ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:49
Stránka 1
LISTY ODS Informační bulletin Občanské demokratické strany
✍
ÚVODNÍ SLOVO PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA
5,1 : 4,9 Ano. Tak silné, či spíše slabé je v tuto chvíli mé ano. Lístek s tímto slůvkem vhodím při červnovém referendu do hlasovací urny. Můj hlas bude projevem rozumu, nikoli emoce či citu. Vstup naší země do Evropské unie je – ale i tato teze by měla být předmětem naší diskuse – jedinou rozumnou alternativou ekonomické i politické existence České republiky ve středoevropském prostoru. Výsledek červnového referenda, hlavně díky našim sebevědomým voličům, tuto skutečnost pravděpodobně potvrdí. Pokud ovšem neselžou voliči ČSSD a KDU-ČSL. O komunistických hlasech si jakékoli iluze dělat nemůžeme. Typičtí voliči socialistů, ale i lidovců, doposud krmeni europopulismem, mohou prozřít, leknout se konkurence a mohou svou „proevropskou“ vládu podrazit. Plochá a naivní vládní dezinformační kampaň jim v tom zabránit nemůže, leda že by se snad Evropská unie prodávala v nějakém supermarketu… To, že nepochybuji o kladném výsledku, neznamená ovšem, že souhlasím se vším, co se v Evropské unii v současnosti děje a zejména s tím, kam by se mohla ubírat v budoucnu. Naopak. Za primární národní zájem České republiky v nejbližším období považuji uchování maximální míry národní suverenity včetně legislativní priority českého parlamentu. Všemi silami budu spolu s Vámi a s našimi partnery v EU usilovat o zamezení snahám směřujícím k federalizaci EU, erozi euroatlantických bezpečnostních vazeb či vytváření ústavy omezující svobodu jedince na úkor nadstátního celku, chcete-li evropského superstátu. Ani původního cíle vzniku EU – míru na evropském kontinentu (garantovaného hospodářskou integrací, měnovou stabilitou, společným trhem a ekonomickým růstem) by nebylo dosaženo bez americké bezpečnostní angažovanosti v Evropě. Pouze bipo-
lární rozdělení světa vyjádřené patovou situací studené války bránilo emancipaci jednotlivých evropských národních států v zahraničněpolitické oblasti. Tradiční mocenské a velmocenské stereotypy, pocházející většinou z 19. století, se projevily hned, jak to bylo možné. Podobnou situaci vidíme i dnes. Ve světle současné irácké krize si snad i největší snílkové uvědomili, že společná evropská zahraniční a bezpečnostní politika je iluzí. I kdyby nebylo ideových výhrad, pak tyto bezpečnostní a zahraničněpolitické otázky jasně ukazují, že případná evropská federace by byla celkem nejen vnitřně nekoherentním, bez hlubší společné identity a sdílených hodnot, ale s největší pravděpodobností také uskupením mimořádně slabým a nevypočitatelným pro své partnery a spojence. S tím souvisí také naše snaha oddálit zásadní diskuse o potřebě a povaze evropské ústavy až do doby po našem vstupu. Jinak hrozí, že budeme vstupovat do úplně jiné EU, než jak vypadá dnes, v době našeho referenda o vstupu. Mimochodem, nebylo by to poprvé. Podepsali jsme totiž asociační dohody se subjektem, jehož stupeň integrace zdaleka nedosahoval míry současné EU. A je otázkou, zda bychom s dnešní znalostí věci postupovali stejně. Na základě asociačních dohod jsme schválili prakticky veškerou evropskou legislativu (často rychleji a pro nás nevýhodněji, než bylo nutné), vynaložili tak téměř veškeré náklady vstupu a realizovali pouze malou část potenciálních výnosů. K těmto, ale i k dalším aspektům evropské integrace a k našemu doporučení voličům, by měla říci jasné slovo naše ideová konference. Těším se na setkání s Vámi 17. května v Národním domě na Vinohradech. Už dnes ale platí: když do EU, tak s ODS. Váš Mirek Topolánek
14. května 2003
3
stup České republiky do Evropské unie je „poznanou nutností“ naší současnosti. Především z ekonomického pohledu žádná kredibilní alternativa k mohutnému unijnímu komplexu a jeho dostředivé síle na obzoru není. Jakkoliv přeregulovaný a podvázaný je jednotný evropský trh, je a bude naším nejvýznamnějším odbytištěm. Nevstup do EU by podmínky pro naši obchodní výměnu bezesporu zhoršil, nehledě na pokles ratingu ČR z hlediska např. zahraničních investic. Nemá tedy valného významu stále omílat banální skutečnost, že do EU je třeba vstoupit. Klíčové je, s jakými postoji tam půjdeme a co tam budeme prosazovat. Je třeba přistupovat k evropské integraci realisticky a střízlivě, tj. chápat ji nikoliv jako cíl sám o sobě, ale jako nástroj k realizaci našich vlastních cílů. Českým programem uvnitř EU nemůže být spoluvytváření evropské federace. Přesun stále většího počtu pravomocí a kompetencí z úrovně národní na úroveň nadnárodní, včetně sjednocování daní, fiskální politiky, ale také zahraniční a bezpečnostní politiky, je v zájmu velkých, nikoliv malých evropských zemí. Není naším úkolem sloužit jako stafáž při pokusech o restauraci ztracených pozic několika bývalých velmocí, to vše skryto pod pláštíkem vágních „evropských“ zájmů. Není naším zájmem asistovat při snahách o oslabení atlantické vazby, doprovázené znepokojivě rostoucím antiamerikanismem, pod heslem posilování „evropského“ vlivu na mezinárodní vztahy. Vedle referenda o vstupu je třeba prosazovat i referendum o tzv. ústavní smlouvě, která by měla být produktem Konventu EU. Bude-li tato smlouva příliš federalistická, nesmíme se obávat vystoupit otevřeně proti jejímu schválení. V případě, že by ústavní smlouvu neratifikovalo více států EU, došlo by tak k vytvoření flexibilní EU de facto a tedy k definitivnímu rozvolnění současné univerzální unifikační šablony. ODS - na rozdíl od současné vládní koalice - je jedinou stranou s promyšleným a dlouhodobým programem evropské politiky, s programem, vycházejícím z českých národních zájmů. Vysvětlit a prosadit tento program u české veřejnosti je pro nás klíčovým úkolem následujícího roku.
