LISTY ODS Informační bulletin Občanské demokratické strany
✍
18. listopadu 2003
SLOVO PŘEDSEDY ODS PŘED KONGRESEM
VOLBY DO EVROPSKÉHO PARLAMENTU SE BLÍŽÍ
Luhačovice se stanou na sklonku listopadu místem konání XIV. kongresu ODS
Modrá šance Náš letošní kongres v Luhačovicích proběhne v politické situaci, kterou Občanská demokratická strana za celou dobu své existence ještě nepoznala. Poprvé pracujeme v podmínkách skutečné, nesmlouvavé a tvrdé opozice. Poprvé jsme konfrontováni s důslednou minimalizací našeho reálného politického vlivu na národní úrovni a postupnou ostrakizací na úrovni krajské a municipální, kde držíme velmi silné pozice. Současně cítíme sílící podporu voličů, i oni začínají chápat, že vedeme zápas o možná poslední šanci naší země vykročit cestou zodpovědné, svobodné a sebevědomé politiky, o poslední příležitost vybudovat společnost na liberálně – konzervativních principech. Jako předseda Občanské demokratické strany se totiž při definici stavu naší země nemohu, než zachmuřit. Jak v oblasti ekonomické, tak společensko-politické se Česká republika vzdaluje našemu pohledu na svět. Pořadí našich priorit – občan, rodina, obec, stát je bohužel zřetelnou inverzí dnešní reality. Současná levicová vláda stále více omezuje svobody občana, destruuje integritu a životaschopnost rodiny, pauperizuje municipality a oslabuje suverenitu státu navenek. To vše za enormního nárůstu korupce, počtu úřadů, razítek a byrokratů. A cena?
6
MIREK TOPOLÁNEK Astronomický růst státního dluhu. Jak Českou republiku zadlužil premiér Klaus za období celých 5 let, stihl premiér Zeman za 3 měsíce a 16 dní, ale premiér Špidla je mnohem „lepší“, neboť 5 leté dluhy premiéra Klause stihne (resp. již stihl) překonat za 1 měsíc a 6 dní a 5 leté dluhy premiéra Zemana stihne překonat za 1 rok, 7 měsíců a 13 dní. Hořká čísla a příliš vysoká cena, kterou platíme my všichni za sociální inženýrství a vylhaná volební vítězství českých socialistů. Není proto vůbec překvapivé, že za posledních pět let byl ekonomický růst v této zemi zanedbatelný a že Českou republiku na straně jedné dotahují ty země, které spolu s námi příští rok vstupují do EU a na straně druhé se nám současné členské státy této organizace spíše vzdalují. Na otázku, kdy – za těchto okolností – česká ekonomika dosáhne průměru Evropské unie, tak momentálně není jiná, než nejpesimističtější odpověď: totiž nikdy. Vladimír Špidla se zasloužil o vznik systému podpor a dávek, který čtvrtina občanů bere jako přilepšení k platu. Na našem kongresu, prosím, hovořme o cestách k vítězství svobody, podnikavosti a racionality nad chimérami tohoto celoživotního úředníka, který je ztělesněním života nad poměry a kultury dluhu. (pokračování na str. 2)
ODS musí sestavit a prezentovat přesvědčivou kandidátní listinu do Evropského parlamentu (dále EP), která bude reflektovat evropskou politiku ODS, strategii volební kampaně a také aktuální vnitro- i zahraničněpolitickou situaci. Nesmíme kopírovat nedobrou praxi, která se bohužel - vžila v mnohých členských zemích EU. Naše kandidátka se nesmí stát odkladištěm vysloužilých politiků, ani rejdištěm profesionálních lobbyistů. Musí být postavena na aktivních osobnostech ze všech pater politického života. Cílem ODS musí být jasné vítězství ve volbách a pozice výrazně nejsilnějšího českého subjektu v EP. Strategickou výhodou ODS je existence samostatné a jasně artikulované politiky vůči EU, kterou ostatní české politické strany postrádají. Skutečně, z výroků našich konkurentů nelze poznat, zda mluví sociální demokrat, křesťanský demokrat nebo „kaslovský“ demokrat - všichni totiž papouškují stejné fráze. Snahou protivníků bude líčit náš program jako extremistický a okrajový. Jde o nedůstojnou argumentaci, připomínající komunistickou rétoriku před rokem 1989, kdy se pořádaly hony na „zkrachovance a ztroskotance“. Těmto pokleslostem je třeba čelit důstojně a fakty. Na půdě EP se pozorovatelé ODS přičlenili k frakci EPP-ED (Evropská lidová stranaEvropští demokraté), což je nejsilnější frakce nelevicových politických stran. ODS však dala na vědomí, že nehodlá vstoupit do nadnárodní EPP, ale je ochotna spolupracovat jako volně přidružená strana (důvodem je federalistický program EPP, který je v rozporu s programem ODS). Zároveň vyjednáváme s dalšími politickými subjekty o možném posílení eurorealistického proudu v EP po volbách 2004. Zatím nejviditelnější aktivitou v tomto směru je česko-britsko-polská iniciativa Pražská výzva, podepsaná v červenci 2003, která se otevřeně staví proti federalistickému projektu EU. Na tomto postoji není nic antievropského a máme na něj plné právo. Voliči budou mít na výběr.Mohou si zvolit ty strany, které rezignovaly na samostatnou evropskou politiku a chtějí být pouze přívěskem nadnárodních politických uskupení.Nebo si mohou zvolit strany, které je již několikrát od parlamentních voleb 2002 obelhaly a podvedly. Nebo si mohou zvolit subjekt, který chce být na evropské půdě jedním z hybatelů, nikoliv pasivním příjemcem cizího programu a který bude za všech okolností a vždy vycházet ze zájmů ČR. Taková strana je dnes na české politické scéně pouze jedna - je to ODS. Jan Zahradil 1. místopředseda ODS
LISTY ODS
2003/6
✍ KOMENTÁŘE, NÁZORY Tichá letní operace V létě se v tisku objevila nenápadně vyhlížející zpráva. Vláda se rozhodla přesunout církevní agendu z ministerstva kultury do kompetence místopředsedy vlády bez portfeje Petra Mareše. Vyhověla tak tlaku zejména katolické církve, která nebyla spokojena s tím, jak se k jejím požadavkům staví ministr Dostál. Církevním představitelům však vadí také ředitelka odboru církví, která je zodpovědná za přípravu legislativních návrhů. Spory o návrzích zákonů vyhrotili lidovci a církve během nedávné doby několikrát. Ať již šlo o registraci církví, či o stanovisko ke smlouvě s Vatikánem. Církve prohlásily, že nevidí další spolupráci s ministerstvem kultury jako prospěšnou. Vybraly si vhodnějšího vládního představitele a ministr Dostál s touto změnou souhlasil. Ochotu a zájem projevil také místopředseda Mareš. Nastala situace, která je pro tuto vládu charakteristická. Oznámila zřetelně svůj záměr, který sám od sebe je mírně řečeno divný. Platí přece jednoduchá zásada. Pokud některý ministr nezvládá ke spokojenosti premiéra svůj úkol, je odvolán a na jeho místo je jmenován někdo jiný. Bez hlubších a zásadnějších příčin (např. zrušení příslušného ministerstva) není obvyklé převádět jednotlivé agendy. Důvodem k takovému převodu nemůže být nespokojenost některé z dotčených skupin. To by si jistě začali nového ministra hledat učitelé, zdra-
votníci, a tak dále. Po naší kritice premiér pochopil, že se „tichá letní operace“ nepovede. Vláda tedy vymýšlí novou strategii. Připomeňme si jenom pro pořádek. Nezaznamenala jsem, že by cokoli premiér ministru kultury vytkl. Přitom nespokojených s prací ministra kultury je jistě více. Dlouhodobě například památkáři, kterým chybí účinný a kvalitní zákon, chybí také ministrův „tah na peníze“ ze státního rozpočtu. Nespokojeni jsou ředitelé regionálních divadel a symfonických orchestrů, jimž opakovaně ministr kultury v rozpočtu nedává ani korunu. Legislativní úprava mediální scény byl oříšek, který ministerstvo kultury nezvládlo vůbec. Ale jmenované skupiny nemají své silné přímluvce v některém z koaličních partnerů, proto jejich agendu vláda na jiného člena převádět nehodlá. Ukazuje se, že nejsilnějším lobbyistou ve vládě jsou lidovci, kteří zájmy katolické církve nadřadili zájmům jiným. Zkoušela jsem zjistit, jaké jsou připraveny podmínky pro převod církevní agendy. Doufala jsem, že vláda tento krok důkladně promyslela. Mýlila jsem se. Vicepremiér ohlásil, že by změnu kompetenčního zákona přivítal a rád by se církevní agendy ujal. Ovšem, jak sám říká, tuto agendu je možno převést pouze na úřad a on žádný nemá. Pan vicepremiér Mareš je ve vládě více než rok. To teprve nyní zjistil, že je bez úřadu? Vláda pro tento pře-
