XV. KONGRES ODS. XV. kongres ODS, , Praha

XV. KONGRES ODS XV. kongres ODS, 4. – 5. 12. 2004, Praha

XV. kongres ODS, 4. – 5. 12. 2004, Praha

Ve dnech 4. – 5. prosince 2005 se v TOP Hotelu Praha konal volební XV. kongres ODS, jehož mottem se stalo heslo „Modrá šance pro Českou republiku“. Na kongresu byla mimo jiné představena tzv. „Modrá kniha“ s podtitulem „Modrá šance pro Českou republiku“, která shrnuje 16 resortních koncepcí stínových ministrů, aktualizovaných a schválených stínovou vládou v období od července 2003 do listopadu 2004. Tento materiál je předložen k veřejné a odborné diskusi, je otevřený všem zajímavým podnětům zevnitř i vně ODS. Téměř 400 delegátů diskutovalo o dalším směřování ODS, a především volilo nové vedení. Sobotní program uvedl svým vystoupením čestný předseda ODS a prezident ČR Václav Klaus, poté se slova ujal předseda ODS Mirek Topolánek, následně místopředsedové a předsedové klubů. Po vystoupení hostů následovala politická diskuse, která pokračovala i na nedělním zasedání. Hlavním bodem nedělního programu byla volba vedení ODS a členů Výkonné rady ODS. Jednání kongresu ukončil závěrečným slovem předseda ODS Mirek Topolánek.

XV. KONGRES ODS


edice Knihovna ODS č. 16

OBSAH ZAHÁJENÍ KONGRESU • Projev čestného předsedy ODS a prezidenta ČR Václava Klause

7 9

PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA

11

PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDŮ PARLAMENTNÍCH KLUBŮ • Jan Zahradil • Miroslava Němcová • Petr Bendl • Petr Nečas • Vlastimil Tlustý • Tomáš Julínek

15

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

33

POLITICKÁ DISKUSE

45

15 17 20 23 26 30

ZPRÁVY

123

PŘEDSTAVENÍ KANDIDÁTŮ A VOLBY DO POLITICKÝCH ORGÁNŮ ODS

151

USNESENÍ XV. KONGRESU ODS

172

PŘÍLOHY

176

6

XV. KONGRES ODS, PRAHA, 4. – 5. PROSINCE 2004

VYSTOUPENÍ V RÁMCI POLITICKÉ DISKUSE chronologické řazení 1. Bedřich Moldan 2. Miroslav Ouzký 3. Jan Šulc 4. Shamma Khalil 5. Pavel Bém 6. Miroslav Beneš 7. Ivan Langer 8. Martin Říman 9. Oldřich Vojíř 10. Naděžda Kavalírová 11. Alena Páralová 12. Libor Lukáš 13. Jaroslav Kubera 14. Walter Bartoš 15. Jiří Papež 16. Evžen Tošenovský 17. Josef Pavel 18. Petr Gandalovič 19. Tomáš Úlehla 20. Petr Bratský 21. Oldřich Vlasák 22. Miloš Vystrčil 23. Jan Zahradník 24. Michal Rabas 24. Hynek Fajmon 26. Vladimír Oplt

45 48 49 49 49 51 52 54 57 58 60 62 63 68 69 71 73 74 76 77 79 81 81 83 84 87

27. Miloslav Bednář 28. Jiří Pospíšil 29. Miloslav Kučera 30. Karel Prosek 31. Petr Zimmermann 32. Luděk Rubáš 33. Josef Kantůrek 34. Václav Nájemník 35. Ondřej Plašil

89 91 93 95 96 97 99 100 102

Projevy předané v písemné podobě

36. Marek Benda 37. František Laudát 38. Ladislav Libý 39. Karel Novák 40. František Ondruš 41. Jiří Payne 42. Aleš Rozehnal 43. Kateřina Schwippelová 44. Zbyněk Stanjura 45. David Šeich 46. Martin Špinka 47. Tomáš Teplík 48. Tomáš Vaněk

104 105 108 109 111 112 113 117 117 118 119 120 121

7

ZAHÁJENÍ KONGRESU

ZAHÁJENÍ KONGRESU XV. kongres ODS zahájil úvodním slovem předseda Regionálního sdružení ODS Praha Jan Bürgermeister. Po něm přivítali delegáty starostka Prahy 11 Marta Šorfová a předseda OS ODS Praha 11 Jiří Janeček.

Marta Šorfová starostka Prahy 11

Jsem velice ráda, že vás mohu přivítat jako starostka Jižního Města – MČ Praha 11. ODS Praha 11 je spolu s pražským regionem hostitelem XV. kongresu ODS. Věřím, že vám vytvoříme spolu s perfektním zázemím kongresového TOP Hotelu optimální podmínky pro vaše náročné dvoudenní jednání. Byla jsem na všech kongresech ODS a jsem přesvědčena, že letošní kongres je jeden z těch přelomových, na kterých se rozhoduje o několikaleté pozici ODS na naší politické scéně. Chci vám proto popřát úspěšné a efektivní jednání, pohodu pro vzájemnou diskusi a předávání zkušeností a přeji vám rozvahu a soudržnost. To vše by nás, ODS, mělo přiblížit k cíli, kterým je ekonomická prosperita České republiky a prospěch našich občanů. K ODS se voliči vracejí a znovu jí dávají důvěru. ODS Prahy 11 patří k těm v letošním roce velice úspěšným a všem našim členům patří dík za velké nasazení ve volebních kampaních. Radnici na Praze 11 jsme získali zpět pro ODS, za 2 roky vládnutí jsme neudělali žádné fatální chyby a i to se pozitivně projevilo – získali jsme senátora, kolegu Jana Nádvorníka. Rozhodně není proč o našem vítězství pochybovat nebo jej zpochybňovat. Vítězství ve volbách 2004 je jistě důvod k radosti, ale je to i velký závazek a zodpovědnost. Důvěru a zájem voličů nesmíme nikdo zklamat. Pokud se soustředíme na společnou práci, čekají nás další a další volební vítězství, čeká nás právo prosadit a ověřit náš volební program „Modrá šance“. Vážení, naše země potřebuje silnou a akceschopnou vládu – vládu zodpovědnou, která se nebojí řešit nahromaděné problémy občanů. Potřebujeme vládu s jasným politickým mandátem, vládu, která má konkrétní vize a zná cesty k jejich dosažení. Potřebujeme vládu, která je schopna bránit individuální práva občanů, ale i naše národní zájmy v EU. Já věřím, že ODS takovou vládu sestaví. Vážení přátelé, srdečně vás vítám a přeji vám, tím i celé ODS, hodně síly a úspěchů.

8


Jiří Janeček předseda OS ODS Praha 11

Rozhodnutí uspořádat XV. kongres Občanské demokratické strany na území Prahy 11 potěšilo všechny členy i příznivce ODS v naší oblasti. Tuto volbu můžeme vnímat i jako uznání naší dobré práce v posledním roce, která se mimo jiné projevila stoprocentním nárůstem členské základny ze sta na dvě stě a vítězstvím našeho kandidáta Jana Nádvorníka v senátních volbách. V případě nutnosti zvítězíme i podruhé, po třetí, a klidně i po čtvrté. Dovolte mi tedy, abych vás všechny – delegáty i vzácné hosty kongresu – co nejsrdečněji přivítal na naší půdě. Setkáváme se v době, která bude v historickém hodnocení ODS určitě patřit k nejvýznamnějším. Vítězíme ve volbách do Evropského parlamentu, do krajských zastupitelstev i do Senátu, naše strana se těší rostoucí podpoře občanů. Naopak naše politická konkurence se trápí v krizi. Všichni cítíme příležitost vyhrát i příští parlamentní volby a po osmi letech znovu převzít vládu v České republice. Tento kongres by měl v diskuzi i v přijatých závěrech položit základ k tomu, aby se příležitost proměnila ve skutečnost. Naplnit takové očekávání samozřejmě vyžaduje soustředění, zralou uvážlivost, zdravý rozum i cit. Přeji nám všem, abychom po celou dobu jednání vynikali právě v těchto vlastnostech a abychom společně dokázali hodně pozitivně ovlivnit budoucnost naší země. Ještě jednou – vítejte na půdě Prahy 11 a buďte zde účastníky úspěšného a přínosného XV. kongresu ODS!

