XIV. KONGRES ODS. XIV. kongres ODS, , Luhačovice

XIV. KONGRES ODS XIV. kongres ODS, 22. – 23. 11. 2003, Luhačovice

XIV. kongres ODS, 22. – 23. 11. 2003, Luhačovice

Ve dnech 22. – 23. listopadu 2003 se kulturním domě Elektra v Luhačovicích na Zlínsku konal nevolební XIV. kongres ODS, jehož mottem se stalo heslo „Modrá šance“. Tento pojem symbolizuje nabídku politické a programové alternativy současné socialistické vládě. Téměř 600 účastníků kongresu diskutovalo o dalším směřování ODS, vládní politice, programových otázkách a formulovalo cíle pro příští rok, kdy zemi čekají troje volby. Sobotní program uvedl svým vystoupením předseda ODS Mirek Topolánek, poté se slova ujali hosté, dále místopředsedové ODS a předsedové klubů. Odpoledne byl dán prostor politické diskusi, která pokračovala i v neděli. Po jejím ukončení se delegáti vyjadřovali k předloženým zprávám, projednávali změny stanov a přijali usnesení kongresu. Jednání kongresu ukončil Mirek Topolánek svým závěrečným slovem.

XIV. KONGRES ODS XIV. kongres ODS, 22. – 23. 11. 2003, Luhačovice

edice Knihovna ODS č. 15

OBSAH A) ZAHÁJENÍ KONGRESU

7

B) PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA

9

C) VYSTOUPENÍ HOSTŮ

14

D) PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDŮ PARLAMENTNÍCH KLUBŮ Jan Zahradil Miroslava Němcová Petr Nečas Petr Bendl Vlastimil Tlustý Jiří Liška

19

E) POLITICKÁ DISKUSE

39

19 22 25 32 34 36

F) ZPRÁVY

103

G) STANOVY ODS

120

H) USNESENÍ XIV. KONGRESU ODS

135

I) ZÁVĚREČNÉ SLOVO PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA

140

6

XIV. KONGRES ODS, LUHAČOVICE, 22.–23. LISTOPADU 2003

VYSTOUPENÍ V RÁMCI POLITICKÉ DISKUSE chronologické řazení 1. Jaroslav Zvěřina

39

23. Petr Musil

69

2. Martin Říman

39

24. Ivan Knižátko

70

3. Ivo Strejček

42

25. Jaroslav Kubera

71

4. Michal Simkanič

44

26. Bedřich Moldan

77

5. Ivan Langer

45

27. Miloš Vystrčil

78

6. Antonín Kazda

47

28. Josef Bíža

78

7. Pavel Bém

48

29. Jan Zahradník

81

8. Jiří Oberfalzer

49

30. Václav Nájemník

83

9. Michal Rabas

50

31. Walter Bartoš

84

32. Hynek Fajmon

87

33. Oldřich Vojíř

88

34. David Šeich

91

35. Kateřina Schwippelová

92

36. František Laudát

92

10. Veronika Nedvědová

51

11. Otakar Skala

52

12. Tomáš Úlehla

52

13. Jiří Papež

53

14. Petr Gandalovič

55

15. Petr Bratský

56

16. Přemysl Sobotka

58

37. Ivo Rohovský

95

17. Oldřich Vlasák

59

38. Libor Lukáš

96

18. Miloslav Kučera

60

39. Tomáš Sláma

97

19. Miloslav Bednář

61

40. Alena Páralová

98

20. Jiří Pospíšil

64

41. Petr Duchoň

100

21. Jan Bürgermeister

66

42. Jan Jedlička

100

22. Karel Novák

67

43. Bohumil Černý

101

7

ZAHÁJENÍ KONGRESU

ZAHÁJENÍ KONGRESU Sobotní dopolední jednání zahájil předseda ODS Mirek Topolánek, který přivítal zahraniční a domácí hosty a následně přečetl zdravici prezidenta ČR a čestného předsedy ODS Václava Klause účastníkům kongresu.

POZDRAVNÝ DOPIS ÚČASTNÍKŮM XIV. KONGRESU ODS Vážení delegáti, vážení přátelé, uběhl rok od chvíle, kdy jsem s Vámi naposledy seděl v podobném kongresovém sále a účastnil se jednání vrcholného orgánu Občanské demokratické strany jako její dlouholetý předseda. Za ten rok se událo mnohé. Mnohé se změnilo, mnohé se naopak, bohužel, nezměnilo. Zvolili jste si nové vedení, které zvládlo komplikovanou situaci, do které se tradičně dostává politická strana, když odejde její dlouholetý šéf. Chci Vám touto cestou současně poděkovat za mimořádně účinnou podporu, kterou jste mi projevili v prezidentské volbě. Těsné výsledky všech volebních klání v naší zemi v letošním roce obnažily fakt, že naše společnost zůstává v jistém smyslu rozpolcená. To není dobrá situace. Navíc to není dobré ve vazbě na přistoupení České republiky k Evropské unii, kdy více než jindy je potřeba naší jednoty. Nechci Vám nic radit, ani doporučovat. To jsem mohl dělat a dělal jsem to v letech, kdy jsem stál v čele ODS. Nezastírám ale, že jsem z ODS vzešel a že k ní mám svým přesvědčením a názory stále nejblíže, i když dnes ve své funkci patřím všem občanům této země bez rozdílu jejich politických preferencí. Přeji Vašemu jednání úspěch.

Poté přítomné pozdravili hostitelé, poslanec Jaroslav Plachý a místostarosta Luhačovic Josef Hubáček. Po volbě moderátorů, schválení programu zasedání, jednacího a volebního řádu proběhla volba návrhové, mandátové a volební komise.

8


Návrhová komise H. Fajmon (předseda) J. Oberfalzer, F. Laudát, P. Eybert, K. Novák, D. Volák, M. Popelka, J. Jedlička, J. Litomiský, J. Bauer, V. Malena, Z. Lhota, P. Pleva, H. Steska, I. Knižátko

Mandátová komise M. Venclík (předseda) T. Chalupa, V. Munzar, S. Žirovnická, K. Šefl, M. Pátek, V. Stříteský, P. Sekanina, L. Ducháček, K. Řezníček, A. Schäfer, P. Musil, P. Grygar, P. Sedláček, D. Maňas

Volební komise J. Pavlata (předseda) V. Řihák, J. Vidím, K. Matoušek, P. Hošek, J. Řehák, V. Saifr, D. Horák, V. Nechvátal, J. Svoboda, J. Pavlů, S. Horák, R. Jonáš, J. Slovák, P. Hrnčíř

Dovolba členů Výkonné rady ODS (zahajovací bod nedělního jednání) Středočeský kraj

Milan Cabrnoch, Jaroslav Mitlener, Hynek Fajmon Olomoucký kraj

Ivan Langer

PROJEV PŘEDSEDY ODS

9

PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA Vážení delegáti, milí hosté, dámy a pánové, jménem svým a jménem vedení Občanské demokratické strany Vás všechny ještě jednou vítám na našem již XIV. kongresu, zde v Luhačovicích, v krásném a už téměř tradičním lázeňském prostředí. O čem by měl být ten letošní kongres, co by měl řešit, kam by nás měl nasměrovat? Čím mimořádným by se měl zapsat do našich stranických dějin? Jaké poselství by měl vyslat k našim současným a budoucím příznivcům? Domnívám se, že v poločase mandátu současného vedení nemůže nebýt tak trochu bilančním a reflektovat také obavy nás všech o osud ODS v postklausovském období. Měl by bilancovat i naši opoziční roli a vystavit účet současné vládní koalici. Musí být o našich nejbližších cílech i dlouhodobějších vizích, musí nám naznačit směr, taktiku a nástroje pro naše vítězství v příštích volbách. Měli bychom demonstrovat sílu, jednotu, vůli, pracovitost a schopnost převzít vládní zodpovědnost. To určitě není málo. Začnu i zakončím dnešní projev, či podle stanov zprávu předsedy, trochu odlehčeně a doufám, že mi to prominete. Někdo, tedy já, to rád. 15. prosince loňského roku jsem se vztyčil a rozhodl se stát se vaším předsedou. A řeknu vám: udělali jste dobře. Naše společná práce totiž přináší výsledky. Nepotvrdily se skeptické předpovědi všemožných analytiků, že ztratíme podporu veřejnosti, či dokonce neudržíme stranickou jednotu. Naše podpora se drží na nejvyšší historické úrovni. I když to nepřeceňuji, přetavit preference ve skutečný mandát je ještě dlouhá cesta, je to však signál, závazek i výzva současně. Za mnohem podstatnější však považuji, že nám plných 94 procent našich voličů z voleb 2002 uchovalo přízeň, a je to nejvyšší číslo u politických stran. Získali jsme také po 12 procentech voličů bývalé Koalice (vzpomene si ještě vůbec někdo, co to vlastně bylo?) a ČSSD. A právě našemu největšímu politickému oponentovi klesla naopak podpora od loňského října z 29 na pouhých 17 procent. Pokud by se nyní konaly volby, získali bychom celých 40 procent hlasů. Vzrostla nám členská základna o 6%. 1 600 000 našich voličů rozhodlo o našem vstupu do Evropské unie. V rámci naší ekonomické stability a zakotvenosti jsme pořídili pět Modrých domů. Tato náhodně vybraná čísla uvádím proto, že nám možná v záplavě každodenní práce, mediálních ataků a spekulací uniká, že svoji práci děláme resp. děláte dobře, že loni zvolená strategie důsledné opozice přináší zřetelné pozitivní efekty, že jsme čitelnější, srozumitelnější, důvěryhodnější a sebevědomější. A nepochválíme-li se sami, nikdo jiný to za nás neudělá. Díky naší jednotě, vyjednávací taktice Miroslava Beneše a Vlastimila Tlustého a mravenčí práci řady dalších jsme sehráli klíčovou roli ve zvolení Václava Klau-

10


se prezidentem České republiky. Je to důležité nejenom proto, že jsme mu to my všichni, včetně mne, ve Františkových Lázních přáli a slíbili, ale přispělo to i k posilování politické kultury v naší zemi a ke znovuzvednutí našich hlav. Václav Klaus je a bude dobrým prezidentem. Mottem letošního kongresu je „Modrá šance“. Je to souhrnné, spíše marketingové a již zavedené pojmenování naší snahy představit zřetelnou alternativu současné vlády. I zde si troufám tvrdit, že se nám to daří. Nepamatuji v ODS tolik kvalitních materiálů, jaké představují dosud předložené koncepce stínových ministrů či naše poziční dokumenty k referendu ke vstupu do Evropské unie. Současně mě mrzí tvrdošíjné odmítání českých médií tuto skutečnost připustit či akceptovat. I proto vidím jedinou zásadnější rezervu ve fungování stínové vlády, a to v medializaci těchto našich myšlenek i jejich autorů – stínových ministrů. A Vás prosím, kolegyně a kolegové, diskutujte o našich „modrých šancích“, podílejte se ještě více na jejich vzniku. Přál bych Vám všem slyšet některé diskuse stínové vlády, to jiskření názorů a džentlmenské bitvy o výrazové posuny v rámci liberálně – konzervativního politického kvadrantu, viďte Martine Římane a Bedřichu Moldane. Jedině z takové vnitrostranické i veřejné diskuse mohou vykrystalizovat vítězné koncepty. Musíme mít odvahu je předkládat a prosazovat. Musím se zastavit také u našeho pokusu hlasovat o nedůvěře této vládě. Přestože nebyl úspěšný, nebyl zbytečný. Obnažil na jedné straně nekompetentnost, programovou rozplizlost a nedůvěryhodnost a na straně druhé chamtivost, klientelismus a účelovost současné podivné vlády. My této vládě skutečně nedůvěřujeme! A s námi společně jí nedůvěřuje ani česká veřejnost, s výjimkou těch, které si kupuje. Nedůvěřují jí nejenom voliči naši, ale ani jejich vlastní. Této vládě se dá věřit pouze to, že chce české občany ožebračit, omezit jejich svobodu, otupit aktivitu a u toho se napakovat. Tato vláda „s bravurou“ sobě vlastní řeší problémy, které sama způsobila. Nezaměstnanost chce léčit stejně mazaně, jakoby na obezitu ordinovala vepřové koleno nebo lépe anorektičce dietu. Zadluženost chce řešit ještě větší zadlužeností. Buduje obludnou byrokratickou strukturu, jakoby chtěla z české kotliny řídit celou Evropu, zatímco opak bude pravdou. My nechceme neúčinný sociální stát, chceme spolu s našimi občany účelný sociální systém. Socialisté nás za 125 let své existence znovu a znovu přesvědčují, že nic nepochopili, nic se nenaučili a nic ze svého repertoáru nezapomněli. Chtějí-li nás socialisté učit hospodařit, je to stejné, jako když nás komunisté chtěli v perestrojce učit demokracii. To, co se děje dnes s rozpočtem České republiky je horor, který musí rychle skončit. Tato vláda je skutečně protireformní, protievropská a prokorupční, jak už jsem někde jednou řekl. I proto byl náš pokus nutný a zásadový. Pracujeme v podmínkách skutečné a tvrdé opozice. Poprvé jsme konfrontováni s důslednou minimalizací našeho reálného politického vlivu na národní úrovni a postupnou ostrakizací na úrovni krajské a municipální, kde dosud držíme velmi silné pozice. Současně cítíme sílící podporu voličů. I oni začínají


11

chápat, že vedeme zápas o možná poslední šanci naší země vykročit cestou zodpovědné, svobodné a sebevědomé společnosti. Nesmíme je zklamat! Naše současné úspěchy nemůžeme na druhé straně ani přeceňovat. Malé vítězné bitvy ještě neznamenají vyhranou válku. Vidím před námi jeden jediný skutečně velký úkol. Vyhrát nejenom trojí volby v příštím roce, ale především volby do Poslanecké sněmovny, ať už budou kdykoliv. Děkuji při této příležitosti našim stávajícím poslancům a senátorům. Jejich role skutečné opozice s nulovou tolerancí vůči vládě je složitá a frustrující. Koho by uspokojovalo prohrávat jedno hlasování za druhým, do nekonečna snášet pravdivé a logické argumenty, kterým se koalice vysmívá a zůstávat permanentně v roli statistů. Nelze však jinak. Jak v oblasti ekonomické, tak společensko-politické se Česká republika vzdaluje našemu pohledu na svět. Pořadí našich priorit – občan, rodina, obec, stát je bohužel zřetelnou inverzí dnešní reality. Přesto, anebo právě proto musíme pokračovat v politice nesmlouvavé kritiky a nulové tolerance a každé další důležitější hlasování a volby v příštím roce musí být referendem o této vládě. Mohl bych nyní hovořit o tom, co se nám nedaří, nebo co měníme k lepšímu pomaleji, než bych chtěl já a doufám i Vy všichni. Uzavřenost, politikaření, absence politické diskuse, hlasovací aliance, válčení starých neaktuálních bitev, neodůvodněné nepřijetí nových členů, přijímání nových členů pro získání rozhodujícího vlivu, přetrvávající klientelismus, malá mediální schopnost, špatná komunikace, nefungující struktury, osobní selhávání. Nenalhávejme si, že nevíme, o co jde. Nejde o problémy plošné, ale existují. Samozřejmě cítím i svou osobní zodpovědnost. Nulová tolerance musí fungovat tudíž nejen vůči vládě, ale i vůči těmto jevům u nás doma, v ODS. Nechci popisovat jednotlivosti, ale i tento rok prokázal, že jsme schopni sebereflexe a tvrdých řešení. Je to boj o naši sebedůvěru a především o důvěru občanů. Záměrně jsem ve svém vystoupení vynechal některá klíčová témata. Zahraniční politika, naše pozice v EU, volby v příštím roce, sílící postavení českých komunistů, stávající a potenciální půdorys české politické scény apod. Považuji za korektní, aby členové mého týmu, členové vedení ODS, dostali prostor pro svá vystoupení a předem deklaruji, že jde většinově o naše společné a vydiskutované pozice. A tím se dostávám k mediálně často přetřásané spolupráci v kolektivu, který jste vybrali na minulém kongresu a svěřili mu vedení naší strany. Každý z Vás, kdo má za sebou zkušenosti z managementu a vedl nějaký tým ví, že schopnosti jednotlivých členů musí vyrovnávat nedostatky druhých a jde jen o to, jestli všichni dávají své dovednosti ve prospěch celku. V takovém týmu musí být analytik, kreativec, brzdař, prodavač nápadů, nosič vody, komunikátor, stmelovač a mohl bych pokračovat. Občanská demokratická strana dnes má takový tým a já jsem hrdý na to, že jej mohu vést. A zbývá tedy onen manažer týmu. Sám sebe hodnotit nebudu, od toho bude kongres příští. Často se hovoří o tom, že dnešní politice chybí témata, absentuje vize.

12


Pravicová politika není o konstrukci lepších zítřků a každému, komu chybí u ODS jasná vize, doporučím četbu našeho základního dokumentu, našich stanov. Slovy klasika, tam to všechno (v článku 2, odstavec 1, písmeno a až i) je. Chtěl bych Vám ale nabídnout několik méně ambiciózních „projektů“ k diskusi. Tyto projekty by nám měli pomoci v dokončení našeho, opakuji, jediného opravdu velkého úkolu: vítězství v parlamentních volbách. I. projekt: Neváhej už dnes, vstup do ODS! Vezmeme-li v úvahu velikost západních politických stran našeho typu a velikost České republiky, měli bychom mít cca 60 000 členů. Máme jich zhruba 1/3. Diskutujme, prosím, o skutečném otevření se novým lidem, o zjednodušení přijímacích procedur, o cestách k oslovení nových cílových skupin, mladých lidí apod. Jako předseda strany nedržím v ruce žádný zázračný recept, osobní účastí jsem připraven podpořit jakoukoli místní aktivitu v tomto směru a pozvat zájemce o členství doslova i obrazně do ODS. Jinak, než cestou drobné práce na úrovni místních sdružení počet členů nezvýšíme. Z pozice národní pak navrhuji uvolnění finančních prostředků na marketinkovou podporu těchto aktivit, speciální tiskové materiály pro případné členy, zřízení informační telefonické linky a podobně. Součástí tohoto projektu musí být i snaha umožnit slušným politikům z US-DEU, ODA a dalších menších subjektů přechod do ODS. Nechci zemanovsky vyhlašovat „návrat z vandru“, neposilujme však vznikající recyklační a politicky reinkarnační subjekty, které se budou vždy profilovat proti nám a dejme těmto lidem šanci. II. projekt: Akademie ODS. Po úspěchu letošní Leadership akademie v Poděbradech a velmi kvalitní práce CEVRA a dalších aktivit a s vědomím dlouhodobé potřeby permanentního vzdělávání současných i budoucích reprezentantů ODS v praktických i teoretických „politických dovednostech“ se domnívám, že se musíme vážně zamyslet nad vznikem vzdělávací instituce, která bude trvale a celorepublikově působit v tomto směru. Mým přáním je, aby zastřešila a sjednotila všechny dosud existující aktivity. Měli bychom uvažovat o formě nezávislé nadace, sdružení či neziskové organizace pod gescí ODS jako celku. Jde o osvědčenou a potřebnou záležitost známou u většiny velkých politických stran západní Evropy i USA. Prosím, abyste věnovali této otázce pozornost a máte-li zájem, pak se účastnili i vzniku a fungování takové instituce. III. projekt: Analyticko – mediální analýzy. Před podpisem smlouvy s externími dodavateli je projekt, který by měl pomoci sbírat, analyzovat a implementovat sociologická, politologická a mediální data pro potřeby vedení, aparátu a členů ODS. Po podobné možnosti volaly vaše hlasy delší dobu. Začínáme tento projekt provádět externě. Doufám, že výsledky naplní naše očekávání. Už teď by nás mělo zajímat, jaké reakce by přinesla naše iniciativa na regionalizaci Senátu, což po posledních doplňovacích volbách je téměř nutnost. Nechci snižovat úspěch Karla Jarůška a touto cestou mu i nám chci ze srdce blahopřát, 10% legitimita zvolených je však na pováženou.


13

IV. projekt: Tiskové médium ODS. Snad největší poptávku cítím při rozhovorech se členy a při výjezdech do regionů po „našem“ mediálním nosiči. Krátkodobě se snažíme tuto potřebu sanovat zvyšováním objemu a periodicity Listů ODS. Jak sami víte, ambiciózní pokusy vytvořit pravicový deník či týdeník, zkrachovaly nejenom z ekonomických důvodů. Střednědobě a dlouhodobě navrhuji vytvořit periodikum, jehož předplatiteli by se automaticky stali v první fázi všichni členové ODS. Tím bychom získali jednak bazální ekonomickou nezávislost, jednak inzertně zajímavou čtenářskou skupinu. Postupně bychom s rostoucím počtem čtenářů a inzerentů mohli rozšiřovat obsah a zvyšovat periodicitu. Cílem je koncentrace pravicově smýšlejících autorů a čtenářů, možnost diskutovat nejen ve stranickém okruhu témata, která nás spojují a přímo tak oslovovat i příznivce a voliče. Pokud máte o podobné médium skutečný zájem, prosím vás o podporu této myšlenky. Společně s trpělivou prací na všech úrovních, oslovováním i těch profesních skupin, které nás nevolí, přestože by vzhledem k našemu programu měly, postupným získáváním pravicově smýšlejících představitelů akademického a obecně intelektuálního světa a s větším akcentem na konzervativní hodnoty našeho programu by mohly tyto projekty přispět k naplnění našich současných i budoucích cílů. Slíbil jsem na závěr anekdotu, nebo spíše podobenství. Indiáni kmene Modrého ptáka se chystali připravit pro nadcházející zimu zásoby dřeva. Nevěděli, kolik ho mají zpracovat, a tak požádali šamana o předpověď přicházející zimy. Šaman nevěděl, šamani většinou nevědí, ale po delší meditaci jim pro jistotu řekl, že zima bude neobyčejně krutá. Indiáni celý týden tvrdě pracovali, řezali a sekali a po týdnu se znovu obrátili na šamana, zda-li to bude stačit. Ten po ještě delším rozjímání kmenové radě oznámil, že zima bude nejenom krutá, ale navíc dlouhá a že by měli ještě týden přidat. Protože si přinejmenším nebyl jist, vydal se do města za meteorology, aby se přeptal, jaká ta zima bude doopravdy. Meteorologové ho ujistili, že zima bude skutečně krutá a dlouhá, vzhledem k tomu, že „Modří ptáci už druhý týden usilovně připravují velké zásoby dřeva.“ Každé přirovnání, stejně jako toto, trochu pokulhává. My tou pouští opozice kráčíme už šest let, v České republice je „politická zima“ po celou tu dobu a my ji chceme naopak zkrátit. Nicméně platí, že pouze sebevědomá, jednotná, pracovitá, personálně i programově připravená a čitelná strana je i pro vnějšího pozorovatele, pro českou a nejenom meteorologickou veřejnost, nositelem pozitivní změny, šancí a nadějí a pouze taková strana může vyhrát. Pouze takovou stranu budou lidé následovat a volit. Buďme tou stranou!

14


VYSTOUPENÍ HOSTŮ Blok vystoupení zahraničních hostů uvedl 1. místopředseda ODS Jan Zahradil. Nejdříve citoval zdravici nového lídra britské Konzervativní strany Michaela Howarda. Předseda frakce v Evropském parlamentu EPP-ED Hans-Gert Pöttering pozdravil delegáty z videozáznamu. Následně vystoupili přímí účastnící kongresu: vedoucí poslanecké skupiny španělské Partido Popular v EP Guillermo Martinez Casan, 1. místopředseda polské pravicové strany Prawo i Sprawiedliwosc Kazimierz Ujazdowski a předseda poslanecké skupiny portugalské Partido Popular Louis Queiro. Poté vystoupili domácí hosté.

Naděžda Kavalírová předsedkyně Konfederace politických věžňů

Je pro mne ctí, že Vás mohu pozdravit jménem KPV ČR. Vnímám Vaše pozvání jako podanou ruku nositelů demokratických idejí v této zemi. Těm, kteří pro tyto ideály, jako především právo na svobodu a spravedlnost, neváhali nastavit svoji svobodu, zdraví, mnohdy i život a svoje rodiny nepředstavitelnému násilí, útlaku a zmaru. Zločineckému a zavrženíhodnému systému, jak praví zákon. Zastupuji zde dnes již nepočetnou skupinu bývalých politických vězňů. Z cca 270.000 odsouzených od února 1948 a přibližně stejného počtu rehabilitovaných příslušnými zákony z roku 1968 a 1990 nás zůstává skutečně málo. To jsme my, kteří jsme byli za mřížemi a nesli na sobě veškeré důsledky té doby. Ale mnoho set tisíc obyvatel této země zůstalo před mřížemi. Naše rodiny, příbuzní, známí. A také ti, kteří byli vyhnáni ze svých rodných domovů. Mnohdy prožívali život horší, než byl náš za mřížemi. Dovoluji si zastupovat také ty dosud žijící. Ale daleko větší počet je těch, před i za mřížemi, kteří již nežijí. Hrdinové té doby. A k nim máme morální povinnost, aby nebyli zapomenuti. A aby nebyly zapomenuty ideály, které jsem již zmínila. Vy mladí, představitelé demokratické strany, máte zodpovědnost před občany této země, žijícími – mladými, starými, i dosud nenarozenými, ale i před památkou těch občanů, jejichž život byl omezen na svobodě či zmařen. Ubraňte tuto zemi před morální devastací a ekonomickým úpadkem, jak by si přáli komunisti, aby pak měli jednodušší start k toužebnému uchopení moci. Stojím tu před Vámi za KPV i za příslušníky PTP s výzvou: ● Je nezbytné komunismus zásadně odmítnout jako profilované násilí. ● S komunisty se nemluví, ať již s Peticí či bez Petice. ● Nedávné televizní vystoupení pana Zifčáka, známého zneužitele symbolu 17. listopadu, s profesorem Knížákem, nenechalo nikoho na pochybách, jak by se chovali komunisti, kdyby se jim podařilo zopakovat únor 1948.

15

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

Al-Kaida, která stejně jako světový komunismus v minulosti, programově ničí vše a všude, je časovaná bomba. Její odhalení a zneškodnění je v rukou demokraticky orientovaných států. Opět oslovuji Vás, mladé. Dělí nás dvě generace. Přijměte naši výzvu jako pochodeň svobody, pravdy a spravedlnosti. Nedovolte, aby její světlo zhaslo. Je v ní naděje, že naše ideály nadále žijí ve Vás. Přeji Vám hodně pohody a zdraví při práci pro tuto zemi. My muklové, jsme nic nevzdali. Nikdy!

●

Miroslav Kalousek předseda KDU-ČSL

Dovolte, abych jménem celé KDU-ČSL poděkoval za pozvání jejího předsedy na Váš kongres a poděkoval za možnost vystoupení v tomto bloku. Jako předseda vládní strany bych měl začít nejvážnějšími prioritami vládní politiky, které nás čekají v příštích týdnech a měsících. Jsme pevně odhodláni pokračovat v konsolidaci veřejných rozpočtů snižováním mandatorních výdajů na straně jedné a úpravami daňových sazeb na straně druhé. Strany vládní koalice předpokládají uzavření dohod během měsíce ledna, aby příslušné zákony mohly být v parlamentu projednány tak, aby ovlivnily parametry státního rozpočtu pro rok 2005. Samozřejmě, že tak jako v roce letošním, tak i tyto dohody jsou výsledkem kompromisu, který je limitován rozložením politických sil. Je osudem všech kompromisů, že ve svém výsledku se nelíbí nikomu, a že je mnohem snažší je kritizovat než hájit. Je ale objektivním faktem, že alternativou vůči předkládanému snížení mandatorních výdajů není jejich hlubší a racionálnější restrukturalizace, ale snížení žádné. Vůči předkládané úpravě daňových sazeb není alternativou směr k Miklošově slovenské reformě, ale směr ke komunistickému programu. Vůči historicky nejvyššímu schodku pro příští rok není alternativou schodek nižší, ale naopak schodek vyšší. To je neúprosná sněmovní aritmetika, kde se voliči v roce 2002 dopočítali do stojedenácti ze dvouset. Z hlediska politické taktiky chápeme Vaši nulovou toleranci jako opoziční strategii. Podle mého názoru by měla mít jednu výjimku. Tou výjimkou je penzijní reforma. Ty či ony mandatorní výdaje, ty či ony daňové sazby lze změnit v časovém horizontu měsíců, pokud se změní politická vůle. Nastartovaná penzijní reforma je však projektem přesahujícím několik volebních období a je tedy v bytostném zájmu všech, aby měla co nejširší politický konsensus. Velmi bych si přál konstruktivní diskusi, na jejímž konci by byl model penzijní reformy podporovaný Vámi a nikoliv komunisty. Obecně si totiž přejeme, aby obě naše strany komunikovaly v rámci dialogu opozice – koalice tak, aby byla posilována důvěra veřejnosti v demokratickou politickou scénu. Dialog, který naopak důvěru veřejnosti v demokratickou scénu osla-

16


buje, nahrává pouze komunistům. Vyhýbejme se proto situacím, kdy dochází ke konfrontacím pouze pro konfrontaci samu. Je dost věcných témat, kde svedeme před voliči poctivou soutěž o jejich podporu, abychom nemuseli vyhledávat témata zástupná a stavět umělé strašáky, které se pak mezi námi stávají umělými bariérami. Za KDU-ČSL chci přislíbit maximálně věcnou a korektní diskusi. O totéž chci požádat i Vás. Nemohu nezmínit dva konkrétní případy. KDU-ČSL jako křesťansko demokratická strana je stranou občanskou, nekonfesní, otevřenou bez rozdílu všem věřícím i nevěřícím, kteří vyznávají konzervativní křesťanské hodnoty. Nejsme a nebudeme exponenty žádné církve na české politické scéně. Účelové a nepravdivé podsouvání politického klerikalismu nás v budoucnosti nepřekvapí a nezraní pouze od komunistů, protože s komunisty nikdy nechceme spolupracovat. KDU-ČSL jasně deklaruje pozici, že Benešovy dekrety jsou pevnou součástí našeho právního řádu, a že jakákoliv revize úkonů podle nich učiněných nepřipadá v úvahu. Účelové podsouvání jakýchkoliv jiných motivů a cílů nás v budoucnosti nezraní a nepřekvapí pouze od komunistů, protože s komunisty nikdy nechceme spolupracovat. Je dost témat, o které budeme zápasit. Je ale také dost témat, která máme společná a idejí, které sdílíme jako dvě významné nesocialistické síly na české politické scéně. Není jenom vládní koalice, jsou také koalice krajské, kde naši zástupci úspěšně spolupracují v jedenácti ze čtrnácti krajských rad. Jsou taky koalice obecní, kde naši zástupci úspěšně spolupracují ve stovkách obecních zastupitelstvech. Kladu si otázku, proč je na těchto úrovních tato spolupráce úspěšná. Myslím, že je to proto, že regionální a komunální politici nalezli správný obsah pojmu partnerství. Partnerství, které spočívá v tom, že bez ohledu na konkrétní sílu partnerů v té či oné koalici, ten silnější neválcuje a ten slabší nevydírá. Myslím, že je to velmi inspirující obsah pojmu partnerství, který by našim budoucím vztahům mohl dát úplně jinou kvalitu. Vztahům, na kterých nám záleží. Ano, křesťanským demokratům záleží na co možná nejlepších vztazích s demokraty občanskými. KDU-ČSL vidí v ODS partnera, se kterým má zájem na všech úrovních správy v každé chvíli hledat řešení, které bude nejvýhodnější pro občany v dané obci, v daném kraji, v České republice. Rozhlížím se tímto sálem, řadu z Vás znám a dovoluji si dívat se Vám do očí. Pak si vybavím sál v Ostravě, kde před čtrnácti dny zasedal sjezd křesťanských demokratů, představím si jejich tváře a jejich oči a nepochybuji ani na okamžik, že se nám to podaří.

Petr Sokol předseda Mladých konzervativců

Děkuji Vám za milé pozvání na tento kongres i možnost zde vystoupit. A zároveň Vás všechny co nejsrdečněji zdravím jménem Mladých konzervativců. Moje vystoupení nebude dlouhé, pokusím se ctít heslo Winstona Churchilla, že „řečník

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

17

má vyčerpat téma, ne posluchače,“ i proto se soustředím na jediný bod: další spolupráci ODS a MK. Začnu stručnou charakteristikou situace, ve které se nyní MK nacházejí, a to zejména ve vztahu k ODS. Není snad nutné opakovat, že MK dnes na rozdíl od svých počátků pokládají ODS za jedinou politickou stranu, jež reprezentuje autentický konzervativně-liberální program v podmínkách naší země. V lednu letošního roku jsme spolu s Vaším předsedou Mirkem Topolánkem podepsali společné prohlášení, ve kterém jsme mimo jiné vyjádřili naši vůli úzce spolupracovat. To vše však považujeme pouze za první epizodu dlouhodobé a daleko širší spolupráce ODS a MK. V příštím roce se konají troje nesmírně závažné volby. V nich pravice, a jmenovitě ODS, musí uspět a vytvořit si prostor pro další frontální útok na pozice levice v naší zemi. MK si toho jsou vědomi a jsou připraveni účastnit se všech kampaní po boku ODS. MK nabízejí především svůj lidský potenciál: mnoho mladých lidí, kteří věří ODS a nutnosti jejího úspěchu a svoji práci budou dělat z přesvědčení. A to neznamená málo. Díky regionálnímu rozvoji můžeme nabídnout nejen jednotlivce, nýbrž celé organizované týmy. Z hlediska voleb do Evropského parlamentu však nabízíme ještě jeden bonus – naše dlouholeté intenzivní kontakty s desítkami evropských mládežnických organizací a politiků. Ostatně je nám velkou ctí, že mezi úspěšnými regionálními uchazeči o kandidaturu do EP za ODS je i jeden z našich předních členů, někdejší předseda Evropských mladých konzervativců a právník Antonín Kazda. Vedle volebních kampaní nabízíme řadu dalších možností ke spolupráci. MK disponují např. řadou sice mladých, avšak již velmi erudovaných odborníků různých specializací a oborů. Ti se mohou kdykoli zapojit do práce expertních týmů stínových ministrů či analytických skupin uvnitř ODS. Naše spolupráce by postrádala smysl, kdyby byla vedena pouze jednosměrně. MK jsou přesvědčeni, a vyjádřili to i v usnesení ze svého loňského kongresu, že nejlepší možností, jak zajistit oboustrannou výhodnost i symbolickou rovinu, je uzavření smlouvy o dlouhodobé spolupráci ODS a MK. Její součástí by kromě již výše zmíněných ustanovení byla ze strany ODS jasná deklarace, že považuje MK za jediný mládežnický subjekt reprezentující autentický konzervativně-liberální program v podmínkách ČR. MK by naopak vyslali podobný signál směrem k ODS. To by přece jen reflektovalo faktický stav. Svoje vystoupení zakončím jedním osobním postřehem z nedávných dnů. Právě v tomto týdnu jsem se zúčastnil konference pobaltských středopravicových stran, pořádané Mezinárodním republikánským institutem v lotyšské Rize. Moje pocity z tohoto semináře byly velmi smíšené. Na jedné straně jsem jako Čech a příznivec konzervativní pravice cítil hrdost na to, jak hluboké uznání má v tomto koutu Evropy česká pravicová politika, a zejména ODS a její úspěšné vládní angažmá v 90. letech. Na straně druhé jsem však tiše záviděl Lotyšsku a Estonsku jejich středopravicové a téměř revolučně reformní vlády. Byla to opravdu zajímavá situ-

18


ace. A byla to především výzva. Výzva k tomu, aby česká pravicová politika konečně dostála své pověsti. Výzva k tomu, abychom se zbavili socialistické vlády. Výzva k tomu uchopit příležitost, abychom se už dále nemuseli se závistí dívat na některé naše úspěšnější východní partnery. Jsem přesvědčen, že úzká spolupráce ODS a MK může být jedním z důležitých kroků k naplnění této výzvy.

PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDŮ PARLAMENTNÍCH KLUBŮ

19

PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDŮ PARLAMENTNÍCH KLUBŮ Jan Zahradil 1. místopředseda ODS

Téměř před rokem jsme se sešli ve Františkových lázních. V sále byla tehdy pořádně cítit nervozita, napětí, nejistota a pocit obrovské zodpovědnosti, zodpovědnosti za další osud liberálně-konzervativní pravice v naší zemi, které je ODS nejsilnějším a vlastně jediným představitelem. Dnes nic takového necítím a pokud něco, pak spíše jistotu, sílu, sebevědomí. Jsem přesvědčen, že po roce lze říci toto: ODS – tj. my všichni – to zvládla. Spíš bych mohl říci – zatím zvládla, ale přece. Převedli jsme naši stranu z doby klausovské do doby postklausovské beze ztrát, bez vnitřních bojů, bez propadu preferencí. Dá se to říci také jinak: ODS svou politickou maturitu definitivně složila, dospěla, dozrála. Minulý rok přinesl závažné změny na domácí politické scéně a předpokládám, že změny trvalé. Pročistilo se politické hřiště, změnil se politický styl, politika slavila definitivní vítězství nad nepolitikou. Především: Ona neformální, zdánlivě neexistující, jinak ovšem velmi reálná politická síla, onen konglomerát části politických, ekonomických a mediálních elit, který tady měl neúměrný vliv zejména v 2. polovině minulé dekády, definitivně přišel o svoji baštu a mocenské centrum – Pražský hrad – a podle mého názoru už ji těžko někdy v budoucnu dobude zpět. Spíše se bude postupně rozplývat a ztrácet. Jistě, i v budoucnu určitě zažijeme opakované snahy vládnout či spíše ovládat situaci pomocí petic, podpisových akcí a mediálních happeningů ve snaze vyhnout se regulérní politické soutěži. Ale takové snahy už podle mě nemají šanci, resp. mají šanci čím dál tím menší. To je dobrá zpráva. Za druhé: S tím souvisí i postupný odchod všech politických klonů a odnoží zmíněného mocenského uskupení ze scény. Ukazuje se, že místo je tu pouze pro strany společensky zakotvené a programově definované, ne pro nepřirozené politické novotvary, vzniklé pro jednorázové použití – ať už si říkají jakkoliv. Ukazuje se, že česká politická scéna je schopna pojmout a „uživit“ jen omezené množství politických subjektů. Kdyby dnes byly volby, v Parlamentu bychom našli kromě nás už pouze tři strany, z toho jednu – bohužel – antisystémovou, antidemokratickou a tedy nepoužitelnou pro jakákoliv jednání. To je realita, s níž musíme počítat a vycházet z ní při všech úvahách o budoucích politických konstelacích.

20


Dále: Ukazuje se, že vedle skutečných politických stran začíná na naší politické scéně být místo pouze pro skutečné politiky. Beznadějně ztrácejí, propadají se a odcházejí (nebo jsou odcházeni) ti, jejichž postavení nebylo založeno na skutečném výkonu a schopnostech, ale kteří byli pouze uměle živeným mediálním výrobkem, zejména pokud jsou nyní vystaveni nemilosrdné vládní zodpovědnosti. Loni v létě jsme o mnohých z těchto lidí četli a slýchali, že jsou novou nadějí české politiky a patřila jim budoucnost. Dnes je i jejich včerejší pochlebovači již odepsali nebo začínají odepisovat. Konečně: Skutky, páchané touto vládou, už vedly k vystřízlivění – troufl bych si říci velkého – množství voličů z předvolebního a možná i povolebního opojení. Nemá tady význam hovořit o jednotlivých příkladech, ale snad každý dnes už vidí, jak diametrálně se liší předvolební sliby této vlády od povolební reality. Tak masivně, jako to udělala zejména ČSSD, lze vlastní voliče obelhat a podvést jen jednou. Je to sice nefér, ale ozdravné. Věřím, že i ti, co inklinují ve svých volebních preferencích spíše doleva, se poučili a že příště budou se svým volebním hlasem nakládat daleko zodpovědněji a realističtěji. Těmito parametry je charakterizována situace, v níž se pohybujeme a v níž se potácí roztříštěná, vnitřně nesourodá vládní koalice. Její slabost je paradoxně její největší silou. V klíčových hlasováních totiž nakonec zatím vždy zvítězily ryzí existenční obavy některých lidí, strach ze ztráty vlivu, moci, z umenšení porce politického koláče. Navíc prostředky, kterými je stojednička opakovaně stmelována do houfu, jsou velmi nevybíravé a na naší politické scéně skutečně nemají obdoby. Musíme proto počítat s pracovní hypotézou, že tato situace se nezmění až do řádných voleb v roce 2006. Musíme ale počítat i s eventualitou, že odstředivé síly uvnitř vládní koalice ji rozloží a způsobí její pád ještě dříve. Na obě tyto varianty musíme být připraveni. Signálním rokem v tomto směru je rok 2004, během něhož nás čeká série volebních klání. Především v polovině roku proběhnou historicky první volby do Evropského parlamentu. Tyto volby ani nepřeceňujme ani nepodceňujme. I v případě velmi dobrého volebního výsledku bude mít ODS v EP o něco málo více, než 1% europoslanců. To není mnoho a klade to na naše zástupce velké nároky. Naše skupina v EP musí být soudržná, jednotná, viditelná, aktivní. Budeme spolupracovat s našimi přáteli a partnery, nikdy se však nesmíme stát pasivním přívěskem nějakého – kteréhokoliv – nadnárodního politického uskupení, někým, kdo je pouze do počtu. Musíme vyslat do EP – jak se říká – celostní politické osobnosti, činné v nejrůznějších patrech politického života. Každá z nich musí umět pojmout evropskou problematiku v její komplexnosti, nehrát si na regionálního lobbyistu či reprezentanta nějaké specifické zájmové skupiny. Jsem pře-


21

svědčen, že umíme postavit kvalitní a přesvědčivou kandidátní listinu, nabídka z regionů o tom svědčí. Jsem přesvědčen, že se nám nemůže stát to, co např. ČSSD, která nejen že si do čela své kandidátky postavila takového „experta“, jehož jméno sice nikdo nezná, ale který včera během svého prvního mediálního vystoupení stačil urazit hned 2 evropské země způsobem, hraničícím s diplomatickým faux pas. Nemylme se, volby do EP jsou výsostně vnitropolitickou, ne nějakou vzdálenou a odtažitou zahraničně-politickou záležitostí. Také v nich rozhodně nepůjde o abstraktní debatu o tzv. ústavní smlouvě EU. Pokud tato bude vůbec sjednána, bude na ni dost času během následujících dvou let, kdy se bude v evropských zemích rozhodovat o jejím přijetí či odmítnutí – v ČR, jak věříme, formou dalšího referenda. V tomto ohledu nemáme kam spěchat. Určitě nedopustíme, aby se pravidla našeho členství, o nichž občané ČR, zejména voliči ODS, hlasovali kladně v referendu, měnila ještě před naším vstupem nebo jen krátce po něm. Na to bude dost času, až se alespoň trochu s EU sžijeme. Teď jde o to, aby naši zemi nezastupovali v EP představitelé těch stran, které přivedly ČR na pokraj současné finanční krize, které se podílely na sjednání nejméně výhodných podmínek pro vstup ze všech kandidátských zemí a které se navíc na probíhající IGC chystají naše postavení dokonce ještě zhoršit. Náš vzkaz voličům je zřetelný: budeme v EU a v EP pracovat ve prospěch České republiky a jejích národních zájmů, ne ve prospěch nějakého jiného státu či nadnárodní instituce. Budeme tam pracovat v zájmů občanů této země a když říkám občanů, myslím tím skutečně deset milionů lidí, kteří zde žijí a jejichž každodenní život bude ovlivněn evropskou integrací. Nemyslím tím úzkou vrstvu maximálně několika desítek tisíc politiků, byrokratů, lobbyistů, poradců, analytiků a dalších, kteří se všichni pokoušejí si evropský integrační proces monopolizovat a de facto zprivatizovat. Musíme proto umět odhalit veřejnosti i tak skandální fenomény těchto voleb, jako je kandidátní listina, sestavovaná pod nálepkou politického subjektu jednou lobbyistickou firmou a jejími klienty, která se zřejmě domnívá, že se jí bude byznys z EP dělat ještě pohodlněji. V Praze tomuto uskupení pracovně říkáme Evropští developeři Josefa a Jana. O důležitosti krajských voleb snad nikdo z nás nepochybuje, naším minimálním cílem musí být udržení stávajících pozic. Že se vláda bude snažit naše hejtmany vyhladovět, že se bude snažit přehodit problémová odvětví na jejich bedra a zbavit se své zodpovědnosti, je dnes zřetelně vidět. To nepřipustíme. Čeká nás náročný rok. Věřím, že na jeho konci budeme stát vítězně s těmi nejlepšími předpoklady k dovršení tohoto vítězství v parlamentních volbách a obnovit vládu demokratické, liberálně-konzervativní pravice v této zemi. Nadcházejícího času využijme smysluplně. Například stínová vláda začala dobře a slibně, dokonce tak dobře, že některé její koncepční materiály z poslední doby pochválili i novináři. Neuvěřitelné! Je třeba v tom pokračovat. Zkusme také něco udělat s naší dlouholetou velkou výzvou – zabránit dalšímu neúčelnému drobení politic-

22


ké scény na pravé straně politického spektra. Obrazně řečeno – nechť je napravo od nás už jenom zeď a nalevo od nás už jenom KDU-ČSL. Je dobře, že jsme si letos mohli dovolit tak trochu luxus nevolebního kongresu, abychom si vzájemně vyměnili názory, obohatili se a posílili. Ať vám lázeňský vzduch svědčí.

Miroslava Němcová místopředsedkyně ODS

Uplynul rok od našeho setkání ve Františkových lázních. Vzpomínám si na potlesk delegátů minulého kongresu ODS, s nímž vyjádřili podporu Václavu Klausovi v kandidatuře na nejvyšší ústavní post v naší zemi. Zvolení Václava Klause prezidentem je jedním z historických mezníků našeho státu a stejně tak je úspěchem ODS. ODS by nebyla v takové kondici, v jaké je, to si jistě můžeme říci zcela otevřeně. Je naší dobrou vizitkou, že jsme nedopustili, aby se prezidentské volby staly vnitrostranickým střetem, který by naši pozici oslabil. Jaká je tedy naše pozice? Využíváme dostatečně všech příležitostí k tomu abychom ji posilovali? Nejprve je nutno říci pár poznámek k prostoru, který jako opoziční strana máme. Po šestileté vládě zejména socialistů v této zemi je třeba říci: ● Byl zastaven liberalizační proces. Vláda vytváří ostrov Utopie, který se dávno vymknul jakékoliv ekonomické kontrole. ● Posilováním role státu ochabuje lidská aktivita, víra ve vlastní síly, odvaha pouštět se do neznámého. ● Socialisté zaplevelili právní prostředí neprostupnou džunglí zákonů. Nebezpečně bují policejní a bezpečnostní aparát. ● Naše justice nefunguje. Zmatenost právního prostředí v kombinaci s přirozenou zbabělostí socialistů čelit silným tématům současnosti vede k nárůstu preferencí komunistů. Je naprosto zřejmé, že to je nejhanebnější výsledek vlády socialistů v naší zemi. ● Socialisté vládnou díky volebnímu podvodu. Slibovali tolik, na kolik by jim nestačil ani rozpočet Spojených států. To, že své sliby v žádném případě nemohou splnit, ukazuje nárůst zadluženosti, zvyšování nezaměstnanosti, situace v rezortu zdravotnictví, vztah ke krajům a mohla bych pokračovat. Vláda ztrácí důvěru občanů. Aby premiér udržel elementární loajalitu členů své strany, využívá zpravodajských informací. To je skutečnost, která naše obavy o osud této země výrazně posiluje. ● Zklamáním, ale ne překvapením, je působení koaličních partnerů v současné socialistické vládě. Jejich bojovná vystoupení navenek jsou provázena bezvýhradnou poslušností vůči Špidlově kabinetu. Kéž by někteří z dnešních věr-


23

ných byli takovými džentlmeny vůči Klausovým koaličním vládám. Je překvapivé, s jakou lehkostí přijímají koaliční partneři nejen schodky státního rozpočtu, ale také například socialistické špiclování. Toto je dílčí, ale pravdivá zpráva o stavu naší země. Při vědomí těchto souvislostí je na místě se ptát, jak si počíná ODS. Jsme v parlamentní opozici. Je to velmi těžké období pro naše poslance i senátory a já jim za jejich práci chci poděkovat. Domnívám se, že důsledně používáme všechny nástroje, které nám opoziční politika nabízí. Vyhledáváme a formulujeme nejbolestivější témata a žádáme na ně odpovědi. Byli jsme to my, kdo na parlamentní půdu přenesl debatu o stavu naší justice či o krizi českého zdravotnictví. Jako jediná strana jsme si vyžádali rozpravu ke stanovisku Špidlovy vlády k projednávané Evropské ústavě. Dovolte mi krátkou poznámku. Před nedávnem, když jsme iniciovali v Poslanecké sněmovně debatu o situaci ve zdravotnictví si vzal slovo ministr kultury Dostál a řekl: „Paní místopředsedkyně Němcová je známá hledačka témat. Všimněte si, že většina mimořádných schůzí vznikne na základě jejího zlatokopectví.“ Přestože se mě snažil dalšími slovy urazit, ráda bych Vás ujistila, že se mu to nepodařilo. Naopak. Protože se mi nežije v opozici dobře, když vidím, jak je tato země rabována, ráda se smířím s razítkem zlatokopa. Budu i nadále bolavá témata pojmenovávat. Budu s nimi vládu i pana ministra seznamovat, protože oni je nechtějí vidět a tváří se, že neexistují. ODS bude chtít odpovědi, protože na ně čekají lidé této země. Povinností tohoto kongresu není pouze ohlédnutí se či popis současnosti. Je nezbytně nutné hovořit o tom, o co budeme usilovat v nejbližší i vzdálenější budoucnosti. Uspějeme pouze tehdy, budeme-li držet ruku na tepu naší společnosti. Budeme-li ze všech signálů, kterých se nám denně dostává, umět zřetelně vyčíst touhu našich občanů, budeme-li umět jasně říci, na co v současné době Česká republika má, aby život občanům usnadnila, a na co prostě nemá. Jsem si jista, že občané od nás takové pochopení očekávají a budou-li naše odpovědi poctivé, přijmou je, i když nebudou stoprocentně odpovídat tomu, co by si v konkrétní okamžik přáli. Několik let žijeme v politickém patu. Poměrný volební systém v nevyzrálé politické situaci neumožňuje vznik silné, zodpovědné vlády. Po každých volbách nastává nekonečné koaliční vyjednávání, jehož výsledkem je to, že každá z vládních stran dramaticky ustupuje od svého programu, který ve volbách občanům nabídla. Léta o tomto problému víme, ale nebyla zde politická síla volební systém změnit. Politická vůle tu však byla. V době opoziční smlouvy jsme se o změnu volebního zákona pokusili, avšak neuspěli jsme. Jsem si jista, že každý zodpovědný politik, který má více rád svou zemi než svůj profit, to ví. Budu neochvějně doufat, že časem k potřebné změně dojde. Vyzývám však k tomu, aby to byla ODS, kdo opětovně osloví politické partnery a bude s nimi hledat cestu, jak tohoto cíle dosáhnout.

24


Mluvím-li o volbách do Poslanecké sněmovny a o důvěře občanů v instituce naší země, musím mluvit i o Senátu. Poslední doplňující volby jsou výzvou k tomu, abychom se zamysleli, jak tuto komoru změnit. Je to kousnutí do kyselého jablka, ale nic jiného nám nezbývá. Jinak nám občané neuvěří, že rozumíme signálům, které nám již od vzniku Senátu vysílají. Ráda bych připomněla důležitou věc. Od května příštího roku, tedy od našeho vstupu do Evropské unie se „institucionální zatížení“ našich občanů zvýší. K jedné vládě české přibude vláda evropská, je jedno, že se jí zatím říká Komise. K českému prezidentovi možná přibude evropský prezident. Ke dvěma komorám českého Parlamentu přibude Parlament evropský. Budeme mít tedy tříkomorový Parlament. Poslanecká sněmovna od parlamentních voleb v roce 2002, tj. zhruba za 500 kalendářních dnů, obdržela k projednání 534 zákonů a zpráv. Tedy každý den více než jeden. Evropská unie jenom za deset let vydala 919 směrnic a téměř 30 tisíc nařízení. Řekněme si pár dalších údajů. Česká ministerstva zaměstnávají rozsáhlý úřednický štáb. Evropská komise potřebuje pro svou činnost 20 000 úředníků. Nyní. Kolik jich bude mít po přistoupení deseti kandidátských zemí, nechám na Vašem odhadu. Jsem si jista, že to nebude méně než 30 000. Náš Parlament má 281 členů, další normy, kterými bude svazovat a komplikovat život našich občanů bude schvalovat 732 evropských poslanců. Chod všech těchto institucí něco stojí. A peníze, jak známo, nepadají z nebe, ale v čím dál náročnějším světě se stále obtížněji vydělávají. Výzva ke střídmosti je legitimním požadavkem občanů, na který politická scéna musí zareagovat. Proto musíme začít u sebe, proto nás čeká možná komplikovaná debata i uvnitř ODS. Co mi dále leží na srdci. Souvisí to s tím, co jsem již z části řekla, když jsem mluvila o Senátu. Zabránit vzniku dvoukomorového Parlamentu se nám nepodařilo. Neuspěli jsme, přestože jsem si jista, že s námi občané náš názor sdíleli. Stejnou situaci jsme prožívali v době, kdy se republika dělila na kraje. Jsem si jista, že občané s námi sdílejí i názor na zadlužování naší budoucnosti. Měli jsme pravdu. Naše země nepotřebovala Senát, nepotřebovala kraje, zadlužování je pro ni smrtelným polibkem. Ale nedokázali jsme toto souznění s občany proměnit ve volební vítězství. Také další naše recepty na to, kudy by Česká republika měla jít, jsou správné. Ať se jedná o důchodovou reformu, armádní reformu, vztah k životnímu prostředí, zdravotnictví, školství, justici a ostatní oblasti našeho života. Pod nánosem frází však naše sdělení zanikají. Naše uši si zvykly na spojení jako policejní stát, zadlužování země, nevymahatelnost práva, nutnost reformy zdravotnictví a školství, podvazování soukromého sektoru, omezování osobních svobod, tolerance ke korupci. Nalezneme jiný slovník, který naše spoluobčany upoutá? Musíme. Za sebe bych jim ráda sdělila toto. ● Pravicová ODS není dravcem, který nemá sociální cítění. Není však stranou, která si pod nálepkou sociálního cítění a podobně hezky znějících frází kupuje současnou generaci, aby hodila přes palubu generace budoucí. Zastáváme


25

ve vztahu k Vám, k občanům, stejný princip jako doma ve svých rodinách. Chceme rozumně hospodařit, abychom mohli zajistit českým občanům solidní budoucnost. Chceme, aby se vyplatilo pracovat, chceme, aby větší část výdělků zůstávala ve vašich kapsách. ● Víme dobře, že svět kolem nás se všemi možnostmi, ale i riziky, nebude jednodušší. Bude náročný a stejně jako v minulosti ani v budoucnosti v něm nebudou mít všichni stejnou startovací pozici. Těm, kteří to potřebují, poskytneme účinnou pomoc. Stejnou pozornost však budeme věnovat těm, kteří pomoc státu nepotřebují. Kteří „pouze“ pracují, vydělávají peníze a platí daně. Ti, kteří se mohou spolehnout na vlastní síly, nechť tak bez obav činí. Je jedno, zda jsou podnikateli, či zaměstnanci. Nechceme, aby jedni získali pocit, že žijí na úkor druhých. ● Víme, že v prostoru rozšiřující se EU mají více šancí vzdělaní lidé a kvalifikovaní řemeslníci. Tak jako většina lidí pochopila, že je pro ně výhodné s pomocí státu spořit na budoucí bydlení, chceme vám nabídnout podobný princip při spoření na budoucí vzdělání. ● Velmi dobře vnímáme kritickou situaci ve zdravotnictví. Medicína je na takové úrovni, že je schopna utratit jakýkoli rozpočet. Léčebná péče není zadarmo a nikdy nebyla. Pouze jde o to, že soukromé peníze si každý z nás umí lépe ohlídat. Je nezbytné, abyste méně platili do balíku peněz společných a přerozdělovaných a více vám zůstalo na individuální volbu. ● V EU budeme hájit to samé, co doma. Nemáme za hranicemi kamarády, kteří by nám byli bližší než naši spoluobčané. Vytvářením internacionál socialistických, lidoveckých či jiných nebudeme posilovat své stranické zájmy a svá individuální postavení výměnou za povinnosti, které nás váží k naší zemi. Platí pro nás to, co řekla před lety Margaret Thatcherová: „hodlám velmi striktně posuzovat, co jsou naše národní zájmy a budu je velmi rezolutně hájit.“ Bohužel, takového premiéra naše země nemá. Vladimír Špidla se utápí ve snech o evropské federaci a hájení našich zájmů si plete s nacionalismem. A s ním bohužel i mnohá média. Říkáme jaké máme priority. Ve volbách Vás vyzveme, abyste se k nám připojili. Nadchází čas velkých změn. Budeme potřebovat oporu, ale také chceme oporou být. To je vzkaz XIV. kongresu ODS občanům České republiky, to je cesta, která je před námi.

