LISTY ODS Informační bulletin Občanské demokratické strany
✍
22. října 2003
ÚVODNÍ SLOVO
Jedeme dál ODS se vyprofilovala jako zřetelná a viditelná opoziční politická síla. Pro občany se však vedle konkrétní kritiky stávající vlády stáváme i čitelnou a reálnou alternativou. Kroky vlády související s tzv. reformou veřejných financí jsou popřením předvolebních slibů vládních stran i porušením vládního programového prohlášení. Vláda nereformuje, ale tahá z lidí peníze, zdražuje a zvyšuje složenou daňovou kvótu. A to za nadšeného souhlasu rádoby středopravicové KDU-ČSL a US. Z bývalých odpadlíků ODS, kteří tvořili jádro nově vznikající Unie svobody, se dnes stalo nejtvrdší jádro Špidlových příznivců. Socialista Vladimír Špidla nemá loajálnější poslance a ministry, než jsou ti z řad druhdy pravicové US. Oč méně lze mluvit o tzv. vládní reformě, kterou za reformu nepovažují nejen politici z řad ODS, ale i nezávislí ekonomové a dokonce i členové bankovní rady ČNB, o to zuřivěji útočili a útočí představitelé vládní koalice na ODS a její Modrou šanci. Ve vystoupeních představitelů vládní koalice prakticky nelze naleznout obhajobu vlastních kroků, ale většinou jen zběsilé útoky na ODS.
5
CHCETE BÝT MILIONÁŘEM?
PETR NEČAS Jasně to dosvědčuje, že na rozdíl od vládního souboru škrtů a zdražování je ekonomický koncept ODS založený na zastavení růstu veřejných dluhů a povzbuzení ekonomického růstu zavedením rovné daně tou skutečnou šancí pro naši zemi a její občany. Vyvolat hlasování o nedůvěře vládě bylo naší povinností. Jestliže vláda neměla dost odvahy sama vyvolat hlasování o důvěře vládě ve spojitosti s tzv. reformou veřejných financí, jako opozice jsme tím byli povinováni našim voličům i příznivcům. Navíc bylo nutné demonstrovat převzetí osobního dílu odpovědnosti každého poslance vládní koalice za kroky i nekroky vlády při řešení problémů naší země. Pokus vyslovit vládě nedůvěru se nakonec nezdařil. Byl však velmi užitečný. Ukázal, že kdyby vláda požádala o vyslovení důvěry, neobstála by. Ukázal však také na jedno slabé místo v našich řadách. A před dalšími politickými bitvami je dobře, že jsme se o tomto slabém místě dozvěděli a také jsme tuto naši slabinu vyřešili. (pokračování na str. 3)
Tato otázka se sugestivně ozývá z televizních obrazovek dvakrát týdně.Mnohé vyburcuje k tomu, aby předvedli své znalosti a zkusili štěstí. Myslím, že tato otázka nedává spát ani premiérovi Špidlovi. Ale nejde do soutěže jako ostatní. A také nechce být jenom tak ledajakým milionářem, hraje hru o miliardy. Jeho vláda bude mít tragický primát. Zatímco v maratónu premiér nejrychlejší není, v zadlužování si to vynahrazuje. Nejrychleji a téměř nezvládnutelně nás zadlužuje.Každý den o 500 miliónů korun! Říká tomu budování sociálního státu.Za největší hrozbu označuje ODS, která chce jeho sociální stát zrušit. Odpovídáme mu, že sociální stát nepřenáší na budoucí generace takové břemeno, které nebudou moci zvládnout. Do klatby uvrhla lidovecko-socialistická vláda zejména podnikatele. Ale její chtivosti neunikne nikdo. V tom má ministr financí pravdu. Opatření vlády doléhají na všechny vrstvy naší společnosti. Na pětisetmiliónový dluh denně se skládáme všichni. Aby to lidem nedošlo, je třeba odlákat pozornost. Proto vypukla akce Kryštof. Stanislav Gross obsadil na týden silnice a obrazovky. Milionáře vystřídala hra Riskuj. Moc se nepovedla a tak následovala další. Tentokrát thriller. V noci z pátku na sobotu svolává ministr vnitra mimořádnou tiskovou konferenci. Občany vyděsí k smrti. Čekají osudové sdělení, něco jako vyhlášení stavu ohrožení. Co uslyší? Že policie vyráží na kontrolu veřejných domů! Tedy, že jde dělat to, co je její zcela samozřejmou každodenní povinností. Po prvotní úlevě následuje vlna vzteku. Jak to, že si s námi může vláda takto pohrávat? Jde o válku uvnitř ČSSD? Bojí se Gross, že mu na paty šlape kandidát na nového korunního prince Sobotka? Nebo jde o daleko vážnější rozkol ve vládní koalici? Asi od všeho trochu. Ale my nejsme rukojmím vlády! Nesmí vůči občanům této země používat metody, jakými pracuje uvnitř koalice a uvnitř sociální demokracie. Nejsme Hojdarové a nenecháme si líbit odposlechy, vydírání,vyhrožování smrtí dětí, okrádání a nasazování tajných služeb na každého s odlišným názorem. Je načase, aby se v duchu televizních seriálů premiér občanů zeptal: „Chcete mě?“ Já odpovídám: „Již ani minutu!“ Miroslava Němcová místopředsedkyně ODS
LISTY ODS
Senát
✍
2003/5
K EVROPSKÉ ÚSTAVĚ
enátoři ODS z Výboru pro evropskou integraci se zabývali návrhem Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu na výjezdním zasedání v Loučni u Nymburku a na 22. schůzi VEI 30. 