(pokračování ze str. 1)
torů dávají tušit, že tato alternativa je reálná. Modrá šance není šancí jen pro nás, ale skutečnou příležitostí pro naši zemi. Nedávno jsem se vrátil z cesty do Španělska, kde mi premiér Aznar poměrně barvitě líčil, jak devatenáct let formoval pravicové strany v opozici – ve Španělsku se pro tento pochod vžil název: cesta pouští. Doufám, že naše
Hovořme o tom, jak zamezit fungování vlády, která nás stojí denně 500 000 000 Kč růstu zadlužení a 100 nových nezaměstnaných. Připravujme alternativu, abychom den poté, kdy usedneme do Strakovy akademie, přesně věděli, kde začít. Myslím, že výsledky koncepční práce stínových ministrů, poslanců a sená-
2
Souvisí převod kompetencí především s majetkem církví? sun nepřipravila elementární podmínky, ministr Mareš nemá ani úřad ani kvalifikované úředníky. Chaotické kroky vlády v tomto případě ukazují co se pod pokličkou vlastně děje. Premiér vede skrytou bitvu uvnitř své vlastní strany a nemá síly na to, aby v koaliční vládě vymezil partnerům takový prostor, jaký jim náleží. V rámci uchování koalice za každou cenu dělá nepřiměřené ústupky. Koaliční partneři si prostřednictvím premiéra vynucují změny, které nevedou k racionálnějšímu řízení země, které nevedou k lep-
šímu nakládání s penězi daňových poplatníků, které nesnižují byrokratickou zátěž našich občanů. To ovšem není problém malých koaličních stran, ty se chovají naprosto pragmaticky a účelově využijí sebemenší prostor, který se uvolní. Je to problém zejména premiéra a sociální demokracie, která nese zásadní odpovědnost za to, co se v době jejího vládnutí v naší zemi stane. MIROSLAVA NĚMCOVÁ místopředsedkyně ODS místopředsedkyně PS PČR stínová ministryně kultury
„cesta pouští“ k vládní odpovědnosti nebude tak bolestná a dlouhá, už jenom proto, že naše země si rozumnou změnu směrem ke svobodě a k prosperitě skutečně zaslouží – a to mnohem dříve. Přeměňme ji společnými silami v dynamickou, úspěšnou, pozitivní a optimistickou republiku ve středu Evropy, zemi s nízkou nezaměstnaností a efektivními
veřejnými službami, která bude dobrým příkladem pro ostatní, tak jak je nyní dobrým příkladem Irsko. To dokázalo, že během krátké doby lze změnit stát k nepoznání k lepšímu. O hledání takových cest by měl být náš nadcházející Kongres. Dobrý osud této země za to stojí! MIREK TOPOLÁNEK předseda ODS
2003/6
LISTY ODS
Vládní rozpočtová past Zkusme zalovit v paměti a přenést se zhruba o deset let zpět, do první poloviny 90. let. Do doby přebytkových rozpočtů či rozpočtů se schodkem v řádech miliard korun. Do doby, kdy naše společnost zároveň procházela komplikovanou transformací. Vláda musela uskutečňovat řadu reforem, a zároveň se vypořádávala s totalitním dědictvím, mimo jiné masivními investicemi do životního prostředí. Tato doba se dnes jeví neskutečně vzdálená, čehož mnozí vládní politici či provládní komentátoři zneužívají k průhledné propagandě. Především socialisté, ale kuriózně i jejich současní (a tehdy spoluzodpovědní) koaliční partneři spoléhají na ztrátu paměti mnohých, snaží se zcela deklasovat toto období a navodit atmosféru, že dnes „odvážně napravují“ tehdejší „hříchy“. Od té doby se mnohé změnilo a významně se posunulo vnímání řady pojmů. Zvyšování daní s nejvyšší složenou daňovou kvótou v historii (přes 40% k HDP), zvyšování cen a „balíčkové“ škrty výdajů jsou považovány za reformu – ústy premiéra první v historii. Situace je však příliš vážná na to, abychom tento Špidlův „bonmot“ přešli pouhým úsměvem. Představme si, že by tehdy pravicová vláda za současného prosazování razantní daňové reformy, liberalizace cen, vynuceného dělení státu či kolapsu východních trhů navrhla státní rozpočet se schodkem 115 mld. Kč. Tato představa se zdá natolik šílená, že by tenkrát nikdo neuvěřil, že je myšlena vážně. Příprava vyrovnaných rozpočtů, zvýšení státního dluhu v letech 1993 – 1997 o necelých 14 mld. Kč (na 170 mld.) – to vše nyní zní téměř nepatřičně, jakoby z jiného světa. A dnes? Za Špidlovy vlády si zvykáme, že navrhovat a realizovat astronomické dluhy je normální, že vlastně téměř o nic nejde. Pro
dnešní vládní koalici není problém shodnout se na státním rozpočtu s nejvyšším schodkem v historii a ještě ho považuje za „reformní“, či dokonce „úsporný“. Tragédií je ovšem skutečnost, že tomu mnozí „zapomětliví“ přitakávají, v horším případě věří. A to ještě za tragikomických okolností. US, nejvěrnější opora Špidlova kabinetu, mávne rukou nad svým usnesením, nedoporučujícím přijmout rozpočet se schodkem vyšším než sto miliard a ještě se snaží „hrdě“ prodávat své úspěchy ve vládě. Situace je o to nebezpečnější, že sociální demokraté nikdy nesplnili své plány, tím méně v ekonomické oblasti. Letošní státní rozpočet skončí se schodkem téměř 130 mld. Kč oproti plánovaným 111 mld. Není důvod nevěřit, že v obdobném trendu nebudou pokračovat i nadále. Pokud tato vláda vydrží do roku 2006, zvýší se zadlužení ČR přibližně o dalších 500 miliard. Jen úroky z těchto dluhů se pohybují ročně v částkách kolem 25 mld. Kč, což by bohatě stačilo nejen na sanaci dluhů ve zdravotnictví, ale například i na pokrytí vládou slíbených a nesplněných prostředků pro vysoké školy. Znovu zdůrazňuji, mluvíme jen o úrocích, které bu-
deme platit každý z nás donekonečna. Co je však horší, koalice zároveň nemá účinný plán, jak se vymanit z dluhové pasti a přestože se definuje jako proevropská, rezignuje na plnění Maastrichtských kritérií a de facto i na dohledné přijetí eura. V jejím případě je to obzvláště pikantní. I podle ekonomických expertů je navrhované zvýšení státního dluhu fiktivní. Proto má tato země před sebou perspektivu, že ještě za Špidlovy vlády dosáhne nebezpečné míry zadlužení na úrovni 50% HDP. S tím, že tento trend bude pokračovat. Mnohé evropské státy, které díky bobtnání „welfare state“ dosáhly podobných výsledků, dnes provádějí skutečné reformy. Je pochopitelné, že socialistům typu Špidly nevoní reformy slovenské provenience, ale nejsou ochotni příliš reflektovat vývoj ani v těch zemích, kde vládnou jim ideově blízká uskupení. Tento nevděčný úkol připadne někomu jinému. Sečteno a podtrženo. Pokud bude vláda pokračovat tak, jak pokračuje a udrží se u moci, tak ministr financí v roce 2006 bude moci svůj post chápat jako trest. VLASTIMIL TLUSTÝ předseda Poslaneckého klubu ODS stínový ministr financí
Návrh státního rozpočtu, předkládaného vládou, lze hodnotit jako „devět zastavení října“, neboli devět říjnově-rozpočtových tezí: Tato vláda je v rozpočtové oblasti neodpovědná, protože nás rekordně zadlužuje. Tato vláda je v rozpočtové oblasti nekompetentní, protože od samého počátku neví co chce. Tato vláda je v rozpočtové oblasti neschopná, protože neplní ani své koncepce a zákony. Tento rozpočet je nejrozpínavější v historii ČR. Tento rozpočet je nepravdivý, protože používá mimořádné příjmy k běžným výdajům. Tento rozpočet je nepoctivý, protože není podložen platnou legislativou a dále prohlubuje negativní trendy. Tato rozpočtová politika ničí domácí investice, protože je vytlačuje enormním státním dluhem. Tato rozpočtová politika může rozbouřit kurs české koruny.
