LISTY ODS Informační bulletin Občanské demokratické strany
✍
březen 2005
ÚVODNÍ SLOVO
Vláda by měla odejít
Vládní krize důvěry nekončí MIREK TOPOLÁNEK Sociální demokracie se usnesla na tom, že skončila krize vládní důvěry. To není bonmot, ale smutná realita české politiky těchto dní. Stanislav Gross se v televizním vystoupení v Událostech České televize omluvil za to, že nic neudělal. Orámován vlajkami České republiky a Evropské unie bez uzardění propagoval svoji politiku a vyhnul se vysvětlení jakýchkoli pochybností kolem své osoby, které vyvolaly vládní krizi. Přesněji: jednu z mnoha krizí, kterými trpí tato vratká, neakceschopná koalice od doby svého vzniku. Předseda vlády ve snaze udržet své křeslo za každou cenu vrší jednu trapnost za druhou a slušný člověk se na to již nemůže dívat. Pocitu znechucení občanů tváří v tvář této aroganci a nepochopení reality se nelze divit. A nepomiňme podivnou úlohu zpravodajství ČT při této „omluvě“, jejíž počin lze chápat jen jako úlitbu mocným, nikoli jako příspěvek ke katarzi této absurdní hry.
2
V normálním světě se za podobné prohřešky odstupuje. Dobrým nedávným příkladem je demise francouzského ministra Gaymarda za to, že si nechal proplácet z veřejných prostředků nadměrný byt. Odstoupil a přitom nebyl v podezření, že jeho majetek může částečně pocházet z nelegální činnosti. Není dobrým vysvědčením pro naši zemi, aby v posledních týdnech neuplynul ani den, kdy se v zahraničí nepsalo o Grossovi a jeho finančních skandálech. Potvrzujeme tak jen pověst „banánové“ republiky, kde se daří korupčnímu prostředí, přičemž za vlády socialistů míra vnímání korupce prudce narostla. Premiér však odstoupit nehodlá a jeho soukmenovec Škromach tvrdí, že se jedná o jiný případ. Demisí předsedy vlády podle něj padá celá vláda a to si prý naše země nemůže dovolit. Zatímco řadový ministr by zřejmě odešel, premiér je beztrestný? (pokračování na str. 3)
Česká veřejnost a celá politická scéna jsou nedobrovolnými diváky a rukojmími osobních problémů předsedy vlády. Jsme také svědky neustálé a nekončící vládní krize, která započala na konci léta roku 2002. Povodňové balíčky, volba prezidenta, „reforma“ veřejných financí, výsledky evropských voleb, majetek Grossovy rodiny. To jsou jen některé spouštěcí body pravidelných vládních krizí. Máme mimořádně slabou vládu. Vznikla na základě volebního vítězství socialistů založeného na volební lži „zdroje jsou“. Proto vláda a vládní strany rychle ztratily podporu veřejnosti a mandát k reformám. Podpořeno neuvěřitelně slabými premiéry, programovou rozplizlostí a nekompetentností vlády, při její minimalistické stojedničkové podpoře ve sněmovně – to nutně muselo vést ke stavu špatného vládnutí či nevládnutí a neustálého zabývání se vnitřními stranickými a koaličními problémy. Za špidlovsko-grossovské vlády razantně narůstá veřejný dluh, roste míra zdanění, neřeší se zdravotnictví (za 6 let pět socialistických ministrů zdravotnictví a žádná koncepce), neustále se mění představa o důchodové reformě (stačí jen průběžný systém, zavedeme podnikové důchodové fondy, jsme pro „švédský“ systém, jsme proti němu a pro třípilířový systém…), dramaticky roste administrativa a byrokratická zátěž (založení firmy trvá dvakrát tak dlouho než na Slovensku), máme rekordní nezaměstnanost a nejpomalejší hospodářský růst z nových členských zemí EU.To jsou skutečné důvody, aby tato vláda i se svým předsedou odešli. Skandály jen odvádějí pozornost veřejnosti od skutečné neschopnosti vlády a jejího předsedy. Ten jen svým dalším pobytem ve funkci diskredituje nejen svou stranu a vládní koalici, ale celou politickou scénu, systém parlamentní demokracie a naši zemi v zahraničí.V této situaci by předseda vlády rezignoval nejen kdekoliv v zavedených demokraciích, ale dnes už i na Ukrajině nebo v Gruzii. Kdyby se jednalo o řadového člena vlády, byl by premiérem odvolán již před několika týdny. Je dojemné vidět semknutí špiček socialistů za Stanislavem Grossem.Přitom ten by neváhal a kohokoliv z nich by nesentimentálně a pragmaticky v podobné situaci obětoval. Dlouhý seznam obětí za premiérovu politickou dráhu, včetně jmen Ivo Svoboda, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Pavel Telička, to dokazuje. Petr Nečas 1. místopředseda ODS
LISTY ODS
✍
2005/2
GRÉMIUM ODS: NÁZORY, KOMENTÁŘE
Odškodnění obětí okupace roku 1968 Letos v srpnu uplyne třicet sedm let od chvíle, kdy na naše území vstoupila okupační vojska pěti států bývalé Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Poslanci ODS podali návrh na odškodnění obětí této okupace. První pokus jsme učinili již v minulém roce, ale neuspěli jsme. Prosadit zákon se podařilo až nyní. Okupace naší země trvala dlouhých dvacet jedna let. Stát, který z daní svých občanů udržoval velkou a vyzbrojenou armádu a policejní aparát k tomu, aby chránil státní suverenitu a bezpečnost občanů,v těchto základních funkcích selhal. Pro obranu svých občanů neučinil nic nejen v momentu, kdy okupační armády vstoupily na naše území, ale ani později během dvou desetiletí. Naopak. Místo toho, aby tyto bezpečnostní útvary občany bránily, byly až do listopadu 1989 komunistickou vládou zneužívány proti nim. Obsazení naší země bylo protiprávní a stát za své selhání musí nést odpovědnost. I proto jsme
se domnívali, že odškodnění obětí nebude stát nic v cestě. Přesto se ozývaly hlasy, které podobný zákon odmítaly. Diskuse se týkala především toho, jak stanovit výši odškodného a odhadu, jak velkého počtu osob se zákon bu-
de týkat. Podle odborného posudku, který jsme si nechali vypracovat, víme, že pouze v období od 21. srpna do 9. září 1968 (tedy během čtrnácti dnů) bylo zabito 72 lidí (53 z nich zastřeleno). Do konce roku 1968 je do-
loženo dalších více než 2000 trestných činů, spáchaných cizími vojsky na našich občanech. Nemáme k dispozici přesná čísla za celou dobu okupace. Mnohé archivy nám nebyly dostupné. I proto, abychom získali ucelenější obraz o době okupace, je dobře, že námi navržený zákon byl přijat. Odškodní pozůstalé po zabitých, dále osoby, které utrpěly zranění, či byly znásilněny. Přestože výše odškodného neodpovídá našim původním návrhům, hlasovali pro zákon všichni poslanci ODS. V současném složení Poslanecké sněmovny jsme dosáhli maxima možného. Zákon je pokračováním snahy o vyrovnání se s naší minulostí. Naše země byla v minulém století dvakrát obětí nelegální agrese, nejprve ze strany nacistického Německa, poté ze strany komunistického Sovětského svazu. Jsme si této skutečnosti stále vědomi a nezapomínáme na to. MIROSLAVA NĚMCOVÁ místopředsedkyně ODS místopředsedkyně PSP ČR
Modrá šance proti červenému chaosu Před pár dny jsem měl nejenom já, ale i statisíce televizních diváků pořadu „Otázky Václava Moravce“ příležitost vyslechnout si argumentaci ministra financí proti zavedení rovné daně. Dospěl jsem ale k pocitu, že pan Sobotka vlastně ani tak neprotestuje proti samotné podstatě rovné daně, ale prostě jen zarputile odmítá absolutně cokoliv, co vyšlo či vychází z dílny ODS. To ostatně naznačuje i jeho prohlášení, že hlavním úkolem současné vlády je zabránit ODS, aby se po volbách stala vládní stranou. Tato na první pohled úsměvná věta ovšem pozbývá na své komičnosti v okamžiku, kdy si uvědomíme, že se za ní skrývá hluboká pravda. Myslím,
2
že nejsem sám, kdo si všiml, že tzv. vládní reforma je jen velkou nafouknutou bublinou, ve které při dobré vůli najdeme pár dílčích opatření, ale už nic víc. Přitom každý živnostník, podnikatel nebo manažer moc dobře ví, že jakákoliv reforma čehokoliv vyžaduje především systém a provázanost jednotlivých kroků. V okamžiku, kdy se začnete věnovat jen těm částem procesu, které jsou mediálně dobře prodejné, a naopak zcela odsunete ty méně populární, je celá slavná reforma odsouzena k zániku. Pro příklad ostatně nemusíme chodit daleko. Onen „revoluční“ návrh ČSSD na snižování daní jen dokazuje, co všechno jsou sociál-
ní demokraté ochotni udělat, aby si naklonili veřejné mínění na svou stranu. A nevadí jim ani to, že již v okamžiku, kdy pan Sobotka návrh přednášel, věděl, že ho z časových důvodů nelze uskutečnit. Ale o to mu přece vůbec nešlo. Důležité bylo, že ukázal lidu svou „upřímnou“ vůli. A pak také to, že mohl nařknout ODS z bránění procesu snižování daní. Paradoxnější tvrzení jsem od něj ještě neslyšel, stačí zalistovat novinami za posledních 10 let, aby bylo jasno. Ale abych se vrátil k výše zmiňované dani. Ve své argumentaci proti jejímu zavedení dělá pan Sobotka přesně stejnou chybu, jako celá ČSSD při vládní „reformě-
nereformě“: soustředí se na detaily a nechápe, nebo snad nechce pochopit, že rovná daň nespočívá zdaleka jen v zavedení jednotné daňové sazby, ale že se jedná o celý komplex opatření, které ve výsledku vedou k jednoduššímu, efektivnějšímu a spravedlivějšímu daňovému systému. Pro mě a celou ODS je podstatné, aby se nad ní zamyslel každý jednotlivý občan, a aby on sám rozhodl, které z nabízených koncepcí dá přednost. Zda líbivému červenému chaosu, či reálné modré šanci a pořádku. Není to ODS, kdo brání snižování daní, ale právě Sobotkova ČSSD. VLASTIMIL TLUSTÝ přeseda Poslaneckého klubu ODS
2005/2
LISTY ODS
Melu, meleš, meleme… Jaro 2002: Milan Šrejbr odvlečen z nemocnice přes odpor lékařů do pankrácké věznice. Červen 2002: volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. Březen 2004: Milan Volf, v té době kladenský primátor, zatčen v přímém televizním přenosu. Červen 2004: obvinění Františka Mikeše, starosty Českého Krumlova. Červen 2004: volby do Evropského parlamentu. Září 2004: teatrální zatčení Marka Dalíka a Jana Večerka v kauze Kořistka. Listopad 2004: volby do krajských zastupitelstev.
