků, dětí a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků s studentů mimořádně nadaných Domovní řád Ústavu sociální péče pro mentálně postižené dospělé občany Barborka Provozní řád Ústavu sociální péče pro mentálně postižené dospělé občany Barborka

87

Internetové zdroje

88

RESUMÉ Diplomová práce se zabývá tématem socializace jedinců s mentálním postižením. Tato socializace spočívá v přípravě a pracovním uplatnění jedinců s mentálním postižením po ukončení povinné školní docházky. Celá tato problematika je zkoumána z pohledu nabídek a možností města Kroměříž. V teoretické části je popsán systém speciálního školství pro tyto jedince, problematika mentálního postižení a jeho vliv na celou osobnost, problematika pracovního uplatnění a zaměstnávání těchto jedinců, popis kroměřížského regionu, jeho významných organizací a institucí, které se věnují jedincům s mentálním postižením a projekty, které se zde v současné době realizují. Závěrečná kapitola je věnovaná Evropským strukturálním fondům a Národní radě pro zdravotně znevýhodněné občany ČR. Praktická část vyhodnocuje osobní zkušenosti rodičů, jejichž dítě má od narození určitý stupeň mentální retardace, z období od ukončení povinné školní docházky po dobu přibližně dalších pěti let, kdy se rozhoduje o jejich profesní přípravě a pracovním uplatnění.

89

RESUMÉ The Diploma Thesis deals with the topic of the socialization of people with mentally handicap. This socialization consists in the preparation and occupational practise of people with mentally handicap after their ending of school attendance. These problems are investigated from the point of view of the occupation’s offerings and possibilities in the town Kroměříž. The special educational system for handicapped people and the problems of the mental handicap and its influence on the whole personality are described in the theoretical part. The problems of occupational practise and employment of mentally handicapped people are discussed there too. The theoretical part deals with the description of the region of Kroměříž, its significant organizations and institutions that take care of mentally handicapped people and that design many project that are realized nowadays. The last chapter deals with the European structural stocks and the National counsel for health disadvantaged people in the Czech Republic. The practical part analyses personal experience of parents, the children of which have been mentally handicapped since their birth. The research deals with the term of five years after their ending of school attendance. This is the time when they make a decision about their occupational preparation and occupational practise.

90

PŘÍLOHY

91

Seznam škol a školských zařízení ve městě Kroměříž Dostupné z WWW

Seznam základních škol •

Církevní základní škola

Adresa - Velké náměstí 49/43, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 335 531, Fax - 573 335 855, E-mail - [email protected] •

Základní škola a Mateřská škola při zdravotnickém zařízení

Adresa - Havlíčkova 1265/50, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 343 400, E-mail [email protected] •

Základní škola a Mateřská škola speciální

Adresa - Františka Vančury 3695/2, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 338 534, E-mail [email protected] •

Základní škola Oskol, Kroměříž, příspěvková organizace

Adresa - Mánesova 3861/5, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 331 199, E-mail [email protected] •

Základní škola praktická a Základní škola speciální Kroměříž

Adresa - 1. máje 209/14, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 338 882, 573 331 961, 573 338 680, Fax - 573 331 961, E-mail - [email protected] •

Základní škola Slovan, Kroměříž, příspěvková organizace

Adresa - Zeyerova 3354/2, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 331 690, Fax - 576 669 465, E-mail - [email protected] •

Základní škola Zachar, Kroměříž, příspěvková organizace

Adresa - Albertova 4062/8, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 342 583, Fax - 573 335 122, E-mail - [email protected] •

Základní škola Zámoraví, příspěvková organizace

Adresa - Švabinského nábřeží 2077/27, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 339 461, Email - [email protected] •

Základní škola, Kroměříž, Komenského náměstí 440

Adresa - Komenského náměstí 440/2, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 338 228, E-mail [email protected] •

Základní škola, Kroměříž, příspěvková organizace

92

Adresa - U Sýpek 1462/2, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 338 164, E-mail [email protected]

Seznam středních odborný škol a středních odborných učilišť •

Centrum odborné přípravy technické

Adresa - Nábělkova 539, 767 01, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 335 211, 573 335 212, 573 335214, Fax - 573 335 215, E-mail - [email protected] •

Obchodní akademie

Adresa - Obvodová 3503/7, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 341 639, Fax - 573 338 636, E-mail - [email protected] •

Odborné učiliště a Praktická škola Kroměříž

Adresa - Mánesova 3880/3, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 344 960, E-mail [email protected] •

Střední podnikatelská škola a Vyšší odborná škola, s. r. o.

Adresa - Tovačovského 337/9, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 343 932, 573 343 942, 573 335 929, E-mail - [email protected] •

Střední zdravotnická škola, Kroměříž

Adresa - Albertova 4261/25a, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 339 576, 573 337 779, Fax - 573 338 353, E-mail - [email protected] •

Střední škola hotelová a služeb

Adresa - Na Lindovce 1463/1, Kroměříž 767 01, Telefon - vrátnice 573 504 511, ředitel 573 504 501, Fax - 573 504 555, E-mail - [email protected], [email protected] •

Tauferova střední odborná škola veterinární Kroměříž

Adresa - Koperníkova 1429/22, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 338 932, Fax - 573 338 932, E-mail - [email protected] •

Vyšší odborná škola pedagogická a sociální a Střední pedagogická škola, Kroměříž

Adresa - 1. máje 221/10, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 330 523, Fax - 573 330 523, E-mail - [email protected] •

Vyšší odborná škola potravinářská a Střední průmyslová škola mlékárenská, Kroměříž

Adresa - Štěchovice 1358/16, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 334 936, E-mail [email protected] 93

Seznam školských poradenských zařízení •

Speciálně pedagogické centrum

Adresa - Františka Vančury 3695/2, 767 01, Kroměříž 767 01, Telefon - 573 345 236, E-mail - [email protected] •

