LISTY ODS Informační bulletin Občanské demokratické strany
✍
ÚVODNÍ SLOVO
3
Buďme realisty
Dne 26. dubna 2005 se v Toskánském paláci na Hradčanském náměstí v Praze konala mezinárodní konference „Rovná daň – základ daňové reformy“ pod patronací předsedy ODS Mirka Topolánka. Mezi její účastníky patřil ministr financí Ivan Mikloš, který představil slovenskou daňovou reformu. K tématu rovné daně více na stranách 6 až 10.
Důvěra proti důvěřivosti MIREK TOPOLÁNEK Pokud jsme s každým dalším premiérem nominovaným ČSSD říkali, že už to nemůže být horší, mýlili jsme. Minimálně v jejich schopnosti lhát, překrucovat fakta, a slibovat nesplnitelné. A hlavně: nestydět se při tom! Stále dokola se snaží naši političtí protivníci opakovat otřepaný trik s nástupem nových, lepších, čistých a spravedlivých. Za potlesku nepoučitelné části českých médií je takovou aktuální lilií Jiří Paroubek. Člověk s dikcí a vzezřením komunistického aparátčíka – však také začal okamžitě po svém jmenování soudruhům patřičně nadbíhat, muž dokonale proplouvající pološerem socialistické politiky celou řadu let, předlistopadový nomenklaturní kádr. Jestliže se pod jeho vedením (zatím pouze vlády) preference socialistů potácejí kolem deseti procent, je logické, že mu tradičně opatrné a „vyvažující“ česká média budou po určitou dobu přihrávat. Nemů-
květen 2005
žeme si však ani v takové situaci nechat líbit brutální zaměňování pojmů, příčin a následků. Je neuvěřitelné, že někdo vydává za úspěch vlády získání důvěry v Poslanecké sněmovně. Odhlédneme-li od praktik, kterými k ní vládní koalice dospěla, nemůžeme nevidět, že se jedná o stále stejně neúspěšnou vládní koalici Špidlovu a Grossovu. Ne tak ovšem česká média. Vždyť tato vláda ztratila důvěru občanů a voličů již dávno. Technické získání většiny v parlamentu nelze zaměňovat s podporou voličů. Tato vládní koalice sází jen a pouze na důvěřivost. Důvěra je nenapravitelně ztracena v nesplněných slibech, programových kotrmelcích, nevěrohodnosti. Absenci programu a odvahy vládnout zaměňuje s demagogií a zkratkovitými hesly, viď šampióne, Sobotko! Jako z kolovrátku slyšíme také útoky na politiku a program občanských demokratů. (pokračování na str. 3)
Koaliční vláda Jiřího Paroubka dostala důvěru. Nikoliv překvapivě, 14 měsíců v poslaneckých a vládních křeslech je pro koaliční poslance, z nichž významná část již po volbách ve sněmovně nebude, příliš velké lákadlo. Ve skutečnosti se nejedná o Paroubkovu vládu, ale vládu Špidlovu a Grossovu bez pánů Špidly a Grosse. Programově a personálně se prakticky neliší.Vláda toho příliš nepředvede, nemá jasnou představu, a to platilo i o Grossově a Špidlově sestavě, co udělat s ekonomikou, důchody, zdravotnictvím či byrokratickou zátěží. Bude to udržovací vláda, která se pokusí hodně slibovat a v předvolebním období i rozdávat. Silně pozapomíná na vlastní sliby snižující deficity veřejných rozpočtů. Volby se blíží, a tak nastal čas tradičního rozdávání a slibování všeho všem, v čemž jsou čeští socialisté nepřekonatelnými mistry. Mnohaměsíční vlekoucí se vládní krize však, mimo vší pochybnost, začala poškozovat celou polickou scénu. Oprávněná otrávenost občanů z vládní koalice se začala obracet proti všem stranám. Z tohoto pohledu pokračování vládní krize nebylo dobré pro nikoho. Socialisté však také zjevně prošli svým údolím smrti, jejich preference se dotkly dna a pokud neudělají hrubé chyby, zřejmě trend otočí. Nelze vyloučit, že se v následujících měsících začnou naše preference sbližovat. Také pan Paroubek jen stěží bude horší premiér než pánové Gross a Špidla.To je jen vybídnutí k další usilovné a tvrdé práci. Musíme zodpovědně sestavit kvalitní kandidátky, pokračovat v intenzivních přípravách na volební kampaň, začít práce na volebním programu a od koce léta ještě intenzivněji působit mezi voliči. Současně musíme být čitelnou a kvalifikovanou oponenturou vlády, držet vládní koalici pod tlakem a srozumitelně argumentovat naši alternativu reforem a vládních kroků.Věnujme čas intenzivní přípravě na volby a kvalitní přípravě vládnutí a neztrácejme ho příliš častým sledováním volebních preferencí. Nehřejme se sebeklamem, že voliči nakonec uvidí, jakým „ničemou“ náš politický protivník je. Tvrdě pracujme, nelžeme sami sobě a stavějme naši další činnost na realistických základech. PETR NEČAS 1. místopředseda ODS
LISTY ODS
✍
NÁZORY, KOMENTÁŘE
Staronová vláda nechce řešit problémy zdravotnictví Nový kabinet pod vedením premiéra Paroubka by mohl vyvolávat dojem, že svitla naděje na nové, jiné vládnutí pro zbytek volebního období. Chci upozornit na jasný důkaz, že to není prakticky možné. Premiér, který si ponechá ve vládě ministryni Emmerovou, dává jasně najevo, že mu o vyřešení problémů občanů nejde. Ve vedení resortu, kde se den ode dne prohlubuje krize, zůstává osoba, která již prokázala, že problém řešit neumí a stihla naopak krizi ve svém krátkém působení prohloubit. Jen namátkou: poslední léková vyhláška stála zdravotní pojišťovny stamilióny korun navíc, aniž by se to projevilo na větším komfortu pacientů. Deficit veřejného zdravotního pojištění již přesahuje 10 miliard, a místo účinných stabilizačních opatření se připravují další nebezpečné vyhlášky. Korupční prostředí bují. Nový premiér vydává zároveň signál, že je příznivcem koncepčních návrhů, vracejících nás do poloviny minulého století. Je evidentní, že návrat do starých časů komunistického chudinského zdravotnictví se odehraje za podpory komunistických poslanců. Pacient je stále přezírán a svou nejistotu a strach při návštěvě zdravotnického zařízení si vykupuje úplatkem. Do role absolutního outsidera ho zatlačí návrhy paní ministryně na znárodnění našeho zdravotnictví. Nedejme se mýlit svatými deklaracemi o právech pacientů.Vždyť jasně navrhuje přidělování nemocnic a doktorů podle místa bydliště, nikoli podle našich potřeb a přání! Paní ministryně si zahrála na Boha i v kampani do Senátu: „Vyléčím zdravotnictví, vyléčím společnost“. Zvolena nebyla, většina občanů ji zaplať opravdický Bůh neuvěřila. Já nechci, aby o mém zdraví rozhodoval ministr a věřím, že to nechce většina obyvatel této země. Potřebujeme bezpečný prostor pro své rozhodování a praktickou garanci našich práv. Tato vláda nám naději nedává, tato vláda je tady sama pro sebe. TOMÁŠ JULÍNEK senátor ODS stínový ministr zdravotnictví
2
2005/3
Měří policie všem stejným metrem? První květen, prvomájové oslavy, rudé vlajky a praporky se tyčí nad hlavami, lidé zaníceně poslouchají projevy komunistických vůdců o tom, jak je potřeba zamést s kapitalismem a všemi, kteří jej představují. Kdo se odváží nesouhlasit, je policisty v civilu a bez řádného označení zbit, spoután a odvezen k výslechům. Myslíte si, že tady popisuji dobu před listopadem 1989 a ta je už naštěstí dávno za námi? Omyl! Jedná se o popis záběrů z prvomájových oslav KSČM z 1. května 2005 v Praze na Letné. Těchto oslav se účastnila i malá skupinka odpůrců komunistického režimu, aby projevila svůj nesouhlas s myšlenkami komunismu a způsoby jejich vládnutí, které jen v bývalém Československu měly na svědomí tisíce obětí, na celém světě pak desítky milionů lidských životů. Připustíme-li, že občasné výkřiky skupinky těchto antikomunistů měly takovou sílu, aby narušily řádně ohlášenou demonstraci, pak musíme připustit i to, že bylo povinností přítomných policistů, aby v souladu se zákonem o Policii ČR a zákonem o právu shromažďovacím proti těmto „narušitelům“ za-