Jen velmi naivní člověk by si nedal tyto události do jasných souvislostí politického boje a snahy zdiskreditovat nejsilnější opoziční stranu. Jen opravdu hloupý člověk by mohl dál věřit na náhodu poté, co se objevily informace o tom, že v květnu 2002, tedy před zatím posledními volbami do Poslanecké sněmovny, zřídil tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross zvláštní policejní tým s názvem Mlýn. Oficiálně, podle ministerstva vnitra, byl tým vytvořen ke koordinaci práce Inspekce ministra vnitra a ostatních policejních
složek, ministr jeho činnost neřídil a tým měl vyšetřovat podezření z úniku informací z policie. Podle Stanislava Grosse bylo vše standardní, on pouze zajišťoval organizačně technické záležitosti a Mlýn byl pod kontrolou státního zastupitelství. Ministr Bublan se dokonce nechal slyšet, že práce Mlýnu byla tak efektivní, že vedla k obvinění několika policistů. Skutečnost je však jiná. V týmu byl jediný člen Inspekce, více schopných lidí prý Inspekce neměla. Podle výpovědí bývalého člena týmu se ministr Gross
osobně setkával se členy týmu po hotelích a vyžadoval si od nich informace. Státní zastupitelství potvrdilo, že Mlýn pracoval na třech kauzách, všechny byly nakonec odloženy. Zejména však státní zastupitelství potvrdilo, že nemělo přehled o veškeré činnosti Mlýna. Jinými slovy – Mlýn byl bez kontroly. Nový ministr vnitra František Bublan dodnes nebyl schopen či spíše ochoten jednoznačně a průkazně vysvětlit okolnosti vzniku týmu a na čem tým ve skutečnosti pracoval. Klíčové dokumenty byly záhadně předčasně skartovány a policisté musejí mlčet… Vraťme se znovu k případům uvedeným na začátku tohoto článku. Ty dodnes nejsou uzavřeny. Osobám, kterých se týkaly, nebylo nic prokázáno. Věřme, že po odchodu Stanislava Grosse a jeho nohsledů do politického či policejního důchodu nastane konec podivných náhod. Věřme, že tím konečně skončí spekulace o tom, nakolik je naše policie sborem nezávislých a objektivních profesionálů a nakolik je politickou policií v rukou bývalého ministra vnitra. IVAN LANGER místopředseda ODS místopředseda PSP ČR
(pokračování ze str. 1)
občany, nemůže myslet vážně domácí rétoriku o snížení daní. Nebo pokaždé říká něco jiného podle publika, které mu naslouchá? Opravdu pečlivě jsme zvažovali, jaké kroky a v jakém časování zvolíme v této situaci. Závěr je jednoznačný. Naším cílem je použít takovou taktiku, která může vést relativně nejpravděpodobněji k odchodu Grossovy vlády z politické scény. Tato vláda musí skončit co nejrychleji, protože vlastní důvěru s tímto
premiérem již nikdy obnovit nemůže. Sjezd ČSSD s největší pravděpodobností nepřinese žádné překvapení, protože socialisté se zakopali ve svých pozicích. Bylo by naprosto logické, kdyby premiér Gross vzápětí sám inicioval hlasování o důvěře vlády. Jenže logiku od socialistů nečekejme. Pokud tak neučiní, vyvoláme hlasování o nedůvěře vládě sami. A pro řadu poslanců vládní koalice bude v takovém případě velmi obtížné zdůvodňovat, proč
Stanislava Grosse podpoří. Pokud tak učiní, přebírají za něj plnou zodpovědnost. Ať už dopadne tato vládní krize jakkoli, pro nás se nic nemění. Nadále se připravujeme na volby, stavíme odborné a analytické týmy, pracujeme na detailech našeho programu. Chceme lidem nabídnout naději na změnu a ukončení období nestability a vládního chaosu. K tomu musíme my všichni podřídit veškeré své úsilí. MIREK TOPOLÁNEK předseda ODS
Dvojnásob závažné je zjištění, že vláda je permanentně paralyzovaná a nemá sílu, a proto ani mandát vládnout. Její předseda ve své funkci selhal a není schopen rozumně pracovat na reformách, o kterých stále jen mluví. Ve skutečnosti ho zřejmě zajímají pouze některé obchodní transakce, které je z jeho pohledu nutné dokončit. Pokud například ve Francii kývne na harmonizaci daní v rámci EU, znamenající zvýšení daní pro naše
3
LISTY ODS
✍
2005/2
GRÉMIUM ODS: NÁZORY, KOMENTÁŘE
Nemocnice – akciové společnosti jsou transparentní Kraj převzal 1. ledna 2003 od státu všechny nemocnice, které do té doby spravovaly okresní úřady. Celkové zadlužení těchto nemocnic představovalo v okamžiku převzetí neuvěřitelných 680 miliónů korun. Některá zařízení se vedle zásadních ekonomických problémů potýkala také s krizovou personální a provozní situací. Bez nadsázky je možné konstatovat, že v tomto okamžiku v kraji opravdu hrozil rozpad zdravotní péče. Na základě hospodářských ukazatelů za loňský a předloňský rok je možné konstatovat, že jsme kritický stav navzdory všem politickým útokům překonali. Podařilo se provést celou řadu konkrétních opatření, od ekonomických auditů až po výběrová řízení na místa ředitelů nemocnic. Obhájili jsme před veřejností transformaci příspěvkových organizací na akciové společnosti.