V
Jan Zahradil 1. místopředseda ODS a stínový ministr zahraničí
ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:49
LISTY ODS
Stránka 2
2003/3
✍ KOMENTÁŘE A NÁZORY Zákon pro 70 tisíc lidí nebo pro 10 miliónů občanů? V těchto dnech je ve Sněmovně projednáván vládní návrh zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Jde o klíčovou normu pro naplnění jednoho ze základních úkolů státu – zajistit ochranu práv a majetku svých občanů a bezpečnost jejich životů. Tento zákon se ale nedotýká jen samotných cca 70 tisíc policistů, hasičů, celníků a příslušníků Vězeňské služby. Ve své podstatě má zásadní vliv na život všech občanů naší země. Je totiž v zájmu každého z nás, aby ti, kteří denně nasazují své životy a zdraví při ochraně naší bezpečnosti a majetku, tak činili s vědomím, že jejich služba je nejen váženou a respektovanou, ale i dobře honorovanou prací. Jako stínový ministr vnitra jsem přesvědčen o tom, že naplnění toho, co se od zákona očekává, je možné pouze tehdy, bude-li důsledně postaven na tzv „motivačním principu“, na principu motivujícího příslušníky
bezpečnostních sborů ke kvalitnímu výkonu jejich služby. A to jak v kladném, tak i záporném slova smyslu. Jinými slovy, zákon by měl motivovat k tomu odvádět svoji práci co nejlépe, protože se to vyplatí. Současně by měl stanovit, že se naopak nevyplatí odvádět práci špatně, neboť následuje postih finanční, služební i kariérní. Moje motivační koncepce zákona je založena na čtyřech základních pilířích – systém odměňování, systém vzdělávání, kariérní řád a sociální program. Systém odměňování musí umožnit odměnit nejen podle kvantity, nýbrž především podle kvality odvedené práce. Systém vzdělávání má vést příslušníky bezpečnostních sborů k zájmu o služební postup a k zastávání odpovědnějších funkcí v příslušnému sboru. Kariérní řád je princip, garantující růst a postup na kariérním žebříčku za splnění daných předpokladů – vzdělání, věk, zkušenost, kvalita dosavadní práce.
Sociální program je projevem ocenění dlouhodobého kvalitního výkonu náročné služby policistů, hasičů a celníků. I zde by mělo platit pravidlo – děláš-li svoji práci dobře, budeš oceněn odchodným a výsluhovým příspěvkem. Porušíš-li platná pravidla, odcházíš s prázdnou kapsou. Předložený vládní návrh zákona, který nyní projednáváme, se – bohužel – příliš neliší od toho, který byl v dubnu loňského roku zamítnut. Zákon je prodchnut rovnostářským duchem. I nyní se tedy dostávám do zásadního sporu s ministrem vnitra, neboť to, co jsem tehdy kritizoval, zůstalo a zůstává prakticky nezměněno. Zákon si nevzal za své důraz na kvalitu výkonu služby a pojem motivace má v něm pouze deklaratorní charakter. Přestože můj koncepční pohled na podobu zákona je zásadně odlišný od pohledu ministra vnitra, realita dnešních dnů hovoří jasně – zákon je potřebný. Bezpečnostní
sbory potřebují personální stabilizaci, lidé v nich potřebují mít alespoň nějakou jistotu budoucnosti. Spolu s mými kolegy uděláme maximum pro to, aby se výsledná podoba tohoto klíčového zákona co možná nejvíce blížila představě a programovým principům ODS. Nejde totiž „jen“ o 70 tisíc policistů, celníků a hasičů. Jde o každého z nás, jde o 10 milionů občanů naší země. Jde o to, jak kvalitně budou naše životy a majetek ochraňovány. IVAN LANGER stínový ministr vnitra
Několik slov k reformě české justice
České soudnictví i přes snahu mnohých ministrů spravedlnosti je reformovat je stále po 13 letech budování právního státu v neuspokojivém stavu. Toto hodnocení dokládá například ta skutečnost, že u našich soudů leží více než 70 tisíc případů, o nichž je rozhodováno déle než 3 roky. Poslední pokus o reformu české justice označil Ústavní soud ve svém nálezu z roku 2002 za protiústavní, a tímto rozhodnutím zrušil podstatnou část zákona o soudech a soudcích. Vláda ČSSD začíná pozvolna docházet k tomu, co se ODS opakovaně snažila prosadit v minulých letech. Nový zákon o soudech a soudcích, který v tuto chvíli projednává Sněmovna, proto obsahuje
2
některé dílčí pozměňovací návrhy, předložené ODS, které přispějí ke zkvalitnění a zrychlení rozhodování soudů. S jistou nadsázkou by však bylo možné říci, že kdyby nebylo těchto pozměňovacích návrhů, pak by předložený vládní návrh zákona o soudech a soudcích pouze konzervoval současný stav. Za klíčový bod považujeme otevření justice i pro ty odborníky, kteří vykonávají jiná právnická povolání. ODS se proto podařilo do návrhu zákona prosadit zvýšení věkové hranice pro výkon funkce soudce na 30 let. Současný model, kdy se absolventi právnických fakult stávají justičními čekateli a po uplynutí tříleté čekatelské praxe soudci, je v tuto chvíli nevyhovující a je nutno jej změnit. Funkce soudce totiž klade zvýšené nároky nejen na právní erudici a odborné znalosti soudce, ale též na jeho sociální vyzrálost a životní zkušenosti. Málokterý občan totiž bez rozpaků například přijme, že jeho manželství rozvádí 25letý