Pedagogicko – psychologická poradna

Adresa - Jánská 9, 767 01 Kroměříž,

Telefon -

573 338 949, E-mail -

[email protected]

94

Obr. č. 1: Struktura systému poradenských služeb v České republice Dostupné z WWW

95

48

Do 18 let

50885

718

47757 53508

5308

20-24

71327

1036

613

25-29

293

5

Plně invalidní

695

30-34 58769

806

Částečně invalidní

12265

225

Osoby zdravotně znevýhodněné

1833

39

Abs. VŠ do 30 let

5848

110

Ženy-těhotné, kojící, matky 9m

53005

693

Osoby pečující o dítě do 15 let

44713

535

35-39

45411

570

40-44

46287 63201

511 800

Věková struktura

430474

45-49 50-54

51515

588

55-59

8278

66

60-64

165

1

Nad 64

OZP

Z toho

Osoby 39,8

39,2

Průměrný

96

věk

7818

30

potřebující zvláštní pomoc

Tab. č. 4: Struktura uchazečů evidovaných na úřadu práce za první čtvrtletí roku

5846

celkem

2007 v Kroměříži (dostupné z WWW < http://portal.mpsv.cz/sz/stat>)

Do 19 let

Kroměříž

211

Celkem

ČR

Kromě

říž

Celkem

ČR

18754

Kroměříž

Celkem

ČR

0

Bez vzd.

2146

6

Neúplné zákl. vzděl.

135560

1241

Zákl. vzděl.

400

7

Nižší střední vzděl.

9385

137

Nižší střední odborn. vzděl.

172483

2364

4001

70

Stř. odb. vzd. s výuč.listem Stř. a stř. odb. bez mat. a výuč. listu

12467

152

USV

16436

189

USO s výuč. a mat.

60348

928

USO s mat. bez vyuč.l.

2166

30

Vyšší odbor.vzd.

1746

30

Bakal. vzd.

12162

150

VŠ

425

4

Doktor. Vzd.

Vzdělanostní struktura

97

749

Otázky použité v rozhovoru s respondenty výzkumné části

I, Základní údaje o dítěti a rodině 1, Kolik je Vašemu dítěti v současné době let? 2, Kde bydlíte, jak je vzdálené město Kroměříž a je pro Vás případné dojíždění problémem? 3, Jak zní lékařská diagnóza Vašeho dítěte, jaký je stupeň mentálního postižení? Je mentální postižení kombinováno ještě s jiným druhem postižení?

II, Základní vzdělávání 4, Jakou základní školu jste navštěvovali? 5, Jak jste zvažovali další uplatnění po ukončení posledního ročníku základní školy? 6, Jak jste byli informováni o možnostech následného vzdělávání či pracovního zařazení po ukončení základní školy?

III. Profesní příprava 7, Jaké jsou nabízené a reálně dostupné možnosti uplatnění v místě bydliště? 8, Jak jste zvažovali další uplatnění po ukončení Praktické školy? 9, Kde jste tyto informace získali, od koho? 10, Máte pocit, že pro Vás byly tyto informace dostačující? 11, Máte pocit, že jsou nabídky dalšího zařazení do vzdělávacího či pracovního procesu v místě Vašeho bydliště dostačující? 12, Chybí Vám některá z možností uplatnění o které víte a která není dostupná v místě bydliště?

IV. Osobnostní charakteristika dítěte související s profesním zařazením 13, Do jaké míry je Vaše dítě samostatné v sebeobslužných činnostech, v pracovních činnostech, jakou míru podpory a vedení další dospělé osoby potřebuje? 14, Jaký typ pracovní činnosti mu lépe vyhovuje: práce v kolektivu, individuální činnost, v kontaktu s lidmi?

98

15, Jaký typ pracovní činnosti mu lépe vyhovuje: jemná ruční práce, těžší tělesná práce, intelektuální činnost? 16, Brali jste v úvahu tyto skutečnosti při výběru dalšího vzdělávání či pracovní činnosti?

V. Návrh zlepšení oblasti uplatnění zdravotně znevýhodněných jedinců z pohledu rodičů

17, Máte nějaký návrh na zlepšení oblasti dalšího uplatnění zdravotně znevýhodněných jedinců, jak v oblasti informovanosti nebo vlastní realizace nabídek a možností začlenění do společnosti?