PROJEV ČESTNÉHO PŘEDSEDY ODS

9

PROJEV ČESTNÉHO PŘEDSEDY ODS A PREZIDENTA ČR VÁCLAVA KLAUSE Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, vážení bývalí kolegové a přátelé, i když přátelé snad ne bývalí, dovolte mi, abych vás co nejsrdečněji pozdravil. Když jsem před dvěma lety odjížděl z Františkových Lázní, tedy ze „svého“ posledního Kongresu ODS, věděl jsem, že se pro mne – a to definitivně – uzavřela jedna velmi důležitá kapitola mého života. Byl to předěl pro mne, ale současně – do jisté míry – asi i pro Vás. Kladl jsem si otázku, jak se vyrovnáte s odchodem zakladatele a dlouholetého předsedy, což pro každou politickou stranu kdekoli na světě bývá také jistým předělem. Nemám právo ani ambice provádět jakékoliv hodnocení vaší činnosti, neboť zvnějšku mají toto právo zásadně a jen a jenom voliči, ale dívám-li se na výsledky letošních trojích voleb nebo na současné průzkumy veřejného mínění, vidím, že jste tuto změnu zvládli. Ukázalo se, že ODS v politice České republiky zapustila hluboké kořeny, že věrohodně reprezentuje významný a jasně vymezený ideový proud, že má řadu viditelných a silných osobností, že na komunální, regionální i vrcholné úrovni má občanům naší země co nabídnout a že je pro tu část veřejnosti, jejíž zájmy reprezentuje, srozumitelnou a důvěryhodnou. To není málo a já bych vám jenom přál, aby se vám to dařilo i nadále, i když není možné skrývat, že skutečný test přijde v momentu přechodu z opozice do vládních pozic, tedy při uvádění ideových principů české pravice do života. Ale i o tom na svém Kongresu jistě budete hovořit a předpokládám, že právě s tímto pohledem budete vybírat své nové vedení. Chtěl bych se ale vrátit trochu zpět. I když je to už docela dávno, ještě jednou bych vám chtěl poděkovat za podporu a pomoc, kterou jste mi dali při mé kandidatuře na nejvyšší ústavní funkci. Jsem si toho dobře vědom. Tak jako ve všech svých předchozích politických rolích, i v té dnešní se snažím přísně zachovávat její ústavní rámec a její poslání. Současnou politickou scénu proto pozoruji z většího odstupu než dříve a to mi snad umožňuje poměrně ostře vidět jak její slabá místa a určitá nebezpečí, která z nich vyplývají, tak i její potenciální naděje a příležitosti. Důsledně se snažím být ve své funkci stranicky nezaujatý, což ale nemůže znamenat, a také neznamená, že bych mohl být ve svých názorech a postojích neutralistický. Nikdy jsem neskrýval, z jakého ideového a myšlenkového světa pocházím a jaké hodnoty a zásady jsou mi blízké a proč. Říkám to právě zde a právě dnes i proto, že je mi čas od času vytýkáno, že jsem si ponechal titul – nikoli funkci, protože skutečně jde jen o titul – čestného předsedy ODS. Vy mne znáte, a proto víte nejlépe, že i tato skutečnost mne vede k tomu, že jsem vůči vám ještě kritičtější než k jiným politickým subjektům v naší

10


zemi. Že na vás kladu vysoké nároky a že si přeji, abyste se na vytváření podmínek pro svobodu našeho veřejného prostoru a pro naši prosperitu podíleli se zásadovostí, pracovitostí a neokázalostí, která je vlastní liberálně konzervativním politickým stranám. Že mě netěší občasné zprávy o různých méně než kolegiálních soubojích na úrovni obcí a měst, oblastí či regionů. Že si budu vždycky přát, aby byl – často mimořádně ostrý a vzrušený – politický zápas veden férovými prostředky, a – i při vší nezbytné razanci – s jistou noblesou a zdvořilostí. To by měli dělat všichni, ale vy dvojnásob. Tyto mé názory ale ode mne nepochybně také znáte. ODS byla koncipována jako první demokratická, široce založená, tedy neparciální, tedy nikoli úzce zájmově orientovaná pravicová strana v celé moderní historii českého státu. Jako taková měla a má za směřování a vývoj naší země mimořádně velkou odpovědnost, kterou nesmí promarnit. Věřím, že si to všichni dobře uvědomujete. Přeji vašemu jednání úspěch a dovolte mi, abych předem popřál zítra zvolenému vedení ODS, aby bylo odvážné, prozíravé a moudré. Děkuji vám za pozvání a za pozornost.

11

PROJEV PŘEDSEDY ODS

PROJEV PŘEDSEDY ODS MIRKA TOPOLÁNKA Odvaha – Důvěra – Svoboda Vážení delegáti, milí hosté, dámy a pánové, ještě jednou vás všechny vítám na kongresu Občanské demokratické strany v Praze. Činím tak s velikou radostí. Na kongresu ve Františkových Lázních jsem svůj úvodní projev nazval Quo vadis, ODS a popsal situaci, ve které se strana nacházela, a hlavní směr, kterým by se měla ubírat, jako Nový začátek. A naše strana vítězí. Nastoupila opět cestu úspěchu doma i v Evropě, což potvrzují nejen volební výsledky, stoupající renomé a obrazně řečeno „po dlouhé opoziční plavbě přístav na dohled“, ale také nebývale bohatá účast našich zahraničních partnerů a kolegů. Za jejich účast zvlášť děkuji a vítám je v České republice. Vítejte, přátelé! Jsem znám tím, že moc neděkuji, ani nechválím. Dnes ale udělám výjimku. Taky proto, že dnes v úvodu to bylo naposledy, kdy jsem mluvil o úspěchu, vítězství a radosti. Jde totiž o včerejší úspěch, stará vítězství a odeznělou radost. Náš úkol a poslání neskončily a my se musíme soustředit na bitvy další, nové a z hlediska potřeb a dosud nenaplněných nadějí našich občanů nepochybně důležitější. Chci ale poděkovat vám všem v této chvíli hlavně proto, že si to opravdu zasloužíte. Děkuji vám! Shodou okolností se scházíme na patnáctém kongresu Občanské demokratické strany právě po patnácti letech od listopadu 1989. A otázky, jež si dnes klademe společně s občany České republiky, velmi úzce souvisejí s hodnotami, které nás před patnácti lety hnaly do ulic a komunisty do – jak jsme tehdy věřili – propadliště dějin. Tehdy jsme žili v levicovém totalitním režimu, v izolované zemi a relativní chudobě. Snili jsme o demokracii, kapitalismu, a především o svobodě. Občanská demokratická strana se stala nositelem a garantem těchto hodnot a potřebných změn. Už sedm let se musíme dívat, co s těmito hodnotami provádějí naši soupeři. Jsme svědky eroze demokratických principů, socializace a ubývání svobody. O svobodu, její pojetí a šíři musíme bohužel bojovat dnes možná ještě víc než včera. Taktikou našich protivníků se postupně stalo zásadní zpochybňování úspěšnosti a efektivnosti polistopadových změn. Jako by ona nebývalá erupce osobní aktivity, znovunalezené sebevědomí jednotlivců, rodin, komunit, obcí, národa i celé České republiky bylo jen divnou hříčkou, pomýleným výkyvem a my, toužící po svobodě, jakýmsi vymírajícím druhem či zpátečníky. Nenechme se zmást! Jde o fundamentální útok na samu podstatu našeho osobního přesvědčení a na kořeny pozitivních změn. Jde o útok na svobodu! Obhajujeme a musíme obhajovat první polovinu devadesátých let, jediné období za posledních takřka sedmdesát let, kdy se v naší zemi právě svoboda stala