Tato rozpočtová politika může způsobit dluhovou povodeň. Již loni jsem pokřtil návrh státního rozpočtu na rok 2003 současné koalice zkratkou VŘSR, neboli Velký říjnový socialistický rozpočet. A po prostudování návrhu státního rozpočtu na rok 2004 znovu křtím tímto jménem i tento vládní návrh. Avšak rozdíl mezi oběma VŘSR spočívá v tom, že jeden byl křtěn podle juliánského a druhý podle gregoriánského kalendáře. Obávám se ale velmi, že návrh rozpočtu na rok 2005 bychom pod touto vládou už mohli křtít jen podle argentinského – splátkového – kalendáře. Martin Kocourek poslanec ODS
Státní pokladna je za vlády ČSSD v tristním stavu
3
glosa
VŘSR
LISTY ODS
✍
2003/6
STÍNOVÁ VLÁDA
Nový růst Modrá šance pro podnikání • Chceme, aby se ČR svou ekonomickou výkonností rychle blížila k průměrné výkonnosti EU. • Chceme, aby se ČR stala nejrychleji rostoucí ekonomikou ve střední Evropě a jednou z pěti nejrychleji rostoucích ekonomik v rozšířené EU.
Současný stav českého hospodářství České hospodářství roste pomalu, s výjimkou Polska nejpomaleji z postkomunistických kandidátských zemí. Statistické údaje (nezaměstnanost, počet firem, tvorba fixního kapitálu, apod.) ukazují, že podnikatelská aktivita rok od roku klesá. Na tomto vývoji se podílí i špatná situace v eurozóně, která je pro ČR daleko největším obchodním partnerem. Tento argument se však nemůže stát automatickou výmluvou. Naopak evropské problémy by mohly být i jedním z růstových impulsů pro naši ekonomiku, o čemž svědčí např. zvýšený zájem stagnujícího Německa kupovat naše stále ještě levnější zboží. České firmy mohou potenciálně disponovat pouze jedinou komparativní výhodou a tou je nižší míra regulace a tedy nižší náklady na produkci, nižší odvodové zatížení a nižší náklady na pracovní sílu. Pokud naše firmy nebudou disponovat těmito nástroji, nelze předpokládat, že by mohly obstát v zesílené konkurenci.
Co navrhujeme 1. Deregulace podnikání, bariéry vstupu do odvětví
Sociálně demokratické vlády od roku 1998 soustavně a trvale zhoršují podmínky pro podnikání, zejména začínajících a malých podniků. Vývoj nezaměstnanosti v %, 1993 – 2003 12 10 8 6
Index růstu HDP kandidátských zemí na členství v EU Česko
Litva
1999
0,5
–1,8
Lotyšsko Estonsko Maďarsko 2,8
–0,6
4,2
Polsko Slovensko Slovinsko 4,1
1,3
5,2
2000
3,3
4,0
6,8
7,1
5,2
4,0
2,2
4,6
2001
3,1
6,5
7,9
5,0
3,8
1,0
3,3
2,9
2002
2,0
6,7
6,1
5,8
3,3
1,3
4,4
3,2 Zdroj: ČSÚ
Prvním krokem ODS ve vládě proto bude: • Hloubková revize živnostenského zákona a takové úpravy souvisejících předpisů, aby založení nové firmy netrvalo déle než jeden týden. • Zřízení ekonomické rady vlády, jejímž úkolem bude dohlížet, aby nově navrhované normy nebyly v rozporu se základními pravidly zdravého fungování ekonomiky. • Zpružnění trhu práce, vyšší míra smluvní volnosti v pracovním právu, vyšší podíl částečných a dočasných pracovních úvazků. • Zaměřit Úřad na ochranu hospodářské soutěže tak, aby byl skutečně „ombudsmanem konkurence“. S tím, že největším nepřítelem konkurenčního prostředí nejsou firmy, ale jednoznačně stát a jeho byrokracie. 2. Dokončení privatizace
Rozsah majetkové účasti státu v hospodářském sektoru nepovažujeme za zásadní z hlediska vlivu na fungování tržního prostředí. Dokončení privatizace je významné, aby: • Vláda byla zbavena pokušení zasahovat do fungování těchto podniků z politických důvodů. • (Pseudo)řízení těchto podniků státem snižuje jejich výkonnost a konkurenceschopnost, což dříve nebo později vede k nárokům na státní rozpočet. Mnohé z těchto podniků je vhodné privatizovat prodejem akciových podílů na českých i zahraničních trzích. Použití výnosu z privatizace bude předem určeno a bude přednostně použito na umoření státního dluhu a profinancování transformační fáze důchodové reformy.
mační ekonomiku životně nezbytným prvkem, urychlujícím modernizaci země, a významným faktorem hospodářského růstu. Za příznivé prostředí považujeme transparentní a vymahatelné právo – zejména ochranu vlastnických práv, nízkou míru hospodářské regulace, nízkou míru zdanění a pružný trh pracovních sil. Všechny tyto podmínky jsou v současné době aktivitami vlády problematizovány. ODS je přesvědčena, že je nezbytné opustit model selektivních investičních pobídek a nahradit jej investičními pobídkami pro všechny. To znamená, že nedaňové pobídky budou uplatňovány pro všechny investory, protože je zřejmé, že co je dobré pro některé, je dobré pro všechny. Ty pobídky, které nelze uplatnit plošně, budou zrušeny. Daňové zvýhodnění bude realizováno plošně a to daňovou reformou navrhovanou ODS. Tím bude rovněž odstraněna faktická diskriminace českého kapitálu a českých podnikatelů. 4. Nezaměstnanost
Účelem změn hospodářské politiky nemůže být jen zrychlení růstu české ekonomiky. Chceme vrátit lidem práci. Počet lidí bez práce nejen trvale roste, ale zhoršuje se i struktura nezaměstnaných. Za klíčový prvek zaměstnanosti považujeme rozvoj malého a středního podnikání, které již dnes dává práci téměř dvěma třetinám obyvatelstva zaměstnaného v soukromém sektoru. Naše opatření vedou právě tímto směrem. Velcí si poradí vždycky, ale malí jsou v boji se státem bezmocní. Naším cílem je snížit míru nezaměstnanosti na polovinu současné výše.
4
3. Zahraniční investice
2 0
93
94
95
96
97
98
99
2000 2001 2002 2003
Zdroj: MPSV
4
Zahraniční investice jsou pro kapitálově a technologicky nevybavenou, post-transfor-
MARTIN ŘÍMAN poslanec ODS stínový ministr průmyslu a obchodu Více na www.ods.cz
2003/6
LISTY ODS
Moderní vojsko pro 21. století Modrá šance pro bezpečí země „Modrá šance pro bezpečí země“ kontinuálně navazuje na předchozí dokumenty ODS v oblasti armády. Musí logicky vzít v úvahu celou řadu změn, které proběhly u nás, ve světě i v české armádě. Naprosto logicky také musí reagovat na rozmetání dosavadního konceptu profesionalizace, mimo jiné v důsledku rozpočtových škrtů.
prosté minimum eliminují některé druhy vojska. Specializace na některé činnosti a eliminace jiných nesmí být výsledkem improvizace nebo spontánního vývoje. Rezignace na vytváření vyšších taktických uskupení
Do spojeneckých sil bude armáda poskytovat jednotky nejvýše velikosti brigády. Bude dodavatelem jednotek ve velikosti brigád, praporů či rot, pro sbory, divize a brigády pod britským a americkým vedením. Rezignuje tak na vytváření vyšších taktických uskupení včetně stupně divize.
NAVRHOVANÉ ZÁSADY ALTERNATIVNÍHO KONCEPTU Realitou je krácení rozpočtu
Politickou realitou je krácení rozpočtových prostředků na obranu. K další redukci personálu by muselo dojít i bez tohoto krácení rozpočtu, protože původní reforma nebyla ufinancovatelná. Na slib vlády, že bude na obranu dávat 2,0 % HDP, nelze spoléhat. Vláda neodolá provést v obranných výdajích další škrty.
Eliminace těžkých pozemních sil
Jádro bojových jednotek pozemních sil se plně orientuje na lehké síly. Těžké síly jsou eliminovány, jsou v dostatečném množství a v pro nás nedosažitelné kvalitě dostupné u spojenců. Pozemní síly jsou tak tvořeny lehkými mechanizovanými (kolové obrněné transportéry), výsadkovými, průzkumnými a speciálními jednotkami.
Armáda s 28 tisíci vojáky
Takto financovaná velmi malá armáda bude mít 28 tisíc vojáků a 4 tisíce občanských zaměstnanců. Navrhovaná vnitřní struktura výdajů je 20-25% na kapitálové výdaje, 40-45% na personální výdaje a 35% na ostatní neinvestiční výdaje.
Vzdušné síly minimalizovány
Vzdušné síly jsou minimalizovány pro základní úkoly protivzdušné obrany, minimální podpory pozemních sil a letecké dopravy. Vrtulníky jsou integrovány do pozemních sil.