99

Rozhovor č.1 Základní údaje o dítěti: věk, místo bydliště, druh a stupeň postižení Radek, 23 let, Kroměříž, středně těžká mentální retardace, hydrocefalus (zavedený shunt, který způsobuje špatné držení těla)) Jakou má Radek lékařskou diagnózu? No on je mentálně postižený… i fyzicky, protože on měsíc po porodu chytl zánět mozkových blan, takže on má tady takový stroječek v hlavě a z toho mu jde hadička do břicha, a tomu se říká šant (schunt),jemu ta hadička když má v hlavě vodu, tak mu tam teda z toho odtíká. Tělesně je to teda tak, že ho nikdo nesmí…bolí ho teda v zádech strašně, protože ta hadička mu to táhne, a nesmí ho nikdo bouchnout ani po hlavě ani do břicha, protože to by byl průšvih. No a mentálně…no je jinej, prostě je jiný jak ostatní děti. Znáte hodnotu IQ? No byly jsme na testách ale já to nevim Jakou základní školu jste navštěvovali? No na základní školu chodil napřed na Slovan, tam ho potom předělali na Palackou školu, protože tam byli dyslektici a on není dyslektik, on byl na matematiku špatný, takže ho vzali tam, no a potom skončil tady na Oskoli, prošel celou základní školu. Měl individuální vzdělávací plán? No můžu říct, že všichni učiteli nám vycházeli strašně moc vztříc, jo jinak by skončil ve škole pro ty, jak se to řekne, ve zvláštní škole. Navrhovali vám umístění do zvláštní školy? Ano navrhovali nám to, ale já jsem na to nepřistoupila, já jsem nechtěla, takže on zůstal tam kde byl. Navštěvovali jste pedagogicko-psychologickou poradnu? Tam jsme chodili pravidelně, k paní doktorce Skaličkové, jestli jí znáte, jestli vám to něco říká, no tak tam jsme chodili a ona říkala, ne nikam ho neposílejte, on to zvládne, tu základní školu. No ale byla to hrozná práca, jsme se učili každý den snad tři čtyři hodiny denně, tak jsme to zvládli no. On tu školu nevystudoval, on ju prošel, V jaké jste skončili třídě? No skončili jsme v deváté třídě. Jak jste se rozhodovali potom, po ukončení základní školy? Tak potom přešel do tady té školy, jak učila maminka, do praktické třídy chodil, tak jsme byli tři roky, Kdo vám tuto školu doporučil? To jsem měla zase hrozný štěstí, protože ke mně paní řiditelka chodila do kosmetiky a já jsem jí poprosila, jestli by ho tam nevzala. A ona řekla že ano, že ho tam vezmou. No nebylo to s ním jednoduchý, ale prostě to udělal ty tři roky, výuční list nemá, má jenom záuční, Jak jste informovaní o možnostech tady v Kroměříži? Já jsem všechno zvažovala, potom když odešel z té školy, tak byl půl roku doma, protože jsem nemohli nic sehnat, a potom mě doporučila jedna paní učitelka na Barborku, takže on je v tom ústavu, takže on tam dojíždí autobusem na osm hodin, Jsou v Kroměříži i jiné možnosti kromě, ÚSP Barborka, kam Radek chodí? No tehdy tady nebylo vůbec nic, ale teďka už je těch možností víc, ale já jsem ráda že už je tam, takže já už nehledám vůbec nic. Máte pocit, že jsou nabídky uplatnění pro tyhle děti v Kroměříži dostačující? Já si myslim, že tady není vůbec..skoro žádný nabídky, ta Barborka jo, ta je perfektní, pak je tady něco ve Ztracené ulici, ale tam se chodí tak na dvě tři hodinky denně, no a tam matka neví, jak dlouho tam to dítě bude. Tak já jsem volila toto, on tam dostane snídani, oběd svačinu, takže já jsem tady v klidu a můžu pracovat do pěti hodin, příjdu dom a on už je doma, a čeká na mě

100

Chybí Vám některá z možností uplatnění o které víte a která není dostupná v místě bydliště? No já vim, že je něco dobrýho ve Zlíně, ale on tam dojíždět do Zlína nebude, on by to nezvládl, Jaký je to typ zařízení? No je to pro ty mentálně postižený,to jsou takový chráněný dílny Do jaké míry je Radek samostatný v sebeobslužných? Samostatný moc není, neumí si ostříhat ani nehty, neumí si umýt ani hlavu, jo pořád mě potřebuje, já jsem s ním musela desetkrát jet autobusem aby vědět jak tu kartu tam má přiložit, teď to teda zvládá, jezdí už sám, ale je s ním práca hrozná, Při práci, kterou teď vykonává, potřebuje dohled nebo pomoc další osoby? Ne to nepotřebuje dohled žádnej… V Kroměříži není žádná chráněná dílna? To je na té Barborce jenomže protože měli vybrat tři děti, Evropská unie to navrhla, kteří budou pracovat v těch chráněných dílnách a Radkovi vybrali dělat vrátnýho, tak Radek sedí od půl osmé do půl čtvrté na té vrátnici a nudí se, musim vám říct, že on tam nechodí rád, on říká mami mě přišli dvě tři návštěvy, tak to je hrůza Zvažovali jste po základní škole na co je šikovný, na co by se hodil? My jsme neměli na výběr vůbec nic, protože on vlastně nemůže nic dělat, i když teďka je ten kuchař jakoby, ne vyučený, ale on to dělat nemůže on nemůže nosit kastróly, jo nic těžkýho, takže on to prostě nemůže dělat Jaký typ činnosti mu vyhovuje. Nějaká jemná ruční práce například? To vůbec ne, on tu motoriku má špatnou, on než ho dali na tu vrátnici pracoval… jako keramiku dělali, jo a takový ty lehký práce to on zvládl, ale jinak…ne on toho prostě moc nezvládne Jak jste zvažovali další uplatnění po té Praktické třídě? Tak vám říkám, on po té praktické byl doma, protože jsem nemohla nic sehnat, takže nic jako nedělal, no a potom mě ta jedna paní učitelka říkala, že se tam uvolnilo jedno místo, tam je to takový těžký tam je toho moc, těch dětí, a ona říká, jedno místo je tam volný, přihlaste se, no tak jsem tam Radka přihlásila a od té doby tam je. Máte nějaký návrh na zlepšení této oblasti uplatnění těchto dětí? Já si myslim, že na té Barborce, když mají volný místo, že to je tam dobrý, jo že se o ně opravdu dobře starají, dělají pro ně prostě všechno. No je toho tady málo, nemůže se tam dostat každý.Jinak mě to velice vyhovuje, mě se to líbí, Radkovi se tam teď sice nelíbí, protože tam nemá co dělat že, sedí na té vrátnici jenom a hledí a zapisuje ty návštěvy, on mi říká, mami mě to tam teďka už nebaví, no ale nevim, kde bych ho jinde dala, jo asi tak Myslíte že je dobrá informovanost těchto možnostech, že se ty informace dostanou k rodičům? No tak já tady dělám hodně zákaznic, které mají postižené děti a informovaný jsou dost, oni se o to taky starají a říkají..je to na té Barborce, dneska mi zrovna jedna zákaznice volala, že dává od 1. dubna kluka taky na Barborku, je tam je nějaký stacionář teďka nový, takže tam prý budou vyrábět mýdla, svíčky a já nevim co, takže jestli tam nechceme přejít, já říkám, no tak budu o tom uvažovat, nevim, to je dneska nová informace pro mě… Mám pocit, že se ti rodiče ale musí sami zajímat, že? To víte že jo, rodiče jsou chudáci, s postiženýma děckama…No úřady vám neporadí vůbec nic, mě kdyby tady zákaznice neporadila co a jak, tak nevím nic Když jste se obrátili ve škole na někoho, poradili vám? Taky ne, taky ne…tam jako každém dělal takovýho mrtvého brouka no, a říkám, mě vždycky pomohli lidi, kteří sem chodí a kteří mi řekli, musíte jít tam a tam a tam si to zařiďte, tak to bylo pro mě takový…no jsem ráda, že mi pomohli,my jsme ani nevěděli, že má nějaké dávky, to nám doktor neporadil, a potom mi říká tady jedna doktorka, on nebere dávky?Říkám ne.., ale vždyť vy na to máte nárok..neporadí vám nikdo nic, pokud se o to sama neinformujete, my jsme přišli o hrůzu peněz jenom tím, že já jsem to nevěděla, že na to mám nárok…a invalidní důchod to samý, my jsme ve dvaceti, měl dvacet jedna roků, jsme byli u