kročili, neboť ti se dopustili přestupku proti právu shromažďovacímu. Připustíme-li tedy, že policisté byli oprávněni v tomto případě zasáhnout, musíme také zároveň trvat na tom, aby zásah policistů byl v souladu s právními předpisy, tedy aby takový zákrok byl i přiměřený. Zda přiměřenosti takové situace odpovídá nasazení neuniformovaných policistů, použití donucovacích prostředků včetně chvatů a hmatů, déle než hodinu trvající spoutání hříšníků (kteří navíc „drze“ trvali na svých právech a požadovali, aby se jim policisté legitimovali a oznámili jim, z čeho jsou vlastně podezřelí), to nechám na posouzení každého čtenáře. Z toho, co jsem měl možnost vidět ve sdělovacích prostředcích a z výpovědí svědků, kteří se na mne po zásahu obrátili, mám mnoho důvodů o přiměřenosti takového zákroku pochybovat. I ministr vnitra Bublan vyjádřil pochybnosti o taktičnosti zákroku policistů. Zda z toho vyvodí i patřičnou odpovědnost, to ukáže čas. Na čem musíme ještě trvat, je skutečnost, že všichni lidé jsou si v této zemi rovni, že všichni musí dodržovat stejné zákony a pokud tyto zákony poruší, musí přijít ze strany příslušných
orgánů odpovídající trest. Pokud tedy postupuje policie tak razantně proti pachatelům přestupků proti právu shromažďovacímu a proti výtržníkům, musí stejně rychle a razantně zakročovat i v případech, které § 260 trestního zákona označuje jako podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka. Takového trestného činu se dopouští mj. ten, kdo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo kdo k takovému hnutí veřejně projevuje sympatie. Vždyť slovo je nejmocnější zbraní, mocnější než meč a dokonce mocnější než jakékoli moderní zbraně. Bylo to právě slovo, slovo plné nenávisti a zášti, a lhostejnost k hlásání těchto slov, které stály za rozpoutáním toho nejkrvavějšího válečného konfliktu v dějinách lidstva a mají na svědomí stamiliony dalších lidských životů, včetně obětí komunismu. Z pohledu těchto skutečností se musím ptát, jak je možné, že na nedávném sjezdu představitelů komunistických stran z celého světa v Praze mohla beztrestně zaznívat slova o nutnosti ozbrojeného boje proti třídním nepřátelům, otevřené projevování sympatií ke stalinismu a všem zlům, které napáchal atd.? Jak je možné, že beztrestně mohou z úst představitelů KSČM zaznívat sympatie k tomu, co se v této zemi dělo v dobách komunistické totality a k osobám, které za těmito zločiny stály? Policie umí zakročit proti vrahům a násilníkům. Dokázala nám, že proti pachatelům přestupku umí použít bolestivé chvaty a nasazovat pouta, proti levicovému extremismu však zasahovat odmítá. Měří všem stejným metrem? Je mnoho důvodů si myslet, že nikoli! IVAN LANGER místopředseda ODS
2005/3
LISTY ODS
Konec vládní krize? Máme za sebou více než tříměsíční krizi vlády Stanislava Grosse. Nemá cenu opakovat její jednotlivé fáze, jsem si jista, že si je všichni dobře pamatujeme. Co však je hodno analýzy, to je dopad tohoto vládního debaklu na vnímání politiky v naší zemi. Dostávám denně spoustu ohlasů na aktuální politické dění. Vím tedy, že vládní krize zasáhla i ty vrstvy naší společnosti, které se obvykle o politiku tolik nezajímají. Spokojen není nikdo. Důvody nespokojenosti jsou různé a vždy jsou řazeny dle osobní zkušenosti či povahy jednotlivých pisatelů. Během uplynulých měsíců jsem se často vracela ke svému projevu v Poslanecké sněmovně ze srpna roku 2004. Před rokem padla vláda Vladimíra Špidly. Začala éra Stanislava Grosse. Uvedla jsem tehdy v projevu důvody, proč ODS této vládě nemůže dát podporu. Mrazí mě, jak se mé obavy stoprocentně vyplnily. Dovolte několik citací: Početní slabost v Parlamentu je umocněna neloajálností koaličních stran vůči sobě navzájem. Je tedy jasné, že vláda se vysílí na tom, aby vydržela pohromadě a nemůže stačit na velké a energické kroky reforem.
Vláda pomíjí největší současné téma, nezabývá se změnou ústavy a volebního systému. Dosavadní volební systém brání vzniku silné vlády, která by byla schopna prosadit potřebné změny v našem životě. Bez této změny budou pokračovat slabé a kompromisnické vlády a sebelepší program prosazen nebude. V kapitole bydlení vláda neřeší, jak se postaví k sílící vlně žalob na ČR u Štrasburského soudu pro lidská práva. Do oblasti justice se promítá časté střídání ministrů. Naše justice je nemocná. Vedle průtahů a přehazování případů mezi soudy, platí i kritika do vlastních (poslaneckých) řad. Přijímáme nesmyslné množství stále se měnících zákonů. ODS na tento stav dlouho upozorňuje a hledáme u ostatních politických stran pochopení a snahu po změně. Jinak justici ani vymahatelnosti práva nepomůžeme. Vadí mi způsob obsazování vládních postů. Nikoliv soutěž myšlenek, ale hledání trafik pro ty, kteří se budou hodit nebo naopak by mohli dělat problémy. Vadí mi prudký nárůst státního dluhu, systémové chyby ve zdravotnictví, růst nezaměstna-
nosti, omezené možnosti studia na vysokých školách, nezvládnutí důchodové, daňové a zdravotní reformy, nerovné podmínky pro tuzemské a zahraniční investory, nadměrná daňová a byrokratická zátěž podnikatelů a občanů. Na tyto palčivé otázky nastupující vláda odpověď nedává. To jsou důvody, které mě přesvědčují, že nemáme vládu novou, ale staronovou, že nemáme nový program, ale staré sliby. Proto ODS takové vládě nemůže dát svou důvěru. To jsou slova stará 8 měsíců. Změnilo se něco na jejich aktuálnosti? Nikoliv. Nová, již třetí vláda ČSSD, si nese zátěže svých předchůdců – Špidly i Grosse. Výběr nového premiéra ve stylu „všechny kandidáty na předsedu vlády jsme již pro-
brali, nenapadá vás ještě někdo?“ je ostudou. Sestavení vlády ze stran, které jsou mnohem rozhádanější než byly kdy dříve, je hazardem. Proto odpovídám na otázku, kterou jsem dala do nadpisu tohoto článku. Krize vlády nekončí. Pravda, vyměnil se již potřetí premiér. Z dosavadních 33 měsíců vládnutí sociální demokracie si krize jednotlivých premiérů a jejich týmů vyžádaly více než rok čistého času. Vzpomeňme na volbu prezidenta, evropské volby, pád Špidlovy vlády, krajské a senátní volby, tříměsíční tragikomické potácení se Grossovy vlády. Obávám se, že bude promarněn další čas. Ke škodě nás všech. MIROSLAVA NĚMCOVÁ místopředsedkyně ODS
(pokračování ze str. 1)
sledky přímo úměrné počtu našich poslanců a senátorů. Nesmíme tím být demotivováni, vždyť celá řada úspěchů posledních tří let šla dokonce nad rámec naší reálné parlamentní síly. Nenechme si, prosím, vnutit nálepku neúspěšných, netrpělivých a negativistických. Stále platí, že tato špatná vláda bude vládnout přesně tak dlouho, jak dlouho ji lidovci, unionisté a socialisté budou držet při životě. I proto jsme výsledek poslední vládní krize dopředu odhadli naprosto přesně.
Spoléháme také na vaši aktivitu. Vítězství v parlamentních volbách nedosáhneme bez nebývalého osobního nasazení našich zastupitelů, starostů, radních, primátorů, tedy všech, kteří pracují v každodenním kontaktu s lidmi. Každý jednotlivý člen a příznivec Občanské demokratické strany musí být schopen a ochoten podílet se na našem společném vítězství. Nejen věrohodně reprezentovat naše myšlenky, ale také pomoci v konkrétních věcech. Hodláme mnohem více než v mi-
nulosti komunikovat v reálném čase se všemi členy, i proto potřebujeme vaše telefonní a mailová spojení. V kampani budeme totiž stát jako jeden muž (a žena), jedno tělo a duše, jen tak můžeme zvítězit. Budeme totiž na rozdíl od socialistů sázet u voličů na důvěru, nikoliv důvěřivost!