12


určující silou společenského a politického procesu. Obhajujme tedy nadále tuto dobu jako uplatnění principu, nikoliv její jednotlivé epizody či pár mediálně zveličených vítězství prachsprosté lidské malosti a chtivosti. Naše tehdejší pozice se samozřejmě nemůže opakovat. Občanská demokratická strana tehdy přesně odpověděla na neartikulovanou společenskou objednávku, nenechala se zmást ani osmašedesátnickým pojetím ekonomiky, ani utopickým pojetím nepolitické politiky. Dnes tedy stojíme před principiálně stejným úkolem: obhajovat svobodu a její pojetí v nejširším možném spektru osobních, občanských, ekonomických i národních aktivit. Dnešní úkol není tak evidentní, společnost vyjadřuje spíše partikulární zájmy jednotlivých skupin a protivníkem není zchátralá totalitní struktura, nýbrž emancipované a stále více spolupracující síly socialistů a komunistů, podporované neúspěšnými, neaktivními a uplácenými. Pokud jsme napadáni za údajnou absenci vize, neznám lepší a přirozenější: Svobodu! Ochranu svobody ve všech jejích formách a podobách. A spíše než vizi mějme znovu jasnou politickou doktrínu. Naše dominance z první poloviny devadesátých let se může, a vzhledem k situaci České republiky bych skoro řekl musí, opakovat v podobě minimálně stejně důsledné, a spíše nekompromisnější. Kámen, vylomený tehdy proti vůli bohů a s nasazením všech sil z rudé skály, jsme nestihli opracovat do podoby použitelného kvádru. Mezitím zarostl růžovým mechem a znovu jako by vrůstal zpět do oné skály. Musíme jej opracovat, a před tím očistit od růžového mechu. Naším kamenem je český národ. Tvar mu určí lidská svoboda. Podobu náš malý, silný a efektivní stát – Česká republika. K vymezení naší politické doktríny nám tedy nestačí pouze kámen a jeho tvar – národ a jeho svoboda. Klíčové je z toho vyplývající pojetí našeho státu. Máte před sebou Modrou knihu, Modrou šanci pro Českou republiku, která naplňuje naši politickou doktrínu – ochranu svobody. Odpovídám tímto jasně všem těm, kteří se nás ptají na vizi, a přitom chtějí slyšet přesnou výši toho či onoho parametru důchodové reformy, výši platů, či daňovou sazbu. Pravicová vize není nic mýtického, převratného, nového. Je to vytváření svobodného prostředí pro aktivní, pracovité, zodpovědné a prostoru pro tvorbu bohatství. Říkám tedy nahlas a zřetelně. Občanská demokratická strana má v tuto chvíli jasně definované místo v novodobé historii České republiky, nezastupitelnou pozici v současném politickém systému, svoji politickou doktrínu, politický program pro jednotlivé oblasti či resorty. Navíc má sílu, odvahu, potenciál a chuť tyto koncepce rozpracovat do podoby legislativních norem. Je připraven pro naše koncepty získat veřejnost a s její podporou je realizovat. Pokud je toto někomu málo, pak nechápe smysl a roli politické strany v moderní společnosti. A když se teď podívám do sálu, dívám se naše senátory, poslance, hejtmany, primátory, starosty, krajské a obecní zastupitele, vzpomenu na členy, příznivce a voliče, nevidím v České republice srovnatelnou politickou sílu! Určitě ji nepředstavuje současná vláda. Vláda bez programu, bez osobností a bohužel i kapky odpovědnosti a studu. Vláda založená na lži, bezohledně zadlužující

PROJEV PŘEDSEDY ODS

13

nás i naše děti. Ano, tato vláda se neštítí dělat to, za co by každý normální podnikatel skončil ve vězení. Nevýhodně spravuje společný majetek, odvádí prostředky z životaschopných firem na sanaci svých nesplněných a nesplnitelných slibů a socialistických experimentů. Tato vláda trestá aktivní, ožebračuje chudé a zaprodává se těm nejmocnějším. Pokud platí teze, že politici nemají řídit byznys, pak ji Zemanova, Špidlova a v maximální míře Grossova vláda postavily na hlavu: byznys řídí politiku! Socialismus se nezapře, i to jsou důsledky politiky represe, vysokého přerozdělování a rozpínající se byrokracie. Dnes už tento kabinet nezastupuje nikoho. Na úřadu práce se sejdou živnostník postižený agresivní státní mašinérií i dělník, kvůli jehož ochraně ta mašinérie údajně vznikla. Nespravedlnost přerozdělování nedopadá jen na tradiční voliče pravice, ale i na většinu státních zaměstnanců, kteří nepatří k privilegovaným skupinám. Rozmáhající se protekcionismus nevadí jen českým podnikatelům, ale stěžují si na něj i zahraniční firmy, které se účastní výběrových řízení. Tato vláda by si měla vážně položit otázku, ve jménu koho a pro koho vlastně vládne. Odpověď dostala třikrát poměrně jednoznačně. Ano, tato vláda vládne sama pro sebe! Navíc hledá odpověď a řešení způsobem, který je pro socialisty typický. Snaží se pohnout s důsledky, místo aby léčila příčiny. V Lidovém domě se nahlas ptají: Nemáme snad raději začít uplácet středové voliče místo těch sociálně nejslabších, kteří nakonec ani nepřijdou volit? V této jediné myšlence se skrývá celá bída socialistického politického myšlení. Potvrzuje v plné nahotě, že socialisté nemyslí na tvorbu bohatství, ale pouze na jeho přerozdělování, solidarita v jejich podání neznamená pomoc skutečně potřebným, ale nákup co největšího počtu hlasů. Následky jsou více než hrozivé. A tak mně v uších zní slova jednoho nejmenovaného slovenského politika, která mi nedávno na naší konferenci Efektivní stát řekl: Vy jste byli a ještě jste bohatí, ale tím, co děláte, jste se rozhodli být chudí. My jsme byli chudí, ale rozhodli jsme se být bohatí! K tomu, aby to neplatilo, aby se tento scénář nenaplnil, musíme udělat zásadní krok: vyhrát volby a převzít vládní odpovědnost. Myslím, že jsme dobře připraveni. Dosažené volební výsledky nás posilují. Zdaleka však nemáme vyhráno. Nejprve nevěřili tomu, co říkáme. Teď tvrdí, že nebudeme mít sílu a odvahu to realizovat. V tomto smyslu leží obrovská zodpovědnost na vás, kteří jste již byli zvoleni ve volbách obecních, krajských a senátních. Tam, kde vládneme, kde ovlivňujeme reálnou politiku, tam musíme dostát svému programu, dokázat, že lze vládnout nesocialisticky a sociálně, podporovat podnikání, a přitom nezvýhodňovat jednotlivé podniky a podnikatele, udržovat bezpečnost, ale nezneužívat represivních nástrojů. Dnes jsme v situaci, kdy naše stranická příslušnost funguje jako zvětšovací sklo, kde je vidět sebemenší chyba, omyl či zaváhání. Budeme vystavováni provokacím, cíleným kampaním a zneužívání represivního aparátu našimi politickými protivníky. Dokázali už, že udělají cokoliv a překročí všechny přijatelné meze, jen aby se na centrální úrovni u moci udrželi. Na vás v krajích, městech i par-