9. Senátu nepřísluší úkolovat ani interpelovat vládu. Povinnost projednání konventních stanovisek si Senát určil sám při jmenování svého zástupce v Konventu a při vzniku Podvýboru pro Konvent a Mezivládní konferenci. Příloha usnesení výboru má sice 15 stránek, není to však nudný text a stojí za přečtení. Je na www.senat.cz. Konvent především nesplnil svůj hlavní úkol. Nenavrhl přesné rozdělení kompetencí mezi evropskými institucemi a členskými státy. Obsažný a nepřehledný „Návrh…“ není ani mezivládní smlouvou ani ústavním dokumentem. Prolíná se zde obojí. Říká se „v jednoduchosti je krása“, o ústavní smlouvě to platí dvojnásob. Krásu zde ale zatím nehledejte. Při jednání VEI jsme v textu přílohy usnesení hlasováním vyloučili jakoukoliv pochybnost o způsobu ratifikace „Smlouvy…“, tj. posouzení podle čl. 10 hlavy I a čl 39. odst. 4 hlavy II. Ústavy ČR – tedy ratifikací ústavní většinou – tj. minimálně 120 poslanci a třemi pětinami přítomných senátorů. Představa, že by text přijatý mezivládní konferencí mohl být schválen naším Parlamentem jako normální mezivládní smlouva byla pro senátory ODS a některé další členy výboru neúnosná a odporující Ústavě ČR. Předložil jsem ve výboru návrh na konání referenda o Smlouvě ustavující Ústavu Evropy a to z následujícího důvodu. Vládní koaliční strany už v době posledních voleb zdůrazňovaly svůj „jiný“ postoj v evropských otázkách. Ke škodě všech nebraly nikdy v úvahu postoj opoziční ODS, který nebyl protievropský, ale byl ostražitý. Diskuse s opozicí před volbami do PS a i po nich byla na hony vzdálená standardním postupům tvorby mezinárodní politiky. Když nemohou strany komunikovat mezi sebou (v mezinárodní politice je to vždy ke škodě všem), tak musí komunikovat s autoritou největší, tj. s občany – voliči. Referendum jsem specifikoval jako konzultativní a nepřál bych si, aby nahrazovalo rozhodnutí parlamentní ústavní většinou. Nebylo by dobré snímat prostřednictvím referenda zodpovědnost z rozhodnutí politické reprezentace v tak složité oblasti, jako je pozice ČR v budoucím uspořádání Evropy. Občané by však měli být do diskuse více vtaženi a politická reprezentace ať koaliční či opoziční by jim měla dát prostor k vyjádření svého převažujícího postoje. Luděk Sefzig senátor ODS
S
2
Z jednání mezivládní konference v Římě
Ústava není totéž v jiném balení V parlamentní diskusi k návrhu evropské ústavy opakovali představitelé koalice jako na kolovrátku, že vlastně nejde o nic kvalitativně nového. Že tím, že jsme se k EU přihlásili v červnovém referendu, de facto jsme se přihlásili i k této ústavě. Že ústava je pro ČR další pozitivní „proevropský“ krok, protože, jak řekl Špidla, „v zájmu ČR je, aby EU byla více efektivní a demokratická, což ústava zaručuje“. Zejména ministr zahraničí Svoboda vystupoval jako obhájce zájmů čehokoliv jiného, jen ne Českého státu. V naprosté nahotě se to projevilo v debatě o změně tzv. hlasovací procedury v Radě ministrů. Rada je důležitý orgán složený z ministrů členských zemí. Rozhoduje o návrzích evropské komise a prakticky to je nejvyšší zákonodárný orgán Unie schvalující směrnice, nařízení, atd., podle kterých se pak musí řídit všechny členské země. Dosavadní model je dán smlouvou z Nice. Jeho klíčovou charakteristikou je, že síla hlasu jednotlivých členských zemí není odvozena od jejich velikosti, ale je dána politickou dohodou tak, aby velké země nebyly příliš silné a malé zase příliš slabé.
Tak například Německo má nyní 9% hlasů a 8x menší Česko 3,7% hlasů. Tak je dosaženo jisté křehké rovnováhy, i když i tak disponuje šest největších zemí dohromady nadpoloviční většinou. Podle návrhu nové ústavy má dojít k zásadní změně. Váha hlasu bude vypočtena podle počtu obyvatel té které země. V praxi to bude znamenat, že Německo bude disponovat téměř pětinou hlasů (18,1%) a spolu s Francií jim bude stačit dohoda ještě s jednou ze čtyř velkých zemí (Británie, Itálie, Španělsko, Polsko) k zablokování jakéhokoliv návrhu, i kdyby s ním zbývajících 22 zemí nakrásně souhlasilo! A tady je vidět propastný rozdíl mezi myšlením naší a např. polské vlády. Zatímco se naše vláda bez jakéhokoliv boje smířila s tím, že váha českého hlasu poklesne skoro na polovinu (z 3,7 na 2,2%) a že se vzhledem k výše uvedenému stane prakticky bezcenným, Poláci postavili zachování původního hlasovacího modelu jako klíčovou podmínku. A to přesto, že váha jejich hlasu nepoklesne, ale dokonce o pár desetinek stoupne! Pochopili zřejmě, že přijetí nových vah (spolu s pře-
sunem mnoha oblastí z jednomyslného do většinového hlasování) fakticky znamená ustavení německo – francouzského protektorátu nad zbytkem Evropy. (Mimochodem, setkal jsem se na mnoha místech s otázkami, jak to myslel prezident, když napsal, že základem EU má být stát a ne občan. Příběh hlasovací procedury je myslím jasnou odpovědí). Když člověk poslouchal několikrát opakované vyprávěnky ministra Svobody o tom, že tento model je přece spravedlivý, protože v něm má každý občan EU stejně silný hlas, měl opravdu pocit, že poslouchá ministra zahraničí Německa a ne České republiky. Jednodenní diskuse o návrhu ústavy ve Sněmovně byla po mém soudu téměř historickou události. Naplno, bez jakéhokoliv balastu ukázala fatální propast mezi vnímáním zahraničních priorit ODS a ČSSD (stále více je zřejmější, že KDU a především US jsou v politickém střetu dnešních dnů jen v rolích statistů). Pokud někteří novináři na druhý den psali, že debata byla o ničem, tak jen na sebe prozradili, že ničemu nerozumí oni. MARTIN ŘÍMAN poslanec ODS
2003/5
LISTY ODS