Socialisté dospěli tak daleko, že se vymezují vůči našemu, tedy opozičnímu programu. Považuji za světovou raritu, když vláda připravuje alternativu opozici! Jaký hmatatelnější důkaz vládní impotence můžeme ještě chtít? I proto Vás, milé kolegyně a kolegové, příznivci a voliči, prosím v tuto chvíli o dvě základní věci: trpělivost a aktivitu! Trpělivost s naší dlouhodobou, každodenní opoziční prací, která přináší a může přinášet pouze vý-
MIREK TOPOLÁNEK předseda ODS
3
LISTY ODS
2005/3
✍ Špatná sezóna nejistých vlád NÁZORY, KOMENTÁŘE
To, že jsme neměli několik měsíců vládu, která by byla schopná skutečně vládnout, mělo vedle mezinárodních dopadů také konkrétní dopady u nás doma. Musely se s nimi vyrovnávat i jednotlivé kraje. Na ministerstvech se nepracovalo. Významné důsledky bude mít to, že v době vyjednávání o dotačních prioritách účetního období 2007 až 2013 nevyslala ČR do Bruselu silného vyjednávače s nezbytným mandátem pro uplatnění našich zájmů. To se přímo dotýká každého z nás. Můžeme tak přijít řádově o miliardy korun, které v krajích potřebujeme na silnice, infrastrukturu, vzdělání, zdravotnictví a další důležité oblasti. Nadále se prohlubovala vážná krize ve zdravotnictví. Zásadní systémové změny jsou nevyhnutelné. Od předchozí vlády jsme se žádných konkrétních koncepčních
kroků nedočkali. Místo toho si kupovala voliče lacinými, ale nesplnitelnými sliby. Všude má být nejkvalitnější a nejmodernější péče, a to zadarmo. Nikdo si prý nebude muset připlácet. Touto politikou již ČSSD přivedla nemocnice na pokraj krachu. Potom velkou část z nich s velkými dluhy a s dlouhodobými problémy předala krajům. Ekonomické výsledky zatím ukazují, že přes veškeré zdržování plateb od pojišťoven se krajům podařilo zabránit rozpadu zdravotní péče. Přes vytrvalou likvidaci překážek, které do cesty kladli rychle se střídající ministři. Nadále zůstává nad reformou otazník a nezdá se, že by ministerstvo bylo schopné jakéhokoli kvalitního systémového kroku. S dalšími komplikacemi vlády kraje bojují v oblasti dopravy. Kraje dotují České dráhy několika mi-
liardami korun, aniž bychom věděli, kolik doplácíme na jednotlivou jízdenku. Žádáme vyčíslení ztrát na jednotlivých spojích. Bez toho jsme nuceni odmítat vyplácet částky, které si ČD nárokují. Nikdo nebude ochotně platit, aniž by dostal jasné podklady. Některé kraje řekly rovnou, že nezaplatí, jiné budou podobně postupovat až od nového roku. Vláda zjevně nemá zájem řešit tento „socialismus“ a ekonomickou nerovnováhu ČD. Nemilé překvapení vláda chystá pro kraje a obce přípravou tzv. elektronického mýtného na státních komunikacích. Už delší čas se spekuluje nad transparentností podmínek při výběru dodavatele. Dosavadní postup vzbuzuje vážné podezření, zda není již dávno rozhodnuto ve prospěch již překonaného, tzv. mikrovlnného systému. Ten spočívá v instalaci měřidel na
okrajích zpoplatněné vozovky, kvantifikujících výši poplatku. Stát si tak ošetří své komunikace. Tento systém bude bohužel motivovat dopravce jezdit po krajských a obecních silnicích. Paradoxně tak bude vyhánět nákladní dopravu na komunikace, které na takové zatížení nejsou stavěné. Ale ministerstvu dopravy je to jedno. Podstatné je, že zavedení mikrovlnného systému znamená méně práce a jednou z toho možná budou zakázky dvě. Dnes na mikrovlnný systém a zítra, až se přijde na to, že je zastaralý, na systém satelitní. Teprve ten umožní nejen krajům a obcím organizovat dopravu, ale mj. umožní a zjednoduší vstup privátních investorů do výstavby komunikací. PETR BENDL místopředseda ODS hejtman Středočeského kraje
Resort spravedlnosti v krizi V posledních týdnech jsme byli svědky mediální přestřelky mezi ministrem spravedlnosti Pavlem Němcem a nejvyšší státní zástupkyní Marií Benešovou. Nepochybně se jedná o jednu z dalších mediálních afér vládní koalice, která dříve nebo později odezní. Než se tak stane, měli bychom se zamyslet nad příčinami této krize. Nespočívají totiž v mediální neobratnosti ministra spravedlnosti či nejvyšší státní zástupkyně, ale jsou odrazem neutěšeného stavu, ve kterém se nachází resort spravedlnosti. Za vlády této koalice se na postu ministra spravedlnosti vystřídali tři ministři – Pavel Rychetský, Karel Čermák a Pavel Němec. Žádný z těchto ministrů nebyl schopen předložit jasnou koncepci, která by vedla k řešení problémů české justice, a to za situace, kdy i méně informovaný občan ví, že v české justici není
4
cosi v pořádku. Průměrný spor v ČR totiž trvá dvakrát až třikrát déle než v ostatních státech EU. Česká justice proto potřebuje reformu, která povede ke zkrácení neúměrné délky soudního řízení. Ministr Rychetský se touto problematikou příliš nezabýval a jediné, co předal svému nástupci, bylo několik rad v podobě dokumentu, který se vešel na jednu stránku A4. Ministr Čermák tak začal na „zelené louce“ a pokusil se koncepci vypracovat. Začal svolávat justiční grémia, která připravovala konkrétní reformní kroky. Byl však v úřadě příliš krátkou dobu na to, aby se mu podařilo cokoliv prosadit. Pavel Němec místo toho, aby na jeho započatou práci navázal, se vydal cestou populistických mediálních her, které měly vytvořit dojem o jeho pracovitosti. Vzpomeňme na jeho mediální výstupy, jak budou překontrolována
konkursní řízení, či jak bude snížena věková hranice trestní odpovědnosti mladistvých na 14 let. A výsledek? Konkursy systematicky kontrolovány nejsou a po snížení věkové hranice neštěkne ani pes. Tyto dva namátkou vybrané příklady dostatečně dokumentují vztah pana ministra k svému resortu. Jeho nezájem se projevuje i tím, že přestal komunikovat s představiteli justice a státního zastupitelství. Od takovéto nečinnosti a nekomunikace je jen krůček ke krizi, o které zde hovoříme. To, že je situace mezi ministrem a soudci či státními zástupci napjatá, si již štěbetali i vrabci na střeše. Bylo tedy jen otázkou času, kdy dojde k nějaké roztržce. Kauza katarský princ tak byla pouze onou příslovečnou rozbuškou, která eskalovala krizi vztahů mezi ministrem spravedlnosti a představiteli justice a státního zastupitelství.
Řešení vzniklé situace tak nelze hledat v systémové změně vztahu státního zastupitelství a ministerstva spravedlnosti či v teoretických diskusích o tom, zda státní zastupitelství je či není součástí moci výkonné. Nastalou situaci by vládní koalice nejlépe vyřešila tím, že by našla věrohodného a pracovitého ministra spravedlnosti. Toto však od ní můžeme očekávat jen velice těžko. ODS je tak dnes jediná politická strana, která vnímá problematiku práva a justice jako jedno z důležitých témat, nutných pro rozvoj kvalitní demokratické společnosti. Doufejme proto, že nám voliči v příštím roce dají dostatečnou důvěru a budeme moci reformu justice, obsaženou v Modré šanci, zrealizovat. JIŘÍ POSPÍŠIL poslanec ODS stínový ministr spravedlnosti
2005/3
LISTY ODS
✍ Náš postoj k euroústavě je jasný EVROPSKÁ UNIE
Evropská komise konečně odpověděla na mou interpelaci. Nechávám pro tuto chvíli stranou neuvěřitelnou skutečnost, že se tak stalo 17 dní po stanoveném termínu na odpověď (a skoro polykám poznámku, že když jsem byl ještě poslancem českého sněmu, nikdy si žádná česká vláda nedovolila zmeškat termín pro odpověď na interpelaci). Důležitější je obsah odpovědi. Tázal jsem se komise na další postup v případě, že některá ze zemí neratifikuje tzv. evropskou ústavu (ať již v referendu nebo parlamentní cestou). Nezajímaly mne však politické spekulace, ale pouze možnosti, které jsou souladu s evropským primárním právem. Za komisi mi potvrdila komisařka Wallströmová to, co jsem tušil: pokud byť pouze jediná země odmítne ústavní smlouvu ratifikovat, současné znění evropských smluv neumožní, aby smlouva vstoupila v platnost. To je důležité sdělení.