Petr Nečas místopředseda ODS

Jsem rád, že dnešní kongres Občanské demokratické strany vytvořil prostor pro rozsáhlou a hlubokou politickou diskusi a politickou reflexi. Vždyť naše poslední kongresy byly buď volební (1999 Liberec, 2001 Ostrava, 2002 Františkovy Lázně),

26


nebo byly startem volební kampaně (2000 Plzeň). Nebudeme tedy zatíženi časově volebními procedurami a, jak možná trochu naivně doufám, ani taktickými ohledy na svá případná zvolení či znovuzvolení, a můžeme tedy hovořit velmi otevřeně. Žijeme v podivné době. V době, kdy je dvaapůlnásobný nárůst veřejného dluhu během čtyř let označován za reformu veřejných financí. V době, kdy je nárůst daňového zatížení vydáván za významný ozdravný impuls naší ekonomice. V době, kdy je vláda provádějící největší zdražení za poslední desetiletí považována za sociální. Žijeme také v době, kdy člověk slibující před volbami všechno a všem a hlavně vyšší dávky každému a snazší život pro kohokoliv, po volbách vykřikoval „musíme reformovat, nebo nebude na důchody“, je v lepším případě označován za docela roztomilého popletu a v horším případě dokonce za poctivce, který chce vyčistit Augiášův chlév. Místo, aby byl označen po pravdě a právem za lháře a podvodníka. Česká republika se za posledních pět let propadla v žebříčku indexu vnímání korupce Transparency International z úrovně Řecka či Itálie na úroveň Kolumbie, Srí Lanky či Ghany. Česká vláda vypisuje neprůhlednou zakázku na nadzvukové letouny. Český premiér svým osobním zásahem mění podmínky privatizace hnědouhelných společností, aby nahrály konkrétní firmě. Vládní strany postupně ovládají všechny mediální rady. Vládní činitelé dosazují své kamarádíčky a spojence do čela každé společnosti se státní účastí, kde to jen jde. Přesto je tato vláda vydávána za antiklientelistickou a její předseda dokonce za antikorupčního. Žijeme v podivné době. Volební lež spočívající v cynickém a chladnokrevném dávání nesplnitelných slibů, především v sociální oblasti, je dnes každému soudnému člověku zjevná. Je jedním z našich zásadních politických úkolů nedopustit, aby se ujala nová – povolební lež. Legenda o sociálně citlivé, reformní, antiklientelistické a proevropské vládě. O sociálnosti a reformnosti socialistické vlády jsme již mluvili. Její klientelistický a nikoliv nepravděpodobně i korupční charakter musíme demaskovat. A antievropanství spočívající v podstatě v tupém kopírování francouzsko-německých postojů musíme takto jasně označit. Nebude to úkol lehký. Máme v této záležitosti proti sobě významnou část mediálního establishmentu. Vždyť jen díky všem těm Českým televizím, Právům, Lidovým novinám a Mladým frontám byl Vladimíru Špidlovi umožněn ten úžasný trik tvářit se před volbami a po volbách jakoby nikdy, ani na okamžik, ani na jedinou sekundu neseděl v Zemanově vládě, nebyl ve skutečnosti druhým mužem této vlády i druhým mužem své strany. Jakoby právě z jeho neschopnosti na postu ministra práce a sociálních věcí neplynula vysoká nezaměstnanost, nereformovaný a tudíž deficitní důchodový systém a především razantní nárůst indexovaných mandatorních výdajů, které jsou, světe div se i podle této vlády, hlavním důvodem nárůstu deficitu veřejných financí.


27

Demaskovat antireformní, klientelistický a korupční prostředí prohlubující charakter této vlády zkrátka musíme i navzdory aktivistické provládní servilitě části médií v této oblasti. Není totiž vyloučeno, že podobný scénář se připravuje znovu. Přepřáhnutí před volbami a tváření se Stanislava Grosse či Bohuslava Sobotky, že se stávající či dokonce Zemanovou vládou nikdy, ale opravdu nikdy neměli nic společného! Opakování tohoto triku občanští demokraté nechtějí a nesmí připustit. Musíme korunní prince socialistů až po krk namočit do kalu spoluodpovědnosti za tuto vládu. Musíme jasně říci, že pan Sobotka nic nereformuje, ale dělá pouze politiku ve prospěch velkých bank, s jednou z nichž je ostatně úzce spjat. Musíme jasně osvětlit, že v této zemi je policie nejzkorumpovanější složkou státu a že důvěra v ni klesla nejvíce ze všech státních institucí, že v této zemi je dokonce možné, aby vás zavraždili, ale jste-li starý a chudý a tedy pro někoho bezvýznamný, označí dokonce vaši vraždu za sebevraždu a policie ji vůbec nevyšetřuje. Přesto má pan Gross dostatek času, aby tu jednou strkal nos do privatizace Českého Telecomu, tu podruhé do privatizace hnědouhelných dolů, tu se staral o to, kdo bude šéfovat českým produktovodům či Českým aeroliniím. Měl-li Miloš Zeman svého Miroslava Šloufa, má Vladimír Špidla svého Stanislava Grosse. Nesmíme podceňovat také obrovskou názorovou pružnost špiček sociální demokracie. Pružnost, která jim umožňuje napřed všechno všem slibovat a o pár měsíců později nikomu nejen nic nedat, ale dokonce jim ještě něco sebrat. Zvláště v tomto umění vyniká hlava sociální demokracie Vladimír Špidla. Ten není oním levicovým idealistickým snílkem jospinovského starosocialistického ražení. Tato ideologie je mu ve skutečnosti cizí, jako jakákoliv názorově ukotvená ideologie. To mu umožňuje ty neuvěřitelné obraty v sociálně-ekonomické oblasti o 180° během několika měsíců. Jedinou ideologií, kterou zastává, je ideologie moci, její čistý extrakt. Podobně jako Stanislav Gross i Vladimír Špidla ctí oba několik základních pravidel této ideologie. Dělej pouze to, co tě moci přiblíží či u ní udrží či posílí. Pokud jsou názory na obtíž tomuto principu, odhoď je, nebo je změň. Uspokoj nějakou zájmovou skupinu, aby ti poskytla mediálně-ekonomické zázemí. Toto je skutečná ideologie českých socialistů. Debata o třetí cestě či levicovém softsocialismu je pouze zástupná. Mají-li komunisté jako svou ideologii marxismus-leninismus, mají čeští socialisté svůj špidlismus-grossismus. Mimochodem, je podobně jako marxismus-leninismus postaven na třech zdrojích a pilířích: Na Zemanově politické ekonomii deficitního financování, na Šloufově velmi velmi materialistické filozofii a na Škromachově neutopickém socialismu. Socialistická vláda však není tvořena pouze sociální demokracií. Velmi pozorně musíme sledovat i vývoj uvnitř dalších vládních stran. U lidovců došlo nedávno k personální změně.

28


Chci prohlásit, pro někoho možná překvapivě, že vítězství Miroslava Kalouska není naším vítězstvím a neměli bychom propadat iluzi. Neposunuje lidovce blíže Občanské demokratické straně, protože ti se pevně identifikují se současnou vládní koalicí i s tím co dělá či nedělá. Neposunuje nás blíže ani případné povolební spolupráci, protože jak Cyril Svoboda, tak Miroslav Kalousek mají geneticky zakódován archetyp lidoveckého chování – jít s tím, kdo více nabídne, být s tím, kdo dá kousnout větší sousto mocenského koláče, spolupracovat s tím, kdo umožní uspokojit zájmy většího počtu bratří a sester. Mezi řádky zprávy o zvolení nového lidoveckého předsedy lze navíc číst, že lidovci dospěli k názoru, že se koaliční loajalita nevyplácí, že je třeba se více vymezovat vůči nejsilnější koaliční straně a vrátit se tak k luxovskému dědictví „opozice v koalici“. A to pro případnou budoucí koaliční spolupráci občanských demokratů a lidovců nevěstí nic dobrého. Přesto zůstávají lidovci našim programovým východiskům méně vzdáleni, než socialisté, a jsou také naším nejčastějším partnerem v krajských koalicích. Platí-li pravidlo, abychom se v politických úvahách o budoucnosti zabývali jen těmi kdo byli, jsou a budou tedy socialisty a lidovci a neztráceli čas teoretizováním o těch, kteří nebyli, momentálně jsou a nebudou, přesto bychom měli vzít opakovaně v úvahu, že Unie svobody je stále náš partner ve většině krajů a že každý její jednotlivý poslanec může rozhodnout o existenci či neexistenci této vlády. Ke sněmovním volbám nás může čekat dlouhá, trnitá a nepohodlná cesta, ať již budou v termínu řádném či předčasném. Ne vždy všechno, co vláda udělá, se jí nepodaří. Ne vždy se to, co udělá, setká s negativní reakcí veřejnosti. Ne vždy se všechno, co uděláme my, nám také podaří. Volební vítězství nám nespadne zadarmo do klína. I na podzim 1999 měla sociální demokracie dramatický propad preferencí, aby o dva a půl roku později volby vyhrála! Nestačí pouze stát a čekat. Ne vždy budou naše preference růst. Ne vždy budou větší než 30%. Volební vítězství si nelze vysedět! Lze si ho pouze odpracovat! Občanští demokraté se vůči stávající socialistické vládě jasně vymezili. Nic jí nedávají zadarmo. Nestačí však pouze poštěkávat a kritizovat. Musíme se stát zřetelnou alternativou a lidé s námi musí spojovat své naděje. Nesmíme se bát konkrétnějších receptů a konceptů. Nesouhlasím s těmi, kteří nechtějí, abychom zveřejňovali konkrétnější a detailnější koncepty, protože pak nás prý nebude za co chytit a kritizovat. Naopak, nebojme se předkládat své propracované scénáře a koncepty. Ať si je kritizují, ať jim nadávají, ať je dokonce zesměšňují. V tomto případě opravdu platí: „I negativní publicita je publicita“. Hlavně naše návrhy nesmí vzbuzovat lhostejnost. Proto musí stínová vláda pokračovat v předkládání jednotlivých resortních koncepcí. Nikdy žádná politická strana, a tím spíše ta opoziční bez aparátu ministerstev, nepředkládala v naší polistopadové historii tak kvalitní texty. Proto musíme i za pomoci koncepcí stínové vlády jasně vymezit: zde stojíme my a zde stojí oni.


29

Mimochodem, mnozí dnes volají po tom, abychom byli méně kritičtí a více tzv. státotvorní. Jsou to však většinou ti samí, kteří nás zuřivě kritizovali za opoziční smlouvu, tedy za jasné gesto státotvornosti. Občanští demokraté, konec konců, až do loňských voleb po léta platili krvavou cenu za svou státotvornost! A proto říkáme férově, nahlas a jasně: My se nehodláme ustátotvornit k bezvýraznosti. A už vůbec se nehodláme ustátotvornit k bezvýznamnosti. Na druhou stranu však také musí zaznít zřetelně. Vyvarujme se toho, abychom náš tvrdý střet se socialistickou vládou brali jako souboj dobra se zlem. Nevedeme fatální a smrtelný souboj modré pravdy a lásky s růžovo-černo-zelenou lží a nenávistí. Tento politický styl sem vnášeli a vnášejí jiní. A občanští demokraté se jejich, pro naši zemi zkázonosných, praktik chytat nehodlají a nebudou. Přesto přese všechno, co tu zaznělo před chvílí, je Občanská demokratická strana ochotna zúčastnit se dialogu nad některými zásadními problémy naší země a je schopna se povznést nad svůj úzce stranický pohled. Byli jsme, jsme a budeme připraveni jednat ve prospěch České republiky. Jsme si plně vědomi toho, že zde existuje celá řada zásadních a dlouhodobých otázek přesahujících pouhé jedno volební období. Je to například problematika důchodové reformy, reformy armády či hledání společné národní pozice při definování budoucnosti naší země v Evropské unii. Některé nabídky již zazněly. Ze strany vlády byl projeven zájem diskutovat s námi důchodovou reformu. My si však musíme položit otázku. Jde vládě skutečně o nalezení širší politické shody a nebo jen potřebuje vyplnit případný výpadek několika koaličních hlasů či přenést alibisticky díl odpovědnosti i na opozici? V případě prvním jsme připraveni jednat, v případě druhém to vypadá spíše na zdvořilostní schůzku. Nemá-li se jednat o pouhé zdvořilostní setkání, musí Vladimír Špidla jasně prohlásit, že vládní koncepce fiktivních příspěvků na fiktivních důchodových účtech je pořád zachováním průběžného důchodového systému, kdy se každý rok vyplatí, co se vybere, a že se jedná fakticky jen o změnu metodiky výpočtu výše starobní penze. Musí také veřejně přiznat, že tato změna metodiky povede k tomu, že si dvě třetiny budoucích důchodců pohorší proti stávajícímu systému a budou dostávat z průběžného systému nižší penze. A nebo budou muset pracovat déle, a to až do 65 či výše let. Občanská demokratická strana vždy férově říkala, že pro stabilizaci průběžného důchodového systému je nutné zvedat věkovou hranici odchodu do důchodu, nechce to však dělat tajně. Musíme však zabránit tomu, aby Vladimír Špidla skrytě zvednul hranici odchodu do penze, kterou pocítí lidé až za více než 20 let, kdy to bude panu Špidlovi jedno. Krýt další Špidlovu lež nechceme a nebudeme a už vůbec za ni nehodláme přebírat odpovědnost! Musíme také vždy pozorně sledovat, čí zájmy vláda vlastně sleduje. Zda to jsou zájmy občanů a daňových poplatníků, nebo zájmy silných kapi-

30


tálových a lobbyistických skupin. Zda se ani náhodou nestaneme součástí vládní hry na patrony a klienty, i když se vláda tváří, že hraje hru na četníky a zloděje! Budiž nám varováním, že Unie svobody je na nule i proto, že její politika nevyrůstá z autentických programových cílů, ale že její politické postoje, taktika a strategie je častěji více formována silnými kapitálovými a lobbyistickými skupinami, než legitimním vedením strany a členskou základnou. Zkrátka Bakalové, Kavánkové a Dobrovští mají větší vliv než Marešové, Němcové a Künhlové. A společně vedou Unii svobody do hrobu. Tato vláda se intenzivně podílí na vzniku politicko-ekonomických kartelů. I Občanskou demokratickou stranu nemilující a jí nefandící komentátoři píší o ministerstvu financí jako o firemní filiálce ČSOB. Privatizaci Telecomu a Eurotelu řídí mocný lobbista, jehož manželka je pro jistotu náměstkyní ministra informatiky. A ministr vnitra, tento Špidlův Šlouf, zkouší řídit kdejakou privatizaci či kšeft. Naše strana nežije ve vzduchoprázdnu. Proto si tento problém hlasitě pojmenujme. V České republice jsou momentálně tři silné kapitálové skupiny se silným mediálním vlivem a nejvíce silným propojením se světem politiky. Je to skupina ČSOB, Patria Finance a jejich vlastníka, belgické banky KBC. Je to investiční skupina Appian Group a je to kapitálová skupina PPF. Nejsme naivkové ani prosťáčci, abychom nevěděli, že podobné věci se dějí, že mají svou zákonitost, že jim v mnoha ohledech nelze zabránit a že samy o sobě ještě neznamenají nic nezákonného či špatného. Je však jasné, že tyto skupiny chtějí do svých pavučin vedle vládní koalice uchytit i nás. Měli bychom o těchto věcech hovořit docela otevřeně a nenechat je ve skrytu. Je to realita a takto bychom k ní měli přistupovat. Přesto platí, že by si je Občanská demokratická strana a její jednotliví představitelé měli držet od těla. Jsou zde totiž dvě nebezpečí, dvě rizika, dvě hrozby. První z nich je, že začneme hájit zájmy těchto skupin a ne autentické politické postoje občanských demokratů plynoucí z našich programových kořenů. Centrum politické moci a politického rozhodování, strategie a taktiky se částečně či úplně přesune mimo legitimní a volené orgány naší politické strany do nejasně definovaných struktur různých G-8, sborů poradců či konzultantů, zákulisních schůzek a jednání. Druhým je riziko narušení jednoty naší strany, protože každá z těchto skupin bude chtít mít svou vazbu na některou z vnitřních skupin či struktur ODS. V ODS tak, podobně jako u socialistů, mohou vypuknout vnitřní rozpory plynoucí ze souboje jednotlivých zájmových skupin využívajících některé naše politiky či jejich skupiny jako své „politické žoldnéře“. Jednota naší politické strany je totiž hodnotou samou o sobě. Tato mnohokrát našimi oponenty vysmívaná pluralita dovnitř a jednota navenek je naším obrovským kapitálem a naší nenahraditelnou devizou. Každý, kdo se pohybuje v širší špičce naší politické strany ví, že se již vlastně rozběhl volební kongres, i když ten bude formálně až příští podzim. Měli bychom mít odvahu to říci otevřeně. Každý krok nás aktérů tohoto volebního kongresu by


31

však měl být poměřován prospěchem ODS a ne uplatněním vlastních osobních ambicí. A tak by to měla hodnotit a vidět i členská základna. Být ve vedení nejsilnější opoziční strany a momentálně nejsilnější strany vůbec není snadné a ani to nesmí dovolit ležérní výkon. Pobyt ve vedení však nesmí být tu více, tu méně vydařenou epizodkou v našich životech, která když se nevyvede, tak v klídku odkráčíme jinam. Pobyt ve vedení Občanské demokratické strany také nesmí být prostředkem ke zvýšení sociálního kapitálu a osobní prestiže! Na to nese ODS příliš velkou odpovědnost za tento stát, za naše voliče i za hodnoty, které hájíme. Abych jen lacině nepoučoval a nemoralizoval, nejvíce to platí pro mne, jako pro poraženého kandidáta na předsedu strany. A věřte, že jsem si toho vědom. A věřte či nevěřte, že se tím hodlám i řídit. Příští rok nás čekají troje řádné volby. Číhá zde na nás několik rizik. ● Musíme vzít v úvahu, že evropská tématika není tématem každodenního života. Přesto musíme voličům vnuknout, že když do Evropské unie, tak s ODS. ● U letních i podzimních voleb lze čekat nízkou účast, kdy se volební výsledek může stát mnohdy na náhodě závislou ruletou. ● Kombinace vtisknutí evropské tématiky volbám do Evropského parlamentu a prolínání domácí politiky. Zkušenosti ze zemí Evropské unie ukazují, že voliči se rozhodují na základě domácích, ne evropských témat. ● Vyvažování českého voliče v krajských volbách v případě našeho výrazného úspěchu v evropských volbách. ● I nedávné doplňovací volby do Senátu ukázaly, že jsme stále neprolomili prokletí druhého kola: „Všichni proti ODS“. I když jsme v roce 2002 i letos pokročili. Pro příští rok máme jasné úkoly. Vyhrát troje volby. Být připraveni na řádné i předčasné sněmovní volby. Budovat stranu, zkvalitňovat vzdělanostní a osobnostní potenciál našich členů, především těch na exponovaných místech. Rozšířit členskou základnu a nevzdat boj za větší otevřenost strany. A především zůstat čitelnou a zřetelnou alternativou stávající vlády. Naším hlavním úkolem však není porazit Špidlu, Grosse, Sobotku či Škromacha. Naším hlavním úkolem je porazit sebeuspokojení, netrpělivost a především nejednotu. Pokud to dokážeme, Špidla a spol. odejdou poraženi a my je vykážeme tam kam patří. Do opozice, kde již nebudou škodit této zemi! Ronald Reagan a Margaret Thatcher používali pro popis ekonomické politiky socialistů následující charakteristiku: ● Co se hýbe, je třeba zdanit ● Když se to ještě hýbe, je třeba to zregulovat ● Když se to přestane hýbat, začneme to dotovat ● To je popis ekonomické politiky i naší socialistické vlády ● To je věc, které se musíme postavit ● To je věc, kterou musíme porazit ● A my to dokážeme!

32


Petr Bendl místopředseda ODS

Kongres ODS jako nejvyšší orgán strany zasedá v Luhačovicích již podruhé. To předchozí zasedání proběhlo před více než 11 lety, v době, kdy jsme se potýkali s úskalími, která doprovázejí zrod nového života. Čtrnácté pořadí dnešního kongresu nám dává drahocennou možnost posoudit minulost s určitým odstupem času a zároveň připravovat kroky do budoucnosti. Posun v cestě za našimi ideály, principy a programovými zásadami aktuálně symbolizuje série voleb roku 2004. Jejich výsledky mohou ledacos naznačit. Mohou být důležitým směrníkem pro volby parlamentní. Úspěch volebního roku 2004 je důležitý. Je důležitý pro kandidáty do Evropského parlamentu, krajských zastupitelstev i do Senátu. Je důležitý pro lídry volebních kampaní, ale především je důležitý pro naši zem!!!!! Proto jsem rád, že si její stěžejní význam plně uvědomuje členská základna ODS a její příznivci. To zdůrazňuji jako předpoklad našich volebních úspěchů. Pokud volební kampaně neodpracujeme všichni, nedosáhneme kýžených výsledků. Donekonečna pak můžeme analyzovat důvody našich neúspěchů. Zdá se Vám, že už jste to někdy slyšeli? Jistě, ostatně podobná slova zaznívala již na kongresu v Jihlavě, v devadesátém osmém. Tam se mnohem důrazněji než jindy naléhalo na to, aby se kampani do Poslanecké sněmovny osobně a intenzivně věnovali všichni naši členové. A právě v Jihlavě byla vyslovena věta, že „kvalita politické strany a její výsledky zcela stojí a padají s lidmi.“ Pravdivost této věty jsme si ověřili krátce po jihlavském kongresu, když jsme dokázali naše chabé desetiprocentní preference proměnit na téměř osmadvacetiprocentní. A pravdivost této věty jsme si ověřili podruhé, při loňských parlamentních volbách, které se setkaly s nezájmem voličů a možná i části naší členské základny. Roli favorita jsme nezvládli. Ve svém loňském projevu jsem vám nabízel sám sebe. V souladu s tím jsem si vzal za svůj hlavní politický úkol pro příští rok „odpracování“ volební kampaně do krajských zastupitelstev. Všichni víme, že jde o úkol ne příliš vděčný. Být v pozici člověka odpovědného za volební kampaně znamená být: ● pod pomyslnou lupou všech voličů a občanů, ● pod tlakem novinářů a médií ● a v neposlední řadě i pod tlakem různých zájmů uvnitř ODS. Chtěl bych tady poděkovat všem komunálním a regionálním politikům za jejich práci. Plně si uvědomuji, v jak nepříjemné jsou pozici, když je sociální demokracie systematicky ničí a likviduje a dobře ví proč to dělá, dobře ví, co to znamená mít své lidi ve funkcích a mít zodpovědnost. ODS si musí uvědomit, že 40% podpora občanů nám není dána jen díky dobré práci našich poslanců a senátorů v ro-


33

li opozice, ale je to také o dobré práci ODS v koalicích na hejtmanstvích a městských a obecních radnicích. Proto jako člověk, který zviditelňuje, zprostředkovává a přináší do ODS problémy a problematiky komunální a regionální, osobně vím, že nemohu nepřijmout se vší vážností zodpovědnou roli v rámci krajských voleb. Chci jít do blížícího se volebního roku přímo, z pohledu čistě pragmatického, jdu možná vstříc vlastnímu hazardu. Ale těším se na to. Těším se na spolupráci s Vámi, kteří také chcete uspět. Těším se, že společně završíme proces, který se dá popsat třemi slovy: „myšlenka – slovo – čin“. Všichni víme, že ani brilantní myšlenka nemá šanci na realizaci. Nemá šanci na úspěch, pokud není zřetelně a jasně pojmenována. Ani sebekrásnější slova neuvedou naše myšlenky v život, pokud nenásleduje čin. V době, kdy slova ztrácejí svůj skutečný význam a v důsledku toho lidé ztrácejí svou svobodu, je nutné konat. Je nutné myšlenky a slova uvádět v život. Když jsem zmínil, že slova ztrácejí svůj význam a lidé svobodu, uvedu příklad. Slovo sociální. Jeho zneužívání dosáhlo takové obludnosti, že vytváří zmatek. Máme sociální stát, sociální pohled na svět, sociální spravedlnost... A tak bychom mohli pokračovat. Já tvrdím, že tzv. sociální stát v Čechách je pouhou ohlupující fikcí, kde velká skupina lidí žije na úkor ostatních, aniž by se na tvorbě hodnot podílela. Jejich jedinou devizou jsou hlasy, které odevzdávají těm, kteří jim tento parazitující život umožňují. Ne, to nejsou potřební. To jsou cizopasnící, vykutálenci – a chcete-li – vyčůranci!! Tomuto nepřirozenému trendu je třeba zabránit. Tito živnostníci s vychytralostí jsou největším nebezpečím pro společnost. Čím více o tom budete přemýšlet, tím intenzivněji ve vás bude vznikat touha a volání po činech. Hlava říká, je to logické, srdce říká, je to správné. Nezbývá než prohlásit: Pojďme do toho hlavou a srdcem!!! Chci do toho jít s Vámi!!! Chci do toho jít s Vámi, myšlenkou, slovem a činem. Tato tři slova, tři kategorie, tři skupiny, na sebe musí vzájemně navazovat a vytvářet výsledky naší politické strany. Pod těmito slovy se skrývá tým lidí, kteří se vzájemně doplňují. To je tým, kde jsou jasně daná pravidla, kde každý zná své místo. To je tým, který vyhrává. Proto si každý z nás musí vybrat své místo k naplňování programu ODS a s ním i realizaci svých ambicí, jinak nás to může ohrozit a destabilizovat. Byli bychom stranou, která neví, co chce, která je nečitelná, která působí protichůdně a která se nedokáže věrohodně prezentovat prostřednictvím médií. Naše strana by se tak stala nafukující bublinou, byť čtyřicetiprocentní. O jedno však obavy nemám. A to je naše vnitřní síla. Kterou jsme prokázali například při prezidentských volbách. Jaké byly počáteční šance na úspěch? Přesto jsme věřili, že dokážeme prosadit svého prezidentského kandidáta. Proto věřím, že prosadíme své kandidáty ve volbách roku 2004. Stalo se tak a pevně věřím, že se tak stane. Bez vlastní disciplíny to však není proveditelné. Bez zakotvení každého z nás to není možné. Vyslovil jsem určité hypotézy. Zněly Vám nereálně? Doufám, že ne. Nedovolil bych si vytvářet neexistující problémy. Bylo by to nefér. A já chci hrát čestně a zod-

34


povědně. Zodpovědně vůči našim členům. Vůči našim voličům a občanům. Principům a ideálům. Zodpovědně ve volbách roku 2004. Spolu s Vámi. Myšlenkou, slovem a činem.

Vlastimil Tlustý předseda Poslaneckého klubu ODS

Vím, s čím bych v tuto chvíli sklidil největší úspěch – vyhlášením polední přestávky. Ale protože pro Vás i pro mě by to bylo po obědě ještě horší, než před obědem, zkuste mně vyslechnout teď. Místo obvyklé zprávy poslaneckého klubu, kterou máte všichni rozdánu na lavicích, a která obsahuje hodnocení postupu poslaneckého klubu od loňských voleb do dnešního dne a ve které jsou rovněž k dispozici obsáhlé přílohy, které si můžete vyžádat od organizátorů, mi dovolte z této zprávy přečíst jedinou podstatnou větu, kterou jsem o činnosti poslaneckého klubu vymyslel sám: Přes všechny pokusy o izolaci je poslanecký klub důstojným opozičním protipólem socialistické vlády a po změně vedení strany je nadále stabilizujícím tělesem uvnitř ODS. Ptám se Vás: čekali jste to? Minimálně já ano a doufám, že Vy také. Nyní mi dovolte navázat politickým projevem, který má čtyři části. V prvním si dovolím shrnout, čeho jsme se dočkali za uplynulý rok, v druhé části si dovolím nastínit, čeho se pravděpodobně dočkáme v roce příštím, pak si dovolím skromně poznamenat, čeho jsem se za uplynulý rok dočkal já a pak si dovolím skromně navrhnout, co pro to příští rok hodlám udělat. Čeho jsme se tedy dočkali? Zvolili jsme Václava Klause prezidentem, byť tomu leckdo nevěřil a zaregistrujte – a to je další odkaz na práci poslaneckého klubu – že v posledním kole, ve kterém byl zvolen, získal v Poslanecké sněmovně přibližně dvojnásobný počet hlasů, než jaký je počet poslanců klubu ODS v Poslanecké sněmovně. Byla úspěšně odhlasována a přijata rovná daň. Zatím jenom na Slovensku. Pan předseda Kalousek říkal, že Česká republika zatím následovat slovenskou Miklošovu daňovou reformu nemůže. Dovolte mi, abych se ohradil, to je snaha mně i Vám ukrást naši ochranou značku a ukrást projekt, který ODS představila české i evropské veřejnosti. Rovná daň není ani slovenská, ani Miklošova, rovná daň je silná, rovná daň je dokonce tlustá. Nedovolte, aby nám byla odcizena. O rovné dani se už dokonce zmínil „socan jako poleno“, kancléř Spolkové republiky Německo, když pravil, že některé nové země je třeba brát vážně, když se například na Slovensku zrodil tak kvalitní a odvážný projekt, jako je rovná daň. Čeští „socani“, ji buď nepochopili, a to proto, že o ní nic nevědí, anebo se o ní nic nechtějí dovědět, protože vědí, že by ji stejně nepochopili. Negativní a rovná sociální dávka je na Slovensku také předmětem diskusí vládních stran o reformě sociálních výdajů. Pod docela hezkým názvem a tady bych


35

chtěl ukrást slovákům já jejich přínos – to je ten název – říkají tomu „sjednocená sociální dávka“. Napříště ho budeme používat i my, zní to mnohem přesněji, výstižněji a pro lidi srozumitelněji, než jsou pojmy jako „negativní daň“ nebo „rovná sociální dávka“. Sociální demokracie, lidovci a unionisté prohnali parlamentem zdražování téměř všeho a šacování téměř každého pod krycím komerčním názvem „reforma veřejných financí“. Krátce poté, co se jim to podařilo, aby svůj úspěch stvrdili, pro tuto sféru svého působení jmenovali místopředsedu vlády. A tak tu máme první velký úspěch Špidly, máme Sobotku – místopředsedu vlády České republiky pro zdražování a šacování. Na přijetí čeká státní rozpočet, který tento výše citovaný místopředseda vlády pro zdražování a šacování označuje jako úsporný a reformní, neboť 115 miliard je ten „nejmenší“ deficit, který si sociální demokracie umí představit. Ano, potvrzuji. I já si umím představit, že sociální demokracie, Sobotka, lidovci i unionisté si umí představit mnohem větší deficity, než je 115 miliard, a tak úspora jejich rozpočtu je z definice nekonečná, protože rozdíl mezi jejich schopností představit si nekonečno a oněmi 115 miliardami, jak nás učili v matematice, je rovněž nekonečno. Poděkujme tedy této vládě, za nekonečné úspory ve vytváření státního dluhu. Každý pracovní den zadluží Špidla a spol. každého z deseti milionů našich spoluobčanů, dětí i penzistů částkou 50 korun denně. Pokud připočteme i dluhy v ostatních institucích, pokud použijeme tzv. „veřejný dluh“, Špidla, bohužel i Kalousek i unionisté, nás nešacují jenom v pracovní dny, dokonce i o svátky, víkendy a dovolené. Česká strana sociálně demokratická skončila v senátních volbách v jednom případě na pátém a v druhém případě na hezkém šestém místě. A lže dál. Když jsem přišel do politiky a hovořili v parlamentu sociální demokraté na počátku devadesátých let, ze tří vět, které vyřkli, jedna bývala lež. Za vlády Miloše Zemana na konci devadesátých let to trošku inovovali. Lži byly dvě ze tří vět. Předseda vlády Špidla to vyčistil. Teď jsou lži všechny. Trumf, se kterým Špidla vyhrál loňské volby, a to bylo heslo „peněz je dost, zdroje tu jsou“ se ukazuje být klasickou zprávou rádia Jerevan. O peníze opravdu jde. Dost jich není ve státní pokladně a nebudou se lidem rozdávat, všimněte si – o lidi také jde – peněz je dost v peněženkách Vás a do státní pokladny se budou vybírat. Lidovci vyměnili Cyrila Svobodu (teď mi dovolte velmi odvážné tvrzení, ale říkal jsem ho včera i novinářům) přinejmenším proto, aby se Špidly včas zbavili a mohli se do vlády úspěšně, a teď jsou klíčová slova – vrátit i po příštích volbách. Sociální demokracie přemýšlí, kdy udělat totéž, ovšem tak, aby to Špidlovi dřív nenahlásili operativci státních tajných služeb. Z unionistů jsou v poslední době už vidět jen ti, které nepohltila koryta, ke kterým se po loňských volbách napřed přiklonili, posléze naklonili a ještě posléze do nich zcela zapadli.

36


ODS je jednotná, i když novináři vynakládají veliké úsilí, aby nalezli, v čem vlastně ve vedení ODS není jednotný názor. Ačkoliv to zatím nalezeno nebylo, pochybnosti o tom v médiích panují dál. Zmiňuji to proto, že hlavním z těch aktérů jsem já a alespoň Vy byste měli vědět, že ODS je jednotná. Co stojí před námi? Ve volbách do Evropského parlamentu a regionů porazit na hlavu sociální demokracii a ukázat jí, že odklon jejich voličů není krátkodobý, že je trvalý, a je trvalý prostě proto, že trvalé jsou škody, které páše sociální demokracie, a že trvalá je nekompetentnost představitelů sociální demokracie, kteří nic jiného, než mást, lhát a odvádět pozornost neumějí. Ve volbách zároveň nedovolit, aby se z oněch koryt pokusili vynořit zaprášení unionisté. Na druhé straně těm, kteří v Unii svobody rovněž jsou a do žádných koryt nezapadli, podle mého názoru otevřeně nabídnout vstup do ODS. Skoro by se mi chtělo říci „návrat do ODS“ – ve většině jejich případů. Mimochodem proto, že volební program Unie svobody na české politické scéně už může zrealizovat stejně jenom ODS. Musíme všem dát jasně najevo, že do vlády půjdeme s těmi ze současné vládní koalice, kteří do voleb napáchají nejméně škod, a že to teď nevíme prostě proto, že si teprve musíme počkat, abychom jim tu bilanci mohli udělat a vybrat – doufám, že to půjde – ty, u nichž jich bude zřetelně méně. Musíme překlenout příští kongres, o kterém všichni víte, že na rozdíl od toho letošního bude volební, a musíme ukázat, že ODS je jediná politická strana, která je jediná nejenom tím, že je konkrétní alternativou, má konkrétní projekty, má své rovné daně, má své důchodové reformy, ale že má také jednotné vedení, které dokáže tuto stranu udržet pohromadě nejenom v těžkých dobách opozice, ale v mnohem těžších dobách – ve vládě. Jak jsem se od uplynulého kongresu změnil já, nebo přesněji řečeno, čeho jsem se dočkal? Opět jsem trochu zesílil. Pořídil jsem si Harleye, Elektru, mimochodem, modrou, a kolta. Ve volném čase nosím koženou bundu, v pracovní době používám jednodušší slovník, průhlednější větnou stavbu, prostě abych držel krok s celou českou politickou scénou a doporučuji vám: následujte mně! Jinak tu Špidlovu bandu loupežníků ze strakovky nevyženeme! Co stojí přede mnou? Teď čekáte dlouhou pasáž, bude to snadné – přesně to, co před Vámi. Přeji Vám dobrý den, dobré volby, dobrou ODS.

Jiří Liška předseda Senátního klubu ODS

Doplňovací volby v senátních obvodech Strakonice a Brno-město nám nepřinesly pouze vítězství a porážku, ale již tradičně v souvislosti s volbami, otevřely řadu otázek, které bychom neměli nechat bez povšimnutí. Pro velmi nízkou volební


37

účast, v druhém kole ve Strakonicích 13% a v Brně dokonce pouhých 10%, se dá samozřejmě najít několik vysvětlení. To nejjednodušší vysvětlení spočívá v tom, že Senát nemá důvěru občanů, že lidé nevidí důvody pro jeho existenci, a proto nechodí k volbám. Tak jednoduché to určitě není. V posledních letech neustále klesá účast voličů v jednotlivých volbách. Mě osobně nejvíce překvapila 43% účast voličů minulý rok v komunálních volbách. Vždyť to jsou volby, které přímo a konkrétně ovlivňují život v obci, nebo městě, kde žijeme. Posledních senátních voleb v roce 2002 se zúčastnilo 32% voličů. O volby do krajů se také mnoho lidí nezajímá. Účast v těchto volbách a to byly ke všemu ještě volby premiérové, s poměrně velkou publicitou, se pohybovala kolem 33%. Volby do Evropského parlamentu z tohoto pohledu dopadnou pravděpodobně obdobně. Vyšší účast voličů je stabilně při volbách do Poslanecké sněmovny, ale i tam je vidět zřetelný pokles zájmu. Dalo by se jednoduše říci, to je obecný trend, podobná situace je ve vyspělých demokratických státech a proto není třeba se tím příliš zatěžovat. Nízký počet voličů, a je úplně jedno, o jaké volby jde, vytváří velmi výhodné podmínky nejen pro strany s pevnou voličskou základnou, ale také pro strany extremistické, přitahující nespokojence všeho druhu. To by mohlo být ve svých důsledcích nebezpečné a dokonce za určitých podmínek by to mohlo ohrožovat samu podstatu našeho demokratického parlamentního systému. Co je příčinou tohoto stavu, neustálého poklesu voličů, by nás mělo velmi zajímat. Studie, které se tímto problémem zabývají, vycházejí většinou vždy těsně po volbách a bývají proto povrchní. Měli bychom vědět, co je hlavní příčinou toho, že lidé nechodí k volbám, že toto svoje základní demokratické právo nevyužívají. Měli bychom to vědět především proto, abychom mohli změnit tento stávající trend. Je třeba dělat takové kroky a takovou politiku, aby se téměř všichni občané našeho státu ztotožnili s parlamentní demokracií. V tom je totiž naše politická jistota do budoucnosti. Vrátím se zpět k doplňovacím volbám do Senátu a k nízké účasti v těchto volbách. Jsem od založení Senátu jeho členem. Proto bych snadno našel řadu příkladů, na kterých bych mohl dokazovat, jak je Senát důležitou součástí našeho ústavního systému a co vše prospěšného pro naši společnost za těch sedm let vykonal. Jedno se však Senátu určitě nepodařilo, přesvědčit o tom veřejnost. Nakonec o své prospěšnosti se velmi obtížně daří veřejnost přesvědčit Poslanecká sněmovna nebo naše krajská zastupitelstva. Našli bychom mnoho objektivních důvodů, proč tomu tak je. V každém případě je zde úzká souvislost mezi účastí občanů ve volbách a důvěrou, kterou má veřejnost k parlamentním institucím. Jsem přesvědčen, že je třeba pokusit se tento stav změnit. Kdo jiný, než nejsilnější politická strana má mít povinnost a také odvahu se těmito vážnými problémy zabývat a hledat řešení. Třináct let již máme v naší republice parlamentní demokracii. Máme již spoustu zkušeností a je možná již čas, vážně uvažovat i o změnách ústavy, které by ve svých důsledcích nakonec vedly i k větší akceptaci ústavních institucí ze strany

38


občanů – voličů. Těch možností je celá řada. Začnu opět u Senátu. Nebudu mluvit o posílení pravomocí v legislativním procesu. To by ani nebylo dobré a mohlo by to vážně komplikovat práci vlády i celého parlamentu. Senát by ale jistě mohl přebrat část agendy Poslanecké sněmovny, teď mám na mysli různé komise a rady, na které bychom měli více času a mohli bychom se jim důkladněji věnovat, než naši kolegové poslanci, kteří jsou časově více vytíženi. To by jistě bylo obecně ku prospěchu věcí a navíc by to pomohlo Senátu zvýšit prestiž v očích veřejnosti. To je vážné politické rozhodnutí, kde se neobejdeme bez podpory především našich poslanců. Další možností pro Senát je jeho případná postupná přeměna v komoru, která by byla úzce navázaná na kraje. Mohli bychom také uvažovat o snížení počtu poslanců. O změně volebního systému na většinový při volbách do Poslanecké sněmovny a poměrný, nebo kombinovaný systém při volbách do Senátu. Těch možností a variant je celá řada. Jsem přesvědčen, že ODS by měla být politickou stranou, která bude o těchto možnostech přemýšlet, a která přijde jako první s konkrétními zásadními návrhy na změnu. Navíc je před námi vstup do Evropské unie, možná i přijetí evropské ústavy. To vše se časem promítne i do našeho ústavního systému. Na to musíme být také připraveni. Všechny zásadní změny budou pochopitelně vyžadovat podporu i jiných politických stran. To, že se umíme dohodnout, naši voliči od nás očekávají. To nejdůležitější ale je, aby případné ústavní změny vedly k posílení vztahů mezi občany a institucemi parlamentní demokracie. To ve svých důsledcích povede i k vlastnímu posílení demokratických politických stran. A to je přece jeden z našich základních politických cílů.

39

POLITICKÁ DISKUSE

POLITICKÁ DISKUSE chronologické řazení

Jaroslav Zvěřina poslanec PČR

Občanská demokratická strana je na tom dnes velmi dobře. Zvykli jsme si na opoziční roli. Naše politické preference jsou vysoké, naše sebevědomí roste. Ten dobrý stav je pohříchu způsoben nikoliv tolik naším vlastním přičiněním, jako velice slabými výkony stávající vládní koalice. Naše nové vedení zatím neudělalo žádnou fatální chybu, nepředvedlo však také zatím žádný politický majstrštyk. Na ten se budeme těšit v příštím volebním roce, a já doufám, že se jej dočkáme. Bratr Kalousek zde hezky promluvil o nutnosti hledání politického konsensu v oblasti reformy sociálního systému. Není pochyb o tom, že taková metoda politické diskuse by byla užitečná i v jiných oblastech, jistě třeba ve zdravotnictví. Nicméně problém současné české politické scény spočívá v tom, že vládní koalice nejeví ani stín zájmu o hledání širšího politického konsensu. V řadách ODS platím za eurofila. Rád se k této deviaci hlásím, protože se domnívám, že Evropská unie není jen říše evropského socialismu. Evropská unie je plodem západoevropských demokracií. Má dnes své problémy i nedostatky, na jejichž řešení se chceme aktivně podílet. Jistě je třeba změnit nesmyslnou společnou zemědělskou politiku, jistě je třeba omezovat byrokracii a všemožné regulace. Přejeme si EU svobodnou a otevřenou, prosperující a konkurenceschopnou v tomto globalizujícím se světě. Toho však nelze dosáhnout zvenčí. Musíme hledat politické spojence uvnitř EU. Do Evropské unie nesmíme vstupovat servilně, ale ani hostilně, spíše poučeně a sebevědomě.

Základní politická poselství ODS se nemění. Jak hezky řekl nedávno na přednášce v Cato Institutu ve Washingtonu Václav Klaus: „Základní pojmy klasického liberalismu jako svoboda, demokracie a kapitalismus nepotřebují redefinici nebo reinterpretaci. Musí však být nepřetržitě vysvětlovány a obhajovány“. Ptejme se tedy sami sebe, jak se nám v praxi daří tyto zásadní hodnoty hájit, jak se nám daří bojovat s antikapitalistickou mentalitou české veřejnosti. Jak se nám daří spojovat ty velké liberální hodnoty s konzervativní úctou k tradici a k lidské přirozenosti. V tom je dnes paradigma naší politiky. Buď se nám podaří veřejnost přesvědčit o správnosti našich idejí, nebo nikoliv. Přeji nám všem v tomto ohledu co nejvíce úspěchů.

Martin Říman poslanec PČR

Projevy na volebních kongresech jsou bojovné, plné vizí, odvahy a optimistických pohledů do stranické budoucnosti. Musí takové být. Dneska na volebním kongresu nejsme, takže si dovolím pár slov spíše o minulosti, ovšem s moudrým ponaučením pro budoucnost. Zhruba od Sarajeva má ODS i paměť – to, co jsme kdy řekli, je zaznamenáno a vytištěno ve sbornících. Je to docela zajímavá četba, protože nám umožňuje dívat se na přítomnost jinýma očima – s větším odstupem. Předevčírem jsem si prolistoval sborníky z posledních našich setkání, tedy libereckého, ostravského a loňského kongresu. Člověku připadá až kuriózní, čím jsme tehdy – a není to tak dávno – žili, jaká témata jsme prakticky všichni skloňovali ve svých vystoupeních.

40


Tak jen na zkoušku, kdo si vzpomene. V Liberci, jsou to jen 4 roky, jsme zápasili s jakýmsi úkazem, který si říkal děkujeme, odejděte. Mám pocit, že si spíše vzpomínám, kdy tady naposledy byla Haileyova kometa, než že existovalo něco s podobným názvem. O dva roky později v Ostravě bylo před volbami a cosi jako 4koalice nám zle zatápělo. A jako červená nit se všemi těmi kongresy proplétal tajemný, nepolapitelný, velmi úskočný had jménem nepolitická politika. Kupodivu na prstech jedné ruky bychom v našich vystoupeních našli zkratku ČSSD. Opravdu stojí za to si občas zalistovat těmi starými folianty z minulého století a uvědomit si, jak rychle a zásadně se mění politická scéna a výzvy, před které jsme stavěni a na které musíme reagovat. První poznámka Když nás nikdo nepochválí, musíme to udělat sami

Uplynulý rok patřil k těm určitě hodně rychlým. Rok, který svým způsobem byl pro ODS nejobtížnější v její historii. Nesouhlasíte? Byl těžší rok 1997, nebo 98? Možná se nám to tak jeví teď, ale byli jsme stejného názoru i před rokem, těsně po podruhé prohraných nejdůležitějších volbách a těsně před odchodem otce zakladatele? Jsem přesvědčen, že kdybychom na loňském kongresu udělali na toto téma takovou malou tipovací soutěž, tak jsem přesvědčen, že průměrný výsledek ze všech tipů by byl o hodně horší, než je dnešní skutečnost. Ano, mnozí předřečníci to zde naťukli, ale myslím, že to je nutno říct naplno – ODS svůj možná nejobtížnější rok ve své dosavadní historii zvládla. Dobře zvládla. Zvládla ho nejen proto, že se vyrovnala s odchodem do té doby jediným předsedou, zakladatelem, ideologem, programovým tvůrcem, vůdcem a mentorem v jedné osobě, Václavem Klausem. I když i jen tento

úkol, překonat odchod tak klíčové osobnosti, by úplně stačil na likvidaci strany méně silné než ODS. ODS také dokázala přijmout roli, ve které nikdy nebyla a které se bytostně bála. Totiž být opravdu v čisté, ničím nepřilepšené opozici. Co si budeme povídat, jedním z podstatných argumentů pro vznik opoziční smlouvy byla obava, že nás spojené síly pravdy, lásky a levicového pragmatismu vymažou ze zemského povrchu. A přitom všem ODS ještě dokázala zvolit V. Klause prezidentem ČR. To je úspěch ODS srovnatelný naposled s volebním vítězstvím 1992. Nikdo nám ho nevezme, i kdyby se naši protivníci ušklíbali sebevíc. Ovoce tohoto úspěchu budeme teprve sklízet. ODS zkrátka uplynulý rok zvládla. Ať bude následující vývoj ODS jakýkoliv, a kdyby se nám nedařilo tak jako dosud, je dobré mít jasno a vědět, že to nebylo nepovedeným přepřaháním koní a že to nebylo prvotním nezvládnutím opoziční role. Druhá poznámka Nové politické paradigma

Když čtete ty projevy z Liberce, Ostravy i Františkových Lázní, tak si uvědomíte, že český politický svět se opravdu změnil. Evidentně skončila, nebo aspoň výrazně zeslábla či byla dočasně přerušena více než dekáda boje se lží pravdy a lásky, skončil boj politiky s nepolitikou. Abych nebyl chytán za slovo, tento boj ve svých mnoha podobách samozřejmě neskončí nikdy, ale co je důležité, přestal být základní štěpící linií české politiky. Koneckonců, jen ta umožňovala vznik základních definičních událostí druhé poloviny 90. let, tedy sarajevský atentát a následně vznik opoziční smlouvy. Nová štěpící linie, která se dnes tvoří, kterou ve svých projevech akcentují všichni diskutující, je daleko standardnější, transparentnější a pro nás přijatelnější. Je to té-

POLITICKÁ DISKUSE

měř klasický střet mezi levicí a pravicí, mezi socialismem a konzervativně-liberálním pohledem na svět. Je to střet naprosto dominantně až monopolně vytvářen dvěma stranami, ODS a ČSSD. Před pár měsíci po jednom z našich větších střetů s vládou (tedy s ČSSD) v PS vystoupil kterýsi komunistický poslanec se slovy, že nechápe, jak jsme – tedy ODS a ČSSD – do sebe stále tak zuřivě zaklesnuti. Tehdy jsem si uvědomil, co se změnilo. Lidovecký sjezd před 2 týdny tuto novou tendenci ještě prohloubil. Jeho výsledek – možná pro někoho paradoxně – zahání socialisty doleva a zase o kousek posouvá hypotézu o povolební spolupráci ČSSD a KSČM po příštích volbách ve stále jistější jistotu. Třetí poznámka Jednooký mezi slepými nemá navždy zaručeno, že bude králem

My jsme dnes na pravici sami. Kolem je pusto a prázdno. Vypadá to jako výhodná pozice. Ovšem bez konkurence orgán soutěživosti atrofuje. Nic nás nenutí si stále znova a znova ověřovat své postoje, dbát na jejich jasnost, zřetelnost a z toho vyplývající jednotu. Když nás jen Škromachové nutí k formulování našich idejí a názorů, nelze se divit, že je sami ztrácíme. Pokud já osobně jsem z něčeho, co se v ODS stalo v uplynulém roce opravdu znepokojen, je ze skutečnosti, že se nám častěji než jindy rozpadá pod rukama názorová jednota a to i v případech ještě donedávna absolutně nezpochybnitelných. Je to vidět zejména na některých hlasováních poslaneckého klubu. Není to jen pocit. Například na 18. schůzi v červenci byl klub ODS zdaleka nejméně jednotným klubem. Cenu za jednotnost si odnesli komunisté a ČSSD s více než 92%, my jsme nedosáhli ani 87%. Když uvážíme, že k nejednotnosti nedochází při hlasování o nějakých pitomin-

41 kách, ale právě v těch zásadních věcech, je těch 87% vážným varováním. Řešení lze těžko hledat v tom, že každé hlasování bude označeno jako tzv. dvouhvězdičkové. Nejhorší je, že své názory nediskutujeme, že se jen zmáčknutím knoflíku jaksi tiše stanou. Osamocené postavení není žádná legrace. Hodně tam fouká. Každý neúspěch má jen jednoho adresáta a protože tam budeme takhle stát ještě hodně dlouho, je třeba být hodně opatrný, obezřetný a nenechat se uspat. Čtvrtá a poslední poznámka Volby v příštím roce nebudou o nás, budou o dnešní vládě. Platí to jak pro jarní, tak podzimní. Lidé nebudou hlasovat o tom, zda se jim my líbíme, ale jak hodně se jim líbí nebo nelíbí současná vláda. Jinými slovy, náš úspěch se bude odvíjet především od toho, v jak špatné pozici bude vláda. V tomto smyslu je naše politika nulové tolerance správná a není na místě ji měnit. Jediné, co můžeme a měli bychom, je přitvrdit. Potřebovali bychom být více investigativnější, nalézat více temných zákoutí v současné vládní politice, více je prezentovat. Není to samoúčelné. Úkolem opozice je být hlídačem vlády, ne být jejím spolupracovníkem. Být opozicí není akademická diskuse, dýchánek intelektuálů ani slušně placená úřednická práce nad paragrafy. Opozice musí umět jednoduchými, srozumitelnými a údernými slovy pojmenovat každé zaváhání vlády. Prodej severočeských dolů je prostě prachobyčejná zlodějna v režii vlády a jmenování Tvrdíka šéfem ČSA je ukázkou, jak se grossovská mafie umí postarat o své lidi. Nic sofistikovanějšího nehledejme. Taky není co. Největší tragédií dnešních dnů totiž je, že této zemi vládnou dva polodospělí mocichtiví holobrádci prostřednictvím paranoidního autisty, libujícího si v četbě odposlechů. ODS je jediná síla, která může ČR vrátit do normálu. A to je náš úkol.