Preference hi-tech vojska
Dva základní pilíře cílů výstavby vojska
Základem výstavby sil se stane účast na NATO Response Forces a vybudování robustní kapacity v oblasti ochrany proti ZHN a odstraňování následků použití ZHN. Proto budou klasické jednotky NBC ochrany doplněny i zdravotnickými, záchrannými a logistickými jednotkami. Armáda však musí do struktur
Orientace na specializaci
Nezbytná je vědomá orientace na specializaci vojska a rezignace na vytváření vševojskové armády. Zruší se, nebo se na na-
Základní údaje o vývoji rozpočtu kapitoly MO v letech 2000 – 2004 12%
60 000 52 320,3 48 924,1
50 000 44 669,7
44 977,5
50 725,9
48 892,5 46 201,3
45 901,7
11% 10%
42 958,5
40 000
9% 8%
30 000 7,1% 6,5%
6,6%
6,6%
7%
20 000 5,8%
10 000
6% 5% 4%
0 Rok 2000
Rok 2001
Celkové výdaje kapitoly MO
Působení v rámci NATO
Základní orientace jádra armády mimo vzdušné síly musí být na standardy a schopnosti NATO Response Forces. Ty se svým vybavením, výcvikem a připraveností musí stát modelem. Jednotky AČR musí být schopny vést operace hlavně mimo naše území a také v operacích proti terorismu a proliferaci ZHN. Důraz musí být kladen na schopnost působit v rámci aliančního uskupení v operacích mimo území, i za podmínek nasazení zbraní hromadného ničení. Jednotky musí být mobilní, rozmístitelné a udržitelné, dobře vycvičené a kvalitně vybavené. Musí mít schopnost bojovat v intenzivním válečném konfliktu i při asymetrických operacích jako je boj proti mezinárodnímu terorismu. Prohloubení spolupráce se Slovenskem
Prohloubit se musí vojenská spolupráce se Slovenskem, například v oblasti opravárenství, logistiky, výcviku. Postupně by mohly být budovány i společné druhy vojsk a jednotky. Vybudování Sboru aktivních záloh
Armáda se musí orientovat na vybudování hitech vojska s důrazem na kvalitu. Význam má budování pouze nadprůměrných a špičkových schopností, podprůměrné a průměrné musí být postupně utlumeny.
mil. Kč
NATO poskytovat i viditelný příspěvek v bojových jednotkách, ne pouze podpůrné a zabezpečovací jednotky. Proto jsou budovány dvě lehké brigády, protože těch těžkých mechanizovaných má NATO dostatek.
Rok 2002
Rok 2003
Česká armáda musí vybudovat Sbor aktivních záloh. Pozemní síly budou založeny na lehkých jednotkách a specializovaných jednotkách. Armáda bude používat tři letiště, bude klást důraz na stávající instalace, opustí 1 – 2 vojenské výcvikové prostory. Zastavení nepromyšleného opouštění posádek
Jakékoliv nepromyšlené a zbrklé opouštění posádek musí být zastaveno a kroky vedoucí k likvidaci znovu zváženy. I tak musí dojít k dramatické personální redukci, není tady možné plýtvat lidským potenciálem. Lidé jdou největším bohatstvím armády. Vláda při provádění armádní reformy selhala a zalhala. To si však armáda dovolit nemůže! PETR NEČAS místopředseda ODS, stínový ministr obrany Více na www.ods.cz
Rok 2004
Výdaje kapitoly MO (ve stálých cenách roku 2000)
Podíl výdajů kapitoly MO na výdajích státního rozpočtu ČR
5
LISTY ODS
✍
2003/6
Z PARLAMENTU
Zákoník práce na prahu Evropské unie Ve době svého vzniku v roce 1965 byl zákoník práce moderním zákonem na dobré legislativní úrovni a tehdy měl navíc i své opodstatnění. Stát se v době komunistické totality zmocnil dvou pozic. Na jedné straně byl mocenským orgánem se vším všudy a na straně druhé byl i jediným zaměstnavatelem. Z tohoto sevření potom člověk, jednotlivec, neměl úniku. Zákoník práce proto tehdy vznikl jako protiváha absurdně silné pozice státu, jako ochrana alespoň některých práv zaměstnanců. Je smutné, že v roce 2003 stále ještě platí pro naše pracovní právo stejné zásady jako v roce 1965. Právě proto se v něm dodnes prolínají povinnosti zaměstnavatele a státu a zaměstnavatelům jsou ukládány povinnosti, které jim nepřísluší, protože patří státu.
Evropské směrnice jsou zapracovávány novelami do totalitního zákoníku práce mnohdy nešťastně. Vláda nechápe, že směrnice neurčují konečné znění paragrafů, ale naznačují pouze cíle a směry, kudy bychom se měli ubírat. Není třeba je do zákonů doslova opisovat. Vždyť právě výjimky zakomponované do směrnic EU po dlouhých a složitých jednáních zástupců jednotlivých států na evropské úrovni, poskytují i nám prostor pro zlepšení pozice našich firem v soutěži na evropském trhu. Ten bychom se měli snažit beze zbytku využít a udržet. Orgány EU vydávají každý den několik nových předpisů. Fakt, že při každé změně evropských směrnic měníme zákony nesvědčí ani stabilitě našeho právního řádu ani nepřispívá
k právní jistotě občanů. Neustálé nabalování a záplatování totalitního pracovního práva dalšími a dalšími novelami snižuje jeho kvalitu i autoritu. Nutně bychom potřebovali nové pracovní právo, abychom konečně mohli setřást rigidní těsné paragrafy, aby se uvolnila smluvní volnost a zbytečně se
neblokovala iniciativa pracovitých a schopných lidí v době, kdy stojíme přede dveřmi EU a naše firmy svádějí na evropském trhu nelítostný boj o zakázky. ALENA PÁRALOVÁ poslankyně ODS stínová ministryně práce a sociálních věcí
Senát je dnes středopravicový jen zdánlivě Současné rozložení politických sil v Senátu je zdánlivě příznivé pro středopravé uspořádání. Řečeno číselně - jasně čitelnou pravici a střed má představovat ODS, USDEU a KDU-ČSL s celkovým součtem hlasů 48. Levicové hlasy v Senátu má představovat ČSSD a KSČM. Při různých pohledech na projednávané zákony však nelze automaticky počítat, že tyto skupiny spolu v Senátu vždy spolupracují. Teoreticky má tedy levice pouze 13 hlasů. Dále je zde skupina senátorů, u kterých nelze jasně deklarovat jejich zaměření – nezávislí a nezařazení, v celkovém součtu rovněž 13 hlasů. Nelze předem počítat s jasným hlasováním ani jedné této skupiny jako celku. Při tomto politickém rozložení sil v Senátu je v každém případě dosahování standardních politických dohod, běžných v každém Parlamentu, velmi komplikované. Vysoce politicky i odborně vyhraněnou otázkou, která by se mě-
6
la stát zásadním střetem pravice a levice, je koncepce reformy veřejných financí. Levicová koncepce udržení modelu sociálně tržního fungování státu a úhrady nákladů na toto fungování zvyšováním daňového zatížení obyvatel vede podle názoru ODS i mnoha nezávislých odborníků k následnému potlačení podnikatelských aktivit a k utlumení investičního prostředí. Vytvářením složité soustavy daní, jež nutí podnikající subjekty k jejich obcházení, vytvářením soustavy výjimek a státních pobídek se zavádí pro ekonomiku velmi neatraktivní a korupční prostředí. Toto prostředí navíc logicky zvyšuje tlak na rozšiřování úřednického aparátu, jehož rozhodnutí nejsou ovlivněna snahou o nejvyšší ekonomický profit, ale snahou o odůvodnění vlastní nezbytnosti. Tato ekonomicky zrůdná koncepce v levicové Sněmovně prochází, i když jen těsnou většinou. Je te-
dy na Senátu, aby se do ní pokusil vložit pozměňovací návrhy, alespoň částečně brzdící tuto tendenci tak, aby vrácením zákonů umožnil Sněmovně znovu zvážit celou problematiku. Pokud se to podaří, Senát prokáže svoji nezastupitelnou roli a pomůže zabrzdit další propad ekonomiky. Senát je u nás koncipován tak, že nemá vliv na schvalování rozpočtu. To je výsadním právem Sněmovny a zdá se, že nový státní rozpočet, ačkoli bude rekordně zadlužující a v tomto směru bezprecedentní v celé historii státu, bude nakonec vládní většinou schválen. Rozhodující zákonné úpravy, které budou tvořit systém reformy veřejných financí musí ale projít senátním schválením. Logicky vzato, teoretická středopravá většina v Senátu by měla vrátit diskusi o reformě na půdu Sněmovny. Je jasné, že v tak krátké době, která je Senátu vyhrazena na projednání sněmovních zá-
konů, není schopen připravit a schválit jejich zásadní úpravu. Měl by tedy alespoň využít svého práva a tyto zákony zamítnout a donutit Sněmovnu znovu hledat pevnost své těsné většiny. Současné projednávání a schvalování těchto zákonů však bohužel potvrdilo, že vládní levicová koalice má v Senátu větší podporu, než odpovídá teoretickému politickému složení této ústavní instituce. Všechny Špidlovy balíčkové zákony v Senátu byly schváleny výraznou většinou, proti odporu senátorů ODS a někdy i čtyř až pěti dalších senátorů. Proto nezbývá, než v příštích senátních volbách usilovat o zvýšení počtu skutečných pravicových politiků. Jinak budeme v obou komorách Parlamentu jen přihlížet tomu, jak pod vedením levice přivádí vláda nás všechny do historicky nejvyšších dluhů. PŘEMYSL SOBOTKA 1. místopředseda Senátu PČR
2003/6
✍
LISTY ODS
K SITUACI V POLICII ČR
Černá kniha policejních hříchů Policie ČR je v kritické situaci! Za poslední rok poklesla důvěra české veřejnosti v tuto instituci o 25 %! Ba co víc. Téměř 70 % občanů je přesvědčeno o tom, že Policie ČR je nejzkorumpovanější institucí v naší zemi vůbec. Černá kniha policejních hříchů rozebírá a dokládá 13 skupin největších policejních hříchů: ● Jedním z hlavních problémů celé české společnosti je všudypřítomná korupce. Naše země se za posledních sedm let v žebříčku korupce podle Transparency International propadla ze 25. na 54. místo. I domácí výzkumy potvrzují, že lidé se s korupcí setkávají stále častěji. Policie ČR není schopna nárůstu tohoto zhoubného jevu zabránit. Ale nejen to. Policie ČR k jeho nárůstu sama významně přispívá, což jen dokazují desítky případů policistů usvědčených z přijímání úplatku. ● S korupcí souvisí také problém veřejných zakázek. Policie ČR, která by měla prověřovat, zda při jejich zadávání nedochází k porušení zákona, v minulých měsících několikrát v této oblasti sama pochybila. A to i rozhodnutími jejích nejvyšších představitelů. ● Zásadním problémem Policie ČR je také falešná profesní solidarita, umožňující mnoha osobám, které zásadním způsobem porušily zákon, zůstávat v řadách Policie (a to dokonce i na vedoucích policejních místech). ● Častým prohřeškem policistů je porušování služebních předpisů a špatný výkon povolání, jejichž příčinami jsou šlendriánství, neprofesionalita, ale také systémová selhání (nedostatečný výcvik a výzbroj, nekvalitní technika apod.).