Zásadní přelom v evropské integraci „Ústava“ EU je zásadním přelomem v evropské integraci. Pokračuje v dráze, lemované zastávkami Maastricht-Amsterdam-Nice, na níž se stále a kontinuálně posiluje nadnárodní složka EU a naopak oslabuje složka mezivládní. Nejde však o pouhé prodloužení zmíněné dráhy. K posunu – dalo by se dokonce říci k předělu - dochází totiž také v oblasti pojmové a symbolické. Použití termínu „Ústava“ v názvu dokumentu implikuje, že něco „jako stát“ tady má vzniknout. Tento termín, jakkoliv se lze přít o jeho přesnou definici, byl v politice vždy vyhrazen pro základní zákon státu. Vznik funkce „prezidenta“ (který ve skutečnosti žádným prezidentem není, pouze předsedá Evropské radě) a „ministra zahraničí“ (který také není žádným ministrem, nýbrž jedním z členů Evropské komise) opatřuje Evropskou unii dalšími formálními atributy skutečného státu. Pro větší hodnověrnost se zdůrazňuje „přímá“ legitimita EU, odvozená od jejích občanů (občanství je také zakotveno ve smlouvě). Implicitně se zde předpokládá existence evropského politického národa – či lidu – schopného přímo, nezprostředkovaně artikulovat své zájmy. Konečně vedle údajného evropského národa jako nositele evropské suverenity je třeba Evropě vytvořit samonosný obsah. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o lidských (občanských) právech jako o základu, na němž je Evropa postavena. Jedinečnou evropskou hodnotou má být tzv. sociální stát. Zejména v poslední
době nabývá také vrchu snaha interpretovat Evropu jako protipól Ameriky. Se všemi těmito definičními jevy předpokládaného společného evropského státu lze polemizovat. Především existence evropského národa se zdá být velkou fikcí, protože k němu nejsou splněny základní předpoklady: společný komunikační prostředek (jazyk), spojující historická zkušenost, společně utvářený typ demokracie a z něj pramenící politická kultura, vnitřně procítěná společná identita. Ve skutečnosti je reprezentantem tohoto „evropského národa“ relativně úzká vrstva, skládající se z politiků a státní administrativy, top manažerů a businessmanů, části intelektuálních, akademických a vzdělaneckých elit. Tato vrstva své „evropanství“ zřejmě skutečně prociťuje a domnívá se, že tak smýšlí i zbývající výrazná většina obyvatel členských států EU. Stejně tak občanská práva nepatří dávno jen Evropě, přestože v ní vznikla. Dnes se celý koncept těchto práv v Evropě smrskl na prosazování tzv. práv 3. generace, tedy kolektivních hospodářských a sociálních nároků, které de facto tvoří základ dalšího evropského „specifika“: sociálního státu. Ten se však pro změnu transformoval na pouhý stroj pro přeroz-
dělování stále většího množství veřejných prostředků stále většímu množství zájmových skupin. A Evropa jako protipól Ameriky? Ať už tato představa pramení z idealistického pacifismu a multilateralismu nebo naopak z mocenských choutek a komplexů některých evropských velmocí, je to pouze cesta k marginalizaci a zbezvýznamnění Evropy. Ale nejde jen o konstrukci něčeho, jako stát. Jde také o to, kdo v ní bude mít rozhodující vliv. Vlivovými nástroji, umožňujícími získat náskok ve výstavbě takového státu, je zavedení principu posílené a strukturované spolupráce do smlouvy o „ústavě“. Oba tyto principy umožní vznik „Unie v Unii“, tedy vytvoření jakéhosti tvrdého, gravitačního jádra, které se bude stále hlouběji politicky a ekonomicky integrovat a svou silou bude postupně nasávat své bližší i vzdálenější okolí. Netřeba snad dodávat, že na vzniku takového jádra mají zájem zejména Německo s Francií (ale i některé další evropské mocnosti), které si tak chtějí udržet svůj rozhodující vliv i uvnitř rozšířené EU a vytvořit předpoklady pro uchování tohoto vlivu i během případného dalšího prohlubování EU. Dalším takovým vlivovým nástrojem, který tyto státy prosazují, je úplné odstranění degresivního principu
z Evropské rady, díky němuž byly doposud menší státy zvýhodněny vůči velkým co do své hlasovací váhy v tomto orgánu. Toto opatření je zdůvodňováno právě argumentem o evropském národě – když jsme přece všichni občany jedné Evropy, proč by měl být některý národ (třeba Češi) zvýhodněn při hlasování proti jinému národů (třeba Němcům) jen proto, že je menší. Ve skutečnosti se zde hraje o to, aby uvnitř „evropského státu“ zněl nejsilnějším tónem „koncert velmocí“. Jistě, takové uspořádání Evropy, které naznačuje smlouva o „ústavě“, je uskutečnitelné. Vážnou otázkou však je, zda stojí na reálných základech, směřuje k realizovatelným cílům a zda skutečně přinese „efektivnější“ a „demokratičtější“ Evropu, jak slibuje. O tom všem lze mít závažné pochybnosti, které by neměly být ani zesměšňovány, ani karikovány, jak se to zhusta děje. Sepisováním podobných dokumentů v EU neklesne ani vysoká nezaměstnanost, ani se nezvýší nevalný ekonomický růst. Naopak, lze se obávat toho, že prohlubování integrace může sloužit jako účinná zbraň pro ty, kteří si nepřejí zpružnit pracovní trh, omezit přerozdělovací procesy nebo redukovat přebujelou komunitární legislativu. Heslo „více Evropy“ – a navíc takové Evropy, v níž si někteří budou zcela zjevně rovnější než jiní – tak rozhodně nemůže být univerzálním řešením na současné problémy evropských zemí. JAN ZAHRADIL 1. místopředseda ODS
(pokračování ze str. 1)
Jen další budoucí hlasování poslance Petra Kotta ukáže, zda se jednalo o selhání sebekontroly vůči alkoholu, či o selhání charakteru. Jeho mandát totiž morálně patří ODS a pan Petr Kott ho drží díky voličům
ODS a získal ho díky programu ODS. Budeme pokračovat v naší práci. Budeme kritizovat vládu tam, kde škodí naší zemi a jejím občanům. Současně budeme vypracovávat a předkládat vlastní věcné
návrhy a recepty na řešení problémů ČR. Jsme a budeme čitelnou opozicí. Jsme a také budeme věrohodnou alternativou stávající socialistické vládní koalice. PETR NEČAS místopředseda ODS
Počet poslanců ODS se snížil z 58 na 57. Ztráty mandátu nám je sice líto, a to zvláště za těsných počtů ve sněmovně, přesto jsme však neměli a nesměli mít jiné řešení. A tohoto řešení nemusíme litovat.