Poprvé jsme formu nemocnice jako akciové společnosti vyzkoušeli v Příbrami. Jediným zakladatelem a 100% akcionářem je v tomto případě kraj, který si tím zachovává možnost přímé kontroly a uplatnění svého vlivu. Za chod a hospodaření nemocnice ale ručí konkrétní lidé v představenstvu a dozorčí radě akciové společnosti. Podařilo se tím také vytvořit i v oblasti zdravotnictví motivační prostředí, které je ve vět-
šině ostatních sfér osvědčenou praxí. Vedení takové nemocnice může v případě dobrých výsledků lépe rozhodovat o odměňování svých lékařů a dalších pracovníků. Samo je také přímo finančně zainteresované a odpovědné za to, aby nemocnice dobře a efektivně hospodařila. Podařilo se nám tímto způsobem vymanit také z nepřijatelných nařízení současné vlády, která populisticky slibuje všem zdravotní-
kům zvyšování platů, aniž by ovšem zajistila větší příliv peněz do nemocnic. Forma akciové společnosti přináší i v jiných, než mzdových nákladech viditelnější přímé vazby a transparentní toky financí. Není myslitelné, aby v jakékoli oblasti vydávala nemocnice více peněz, než vydělá. Tato socialistická představa nemůže fungovat ani ve zdravotnictví. Za rok a tři měsíce se nám podařilo příbramskou nemocnici výrazně stabilizovat jak po stránce ekonomické, tak i po stránce personální. Nyní máme v Příbrami jednu Oblastní nemocnici, která má dva areály a která se intenzivně rozvíjí. Probíhají tu rekonstrukce mnoha pracovišť, postupně se mění organizace zdravotnických služeb a příbramští pacienti mohou postupně tyto změny zaznamenat. PETR BENDL místopředseda ODS hejtman Středočeského kraje
Stručná historie upřímnosti Všechno to začalo už v dobách, kdy porevoluční sociální demokracie nalezla svou naději v Miloši Zemanovi, který ji za pomoci jednoduchých a mediálně atraktivních hesel o „spálené a vytunelované zemi“ dovedl v roce 1998 hlavním vchodem do Strakovky. Po vznosných proklamacích o „solidaritě mladých se starými, zdravých s nemocnými i bohatých s chudými“ však zůstala prázdná pokladna a nucená solidarita schopných s neschopnými, poctivých s nepoctivými, spořivých s dlužníky a pracujících s konzumenty sociálních dávek. Několik chytrých politických tahů, účinná předvolební kampaň a všeobecné opojení postavené na dalším proslaveném hesle – v tomto případě Vladimíra Špidly „zdroje tu jsou“, následně vyne-
4
slo k moci vládu složenou z rozhazovačných socialistů, ke všemu ochotných lidovců a „nezávislého svědomí sněmovny“ v podání Unie svobody. Ve svorně deklarované jednotě tato vláda několik měsíců pracovala na uskutečnění Špidlovy vize sociálního zázraku ve střední Evropě, avšak po dvou letech a debaklu v eurovolbách se dopracovala pouze ke své první vážné krizi. Počátek roku 2005 se však bude v historii ČSSD navždy vzpínat k nebesům jako nový milník či spíše pomník. Socialističtí ministři na titulních stránkách soupeří o to, kdo navrhne nižší daně a menší sociální dávky a zbytek sociální demokracie vše s údivem pozoruje. Stanislav Gross začal s nemilosrdností ostříleného obchodníka ve straně svaté tažení proti levičákům. Dosa-
vadní dlouhodobý program byl na kousky rozcupován a nahrazen tzv. Akčním plánem, jehož nulový obsah zahalil Stanislav Gross do pláštíků obecnosti a velkých prázdných hesel. Mohli jsme se tak dočíst o tom, jak vláda zajistí všem občanům kvalitní české potraviny nebo naučí českou populaci anglicky v rámci populistického projektu „Angličtina pro všechny“. Nejtěžší ranou sociálnědemokratické „upřímnosti“ je však bez debat bytová aféra rodiny Grossových. V interpelacích se česká veřejnost dozvěděla, že „zákeřné“ ekonomické skupiny údajně zosnovaly spiknutí za účelem diskreditovat poctivého premiéra, který v první řadě pečuje o zájmy své rodiny a svých nejbližších, teprve pak mu na srdci leží osud této země a až na konec se stará o zájmy
sociální demokracie. Je nanejvýš pochopitelné, že v takové situaci nelze jednat upřímně. Premiér proto zvolil taktiku, důkladně prověřenou malými uličníky, kteří se chtějí vyhnout trestu za rozbité okno: zatloukat, zatloukat, zatloukat. Je smutným faktem, že teprve možnost definitivního rozpadu vlády tváří v tvář nekompromisním požadavkům lidovců přiměla premiéra vystoupit s něčím, co snad jen úzký okruh členů vedení sociální demokracie mohl nazývat omluvou. Zahalen do českých a evropských barev a s příslibem nové „očistné“ společenské smlouvy promluvil k občanům směsicí obecných a prázdných frází. Děkujeme za upřímnost. PAVEL BÉM místopředseda ODS primátor Prahy
2005/2
✍
LISTY ODS
POSLANECKÁ SNĚMOVNA: NÁZORY, KOMENTÁŘE
Rudá koalice může uškrtit (nejen) ekonomiku Jedním ze soc. dem. scénářů, jak přežít skandál kolem podnikání premiérovy rodiny a jak se zároveň udržet u moci, je vznik menšinové vlády ČSSD, jištěné komunisty. Zatím je to sice teorie, ale že si poslanci ČSSD a KSČM čím dál více ve sněmovně rozumějí, jsme se přesvědčili již mnohokrát. Naposledy u projednávání důležité ekonomické normy – novely zákona o konkurzu a vyrovnání. Jednoduché, logické a průhledné konkurzní právo je velmi důležité pro rozvoj a důvěryhodnost ekonomiky. Věřitelům dává určitou záruku, že se rychle dostanou k půjčeným penězům nebo alespoň získají rozhodující dohled nad neúspěšným podnikem. Současná úprava konkurzů podniků je složitá, nepřehledná a věřitelé v ní hrají minimální roli. Proto je také předmětem ostré kritiky. Případ manipulací s konkurzy v podání tzv. skupiny kolem soudce Berky dává kritikům současné právní
Jiří Pospíšil a Přemysl Sobotka představili na tiskové konferenci záměr ODS předložit vlastní novelu zákona o konkurzu a vyrovnání v Senátu.
úpravy konkurzů zcela za pravdu. Následkem je mj. také to, že úvěrové instituce za dnešních podmínek nejsou příliš ochotny pružně poskytovat peníze na rozvoj podnikání (zejména středního a malého) nebo žádají přemrštěné záruky. To způsobuje, že růstový potenciál ekonomiky není zcela využit, dochází ke ztrátám, což se projevuje mj. ve vysoké nezaměstnanosti a nárůstu státních dluhů.
Poslanci ODS si vždy byli tohoto tristního stavu konkurzního práva vědomi, a proto v dubnu loňského roku(!!!) iniciovali projednávání zásadní novely konkurzního zákona. Věřitelům by vrátil jistotu vymahatelnosti jejich pohledávek a zejména věřitelé by tak měli zásadní slovo při výběru a kontrole činnosti správců konkurzní podstaty. A aby poslanci ODS nebyli podezírání
z toho, že si myšlenku na zlepšení konkurzního práva přivlastňují jen oni, oslovili i ekonomické experty ostatních politických stran (kromě komunistů). Bohužel, ani tento náš vstřícný krok k úspěchu nestačil. Během zdlouhavého projednávání se nakonec vytvořila „rudá koalice“ (ČSSD a KSČM), v podstatě nepřeje v konkurzním právu žádnou změnu. Ve sněmovně tak byl rudou koalicí původní úmysl předkladatelů novely konkurzního práva zcela překroucen. Ta se stala pro předkladatele nepřijatelnou, a i proto nebyla schválena. ODS se však skutečné modernizace konkurzního práva nevzdává a iniciativu od poslanců ODS převezmou senátoři ODS. Věřím, že senátoři ODS budou úspěšnější, neboť rudá koalice dnes v Senátu hraje naštěstí jen minimální roli. MARTIN KOCOUREK poslanec ODS
ODS prosadila reformu obchodních rejstříků Počátkem února tohoto roku přijala sněmovna drtivou většinou návrh ODS, jehož obsahem je reforma řízení před obchodními rejstříky. Novela bude mít výrazný dopad na život našich občanů, kteří se pokoušejí za současných těžkých podmínek podnikat. Jejím cílem je výrazné zjednodušení rejstříkového řízení a hlavně zkrácení doby, po kterou rejstříkový soud vyřizuje jednotlivé žádosti podnikatelů. Návrh stanovuje, že pokud nenastanou neobvyklé komplikace, pak by rejstříkový soud měl každou žádost vyřídit do pěti pracovních dnů. Podle některých českých soudců se jedná o utopistickou vizi. V civilizovaném světě zápis do obchodního rejstříku skutečně netrvá déle než několik pracovních dnů. Například ve Velké Británii délku zápisu po-