Stávají se tak nepravdivými spekulace nejrůznějších politiků u nás i v zahraničí o tom, že jedna země nemůže ratifikaci zablokovat, nebo že dokonce ústavní smlouva bude platit jen pro ty země, které ji schválily a ostatní budou „mimo hru“. Dokonce i současný předseda Evropské rady, lucemburský premiér Juncker se dopustil takového tvrzení v rozhovoru pro český tisk. Je nanejvýš zarážející, když takto vysoce postavený evropský politik prokáže neznalost základních právních předpisů EU. Neméně důležité je i druhé sdělení komisařsky Wallströmové. Primární právo neumožňuje žádný sankční postup proti zemím, které ústavu neratifikují. Ukazuje se tedy, že hrozby jakýmsi blíže neurčeným postihem ČR v případě, že by neratifikovala ústavu, jsou pouhým vydíráním veřejného mínění. Je tedy vidět, že ODS svým zřetelně projeveným postojem k euroústavě – totiž NE tomuto doku-
mentu - nezahání ČR do žádné izolace, ani neškodí zemi, jak tvrdí zcela účelově čeští i evropští eurofederalisté. Chováme se zcela v intencích primárního práva EU, náš postoj je srozumitelný a jasný, navíc jednoduše vyargumentovatelný. Je také podložen usneseními nejvyšších orgánů ODS, včetně Výkonné rady a Kongresu. Není proto sebemenší důvod tento postoj měnit, či jakkoliv změkčovat a také se tak – bez ohledu na některé individuální výroky – neděje. Nespekuluji vůbec o situaci, že by se EU začala chovat v rozporu
se svými vlastními právními předpisy a místo nich zvolila cestu politického či mocenského nátlaku. To nepovažuji vůbec za možné. Do EU jsme vstupovali jako do právního prostředí, kde platí stejná pravidla pro všechny členy bez ohledu na jejich velikost a počet obyvatel. Pokud by snad toto základní pravidlo přestalo platit, znamenalo by to tak jako tak konec Evropské unie – ale v takovém případě by stejně nebylo příliš o co stát. JAN ZAHRADIL předseda klubu poslanců ODS v EP
Jaký byl první rok v Evropské unii? Jaký byl první rok našeho členství v EU? Co nám přinesl a co jsme naopak ztratili? Odpověď závisí na tom, co kdo očekával. Pokud jsme naše členství zhustili do představy o rychlém a bezpracném přístupu k tzv. evropským penězům, budeme netrpělivě očekávat kvalitní analytický materiál, který předloží občanům vláda. Je otázkou zásadního významu, aby to byla zpráva vyvážená, objektivní a kritická. Ideologické poklepávání si na rameno jenom proto, že být kritický by mohlo být považováno za méně proevropského, nic českým daňovým poplatníkům nepřinese. Tzv. evropské peníze totiž nejsou ničím jiným, než povinným příspěvkem českého státního rozpočtu do rozpočtu nadnárodního. Jsou to naše daňové peníze a chce-
me finanční zprávu. Ne ideologickou blamáž. Je v zájmu podnikatelů, zemědělců, obcí a krajů a státní pokladny, abychom se dozvěděli, kolik platíme a kolik jsme za rok členství uměli vyčerpat. Ti, kteří očekávali, že tzv. evropské finanční zdroje způsobí český ráj na zemi, budou asi také zklamáni. Čerpat bruselské zdroje má podmínku: musíme mít nejprve zdroje vlastní. A tak se příjemný sen rozplynul v nepříjemnou noční můru především u většiny starostů, primátorů a hejtmanů. Žádání o „naše“ peníze v Bruselu znamená vzít si úvěr (a zadlužit se) doma. Cenným poselstvím uplynulého roku je ovšem potvrzení toho, co jsme mnozí čekali. Všude je chleba o dvou kůrkách, nikde nelétají pečení holubi bezpracně do úst
a členství v unii nám mávnutím kouzelného proutku nepřineslo „vyspělejší“ politickou kulturu. Poslední měsíce jsou tomu čítankovým příkladem. Většina „starých“ členských států neustoupila ani o píď v uvolnění volného pohybu české pracovní síly na svém území. Nakonec, co jsme si vyjednali, to máme. Francie s Německem si za uplynulý rok na čas vyřešily vlastní problém s dodržováním pravidel Paktu růstu a stability právem silnějšího - změkčily je tak, aby se do nich vešly. Současně ovšem (s ohledem na vlastní národní zájem) zdrcujícím náporem smetly direktivu o službách, která mohla našim živnostníkům a firmám pomoci jednodušeji podnikat v zemích Evropské unie.
Uplynulý rok nás přesvědčil i o tom, že prezident ČR není považován za nejvyšší, svobodně a demokraticky, zvolenou autoritu. Může se dočkat i vážně míněných výzev k demisi - od kohosi kdesi v Evropské unii. K našemu překvapení jsme byli postaveni i před pokus pootáčet dějiny: čeští dozorci a holokaust Romů v českém koncentračním táboře v Letech u Písku. Ano, první rok členství ČR v Evropské unii lze hodnotit pozitivně. Mnohým sňal růžové brýle nereálných očekávání a potvrdil jim starou dobrou (ale nedobře se poslouchající) pravdu: vše je na nás a náš osud je pouze v našich rukou. IVO STREJČEK poslanec ODS v EP
5
LISTY ODS
✍
2005/3
TÉMA: ROVNÁ DAŇ
Rovná daň – šance pro všechny ODS prosazuje rovnou daň již od 90. let ● ODS od poloviny 90. let prosazuje myšlenku zásadní daňové reformy, rovné daně. ● Společné tažení ČSSD a KSČM proti rovné dani je tažením proti větší jednoduchosti a spravedlivosti daňového systému, svobodě volby, úspěchu a motivaci k práci. ● Podpora komplikovaného systému s progresivním zdaněním je znakem levicových kon-
ceptů. I dnes je patrná neochota socialistů učinit cokoli s daňovou džunglí, v níž se běžný občan téměř nevyzná. ● Progresivní zdanění je pozůstatkem válečné ekonomiky. Rovná daň znamená návrat do normálních poměrů.
Rovná daň přináší pozitivní výsledky ● Dnes rovná daň funguje v devíti zemích a další státy o ní vážně uvažují. Všude tam, kde byla
zavedena, přinesla a přináší pozitivní výsledky. ● Hospodářský růst v těchto zemích je podstatně vyšší, než ve zbytku Evropy. Je až dvojnásobně vyšší než v ČR. ● Nenaplnily se katastrofické předpovědi, že rovná daň ohrozí státní rozpočet. V některých zemích se daňové výnosy naopak zvýšily. ● Rovná daň působí jako konkurenční výhoda. Rozhýbala daňové systémy i v původních členských zemích EU, přispívá
Efektivní daň v nových členských zemích EU (v %, údaje z roku 2004) 32,8
35
24,7
30
14,4
14,5
Lotyšsko
Kypr
15
12,8
22,5
5
Malta
Česko
Estonsko
Slovinsko
Maďarsko
Polsko
Slovensko
0 Litva
● Základní lží socialistů je jejich
tvrzení, že rovná daň je výhodná pouze pro bohaté. ● Jednoduchá nízká rovná daň ve výši 15 % se vyplatí všem. Je šancí pro všechny. Všem skupinám obyvatel přinese vyšší čistý příjem. Výhodná je jak pro lidi s nízkými nebo vysokými příjmy, tak pro firmy. ● ODS garantuje, že rovná daň bude nastavena tak, aby byla pro občany a firmy výhodnější nejen proti současnému stavu, ale i proti uvažovaným návrhům ČSSD. ● Pokud ČSSD tvrdí, že na jejich daňovém systému vydělá 80 % lidí, v systému rovné daně jich vydělá 100 %.
● Rovná daň přinese spolu s dal-
10
Pramen: studie Ernst&Young na základě údajů roku 2005
6
Rovná daň je výhodná pro všechny
Základní principy rovné daně
18,0
16,7
20
18,0
21,6
25
k evropskému trendu snižování daní. Například v Německu vláda uvažuje o snížení daní právnických osob z 25 % na 19 %.
šími reformami sociálního, penzijního a zdravotního systému snížení celkového daňového zatížení pro občany a firmy. ● Rovná daň je jednoduchá a transparentní. Nahrazuje současný stále komplikovanější daňový systém. Jen publikace k výpočtu daně z příjmu fyzických osob čítá 200 stran. ● Rovná daň zjednodušuje a zlevňuje administrativu pro drtivou většinu podnikatelských subjektů. Šetří čas a peníze poplatníkům i státu. ● Rovná daň odstraňuje daňový rasismus, kdy jsou výkonnější a úspěšnější pokutováni vyšší sazbou daně. Zvyšuje tak motivaci k práci a vyšším výdělkům. ● Rovná daň je nanejvýš spravedlivá. S každým je nakládáno stejně. Pro nikoho neexistují žádné výhody ani nevýhody.
2005/3
LISTY ODS
je méně než 12 %, které navrhuje pro tyto skupiny obyvatel ČSSD. ● Zrušení odečitatelných položek bude v některých případech (důchodové připojištění, invalidé, studenti…) nahrazeno cílenou subvenční státní podporou. ● Dopady zavedení rovné daně na spotřební koš (potraviny, léky) budou nízkopříjmovým skupinám a důchodcům plně kompenzovány ze zvýšeného výběru DPH. Na druhé straně poklesnou například ceny energií a řady služeb. ● Bude zavedena cílenější sociální podpora pro skutečně potřebné.