3
z Poslanecké sněmovny
LISTY ODS ROZHOVOR S POSLANCEM HYNKEM FAJMONEM O EVROPSKÉ ÚSTAVĚ Poslanecký klub ODS inicioval mimořádnou schůzi Poslanecké sněmovny k pozici vlády ČR na mezivládní konferenci EU o Evropské ústavě. Do sněmovní diskuse se zapojilo několik poslanců ODS včetně Hynka Fajmona. Proto jsme mu položili několik otázek. Pane poslanče, eurofederalisté tvrdí, že další prohlubování evropské integrace je nutné mimo jiné z toho důvodu, aby byl v Evropě zajištěn mír a možnost účinně bojovat s mezinárodním terorismem. Co si o tomto argumentu myslíte? Jsem přesvědčen o tom, že se jedná o falešný argument. Mír je v Evropě od roku 1945 na mezistátní úrovni díky jiným faktorům než byla evropská integrace. Hlavním garantem míru do roku 1989 byla vojenská rovnováha mezi NATO a Varšavskou smlouvou a po roce 1989 je hlavním garantem evropského míru Aliance. To, že spolu Němci s Francouzi již neválčí není důsledkem evropské integrace, ale poznání, že dohoda těmto zemím přináší velmi hmatatelný hospodářský prospěch. Je tedy pravda, že evropská integrace přináší řešení etnických a jiných konfliktů? Myslím si, že to pravda není. Podívejme se na situaci v Severním Irsku, v Baskicku nebo na Korsice. Británie, Španělsko a Francie jsou účastníky evropské integrace již řadu desetiletí a přesto se tyto krvavé konflikty dodnes nepodařilo vyřešit. Často také slyšíme argument,že Evropa se musí integrovat z toho důvodu, aby mohla „čelit výzvám globalizace“. Je „více Evropy“ řešením problému globalizace? Klíčovým slovem dle mého soudu není globalizace, ale konkurenceschopnost. Levicoví politikové a ideologové mluví záměrně o nedefinovatelné globalizaci. My naopak musíme mluvit o zcela konkrétní konkurenceschopnosti, protože o tu dle mého soudu ve skutečnosti jde. Pokud chtějí evropské národy v budoucnosti uspět, musí především posilovat svou konkurenceschopnost a to se dělá odbouráváním obchodních a byrokratických překážek. Tímto směrem se musí zaměřit i politika EU. Zatím je tomu ale spíše naopak. EU spíše posiluje regulaci a konkurenceschopnost evropských subjektů se tak snižuje.
4
2003/5
✍
KANDIDÁTI ODS V DOPLŇOVACÍCH VOLBÁCH DO SENÁTU 2003
Ing. Pavel Pavel Ing. Pavel Pavel se narodil ve Strakonicích, je mu 46 let. Po absolvování zdejší střední průmyslové školy pokračoval ve studiu na Vysoké škole strojní a elektrotechnické v Plzni. Po jejím dokončení nastoupil v roce 1981 jako projektant do Zemědělského stavebního sdružení ve Strakonicích. Od odborné práce byl jen malý krůček k řešení tajemství starých transportních metod. Záhy se stal známým svými pokusy s dopravou soch Moai na Velikonočním ostrově či rozřešením stavebního postupu tvůrců pravěkého Stonehenge v Anglii. Po deseti letech se pak vrátil zpět na „průmyslovku“. Ovšem ne už jako žák, ale coby učitel odborných předmětů. Po dvou letech školství opustil a dal se na podnikání. Navázal na své zkušenosti a založil firmu na manipulaci s těžkými a rozměrnými břemeny. Ta během několika následujících let nastěhovala tisí-
Karel Jarůšek Karel Jarůšek se narodil v Brně, je mu 50 let. Základní školu absolvoval v Blansku kde se v místním ČKD vyučil strojním zámečníkem. Přijetím do tohoto učebního oboru začala i jeho fotbalová kariéra. V roce 1968 následoval přestup z Blanska do tehdejší Zbrojovky Brno, kde s výjimkou vojny v Dukle Tábor (1971 – 1973) jako aktivní fotbalista působil až do roku 1985. V 70. a 80. letech patřil jako tvořivý záložník k fotbalové špičce. V roce 1985 následoval odchod do Řecka a od roku 1987 působil jako hráč a později trenér devět roků v Rakousku. Po návratu z tohoto angažmá v za-
volební obvod 12, Strakonice
ce trezorů do většiny českých bank, desítky těžkých strojů a lisů do výrobních hal a stovky komponentů pro Jadernou elektrárnu Temelín. Čas zbyl i na „romantické“ transporty. Šlo například o přesun božích muk v Oslově či záchranu spadlého viklanu v Boudách na Písecku nebo o přenesení kapliček ve Vodňanech či Miroticích. O své práci napsal dvě knihy, desítky článků a absolvoval přes tři sta přednášek.