člověk, který sám často ještě není ženatý a nemá tak s manželstvím žádné osobní zkušenosti. Chceme proto zavést model, který funguje ve všech státech s dlouholetou právní tradicí, kde je zcela běžné, že funkce soudce jako nejprestižnější právnické povolání, je vyvrcholením kariéry právníka, který osvědčí své kvality v jiném právnickém povolání – například v roli advokáta, notáře či vysokoškolského učitele. Jen takovíto soudci, kteří mají celospolečenský respekt, mohou soudit bez obavy, že jejich rozsudky nebudou společností respektovány. ODS se domnívá, že v tuto chvíli již nastal okamžik, kdy posun věkové hranice nezpůsobí nedostatek soudců. Jak totiž ukazují statistiky Ministerstva spravedlnosti, naše justice již nyní netrpí nedostatkem soudců. Pokud totiž sečteme aktivní soudce a současné justiční čekatele, pak se dostaneme k číslu cca 3 tis. osob, což je konečný počet soudců předpokládaný ministerstvem. Můžeme si pro-
to dovolit výrazně zpřísnit podmínky pro výběr nových soudců. Nutno však dodat, že předložený návrh zákona, i přes změny navržené ODS, všechny problémy justice neřeší. Zcela například chybí princip zefektivnění kárné odpovědnosti soudců za evidentně nezákonná rozhodnutí. Současné prostředky, jimiž může být soudce v případě svého pochybení sankcionován, jsou totiž v praxi často neúčinné. Snižuje se tak odpovědnost soudce za rozhodnutí a pochybení, která během řízení způsobí. Je sice třeba plně respektovat princip soudcovské nezávislosti, na druhé straně však ochrana tohoto principu nemůže vést k tomu, že soudci přestanou být odpovědní za to, jak rozhodují. Nesmíme totiž zapomenout, že jsou placeni z peněz daňových poplatníků, kteří mají právo za své peníze požadovat kvalitní služby – v případě opaku pak žádat zjednání nápravy. JIŘÍ POSPÍŠIL stínový ministr spravedlnosti
ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:49
Stránka 3
2003/3
LISTY ODS
Mezi Evropskou unií a NATO NATO prožívá v posledních měsících významnou krizi. Mnohé její důvody zde byly dlouhodobě přítomny a viditelnými je pro širší veřejnost učinila až irácká krize. Některé politické proudy v Evropě, v čele s většinou francouzské politické reprezentace, dlouhodobě usilují o tichou demontáž NATO, oslabení role USA v Evropě a postupné převedení kompetencí v oblasti obrany na EU. Jedná se o nezdravý, pro Evropu nebezpečný a pro nás nepřijatelný proces, vůči kterému je nutné se zřetelně vymezit. Transatlantická vazba musí zů-
stat klíčovým prvkem naší bezpečnostní politiky. A ta bude zajištěna jen fungujícím a akceschopným NATO. Francie a Německo však zřejmě tento postoj nesdílejí, což se zřetelně projevilo v jejich chování posledních týdnů a měsíců. Návrh Francie, Německa, Belgie a Lucemburska na vytvoření tzv. obranné unie je otevřeným pokusem založit tvrdé jádro EU v bezpečnostní oblasti, jehož gravitační pole by přitahovalo postupně i ostatní členské státy. V takovém tvrdém jádru by se pak snadněji prosazovaly úzké mocenské zájmy Francie a Ně-
mecka. Právě tyto události činí zřetelnějšími, že pro mnohé francouzské a německé politické kruhy je evropská integrace často pouze nástrojem pro obnovení jejich ztraceného velmocenského postavení. Je to jen další důvod, aby naše země podobné projekty důrazně odmítla. Poslední měsíce zřetelně ukázaly, že tzv. druhý pilíř EU, tj. společná zahraniční a bezpečnostní politika reálně neexistuje. Dojde-li na lámání chleba, sledují všechny státy své vlastní zájmy, často i protichůdné, a nehodlají se nechat svazovat společnou politikou. Realistické vy-
hodnocení tohoto faktu musí předurčovat zahraničně-bezpečnostní politiku naší země. Pro ODS tato konstatace není ani nová, ani překvapivá. Potvrzuje jen, že náš dlouhodobý přístup byl správný. Překvapeně se mohou tvářit jen naši eurofederalisté a obecně euronadšenci různého ražení. PETR NEČAS stínový ministr obrany
Stojaté vody ministerstva školství
Při vstupu do Strakovy akademie v roce 1998 slibovala sociální demokracie, že školství bude jednou z jejích významných priorit. Nestalo se tak. Naopak ve srovnání s předchozími vládami se situace ve školství začala zhoršovat. Výdaje na vzdělání ve stálých cenách poklesly a zvýšila se zadluženost škol. V roce 2000 dokonce reálný plat učitele (poprvé za čtyřicet let) klesl pod hodnotu průměrné mzdy v tomto státě. Za nesplněné sliby však současná socialistická vláda odmítá nést byť jen politickou odpovědnost. „S prohlubujícími se problémy ve školství nemám nic společného“, v tomto smyslu reagovala po volbách ministryně školství Buzková na výtky o nesplněných
slibech. „Za neblahý stav resortu může můj předchůdce.“ A vzápětí jsme slyšeli nová růžová hesla o vzdělání jako hlavní prioritě a přísliby šťastných zítřků školství. „Platy učitelů pravidelně porostou a díky kariérnímu řádu, který ve formě zákona do jara připravíme, se profese pedagoga stane přitažlivou i pro muže a pro čerstvé absolventy vysokých škol. Nejpozději do dubna 2003 předložíme nový školský zákon a zajistíme, aby se změnily nejen cíle, ale i způsob vzdělávání.“ Rok se téměř sešel s rokem, a proto si všimněme nakolik a jak se daří ony nové sliby naplňovat. To jediné, o co se paní Buzková prozatím ve školství „zasloužila“, je navýšení počtu ministerských úředníků, a to i přesto, že velkou část agendy už ministerstvo předalo krajům. Důvodem je prý údajně náš vstup do EU. Škoda, že při takové argumentaci opomněla daňovým poplatníkům zmínit malý, ale dosti podstatný dodatek. A to, že vzdělávací politika EU totiž neexistuje a o své školství se