NÁKLADY NA VÝBĚR DANÍ (podíl nákladů na výběr k příjmům v %) 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5
Rovná daň versus návrhy ČSSD ● ČSSD přichází s populistickým
0,0 A US
ko us o k Ra
o lsk o P
cie an r F
ko ns e ov Sl
ČR Pramen: OECD 2004
Odpadá zvýhodnění jedněch skupin plátců daně na úkor druhých. ● Zvýšením kvalifikace a osobního ohodnocení není nikdo trestán posunem do vyššího daňového pásma. ● Určitá míra progresivity daně je zachována, subjekty s vyššími příjmy platí vyšší daně. Rovná daň neznamená stejnou daň. ● Klesnou náklady na daňovou správu, která u nás patří mezi nejdražší v rámci OECD. ● Zavedení rovné daně umožní zrušení některých daní, jako jsou daň darovací, dědická, z převodu z nemovitostí, z dividend nebo z kapitálových výnosů fyzických osob. Náklady na výběr těchto daní jsou neefektivní, odstraňuje se dvojí zdanění. ● Daňové přiznání se vejde na stranu formátu A5. ● Efekty zavedení rovné daně se projeví okamžitě.
Ekonomické dopady rovné daně Jednoduchá nízká rovná daň zvyšuje hospodářský růst a tím
●
i životní úroveň. Zároveň snižuje nezaměstnanost. Firmám zůstává více peněz na investice a vytváření nových pracovních míst. ● Omezuje daňové úniky a šedou ekonomiku. Odpadají náklady na daňovou optimalizaci a vyhýbání se placení daní. ● Zvyšuje schopnost ekonomiky konkurovat, láká zahraniční investory. Firmy nebudou nuceny vyvážet zisk ke zdanění do zemí s výhodnějšími podmínkami. ● Nahrazuje investiční pobídky a daňová zvýhodnění jen pro vyvolené silné firmy, na které doplácí ze svých daní naprostá většina ostatních, především malých a středních podnikatelů. Neprokázalo se, že by měly investiční pobídky významný vliv na snížení nezaměstnanosti, která stále přesahuje půl miliónu lidí bez práce. ● Rovná daň z přidané hodnoty znamená snížení 84 % cen zboží a služeb a zvýšení pouhých 16 % cen. Dnes se na většinu položek vztahuje DPH ve výši 19 % po výrazném transferu placení DPH (z 5 % na 19 %) v podání socia-
listů. Jen malá část je zařazena v 5 %. ● Díky konkurenčnímu tlaku především obchodních řetězců přitom nebude nárůst cen odpovídat 10 % nárůstu DPH. ● Tvorba kapitálu je efektivnější. Odpadají daňové zápočty a dotace, které směřují kapitál do méně výnosných investic. ● Dluhové financování ztrácí své výhody. Investice z vlastních zdrojů nejsou trestány dvojím zdaněním dividend a kapitálového zisku. Důsledkem je zvýšená podnikatelská aktivita. ● Systém rovné daně tlačí na snížení úrokových sazeb a tím má pozitivní dopad na trh investic a trh bydlení. ● Rovná daň zvyšuje šanci naší ekonomiky dotáhnout se na úroveň průměrných evropských zemí dříve než za desítky let.
Sociální dopady rovné daně ● Lidé s nízkými příjmy nebudou platit žádné daně, neboť existuje jedna vysoká základní odečitatelná položka pro dospělé i děti, která funguje jako nulové pásmo. Nula
návrhem snížit daně nízkopříjmovým skupinám obyvatel u prvního daňového pásma z 15 na 12 % a u druhého ze 20 na 19 %. ● ČSSD pouze mate veřejnost, když porovnává vlastní návrhy s rovnou daní, neboť se zaměřila na jedinou variantu výše odpočitatelné položky. ODS pracuje s jinými čísly, která budou příznivější ve prospěch rovné daně. ● ODS má připraveny propočty řady variant rovné daně podle výše odpočitatelných položek od 4000 do 6000 Kč pro dospělou osobu a od 2000 do 3000 Kč pro každé dítě. Jsou zveřejněny na internetu www.tlusty.cz. ● Návrh ČSSD nadále: – nemotivuje ke snaze více vydělat, – ponechává současný komplikovaný a nepřehledný systém, – zvyšuje daňovou progresi, proto je populistický, – zachovává nekonkurenceschopnost – vysoké daňové zatížení podniků, – neomezuje šedou ekonomiku, – nedokáže zamezit toku zisku ke zdanění do zemí s výhodnějšími podmínkami, – nepodporuje růst investic, – nevede ke snížení nezaměstnanosti. VLASTIMIL TLUSTÝ přeseda Poslaneckého klubu ODS stínový ministr financí
7
LISTY ODS
✍
2005/3
TÉMA: ROVNÁ DAŇ
Ohlasy zahraničních médií na slovenskou daňovou reformu Světová média hodnotí zavedení rovné daně na Slovensku kladně. Některá jsou ve svých hodnoceních opatrnější a čekají, jak reforma dopadne. Většinou však v seriózních médiích převládá vstřícnost a pochopení, často i chvála. Slovensko je dáváno jako příklad země, která se odhodlala jít svou cestou, i když je to pro ni těžké. U rovné daně jsou oceňovány hlavně přínos pro investory a spravedlnost a přehlednost daňového systému. To oceňují i média, která jsou levicově zaměřená a obávají se sociálních dopadů reformy. Tento pohled je však v seriozních médiích korigován pohledem do minulosti, tedy na země, které již rovnou daň zavedly. Slovensko proto bývá srovnáváno s Hongkongem či Irskem. Na Slovensku je očekávána akcelerace hospodářského růstu, vyšší životní úroveň a enormní příliv investic, tudíž i vyšší hrubý domácí produkt. Varování ohledně zhroucení státních financí, které bylo jedním z argumentů slovenských odborů a dalších odpůrců rovné daně, se ve světových médiích vůbec nevyskytuje. Nezaměstnanost se tu za poslední rok snížila z 18 na současných 11 %. Zároveň je Slovensko (a další země s rovnou daní) dáváno za vzor západní Evropě, která chce zachovat vysokou míru zdanění a tím i přerozdělování. Většinou jsou zmiňovány Francie a Německo, největší zastánci sociálního státu. Všichni komentátoři se však shodují v tom, že tyto země nemají na kritiku právo. Jejich daňové systémy jsou totiž tak složité, že jsou až nesmyslné. Vysoká míra přerozdělování je hodnocena jako snaha státu o udržení svého vlivu, ke kterému se dostaly
8
historickým vývojem. Současná situace je však jiná: globalizace vše změnila a tyto systémy je nutno reformovat. Mnoho médií připomíná, že odpůrci rovné daně se chovají farizejsky. I když ji odmítají, podnikají kroky, které jsou jí inspirovány nebo k ní vedou. Jde hlavně o snižování sazeb, nižší počet daňových skupin a odbourávání různých výjimek. Všichni komentátoři se shodují v tom, že budoucnost patří jednoduchým, přehledným a spravedlivým daňovým systémům. Mezi nimi je na prvním místě systém rovné daně. Výběr ze zahraničních komentářů „Provedli jste daňovou reformu. Gratuluji vaší vládě k tak moudrému rozhodnutí.“ George Bush při návštěvě Bratislavy v březnu 2005 „Před rokem v lednu zavedlo Slovensko jako šestá země v Evropě rovnou daň. Během tohoto období zástupci rovného zdanění přesunuli východní Evropu z komunistické stojaté vody k investorskému vodopádu. Rovná daň byla v západních zemích kdysi normou. Ale v 19. století označil vynálezce komunismu Karl Marx vysoce progresivní zdanění za naprostou prioritu. Později byli lépe vydělávající lidé více zdaňování na celém světě. Je ironií osudu, že všechny země s rovnou daní (vyjma Hongkongu) jsou bývalé komunistické státy.“ Christian Science Monitor „Slovensko, malá země ve východní Evropě, se zbavila svých daňových zákonů založených na třídním boji a nahradilo je nízkou rovnou daní ve výši 19 %. Tato
reforma rychle vytvoří slovenského tygra, a to hned, jak zahraniční investoři využijí této nabídky a ocení její výhody. Nový slovenský systém není čistou rovnou daní, protože ještě obsahuje některé prvky dvojího zdanění, ale je jedním z nejlepších daňových systémů na světě.“ The Washington Times Slovensko: daňový ráj pro německé investory? „Bratislava, která vždy stála ve stínu Prahy a Budapešti, nyní vzkvétá. Platí za nový boom town střední Evropy. Slovenská liberálně konzervativní vláda chce ze země udělat ráj pro zahraniční investory. Srdcem její radikální daňové reformy je jednotná sazba 19 % u daně z příjmu, korporátní daně a DPH.“ Bayerische Rundfunk „Největším přínosem rovné daně je její lepší správa a zjednodušení všech procedur. Mimo to snížení sazeb a jejich srovnání odrazuje od daňových úniků a podvodů. Na Slovensku, které zavedlo 19 % rovnou daň loni, spadly příjmy z daně z příjmu o 21 %. Většinu tohoto krátkodo-