Do politiky vstoupil v roce 1998, kdy byl zvolen místostarostou města Strakonice. V následujících letech tak měl příležitost dopodrobna poznat problémy obyvatel města, sousedních obcí, ale i celého regionu. Po volbách do krajských zastupitelstev tak mohl své znalosti a zkušenosti využívat i jako zastupitel Jihočeského kraje a člen kontrolního výboru. Pavel Pavel je ženatý, má dvě děti. Manželka Soňa, narozená ve Vimperku, je zubní lékařkou. Volný čas rodina tráví u rodičů na Horské Kvildě. Když přeje počasí, patří mezi oblíbené činnosti vodní turistika, výlety pěšky, na kolech, v zimě na běžkách. Pavel Pavel je autorem projektu Otavská plavba spojující pootavská města, Sušici, Horažďovice, Strakonice a Písek. V senátních volbách v roce 2002 těsně prohrál ve druhém kole (o pouhých 672 hlasů) s Pavlem Rychetským.
volební obvod 58, Brno-město
hraničí pokračoval ve funkci trenéra v Brně, Drnovicích a Opavě. Při aktivním fotbalovém působení ve Zbrojovce Brno byl mezi hráči, kteří se mohou pochlubit ziskem
Mistrovského titulu v roce 1978. V letech 1976 – 1980 působil v reprezentačním výběru Československa. Během fotbalové kariéry vystudoval večerní školu Sociálně právní a po skončení aktivní činnosti získal nejvyšší možné evropské trenérské vzdělání UEFA profi-licence. V současné době působí při 1. FC Brno a.s. jako sportovní ředitel. Zároveň je prezidentem hokejové Komety a se svými kolegy se snaží o její postupný návrat mezi hokejovou elitu. V roce 1974 se oženil a se svojí manželkou Janou má čtyři děti. Gabrielu, Karla, Jolanu a Ondřeje.
2003/5
✍
LISTY ODS
STÍNOVÁ VLÁDA
Důvěra a příležitost Modrá šance pro vzdělávání Motto: …úlohou vlády, ministerstva školství a veřejné správy při zajišťování vzdělávání není sloužit systému, ale žákům, jejich rodičům a studentům... Vzdělání je nesporně důležitou podmínkou osobní prosperity. Vzdělanostní úroveň občanů pak je jedním z klíčových zdrojů ekonomického růstu. Vzdělání je proto i důležitým veřejným statkem a zajištění vzdělávání je významnou veřejnou službou. Pět let socialisticko-odborářského vládnutí resortu školství, charakteristického sliby po nichž nenásledovaly skutky a nesystémovostí přijímaných opatření, bylo obdobím, které škodilo a škodí nejen školám a učitelům. Především pak škodí těm, kterým má vzdělávání sloužit, tedy občanům. Základním a středním školám chybí peníze nejen na zaplacení učitelů, ale i na kvalitní vybavení. Ředitelé škol místo řízení třídí papíry a uctivě smekají před úředníkem. Být dobrým učitelem se vyplácí stále méně. Přání žáka nebo jeho rodiče a možnost jejich volby, je stále zřetelněji veličinou, se kterou se nepočítá. A tak jediným, komu stav prospívá, je byrokrat a jeho šiml. Vysoké veřejné školy jsou sice formálně zadarmo, ale peněz se nedostává nejen na rozvoj, ale i na prostou obnovu. Mezi počtem zájemců o vysokoškolské vzdělávání a přijatých je stále stejně velký rozdíl. Změnit tento neblahý stav vyžaduje iniciovat a prosadit zásadní systémové změny reflektující jak naše tradice, tak nové trendy a potřeby. Především pak změny podmiňující pravomoc rozhodovat osobní odpovědností, změny ve způsobu financování vzdělávání, vědy a bádání z prostředků státního rozpočtu a v neposlední řadě pak změny rolí a funkcí samotného ministerstva a orgánů školské státní správy.
A) Navrhujeme proto, aby změny v oblasti regionálního školství byly založeny na respektování zejména následujících principů: ■ Princip jednoty vzdělávacího systému – tedy kategorické NE možnosti vzniku 14 různých vzdělávacích systémů… ■ Princip volby – občan nesmí být nadbytečně omezován ve své volbě vzdělávání… ■ Princip rovných práv i povinností – práva všech, pokud jim lze zákonem uložit stejné povinnosti, mají být rovná… ■ Princip autonomie škol – za způsob jak v mezích zákona organizačně, ekonomicky i personálně zajistit vzdělávání je odpovědný ředitel, a to včetně stanovení výše platu učitelů… ■ Princip centrálně stanovené části maturitní zkoušky – v decentralizovaném systému řízení škol představuje důležitý svorník jednoty základního rámce výstupů… ■ Princip financování vzdělávání – primárně má být předmětem podpory vzdělávání žák, případně jeho speciální vzdělávací potřeby... ■ Princip financování školských služeb a nadstandardních podmínek pro vzdělávání – služby související se vzděláváním mají být financovány z veřejných rozpočtů příslušných samospráv… B) Budeme usilovat o to, aby vysokoškolské vzdělávání bylo přístupné většímu počtu občanů, a to kdykoliv v průběhu života. Vysoké školy musí být nejen motivovány, ale i účinně podporovány k nabídce různých forem stu-
Grafické znázornění základních možností financování terciárního vzdělávání a podpory studentů
dia, umožňujících mimo jiné i studium při zaměstnání nebo studijní stáže v zahraničí. Do financování vysokoškolského vzdělávání musí být významněji zapojeny i další zdroje, včetně zdrojů privátních. Požadovaný podíl studentů na financování vlastního vzdělávání pak musí být doplněn o podporu a produkty omezující selektivnost přístupu ke vzdělání. Současně s návrhem na zavedení finanční spoluúčasti studentů navrhuje ODS zavedení několika podpůrných programů a nástrojů pro studenty: ■ Jednotná studentská dávka (JSD) – Příspěvek stanovený v jednotné výši pro každého studenta terciárního vzdělávání, tedy i studenta vyšší odborné školy, pokud nemá vlastní příjem. ■ Příspěvek státu na studentské spoření - Podobně jako stát z řady dobrých důvodů přispívá občanům na stavební spoření, navrhujeme zavedení speciálního bankovního produktu se státní spoluúčastí, který by umožnil přístup ke vzdělání bez
nutnosti příslušnou částkou v daném okamžiku disponovat. ■ Možnost odkladu úhrady poplatků za studium – Na základě smlouvy studenta se školou.. ■ Prospěchové stipendium – Je chápáno jako selektivní příspěvek studentům s vynikajícím prospěchem, poskytovaný vysokou školou. Dalším významným zdrojem rozvoje vysokých škol je potenciální kapacita vysokých škol využitelná při práci na nejrůznějších projektech rozvoje lidské společnosti. Vytvořením příležitostí k využití této kapacity může být nejen významným zdrojem financování, ale také naplněním Humboldtova ideálu univerzitního vzdělávání, které má být spojeno s řešením úkolů výzkumu. Tak se vysoká škola může stát nejen zdrojem poznatků, ale také prostředím vytvářejícím potřebné sociální prostředí pro občany a být skutečnou ALMA MATER. WALTER BARTOŠ poslanec ODS stínový ministr školství
5
LISTY ODS
✍
2003/5
VZDĚLÁVÁNÍ V ODS
Pilotního projektu letní akademie se zúčastnilo 62 komunálních a krajských politiků. Jeho základní náplní bylo školení z práva, politologie, mezinárodních vztahů a ekonomie, doplněné výukou jazyků a mediatréninkem. Organizátoři nezapomněli ani na oddechové aktivity účastníků a připravili pro ně řadu zajímavých soutěží i společenských setkání.