stará každý členský stát sám. Jiné zásluhy ministryně školství se jen obtížně hledají. Návrhy nových právních norem nejenže dosud nejsou předloženy, ale jsou připravovány v podivném režimu utajení. S obsahem návrhů, které podle slibů již měly být předloženy k veřejné diskusi, jsou seznamováni jen vybraní „oponenti“. A to, co z dílny ministerstva proniklo na veřejnost, vzbuzuje vážné obavy. Školským zákonem má být posílena byrokracie na úkor možnosti volby pro žáky a jejich rodiče, omezena má být i možnost samostatného rozhodování ředitelů škol. Tak klíčovou oblastí, jakou je financování, se návrh školského zákona pro jistotu nezabývá vůbec. Je evidentní, že druhou připravovanou předlohou, zákonem o pedagogických pracovnících (jakýsi speciální zákoník práce pro učitele) socialistické ministerstvo školství ustoupilo odborářské lobby a rozhodlo se podřídit výši platu učitelů nikoliv kvalitě jejich práce, ale centrálně stanovovaným formálním zásadám. Že výsledkem
bude demotivace kvalitních učitelů a ještě větší nivelizace jejich platů, je dnes naprosto zřejmé. Školy i kraje, na jejichž bedra bylo školství tzv. reformou veřejné správy hozeno, signalizují stále se prohlubující problémy. Samotné vedení ministerstva je však, zdá se, v pohodě. Dokonce vedení resortu nevadí ani to, že nemá správné informace ani o školách, které přímo nebo prostřednictvím krajů financuje. V tzv. síti škol jsou totiž dodnes uváděna zařízení, která údajně zřizují dávno zaniklé školské úřady, školy bez identifikačního čísla a ve velkém počtu špatně uváděné adresy. Ve výčtu nesplněných slibů a špatných rozhodnutí by bylo možné pokračovat. Již krátce po volbách někteří, a to i z řad sociální demokracie, prognózovali, že bude hůř. Osobně nemám příliš rád zaručené prognózy ani prognostiky, že však mimo zdi samotného úřadu ministerstva nebude lépe, je už dnes ale zřejmé. WALTER BARTOŠ stínový ministr školství
3
ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:49
LISTY ODS
Stránka 4
2003/3
✍ KOMENTÁŘE A NÁZORY Navrhujeme zrušit daň dědickou, darovací a z převodu nemovitostí Společně s kolegou Waltrem Bartošem jsme předložili návrh zákona o zrušení daně dědické, darovací a z převodu nemovitosti. Tento náš návrh navazuje na předchozí iniciativu směřující ke zrušení daně z nemovitosti. Současná vládní koalice má v úmyslu všechny tyto tzv. majetkové daně radikálně zvyšovat. ODS s takovým postupem zásadně nesouhlasí a ke zvýraznění tohoto postoje přišla s vlastními iniciativami směřujícími k úplnému zrušení těchto daní. Všechny stávající majetkové daně jsou nesmírně neefektivní. Výnos daně z nemovitosti činí cca 4,5 miliardy Kč, výnos daně z převodu nemovitostí 6,4 miliardy Kč, daně dědické 112 milionů Kč a daně darovací 475 milionů Kč. Výše uvedené údaje jsou za rok 2001. Náklady na výběr těchto daní jsou přitom enormní a to jak na straně státu, tak také na straně poplatníků. Pokoušeli jsme se zjistit na Ministerstvu financí ČR kolik úřed-
níků přesně spravuje kterou daň, ale tento resort není schopen na takový dotaz odpovědět. Přesto prostou návštěvou finančního úřadu je možné zjistit, že každou z těchto daní spravuje několik úředníků a celkový součet takto zaměstnaných osob musí činit v celé ČR několik set. Kromě toho existují také nemalé náklady související s tiskopisy, poštovným a další související náklady. Na straně poplatníků potom existují rovněž nemalé náklady spojené především se ztrátou času, který musí občané vynaložit na vyplnění, odeslání a zaplacení těchto daní. Pokud vezmeme v úvahu, že poplatníky těchto daní jsou stovky tisíc občanů, je zcela jasné, že souhrnné náklady občanů jsou rovněž enormní. Kromě argumentu efektivity těchto daní však máme ještě další obecný argument a tím je nemorálnost majetkových daní. Jsme přesvědčeni o tom, že vytváření majetku jeho správa a údržba jsou obecně pozitivní hodnoty, které je
třeba podporovat a nikoliv trestat zdaněním. Majetek, který je předmětem těchto daní byl vytvořen z již zdaněných příjmů a je tedy nemorální dále jej zdaňovat. Konkrétní argumenty ke zrušení se týkají těchto daní i jednotlivě. U daně dědické je to podpora rodiny a její soudržnosti. Pokud chceme zachovat funkci rodiny jako základního pilíře české společnosti, je třeba podpořit mezigenerační solidaritu mimo jiné i zrušením dědické daně. U daně darovací je to podpora rozvoje skutečné občanské solidarity. Jde nám o to, aby dary poskytnuté ze svobodné vůle občany nebo firmami jiným subjektům nebyly státem zdaňovány. Tímto návrhem tedy podporujeme rozvoj skutečné občanské společnosti. Konečně u daně z převodu nemovitostí je důvodem snaha o odstranění zbytečné překážky na trhu nemovitostí. Věříme, že odstranění této daně by výrazně napomohlo rozhýbat tento trh a s tím také mobilitu pracovních sil.
Na závěr si dovolím ještě poznámku k tomu, jak nahradit výpadek příjmů z těchto daní. Jsme přesvědčeni o tom, že celý výpadek těchto daní je možné kompenzovat zvýšením výnosu těch daní, které budeme muset v důsledku vstupu ČR do EU zvýšit. Zde mám na mysli především DPH a spotřební daně. Je pravděpodobné, že stejně jako v případě návrhu na zrušení daně z nemovitostí neuspějeme. Přesto se domníváme, že předložení těchto návrhů má smysl minimálně v tom, že se podaří pozdržet nebo dokonce zastavit pokus vládní koalice tyto daně výrazně zvýšit. HYNEK FAJMON poslanec PSP ČR
Zákoník práce se nadále mění k horšímu
Na 14. schůzi Poslanecké sněmovny prošel do druhého čtení vládní návrh novely zákoníku práce. ODS navrhovala zamítnutí, ale bohužel opět zůstala se svým názorem osamocena.