101

doktorky a ona říká, on nebere invalidní důchod? Já říkám, no mě to nikdo neporadil, od osmnácti let ho měl brat, opravdu tady toto je špatný, tento systém je na toť toto špatný, já nevim, jestli to necudou poradit ti doktoři nebo.. Myslíte, že by tyto informace měli přijít od doktorů? Ano , měli by to říct, měl by říct doktor, tak teďka má osmnáct roků, má nárok na invalidní důchod, tak si to běžte vyřídit, mě to neřekla ta doktorka, mě to řekla za tři roky až jiná doktorka až jsme přestoupili k dospělé, ta děckařka ne, tak jsem ztratili zase tři roky peníze, jo a to bylo u nás pořád, protože já to nevim Jaký typ pracovní činnosti Radkovi lépe vyhovuje: práce v kolektivu, individuální činnost, v kontaktu s lidmi? ¨To právě nikdo neví, on Radeček je takovej…dneska ho něco baví a zítra ho to nebaví, asi tak..tak napřed ho to bavilo v těch dílnách, pak ho to nebavilo Je šikovný teda na tu ruční práci? Tak šikovný, udělal co mu řekli, ale že by byl nějak moc šikovný, to ne, to za něho to tam dodělávala paní učitelka, nebo jak se jim tam říká, to nevim…ale prostě Radek není doděťka prostě samostatný, soběstačný, je na mě závislý…asi tak Jaký typ služby nebo zařízení by vám teda ještě mohlo pomoci? To mě právě ulehčuje ta Barborka, jo protože on sedne v sedm hodin ráno na autobus, on tam dojede, a ve čtyři dojede dom, a já vim, že je o něho postaraný, akorád špatný je to, že on každýmu věří..už ho několikrát okradli, obrali cikáni, no takže on je takovej, že každýmu moc věří, takže já každý den trnu hrůzou, jak přijede, jestli vůbec přijede, je to hrozný…

102

Rozhovor č. 2 Základní údaje o dítěti: věk, místo bydliště, druh a stupeň postižení Michalka, 19 let, Downův syndrom, středně těžká MR Jakou navštěvovala Michalka základní školu? Hned tady na začátku města doprava, tam byla myslim školka nebo něco mám dojem, je tam pekárna tak hned za tou pekárnou…když jedu od Brna tak jedu hned doprava jak vjedu do Kroměříže… Na tu speciální základní školu? Jo na tu speciálku, tam chodila od druhé třídy hned,do první chodila do Kojetína, to byla taky speciální, jenomže spíš tak pro cikány, takže ona tam byla taková slabší oni jsou slabý, ale nejsou hloupý Podle jakého vzdělávacího programu jste se učili? Tak to je speciální program, to oni mají udělané speciálně pro ty děti v té třídě. Dělali jste s Michalkou testy inteligence? Určite, my jsme jezdili do Prostějova každém rok, aji ve škole,aji ta škola jim to dělala raky ta základka Znáte hodnotu IQ? Ježiš, tak to nevim.. Neznáte tu hodnotu alespoň přibližně? Nevim, mám to někde doma napsaný….ale ono je to hrozně těžký, ona když chodila do toho Prostějova, tak ta psycholožka ji vůbec neznala, my jsme tam přišli a ona řekla…nebudu nic říkat, ona od mala je taková, nevim …už tady v té škole ju třeba znali i ta psycholožka Tak jste navštěvovali to speciálně pedagogické centrum? No do Prostějova, to jsme chodili jenom k psycholožce, ale tady chodila ta psycholožka do školy, ona tam přišla a vždycky si ji tam zavolala, to bylo ale tak, že s tím museli souhlasit rodiče… Víte v jakém pásmu mentální retardace se pohybuje? Ona měla těžký, ale pak jí uznali střední…jak začala chodit…no kdysi nám uznali, že není vůbec postižená, aby nám nemuseli nic dat, já jsem na ní vlastně nic nebrala celý leta, až těď na ni beru Jak dlouho jste chodili do základní školy? Devět, no devět, první ročník jsme chodili do Kojetína, rok a půl vlastně a pak jsme přestoupili od té druhé půlky druhé třídy jsme přestoupili sem Když jste končili poslední ročník základní školy, radil se s vámi někdo co dál? Ano ten učňák tady, to nám našla škola Kdo konkrétně to s vámi probíral? Paní učitelka třídní se o to zajímala, a to tam má na starosti ta D.F., ta je přes to, tak ta tam s náma i byla, my jsme prošli celou školu, a oni uznali jestli se to děcko hodí nebo nehodí, tam je vlastně jenom jedna třída jako pro ně, třídečka malá, teď jich je tam vlastně jenom sedm. Nabídli vám kromě této Praktické školy ještě něco jiného? No ještě nám nabízeli, ona mohla jít i do Brna, a pak ještě myslim Zlín tam byl, ale to bylo daleko a to byli internátní školy Jak jste zvažovali tyto nabídky? No my jsme o tom ani moc neuvažovali, protože tohle bylo nejblíž a bylo to…že ta třída byla taková speciální …ještě jsme byli v Prostějově, Prostějov ještě byl taky k mání, tam jsme byli taky s tou Danou, tam byla taky bezvadná škola, taky třída pro tyto děti a podmínky byly výborný, byli jsme aji ve třídě a děcka měli…třeba kdo co znal,tak měl sešit tam měl napsaný do jakého stupněpatří, vlastně takhle to měli rozdělený, i ta třída moc pěkná, tam se mi to teda líbilo. Ten Prostějov je od nás tak třiadvacet kilometrů