Liberálně-konzervativní akademie odstartovala V sobotu 20. září 2003 se ve Vzdělávacím centru Mladých konzervativců a v oblastní kanceláři ODS Praha 5 uskutečnily první přednáškové bloky Liberálně-konzervativní akademie. Ty jsou součástí jednoročního mezioborového studia ekonomie, mezinárodních vztahů, politologie, práva, komunikace a veřejné prezentace, které letos poprvé otevírá CEVRO – Liberálně-konzervativní akademie. V této souvislosti jsme položili jejímu zakladateli Ivanu Langerovi několik otázek. Co je smyslem Liberálně-konzervativní akademie a jakým tématům se studium letos věnuje? Studium, které se skládá z osmi přednáškových bloků, je určeno všem osobám pravicové názorové orientace, které mají chuť či potřebu na sobě dále pracovat. Absolventi studia, zakončeného závěrečnou zkouškou a obhajobou eseje, získají v červnu příštího roku Certifikát absolventa.
6
Kolik posluchačů v tuto chvíli Liberálně-konzervativní akademii navštěvuje? V letošním roce bylo vybráno 45 posluchačů tzv. „nultého ročníku“. Těchto čtyřicet pět lidí bylo vybráno z více než osmdesáti uchazečů o studium z celé ČR. Výuka na Liberálně-konzervativní akademii bude pokračovat i v příštím roce, a to nejen v Praze. Pokusíme se o to, aby akademie nalezla své zázemí také
v jednom z velkých moravských měst. Jak chcete zaručit kvalitu studia? Kvalita studia na této škole je zaručena spoluprací s významnými odborníky z oborů psychologie, ekonomie, mezinárodního práva a z dalších oborů. V prvním přednáškovém bloku – v úvodu do sociální psychologie – seznámila studenty s jejími základy psycho-
ložka Milena Blaháková, základní principy tržního systému a názory jeho propagátorů a myslitelů přednesl ekonomický analytik Josef Šíma z Liberálního institutu. Vít Hloušek z brněnského Mezinárodního politologického ústavu vysvětlil studentům základní pojmy spojené s fenoménem velmoc, mocnost, hegemonie, bipolarita atd. Ústavně-právní expert Jiří Hřebejk z pražské Právnické fakulty přednesl základy ústavního systému ČR. V dalších blocích se svými přednáškami vystoupili: Robert Holman, Jiří Schwarz a Petr Mach, politologové Mirtoslav Novák, Petr Robejšek, Markéta Pitrová, Pavel Pšeja, Josef Mlejnek, Petr Sokol, Ladislav Mrklas, právníci Alena Macková, Jiří Jelínek, Markéta Štalmachová a Petr Kolář. Zájemci o studium v dalším roce se mohou hlásit již nyní na adrese: CEVRO (Janáčkovo nábřeží 9, 150 00 Praha 5), nebo emailem na adresu
[email protected].
2003/5
poznámka
✍
LISTY ODS
ZAHRANIČNÍ KONTAKTY
Předseda ODS Mirek Topolánek ve Španělsku Mirek Topolánek navštívil na přelomu září a října v rámci posilování komunikace s budoucími partnery v rámci Evropské unie Španělsko. Sešel se s generálním tajemníkem španělské lidové strany Mariano Rajoyem těsně před mimořádným římským summitem, kde se začalo jednat o podobě budoucí evropské ústavy. Španělsko bude ratifikovat evropskou ústavu referendem souběžně s volbami do evropského parlamentu v červnu roku 2004. Předpokládá se, že Mariano Rajoy, který nedávno vyměnil současného španělského premiéra Aznara ve vedení strany, se stane v případě volebního úspěchu v příštím roce předsedou vlády.