14


lamentu zejména závisí, jestli zůstaneme důvěryhodní a přesvědčiví. Všechny podmínky k tomu máme. Nesmíme zklamat důvěru lidí, pro které dnes představujeme jedinou naději na změnu. Porazit se můžeme už jen sami! A to platí nejen v České republice. Získali jsme pevné místo v evropské politice, naše názory nejsou ani extrémní, ani osamocené, jak se nám tvrdošíjně snaží namluvit naši protivníci a část médií. Stejné principy, jako uplatňujeme doma, budeme uplatňovat v zahraniční politice. Pokud se nám podaří v České republice znovu prosadit principy deregulace, debyrokratizace a ekonomické svobody, podobných cílů hodláme dosáhnout s partnery i v rámci Evropské unie. Ekonomická stagnace Evropské unie je evidentní a její důvody též. Zbytnělý sociální stát, falešná solidarita, nadbytek regulací, pokusy o socialistické plánovaní. Nenechme se zatáhnout do programů typu „dohnat a předehnat“, přece nám ještě neselhává paměť. Zpět do Evropy nesmí znamenat zpět k socialismu! Nechám Janu Zahradilovi prostor pro zahraničně politickou doktrínu ODS, musím však ve svém projevu zmínit ještě jednu dimenzi naší současné a do budoucna klíčové politiky, a tou je podíl na boji s terorismem a podpora posílení euroatlantické bezpečnostní vazby. Hlásíme se ke globální odpovědnosti, varujeme před appeasementem a ustupováním zlu. Česká republika musí dostát svým spojeneckým závazkům nejen z důvodů smluvních, ale zejména civilizačních a hodnotových. Naše historická zkušenost je zřetelná a může být jedním ze skutečných hmatatelných příspěvků do celoevropské debaty. Společně s nepřenosnou zkušeností života v komunismu je to s určitostí další přidaná hodnota, kterou do Evropy přinášíme. Tolerování komunistických a kryptokomunistických bludů Evropou je varující a my neseme odpovědnost za boj se socialismem a hrozbou komunismu nejenom doma, ale i v Evropě! Jak jsem řekl v úvodu, plujeme na lodi, která se blíží do přístavu. S námi jsou na té lodi i všichni ti, kteří nám věří. Už rozeznáváme přístavní světla, tušíme kontury kotviště. Na cestě nás však ještě čekají skaliska, mlha a řada nebezpečenství, majákem je pouze naše zodpovědnost, společná práce, jednota a víra, kompasem jsou naše principy a náš program. Kormidlo vložíte na tomto kongresu do rukou novému vedení. Pokud toto všechno víme, pokud si věříme a pokud budeme nadále mířit do stejného přístavu, nemůžeme minout. A s námi všichni toužící po svobodném, kvalitním a slušném životě. JSME NA JEDNÉ LODI!

PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDŮ PARLAMENTNÍCH KLUBŮ

15

PROJEVY MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS A PŘEDSEDŮ PARLAMENTNÍCH KLUBŮ Jan Zahradil 1. místopředseda ODS

Dovolte mi začít poděkováním. Chci vám poděkovat vám všem, grémiu, Mirkovi Topolánkovi za bezvadnou spolupráci v posledních dvou letech. Chci vám poděkovat také za podporu, kterou jste mně osobně v mé funkci poskytovali – velmi si jí vážím a doufám, že potrvá i nadále. Jak víte, od zítřka zasednu v grémiu v nové funkci – jako předseda klubu europoslanců – tudíž neobhajuji svou místopředsednickou funkci. Jeden člověk by se neměl pokoušel v grémiu sedět na dvou židlích. Takže teď máte historicky poslední možnost slyšet historicky prvního „prvního místopředsedu“ ODS, i když můj projev bude poznamenán už mým současným angažmá. O každém kongresu se říká, že je zásadní, tento ale je. Mám pocit, že se od nás tady oprávněně očekává něco velmi vážného a velmi odpovědného, jak ze strany veřejnosti, tak médií. Čeká se nejenom, že potvrdíme pozici nejsilnější opoziční strany – to by bylo málo. Čeká se, že potvrdíme pozici strany, která je odhodlána v této zemi vládnout (ať už po volbách řádných nebo předčasných), která bude připravena vládnout, která se nebojí vládnout. Tato očekávání jsme povinni splnit. Co tato země potřebuje, víme – reformu veřejných financí, daňové soustavy, sociálního, zdravotního a penzijního systému, státní administrativy a mnoha dalších oblastí. Žádná reforma ale neprobíhá ve vzduchoprázdnu, stejně jako se nenachází ve vzduchoprázdnu naše země, ale je součástí určitého, dnes především evropského kontextu. Uskutečnění všech našich i velmi smělých plánů bude také záviset na tomto kontextu, na tom, zda to v něm vůbec bude možné. Dovolte mi na toto téma krátké zamyšlení. Od 1. 5. jsme členy EU, otevřel se nám velký hospodářský a politický prostor a také možnost spoluvytvářet budoucí uspořádání tohoto prostoru. Neměli bychom se tím však příliš uchvacovat. Nežijeme totiž v 19. století, v době nadnárodních říší, kdy velikost, rozloha a počet obyvatel platily nade vše platilo v stylu hesla „big is beautiful“. Žijeme v pohyblivém a proměnlivém 21. století, kdy spíš platí heslo „size is not everything“. Požadavkem dnešní doby je účelnost, pružnost, přizpůsobivost, schopnost rychlé reakce na proměnlivé podmínky – nikoliv velikost. To se týká nejen jednotlivců či států, ale také a zejména organizací včetně Evropské unie. I EU stojí dnes na křižovatce. Má před sebou v zásadě dvě cesty: buď pokračovat tak jako doposud, tj. v jednosměrné, jednorychlostní, jednoúrovňové unifikaci. Tato cesta podle mého názoru neskýtá dobrou perspektivu pro budoucnost. Na-

16


víc se obávám, že pokud bude pokračovat, ztratíme časem právě ty nástroje, které nutně potřebujeme k realizaci našich reforem, protože jejich výkon bude přesunut mimo území tohoto státu. Ale EU se může vydat i jinou cestou – cestou, která má více směrů, více rychlostí a více úrovní. Na jejím konci by mohla být: • pružná struktura, kde spolu spolupracují různé skupiny států v různé úrovni integrace dle svých vlastních potřeb, • struktura, postavená na efektivitě a soutěživosti, jako na motorech ekonomické dynamiky, • otevřená struktura, která je skutečně ochotna přijmout nové zájemce, pokud splní nezbytné podmínky, ať už je to Turecko nebo Ukrajina. Taková představa evropské integrace byla vždy představou ODS. Měli jsme odvahu přijít s koncepcí rovné daně. Ještě před dvěma lety byla vysmívána, dnes už se s ní počítá jako s budoucí realitou. Máme a budeme mít odvahu přijít s dalšími řešeními typu penzijní reformy. Mějme proto i odvahu klidně hovořit o naší představě evropské integrace a přesvědčovat o ní ostatní. Právě proto musíme umět říci, co nám vadí na zatím poslední evropské smlouvě, známé jako evropská ústava: to, že vede EU někam jinam, než bychom si představovali. Proto je třeba, aby o této smlouvě rozhodli sami občané a dali tak najevo, zda si takové uspořádání přejí. Proto je také třeba, aby byli předtím pravdivě a vyváženě informováni o různých názorech na evropskou budoucnost. Proto je třeba, aby se vedla seriózní, korektní a vyvážená debata nejen o této smlouvě, ale také o variantách možného uspořádání EU v případě, že smlouva nevstoupí platnost. Není nadále možné, • aby tato smlouva byla vydávána za jedinou oficiálně povolenou podobu evropské budoucnosti, • aby zaznívaly ještě před ratifikací hlasy, že je vlastně jedno, kdo ji ratifikuje, protože vstoupí v platnost tak jako tak, • aby dokonce zaznívaly výhrůžky, že ten kdo ji neratifikuje, bude z EU vypuzen. Nemůžeme také připustit, aby se vláda ve své obsahové a programové neschopnosti skrývala za referendum o ústavě a aby se tak pokoušela z evropských peněz platit svou volební kampaň v červnu 2006. Pokud referendum, pak v žádném případě současně s parlamentními volbami. Teď mi dovolte několik poznámek o právě uplynulých měsících. Rok 2004 byl vlastně jednou permanentní volební kampaní, napřed k volbám evropským, potom senátním a krajským. Tato kampaň přinesla řadu zajímavých informací voličům i od voličů. Voličům přinesla jasnou, na konkrétních příkladech definovanou polarizaci mezi levicovým a pravicovým pojetím politiky. Dnes je to zřejmé, zřetelné, neoddiskutovatelné. První dobrá zpráva.