103

Tyhle prohlídky vám tedy všechny zprostředkovala ta základní škola? Ano, to mě všechno zařídila ta základní škola a tam se mnou byla Dana taky, ano ta to všechno organizovala A ona tam měla jakou funkci ve škole? Ona tam byla nějaká poradkyně, tak spíš radila ty školy, a pak mě radila i ten učňák tady Měli jste tehdy pocit, že se vám věnují dostatečně a že máte dostatek informací? Ano, i v té škole si myslím, že se těm děckám věnovali dobře Nepotřebovala jste si sama vyledávat některé informace? Ne…na co jsem se zeptala, tak na to mi bylo odpovězený vždycky a byli ochotní, říkám aji se mnou jeli, ta Dana se mnou byla i v tom Prostějově i tady Na jakou školu jste tedy nastoupili po základní škole? No to jsme nastoupili na tu Praktickou školu, to je dvouletka a Michalka teď vlastně bude odcházet, teď je tam druhej rok a měla by dělat teď zkoušky Jakým způsobem mají tuto školu ukončenou? To maj ukončený zkouškami, normální zkoušky, ale Michal a ona z toho budou vyloučeni, no nebudou ji dělat, budou mít jenom napsaný…oni dostanou jenom nějaký vyjádření a vysvědčení, vyjádření jak vlastně v té škole byli a vysvědčení normálně na konci roku Jak zvažujete co po této Praktické škole? No to právě nevim no….nevim, jsem ne, protože já tady prácu nemam, jsem asi ne… A tady by přicházela v úvahu Barborka, nějaké ty chráněné dílny? Ano ty chráněný dílny no… Víte i o jiných pracovištích, kde by se mohla Michalka uplatnit v okolí? Tak já jsem se o nic jiného nezajímala, protože když jsem..někdo mě něco, tak to bylo na celý den práca a to by ona nezvládla. Tak to bylo právě dobrý, to byla právě jediná, která mi tak pasovala, že se tam chvílu dělalo, když děcka už nechtěli, tak si šli hrát, hráli třeba nějaký hry nebo něco, pak si třeba poobědvali a odpoledne šli zase chvilu dělat, byla tam myslim ta keramická dílna, šití tam bylo, já ani nevim, co všechno mi ta Dana říkala, taky spíš prostě škola hrou. A tuhle možnost jste zavrhli kvůli časové stránce toho dojíždění? Kvůli tomu dojíždění no určitě A v místě vašeho bydliště žádné uplatnění pro Michalku není? Ta,m nabídky nejsou, tam vůbec nic, tam akorát jsou dva ústavy, a to je Tamaro ty děti ústavní, a ty jsou jako silnějš postižení, naše Michalka je nemá ráda, oni jí prostě vadijou….no zatím neuvažujeme o ničím, možná časem kdyby se někde něco udělalo Jaký typ zařízení o kterém víte, že by vám vyhovoval a není v místě vašeho bydliště? Tak není nic, možná Prostějov má něco, ale to nevim a to je všechno daleko… A kdyby byla třeba poblíž chráněná dílna, tak to by vám vyhovovalo? No určitě, určitě jo, kdyby to bylo blízko, co já vim tak do těch pěti, šesti kilometrů, tak tam bych ju teda vozila, tady je to vlastně patnáct a to je moc, já projedu šedesát kilometrů jenom sem, protože já ju ráno dovezu jedu dom, a pak pro ni zase přijedu, takže to je hrozně moc.. Jak je Michalka samostatná? Jak je samostatná? Tak samostatná jako kolem sebe je, sebeobsluha je tam to jsem ju všechno naučila, aji tak když má ty svoje dny, tak se dokáže o sebe postarat, poumývat pěkně jako sama to už se ani neptá, ví co kde má A v takových těch pracovních činnostech je také samostatná? No je ale musí se postrčit, potřebuje poradit, potřebuje tu motivaci, ona je takovej zhniloň