čítají na hodiny, nikoliv na dny. Důvodem, proč lze stanovit takovouto krátkou lhůtu, je to, že schválený návrh výrazně mění principy rejstříkového řízení. Dnes rejstříkový soudce přezkoumává všechny údaje, které mu podnikatel poskytne v zásadě formou klasického dokazování, a to i v případě, kdy jsou tyto informace obsaženy v notářském zápisu. Tzn. ve veřejné listině, pro kterou platí, že za její obsah odpovídá notář. Náše reforma počítá s tím, že bude-li informace obsažena ve veřejné listině, pak vyšší soudní úředník pouze zkontroluje úplnost takových informací a dále podání nebude zkoumat. Další významnou změnou je zavedení povinných formulářů. Podnikatel již nebude rejstříkovému soudu předkládat složité návrhy, ale
pouze vyplní standardizované formuláře. Cestou formulářů jako standardizovaného podání vůči obchodnímu rejstříku se dnes vydala většina evropských států. Jejich výhodou je, že podnikatel jasně ví, které údaje po něm rejstříkový soud požaduje. Odstraňují se tak situace, kdy rejstříkové soudy ve stejných právních věcech vyžadují od podnikatelů různé informace. Výrazně tak komplikují jednotlivá řízení a zvyšují právní nejistotu podnikatelů. Podnikatelé totiž často nevědí, co vše po nich obchodní rejstřík bude vyžadovat. Snad nejzajímavější novinkou předloženého návrhu je tzv. domněnka zápisu. Řeší situace, kdy rejstříkový soud bez zjevného důvodu ve lhůtě pěti pracovních dnů neučiní zápis. Dnes by se takto po-
škozený podnikatel proti nečinnému státnímu orgánu jen obtížně bránil. Náše reforma mu výrazně pomáhá. Stanovuje, že v případě, kdy soud neučiní zápis, bude se mít za to, že k zápisu došlo a podnikatel tak nebude poškozen nečinností rejstříkového soudu – potažmo státu. Na závěr lze proto říci, že schválený návrh přibližuje řízení před obchodními rejstříky evropským standardům. Stanovuje jasnou lhůtu, ve které musí být učiněn zápis, výrazně zjednodušuje celé řízení tím, že omezuje dokazování prováděné rejstříkovými soudy, a v neposlední řadě i tím, že zavádí jasné a standardizované formuláře pro jednotlivá podání. JIŘÍ POSPÍŠIL poslanec ODS stínový ministr spravedlnosti
5
LISTY ODS
✍
2005/2
POSLANECKÁ SNĚMOVNA: NÁZORY, KOMENTÁŘE
Obětí současné politiky jsou úplně všichni Jak dokládají výsledky průzkumů veřejného mínění, čeští občané si velmi dobře uvědomují, jaké jsou nejbolestivější problémy celé země: nezaměstnanost, špatný sociální systém, vysoké daně a odvody státu a jeho zadluženost. Současné vládě se podařilo vyhrotit je do hrozivé podoby. Za pozornost stojí skutečnost, že tyto problémy se bez výjimky ve zvýšené míře týkají živnostníků a podnikatelů a podnikatelského prostředí jako takového. Celkově bychom měli mít na mysli dvě stránky této otázky. Na jedné straně se stali malí a střední podnikatelé jednou ze symbolických obětí necitlivých socialistických zásahů. Na straně druhé jsou to právě oni, kdo by teoreticky měli a mohli pomáhat s řešením dalších ekonomických problémů, pokud by nemuseli vynakládat veškeré síly na udržení vlastní existence. Těžko lze snižovat nezaměstnanost, aniž by mohli přicházet podnikatelé s nabídkou nových pracovních míst. Těžko mohou podnikatelé přicházet s nabídkou pracovních míst, když to jen zvýší břemeno jejich povinností vů-
či státu. Těžko mohou být výraznějším přínosem pro státní pokladnu, když důsledné respektování všech nesmyslných pravidel ve prospěch státní pokladny by je přivedlo samotné na mizinu. Těžko mohou spolupracovat například s vedením kraje na rozvoji daného regionu, když mají dost starostí sami se sebou. Obětí socialistické ideologie současné (a předcházející) vlády se samozřejmě nestali jen malí a střední podnikatelé, ale my všichni. S tím, že například mnozí zaměstnanci jsou vystaveni větším nejistotám – podnikatelé si nemohou dovolit jim tyto jistoty poskytnout. Důchodci nemají valné vyhlídky na důstojné stáří, protože přemrštěným odvodům do státní kasy se snaží každý v pudu sebezáchovy vyhnout. Nezaměstnaní užírají ze státní kasy nehorázné částky – koneckonců, leckdy to je výhodnější, když podnikatelé si nemohou dovolit nabízet jim nikterak velkorysé podmínky, zatímco neodpovědný stát vidí právě v jejich podpoře onu kýženou „sociálnost“. Když už jsme u výčtu obětí, rád bych připomněl orientální příslo-
ví: hříšný člověk je sám sobě trestem. I vláda ČSSD je sama sobě obětí. Zabředla do bludného kruhu. Potlačila podnikatele a svobodný trh, který by přirozeně přispěl k prosperitě země. Tím víc ovšem musí prohlubovat regulace a „ekonomický teror“, aby sama zajistila (byť špatně a za cenu zadlužování) chod státu. Tím deptá většinu společnosti, takže vo-
liči se od ní odvracejí. Je to ale chabá útěcha. Náprava bude náročná a bude za ní odpovědný už někdo jiný. A připomínka života na úkor budoucnosti nebyla v tak naturalistické míře nutná – ještě jsme na tento princip nestačili zapomenout. OLDŘICH VOJÍŘ poslanec ODS místopředseda Posl. klubu ODS
Zájmové skupiny nad zákon? Ústavní soud obdržel dne 8. 11. 2002 návrh poslanců ODS na zrušení §7 zákona č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání. Návrh se týkal neústavnosti diktátu rozšiřování tzv. vyšších kolektivních smluv, sjednaných zaměstnavatelskými svazy s odbory na tisíce malých a středních firem bez ohledu na jejich stanovisko a na jejich podmínky podnikání. Malé a střední firmy se oprávněně cítily diskriminovány. Ústavní soud nám dal za pravdu a k 31. 3 2004 §7 zrušil. Tím se v podstatě potvrdilo, že Vladimír Špidla podepisoval roz-
6
šiřování vyšších kolektivních smluv na tisíce malých a středních firem proti jejich vůli v rozporu s Ústavou ČR. Na rozhodnutí Ústavního soudu reagovala vláda novelou zákona. Bohužel opět neústavně. Rozšiřování kolektivních smluv vyššího stupně podle nového znění zákona nebude prováděno právním předpisem, ale pouhým sdělením Ministerstva práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů. To je evidentně v rozporu se zásadou zakotvenou v Ústavě, podle níž nikdo nesmí být nucen či-
nit, co zákon neukládá. Novelou jsou zaměstnancům a zaměstnavatelům rozhodnutím odborů a zaměstnavatelských svazů ukládány povinnosti, aniž by to bylo provedeno cestou zákona nebo alespoň cestou prováděcího předpisu. Rozhodování zájmových skupin se tím dostává v naší zemi nad zákon. Zájmové skupiny budou bez kontroly volených ústavních orgánů ovlivňovat životy občanů, kteří nebudou mít ani možnost odvolat se k soudu. Dá se předpokládat, že hluboce protiústavní novela bude přijata.
Poslanecká sněmovna hlasy poslanců ČSSD, KSČM a Táni Fischerové novelu schválila a v nejbližších dnech ji odešle k projednání do Senátu. Pokud bude zákon vrácen, mají ČSSD a KSČM dohromady dost hlasů na přehlasování Senátu a posléze i prezidenta republiky. Nedopustíme ohrožení práv a svobod občanů garantované Ústavou ČR a podáme další ústavní stížnost. ALENA PÁRALOVÁ poslankyně ODS stínová ministryně práce a sociálních věcí
2005/2
LISTY ODS
Pozor na pijavice Na besedě na téma „Jak se žije v ČR živnostníkům“, kterou pořádaly nedávno Lidové noviny s jakýmsi občanským sdružením, došla řeč i kroky ODS v případě, že vyhraje volby. Také jsme mluvili o řešení deficitu. Řekl jsem, co je myslím zřejmé každému, že stomiliardový schodek je řešitelný jedině racionalizací výdajů, určitě ne dalším zvyšováním příjmů (což by nutně znamenalo další zvýšení daní). Vysvětloval jsem, že v téměř biliónovém rozpočtu je tolik zbytečných položek a všelijakého balastu, že ušetřit cca 10 % – tedy nějakých 100 miliard korun, nebude až takový problém (příklad tady máme – v roce 1997 se během 3 týdnů podařilo v rámci tzv. balíčků osekat tehdejší sotva poloviční rozpočet