17

Dál přinesla – bohužel – voličům také určité náznaky, že se část státních orgánů pravděpodobně nechová neutrálně, že vstupuje do politické soutěže, že se ji dokonce může snažit ovlivnit, že je ochotna překračovat své kompetence a velmi hrubým způsobem vstupovat lidem do soukromí. Ale myslím, že voliči si to velmi dobře zapamatovali. Také dobrá zpráva. Od voličů k nám přinesla informaci, že je ani předvolební cirkus za 300 milionů nedonutí, aby se obtěžovali k urnám, když tomu cirkusu chybí obsah a myšlenka. Dobrá zpráva. Konečně nám od voličů přinesla také informaci, že se naše témata – témata zdravého hospodářství – najednou dostávají do středu jejich zájmu. Další dobrá zpráva. Tyto dobré zprávy musíme umět přetavit do poselství volební kampaně k příštím parlamentním volbám. Ta právě začíná a já jsem pevně přesvědčen a pevně věřím, že na jejím konci budou vyhrané volby do PS. Ale pro to musíme zvládnout a odpracovat ještě mnoho a mnoho dalších věcí. Jednu z nich si ještě na závěr dovolím zdůraznit: nesmíme dovolit, aby nám zase někdo nesmyslně odsál pár procent hlasů nebo dokonce pár mandátů. Nesmí nám tady zase vzniknout další pokus o politickou třetí cestu, tentokrát uplácanou z mrtvých a mnohokrát recyklovaných straniček, pravidelně – bohužel – oživovaných částí intelektuální a mediální sféry. Nenabízím žádný recept, ale budeme se muset naučit přesvědčit potenciální příznivce těchto experimentů, že příště už opravdu nemá cenu na ně plýtvat hlasem. Těším se na příští rok jako na dobu rozhodujícího politického střetu a jsem si jist, že z něj vyjdeme vítězně. Ujišťuji vás, že chci být u toho, budu pro toto vítězství také pracovat, nehodlám se ztratit v koridorech EP a těším se na naši další spolupráci. A zítra vám přeji šťastnou ruku. Díky za pozornost.

Miroslava Němcová místopředsedkyně ODS

Dovolte mi, abych vás, všechny účastníky tohoto jistě historického kongresu ODS, pozdravila. Vidím mnoho známých tváří. Je zde zastoupena celá struktura naší strany. Lidé z radnic, z hejtmanství, z Poslanecké sněmovny, ze Senátu, z Evropského parlamentu, z Hradu. Chybíme někde? Ne! Oslabili jsme někde od našeho volebního kongresu před dvěma lety? Ne! Od podzimních komunálních voleb v roce 2002 ODS vítězí a posiluje. Za každým z těchto vítězství stojí konkrétní lidé, členové ODS. Tyto výsledky nejsou samozřejmé a nedostavily se nahodile. Patnáct let se naše země a my spolu s ní těšíme svobodě. Tato léta přinesla řadu nelehkých úkolů, které řeší každá dynamická společnost. Také naše osobní životy procházely různými etapami a vyžadovaly si naši pozornost.

18


ODS polovinu této doby vládla, druhou strávila v opozici. Nejsme spokojeni s tím, jak naše transformační výsledky socialistická vláda promarnila. Chceme se vrátit do pozic, které nás přibližovaly prosperitě zemí bez komunistické minulosti. Víme, že čas potřebný k tomuto obratu nebude nekonečný. Připravme se na to, že nejprve budeme čelit tvrdé volební kampani. Jak v oblasti programové, tak personální. Socialisté se vrátí ke své destruktivní strategii z poloviny devadesátých let. Tehdy bylo jejich cílem zlikvidovat vše, co vlády ODS vytvořily. Podezírám je, že jejich inspirací byl a bude slavný film Život podle Briana, zejména část o tajné schůzce spiklenců. Tito zcela neschopní, rozhádaní a mocichtiví muži mají jediný společný cíl. Zlikvidovat vládnoucí Římany. Obávají se jejich síly a vlivu na občany. Zmateně se dohadují, co dobrého pro ně kdy Římané udělali. Pravda, postavili silnice a vodovody, rozvinuli zemědělství a obchod, přinesli prosperitu, ochránili zemi před nepřáteli a zajistili mír, přesto je třeba je zničit. Od událostí, které líčí film, uběhlo 2 tisíce let. Představuji si dnešní socialistické spiklence, kteří uvažují podobně. Jejich šéfové, nejdříve Zeman, potom Špidla a nyní Gross pouští léta do naší společnosti stejný jed: ODS je nutno zničit. Vždyť, co dobrého – kromě svobodné soutěže politických stran, nastartování podnikání, odvahy k ekonomické transformaci, kromě mizivé nezaměstnanosti, razantních investic do ekologie a obnovy zdevastovaných památek, kromě privatizace, vyrovnaných rozpočtů, směnitelné koruny, vstupu do NATO, kromě slušných vztahů s našimi sousedy, odstranění některých majetkových křivd – co dobrého kromě toho všeho pro nás ODS kdy udělala? Znehodnocením každého námi dosaženého výsledku navodili socialisté v naší zemi atmosféru pochybování a závisti. Oslabili sebedůvěru občanů ve vlastní síly a posílili jejich závislost na státu. Za léta socialistických vlád bylo přijato mnoho zákonů. Většina z nich námi vytvořený prostor individuálního rozhodování zúžila, náš život zkomplikovala a zdražila. Věřím, že stejně jako já cítíte, že ke změně atmosféry došlo. Občané se od současné koalice odklonili. Odklonili se od ní, protože nevěří, že umí zvládnout narůstající problémy naší země. Odklonili se od této vlády, protože jim upřímně lhala. Prohlašuji, že za současné krize již vláda neznamená řešení našich problémů – vláda je totiž sama problémem. Poprvé od roku 1989 stojíme tváří v tvář situaci, kdy se jedna vládní parlamentní strana připravuje na otevřenou spolupráci s komunisty. ODS stojí nyní jako jediná silná demokratická alternativa těchto velmi znepokojivých jevů. Dobře víme, že nejsme v cíli. Naším cílem je vítězství ve volbách do Poslanecké sněmovny. Pouze tyto volby mohou změnit to, co kritizujeme. Nejásáme a neslavíme, jak nás někteří kritizují. Náš hlas je prostě více slyšet, protože s námi volá většina občanů – dělejte něco, nebo jděte! Nenamlouvejme si, že udržet dosavadní přízeň občanů bude snadné. Lákavá nabídka snadnější cesty se může kdykoli opět vynořit. My se však musíme systematicky připravovat na vládnutí. Musíme našim občanům vysvětlit rozsah a dopad