✍
STÍNOVÁ VLÁDA PRACUJE
Z REDAKČNÍ POŠTY
Původ, problémy a následky sociálního státu Sociální demokracie má možnost již šestým rokem naplňovat svoji vizi státu blahobytu. Státu, ve kterém se v čím dál častějších případech vyplácí obrnit se trpělivostí a s trochou drzosti obejít nejrůznější úředníky, vyplnit pár formulářů a pak se v klidu domova těšit na podpory, přídavky, dotace a půjčky. Státu, ve kterém je moderní a výhodné hledat skulinky, mezery a příležitosti, jak dostat z peněz, mocnými úředníky přerozdělovaných, co nejvíce. Tento stav má za následek problémy, které z něj nevyhnutelně plynou. OECD zveřejnila zprávu o stavu české ekonomiky. Tato zpráva je velice nelichotivá zejména v pasážích politiky zaměstnanosti a stavu veřejných financí. Doporučení, jež OECD ČR dává, zní ovšem značně nelevicově a tudíž v rozporu s kroky nynějšího vládního kabinetu. Nápravy problémových pasáží se za současného stavu a složení vládní koalice zřejmě nedočkáme. Výsledky investičních pobídek a jimi zapříčiněného přílivu zahraničních firem jsou též nepřímým důsledkem a určitou zárukou dlouhodobější stagnace hladiny nezaměstnaných. Sérií zvýhodnění, které zahraniční fir-
my dostanou, musí stát kompenzovat vyšším zdaněním firem ostatních. To zrovna nezní jako rovnost příležitostí. Zpráva, že firma, která se rozhodne postavit výrobní závod a vytvoří 100 pracovních míst neznamená, že těch 100 pracovníků bude pocházet z úřadu práce. Nezanedbatelná část těchto zaměstnanců odejde z jiných firem. Tento odchod, zvláště v případě odborných pracovníků, může způsobit původní, většinou ryze české firmě (která nikdy žádnou podporu od státu nedostala) výrazné problémy. Cena práce se v republice neustále zvyšuje a už nyní dosahuje takové úrovně, že firmy které využily nemalých investičních výhod v ČR, se nyní přesouvají za výhodnějšími podmínkami a zanechávají za sebou stovky nezaměstnaných. Peníze, získané od státu, jsou ovšem nenávratně pryč. Vládní podpora zaměstnanosti nemůže spočívat v experimentech a pochybných krocích typu častější docházka na úřad práce, nábor dalších úředníků na tento úřad a zaváděním dalších pasivních opatření. Aktivní politika znamená důraz na motivaci. Změna sociálního systému by měla spočívat v podpoře nezaměstnaných, kteří jsou ochot-
ni vykonávat i hůře placenou práci pod jejich kvalifikaci (třeba jen dočasně). Pokud tito lidé vykáží vlastní příjem, budou mít nárok na sociální dávky. A naopak poskytnout naprosté existenční minimum lidem, kteří pracovat nechtějí, ne nemohou. Před rokem byla polovina nezaměstnaných bez práce déle než rok! Opravdu je všechno v takovém pořádku, aby bylo možno s reformou otálet? Domnívám se, že v současné době není možné, abychom se snažili vyrovnat mírou sociální politiky nejblahobytnějším evropským státům, pokud nedosahujeme požadované výkonnosti a pokud nejsou občané vychováni v prostředí, kde je normální pracovat, kde je normální být samostatný, kde je normální spoléhat se na sebe sama a kde je normální neparazitovat na státu. I tyto země už otáčejí kormidlo směrem k zeštíhlování a efektivitě. Česká sociální demokracie a spol. svoji ekonomiku ani trochu nepřibližuje k těmto moderním sociálním státům, ale přes prosazování tzv. reformy veřejných financí udržuje zastaralý, mocný a nehospodárně přerozdělující moloch. MICHAL KADLEC, MS ODS Tišnov
Stínová vláda ODS má za sebou od svého vzniku devět společných zasedání. Kromě řady individuálních vystoupení stínových ministrů a společných usnesení k aktuální politické situaci do této doby vypracovala dva základní materiály. „Poziční dokumenty ke vstupu do EU“ byly prezentovány jako příspěvek do diskuse o evropské integraci na IV. ideové konferenci ODS dne 17. 5. v Praze ve snaze alespoň částečně vyvážit nepřesvědčivou a jednostranně pojatou vládní kampaň při příležitosti referenda ke vstupu do Evropské unie. Druhým dokumentem byla „Modrá šance“, představující základní teze reformy veřejných financí, která byla zveřejněna 22. 7. v rámci projednávání vládní reformy v Poslanecké sněmovně. Na tento úvodní materiál budou navazovat resortní koncepce, které podrobněji nastíní programové záměry ODS v nadcházejícím období s výhledem na nejbližší volby do Poslanecké sněmovny. Jako první dokument tohoto typu je prezentován materiál stínového ministra školství Waltera Bartoše s názvem „Důvěra a příležitost – Modrá šance pro vzdělávání“. Stínovou vládou byl schválen na výjezdním zasedání v Teplicích dne 11. 10. Materiál je v tomto okamžiku jen rámcovým nástinem představ ODS o tom, jak a jakými prostředky dnešní neblahý stav školství zlepšit. Nebude jen odrazem diskusí na stranické půdě, ale může se k němu vyjádřit odborná i laická veřejnost. Při této příležitosti je zveřejněn na www.ods.cz, přičemž připomínky jsou očekávány do 31. 10. Poté bude prostřednictvím médií oficiálně představen veřejnosti.
7
LISTY ODS
víte, že…
2003/5
PREFERENCE POLITIKŮ ■ V žebříčku popularity politiků, prováděném agenturou STEM v průběhu září, byli poprvé hodnoceni předseda a všichni místopředsedové ODS. Tři z nich se umístili mezi prvními deseti.
■ První a druhé místo obsadili Stanislav Gross (65%) a Petra Buzková (54%), kteří na druhou stranu oproti poslednímu průzkumu nejvíce ztratili. Třetí místo náleží předsedovi ODS Mirkovi Topolánkovi se 49%.
■ Z dalších představitelů ODS se na 7.místě umístil Petr Nečas (40%), na 8. místě Jan Zahradil (38%), na 11. místě Miroslava Němcová (36%) a na 15. místě ze 24 hodnocených Petr Bendl (26%).
■ Předseda vlády Vladimír Špidla v tomto porovnání poklesl na 12.místo (34%), přičemž ještě v lednu letošního roku mu důvěřovalo 63% respondentů.