bého výpadku nahradila vláda úsporami a vyššími příjmy z nepřímých daní. Rovná daň se zatím může osvědčovat ve východní Evropě, zatím co na celém světě se o ní povedou vášnivé debaty.“ The Financial Times „Pokud Slovensko vytrvá na cestě reforem, může se stát kostkou domina, který bude tlačit zbytek staré Evropy, hlavně Francii a Německo, k éře svobodnějšího podnikání.“ Steve Forbes, Forbes Magazine „Slovenský příklad vzbudil pozornost v Rakousku. To oznámilo, že letos sníží korporátní daň ze 34 na 2 5%. Když je firemní daň v Maďarsku 16 % a na Slovensku 19 %, tak Rakousko musí udělat něco podobného, zdůvodnil to ministr financí Karl-Heinz Grasser. Místní socialisté a zelení sice rozhodnutí kritizovali, že poškodí důchodce a zvýhodní velké firmy před malými, ale podnikatelé se zaradovali. Příjmy od zahraničních firem sídlících v Rakousku se vyšplhaly do oblak.“ Time Magazine
2005/3
LISTY ODS
Zásadní argumenty ve prospěch rovné daně The Economist
33 30
26
25
25
20
19 16
15
13
14
13
12
1995
2001
2003
2004
2004
2004
2005
Gruzie
1994
Rumunsko
1994
Slovensko
10
5
Rok zavedení
Slovensko, a stejnou sazbu – spíše v zájmu symetrie než z ekonomických důvodů – používá také pro DPH. V Polsku chce Občanská platforma, středopravicová opoziční strana okopírovat slovenský vzor, pouze s nižší sazbou ve výši 15 %. K dnešnímu dni následovalo příklad Estonska celkem osm zemí. Hlavním důvodem, proč většina zemí zavedla více daňových sazeb, je spravedlnost. Například v Kanadě, Austrálii a Evropské unii, jsou od DPH osvobozeny základní potraviny, ale nikoli už jídlo v restauraci. To se považuje za spravedlivé, protože chudé vrstvy obyvatelstva utratí větší část svého příjmu za nezpracované potraviny. Může to ale vést k nesmyslným důsledkům. Jeffrey Owens a Stuart Hamilton z OECD poukazují na to, že teplé pečené kuře je zdaněno, zatímco studené pečené kuře nikoli. „Očekává snad někdo, že správci daně a majitelé firem budou při výpočtu daňové povin-
Ukrajina
Srbsko
Rusko
Lotyšsko
0
Litva
Adam Smith hovořil za mnohé, když naříkal nad „zbytečnými problémy, trápením a útlakem“, kterými lidé trpí pod rukama výběrčích daní. Bílý dům tvrdí, že umí naslouchat. Krátce po svém volebním vítězství prezident George Bush zřídil poradní skupinu pro reformu daňového systému. Skupina by toto léto měla předložit zprávu o své činnosti. Soudě podle zadání, které jim dal, prezident Bush zamýšlí z daňové legislativy odstranit některé problematické pasáže, které omezují spořivost a odrazují od práce, zatímco daňové úlevy pro dobročinné účely a podporu bydlení ve vlastním hodlá zachovat. Zároveň ale chce daňové předpisy zjednodušit prostě proto, aby byly jednoduché. Američané o tom hovoří. Mezitím v Evropě, na východ od Vídně až po Rusko a Gruzii, se to realizuje. V roce 1994 se Estonsko stalo první evropskou zemí, která zavedla tzv. „rovnou daň“, nahrazující tři daňová pásma pro daň z příjmu fyzických osob a jednu další pro daň z příjmu právnických osob, jedinou plošnou sazbou ve výši 26 %. Jednoduchost sama. Škrtnutím pera se tento malý baltický národ transformoval ze stojatých vod do postavení leadera, kterého napodobují jeho sousedi a jemuž závidí konzervativci v USA, toužící po rovnějších daních ve své vlastní zemi. Litva a Lotyšsko, baltičtí sousedi Estonska, jeho příklad rychle následovali. A v roce 2001 vyhlásilo rovnou daň na příjmy fyzických osob také Rusko. O tři roky později zavedlo jednotnou sazbu daně z příjmu fyzických a právnických osob ve výši 19 %
Sazby rovné daně z příjmu fyzických osob v % 35
Estonsko
16. 4. 2005 Systémy rovné daně si díky své jednoduchosti úspěšně razí cestu ve východní Evropě
Státy, které zavedly rovnou daň
nosti používat teploměry?“ ptají se pouze napůl v legraci. Nižší počet sazeb se jednodušeji spravuje, nicméně jediná sazba je nejjednodušší. V rámci čisté rovné daně si daňový úředník uřízne z posledního dolaru, který vyděláte, stejný díl jako z prvního. Stačí ale přidat druhou sazbu daně nebo individuální výjimku, a výběrčí daní už musí zjišťovat, kolik peněz jde do každé výplatní obálky, než si je jist tím, zda vybral od správné osoby správnou částku. V USA se například musejí zdaňovat mzdy více než 130 milionů zaměstnanců namísto toho, aby se zdanil objem vyplácených mezd u zhruba 8 milionů podniků. Kolik spravedlnosti se vlastně získá za všechnu tuto mimořádnou složitost? Překvapivě málo, tvrdí pánové Owens a Hamilton. Například na Novém Zélandu pouze 10 % nejbohatších domácností platí v rámci progresivního daňového systému používaného v této zemi výrazně více, než ko-
lik by platilo v rámci rovné daně ve výši 25 %. Většina přerozdělování se na Novém Zélandu odehrává na druhé straně účetních knih vlády, vydáváním více peněz na chudé občany. Estonská ekonomika od daňové reformy v roce 1994 roste úctyhodným tempem. V roce 1997 dosáhl růst dvouciferných hodnot a po poklesu na přelomu století se ustálil na 6 % ročně. Navzdory možným obavám, zrušení vysokých daňových sazeb pro bohaté nijak nenarušilo rozpočtovou stabilitu země. V roce 1993 představovaly celkové daňové příjmy státu 39,4 % HDP, zatímco v roce 2002 činily 39,6 %. Estonsko nyní plánuje snížit svou rovnou sazbu daně do roku 2007 z 26 % na 20 %. Mnoho zastánců rovné daně, především v USA, argumentuje tím, že posiluje motivaci k práci. Tvrdí, že progresivní daň z příjmu, odrazuje nejlépe placené (a tím i neproduktivnější) členy společnosti od vyššího pracovního úsilí. Zkušenosti z Ruska však naznačují, že základní předností ploché daně je její jednoduchost. Příjmy státu nevzrostly proto, že by Rusové najednou začali tvrději pracovat a poctivěji platili daně. Spíše se ruský daňový systém stal jednodušší pro jeho správu a snadněji se mu dá vyhovět. Daňový systém je zčásti tak zatěžující, protože jej lidé obcházejí. Každá díra, která se zneužívá, se musí zalepit. Každá nejasná linie, která se překračuje, se musí zpřesnit. Ale Hamilton a Owens se obávají, že tvůrci daňových zákonů a neplatiči jsou uvězněni ve vzájemně zničujících „závodech ve zbrojení“. Zákony se stávají složitějšími z důvodu zamezení daňovým únikům. O to více lidí se ale pak pokouší vyhnout se placení daní. Nejlepším způsobem, jak bojovat proti daňovým únikům, je tedy jednoduchost. (redakčně kráceno)
9
LISTY ODS
✍
2005/3
INFORMUJEME VÁS
Živnostenská „patnáctka“ Občanská demokratická strana odjakživa usiluje o to, aby podnikatelské prostředí bylo jednoduché, transparentní a předvídatelné. Jen v posledním volebním období se naši poslanci a senátoři mnohokrát utkali se snahou vlády, ve většině případů podporované KSČM, zkomplikovat, zdražit či úplně znemožnit samostatně výdělečnou činnost – od zavedení likvidační minimální daně po registrační pokladny, od balení koblih po omezení prodejní doby, atd. Tyto návrhy dopadají především na malé a střední živnostníky, kteří nemají ani čas, ani prostředky se
vlně nařízení a zákazů bránit. Chaos v přijímání nových regulací vede ke ztrátě základních právních jistot (není výjimkou situace, kdy jeden úřad udělí povolení, živnostník na jeho základě začne vykonávat činnost a další úřad udělí sankci, protože podle jeho názoru není na povolení nárok). ODS nabídne živnostníkům „balíček“ změn, který rychle odstraní v posledním období nakupené problémy a navíc výrazně zjednoduší další povinnosti. MARTIN ŘÍMAN poslanec ODS, stínový ministr průmyslu a obchodu
INVESTIČNÍ POBÍDKY VERS. NEZAMĚSTNANOST
nezaměstnanost %
12 10 8,2
8 6,2
6
5,5 5,0
mld. USD
5,0
4
0,7
0,9
1993
1994
2,6
2,6
2,4
2
1,4
1,3
1996
1997
0 1995
1998
1999
2000
2001
2002
2003
2004
Mezi nejvýznamnějších 15 opatření patří: 1. rovná daň 15%, sjednocení DPH na 15%, 2. zrušení povinnosti odepisovat pro firmy s obratem do 15 mil. Kč, 3. zrušení povinnosti mít registrační pokladnu, 4. zrušení minimální daně, 5. zrovnoprávnění živnostníků a zaměstnanců (tzv. švarcsystém), 6. zrušení minimální mzdy, 7. zrušení nově nabyté široké pravomoci celní správy, které v posledních měsících doslova šikanují drobné podnikatele, 8. snížení sazby sociálního a zdravotního pojištění, 9. snížení počtu kontrolujících institucí, sjednocení kontrolních činností pod vedením živnostenských úřadů, 10. omezení platnosti zákoníku práce pro malé firmy s obratem do 15 mil. Kč, 11. zvýšení limitu pro povinnou platbu DPH, 12. zjednodušení živnostenského zákona na úroveň 1. poloviny 90. let, 13. zásadní zjednodušení regulace jednotlivých podnikatelských činností (např. oblast hygienických, bezpečnostních, enviromentálních, stavebních, atd.), 14. zrušení selektivních dotačních programů „jen pro některé“, 15. zavedení paušálního, daňově uznatelného výdaje místo knihy jízd na každé služební auto.