104

Jak je šikovná na jemnou ruční práci? Ona třeba ráda maluje, vymalovává…to má toho malého ,on má tři a půl, to maj omalovánek všelijakých…pak ona hrozně ráda čte, ona je čtenářka, ona čte velice pěkně, takže se baví vymalováváním, čtením..ale tak domácí práce dělá taky, jako musí, já nevim třeba jako takový vysaje si v pokoji, zanese psovi,co jí řeknu tak udělá ,poutírá nádobí… Kdyby měla možnost dostat se na nějaké chráněné pracoviště, jaká činnost by jí vyhovovala? No na dlouhou dobu vůbec, to ona by dělala tak možná hodinu, dvě,to by ju bavilo.. Spíš by jí vyhovovali nějaké ruční práce? Já nevim, to asi taky ne…ona tak ráda pouklízí asi, uklízečku by šla dělat..to ona vyšmejdí kdejakém kout, uklízení to jo, to ona podělá i po obědě, když pojíme, tak posbírá talířky, ide umeje, utře , to jako tak domácí práce ju bavijou no…ona je šikovná, ale to dalo taky práce… Vyhovuje jí spíš samostatná práce, nebo v kolektivu? Ona spíš je takovej samotář, je…je spíš samotář, ona mezi nama jako je, ale zaleze si do pokojíčka, tak je tam ráda sama Takže i při té pracovní činnosti by jí lépe vyhovovala nějaká samostatná práce? Ona by spíš dělala sama ano, já vim, třeba když chodili do té keramiky ve škole, tak pan učitel jí na to nemohl ani šáhnout, ona si to udělal jak chtěla, on říkal, já bych ju tolikrát tak opravil..ne Ale učení a tak to má všechno v pořádku, naskládaný, nalajnovaný, v pokojíčku všechno tam kde co má, tak když jí tam třeba vleze ten od dcery malej, tak to okamžitě pozná, je velice pořádná, to ona se vysleče, poskládá, pozapíná, pouklízí, to jako je, sebeobsluha je tam stoprocentní… Brali jste tyto její schopnosti a dovednosti, když jste zvažovali její další uplatnění? To ona zas na další uplatnění, já nevim..ta práca…já nevim, ona tak ráda snad jen uklízí,nebo někemu něco, třeba kdyby měla někemu něco doníst,nebo kolem někeho se starat…tak to jo, ale nějaká ta keramika nebo tak, to nevim jak dlouho by to vydržela, asi moc dlouho né..ale tak třeba hry to hrají s tím malým celý dopoledne..ale práca to nevim, no na zahradě vůbec ne, zahradnica by z ní nebyla, no na šití no nevim,když má třeba něco obšít do školy, tak to třebajo, ale jinak nevim…říkám na tu prácu kdybych měla zvažovat na co, tak opravdu nevim Máte pocit, že by se něco mělo zlepšit v této oblasti uplatnění zdravotně postižených? Mělo by být tady těch dílen víc, je toho hrozně málo, protože opravdu tady v tom Kroměřížu je solidní tady pro ty děcka snád ta jedna, jinak je to vlastně celodenní pracovní režim tam, co si myslim, že je pro ty děcka takový drsný, protože oni nevydrží, říkám hodinku, dvě, to vidim aji když doma něco dělá, tak když to musí dělat dýl jako hodinu, tak už je to únavný Když skončíte Praktickou školu, to se budete muset evidovat na úřadu práce? Ne ne, ona bere, my jsme od těch osmnácti vyřídili ten důchod, protože tady ty děcka mají vlastně plný invalidní důchod, tak některý mají poloviční To že si můžete vyřídit tento důchod jste věděli sami, nebo vám někdo poradil? No to nám poradila dětská doktorka, to je vlastně podle diagnózy, jak tam s ní celej život s ní chodim, tak vlastně i podle těch testů psychologických, tak to vlastně poradí, protože od té druhé, to jsou vlastně tři skupiny toho postižení a od té druhé se vlastně bere už ten důchod, takže to nám poradila V jaké je skupině Michalka? Ona je teď ve dvojice Víte něco o podporovaném zaměstnání přes pracovní úřad? To nevim, to ale myslim není pro tyhle děti, buď pro lepší, nebo úplně pro zdravý…no já nevim, mě příjde, že té práce je pro ně málo, mě by třeba i vyhovovalo, kdyby udělali nějaké dílny pro matky s těma děckama, protože když třeba němáme tolik let a nejdem do důchodu, abychom s těma děckama mohli být, aby zaměstnali nás třeba za míň peněz, ale abychom mohli být celý den s těma děckama tam, jako osm hodin pracovních…,tady to se mi líbilo co otevřeli,tak to bylo jako takový dobrý, to se mi líbí právě, že když už ty děcka nemůžou, tak jsi jdou hrát, oni celých osm hodin tam nevydrží ani jedno, aď mi nikdo neříká, že děcko si stoupne ke keramice a dělá keramiku třeba čtyři hodiny, pak jde na oběd a dělá znovu, to žádný z těch děcek nevydrží