■ Pokud by sněmovní volby dopadly jako průzkum předvolebních preferencí politických stran podle stejné agentury za stejné období, ODS by mohla sestavit většinovou vládu s KDU-ČSL. Odhadem by ve Sněmovně ODS získala 88 křesel, ČSSD 47, KSČM 44 a lidovci 21. ■ Podle výsledků tohoto průzkumu si zatím ODS udržuje 1. místo 32% s 32% před ČSSD (17,2%), KSČM (16%), KDU-ČSL (7,9%) a US-DEU 17,2% 16% (2,6%). 7,9% ODS
ČSSD
2,6%
KSČM KDU-ČSL US-DEU
Informační bulletin LISTY ODS vydává Občanská demokratická strana Sněmovní 3, 118 00 Praha 1 IČO 16192656 připravuje tisková sekce ODS e-mail:
[email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908
8
✍
USNESENÍ STÍNOVÉ VLÁDY ODS ZE DNE 11. 10. 2003
Stínová vláda konstatuje, že ODS v žádném případě nepodpoří změnu kompetenčního zákona, který by znamenal převod církevní agendy z Mi-
✍
nisterstva kultury ČR na místopředsedu vlády Petra Mareše. Snaha vlády o tento přesun znamená, že premiér je natolik
slabý, že není schopen přimět ministry, aby účinně řešili úkoly svých resortů a že naopak ustupuje tlaku zájmových skupin.
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ POSLANECKÉHO KLUBU ODS ZE DNE 30. 9. 2003
■ Poslanecký klub ODS považuje chování poslance Petra Kotta, který se při pátečním jednání opil a nezúčastnil se hlasování, za nepřijatelné a neomluvitelné. Významně tím poškodil pověst ODS i Poslanecké sněmovny.Poslanecký klub ODS považuje za stejně skandální i snahu Petra Kotta dodatečně se ze svého pochybení vylhat. Poslanecký klub ODS vyzývá Petra Kotta, aby ze svého chování vyvodil osobní zodpovědnost a rezignoval na svůj poslanecký mandát. ■ Poslanecký klub ODS požádal o svolání mimořádné schůze sněmovny k projednání vládní pozice na nadcházející mezivládní konferenci EU.
…došlo po uzávěrce
Předseda ODS Mirek Topolánek v USA NEW YORK, 15.října
Předseda Mirek Topolánek, který vede stranickou delegaci na návštěvě Spojených států, vyzdvihl setkání s floridským guvernérem Jebem Bushem, bratrem prezidenta George Bushe, a čtyřmi představiteli kubánské opozice se sídlem v Miami.Topolánek prohlásil, že ODS byla jedinou stranou z politického spektra ČR, která jednoznačně podpořila preventiv-
ní akci USA a jejích spojenců v Iráku. Přijel posílit zájem ODS na dobré euroatlantické vazbě. Předseda hovořil se čtyřmi zástupci kubánského exilu, Joem Garcíou, Diegem Suárezem, Jesúsem Permuym a Angelem de Saná. Jak řekl ČTK, vysvětlil jim české zkušenosti z politického a ekonomického přechodu, mimo jiné i restituční záležitosti. S Jebem Bushem se sešel Topolánek
a delegace ODS dne 13. října. S guvernérem jednal o hospodářské spolupráci a obchodní výměně s Českou republikou, která dosahuje neuspokojivých 40 milionů dolarů ročně, přičemž Florida vyváží více, než dováží. Delegace věnovala pozornost floridskému vzdělávacímu systému a tomu, jak se tento stát vypořádává s mocným přílivem imigrantů. Zdroj ČTK + red.
Vážené kolegyně a kolegové, v posledních dnech se v několika denících – zejména v HN dne 8. října – objevily informace, zpochybňující koupi objektu pro sídlo HK ODS v Praze. Tyto „informace“ je třeba uvést na pravou míru. VR ODS na svém posledním zasedání dne 22. září tohoto roku schválila koupi nebytového domu v ulici Jánský vršek č. 13, Praha-Malá Strana pro umístění hlavního sídla ODS v Praze od dosavadního majitele, společnosti Jánský vršek s. r. o. Tento objekt byl vybrán z řady dalších jako nejvhodnější pro svou polohu, rozlohu, technický stav, kupní cenu a možnost koupě objektu na splátky. Kupní smlouva na tento objekt zaručuje několikanásobně jeho přechod od původního majitele na ODS: vymazáním dosavadního zástavního práva k objektu před splacením první splátky ODS, vložením zástavního práva ve prospěch ODS, souhlasem dosavadního majitele s prodejem objektu Občanskou demokratickou stranou v případě, kdyby majitel nesplnil podmínky, nájemní smlouvou k objektu, opravňující ODS užívat nemovitosti bezplatně až do doby navrácení všech peněz prodávajícím. Byly využity všechny právní možnosti pro uskutečnění dobré a jisté investice. Média zpochybnila bezpečnost obchodu kvůli zástavnímu právu k objektu a osobu jednatele prodávající společnosti. Zástavního práva se zástavní věřitel vzdal, tento jeho akt je v současné době sdělen katastrálnímu úřadu. Prodávající společnost ve smlouvě pod sankcí prohlašuje, že nemá žádné daňové ani jiné závazky, které by mohly vést k zpochybnění prodeje. Soudní jednání, probíhající k osobě jednatele, nemají v žádném případě souvislost s domem kupovaným ODS, ani s činností dotyčného u prodávající společnosti Jánský vršek s. r. o., navíc tato osoba nebyla pravomocně odsouzena. Odpovědné orgány ODS neměly ani důvod ani nástroje ke zjišťování osobních údajů dotyčné osoby, ale soustředily se zejména na všestranné prověření prodávající společnosti jako právnické osoby, aby se předešlo jakémukoliv obchodnímu i politickému riziku. Praha 9. 10. 2003
Mirek Topolánek, v. r. předseda ODS