4
V zákoníku práce je mnoho problémů a nedostatků. Jedná se například o přestávku na jídlo a oddech nejdéle po 4,5 hodinách (když směrnice EU povoluje 6 hodin), o délku pracovní doby při nerovnoměrně rozložené pracovní době, o nemožnost zaměstnavatele zajistit prevenci rizik dodavatelským způsobem, o ve světě nevídanou ochranu zaměstnanců pečujících o dítě do tří let při porušování pracovních povinností, o omezení počtu přesčasových hodin bez využití výjimek povolených směrnicemi EU. Bohužel tyto skutečné a zbytečné problémy, které v zákoníku práce jsou, novela neřeší. Zato zcela natvrdo
omezuje délku pracovního poměru na dobu určitou na dva roky a zavádí do našeho pracovního práva termín sexuálního obtěžování. Novela je odůvodněna výhradně potřebou přizpůsobit naše pracovní právo novým směrnicím EU. Přitom jde jen o formulační zpřesnění, které klidně mohlo počkat na novou koncepci pracovního práva. Přístup, kdy při vydání každé nové směrnice EU budeme měnit zákoník práce, nebo kterýkoli jiný zákon, nesvědčí stabilitě právního řádu a nepřispěje ani k právní jistotě našich občanů. Novela je předkládána v době, kdy se naši občané připravují
na tvrdou soutěž o budoucnost svou i své země ve složitém konkurenčním prostředí EU. Jako by si vláda neuvědomovala, že každá změna pracovního práva s sebou přináší nemalé transformační náklady. Tisíce personalistů se budou školit, desetitisíce opatření budou muset učinit zaměstnavatelé. Zaměstnanci budou opět proškolováni z novinek, které nepřispějí k jejich respektu k právu a k práci ústavních orgánů a ve svém důsledku vedou ke snížení pružnosti a konkurenceschopnosti našich firem. ALENA PÁRALOVÁ stínová ministryně práce a sociálních věcí
ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:50
Stránka 5
2003/3
LISTY ODS
✍ TÉMA Poválečná rekonstrukce Iráku: Kdo, jak, proč? Prvomájový projev amerického prezidenta George W. Bushe na letadlové lodi Abraham Lincoln fakticky ukončil válku v Iráku. Režim Saddáma Husajna se zhroutil, irácká armáda přestala existovat a vojska spojenců se postupně adaptují spíše na úkoly policejního typu. Jaká tedy byla válka v Iráku? Zahynulo v ní podle posledních údajů více než 150 koaličních vojáků a podle – značně nespolehlivých – údajů samotných iráckých úřadů ze 3. dubna necelých 1300 civilistů (údaje o zabitých iráckých vojácích nejsou k dispozici, ale jdou pravděpodobně do tisíců). Každého zmařeného lidského života je samozřejmě obrovská škoda, nicméně vzhledem k rozsahu operace lze říci, že počet obětí byl minimální; technologická převaha USA a jejich spojenců se projevila i v tomto ohledu. Hlavní vojenské operace sice skončily, ovšem mezitím se rozběhl další konflikt: o správu Iráku do doby, než se vlády chopí sami jeho obyvatelé. Zejména evropské země (a samozřejmě Rusko) se nepřestávají vyjadřovat v tom smyslu, že dočasnou správu Iráku má převzít OSN, jež má prý s touto činností dostatečné zkušenosti (těžko soudit, ale výsledky správy OSN např. na Balkáně jsou pozitivní spíše na papíře). Příslušníci koalice, která válku vybojovala, tedy především USA a Británie (do bojů dále zasáhla Austrálie a Polsko), jsou ovšem
přesvědčeni, a já spolu s nimi, že dočasnou správu Iráku by měli převzít právě oni. Důvodů je hned několik. Za prvé, dočasná správa musí být nutně podpořena věrohodnou vojenskou silou, kterou v Iráku disponují právě spojenci. Za druhé, úkolem spojeneckých vojáků v Iráku není pouze stabilizovat situaci, ale také umožnit nalezení, zdokumentování a likvidaci zbraní hromadného ničení. A konečně za třetí, americký ministr zahraničí Colin Powell v rozhovoru pro BBC správně připomněl, že to byly právě USA a jejich spojenci, kdo pro osvobození Iráku obětoval nejen značné finanční prostředky ze svých rozpočtů, ale především životy svých vojáků. Britský premiér Tony Blair se vyjádřil v podobném smyslu: tím, že na sebe vzali spojenci odpovědnost za životy Iráčanů, kteří v bojích padli, přechází na ně automaticky i odpovědnost za další osud země. Prezident Bush s premiérem Blairem posléze představili jasný plán postupného předání moci do rukou samotných Iráčanů. Ten se skládá ze tří fází: počátečního působení Úřadu pro rekonstrukci a humanitární pomoc (Office for Reconstruction and Humanitarian Aid – ORHA), následného zformování prozatímní, ale maximálně reprezentativní irácké vlády, a konečně ustavení stálé vlády na základě nové ústavy a svobodných voleb. Celý proces již byl zahájen konferencí v Bagdádu, na
níž spolu jednají zástupci spojenců (USA, Británie, Austrálie, Polsko, Španělsko a Česká republika) s reprezentanty iráckého národa. OSN nemá být z tohoto procesu vyloučena, nicméně jí nemá být svěřena rozhodující působnost. Očekává se, že by mohla hrát podstatnou roli při organizování humanitární pomoci nebo při výběru vhodných kandidátů do prozatímní vlády. Stejně jako s určitou rolí OSN se počítá s účastí ostatních států, především pokud jde o zajištění bezpečnosti Iráku – plán na vytvoření mezinárodních jednotek, zformovaných na dobrovolné bázi, se právě v těchto dnech zpracovává. Ani tak se ovšem tento plán Francii, Německu či Rusku příliš nezamlouvá, což je vcelku pochopitelné. Nejde přeci o idealistickou obhajobu role OSN, jako spíše o ryze materiální pohnutky zemí, které do Husajnova Iráku čile investovaly. Nyní, když jsou ve skutečnosti všichni spokojeni, že Husajnova krutovláda skončila, by se tyto země rády přihlásily o „plody vítězství“, které ovšem odmítly vybojovat.