42


Ivo Strejček člen VR ODS

Témata evropských voleb a naši nejvážnější soupeři Když jsem si připravoval tento text a listoval poznámkami a novinovými výstřižky, vzpomněl jsem si na vystoupení Václava Klause v Evropském parlamentu. Přestože mluvil o evropské tématice, nepobouřil v Bruselu, ale v Praze. Dovolte mi, abych i tento příklad použil k tvrzení, že volby do Evropského parlamentu, kterými se budeme na tomto kongresu z mnoha pohledů a podrobně zabývat, budou volbami s akcentem domácích vnitropolitických témat. Ne snad proto, že bychom si vědomě či dokonce cíleně přáli nastavovat debatu tímto směrem, jakkoliv by byla pro nás dnes velmi výhodná, ale zejména proto, že si voliči na pozadí voleb do Evropského parlamentu debatu o domácích tématech vyžádají. Vycházejme z předpokladu, který se bohužel dá předpokládat, že účast voličů bude velmi nízká, a je tedy téměř jisté, že základním parametrem naší eurokampaně bude stanovení strategie, jak vybídnout naše tradiční voliče či dokonce členy, aby volby do Evropského parlamentu vzali vážně. Motivů, které mě vedou k tomuto tvrzení je hned několik. Domnívám se, že: 1. Valná většina našich voličů, kteří v červnovém referendu volili „ano“ byli lidé, kteří touto pozitivní volbou dokončovali – bez hlubší vnitřní analýzy – náš symbolický návrat do Evropy. 2. Většina z nich, a při nejrůznějších debatách to vědomě přiznávají, volili přistoupení naší země k hospodářskému prostoru, se všemi jeho pozitivními a výhodnými atributy. 3. Velmi málo z nich si uvědomilo či si vůbec nepřipouštělo, že naše přistoupení k Evropské unii bude mít také institucionální

tvář. Jinými slovy tedy to, co jsme letos na ideové konferenci popsali jako tu tvář Evropské unie s „největšími riziky“. 4. Pokud ale přesto někteří z nich v červnu 2003 tuto nejednoduchou úvahu udělali, pak se jejich skepse může zakládat na vědomí minimální reálné politické síly, kterou naši zástupci budou v EP mít. To u našich voličů může vést k přesvědčení, že ať půjdou k volbám či k nim nepůjdou, bude to stejně jedno. 5. Vzhledem k tomu, že právě členové či příznivci ODS jsou lidmi, kteří mají praktický pohled na svět a umějí život v něm porovnávat z hlediska nákladů a výnosů, budou to právě oni, kteří budou v celém součtu brát volby do EP s výrazným despektem. Můj první závěr zní, a myslím, že jsem schopen jej obhájit, je, že jedním z vážných a současně citlivých parametrů naší předvolební kampaně musí být kroky, kterými přesvědčíme především naše voliče a členy, aby volby do Evropského parlamentu vzali vážně. Na základě tohoto předpokladu si dovolím učinit několik poznámek k možným tématům eurokampaně, časování a našich nejvážnějších soupeřích. 1. Současná vládní koalice, z jejíchž členů a myšlenkových odnoží se budou organizovat jednotlivé politické subjekty kampaně, po volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR nainvestovala svoji politickou budoucnost do dlouhodobé a předčasné oslavy našeho vstupu do Evropské unie1). 2. Tato vládní koalice, s plným vědomím všech souvislostí, vedla zavádějící, jednostrannou a drahou kampaň k referendu o přistoupení ČR k EU. 1)

„Základní prioritní cíl vlády úspěšně dokončit jednání o vstupu ČR vláda splnila na summitu v Kodani tím, že vyjednala celkový příjem finančních prostředků do státního rozpočtu ve výši 747 mil. EUR a přesun 100 mil. EUR strukturálních fondů do rozpočtu a podepsala přístupovou smlouvu.“ (Zpráva o plnění Programového prohlášení, str. 78)

POLITICKÁ DISKUSE

3. Tato vládní koalice v osobách ministerského předsedy a ministra zahraničních věcí nedokázala na parlamentní půdu přenést vážnou debatu o pozičním stanovisku politické reprezentace ČR k tzv. Návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu. Ministerský předseda ve zlomové historické chvíli reprezentuje na mezivládní konferenci chatrné stanovisko „101“ podepřené (dle průzkumů veřejného mínění) nepatrnou podporou veřejnosti. 4. Ministerský předseda, který formálně i fakticky vládu reprezentuje, a ministr zahraničních věcí demonstrují na české politické scéně chaotický a nekoncepční postoj, který nejenže neobhajuje české národní zájmy, ale vědomě vede k jejich oslabování. O selhání vlády ČR na poli zahraniční politiky a zejména ve vztahu k Evropské unii by se dalo pokračovat. Nicméně již teď je třeba říci, že základním nosným tématem naší eurokampaně musí být diskuse o škále „evropských“ témat ve světle domácího politického života. Jinak řečeno, našim voličům musíme nabídnout možnost vystavit první červenou kartu socialistické koaliční vládě na pozadí jejího zahraničně politického selhání. Definujme naši předvolební kampaň jako první přímou, všestrannou a velmi vážnou konfrontaci politiky současné socialistické vlády s programem ODS. Z hlediska dalšího vnitřního politického vývoje České republiky půjde o signální výsledek nejvyššího významu. To je, z mého pohledu, nejpodstatnější rys naší kampaně, kterým jsme schopni přivést k „nechtěným“ evropským volbám především naše voliče. Bylo by ovšem vážnou chybou myslet si, že naším jediným či nejvážnějším soupeřem jsou socialisté nebo subjekty vládní koalice. Evropské volby budou opakovaným soubojem o elitářské pojetí

43 politiky. O snahách „naroubovat“ myšlenky shora, bez dlouhodobého souboje o jasný politický mandát. O budování politických zámků, o kterých se tak příjemně sní v klidu kavárny a zejména v klubu vyvolených. Občanům této země bude nabídnut bezpochyby promyšlený seznam veřejně přijatelných, populárních a voličsky zajímavých tváří. Nad tím nelze mávnout rukou – tolikrát jsme se přesvědčili, jak krátká je paměť voličů a jak překvapivě vlídný a smířlivý umí být volič vůči pokleskům některých našich politických soupeřů zejména v okamžiku, kdy se programem takové skupiny lidí stane permanentní opozice vůči ODS. Budeme představeni jako xenofobní, eurofobní a sama do sebe zamilovaná politická strana. Na každém rohu se o sobě dočteme, že naše politické koncepce i názory na Evropskou unii byly již dávno překonány, že naše tradiční pojetí mezinárodní politiky neodpovídá začátku 21. století, že jsme příliš posedlí ideou národních států. Právě toto jsou ona vážná témata, která budeme muset být schopni našim voličům vysvětlit a použít jako další žolík naší předvolební kampaně. Dovolte mi, abych učinil ještě jednu, pravda závěrečnou, ale snad nejvážnější poznámku. Ve všech volbách, které nás v roce 2004 čekají, a mám na mysli volby do Evropského parlamentu, volby do krajských zastupitelstev a volby senátní, se můžeme porazit jedině my sami, což umíme zpravidla pozoruhodně dobře. Nespoléhejme na zmatené a účelové průzkumy veřejného mínění. Pokud nebudeme ve svém úsilí jednotní, pokud na nejrůznějších úrovních povedeme zákopové či poziční války nebo pokud podlehneme představě, že nám úspěch spadne do klína bez práce, úsilí či nasazení, nevyhrajeme žádné z těchto voleb. A to si, bohužel, nesmíme dovolit. Snad méně vůči sobě, ale mnohem více vůči této zemi.

44


Michal Simkanič předseda České pravice

Jako slušně vychovaný člověk si myslím, že hosté jsou mimo jiné i od toho, aby přinášeli něco užitečného. Velmi dobře tuto zásadu naplnil Váš pan předseda, když jeho brilantní proslov na lidoveckém sjezdu přinesl zvolení zde přítomného kolegy Kalouska za předsedu lidové strany, které už jsme si málem přestávali vážit. Oběma bych jim chtěl touto formou poblahopřát. I já jsem – alespoň si to myslím – nepřijel s prázdnou a mám pro Vás jeden velmi aktuální námět. Nejdříve mi však dovolte několik obecných konstatování. Jak jsme již částečně slyšeli od členů Vašeho vedení – naše politická situace není ani trochu uspokojivá. V minulosti jste již několikrát zaregistrovali, že naše politické názory jsou těm Vašim velmi blízké – jsou však zpravidla principiálnější, jsou až rigidně konzervativní a snad jsou i přímočařejší. Občas se při jejich prezentaci nemám možnost vyhnout silnějším výrazům, a proto bych – již tradičně – chtěl poprosit především přítomné dámy o určitou shovívavost. Přestože jsme jistě všichni smířeni s existencí sociální demokracie jakožto přirozeného zástupce našich méně schopných, ale především méně pracovitých spoluobčanů, nemůžeme se nikdy smířit s faktem, že v čele vlády stojí lhář a podvodník. Jeho podivný škleb ve tváři, který vydává za úsměv, a občasné hysterické reakce v době ohrožení jeho panoptikálního kabinetu jsou jasným přiznáním faktu, že jim dochází dech. Parlamentní obstrukce na samé hranici demokratičnosti jsou příznakem snahy prosazovat své šílené vize doslova za každou cenu. Náš přetunelovaný rozpočet je tak velkou hrozbou pro naše děti, že je to srovnatelné s jejich ohrožením v listopadu 89. Ostudné vystupování v zahraničí a slouhovství nevoleným komisařům Evropské unie,

které naše vláda předvádí, je přímým pokračováním role komunistických loutek postrkovaných z Kremlu v předlistopadové době. Předseda Mumie svobody – který tak opravdu vypadá – se chová jako náměstek říšského ministra zahraničí, a tak bych mohl ještě dlouho pokračovat. Toto vše se odehrává v nesmírně závažném období. Od řady svých amerických přátel vím s absolutní jistotou, že chystaný příchod nového amerického velvyslance – jeho budoucí excelence Williama Cabanisse je vzhledem k jeho výlučné politické orientaci mimořádně pozitivním signálem pro naši pomyslnou polovinu politického spektra a viditelnějšího podání ruky už se naší zemi dostat nemůže. Máme vynikajícího prezidenta a můžeme si být jisti jeho podporou. Zcela zásadním způsobem se bude lámat chleba při zápasu o charakter Evropské unie, do které jsme byli přes nesouhlas řady z nás vtaženi. Když už nás tam mají, udělejme vše proto, aby nebyla protiamerická, aby nebyla socialistická a aby jejím prezidentem nebyl Adolf Bonaparte. Nyní mi dovolte předložit zmíněný námět. Nejde o nic menšího než – pevně věřím, že naprosto reálný námět na vynucený odchod současné vlády. Samozřejmě platí, že naprosto a absolutně záleží na tom, jestli to opravdu chcete. Já tedy rozhodně ano. Jsem si plně vědom, že žijeme v mediálním světě, kde hrají nesmírnou roli hesla a zkratky, a proto jsme jej nazvali DDT. Nebojte se, nepůjde o žádnou deratizaci – v tomto smyslu znamená DDT – dočasná daňová terapie. Nikoho v tomto sále nemusím přesvědčovat o tom, že plánovaná likvidace střední třídy se má v takzvané reformě odehrát především prostřednictvím neúnosné daňové zátěže. Pokud alespoň deset vašich poslanců, ještě lépe celý klub, a vůbec nejlépe rovnou tento váš vážený kongres doporučí podnikatelům, aby si zřídili ve prospěch státu asignované účty, na kterých budou dočasně akumulovat všech-

POLITICKÁ DISKUSE

ny státní odvody, a připojí se k prohlášení, ve kterém se bude pravit, že všechny tyto peníze budou státu odeslány v den vyhlášení předčasných voleb – jsem si absolutně jist, že se mohou připojit i desetitisíce podnikatelů. Současně je třeba vyzvat všechny odborové organizace i jednotlivé zaměstnance, aby dali svým účtárnám stejný pokyn. Odboráři nebudou nuceni riskovat relativizaci své podpory v nesmyslných stávkách a mohou tak prokázat svoji společenskou užitečnost. Jsem si naprosto jist, že správné provedení tohoto kroku zlomí vaz této vládě, která v rekordně krátké době poztrácela veškerou podporu. Současně v tu chvíli utichnou veškeré hlasy, které zpochybňují reálnou snahu Vaší strany o skutečné svržení vlády. Řadě našich spoluobčanů se navíc rozšíří obzory na téma, k čemu je vlastně poslanecká imunita. Pevně věřím, že i naši novináři ocení břitkost naší ambice zbavit tuto nádhernou zemi nejhorší polistopadové vlády – a to prostřednictvím DDT. Závěrem mi dovolte ještě jednu důležitou poznámku, která s předchozím zase až tolik nesouvisí. Přes všechny výkřiky, že už je pozdě a že se to mělo a už to nejde. V této zemi musí být jednou provždy zakázána jakákoli komunistická strana. Jedině tak přesvědčíme občany, že se něco stalo, že se politikům už zase dá věřit, že platí zákony a že krást už se nebude. A mimochodem také o tom, že chodit k volbám je dobrý nápad. Rozloučím se s Vámi stejnými slovy jako minule – svoboda, čest, řád, povinnost, píle, hrdost a víra.

Ivan Langer místopředseda Poslanecké sněmovny PČR

Myslím, že to není špatné – máme stabilně preference přesahující 30% – jsme rok, měsíc co měsíc nejsilnější politickou stra-

45 nou v České republice a řekněme si, kdo by to byl býval byl čekal poté, co jsme si za předsedu zvolili Valacha. Fakt si myslím, že to není špatné, na kongresu vládne pohoda, cimbálovka dobře hraje, umí přecházet od lidových tónů až po tu rockovou klasiku a ti Valaši tu slivovici mají dobrou. Říkám do třetice, že to není špatné a říkám to teď už trochu vážněji, protože je to pocit, který podle mne začíná převládat nejenom zde na kongresu u té cimbálovky a u té slivovice, ale i mimo ni, v našich domovských městech, neboť jsme v pohodě, máme dobrou náladu, preference nám rostou a mnozí si začínají říkat: „tak teď hlavně, prosím, nic nedělat, abychom nic nepokazili, protože ono nám to potom spadne přímo samo do náručí“. Já nevím, kdo z nás se díval na kvalifikační utkání naší fotbalové jednadvacítky, tam to taky nebylo špatné. Vyhráli jsme ve Švýcarsku, v druhém poločase jsme vedli jedna-nula, hráli jsme přesilovku jedenáct ku deseti a ejhle, zápas jsme prohráli a na mistrovství Evropy nejedeme. Myslím, že tady měl pravdu jeden člověk ještě dávno, dávno a dávno před tím, než se vůbec začal hrát fotbal a jiné míčové hry, byl to říman s malým „ř“ pokud jde o původ, nicméně Říman s velkým „ř“ pokud jde o jeho velikost, jmenoval se Cicero a ten řekl: „člověk bývá často sám sobě největším nepřítelem“. Myslím si, že to platí stejně tak o fotbalovém družstvu jako o politické straně. Stejně tak si myslím, že největším možným nepřítelem nás samotných nejsou jaksi „zločinní“ bruselští byrokrati, není to ani Kalousek, není to ani paranoidní autista! Myslím, že pokud propadneme tomu pocitu uspokojení a euforie, tak tím největším nepřítelem můžeme být pouze my sami sobě. A je to proto, že jenom takové to pasivní spoléhání se na neschopnost svých soupeřů může vést k jednomu jedinému, a to je k podcenění soupeře.

46


Můžeme se tisíckrát předhánět v silnějších výrazech, že tato vláda není vládou, ale je to horda loupeživých rytířů, která pořádá nájezdy na peněženky občanů České republiky, můžeme se tisíckrát utvrzovat v tom, že je to banda politických podvodníků, že to je vláda, která bere lidem práci, která vede zemi k bankrotu. Můžeme říkat, že to je vláda, která lidi špicluje – když se podíváte na počty odposlechů – můžeme říkat, že ta vláda nemá ráda lidi vůbec, zejména ty poctivé, pracovité a podobně. Můžeme také říkat, že to je vláda, která není ve skutečnosti schopna zajistit prostřednictvím svého ministra vnitra elementární bezpečí a klid pro život občanů a namísto toho kontroluje, jestli máme všichni lékárničky v našich autech. Ale jedno říkám, že bychom určitě udělat neměli, a to je podcenit svého soupeře. Nevím, kdo z Vás zná jeden z klasických Murphyho zákonů, je to Zákon lži, který říká: „Můžete stokrát dokázat nepravdivost lživého výroku, stejně se vždycky najdou lidé, kteří mu uvěří.“ A my máme přece jasnou zkušenost. Sociální demokraté nám lhali před volbami, teď už nám lžou ve všech třech větách, jak zde bylo správně řečeno a buďme si jisti, že nám a občanům této země budou lhát tím více, čím blíže budou další volby. Takže jestli mohu po něčem volat, tak prosím nepodceňujme naše soupeře a nepropadejme oné euforii poté, co se vrátíme z tohoto kongresu. My máme jasné úkoly přesvědčit naši veřejnost o několika věcech. To, že by bylo nejlepší a nejprospěšnější pro tuto zemi poslat Vladimíra Špidlu zpátky do jeho rodných Čech, třeba namísto objímání stromů chytat kapry. Můžeme ujistit ochranáře, že kaprům, pokud je Vladimír Špidla bude chytat se stejnou bravurou, jako vládne, vůbec nic nehrozí. Ale to by bylo málo. Myslím, že bychom se měli soustředit na trpělivé předkládání nových a nových důkazů o tom, jaké špatné důsledky má

vládnutí této vlády a měli bychom se nebát – a zaznělo to také ve vystoupení některého z mých předřečníků – odhalovat další a další průšvihy, kterých se tato vláda skutečně dopouští. Říká se, že politik má mluvit pouze tak, jak narostly uši jeho posluchačům. Jestli spatřuji jedno z dalších rizik pro nás pro všechny zejména v příštím roce, není to nedostatek populismu, tak jak by mohl vést závěr k tomuto výroku, ale je to možné další uspokojení, že nám naši voliči úplně rozumějí. Já si myslím, že neplatí rovnítko mezi tím, čím více jsme negativističtí a razantnější, tím více nám lidé rozumějí. Myslím si, že tu rovnítko není a že náš úkol není jen zesilovat negaci a ostrou kritiku, ale náš úkol před příštími volbami a do dalších voleb je být srozumitelnou opozicí. A srozumitelná opozice znamená opakovaně, znovu a znovu – a je to fakt dřina – vymýšlet nové a nové věci, nebo se alespoň tvářit, že vymýšlíme nové a nové věci. Měli bychom být ale schopni pojmenovat to, co veřejnost pálí. A je to určitě všude zmiňovaná všudypřítomná korupce, je to pocit nebezpečí, je to nízká efektivita soudnictví, je to špatná kvalita právního prostředí a ti z Vás, kteří žijete na úrovni krajů a krajských zastupitelstev, určitě potvrdíte také krizi ve zdravotnictví. Myslím si, že jenom toto nestačí a že to všechno, co jsem zde říkal, musí doprovázet efektivní politický marketing, jasně definovaná komunikační strategie, bez které se neobejde žádný živnostník a tím spíše se bez takovéto komunikační strategie nemůže obejít ani politická strana. A jestli tedy něco potřebujeme, tak náš velmi dobrý produkt „Modrá šance“ hezky zabalit a v přijatelné, líbivé a zajímavé formě také dopravit k našim voličům a k občanům České republiky. Já jsem původně nechtěl zmiňovat to, co zde zmínila celá řada mých předřečníků. Sice to, že příští rok je rokem supervolebním

47

POLITICKÁ DISKUSE

a že nás čekají troje volby. Přesto bych to chtěl v jedné souvislosti zmínit. My musíme vyhrát všechny troje volby. Velmi bych doporučoval, abychom se soustředili na troje volby vněstranické, a teprve až je absolvujeme, tak se soustřeďme na volby vnitrostranické, a neměňme pořadí. Myslím si, že je to pro nás pro všechny velmi důležité. Já jsem relativně čerstvý ženáč, a tak mě překvapilo, že i jeden člověk, kterého si docela vážím, jmenoval se Charles de Gaulle, měl podobné zkušenosti jako já, když řekl: „Jedna hádka s manželkou mě stojí víc energie, než pět tiskových konferencí“. Tady bych si dovolil říci, že vidím ještě jedno riziko, které nám může hrozit. A to, když naše vnitřní spory budeme řešit prostřednictvím médií, respektive, když vůbec připustíme, aby některé spory existovaly. Jestli má nějaký úkol naše nové vedení, tak nejenom z tohoto místa deklarovat, ale také potvrdit, že Občanská demokratická strana je skutečně jednotná. Na úvod jsem použil příměr fotbalové jednadvacítky a onoho kvalifikačního utkání. Myslím si, že vedle té špatné zkušenosti by možná bylo dobré dát také jiný, lepší příklad, a to jsou fotbaloví senioři. Ti, kteří sledují fotbal pravidelně, ví, jak katastroficky dopadla minulá kvalifikace na mistrovství světa, a to přesto, že to byl tým plný brilantních a výrazných individualit, tým špičkových hráčů, ale současně tým, který nebyl schopen táhnout na branku společně. A teď se to celé změnilo! Najednou prakticky ten samý tým plný těch samých individualit to dokáže. A je to mužstvo, které je plné skvělých fotbalistů, jsou to jedinečné individuality, které dokáží nesobeckým výkonem vytvořit skvělý tým. A já bych nám všem přál, a loučím se nikoliv vtipem, ale vážnou úvahou: Všem bych přál, abychom byli schopni jako skvělé individuality vytvořit jeden tým, který bude mít báječný tah na branku. Věřím, že se nám to podaří.

Antonín Kazda OS ODS Praha 1

Evropská unie potřebuje vyčistit od přebytečných norem Dovolte mi krátce promluvit na téma voleb do Evropského parlamentu a ODS. V současné době jsme v okamžiku, kdy jednotlivé regiony zvolily své kandidáty a je na výkonné radě, aby rozhodla o jejich zařazení na kandidátní listinu. Ta bude jednotná pro celou Českou republiku. Zatím nemáme program, se kterým předstoupíme před voliče. Každý z nás, kdo se chce aktivně podílet na volební kampani, ale má vizi toho, jakým způsobem by ODS měla přispět do práce Evropského parlamentu. Víme, že chceme pomáhat budování Evropy v souladu s naším politickým předsvědčením – a snad víme jak. Věřím, že naše vize je vize svobody a odpovědnosti. Vize významu jednotlivce jako základního stavebního kamene společnosti. Jednotlivec, rodina, zájmové sdružení, obec, kraj a stát jsou jednotlivými patry stavby, kde by se mělo do vyšších pater postupovat pouze opatrně. Pouze tehdy, kdy danou činnost nelze vykonat v nižším patře, by se mělo postoupit výš – směrem dál od občana. Evropská unie je novým patrem. Patrem, do něhož je záhodno vstoupit pouze v případě, že nižší patra neuspěla. Takovou unií současná Evropská unie není. Dovolte mi přirovnání. ODS má ve svém znaku ptáka jako symbol svobody. Ptáci potřebují ke svému životu volnost, byť je to volnost při respektování určitých pravidel. Těmi je počasí, střídání ročních období, vítr, vrozené instinkty. Zkažený vzduch, letadla a komíny jsou překážkami v jejich přirozeném, svobodném letu. Ze své práce v advokacii v oblasti evropského práva, stejně jako z práce ve vedení

48


mezinárodních organizací vím, že mnohé evropské normy jsou v prostoru svobody a volnosti bariérami a přistřiženými křídly. Připomínají racka, který přistál v ropné skvrně a jeho peří je slepené černým mazem. Není volný a není šťastný. Je úkolem ODS a jejích budoucích poslanců, aby bariéry volnosti v evropském prostoru pomáhali odstranit stejně jako dobrovolníci, kteří postiženému rackovi čistí jeho křídla. Evropské unii je nutné pro optimální svobodný život českých a ostatních evropských občanů aktivně pomoci do vzduchu. Pak se bude lépe létat i každému z nás.

Pavel Bém primátor Hlavního města Prahy

Poslanec parlamentu má v autě štěnici. Ani on, ani předseda vlády neví, kde se tam vzala. Kdekoho by možná nějaké vysvětlení napadlo. Byl pachatelem tohoto ohavného skutku on sám, příliš pečlivě se starající manželka, povedený „kamarád“ poslanec, zpravodajský důstojník se svým národním, bezpečnostním zájmem, či řečeno společně se Zeleným Raulem snad dokonce samotný Jan Tleskač? Znát správnou odpověď dnes vlastně ani není důležité. Důležité je to, že nárůst legálních odposlechů za dobu působení sociálně demokratické vlády je téměř dvacetinásobný. Důležité je to, že v ústním podání kolují lidové příběhy a mýty, kdo všechno vlastně řídí zpravodajské služby. Důležité je to, že nám je postupně ukrajováno svobody a že v nás nutně musí klíčit podezření, kdo další přijde na řadu. Důležité je ale také to, že paternalisticky bobtnající stát se o nás chce starat jako o nezletilé dítě, a že my, hejtmané, primátoři, starostové s tím velmi málo zmůžeme. Důležitý je fakt, že Klausových „10“ znamená dnes Špidlových „100“, alespoň pokud jde o výši státního

dluhu, či míru nesplnitelnosti předvolebních slibů v procentech. Byl by to truchlivý obraz společnosti. Byl by, nebýt té poněkud „falešné notičky“ publikovaných volebních preferencí. Ač jim nevěříme, rádi je čteme. Se vší skromností je veřejně odmítáme komentovat, ale kdesi na duši nás hřejí. Není divu. Sedmým rokem si vypíjíme kalich hořkosti nezkrocených politických ambicí korunních a také trochu záhrobních princů, sedmým rokem nastavujeme zrcadlo všem možným „ismům“ sociálního inženýrství postmoderní Evropy, sedmým rokem zkoušíme tu tolerovat, tu netolerovat, tu kritizovat hlasitěji, tu méně, tu konstruktivně, tu destruktivně. Až by se chtělo s ohledem na naši historickou zkušenost říci, že sedm hořkých let je příliš velkou cenou za „sedm sarajevských kulí“. Kapitáne, je třeba obrátit loď! Roky v opozici nás naučily být stručnými a srozumitelnými. Máme své Poděbradské artikuly a svoje Desatero. Máme programové dokumenty a zřetelné, pevné politické kořeny. Máme svého prezidenta, za kterého se nemusíme stydět a který nám rozumí. Máme svého předsedu, kterému se podařil husarský kousek: zaplnit místo po Václavu Klausovi, přežít společně s námi jeden rok, ač tomu jeho odpůrci nejspíše nevěřili, ale také ukázat, že na otočení kormidla má nejenom podporu a sílu, ale také kvalitní tým. Nabízí se teze: „ODS stojí na prahu úspěchu!“ Jsem přesvědčen, že tato teze vystihuje podstatu a důležitost dnešního setkání. Kongres je sice nevolební a oproti tomu loňskému bezpochyby nebude inspirovat česká média k tištění dramatických článků na titulních stranách deníků, nicméně tvrdím, že směrem dovnitř ODS musí vyslat a taky vyšle zásadní signál. Nacházíme se po deseti letech v historické situaci, kdy se naši političtí konkurenti historicky znemožnili a očekávání veřejnosti se postupně čím dál zřetelněji přesouvá k jediné pravicové alternativě – Občanské demokra-

POLITICKÁ DISKUSE

tické straně. Do klína nám padá příležitost, kterou je třeba akceptovat jako výchozí stav našeho každodenního snažení směrem k cíli – nekompromisní pravicové a reformní vládě. Naším úkolem je zamyslet se, zda současná pozice ODS je výslednicí naší vlastní kvality či do jaké míry za ní stojí pouhá neschopnost a slovy ministra Škromacha „impotence“ současné vlády. S jistou mírou pravděpodobnosti lze říci, že obojí. To první se nesmí změnit, spíše naopak. To druhé se změnit může, lze předpokládat, že v dalších letech se náš soupeř bude chtít zlepšit, a to za jakoukoliv cenu. ODS stojí na prahu úspěchu a tento úspěch v nadcházejících volbách bude prostým součtem kvality práce a nasazení našich poslanců, senátorů, hejtmanů, primátorů, starostů i všech našich aktivních členů. Sociálním experimentům snad začíná pomalu zvonit hrana. Stojíme na prahu úspěchu, nezahoďme naši modrou šanci!

Jiří Oberfalzer OS ODS Praha-západ

Na pionýrských táborech jsem byl špatným sběračem borůvek. Důvod byl jednoduchý – mám totiž borůvky velice rád. Když jsem pokryl dno hrnečku, neodolal jsem a lákavé množství modročerných kuliček zvící mé dětské hrsti jsem s rozkoší pozřel. Jistě tušíte, že jsem sběračskou normu jednoho hrníčku na osobu nikdy nesplnil. Musel bych totiž vždy sníst méně, než jsem nasbíral. Když sníte vše, nezbude nic. To je prostá logika, kterou jsem byl donucen pochopit už tenkrát. Co mi však zcela unikalo, byl princip socialistického hospodářství spočívající na tom, že mohu sníst dokonce více, než jsem nasbíral. A to lze dělat tak dlouho, dokud

49 alespoň někdo v okolí ještě nějaké borůvky má. Na to jsem přišel bohužel až v době, kdy už jsem na borůvky nemusel. Ale zdá se, že se nakonec přece dočkám. Politicko-hospodářský koncept vlády Vladimíra Špidly je vlastně takovým borůvkovým rájem. Jde o budování blahobytu na splátky. Je to sociální vymoženost pořízená na spotřebitelský úvěr. Pro novodobé „blahozvěsty“ má však jednu obrovskou „výhodu“, oni ten úvěr splácet nebudou. A obdarovaní? Ti sami netuší, že to budou oni, komu půjdou splátky z vlastní kapsy. Současná vláda spoléhá na to, že následky nepopulárních úsporných opatření ponese vítěz příštích voleb, a to rozhodně nebude sociální demokracie. Proto bezstarostně, ale o to horečněji, buduje socialismus s lidskou tváří. Socialismus skutečně recidivuje ve všech sférách našeho života a nás po volbách čeká nová transformace – „Saténová revoluce“. Jejím hlavním cílem bude opakovaná optimalizace státní správy, opětovná liberalizace ekonomického prostředí, nová rehabilitace osobní svobody a odpovědnosti jednotlivce jako hodnoty, která stojí nad regulací a direktivně-restriktivní koncepcí státu. Čeká nás bolestivé oddlužení státu a očištění našeho právního systému od rakovinového bujení systému zákazů a příkazů, v němž se nikdo nevyzná, leč státní úředník, jenž opět získává moc nad občanem. Budeme opět utahovat opasky a budeme potřebovat znovu přesvědčit občany, že je to nevyhnutelná cena za nápravu skutků sociálně-demokratických. Bude to o to těžší, že se sociální demokracii úspěšně daří demotivovat občany ve vztahu ke společným zájmům, neboť sama dává najevo, že z eráru krev neteče. Sledujeme, že občan znovu stojí proti svému státu, jako proti zcela cizí entitě, jako by to byl nějaký nadnárodní právní sub-

50


jekt financovaný dobrou vůlí naší politické reprezentace, a nikoli z jeho vlastních daní. Náprava tohoto stavu věcí bude bolestná a zdlouhavá. ODS si musí vytvářet důkladné předpolí a důsledně a hlasitě informovat občany o pokroku devastace státní ekonomiky, podnikatelského prostředí, zaměstnanosti a v neposlední řadě i občanského principu. Mimochodem nejbližší borůvková sezóna začíná již za 3/4 roku. Co kdyby již tentokrát sbírali ONI?

Michal Rabas zástupce hejtmana Pardubického kraje

Lze říci, že jsme společně zahájili po parlamentních volbách 2002 ve Františkových lázních léčebnou kůru, která dnes pokračuje zde – v Luhačovicích. Tato kůra nás má, řečeno slangem pacientů lázní „postavit na nohy“ před volebním trojbojem, který nás čeká v roce 2004. Myslím si, že to je přesně onen výraz pro to, co nás čeká. Volby do Evropského parlamentu. První část onoho trojboje. Nechť jsou výzvou k tomu, abychom od Aše až po Jablunkov podpořili naši kandidátku z úrovně starostů, primátorů, hejtmanů, poslanců a senátorů. Udělejme z nich poločasové referendum o ekonomickém umu pánů Špidlů, Sobotků či Grossů. Oni totiž vedou občany cestou zvyšování daní, zdražování a následného státního plýtvání do Evropy. Jenže my v té Evropě jsme. Nechceme přece nic jiného než říci, jakou si tu Evropu představujeme my. A my chceme Evropu stejných příležitostí pro každého občana. Evropu, kdy každý občan sám rozhodne, jak naloží s těmito příležitostmi. Ne Brusel, ne český stát, ne kraje, ne obce, ne úřady, ale občan sám má právo se rozhodnout. Využijme je také jako velkou příležitostí pro představení

kandidátů pro podzimní senátní a krajské volby. Volby do zastupitelstev krajů a do senátu. Druhá a třetí část trojboje. V Pardubickém kraji chceme významně propojit senátní volby ve volebních obvodech Pardubice a Ústí nad Orlicí s volbami krajskými. Oproti evropským volbám budou naše podzimní volby zápasem mezi námi a zbytkem čtyř či koalice, de facto však lidovci. Víme, že nejen naši voliči si nemyslí, že všechny 4 senátorské obvody v tomto kraji jsou jakýmsi doživotním pašalíkem stran bývalé čtyřkoalice, zejména lidovců. Po komunálních volbách jsou 3 ze 4 starostů okresních měst z ODS, z 15 pověřených měst III. typu jich je 8 z ODS, máme 13 z 45 krajských zastupitelů, přesto nemáme senátora. Naše aktivita je proto už nyní napřímena hodně na venkov. Jsme mezi zemědělci, hasiči, fotbalisty, sokoly, neboť víme, že nejen Morava, ale i český venkov převážně věří. Ale také víme, že ne všichni věřící jsou příznivci lidovců. S lidovci svádíme u nás už nyní zásadní souboj o venkovského voliče. Volební témata jsou dána: venkovské prostředí a zaměstnanost, dopravní dostupnost, rozsah školství a zdravotnických služeb a zatraktivnění venkova formou turistiky, sportovních akcí apod. Volební program bude velmi stručný. Bude ve formě hesel co a jak chceme. Při očekávaném volebním trojboji je velká neznámá. Tou bude určitě účast voličů. Lidé jsou volebními maratóny v tak malé zemi dost znechuceni. Našich téměř tisíc členů ODS v kraji musí na jaře a na podzim získat pro vítězství něco mezi 40 – 50 tis. voličů. Máme velkou šanci vyhrát. Jenže to nestačí. Nestačí mít jen koaliční potenciál. My musíme být pro naše partnery přitažlivými, stálými a pevnými. Jen tak se o nás budou prát. Jen tak budeme moci vytvořit povolební koalici. Přesto říkám jasně: Po krajských volbách jsou nadále naším partnerem lidovci. Jsou přirozeným partnerem.

POLITICKÁ DISKUSE

Shodneme se s nimi na drtivé většině kroků, které je nutno učinit ve správě a rozvoji jednotlivých odvětví. Programově a lidsky jsme si nejblíže. Na našem luxovsky orientovaném venkově jsou tím, kdo dokáže zjemnit a pomáhá prosadit některé reformní kroky v oblastech školství a zdravotnictví. V našem kraji jsou nám již dnes nejblíže opravdu lidovci a Sdružení pro Pardubický kraj. K našemu velkému údivu to nejsou unionisté. K lidovcům proto směřujeme naše poselství. Do krajských voleb jdeme jako soupeři ve stylu fair-play a po volbách do toho jdeme s vámi. Kdo vyhraje, nechť má hejtmana. V senátních volbách vám budeme fér soupeři a chceme získat historicky první senátorský post pro ODS. Je to jako v manželství. Každý z manželů řekne svoji představu, svůj názor. Společně ho posoudí a hlava rodiny rozhodne. Tou hlavou chceme být my. Chceme, aby se to vědělo. Říkáme to dopředu a veřejně. Jsme strana demokratická a důsledně vycházející od občana a proto to říkáme tady, teď a veřejně. Diktátory či naopak sirotky přece být nechceme. Obojí je totiž cesta do politického muzea a na ten má ODS příliš, opravdu příliš krátkou historii.

Veronika Nedvědová poslankyně PČR

Na úvod mi dovolte krátký, ale svěží příběh, který se stal údajně v Irsku. Malý Patrik přijde na obvyklou hodinu houslí. Učitel se ptá: „Patriku, tak jestlipak jsi cvičil?“ „Ó ano, pane, cvičil.“ odpoví Patrik. „Tak otevři pouzdro, vyjmi nástroj a předveď, co ses naučil.“ Patrik ochotně otevře pouzdro a strne v němém úžasu: v pouzdře leží samopal! Po chvíli se vzpamatuje a vykřikne: „Ježíšikriste, táta je v bance s houslema!“

51 Tento příběh se samozřejmě odehrál dávno před vstupem Irska do EU, dnes je Irsko premiantem EU a podobné věci se přece v tak spořádané zemi nestávají. Přesto jsem si jej vybrala, protože obsahuje závažné sdělení: „Je důležité být na správném místě, ve správný čas a správně připraven.“ Myslím si, že právě teď jsme tady my všichni, delegáti kongresu ODS, na správném místě a ve správný čas, a naším úkolem je správně se připravit na příští období, které bude nesporně časem změn. Říkám to naprosto úmyslně a s důrazem na slovo změna, protože toto slovo vystihuje naplnění úsilí ODS, působící již několik let v opozici. Stejně jako Vy všichni v tomto sále, jsem pevně přesvědčena, že ODS musí být a bude dominantní vládní stranou, protože je k takovému poslání profesionálně vybavena a protože preferuje politiku, která v jejím praktickém vyznění, přinese užitek pracovitým a tvůrčím lidem naší země. Otázka nestojí tak, jestli se to stane, ale kdy a za jakých podmínek se to má stát. Ráda bych upozornila na závažný dlouhodobý problém, který díky své sílící vtíravosti již nelze přehlédnout.Tím problémem je plíživé, ale o to účinnější oslabování parlamentní demokracie, ke kterému u nás, zejména za vlády Špidlových asociálních demokratů, dochází. Co mám na mysli? Vnímám tento problém v několika rovinách. Mediální systematické útoky proti členům parlamentu již dlouho nejdou nazvat jen kritikou, o znevažování legislativní činnosti parlamentu stále posilujícími vyhláškami a účelovosti europředpisů ani není třeba hovořit. Přitom parlament nemá proti této praxi rychlou a účinnou zbraň, je v časovém pressu a mnohdy zbývá zdlouhavá cesta podáním k Ústavnímu soudu. A četnost podání vrhá opět špatné světlo jak jinak než na činnost parlamentu. Tím potažmo i na ODS, a to zcela zbytečně. Zkrátka, roz-

52


hodně se nevylepšují podmínky, kvalifikující ODS být přirozeným lídrem české společnosti. Moje obavy vyplývají i z praxe členky výboru pro lidská práva parlamentářů při Meziparlamentní unii. Zlehčování a znevažování parlamentní demokracie nemůže vést k ničemu dobrému. Obzvláště nevýhodná může být tato situace pro naši zemi v době vstupu do EU.V zoufalé snaze vysvětlit objektivně do detailu důsledky našeho nového postavení používáme často hrůzostrašné příměry, které mohou podstatu rozměnit na drobné. Domnívám se, že aktivnější, pozitivnější propagací smyslu parlamentní demokracie jako takové, si ODS může do budoucna vytvořit lepší podmínky pro moment převzetí zodpovědnosti za vládu v naší zemi. S ohlédnutím na svěží příhodu z dávného Irska jde o to, abychom až budeme z rukou voličů přebírat odpovědnost za řízení naší země, měli ihned k dispozici pouzdro, ze kterého, na rozdíl od malého Patrika, vyjmeme ty správné nástroje!

Otakar Skala předseda OS ODS Cheb

Chtěli jsme vyslovit nedůvěru vládě pana Špidly. V pořádku. To je úkol opozice, pokud vláda špatně pracuje, a tato vláda skutečně pracuje špatně, snažit se jí odvolat. Kritizujeme práci jednotlivých ministerstev. I toto je samozřejmě úkol opozice, neboť mnoho ministerstev a jejich ministrů pracuje špatně, tato ministerstva a tyto ministry kritizovat. Avšak nesmírně důležitý, a já bych řekl, že ještě důležitější úkol opozice je nabízet alternativy řešení vzniklých situací. Máme stínovou vládu, která by tyto alternativy, myslím, měla nabízet a zahrnovat s nimi media, ale já osobně slyším pouze

kritiku, zdůrazňuji oprávněnou kritiku, všeho možného, počínaje prací policie a konče fungováním, resp. nefungováním resortu zdravotnictví. Tomu tleskám, to je úkol opozice a její stínové vlády. Čemu však netleskám, a mnoho lidí doslova píská, je to, že řekneme-li takto je to špatně, tak už neřekneme, ve většině případů, jak bychom to či ono dělali lépe. Neustále se skrývat za to, že nemůžeme odkrýt karty a že by vládnoucí koalice využila našich nápadů a myšlenek je přeci k smíchu a nutně to svádí k domněnkám, že v rukou vlastně žádná řešení nemáme a pouze se vymlouváme. Asi před jedním až dvěma měsíci byl v MF DNES otisknut článek pana hejtmana Tošenovského o problémech ve zdravotnictví. Pan Tošenovský pojmenoval problémy z pozice hejtmana a na konci článku dal několik návrhů, jak vzniklou situaci, dle jeho názoru, řešit. To je podle mne věcný přístup k danému problému. Samozřejmě můžeme diskutovat o tom, zda navrhovaná řešení jsou nebo nejsou správná, ale to je již jiné téma. Pokud nás a hlavně naše voliče naše stínová vláda nezačne přesvědčovat o tom, že řešení problémů máme, pak se budu i nadále ptát, zda jsme chtěli skutečně této vládě vyslovit nedůvěru, nebo zda to byl pouhý alibismus opozice.

Tomáš Úlehla primátor Zlína

Je to nesmírná výzva pro Zlínský kraj navázat na závěry letošního kongresu, pořádaného právě u nás, tolik potřebnou činností směřující k úspěšnému volebnímu tažení ODS. Tím, že náš kongres není volební, máme dostatek času na prodiskutování zásadních témat, s nimiž se každodenně musíme potýkat, ať již na samosprávné či státotvorné úrovni. A tak mi dovolte, abych se jako primátor a kandidát do Evropského parla-

53

POLITICKÁ DISKUSE

mentu, ale také jako podnikatel, vyjádřil k jednomu z takových nosných témat, a sice k reformě veřejných financí a s tím souvisejících ekonomických opatření. Včera jsem si přečetl v The Finance Magazine velmi zajímavou stať s názvem „Přežijeme stávku podnikatelů“. Tři kapitoly daného článku mají názvy „Zmizí tři dobra podnikání“, „Pád demokracie a návrat k socialismu“ nebo „Příjmy určuje hodnota, riziko a kvalifikace“. Závěrečnou úvahu nazval autor „Kdy začne stávka podnikatelů?“ Současná vláda – zcela v rozporu s proklamacemi o neskonalých výhodách za tónů hudců nebeských při vstupu naší země do Evropské unie – činí vše proto, abychom nebyli ani dobrými a silnými spolupartnery pro ostatní členské státy a už vůbec nemyslí na zásadní potřebný aspekt rozvoje ekonomiky České republiky, čímž mám na mysli prosperitu podnikatelské sféry a finanční i legislativní kompetentnost obcí! Reformou veřejných financí vrcholí prohraný boj současné vládní koalice s realitou každodenního života. Hon na peníze poté, co jsme nesmyslně zahnali náš stát do slepé finanční uličky, již nemůže nic zachránit ani cestou zvyšování DPH, ani přerozdělováním přerozděleného a již vůbec ne přenášením nepohodlných závazků a státních dluhů na zatím nestabilizované kraje. Nedivím se, že preference aktérů nesmyslně uspěchaných reforem klesají. Čtvrtletník Business Monitor International Ltd ve svém Quarterely Forecast Report za rok 2004 zcela jasně dokazuje, že reformy toho typu, které prosazuje současná vláda, nejsou vzhledem k dlouhodobému vývoji ekonomiky našeho státu „tím pravým ořechovým“. Podnikání, to jsou výrobky a služby, to je finanční trh a vytváření pracovních míst. Je to však také impuls k zájmu strategických investorů, je to cesta ke snižování hrozivého schodku ve státním rozpočtu třeba tím, že se bude měnit k lepšímu bilance v ob-

lasti zahraničního obchodu a hrubý domácí produkt se skutečně, nikoliv na papíře a v socialistických tendencích, začne skutečně poevropšťovat. Města a obce potřebují ke svému rozvoji účinnou symbiózu s podnikateli, ale také se státní správou. Dosavadní kroky současné vlády však staví hráz mezi snahou tvořit a rozvíjet na straně jedné, a ekonomickými možnostmi municipalit na straně druhé. Postiženým zůstává jenom a pouze občan, daňový poplatník, a já pevně věřím, že již po vítězných krajských volbách začneme tvořit zcela pragmatičtější historii našeho státu.

Jiří Papež poslanec PČR

Jsem rád, že před Vás mohu dnes předstoupit jako stínový ministr zemědělství a jsem rád, že mohu poprvé na takové významné akci prezentovat své názory a své představy o smyslu a cílech zemědělské a venkovské politiky ODS. Hned na úvod bych chtěl zdůraznit své přání, abychom nechápali venkov jen jako zemědělství, ale jako prostor, v němž žije více jak dva milióny obyvatel České republiky, z nichž nyní v zemědělství pracuje necelých sedm procent. Zemědělství však nemůžeme chápat jen jako nástroj výroby potravin, i když je to samozřejmě ta nejdůležitější úloha, ale jako činnost, která významně ovlivňuje životní prostředí, vzhled krajiny a svým konáním působí i na sociální situaci na venkově, ať si to přejeme či nikoliv. Politický program ODS je programem, který umí oslovit i venkovské obyvatele, on je totiž o práci a osobní zodpovědnosti, a to jsou termíny, které venkovský člověk dobře zná. Je však třeba připomenout, že jsme nikdy neměli v rukou resort zemědělství a nikdy jsme tak neměli dostatek příležitosti naše představy realizovat. Zvláště pak v letech socialistických vlád jsme omezeni

54


možnostmi opozice, přesto se snažíme tuto parketu dostatečně využít. Alespoň dílčími kroky v Parlamentu jsme vždy zdůrazňovali princip ochrany soukromého vlastnictví, který se na venkově možná projevuje více než v jiných oblastech. Vždy jsme hájili vlastnická práva a stali jsme se tak jakýmisi legislativními policajty, bohužel bez potřebných pendreků. Bojovali jsme za dokončení restitučního procesu a vlastnické transformace zemědělských podniků. Prosazovali jsme urychlenou privatizaci státní zemědělské půdy a realizaci pozemkových úprav. České zemědělství má charakter industriální – průmyslové výroby. Ve větší míře chybějí, na venkově malé a střední podnikatelské subjekty, které přinášejí do podnikání větší stabilitu a dynamiku. Celkem logicky není v tuto chvíli veřejné mínění nakloněno současnému zemědělství, a to především díky neustálým požadavkům na dotace. Finanční prostředky se skutečně často utrácejí v nesmyslných projektech a na základě nesmyslných požadavků. Utrácejí se živelně a nesystémově, s krátkodobým efektem bez nějaké vize. Chápání venkova se musí změnit a paradoxně k tomu může přispět náš vstup do Evropské unie. Tam totiž nyní probíhá proces omezování podpor produkčního zemědělství a jejich přesun do rozvoje venkova. Na to však není český venkov dostatečně připraven a pod vedením současné vlády mám obavy, že ani nebude. Tam působí jiné lobby. Co bychom mohli nabídnout českému venkovu my? Především, a vrátím se o několik řádek zpět, především práci a osobní zodpovědnost. Stát nesmí na venkově překážet, ale také nesmí deformovat prostor. Venkov potřebuje stabilitu, jasné vztahy a čitelné podmínky. Vyjasnit se musí vlastnické vztahy k půdě, ta je totiž nezbytným základem. Socialistům a jejich spřízněným duším totiž vyhovuje současný nepřehled-

ný zmatek. Jsou to většinou jejich kamarádi, kteří odmítají vrátit lidem to, co jim bolševik v padesátých letech ukradl. Venkovu je třeba říci, co od něj očekáváme. Chtěl bych, abychom dokázali vydefinovat objednávku státu na veřejné zboží, kterým by měla být „komodita krajina“. Zemědělci tak mohou dostat důstojnou podnikatelskou příležitost na základě poptávky a nabídky. To vše nebude stát žádné peníze navíc, na tyto projekty lze totiž smysluplně a účelně využít finančních prostředků z fondů Evropské unie. Nabízí se samy. Jen je správně nasměrovat. Rýsující se představy současného vedení ministerstva zemědělství jdou často přesně opačným směrem. Cílem by mělo být vytvořit takovou politiku, aby finanční prostředky, ať již soukromé či veřejné, zůstávaly v co největší míře na venkově a nebyly prostřednictvím různého přerozdělování transportovány kdoví kam. Pro realizaci takové politiky je nezastupitelná role hrdého, vzdělaného českého sedláka. To je člověk, který si zaslouží naši pozornost a naši podporu. Kritizovali jsme neustálou snahu socialistů udržet intenzivní zemědělskou výrobu i tam, kam nepatří. Stručně řečeno, krávy patří do hor a obilí do nížin. Všechna dosavadní dotační politika vlády směřovala k zakonzervování současné nevhodné struktury zemědělství, svými zásahy do tvorby cen zemědělských komodit vedla k cenové nestabilitě a častým cenovým výkyvům. Měli bychom více myslet i na nezemědělské podnikatele a další lidi na venkově žijící. Vhodnou formou podporovat venkovskou ekonomiku jako celek a z tohoto pohledu chápat zemědělství jako sice nezbytnou, ale pouze jen součást celého venkova. Vyjasnit si musíme také vazby na ostatní sektory. Politiku venkova není možné provádět izolovaně. Důležitou součástí jsou vazby na samosprávy obcí i na krajské samosprávy. Vzhledem ke zcela rozdílné-

POLITICKÁ DISKUSE

mu charakteru přírodních podmínek v jednotlivých částech České republiky je třeba hledat i individuální přístupy podle krajských priorit. Také o tom by měl být program ODS pro venkov a zemědělství. Někdy jsme jako strana vzbuzovali dojem, že nás venkov nezajímá, lidem, kteří žijí nejednoduchý vesnický život, jsme nenabízeli dostatek alternativ pro vládou realizovanou politiku. Pokusme se dát venkovu novou šanci. Český a moravský venkov by se mohl stát zahradou Evropy. Pokusil jsem se ve svém vystoupení popsat představy, jimiž je veden tým mých spolupracovníků při tvorbě naší vize pro venkov. Budu rád, když nám v tom pomůžete.

Petr Gandalovič primátor Ústí nad Labem

Já jsem se rozhodl představit se Vám jako určitá politologická úchylka, neboť hodlám navrhnout zrušení ministerstva, jehož jsem stínovým ministrem. Ministerstvo pro místní rozvoj přetrvává jako přežitek doby s neslavnou tradicí již v totalitním režimu, kdy ministerstvo hospodářství plnilo krom jiného i funkci centralizované moci při přerozdělování financí a tvorbě územního urbanismu, například pro realizaci panelových sídlišť. Ani 6 let vlády ČSSD, která provedla řadu nepříliš šťastných reforem státní správy, nepřineslo do této oblasti dosažení zásadních změn, kterými by bylo například omezení vlivu státu na regionální a komunální politiku a celkové úspory nákladů na státní správu případně přemístění těchto zdrojů na regionální a komunální úroveň. Nedošlo ani ke snížení počtu státem placených úředníků a ke zvýšení produktivity práce ve státní správě. V řízení ministerstva se po listopadu vystřídaly téměř všechny politické strany vyjma komunistů.

55 Deklarujme, že kompetenčnost a potřebnost MMR je i po nepříliš zdařilých posledních reformách za svým zenitem, a proto zbytnělý úřad se všemi svými regionálními úřady a fondy připravme ke zrušení bez náhrady. Většina ze stovek úředníků lpí na svých teplých místech a platech. Svým protekcionistickým a zdlouhavým jednáním znepříjemňují život soukromému i civilnímu sektoru. Především pak municipalitám v celé republice a systémem přímých dotací vytvářejí nové tunely do státního rozpočtu. Například 27 miliard na státní fond rozvoje bydlení. Novým hitem státních úředníků se mají stát dotace z fondů Evropské unie, o nichž by už ministerští úředníci rádi rozhodovali. Jestliže však svěříme ministerským úředníkům jakékoliv rozhodovací pravomoci, zejména v rozdělování finančních prostředků a přidělování dotací, de facto podporujeme korupční jednání a snižujeme vědomě efektivitu použití těchto prostředků. Současná koncepce bytové politiky je dnes jedním z příkladů totální nefunkčnosti dotačního systému a s ním spojených přidělovacích a přerozdělovacích procesů. Byty pro účely komunálního bydlení se často staví tam, kde nejsou potřeba, za vysoké pořizovací náklady a při pseudoaplikaci zákona o veřejných zakázkách. Většina kompetencí MMR se i bez složitých analýz překrývá s činností jiných oblastí státní exekutivy. MMR supluje i činnosti, které spadají nebo by měly spadat do působnosti krajů ne-li dokonce obcí. Celou řadu činností tohoto ministerstva můžeme úspěšně převést prostřednictvím privatizace na podnikovou sféru a její části. Aniž opomineme nám vnucovanou důležitost tohoto ministerstva v rámci EU, je v této fázi žádoucí zpracovat koncepci novely kompetenčního zákona počítající se řízným zánikem MMR. Stále jsou kritizována města, že zvyšují stavy úředníků, ale nechápu, proč právě ministerstva úředníky nepropouštějí, když se svých kompetencí zbavu-

56


jí a ponechávají si pouze dohled nad přerozdělováním ve státním zájmu. Budou-li novelou kompetenčního zákona delegovány působnosti a činnosti MMR na jiné ministerstvo, jiné instituce, nebo samosprávu, to pak může bez narušení fungování státní správy zaniknout. O věcném překrývání resortů nebo o vzájemném přetahování svědčí mnoho příkladů, z nichž nejmarkantnější je asi návrh zákona o nájemném, který se do parlamentu dostává pouze jako nepřijatelná protiústavní verze ministerstva financí. MMR nedokázalo prosadit své kompetence a v rozporu s Ústavou a s nálezy Ústavního soudu připustilo ve vládě prosazení zákona o nájemném v podání ministerstva financí. Taková nekompetentní účast MMR ve vládě je důkazem o jeho nepotřebnosti a zbytečnosti. Zvláštní však je, že protiústavní rozhodování vlády nevadí Evropské unii, ale český živnostník z věčného papírování a nových nařízení a norem transplantovaných nám z EU nespí a brzo asi přestane podnikat. To nikoho nezajímá. Slepé podléhání byrokratickým normám Evropské unie vede k propadu volebních preferencí volební koalice, neboť vyvolává v českém voliči po jeho zkušenostech s byrokratickým reálným socialismem značnou nedůvěru. Obyčejný člověk se pod smrští evropských zákonů a novel neustále v médiích dozvídá, co všechno nemůže a nebo nesmí, a jenom se třese, co si zase pracovití socani na něj příští měsíc ve vládě vymyslí. Nekoncepčnost čerpání z předvstupních fondů Evropské unie způsobuje neschopnost jednotlivých resortů využít každý rok z EU nabízené prostředky. Všichni se těšíme, jak jednou do České republiky z Evropské unie pohrnou miliardové dotace. Když však nyní nedokážeme uplatnit aspoň miliony, nedokážeme ani tyto miliardové dotace. Protože místní samospráva zná nejlépe své regionální a komunální potřeby a na úrovni těchto struktur dokonce pů-

sobí specializované regionální agentury, jsem příznivcem vertikálního přenosu pravomocí ministerstev dolů právě ve smyslu směru přerozdělování finančních prostředků určených na rozvoj. Není zde možné rozpitvávat působnost a organizační strukturu MMR, protože koneckonců vše je uvedeno v jednotlivých dokumentech, ale dovolím si jako stínový ministr MMR zpracovat v tomto smyslu koncepční podkladový materiál věcného návrhu změn a úprav kompetenčního zákona v dalších diskusích.