Více na www.langer.cz
● Nejkřiklavějším případem neprofesionality policistů je případ nejméně osmi vražd, které policisté považovali za sebevraždy. Postup policejního ředitele, který dokládal jeho osobní malou důvěru v podřízené, jen napomohl tomu, že celková důvěra v Policii ČR se ocitla na kritickém bodě. ● Důvěru občanů snižuje také katastrofální počet dopravních nehod, které zavinili příslušníci Policie ČR, včetně vysokých policejních funkcionářů, a to často pod vlivem alkoholu. ● Samostatným případem jsou policejní statistiky, kterými se ministr vnitra i policejní šéfové tak rádi zaštiťují. Problém je však nejenom v tom, že závěry těchto statistik jsou často zkreslující, protože např. nezahrnují tzv. skrytou kriminalitu, nýbrž i v tom, že v minulosti opakovaně došlo k řadě případů falšování policejních statistik. ● Společnost velmi citlivě posuzuje také případy policejní brutality, zneužívání pravomocí nebo rasismus mezi policisty, jejichž výskyt v řadách Policie ČR je opravdu na pováženou. ● V některých oblastech je současná policie opravdu bezmocná. Stagnace kriminality a zároveň významný pokles její objasněnosti, stejně jako stoupající počet dopravních nehod s tragickými následky, jsou především systémovým problémem. Nápravu lze spatřovat především v tom, že policisté se z kanceláří přesunou na ulici a půjdou občanům sami příkladem. ● Policie ČR není schopna efektivně řešit ani problém migrace a jejích důsledků, jakými jsou vysoká kriminalita cizinců či jejich nelegální zaměstnávání. Důvody jsou jak systémové, za něž odpovědnost nese zejména celá vláda, tak i lidské, za něž nesou odpovědnost policejní činitelé. ● Další smutnou kapitolou jsou několikanásobné policejní reorganizace, v jejichž dů-
sledku řady policie opustili špičkoví profesionálové a policisté ze speciálních útvarů. Výsledkem je však jen další nárůst kriminality a pokles její objasněnosti. ● Varující je rozsah trestné činnosti samotných policistů, která veřejnost oprávněně nutí položit si otázku, zda ji chrání policisté nebo mafiáni. Ještě horší je to, že řada policistů usvědčených ze závažných trestných činů u policie nadále zůstává. ● Od roku 2000 dramaticky (téměř 30x) narostl počet legálních odposlechů prováděných Policií ČR. To navozuje pocit, že nastává éra policejního státu, nemístně zasahujícího do soukromí občanů. Tváří v tvář této strašlivé realitě je třeba si položit otázku, zda je Policie ČR skutečně důsledným, profesionálním a neúplatným ochráncem života, majetku a práv občanů ČR. Ani tisíce policistů v akcích, dramatické noční tiskovky ministra vnitra či policejní zátahy pod tajuplnými názvy Kryštof nebo Fantine totiž již nemohou zakrýt skutečnost, že významná část Policie ČR v čele s nejvyšším vedením, nepracuje tak, jak by měla. Je na místě ptát se, kdo je za tento stav odpovědný. Je na místě odpovědět na otázku, kdo nese odpovědnost za to, že veřejnost vnímá jako zkorumpovanou celou Policii ČR, ačkoli je naprosto jasné, že v jejích řadách je velké množství kvalifikovaných a morálně i trestně bezúhonných profesionálů, kteří svou práci vykonávají velmi dobře. Odpověď je jasná. Vrcholnou politickou a manažerskou odpovědnost za celou policejní mizérii nesou současný ministr vnitra Gross a policejní ředitel Kolář. A proto by měli oba neprodleně odstoupit. V tichosti a bez nočních tiskovek! IVAN LANGER místopředseda PS PČR, stínový ministr vnitra
7
LISTY ODS
✍
2003/6
K SITUACI VE ZDRAVOTNICTVÍ
Bude ministryně Součková obětována? Vládní koalice konečně jedná o krizi ve zdravotnictví. Je smutné, že ji k tomu přinutilo až hlasité vystoupení hejtmanů. Destabilizace resortu byla spuštěna za ministra Fišera především opakovaným vládním zvyšování platů, které nebyly kryty penězi, a poté chaotickou reformou veřejné správy, jejímž jedním závažným důsledkem je převod zadlužených nemocnic na kraje. Ministryně Součková si neví rady se stavem, který jí stranický kolega přenechal. ČSSD nepočítala se žádnou zásadní reformou, a proto je její reakce na krizi veřejných rozpočtů pouze restriktivní, časově omezená a je nepochybně provázena bezradností. Ve vládních návrzích ani v návrzích ministryně nenajdeme jediné účinné opatření v oblasti zdravotnictví. Zjednodušeně řečeno - státní zásahy posledních let destabilizovaly situaci a ČSSD chce naivně novými zásahy státu do
poskytování zdravotnických služeb kritický stav napravit. Stát, který je významným vlastníkem zdravotnických zařízení, a zároveň vydává pravidla pro poskytování zdravotní péče, se ocitá v sebevražedném konfliktu zájmů. Stát dnes naopak nedostatečně chrání občana jako pojištěncepacienta proti zájmovým skupinám. Je pomíjena role zdravotních pojišťoven, které drží peníze občanů vybrané na zdravotním pojištění, a tudíž mají jednoznačnou odpovědnost za nákup zdravotní péče. Stát v současném právním stavu takovou odpovědnost nemá! Kromě problémů zděděných připravila tato vláda své kolegyni problémy nové. Je to především „reformní“ zvýšení DPH, které zdraží náklady nemocnic i soukromých lékařů. Zdravotnické služby jsou účtovány bez DPH. To znamená, že zdravotnická zařízení nemohou promítnout zvýšení do své fak-
turace a zůstává tedy v jejich nákladech. Ještě závažnější je přijetí 16 třídní mzdové tabulky pro zdravotnictví, které povede k navýšení osobních nákladů nemocnic okolo 4 mld. korun. Na toto navýšení nedostanou ředitelé nemocnic žádné prostředky navíc! Mimochodem, u krajských i obecních nemocnic to dělá kolem 1,75 mld. Kč, což na ně dopadne bolestivěji, než na nemocnice státní. Ředitelé budou nuceni snížit osobní ohodnocení zdravotníků, dojde k nivelizaci mezd. Dobří lékaři budou ohodnoceni stejně jako špatní, klesne motivace a výkon, což se promítne v produktivitě nemocnice, ale především ve snížené kvalitě zdravotnických služeb. Zvětší se prostor pro korupci. Když spojíme výše uvedené dopady navýšení nákladů nemocnic s finančně nejvýznamnějšími „reformními“ opatřeními paní ministryně – zvýšením daní pro osoby sa-
mostatně výdělečně činné, které mají přinést optimistických 800 mil. Kč z jejich kapes, vyjeví se nám paradox této „reformy“. Jedním nešťastným nařízením vláda prohloubí deficit, zhorší nabídku zdravotních služeb a ještě vytáhne z kapes samostatně podnikajících osob téměř miliardu korun. Vyvstává několik otázek. Posuzoval vůbec někdo finanční efekt reformních kroků ministryně zdravotnictví? Má ministryně Součková ve vládě podporu, když ji kolegové Škromach a Sobotka „zaťali sekyru“ do zdravotnických rozpočtů s dopadem několikanásobně vyšším, než mají navrhovaná resortní opatření? Poslední zpráva o jmenování ministra Sobotky místopředsedou vlády může znamenat: dozor, podporu ministryně Součkové nebo přiznání, že zdravotnictví je v krizi. Vyberte si! TOMÁŠ JULÍNEK senátor ODS stínový ministr zdravotnictví
Dopady krize ve zdravotnictví ● Zdravotní pojišťovny budou platit zdravotnickým zařízením čím dál
později, zdravotnická zařízení nebudou platit svým dodavatelům až do prvních krachů, které se budou dále řetězit. Hlavní obětí budou pacienti. ● Nebude na výplaty zdravotníků a ostatních zaměstnanců ve zdravotnictví, krizi urychlí 16 třídní platová tabulka a zvýšení mezd nadiktované vládou. ● Nastane tlak na státní rozpočet a celý plán rozpočtových škrtů se stane směšným opatřením, vše bude podřízeno záchraně zdravotnictví. ● Hrozí zestátnění VZP, zásahy státu do pravomocí zdravotních pojišťoven ochromí jejich roli ve zdravotním pojištění (viz Slovensko, bývalé české státní zdravotnictví). ● ČSSD neumí jinak reagovat na krizi než administrativním omezením zdravotnických služeb a dojde logicky k prudkému zhoršení dostupnosti péče - odmítání pacientů, fronty, čekací listy, rajonizace spádové oblasti. ● Zvýší se korupce, šedá ekonomika při poskytování zdravotní péče. ● Budou atakovány krajské rozpočty, které jsou omezené a závislé na rozpočtu státním, bude to na úkor výdajů na silnice, školství a další.