Rovná daň – základ daňové reformy 26. dubna 2005 se vToskánském paláci na Hradčanském náměstí v Praze konalo Forum Populini, mezinárodní konference s tématem „Rovná daň – základ daňové reformy“ pod patronací předsedy ODS Mirka Topolánka. Po jeho úvodním slově vystoupil bývalý estonský premiér Juhan Parts, jehož země zavedla rovnou daň již v roce 1994. Andras Tallai z maďarské strany FIDESZ a Manfred Kolbe z CDU hovořili o potřebě daňové reformy ve svých zemích. Andrei Grecu z britského The Adam Smith Institut představil daňové přiznání, které má v systému rovné daně velikost pohledu. Stavem evropské daňové legislativy se zabýval poslanec EP Ivo Strejček. Nejvíce po-
10
zornosti vzbudil slovenský ministr financí Ivan Mikloš. Slovensko má dnes třetí nejnižší daňové zatížení mezi státy EU, a tak může náš východní soused těžit ze své nynější atraktivnosti pro investory. Po Vlastimilu Tlustém, který představil svůj koncept rovné daně, rozvedl Martin Říman systém daňových odpisů. Rumunskou rovnou daň představil 1. náměstek ministra financí Dragos Neacsu. Ekonomický poradce polské Občanské platformy Rafal Antczak prezentoval návrh na zavedení rovné 15 % rovné daně. Daniel Mitchell z americké The Heritage Foundation apeloval na mladé ekonomiky východní a střední Evropy, aby nenechaly své reformy ohrozit nátlakem na daňo-
vé přibližování, po kterém volají západní státy. Ze závěrečného slova Mirka Topolánka „Když jsme před pěti, sedmi lety začínali s diskusí o rovné dani, tak mi jeden slovenský politik řekl: „Vy jste bohatí, bohatá země a rozhodli jste se být chudí. My jsme byli chudí a rozhodli jsme se být bohatí“. To je věta, která naprosto přesně charakterizuje současný přístup k realizaci reforem v obou státech bývalého Československa.“ „Líbilo se mi, co řekl Dan Mitchell: vždycky jsem byl proti korupci a proti rasismu. Současný daňový systém tím, jakým způsobem rozděluje společnost, je současně
sociální korupcí a současně sociálním rasismem. Myslím, že současný daňový systém a na něj navázaný sociální systém dnes u nás spíše lidem umožňují nepracovat. Je to výhodnější. Výhodnější ale musí být pracovat! Nesmí být trestán úspěch a aktivita. To je pak sociální korupce v nejčistší podobě. Současné daně lidi rozdělují na bohaté a chudé, stejně jako etnický princip rozděluje lidi na černé a bílé.“ „Zaznamenal jsem v Bruselu článek s názvem „Flat Tax Domino Effect“. Přál bych si, aby úsilí, které už je korunováno úspěchy v Estonsku, Slovensku a jinde, se stalo pozitivní infekcí v EU, která by nestanovovala minimální daň, ale stanovovala by maximální daň.“
2005/3 KOMENTÁŘ
Vládní program jen na papíře
Transformace zemědělských družstev směřuje k okradení poloviny občanů ČR! Transformační zákon v roce 1992 rozpočítal majetek 1200 JZD na celkem 1,25 milionu oprávněných osob. Z toho lze odvodit, že více než polovina rodin v ČR, má své majetkové podíly v transformovaných družstvech. Ministři zemědělství Lux, Fencl a Palas ale v rozporu se zněním transformačního zákona vedli transformaci cestou postupného okrádání oprávněných osob a rozsáhlý zemědělský majetek dnes směřuje do vlastnictví několika set osob, většinou funkcionářů bývalého komunistického režimu. Jde o strategický boj o trvalý ekonomický a politický vliv na našem venkově. Nejprve byli na řadě soukromí zemědělci. Bylo jich asi 350 tisíc Místo toho, aby jim byl jejich majetek do 90 dní vydán, byli démonizováni jako rozbíječi družstev a škůdci našeho zemědělství. Dlouhé roky žádali, prosili a soudili se o svá práva. Dnes jsou „vyrovnáni“ přibližně ze 70 % velmi často druhořadým až nepotřebným majetkem a vět-
šina se již s tímto poškozením smířila. Pak přišel čas „sedmiletých“ čekatelů – nečlenů družstev. Než uplynula „čekací lhůta“, majetek byl převeden do obchodních a akciových společností a nároky jim zanikaly v likvidaci a konkurzech jejich „povinných“ osob. Dnes nemají ani koho zažalovat, je jich přibližně 400 tisíc! Velká část zbylých oprávněných osob ve strachu, že tímto způsobem o svůj majetek přijdou, vnesla své podíly do obchodních nebo akciových společností. Ještě to netuší, ale jsou okradeni. Ke svému majetku nemají již žádná skutečná práva, nemohou majetkem nijak disponovat. Jen asi ve 20 % managementů povinných osob zvítězila poctivá snaha se s oprávněnými osobami řádně vyrovnávat. Vydávali majetkové podíly a nemohli investovat. Tím pádem nejsou konkurenceschopní a cítí se podvedeni. Po selhání všech pokusů o nápravu v rámci ČR, jsme se obrátili na Evropský soud pro lidská
práva ve Štrasburku. Našli jsme způsob, jak zažalovat stát za špatnou ochranu vlastnických práv a nabídli ho oprávněným osobám. V této chvíli jsme zpracovali asi 500 spisů, z nich 105 v hodnotě majetkových podílů 17,7 miliónu korun se dokončuje a prvních 11 stížností v hodnotě 8,9 miliónu korun jsme již odeslali do Štrasburku. Těmito žalobami chceme zlomit vládnoucí politickou zlovůli a přinutit patřičné instituce k respektování platného transformačního zákona a ústavních zákonů ČR. Naše zemědělství přece dokáže fungovat i bez vykradení vlastnických práv poloviny našich spoluobčanů! Transformace zemědělských družstev se bohužel stala brutálním příkladem, jak mladá je naše demokracie, jak málo je zažitý respekt k vlastnickým právům a jak nad základními principy demokracie mohou „vítězit“ osobní a politické zájmy. MILOSLAV KUČERA poslanec ODS
✍ Nevěcná kritika Z REDAKČNÍ POŠTY
Místopředseda sněmu Alejo Vidal-Quadras a šéf výboru pro ústavní záležitosti Jo Leinen, oba prominentní členové Evropského parlamentu, kritizovali teze prezidenta Václava Klause k euroústavě, které označili jako „zavádějící“, „absurdní“ a přímo „lživé“. Jejich kritika je ale absolutně neadresná. Postrádá jasně formulovaní části těch článků, které jsou předmětem odlišného výkladu tak, aby se čtenář mohl v rozdílných stanoviscích orien-
tovat. Používání tak silných slov bez jasné specifikace je naprosto absurdní. Oběma představitelům europarlamentu nevadí, že tzv. smlouva o ústavě, předkládaná ke schválení, je pouze shrnutím všech dosavadních usnesení přijatých v souvislosti s Evropskou unií a že tento elaborát o 482 stránkách nelze v žádném případě prezentovat jako ústavu. Ústava musí být souhrn jasných a přesných formulací o právech a povinnostech státního útvaru
a jeho občanů. Naše ústava má 17 stran a ústava USA pak 13 stran, 7 článků a 26 dodatků. Evropský parlament a Rada ministrů, což jsou legislativní orgány Evropské unie, by měly neprodleně zformulovat text skutečné ústavy EU, která by mohla být zralá k ratifikaci. Václav Klaus má naprostou pravdu, když hodnotí Smlouvu o ústavě jako příliš dlouhý, příliš složitý a pro normálního smrtelníka nerozluštitelný dokument. JUDr. JIŘÍ JANKOVSKÝ
Ekonomičtí experti, které oslovila ČTK, postrádají v programovém prohlášení chuť nastartovat stěžejní ekonomické reformy a odhadují, že většina plánů zůstane jen na papíře. Kabinet přišel rok před volbami s takovým množstvím slibů, že by je nedokázal splnit ani za 4-5 let. Ekonomové se rovněž obávají, že nová vláda nebude mít odvahu prosadit potřebné rozpočtové škrty v řádu desítek miliard korun.