Petr Bratský poslanec PČR

Nahrávky na smeč je třeba využít Rád bych přičinil několik poznámek k tématu naší Modré šance. Mám totiž obavy, aby se z ní nestala poněkud zešedlá šance umazaná od socialistického bahna, ze kterého už nemusíme vytáhnout nohu. Množí se úvahy o případné úřednické vládě, která by ukončila agónii současného kabinetu, provedla blíže neurčené „nepopulární ekonomické reformy“ a dovedla zemi k řádným volbám v roce 2006. Na jmenování této vlády by se prý měly podílet nejsilnější parlamentní strany, tedy především ODS s ČSSD. Myslím, že bychom na takový scénář neměli přistupovat, a to hned z několika důvodů. 1. Naše vlastní zkušenost z minulosti i současný propad US-DEU je varováním, že voliči experimenty typu opoziční smlouvy pravicovým stranám dlouho nezapomínají, ať už je obhajujeme a vysvětlujeme stále dokola jak chceme, že to nešlo jinak, a ať už máme pravdu či nikoliv.

POLITICKÁ DISKUSE

2. Zastánci řešení situace úřednickou vládou argumentují nutností čelit posilování komunistů, kterým ČSSD vyklízí pozice, a dále nutností uskutečnit ekonomickou reformu pomocí úředníků. Jenže, kdo by ve výsledku profitoval z vládního hybridu, na kterém by se tak či onak podílely všechny demokratické strany? Zvláště v případě pokusů o uskutečnění oněch „nepopulárních reforem“ úřednickou vládou by to byli opět komunisté, kdo by mohl říkat: Podívejte se, jedině my s tím nemáme nic společného, my jsme ti, kteří jsme s Vámi, kteří Vás spasí. 3. ODS by v tomto močálu úřednických kompromisů a křehkých zákulisních vyvažovacích dohod utopila s Modrou šancí i své dnešní povzbuzující voličské preference. 4. Namočení ODS do podobného nešťastného řešení by se nevyhnutelně projevilo i na krajské a komunální úrovni, kde zatím držíme velmi silné pozice. Jedinou alternativou současné tzv. reformy veřejných financí je pouze skutečná ještě tvrdší reforma. Poměr hlasů ve sněmovně ve prospěch komunisticko – socialistického bloku nám nedává šanci na žádnou jinou alternativu skutečné reformy veřejných financí. Má-li mít Modrá šance skutečně vyhlídky na úspěšnou realizaci, musíme jí vytvořit takové podmínky a takovou situaci, která založí její dlouhodobý účinek. ODS musí být stále připravena ujmout se vlády jako rozhodující síla, získávat body stálým a důsledným předkládáním věrohodných a promyšlených alternativních řešení a neztrácet je naopak úvahami o bramboračkových dočasných vládách či vaření kočkopsích dortů. Vláda ČSSD často svými ekonomickými šílenostmi a svou neschopností nahrává na naši smeč. Musíme však být stále ve střehu a být připraveni tu smeč dobře zahrát, neskončit v autu. Dokonce i v případech, kdy

57 jsme se svými návrhy přehlasováni, alespoň procvičíme své vnitrostranické kapacity a vytvoříme solidní názorový i metodický potenciál pro budoucí skutečné vládnutí. Navíc to všechno dobře sledují média i voliči a vytvářejí si dlouhodobý obrázek o schopnostech strany a jejích lidí. Závěrem jeden konkrétní příklad za všechny. Patřím k aktivním zastáncům deregulace nájemních vztahů, neboť jsem hluboce přesvědčen o jejím blahodárném účinku na ekonomiku i společnost. Naše články v tisku, pozměňovací návrhy i dopisy a interpelace ministrům spolehlivě zvedají tlak ministerským úředníkům a zvedají ze židle obhájce současné tvrdé regulace z řad sociálních demokratů a komunistů. Argumentují většinou tím, že je nutné brát ohledy na sociálně slabé, obviňují ODS snad ze všech asociálních hříchů světa, a když už neví kudy kam, tvrdí, že je třeba nejprve připravit zákon, který ošetří sociální důsledky a pak teprve deregulovat. Sami ovšem s žádným takovým zákonem nespěchají a raději si dále rochní v současné situaci. No není to krásná nahrávka na smeč? Proto se někteří poslanci a senátoři ODS podílíme na přípravě návrhu zákona o příspěvku na nájemné, který by nahradil dnes vyplácené neefektivní plošné dávky adresnějšími příspěvky těm skutečně potřebným, kterých není ve skutečnosti zas tak mnoho. Tento zákon by také z cesty k deregulaci odvalil velký balvan, za kterým se schovávají její odpůrci a umožnil spolu s ní také nemalé úspory ve státním rozpočtu. Podobných případů, kdy poslanci ODS v součinnosti s kraji a starosty mají připravené návrhy legislativních změn preferující iniciativu a schopnosti občana, ale zároveň nezapomínající ani na ty, kteří skutečně nemohou svoji tíživou situaci zvládnout, je mnoho. Ano, politika ODS není asociální, jak nám mnozí podsouvají. Pouze chce občany těžce vydělané státní prostředky dávat

58


adresně pouze těm, kteří skutečně solidární pomoc státu potřebují. Politika ODS nepotřebuje tisíce úředníků, kteří devadesát procent svého času věnují tomu, aby občana přesvědčili, že mu život organizují prostě skvěle, a že by bez nich chudák – nedej Bůh – musel sám rozhodovat jak lépe žít. Zbývá nám do řádných voleb dva a půl roku, neusněme tedy na vavřínech současných preferencí. Spojme síly a vyprovoďme třeba i dříve současnou vládu ze „Strakovky“ argumenty naší moderní pravicové uskutečnitelné politiky.

Přemysl Sobotka 1. místopředseda Senátu

Uplynulo 18 měsíců od prohraných voleb do Poslanecké sněmovny, kdy se poslanci museli naučit, jak působit a pracovat v čisté opozici. Není to tak zcela jednoduché, jak by se zdálo, což my senátoři víme. Být v opozici znamená daleko intenzivněji pracovat na tématech, která se právě projednávají v zákonech. Každá opozice musí být vybavena kvalitní argumentací, hlasitě poukazovat na chyby a pokusit se je medializovat. Neměla by ale sklouznout do emocí, které jsou následně použity proti nám. Právě tato situace nastala ve Sněmovně, kde kvalitní argumentace našich poslanců byla, alespoň mediálně, přehlušena citacemi našich emociálních výroků a to byla, dle mého, chyba. Vraťme se však zpět k našim argumentům. Byl jsem na několika našich, zdůrazňuji námi organizovaných akcích, které byly kvalitní a z jejichž zákulisí si zde dovolím říci jednu zkušenost. Pozvaní renomovaní ekonomové „při cigaretě“ pronesli zásadní větu: „Přesvědčujete nás dobře, je zapotřebí se držet ekonomických témat. My tomu rozumíme a souhlasíme. Jenomže jasná pravda o miliardových dluzích státu standardního občana moc nezajímá, toho převážně zajímá okamžitá vlastní finanční situace.“

Nikdy jsem nebyl zastáncem představy: „Čím hůře, tím lépe,“ ale pokud současná reforma vlády ČSSD nezasáhne peněženky jednotlivců, tak naše argumenty budou opravdu chápat pouze ekonomové. A nám přeci jde o možnost naši strategii realizovat, což můžeme pouze ve vládě, a proto musíme vyhrát volby a to všechny, které nás čekají. ODS má velkou oporu v krajských politicích, kde máme silnou pozici. Navíc je z ODS mnoho primátorů a starostů. Zde vidím největší potenciál pro naše volební vítězství. Budeme-li mít společnou a jednotnou strategii na všech úrovních, budeme mít šanci, jinak ne. A proto vidím následující kroky, ostatně jsou známé, jen je nutná jejich realizace: 1. Jasnou a jednotnou řeč vedení ODS. 2. Úzkou spolupráci obou klubů, jak v PS tak v Senátu. 3. Jednotnou politiku našich hejtmanů a krajských zastupitelů – viz zdravotnictví. 4. Výraznou spolupráci našich primátorů a starostů při řešení komunálních problémů. 5. Větší zapojení a aktivizaci našich členů a hlavně příznivců do diskuse. A teď trochu výzva: a) Zkusme zapomenout na vzájemné animozity a kritiku si nechme na doma, ne na veřejnost. b) Pravicová politika je samozřejmě o osobnostech, o jednotlivcích, nyní však musíme vystupovat týmově. Jen tak přesvědčíme občany této země, že máme ideu a program, který stojí za to, aby nám občané dali své hlasy a tím možnost náš program realizovat. A na závěr: Volby v roce 2004 a 2006 jsou obrovskou a asi neopakovatelnou šancí pro ODS a hlavně pro občany České republiky. Z toho vyplývá jediné: všichni musíme udělat maximum, jinak budeme v opozici stále a to snad není náš cíl. Na úplný závěr věnujte pozornost dnešnímu Právu s headlinem.

POLITICKÁ DISKUSE

Oldřich Vlasák primátor Hradce Králové

Scházíme se zde v Luhačovicích na našem kongresu v nelehké době. Jsme druhé volební období v opozici a celou tuto dobu se snažíme přesvědčit naše voliče, že socialistická cesta neustálého zadlužování, regulace a dotací je cestou špatnou, a já jsem velice rád, že se nám daří nabízet i rozumná východiska a řešení. Že je naše politika a argumentace zaměřena správně, o tom svědčí jednak nárůst našich preferencí, který by nás v případě předčasných voleb stavěl jasně do role vítěze, ale i podstatný nárůst členské základny, která se od roku 1998 zvýšila více než o 25% z původních 16 tisíc na 21 800 ke konci října tohoto roku. Toto jsou jasně symptomy úspěšného postupu a práce na všech úrovních ODS, parlamentní, regionální i komunální. Logicky ale úspěch na jedné straně budí reakci na straně druhé a to u těch, kterým se nedaří. Stávající vládnoucí ČSSD spolu s celou koalicí se díky tomu úzce semkla a snaží se všemi cestami utrhnout co se dá, pomlouvat, přihrát posty svým kamarádům, uzavřít různé účelové koalice a znemožnit tak prosazování návrhů ODS včetně těch, které prosazují naši poslanci v jednotlivých výborech a jak tomu bylo i při prosazování komunálních projektů, kde byly schváleny pouze ty koaliční. Stát se snaží vstoupit do vlastnických práv fyzických a právnických osob včetně obcí, kdy posledním pokusem bylo schválení novely zákona 114 o ochraně přírody a krajiny, kdy prostřednictvím Správy těchto oblastí chtěl stát zasahovat do hospodaření na soukromých majetcích. Schváleným zákonem o vodách uložil stát obcím nad 2000 obyvatel povinnost vybudovat do roku 2010 čističky odpadních vod, což v konečném důsledku znamená 90 miliard z místních rozpočtů bez jakékoliv pomoci od státu pod vel-

59 kými sankcemi. Nedostatečný je příspěvek na výkon přenesené působnosti obcí, který kryje zhruba 70% celkových nákladů na státní správu. Těch problémů je samozřejmě více a patří k nim i naprosto nedostatečný transfer finančních prostředků ze státu na kraje, což jednak komplikuje hospodaření krajů, ale i spolupráci s obcemi, které se v daných krajích nacházejí, a kterým po vyčerpání mimořádných fondů z privatizace bytového fondu a prodeje různých energetických společností zbývá na kapitálové výdaje max. 10% z jejich rozpočtu, což v žádném případě nestačí na jejich optimální rozvoj. K celkové charakteristice je třeba ještě přidat zvýšení daní, které se promítne např. do vyšších cen telekomunikačních služeb, odvozu odpadků, administrativních poplatků, zvýšení věcně usměrňovaných cen, které se promítne do vodného a stočného, jízdného v dopravě, včetně zvýšení cen elektřiny a plynu. V této době plánovaného největšího schodku státního rozpočtu ve výši 115 mld. pro rok 2004 vstupujeme do dalšího volebního roku, ve kterém budeme volit své zástupce do Evropského parlamentu, regionu a do Senátu. Právě v tomto období musíme přesvědčit voliče, že právě naši kandidáti a náš program je jak pro ČR, tak pro Evropskou unii přínosem a zarazí tak nesmyslné rozhazování a plýtvání vládnoucí koalice. Využijme této situace! Souhlasím s předřečníky, že jarní kampaň nebude zase tak o evropských tématech, ale o tématech vnitřních – našich. Mediálně vděčná témata, jako jsou zdravotnictví, školství, doprava by měla být doplněna i o méně diskutovaná jako je např. vliv na bezpečnost, či na migraci obyvatel do ČR, kde např. příhraničních oblastí s Polskem, kde je nezaměstnanost na naší straně 6% a např. v polském Walbrzychu 30%, může dojít k značnému pohybu pracovních sil. Zabývejme se i těmito tématy!

60


Musíme vytvořit kompaktní sdílný tým, který přednese atraktivní volební program zaměřený na prosazování našich zájmů v EU s možnostmi využít našich znalostí pro kooperaci s budoucími politickými partnery. Připravme se na choulostivá témata, hledejme odpovědi a řešení. Ta, která jsme nabídli v minulé komunální a regionální kampani, zabrala! Pokusme se i pro jarní volby do evropského parlamentu připravit pozitivní návrh, který bude pozitivní pro voliče, dostatečně sebevědomý pro ODS, ale hlavně přínosem pro ČR. Vsugerujme voličům naše heslo: „Když do Evropy, tak s ODS!“

Miloslav Kučera poslanec PČR

Dovolte, abych zde v zájmu požadované stručnosti nejprve přečetl svůj návrh usnesení a poté jej několika větami doplnil výkladem. Návrh usnesení:

Kongres považuje za hlavní priority pro činnost poslanců ODS v Evropském parlamentu v jejich úsilí o zachování svrchovanosti jednotlivých členských zemí EU, v omezování zbytné byrokracie a přerozdělování národních produktů a v zabránění možného rozpadu nebo omezení vlivu NATO. Kongres žádá Výkonnou radu ODS, aby při sestavování konečné kandidátky do EP vzala tyto priority v úvahu, pověřila jednotlivé zvolené poslance konkrétními úkoly a o jejich plnění pravidelně informovala Kongres ODS. Zdůvodnění:

Před námi jsou dvě možné cesty: Buďto pouze vybereme nejlepší kandidáty do EP a budeme čekat, co nám jejich pobyt v EP

přinese, nebo jim rozdáme úkoly a za jejich plnění je budeme hodnotit. Osobně jsem pro druhou variantu. Myslím si totiž, že pokud nebudou cítit zodpovědnost za plnění priorit celé ODS, mohli by sklouzávat k pouhému hledání cestiček, jak pomáhat svým mateřským regionům. To je sice lákavé, ale měli bychom si uvědomovat, že obecně je to cesta k eliminaci vlád jednotlivých zemí, k podporování „Evropy regionů“, a tedy k unitarizaci Evropské unie, kterou ale nechceme. Myslím si, že nás všechny jak jsme tady, spojují dvě základní přání. Aby si ČR ponechala i v rámci členství v EU svoji základní svrchovanost a aby celá EU, tedy včetně ČR šla ekonomicky nahoru. K zachování svrchovanosti ČR v rámci EU vedou 4 obranné klíče: • Zabránění přijetí Ústavy EU, která by obsahovala federální nebo dokonce unitární princip společenství. • Zabránění vytvoření samostatného ministerstva zahraničí EU. • Zabránění vytvoření společné armády a vojenské doktríny EU. • Zabránění plíživé ztráty identity jednotlivých států prostřednictvím přebujelého přerozdělování národních produktů. A právě tento poslední klíč je také klíčem, který odemyká nebo zamyká dynamiku ekonomického růstu EU. V rozšířené Unii nebudeme zdaleka nejchudší a nejméně rozvinutou zemí a přerozdělování bude brzy brzdit i nás. Proto si myslím, že bychom jej měli principielně odmítat již nyní, od samého počátku našeho členství v EU a měli bychom vlastní prosperitu hledat ve vlastních silách a schopnostech, ne v almužnách ze společné pokladny. Jsem specialista na problematiku zemědělství. Společná zemědělská politika je velikým parazitem ekonomiky států EU a nemalou měrou se podílí na propadu eura na světových trzích. Jsem přesvědčen, že nadešla doba k renacionalizaci financování

POLITICKÁ DISKUSE

Společné zemědělské politiky a že by to byl krok výhodný nejen pro ČR samotnou, ale i pro většinu ostatních zemí rozšířené EU. Dlouho jsem na této problematice pracoval a myslím si, že mám dobrý program, jak SZP k národním principům financování a k radikálnímu omezení nadprodukce dovést. Je to ale hodně složitá problematika, nebudu ji tady detailně popisovat. Přestože vím, že díky té složitosti je přenositelnost tohoto programu na někoho jiného hodně obtížná, pokud se do EP dostane někdo, kdo by se tím chtěl opravdu zabývat, rád mu své poznatky předám včetně průběžné argumentační podpory pro jeho prosazování v EP. České ministerstvo zemědělství dělá většinu věcí obráceně, než by skutečně potřebovali naši zemědělci. Nezbývá mi nic jiného než věřit, že tam socialistické tváře už dlouho vládnout nebudou a že budeme moci tento program prosazovat také přes Radu ministrů členských zemí. To je ale budoucnost poněkud vzdálenější. Dnes Vám zde pouze navrhuji, abychom našim poslancům v EP rozdali domácí úkoly a osobní zodpovědnost. Témat pro konkrétní úkoly je dost. A proto Vás žádám o podporu tohoto usnesení.

Miloslav Bednář OS ODS Praha 4

ODS v dnešním světě Nedávno jsem sledoval pořad České televize o Evropské unii. Byla to zvláštní událost, protože v něm vystupovali všichni polistopadoví ministři zahraničí. V zásadě se do jednoho vyznačovali nápadně nekritickým, komunistické vzývání socialistického tábora míru a pokroku silně připomínajícím nadšením nad zapojením České republiky do nové velké, centrálně řízené a přísně kontrolované zaopatřovací rodiny národů. Na druhé straně se viditelně otřá-

61 sali nezvladatelným hněvem vůči blíže nespecifikovaným zlovolným tvorům, kteří si s posvátnou Evropskou unií rouhavě dovolují nesouhlasit.V té chvíli jsem si naplno uvědomil, že většina naší zahraničně politické ministerské elity jsou bývalí členové Komunistické strany Československa a že jejich společný, dutě oslavný, politické soudnosti zbavený jazyk a myšlení názorně ukazují, že skutečné vyrovnání se zátěží komunismu je pro ně nepřekonatelnou překážkou. Převažující dojem, který svým trapně uniformním vystupováním šířili, byla skličující provinciální přikrčenost, charakteristicky kombinovaná s takřka náboženskou uctivostí k Evropské unii jako vykupiteli všech našich hříchů a posvátnému, nesmírně moudrému zřizovateli ráje na Zemi, jemuž se nesluší odporovat. Jediný, kdo si velmi uctivě a nesměle dovolil naznačit, že kolem EU snad i existují jakési závažné problémy, byl televizní moderátor Zdeněk Velíšek. Neprozřetelně se totiž zmínil o současném konfliktu mezi EU a USA, jenž se na plné obrátky rozvinul kvůli válce s Irákem a následujícímu americkému vítězství. Někdejší prominentní komunistický novinář a polistopadový ministr zahraničí Jiří Dienstbier ale pana redaktora svým ukázkově komunistickým šarmem okamžitě usadil. Problém je prý výhradně v současné americké administrativě, tedy v prezidentu Bushovi a jeho lidech. Jinými slovy, až agresor a imperialista Bush nebude prezidentem, bude po problému. Inu, co se v bujarém komunistickém mládí naučíš, ve zralém, politicky korektním stáří jako když najdeš. Zmíněná televizní ukázka postkomunistických trapností lidí, kteří by měli být elitním příkladem kvality politického úsudku a znalosti věci, k níž se autoritativně vyjadřují, předvedla v malém, co u nás nyní bohužel platí ve velkém. Současná vláda před občany soustavně zastírá jak domácí, tak evropskou a světovou realitu, natírá ji

62


na růžovo, nebo na postkomunistické černo-bílo, seč jí síly stačí, přestože stále viditelněji docházejí. Co má v tak kritické situaci dělat demokratická parlamentní opozice, kterou je nyní jedině a pouze ODS? Důrazně a opakovaně říkat nepříjemné pravdy a současnou vládu donutit, aby co nejdříve odstoupila. Nynější rudo-černá koaliční vláda postupnou restaurací socialistických praktik ruinuje hospodářství a finanční situaci republiky. Množství občanů uvrhla do nevídaně rozsáhlé nezaměstnanosti, vytváří stále neúnosnější překážky domácímu ekonomickému podnikání, posiluje a nově zavádí socialistickou vrchnostenskou moc úřadů nad lidmi a policejní špiclování. Svou katastrofální neschopností vláda způsobila, že u zoufalých a jejími nezodpovědnými, protože nesplnitelnými socialistickými sliby dezorientovaných občanů převážil vliv komunistů. Na levici nyní díky panu Špidlovi a jeho partě nepoučitelných vedou komunisté, kteří fakticky a čím dál častěji výslovně navazují na totalitní KSČ. Socialisty vedená koaliční vláda tak krajním způsobem ohrozila demokratickou a spojeneckou důvěryhodnost České republiky. Je věcí politické zodpovědnosti ODS, všech demokratických nesocialistických stran a občanů, aby se s komunistickým nebezpečím, jehož hrozba je čím dál akutnější, jednou pro vždy vypořádali. Komunistické strany a komunistické organizace je třeba postavit mimo zákon, ať už si o tom jejich evropanští soudruzi myslí a vykřikují, co chtějí. Naši zemi zavedli socialisté, lidovci a unionisté do Evropské unie za krajně nedůstojných, diskriminujících podmínek. Stalo se tak i proto, že tato vláda z peněz občanů před referendem o vstupu do EU financovala staré komunistické časy připomínající, brutálně demagogickou a nekorektní přesvědčovací kampaň, v níž veřejnosti zatajila, že vstup do EU znamená faktickou ztrátu nedávno obnovené státní

suverenity. Tato občanské svobodě, právu a více než tisíciletým dějinám naší země odporující skutečnost se má výrazně prohloubit a fakticky zpečetit, jestliže by Česká republika přijala návrh tzv. evropské ústavy. V parlamentní rozpravě se ministr zahraničí Svoboda jednoznačně postavil za touto podivnou ústavou zaváděné hlasovací nadpráví evropských velmocí nad menšími členskými státy EU, a to výslovně Německa. Tím se nynější vláda dostala do neúnosného rozporu s demokratickou tradicí moderní české politiky, jež vždy stála na neměnném stanovisku rovnoprávnosti evropských demokracií bez ohledu na jejich velikost jako na jediném možném, protože spravedlivém výchozím předpokladu a rozhodujícím principu demokraticky založené evropské jednoty. Nynější vláda se tak v evropské politice výslovně postavila na stranu poručnického dirigismu proti demokracii, a tím proti nejvlastnějším zájmům své země. Je proto nejvlastnějším zájmem této země, aby byla v souladu s ústavou co nejdříve odstraněna. Mám tu čest již čtvrtý rok zastupovat ODS na půdě Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra, jehož vznik stanovila Česko-německá deklarace. Srovnám-li poznatky, jež jsem v daném období získal s tím, jak se k česko-německým vztahům vyjadřuje zejména současná vláda, musím konstatovat, že vláda občanům přinejmenším zamlčuje skutečný stav věcí. Po sjednocení Německa se rozhodujícím prvkem německé politiky stal souvislý vzestup německého nacionalismu, úzce spjatý se systematickým úsilím o postupné uskutečnění německé hegemoniální převahy v celoevropském měřítku. Nezbytnou podmínkou dosažení tohoto cíle je zajistit faktické hegemoniální postavení Německa v postkomunistické středovýchodní Evropě. Pro realizaci německého celoevropského záměru je ale rovněž nezbytné překonat obtížnou mravní pře-

POLITICKÁ DISKUSE

kážku. Je jí nejen historicky tradiční panovačné německé chování v tomto prostoru, ale hlavně jeho celoevropské vyvrcholení, jímž nepochybně byla výlučná německá vina na druhé světové válce. Současný německý nacionalismus se proto vyznačuje úpornou snahou relativizovat postavení Německa jako jediného morálního viníka druhé světové války v Evropě. Prozatímním vrcholem ledovce tohoto úsilí jsou některé části letošního zářijového berlínského projevu německého prezidenta Raua u příležitosti vyhnaneckého dne vlasti. Německý prezident zde postavil na jednu morální úroveň západní aktéry mnichovské dohody se stanovisky západních demokracií ve spojeneckých dohodách z Teheránu, Jalty a Postupimi. Na druhé straně učinil totéž s nacistickým bezprávím vůči Židům a osudem po válce odsunutých Němců. K tomu nezapomněl přidat i ty, kteří se poválečným odsunem Němců zabývali v exilu, tedy zjevně československého prezidenta Edvarda Beneše. Nacionalisticky sebeočistný účel mají i současné návrhy na zřízení jakéhosi Centra proti vyhánění, ať již v původní čistě německé, nebo pozdější, zdánlivě kompromisní celoevropské verzi. Oba návrhy jsou účelovým politickým projektem, jenž vytrhává nejrůznější dějinné události ze vždy konkrétních, nesrovnatelných příčinných souvislostí a jejich politický smysl demagogicky vydává za etnický spor. Jde o zatím nejnovější ukázky od devadesátých let vykonávaného pseudomorálního politického nátlaku Německa hlavně na jeho východní sousedy. Do téže kategorie patří dlouhodobý tlak na zrušení poválečných československých denacifikačních zákonů, jež tvoří vnitrostátní právní rámec uplatnění poválečných spojeneckých dohod. Tentýž účel mají i požadavky na odškodňování českých Němců, jichž se původně tyto mezinárodně zakotvené normy právem týkaly,

63 ale později jim bylo navráceno československé občanství. Nynější česká vláda dokonce zcela vážně projednala a nyní krkolomně dopracovává absurdní odškodňovací návrh svého místopředsedy Mareše. Soustavný vzrůst německého nacionalismu vzbuzuje celosvětové obavy. Výslovnou nabídku účinné podpory Spojených států jako signatáře postupimské dohody ale česká vláda v létě loňského roku nezodpovědně odmítla. Pod vlivem současného českého ministra zahraničních věcí se výrazně změnilo složení české části nově jmenované Koordinační rady Česko-německého diskusního fóra ve prospěch českých zastánců současného německého nacionalismu a dostalo se tím do závažného rozporu s názorovou orientací veřejnosti. Každý, kdo se proti němu postaví a odvolává se na mezinárodní právo, je takto uměle vytvořenou většinou označen za českého nacionalistu a extrémistu. Není mi také známo, že by ministr vnitra podnikl nezbytné kroky ke zrušení pražské kanceláře sudetoněmeckého landsmanšaftu, jež se místo jako občanské sdružení podvodně zaregistrovala jako reklamní agentura. Jinak by totiž musela předložit k posouzení stanovy landsmanšaftu, jež jsou v rozporu se státní integritou České republiky. Zaslouží si snad takto jednající a nejednající vláda, aby jí občané důvěřovali? Dnešní vláda před svými občany neustále zakrývá hloubku, dosah a především nezvratnou povahu otevřeného konfliktu staré Evropy, tedy nedemokraticky jednajícího tvrdého jádra EU vedeného Německem a Francií, se Spojenými státy americkými, jenž se naplno rozhořel kolem Iráku v souvislosti s dlouhodobou válkou mezi demokratickou civilizací a světovým islamistickým terorismem. Vynikající americký komentátor Mark Steyn nedávno v britském týdeníku Spectator přímými slovy naplno vystihl jeho skutečnou podstatu. Nyní žijeme v době studené války mezi sta-

64


rou Evropou a USA. Evropským protivníkům USA v ní vůbec nejde o Irák, ale o Spojené státy. Naše země před pětaosmdesáti lety na demokratických základech obnovila svou tradiční státnost a politickou samostatnost. Byl to skvělý výsledek přátelské součinnosti poslance a pozdějšího prezidenta Masaryka s americkým prezidentem Wilsonem za významné české válečné účasti na straně spojenců. Má snad naše země váhat, na kterou stranu se má v nynější studené válce přiklonit? Kdo nezná své dějiny, nechápe přítomnost, a je předem ztracen pro budoucnost. Současná česká vláda v této klíčové historické zkoušce prohrává. Asi si vážně myslí, že ve válce může do nekonečna sedět na dvou židlích. ODS musí na rozdíl od vlády opakovaně a mužně hovořit jasnou, srozumitelnou a jednoznačnou řečí a doprovázet ji právě takovými činy. Masarykovo „Nebát se a nekrást“ v této vážné evropské a české chvíli znamená: Nebát se říkat bez vytáček nepříjemné pravdy o zásadně rozpolcené Evropě a přitom nekrást oprávněnou důvěru, že v této studené válce jsou dějiny opět na naší tradiční spojenecké straně. Tak jako byly v prvním, druhém a třetím demokratickém odboji. V této válce nesmí ODS v zájmu České republiky a její demokratické, svobodné budoucnosti ustoupit ani o píď. Věřme si, podle toho jednejme, a naše oprávněná, realistická sebedůvěra bude čím dál nakažlivější.

la dokončena jeho transformace s velkou obezřetností a rozvahou, došlo k obrovskému nárůstu nových právních předpisů pod heslem „Podstatné není, jak kvalitní je přijatý právní předpis, ale v jak krátké době je přijat“. Výsledkem šestiletého vládnutí ČSSD je tak právní řád, který se právnímu řádu demokratického právního státu podobá jen vzdáleně. Pro přehlednost a větší srozumitelnost jsem si dovolil vymezit sedm základních nedostatků práva tvořeného vládami ČSSD. 1) Právo je věcně nekvalitní

Tato skutečnost se projevuje tím, že vládou překládané zákony či návrhy novel zákonů musí být často v krátké době opětovně novelizovány. Není tak výjimkou, že určitý právní předpis je novelizován dokonce několikrát v průběhu jednoho roku. Příkladem může být trestní řád, jehož jedna novela byla projednána Poslaneckou sněmovnou v prvém čtení před čtrnácti dny, další novela pak má být projednávána na prosincové schůzi. Výsledkem této nežádoucí praxe je pak situace, kdy zásadní kodexy této země (obchodní zákoník, občanský zákoník, trestní zákon) byly od roku 1989 novelizovány desítkami různých novel (např. více než 20 novel obchodního zákoníku). Takovéto dílčí novely, které upravují pouze určitou úzce vymezenou problematiku, destruují jednotnost a vnitřní logickou provázanost právního řádu. 2) Právo je často protiústavní

Jiří Pospíšil poslanec PČR

Ve svém příspěvku bych se chtěl zamyslet nad kvalitou české legislativy po šesti letech vlády ČSSD. V roce 1998, kdy se dostala k moci vláda Miloše Zemana, dostal náš právní řád výraznou ránu v podobě takzvané legislativní smrště. Místo toho, aby by-

Vláda ČSSD často nerespektuje Ústavu České republiky a nálezy Ústavního soudu. Tohoto smutného faktu jsme byli v Poslanecké sněmovně v poslední době svědky několikrát. Příkladem může být situace zadlužených krajských nemocnic, kdy Ústavní soud jasně řekl, že převod dluhů na kraje je v rozporu s Ústavou garantovaným právem na samosprávu. Vláda však tento nález ignorovala a teprve po intenzivním tlaku parlamentní

65

POLITICKÁ DISKUSE

opozice a hejtmanů se uvolila část těchto dluhů zaplatit. Podobně postupovala v případě stížnosti pro porušení zákona v neprospěch pachatele, či u legislativy upravující transformaci Českých drah atd. 3) Právo je legislativně technicky nekvalitní

Díky diskutabilní úrovni vládních legislativců předložené návrhy zákonů obsahují nekvalitní terminologii, nepřesné legální definice a často jsou též psány nekvalitním neprávnickým jazykem. Toto může vést k nejasnosti a k dvojsmyslnosti zákonů. Pro schopného advokáta pak není problém těchto nedostatků zákonů u soudu využít. 4) Právo je v mnoha případech nadbytečné

Parlament dnes přijímá obrovské množství zákonů, jež upravují otázky, které nikdy předtím zákonem upravené nebyly a nikdy to nikomu nevadilo. Jinými slovy, vláda ČSSD připravuje nové a nové zákony, aniž by jasně prokázala jejich potřebnost. Pro příklad nemusíme chodit daleko, například – zákon o zoologických zahradách – kvůli několika normám, které bylo nutno přijmout z důvodu vstupu ČR do EU, byl přijat rozsáhlý zákon. Jediným jeho výsledkem je výrazná regulace prostoru podnikání na úseku zoologických zahrad. Důsledkem pak je zabránění vzniku nových zoologických zahrad. 5) Nekvalitní implementace komunitárního práva

O procesu harmonizace jsem hovořil na letošní ideové konferenci. Mohu proto pouze zopakovat, že sice byla harmonizována většina právních norem komunitárního práva (na jaře to bylo cca 97 %), avšak za tu cenu, že kvalita harmonizačního procesu nebyla příliš výrazná. ČSSD do našeho právního řádu propašovala další regulace, které po nás EU nevyžadovala – zákon o ZOO, o pojistné smlouvě ad. Pokud ODS převez-

me vládní zodpovědnost, bude nutné provést inventuru harmonizovaného práva. 6) Právo je přijímáno bez zvážení praktických dopadů

Vláda často připravuje návrhy zákonů, aniž by zvážila, jaký dopad přijetí zákona bude mít v praktické sféře – zvláště na veřejné finance a personální zdroje. Jako příklad uvádím rozsáhlou novelu trestního řádu, která zavedla jiný způsob protokolování v rámci trestního řízení, aniž by současně vláda soudy na tuto změnu materiálně a personálně vybavila. Vláda proto v tuto chvíli s velkou ostudou předložila další novelu trestního řádu, kterou chce tuto chybu napravit. 7) Převaha práva veřejného

Všechny výše uvedené aspekty se projevují v jednoznačné převaze práva veřejného nad právem soukromým. To znamená takového práva, skrze nějž stát diktuje svým občanům, jak se mají chovat, reguluje jejich počínání a omezuje jejich svobodnou volbu. Závěr:

Nekvalitní právní řád, který trpí výše uvedenými vadami, snižuje právní jistotu občanů. Občané mnohem obtížněji chrání svá práva. Vítězem soudních a správních řízení pak často bývá ten, kdo si najme kvalitnějšího advokáta. Pokud ODS převezme vládní odpovědnost, pak dle mého názoru bude muset uvažovat o snížení tempa legislativního procesu, dbát mnohem více na kvalitu legislativních návrhů – resortní ministerstva, kde zákony vznikají, nemohou být hodnocena podle počtu nových zákonů či jejich novel, ale podle toho, jak dlouho jimi předložený zákon bude účinný, aniž by musel být novelizován. Bude třeba provést inventuru platného práva a zrušit nadbytečné právní předpisy a zaměstnat kvalitní legislativce.

66


Jan Bürgermeister předseda RS ODS Praha

V prvé řadě se chci ještě vrátit k minulému roku. Pokud budu měřit od kongresu ke kongresu, máme za sebou opravdu úspěšný rok, ale pro mě osobně, a myslím si, že i pro nás v Praze, to překvapením není. Jestli tady zaznělo hned v úvodním projevu, že nepochválíme-li se, musíme to udělat sami, tak já svoji důvěru před rokem opíral o to, že jsem byl ve Františkových Lázních a věřil jsem, že kongres rozhodl správně v tak obtížné situaci po odchodu otce zakladatele. Takže bychom si také měli poděkovat a říci, že tento kongres, nebo kongresy ODS, jsou efektivními politickými orgány. A jsem tomu velmi rád. Paradoxně, přes utěšeně rostoucí preference, přes zvládnutí spousty obtížných rolí, jsem pevně přesvědčen, že to nejtěžší máme před sebou a že nás čeká jedno z nejtěžších období v historii ODS. Mám na mysli příští rok. Ten paradox opírám o to, že my si nemůžeme dovolit neúspěch. V podstatě celý den dnes posloucháme vážné a kritické důvody, proč musí skončit vláda sociální demokracie. Je legitimizováno naše usilování o moc, protože víme, že naše budoucnost se musí opírat o naše volební vítězství, o vítězství pravice a napravo opravdu už nikdo další není. Abychom to dokázali, myslím a jsem přesvědčen, že musíme zvládnout tři věci. Za prvé musíme opravdu pojmenovávat problémy v této zemi, ne mnohačetně, ne mnohoslovně, ale vycizelovaně. Myslím si, že dnešní diskuse na kongresu a věřím, že i zítřejší, dává dost podkladů pro to, abychom tento úkol zvládli. Proč to pokládám za mimořádně důležité? Je to jediná věc, která vybilancuje paradoxní situaci mezi tvrdou rolí opozice, kterou hrajeme v parlamentu, a nutnou konstruktivní roli v regionech a v obcích, kde musíme nést zodpovědnost za řádný výkon veřejné správy a za

rozkvět našich měst a krajin. Musíme lépe vědět, kdo jsou naši příznivci, protože je prima, že je máme, ale my jim musíme dávat natolik strukturované informace, aby přišli k volbám. Zatím to vypadá, že když za nimi přijdou s dotazníkem, tak nás pochválí v průzkumu veřejného mínění, ale už často neví, proč by měli učinit ten další krok. Musíme je znát a musíme vědět, jak je najdeme, kde je najdeme a musíme jim dávat informace exkluzivně. Bruselské volby – a z pohledu Prahy jsem si velmi jistý – budou v prvé řadě o tom, zda-li se najde na politické scéně další hráč, který zaujme po Unii svobody vyprázdněný prostor. Ze zkušenosti je už jasné, že existuje kategorie voličů, které já nazývám „experimentující“, kteří vždy budou hledat jakési snadné řešení, které jim bude vždycky nabízet nově vznikající subjekt. A my víme, že Evropští demokraté Jana Kasla mají poslední a jedinou příležitost na půdorysu bruselských voleb a stát se byť s minimálním úspěchem celorepublikově etablovanou stranou a nakrčit se k nejbližším dalším parlamentním volbám. Dovolte mi, abych řekl za Prahu. My příští rok máme jen bruselské volby a na podzim volby senátní. Chápeme bruselské volby jako jeden z nejvážnějších politických úkolů a z hlediska pracovního nasazení cílů uspět v nich právě proto, aby nám nevznikl ve vyprázdněném prostoru konkurent a abychom mohli experimentující voliče do příštích parlamentních voleb přesvědčit, že racionální je volit silnou konzervativně-liberální stranu, než drobky, které padají snadno pod stůl. Chci Vás ujistit, že podzimní volby pro nás nejsou volby ve třech okrscích v Praze, ale že je vnímáme jako celoplošné volby v Praze a jsme připraveni všemožně pomoci ostatním regionům v usilování o co nejlepší výsledek. Přeji si, aby příští kongres po 2. kole senátních voleb, po 2. kole už v uvozovkách, voleb v krajích byl ve stej-

67

POLITICKÁ DISKUSE

ném optimistickém a konstruktivním duchu, jako ten dnešní, protože jestli neuspějeme příští rok, tak se nám bude velmi těžko dohánět ztráta v tom posledním kole do parlamentních voleb. Přejeme si v Praze, aby tento kongres byl nejen úspěšný, ale aby byl vykročením do nových parlamentních voleb, a aby toto vykročení bylo pokud možno z Prahy.

Karel Novák OS ODS Rokycany

Jsem pamětníkem skoro všech kongresů ODS. Vím, že členská základna od kongresu vždy cosi očekává a vedení strany se skoro vždy čehosi obává. Je to přirozené a jde jen o to, aby pnutí nebylo příliš velké, „poděbradské“. Ačkoli v jednotlivých odstavcích budu zčásti kritický, v heslovitých nadpisech zdůrazňuji svůj pozitivní přístup. I. Plňme sliby!

Když vzpomenu na poslední kongres ve Františkových Lázních a na napínavé těsné souboje o čelná místa ve vedení strany, cítím potřebu se vracet ke slibům, s nimiž byli či nebyli uchazeči zvoleni. Velká většina z nich před necelým rokem například plédovala pro přímý způsob sestavování kandidátek do zastupitelských sborů celou členskou základnou. Pnutí mezi těmi, kdo jsou při tvorbě kandidátek dlouhodobě po předjednáních uspokojováni a těmi, kdo jsou dlouhodobě stejným mechanismem odsunováni, mohlo být tímto systémem odbouráno. Ještě před tímto kongresem však Výkonná rada znovu připravila pravidla pro sestavování kandidátek do krajských voleb starým způsobem. Pnutí tedy bude trvat dál a sliby z Františkových Lázní zatím zapadly. Promarnili jsme i příležitost sestavit kandidátku pro volby do EU alespoň v regionech přímo. Při malých počtech uchazečů

to byla ideální příležitost, jak bez rizik vyzkoušet tento model. Vždyť poslední slovo má stejně výkonná rada. Opustíme tedy myšlenku na přímou volbu úplně anebo na ní budeme dále pracovat? II. Nezaplétejme se s komunisty!

Preference komunistů rostou. Loni jsme potvrdili usnesení libereckého kongresu. Když však dojde na řešení v jednotlivých sdruženích, jakoby tato usnesení neexistovala, jakoby pozice nějakého starosty ODS, zapleteného s komunisty, znamenala pro jeho fan klub víc, než jeden ze základních principů naší politiky. Jakoby nám nezáleželo na těch pravicových voličích, kteří nám nedají hlasy jen pro naše tzv. pragmatické postoje ke komunistům v různých okamžicích a na různých úrovních. Jakoby úvodní článek 2 našich stanov, v jehož bodě d) se dávno píše: „být stranou, která rozhodně odmítá marxistickou a leninskou ideologii ve všech jejích projevech a důsledcích a jejímž členům jsou cizí jakékoliv socializující a kolektivizující tendence v ekonomice i politice“, byl jen jakousi vábničkou a nikoli závazným normativem chování pro každého zastupitele či člena parlamentu. III. Ctěme 17. listopad!

Před několika dny jsme slavili státní svátek 17. listopad. Můžeme si o jeho zákulisí domýšlet, co chceme, ale zdá se mi, že ODS bylo při těchto oslavách málo vidět a slyšet. Nespoléhejme, že za nás vystupuje pan prezident, či tu a tam hejtman. Je naopak výborné, že ODS jasně podporuje odškodnění 3. odboje. IV. Bojujme o své původní voliče!

Trvalý chaos v rezortu zdravotnictví nám dává mimořádnou příležitost znovu získat voliče z řad lékařů a zdravotnických pracovníků, které jsme lehkomyslně ztratili

68


v polovině devadesátých let a jejichž společenský vliv na občany cítíme v každých volbách. Ideální příležitostí je trapná situace v České lékařské komoře. Nálady na zrušení povinného členství eskalují a jde jen o to, co nejrychleji je využít vhodným parlamentním návrhem. V. Nepřeceňujme preference a zdánlivá vítězství!

Těsné vítězství v brněnském senátním obvodě nemůže zastřít skutečnost, že taktika „všichni proti ODS“ ve druhém kole voleb trvá a že jakkoli je Senát pro ODS v opozici jakousi chabou protisocialistickou brzdou, může být pro ODS v pozici brzdou nepřekonatelnou. Kalousek je nám sice ideově mnohem bližší než Svoboda, luxovská politika je však pro něj jistě velkým lákadlem. Výsledky senátních voleb proto vnímám jako varovný signál, byť zatím nedošlo ke ztrátě. Moc ale nescházelo. Pokud jde o preference, snad nejbolestnější je po značnou část volebního období jasně vést a pak poslední týden vedení ztratit. Již jsme to zažili. VI. Pozor na vlastní řady!

V parlamentu jsme sice principiálně správně učinili pokus odstranit vládu, výsledkem nezdaru ale nebyla následná dlouhá a vládu znejišťující a otravující diskuse o tom, zda jsme měli či neměli pravdu, nýbrž polemika o poslanci Kottovi a o tom, jak si vybíráme poslance. Tím se náš tah stal jakýmsi pitoreskním obrázkem, který jsme mediálně nezvládli. VII. Ať žije, pracuje a je vidět stínová vláda!

Stínová vláda, ať se to komukoli líbí či nelíbí, má svá silná, ale i slabší místa.Vzpomeňme, že i Klausova stínová vláda byla na každém kongresu a konferenci obhájena, ačkoli bylo jasné, že to jako celek to nebylo ono pravé ořechové. Je na stínovém premi-

érovi, aby zvládnuté úkoly vyzdvihl a u nezvládnutých nahradil cukr bičíkem. Pro nás jsou ovšem mimořádně důležité mediální výstupy. VIII. Pracujme na sobě!

Rád bych objektivně vyzdvihl čin, po kterém sice volal již kdysi Miroslav Macek, který ale až nyní uskutečnil Ivan Langer. Jde o vzdělávání členů. Přihlásil jsem se, trochu ovšem i ze zvědavosti, do nultého ročníku Liberálně konzervativní akademie CEVRO a musím po návštěvě již více než třetiny přednášek veřejně ocenit její vysokou univerzitní úroveň, vyslovit přání, že se laťku podaří udržet na výši v průběhu celého roku a doufat, že nultý ročník je počátkem dlouholeté tradice. XI. Držme se principů, dbejme svých přikázání!

Jedny volby za druhými, jeden problém za druhým, stejně jako socialismus, levicový intelektualismus a plíživá normalizace ve společnosti otupují mezi našimi členy v místních a oblastních sdruženích zájem o základní principy pravicové politiky. Obalují pak měkkou a nečistou hlínou základní drahé kameny ekonomie, práva, politologie, komunikace i principů mezinárodních vztahů. Abychom byli zvoleni, někteří postupně slevujeme z principů a dokonce uvnitř strany stavíme ty, kteří slevovat nechtějí, do zámezí, pod nálepkou „nevolitelní“. Namísto, aby si jich ODS vážila, někdy je marginalizuje. X. Konstrukce (=návrhy na usnesení):

1. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS do šesti měsíců provést analýzu otevřené i skryté spolupráce ODS s KSČM na všech úrovních a vyvodit z ní závěry, odpovídající stanovám ODS. 2. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS připravit k 15. výročí 17. listopadu 1989 celorepublikovou prezentační akci, která jas-

POLITICKÁ DISKUSE

ně vyjádří postoj naší strany ke komunistické ideologii a režimu. 3. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS rozšířit politickou i finanční podporu politickému vzdělávání členů strany. 4. Kongres ODS ukládá Výkonné radě dále rozpracovávat myšlenku přímé volby v návaznosti na usnesení kongresu ve Františkových Lázních a na předvolební sliby tehdejších kandidátů nejvyšších stranických funkcí.

Petr Musil OS ODS Rychnov nad Kněžnou

Dlouho jsem přemýšlel o tom, čím přispěji na tomto kongresu do diskuse. Došel jsem k tomu, že se pokusím zhodnotit vývoj Občanské demokratické strany během posledních dvou let. Důvod, proč jsem zvolil zrovna tento časový úsek, je prostý. Právě před dvěma lety jsem se stal členem ODS a rád bych se s Vámi podělil o svůj pohled. Nechci samozřejmě nikoho soudit, chci se jen zamyslet nad tím, kam se ODS posunula, kde vidím pozitiva či případná negativa její činnosti a kam ODS míří, případně bych chtěl předložit některé otázky k zamyšlení. Do ODS jsem vstupoval v listopadu roku 2001, tedy v době opoziční smlouvy, v době, kdy se začínala připravovat na volby do Poslanecké sněmovny, v době, kdy jí průzkumy veřejného mínění dávaly slušné šance na vítězství v nich a konečně v době, kdy stranu řídil pan profesor Václav Klaus. Ve volbách do Sněmovny přišel neúspěch, ze kterého jsme se poučili my, ale i voliči, kteří v následných podzimních komunálních a senátních volbách dali razantně najevo, že náš program vnímají a přijímají ho. Takové výsledky se jistě nerodí samy, ale stojí za nimi tvrdá práce nás všech. Přibližně před rokem stála ODS na významné křižovatce. Její „otec zakladatel“ se

69 rozhodl předat svou štafetu dál. Bylo jasné, že kdokoli přijde po něm, bude stát v nezáviděníhodné pozici, že se bude vystavovat neustálému srovnávání s panem profesorem a nebude jednoduché získat důvěru všech, tak jak jí požíval Václav Klaus. Minulý kongres zvolil do čela pana Mirka Topolánka, bezpochyby charismatického člověka, prý s přezdívkou „Ostravský Kennedy“, (což je obzvláště symbolické v těchto dnech, aniž bych mu přál podobný osud). Domnívám se, že Mirek Topolánek za ten rok odvedl dobrý kus práce a podařilo se mu získat důvěru i těch, kteří ho nevolili. Totéž platí i pro ostatní členy vedení ODS. Ostatně prvním testem nového vedení byla úspěšná volba prezidenta republiky. Tehdy jsme dali všem jasný signál, že rozkol ODS, který nám mnozí předpovídali, se nekoná. ODS stojí na křižovatce i dnes, kdy celá naše země vstupuje do Evropské unie. Před ODS stojí úkol předložit voličům kvalitní tým lidí, kteří budou kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu. Jsem toho názoru, že na naší kandidátce by se měli objevit především zkušení politici (poslanci, senátoři, nebo krajští zastupitelé), neboť jejich zkušenosti budou nenahraditelné při jednáních v Evropském parlamentu. Jde také o to, aby byly zastoupeny nejrůznější obory. Naši voliči by si měli mít z čeho vybrat. Například námi v minulosti opomíjené zemědělství a venkov hraje v EP velkou roli, vždyť celých 50 % rozpočtu EU, který spadá do pravomoci EP, tvoří prostředky na rozvoj zemědělství a venkova. ODS je i dnes na špici volebních preferencí. Jak už jsem říkal, za takovými výsledky stojí tvrdá dřina. Tím se dostávám k tomu, co vidím jako pozitivní na naší práci, respektive kde spatřuji určité rezervy. Především bych vyzdvihl činnost stínové vlády, jejíž členové analyzují kroky vládní koalice a předkládají plnohodnotné alternativy. Řekl bych, že předchozí stínová vláda působila přece jen trochu pasivněji.

70


Za vynikající počin považuji deklarování spolupráce mezi ODS a Liberálně-konzervativní akademií CEVRO, stejně jako projekt Leadership akademie ODS. S potěšením konstatuji, že ODS nastavuje veřejnosti onu kýženou vlídnou tvář, což nelze přehlédnout. Svou nezastupitelnou roli zde hraje i pan prezident, který na rozdíl od svého předchůdce rozdává optimismus a z vlastní zkušenosti vím, že si ho postupně pochvalují i jeho zapřísáhlí odpůrci. A to velmi pomáhá i nám. V čem vidím naše rezervy? Domnívám se, že by stálo za to některé námi předkládané materiály detailněji zanalyzovat. Svou myšlenku bych rozvedl na příkladu Modré šance. Bezpochyby jde o kvalitní návrh skutečné fiskální reformy. Nicméně postrádám v něm větší rozpracování jejích dopadů na ostatní makroekonomické proměnné (nezaměstnanost, vnější rovnováhu, cenovou hladinu). Další riziko vidím paradoxně v tom, že jsme podle průzkumů nejsilnější stranou. Příliv voličů od ČSSD k nám si lze vysvětlovat různě. Jde o voliče, kteří jsou zmatení současnou vládní politikou a čekají od nás, že její sliby naplníme my? Nebo jde převážně o voliče, kteří od nás čekají realizaci našeho programu, čili důraz na individuální svobodu, trh a minimalizaci státního intervencionismu? V horizontu do příštích parlamentních voleb není toto rozlišení důležité. Pokud vláda bude pokračovat ve svém diletantismu a my ve své práci, příští volby pravděpodobně vyhrajeme. Pokud jde ovšem o přízeň voličů, kteří od nás čekají naplnění vládních slibů, hrozí nám po příštích volbách stejná situace, ve které je dnes ČSSD, čili rozčarování, zmatení a pokles našich preferencí. Proto bychom měli náš program umět sdělit a vysvětlit i té pověstné poslední babičce z Orlických hor a dovést každému voliči odpovědět na otázku: „Co z toho budu mít, když vás budu volit?“

Závěrem chci říci, že v žádném případě nelituji, že jsem se před dvěma lety stal členem ODS, ba naopak, jsem na to hrdý. Jsem rád, že mám možnost přispívat svou troškou do našeho pravicového mlýna a podílet se na šíření liberálně-konzervativního myšlení. Není to lehké, zvlášť mezi mladou generací, která je stále náchylnější k socialisticky jednoduchému způsobu života. Mé dva roky v ODS jsou pro mě velkou školou a děkuji vám všem, od nichž se mohu učit.