8
Všechny dotace na stabilizaci stavu budou mít dočasný efekt, pokud bude ČSSD řešit situaci ještě většími zásahy do zdravotního pojištění popř. zdravotnictví opravdu zestátní, bude především na úkor dostupnosti a sortimentu služeb, začarovaný kruh se uzavře a krize bude pokračovat. Z usnesení stínové vlády ODS ze dne 16. 9. 2003
●
2003/6
LISTY ODS
Zdravotnictví je v krizi V posledním roce dostalo zdravotnictví od vlády několik dalších těžkých ran. Vládní koalice prosadila nepřipravenou reformu veřejné správy a v jejím rámci předala nově vzniklým krajům proti jejich vůli předlužené okresní nemocnice. Opět zazněla jasná a srozumitelná varování – kraje se s dluhy státu nemohou vypořádat a nemocnice se dostanou do vážných problémů. Vláda na varování nereagovala a ta se opět naplnila – kraje se skutečně s dluhy státu nevypořádaly a nemocnice skutečně mají vážné problémy. Stávající situace radikalizuje jak zaměstnance a manažery nemocnic, tak privátní sféru. Je na místě zdůraznit, že problémy se ve stejné míře dotýkají nejen státních, krajských či obecních nemocnic, ale všech poskytovatelů zdravotní péče. Dopady zvyšování mezd a nákladů mají neblahé následky i pro privátní zdravotnictví, soukromí lékaři se však musí s problémy vypořádat na vlastní náklady, zadlužit jako nemocnice se
prostě nemohou – jejich dluhy za ně nikdo nezaplatí. Radikalizují se i zřizovatelé, obce a kraje. Situace začíná vřít, objevují se první stávky a hrozba bankrotů. Takový stav má přímý dopad na občany. Nejistota a hrozba omezené dostupnosti zdravotní péče je závažnou poruchou systému a nemůže zůstat neřešena. Vláda nejen že situaci nezlepšuje, ale brousí další sekery k dalším ranám. Zdravotnickému rozpočtu pustí žilou platby DPH i platby daně z příjmu. Otevřenou ránu způsobí zavedení 16 platových tříd a zvýšení platů v souvislosti s ním. Privátním zařízením přibudou náklady s přechodem na podvojné účetnictví, možná i registrační pokladny. Systém krvácí z mnoha otevřených ran. Rány se nehojí, nikdo se o jejich zhojení nepokouší. Vláda namísto hojivých obkladů do ran téměř zlomyslně sype sůl. Ještě nikdy nebyla hrozba ztráty dostupné zdravotní péče tak blízko. Ministryně zdravotnictví je v izolaci.
Odvracejí se od ní lékaři, nemocnice i pacienti. Nemá podporu ani ve vládě, ani ve své vlastní straně. Situace je tedy velmi vážná a vyžaduje okamžité řešení. Toto jsou argumenty, se kterými ODS apeluje na vládu, aby se situaci věnovala. Ostrá a velmi kritická diskuse ve sněmovně, poprvé v historii za přímé účasti hejtmanů, přinesla své ovoce. Opozice donutila vládu k tomu, aby se problémem vážně zabývala. Koalice přiznává, že se problému doposud nevěnovala. Záhy po jednání Sněmovny se schází vláda a mimo program se věnuje zdravotnictví. Vytváří komisi, ministryně zdravotnictví dostává nového šéfa – ministra financí, nového korunního prince
české sociální demokracie. Velmi rychle zazněl příslib několika miliard, které podle ministryně Součkové „šikovný chlapík“ Sobotka jistě někde najde. Budeme sledovat, jak bude vláda nové naděje, které vyvolala, naplňovat. Obáváme se, že se může opakovat Špidlova frustrační kompozice z minulosti – nový prvek očekávání bude možná znovu nahrazen prvkem zklamání. Starého psa novým kouskům nenaučíš proto budeme ostražitě sledovat, zda další peníze, které hodlá socialistická vláda přerozdělovat, nevytahuje „šikovný chlapík“ Sobotka (jako již tolikrát) z naší kapsy. MILAN CABRNOCH poslanec ODS
České zdravotnictví – protiústavní situace pokračuje Na půdě Poslanecké sněmovny nedávno proběhla z podnětu poslanců ODS rozsáhlá diskuse o stavu českého zdravotnictví. To, že české zdravotnictví je v katastrofálním stavu, ví snad v tomto státě každý. Ne každý však ví, že celý problém má též právní rozměr. Již během debaty o stavu českého zdravotnictví jsme upozorňovali, že transformační zákon č. 290/2002 Sb., na jehož základě přešly na kraje zadlužené státní nemocnice, je v rozporu s Ústavou. Vláda však tento názor ignorovala, a nikterak se jím nezabývala. Z tohoto důvodu podala skupina poslanců ODS k Ústavnímu soudu ČR návrh na přezkum tohoto zákona. Namítali jsme, že stát, který zadlužil své nemocnice a pak je
i s dluhy převedl na kraje, se choval nejen nemravně, ale i protiústavně, neboť tímto svým počínáním porušil čl. 8 a čl. 100 Ústavy, konkrétně porušil právo krajů na samosprávu. Kraje totiž musí v tuto chvíli kvůli chování státu své vlastní peníze, které by využily na rozvoj školství, opravu svých silnic a další samosprávné aktivity, využít na zaplacení bývalých dluhů státu. Tím se výrazně zužuje rozsah jejich samo-správných aktivit. Ústavní soud rozhodl svým nálezem a plně se s argumentací poslanců ODS ztotožnil. Ač nemohl již zrušit inkriminovaná ustanovení zákona, jasně řekl, že stát by se neměl bez dalšího zbavovat odpovědnosti za dluhy, jež vnikly v době jeho hospodaření s převáděným
majetkem a zvláště by tak neměl činit vůči subjektům, které zajišťují ústavní právo vyplývající z čl. 31 Listiny základních práv a svobod, tj. právo na bezplatnou zdravotní péči. Dále Ústavní soud konstatoval, že pokud nemá pokračovat setrvačnost zadlužení předmětného majetku, musí stát vyvinout snahu k odstranění tohoto nežádoucího stavu. Další trvání tohoto stavu by totiž bylo způsobilé, podle názoru Ústavního soudu, ohrozit výkon krajské samosprávy. Od vynesení nálezu Ústavního soudu již uplynulo několik měsíců, a i když tento nález označuje současný stav za nežádoucí a protiústavní, vláda se jej dosud nepokusila změnit. Po diskusi, vyvolané poslanci ODS, se sice rozhodla
poskytnout krajům částku ve výši 2,5 mld. Kč, opominula však skutečnost, že celkové zadlužení krajských nemocnic již překročilo částku 6 mld. Kč. Vláda tak nadále ignoruje názor Ústavního soudu ČR, což je zcela v rozporu s tím, jak by se měla chovat vláda v demokratickém právním státě. Nezbytnou podmínkou existence právního státu totiž je to, že všechny orgány veřejné moci – vláda, soudy, parlament, respektují názory nejvyššího arbitra ústavnosti v zemi – Ústavního soudu. Naše vláda však toto nečiní. A i když se sama prezentuje jako vláda výrazně proevropská, svými konkrétními kroky nás posouvá kamsi na východ. JIŘÍ POSPÍŠIL poslanec ODS stínový ministr spravedlnosti
9
LISTY ODS
✍
2003/6
K NEDÁVNÉ MINULOSTI
Nezapomeňme na oběti komunismu Pojem „odškodňování“ jsme zvyklí v našich poměrech skloňovat v souvislosti s hrůzným zacházením nacistického režimu a se snahou alespoň finančně kompenzovat bolest a utrpení, které v souvislosti s touto dobou prožívali naši spoluobčané. Bolest a vzpomínky na utrpení fyzické i psychické a bohužel, i na smrt blízkých, se stále vracejí a ani čas nezaoblil jejich ostré hrany. Lidí, kteří žijí s podobnými stigmaty minulosti, je však mnohem více. Utrpení, bolest, bezpráví, týrání, pronásledování, nedůstojné zacházení, vydírání, potlačování osobní svobody, porušování a ignorování základních lidských práv - to vše je také obrazem doby teprve nedávno minulé, to vše je obrazem stovek tisíců obětí komunismu. To vše a ještě mnohem více. To vše v autorství komunistického režimu, který po sobě zanechal spoušť zjizvených lidských duší a horu lidských příběhů, ze kterých nás mrazí.