19

nutných reforem daňových, reforem zdravotního a důchodového systému. Většina ví, že tyto kroky odložit nejde. Zároveň však od nás žádají odvahu i k jiným rozhodnutím. Chtějí slyšet, co konkrétního pro ně uděláme. Ohánění se pouze makroekonomickými parametry nám nepomůže. Je lidskou přirozeností sledovat prospěch svůj a své rodiny a podle toho hodnotit, jak nám vláda slouží. Naším úkolem je dát lidem naději. Říci otevřeně, co chceme a jaká cesta k těmto cílům vede. Jakou bolest nejvíce zmiňují občané v průzkumech? – Nezaměstnanost. ODS má odpověď. Pracovní místa vznikají tam, kde stát podnikatelům nepřekáží. Odstraníme zbytečnou byrokratickou zátěž. Stát nebude rozhazovat peníze, které nevydělal. – Vysoké daně. ODS prosazuje myšlenku rovné daně. Zatímco naše vláda se jí stále ještě vysmívá, v zemích, jako je Slovensko či v Pobaltí již přinesla pozitivní výsledky. Je to spravedlivá daň, která postavení nižších sociálních vrstev nezhorší. Cena práce je jedním z nejlépe střežených tajemství naší země. Návrhy ODS, aby na výplatní pásce každý viděl, kolik si z jeho práce stát bere, a mohl lépe posoudit, jak s jeho penězi stát hospodaří, socialisté trvale odmítají. Vrátíme se k nim a prosadíme je. – Zadlužení státu. Je hrozivé. Každé dítě do 15 let dluží nyní tolik, kolik stojí Škoda Fabie. Než skončí Grossova vláda, budou dlužit cenu Oktávie. Zadlužování naší země je nejrychlejší v rámci EU. Tyto dluhy budou kamenem na krku nejenom každé postsocialistické vlády, ale každého občana. ODS bude muset vyrovnávat dluh, který nevytvořila. Bude to znamenat velmi úsporné hospodaření a tvrdou disciplinu všech budoucích ministrů naší vlády. Jsme na to přepraveni. – Zajištění rodiny. Matka pečující o dítě vykonává pro společnost velmi důležitou práci, ale ohodnocena za to není. ODS to musí změnit. Jinak nám nikdo neuvěří, že slova o klíčové roli rodiny myslíme vážně. – Zajištění ve stáří. ODS má připravenu reformu důchodového systému. Občané v předdůchodovém věku nebudou ve svém zajištění ohroženi, mladší generace budou mít prostor k tomu, aby se na své neodvratitelné stárnutí mohly lépe než dosud ekonomicky zajistit. – Zdravotnictví. ODS zavede takovou spoluúčast pacienta, která mu zajistí kvalitní péči. Chceme, aby věděl, kolik do systému platí a kolik čerpá. Chceme, aby lékaři a ostatní zdravotníci nebyli uštvaní a mohli se více věnovat pacientům, svým rodinám i dalšímu vzdělávání. – Školství. ODS má připraven návrh na spoření na vzdělání se státní podporou. Je postaven na stejných principech jako spoření na bydlení. Umožníme přístup na vysoké školy těm, kterým to současná vláda zajistit nedokázala. – Nesmíme zapomenout na postavení obcí. Máme-li mít zdravé veřejné rozpočty, nesmí stát obce zaplavovat nesmyslným papírováním. Stát okrádá naše komunální politiky o čas, který by efektivněji využili pro své obce či města a jejich obyvatele.

20


– Neúnosná je pozice krajů. Kraje dostaly povinnosti, ale peníze jim vláda dát nechce. To změníme. Stát musí zaplatit obcím a krajům službu, kterou místo něj občanům poskytují. – Justice. Stát dobře funguje, je-li zajištěna spravedlnost a vymahatelnost zákonů. Zákony musí být jasné, vymahatelné, občanům sloužící, nikoli spořádané občany trestající. ODS má již rozpracovanou legislativní inventuru. Dokončí ji. – Náš ústavní systém je složitý. Nepřetržitý proud zákonů, kterým už nikdo nerozumí, přijímá 281 našich poslanců a senátorů a 732 poslanců evropských. Volíme a volíme. Volební účast je nízká a volby samotné stojí hodně peněz, času a energie. Téměř neustále běží volební kampaň. Občanům to nic nepřináší, profituje pouze reklamní trh. Vláda i opozice permanentními volbami ztrácí čas na výkon svých funkcí. • ODS opět předloží návrh na změnu volebního systému do Poslanecké sněmovny. • Volební období poslanců a komunálních politiků je čtyřleté a volby by se mohly konat ve stejném termínu. • Volby do Senátu je možno, bude-li politická vůle, postupně upravit tak, aby se nevolila třetina senátorů každé dva roky, ale celý Senát jednou za šest let. Další možností je vytvořit horní komoru ze zástupců krajů. Tyto návrhy nejsou nové, promýšlíme je a nejprve nás čeká debata uvnitř ODS. Cílem všech úprav musí být to, aby občané nebyli zkráceni na svých ústavou garantovaných právech, a zároveň systém, který bude méně nákladný a více výkonný. Co říci závěrem? ODS je na převzetí vládní zodpovědnosti připravena. Nemáme iluze, že to bude snadná etapa. Rozumíme tužbám i problémům našich občanů a sdílíme je. Chceme dokázat, že i z těžké situace vede cesta. Stojíme za svými názory a budeme pro ně získávat jak souhlas občanů, tak i budoucích koaličních partnerů. Jsem si jista, že i jim už postupně dochází to, co snad už muselo dolehnout i do Bruselu, tedy, že zdroje na socialistické plýtvání nejsou. Nebyly za Vladimíra Špidly, tím méně zbudou po Stanislavu Grossovi. Jedinými zdroji, které tu jsou, je odvaha, fantazie, talent, vytrvalost a vědomí zodpovědnosti. To jsou zdroje, kterými disponuje ODS. A hodlá je dát do služeb své země, do naší společné budoucnosti.

Petr Bendl místopředseda ODS

Krajské a senátní volby skončily. Podzimní volby skončily historicky největším volební výsledkem ODS. Každý z vás, kdo v této kampani kandidoval, pracoval a pomáhal, ví, jak tato kampaň byla dlouhá, náročná a důležitá. Každý z vás, kdo v této kampani kandidoval, pracoval a pomáhal, si zaslouží uznání a poděkování.


21

Podzimní volby do krajů a Senátu jsme začali připravovat s více než ročním předstihem. Jednání byla ztížená už proto, že schvalovací procesy pro složení kandidátek probíhaly v některých případech až v květnu 2004. To je věc, nad kterou bychom se měli vážně zamyslet. Přes počáteční nesnáze mohly regiony disponovat grafickým manuálem pro podzimní volby již v červnu, tj. více než 4 měsíce před volbami. Pamětníci ODS takovou věc nepamatují. V té době již existoval konkrétní plán materiálního a organizačního zajištění a plán finančních potřeb. Výkonná rada správně rozhodla, že rozpočet volební kampaně proti původnímu návrhu musí být navýšen. Víme všichni velmi dobře, jak se nám tato investice vyplatila a zhodnotila. V každé situaci však platí, že nemůže být vše ideální, jak by si člověk přál. Ani my jsme se nevyhnuli organizačním problémům. Chyby, kterých jsme se dopustili a mohli bychom se jich do budoucna vyvarovat, vyhodnotíme v připravované analýze průběhu a výsledků volební kampaně 2004. Naše kampaň měla být v maximální míře decentralizovaná a regiony ve svých rozhodnutích plně autonomní. Vsadili jsme na to, že naši lidé v regionech vědí, jak voliče oslovit a přesvědčit, aby přišli k volbám. Přes tuto míru obsahové decentralizace jsme se snažili zachovat jednotný vizuální styl kampaně a připravovali jsme centrální závěrečné vyznění. V jednotlivých regionech jsme se mohli také s jistotou opřít o manažerskou síť, která disponuje schopnými a zkušenými manažery, jako jsou pánové Coufal, Radil, Cekota, nebo také kolega Roubíček, Hamza, Křivánek, Makovec, Prázný, Švestka, Ruth, Vilím a nesmím samozřejmě zapomenout paní Šenkovou, Valentovou, Kubáčkovou. Chtěl bych poděkovat Grémiu a zvláště našemu předsedovi, Mirkovi Topolánkovi, za jejich spolupráci. Vím, že Mirek Topolánek to se mnou neměl jednoduché. Velice děkuji. Do horké kampaně jsme vstupovali v plné zbroji a dobře připraveni. Bylo zcela zřejmé, že se proti mediální a finanční přesile socialistů, placené bůhvíodkud, nemůžeme postavit. Bylo potřeba vyčkat na správný okamžik, až se náš soupeř vyčerpá. Do závěrečného souboje jít cílevědomě a s razancí. To byla naše strategie. Staré vojenské heslo zní: Nestřílej, dokud neuvidíš bělmo očí nepřítele. Byl to krok riskantní a mnozí pochybovali, jestli tato strategie bude úspěšná. Ale dnes již bezpečně víme, že úspěšná byla. V té době nezbývalo nic jiného než stát a trpělivě čekat až se k nám totálně vyčerpaný soupeř přiblíží. Právě v té chvíli došlo k závěrečné bitvě, na kterou už soupeř nedokázal zareagovat. Na druhé straně přiznejme si: ve válečných stanech ODS dlouho nepanoval vítězný duch. Sváděli jsme vlastní boj s nedůvěrou ve strategii volebního klání a v dobrý výsledek. Podléhali jsme mediálním spekulacím a tlakům. Stáli jsme proti neobhajitelným krokům policie a některých státních zástupců. V každém z nás hlodala pochybnost, zda někdo z našich představitelů, lídrů, kandidátů nebude bezdůvodně zpochybněn, či dokonce obviněn. Přiznejme si: Kdo z nás v takové situaci věřil v tak ohromující vítězství ODS? Vždyť i výsledky průzkumů veřejného mínění a komentáře politických analytiků nám přisuzovaly ztrátu pozic na krajích a v Senátu.