A Česká republika? Zdá se, že jsme měli, pokud jde o Irák, více štěstí než rozumu. Spojenci naštěstí velkoryse přehlédli názorové veletoče a trestuhodnou váhavost, kterou část naší politické reprezentace předváděla, a vzali v úvahu to podstatné, totiž nasazení našich jednotek v oblasti. Jak „chemikům“, tak polní nemocnici patří samozřejmě obrovský dík za skvělou práci, již v Zálivu předvádějí. Stejně tak si zaslouží ocenění vysoce profesionální výkon a skvělá obhajoba našich národních zájmů ze strany české velvyslankyně v Kuvajtu. I díky ní a díky přítomnosti našich vojáků se bude tým českých expertů moci podílet na prozatímní správě Iráku, a české podniky budou moci využít příležitostí, které skýtá poválečná obnova země. Lze jen doufat, že když už jsme propásli možnost zaujmout jednoznačný postoj k válce, dokážeme alespoň maximálně využít příležitosti, která se nabízí při obnově mírového uspořádání Iráku. JAN VIDÍM předseda sněmovního výboru pro obranu a bezpečnost
5
ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:50
LISTY ODS
✍
Stránka 6
2003/3
REGIONY
Regiony v Evropské unii Při různých setkáních a návštěvách v zahraničí často slýchávám při objasňování významu a pozice krajů v České republice heslo Evropa regionů jako ideál budoucího evropského uspořádání. Co se skrývá za tímto zdánlivě jednoduchým pojmem? Je možné vrátit se do doby před vznikem současných státních útvarů na evropském kontinentu a za územní a správní jednotku začít uznávat ne stát, ale region? Tedy nikoli Německo, ale Bavorsko, Hessensko nebo Sasko a ne Francie, ale Bretaň či Normandie? Jenomže Francouz je Francouz a Němec je Němec, tak je to u nás vnímáno přinejmenším od 19. století. Zatímco s historicky velmi dobře identifikovanými zahraničními regiony, které jsem záměrně použil jako příklad, se průměrný občan České republiky vyrovná celkem snadno, těžko se může podobně dobře identifikovat s českými kraji. My v Jihočeském kraji to máme ještě dobré, Jihočeši jsou velmi silně se svým krajem identifikovaní, ale horší to mohou mít se svým sebeurčením občané kraje Pardubického, Královéhradeckého nebo Libereckého. Je zde ještě jeden problém, a to při navazování vztahů mezi samosprávnými regiony. Například bavorská vláda v Mnichově jaksi samozřejmě považuje za svého partnera vládu v Praze a ne Jihočeský kraj. Naproti tomu sousední spolkové země rakouské jsou pro Jihočeský kraj přirozenými partnery a spolu-
práce s nimi se rozvíjí velmi dobře. V Evropě regionů bude zkrátka značný zmatek. Je tedy naprosto jasné, že územím i počtem obyvatel malá Česká republika musí odmítnout federalistické tendence v Evropské unii. Jednoznačně musíme usilovat o Evropskou unii národních států se značnou mírou vlastní suverenity. Nicméně kraje v České republice máme a nic na světě nemůže zabránit tomu, aby využívaly svůj potenciál meziregionální spolupráce ve prospěch svého rozvoje, prosperity a dobré životní úrovně svých občanů. Jsem přesvědčen o tom, že Jihočeský kraj tento potenciál má a je v zájmu jeho občanů, aby byl využit. Jak toho dosáhnout? Že vstoupíme do Evropské unie je velmi pravděpodobné. Že ale na vstup nejsme dobře připraveni, je jisté. Jsou to pesimisté nebo realisté, ti co varují, že po vstupu zanikne třetina našich oborů a podniků? Jsou realisty ti co tvrdí, že většina mnohými vysněných evropských fondů skončí v černé díře evropské byrokracie? Má smysl připravovat si absorpční kapacitu? Měli bychom se rychle začít učit od našich sousedů jak v Evropské unii žít? Na obě poslední otázky mám kladnou odpověď. Absorpční kapacitu pro příjem evropských fondů si nejlépe připravíme, když se budeme znovu učit dobře hospodařit s penězi vlastními. A to ve své rodině, v obci, kraji
nebo republice. Když konečně pochopíme, že na dluh se žít nedá. Odpovědí na druhou otázku je návrat ke konzervativním hodnotám, které jsme s našimi jižními a západními sousedy po staletí sdíleli a které oba národy dramaticky promarnily ve dvacátém století. Úcta k rodině a ne registrované partnerství, víra a ne bezhlavá důvěřivost v kdejakou fámu, respektování soukromého majetku a iniciativy jednotlivce a ne všudypřítomná podezřívavost a nedůvěra k úspěšným podnikatelům, podpora vzdělání a jeho hodnoty pro člověka a ne socialistické rovnostářství. Osvojíme-li si znovu tyto základní hodnoty evropské křesťanské civilizace, máme dobrou naději, že si v Evropské unii zachováme naší státní, národní, ale i občanskou a lidskou identitu. JAN ZAHRADNÍK hejtman Jihočeského kraje
Minimalizovat škody reformy veřejné správy Jsem primátorem největšího středočeského města. V jeho čele působím už druhé volební období. Do začátku tohoto roku jsem si nemyslel, že by mě mohlo v této funkci něco výrazně zaskočit. To ale rozhodně platí o reformě státní správy, kterou považuji za chorobný výplod sociální demokracie s vizí politicky obsadit i kraje. Toto tvrzení nepovažuji za přehnané. Kladenský obecní rozpočet je sedmý největší v republice, přestože jsme až třináctým největším městem. Navíc se může pochlubit dluhovou službou na hranici tři a půl procenta. Nikdy předtím jsem přesto nezažil, aby bylo nutné tak výrazně krátit některé částky rozpočtu a lví podíl na tomto trendu rozhodně má reforma státní správy. Zrušení okresních úřadů přijde náš rozpočet na sto milionů korun. Když jsem toto číslo viděl poprvé, uvědomil jsem si jediné. Kandidoval jsem na primátora města Kladna a nikoliv na přednostu
6
okresního úřadu, se kterým jsem navíc měl v minulosti často velmi rozdílné názory. Nyní jsem s hrůzou zjistil, že jsem se vlastně přednostou stal. Navíc majetek bývalého okresního úřadu je ve velmi špatném stavu, kancelářské prostory jsou zničené. Jejich údržba byla v posledních letech zanedbaná a my musíme nyní nápravu tohoto stavu financovat z vlastních prostředků. Podobné potíže působí pracovní nasazení bývalých pracovníků okresního úřadu. I proto jsme se odhodlali v oblasti veřejné správy k ojedinělému kroku a do letošního podzimu investujeme čtyři sta tisíc korun na provedení personálního kompetenčního auditu magistrátu. Tuto investici považuji za nezbytný krok, jak minimalizovat beztak velké škody, které v obecních financích napáchala reforma státní správy. MILAN VOLF primátor Kladna
ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:50
Stránka 7
2003/3
✍
LISTY ODS
ZAZNAMENALI JSME
Setkání hejtmanů a primátorů s předsedou ODS u hejtmana Středočeského kraje Petra Bendla Místopředseda ODS a hejtman Středočeského kraje Petr Bendl inicioval dne 25. března setkání hejtmanů a primátorů ODS s předsedou ODS Mirkem Topolánkem. Jeho tématem se stal průběh reformy veřejné správy, týkající se především rozpočtového určení daní. Přenos kompetencí ze státu na kraje a obce s sebou ponese i přesun části finančních prostředků. Proto bude nezbytné rozvinout na toto téma uvnitř ODS diskusi. Jako nižší články výkonu státní správy jsou především naši hejtmani, primátoři a starostové konfrontováni s často chaotickými a neprová-
zanými kroky vládních úředníků. Vládě se daří, ať už záměrně, či vlastní nekoncepčností přenést odpovědnost za některé negativní jevy reformy právě na kraje a obce, které se dostávají do finančního a časového tlaku. Tato situace není příznivá před blížícími se volbami do krajských zastupitelstev, kde bude ODS obhajovat nejsilnější postavení z historicky prvních voleb v roce 2000. ČSSD, která neuspěla v krajských volbách, není příliš motivována důsledně a dostatečně rychle řešit vznikající problémy. Proto zůstává „černý Petr“ reformy veřejné správy v rukou ODS.