o téměř 50 miliard). Diskutující pokyvovali vesměs souhlasně hlavami a sami udávali příklady, kde všude se zbytečně vyhazují peníze. Na konci debaty jsem zjistil, že přítomen je i nějaký zpravodaj ČTK, který tuto informaci zveřejnil (proč ne) a připojil k tomu komentář několika ekonomických expertů, kteří shodně tvrdili, že to je absolutně nemožné. To mne zaujalo. Nevím, samozřejmě, jestli onen „četkař“ vybral úmyslně právě ty dva experty, kteří vyjádřili tento názor, nebo oslovil náhodně jen tyto dva, a takhle mu to vyšlo, nebo jich bylo více, všichni měli shodně tento názor a on vybral „nějaké“ dva. Předpokládám-li, že postupoval korektně, měla by platit varianta tři, to znamená, že
oslovil větší množství expertů, všichni reagovali shodně a on pro nedostatek místa náhodně citoval dva z nich. Pak ovšem musím nad uvažováním těchto – už v uvozovkách „expertů“ – kroutit hlavou. Místo toho, aby to byli oni, kteří bijí na poplach nad stavem našich státních financí, aby teoreticky i prakticky dovozovali, že reformu je nutno dělat právě přes výdajovou stránku rozpočtu, aby drtivými fakty odhalovali nesmyslnost a neefektivnost desítek a stovek položek dnešních veřejných rozpočtů, místo toho všeho se zřejmě najde spousta takových, kteří budou povzbuzovat veřejné mínění, že současný systém uplácení zájmových skupin veřejnými penězi je to nejoptimálnější. Že nejlepší, co může
být, je dotovat neefektivní podniky, stavět paláce pro ombudsmany za stamilióny a přijímat stále další a další regulace, které samozřejmě potřebují další a další úředníky. Jistě se takoví experti najdou – už jen proto, že část z nich patří do stále větší skupiny, která z těchto peněz žije. Jen doufám, že jsem se mýlil v předpokladu, že onen novinář nebyl schopen při nejlepší vůli najít experta, který by řekl: „jenom sto miliard?“ Odnesl jsem si z oné besedy důležitý závěr – normální, obyčejní lidé, živící se vlastní prací nám rozumí. Pozor si musíme dávat na pijavice přisáté na státní rozpočet. MARTIN ŘÍMAN poslanec ODS stínový ministr průmyslu a obchodu
Školský zákon změněn k horšímu Školský zákon nejenže neodstranil většinu hlavních problémů předchozí legislativní úpravy, ale některé ještě zvýraznil nebo dokonce způsobil problémy nové. Negativa tak výrazně převyšují dílčí změny k lepšímu. Některé
problémy se projevily již bezprostředně po přijetí. Budoucí středoškoláci najednou zjistili, že možnost přihlásit se ke studiu je nově omezena jen na jednu školu. Vážným problémem se ukázal být i požadavek bezplatnosti
předškolního vzdělávání pro tzv. předškoláky. Ono „zadarmo“ totiž budou muset zaplatit buď obce, případně si pozdější bezplatnost budou muset předplatit rodiče dětí mladších. Jiné bezprostřední problémy hrozí obcím, které nedokáží dostát povinnosti zajistit bezplatné předškolní vzdělávání nebo těm, které budou muset zrušit místní základní školu, protože žáků je méně, než ministerští úředníci rozhodli. Další problémy se naplno projeví až s odstupem času. Například nemožnost využít některých osvědčených pedagogických postupů, protože zákon omezuje možnosti, jak organizovat vyučování. Důsledky zachování možnosti ministerstva rozhodovat o počtech žáků, které smí škola přijmout, omezí volbu občanů i možnost škol nabízet to, o co je zájem. Nejvážnějším problémem školského zákona však je způsob, jak je vzdělávání finančně pod-
porováno. Výše peněz, kterými orgány veřejné správy podporují vzdělávání občanů, do značné míry závisí na libovůli úředníků. Podpora navíc může být různá podle toho, v jakém typu školy se žák vzdělává, nebo kdo je jejím zřizovatelem. ODS již předložila návrhy dvou novel (o přijímání na střední školy a o předškolním vzdělávání), které by měly příslušné akutní problémy odstranit. Jsme připraveni předložit i další novely. Budou zaměřené například na vypuštění tzv. kapacit škol, nebo ustanovení o minimálních počtech žáků. Jen novelami však nelze takto špatný zákon zásadněji změnit k lepšímu. Zákon o vzdělávání bude muset být nakonec zcela přepracován. Má plošně upravovat jen to, co je nezbytně nutné. WALTER BARTOŠ poslanec ODS stínový ministr školství
7
LISTY ODS
✍
2005/2
SENÁT: NÁZORY, KOMENTÁŘE
Zasloužíme si opakování historie? Uplynulo už 57 let od uchopení moci v naší zemi komunisty. V únoru 1948 se spojila KSČ s levicovým křídlem ČSSD a proběhl puč, po kterém následovalo čtyřicet let utlačování, ponížení, vraždění, zpochybňování mravních, kulturních a majetkových hodnot. Toto smutné výročí jsme si připomněli na konci února. Tehdejší zločinné postupy odsoudila nejen většina české veřejnosti, ale i demokratický svět. O to je pro mě nepochopitelnější, že se dnes KSČ opět podílí na moci v České republice, což potvrzuje hlasování v Poslanecké sněmovně. Kolizí mezi vládnoucími demokratickými stranami navíc váha komunistů každým dnem vzrůstá a někteří politici ČSSD s ní už dokonce začínají naprosto regulérně počítat. Velmi vážně tak hrozí, že se KSČ, v jejímž čele stojí stalinistický demagog, stane v příštích parlamentních volbách vedoucí silou levicového křídla české politiky, a to dokonce demokratickými volbami.
Vstupem do Evropské unie se cesta ke zrušení komunistické strany víceméně uzavřela. Evropa ji uznává jako rovnoprávnou a plnohodnotnou stranu a současné iniciativy požadující zrušení komunistů jsou proto dnes pouze, bohužel, populistickými gesty. Šanci zakázat šíření komunismu a tím komunistickou stranu jsme propásli za doby Václava Havla coby prezidenta
republiky v roce 1990. Sametová revoluce měla mít z druhé strany smirkový papír. Tvrdé, jasné a nekompromisní vypořádání se s minulým režimem a všemi jeho zastánci a propagátory mělo přijít bezprostředně po listopadu 89. Bohužel se tak nestalo. A tak vidím jedinou možnost, jak dostat KSČM na okraj politického vlivu, a to je nevolit ji. Ko-
munisté se totiž nezměnili, jen si na chvíli nasadili masku demokratické strany, kterou pochopitelně nejsou. Pokud to jako voliči neuděláme, následky si musíme přičíst sami sobě. Národ, který zapomíná svou historii, si zaslouží jediné – aby se opakovala. A to si většina z nás opravdu nepřeje. Proto nezapomínejme! PŘEMYSL SOBOTKA předseda Senátu
Chceme změnit zákon o střetu zájmů Úspěch senátních voleb byl završen rozhodnutím Ústavního soudu, který potvrdil mandát Honzy Nádvorníka. Senátnímu klubu tedy chybí čtyři hlasy do většiny v Senátu. Historicky je to největší parlamentní klub ODS. Touto statistikou končí euforie a začíná starost o maximální využití silné pozice. „Nováčci“ se zapojili a bylo to na prvním plénu vidět. Aktivita a vnitřní kázeň znamenala prosazení našich návrhů a záměrů ODS. Ukázalo se, že naše síla může být založena právě na těchto elementárních vlastnostech. V Senátu pořád přetrvává tendence všichni pro-
8
ti ODS, takže s pravicovým Senátem to není tak jednoznačné, jak se obecně míní. Primitivní obsese některých jedinců prostě přetrvávají, ale udržet proti nám 38 a více hlasů vyžaduje velkou kázeň a jednotu. A tak jsme zamítli zákon o střetu zájmů, prosadili do 2. čtení náš návrh návrhu ústavního zákona o referendu k Ústavní smlouvě o Evropě a další dílčí úspěchy. Navrhovatelům novely zákona o střetu zájmů jsme při projednávání ve výborech přehrávali všechny praktické problémy, které v obcích a krajských zastupitelstvech nastanou po přijetí zákona, upo-
zornili jsme na retroaktivitu a velmi pravděpodobnou protiústavnost, vše marné. Všechny naše předpovědi se bohužel vyplnily. Socialističtí a komunističtí poslanci v čele se Zaorálkem navíc ignorovali naše zamítnutí šílené novely a podstoupili návrh přímo prezidentovi a nakonec přehlasovali i jeho veto. Zákon nepochybně ohrožuje fungování zastupitelstev, potvrzují to zprávy ze všech koutů republiky. Senátní klub nelenil a inicioval dvě ústavní stížnosti na tento zákon. Jedna se týká procedury a druhá obsahu. První z nich byla zaslána již 10. března.