22


Socialisté byli netrpěliví. Třásli se o své mocenské pozice. Potřebovali obhájit problematickou výměnu ve svém vedení. A proto začali svou kampaň o měsíc dříve. To způsobilo nervozitu a napětí mezi námi. Někteří si dělali z upřímného kluka z plakátu legraci. Někteří z nás znejistěli, protože kampaň byla vedená profesionálně a masivně. Nakonec se ukázalo, že lidé nejsou tak hloupí a dobře poznají, kdo myslí a jedná upřímně a kdo lže. Celá kampaň našich soupeřů byla velmi nefér. Plná lží, závisti, podezírání, strašení, polopravd a úderů pod pás. Vrcholem jejich kampaně bylo použití košťat na vymetení ODS ze všech koutů politického života. Na jedno zapomněli. Staré přísloví říká: je potřeba si nejprve zamést před svým vlastním prahem. Dalším překvapivým kouskem socialistů bylo rozhodnutí postavit megakoncerty na podporu jejich neznámých kandidátů proti našim osobnostem, jako jsou Evžen Tošenovský, Petr Zimmermann, Jiří Šulc, Josef Pavel, Jan Zahradník, Přemek Sobotka, Jirka Liška… Ukázalo se, že ani hity našich popových hvězd nezlomí přesvědčení lidí. Naši kandidáti na krajských radnicích si svoji budoucnost odpracovali v uplynulých 4 letech: Lidé je znají. Lidé si váží jejich práce. Naši kandidáti si zasloužili vyhrát. Naši kandidáti si tvrdě odpracovali své kampaně. Naši kandidáti dávali na trh svou kůži. Naši kandidáti dávali všanc jméno své i jméno celé rodiny. V době, kdy nám málokdo věřil. Všichni máme v živé paměti levicové nálady v Moravskoslezském a Ústeckém kraji. Kriminalizaci na jižní Moravě. Kdo věřil v úspěch na Vysočině a ve Zlínském kraji? Čím vším se musel probíjet lídr Pavel Bradík? Co všechno musel prosazovat profesí lékař Petr Zimmermann v oblasti nevděčného zdravotnictví? A takto bych mohl hovořit dál. Ke každému z lídrů mohu říci několik vět o tom, čím si za poslední měsíce musel projít. Vy je znáte sami. Moc dobře víte, proč jsou to vaši lídři a proč s vámi volby vyhráli. Vy jste si zasloužili vyhrát. Vy jste si zasloužili, aby ODS v posledních 2 týdnech volební kampaně vystoupila z defenzívy a začala útočit. Vy jste si zasloužili, aby se vám postavil do středu útoku český hokejový bůh z Kladna Jarda Jágr! V té chvíli bychom snad vyhráli i krajské volby v Rusku! Díky Jardo! Pomohl nám člověk, který si svou cestu za slávou tvrdě odpracoval. Ví, co chce, má jasný žebříček hodnot a své názory řekne otevřeně a bez nároku na honorář. Pokud je pro Jaromíra Jágra ODS českým symbolem svobody a prosperity, tak je pro ODS Jaromír Jágr symbolem úspěchu, skromnosti a pokory. Deviza ODS, kterou má ve svých osobnostech, byla umocněna dalším faktem. Češi, Moraváci a Slezané, ti všichni nás volili proto, že od nás něco očekávají a věří nám. Máme rok a půl na to, abychom je přesvědčili, že jejich volba je a bude správná. ODS již nyní musí ukázat, že má vize s konkrétním plánem a životaschopným programem. ODS nyní prokázala, že má mezi sebou i výrazné osobnosti, které jsou schopny nejen takový program představit, ale i zrealizovat. ODS má na čem stavět. ODS má šanci navázat na výborné výsledky. Bylo mi ctí s vámi spolupracovat a děkuji vám.


23

Petr Nečas místopředseda ODS

Občanští demokraté jsou v pomyslném politickém play off. Prezidentská volba, jarní evropské volby a podzimní krajské a senátní volby byly imaginárním politickým osmifinálem, čtvrtfinálem a semifinálem. Chceme-li uspět i v politickém finále, musíme si co nejrychleji uvědomit, co je podstatou play off. Kdo prohraje, je nekompromisně vyřazen. Výhry z předchozích kol se nepočítají, v novém kole neplatí a začíná se vždy od nuly. Spoléhání se na staré výhry je tou nejhorší taktikou. Čím rychleji zapomeneme na stará vítězství a čím rychleji se soustředíme na politické finále, tedy parlamentní volby, tím lépe pro Občanskou demokratickou stranu. Občanští demokraté netouží po volebním vítězství pro vítězství samo či pro pouhé uchopení moci. Vítězství ve volbách je pro nás prostředkem k nasměrování České republiky na trajektorii, která je alternativou současnosti plné klopýtavého a tápavého nicnedělání, omezování prostoru pro aktivitu lidí a pouhého projídání budoucnosti. Proto si nikdy nesmíme dovolit být pouhými údržbáři moci, pouhými rutinéry každodenního vládnutí a administrace. Občanská demokratická strana byla zrozena na reformním étosu. Na tento reformní étos musíme navázat a nabídnout našim občanům příběh země, která se díky odvážným reformám změnila ze zaostalé provincie Evropské unie v moderní, prosperující a konkurenceschopnou zemi založenou na aktivitě a odpovědnosti lidí, v zemi, kde je zkrátka dobré žít. Recept známe a máme. Snížíme a zjednodušíme daně. Snížíme cenu práce nižším sociálním pojištěním díky reformě důchodů, nemocenské a sociálních dávek. Zpružníme trh práce, uvolníme podmínky pro vznik a zánik pracovních míst. Deregulujeme a liberalizujeme podmínky pro podnikání a snížíme byrokratickou zátěž. Zreformujeme veřejné finance, vytvoříme kvalitní vzdělávací systém a usnadníme mobilitu pracovní síly. Bude to od nás vyžadovat odvahu, trpělivost, pracovitost a vůli. Stejnou odvahu, pracovitost a vůli, kterou prokázal například bývalý španělský premiér Jose Maria Aznar a díky které za 8 let jeho středopravicových vlád vzrostl hrubý domácí produkt Španělska o 64 %, bylo vytvořeno o 5 milionů více pracovních míst a Španělsko se stalo osmou nejsilnější ekonomikou světa. Mimochodem, již brzy budeme mít příležitost projít prvním testem politické odvahy. Dříve nebo později nás čeká referendum o evropské ústavě. Nedovedu si představit, že by k tomu občanští demokraté neřekli jasná slova a hráli si na chytrou horákyni s odůvodněním, že voliči mají svůj rozum, anebo že ústavu odmítne nějaká jiná země ještě před námi, a naše referendum se tak stane zbytečným. Jsem hluboce přesvědčen, že přes mohutnou mediální masáž, která okamžitě vypukne a přes neméně výrazný mezinárodní tlak Občanská demokratická strana musí doporučit svým voličů, aby hlasovali proti ústavě. Tento postoj a toto hlasování musíme být schopni klidně a trpělivě vysvětlovat jako hlasování ve prospěch Čes-