Ivan Knižátko OS ODS Ostrava

Budeme mít dost nevděčnou úlohu – vždyť si to představte: náš občan se 14. června rozhodl, že vstoupí do objektu. Do objektu, který znal jenom z ulice a o jehož vnitřní dispozici získal mlhavý dojem z reklamního letáku, letáku o nějakých desítkách tisíc stran. Ale nevadí, dost na to , aby prodal barák a sbalil se. Ale – než si stihne utřít boty a vzít 1. května za kliku, čilí eurostěhováci ten vnitřek tak trochu z gruntu předělají, aby se cítil lépe. A to už stojíme za dveřmi my a nutíme mu hlasovací lístek pro volby domovníka. A co bude dělat, ptá se občan. No, měl by se asi starat o tohle a támhleto, ale to se ještě uvidí, tady je to dost fofr, však si zvyknete. Řekl jsem, že naše role bude nevděčná, ale máme výhodu. Tu výhodu, že jsme na toto všechno jako prakticky jediný politický subjekt od počátku upozorňovali, že můžeme nabídnout usilování o to, aby domovník dělal přesně to, co má a zbytek byl ponechán právě na občanovi a jím vybrané reprezentaci v národních parlamentech, nabídnout usilování o to, aby jeho zájmy byly hlasitě hájeny, řekl bych rovnoprávně, bez nějakého nováčkovského syndromu, kterýžto postoj budou doporučovat jiní.

POLITICKÁ DISKUSE

My přece nevstupujeme do mazácké světnice a naši poslanci se nebudou chtít vracet ze Štrasburgského sálu s opuchlýma rukama jako kosmonaut z onoho starého vtipu, nebudeme přece odkázáni do role obdivovatelů krásné architektury toho sálu a architektury politické, např. nostalgicky se odvolávající na historickou jedinečnost onoho Štrasburgského umístění (proč se spíše třeba nepřipojit k hlasům, které se ptají, jestli druhé parlamentní sídlo stojí za tu cenu 200 mil. eur ročně). Jednoduché, prosté a srozumitelné vysvětlování tohoto našeho základního azimutu nám přinese body. Body, které když se přičtou k vnitropolitickému skóre, o které nám musí jít i v oné eurokampani, nám mohou přinést očekávaný výsledek. Ale nejde o body, jde opravdu o to, aby se občané jednou velmi nepodivovali nad tím, v jakém objektu se vlastně najednou ocitli. Čili krátce: radši snesu spílání do euroskeptiků, než si jednou protřít oči v euroseptiku.

Jaroslav Kubera senátor PČR

Já od té doby, co jsem povýšil na předsedu ústavně právního výboru, mám od svého patrona, kterým je místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, velmi přísné regule pro svá vystupování. Mohu říkat jen to, co mi dovolí, a většinou, když jeho rady nedodržím, dopadá to velmi špatně, jak jste si mohli před několika týdny všimnout. Nevadí, pokusím se dodržovat směrnici. Václav Klaus, když byl ještě předsedou ODS, mi velmi často na Výkonné radě říkával: „Pane kolego, Vy málo zevšeobecňujete.“ A to bylo vždycky, když jsem mluvil o nějakých těch drobných komunálních problémech, které byly mimo jeho rozlišovací schopnost. Já jsem mu vždycky s dr-

71 zostí sobě vlastní odpovídal: „Pane předsedo, Vy zase někdy zevšeobecňujete moc. Váš zorný úhel je příliš hrubý na to, aby ho obyčejný člověk pochopil. Někdy i my s Vámi máme problém, protože Vás nechápeme.“ Nicméně, poučil jsem se, proč se nepoučit. Pan předseda je prezidentem, takže jsem se určitě poučil správně a připravil jsem si strukturovaný projev, rozdělený do osmi kapitol, abych nepřeskakoval, jak je mým oblíbeným zvykem, z tématu na téma. Ty kapitoly se jmenují: Já, Rodina, Obec, Kraj, Vláda, Poslanecká sněmovna, Senát, Evropa a Experiment. Ten konec, to je překvapení. Takže začátek: Já: Dobrý, dobrý. To je všechno. Rodina: Rodina horší, ale listí je sebrané, na růžích je přihrnuto, jsou na nich sklenice od kompotů. Máme ovšem také jeden velký problém, a tím je strakapoud. Viděl zřejmě na Nově, jak strakapoudi klovou a přestože ještě vloni byl u zastupitele komunisty z našeho zastupitelstva, tak jak jim stoupaly preference, přesunul se na můj dům. Už jsou tam 3 díry, z nichž do jedné se úplně celý schová. Zdá se vám, že to není problém, ale pro mojí ženu je to velký problém, protože to místo je u koupelny. Když se proklová do koupelny, bude jí zima. Včera svitla naděje, ornitologové vymysleli dravce. Já jsem původně myslel, že tam bude tento dravec z ODS, ale ukázalo se, že nikoliv, že to musí být ostříž. Tom Zajíček, můj kamarád, slíbil, že mi ho pošle mailem, já si ho na překližku namaluji, vyřežu a zavěsím, snad se povede. Kromě toho ve dnech dnešního kongresu pračka Boschka dělá divy – pere tak, že přijde k máchání a nevymáchá. Mně se prádlo zdá čisté a voňavé, mojí ženě se zdá špinavé, teplé a smradlavé. Vám je to k smíchu, ale rodina se má udržovat v pohodě, ale to já nedělám, protože žena dneska chtěla prát záclony a nemůže, já pak ručně posunuji ten program a když

72


u toho stojím, tak dopereme, takže si budeme muset koupit novou. Obec: To už jsme u vážnějších témat. Nacházíme se ve stavu kohabitace, jak říká pan prezident, kdy prezident kohabituje s vládou a s parlamentem. Vláda, parlament, kraje, obce kohabitují často i kopulují mezi sebou. Je to situace velmi složitá, ale není nijak zvláštní. V Evropě jsme jí byli v historii svědky už mnohokrát. Pokud jde o obce, nesouhlasím s teorií, že komunální politika je něco jiného než ta velká, že tam jde přece o blaho občanů. Problém je v tom, že každý si představuje něco jiného pod tím, co je to blaho občanů. Někdo si myslí, že blaho pro občany je to, když se o ně někdo stará od malička až do smrti, někdo jiný si myslí, že občan se má starat sám o sebe a že mu do toho nemá příliš mluvit. My jsme v Teplicích využili – tehdy to ještě nebyla Modrá šance, to ještě nebylo vymyšleno – takovou obyčejnou českou modrou příležitost, a příležitostí a šancí je vždycky v životě spousta, některé využijeme, některé ne. Těch, které nevyužijeme, je docela škoda. My jsme se snažili příležitost, která se nám dostala, když jsme vyhráli komunální volby, využít, a začali jsme, velmi tvrdě a přesně podle stanov. A ono to tehdy kupodivu fungovalo. První, co jsme udělali, že jsme zrušili všechny možné bytové pořadníky, bytové komise, bytové správy a začali jsme intenzivně prodávat domy. Rozhodli jsme se, že nebudeme meditovat na téma, kolik sociálních bytů si máme nechat, ale že si necháme ty, které nám zbudou, což se ukázalo jako klíčové. Tam, kde meditovali, jestli mají nechat 15%, 20% nebo 30%, tak do dneška nemají zprivatizováno, protože to číslo neexistuje a nikdo ho nezná, protože žádné sociální byty neexistují. Prodávali jsme zásadně domy. Prodej jsme ukončili někdy v roce 1997, v tu dobu už byly všechny domy soukromé. V této chvíli nám patří pouze několik domů s pečovatelskou službou,

která je mimochodem také privátní. Ač jsme netušili, co napíše Martin Říman do Modré šance, rozhodli jsme se zprivatizovat i městskou hromadnou dopravu, komunální služby, pečovatelskou službu a všechny tyto další služby, takže i ty jsou soukromé. Kupodivu fungují a fungují s menšími náklady, než v těch městech, kde tyto činnosti provozuje obec. Pokud jde o rozpočty, tam jsme také splnili to, co se ODS nepodařilo. Trvali jsme na tom, že rozpočet bude zásadně a výhradně jenom vyrovnaný. V tuto chvíli nemáme ani jednu jedinou korunu dluhu a doufáme – i když náš socialistický partner by se velmi rád zadlužil – že se nezadlužíme a chystáme investiční výstavbu – jen malou botanickou zahradu – mimochodem, s panem ředitelem Hagrem, kterého Pražáci dobře znají. Ale my ho ohlídáme, aby nám příliš neutrácel – za 55 milionů korun. A dále chceme výstavbu sportovní haly za 100 milionů korun. Tyto prostředky máme a tyto dvě stavby postavíme ze svých peněz. Samozřejmě, že díky „deformě“ veřejné správy jsme ve finančních potížích, protože hradíme ze svého spoustu věcí, které má hradit stát. Snažíme se ale, abychom hradili skutečně jenom to, co nezbytně musíme, a velmi tvrdě vymazáváme maily, které chodí z různých ministerstev s různými úkoly, zejména od soukromých firem, kterým ministerstva zadávají tyto práce. Tyto maily mažeme a většinou se ukazuje, že se nic nestane. Druhá metoda je, že těmto firmám řekneme, aby nám sdělily, kolik vyinkasujeme za to, když jim tu dotazník o bytech, tu dotazník o skládkách, tu o odpadech vyplníme. To také funguje, oni nikdy platit nechtějí. Takže já si myslím, že vždy je podstatné to, jaký je rozdíl mezi teorií a praxí. Jsem si vědom toho – sledujíc příběh Prahy 6 – před chvílí jsem o tom mluvil s panem primátorem Bémem – že v dnešní době je ta situace mnohem složitější. Jednak obce už nemají peníze, aby mohly prodávat levně a občané

POLITICKÁ DISKUSE

už taky nemají tolik peněz, aby mohli draze kupovat. Takže jde to pomalu a nebude to tak jednoduché. Další věc, kterou jsme si už řekli, že dotace podle stanov ODS je sprosté slovo, i když i sprosté slovo odpustíme občas někomu, když ho řekne, ale rozhodně by to nemělo být pravidlem. A teď bych velmi rád řekl, že po zkušenostech – a měli jsme v Senátu starosty už několika set obcí – jsme zjistili, že řada z nich staví dotované byty, nikoliv sociální, ale velké. Řada z nich inkasuje dotace ze státního rozpočtu v domnění, že tím škodí socanům, ona ale socanům neškodí, protože těm je to v podstatě jedno. Někteří žijí v utkvělé představě, že když ukradnou peníze státu, tak že jako by ušetřili. Nic ale neušetří, protože se jenom vrátily ty peníze, které jim předevčírem vzali. My se domníváme, že by obce měly mít svoje peníze, protože jestli pro jednu obec je prioritou kanalizace, pro jinou chodníky, pro třetí něco jiného, tak by to mělo být výhradně na jejich zodpovědnosti, co si udělají. Nedávno jsme byli na finanční konferenci, kde nám pan ministr říkal velmi zajímavou věc s příběhem dotací, které teď obce hromadně musí vracet, protože ministerstvo dalo příkaz finančním úřadům, že rozpočet je velmi nenaplněný a je ho možné například naplnit i tak, že obcím sebereme dotace v případech, kdy měly špatně datum, špatně vyúčtovaly, nebo něco udělaly chybně. To udělaly skoro vždycky, takže ty dotace se vrací zpátky. Ale už je vymyšlena metoda. Teď je to složité, musí se žádat ministerstvo financí o prominutí a většinou to vychází. Pak to bude jednodušší, bude stačit žádat svůj příslušný finanční úřad v místě. Opravdu systémové řešení této příhody. Zvláštní je, že za těchto okolností si dovolujeme takovou drzost, že za odpadky se v Teplicích neplatí ani jedna koruna a ani v příštím roce se platit nebude, ač jsou to desetimilionové částky. Často jsme přitom obviňováni, že je to socialismus. Samozřejmě není,

73 protože zákon o odpadech je špatný a bude se opět v nejbližší době novelizovat. Praha má svoji velkou zkušenost, zda na hlavu. My máme zkušenost, že ani na hlavu, ani na popelnici, že to je výhradně služba, protože původcem odpadu je obec, která slouží skutečně padesáti tisícům občanů a ti jsou vydíráni vládou dost, tak proč by ještě platili za odpadky. Je to jedna ze služeb jako je veřejné osvětlení, komunikace. Patří mezi ně a jednoznačně se to osvědčilo. Druhou věc, kterou jsme udělali, namísto zvyšování poplatků za psy na 1500 Kč, jsme je snížili na 200 Kč. A teď bude mít pan poslanec Tlustý radost. Představte si, že při pětinásobném snížení poplatků, klesla výtěžnost o 10%. Je to důkaz, že rovná daň by musela stoprocentně přinést větší výnos, protože naše ztráta spočívala jenom v tom, že my jsme nemohli dát jinou částku, než 200 Kč, protože důchodci platí 200 Kč, a my jsme nechtěli výjimky. To je naše další zvláštnost. Výjimka, to je druhé sprosté slovo. Jak je někde výjimka, tak je vždycky problém, protože skoro všichni nakonec dosáhnou nějaké výjimky. My jsme to zažili – protože jsme také lázeňské město – když měli občané výjimky vjezdu do lázeňské čtvrti. Za rok měli na příslušný úplatek úředníkovi skoro všichni výjimky, a to i ti, kteří tam nikdy nebydleli. Tak jsme výjimky zrušili, dopravu jsme otevřeli a bylo to v pořádku. V této souvislosti nemohu nezmínit, jak to udělat, aby rozpočty byly vyrovnané. Nedávno se mne na to ptal jeden kolega senátor, který je také starostou. Je to poměrně jednoduché. Stačí vypnout vysavače. Každý rozpočet, ať státní, rodinný, nebo obecní, je vysáván tzv. vysavači, různými neziskovými, ziskovými firmami apod., které pod velmi ušlechtilými záminkami, že nic jiného nemají na mysli než blaho našich občanů, žádají různé dotace. Tu na půlnoční, tu na nějakou jinou akci, a takto postupně vysávají z rozpočtu velké částky, což by ještě nevadilo,

74


ale oni, když vysají 100 tisíc, druhý rok se snaží vysát 200 tisíc, a tak to pokračuje. Skoro si už můžete dát do rozpočtu, že ti a ti budou každý rok stejnou nebo vyšší částku vysávat. Když se vysavače jednou zapnou, tak už je nikdy nevypnete. Jak se začne vysávat, tak vždycky někomu seberete výhodu, dárcům krve seberete bezplatnou jízdu, a je oheň na střeše, ačkoliv v podstatě nikdo neví, proč by dárci krve měli jezdit zadarmo. To nemá s jejich ušlechtilou činností vůbec žádnou spojitost stejně tak cena jízdného nemá vůbec žádnou spojitost s výškou důchodu, protože v Hypernově kupují máslo také za 22 korun. To prostě žádnou souvislost nemá, ale je utkvělá představa, že bereme stravenky, za které pak chodíme nakupovat. A jiné vymoženosti socialismu nám zůstaly a i my musíme každý den a každou vteřinu s nimi bojovat. Takže bych ještě velmi stručně zmínil reformu. Už i největší optimisté a propagátoři chápou, že je na čase začít diskutovat znovu a seriózně, zda spojený model bylo šťastné řešení. Ten spojený model mimo jiné znamená, že jak z krajů, tak z větších měst se staly národní výbory, kde přenesená působnost začíná výrazně převažovat. Vládnou úředníci a ty volené orgány už jsou tam v podstatě jenom do počtu. Nový správní řád, který se divím, že pan kolega Pospíšil nezmínil, dokonce zvažuje to, že i každé usnesení rady a zastupitelstva bude podléhat správnímu řízení a každý se bude moci proti němu odvolat, což je pro moji hlavu zcela nepochopitelné. Ale jsou zde i jiní – nemyslím u nás, ale v této zemi – kteří si myslí, že to tak je správně, aby měl občan jaksi lepší kontrolu. Druhá věc, která mě trápí, je zřizovatelství. Po vstupu do unie budeme mít velký problém. Unie nezná zřizovatelství. My zřizujeme to či ono – záchrannou službu, příspěvkové organizace a jsem zvědavý, jak se vláda vypořádá s tím, že toto bude po vstupu do unie velký problém. My jsme to věděli, a proto se snažíme – prá-

vě díky privatizaci dopravního podniku. Nejsme jeho zřizovatelé, nemáme tam žádnou účast, v jiných organizacích a tím se vyhýbáme zřizovatelství. Ale nyní se na nás valí z kraje dům pionýrů a mládeže, úžasný to přežitek socialismu, který kraj vyfasoval od státu a teď ho dá nám a říká: a zrušte si ho, když chcete. A uvidíte, oni vám občané ukážou, vždyť tam chodí 20 dětí do kroužku, kam by potom jinam chodili? Náklady na tyto ušlechtilé instituce jsou ovšem milionové. Pokud nám předají domov důchodců, budeme mít v republice zřejmě jako první soukromý domov důchodců, protože nevidíme důvod, proč by domov důchodců – když může být pečovatelská služba soukromá – nemohl být také soukromý. Kraje: Kraje jsou ve velmi obtížné situaci. Právě díky kohabitaci, kdy na krajích vládneme my, kraje by se rády něčeho zbavily, tak se to snaží zase na vnutit na obce, kde jsou také starostové a primátoři z ODS, takže dochází ke zvláštní kopulaci, nebo kohabitaci vlastních lidí, kteří spolu na stránkách médií bojují, zda ten, či onen si to, či ono vezme. Pokročím dál, abych nebyl napomínán. Vláda: Nový film, běžte na to, Kecy, kecy, kecičky. Moc dobrý film, bezvadný, je to taková veselohra, ale tady se vlády nikdo nezastal a já se vlády musím trošku zastat, protože ne všechno, co tato vláda dělá, je úplně špatné. Je pravda, že když někteří ministři přijdou do Senátu, dostávám kopřivku a odcházím, ale když přijdou jiní, setrvávám a rád poslouchám jejich moudré nápady. Zejména to platí o paní ministryni Součkové, které se také musím zastat. Nejprve přišla z bezdotykovými bateriemi, což mělo kladný jev, že to zaměstnalo spoustu lidí u firem, které vyrábějí bezdotykové baterie. Ale protože se ukázalo, že kuchař – prase – se nemyje, tak se přišlo s tím, že ještě musí být i bezdotykové dveře, aby nesahal na špinavou

POLITICKÁ DISKUSE

kliku. Pro zaměstnanost, to je jev kladný. Další nápad, jak pískovnám přinést zisk byl ten, že vymyslela normu na pískoviště, která se nedá splnit, takže pískoviště se stále musí vyměňovat. Protože je to drahé, tak jsme vymysleli protiakci. Pískoviště budou doplněna cementem, zalita vodou, a budou se každý večer kropit, aby to bylo hygienické. Ono to vypadá jako vtip. Kdyby tady byl předseda Klaus, už by mně napomínal, ale on to žádný vtip není, protože my těch pískovišť máme ve městě 160. A dostali jsme dobrou radu od jistých zdravotníků, že bychom měli ten písek propařovat jako se propařuje půda pro tabák, aby v tabáku nebyli škůdci. Tak jednáme s teplárnou, jestli by pod všechna pískoviště nezavedla teplovod s dírkami, abychom ten písek propařovali. Poslední číslo paní ministryně byly prezervativy a opět se jí musím zastat. Pokud jste někde v tisku četli, že bude zákaz prodejů prezervativů v automatech a že budou smět jen odborní prodejci toto zboží prodávat není to úplná pravda. Bylo to zase mediální zkreslení. Paní ministryně to myslela úplně jinak. Ukázalo se, že někteří perou použité prezervativy, opět je vkládají do krabiček a prodávají je a tady jistě uznáte, že je na místě, aby tato činnost byla svěřena odborníkům a nikoliv, aby to dělal kdejaký amatér. Jednoduše řečeno, já, na rozdíl od vás, naši vládě věřím. Vláda nedělá, co může, ale uznejte, dělá, co umí! Poslanecká sněmovna: Blížíme se do poslaneckých lavic. Tady musím navázat na pana poslance Pospíšila a jenom velmi stručně řeknu, až budete na internetu, vezměte si třeba sjetinu hlasování ODS o zoologických zahradách, o různých dluhopisech, úvěrech a pobavte se, jestli jsme skutečně vždy byli takoví, jací se děláme, že jsme zásadoví. Já jsem jenom zmínil před primátory, že zákon o zoologických zahradách je nebetyčná ptákovina a se zlou jsem se potázal. Většina z nich má totiž zo-

75 ologickou zahradu. Obdobné to je u myslivců. Běda, když je někdo myslivec, tak je všechno jinak, a tak můžeme pokračovat: jeden obchvat, druhý obchvat, jedna dálnice, druhá dálnice, atd. atd. Vidíme to při každém hlasování se rovnou pozná buď odkud kdo je anebo čím se zabývá. Zákony totiž u nás nedělá ani vláda, jak se někdo z nás mylně domnívá, ani parlament. Zákony dokonce nedělají ani úředníci na ministerstvech, jak se také často tvrdí, zákony dělají lobbyisté. Lobbyisté přijdou za svým přítelem úředníkem a říkají: nebylo by například špatné, kdyby u nás byla Všeobecná zdravotní pojišťovna vyřazena ze zákona o konkurzu a vyrovnání, je to významný ústav, jeho krach by mohl způsobit velké potíže a šup! Zákon projde a schválí se a máme tady jednu pojišťovnu, která nepodléhá zákonu o konkurzu a vyrovnání a jiné pojišťovny, které mu podléhají. Všechno je v pořádku. Přece nedovolíme, aby takovýto významný ústav zkrachoval, každý z vás ty zákony zná. To bychom hodiny mohli mluvit o každém zvlášť, co je tam za nesmysly. Mimochodem, zákon o DPH, který nedávno vláda protlačila, projednala úplně v jiné podobě. Ono to není tak, jak říká kolega Pospíšil, že jsou časté novely. Jsou časté novely zákonů, které ještě nestačí vyjít ve Sbírce zákonů. A já to mohu potvrdit, protože mně ty zákony, které proti mé vůli schválí, za tři dny dojdou na úřad a já je tam v tom balíku mám. A někdy si je čtu zpětně a říkám si: Kriste pane, to snad není možný, vždyť to je normální kniha povídek, očíslovaná paragrafy. To přece vůbec není zákon, vždyť těm větám vůbec není rozumět. Jak se v tom má vyznat chudák občan? Nemluvím o tom, že to množství nestačí ani zaregistrovat. Kdo je tady z komunálu ví, kolik vyhlášek máme. Já vám to mohu říci, my máme 26 městských vyhlášek. Když jsem zkoušel mé vedoucí odborů a mé náměstky, jestli vědí aspoň jejich názvy, tak

76


je nevěděli. Já říkám, ale vždyť lidé by měli plnit ten obsah a vy nevíte ani názvy, zrušte jich 13. A oni říkali, proč 13? Já říkám, protože to je polovina. Já jsem si to číslo prostě vymyslel, ať jich nemáme 26. Z toho se skoro žádná nedodržuje. Máme o prostituci, prostitutky vesele běhají po ulicích. Máme o hluku a denně mi telefonují: u nás je diskotéka, u nás je binec, udělejte něco. Máme vyhlášku o odtahu a auta stojí všude, kde chtějí a nikdo je neodtahuje. Prostě vyhlášek máme dost, legislativy máme skutečně velkou kupu, jenže je na nic. Ale je vážnou věcí, že tak jak to funguje, tak lidé ztrácejí poslední soudnost a vlastně přestávají brát zákonodárství brát vážně a říkají si, vždyť to stejně nikdo nedodržuje, proč bych to dodržoval já. A to si myslím, že je úkol a mimochodem jeden z důvodů, proč by Senát měl být. Zase sebekriticky říkám, kolik dala ODS návrhů oné třetiny. Pan kolega je skromný, ony jsou to dvě třetiny zákonů, bez kterých bychom se obešli a žili bychom naprosto normálně. My jich za chvíli budeme mít tolik, že nebudeme vůbec žít, protože pořád budeme číst ty zákony. Vždyť ty se ani za celý život nedají přečíst, a přesto je máme všechny slovo od slova dodržovat. Takže tam je nějaká chyba. To musím ještě říci: Nepodléhat panice při zákonech. Řeknu příklad: Nabourá autobus a už přijde poslanec s iniciativou – musíme s tím něco udělat. Poslední návrh je, že protože je hodně nehod na železničních přejezdech, tak to bude tak, že na železničních přejezdech budou mít přednost automobily a výrazně zpomalíme rychlost vlaků. Zpomalí se rychlost vlaků, aby pan strojvůdce stačil zastavit, když tam nějaký pitomec vjede a nebudou nehody. Takto postupujeme my. Já se ptám, když svítíme v autech ve dne, jestli by nebylo správné nesvítit v noci? Protože vezměte si, kolik je nehod způsobených tím, že se auta oslňují. Vy jste si toho nevšimli? Počkejte, až poje-

dete zítra domů, když nějaký blbec nepřepne dálková světla, co to dělá. Kdyby jel zhasnutý, tak to nebude vadit. A takto se dělají zákony. My podlehneme panice z každého příběhu. Vždycky budou nabourávat autobusy, ta příčina je jinde. Policajti mají malé pravomoci, tak ať berou řidičáky, ale přece každý ví, že to nevyřeší vůbec nic, jenom peníze potečou trošku jinak. Teď tečou na ten úřad, kde je odebírají a až budou body, tak jich tam poteče víc. Já už bych chtěl mít ten počítač, co bude počítat body, s těmi už se bude obchodovat jako s tím ovzduším: „Hele, člověče, mně už hrozí, já jsem podnikatel, prodej mi dva body za 50 litrů. Já nechci být bez papírů, člověče, já vozím každý den pivo!“ Tak takto se u nás dělají zákony a takto by se zákony dělat neměly. Zákony by se měly dělat tak, že parlament zadá, co chce a právník a úředník to zpracuje do čisté právnické podoby a ne, že u zákonů zákonodárci dávají 250 pozměňovacích návrhů. To není jejich vina, v té rychlosti skutečně není možné všechny vazby vysledovat. Já jsem to sám zažil, když dávám opakovaně pozměňovací návrh, že stát hradí přenesenou působnost obcím. Naposledy ho chci dávat k tomu zákonu „prezident Beneš zasloužil se o stát,“ protože jsem se zavázal, že to budu dávat ke každému zákonu, kde to bude jenom trochu možné, až jednou někdo zaspí a projde to. Ale my to neděláme, my každý máme spoustu nápadů, jak bychom mohli náš právní řád obohatit, místo abychom měli spoustu nápadů, jak náš právní řád ochudit. Takže končím se Senátem, spoustu jsem toho zapomněl. Tohle ještě musím říci. Zákony musíme odmítat, a to navazuji na kolegu Pospíšila. Ne proto, že jsou věcně špatné, ale proto, že jsou nadbytečné. My vůbec nezkoumáme, jestli zákon ten či onen potřebujeme, my zkoumáme, jestli tam není nějaká chyba. Ale to podstatné je, že on vůbec nemusí vyjít. Například zákon o horské službě, to je naprostý nesmysl, ale

POLITICKÁ DISKUSE

protože horská služba je v krizi, a pustí to do novin, tak uděláme zákon o horské službě, místo, abychom ji zařadili do integrovaného záchranného systému. Ano, už jsem u Evropy, už jsem v Evropě a jsme na konci. Evropa je jedna věta – Evropa velmi touží po reálném socialismu. Touží po něm proto, že ho nezažila. Udělejme všechno proto, aby náhodou 50 let nemusela zažívat to, co jsme zažívali my. To je Evropa a úplný konec je experiment. Ten experiment, byl inspirován kolegou skautem Bratským, jdu do toho. 6200,– ale trochu jinak, pane kolego. Já chci těch 6200,– od nich, protože oni to organizují a já na tom 6200,– vydělám. Já jsem ještě v životě 6200,– pohromadě neměl, mám asi 4000,– na inkaso, takže já to rád zkusím a moje úplně poslední otázka: kdybyste zvedli ruku ti, kteří souhlasíte s tím, aby Vaše platy byly zmrazeny do roku 2006?

Bedřich Moldan OS ODS Praha 6

Je ODS antiekologickou stranou? Na otázku položenou v titulu tohoto příspěvku můžeme snadno odpovědět: nikoliv. Stačí se podívat na základní údaje o životním prostředí v naší zemi: Výrazné zlepšení, jehož jsme dnes svědky, je výsledkem mimořádného úsilí první poloviny devadesátých let, tedy období vlád ODS. V této době byla přijata všechna zásadní opatření včetně klíčových zákonů – a byla to opatření systémová, na rozdíl od dnešních chaotických akcí – byly zmobilizovány obrovské finanční prostředky. Ovoce tohoto období dnes úspěšně sklízíme. Někteří namítnou: Poslanci ODS ve sněmovně zásadně hlasují proti návrhům ekologických zákonů. Ve skutečnosti však hla-

77 sují proti špatným vládním předlohám, což je rozdíl, a to je nejen právem, ale i povinností každé opozice. Konstatování, že ODS není antiekologickou stranou, byť podložené jasnými fakty, však nestačí. Důležitější je zamyslet se nad tím, jak a čím oslovit lidi, a není jich málo, kteří považují ochranu životního prostředí za důležitou věc. Takovým lidem je třeba nejen říkat, že nejsme stranou antiekologickou, ale i dokázat, že životní prostředí a jeho účinná ochrana patří mezi naše priority. Jsem přesvědčen, že v této věci máme co říci, že máme čím veřejnost zaujmout. Dovolím si předložit několik návrhů. Především se spolehněme na optimistické, pozitivní vidění světa. Samozřejmě víme, že životní prostředí je vystaveno četným hrozbám, že zdaleka nejsme spokojeni s jeho kvalitou, ať už v lokálním či v globálním měřítku. Zároveň však vidíme mnohé změny k lepšímu a zejména jsme svědky rostoucího uvědomění a snahy nepříznivé situace řešit na všech úrovních. Nechceme lidi strašit katastrofickými vizemi, spíše stavět na jejich zodpovědnosti, zdravém rozumu, schopnosti správně se rozhodnout. V oblasti životního prostředí jsme v současné době svědky mnoha hořkých a nekonstruktivních střetů, které nejen brání hospodářskému rozvoji, ale zejména vnášejí do společnosti rozkol. Mám na mysli známé „kauzy“ jako je boj o tu či onu dálnici, sjezdovku či průmyslovou zónu. Dokažme, že ODS je falešně obviňována za takzvaný konfrontační styl a ukažme, že tyto věci lze řešit na základě spolupráce a dohody v duchu hledání rozumných kompromisů. Rozpačitost a mnohdy přímo negativní postoj veřejnosti – zejména podnikatelské – k ochraně životního prostředí je do velké míry způsoben obrovskou zátěží existujících ekologických zákonů. Právní normy v této oblasti jsou nepřehledné, nesmírně složité, administrativně neúnosně náročné a někdy dokonce i vzájemně rozporuplné. Vláda se

78


při obhajování svých zákonných předloh ohání nutností přebírání evropských směrnic, které jsou skutečně značně komplikované. Ale to je právě úkolem národní legislativy, aby bruselské předlohy převedla do co nejjednodušší, účinné formy. Současná vláda však postupuje právě opačně: věci dále zamotává, a navíc do zdánlivě evropského rámce přidává své vlastní výplody, tak zvaná kukaččí vejce. Na ODS připadne nelehký úkol tuto neúnosnou situaci zásadně změnit.

Miloš Vystrčil zástupce hejtmana kraje Vysočina

Když jsem zhruba před rokem stál se svým projevem před možná většinou z Vás ve Františkových lázních, bylo nás tam z Vysočiny méně než je nás tady dnes. Zmiňuji se o tom proto, že to podle mého názoru znamená, že minulý rok (alespoň minimálně co se týká přírůstku členské základny) Občanská demokratická strana na Vysočině posílila. A když se podívám do Zprávy o činnosti Výkonné rady, vidím, že mé tvrzení, že Občanská demokratická strana posílila, platí i obecně v celé naší zemi. Zároveň si také uvědomuji, že vyvozovat pravdivost tvrzení o posílení ODS pouze z meziročního nárůstu členské základny o více než 1 000 členů by nebylo dobře. Naše síla se totiž projevuje a projeví především v tom, jak úspěšně prosazujeme a prosadíme podporu našeho programu a našich idejí mezi voliči, mezi občany této země. Stejně jako vloni si v tomto okamžiku dovolím znovu požádat nebo vyzvat naše komunální politiky, hejtmany, primátory, starosty, radní, obecní i krajské zastupitele, aby ve svých obcích, městech a krajích nepodporovali nepolitickou politiku, ale naopak, aby podporovali politiku normální, tedy politickou.

Nás všechny členy i příznivce Občanské demokratické strany si potom dovolím vyzvat, abychom více než doposud ve všech obcích, městech a krajích upozorňovali na lživé sliby současné vlády a nejen v tomto intenzivně a těsně spolupracovali s našimi poslanci a senátory, abychom více než doposud oceňovali a propagovali programové dokumenty naší stínové vlády, abychom více než doposud nejen nulově tolerovali současnou vládu, ale zároveň více ukazovali vlastní pozitivní tvář a vstřícnost, abychom více než doposud pracovali pro vítězství Občanské demokratické strany ve volbách, a tím i pro lepší, věřím, že „modrou“, budoucnost naší země. Na závěr si dovolím ještě připomenout jedno obecné známé a platné tvrzení, které bude pro naši budoucnost dle mého názoru velmi důležité: Jestliže hledáš pomocnou ruku, tu první máš na konci své paže.

Josef Bíža poslanec PČR

Každý ví, že dneska na světě není velký problém cokoli vyrobit. Ale opravdovým uměním je také to prodat! Dávno už neplatí, že dobré dílo se chválí samo. Nebo rada: „Sedávej panenko, v koutě, budeš-li hodná, najdou tě.“ Dnes vládne na trhu tvrdá konkurence. A stejně tvrdé soupeření panuje na poli idejí, na kolbišti politických sil. ODS za dobu své existence přišla se spoustou dobrých myšlenek, návrhů, ale kolik jsme z nich – zejména v posledních letech – dokázali úspěšně prodat? Přímo jako školský příklad bych mohl uvést návrh rovné daně. Když s touto ideou ODS prvně přišla, setkala se s odezvou, jako že snad spadla rovnou z Měsíce. A hned tucet námitek a zpochybňování racionality takového návrhu.

POLITICKÁ DISKUSE

A co my proti tomu? Dokázali jsme svůj návrh přesvědčivě vyargumentovat? Záměrné pochybnosti odpůrců vyvrátit? Co na tom, že od 1. ledna mají rovnou daň na Slovensku, v Maďarsku, v Rusku, že se této myšlenky chopili také v dalších státech? Že se nakonec i ČSSD rozkývala a připustila, že je třeba snižovat daňovou kvótu, samozřejmě v sociálně demokratické režii, to jest co nejpomaleji? To, co nemůžeme prosadit v parlamentě nyní s 57 hlasy, měli bychom zpopularizovat alespoň široké veřejnosti, ta přece není rozškatulkována do poslaneckých klubů a někomu zavázána. Můžeme přece mluvit – a měli bychom mluvit! – ke všem lidem, ne jenom k našim stoupencům, ale k celému občanskému spektru a v něm si budovat jakousi mimoparlamentní lidovou opozici. Ta se v jistý moment může uplatnit jako silná, účelová, nátlaková skupina a hlavně může se z ní rekrutovat významné rozšíření naší voličské základny v obcích a městech. A tedy i možný zdroj posílení naší parlamentní pozice v příštích volbách. Chci jen říci, že se mnohdy přeceňuje takzvaná velká (či vysoká) politika, která se odehrává jakoby hlavně a jedině na parlamentní půdě a ve vládě. Politika a politická práce je důležitá na každém stupni, od malé obce až po velké město. Všude jsou občané a ti všichni mají stejné hlasovací právo. A každý hlas se počítá! A možná právě jen oněch několik hlasů rozhodlo o těsném vítězství našeho kandidáta Karla Jarůška při doplňovacích senátních volbách v Brně a možná naopak, právě těch několik hlasů chybělo k vítězství Pavlu Pavlovi na Strakonicku. Když se však blíže podíváme na strukturu našeho voličstva podle velikosti sídel, pak si nemůžeme nepovšimnout, že jsme stranou velkých a větších měst. Tam získáváme výraznou převahu nad jinými strana-

79 mi, – ale kraje – s výjimkou snad krajských měst – jakoby zůstávají na vedlejší, ne-li na slepé koleji. Přirozeně, nelze to tvrdit šmahem, ale kolik bychom našli na naší politické mapě bílých míst!? Chceme-li toto změnit – a my to změnit musíme! – pak se také musíme daleko víc prosazovat, ať už ve vedení obce či města zastáváme silnější či slabší pozici, anebo kde nechtěně stojíme stranou, v opozici. Hlas ODS by měl být slyšet všude a stále, ne jen přechodně, před volbami, anebo na příležitostných mítincích. Mnohdy nedostatečně prezentujeme před občany pozitivní výsledky působení našich poslanců ve městech, v obcích. Nečekejme, že si toho lidé sami všimnou, kdo vlastně se o to či ono v místě zasloužil. Říká se, že každý úspěch má více otců, zato k neúspěchu se nehlásí nikdo. Jak by ne? Když se něco povede, o zásluhy se dere kdekdo – a na skutečného autora, na toho, kdo to všechno vyšlapal a dotáhl až do konce, na toho se zasloužené pochvaly často ani nedostane. Nebojme se proto trochu té sebechvály; máme za sebou slušný kus práce a ta za to stojí! V této souvislosti nelze pasivně přehlížet, nakolik naši straničtí publicisté, ekonomové, politologové vystupují v tisku, v rozhlase, televizi. Bez opory v médiích úspěšně dělat politiku, to se nedá! Už v polovině 19. století, někdy už před sto padesáti lety, se uvážlivě mluvilo o tisku jako o „sedmé velmoci“. A což teprve dnes!? Když obrovsky vzrostly dříve netušené možnosti přímo globálního sdělování a šíření informací, když na scénu vstoupil všudy přítomný rozhlas, televize?? Pěstovat si nevraživé styky nebo vyhledávat konflikty s médii, to nikam nevede. A případné pomyšlení, „jak jsme to někomu nandali!“, obratem se nám, jako bumerang, vrátí. A to i s úroky. Nemá cenu s médii, či s některými novináři se přít, hádat; smysl má si je získávat anebo aspoň si je víc

80


naklonit. Nebouchat dveřmi, ale naopak co nejvíc dveří do medií si otvírat. To od nás chce větší vstřícnost, osobní sondáže, hledání a navazování kontaktů, trpělivé vysvětlování a přesvědčování. Je třeba vidět situaci, jaká je, a ne jakou bychom si přáli. Faktem je, že po sarajevském atentátu v roce 1997 s odštěpeneckou skupinou Pilip-Ruml došlo i na novinářské frontě k jistému přeskupení sil. Nemalá část píšících a vystupujících autorů se přiklonila k Unii svobody jako k té jediné pravověrné straně, kde přece „normální je nelhat“. Nesporně také havlovské křídlo v médiích nabralo na síle. Až příliš dlouho tuto skutečnost bagatelizujeme, snad v domnění, že prvotní nadšení nad schismatem na politické pravici dobou vyšumí. Stačí jen trochu kriticky, objektivně číst noviny – a zjistíte, jak je to po pravdě s tou vyhlašovanou nadstranickostí tisku, s jeho vyváženými informacemi. Zase: nejde o nějaký ten dloubanec, podraz vůči ODS, to můžeme lehce vyvrátit, ale stín do veřejného mínění to vždy hodí. A ten nám zůstane. Podívejte se, jaký poprask spustila značná část médií a lidí kolem nich – spisovatelů, herců, zpěváků – když se po volebním patu Václav Klaus dohodl s Milošem Zemanem na vzájemné, kompenzované toleranci! Že prý je to přímo výsměch naší demokratické společnosti, zrada jejích ideálů, že je to protiústavní krok a nevím co ještě. Ale nad současným holportem Špidla-Svoboda (případně teď Kalousek) je ticho po pěšině. Přitom je to totéž, a není to totéž! Dohoda Klaus-Zeman byla dohodou rovný s rovným. Dá se ale říci, že si lidovci v Špidlově vládě připadají jako rovný s rovným? Každý ví, že jsou tam jedině proto, aby byli u moci, ale přitom jsou tam jen do počtu, do nechvalně známé „stojedničkové“ koalice. A kde zůstal patent na „autentickou pravici“ vlajkonošů US-DEU? Ano, tak to chodí: o něčem se od rána do

večera vytrubuje do světa – o jiném se prostě mlčí. Jsou to dva týdny, co mne přímo praštil do očí velký titulek na 1. straně Lidových novin (v úterý 11.11.): Kalousek vyjednal pro kraje 30 miliard. Úžasný kolotoč! V sobotu 8. listopadu byl Kalousek zvolen za nového předsedu KDU-ČSL a hle, už v pondělí 10. projedná – oklikou, jinou cestou – to, co před nedávnem neprošlo parlamentem. Vskutku, před kraji vypadá pak jako hrdina, jediná záštita jejich potřeb! Nechci se tu vracet k tomu, co je mezi námi dostatečně známo a co i v Sedmičce na Nově zcela objektivně vysvětlil předseda našeho klubu Tlustý, to jest, proč proti povrchnímu, nedotaženému vládnímu návrhu zákona o rozpočtovém určení daní hlasovali naši poslanci. Nicméně taková, od reality utržená zpráva v novinách stačí k tomu, aby se rozneslo, že snad nebýt Kalouska zůstaly by kraje na mizině, i když Špidla třeba něco slibuje, aniž ví, kde a komu co Sobotka druhou rukou zase vezme. Nepotřebujeme se snižovat k takovémuto balamucení, ale také nenechávejme si nasazovat psí hlavu, narážet nálepku jakési údajné arogance ODS, její odtrženosti od života. Vždyť už ze samé podstaty občanské politické strany vyplývá, že je to strana obrácená k občanům, že je to strana, která slyší jejich hlas a která poctivě, důsledně hájí jejich zájmy, majíc na očích nejen dnešek, ale i zítřek. Začal jsem myšlenkou, že nelze vysedávat v koutě, ale že musíme umět svou politiku lépe prodávat.Tady zůstává velké, neorané pole pro naše členy i stoupence, vysvětlovat a obhajovat náš politický program. Tím nemyslím, že by předseda a místopředsedové měli ještě víc vystupovat v tisku, rozhlase, televizi, dávat ještě víc interview. Naopak. Do žádoucí větší mediální aktivity by se měli zařadit především poslanci – od parlamentu až po obecní zastu-

81

POLITICKÁ DISKUSE

pitelstva, odborníci z vysokých škol, z podniků, známé a renomované osoby z veřejného života. Možná, že některé bude třeba i déle přesvědčovat k veřejnému vystoupení; jiní možná na takové vybídnutí jen čekají. I dopisy čtenářů, hojně publikované v tisku, mají svou váhu; také ty pomáhají vytvářet veřejné mínění, formovat politické klima. A neváhat, je-li třeba, vstupovat do diskuse, jít i do ostré polemiky! Politika vždy byla – a je – urputný souboj idejí, vyhraněné střetávání zájmů, prosazování programových cílů. Naší pozornost si zaslouží média na všech úrovních. Je třeba nacházet kompetentní autory, ať už jsou to členové nebo funkcionáři naší strany nebo občané sdílející naše názory. Ti by měli být z centra dostatečně zásobováni informacemi, rozbory. Možná, že by se vyplatilo, kdybychom pro všechny tyto účely vybudovali článkovou službu, specializovanou podle okruhů těch či oněch cílených adresátů. Máme na to ve svých řadách i kolem nás dostatek bystrých a schopných hlav. Jen prosím nechtějme zadávat takovou činnost nějaké PR agentuře (public relations). Ty ať se věnují konkrétní komerční reklamě, nečekejme, že mají lepší čich a cit pro politickou objednávku než lidé, kteří sami politiku dělají a v ní žijí. Připadá mi až trochu komické, když si některá politická strana slibuje od rozumů reklamní agentury, že jí pomůže v příštích volbách získat 10 – 12 % hlasů. Jestliže chceme zlepšit práci strany a získat pro náš program rozhodující část našich občanů, musíme mimo jiné zásobit tisk, rozhlas, televizi na všech dostupných rovinách kvalitními, pohotovými informacemi! Zpřístupněme jim vždy okamžitě naše stanovisko ke kterékoli aktuální závažné otázce. (I ve světě informací platí: kdo přijde se zprávou první, vyhrává. O první takzvané „ohlasy“ je vždy největší zájem. S každým dnem zájem o ně upadává – tak jak čas denně nastoluje nové a nové problémy a od

předcházejících více či méně odvádí pozornost.) Jak říkají motoristé: nestačí dobře vidět; je třeba také být viděn. Ať je tedy ODS všude dobře vidět – v dobrém, nezkreslujícím světle! Závěrem bych chtěl říci. Hledejme a získávejme pro naši stranu přátele.

Jan Zahradník hejtman Jihočeského kraje

Letošní politicky klidný rok končí a Českou republiku čeká supervolební rok 2004. Volby do Evropského parlamentu, senátní volby v jedné třetině okrsků a v neposlední řadě volby krajské prověří naši schopnost obstát při prosazování našich myšlenek, témat, plánů, které vtělíme do volebních programů. Ve volbách krajských je v devíti krajích ODS jako vítěz voleb nejsilnější stranou a je vnímána tedy jako strana „vládní“, v pěti dalších krajích tvoří ODS významnou součást krajské koalice. Tomu bude samozřejmě nutné podřídit volební strategii a kampaň orientovat pozitivně. ODS musí prodat vše, čeho bylo v krajích dosaženo jako úspěch svých reprezentací, samozřejmě navzdory nemožné vládní politice. Toto je nutné zdůrazňovat při kritice reformy veřejné správy, při kritice předání zadlužených nemocnic a zanedbané silniční sítě. Podle mého názoru by bylo chybou vnímat krajské volby 2004 jako jakési další kolo střetu opoziční ODS a vládní ČSSD. Na minulém kongresu jsem si dovolil vystoupit s diskusním příspěvkem směrovaným mimo jiné k pro mne velmi významným, obecně politickým problémům. Vnímám ODS jako stranu konzervativní a rád bych připomněl i dnes, co v současné její politice postrádám a o čem si myslím, že je součástí konzervativního pohledu na politiku, ale i na svět okolo nás.

82


Za prvé si nejsem jist, zda se obracíme ke všem skupinám voličů, které by mohly dávat hlasy konzervativní, pravicové straně. Základem množiny našich voličů musí být lidé, kteří jsou rozhodnuti se sami o sebe postarat, kteří to považují za samozřejmou, jaksi po svých předcích zděděnou hodnotu. Pokusím se uvést jeden příklad. Zapomínáme v našich programech na soukromé zemědělce, ty pravé sedláky, kteří sami s rodinou hospodaří na vlastní či pronajaté půdě. Tito se potýkají se zemědělskými kolosy, které zbyly po bývalých JZD a které si jsou schopny lobbyingem na parlamentní, vládní a nyní i evropské úrovni získat dotace a výhody, o kterých se farmářům ani nesní. Zápolí s pro ně nesmyslnými a nepochopitelnými nařízeními, zákazy a příkazy referentů ochrany přírody a památek. Navzdory těmto šikanám se snaží zachovat rodinné statky, které dříve patřily jejich předkům a dneska po létech komunistické devastace patří už zase jim. Největší radost jim udělá, když se jejich děti rozhodnou pokračovat v práci na rodinné farmě. Tito lidé si zaslouží naši podporu. Další hodnotou, na kterou v našich programech zapomínáme, je víra jako základní hodnota evropské západní civilizace. Někdy se mi zdá, jakoby víra v Boha byla pro ODS něco nepatřičného, co snad ani nepatří k našim hodnotám. Nejenom, že si tím odrazujeme věřící občany a posíláme je do řad voličů KDU-ČSL, ale zbavujeme se východiska, které po staletí provázelo a věřím, že další staletí bude provázet západní civilizaci a odlišuje ji od fundamentalistických a militantních vyznání východních, které se v současné době stávají podhoubím pro terorismus. A ještě jedna, úplně odlišná skupina nám uniká. Mám za to, že jsme podcenili význam armády jako síly, která může být za jistých, pro demokratickou společnost ohrožujících okolností stabilizujícím prvkem. Měli by-

chom se poučit z roku 1948, kdy Československá armáda, tehdy již prolezlá komunistickou propagandou, v této své úloze selhala. Zákonitě pak následovalo nejčernější období v historii naší armády, kdy hrdinové boje proti nacismu na západní frontě byli perzekvováni. Myslím, že v tomto ohledu nemáme čisté svědomí a že jsme ať již jako vládní, nebo jako opoziční strana na armádu zapomínali. Nyní v podstatě bezmocně přihlížíme, nedej bože souhlasíme s takzvanou reformou armády, která tuto tradiční sílu v naší společnosti pod záminkou profesionalizace decimuje. Je ostuda, jak velení armády jedná s elitními vojáky, kterými jsou například piloti stíhaček, a posílá je s jejich rodinami z místa na místo. Nemluvě ani o tom, že armáda odchází z tradičních posádkových měst, jako jsou například na jihu Čech Tábor a Písek. Další významnou věcí, na kterou chci jako občan Jihočeského kraje upozornit, je rostoucí vliv takzvaných nevládních organizací v procesech schvalování jakýchkoli nových staveb a rozvojových aktivit vůbec. Tato různá ekologická hnutí jsou připravena bez ohledu na jejich místní původ vstupovat do územních, stavebních i územně plánovacích řízení a blokovat je bez ohledu na mínění a přání většiny. Bude-li jejich vliv dále růst, tak jak se toho obávají konzervativní lidé u nás i v západních zemích a jak si to přejí levicoví intelektuálové, máme se skutečně čeho obávat. My Jihočeši se například obáváme toho, že pokud se dálnice D 3 nezačne nezvratně stavět v nejbližších třech, čtyřech letech, nebude postavena nikdy. 36% území Jihočeského kraje pak bude chráněno v některém z režimů ochrany přírody, včetně nové aktivity Natura 2000. Dovolte mi, abych na závěr připomněl některé základní konzervativní hodnoty, na které postmoderní společnost často zapomíná. Úctu k rodině a ne registrované partnerství, víru a ne bezhlavou důvěřivost

POLITICKÁ DISKUSE

v kdejakou fámu, respektování soukromého majetku a iniciativy jednotlivce a ne podezřívavost a nedůvěru k úspěšným podnikatelům, podporu vzdělání a jeho hodnoty pro člověka a ne socialistické rovnostářství, odpovědnost za své zdraví a vědomí jeho ceny a ne komunistický blud o zdravotní péči poskytované státem zadarmo. Takovouto hodnotou je v neposlední řadě schopnost dobře hospodařit a nežít na dluh budoucnosti. S tím ale musíme začít každý sám u sebe, ve své rodině, a pak v obci, kraji nebo republice. Musíme pochopit, že na dluh se žít nedá. Jsem si jist, že s těmito hodnotami se neztratíme ani po prvním květnu 2004 v Evropské unii.

Václav Nájemník poslanec PČR

Za prvé konstatuji, že se stáváme jedinou silou, jejíž filozofickým základem je liberálně-konzervativní myšlení. Po vstupu Unie svobody do vlády jsme vlastně jedinou zodpovědnou silou s tímto filozofickým vybavením a z toho musíme vycházet. Dále jsem si poznamenal (a jsem už téměř dvanáctý rok v parlamentu) záležitosti, které si myslím, že nám nejvíce vadí nebo se mohou stát velkým problémem do budoucna. Budu je vyjmenovávat postupně. Problém krajů. My jsme kraje nechtěli, ale kraje vznikly. Chováme se jako člověk, který nechce být hozen do vody, ale když tam spadne, tak prostě musí plavat. Dnes mají kraje veliký význam. Vygenerovala se v nich celá řada významných politiků a začínají se chovat naprosto přirozeně. Bojují o svoji integritu, identitu a stávají se stále výlučnějšími jednotkami. Kromě toho existuje další veliký rozpor – a sice mezi centrem a kraji. Centrum je dnes sociálnědemokratické a kraje většinou fungují pod vedením ODS. Tento spor se samozřejmě může změnit, pokud my vyhrajeme volby.

83 Jak krajské, tak celostátní. Tento spor se naopak může zvětšit, protože kraje budou chtít dále zvyšovat svoji integritu, svoji samostatnost. Začínají dnes dělat samostatnou zahraniční politiku a my k nim musíme umět modifikovat svůj přístup. Tolik ke krajům. Dále si myslím, že nemáme dobře zmapované naše voliče. Měli bychom konečně uskutečnit sociologický výzkum, jelikož nám chybí přesnější zpráva o našem elektorátu. Ta by se stala součástí naší přípravy na volby. Je to jistě velmi náročná záležitost finančně i odborně, ale myslím si, že to stojí přinejmenším alespoň za diskusi. Elektorát našich voličů se navíc bude měnit. Objevují se nové fenomény – například v Evropě mnohdy zasáhl do volebních výsledků nový fakt, kterým je migrace. Tato vlna nás teprve čeká. Nedá se říci, že by naši občané byli připraveni na příliv uprchlíků a migrantů. Musíme se připravit na řízení státu. Obávám se, že opatření, která bude nutno udělat – pokud zvítězíme ve volbách – nebudou vůbec líbivá a příprava by už nyní měla spočívat ve vysvětlování pravicové politiky. Musíme srozumitelně sdělit, proč by měl volič, pokud chce volit pravici, volit jedinou zbývající pravicovou stranu ODS. Neumím si nyní ani při nejlepší vůli představit, co líbivého by měl pravicový politik sdělit národu, když bude muset po čertech šetřit po socialistickém dobrodružství. Musíme se připravit na složení příští vlády. Víme, že jde o tak složitou věc, že se o tom příliš nehovoří. Přitom vzhledem k provedení skutečné reformy bude potřeba naprosto silné, jednoznačné vedení, přičemž musíme projevit ochotu ke konsensu. Na skutečnou reformu je už nejvyšší čas. Rozhodně bychom neměli napadat ostatní politicky přijatelné síly v naší společnosti. Chceme-li uspět ve volbách do EU, musíme vybrat kvalitní kandidáty a přiměřeně vést volební kampaň.

84


V nadcházejících volbách a dalších politických situacích musíme zlepšit komunikaci. Nyní, když jsme jedinou pravicovou stranou, je nutno diskutovat i s exotickými politickými silami. Nekomunikovat znamená, jako bychom se toho báli. Argumenty máme, ale nesmíme být pyšní. Jsou mnozí, kteří na oslovení čekají. Myslím, že v jednom z prvních projevů se objevilo konstatování, že skončila, nebo je ve velké depresi politická síla „Pravdy a lásky“. Existuje však celá oblast intelektuálů, kteří mají k nám filozoficky blízko a já si myslím, že je zatím neumíme oslovit. Řada z nich čeká na to, až se s nimi budeme bavit. Je to otázka do diskuse, ale myslím si, že jsme toho schopni a že to je oblast, kterou bychom neměli nechat ležet ladem. Komunikace – to nejsou jenom efektní výroky, ale usilování o přijetí názorů politickým publikem a dokonce vlastními kolegy. Podrobme kritice naši schopnost komunikovat. Naším nebezpečím jsou často se vyskytující mírně narcističtí autisté se značnou, nikoliv však sociální inteligencí. To je myslím problém současné ODS. Také je to možná slovo do pranice. Jestliže dokážeme oslovit nové skupiny ve společnosti, zvýšíme svou politickou sílu. Co jsem si poznamenal během projevů o zahraniční politice. Měli bychom se také zaměřit na věci, které nás nejspíš čekají a před nimiž neunikneme. My pořád hovoříme především o česko-německých vztazích, o nás a o Evropě, ale myslím si, že čím dál více na nás mají vlivy takové věci, jako již zmíněná migrace, světová chudoba, třetí svět, vztahy mezi civilizacemi a kulturami, z toho vyplývající napětí a v současné době světem zmítající terorismus. Poslední poznámku vypouštím, protože ji v podstatě vyčerpal kolega Pospíšil. Chtěl jsem si postěžovat na nesmyslné legislativní tempo a na stále se zhoršující kvalitu zákonů, která ovlivňuje naše politické prostředí.