V první řadě se musíme opět vrátit k základní otázce rozdělení kompetencí, co má řešit stát, kraje, obce a co zůstane na občanovi. Petr Bendl dále vymezil několik okruhů k diskusi: ■ přesun finančních prostředků v rámci přenosu kompetencí na kraje a obce, ■ problematika zadlužených nemocnic, ■ rozdělení majetku mezi kraje a obce, ■ kontrola hospodaření obcí, které dříve prováděly okresní úřady a dnes se tato pravomoc přesouvá na kraje.
Diskuse nad těmito tématy bude v ODS pokračovat. Na setkání bylo doporučeno sestavit tým, skládající se z našich poslanců, hejtmanů a primátorů. Ten by měl hledat uvnitř ODS konsenzuální řešení, odstraňující případné zbytečné třecí plochy mezi zastupiteli všech úrovní. –red–
jara ve sklípku, čekala sauna, bazén, případně masér, který je připravoval k dalším utkáním ve finálové skupině. S ubývajícím dnem spěl turnaj k vrcholu. Po dlouhém a vyčerpávajícím boji zvítězila ve finále
moravská dvojka ve složení Jan Jedlička (Jeseník) a Tomáš Uvízl (Prostějov). Finálovou hru provázely tvrdé údery a vynikající práce na síti, kterou předváděl zejména domácí hráč. V turnaji vzaly za své výplety některých raket, jejichž hráči dávali do hry všechno, což publikum ocenilo vděčným potleskem. Vítězové turnaje si domů odváželi putovní pohár a hodnotné ceny, které mohou zúročit příští rok na ODS Tenis Indoor 2004. Politici za ODS, kteří zasedají v průběhu roku na radnicích, krajských úřadech či v parlamentních lavicích, dokázali, že se umí oprostit od každodenních pracovních povinností a změřit své síly s ostatními kolegy na sportovní půdě. –red–
ODS Tenis Indoor 2003 V sobotu 22. března 2003 proběhl již 3. ročník tenisového turnaje ODS Tenis Indoor. Tradičně se konal v areálu Tenisového klubu TK Plus v Prostějově. Letošního ročníku se zúčastnil rekordní počet 30 hráčů ze všech regionů. V předvečer turnaje se někteří sešli v malebném vinném sklípku někdejšího měšťanského domu v Olomouci, kde byli při sklence dobrého moravského vína rozlosováni do dvojic. Již prv-
ní sobotní gamy ukazovaly, že se tenisová úroveň rok od roku zlepšuje. Ti, kteří právě nehráli, povzbuzovali své stranické kolegy na kurtech z příjemné tenisové restaurace. Ty, které znavila samotná hra nebo páteční vítání
MICHAELA MALÁČOVÁ KONČÍ VE FUNKCI TISKOVÉ MLUVČÍ ODS Dne 30. dubna skončila ve funkci vedoucí tiskové sekce a tiskové mluvčí Michaela Maláčová, která se poslední tři roky podílela na komunikaci ODS. ODS jí za její práci děkuje a přeje vše nejlepší v jejím osobním i profesním životě.
Funkci vedoucího tiskové a analytické sekce bude vykonávat Petr Husák, který je odborníkem v oblasti public relations. Petr Husák je členem ODS a naposledy pracoval jako tiskový mluvčí středočeského hejtmanství.
Vážení přátelé, děkuji všem za spolupráci, která byla pro mne velmi cennou zkušeností a přeji Vám hodně úspěchů ve Vaší práci i osobním životě. Vaše
7
ListyODS 2003/ã.03
13.5.2003 11:50
víte, že…
LISTY ODS K HOSPODAŘENÍ ODS ZA ROK 2002 ■ ODS dne 28. března odevzdala v souladu se zákonem o politických stranách a hnutích do Poslanecké sněmovny Výroční finanční zprávu za rok 2002. Zpráva je veřejná a je všem občanům v Poslanecké sněmovně přístupná. ■ Výnosy ODS činily 344,276 mil. Kč, z toho státní příspěvek na činnost 137,025 mil. Kč a státní příspěvek na úhradu volebních nákladů 116,698 mil. Kč. ■ ODS obdržela od 2616 dárců peněžní dary v celkové výši 62,264 mil. Kč. Největší sponzorský příspěvek poskytla Česká spořitelna – 2,5 mil. Kč, z fyzických osob Petr Bauer z Prahy – 800 tisíc Kč. Největší nepeněžní dar poskytla pražská nakladatelská firma Press servis, která před volbami v roce 2002 vydala nákladem 4,1 mil. Kč knihu Václava Klause „Proč jdu znovu do toho“. ■ Výdaje ODS činily 287,445 mil. Kč, z toho provozní výdaje 39,124 mil. Kč, personální výdaje 37,402 mil. Kč a výdaje na volby 199,805 mil. Kč. ■ Výsledkem hospodaření ODS v roce 2002 byl zisk ve výši 56,831 mil. Kč. Zůstatek finančních prostředků k 31. 12. 2002 včetně zůstatku z roku 2001 činil 129,712 mil. Kč.