V naší porevoluční historii se stále, téměř s pravidelnou periodicitou objevují hlasy, že bychom měli odškodnit oběti komunistického režimu. Ti, co měli možnost zažít jeho zrůdný systém či přečíst si alespoň zlomky faktů a zpovědí o jeho násilí, musí souhlasit. Tento názor je i mě velmi blízký. Mám pocit, že OBĚTEM dlužíme strašně moc. Jde především o důrazné odsouzení komunistického režimu a jeho samotné ideologie, jde o rázný postih těch, co nad námi drželi pomyslný (i skutečný) bič a používali jej při každé příležitosti, při každé snaze skrýt vlastní slabost, neschopnost a méněcennost. Bohužel, ani po 14 letech od návratu k naší svobodě, se nikdo nedočkal adekvátní, dokonce téměř žádné satisfakce tohoto druhu. Důležité ale je, abychom úplně nezapomínali na autory našich jizev. Naše role pamětníků má ještě další poslání, mnohem hlubší. O všem, co s sebou komunismus přinesl a co by v budoucnu mohl
- byť se to dnes jeví pouze teoreticky - za určitých okolností způsobit, musí vědět další generace, naše děti, vnoučata. Nesmíme dopustit opakování této historie! Jsem přesvědčen, že pro oběti komunistického režimu může být největší satisfakcí právě pohled do budoucna s absencí zločinecké strany ve státnické roli. K otázkám finančního odškodnění obětí komunistického režimu musím vznést ještě jednu v následujícím znění: „Kdo bude odškodňovat oběti?“ Pokud tak má učinit stát, tak nesmíme opomenout, že tak učiní v přeneseném smyslu slova daňoví poplatníci. Pod tím si představme záběr od našich náctiletých občanů až po skutečné oběti komunistického režimu. Tento paradox je směšný a strašný zároveň: oběti komunismu mají jako daňoví poplatníci odškodnit oběti komunismu! Doposud jsme nedokázali nalézt účinný recept na vyrovnání se se 40 lety totalitní minulosti našeho národa. Proto i alternativu finanč-
ního odškodnění státem beru jako jednu z možných variant a podporuji ji. Předtím, než se k takovému kroku odhodláme, si však ještě uvědomme, že v našem demokratickém režimu „operuje“ komunistická strana, která se vesele směje do všech koutů naší republiky! Jak by jí asi ten úsměv ve tváři ztuhl, kdybychom ji a její členy vyzvali, aby právě oni komunisté a komunistická strana - odškodnili své oběti! Toho bych chtěl být svědkem, o to se zasazuji a budu zasazovat především. Když odškodnit, tak ať neodškodňují oběti samy sebe navzájem, ale nechť tak učiní praví viníci! PETR BENDL místopředseda ODS hejtman Středočeského kraje
Odškodněme oběti sovětské okupace 1968 Od roku 1989 se česká společnost snaží postupně vyrovnat se svou totalitní minulostí z období 1948 – 1989. Malá pozornost však dosud byla věnována osudům obětí okupace Československa armádami SSSR, NDR, PLR, MLR a BLR z období 1968 – 1991. Tyto oběti navrhuji souhrnně označovat jako oběti sovětské okupace 1968. Jedná se o ty české občany tehdejšího Československa, kteří byli zabiti, znásilněni nebo zraněni v důsledku činnosti okupačních armád bývalé Varšavské smlouvy. Je tristní, že dodnes přesně nevíme, kolik mrtvých, zraněných a znásilněných mají okupanti vlastně na svědomí. Poměrně přesné údaje jsou známé pouze za rok 1968, kdy byla ještě relativní svoboda slova a veřejnost se mohla leccos dozvědět. Relativně dost údajů je k dispozici i za rok 1969, ale počínaje rokem 1970 nemáme údaje k dispozici téměř žádné. V období od 21. 8. do 18. 10. 1968 bylo dle dobových úředních pramenů zabito okupanty
10
v celém tehdejším Československu 94 osob. Těžce zraněno bylo 301 osob a lehce zraněno bylo 526 osob. Celkový počet obětí jen za toto první krátké období těsně po okupaci tedy dosahuje 917 lidí. Celkový počet obětí za celé období sovětské okupace je ale podstatně vyšší.
S výše zmíněnými obětmi se dosud naše země důsledně nevyrovnala. Určitý pokus byl podniknut hned po pádu komunismu, ale nebyl doveden do legislativní podoby. Právě proto je dnes potřeba udělat v této věci další kon-
krétní krok. Návrh zákona byl již skupinou poslanců ODS předložen a nyní jej bude projednávat vláda ČR. Přímým příbuzným zabitých českých občanů navrhujeme vyplatit částku 1 milion Kč. Těm českým občanům, kteří byli zraněni nebo znásilněni a mají trvalé následky navrhujeme vyplatit částku 500 000 Kč a lehce zraněným částku 100 000 Kč. Celkové náklady na navrhované odškodnění odhadujeme na cca 600 mil. Kč. V poslední letech se v zahraničí množí majetkové a odškodňovací požadavky vůči ČR. Přitom naše země nebyla iniciátorem žádné války a nikdy neporušila mezinárodní právo. Naopak jsme byli dvakrát obětí cizí agrese. I z tohoto důvodu je třeba začít otevřeně mluvit o českých obětech a také je začít odškodňovat. Doufám, že se k tomu odhodlají všechny politické strany zastoupené v parlamentu. Zde totiž jde o naše skutečné národní zájmy. HYNEK FAJMON poslanec ODS
2003/6 ZAHRANIČNÍ KONTAKTY
SOUTĚŽÍ GROSS O ZÁPIS DO GUINESSOVY KNIHY REKORDŮ?