Čas bohužel pracuje proti nám, zákon platí. Vzhledem k tomu jakým způsobem byl zákon přijat, není podle mého názoru odsouzeníhodné vyčkat například se složením mandátu zastupitele. Stojí za úvahu a právní rozbor, zda se nenechat zbavit mandátu teprve zásahem nadřízeného úřadu. Doufejme, že Ústavní soud rozhodne rychle a uzná naše námitky, aby zastupitelé mohli pokračovat ve své práci bez nesmyslných překážek. Stejně bude nezbytné bránit se individuálními žalobami. TOMÁŠ JULÍNEK předseda Senátního klubu ODS
2005/2
✍
LISTY ODS
EVROPSKÝ PARLAMENT: NÁZORY, KOMENTÁŘE
Dvojí metr Evropské unie Když se před časem objevila na úrovni EU iniciativa, uvažující o plošném zákazu užívání nacistických symbolů, šlo na první pohled o ušlechtilý a chvályhodný krok. Při druhém a dalším pohledu však nebylo možno se zbavit dojmu, že spíše než o promyšlené opatření jde o jednorázovou reakci na tehdy aktuální mediální skandál (svastika na maškarním oděvu jednoho z členů britské královské rodiny). Nicméně tato aktivita posloužila některým evropským poslancům z nových členských zemí, aby upozornili na problém neméně závažný: naprosto bezproblémové veřejné užívání znaků, symbolizujících druhý z nenávistných totalitních režimů Evropy 20. století, totiž komunismus. Bývalý litevský prezident, nyní europoslanec Vy-
tautas Landsbergis spolu se svým maďarským kolegou Szájerem napsali dopis Evropské komisi, v níž ji vyzvali, aby vedle případného zákazu veřejného užívání nacistických symbolů (svastika) zvážili i podobný zákaz pro symboly komunistické (srp a kladivo). Šlo zejména o to vyprovokovat veřejnou diskusi na téma komunistického dědictví v Evropě. Pokud si totiž my sami stěžujeme, že jsme se s tímto fenoménem nedokázali vyrovnat, je třeba poctivě říci, že EU se s ním vyrovnala ještě méně. Extrémní pravicové ideové proudy jsou v EU po zásluze předmětem sankcí, zákazů a restrikcí a pozornosti represivních orgánů. Bohužel totéž neplatí pro extrémně levicové proudy, které jsou mnohdy předmětem jakési nemístné shovívavosti. Ostatně i ko-
munistická frakce v Evropském parlamentu patří mezi ty (bohužel) vlivné a početné. Aktivitu zmíněných dvou europoslanců jsem osobně podpořil. Jaké však bylo naše překvapení, když nám došla odpověď od příslušného člena Evropské komise, Itala F. Frattiniho, který naznačil, že vést souběžnou debatu o zákazu nacistických i komunistických symbolů nepovažuje za případnou. Není ani tak důležité, že Evropská rada nakonec rozhodla, že se nebude zabývat ani plošným zákazem nacistických symbolů a ponechá tato opatření v rukou národních vlád. Pachuť z dvojího standardu zůstala. Připomínám tuto situaci nikoliv náhodou. V souvislosti s komunistickým pučem 1948 se totiž objevila v ČR petice, požadující zákaz používání některých komunistic-
kých symbolů a zejména adjektiva „komunistický“. Nechci popírat, že jde o dobře míněný krok. Ale stojí za pozornost, že mezi prvotními iniciátory petice převažovali profesionální petičníci a notoričtí „eurooptimisté“ z řad „Pravdy a Lásky“. Škoda, že tito lidé už zapomněli, že to byl Václav Havel, který promeškal jedinečný okamžik k zákazu komunistické strany během několika měsíců před prvními svobodnými volbami. Škoda také, že se právě oni ostýchají připomenout dvojí metr a nedůslednost, která v jejich oblíbené EU vůči komunismu panuje. Co by asi řekli, kdyby případný český „zákaz“ narazil právě v EU a musel být revokován? JAN ZAHRADIL předseda Poslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu
Španělé hlasovali pro, rozhodnou Francouzi a Britové Více než 70 % Španělů, kteří přišli volit v nedávném referendu, hlasovalo pro evropskou ústavu. Evropští federalisté tak mají na první pohled důvody k oslavám. Výsledky španělského hlasování však v žádném případě nenaznačují, jak dopadnou nadcházející lidová hlasování v dalších členských státech, zejména ve Francii a Velké Británii. Francie byla doposud vnímána jako velký podporovatel euroústavy, nicméně v poslední době i tady klesá počet jejích příznivců. Francie se dokonce dostala do skupiny patnácti států EU, kde podpora ústavy nedosahuje 50 %. Důvodem, proč ještě donedávna byla francouzská podpora euroústavě poměrně vysoká, spočívá v tom, že ji Francouzi vnímají tak
trochu jako vlastní národní produkt (Konventu, který ústavu připravoval, předsedal bývalý prezident Giscard d’Estaing). Evropská ústava také proto ztělesňuje protiklad k liberálnímu přístupu Britů, se kterými Francouzi pomyslně soutěží. Změny ve veřejném mínění směrem k nesouhlasu s euroústavou jsou naopak vyvolávány obavami občanů z toho, že se z Francie namísto příjemce plateb stane čistý plátce do rozpočtu EU. Neméně podstatné jsou pak i obavy Francouzů z přistoupení Turecka. Jak je často slyšet i od francouzských europoslanců, aktuální debata o přistoupení Turecka a oznámení o začátcích přístupových jednání přišla ve Francii přesně ve chvíli, kdy tu graduje debata o eu-
roústavě. Strach z islamizace Evropy je tak další argument, proč se barometr ve Francii otáčí v neprospěch ústavy. Své argumenty mají zastánci a odpůrci euroústavy také ve Velké Británii. Ti první Brity přesvědčují, že je v jejich zájmu euroústavu přijmout, protože je napsána tak, že Velké Británii zajistí trvání jejího velmocenského postavení. Mimochodem názor, který je bezesporu zajímavým příspěvkem i do debaty českých politiků o euroústavě. Averze vůči euroústavě ve Velké Británii (jejím vyjádřením je pouze 20 procentní podpora ústavy) vychází z toho, že díky svému historickému vývoji byla tato země v mezinárodní politice vždy konzervativní a vůči okolnímu světu po-
měrně uzavřená. Britové jsou zvyklí rozhodovat si o vlastních záležitostech doma a není náhodou, že právě Velká Británie si dokázala jít v EU vlastní cestou. Zatímco si tak „kontinentální“ Evropané, kteří v minulosti zažili fungování v rámci větších státních uskupení, si umějí alespoň představit, že se rozhodnutí přijímají daleko od nich, pro Brity je představa, že se bude rozhodovat dál, než v Buckinghamském paláci, naprosto cizí a neakceptovatelná. Proto doporučuji všem, kteří tvrdí, že Česko musí přijmout evropskou ústavu, aby se zamysleli nad tím, co se stane, když Francouzi a Britové řeknou ne. MIROSLAV OUZKÝ místopředseda Evropského parlamentu
9
LISTY ODS
✍
2005/2
PŘEDSTAVUJEME NAŠE HEJTMANY
Pohádka „O bezplatném zdravotnictví“ Jako dítě jsem měl pohádky rád, ale jako plátci zdravotního pojištění a hejtmanovi se mi ty, které vypráví ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, nelíbí. Jednou z jejích nejoblíbenějších je ta o zdravotnictví, za které odpovídají kraje. Základním motivem je iluze, že když hodný stát převedl na zlé kraje zadlužené okresní nemocnice, rázem na ně padá odpovědnost za péči. A tak se po nás chtějí koncepce, krajské zdravotní plány a je úplně jedno, že kraje v řízení zdravotní péče nemají žádné kompetence. Jak jsem se mohl přesvědčit, koncepcemi, které kraje sepíší, projednají a schválí, se nikdo neřídí. Zatím posledním zářným příkladem takového přístupu je nová léčebna dlouhodobě nemocných v Litvínově či v nemocnici v Lounech. Za 25 miliónů s posvěcením ministerstva vzniklo v Litvínově
nové zdravotnické zařízení, se kterým zdravotní pojišťovny odmítly uzavřít smlouvu. A tak je sice nové, ale bez pacientů… Tuto zvláštní situaci vyčítám ministerstvu, které neumí stanovit jasná pravidla pro rozvoj zdravotnictví. Dovolím si připomenout základní pravidlo našich dědů: kdo poroučí, ten platí. Zde však poroučí ministerstvo, platí pojišťovny a odpovídá kraj – zvláštní trojčlenka. Ještě raději ale mám pohádku „O bezplatném zdravotnictví“, už kvůli tomu, jak mile ji umí paní ministryně a s ní i celá vláda podat, bez ohledu na to, jaká je realita, se kterou se my občané denně setkáváme. Jak můžeme mluvit o bezplatném zdravotnictví, když každoročně jdou do nemocnic a dalších zařízení jen v našem kraji stovky miliónů korun z rozpočtů samospráv, tedy peníze daňových poplatní-
Ing. Jiří Šulc se narodil 24. 6. 1958 v Mostě, kde žije dodnes. Po studiu na stavební průmyslovce absolvoval ČVUT v Praze, fakultu stavební, obor pozemní stavby. Pracoval u Investorsko-inženýrské organizace v Mostě, kde se zabýval komplexní bytovou výstavbou a později účelovými stavbami, později v soukromé sféře jako autorizovaný inženýr. V roce 1994 se stal starostou Mostu (později primátorem), kde působil do počátku roku 2001. V roce 2000 byl zvolen hejtmanem
Ústeckého kraje a tuto funkci vykonává dodnes. Jiří Šulc je ženatý, má tři děti.
ků. Ročně dá kraj na chod zdravotnických zařízení asi 330 miliónů korun, z toho jen na provoz záchranky 150 miliónů korun. To je více než 400 korun na jednoho občana kraje, a to včetně důchodců a nemluvňat. K tomu pak připočítejme, kolik každý z nás doplatí například v lékárnách a zapomínat bychom rozhodně neměli ani na všimné a pozor-
nosti pro zdravotníky. O bezplatném zdravotnictví nemůže být tedy ani řeč. A tak zatímco kraje zachraňují bytí či spíše nebytí nemocnic ze svých rozpočtů, ministryně dál vypráví své pohádky – ale kde jsou činy? Paní ministryně povídá, povídá, povídá… jak dlouho ještě? JIŘÍ ŠULC hejtman Ústeckého kraje
Kraje: kompetence bez peněz ODS získala takto výrazné volební vítězství v krajských volbách na Vysočině poprvé a zaznamenala tak historický úspěch. Osobně se domnívám, že k našemu výraznému vítězství přispělo více faktorů. Kromě celospolečensky příznivé situace a obecné nálady
voličů volit pravici napomohlo vítězství ODS na Vysočině i velmi kvalitní sestavení kandidátní listiny a dlouhodobá práce s voliči. Na kandidátce ODS bylo možné nalézt celou řadu významných a známých osobností Vysočiny z řad starostů, významných pod-
RNDr. Miloš Vystrčil se narodil 10. 8. 1960. Po studiu na gymnáziu absolvoval Přírodovědeckou fakultu na univerzitě v Brně, obor matematika fyzika. Následně působil jako učitel a později jako zástupce ředitele na gymnáziu Otokara Březiny. Od roku 1998 byl starosta Telče – města UNESCO. V letech 2001 – 2004 pracoval jako náměstek hejtmana kraje Vysočina, od roku 2004 je hejtmanem. Dříve byl po několik volebních období členem VR ODS, nyní je předseda krajské
ODS na Vysočině. Je ženatý s manželkou Ivanou mají dvě dcery.