105

A tyhle dílny vám nabídl kdo? To mě škola nabídla, ta základka, z té základní školy mě to přišlo, že už končí, že by tam mohla jako jít Pořád jste teda s nimi v kontaktu? Jsu no no no Jak Vám v tomto pomohla Praktická škola? No tam nám to sice taky řekli, ale já už jsem to věděla, to nám nabídli až teď, protože my jsme dřív mysleli, že tam bude na tři roky, to jsme z toho byli teda jako špatní, ale umožnili jenom ty dva, tak nám říkala, že se tam něco otvírá, já říkám, my už o tom, víme, my už jsme si to vyřídili…poslali mi to teda z té základky, tam byly takový obětavá, opravdu…tady oni tvrdí, my už jsme učiliště, my už jsme vlastně někdo, ale že tam ještě na té základce ty děcka moc nenaučili, že to učiliště bylo udělaný pro tyhle děcka z té základky, z té speciálky, z té pomocné….ale pak z toho chtěli udělat…já si myslim, že by měli i ti učiteli z těma rodičema víc spolupracovat, víc se jim věnovat a zeptat se jaký to děcko vlastně je, protože tady jich to vlastně vůbec nezajímá…říkám takový děcko dá strašně moc práce od malička, musíte vlastně…teď vidim ten malej od dcery má vlastně tři a půl a on si vezme tužku a maluje nebo umí počítat, napočítá třeba do patnácti nebo já nevim, to s úplně jinak vychovává jak třeba tady toto, musíte držet rüku, naučit každý písmenko, teď jsme museli spolu a zas další a ona to zas udělala tak a …říkám čárku od čárky, tahama, ruku v ruce jsem ji musela naučit, …logopedu, to jsme museli chodit k logopedce, protože ta její výslovnost tam byla taková špatnější, nevim, je to takový…je to náročný Měli jste štěstí na tyto odborníky,ž e vám ve všem pomohli a poradili? Měli…měli jsme celkem štěstí, na tu výuku…na tu logopedii jsme jezdili do Prostějova, pak udělali u nás v Němčicích, tam jsme jezdili, ale…ale tak jako poradit nějak s tím zdravotním stavem nebo tak, hrozně špatný, to je takový já nevim, …říkám, já jsem na ňu nikdy nic nebrala, nikdy, pak až jsem se kdysi bavila na sociálce v Prostějově, tam byla taky taková mladá holka, říká, vždyť vy jste na to vlastně měla nárok celej život, od toho jednoho roku, vlastně jste si mohla vždycky něco vyřídit, nějaký příspěvky, nějaký ty přístroje, vždyť to jste si na ni mohla vždycky vyřídit… nikdo vám nic neporadí, tady toto mě chybělo, oni uměj akorád ze sociálky poslat sociální pracovnicu zkontrolovat v jakým prostředí žije, ale tak s tim jsem neměla problém, to věděli, že mají přijít, aleaby někdo poradil, to jsme si museli opravdu sami, vzít si třeba knížku a přečíst si, co ty děcka potřebují, jak se vychovávají, a nebo na normální děcko se zařve a děcko poslechne, toto ne, ta má hned slze, na to se nemohlo nikdy nějak zakřičet Teď po skončení Praktické školy tedy budete s Michalkou doma? Teď budeme doma ano, uvidíme jestli se nám podaří ty Nezamyslice, ale zatím teda budeme doma… Nebojíte se, že jí bude chybět takový ten režim? Tak ona ten režim má i doma, určitě, ona ráno vztane a už ví přesně, co má dělat, i když nejsu doma, ona si vztane sama, ona není dítě, který by mělo pořád ostrahu, třeba jdu za kámoškou a ona zůstane taky sama doma, tak ona přesně ví, že nesmí jest, protože ona je takový dusivý děcko…takže to ona ráno vztane a má přesně režim, do koupelny, nachystá si vodu, kartáček všechno, pak jde, přesleče se, posnídá a jde si hrát…to jí nevadí, když je sama, ona je taková samotářka, má v pokojíčku televizu…něco si přečte, nebo mi pomáhá, poutírá nádobí třeba, prácu podělá…když je hezky taoisme venku na zahradě Nezkoušeli jste hledat nějakou lehčí práci třeba u soukromníka, alespoň na částečný úvazek? No to by bylo dobrý, …prostě tady jde jenom o to, aby to děcko nezůstalo doma, ale aby to zas nebylo pro ty rodiče daleko, protože my vlastně s těma děckama práci nenajdem, já jsem třeba dělal leta v nemocnici, ale potom to tam rušili ty ošetřovatelé, na tu zkrácenou..já jsme musela mít vždycky zkrácenou pracovní dobu, takže tam jsem byla roky, ale pak to rušili, tak jsem musela odejít a takže tady ti rodiče strašně málo seženou prácu, já jsem neznala pomalu žádného z rodičů, který by tam pracoval, jinak ti rodiče byli všichni doma…te´d jsme vlastně tři roky bez práce a nezeženete prácu, jenom řeknete, že to máte na zkrácenou dobu a nikdo vás nechce, já jsem tady prošla úplně všechno aji přes pracák a nic A teď ž si nebude zkoušet něco hledat? Teď už nebudu hledat nic, ne, můj už ani nechce, protože zase ju nemůžu nechat samotnou doma, a má ten důchod, tak jako ne, máme to opatrování a víc peněz nepotřebujem

106

Rozhovor č. 3 Kolik mají holky roků? Oni mají teď 21 roků, oni jsou stejně, to jsou dvojčata Kdy se u nic zjistilo postižení? No my jsme s nima jezdili na ty cvičení a vlastně jak jsme chodili na ty kontroly, tak nám řekli, že by na normální základní školu neměly, takže nám přišlo od paní doktorky v Holešově, kde jsme jezdili. Oni jsou narozený v osmým měsíci, takže jsou pozadu. Jakou základní školu holky vystudovali? Oni chodily přímo do Holešova Tam je nějaká speciální škola? Ano tož ta, zvláštní škola Navštěvovali jste pedagogicko-psychologickou poradnu? No byli jsme vedení jako pod psycholožkou v Kroměříži, na poliklinice, nevim, jak se ta paní doktorka jmenuje, přímo u psycholožky. Znáte hodnotu IQ u holek, dělali s vámi inteligenční testy? Myslim že jo, něco jim tam dala. Ale tu hodnotu…tož to nevim, to vám nepovim, to mi nevíme. Takže holky vystudovali celou zvláštní školu? Ano, to byly šikovný, akorád jedné to šlo lepší, jak druhé, Petra je taková pomalejší. No holky tam vlastně byly deset let a potom vlatně šly na tu praktickou školu do té Kroměříže, na tu Mánesovu, nebo jak se to tam jmenuje. Když holky končili na této základní školy, jak jste zvažovali co dál? Tož ta nějaká paní v tom Holešově to měla..jak když ty pohovory dělala, takže ona říkala, že do toho Kroměříže ať jdou. Tam jako paní učitelka, co to měla na starosti, že děcka budou vycházet vlastě jako ať jdou do toho Kroměříže na tu praktickou školu. Vlastně ta škola nám to vyřídila. Jakou tu praktickou školu tam holky vystudovali? No tu praktickou dvouletou, ale oni tam měli moc dětí, takže tam byli tři roky, takže oni končily, když jim bylo skoro dvacet. Jaké měli zaměření předmětů? Oni měli všeobecný, šití, jednou týdně měli vaření, a takový no, to základní aby měly. Aby uměly přišít knoflík, na zahrádce, od každého něco. Věděli jste ještě o nějakých možnostech, kam by mohly holky jít? My jsme si nic jiného nezjišťovali, protože já nevim, jestli by mi je tam vzali. Stačili vám teda informace co jste měli, bylo to pro vás dostatečné? Jo však co, kde my je vezmou se sníženou schopností, nikde my je nevezmou. Tak jako paní řiditelka na té praktické říkala, že když toto, tak abych jim vyřídila ten důchod. Jako mi to doporučovala. To jsme se taky nalítali. Kdy měly nárok na důchod? No vycházely školu, že půjdou do těch ochranejch dílen, na ty čtyři hodiny, že je musíme přihlásit na ten pracák, tak jsem tam byla a poprvní to bylo špatně, po druhé to bylo špatně, tak jsem říkala, jak ty dotazníky teda majou vypadat, tak mě dala jeden a podle toho znova jsme to vyřizovali, třikrát jsme tam byli, než se to vyřídilo, že půjdou jako do těch chráněnej dílen, ale s ním, že jako náhradníci. No a víc se nikdo neozval. A všechno vyřizovat, dělanou z lidí hlupáky. To bylo vlastně tak. Holky měly nový kolo, dostaly k narozeninám, tak ani se jely pochlubit do školy, no a tam jim to teprve paní učitelka dala ofocený a my jsme tam přišli, a ona na mě, ale paní T. vy jste tu už měla byt, že my jsme to vzkazovali po tom chlapcovi, ale nikdo nám nic neříkal. Kdyby holky nejeli do školy, tak nevíme nic, že se tam musíme my sami nahlásit.