Informační bulletin LISTY ODS vydává Občanská demokratická strana Sněmovní 3, 118 00 Praha 1 IČO 16192656 připravuje tisková sekce ODS e-mail:
[email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908
8
Stránka 8
2003/3
✍
USNESENÍ VÝKONNÉ RADY ODS ZE DNE 3. 5. 2003
■ VR ODS považuje vládu Vladimíra Špidly za nekompetentní, neschopnou řešit problémy občanů naší země a nepřipravenou hájit naše zájmy při vstupu do EU. Zodpovědnost za to nesou všechny strany a všichni poslanci vládní koalice stejnou měrou. Až dospěje vládní koalice k závěru, že tímto způsobem nelze pokračovat, je ODS připravena podílet se na
✍
hledání východiska z této situace. ■ VR ODS doporučuje Poslaneckému klubu, aby zrušil mechanismus tzv. párování v Poslanecké sněmovně. Vládní politiku považujeme za natolik katastrofální pro ČR, že ji nelze ani tímto způsobem tolerovat. ■ ODS nepodpoří žádné návrhy směřující přímo nebo nepří-
mo ke zvýšení daňové zátěže občanů. ■ODS vychází z přesvědčení, že EU je organizací, do které lze svobodně vstoupit stejně jako i vystoupit, a bude prosazovat, aby tomu tak bylo i v budoucnosti. ■ ODS je silně znepokojena snahou Francie, Německa, Belgie a Lucemburska o vytváření tzv. obranné unie mimo struktury NATO.
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ GRÉMIA ODS ZE DNE 15. 4. 2003
■ ODS považuje podpis přístupové smlouvy za důležitý první krok k zapojení ČR do evropského integračního procesu, který nám umožní ovlivňovat budoucí podobu evropské integrace v souladu s českými národními zájmy. Znovu zdůrazňujeme, že ODS podporuje plnohodnotné a aktivní členství ČR v EU.
■ ODS konstatuje, že bylo v silách české politické reprezentace vyjednat výhodnější podmínky našeho vstupu do EU, než jsou podmínky, ve smlouvě obsažené. Odpovědnost za to, že se tak nestalo, padá na vlády Miloše Zemana a především Vladimíra Špidly, která dojednávala závěrečný text smlouvy. ■ ODS je znepokojena dosavad-
ním průběhem a úrovní tzv. komunikační strategie vlády ČR ke vstupu do EU, která se odehrává ve stylu reklamní kampaně na spotřební produkt.Vyzýváme důrazně vládu ČR, aby změnila tón a obsah této kampaně a aby se soustředila na to, co bude předmětem otázky v referendu – tedy na jasné a podrobné vysvětlení podmínek přístupové smlouvy veřejnosti.
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ POSLANKYNĚ ODS LUCIE TALMANOVÉ K ODLOŽENÍ PLATNOSTI SLUŽEBNÍHO ZÁKONA ZE DNE 28. 4. 2003 Odmítám dezinterpretace Ministerstva práce a sociálních věcí, že smyslem mého pozměňovacího návrhu v souvislosti s projednáváním odložení platnosti Služebního zákona bylo zvýšení platů ústavních činitelů. Pravý opak je pravdou. Můj návrh pouze zachovává propojení způsobu určení platové základny ústavních činitelů a státních úředníků i v příštím roce. Nejedná se o žádnou změnu oproti stávajícímu stavu a už vůbec ne o návrh na zvýšení platů ústavních činitelů. Kdyby se platy státních úředníků v příštím roce nezvýšily, nezvýší se ani platy ústavních činitelů. Při sou-
časné právní úpravě, jejíž platnost je navržena k prodloužení, si sami poslanci ani plat navýšit nemohou! Ve skutečnosti bylo mým záměrem zabránit v situaci hrozivě narůstajícího deficitu veřejných financí neúměrnému zvyšování platů státních úředníků. Přitom každé plošné navýšení jejich platů sice může vyvolat i zvýšení platů ústavních činitelů, což ovšem nemusí být v praxi realizováno. Pokud dnes Ministerstvo práce a sociálních věcí tvrdí, že zachování stávajícího určení platů ústavních činitelů znamená v příštím roce jejich nárůst o 14 ti-
síc Kč měsíčně, současně přiznává, že má v úmyslu v příštím roce zvýšit platy státním úředníkům o zhruba 13 miliard korun. Tyto skutečnosti nebyly předem známy a současný postup ministerstva naznačuje, že jeho intenzivní snaha oddělit platy ústavních činitelů od platů exekutivy je vedena pouze záměrem výrazně a bez kontroly navýšit platy státních úředníků. ODS je naopak toho názoru, že v době krize veřejných financí by platy ve státním sektoru rozhodně vzrůstat neměly. Z tohoto důvodu má můj pozměňovací návrh o to větší opodstatnění.
IV. ideová konference ODS ke vstupu ČR do EU Dne 17. května se v Praze v Národním domě na Vinohradech koná IV. ideová konference ODS. Jejím ústředním tématem je vstup České republiky do Evropské unie pod heslem „Když do EU, tak s ODS“. Konference zahájí informační kampaň ODS před referendem ke vstupu do EU. Pro tyto účely se připravují „Poziční dokumenty ke vstupu do EU stínové vlády ODS“, leaflety se základním prohlášením ODS ke vstupu ČR do EU, plakáty, internetová prezentace a setkání s občany. Účastníci konference budou dopoledne jednat na společném plénu, které bude moderovat Miroslava Němcová. Odpoledne bude jednání pokračovat ve dvou sekcích: 1. sekce: Politická a institucionální stránka vstupu do EU moderují Jan Zahradil a Petr Nečas 2. sekce: Ekonomická a právní stránka vstupu do EU moderují Mirek Topolánek a Vlastimil Tlustý Závěrečné zasedání, při kterém budou předneseny zprávy ze sekcí, bude moderovat Petr Bendl. Z příspěvků na konferenci bude následně vydán sborník.