10
nikatelů a dalších lidí, kteří byli a jsou ve svém městě i okolí společensky významně angažovaní, a tedy známí svojí úspěšnou prací pro ostatní. Po celé minulé volební období se nám dařilo upozorňovat na činnost ODS v rámci kraje zejména v souvislosti s činností rady kraje a krajského zastupitelstva. Velmi dobře jsme při řešení krajských problémů spolupracovali s našimi poslanci Miroslavou Němcovou a Jaroslavem Pešánem. Byli jsme v neustálém kontaktu s voliči. Samotná volební kampaň byla již pouze jakýmsi vyvrcholením naší průběžné čtyřleté práce a komunikace s občany Vysočiny. Hlavní priority kraje - zlepšení kvality dopravní infrastruktury a podpora vzdělávání zůstávají. Postupně ekonomicky sta-
bilizujeme i nemocnice, které nám stát předal v katastrofálním stavu. Samostatnou kapitolou je role krajů v oblasti získávání finančních prostředků z fondů EU. Ve svém životě jsem se ještě nesetkal s administrativně náročnější a byrokracií více podporující strukturou. Ruku v ruce s evropskou byrokracií se snaží centrální moc – rozuměj vláda – ustoupit od svých slibů a reformu veřejné správy chce v její polovině v podstatě zastavit. Jediným výsledkem je zmatek a chaos. Kraje dostávají kompetence bez peněz. Vzniká nepřehledný systém financování některých služeb například v oblasti sociálních služeb nebo zdravotnictví. MILOŠ VYSTRČIL hejtman kraje Vysočina
2005/2
✍ Irácké volby a blízkovýchodní reformy FÓRUM NÁZORŮ
Ani jedna ze zemí Ligy arabských států není demokracií. Blízký východ prochází výbušným demografickým vývojem a ačkoli je oblast prosáklá ropou, ekonomicky stagnuje. V regionu se pravidelně válčí a zázemí zde nacházejí mezinárodní teroristické organizace. Země jsou prosyceny protizápadní propagandou a mnohde jsou nejen tolerováni, ale přímo podporováni radikální islamisté. Všudypřítomná je korupce a nepotismus, nebezpečných výšek dosahuje míra nezaměstnanosti. Stále více lidí se snaží dostat do bohaté Evropy. Obyvatelstvo se radikalizuje, zatímco vlády utrácejí obrovské sumy za zbraně. A touží po zbraních hromadného ničení. Jedná se o oblast vysoce nestabilní, po desetiletí neblaze ovlivňující celý svět. Bylo by hezké, kdyby se nás tamnější problémy netýkaly. Ve sku-
tečnosti na nás ale doléhají více, než si lidé v naprosté většině evropských zemí hodlají připustit. Dosažení stabilního, alespoň částečně demokratického Blízkého východu bude trvat několik desetiletí. Samotný fakt konání voleb nezaručuje prosperitu, svobodu ani vznik životaschopných umírněných režimů, které nejenže nemučí vlastní občany, ale ani nevydírají okolní země a neterorizují svobodný svět. Relativně svobodné volby však mohou přispět k nastartování tolik potřebných politických i ekonomických reforem, bez nichž si dlouhodobě stabilní Blízký východ nelze představit. Přes chaos, zastrašování a nekončící sebevražedné útoky se k volebním urnám v 25 miliónovém Iráku dostavilo 60 % voličů. Fronty Iráčanů před voleb-
PODOBNOST ČISTĚ ZÁMĚRNÁ Když vidím, že v Iráku kandidovala i ODS, tak snad má demokracie v zemi nějakou šanci. PATRICIE FLEXOVÁ P.S.: Iráčané se opravdu inspirovali v ČR. Před volbami jich jedenáct se statusem pozorovatele přijelo na pozvání brněnského Centra pro studium demokracie a kultury a americké organizace The International Republican Institute sbírat volební zkušenosti. Studovat prý mohli materiály všech politických stran, kandidujících v senátních a krajských volbách. Vzepjaté ruce s véčkem se objevily na plakátech kurdské koalice, která skončila druhá. OLGA MYSLIVEČKOVÁ
Pramen: Reflex 9/2005
FOTO PROFIMEDIA.CZ / AP
ními místnostmi se skřípáním zubů sledovali prostřednictvím satelitních televizí dlouholetí vládcové okolních států. Označit irácké volby za svobodné podle západních měřítek jistě nelze. V arabském světě se však takto svobodné volby ještě nekonaly. Dobrou zprávou je, že se zdaleka nejedná o volby poslední. Zanedlouho dojde k hlasování v Libanonu, na palestinských územích, v Ománu a v Jemenu. V mnoha zemích se o nevyhnutelnosti zásadních změn hovoří stále otevřeněji. Cesta blízkovýchodních reforem bude složitá, plná otřesů a nepříjemných překvapení. Alternativní cesta bez reforem by však vedla k ještě hlubší stagnaci a skončila by obrovským otřesem. Opravdovou hrozbou pro stabilitu celé oblasti je náhlý kolaps pouze zdánlivě stabilních diktatur. Od zhroucení opravdové krutovlády je blízko k teokratickým revolucím, občanským válkám a ke vzniku rozvrácených, nikým nekontrolovaných území. Stabilita Blízkého východu, postavená na umírněných režimech a alespoň náznacích základních demokratických principů, je v českém zájmu. V rámci pudu sebezáchovy se musíme snažit o maximálně možné zapojení do obnovy Iráku a nesmíme rezignovat na nutnost řešení tamnějších bezpečnostních problémů. Na diplomatické úrovni se musíme snažit, aby Evropa přestala házet Spojeným státům klacky pod nohy. Americkou blízkovýchodní strategii je naopak třeba spíše aktivně podporovat a doplňovat. Měli bychom si konečně přiznat, že evropské země žádnou realistickou alternativu k americké blízkovýchodní politice v tuto chvíli nenabízejí. TOMÁŠ POJAR politolog
LISTY ODS Všichni dluží a dlužit budou… …ať se zodpovědní budou chovat ještě zodpovědněji, šetrní ještě šetrněji a poctiví ještě poctivěji. Každý z nás, včetně nevýdělečně činných, dluží již zhruba 70 000 Kč a vláda připravila na letošní rok porci dalších 8400 Kč, a to bez zahrnutí ztrát z Konsolidační banky. Jen úroky budou činit už příští rok pro každého občana 3500 Kč. Proč se tak děje? Protože tu vládne vláda, která nastoupila do pohodlné, vyšlapané cesty pokračujícího zadlužování. S nepochybně zajímavým výsledkem by skončil průzkum mezi obyvatelstvem, zda s takovým zadlužením souhlasí a zda jsou s výší „svého“(!) dluhu spokojeni. Důvodů pro jasně zápornou odpověď by se našlo hned několik: půjčka není použita na investice ve formě budoucích výnosů, ekonomika nyní jakžtakž roste a mělo by se tudíž šetřit, republiku čekají nelehké reformy důchodového, zdravotního a sociálního systému. V neposlední řadě zde hraje podstatnou roli i konkurence okolních států – zejména Slovenska – a to ve všech oblastech vzájemného obchodu. Zjednodušeně řečeno – skladba a charakteristika státního rozpočtu se dá přirovnat k rozpočtu rodinnému. Žádná z hospodárně uvažujících rodin přece nemůže utratit více peněz, než kolik výdělečně činní členové do společné kasičky přinesou. Existují samozřejmě půjčky na krytí jednorázových investic, ale není možné z půjčovaných prostředků financovat běžný chod rodiny. A přesně to nyní vláda dělá! Další smutnou skutečností je neustále se zvyšující počet lidí, kteří si za dobu vládnutí ČSSD a spol. zvykli, či zvykají na zneužívání štědrých sociálních dávek a zjišťují, že takto se přece jenom špatně nežije. Právě tito lidé se proti reformám budou bouřit nejhlasitěji. A že tady to bude náročné, je bohužel pravda. Není možné být asociální. Je nutné být solidární vůči potřebným a nemohoucím, nikoli vůči těm co pracovat mohou, ale nechtějí. Snad už si občané uvědomí, že tyto dluhy nejsou dluhy „jen nějakého státu“ či „jen těch, co o rozpočtu rozhodují“, vlády, ale že jsou to dluhy pouze a jedině nás všech a našich dalších generací. Je jen otázkou, zda bude v příštích volbách dostatečná vůle vybrat takovou vládu, která bude mít sílu nezbytné reformy prosadit a očistit tak státní rozpočet od nabubřelých výdajů.Jedno ale pokládám za téměř jisté – současný vládní kabinet to nebude, neboť pokud se k tomu „nerozhoupal“ dosud, nepustí se do toho se ani v budoucnu. A bohužel, stejně jako v životě přibývají roky, i zde narůstá zadlužení každým dnem. Michal Kadlec RS ODS Jihomoravského kraje