Omlouvám se, že jsem mluvil tak kuse, ale skutečně jsem mluvil s úctou ke zdejšímu publiku, abych neopakoval věci, které již byly řečeny.

Walter Bartoš poslanec PČR

Prostředí kongresu je vždy dobrou příležitostí k hodnocení, k věcné politické diskusi a formulování strategických politických cílů. Prostředí kongresu nevolebního pak pro cizelování našich názorů na aktuální témata poskytuje přeci jen více prostoru. Navíc i zvolený termín – zdá se – nemohl být vybrán vhodněji. Doba si akutně žádá připravenost, jasně sdělované představy o našich vizích a přesvědčivost o prospěšnosti námi navrhovaných řešení. Vláda našich levicových oponentů – s ideovou sveřepostí vlastní všem sociálním inženýrům – totiž stále zřetelněji a stále širšímu okruhu občanů dokazuje, že socialismus, byť možná aplikovaný s těmi nejlepšími úmysly, nikdy nebyl a není dobrou alternativou liberálně konzervativním názorům, stavějících důsledně na principu občanském, na principech konzervativních a na rodině, jako základu společnosti. Nikoli slibovaná sociálně-tržní prosperita skandinávského typu a nikoli státem garantovaný blahobyt pro všechny, ale megadluhy a stále nenasytnější „ruka šátralka“ v kapsách poctivých daňových poplatníků jsou stále zřetelnější realitou působení našich socialistů. Zejména pak důležitá oblast veřejných služeb – například zdravotnictví, školství nebo sociální podpora potřebných – se nejenže nestala slibovanou vlajkovou lodí vládnutí ČSSD, ale právě naopak. Zdravotnictví je těžce nemocné a jen opakované přikládání baněk slibů ministryně Součkové nepomáhá. Panem Špidlou hýč-

POLITICKÁ DISKUSE

kaný resort práce a sociálních věcí je sice stále neotesanější otesánek, ale k těm, kteří jeho pomoc skutečně potřebují, se peníze ne a ne dokutálet. Školství je sice verbálně – alespoň podle slov ministryně Buzkové – i nadále klíčovou prioritou vlády, ale ptejte se učitelů, kdeže je těch slibovaných 130% průměrného platu nebo vysokých škol, kdeže jsou ony slibované miliardy. Občan se stále častěji setkává s rostoucí arogancí zbytnělých úřadů, korupcí a nadbytečným zasahováním do jeho soukromí. Vidí, že peníze z jeho daní možná někomu užitek přinášejí, ale on to není. A vidí, že namísto jednoduchých a přehledných zákonů je konfrontován se stále komplikovanější houštinou právních předpisů, ve které se, zejména pak vůči státu, svých práv nedovolá. Politika ODS – má-li být přesvědčivá a úspěšná – musí nabídnout vhodnou alternativu řešení každodenních problémů. Již na minulém kongresu jsem ve svém projevu mluvil o třech pilířích politického programu ODS. Prvním pilířem, na kterém musí být program ODS vystavěn, je soubor představ, jak řešit obecné problémy ekonomické. Druhým je oblast bezpečnosti a vymahatelnosti práva. Třetí pilířem pak má být sféra tzv. veřejných statků, mezi něž – mimo jiné – patří i oblast vzdělávání. A právě této důležité oblasti veřejných statků bych si chtěl všimnout podrobněji. Jedná se totiž o oblast velmi významnou a v našich diskusích ne vždy doceněnou. Jedná se o oblast, která se týká bezprostředně všech, a úspěšnost či neúspěšnost řešení v této oblasti se navíc projeví velmi rychle. A ani ekonomicky se nejedná o problém marginální. Vždy tu totiž budou stát proti sobě na straně jedné neustále se rozšiřující potřeby lidí a na straně druhé pak jen vždy omezené veřejné zdroje, ze kterých jsou rozhodující měrou veřejné statky zajišťovány.

85 V zásadě existují dvě základní varianty řešení jak problematiku uvedené oblasti řešit. Ta první – kterou praktikují socialisté – vychází z přesvědčení, že v zajišťování veřejných statků má hrát klíčovou roli moudrý a pokud možno všemocný stát. Občan je vnímán jen jako ne vždy rovnoprávný objekt aktivit byrokratů. Podle takových představ občan ne vždy ví, co je pro něj dobré a stát se proto o něj musí postarat. Na principiálně odlišných východiscích pak staví varianta druhá. Nikoli stát, který diktuje občanu, ale RODINA, VOLBA A OSOBNÍ ODPOVĚDNOST je tím, co je stavěno na první místo. V té souvislosti je případné zmínit jeden z oblíbených citátů Margaret Thatcherové. Ve stranické příručce britské Konzervativní strany se píše: „Konzervativci věří, že lidé by měli být podporováni ve svém vlastním úsilí tam, kde jsou toho schopni. Stát by měl lidem umožňovat realizaci vlastní volby. Ale současně má vláda odpovědnost za vytvoření základní úrovně zabezpečení, na které mohou jednotlivci stavět, a na niž mohou v době, kdy to potřebují také spoléhat.“ Přiznávám, že právě tento citát byl pro mne velkou inspirací při koncipování školské koncepce, kterou máte na stole. Základními principy, na kterých je dokument „Modrá šance pro vzdělávání“ vystavěn, je důvěra v občana, volba občana a příležitost pro občana. Důvěra znamená, že namísto všeobjímajícího státu a jeho byrokracie důvěřujeme rodičům, ředitelům škol a učitelům, tedy občanům, že pro své děti (nebo žáky) zvolí to pro ně nejvhodnější řešení. Role státu je proto redukována pouze na úkol zajistit takové základní podmínky, které nabízejí pomoc, chrání před fatálním selháním, ale nadbytečně neomezují osobní aktivitu. Volba znamená, že občan si vybírá takové vzdělání, které mu nejlépe vyhovuje. S tím úzce souvisí způsob, jak mají do školství téci peníze. Aby tekly správně, musí re-

86


spektovat právě vzdělávací volbu. Jinými slovy, peníze vždy následují žáka tam, kde se vzdělává. Jen tak můžeme rozhodnout, která škola má existovat a která naopak má zaniknout. Slovo příležitost je pak vztaženo především k vysokým školám. Na stavebním spoření se ukazuje, že se občané velmi zodpovědně starají o to, v jakých podmínkách budou v budoucnu bydlet. Jsem přesvědčen, že odpovědní občané se mají starat také o to, jaká bude v budoucnu jejich pozice a uplatnitelnost v životě. Právě proto je prospěšné, aby do těchto pozic, které jim dávají do života lepší startovní místo, něco investovali. Ano, mluvím o školném na vysokých školách, které má být příležitostí pro občany získat vhodnější vzdělání než dosud, vzdělání více odpovídající jejich přáním, očekáváním a potřebám. Stavebním spořením jsem nezačal náhodou, ale úmyslně, neboť v Modré šanci navrhujeme jako podporu pro studenty vedle jednotného příspěvku na studium především studijní spoření a systém půjček s ním související, které mají fungovat právě jako již osvědčené spoření stavební. Principy aplikované v dokumentu o školství a vzdělávání však jsou platné obecně. Především samotný občan, jeho aktivita a spoluúčast (včetně spoluúčasti finanční) na řešení vlastních představ, přání a problémů, jsou zdroje jeho prosperity. Stát není než prostředí, které občanské aktivity umožňuje tím, že vytváří bezpečné prostředí s jasně stanovenými pravidly, poskytuje podporu a pomoc těm, kteří pomoc potřebují. Jsou to však současně principy, které jsou dnes – ke škodě občanů i státu – deformovány socialistickou orientací současné vlády a vizemi jejího předsedy. Ten se evidentně zhlédl v rozbujelém sociálním státu s vysokými daněmi, silnou byrokracií a omezováním soukromí občanů. Pan premiér je historik a netají se svým obdivem k Francouzské revoluci. Dokon-

ce se nebrání ani srovnání s jedním z jejich nechvalně známých představitelů Maxmilienem Robespierrem. Možná, že právě u tohoto muže, veden navíc vírou ve vlastní schopnost řídit celou společnost, hledal pan Špidla své vzory a inspiraci pro svá politická usilování. Snad jen jakobínský výmysl s příznačným názvem „Výbor pro všeobecné blaho“ se mu ještě naštěstí nepodařilo prosadit. Mzdovou regulaci tu máme, k restauraci ústavně zakotveného práva na práci už panu Škromachovi mnoho nezbývá, a zřetelné je rovněž usilování o to, aby policie mohla rázněji vstupovat do lidských osudů. Naštěstí nežijeme v XVIII. století. Když už jsem ale zmínil historii a ono XVIII. století, dlužno dodat, že nebylo obdobím jen Robespierrů. V té době žil i otec evropského konzervativního myšlení Edmund Burke, který zděšen tím, co se dělo právě v tehdejší Francii, zděšen nebývalým útokem na tradiční hodnoty jako jsou rodina a soukromé vlastnictví, ve svých úvahách napsal: „Schopnost rodin po věky uchovávat majetek je jedním z nejhodnotnějších a nejpozoruhodnějších rysů naší společnosti a největším dílem přispívá k trvání jí samotné“. Závěrem mi dovolte, abych se s Vámi rozloučil ještě jednou citací, která je rovněž stará více jak dvě stě let. A to ukázkou Burkeova současníka a přítele Adama Smitha, jen je považován za zakladatele moderní ekonomie a za zastánce volného trhu. I po více jak dvě stě letech jsou jeho myšlenky živé a právě dnes velmi aktuální. Ve svém pojednání „Teorie mravních citů“ píše: „Může se stát, že člověk má vysoké mínění o svých nápadech a je natolik unesen půvabem vlastní koncepce vládnutí, že nemůže strpět jakoukoli odchylku od své vize. Pokouší se ji uskutečnit do všech detailů bez ohledu na podstatné zájmy či silné předsudky vůči nim. Zdá se, že si umí představit, že dokáže řídit různé členy velké spo-

POLITICKÁ DISKUSE

lečnosti tak snadno, jako ruka tahá různé figury po šachovnici, které se bez pohybu ruky nemohou posouvat. Ovšem na velké šachovnici lidské společnosti má každá jednotlivá figura vlastní zdroj svého pohybu, naprosto odlišný od toho, co stanovuje legislativa.“ Tolik Adam Smith.

Hynek Fajmon poslanec PČR

Podpora ODS ze strany veřejnosti stále roste a není to jen klam výzkumů veřejného mínění. Určitě jste stejně jako já zaznamenali, že na nás politiky ODS na ulicích a v hospodách občané nenadávají tolik jako dříve a naopak roste počet případů, kdy nám lidé projevují podporu. Já sám jsem za posledních 12 let nikdy neslyšel tolik lidí říkat, že podporují ODS a že nás volili a budou volit. To je dobrá zpráva a doufám, že ji v diskusi potvrdí delegáti ze všech končin České republiky. Mnoho našich stoupenců ale klade hodně podrobných otázek, na které ne vždy máme hotovou a jednoznačnou odpověď. Určitě jste již stejně jako já zjistili, že naši voliči jsou mimořádně bystří lidé, kteří se nespokojí jen s nějakým dutým sloganem. Požadují velmi precizní znalost problémů a precizní argumentaci. A v tom máme stále co dohánět. My stále málo chápeme náturu našich příznivců. My všichni v tomto sále jsme posedlí politikou. Naši voliči ale politikou rozhodně posedlí nejsou. Naprostá většina z nich má k politice velmi kritický vztah stejně jako k lidem, kteří se jí věnují. Naši voliči v den parlamentních voleb neřeší otázku, zda dají hlas nám nebo někomu jinému. Oni řeší otázku, zda jim stojí zato vůbec k volbám přijít a hodit hlas ODS, anebo radši ležet na pláži u moře nebo se věnovat některé ze svých oblíbených akti-

87 vit kterými jsou práce, podnikání nebo péče o majetek a rodinu. Náš hlavní úkol tedy není odlišit se od ostatních stran, ale přesvědčit naše příznivce, že má smysl plánovat dovolenou mimo termín parlamentních voleb. Věřte, že s tím mám i své vlastní rodinné zkušenosti. Výzva, která stojí před námi, má jednoho společného jmenovatele a tím je náš program. Mám zato, že do této oblasti bude muset ODS v nadcházejících měsících napřít největší úsilí. Naším volebním programem jsou tzv. témata dekády z volební kampaně 2002. S tímto programem jsme šli do parlamentních voleb a i když jsme neuspěli tak, jak jsme si představovali, je tento program pro nás závazný pro celé toto volební období. V poslaneckém klubu vedeme debatu o tom, zda máme předkládat vlastní návrhy zákonů vycházející z našeho volebního programu. Na jedné straně stojí ti, kteří si myslí, že je to naše povinnost, a na druhé straně ti, kteří říkají, že naším hlavním úkolem je opoziční kritika vládních předloh. Jsem přesvědčen o tom, že naším úkolem je dělat obě dvě věci. Pouhá kritika vlády našim voličům ale stačit nebude. Lidé, kteří nás podporují, chtějí slyšet, co chce udělat ODS. A budou to chtít slyšet stále více s tím, jak bude narůstat nespokojenost se současnou vládou. Proto je dle mého soudu třeba do sněmovny co nejdříve poslat náš nejdůležitější předvolební slib v podobě návrhu zákona o rovné dani. Program ODS se účastníkům našich kongresů zdá většinou nezajímavou a dávno vyřešenou záležitostí, ale praxe na všech úrovních politiky ukazuje, že není „praktičtějšího pomocníka pro kvalitní politiku než dobrá teorie“. Na minulém kongresu jsem říkal, že musíme bojovat na komunální úrovni proti „komunálnímu socialismu“ a dokonce se tento můj návrh dostal do kongresového usnesení. Mám pocit, že tento můj apel platí stále.

88


Před týdnem jsem četl v novinách článek o tom, že občané v jedné obci, a záměrně nebudu říkat kde to bylo, založili občanské sdružení na podporu privatizace obecních bytů, protože zdejší starosta tomu brání se slovy. „Pokud ty byty prodáme, tak naší obci nic nezůstane.“ Tristní ovšem bylo zjištění, že za jménem starosty byla v závorce uvedena stranická příslušnost Občanská demokratická strana. Z takových článků a především z takových starostů ODS mi zůstává rozum stát. A to jsem si prosím nic nevymyslel. Opravdu nevím, co s tím dělat. Ale jako bývalý starosta velmi dobře vím, že ODS musí všemi silami usilovat o rychlou privatizaci obecního bytového fondu. Náš trh s bydlením je především díky privatizaci bytů prosazené našimi komunálními politiky mnohem efektivnější, než tomu bylo ještě před několika málo lety. Naši starostové již prodali několik set tisíc bytů a trh začíná fungovat. Je zbytečné přít se zde o to, jak má privatizace obecního bytového fondu probíhat, zda po domech nebo po bytech a jaké mají být využívány finanční a právní nástroje. To není podstatné. Podstatné je, že si přejeme, aby co nejvíce obecních bytů přešlo do rukou soukromých vlastníků. Na tom se doufám shodneme všichni. Každý prodaný obecní byt je důležitým hřebíkem do rakve socialismu. Každý prodaný obecní byt zpravidla znamená konec jednoho regulovaného nájemného a z něj vyplývající mentality a politických preferencí. Každý prodaný obecní byt znamená také příležitost pro další naše spoluobčany užívat plodů nejdůležitější instituce svobodné společnosti, kterou je soukromé vlastnictví. Nepodceňujme, že pro mnoho chudších rodin je možnost získat vlastní bydlení obrovským motivem a znakem sociálního vzestupu. Vyjděme těmto ambicím našich spoluobčanů vstříc a nabídněme jim co nejdříve další desítky tisíc obecních bytů ke koupi. Vyzývám tímto naše starosty a pri-

mátory k tomu, aby tak učinili co nejdříve. Je to politika, na které vydělají občané, obce i ODS. Návrh usnesení obsahující výzvu k boji s komunálním socialismem a k pokračování a dokončení privatizace obecního bytového fondu předám návrhové komisi.

Oldřich Vojíř poslanec PČR

Hodnotíme v těchto dnech uplynulé období a přemýšlíme o budoucích cílech a metodách, jak k těmto cílům dospět. Dovolte mi nastínit několik otázek, o kterých bychom podle mého názoru měli přemýšlet, a také chci předložit návrhy řešení. Nejdříve z logiky věci – několik slov k minulosti. Minulý rok byl složitý a přinesl úspěchy i prohry. Nejvýznamnějším vítězstvím ODS byla bezesporu volba prezidenta republiky. Proč jsme zvítězili? Proto, že náš kandidát byl výraznou, vyhraněnou a politicky vyzrálou osobností, s jasnými cíli a názory a nejen on sám, ale celá ODS projevovala jasné odhodlání zvítězit. Neustoupili jsme lákadlům polovičatých kompromisů a handlů. Měli jsme zcela jasno nejen v tom, co chceme, ale také jak toho máme dosáhnout, a realisticky jsme dokázali odhadnout své síly i své slabiny. A s tímto jasným cílem, jasnou strategií a správným odhadem svých možností jsme také zvítězili. Opakuji – protože to pokládám za vskutku důležité – zvítězili jsme proto, že jsme měli jasný cíl, jasnou strategii, jak tohoto cíle dosáhnout, nenechali jsme se zlákat ke zbytečným kompromisům a správně jsme odhadli své síly. Zdůrazňuji to proto, že pokud budeme schopni takto postupovat i v jiných politických soubojích, budeme i nadále vítězit. A čeká nás ještě mnoho politických soubojů. V příštím roce se staneme členskou zemí Evropské unie. Na jedné straně vstup

POLITICKÁ DISKUSE

naší země do EU stvrzuje naši příslušnost k evropským demokratickým hodnotám. Na druhé straně se však ocitneme v oblasti, ve které jsou pozvolna a plíživě utahovány šrouby regulací, omezování svobody trhu a občanů, stavěny bariéry lidské iniciativě a odpovědnosti a budována socialistická utopie všespasitelského, nadnárodního státu. Přiznejme si, že se nám zatím v debatách o evropské integraci v očích mnoha lidí příliš nepodařilo zbavit se nálepky jakýchsi podivných nacionalistů, či alespoň podezření z nacionalismu. Proč? Jedním z hlavních důvodů je bezesporu fakt, že se nám nepodařilo zřetelně lidem objasnit, že nehájíme zastaralé principy nacionalismu, ale věčné principy lidské svobody. Nepodařilo se nám dostatečně objasnit význam lidské svobody. Nepodařilo se nám sdělit občanům jasně a zřetelně, že pokud budou ztrácet svobodu, ztratí i demokracii a svá práva a zůstanou jim opět jen povinnosti jako v komunistickém socialismu, i když se to v EU socialismem asi nebude nazývat. Zbyrokratizovaná, socialistická Evropa, dusící svobodu jednotlivce a individuální odpovědnost, je snem socialistů, ale noční můrou všech, pro které není svoboda jen prázdné slovo. A víme všichni, že tato obava rozhodně není planá! Socialismus a také jeho krajní projev – komunismus – jsou díky dnešní naší vládě v České republice opět na vzestupu. Ukazují to preference v průzkumech veřejného mínění. ODS proto musí nejen opakovaně jednoznačně odmítat jakoukoli spolupráci s komunisty na všech úrovních, ale musí také dokázat vysvětlit lidem, proč stojí za to hájit principy svobody a lidské odpovědnosti. Proto také budeme požadovat referendum o evropské ústavě, která předurčí další institucionální uspořádání EU a vymezí i pozici našeho státu, našeho národa a citelně se dotkne všech jednotlivců, všech občanů Evropské unie. Obhajoba lidské svobody – to je jasný cíl. Zvolme však ještě také stejně jas-

89 nou a účinnou strategii, jak tohoto cíle dosáhnout, odhadněme správně své síly a slabiny, nenechme se zlákat ke zbytečným kompromisům. A poučme se z neúspěchů uplynulého roku. Nejvýraznějším jeho neúspěchem byla naše snaha o svržení dnešní vládní koalice. Zde jsme se – podle mého názoru – dopustili chyb, kterých jsme se například při zmíněné volbě prezidenta vyvarovali. Cíl jsme sice měli jasný, ale strategie byla slabá, a zcela špatně jsme odhadli své síly i slabiny. Nedokázali jsme si včas přiznat, že vládu, ačkoli vládne špatně a často nevládne vůbec a občané jí v drtivé většině nedůvěřují, ODS neměla a nemá sílu svrhnout. Výsledkem byla blamáž. Tím rozhodně nechci říci, že by se stala nějaká tragédie. Naopak, dovolím si tvrdit, že pokud dokážeme tuto blamáž vyhodnotit a poučit se z ní, můžeme se vyvarovat chyb, které k ní vedly a o to lépe uspět ve volbách příštího roku i ve volbách v roce 2006. Abychom se v budoucnu dokázali těmto chybám vyhnout a vítězit v prosazování svých politických cílů, je nutné začít zpracovávat náš ideový a programový koncept na zcela profesionální úrovni, stejně jako posílit profesionalitu komunikace s občany prostřednictvím médií. Pro stručnost nyní řeknu jen tolik, že mnohé hodnotné inspirace můžeme najít například u Margaret Thatcherové, která byla velkým mistrem v precizování argumentů a v komunikaci s veřejností. Nezpochybnitelným důkazem jejího mistrovství je například fakt, že nikdy neprohrála volby, ani hlasování o důvěře. Nesmíme se nechat zastrašit skutečností, že pravicová strana v českých podmínkách musí překonávat vrcholný populismus a nereálné sliby socialistů a komunistů. Musíme hledat nové způsoby komunikace, lépe, přesvědčivěji a srozumitelněji precizovat své argumenty a daleko hlouběji a konkrétněji zpracovávat zásadně důležitá témata.

90


A těch není málo: ● Prosperující stát, založený na svobodě a odpovědnosti jedinců. ● Jednoduché, srozumitelné a spravedlivé právní prostředí. ● Zásahy státu jen ve zcela nezbytných oblastech. ● Pomoc státu jen těm lidem, kteří to skutečně nezbytně potřebují. ● Uvolnění podnikání z byrokratického a regulačního sevření. ● Výrazné snížení veškerého přerozdělování. ● Zastavení vytváření policejního státu, plného špionů a udavačů, ke kterému směřuje současná vláda. ● Významné snížení nezaměstnanosti, se kterou si koaliční vláda naprosto neví rady. Tato témata musíme dnes umět stále lépe komunikovat na veřejnosti, ale zdaleka nejen to. Musíme je detailně rozpracovávat a tvrdě se připravovat na chvíli, kdy zvítězíme ve volbách, po kterých své sliby voličům splníme. Nesmíme se nikdy dopustit stejného podvodu na voličích jako socialisté. Musíme se proto již dnes nekompromisně profesionálně připravovat. Nemůžeme začít tvrdě pracovat až ve chvíli, kdy usedneme do vlády. Nelze jen kritizovat to, co dělá vláda. A na druhé straně věřím, že hrdou a sebevědomou stranu nijak nesnižuje, pokud třebas i podpoří některý z vládních návrhů, který je v souladu s našimi principy a záměry. Protože to, co bychom měli důsledně hájit, jsou principy pravicové politiky, principy svobody, odpovědnosti a prosperity. Pokud nějakou náhodou nebo omylem v souladu s těmito principy předloží vláda rozumný návrh, nebojme se ho podpořit. Opakuji, podpora principiálně správného návrhu není ponižující. Ponižující je naopak slepé, hluché a bezmyšlenkovité odmítání všeho, včetně toho, co bychom třeba v budoucnu sami navrhovali a prosazovali. Naše sebevědomí a naše síla musí být opřena o naše principy a profesi-

onální práci, ne jen o pouhou bezbřehou kritiku. Skutečnou změnu můžeme a musíme uskutečnit až po vítězných volbách a v těch bude sveden tvrdý boj. Na tento boj se musíme připravit. Srozumitelným programem, jasným stanovením priorit, ve kterých nejsme ochotni dělat kompromisy a jasným a reálným nástinem způsobů, jak svůj program realizujeme. ODS vítězila vždy, když byla leadrem, který běžel nejméně o krok napřed oproti jiným stranám a tímto leadrem se ODS opět musí stát! A aby se ODS tímto leadrem stala, musí o to profesionálněji pracovat. Zásadní chybou by bylo, utěšovat se stabilně vysokými preferencemi. Nechci zdržovat zdlouhavými analýzami – ale dovolte mi jen jednu zcela zásadní otázku, která stojí za velmi vážné zamyšlení: Jsou naše současné preference pouze výsledkem naší vynikající práce, nebo spíše jsou známkou tragické neschopnosti současné vlády? Pokud si na tuto otázku nebudeme ochotni a schopni přísně poctivě odpovědět, vystavujeme se obrovskému riziku nečekaného neúspěchu ve volbách a další, tentokrát velmi vážné blamáži. A to asi nikdo z nás už nechce. A nejenže by bylo velmi nepříjemné nezvítězit ve volbách, dovolím si říci, že pro tuto zemi by to mohlo mít do budoucna tragické následky. Musíme totiž připravit, prosadit a uvést do života skutečné reformy, ne jen drobné a nesmělé, kosmetické úpravy, které předvádí dnešní vláda. Nesmíme spoléhat na tuto koalici, že najde odvahu k opravdu důkladným reformám. Bude na nás, abychom provedli skutečné reformy ekonomické, sociální, důchodové a v neposlední řadě i reformu veřejné správy. To vše vyžaduje důkladnou přípravu už dnes a naši schopnost ukázat zřetelně lidem, že náš program poskytuje mnohem více možností, příležitostí a také spravedlnosti pro každého než prázdná a populistická, socialistická hesla.

POLITICKÁ DISKUSE

K tomu, aby se nám to všechno podařilo, je nutné zaměřit se na profesionální přípravu a také na marketing a pozorně vnímat požadavky občanů. K práci na vysoké úrovni si musíme vytvořit odpovídající zázemí. Proto je velmi důležité vybudovat výkonné tvůrčí a servisní centrum ODS. To lze v počátku uskutečnit spojením kapacit a možností poslaneckého a senátního klubu s hlavní kanceláří, kde vedle stínové vlády či odborných mluvčích musí existovat pracovní profesionální skupina, která hodnotí a spoluvytváří podklady pro výstupní stanoviska, jak věcná – zákonodárná, tak politická, s ohledem na politický a volební program, a koordinuje spolupráci s nejlepšími odborníky v daných oblastech. Toto je cesta jak vytvořit jasný protiklad proti socialistické ideologii, kterou velmi výstižně popsal Ronald Reagan, který o socialistech prohlásil, že se drží hesla: „Co se hýbe, to má být zdaněno. Když se to ještě hýbe, regulujme to. Když se to nehýbe, dotujme to.“ Právě Ronald Reagan společně s Margaret Thatcherovou nezpochybnitelně ukázali světu, jak dusivá a smrtící je socialistická politika, pokud překročí jistou mez. Současná socialistická vláda už na tuto smrtící mez klade nohu. Udělejme proto vše, co je v našich silách, abychom nejen my, ale všichni lidé v naší zemi mohli opět volně, svobodně dýchat!

David Šeich poslanec PČR

Dovolím si vyložit několik tezí k budoucí politice ODS, k minulosti bych zmínil pouze několik vět o zásadních meznících v naší politice z minulého kongresu. Dokázali jsme zvolit prvního „civilního“ předsedu po Václavu Klausovi. A byla to volba úspěšná. Také nově zvolené vedení ODS dokázalo překonat předvolební rétori-

91 ku a vytvořit výkonný a pracovitý tým. To není v ostatních politických stranách samozřejmostí, zejména to není samozřejmostí ve frakcionalizované sociální demokracii. I po takto zásadních personálních změnách jsme dosáhli nejvyšších preferencí v historii ODS. To je nepochybně také úspěch. Neznamená to nečinnost či uspokojení. Naopak. Jedinou cestou je předkládání vlastních názorů řešení problémů této země (enormně rostoucí státní dluh, krize zdravotnictví, financování sociálního systému či školství). Je třeba občanům srozumitelně vysvětlovat naši představu fungování státu a přesvědčit je, že naše koncepce je výhodná pro většinu z nich. Náš model je pracovitost a sebevědomí a s nimi spojený hospodářský růst, který bude mít pozitivní dopad pro každého. Naše vize není výhodná jen pro ty, kdo tuto pracovitou představu nesdílejí – zkrátka pro ty, kdo pracovat nechtějí. Musíme bojovat s obviněním, že ODS je příliš negativní, vylévá s vaničkou i dítě, příliš boří a málo buduje vlastní dílo. To není jednoduchý úkol při zachování strategie tzv. „nulové tolerance“. Cesta však existuje. Není volba jen mezi negací či spoluprácí s vládou, máme také volbu vlastní aktivity a předkládání vlastních řešení. Voliči ODS jsou zkoumaví lidé a naše představy očekávají. Posledním tématem, ale nikoliv tématem v poslední řadě, je zachování našich tradičních zahraničně-politických témat a témat EU. Téma obhajoby národních zájmů musí být zachováno i po odchodu významné části politické reprezentace ODS, zabývající se zahraničně-politickou problematikou, do Bruselu. Nemůže dojít k tomu, že zahraničně-politické názory ODS budou formulovány v Bruselu, ani k tomu, že od formulace našich postojů budou odříznuti naši budoucí europoslanci. Musí být velmi brzy vytvořena pracovní skupina, aby byl vždy formulo-

92


ván jeden zahraničně-politický názor ODS, nikoli názor bruselský a český. Téma EU se totiž stane s naším vstupem do EU tématem silně vnitropolitickým s výraznými dopady na domácí politiku. Tyto všechny činnosti musí vést k realizaci politické diverze. Po prohře v čelním útoku na vládu při hlasování o důvěře vlády, je třeba převzít taktiku partyzánské války. Opoziční práce není dost. Musíme zvítězit ve volbách do Evropského parlamentu a pokusit se obrátit poměr sil v Senátu. Je nezbytné převzít moc na úrovni 14 krajů. Čtrnáct odbojných hejtmanů za ODS může být důslednou krajskou opozicí socialistické vládě. To vše je dobré předpolí pro převzetí moci ODS také na celostátní úrovni. To může nastat buď v řádných volbách v roce 2006 nebo při nejbližší vhodné příležitosti. Nemůžeme použít k tomuto účelu „duhové řešení“. To přenechejme „duhovějším subjektům“. ODS musí zvolit čisté řešení, odpovídající její dlouhodobé jasné profilaci.

Kateřina Schwippelová předsedkyně OS ODS Beroun

Dovolte, abych svůj příspěvek věnovala tématu nadcházejících senátních voleb. Moje úvaha bude vedena dvěma motivy: jak přispět k tomu, aby výsledek ODS byl co nejlepší, a jaký by měl být optimální profil kandidáta, který bude ODS v těchto volbách reprezentovat. První otázka je úkolem zejména pro jednotlivá sdružení v regionech, v nichž volby proběhnou. Doufám, že primární volby budou především férovou a korektní soutěží ideových východisek a programových principů. Druhá otázka s tou první úzce souvisí. Někdy se objevují názory, že větší šanci na zvolení mají „nezávislé osobnosti“ nepříliš spojené s politikou ODS. Dovolte, abych se s Vámi podělila o svůj názor, proč toto stanovisko považuji za zcela mylné.

Minulost kandidáta totiž dle mého názoru musí poskytovat určité záruky, že nevyužije kandidaturu jako „výtah k moci“ a v momentě, kdy se mu to bude hodit, se neobrátí proti zájmům a cílům ODS. Takových událostí jsme, bohužel, byli v minulosti až příliš často svědky. V Senátu nás čeká mnoho významných rozhodnutí, ať už v souvislosti se vstupem České republiky do Evropské unie nebo ve vztahu k reformě veřejných financí. Proto považuji za nezbytné, aby kandidát ctil ideová východiska ODS a i v minulosti se již podílel na jejich praktickém prosazování. Jsem také přesvědčena o tom, že mezi členy ODS je řada výrazných osobností a proto nemáme potřebu hledat mezi nezávislými, kteří se mohou projevit jako nezávislí nejen na principech ODS, ale i na jakékoli odpovědnosti. Z tohoto důvodu navrhuji následující usnesení Kongresu: 1. Kongres ODS na svém jednání dne 22. listopadu 2003 projednal otázku nadcházejících senátních voleb. Zdůraznil nutnost výběru kvalitních kandidátů tak, aby jejich šance uspět ve volbách byla co největší. 2. Kongres doporučuje místním organizacím, aby na místo kandidáta za ODS v nadcházejících senátních volbách vybírali lidi ideově spjaté s ODS a nikoli lidi, kteří vidí ODS jako „výtah k moci“. 3. Kongres nabádá místní sdružení, aby ve svých úvahách přihlédli k délce členství kandidáta v ODS.

František Laudát předseda OS ODS Praha 5

Nebojme se svobody Žijeme v neklidné době. Asi bychom ji mohli charakterizovat jako jistou únavu a rozčarování z demokracie. Část ideálů z listopadu 89 vzala za své pod tíhou prosté

POLITICKÁ DISKUSE

skutečnosti, že pravda a láska vítězí, ovšem pouze za jistých okolností. Takováto doba přichází téměř vždy po revoluci a je jenom otázkou času, kdy. V případě naší republiky je to právě teď. Symptomy takovéto „kocoviny“ jsou jasně definovatelné: ● nostalgie části společnosti po minulých časech, ● pomalý či žádný postup při řešení palčivých problémů každodenního života, ● úpadek veřejného sektoru flikovaný enormním nárůstem byrokracie, ● nárůst vlivu protagonistů minulého režimu, ● ekonomická stagnace, ● nárůst klasických patologických jevů ve společnosti. Vstupujeme do let, která rozhodnou o kvalitě naší demokracie možná nejen pro druhou polovinu tohoto desetiletí, ale i za jeho horizont. Příští volby budou v tomto klíčové. Volební vítězství pravice v nich je pro nápravu věcí podmínkou nutnou, nikoli však postačující. Pokud fatálně nepromarníme svoji šanci a budeme vládní stranou, bude konkrétní politiku ovlivňovat to, v jakém vnitřním stavu naše strana bude. S čistými ideály si nevystačíme, s prostou technologií moci rovněž ne. Přitom obojí je důležité. Takže musíme zvolit optimální kombinaci obou substancí. Po prvním květnu příštího roku budeme členy Evropské unie. V soutěži národů a kontinentů Evropa svoje dominantní postavení z minulých staletí ztratila. Sociální směřování celoevropské politiky v aktuálním rozsahu a hloubce se výrazně podepisuje na obecném zaostávání. Při řešení vlastních problémů se musíme připravit i na brzdné zásahy Bruselu. Naší ambicí pro druhou polovinu tohoto desetiletí musí být desocializace naší společnosti, odplevelení demokracie. V částech, ve kterých bude mít slovo Brusel, to bude obtížně prosaditelné. Na přípravu své vládní politiky máme méně času, než by se v tuto chvíli mohlo zdát.

93 Pominu-li skutečnost, že krize některých částí veřejného sektoru postupuje stále rychleji a kterákoli z nich může zapříčinit předčasné volby, tak i pro horizont roku 2006 máme co dohánět. Ke zvážení však dávám ještě jednu věc. V současné době žádná ze stávajících stran na české politické scéně nenabízí svým občanům konkrétnější dlouhodobější vizi, ve které by se odrážela perspektiva i za horizont jednoho volebního období. Ve značné míře je občan ponechán svému osudu, a je na něm, jak si k obecnému zakotvení jednotlivých politických stran domyslí své představy. Naši voliči nás znají. Vědí, kdo jsme, kde je naše místo i kam směřujeme. Ale nabídněme jim v tomto ještě cosi navíc. Domnívám se, že naše členství v EU, obecná krize našeho veřejného sektoru a ve světě probíhající globalizace s aktuálními tématy dne si žádá zpracování i dlouhodobější vize. Pohrávání si jen s ad hoc politikou nebude efektivní a bude stát občany velké vyhozené peníze. Česká společnost je ve stavu morálního marasmu. Marná byla varování z počátku devadesátých let, že nepotrestané zlo bude plodit další zlo. Po čtrnácti letech společnost je se stigmatem komunismu vyrovnána méně, než by bylo žádoucí. Obecný nárůst akceptace komunistů ve společnosti toho je jasným dokladem. Až příliš velké části našich spoluobčanů jsme jasné přednosti demokracie a svobody nevysvětlili. Nevysvětlili jsme jim, že ani život ve svobodě není jen množina příjemných událostí a výher, ale složitý proces s mnoha úskalími, prohrami a mnohdy i křivdami. Taková je prostě podstata lidského bytí. Módní se stalo v naší společnosti zapomínat. Ještě z naší krajiny nezmizely všechny trosky vybydlených továren, ještě zdaleka nebyly odstraněny ekologické zátěže po pobytu „spřátelené“ armády či z brutální chemizace kolektivního zemědělství a už si část společnosti opět pohrává s opiem komunistické utopie. Zřejmě už zase některým

94


spoluobčanům chybí domovní důvěrník, kterého je třeba podmáznout, aby napsal kladný posudek a jejich syn či dcera byli přijati na střední školu. Soudruh totiž vyslídil, matka dosud nezaplatila členské známky v ROH, čímž ohrozila důležitou složku Národní fronty. I otec to má polepené. Odjel totiž na chatu a ignoroval akci Z na úklid spadaného listí v Parku Klementa Gottwalda. Svoboda je květinka křehčí, než by se na první pohled zdálo. Je stále třeba vkládat energii na její údržbu a rozvoj. I přes toto úsilí ještě výsledek není garantován. Vzpomeňme jen, jak otrávená rakouská společnost sáhla po Haiderovi, z německých pokusů o reinterpretaci dějin běhá mráz po zádech, pokusy vystrnadit z Evropy Ameriku jsou hazardem s našimi nejbytostnějšími zájmy. Nezdá se vám, že po pádu železné opony vylézají na povrch stále více staré historické bolesti Evropy? Nepřipomíná vám licitování ve světových kauzách, kde teče krev, jako meziválečná politika appeseamentu? Svět se vyvíjí překotně, na nikoho nečeká. Za této situace o to důležitější je vyvést naši společnost ze současné kocoviny. Nečekejme s našimi vizemi a projekty až na volební klání. To pro nás začalo druhý den po prohraných parlamentních volbách. Naši vizi svobody musíme dostat lidem pod kůži hlouběji, než jen při kolotoči horké volební kampaně. Už i proto, že sociálně demokraticko – US-DEU – KDU-ČSL luxus budeme napravovat déle, než jen čtyři roky. Naší velkou výzvou je lidem vysvětlit, že normální je, řečeno slovy Vlasty Tlustého, lidi nešacovat. Já dodávám, normální je lidi nešmírovat. Před ODS stojí velké výzvy. Vzpomeňme namátkou jen některé: ● jak přesvědčit občany k aktivní účasti ve volbách, ● jak přesvědčit rozhodující většinu našich spoluobčanů o jasných výhodách svobody a demokracie,

jak připravit mladou generaci na aktivní působení v politice, ● jak čelit hrozbě evropské izolace naší země od zbytku světa, ● jak uhájit bytostné zájmy českého národa v rámci EU. To jsou výzvy dlouhodobé a zásadní. Mohli bychom pokračovat aktuálními výzvami dne: ● co s neufinacovatelnými systémy zdravotnictví, ● co s investicemi do vzdělání, vědy a kultury, ● jak chránit domácí podnikatele před drancováním současné vlády, ● jak zarazit plíživé omezování svobod občanů a skrytou socializaci, ● jak zabránit přenosu rozhodování do Bruselu, ● co s azylovou politikou, ● co s neutěšeným stavem veřejného sektoru, ● jak se vyrovnávat s fenoménem terorismu, ● co se zchátralou a zastaralou technickou infrastrukturou země, ● jak přebudovat armádu, aby nás skutečně efektivně chránila, ● jak donutit policii, aby zatočila s kriminalitou, ● jak konečně zakotvit postavení církví ve společnosti, a zajisté byste přidali témata další. Připravme na rok 2006 program, který bude mít tzv. šmrnc. Současná vláda neschopných a podprůměrných nezvládá ani standardní problémy naší země, natož aby své politice dala nadstavbu postindustriální společnosti. Co tím rozumím? Clinton měl ve svém volebním programu vybudování volně přístupné informační dálnice, Blair podporu britského designu a jeho export do světa. My se budeme muset přičinit o razantnější rozkvět českého kulturního dědictví, neboť to je účinný nástroj na existenční ochranu českého národa. ●

POLITICKÁ DISKUSE

Vítejme na svém území všechny, kdo přicházejí s dobrými úmysly. Dejme však hrdě najevo všem, že jsou tady hosty a musí nás respektovat. Při současném technickém pokroku se i nepočetný, ale jednotný národ nedá porazit. Normální je mít svou zemi rád a pracovat pro její prospěch. Nenormální je posluhovat podivným nadnárodním konglomerátům, které chtějí budovat ohrady, byť poměrně rozlehlé. Věřím, že čeští voliči nám dají příležitost naše vize realizovat.

Ivo Rohovský předseda OS ODS Žďár nad Sázavou

Jak jsem sledoval publicitu letošního výročí 17. listopadu 1989, mám dojem, že proběhla méně okázale než v letech minulých. Přesto měla jedno specifikum, které v médiích dosud doznívá. Václav Klaus, tentokrát jako prezident, se zase něčeho opovážil. Vyjádřil se asi ve smyslu, že činnost disidentů v naší vlasti by ještě dlouhá léta vycházela doprázdna, nebýt situace, ve které se tehdy ocitl Sovětský svaz a vlastně celý tzv. východní blok. Snížit nebo nedej bože zpochybnit zásluhy disidentů a především jejich krále Václava je i pro prezidenta věc až příliš odvážná. A proto ty reakce ve sdělovacích prostředcích. Já ale nechci polemizovat o zásluhách nebo nezásluhách našich disidentů i Václava Havla na událostech před a po listopadu 1989. Mně vadí, že on a lidé kolem něj po listopadu měli a stále mají snahu vytvářet cosi, čemu říkají nepolitická politika. Chtějí si vybírat nebo vychovávat politiky k obrazu svému, ke svým představám o službě veřejnosti. Něco o elitě, kterou si sami vygenerovali a ustavili. Důvod, proč systém společenského zřízení je předmětem pozornosti tolika nejrůznějších myslitelů a rádoby reformátorů je prostý. Žádné z dosavadních společenských

95 uspořádání není dokonalé. Dovolím si nyní odcitovat několik myšlenek z dopisu, který mně před lety poslal pan Karel Jindrák, dnes osmdesátník, který žije téměř čtyřicet roků ve Spojených státech. Píše: Mám zde známého na jedné univerzitě, kde přednáší politické vztahy. Každoročně slyší od studentů zdrcující kritiku na politické a ekonomické systémy. Nerovnoměrné rozdělení bohatství, chudobu, nezaměstnanost, úplatnost a neschopnost politiků řešit důležité společenské problémy. Vyslechne je a odpoví: Máte stoprocentní pravdu, je to přesně tak a možná ještě horší. Přesto je demokratický systém ten nejlepší na světě, poněvadž každý jiný je horší. A nebyl by to Karel Jindrák, kdyby si k tomuto tvrzení svého známého nepřidal vlastní glosu: Samozřejmě, že nejlepší formou vlády je osvícená diktatura. Na tom jsme se s Frantou Lavičkou shodli, už když nám bylo šestnáct let. Problém, ale je, že od stvoření světa až dodnes byli jen tři osvícení diktátoři: Josef II, Franta Lavička a já. A diktatura Josefa II měla i své neosvícené stránky, bohužel. Tolik Karel Jindrák. My dnes už nějakou řádku let naštěstí žijeme v demokratickém systému. Máme však s jeho fungováním ještě větší problémy než ve Spojených státech. Určitě na tom problematičtějším fungování naší demokracie má svůj velký podíl současný volební systém. Hledejme všechny možné i nemožné způsoby je se dostat v naší republice k většinovému volebnímu systému. Za to lze obětovat ledacos, jenom ne spolupracovat s komunisty. A pokud se to do příštích parlamentních voleb nepovede (a ono to tak asi i přes můj věčný optimizmus bude) ,myslím, že je nutné jít do velké koalice, zajisté zase bez komunistů. Je to způsob jak eliminovat nezřízené požadavky třetího, toho potřebného k překývnutí pomyslného jazýčku vah. Úmyslně říkám třetího.

96


Jsem si vědom, že většinu toho, co jsem zde přednesl, řekl už někdo přede mnou. Přesto si myslím, že jde o myšlenky, které je dobré si občas připomenout.

Libor Lukáš zástupce hejtmana Zlínského kraje

Protože se náš kongres uskutečňuje na území Zlínského kraje a protože zlínská aglomerace je místem mimořádně úspěšného podnikatelského umu a hospodářsko-sociálního rozvoje, nadčasově uplatňovaného rodinou Baťů v meziválečném období našeho státu, dovolte mi, abych připomenul několik málo myšlenek Jana Bati, které si myslím, že jsou hodně aktuální i pro nás současníky i pro liberálně-konzervativní zaměření naší strany: Jan Baťa pravil: Všechna období, u nichž se lidé spolu dohadovali o tom, co má býti vykonáno mocí veřejnou a co občanskou iniciativou, se vyznačovala nejistotou a ochromenou činností. Historie zná období, kdy stát vybudoval obrovská díla, jenž se však neudržela, protože si stát počínal při jejich budování i správě vrchnostensky. A byla období, kdy soukromá občanská iniciativa získala celé pevniny, které zase ztratila, když zanedbala péči o zájmy společné. Občané i státy vykonali největší díla technická i kulturní, kdykoliv pracovali společně s vzájemnou důvěrou, s jasně vytyčenými cíli, respektující vzájemná práva. Tolik Baťa v roce 1938. Je zřejmé, že Jan Baťa jako úspěšný průmyslník evropského formátu, který v té době dobýval světové trhy a mimořádně úspěšně rozvíjel chudou oblast střední Moravy, dobře věděl, o čem mluví.

Věděl, jako víme i my, že vrchnostenský pohled státu je brzdou iniciativy jedinců, kteří jsou motorem společnosti. Věděl, jako víme i my, že úspěch jedince musí zapadat do úspěšnosti a prosperity státu jako celku. Rovněž tak si hluboce uvědomoval, jako si uvědomujeme i my, že je potřebný odpovídající sociálně-solidární program, přístupný různým sociálním skupinám obyvatelstva, a to proto, že demokratický princip uplatňovaný při správě věcí veřejných musí s různorodostí ve společnosti počítat. Naše dnešní situace, za Špidlova vládnutí zcela odpovídá analogii baťovských myšlenek z třicátých let, protože: 1. Náklady na veřejnou správu stoupají a veřejná správa bují, jelikož stát se chová zcela vrchnostensky. 2. Roste počet zákonů regulujících občana jako iniciativního jedince, které ve svém důsledku nastolují nové a nové úkoly, snažící se ovlivňovat přirozené lidské snažení. 3. Každý nový regulační zákon znamená pro podnik i jedince nový úkol, a tedy nový výdaj a novou ztrátu. 4. Každá nová ztráta znamená nové státní výdaje a nové daně vymáhané na podnikatelích i na obyvatelstvu. 5. Každé nové daně zhoršují podmínky pro výrobu, prodej, export i mzdy. Výroba se zdražuje, ceny se zvyšují, podnikatelský výnos mizí. 6. Proto také u nás soukromá podnikavost klesá a počet lidí hledajících práci se postupně zvyšuje. Čím méně vynáší soukromé podnikání, tím je stát více zdaňuje, aby si udržel odpovídající daňový výnos. Čím je více uchazečů o práci, tím tížeji ji také nacházejí. (Ale to bych mluvil stále a stále dokola, to co my dobře víme, ale Špidlovi socialisté toto nechtějí slyšet.) Je naší povinností, abychom v příštím volebním roce byli úspěšní, abychom pootoči-

POLITICKÁ DISKUSE

li politicko-společenským kormidlem k liberálně-konzervativnímu směru a zamezili tak dalšímu pokračování socialistického inženýrství Špidlova tažení. V závěru svého příspěvku se chci vrátit opět k Baťovi, protože se nacházíme ve zlínské aglomeraci, která se mimořádně rozvíjela právě v jeho době, a to na principech, které naše strana dlouhodobě prosazuje. Náš koncept řízení společnosti tedy byl – je – a bude funkční, protože směřuje k prosperitě jak jedinců, tak i celé země, což se v minulosti jasně potvrdilo. Naše ideje tedy není nutné nijak měnit, je potřebné na nich stále trvat, ale je k nim nutné přidat nové a nové tváře, které je budou na všech úrovních při správě věcí veřejných prosazovat.

Tomáš Sláma předseda MS ODS Turnov

Jestliže dnes na našem kongresu řešíme otázku, co chceme, a to je vítězství ve volbách, ať už předčasných nebo regulérních, je nutno taky říci, jak toho docílíme. Z tohoto pohledu je mediální politika jedním z hlavních prostředků. Domnívám se, že sdělovací média nejsou politikům ODS kladně nakloněna. Při tomto tvrzení vycházím jak z osobních sdělení našich poslanců a senátorů, tak ze zkušeností vlastní, jako aktivního čtenáře hlavních novin tištěných a internetových, tak i diváka televizních zpravodajství. Příčiny zmíněného stavu jsou jasné – nechuť zveřejňovat myšlenky proti oficiální doktríně sociálně demokratických, tedy socialistických tezí a současně nedostatek stranických peněz k mediální prezentaci naší politiky. Nebudu dál uvedené rozebírat a nechci bezmocně plakat. V horách jsem zažil mnoho naprosto beznadějných situací a řešení se vždy našlo. Nejsem z těch, kteří rezignují. Proto si myslím, že bychom měli usilovat o kompenzaci tohoto nezájmu. Vhodnou ná-

97 hradou, do jisté míry, může být regionální tisk a televize. Protože se domnívám, že tato oblast není plně z naší strany využita, dovolte krátkou úvahu. Současně se pokusím nastínit řešení. Před nedávnem navštívil naši oblast pan předseda Topolánek. Návštěva vzácná a vzhledem k jeho pracovní vytíženosti ojedinělá. Jak jsem dodatečně zjistil, pan předseda měl možnost oslovit pouze několik málo lidí, z toho většinou členů ODS. Naše město má 15 tisíc obyvatel a nadstandardní volební výsledky jasně svědčí o jeho pravicové orientaci. Domnívám se, že stručný rozhovor s ředitelem nemocnice, ředitelem místní hotelové školy, a narychlo improvizovaná návštěva domova důchodců, je žalostně málo z toho, co oblastní ODS mohla a měla z této akce vytěžit. Nebyl by problém připravit setkání se zaměstnanci nebo studenty, nebyl by problém oslovit místní regionální televizi. Pamatuji se, že při návštěvě bývalého předsedy ODS bylo plné náměstí. Místní tisk návštěvu pana předsedy Topolánka zaznamenal dle mého názoru v rozsahu, který významu zdaleka neodpovídal. Důvod je ten, že jsme o tom neinformovali včas a v rozsahu, který by odpovídal významu této akce. Jsem přesvědčen o tom, že obecné manažerské zásady platí i v tomto případě. Každá akce by měla mít svůj plán a cíl. K její přípravě a realizaci je někdo pověřen. Informace pro realizační tým musí být v předstihu stanoveny od centra k příslušnému manažerovi a členům místních organizací. Musí být jasně sděleny pokyny a úkoly. Součástí akce je vyhodnocení, zpětná vazba. Pokud se tak neděje, je někde v organizačním týmu chyba. Svůj krátký příspěvek ukončím tím, čím jsem začal. Je to výzva k naší větší aktivitě v organizační práci, v zlepšení vzájemné komunikace, v aktivní prezentaci našich názorů a cílu v místních médiích.