Francouzský model v přímé volbě Poslanecká sněmovna neschválila návrh US-DEU na dvoukolovou přímou volbu prezidenta. „Podle nás není správné, když do druhého kola přímé volby postupují pouze dva nejúspěšnější kandidáti. Podle našeho názoru se tím eliminují jiní silní kandidáti,“ zdůvodnil nesouhlas ODS stínový ministr spravedlnosti J. Pospíšil. ODS prosazovala tzv. francouzský model, kdy do 2. kola postupují kandidáti, kteří v 1. kole obdrželi více než 12% hlasů. Některé komentáře v tisku, že ODS náhle ustoupila od přímé volby, nebyly v této souvislosti korektní.
Komunisté chválili Paroubkova vláda získala v Poslanecké sněmovně důvěru. „To, co vzniklo, je ve skutečnosti skrytá menšinová vláda sociální demokracie tolerovaná či dokonce otevřeně podporovaná komunisty,“ řekl V. Tlustý. Komunisté zpočátku váhali s podporou. „Chápeme určitý vstřícný konstruktivní přístup pana premiéra,“ uvedl místopředseda KSČM J. Dolejš. „Tam jsou doopravdy pěkné věci napsány,“ dodal předseda poslaneckého klubu KSČM P. Kováčik.
Kupředu levá V ČSSD vznikla Frakce sociálně demokratické levice (FSDL) jako oficiální křídlo ČSSD. Člen přípravného výboru I. David řekl: „Ve straně vlastně máme dvě frakce – jedna pracuje, diskutuje o politických otázkách, druhá se zabývá pouze tím, kdo má být kam zvolen, a kdo má být odkud odstraněn.“ O pár dní později byl David jmenován ředitelem psychiatrické léčebny v Bohnicích. Už předtím se stal jeden z členů frakce P. Lachnit poradcem premiéra Paroubka a na nátlak J. Kavana a V. Laštůvky se stal J. Bašta náměstkem C. Svobody.
11
krátce
✍
LISTY ODS
Tiskové prohlášení ODS ze dne 13. 5. 2005
LISTY ODS ODS není překvapena výsledky hlasování o důvěře vládě. Tento kabinet však důvěru veřejnosti nemá a tímto hlasováním ji nezískal. ODS považuje hlasování o důvěře vládě pouze za formální akt. Poslední vývoj v Poslanecké sněmovně jen opět potvrzuje, že ve skutečnosti v zemi vládne a bude vládnout koalice ČSSD a KSČM. ODS konstatuje, že malé koaliční strany tuto stále otevřenější spolupráci demokratické a nedemokratické levice nadále dobrovolně tolerují a přehlížejí. Jejich skutečný vliv na dění v zemi se stále více bude blížit nule. ODS i z tohoto důvodu nepovažuje za důležité, co je napsáno v programovém prohlášení staronové vlády. Stále stejní lidé, stále stejná programová prázdnota, stále stejná nechuť k nutným reformám, stále stejné populistické a nesplnitelné sliby všeho všem. ODS přesto ve zbytku volebního období podpoří takové návrhy, které budou v souladu s naším programem. Mohou jimi být například – zákon o konkurzu a vyrovnání, – uvolnění podmínek pro podnikání, – zjednodušení daňového systému a snížení daní všem, – snížení administrativní zátěže občanů a firem, – zákoník práce, umožňující větší smluvní volnost, – zákon o střetu zájmů, neparalyzující fungování obcí – nebo skutečná důchodová reforma.
Informační bulletin LISTY ODS vydává Občanská demokratická strana Jánský Vršek 13, 118 00 Praha 1 IČO 16192656 připravuje tisková sekce ODS foto L. Krušinský + archiv redakční uzávěrka 23. 5. 2005 e-mail:
[email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908
12
2005/3
✍
TISKOVÉ PROHLÁŠENÍ ODS ZE DNE 20. 5. 2005
I. ODS považuje vládní návrh zákona o střetu zájmů za snahu učinit tlustou a spíše mediální čáru za několikaměsíční vládní krizí. ODS konstatuje, že pokud má tato iniciativa znamenat sebereflexi, je nepřesvědčivá, protože neřeší konflikt zájmů některých ministrů. Proto jsme přesvědčeni, že nemůže přispět k větší důvěryhodnosti vládní koalice. ODS je přesto ochotna o zákonu věcně diskutovat a je připravena podpořit takové jeho znění, pokud bude mít racionální obsah a racionální rozsah, a pokud nebude znamenat: – paralyzování chodu obecních a krajských zastupitelstev, – přílišné omezování osobních svobod a práva na soukromí,
a pokud bude okruh dotčených lidí rozumně zdůvodnitelný a nepřipustí perzekuci rodinných příslušníků.
II. ODS nepodpoří vládní návrh zákona o nemocenském pojištění, který považuje za systémově špatný. ODS nesouhlasí především s přesunutím povinnosti vyplácení nemocenské ze státu na zaměstnavatele. Zejména pro malé a střední zaměstnavatele to znamená neúměrnou byrokratickou zátěž. Ve stávajícím systému nemají žádné nástroje, jak se bránit zneužívání nemocenské. Jestliže tomuto zneužívání není schopen zabránit stát, je od něj nezodpovědné, aby ná-
klady nefunkčního systému přesouval na soukromý sektor. ODS pokládá za neseriózní návrh vlády, aby zákon nabyl účinnosti 1. 7. 2006, tedy těsně po volbách do Poslanecké sněmovny. Vláda se tímto návrhem vyhýbá odpovědnosti za zavedení zákona do praxe. ODS vyzývá vládu, aby předkládala parlamentu pouze takové zákony, které vstoupí v účinnost v době její vládní odpovědnosti.
Nové úkoly, nové výzvy Hlavní kancelář ODS včetně manažerské sítě stojí před stejným úkolem jako celá ODS: podílet se na vítězství ODS ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v roce 2006. Z hlediska politiků půjde o nové akcenty naší politiky a intenzivní komunikaci s občany. Z hlediska politické administrativy musí jít o mnohem efektivnější vytváření zázemí pro tvorbu a realizaci politiky. Jsem velmi rád, že Výkonná rada s touto optikou schválila nové organizační schéma Hlavní kanceláře, které vedle posílení některých organizačních prvků znamená především rozšíření Hlavní kanceláře o politicko-analytický odbor. Na základě interních výběrových řízení se postupně daří toto nové schéma naplňovat. Své úlohy se ujal organizační ředitel Karel Coufal i ředitel tiskové a politicko-analytické sekce Marek Dalík. Výběrová řízení rovněž rozhodla o rozšíření tiskového oddělení, jehož vedoucím se stal Jiří
Sezemský, a obsazení dvou míst politických analytiků (shodou okolností se však jedná o dámy). Další kroky plánujeme tak, abychom od září měli plně funkční Hlavní kancelář, která bude vytvářet efektivní zázemí vedení ODS po stránce organizační, odborně analytické i syntetické. Je zcela samozřejmé, že svou pozornost věnujeme i vzdělávání manažerské sítě. Máme za sebou intranetové školení regionálních manažerů, plánujeme dvoudenní setkání celé manažerské sítě, kde vedle otázek politických a vztahových se chceme (ve spolupráci s CEVRO) zaměřit na komunikační dovednosti manažerů. Hodně si slibujeme od studijního pobytu regionálních manažerů na centrále CDU v Berlíně, zajišťovaného ve spolupráci s Nadací Konráda Adenauera koncem srpna. Prostě musíme být – jako politická administrativa – na nové výzvy připraveni. JAROSLAV JUREČKA