11
Tiskové prohlášení ze dne 7. 3. 2005
LISTY ODS Vlastimil Tlustý reaguje na pořad Události ČT ze dne 6. 3. 2005 Vzhledem k pokračujícím vykonstruovaným útokům České televize proti mé osobě, mé manželce a společnosti JMT CZ a. s., uvádím následující: Účetní doklady společnosti JMT CZ a. s, ve které pracuje moje manželka, jednoznačně prokazují, že uvedená společnost nezakoupila nemovitost v hodnotě 11,8 mil. Kč, ale že ji nabyla vkladem akcionáře, kterým není nikdo z mých rodinných příslušníků, ani já osobně. Jakékoliv spekulace o původu peněz použitých k údajnému nákupu proto považujeme za záměrné nepravdy, neboť pro tuto transakci nebyly vůbec žádné peněžní prostředky společnosti použity. Jako důkaz přikládám v příloze první a druhou stranu veřejné listiny „Přehled o peněžních tocích“, v níž položka „C. 2.1 Zvýšení peněžních prostředků z titulu zvýšení základního jmění (RF) (+)“ ve výši 11 800 000 Kč dokládá výše uvedené (tomuto faktu odpovídají i údaje uvedené v dalším účetním dokumentu společnosti tj. v rozvaze z téhož období). To, že Česká televize ve své reportáži uvedla pouze první stranu tohoto veřejného dokumentu a neuvedla její druhou část, nás vede k přesvědčení, že autoři reportáže nejenom lžou, ale dokonce tak činí záměrně. Že z jejich strany nejde o korektní novinářský postup dokazuje i to, že v reportáži neuvedli plné znění odpovědi mé manželky zaslané panu redaktorovi Hynkovi, ve které se uvádí: „... zmiňovaná nemovitost v hodnotě 11 800 000 Kč nebyla společností zakoupena, ale byla do společnosti vložena majitelem. V současné době je obchodním soudem stále posuzován návrh na navýšení základního jmění a. s. o tuto nemovitost.“ Vzhledem k uvedených faktům, které dokládají i veřejně dostupné dokumenty na katastru nemovitostí, se budou poškozené strany, tj. moje manželka, společnost JMT CZ a.s.a její majitel bránit pomluvám a lžím, publikovaným ČT, všemi dostupnými právními prostředky vůči jejich autorům, tj. panu redaktorovi ČT Jiřímu Hynkovi i ČT jako veřejnoprávní instituci. více na www.tlusty.cz
2005/2
✍
USNESENÍ VÝKONNÉ RADY ODS ZE DNE 7. BŘEZNA 2005
I. VR ODS přijala se znepokojením závěry sobotního jednání ČSSD, která považuje problém nejasností kolem majetku rodiny předsedy vlády za vyřešený. VR ODS se nesmíří se snahou ČSSD vyvinit předsedu vlády ze zodpovědnosti za vznik vládní krize a konstatuje: Stanislav Gross nevyužil svého televizního vystoupení k odstranění všech pochybností, ale k propagaci své osoby a vládní politiky.Jeho omluva vyznívá v této souvislosti nepatřičně jako výsměch veřejnému mínění. Postoj ČSSD škodí pověsti České republiky, už tak v zahraničních médiích pošramocené, jako země, kde se daří korupčnímu prostředí. KDU-ČSL bude muset jasně prokázat, zda je její iniciativa směrem k předsedovi vlády důvěryhodná a není jen bouří ve sklenici vody. Přitom dnes platí, že kdo podporuje Grosse ve funkci premiéra, je stejný jako Gross. Nepřijatelný je postoj vedení US-DEU, které se snaží tuto aféru bagatelizovat v zájmu udržení svých postů za každou cenu. VR ODS je přesvědčena, že důvěryhodnost předsedy vlády a vládní koalice je natolik otřese-
na, že vláda nemá mandát pracovat dál bez obnovení důvěry v Poslanecké sněmovně. ODS podpoří návrh skupiny senátorů na změnu Ústavy, která umožní rozpuštění Poslanecké sněmovny. II. VR ODS považuje za skandální vyjádření předsedy vlády Stanislava Grosse, který ve Francii podpořil daňovou harmonizaci zemí EU, tedy zvýšení daní pro naše občany. Populistické výroky ČSSD na domácí půdě o snižování daní jsou proto matoucí a nevěrohodné. III. VR ODS je znepokojena pokračujícími pokusy socialistů zlikvidovat soukromá ambulantní lékařská zařízení.Když zatím neuspěl pokus z loňského roku
Zahraniční aktivity předsedy ODS Předseda ODS Mirek Topolánek navštívil 25. února na pozvání spolkového kancléře Rakouské republiky a předsedy Rakouské strany lidové Wolfganga Schüssela Vídeň. Hovořili spolu o budoucím vývoji a konceptu EU v souvislosti s ústavní smlouvou, o zkrácení nebo zrušení přechodných období na volný pohyb pracovních sil pro občany ČR, finančním výhledu EU v letech 2007–2013 a dalším rozšíření EU o země jako jsou Chorvatsko a další země Balkánu, Turecko a Ukrajina.Mirek Topolánek se dále setkal s prezidentem Národní ra-
dy Rakouska Andreasem Kholem. 9. března se předseda ODS v rámci své pracovní návštěvy Záhřebu setkal s Ivo Sanaderem, předsedou vlády Chorvatské republiky a předsedou nejsilnější středopravicové vládní strany HDZ. Mirek Topolánek jednoznačně podpořil evropské aspirace Chorvatska a zahájení přístupových jednání ke dni 17. března 2005 v souladu s dohodou dosaženou na prosincovém summitu EU v Bruselu. Oba se shodli na společném zájmu prohlubování spolupráce mezi oběma stranami. Začátek vstupních rozhovorů
Informační bulletin LISTY ODS vydává Občanská demokratická strana Jánský Vršek 13, 118 00 Praha 1 IČO 16192656 připravuje tisková sekce ODS foto L. Krušinský + archiv redakční uzávěrka 10. 3. 2005 e-mail:
[email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908
12
o jejich opětovné zestátnění, ohrožují dnes soukromé ambulance zásahy vlády do systému zdravotních pojišťoven, zhoršováním finanční bilance, či dokonce zvláštním zdaněním ve prospěch státních zdravotnických zařízení. IV. VR ODS konstatuje, že novela zákona o střetu zájmů, prosazená socialistickou vládou, vážně ochromuje chod samospráv. Mnoha občanům de facto znemožňuje podílet se na práci obecních, městských a krajských zastupitelstev. VR ODS podporuje iniciativu Senátního klubu ODS podat ústavní stížnost, jejímž cílem je napravit negativní dopady novely zákona o střetu zájmů.
Mirek Topolánek při setkání s chorvatským premiérem Ivo Sanaderem
o přijetí Chorvatska do EU má podle předsedy ODS zásadní význam pro další stabilitu, demokratizaci a zlepšení atmosféry v zemích západního Balkánu. Stejně jako frakce EPP-ED v Evropském parlamentu, jíž je ODS členem, odmítá předseda ODS odložení těchto rozhovorů na neurčito, což by naopak mohlo vyvolat deziluzi a povzbudit nacionalistické síly v regionu. 22. března zavítá předseda ODS znovu do Bruselu, kde se poprvé zúčastní summitu Evropské lidové strany (EPP), kterého se též účastní předsedové středopravých stran a vlád Evropské unie. Hlavním bodem jednání nadcházejícího summitu bude schvalování změn Lisabonské agendy. V závěru března se Mirek Topolánek vydá na Slovensko, kde se 31. března setká se slovenským premiérem a předsedou SDKÚ Mikulášem Dzurindou a ministrem financí Ivanem Miklošem, se kterými bude diskutovat ekonomické reformy a aplikaci rovné daně v ČR. Petr Víšek zahraniční tajemník ODS