98


Alena Páralová poslankyně PČR

Před několika dny položila vláda na stůl švédský model penzijní reformy a vyzvala nás ke spolupráci. Pan premiér dojemně vysvětlil, že tak zásadní věc jako je důchodová reforma není možné odhlasovat ve sněmovně pouhými 101 hlasy ze 200, neboť ji pokládá za problém všech lidí a je potřeba najít široký konsensus. Pokud jste zamáčkli slzu v oku, pak Vám sděluji, že reformu i ten široký konsensus nám totiž doporučují orgány EU. Pan premiér tedy jednak plní přání EU, jednak se chce za ODS schovat při svém rafinovaném kličkování před odpovědností. Možná jste zaznamenali nestydatá slova ministra financí Sobotky a představitelů US a dalších rádoby expertů o tom, že vláda Václava Klause neudělala žádné reformy, ani penzijní, ani sociální, a že teď konečně přichází Mesiáš, současná vláda, která statečně kouše do toho kyselého jablka a jako první vláda od třicetileté války zde chystá rozsáhlé reformy. Pravda je ale jiná. V oblasti důchodové reformy se velmi nosí zasvěceně prezentovaná myslivecká latina, kterou politici a mnohdy i médii prezentovaní odborníci zakrývají svou neznalost, nebo vstřícnost lobbyistickým skupinám nebo možná malou odvahu nalít občanům čistého vína. Po komunistech jsme zdědili systém, který by nebyl schopen čelit rozvíjející se ekonomice a rozsáhlým změnám pravidel hry v osvobozující se společnosti a právě hrozba zhroucení sociálního a důchodového systému přispěly k tomu, že se komunisté tak snadno vzdali moci. Komunistická moc znárodnila kdeco, mimo jiné úspory našich občanů na penze a zavedla život takzvaně z ruky do úst. Za Klausových vlád byl zcela roztříštěný a nepřehledný sociální systém, který znal

60 typů nejrůznějších sociálních dávek zjednodušen na 9 dávek SSP. Byly položeny základy k vyřešení systému sociálních služeb. Byla provedena rozsáhlá reforma průběžného pilíře na moderní flexibilní penzijní systém, který nám mnozí závidí. Byly položeny základy dobrovolného spoření v penzijních fondech. Výsledky ministra práce a sociálních věcí Klausovy vlády Jindřicha Vodičky jsou úctyhodné a z dnešního pohledu se zdají téměř neuvěřitelné. Obě socialistické vlády, Zemanova i Špidlova měly plná ústa sociálního státu, ale ani jedna z nich nedokázala za téměř 6 let přijmout žádný nový zákon, který by pokračoval v nastartované reformě sociálního systému. Od roku 1997 byly přijaty pouze mininovely a pidinovely, které mírně oprašovaly zásadní zákony týkající se sociální politiky. Dodnes funguje systém vytvořený ministrem Vodičkou, i po právě přijatých vládních balíčcích. Paradoxní je, že rozsáhlá penzijní reforma byla v roce 1995 přijata velmi těsnou parlamentní většinou teprve poté, co byly její parametry nejprve v koaliční vládě a posléze i v Parlamentu výrazně změkčeny. Navíc byly jako výsledek vydírání lidovců zavedeny předčasné důchody, které blahodárnost důchodové reformy téměř eliminovaly. Pokud by byla reforma přijata tak, jak ji vládě předložil Jindřich Vodička, byli bychom na tom dnes výrazně lépe. Reformy byly navíc spuštěny od začátku roku 1996, což byl rok parlamentních voleb, a byly spuštěny s dobře známým folklórem koaličních stran, které se vůči nim masivně vymezovaly. Zde je opět další důkaz státotvornosti ODS. Jen ti, kteří o penzijním systému nic nevědí nebo lháři tvrdí, že zásadní změna komunistického důchodového systému v moderní flexibilní průběžný pilíř nebyla reforma. Potvrdil mi to i pan profesor Igor Tomeš, který na mezinárodních fórech uvádí, že Česká republika provedla jako první

POLITICKÁ DISKUSE

z transformujících se postkomunistických zemí v roce 1995 rozsáhlou reformu penzijního systému a sociálního systému. Pan profesor Tomeš je uznávanou kapacitou české sociální politiky a je expertem mezinárodních organizací jako je Světová banka nebo Mezinárodní organizace práce. A teď Vám sdělím důležitou informaci. Příští rok bude důchodový účet v plusu. Ptáte se, jak je to možné? Jak toho vláda docílila? Jednoduše. Změnou jediného parametru našeho flexibilního systému. V současné době se za každého zaměstnance odvádí na důchodový účet 26% z hrubé mzdy, od příštího roku se odvody zvýší na úkor politiky zaměstnanosti o 2% a na 28%. Vláda také přitvrdila směrem k OSVČ. To jsou velmi krátkozraká opatření stávající vládní koalice, to je strkání hlavy do písku, to je další odsouvání problému pod heslem po nás potopa. Za několik málo let na nás demografický vývoj dopadne znovu a s daleko větší silou. Již dnes máme totiž jedny z nejvyšších odvodů na důchody na světě a od příštího roku se tyto odvody ještě o 2% zvýší. Tyto vysoké odvody zvyšují cenu práce a snižují konkurenceschopnost našich firem v evropské soutěži. Proto ODS navrhuje, aby se tyto odvody snížily a aby se každý sám svobodně rozhodl, co s takto ušetřenými prostředky učiní. Může je vložit do důchodového připojištění, ale může zvolit i jiné formy zajištění se na stáří, včetně životního pojištění, spoření, může je vložit do nemovitostí nebo podnikání. Jak slyšíte, zde tedy ODS setrvává na své koncepci rovného důchodu, tak jak byla prezentována v Desateru před parlamentními volbami v roce 2002, a tuto koncepci dále expertně rozvíjí. Pozoruji Špidlův tanec mezi vejci několik let. Zemanova vláda byla v zajetí svých předvolebních slibů o snížení věku odchodu do důchodu. Na jedné straně sliby voličům, na druhé straně tlak opozice i EU na penzijní reformu. Byla zvolena taktika

99 rozžvaňování problémů do ztracena. Místo aby vláda konala a připravila návrhy jak stabilizovat penzijní systém, zřídila komisi pro důchodovou reformu, jak v Senátu tak ve Sněmovně. Dobře si vzpomínám jak při prvním jednání komise nastínil pan Špidla náš penzijní systém jako procházku růžovým sadem a komise pak dva roky marně dolovala z ministerstva tvrdá data, aby je pak dodal expert Světové banky a komise se alespoň dobrala závěru, že penzijní systém je v problémech a je potřeba s tím něco dělat. S důchodovou komisí to pan Špidla vydržel téměř do voleb 2002 tím, že rozhlašoval, že nedošlo ke konsensu politických stran. Jak ale dál mlžit a kličkovat? Vláda tedy přichází s inovací, s novým hitem, se švédským modelem, neboli s modelem NDC. Z principu nemůžeme souhlasit s tímto pozlátkovým systémem, který má lidi obalamutit. Švédský model je vhodný pro politiky, kteří nemají dost odvahy postavit se před voliče a nalít jim čistého vína. Švédský model, neboli model NDC je založen na tzv. zdánlivých či virtuálních účtech. Zdánlivé a virtuální jsou i výsledky vlády. Kde vláda vezme ekvivalent stovek miliard švédských korun, které byly na podobný projekt vynaloženy ve Švédsku? Ve vládním materiálu o této reformě je požadováno 5 milionů pro experty mimo ministerstvo, aby vytvořili potřebné modely. To si nedělám legraci. Vláda tedy nemá v ruce nic a NDC model má pouze oddálit zásadní kroky. Kromě toho systém vůbec neřeší invalidní důchody a neřeší ani návaznost na sociální síť. Pokud bude důchod nízký, spadne nám člověk do sociální sítě a jsme tam, kde jsme byli. A teď musím velmi podtrhnout následující větu. Stejných výsledků se při tom dle vládního materiálu dá dosáhnout pouhou změnou parametrů stávajícího důchodového systému. A já dodávám: Aniž ztratíme

100


drahocenné roky disputacemi o nové legislativě. Premiér tančí mezi vejci. Domnívám se, že musíme odmítnout jeho vyzvání k tanci, že musíme odmítnout tančit ten šílený švédský tanec mezi vejci. Až se pan premiér přizná občanům k tomu, že lhal, až milostivě povolá zpět ke svému dvoru ekonomy, až položí na stůl tvrdá data, až konečně začne být státotvorný, jako vždy byla ODS, až budou pro něho na prvním místě občané tak jako pro ODS, teprve pak si s ním může zodpovědný politik zadat. Dříve ne.

něme naší kampani styl věcnosti, objektivity, uměřené kritiky a pozitivních řešení. Pojmenujme nejen problémy, ale i šance, nejen rizika, ale i možnosti. Tímto stylem se ODS vyznačovala hned od svého vzniku. K našemu stylu vždy také patřil optimismus. Možná Vám připadá hodně přehnané mluvit o optimismu v souvislosti s naším vstupem do EU. Uvědomme si však, že problémy integrující se Evropy, tak, jak je vnímáme my, vnímá stále více lidí. Nejen u nás, ale v celé Evropě. A to důvodem k jistému optimismu rozhodně je.

Petr Duchoň

Jan Jedlička

primátor Brna

předseda OS ODS Jeseník

Vypadá to, že volby do EP proběhnou 10.–13. června 2004. Máme tedy zhruba tři měsíce na to, abychom se zamýšleli nad otázkou, jak je vyhrát. Musíme zvolit nejenom dobré kandidáty a vhodnou volební strategii, ale také obsah a styl našeho sdělení voličům. O obsah se nebojím. ODS má jasný ideový základ. Politiku, kterou chceme v EP prosazovat, jsme naznačili v minulých parlamentních volbách. Půjde však také o styl naší kampaně, a tady vidím určité riziko. Z EU, z její nehezké byrokratické tváře, lze učinit snadný terč. Naše schopnost a ochota kritizovat jsou nyní neobyčejně silně vyvinuty. Vymýšlet trefné bonmoty nám nečiní potíže. Má to však háček. Chceme-li ve volbách uspět, neměli bychom EU jenom kritizovat. Proč? Podpora vstupu ČR do EU je mezi našimi občany značná a mezi našimi voliči ještě větší. Budeme-li jen a jen kritizovat, docílíme pouze toho, že lidé k volbám nepřijdou. Hyperkritický postoj si lidé přeloží následovně: volit do instituce, která je tak špatná, nemá žádný smysl. Usilujme tedy o objektivní pohled na EU. Nesoutěžme mezi sebou v tom, kdo rafinovaněji urazí toho či onoho komisaře. Vtisk-

Dovolte mi pár slov, ve kterých bych se chtěl pozastavit u samé podstaty členství v Občanské demokratické straně a připomenout základní právo a zodpovědnost každého člena ODS – volit svoje vyslance. Impuls k těmto zásadním úvahám mi dalo několik událostí za poslední období a také moje poznatky z praktické politiky. V první řadě bych chtěl připomenout projev prezidenta republiky Václava Klause v Poslanecké sněmovně. Předpokládám, že mnozí z Vás taktéž jeho vystoupení pozorně naslouchali. Chci pouze zdůraznit, že náš čestný předseda se ve svém vystoupení mimo evropské integrace a státního rozpočtu věnoval zcela zásadnímu problému posilování státu a eroze občanských svobod. Pokles důvěry občanů v jednotlivé instituce státu není pouhým projevem virtuální reality, ale projevem reálným. A přiznejme, že k tomu občas přispíváme sami. Dalším mým „výživným“ zážitkem je celodenní jednání v Poslanecké sněmovně, které bylo rychle a mimořádně svoláno k problému krize českého zdravotnictví. Podotýkám, že šlo o jednání vyvolané naší místopředsedkyní Miroslavou Němcovou. Nebudu se radši vyjadřovat k práci a aktivitě

101

POLITICKÁ DISKUSE

koaličních poslaneckých klubů, neboť by se mi mohlo udělat opět špatně. Bylo však nesmírně poučné bedlivě sledovat práci některých našich poslanců. Nikdy nepochopím, že při projednávání tak složitého problému, kdy padají argumenty z jedné i z druhé strany, se naši někteří kolegové zcela bez zájmu vytrácejí ze sněmovny na cestu domů (je přece pátek odpoledne) a znemožní tím prosadit námi navrhované a časově jasné zadání pro ministryni zdravotnictví, neboť v jistém okamžiku zmizelo domů více koaličních poslanců. Pan poslanec Kott, sic lékař a sic již nečlen ODS, zmizel již v úvodu. Najednou zcela pohodlně Standa Gross zavelel do útoku a nechal odhlasovat nicneříkající formuli, která odkládá zodpovědnost vlády na neurčito. V neposlední řadě bych se chtěl zmínit o svých zkušenostech z práce na úrovni regionu. Při svém působení jak na půdě ODS ve funkci místopředsedy, tak v sociálním a zdravotním výboru krajského zastupitelstva se potkávám s fenoménem, který dle mého názoru destruuje snahy ODS, které mají vést k cílům obsaženým ve všech našich programech a materiálech od našeho vzniku v roce 1991. Je smutné konstatovat, že někteří naši politikové berou své působení jako své celoživotní zaměstnání a jsou ochotni pro jeho udržení udělat téměř vše. Místo koncepční práce, která v delším časovém horizontu vede především k námi proklamované efektivitě, se mnohdy upřednostňuje momentální zisk a vlastní prospěch, i když ten často vede ještě k větším problémům. Chtěl bych zde nám všem připomenout, že ODS je strana pro podnikavé, odpovědné a pracovité lidi, kteří se ztotožňují s pojmy, jako je solidnost, řád, vzdělání a další, které jsou obsaženy nejen v úvodních článcích našich stanov. Je tedy jenom na nás, členské základně, místních sdruženích, abychom uměli daný problém eliminovat a uvážlivě jsme vysílali svoje zástupce na všechny další posty v politice.

Bohumil Černý předseda OS ODS Praha 11

Cesta ze zajetí třech vln mystifikace Při letošním jarním říjení okolo vstupu do EU se opomněla příležitost rekapitulovat, co se za posledních deset resp. třináct let u nás stalo, zřejmě v obavách, aby staří a starší členové EU nepřišli na to, kdo vlastně do EU vstupuje. V ČR se tím završila triáda mystifikací, která nebyla ničím jiným než ideovým přemostěním politické reality a vytvořením režimu odpoutání od skutečného stavu věcí. Tato nová ideologie, kterou přijaly za svou nejrůznější politické strany včetně komunistů, je vystavěna jako systém spekulativního kapitálu (politické programy, hesla, ale i cíle a prostředky), který převádí občany od reality, v níž jsou nuceni žít, k přesvědčení, že se mohou něčeho dožít. Tak byla nabídnuta alternativa politické změny, alternativa kompromisu (včetně opoziční smlouvy) a je nabízena alternativa happy-endu v EU. Kouzlo těchto tří typů mystifikací spočívá v tom, že cílem je Evropská unie a prostředkem neznalost. Zejména když přihlédneme k tomu, že současná vládní sestava je klub odložených, neutralizovaných náhradníků na cokoli (převážně pak na nic). A protože není zcela jasný počátek, není ani zřetelný konec a tak zbývá jen něco co skutečně je, tedy současnost. ODS má mimořádnou šanci provést širokou rehabilitaci nejen občanů jako plnoprávných a aktivních jednotlivců, ale měla by tak učinit ve větším časovém horizontu než nabízejí krkolomně krátkodobá oznámení o preferencích, ale dokonce i očekávání buď předčasných nebo řádných voleb. Protože se ODS dosud jako jediná politická strana v ČR dokázala zbavit pokušení rozvratu zevnitř, měla by začít uvažovat nejen

102


v horizontu vítězných voleb, ale hned v dalších nejméně dvou volebních období. Nadbíhání KDU-ČSL je nadbytečné, protože nabídka této strany všem a za každých okolností je trvalá, liší se jen ideologickým (mystifikačním) zdůvodněním. Obava z přeformátování populismu v českém provedení pak bude menší, když ODS bude nejen uvažovat o povolebních koalicích, ale i o potenciálních jednotlivcích, původně spojených s jakoukoli demokratickou stranou, protože lze předpokládat rozpad nebo ales-

poň hlubokou diferenciaci celé řady politických subjektů. Přirozeným důsledkem tohoto neideologického návratu do reality je kontakt s různými zájmovými skupinami na regionální i celostátní úrovni. Domnívám se, že právě vstup do EU (nikoli ovšem v pokleku a s ohnutým hřbetem) a nová, osvěžená realistická koncepce se může stát rámcem takového nového programu, a to za součinnosti různých stranických struktur, včetně aktivní participace prezidenta republiky.

103

ZPRÁVY

ZPRÁVY ZPRÁVA O ČINNOSTI VÝKONNÉ RADY OD XIII. KONGRESU ODS Libuše Benešová hlavní manažerka

I. Od XIII. kongresu ODS (Františkovy Lázně 13. – 15. prosince 2002) se Výkonná rada sešla celkem na deseti zasedáních, naposledy 21. listopadu zde v Luhačovicích. Sedm zasedání se konalo v Praze v Hlavní kanceláři ODS, po jednom v Plzni, Brně a v Luhačovicích. Výkonná rada pracovala ve složení 33 členů, z nichž 30 bylo zvoleno na kongresu ve Františkových Lázních na dvouleté období, tři členové Výkonné rady, zástupci Regionálního sdružení Středočeského kraje, pokračovali z minulého volebního období a měli mandát od svého sdružení na jeden rok. Počet členů VR se odvozuje od počtu členů regionální sdružení: na každých započatých 1000 členů jeden zástupce regionu ve VR. Právo účastnit se VR s hlasem poradním náleží hlavnímu manažerovi, předsedovi Kontrolní a revizní komise a předsedovi Smírčího výboru. Na jednání VR byli podle potřeby přizváváni předsedové regionálních sdružení a hejtmani. Jednání VR probíhají podle zavedeného schématu složeného z pravidelných bodů zprávy předsedy o aktuální politické situaci s následnou rozpravou, zpráv předsedů parlamentních klubů o práci klubů v Senátu a Poslanecké sněmovně, informace zástupců regionů o dění v regionech společně s přenosem názorů regionální členské základny, administrativních úkonů spojených s udělováním a odnímáním licencí místním sdružením. Stěžejním bodem jednání VR jsou však aktuální politické a organizační úkoly ODS, které VR rozpracovává do podoby konkrétních zadání pro grémium, manažerskou síť, oblastní a regionální sdružení, a ke kterým vydává svá tisková prohlášení. II. Politické úkoly uložené Výkonné radě XIII. kongresem ODS 1. Volba prezidenta republiky XIII. kongres určil Václava Klause za jediného kandidáta ODS pro volby prezidenta republiky, a to pro volby nepřímé i eventuální volby přímé, a konstatoval, že vylučuje podporu poslanců a senátorů ODS jakémukoliv jinému kandidátovi.

104


VR i grémium se prosazení Václava Klause v prezidentské volbě věnovaly s maximálním nasazením, byla jmenována skupina vyjednávačů ve složení V. Tlustý, M. Topolánek a M. Beneš, kteří koordinovali úsilí ODS. S velkým znepokojením VR sledovala snahu ostatních politických stran nasazovat do opakovaných voleb kandidáty bez dostatečné politické podpory i váhy, a praktiky, kterými byly tito kandidáti prosazováni. Na svém březnovém zasedání v Plzni, odehrávajícím se den po zvolení Václava Klause prezidentem republiky, VR ocenila přispění volby uskutečněné napříč politickým spektrem ke stabilizaci politické scény v ČR. Měla možnost Václavu Klausovi poděkovat osobně při jeho návštěvě jednání VR. 2. Vstup České republiky do Evropské unie VR připravila vysvětlující kampaň ke vstupu ČR do EU, ve které vysvětlovala svůj politický postoj. Na kampaň vyčlenila v rozpočtu 3 mil. Kč, které byly použity na vydání leafletů a plakátů, pořádání mítinků a dalších akcí. Kampaň vyvrcholila Ideovou konferencí 17. 5. 2003. Gestorem této kampaně i gestorem procesu výběru a přípravy kandidátů pro volby do Evropského parlamentu byl VR jmenován první místopředseda J. Zahradil. Kampaň ODS přispěla k úspěchu referenda, ve kterém o našem přistoupení k EU rozhodli především voliči ODS. VR zhodnotila návrh Ústavy EU a konstatovala, že pro další omezování suverenity členských zemí, které tento návrh obsahuje, bude požadovat, aby o jeho přijetí Českou republikou bylo rozhodnuto občany v referendu. 3. Boj s mezinárodním terorismem VR v souladu s usnesením XIII. kongresu a v souladu s názorem členské základny ODS podpořila žádost české vlády o umožnění účasti jednotek Armády ČR při operaci NATO v Iráku. Požadovala však po vládě pravdivé a přesvědčivé informace o všech okolnostech této operace a hlavně jednoznačný a neuhýbavý postoj české vlády v této věci. 4. Prosazování opoziční politiky VR pravidelně na všech svých zasedáních sledovala výkon vlády ČR, hodnotila a připravovala k němu kritická stanoviska. V rámci celkově slabého výkonu konstatovala zejména neschopnost vlády zastavit negativní vývoj veřejných financí, stabilizovat situaci ve zdravotnictví a na důchodovém účtu, připravovat jasná jednotlivá ekonomická rozhodnutí bez vyvolávání dojmu korupce, vytváření atmosféry špiclování. Vydávala poslaneckému klubu a senátnímu klubu svá doporučení pro zaujetí postoje k návrhům zákonů s výrazně kontroverzním obsahem a doporučení k vypracování návrhů zákonů prosazujících program ODS. 5. Ustavení stínové vlády Za premiéra stínové vlády VR určila předsedu ODS Mirka Topolánka, kterému uložila sestavení stínového kabinetu.Výkonná rada jeho návrh na personál-

105

ZPRÁVY

ní obsazení stínové vlády schválila dne 1. 3. 2003. Stínová vláda byla veřejnosti oficiálně představena na tiskové konferenci po svém úvodním zasedání dne 25. 3. Stínová vláda má za sebou v současné době 11 zasedání. Kromě individuálních reakcí stínových ministrů a společných usnesení k aktuální politické situaci (celkem 40 tiskových dokumentů) pracuje na vlastní alternativě. Prvním oficiálním schváleným materiálem stínové vlády byly „Poziční dokumenty ODS ke vstupu do EU“, prezentované v rámci diskuse o evropské integraci na IV. ideové konferenci ODS dne 17. 5. Druhým schváleným dokumentem byla „Modrá šance“, představující základní teze finanční politiky ODS, zveřejněná dne 22. 7. před sněmovním hlasováním o vládní reformě veřejných financí. Na tento úvodní materiál navazují podrobnější resortní koncepce, publikované v rámci edice „Modrá šance“. Resortní koncepce jsou projednávány od září a do této doby byly schváleny tři, veřejně představené před XIV. kongresem ODS. Obsahují analýzu současné situace a základní směr vlastního postupu. Materiály tohoto typu budou předkládány k široké odborné diskusi. III. Organizační úkoly 1. Revize stanov ODS Vedením pracovní skupiny pro revizi stanov byl jmenován místopředseda ODS Petr Nečas. Tato skupina vypracovala seznam okruhů změn stanov, které vyplynuly z předchozích diskusí, a předložila ho k projednání oblastem a regionům. Celý text stanov byl podroben právní revizi, která odstranila nejasná ustanovení, často vzniklá předchozími změnami, a zpřesnila vnitřní vztahy. Výsledný text po právní revizi a se zapracovanými změnami s reprezentativní podporou je předkládán k posouzení XIV. kongresu. 2. Pravidla pro sestavování kandidátek pro všechny typy voleb VR projednala návrhy pravidel sestavování kandidátek pro krajské volby (garant místopředseda Petr Bendl), pro volby do Senátu (garant místopředsedkyně Miroslava Němcová) a pro volby do Evropského parlamentu (garant první místopředseda Jan Zahradil). 3. Hospodaření ODS K realizaci usnesení XIII. kongresu o zajištění efektivního využití přebytku hospodaření zřídila VR pod vedením prvního místopředsedy J. Zahradila pracovní skupinu na efektivní využití přebytku hospodaření s cílem dlouhodobého ekonomického zabezpečení ODS, která posoudila návrhy připravené hlavní manažerkou a formulovala zadání, jakým způsobem a v jaké oblasti mají být učiněny návrhy pro rozhodování VR v ekonomické oblasti. (Podrobněji o hospodaření ODS ve zprávě hlavní manažerky.)

106


4. Vývoj členské základny Vývoj členské základny dokládá příloha, ze které vyplývá nárůst členů ODS po roce 1998. V únoru toho roku byl počet členů 16 189, oproti tomuto datu došlo k nárůstu členské základny o 5 591, tj. cca o 25 %, z toho za poslední rok o 1 388 na celkový počet 21 800 členů k datu 30. 10. 2003. 5. Publikační a komunikační činnost Knižní i časopisecká činnost ODS pokračovala i v tomto roce. Sedmkrát byl vydán bulletin „Listy ODS“, který je hlavním komunikačním kanálem dovnitř členské základny. Vychází podle aktuální potřeby jako reakce ODS na konkrétní témata a nebo jako prostředník pro zcela konkrétní sdělení. Je rozšiřován jak v tiskové, tak i v elektronické podobě. Konkrétní podobu distribuce si volí adresát. Knižních publikací ODS bylo vydáno sedm. Jsou to jednak sborníky z akcí ODS – XIII. kongres a IV. ideová konference – jednak materiály připravené stínovou vládou. Využívání informačních technologií postoupilo opět na vyšší úroveň. Celkově se dá říci, že v této oblasti ODS drží krok s vývojem, její www stránka je odborníky hodnocena velmi kladně, přesto však připravuje její novou verzi, která bude založena na nejnovějších trendech. Měsíční počet návštěv současných stránek se pohybuje od 30 do 43 tis., tj. 1000 až 1400 návštěv denně. Tato úroveň návštěvnosti byla dosažena v průběhu volební kampaně do PS, která přitáhla řadu nových návštěvníků, jež se podařilo udržet dodnes. Pravidelně jsou otvírány speciální www stránky k významným akcím ODS, jako jsou kongresy a konference. E-mailovou cestou dostává informace z ODS 5 042 odběratelů (jejich počet se od minulého kongresu zvýšil o 700). Celá manažerská síť je propojena prostřednictví internetu. Došlo ke zprovoznění intranetu ODS, na kterém byly umístěny informace a kontakty důležité pro práci regionálních a oblastních sdružení a příslušných pracovníků, tj. zejména podklady pro hromadnou komunikaci v rámci jednotlivých organizačních úrovní, adresáře, interní předpisy a směrnice ODS. K centralizaci www prezentace všech organizačních složek ODS dochází postupně v současné době přes nabídku webhostingu oblastem a regionům Hlavní kanceláří. 6. Celorepubliková setkání Po několika letech přestávky uspořádala ODS dne 21. 3. 2003 na Žofíně svůj reprezentační ples, který byl navštíven členy ODS z celé republiky. Hosty ODS na tomto plesu byli podporovatelé ODS z kultury, vědy, ekonomiky, naši význační sponzoři. Nejvýznamnějším hostem byl prezidentem republiky a čestný předseda ODS Václav Klaus, kterému předseda ODS Mirek Topolánek předal blahopřání a dar ODS ke zvolení prezidentem. Další celorepublikovou akcí byla IV. ideová konference, která se konala dne 17. 5. t. r. v Národním domě na Vinohradech v Praze. Této konference se zúčast-

107

ZPRÁVY

nilo 450 osob z celé republiky. Jednání probíhalo v plénu a ve dvou sekcích, jedna se věnovala politické a institucionální stránce vstupu do EU, druhá ekonomické a právní stránce. Předsedou ODS bylo zorganizováno setkání vedení ODS ve dnech 26.–27. 9. v Koutech nad Desnou s předsedy oblastí, ve dnech 3.– 4. 10. v Pardubicích s primátory a starosty pověřených obcí III. typu, a ve dnech 14. – 15. 11. v Berouně s předsedy regionů a hejtmany. Na pořadu jednání bylo hodnocení politického vývoje současného i možného budoucího, práce ODS a koordinace činnosti všech úrovní ODS.

ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO KLUBU ODS Vlastimil Tlustý předseda Poslaneckého klubu ODS

Předkládaná zpráva o činnosti poslaneckého klubu zahrnuje období mezi XIII. a XIV. kongresem ODS, tj. činnost mezi 9. až 22. schůzí Poslanecké sněmovny. 1. Stav poslaneckého klubu v období leden 2003 – listopad 2003

Poslanecký klub, tak jak se ustavil po červnových volbách v roce 2002, doznal některých personálních změn. Čestný předseda ODS poslanec Václav Klaus se stal prezidentem České republiky, a na jeho uvolněné poslanecké místo nastoupil poslanec za pražský volební kraj Aleš Rozehnal. Od 14. října 2003 přestal být členem poslaneckého klubu poslanec MUDr. Petr Kott, když mu jeho místním sdružením bylo zrušeno členství v ODS. Počet členů poslaneckého klubu se tak snížil na 57. Jestliže druhá polovina roku 2002 byla poznamenána ustanovením orgánů Sněmovny, řešením situace po povodních v létě 2002, přípravou a schválením schodkového rozpočtu na rok 2003, který byl schválen 17. prosince 2003 poměrem hlasů 101:94, když hlas absentující poslankyně Marvanové byl nahrazen jedním hlasem komunistického poslance a všichni členové Poslaneckého klubu ODS hlasovali proti, pak celý rok 2003 poslanecký klub vyvíjel činnost za situace, která nemá od roku 1992 v historii parlamentní práce ODS obdoby – ODS stojí ve striktní opozici vůči vládní koalici a čelí permanentním pokusům o izolaci. Během roku 2003 se uskutečnilo 14 schůzí Poslanecké sněmovny, z nichž jedna neproběhla, protože nebyl schválen její program (12. schůze), jedna byla svolána na žádost vlády, která požádala o vyslovení důvěry (11. schůze), o svolání dvou schůzí požádali poslanci vládní koalice a o svolání dvou schůzí požádali poslanci ODS. Poslanci ODS rovněž vyvolali hlasování o vyslovení

108


nedůvěry vládě, které proběhlo během 20. schůze Sněmovny ve dnech 25. – 26. září 2003. Dále se uskutečnily čtyři společné schůze Poslanecké sněmovny a Senátu svolané k volbě prezidenta republiky a ke složení jeho slibu. 2. ODS jako opoziční síla

2.1. Volba prezidenta republiky Jak bylo uvedeno v minulé zprávě o činnosti poslaneckého klubu, poslanecký klub jako první klub navrhl na funkci prezidenta Václava Klause. Společným úsilím Poslaneckého, Senátního klubu ODS a týmu vyjednávačů (Beneš, Tlustý, Topolánek) se zdařilo, že ve třetí volbě byl dne 28. února 2003 ve třetím kole volby zvolen 142 hlasy prezidentem republiky Václav Klaus, když protikandidát Jan Sokol získal jen 124 hlasy. Václav Klaus pak slavnostně složil slib na společné schůzi Sněmovny a Senátu dne 7. března 2003. 2.2. Žádost vlády České republiky o vyslovení důvěry Jako reakci na nejednotnost vládní koalice při volbě prezidenta republiky požádal ministerský předseda Vladimír Špidla o vyslovení důvěry koaliční vládě. ODS toto hlasování neiniciovala, protože neúspěch vlády při volbě prezidenta považovala za vnitřní záležitost koalice, nicméně nehodlala nic měnit na svém stanovisku, které zaujala při hlasování o důvěře vládě po volbách v roce 2002. O této žádosti se jednalo na 11. schůzi Sněmovny dne 11. 3. 2003 s výsledkem 101 hlasů pro vládu, 99 hlasů proti vládě. 2.3. Mimořádné schůze, návrhy na zřízení vyšetřovacích komisí a body schůze iniciované poslanci ODS Poslancům ODS se podařilo svolat mimořádnou 17. schůzi, která proběhla 10. června 2003, a na ní prosadili ustavení vyšetřovací komisi Poslanecké sněmovny ve věci vyrovnání České republiky se společností Diag Human. Zřízení vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění rozhodování státu v souvislosti s Union-bankou pak bylo odloženo a návrh na zřízení komise byl na 18. schůzi zamítnut. Na 16. schůzi byla z iniciativy ODS zřízena vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro zjištění skutečností v souvislosti s arbitrážním řízením ve věci CME versus Česká republika. Na 21. mimořádné schůzi dne 7. října, opět svolané z iniciativy ODS, proběhla rozsáhlá diskuse nad jediným bodem schůze: „Informace vlády České republiky o jejím postoji k návrhu Ústavy pro Evropu“. Tato diskuse ukázala vládní nepřipravenost pro vyjednávání o budoucím začlenění České republiky ve strukturách EU a míře podílu na rozhodování o směřování Evropské unie.

ZPRÁVY

109

Na 22. řádné schůzi pak poslanci prosadili, aby se Sněmovna zabývala situací ve zdravotnictví v rámci bodu: „Informace ministryně zdravotnictví o situaci ve zdravotnictví, a to za účasti představitelů krajské samosprávy“. 2.4. Hlasování o vyslovení nedůvěře vládě Poslanecký klub v souladu s vedením ODS vyvolal na 20. schůzi hlasování o vyslovení nedůvěry vládě. Hlasování proběhlo 26. září 2003 s výsledkem 98 hlasů pro, 100 hlasů proti, když poslanec Hojdar za ČSSD se hlasování zdržel. Vláda získala důvěru, ale monolit 101 hlasů vládní koalice byl otřesen, což se později ukázalo při hlasování o některých zákonech tzv. finanční reformy. 2.5. Interpelace členů poslaneckého klubu Poslanecký klub vidí v interpelacích na předsedu a členy vlády jednu z možností, jak prorazit informační blokádu o práci ODS ve Sněmovně a ukázat práci vlády v pravém světle. Mezi 9. a 22. schůzí bylo celkem podáno 161 ústních interpelací, z nichž 126 bylo podáno členy klubu a bylo projednáno 26 odpovědí na písemné interpelace, z nichž 17 bylo podáno členy klubu. 3. Hlasování o zákonech

Mezi 9. a 22. schůzí Poslanecké sněmovny bylo ukončeno projednávání 141 zákonů (bez ohledu na stav projednání v Senátu). Z toho bylo 37 návrhů poslaneckých, ze kterých bylo 20 podáno výhradně poslanci ODS a 4 spolu s poslanci jiných klubů. Šest návrhů zákonů bylo podáno zastupitelstvem kraje. Dvacet pět návrhů zákonů bylo zamítnuto, nepřijato či vráceno, z toho bylo 6 vládních, 3 návrhy zastupitelstev krajů a 16 návrhů poslaneckých, z toho bylo 13 návrhů podaných poslanci ODS. Zpět bylo vzato 6 návrhů – 4 poslanecké a 2 návrhy zastupitelstev krajů. 3.1. Koalice při hlasování 3.1.1 ODS podporuje návrh zákona spolu s ČSSD Sama ČSSD ČSSD ČSSD ČSSD Celkem hlasovací KDU KDU KDU KDU KDU koalice US US US US US US KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM počet 30 10 8 5 3 3 1 1 1 0 0 62

3.1.2 ODS hlasuje proti návrhu zákona spolu s ČSSD Sama ČSSD ČSSD ČSSD ČSSD Celkem hlasovací KDU KDU KDU KDU KDU koalice US US US US US US KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM počet 0 32 3 2 0 32 1 1 0 1 1 73

110


3.2. Hlasování o zákonech tzv. reformy veřejných financí Poslanecký klub ODS nepodpořil žádný z dvanácti zákonů tzv. reformy veřejných financí. Jedenáct zákonů Sněmovna schválila, dvanáctý zákon – novela zákona č. 243/2000 Sb., zákon o rozpočtovém určení daní – v důsledku nejednotnosti vládní koalice Sněmovna neschválila. 3.3. Zákon o státním rozpočtu na rok 2004 Zákon o státním rozpočtu na rok 2004 přes hlasy ODS na 22. schůzi postoupil do druhého čtení. 4. Závěr

Přes všechny pokusy o izolaci je poslanecký klub důstojným opozičním protipólem socialistické vlády a i po změně vedení strany je nadále stabilizujícím tělesem uvnitř ODS.

ZPRÁVA O ČINNOSTI SENÁTNÍHO KLUBU ODS Jiří Liška předseda Senátního klubu ODS

Senátní klub občanských demokratů má za sebou další politicky složitý rok. Být delší dobu v opozici znamená velmi obtížně a často neúspěšně se pokoušet prosazovat názory, myšlenky a programové cíle ODS, což dobře znají i naši poslanci. Současné složení většiny Senátu má středo-levé zaměření a v zásadních rozhodováních stojí za vládou. Činnost klubu i Senátu jako takového se pokusím dokumentovat na několika klíčových politických rozhodováních. 1. Volby prezidenta republiky

Ukazuje se, že vazby některých tzv. nezávislých a nezařazených senátorů k politickým stranám, které je ve volbách podporovaly, jsou silnější, než jsme očekávali. Lze konstatovat, že jejich nezávislost je pouze fiktivní. To se jasně ukázalo především při volbě prezidenta, kdy jsme dokázali pro Václava Klause získat mimo náš klub nejvíce sedm hlasů. Prezidentská volba byla pro nás o to složitější, že v každé volbě měl Václav Klaus protikandidáta ze Senátu, případně kandidáta názorově blízkého bývalé tzv. čtyřkoalici, která má v Senátu většinu. Důležité však je, že v závěru třetí volby hlasy ze Senátu mimo náš klub, spolurozhodly o zvolení Václava Klause prezidentem. Splnili jsme tak slib, který jsme

111

ZPRÁVY

dali Václavu Klausovi na minulém kongresu. Tento úspěch ODS však zároveň ještě více zkomplikoval naše postavení v Senátu: ne všichni senátoři se s touto volbou smířili, dodnes na svoji „porážku“ nedokáží zapomenout a jejich zhrzenost má stále vliv na jejich dnešní hlasování. Volba prezidenta měla mimo vlastního úspěchu ještě jeden velmi pozitivní dopad – velmi sblížila naše dva parlamentní kluby, které dnes dokáží spolupracovat jako jedno těleso. V tom je naše velká síla i výhoda do budoucnosti. Hlasy v Senátu odevzdané kandidátům v jednotlivých volbách: I. volba 15. 1. 2003 Jaroslav Bureš Václav Klaus Miroslav Kříženecký Petr Pithart II. volba 24. 1. 2003 Václav Klaus Jaroslava Moserová Miloš Zeman III. volba 28. 2. 2003 Václav Klaus Jan Sokol

1. kolo

2. kolo

3. kolo

7 31 2 35

32

33

43

40

1. kolo

2. kolo

3. kolo

32 43 5

33 42

32 39

1. kolo

2. kolo

3. kolo

32 47

30 46

33 46

2. Jmenování soudců Ústavního soudu

Dalšími důležitými volbami bylo každé hlasování o vyslovení souhlasu s návrhem prezidenta na jmenování ústavního soudce. Od května do listopadu rozhodoval Senát o jedenácti návrzích. Souhlas s jmenováním dostalo pouze šest prezidentových kandidátů. Mezi nimi i kolegyně z našeho klubu, Dagmar Lastovecká, která získala podporu téměř všech senátorů, jako výraz uznání jejím odborným i lidským kvalitám. To, že tolik prezidentových kandidátů neuspělo, mělo příčinu také v tom, že někteří senátoři tak chtěli vyjádřit svůj nesouhlas s výsledky prezidentské volby a obětí se stali navržení kandidáti. Hlasování o kandidátech budou i nadále pokračovat, protože Ústavní soud stále ještě není naplněn dostatečným počtem soudců. Jsme připraveni návrhy prezidenta republiky podpořit.

112


Miloslav Výborný

(29. 5. 2003)

– z 65 zúčastněných obdržel 52 hlasů

Pavel Holländer

(16. 7. 2003)


Pavel Rychetský

(16. 7. 2003)


Vojen Güttler

(16. 7. 2003)


Aleš Pejchal

(16. 7. 2003)

– z 75 zúčastněných obdržel 32 hlasů – nebyl zvolen

(10. 9. 2003)


Vladimír Balaš

(6. 8. 2003)


Václav Pavlíček

(6. 8. 2003)


Klára Veselá-Samková

(6. 8. 2003)

– z 77 zúčastněných obdržela 29 hlasů – nebyla zvolena

Dagmar Lastovecká

(6. 8. 2003)

– z 78 zúčastněných obdržela 67 hlasů

Jan Musil

(12. 11. 2003)


3. Legislativní proces

V legislativním procesu, kdy Senát projednává a vyjadřuje se k návrhům zákonů postoupených Poslaneckou sněmovnou, bylo a je naší snahou u všech předloh, které jsou v rozporu s politikou ODS a nejsou pouze tzv. technickými normami, přicházet s návrhy na zamítnutí, nebo alespoň na změnu. Je to mimo jiné snaha vyzkoušet pevnost vládní koalice, která musí přehlasovat zákony vrácené Senátem do Poslanecké sněmovny většinou 101 hlasů. Pravdou je to, že u těchto zákonů obtížně hledáme podporu, a pouze ve výjimečných případech se nám podaří ve spolupráci s nezávislými kolegy a s některými senátory z Klubu otevřené demokracie prosadit vrácení zákona do Poslanecké sněmovny. Typickým současným většinovým postojem Senátu, kdy jsme byli předem poraženi, byla téměř všechna hlasování u zákonů spojených s tzv. reformou veřejných financí. S výjimkou dvou zákonů vládě nakloněná většina Senátu celou reformu přes občasné slovní výhrady schválila. Ve všech těchto důležitých okamžicích je náš klub názorově jednotný a jeho členové společně prosazují program ODS. Celkem se nám za uplynulé období podařilo vrátit Poslanecké sněmovně 20 zákonů. Z toho 8 bylo následně schváleno ve znění Senátu. Bohužel, nepodařilo se nám zabránit schválení žádného významného socialistického zákona, jako byl např. zákon o příslušnících bezpečnostních sborů, nebo zákony o spotřební dani a dani z přidané hodnoty. Přestože jsme početně nejsilnějším klubem v Senátu a v současné době máme 25 členů, při zásadních hlasováních se bez podpory několika dalších senátorů neobejdeme. I tak to často nestačí k získání potřebné většiny. Posílení klubu je jednou ze základních podmínek, abychom byli úspěšnější.

113

ZPRÁVY

1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.

0 17 0 8 13 1 8 3 12

Poslanecké návrhy zákonů 3 + volba prezidenta volba prezidenta 2 + volba prezidenta 2 0 5 1 0 5 0 1

Celkem

66

19

Schůze

Vládní návrhy zákonů 4

Z toho (po 11. schůzi Senátu a 22. schůzi PS): Vráceno Senátem do Poslanecké sněmovny celkem: Schváleno ve znění Senátu: Schváleno v původním znění: Dosud neprojednáno:

Senátní návrhy zákonů 0

2 0 2 2 0 0 0 1

7 21 1 9 5 2 5 15 7

7

79

Jiné 7

20 8 8 4

4. Další aktivity

Klub uspěl při volbě důležité funkce inspektora Úřadu na ochranu osobních údajů, kdy byla Senátem zvolena klubem ODS navržená dr. Kamila Bendová. Členové našeho klubu připravili několik seminářů a veřejných slyšení, které se týkaly aktuálních problémů našeho státu, např. zdravotnictví (T. Julínek), etiky v podnikání (P. Sobotka), důchodové reformy (M. Škaloud), sociální politiky (D. Filipiová) či protipovodňové prevence (P. Eybert). Klub uspořádal v květnu velmi úspěšné setkání starostů, primátorů a hejtmanů, zvolených za ODS, kterého se zúčastnilo téměř 200 komunálních politiků. Hlavním tématem jednání bylo zhodnocení reformy veřejné správy. Již tradiční bylo setkání s členy Konfederace politických vězňů. 5. Nejbližší budoucnost

Velmi nás mrzí neúspěch Pavla Pavla v doplňovacích volbách na Strakonicku. Náš jasně lepší kandidát byl poražen členem KDU – ČSL. Výsledky těchto voleb ukázaly, že výběr dobrého kandidáta do Senátu je podmínkou základní, nikoliv však dostačující. Stejná a možná ještě více důležitá je aktivizace našich

114


členů, příznivců a voličů především v druhém kole voleb. Radost nám naopak přinesl úspěch nově zvoleného senátora Karla Jarůška. Ten je o to důležitější, že se ODS podařilo zvítězit v Brně, které považují pro sebe za silné především lidovci. Ocenění patří celému týmu kolem Karla Jarůška, který dokázal, především v druhém kole voleb, přesvědčit příznivce ODS, aby šli volit našeho kandidáta. V doplňovacích volbách je to jistě ještě obtížnější, i tam se plně projevuje rozporuplný postoj k existenci, funkci a volebnímu systému Senátu. Je to poučení před podzimními volbami příštího roku, kdy se bude opět volit v 27 senátních obvodech a kdy budeme obhajovat 9 mandátů. Je nutné již dnes vybrat dobré kandidáty a naplnit tak tu prvou, základní podmínku vedoucí k úspěchu. Členové našeho klubu jsou připraveni novým kandidátům předat své zkušenosti z většinové volby a pomáhat jim nejen ve volební kampani. Stejně tak podpoříme kandidáty ODS a budeme se spolupodílet na přípravě voleb do Evropského parlamentu a krajských zastupitelstev. Jsme si vědomi toho, že v příštím roce, kdy nás čekají několikeré volby, má naše politická strana velkou možnost posílit své postavení. Tuto příležitost nesmíme promarnit. To je také jeden z důvodů, proč členové Senátního klubu občanských demokratů budou i v příštím volebním roce s maximálním nasazením a pracovat pro úspěch ODS.

ÚVODNÍ SLOVO KE ZPRÁVĚ HLAVNÍ MANAŽERKY O HOSPODAŘENÍ Libuše Benešová hlavní manažerka

Zprávu, kterou jsem vypracovala o stavu hospodaření od uplynulého kongresu, máte před sebou, nicméně, vzhledem k tomu, že téma hospodaření ODS bylo věcí, za kterou jsme byli dlouhodobě peskováni, a to myslím, že i mnohdy neodůvodněně, tak bych teď ráda řekla jenom několik poznámek. Především chci zdůraznit, že naše hospodaření je zdravé. A to jak po stránce formální z hlediska respektování příslušných zákonů, tak po stránce obsahové z hlediska vývoje poměrů příjmy-výdaje, kdy už třetí rok hospodaříme s pozitivním saldem. Naše hospodaření se neodehrává v horizontu jediného roku, ale v horizontu delším – čtyřletém, vymezeném volbami do Poslanecké sněmovny, jejichž výsledky znamenají, nebo mohou znamenat výraznější, ať už pozitivní nebo negativní zásah do financí ODS. A to jak do jejich příjmové, tak i výdajové stránky. Tato dlouhodobá rozvaha nám umožnila nastartovat projekt Modrých domů, což je vyhledávání a nákup vhodných nemovitostí pro umístění našich regionálních center i Hlavní kanceláře. Za poslední půlrok, jsme zakoupili pět „modrých domů“ a to v Praze, Českých Budějovicích, Ostravě, Ústí nad Labem a Plzni v celkové kupní ceně

115

ZPRÁVY

128 mil. Kč. I přes opoziční postavení ODS je ODS stále přitažlivá pro naše sponzory, a naše donátory, pro naše dárce. V počtu obdržených darů jsme v roce 2002 s téměř 70 miliony korun několikanásobně překonali ostatní politické strany. Tato suma se skládá především z darů relativně malých. Nejsme tedy stranou velkokapitálu, jak býváme někdy v médiích i politickými odpůrci označováni, ale naši podporovatelé pocházejí ze všech sociálních vrstev. A teď mi dovolte takovou osobní poznámku. Chtěla bych tady poděkovat všem, kteří se v této náročné a poměrně administrativně komplikované agendě získávání darů věnují. Chci poděkovat předsedům regionů a oblastí a manažerům, kteří se především věnují této záležitosti, chci jim poděkovat také za péči, kterou věnujete korektnosti v našem hospodaření a účtování. Dobrá pověst se zkazí snadno, napravuje se pak dlouhá léta. Chci také ocenit Vás, kteří respektujete základní finanční pravidlo, které podle mne zní: velká čísla se skládají z malých, že ten, kdo nedokáže postupovat hospodárně v malých výdajích, nikdy nebude rozhodovat o velkých. Děkuji Vám za pozornost a děkuji vám za to, že budete i v tom dalším období postupovat tak jako v uplynulém roce.

Zpráva hlavní manažerky o hospodaření ODS za období od XIII. kongresu Hospodaření ODS probíhá plynule bez výkyvů a na základě dlouhodobého výhledu, ODS hospodaří s přebytkem, své provozní výdaje udržuje na uzdě, přebytek hospodaření bezpečně investuje s perspektivou výnosu a zajištěním chodu ODS vlastními majetkovými výnosy. A) Hospodaření ODS se nadále řídí a navazuje na cíle zadané výkonnou radou. Hospodaření ODS i v roce 2003 navázalo na naplňování stanovených cílů a to: 1. cíl – vypořádat staré problémy ve financování ODS a nepřipustit vznik nových, 2. cíl – dosažení rovnováhy mezi příjmy ze státního příspěvku a provozními výdaji centrálního rozpočtu, 3. cíl – vést efektivní a současně úsporné volební kampaně, 4. cíl – ODS plně oddlužit a nadále naši činnost plně financovat z příjmů, 5. cíl – politicky silnou ODS adekvátně silně hospodářsky ukotvit. Mohu s radostí konstatovat, že ani v roce 2003 ODS nepřipustila vznik nových problémů ve financování a její činnost byla plně hrazena z vlastních zdrojů. Výsledkem hospodaření za rok 2002 a 2003 byl zůstatek volných finančních prostředků v takové výši, která umožnila částečnou realizaci posledního stanoveného cíle – politicky silnou ODS adekvátně silně hospodářsky ukotvit.

116


K plnění jednotlivých cílů : 1. Nepřipustit vznik nových problémů ve financování ODS Vzhledem k důslednému dodržování přísného způsobu financování ODS s důrazem na efektivitu a průhlednost v hospodaření nastaveného již po Jihlavském kongresu v březnu 1998 se v hospodaření ODS nevyskytly žádné nové problémy. Výrok auditora k závěrce za r. 2002 i výrok Poslanecké sněmovny byly bez výhrad. Na základě této skutečnosti byl ODS vyplacen státní příspěvek na činnost za I. pololetí 2003 a koncem měsíce listopadu bude vyplacen státní příspěvek na činnost za II. pololetí 2003. 2. Dosažení rovnováhy mezi příjmy ze státního příspěvku a provozními výdaji centrálního rozpočtu Výše státního příspěvku na činnost za rok 2003 provozní výdaje centrálního rozpočtu výrazně převyšuje. Volné finanční prostředky ODS jsou zhodnocovány formou investic do cenných papírů prostřednictvím České spořitelny a.s. a SI Asset Management a.s. S těmito společnostmi byly uzavřeny smlouvy o obhospodařování cenných papírů dle zákona o cenných papírech s cílem bezpečného zhodnocení a uložení finančních prostředků s relevantním výnosem a důrazem na maximálně konzervativní přístup a okamžitou likviditu řádově ve dnech. 3. Vést efektivní a současně úsporné volební kampaně Volební kampaně byly financovány z vlastních zdrojů a zdrojem jejich rozpočtu byl zůstatek finančních prostředků. ● Volební kampaň ODS ke vstupu do EU byla rozpočtována ve výši 3 mil. Kč, čerpáno bylo 872 tis. Kč. ● Volební kampaň doplňovacích voleb do Senátu proběhla ve dvou volebních obvodech a to ve Strakonicích a v Brně. Z centrálního rozpočtu byly rozpočtovány dotace ve výši: I. kolo 800 tis. Kč II. kolo 300 tis. Kč K 31. 10. 2003 bylo čerpáno 800 tis. Kč, prostředky pro II. kolo byly poskytnuty začátkem listopadu 2003. 4. ODS plně oddlužit a činnost plně financovat z vlastních zdrojů Jak bylo již v úvodu konstatováno, ODS není zatížena žádnými dluhy. Její činnost, náklady volebních kampaní a výdaje spojené s pořízením nemovitostí v letošním roce byly hrazeny pouze z vlastních zdrojů. Uvažovaný zůstatek finančních prostředků na konci letošního roku plně pokryje úhradu nákladů na provoz v I. pololetí 2004 a úhradu nákladů spojených s volební kampaní do EP. 5. Politicky silnou ODS adekvátně silně hospodářsky ukotvit ODS hospodaří počínaje rokem 2002 s přebytkem. XIII. kongres uložil VR zajistit v následujících letech efektivní využití tohoto přebytku hospodaření formou

ZPRÁVY

117

vhodného a bezpečného investování. Pro splnění tohoto úkolu VR pověřila prvního místopředsedu Jana Zahradila vedením Pracovní skupiny pro efektivní využití přebytku hospodaření s cílem dlouhodobého ekonomického zabezpečení ODS. Tato posoudila výhledy hospodaření ODS v jeho příjmové i výdajové stránce v období omezeném volbami do Poslanecké sněmovny v letech 2002 a 2006 a formulovala pro toto období několik doporučení: ● ponechat na běžném účtu a na individuálním termínovaném vkladu pouze prostředky nutné k zajištění běžného chodu, ● ostatní volné prostředky vložit do dluhopisů a bankovních produktů způsobem umožňujícím bezpečné zhodnocování vložených prostředků a současně umožňujícím tyto prostředky bez sankcí využívat v potřebném čase, ● vytvořit potřebnou rezervu pro nenadálé události (kupř. předčasné volby) ve výši 20 mil. Kč a držet ji výnosovým způsobem popsaným v bodě B, ● investovat příslušnou část přebytku do nákupu nemovitostí pro potřeby ODS, jak na centrální úrovni (Praha), tak na úrovni regionálních metropolí s tím, že přednostní právo v rámci možností má nákup nemovitosti v Praze, ● specifikovat podmínky, které bude nutno splnit pro možný nákup nemovitostí (cenová výhodnost, lokalizace, prostorové dispozice, ekonomika objektu, jeho využitelnost jako krajského informačního centra a sídla poslaneckých či senátorských kanceláří, možné komerční využití nadbytečných prostor) i podmínky finanční spoluúčasti centrum/region, ● konečné rozhodnutí o nákupu náleží VR. Na základě tohoto zadání byla hlavní manažerkou zpracována a VR přijata pravidla pro nákup nemovitostí pro krajská centra pod názvem Modré domy. S radostí oznamuji, že v průběhu uplynulého půlroku se ODS stala vlastníkem čtyř Modrých domů v regionálních metropolích: v Ostravě, Českých Budějovicích, Plzni a Ústí nad Labem, a že od Nového roku bude Hlavní kancelář ODS sídlit ve vlastním domě v Praze, v ulici Jánský vršek na Malé Straně. Celková kupní cena těchto nemovitostí činí 128 mil. Kč, přičemž polovina kupní ceny (49 mil. Kč) za pražské sídlo je splatná v příštím roce. Uznání patří příslušným regionálním radám a regionálním manažerům, jejichž přičiněním projekt Modrých domů dostal své konkrétní vyjádření. B) Hospodaření ODS v roce 2003 1. Hospodaření v kompetenci Výkonné rady Výsledek hospodaření v roce 2002 Zůstatek finančních prostředků k 31. 12. 2002 Úvěrové zatížení k 31. 12. 2002 Výsledek hospodaření k 31. 10. 2003 Příjmy

101 mil. Kč 0 60,3 mil. Kč

118


z toho: – státní příspěvek na činnost 56,1 mil. Kč – pohledávky, úroky, akce 4,2 mil. Kč Výdaje na činnost 46,1 mil. Kč Výdaje na volby 1,7 mil. Kč Nákup nemovitostí ODS 79,2 mil. Kč Předpokládám, že výsledkem hospodaření za rok 2003 bude zůstatek finančních prostředků ve výši 65 mil. Kč. 2. Hospodaření regionálních a oblastních sdružení Výsledek hospodaření v roce 2002 Zůstatek finančních prostředků k 31. 12. 2002 17,3 mil. Kč Výsledek hospodaření k 30. 9. 2003 Příjmy 47,1 mil. Kč z toho: – členské příspěvky 8,3 mil. Kč – dary 7,9 mil. Kč Výdaje na činnost 15,6 mil. Kč Výdaje na volby 0,2 mil. Kč Vyúčtování doplňovacích voleb do Senátu ještě není uzavřeno. C) Zaměstnanci ODS ODS má k 31. 10. 2003 celkem 128 zaměstnanců, z toho 24 v hlavní kanceláři, 5 v parlamentu a 104 v oblastech a regionech. Stávající počet zaměstnanců pokládám při současném organizačním uspořádání za racionální.

ZPRÁVA KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE ODS Jan Krámek předseda Kontrolní a revizní komise ODS

Kontrolní a revizní komise ODS se od XIII. kongresu ve Františkových Lázních do dnešního dne včetně sešla celkem 6x. Na svých jednáních se především věnovala kontrolám hospodaření a kontrole pokladní hotovosti v Hlavní kanceláři ODS. Několik zasedání bylo věnováno problematice vykazování příjmů a výdajů ve vztahu k hlavní činnosti a k hospodářské činnosti za účasti hlavní manažerky ODS, auditorů a daňového poradce. Lze konstatovat, že situace v hospodaření ODS je uspokojivá, a dále lze uvést, že na všech úrovních převládá zájem o korektní spolupráci. Na základě pověření Kontrolní a revizní komise jsem předložil Komisi pro Stanovy návrh doplnění Stanov týkající se účasti členů KRK na Regionálních sněmech. Závěrem bych chtěl všem členům KRK poděkovat za jejich činnost a Vám všem přeji úspěšné jednání.