Americké ohlédnutí Předseda ODS v USA (12. – 19. října 2003) Dlouho připravovaná cesta předsedy ODS Mirka Topolánka do USA, kterého doprovázeli Vlastimil Tlustý a Petr Gandalovič, si kladla za cíl prezentovat americkým partnerům jasnou alternativu v pravé části politického spektra v ČR. V situaci, kdy si naše slabá vláda svoje spojenectví s USA často musí vyvzdorovat ve vlastních stranických grémiích a v postojích k evropské integraci, a kdy v souvislosti s další budoucností NATO dokonce hraje roli „dvojitého agenta“. Snahou bylo naopak ukázat, že česko–americké vztahy mohou být po případné změně vlády jedině lepší a že postoje ODS k evropské integraci a bezpečnostní angažovanosti USA v Evropě nejsou ani dvojaké, ani utilitární. Návštěva byla zahájena setkáním s floridským guvernérem, Jebem Bushem, bratrem prezidenta USA a šedou eminencí republikánské strany. Guvernér byl detailně informován o situaci v ČR, ocenil zejména ekono-
Setkání s floridským guvernérem Jebem Bushem mické plány ODS. Připomněl obrovský investiční potenciál floridské ekonomiky a nabídl odbornou a logistickou pomoc při volebních kampaních. Florida nám může být inspirací nejen mírou ekonomické svobody, ale také vzdělávacím systémem a zvládnutým přílivem imigrantů, kteří se stávají hlavním motorem ekonomického růstu. Právě s politickou reprezentací kubánského exilu se sešel Mirek Topolánek následující den v Mi-
Před Capitolem ve Washingtonu D.C.
ami. Byl prvním ze světových politiků, kterému se podařilo k jednomu stolu pozvat zástupce čtyř nejdůležitějších názorových frakcí kubánské emigrace. Klíčová politická setkání se dále uskutečnila ve Washingtonu: s Chuckem Hagelem, členem zahraničního výboru Senátu Kongresu, dále s velmi vlivným republikánem Rickem Santoruem, šéfem senátní Republikánské konference, s Danem Friedem, zvláštním poradcem prezidenta a vrchním ředitelem Rady pro národní bezpečnost pro Evropu a Eurasii či Marcem Grossmanem, náměstkem ministra zahraničí USA pro politické záležitosti. Postoje současné americké administrativy jasně dokazují, že význam ČR není pro USA zanedbatelný. A pokud budeme i nadále trvat na zachování a prohlubování transatlantické vazby, může ještě sílit. Posledním zastavením na americké cestě byl New York. Zde se zástupci ODS sešli s podnikateli, investory, ale také s krajany, kteří se zasloužili o zachování newyorského Národního domu pro český stát. Mirek Topolánek se zde také sešel s předsedou Valného shromáždění OSN a s velvyslanci Velké Británie, Itálie a Německa, akreditovanými u této organizace.
Počet legálních soudně povolených policejních odposlechů u nás dosáhl v roce 2002 rekordního čísla 9452. Je tento enormní nárůst odposlechů oproti minulým letům pozitivní zprávou pro veřejnost, očekávající účinný boj proti zločinu, nebo se již jedná o náběh na policejní stát? Bohužel, vše zatím spíše nasvědčuje druhé variantě, neboť jako měřítko může posloužit porovnání s jinými státy.Ve stejném období bylo v celých USA povoleno necelých 1500 odposlechů, v Japonsku dokonce pouhé 2. Dále například v Estonsku povolili 100 policejních a 200 speciálních odposlechů pro vojenskou službu. V poměru k počtu obyvatel Estonska by u nás prostým násobením mělo být povoleno kolem 2100 odposlechů, o podobném porovnání s USA či Japonskem ani nemluvě. Ministr vnitra Gross a policie tento stav odůvodňují velkým nárůstem mobilních telefonů u nás a tím, že zločinci vlastní až desítky mobilů či SIM karet. Vzhledem k výše uvedeným číslům je tato konstrukce podivná. Jsme opravdu světovou mobilovou supervelmocí, nebo jsou naši zločinci geniálnější a „mobilnější“, než zločinci v jiných zemích? Dodejme, že pokud policií sledovaný občan při počtu téměř 10 000 povolených odposlechů za loňský rok (o těch nelegálních nemluvě) volal 10 různým lidem, a zároveň přijal hovory 10 dalších, mohlo by se v policejních záznamech odposlechů objevit 200 000 občanů. Zákon však říká, že odposlech se může povolit až v krajním případě a to jen při šetření velmi závažných trestných činů, neboť se jedná o citelný zásah do soukromí občana. Uvědomují si to příslušné bezpečnostní orgány a soudy ve vyspělých demokraciích, neuvědomuje si to zřejmě náš ministr vnitra a naše policie. Navíc neprokázali, že tento způsob boje se zločinem je skutečně efektivní a přináší viditelné výsledky. Ale může to být také jinak. Usiluje snad Policie ČR o zápis do Guinessovy knihy rekordů? Pochybné premianství tohoto typu však rozhodně nelze vítat. Spíše bychom měli doporučit ministru vnitra Grossovi, aby se vážně zaobíral myšlenkou svého návratu k Českým drahám. Jiří Bílý poslanec ODS, předseda Komise pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR
11
glosa
✍
LISTY ODS
víte, že…
LISTY ODS Z HISTORIE KONGRESŮ
2003/6
✍
DOKUMENTY STÍNOVÉ VLÁDY ODS
■ Ustavující kongres ODS se konal ve dnech 20.– 21.dubna 1991 v Olomouci. Schválil základní dokumenty Občanské demokratické strany – Stanovy ODS a programové prohlášení „Cesta k prosperitě“.Předsedou ODS se stal Václav Klaus.
KONCEPCE EDICE „MODRÁ ŠANCE“ Tato koncepce prohlubuje další strategii prosazování politické a programové alternativy ODS vůči vládní koalici. Vychází z úvodního materiálu „Modrá šance“, který původně vznikl jako reakce na vládní reformu veřejných financí a veřejnosti byl představen v červenci letošního roku. „Modrá šance“ je signálem, že ODS pouze nekritizuje vládu za její kroky, ale zároveň pracuje na vlastní alternativě. „Modrá šance“ je pojem, který veřejnost již zná, média s ním pracují a je považován za úvodní krok, po kterém budou následovat kroky další. Proto budou stínovou vládou projednávány a schvalovány rezortní koncepční materiály stínových ministrů s analýzou současné situace a základním směrem vlastního postupu. Budou podrobeny oponentuře uvnitř i vně ODS. Tyto dokumenty budou postupně představovány veřejnosti a publikovány v rámci edice „Modrá šance“. První čtyři dokumenty tohoto typu jsou prezentovány již na XIV. kongresu ODS. Kromě úvodních „Základních tezí finanční politiky ODS“ se jedná o materiály rezortů školství, průmyslu a obchodu a obrany. Více na www.ods.cz
■ I. řádný kongres ODS se konal ve dnech 22.– 23.listopadu 1991 v Plzni. Mimo jiné schválil stanoviska k procesu privatizace, ke koaličním jednáním (s KDS), k nápravě křivd a třetímu odboji, k zahraniční politice, ke státoprávnímu uspořádání a k tezím volebního programu.
■ II.řádný kongres ODS se konal 26. dubna 1992 v Luhačovicích. Schválil volební program „Cesta k prosperitě“ a rozšíření působnosti ODS na Slovensko. ■ VI. řádný kongres ODS se konal ve dnech 18. – 19. listopadu 1995 v Hradci Králové. Kromě jiného schválil smlouvu o procesu integrace mezi ODS a KDS a politický program ODS.
■ VIII. mimořádný kongres ODS se konal ve dnech 13. – 14. prosince 1997 v Poděbradech.Vzal na vědomí odstoupení z funkce celého vedení ODS a Výkonné rady ODS a zvolil nové orgány. Předsedou se stal opět Václav Klaus, který porazil Jana Rumla.
NÁVRH PROGRAMU JEDNÁNÍ XIV. KONGRESU ODS sobota 22.11.
I. den jednání
10.00
A.
■ XIII. kongres ODS se konal ve dnech 13. – 15. prosince 2002 ve Františkových Lázních.Václav Klaus se rozhodl nekandidovat na post předsedy ODS, kterým byl zvolen Mirek Topolánek.
■ XIV. kongresu ODS v Luhačovicích, který se uskuteční ve dnech 22. – 23. listopadu 2003 v kongresovém sále Městského domu kultury Elektra, bude přítomno kolem 600 účastníků. ODS se bude na Kongresu s heslem „Modrá šance“ prezentovat jako alternativa současné vládní koalici.
B.
13.oo 14.oo 18.oo 20.oo
C. Oběd D. Politická diskuse Ukončení zasedání Společenský večer
neděle 23.11.
II. den jednání
9.oo
E. F.
Informační bulletin LISTY ODS vydává Občanská demokratická strana Sněmovní 3, 118 00 Praha 1 IČO 16192656 připravuje tisková sekce ODS e-mail:
[email protected] www.ods.cz registrace u MK ČR E 12908
12
Zahájení Kongresu 1. Uvítání 2. Volba moderátorů 3. Schválení programu, jednacího a volebního řádu 4. Volba komisí • mandátové • návrhové • volební Projevy 1. Projev předsedy M. Topolánka 2. Projevy místopředsedů a předsedů politických klubů ODS Vystoupení hostů
G.
13.oo 14.oo 15.oo
Dovolba členů VR za Středočeský kraj Rozprava k písemně předloženým zprávám 1. Zpráva o činnosti výkonné rady 2. Zpráva o činnosti Poslaneckého klubu 3. Zpráva o činnosti Senátního klubu 4. Zpráva hlavního manažera o hospodaření 5. Zpráva Kontrolní a revizní komise 6. Zpráva Smírčího výboru Projednání změn stanov 1. Návrh výkonné rady 2. Rozprava a hlasování Pokračování politické diskuse
H. Oběd I. Hlasování o návrzích usnesení XIV. kongresu J. Závěrečné slovo předsedy ODS Tisková konference (po ukončení jednání)