107

Když holky končili praktickou školu, kdo s vámi probíral další možnosti? Tož jako paní řiditelka nám říkala, že budou otvírat ty chráněný dílny, no a vlastně na tom úřadu práce, to jsme byli kdy, v únoru jsme byli a jdeme až teďka v květnu.Na tom pracovním úřadě říkali, oni berou důchody, já říkám no berou, no a oni, že to víte, takových tady máme víc, že musí nejdřív brát ty co jsou postižený co jsou na vozíku a takový no. Ono člověk to taky tak bere, někdo je postiženej na tom vozíčku. My jsme to ale vlastně nevěděli, že my si tam musíme sami jít, kdyby holky se nešly pochlubit do školy, tak to ani nevíme. No a teď se nám nikdo neozval. No ale vlatně holky by všechno projely než by si..autobus a vlak,no vlastně, rožci by jim zbylo, to ať jsou radši doma. Ledasco nám pomožou. Když se idete někde zeptat na prácu tak co vám řeknou, joo nemůžem zaměstnat svoje lidi, né tak ještě někoho postiženého. Každej ještě řekne, kdo na ně bude dohlídat. Víte o nějakých zařízeních, kam by teď holky mohly jít? Tady není vůbec nic, tam nám řekli jenom ten Kroměříž. Jaký typ zařízení myslíte? Tam jsou chráněný dílny v Palu, to jsou nějaký dílny na čtyři hodiny, paní řiditelka mi teda říkala, že to bude v Palu, že tam to má by. A zjišťovali jste si možnosti v rámci toho ústavu Barborka? No tam jedině by mohly jít do té prádelny, tak holky ale nechou jit, to my říkaj, že to radši budou doma. Ale tam je to zadarmo, tož jsem ale říkala, kde žijem, takový to oblečení musej mít nějaký, cesta to máte deset korun jedna, to máte dvacet korun jednu cestu, vlastně čtyřicet korun denně. Já bych chtěla vidět zdravou holku, která by dělala zadarmo. Zadarmo, to vlastně dělají z lidí hlupáka. Víte o nějakém zařízení, které by vám vyhovovalo, ale není ve vašem okolí? No tady v okolí nic není, my jsme se ptali. Jak jsou holky samostatný, soběstačný? Tak jako si nachystanou, něco mi pomožou, ale furt musí nad nima někdo být, třeba něco děláme a to je furt, mamo co tam mám dať. Samostatně kdyby třeba měli uvařit, tak to oni neuvařijou. Myslíte že jim ta praktická škola něco dala? Tož něco se tam naučily. Tož dalo jim to hodně, takový ty základní věci si udělají. Na jakou práci jsou holky šikovný, co jim víc vyhovuje? Holky třeba vyšívaly, to si koupily takový obrázek. Kdyby šly třeba do té chráněné dílny, jaká práce by jim vyhovovala? Jako v tych chráněných dílnách bylo mýdlo a svíčky, pan učitel ve škole ještě říkal, že jsou šikovný. No a v té dílně to měly být ty svíčky a takový, no ale tam se nedostaly. Mohly by holky pracovat v kolektivu, nebo raději samostatně? To oni by byly třeba mezi lidima, to by jim nevadilo, ale musel by tam někdo byt a říkat, budeme dělat to, ukazat jim to, pomoct. Brali jste v úvahu jejich dovednosti, když jste zvažovali jejich další uplatnění? Oni vlastně nemají výuční list, oni vlastně nemají noc, takže s tím je nevezmou, oni jsou jenom jako by zaučení, takže nemajou nic v ruce, oni tu školu zakončovali závěrečnou zkouškou ale bez výučního listu to je. Takže po praktické škole jste na úřadu práce nahlášení a jste doma? Ano a jsou doma, od ledna vlastně, oni na tom pracáku nejsou schopni něco nabídnout. No a teď jsme obědvaný až na květen, protože teď čekáme, až se uvolní nějaké místo v těch dílnách. S tou prácou je to čím dál horší, když nedostanou prácu zdravý lidi, tož tyto už vůbec ne. Myslíte, že jim to svědčí, že jsou doma? No určitě jim to nesvědčí, protože pořád se hádajou, oni se nuditou, takže by bylo lepší kdyby měly nějakou práci na ty čtyři hodinky někde, jít mezi ty lidi dělat. Aby přišly taky na jinačí myšlenky, Petra by

108

ráda šla, ale tam projede prostě vlak, autobus, tak co by z toho měla, z toho důchody co by vlastně, tak projede. Co si myslíte že by tuhle situaci zaměstnávání lidí s postižením mohlo podle vás pomoci? Teďka ukazovali včera v televizi, z těch chráněných dílen, že kdo ví jestli to prý nezavřou, protože byl ňákej pán, byl slepej, byl v těch chráněných dílnách a on by nějaký peníze měl mět, měl dostávat, ale kdo ví jak to prý dopadne, jestli ty chráněný dílny nezavřou. Ono to nevydělává tolik, aby to uživilo ty děcka a kolem ten provoz. Já bych byla ráda, kdyby třeba byli ty čtyři hodiny mezi těma lidma.

109