119

ZPRÁVY

ZPRÁVA SMÍRČÍHO VÝBORU ODS Václav Kalina předseda Smírčího výboru ODS

Za celorepublikový Smírčí výbor ODS si Vám dovoluji předložit zprávu o činnosti Smírčího výboru za dobu od posledního kongresu do konání dnešního kongresu. SV ODS se za toto období sešel osmkrát, z toho jedenkrát nebyl usnášeníschopný, neboť se nedostavila nadpoloviční většina členů delegovaných za jednotlivé regiony. Na posledním kongresu jsem apeloval na regiony a zejména pak na nově zvolené členy SV ODS, aby zvažovali svoji kandidaturu do celorepublikového SV ODS s tím, že jde o časově velmi náročnou funkci. Upozorňoval jsem, že se v několika případech stalo, že SV pro nedostatek členů nebyl usnášeníschopný, proto jsem měl zájem, aby se toto neopakovalo. I přes toto upozornění se v letošním roce opakovala situace, že pro nedostatek členů SV ODS se jednání SV ODS nekonalo a to dne 10. 10. 2003, když ze 14 členů se jich dostavilo pouze šest. Nechci jmenovitě uvádět jednotlivé členy výboru a dělat jim výkaz prezence, ale musím konstatovat, že členové SV ODS za region královéhradecký, pardubický a karlovarský svoji přítomností počet členů na zasedání SV ODS nezachraňovali. Bylo by na místě, aby tyto regiony pro příště zvažovaly návrhy svých členů SV ODS tak, aby se jimi navrhovaní členové do SV ODS mohli jednání zúčastňovat. Tuto připomínku jsem si nemohl odpustit, protože členové SV ODS vzdálenějších regionů se jednání SV zúčastňovali a dostavili se i dne 10. 10. 2003, avšak naprosto zbytečně, právě pro nepřítomnost i zástupců shora uvedených regionů. Omluva své neúčasti v tomto případě není dostatečným vysvětlením neúčasti členů SV ODS na jeho zasedání. Dále bych Vás chtěl seznámit s tím, jak SV pracoval. K tomu uvádím, že SV se na svých zasedáních zabýval v 19 případech podáními, která směřovala do různých oblastí výkladů stanov či sporů mezi členy, z 19 případů 4 podání postoupil SV oblastním SV, ve 4 případech sám rozhodl, ve 2 případech se podařilo SV uzavřít smír a 9x podal výklad stanov k dotazům členů ODS či místních nebo oblastních sdružení. Šest podání je v řízení, když ve věci nebylo dosud rozhodnuto. Jako předseda SV ODS jsem přesvědčen o tom, že činnost SV ODS je pro ODS přínosem, neboť v mnoha případech došlo díky jednání SV k uklidnění situace v oblasti či místních sdružení. Chtěl bych těm členům SV ODS, kteří se zasedání SV ODS zúčastňují za jejich časově náročnou funkci poděkovat a ty členy SV, kteří se zúčastňují sporadicky či se za dobu od posledního kongresu nezúčastnili zasedání SV ODS vůbec, ať zváží setrvání ve SV ODS. Apeluji v tomto případě i na regiony, aby pro příští návrhy kandidátů do SV ODS vybírali zodpovědněji, zejména vzhledem k funkcím, které tito navrhovaní členové SV ODS zastávají. Prosím, abyste vzali tuto moji zprávu na vědomí.

120


STANOVY OBČANSKÉ DEMOKRATICKÉ STRANY schválené na XIV. kongresu ODS článek 1

Úvodní ustanovení 1. Název politické strany je Občanská demokratická strana, její zkratka je ODS. 2. Sídlem strany je Praha 1, Jánský vršek 13. 3. Strana působí v České republice. 4. Předmětem činnosti strany je politické působení ve smyslu zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických stranách a v politických hnutích, ve znění pozdějších předpisů. článek 2

Hlavní cíle a úkoly strany 1. Hlavní cíle strany a) být stranou schopných, podnikavých a sebevědomých občanů, kteří dokáží převzít odpovědnost sami za sebe, za svou rodinu, za svoji obec a za stát b) být stranou demokraticky utvářenou, s moderní evropskou strukturou, jejíž členové se budou aktivně podílet na každodenní práci samosprávy, státní správy, parlamentu a vlády c) být stranou navazující na tradice evropské křesťanské civilizace, na humanitní a demokratické tradice 1. Republiky a na zkušenosti současných západních demokracií d) být stranou, která rozhodně odmítá marxistickou a leninskou ideologii ve všech jejích projevech a důsledcích a jejímž členům jsou cizí jakékoliv socializující a kolektivizující tendence v ekonomice i politice e) být stranou, jejíž členové budou aktivně spoluvytvářet soukromé vlastnictví a volný trh zboží, práce a myšlenek f) být stranou, jejíž sociální politika nepovede k rovnosti v přerozdělování, ale k rovnosti v příležitostech k uplatnění g) být stranou občanů respektujících právní řád, chránících svá práva a svobody a respektujících práva a svobody ostatních h) být stranou, jejíž členové se budou aktivně podílet na rozvoji našeho životního stylu – na rozvoji kultury práce a bydlení, kultury volného času i lidských vztahů i) být stranou podílející se na obrovském úkolu dospět k harmonii mezi ekonomikou a životním prostředím.

121

STANOVY ODS

2. Hlavní úkoly strany a) být nástrojem volebního úspěchu b) vybírat kandidáty a pomáhat jim ve volbách c) stanovovat normy a pravidla jednání tak, aby poskytovala všem členům strany úplnou, včasnou a stejnou příležitost účastnit se formulování politické linie a vedení jiných záležitostí strany, volit a být volen do všech funkcí, pokud splňují podmínky článku 3 odst. 9 d) vzdělávat a vychovávat své členy e) být dvojsměrným komunikačním kanálem mezi členy strany na straně jedné a mezi předsedou, vedením strany a parlamentními kluby na straně druhé. článek 3

Členství 1. Členství ve straně je otevřeno občanům starším 18 let, kteří si přejí stranu podporovat, chtějí být známi jako členové strany, respektují její program a stanovy a nejsou členy jiného politického hnutí či strany. 2. Členové strany musí být registrováni u místního sdružení. Registrace je možná pouze u jednoho sdružení. 3. Členství ve straně vzniká vlastnoručním podepsáním přihlášky, rozhodnutím rady místního sdružení a zaplacením příspěvků. 4. Členství ve straně zaniká a) nezaplacením příspěvků ve stanoveném termínu b) vstupem do jiné politické strany nebo hnutí c) ztrátou způsobilosti k právním úkonům d) úmrtím e) písemným prohlášením o vystoupení f) zrušením členství místním sněmem z důvodu závažného porušení povinností stanovených v článku 3, odst. 8 g) zanikne-li místní sdružení a člen se do tří měsíců nezaregistruje u jiného místního sdružení s platnou licencí h) kandidaturou v parlamentních či krajských volbách za jiný volební subjekt nebo kandidaturou v komunálních volbách za jiný volební subjekt bez souhlasu orgánu strany, v jehož pravomoci je kandidaturu schválit. Zánik členství konstatuje místní rada, v případě odst. 4 písm. g) oblastní rada. 5. Místní rada má za povinnost svým rozhodnutím prohlásit za neplatné členství od počátku tomu, kdo vědomě uvedl v přihlášce do strany nepravdivé údaje. 6. Proti rozhodnutí o nepřijetí, zrušení či neplatnosti členství se lze odvolat k příslušnému smírčímu výboru do 15 dnů po oznámení této skutečnosti a) dokud právoplatně není rozhodnuto o zrušení členství podle odst. 4 je dnem odvolání členství dotčeného člena pozastaveno

122


b) ten, jehož členství bylo pozastaveno, nemůže vykonávat funkci, do které byl zvolen, hlasovat, volit a být volen do kteréhokoli orgánu nebo složky strany. Při stanovení volebních klíčů se jeho osoba nezapočítává. 7. V případě, že došlo ke zrušení členství místním sněmem, může být případný nový vstup do strany uskutečněn až po uplynutí lhůty jednoho roku od okamžiku ukončení členství. 8. Práva a povinnosti Člen strany má právo: a) účastnit se jednání místního sněmu b) volit orgány místního sdružení a být volen do všech orgánů strany c) předkládat všem orgánům strany náměty, stížnosti a připomínky a být vyrozuměn o řešení d) být pravidelně informován o přijatých usneseních, politických, organizačních a jiných otázkách týkajících se strany e) obhajovat své názory, prosazovat je a předkládat je voleným orgánům strany k rozhodnutí f) odvolávat se ve sporech k smírčímu výboru g) upozorňovat na nedostatky ve stranické činnosti a navrhovat jejich odstranění. Člen je povinen: h) spolupracovat na uskutečňování cílů strany a prosazování jejího programu i) respektovat usnesení a rozhodnutí orgánů strany j) dodržovat stanovy strany a prosazovat její programové zásady a cíle k) platit členské příspěvky ve stanovené výši a stanovených lhůtách l) neprodleně oznamovat místnímu sdružení změny osobních údajů, které jsou předmětem členské evidence. 9. Do žádné funkce ODS na jednotlivých úrovních nesmí být zvolen ten člen ODS, který nesplňuje podmínky stanovené zákonem č. 451/1991 Sb.(tzv. lustrační zákon). 10. Oblastní a regionální manažeři nemohou zároveň vykonávat volené funkce na oblastní úrovni a výše. článek 4

Orgány strany 1. Orgány strany na místní úrovni jsou místní sněmy a místní rady. Na oblastní úrovni jsou orgány strany oblastní sněm, oblastní rady, kontrolní a revizní komise oblasti a smírčí výbory oblastí. Orgány strany na regionální úrovni jsou regionální sněmy a regionální rady, kontrolní a revizní komise a smírčí výbory regionů. Na centrální úrovni jsou orgány strany kongres, grémium, výkonná rada, kontrolní a revizní komise a smírčí výbor ODS. 2. Statutárním orgánem strany je výkonná rada. Za výkonnou radu jedná a podepisuje předseda nebo výkonnou radou pověřený člen výkonné rady.

123

STANOVY ODS

3. Na místní úrovni je orgánem strany se všeobecnou působností místní rada. Za místní radu jedná a podepisuje předseda nebo místní radou pověřený místopředseda nebo jiný člen místní rady. 4. Na oblastní úrovni je orgánem strany se všeobecnou působností oblastní rada. Za oblastní radu jedná a podepisuje předseda nebo oblastní radou pověřený místopředseda nebo jiný člen oblastní rady. 5. Na regionální úrovni je orgánem strany se všeobecnou působností regionální rada. Za regionální radu jedná a podepisuje předseda nebo regionální radou pověřený místopředseda nebo jiný člen regionální rady. 6. Všechny kolektivní orgány ODS se řídí svými jednacími řády a mohou se usnášet za přítomnosti nadpoloviční většiny všech svých členů. K přijetí usnesení je třeba souhlasu nadpoloviční většiny přítomných. Způsob usnášení rozhodčích a revizních orgánů upravuje podrobněji jejich statut. 7. Funkční období všech orgánů strany je dvouleté. článek 5

Místní sdružení 1. Místní sdružení je základním článkem strany tvořeným nejméně třemi členy. V souladu se stanovami se může usnášet a rozhodovat a hospodařit se svěřenými prostředky. 2. Vznik a zánik místního sdružení a) místní sdružení vzniká usnesením místního sněmu o vytvoření místního sdružení a schválením licence výkonnou radou b) místní sdružení zaniká usnesením místního sněmu o rozpuštění místního sdružení nebo zrušením licence výkonnou radou. Místní sdružení rovněž zaniká, poklesne-li počet členů místního sdružení pod 3 členy po dobu 3 měsíců c) vznik a zánik místního sdružení konstatuje oblastní rada. 3. Předseda místního sdružení a) je hlavním představitelem a mluvčím strany v místě b) je odpovědný za činnost strany v místě c) je trvale připraven politicky radit oblastní radě d) svolává místní sněmy a místní rady a předsedá jim e) předkládá místním sněmům výroční zprávu f) iniciativně vyhledává a navrhuje vhodné kandidáty g) iniciativně získává finanční prostředky. 4. Místopředseda (místopředsedové) místního sdružení zastupuje předsedu při jednáních ve vymezených záležitostech na základě jeho pověření a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech. 5. Pokladník místního sdružení a) je plně zodpovědný za svěřené prostředky a řádné vedení evidence b) podává místnímu sněmu zprávu o hospodaření.

124


6. Místní sněm a) je nejvyšším orgánem strany v místě b) schází se 1x do roka (dle potřeby častěji) c) předseda je povinen místní sněm svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně 1/3 členů místní rady nebo minimálně 1/3 členů místního sdružení, a to do 30 dnů od doručení žádosti předsedovi. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda místní sněm, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda oblastního sdružení. d) složení: všichni členové místního sdružení e) působnost: volí každý druhý rok předsedu, případně místopředsedu, pokladníka a členy místní rady a volí své delegáty na oblastní sněm f) schvaluje nominaci kandidátů pro komunální volby g) schvaluje většinovým hlasováním zprávu předsedy a zprávu pokladníka o hospodaření h) rozhoduje o zrušení členství svého člena i) navrhuje kandidáty pro volby do Parlamentu ČR a Evropského parlamentu, do zastupitelstva kraje a kandidáty do orgánů strany. 7. Místní rada a) má veškerou odpovědnost za činnost strany v období mezi místními sněmy b) schází se 1 x za tři měsíce (dle potřeby častěji) c) předseda je povinen místní radu svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně 1/3 členů místní rady, a to do 30 dnů od doručení žádosti předsedovi. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda místní radu, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda oblastního sdružení d) složení: předseda, místopředseda (místopředsedové), pokladník a případně další členové volení místním sněmem e) působnost: rozhoduje o všech záležitostech místního sdružení strany v období mezi místními sněmy (při hlasování rozhoduje v případě rovnosti hlasů hlas předsedy), rozhoduje hlasováním o vzniku členství přihlášeného zájemce, rozhoduje o žádosti zájemce o přeregistraci z jiného místního sdružení.

článek 6

Oblastní sdružení 1. Oblastní sdružení je článkem strany a je tvořeno místními sdruženími oblasti a) je organizační jednotkou strany, v souladu se stanovami může jednat jménem ODS, nabývat práv a zavazovat ODS podle zásad hospodaření uvedených v čl. 19 stanov b) nejvyšším orgánem strany na oblastní úrovni je oblastní sněm, v období mezi sněmy má veškerou odpovědnost oblastní rada.

STANOVY ODS

125

2. Vznik a zánik oblastního sdružení a) oblastní sdružení vzniká usnesením oblastního sněmu o vytvoření oblastního sdružení a schválením výkonnou radou b) oblastní sdružení zaniká usnesením oblastního sněmu o zrušení oblastního sdružení nebo zánikem všech místních sdružení oblasti a schválením výkonnou radou. 3. Předseda oblastního sdružení a) je hlavním představitelem a mluvčím strany v oblasti, zodpovídá za činnost strany v oblasti b) je trvale připraven politicky radit výkonné radě c) iniciativně vyhledává a navrhuje vhodné kandidáty d) iniciativně získává finanční prostředky e) svolává oblastní sněmy a oblastní rady a předsedá jim f) předkládá výroční zprávu oblastnímu sněmu. 4. Místopředseda (místopředsedové) oblastního sdružení zastupuje předsedu při jednáních ve vymezených záležitostech na základě jeho pověření a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech. 5. Oblastní sněm a) je nejvyšším orgánem strany v oblasti b) schází se 1x ročně (dle potřeby častěji) c) předseda je povinen oblastní sněm svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně minimálně 1/3 členů oblastní rady nebo minimálně 1/3 místních sdružení v oblasti, a to do 30 dnů po doručení žádosti do oblastní kanceláře; nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda oblastní sněm, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda regionálního sdružení d) složení: oblastní rada a delegáti místních sdružení zvolení místními sněmy podle klíče stanoveného oblastní radou, poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v oblasti s tím, že minimální počet členů s hlasem rozhodujícím je, je-li to možné 50; předseda kontrolní a revizní komise a smírčího výboru oblasti s hlasem poradním, nejsou-li zvoleni řádnými delegáty sněmu e) působnost: volí každý druhý rok většinovým hlasováním předsedu, místopředsedu (místopředsedy) a oblastní radu, členy kontrolní a revizní komise a smírčího výboru oblasti, volí delegáty regionálního sněmu, volí většinovým hlasováním delegáty na celostátní kongres a navrhuje regionálnímu sdružení kandidáty do výkonné rady, kontrolní a revizní komise a smírčího výboru f) schvaluje zprávu předsedy, zprávu rady o hospodaření, zprávu kontrolní a revizní komise oblasti a bere na vědomí zprávu smírčího výboru oblasti g) schvaluje nominace kandidátů pro volby do Parlamentu ČR, Evropského parlamentu, krajského zastupitelstva a pro komunální volby v případech, že se územní působnost obecního zastupitelstva kryje s územní působností oblastního sdružení

126


h) stanoví na základě usnesení výkonné rady výši členských příspěvků v oblasti a jejich diferenciaci i) schvaluje rozpočet oblastního sdružení. 6. Oblastní rada a) má veškerou odpovědnost za činnost strany v období mezi oblastními sněmy b) schází se 1x za tři měsíce (dle potřeby častěji) c) předseda je povinen oblastní radu svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně minimálně 1/3 členů oblastní rady, a to do 30 dnů po doručení žádosti do oblastní kanceláře. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda oblastní radu, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda regionálního sdružení d) složení: předseda oblastního sdružení, místopředseda (místopředsedové) oblastního sdružení a zástupci místních sdružení zvolení oblastním sněmem; poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v oblasti s hlasem poradním; oblastní manažer, předseda smírčího výboru oblasti a předseda kontrolní a revizní komise oblasti s hlasem poradním e) působnost: rozhoduje o všech záležitostech oblastního sdružení v období mezi oblastními sněmy; při hlasování rozhoduje v případě rovnosti hlasů hlas předsedy f) úzce spolupracuje s oblastním manažerem g) předkládá zprávu o hospodaření oblastnímu sněmu h) podává návrh výkonné radě na udělení a zrušení licence místního sdružení i) členové oblastní rady mají právo účastnit se místních rad a sněmů s hlasem poradním j) podává hlavnímu manažerovi návrh na uzavření pracovního poměru a podává vyjádření k ukončení pracovního poměru zaměstnanců ODS působících v příslušné oblastní kanceláři k) hospodaří se svěřeným majetkem ODS v oblasti, jedná a zavazuje ODS v rozsahu schváleného rozpočtu oblastního sdružení l) stanovuje klíč k volbě delegátů na oblastní sněm. článek 7

Regionální sdružení 1. Regionální sdružení je článkem strany a je tvořeno oblastními sdruženími regionu a) je organizační jednotkou strany, v souladu se stanovami může jednat jménem ODS, nabývat práv a zavazovat ODS podle zásad hospodaření uvedených v čl. 19 stanov b) nejvyšším orgánem strany na regionální úrovni je regionální sněm, v období mezi sněmy má veškerou odpovědnost regionální rada

STANOVY ODS

127

2. Vznik a zánik regionálního sdružení a) regionální sdružení vzniká usnesením regionálního sněmu o vytvoření regionálního sdružení a konstatováním výkonné rady b) regionální sdružení zaniká usnesením regionálního sněmu o zrušení regionálního sdružení nebo zánikem všech oblastních sdružení regionu a konstatováním výkonné rady. 3. Předseda regionálního sdružení a) je hlavním představitelem a mluvčím strany v regionu, zodpovídá za činnost strany v regionu b) je trvale připraven politicky radit výkonné radě c) iniciativně získává finanční prostředky d) svolává regionální sněmy a regionální rady a předsedá jim e) předkládá výroční zprávu regionálnímu sněmu. 4. Místopředseda (místopředsedové) regionálního sdružení zastupuje předsedu při jednáních ve vymezených záležitostech na základě jeho pověření a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech. 5. Regionální sněm a) je nejvyšším orgánem strany v regionu b) schází se 1x ročně (dle potřeby častěji) c) předseda je povinen regionální sněm svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně 1/3 členů regionální rady nebo minimálně 1/3 oblastních sdružení v regionu, a to do 30 dnů po doručení žádosti do regionální kanceláře. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda regionální sněm, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda ODS. d) složení: regionální rada a delegáti oblastních sdružení zvolení oblastními sněmy podle klíče stanoveného regionální radou, členové výkonné rady zvolení za region, poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v regionu s tím, že minimální počet členů s hlasem rozhodujícím je 70; předseda kontrolní a revizní komise a smírčího výboru regionu s hlasem poradním, nejsou-li zvoleni řádnými delegáty sněmu e) působnost: volí každý druhý rok většinovým hlasováním předsedu, místopředsedu (místopředsedy) a regionální radu, členy kontrolní a revizní komise a smírčího výboru regionu, navrhuje kongresu kandidáty do výkonné rady, kontrolní a revizní komise a smírčího výboru ODS f) schvaluje zprávu předsedy, zprávu rady o hospodaření, zprávu kontrolní a revizní komise regionu a bere na vědomí zprávu smírčího výboru regionu g) sestavuje regionální kandidátní listiny pro volby do Poslanecké sněmovny a zastupitelstva kraje, schvaluje nominace kandidátů pro volby do Senátu a do Evropského parlamentu h) schvaluje rozpočet regionálního sdružení. 6. Regionální rada a) má veškerou odpovědnost za činnost strany v období mezi regionálními sněmy b) schází se 1x za tři měsíce (dle potřeby častěji)

128


c) předseda je povinen regionální radu svolat, požádá-li o to písemnou formou nejméně 1/3 členů regionální rady, a to do 30 dnů od doručení žádosti do regionální kanceláře. Nesvolá-li z jakéhokoli důvodu předseda regionální radu, učiní tak bezprostředně, nejpozději však do 15 dnů, předseda ODS d) složení: předseda regionálního sdružení, místopředseda (místopředsedové) regionálního sdružení a delegáti oblastních sdružení zvoleni regionálním sněmem, členové výkonné rady zvolení za region; poslanci, senátoři a krajští zastupitelé registrovaní v regionu s hlasem poradním, regionální manažer, předseda kontrolní a revizní komise regionu a smírčího výboru regionu s hlasem poradním. e) působnost: rozhoduje o všech záležitostech regionálního sdružení v období mezi regionálními sněmy; při hlasování rozhoduje v případě rovnosti hlasů hlas předsedy f) úzce spolupracuje s regionálním manažerem g) předkládá zprávu o hospodaření regionálnímu sněmu h) členové regionální rady mají právo účastnit se místních a oblastních rad a sněmů s hlasem poradním i) podává hlavnímu manažerovi návrh na uzavření pracovního poměru a podává vyjádření k ukončení pracovního poměru zaměstnanců ODS působících v příslušné regionální kanceláři j) hospodaří se svěřeným majetkem ODS v regionu, jedná a zavazuje se v rozsahu schváleného rozpočtu regionálního sdružení k) v její pravomoci je zřídit grémium regionální rady tvořené předsedou a místopředsedy regionálního sdružení, členy výkonné rady za region a zástupcem krajské samosprávy; grémium činí operativní rozhodnutí mezi zasedáními regionální rady a ze své činnosti se radě zodpovídá.

článek 8

Kongres strany 1. Kongres strany je nejvyšším orgánem strany a) schází se nejméně jednou za dva roky b) předseda je povinen kongres svolat, požádá-li o to minimálně 1/3 členů výkonné rady nebo minimálně 1/3 oblastních sdružení. Koná se nejpozději 2 měsíce od podání návrhu. 2. Složení a) delegáti s hlasem rozhodujícím: předseda, první místopředseda, místopředsedové, členové výkonné rady, členové vlády, členové Parlamentu ČR a Evropského parlamentu, delegáti oblastí zvoleni na oblastních sněmech podle klíče stanoveného výkonnou radou

129

STANOVY ODS

b) delegáti s hlasem poradním: hlavní manažer, zaměstnanci ODS určení výkonnou radou, členové kontrolní a revizní komise a členové smírčího výboru a hosté pozvaní výkonnou radou nebo grémiem. 3. Působnost a) volí předsedu, prvního místopředsedu, místopředsedy a zástupce regionů (a jejich náhradníky) do výkonné rady b) volí členy kontrolní a revizní komise (1 za region) c) volí členy smírčího výboru (1 za region) d) schvaluje stanovy a změny stanov e) schvaluje statut kontrolních a revizních komisí f) schvaluje statut smírčích výborů g) schvaluje zprávu předsedy h) schvaluje zprávu výkonné rady i) schvaluje zprávu kontrolní a revizní komise j) bere na vědomí zprávu smírčího výboru k) rozhoduje o způsobu naložení s majetkovým zůstatkem, který vyplyne z likvidace majetku a závazků v případě zrušení strany l) rozhoduje o zrušení, rozdělení nebo sloučení strany m) schvaluje pravidla pro výběr kandidátů a pro sestavení kandidátek, vzorový jednací řád a závazný volební řád. Tímto oprávněním může pověřit výkonnou radu n) schvaluje pravidla hospodaření strany a rozdělení finančních prostředků o) může svým usnesením jmenovat čestného předsedu ODS. článek 9

Čestný předseda a) je oceněním mimořádných zásluh o ODS b) čestným předsedou může být pouze jedna osoba článek 10

Předseda strany a) je hlavou strany, jejím reprezentantem a mluvčím b) svolává kongres a výkonnou radu a předsedá jim c) předkládá kongresu zprávu předsedy strany článek 11

První místopředseda Zastupuje předsedu strany na základě jeho pověření ve vymezených záležitostech a v době jeho nepřítomnosti při jednáních ve všech záležitostech.

130


článek 12

Místopředsedové Zastupují předsedu strany na základě jeho pověření při jednáních ve vymezených záležitostech a v době jeho nepřítomnosti a nepřítomnosti prvního místopředsedy při jednáních ve všech záležitostech. článek 13

Grémium 1. Složení: předseda strany, první místopředseda, místopředsedové strany, předsedové parlamentních klubů. 2. Působnost: a) má všeobecnou odpovědnost za stranu mezi zasedáními výkonné rady b) schází se dle potřeby c) předkládá výkonné radě zprávu o své činnosti d) předkládá výkonné radě iniciativní návrhy týkající se činnosti strany. článek 14

Hlavní manažer a) b) c) d) e) f) g) h) i) j) k) l)

je jmenován a odvoláván předsedou strany na návrh výkonné rady řídí činnost hlavní kanceláře řídí manažerskou síť na návrh oblastní rady a regionální rady uzavírá a po vyjádření oblastní rady a regionální rady ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v oblastních a regionálních kancelářích na návrh poslaneckého klubu nebo senátorského klubu uzavírá a ukončuje pracovní poměr s pracovníky tohoto klubu jedná a podepisuje jménem strany v majetkových, hospodářských, pracovních a právních vztazích v rozsahu pověření stanoveném výkonnou radou má právo účastnit se zasedání orgánů strany na všech úrovních s hlasem poradním účastní se jednání výkonné rady a grémia s hlasem poradním je zaměstnancem ODS nemůže zároveň vykonávat volené funkce od oblastní úrovně výše nemůže zároveň vykonávat funkce poslance, senátora, člena vlády či uvolněnou funkci územní samosprávy podle pravidel organizačního řádu může zmocnit konkrétní zaměstnance ODS k jednání a podepisování v majetkových vztazích vymezeného druhu a do určené výše.

131

STANOVY ODS

článek 15

Výkonná rada 1. Složení a) členové grémia b) zástupci regionů (1 zástupce na každých započatých 1000 členů registrovaných v regionu v den schválení těchto stanov, pro další roky 2 měsíce před konáním volebního kongresu) c) s hlasem poradním hlavní manažer, členové vlády, předseda kontrolní a revizní komise, předseda smírčího výboru a další přizvaní. 2. Působnost a) je statutárním orgánem strany b) řídí činnost ODS a rozhoduje o všech záležitostech, které nejsou vyhrazeny jinému orgánu c) plní usnesení kongresu a odpovídá mu za svou činnost d) má všeobecnou odpovědnost za činnost strany mezi zasedáními kongresu e) schvaluje většinovým hlasováním ustavení místních sdružení (licence) a může tyto licence zrušit f) schvaluje většinovým hlasováním vznik nebo zánik oblastních sdružení g) konstatuje vznik a zánik regionálních sdružení h) rozhoduje většinovým hlasováním o sestavení kandidátních listin z kandidátů navržených regionálními sdruženími i) k plnění úkolů strany zřizuje hlavní kancelář včetně manažerské sítě a schvaluje její organizační řád j) předkládá kongresu zprávu o činnosti a hospodaření ODS k) schvaluje roční rozpočet hlavní kanceláře ODS l) schvaluje výroční zprávu o hospodaření strany za účetní období m) schvaluje závazný vzor přihlášky do ODS n) každoročně určuje termín splatnosti členských příspěvků a jejich minimální výši. Členské příspěvky člena nesmí přesáhnout zákonem stanovenou částku o) schvaluje rozpočtová pravidla ODS p) zřizuje své poradní a iniciativní orgány q) schází se nejméně 1x za měsíc (dle potřeby častěji) r) předseda je povinen výkonnou radu svolat, požádá-li o to minimálně 1/3 členů výkonné rady s) ve všech případech hlasování výkonné rady rozhoduje při rovnosti hlas předsedy strany. 3. Členové výkonné rady mají právo účastnit se zasedání místních, oblastních a regionálních sněmů a rad s hlasem poradním.

132


článek 16

Kluby poslanců, senátorů a členů zastupitelstev 1. Složení Sdružují poslance, senátory nebo členy zastupitelstev. 2. Působnost a) koordinují práci poslanců, senátorů a členů zastupitelstev tak, aby mohli co nejlépe a nejúčinněji prosazovat názory a postoje strany v zákonodárných a zastupitelských sborech b) koordinují za stejným účelem spolupráci s koaličními partnery. 3. Vytvářejí si vlastní strukturu. 4. Předsedové klubů reprezentují daný klub, jsou jeho představiteli a mluvčími. článek 17

Kontrolní a revizní komise 1. Kontrolní a revizní komise a) jsou revizními orgány ODS b) zřizují se na celostátní, regionální a oblastní úrovni. 2. Kontrolní a revizní komise ODS a) je volena kongresem – jeden člen za region, členové kontrolní a revizní komise nesmějí být členy výkonné rady, zaměstnanci ODS, ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS b) kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS. 3. Kontrolní a revizní komise regionu a) je volena regionálním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů b) kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS v regionu c) členové kontrolní a revizní komise regionu nesmějí být členy jiného orgánu regionálního sdružení, zaměstnanci ODS, ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS. 4. Kontrolní a revizní komise oblasti a) je volena oblastním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů b) kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS v oblasti c) členové kontrolní a revizní komise oblasti nesmějí být členy oblastní rady, zaměstnanci ODS ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS. 5. Kontrolní a revizní komise se řídí statutem, který schvaluje kongres. článek 18

Smírčí výbory 1. Smírčí výbory a) jsou rozhodčími orgány ODS b) zřizují se na celostátní, regionální a oblastní úrovni.

133

STANOVY ODS

2. Smírčí výbor ODS a) je volen kongresem – jeden člen za region; členové smírčího výboru nesmějí být členy výkonné rady, zaměstnanci ODS ani členy smírčího výboru na jiné úrovni ODS b) rozhoduje ve sporech mezi členy, orgány a články strany c) je odvolacím orgánem; přezkoumává rozhodnutí smírčích výborů oblastí a regionů, jeho rozhodnutí je konečné a nabývá právoplatnosti dnem doručení. Rozhodnutí musí být učiněno nejpozději do 60 dnů od písemného podání d) přísluší mu závazný výklad stanov. 3. Smírčí výbor regionu a) je volen regionálním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů b) rozhoduje ve sporech mezi členy a orgány ODS v regionu, které jsou mimo pravomoc smírčího výboru oblasti; rozhodnutí musí být učiněno nejpozději do 60 dnů od písemného podání c) rozhoduje o podjatosti členů smírčího výboru oblasti d) členové smírčího výboru regionu nesmějí být členy jiného orgánu regionálního sdružení, zaměstnanci ODS ani členy smírčího výboru na jiné úrovni ODS e) rozhoduje v případech spadajících do příslušnosti oblastního smírčího výboru, neprojedná-li oblastní smírčí výbor podání ve lhůtě uvedené v odst. 3 písm. b), a to na návrh účastníka 4. Smírčí výbor oblasti a) je volen oblastním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů b) rozhoduje ve sporech mezi členy a orgány ODS v oblasti; rozhodnutí musí být učiněno nejpozději do 60 dnů od písemného podání c) členové smírčího výboru oblasti nesmějí být členy oblastní rady, zaměstnanci ODS ani členy smírčího výboru na jiné úrovni ODS. 5. Smírčí výbory se řídí statutem, který schvaluje kongres. článek 19

Zásady hospodaření ODS 1. ODS jako právnická osoba odpovídá za své závazky celým svým majetkem. S majetkem strany hospodaří výkonná rada na základě schváleného ročního rozpočtu. Výkonná rada může zmocnit hlavního manažera k hospodaření s majetkem strany ve vymezeném rámci. 2. Regionální sdružení hospodaří se svěřeným majetkem ODS v regionu podle schváleného rozpočtu regionálního sdružení. Regionální rada může jednat a zavazovat ODS do výše rozpočtu regionálního sdružení. Změna příjmové či výdajové stránky již schváleného rozpočtu podléhá novému schválení regionálním sněmem. Pravomoci regionálního sněmu nebo rady při nakládání s majetkem ODS v regionu může převzít svým rozhodnutím výkonná rada. Regionální sdružení nemůže použít majetek ODS v regionu k zajištění závazku.

134


3. Oblastní sdružení hospodaří se svěřeným majetkem ODS v oblasti podle rozpočtu oblastního sdružení, schváleného oblastním sněmem. Oblastní rada může jednat a zavazovat ODS do výše rozpočtu oblastního sdružení. Změna příjmové či výdajové stránky již schváleného rozpočtu podléhá novému schválení oblastním sněmem. Pravomoci oblastního sněmu nebo oblastní rady při nakládání s majetkem ODS v oblasti může převzít svým rozhodnutím výkonná rada. Oblastní sdružení nemůže použít majetek ODS v oblasti k zajištění závazku. 4. Místní sdružení hospodaří na základě vyplacených provozních záloh z prostředků příslušné oblasti. Následné vyúčtování předkládají pokladníci místních sdružení určenému zaměstnanci ODS v příslušné oblastní kanceláři. 5. Zdroje financování ODS, regionálních a oblastních sdružení tvoří příjmy podle platné právní úpravy zákona 424/1991 Sb. o sdružování v politických stranách a politických hnutích ve znění pozdějších předpisů. Finanční prostředky podle předchozí věty jsou příjmem rozpočtů oblastních sdružení, regionálních sdružení ODS nebo rozpočtu ODS podle pravidel rozdělení, která stanoví kongres. 6. ODS, regionální a oblastní sdružení ODS hospodaří jen na základě schválených rozpočtů. Rozpočty musí být schváleny jako vyrovnané nebo přebytkové. Rozpočty ODS, regionálních a oblastních sdružení ODS jsou sestavovány na roční období podle rozpočtových pravidel ODS, která schvaluje výkonná rada. Součástí rozpočtu regionálních sdružení je i způsob rozdělení finančních prostředků regionů mezi regionální sdružení a jednotlivá oblastní sdružení. Součástí rozpočtu oblastních sdružení je i způsob rozdělení finančních prostředků oblastí mezi oblastní sdružení a jednotlivá místní sdružení. 7. ODS zřizuje volební fondy odděleně od rozpočtových prostředků. článek 20

Stanovy nabývají platnosti dnem schválení Kongresem. V Luhačovicích dne 23. 11. 2003 Mirek Topolánek předseda ODS

USNESENÍ XIV. KONGRESU ODS

135

USNESENÍ XIV. KONGRESU ODS PRACOVNÍ ČÁST USNESENÍ 1. Volí členy Výkonné rady ODS ve složení: Milana Cabrnocha, Hynka Fajmona, Jaroslava Mitlenera a Ivana Langera. 2. Schválil jednací řád Kongresu ODS. 3. Schválil volební řád Kongresu ODS. 4. Schválil zapisovatele: L. Hyská a N. Škodová. 5. Schválil ověřovatele: Z. Stanjuru, J. Bürgermeistera. 6. Schválil úvodní zprávu Mirka Topolánka. 7. Schválil zprávu o činnosti VR ODS od XIII. kongresu. 8. Schválil zprávu Kontrolní a revizní komise ODS. 9. Schválil změnu Stanov ODS. 10. Schválil změnu Statutu Smírčích výborů. 11. Vzal na vědomí zprávu mandátové komise o usnášeníschopnosti kongresu. 12. Vzal na vědomí zprávu o činnosti Smírčího výboru ODS. 13. Vzal na vědomí zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS. 14. Vzal na vědomí zprávu o činnosti Senátního klubu ODS. 15. Vzal na vědomí zprávu hlavní manažerky o hospodaření ODS za období od XIII. kongresu. 16. Volí návrhovou komisi ve složení: H. Fajmon (předseda), J. Oberfalzer, F. Laudát, P. Eybert, K. Novák, D. Volák, M. Popelka, J. Jedlička, J. Litomiský, J. Bauer, V. Malena, Z. Lhota, P. Pleva, H. Steska, I. Knižátko. 17. Volí mandátovou komisi ve složení: M. Venclík (předseda), T. Chalupa, V. Munzar, S. Žirovnická, K. Šefl, M. Pátek, V. Stříteský, P. Sekanina, L. Ducháček, K. Řezníček, A. Schäfer, P. Musil, P. Grygar, P. Sedláček, D. Maňas. 18. Volí volební komisi ve složení: J. Pavlata (předseda), V. Řihák, J. Vidím, K. Matoušek, P. Hošek, J. Řehák, V. Saifr, D. Horák, V. Nechvátal, J. Svoboda, J. Pavlů, S. Horák, R. Jonáš, J. Slovák, P. Hrnčíř. 19. Zmocňuje VR ODS k aktualizaci Stanov ODS v článku 1.2. v případě, že dojde ke změně sídla strany.

POLITICKÁ ČÁST USNESENÍ 0. Ke zvolení prezidenta ČR Kongres ODS s potěšením konstatuje, že jeho usnesení, kterým uložilo vedení ODS zvolit prezidentem České republiky pana Václava Klause bylo splněno. Vysoce si cení úsilí všech těch, kteří se na tomto úspěchu ODS podíleli. Delegáti Kongresu

136


ODS jsou přesvědčeni o tom, že Václav Klaus je a bude úspěšným prezidentem České republiky. 1. K činnosti české vlády 1. Kongres ODS vyjadřuje svou hlubokou nespokojenost s činností vlády Vladimíra Špidly. Považuje ji za antievropskou, klientelistickou a prokorupční. 2. Kongres ODS konstatuje: a) že současná vláda nese plnou odpovědnost za zhoršování podmínek pro malé a střední podnikatele, b) že ČSSD přivedla české zdravotnictví do hluboké krize, která ohrožuje fungování lékařské péče, c) že současná vláda nezvládla reformu veřejné správy a způsobila neúnosný nárůst byrokracie a výrazně zhoršila kvalitu českého právního řádu, d) že ministři zdravotnictví, vnitra a obrany nesou plnou odpovědnost za rozklad svých resortů, e) že ministři financí, zdravotnictví a práce a sociálních věcí nesou plnou odpovědnost za plýtvání veřejnými financemi. 3. Vláda Vladimíra Špidly škodí České republice a proto je prvořadým úkolem ODS dosáhnout ústavními prostředky v nejkratším možném termínu jejího pádu. 2. K Evropské unii 1. Kongres ODS konstatuje, že návrh Evropské ústavy předložený Konventem výrazně zhoršuje postavení České republiky a dalších především středních a menších států v EU. Vyzýváme proto vládu ČR, aby na probíhající mezivládní konferenci EU důrazně prosazovala české národní zájmy. ODS si nepřeje oslabení postavení České republiky v EU a stávající parametry tohoto postavení definované Smlouvou z Nice jsou pro ODS nepřekročitelné. 2. Kongres ODS spatřuje hlavní priority činnosti poslanců ODS v Evropském parlamentu v jejich úsilí o zachování svrchovanosti členských států EU, v omezování byrokracie a přerozdělování a v zabránění rozpadu nebo omezení vlivu NATO. 3. Kongres ODS očekává v souladu se stanovami, že evropští poslanci ODS vytvoří v Evropském parlamentu svůj klub, který bude součástí ODS a bude Kongresu pravidelně skládat účty ze své činnosti stejně jako klub poslanecký a senátní. 3. K volbám roku 2004 1. Kongres ODS konstatuje, že ODS má k dispozici dostatek kvalitních kandidátů do Evropského parlamentu. 2. Kongres ODS vyzývá VR ODS k výběru kvalitních kandidátů pro senátní volby 2004.

USNESENÍ XIII. KONGRESU ODS

137

3. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS vypracovat a schválit volební program ODS pro volby do Evropského parlamentu, který bude vycházet z dlouhodobě prosazovaných principů obhajoby národních zájmů a dlouhodobé evropské politiky ODS. 4. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS vypracovat a schválit rámcové volební programy ODS pro volby regionální a senátní. 4. Ke krajské politice Kongres ODS vyzývá hejtmany, radní a zastupitele ODS k usilovné práci na obhajobě pozic ODS na krajské úrovni. Politika krajských reprezentací ODS musí v roce 2004 směřovat k hlavnímu cíli, kterým je volební vítězství v krajských volbách. Kongres vyjadřuje své přesvědčení, že tohoto cíle je možné dosáhnout pouze koordinovaným postupem vedení ODS a všech krajských reprezentací ODS. 5. Ke komunální politice 1. Kongres ODS potvrzuje trvalou platnost usnesení kongresu z Františkových Lázní ve věci boje s „komunálním socialismem“ a vyzývá primátory, starosty, radní a zastupitele ODS k důslednému prosazování programu ODS na radnicích českých měst a obcí. 2. Kongres ODS vyzývá komunální politiky ODS k pokračování a dokončení privatizace obecního bytového fondu. 3. Kongres ODS vyzývá komunální politiky ODS ke zvýšení aktivity při potírání kriminality. Cestu vidí ve zvyšování efektivity práce městských policií a soustředění jejich činnosti do oblastí zvýšené kriminality. 4. Kongres ODS vyjadřuje podporu politice „nulové tolerance“ kriminality úspěšně prosazované řadou primátorů a starostů ODS. 6. K záležitostem ODS 1. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS připravit a realizovat program na získávání nových členů. 2. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS připravit a realizovat program cílené mediální komunikace se členy, sympatizanty a voliči ODS. 3. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS připravit a realizovat komplexní program stranického vzdělávání. 4. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS pokračovat v realizaci programu „Modrých domů“. 5. Kongres ODS oceňuje programovou činnost stínové vlády a vyzývá k pokračování v započaté práci. 6. Kongres vyzývá všechny členy ODS k aktivnímu šíření myšlenek obsažených v projektu Modrá šance.

138


7. K otázkám reformy ústavního systému a volebních systémů 1. Kongres ODS konstatuje, že reforma ústavního systému spočívající v jeho zjednodušení a reforma volebních systémů spočívající v širším uplatnění prvků většinové volby zůstává dlouhodobým strategickým záměrem ODS. Máme zájem na tom, aby český ústavní systém měl co nejvyšší důvěru českých občanů a aby produkoval silné, akceschopné a programově konzistentní vlády. 2. Kongres ODS ukládá stínové vládě, aby realizaci takových reforem věnovala maximální pozornost při zpracovávání svých koncepčních dokumentů. 8. K atlantické spolupráci a boji s mezinárodním terorismem Kongres ODS odmítá všechny iniciativy směřující k oslabení atlantické spolupráce. Kongres ODS vyjadřuje plnou podporu úsilí USA a jimi vedené koalice demokratických států v boji s mezinárodním terorismem, který podkopává základy světové demokratické civilizace. Česká republika je tímto fenoménem ohrožena stejně jako ostatní státy a má proto plné právo v rámci své sebeobrany zajišťovat bezpečnost pro své občany účastí ve vojenských akcích spojenecké koalice. 9. Ke vztahu ODS k ostatním politickým stranám a subjektům 1. Kongres ODS potvrzuje trvalou platnost usnesení libereckého kongresu ODS v otázce vztahu ODS a KSČM. Kongres ODS ve světle rostoucího vlivu KSČM vyzývá Výkonnou radu ODS k ostřejšímu postupu proti těm místním sdružením ODS, které toto usnesení libereckého kongresu ODS ve své činnosti nedodržují. 2. Kongres ODS vzal na vědomí projev předsedy KDU-ČSL Miroslava Kalouska a ocenil jeho nabídku spolupráce mezi ODS a KDU-ČSL na všech úrovních českého politického systému. 3. Kongres ODS konstatuje, že ODS je otevřena myšlence individuálního vstupu politiků US-DEU, ODA a dalších menších pravicových subjektů do ODS, pokud o to tito projeví zájem a ztotožní se s programem ODS. 4. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS prohloubit spolupráci s Mladými konzervativci. 10. K vyrovnání se s minulostí 1. Kongres ODS vysoce oceňuje vystoupení předsedkyně Konfederace politických vězňů Naděždy Kavalírové a váží si důvěry, kterou tato organizace a její členové mají k ODS. 2. Kongres ODS vyzývá poslanecký a senátorský klub ODS k pokračování v zákonodárných iniciativách směřujících k důslednému vyrovnání se s komunistickou minulostí a odškodnění obětí komunismu.

USNESENÍ XIII. KONGRESU ODS

139

3. Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS připravit k 15. výročí 17. listopadu 1989 celorepublikovou akci, která vyjádří postoj ODS ke komunistické ideologii a komunistickému režimu. 4. Kongres ODS konstatuje, že vláda Vladimíra Špidly nehájí dostatečně české národní zájmy a nevystupuje dostatečně razantně proti snahám přehodnocovat výsledky II. světové války.

140


ZÁVĚREČNÉ SLOVO PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA Dovolte mi, abych se pokusil krátce shrnout diskusi proběhnuvší na tomto XIV. kongresu, provést krátké zhodnocení, pokud je bez odstupu vůbec možné, a zamyslet se nad poselstvím, které tento kongres vysílá směrem k členské základně a k veřejnosti. Stanovy nás nenutily tento kongres svolávat, ale bylo podle mně velmi dobře, že jsme se po přelomovém kongresu ve Františkových Lázních mohli vidět a slyšet. Úvodem bych Vám chtěl, raději neadresně, promluvit do duše. Zkusme se více respektovat a naslouchat si. Není možné, aby řečníci, kteří si poctivě připravovali svůj projev, většinou velmi kvalitní, přednášeli svou řeč nakonec před poloprázdným – jak tomu bylo včera odpoledne – a ještě navíc šumícím sálem. Buďme vtipní, nebuďme agresivní. Vyvarujme se, prosím, urážlivé personifikace. Kromě toho, že politik se dá urazit elegantněji, škodí nám to právě u lidí, které chceme získat, u intelektuálních, mediálních a manažerských elit. V záplavě osobních útoků se ztrácí podstata a skutečný obsah špatného vládnutí této vlády a jejich představitelů. Vytrácí se, že nejenom vládnou proti zájmům občanů České republiky, ale že na mezinárodní scéně jejich zájmy flagrantně zrazují. Po biči musí nutně přijít cukr. Začnu poděkováním. Chtěl bych poděkovat všem organizátorům vedení Zlínského regionu v čele s předsedou panem Plachým, vedení zlínské oblasti v čele s předsedou panem Talašem, regionálnímu manažerovi Zlínského regionu panu Cekotovi a všem ostatním manažerům Zlínského kraje. Dále děkuji pracovníkům Hlavní kanceláře ODS a hlavní manažerce Libuši Benešové a všem, kteří tento kongres podpořili věcnými i finančními dary. Děkuji všem milým luhačovickým. Lázeňské prostředí je sexy. Chtěl bych poděkovat i všem Vám za to, že jste tento nevolební, a proto uvolněnější kongres vzali velmi vážně. Diskuse byla velmi otevřená, velmi sofistikovaná, odrážející stav ODS, naší země i mezinárodní rozměr. Kvalita většiny vystoupení snesla ta nejpřísnější kritéria. Jsme kritičtí, sebekritičtí a naše názory se pohybují v úzkém řečišti bez meandrů. Jsme programově sevření a myslím, že jsme dokázali velkému evropskému lobbyistovi z firmy JZP, že není potřebné se k oslovení většího počtu voličů rozkročovat a rozmělňovat. Doufám, že se před evropskými volbami dostatečně rozkročí a náš JZ už bude vědět, jak s tím naložit. Chtěl bych poděkovat starostům, primátorům, hejtmanům a vícehejtmanům, a to nejenom proto, že mi je šotek z mého včerejšího úvodního projevu vyřadil. Ale proto, že jsou to právě oni, kteří provádějí reálnou politiku ODS a budou klíčovým faktorem příštích voleb. Možná by stačilo, abych nyní konstatoval, že navržené a schválené usnesení odráží přesně proběhlou diskusi, dovolte mi však přesto pár postřehů a zevšeobecnění.

ZÁVĚREČNÉ SLOVO PŘEDSEDY ODS

141

V celé řadě vystoupení se prolínaly obavy o osud vlivu některých evropských zemí na oslabování euroatlantické vazby. Nejsilněji zazněl varovný hlas z projevu pana doktora Bednáře. Pozice ODS je a musí zůstat naprosto jednoznačná a silná. Když už nemůžeme mít na vlajce kromě hvězdy i pruhy, mějme USA za klíčového zahraničního partnera. Krátce bych chtěl pohovořit o stínové vládě. Musím říci, že kromě sžíravé kritiky vlády jsme představili i alternativu. Čtyři texty Modré šance – Tlustého, Bartoše, Římana i Nečase. Vystoupila celá řada dalších – Pospíšil s velmi kvalitním projevem. Kdyby vystoupil jako druhý nebo třetí, tak zbořil tento sál. Jsem o tom přesvědčen. Papež, Páralová, Julínek a další. Budeme připraveni! Celá řada vystoupení se zabývala sílící rolí komunistů v naší společnosti a v našem životě. Snad nejlepší odpovědí všem pochybovačům o postojích ODS byl spontánní a frenetický potlesk po i během vystoupení paní Kavalírové, předsedkyně Konfederace politických vězňů. To byla bez větších řečí a petic ta nejlepší odpověď. V celé řadě projevů, například pana Slámy a dalších, se objevily výhrady k médiím. S médii, přátelé, nebojujme. Hledejme chyby především u sebe. Realizujme mediální strategii a projekty, pracujme na sobě. Jak by řekl Václav Klaus: „Pište, bardi, pište!“ Krátce k volbám do Evropského parlamentu. Napsal jsem si 3 poznámky. Chtěl bych použít slova „mobilizace členské základny“ jako slov klíčových pro tyto volby. Menší účast voličů vůbec nemusí být až takovou výhodou, jsou to fakticky volby podobné těm volbám senátním a účast a výsledek voleb na Prácheňsku a v Brně ukazují, jak je ta hra vabank. Druhá poznámka. Všichni kandidáti do krajských voleb a do Senátu a samozřejmě celé vedení musí být vedle kandidátů do Evropského parlamentu hlavními aktéry kampaně. A za třetí. Bude to standardní zaběhlá kampaň, nenechejme se zmýlit celostátní kandidátkou. Novináři úporně hledající otevřený či pod povrchem bublající konflikt a my jsme jim ho tím závěrečným hlasováním o usnesení určitě nabídli a oni z toho ten příběh vyrobí, se pídili po celou dobu po hlavním obsahu a poselství kongresu. Nečekejme žádná překvapení. Klíčová slova kongresu byla: sebevědomí a odhodlání a současně pracovitost a trpělivost. ODS prokázala, že je dostatečně silná, jednotná a připravená, aby mohla převzít vládní odpovědnost. Zároveň ukázala, že je v ní dostatek různorodých osobností, kterým vysoká vnitřní názorová pluralita strany umožňuje se projevovat a prosazovat. Pouze v názorovém kvasu může vzniknout něco dobrého. Pouze v konkurenci věcné, názorové a personální, je růst a dynamika. V tom je naše síla, proto se nás bojí. Máme před sebou troje volby. To je jako tři třetiny hokejového zápasu. Tento kongres byl úvodním shromážděním se před hokejovou brankou s poplácáním

142


brankářových betonů. Je to vždy důležitý psychologický rituál před prvním hvizdem. Přejme si, aby příští kongres a naše vnitrostranické soutěžení probíhalo v atmosféře vítězného ryku po vyhraném zápase. Mottem tohoto kongresu je „Modrá šance“. Proměňme naši modrou šanci na modrou jistotu. Modrou jistotu nikoliv pouze pro nás, ale především pro občany naší země.

EDIČNÍ ŘADY ODS Knihovna ODS 1. Ideová konference ODS 2. X. kongres ODS 3. Rukověť krajské legislativy 4. XI. kongres ODS 5. Základní koncepční teze stínové vlády 6. II. ideová konference ODS 7. Kronika ODS 8. III. ideová konference ODS 9. Václavu Klausovi 10. XII. kongres ODS 11. Rezortní dokumenty stínové vlády 12. XIII. kongres ODS 13. Poziční dokumenty stínové vlády ke vstupu do EU 14. IV. ideová konference ODS 15. XIV. kongres ODS

květen 1999 prosinec 1999 září 2000 říjen 2000 červen 2000 červen 2000 duben 2001 duben 2001 červen 2001 listopad 2001 květen 2002 prosinec 2002 květen 2003 květen 2003 listopad 2003

Modrá šance 1. Vlastimil Tlustý Modrá šance pro veřejné finance červenec 2003 2. Walter Bartoš Modrá šance pro vzdělávání - Důvěra a příležitost říjen 2003 3. Martin Říman Modrá šance pro podnikání – Nový růst říjen 2003 4. Petr Nečas Modrá šance pro bezpečí země – Moderní vojsko pro 21. století říjen 2003 5. Jiří Pospíšil Modrá šance pro právo a spravedlnost – Kvalitní právo, pružné soudy prosinec 2003

XIV. kongres ODS, 22. – 23. 11. 2003, Luhačovice

edice Knihovna ODS č. 15 Vydala Hlavní kancelář ODS Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 tel.: 234 707 111 fax: 234 707 102 e-mail: [email protected] www.ods.cz

XIV. KONGRES ODS. XIV. kongres ODS, , Luhačovice

Recommend Documents