24


ké republiky, ale i ve prospěch myšlenky evropské integrace, která je poškozována sociálně inženýrskými kroky eurounijních politicko-byrokratických elit. Naším klíčovým úkolem v současnosti je upevnit naši voličskou podporu a upevnit vazbu voličů na naši politickou stranu. Nežijme, prosím, v žádných iluzích. Zdaleka ne všichni voliči nás volí z přesvědčení. Velmi mnoho z nich je k nám zaháněno neschopností vlády a vládní koalice. Podle analýz až 1/4 voličů ODS podporuje naši stranu pouze proto, že vadíme nejméně. Tyto voliče musíme přesvědčit, aby u nás již zůstali. Náš elektorát je velmi kvalitní. Vykazuje poměrně vysoké odhodlání účastnit se voleb, téměř dvě třetiny z našich voličů mají maturitu nebo vysokoškolský diplom a stabilní voličské jádro, které nás bude volit téměř za všech okolností, tvoří polovinu našich současných voličů. Pokud vezmeme do úvahy naše skalní voliče, kteří rozhodli podzimní volby, jsou nadprůměrně vzdělaní, počet vysokoškoláků je u nich o 60 % vyšší než u průměru populace a ve srovnání s běžnou populací tu jsou dvakrát častěji zastoupeni podnikatelé a živnostníci častěji o polovinu. Na druhé straně polovina našich voličů má čistý měsíční příjem 12 tisíc korun a méně. To znamená, že musíme pokračovat ve své strategii nebýt pouze stranou pro bohaté a úspěšné, nebýt pouhou stranou podnikatelů a vyšších příjmových skupin, zkrátka, nebýt tím, čemu už dlouho říkám „stranou plné peněženky“. Jen aby to bylo úplně jasné. Lidé s čistým měsíčním příjmem 24 tisíc korun a výše tvoří pouze o něco více než 1/20 našich voličů! Proto musí být součástí našeho příběhu moderní prosperující země i nabídka vysoké sociální mobility, nabídka možnosti sociálního vzestupu založeného na pracovitosti, aktivitě a iniciativě. To vše podpořeno kvalitním vzdělávacím systémem, účinnou rodiny podporující politikou a k aktivitě motivujícím sociálním systémem vytváří rámec, abychom se nenechali našimi protivníky zahnat do gheta „strany plné peněženky“. Musíme také účinně argumentovat, že naše podpora podnikatelského prostředí neplyne z toho, že jsme stranou pouze pro podnikatele, ale stranou, která v rozvoji podnikání vidí cestu k prosperitě pro všechny pracovité a slušné lidi. Zkušenosti z voleb posledních měsíců a let vedou k jednoznačné analýze. Volební účasti pomalu klesají a volby nevyhrává ta strana, která je nejpopulárnější, ale strana, která dokáže nejlépe motivovat své voliče k volební účasti. I když vyjdeme z předpokladu, že volební účast ve sněmovních volbách bude výrazně vyšší, než v trojích letošních volbách, a to možná i dvojnásobně, je zjevné, že volby nerozhodují nerozhodnutí voliči, ale skupina voličů s výraznou ochotou volit, ale se slabou vazbou na svou preferovanou stranu. A zde je náš velký potenciál. A zde jde mnohé udělat a zde jde také mnohé zkazit. Řekněme si otevřeně, že případný průnik nějaké jiné nelevicové strany typu ODA, US nebo ED nad pětiprocentní hranici může být dán jen našimi chybami. Řekněme si otevřeně, že případný výsledek lidovců jdoucí nad 9% může být také dán jen našimi chybami. Jen my sami svou politikou, svou případnou nekom-


25

petentností, či dokonce svými spory můžeme vehnat nesocialistické voliče do náruče těchto stran. Proto existují dva strategické segmenty voličů, na které se musíme soustředit. Prvním je tři až pět procent liberálních voličů, zpravidla vzdělaných obyvatel z větších měst a velkoměst. Jejich ukotvením u nás se definitivně zamezí celostátnímu etablování se případné nelevicové alternativě občanských demokratů, které tak nedosáhne na 5% práh. Druhým segmentem jsou dvě až čtyři procenta konzervativních voličů, zpravidla opět vzdělaných obyvatel z menších a středních měst spíše z východní části naší země. To udrží KDU-ČSL na jednociferném procentním výsledku a s charakterem konfesijní a regionálně velmi nevyrovnaně podporované strany, což sice naši přátelé z KDU-ČSL budou vehementně popírat, ale tato jejich pozice je v našem zájmu. To vše vyžaduje dále prohlubovat liberálně-konzervativní profil naší politické strany spojující v sobě tvůrčí soužití obou názorových, a nikoliv mocenských proudů – liberálního a konzervativního. Dalším nebezpečím je podcenění našich socialistů. Jsou zdánlivě na kolenou, bez schopného vedení, paralyzováni trojí volební porážkou. Nezapomeňme však, že jsou pořád ve vládě, a mají tak obrovský politický prostor. Nezapomeňme, že i oni jsou dnes už zakotveni na všech úrovních politiky, byť v případě komunální a regionální slaběji než Občanská demokratická strana. A nezapomeňme, že dnes již mají i oni svůj přirozený a skalní elektorát, byť výrazně slabší než my. Jen zdánlivě se liší strategie pana Škromacha spolupracovat s komunisty od strategie pana Sobotky s nimi nespolupracovat a orientovat se na středového voliče. Strategie pana Sobotky, a nazývejme ji tak pracovně, je mimochodem poměrně inteligentní a poměrně nebezpečná. Komunistům přenechá sociálně slabé a nezaměstnané voliče, kteří společně s jejich tradičními voliči a voliči antiestablishmentovými vytvoří zhruba 20% skupinu voličů. Socialisté se zaměří na nižší střední vrstvu spojenou především s veřejným sektorem. Tedy s lidmi, kteří jsou odkázáni na vyšší míru přerozdělování, z níž plyne vyšší počet pracovních míst ve veřejném sektoru i vyšší platy. Větší rozsah veřejného sektoru na úkor sektoru soukromého, vyšší míra regulací a byrokracie, to vše vytváří podmínky pro udržení pracovních míst a platů ve veřejném sektoru a motivuje tuto sociální skupinu k volbě politické strany, která chce vyšší přerozdělování, více regulací a byrokracie a více omezovaný prostor pro soukromý sektor. Socialisté si tak vypěstují vlastní klientelu závislou na jejich politice přerozdělování, regulací a potlačování soukromé iniciativy. A tu pak v pohodě i s panem Sobotkou ve sněmovně spojí s komunistickým elektorátem ve snaze vytvořit i v budoucnu levicovou většinu. Socialisté pak daňovou politikou budou držet soukromý sektor tak, aby ho úplně neudusili a měli z čeho přerozdělovat. Budou to dělat především ve prospěch

26


velkých, zpravidla zahraničních firem a korporací a budou se hojit především na malých a středních firmách a živnostnících. Nárůst měsíčních odvodů osob samostatně výdělečně činných tak nebude jen ze 750 Kč v roce 1997 na 3000 Kč v roce 2004 a 3400 Kč v roce 2005, ale půjde zřejmě ještě dál. Proto i naše politika snižující míru přerozdělování, omezující různé regulace a byrokracii, prosazující omezení veřejného sektoru tam, kde je to vhodné a správné, vede k omezení prostoru, kde si socialisté mohou cíleně budovat a pěstovat svoji klientelu a tím i voliče. Po zbývající čas do voleb musíme detailně dopracovat naši reformní záměry. Musíme trpělivě komunikovat s voliči. Přesvědčování má význam. Ještě před dvěma lety lidé neslyšeli na problém vysokých dluhů a vysokých daní. Dnes je označují společně s nezaměstnaností za největší problémy naší země. Posun v názorech lidí je zjevný. Máme obrovskou šanci. Šanci výrazně oslovit voliče. A především šanci udělat z této země moderní a prosperující stát.

Vlastimil Tlustý předseda Poslaneckého klubu ODS

Tisíckrát jsem takto oslovil poslaneckou sněmovnu během posledních sedmi let, kdy vedu poslanecký klub ODS v opozici v poslanecké sněmovně, a protože mě Mirek Topolánek prosil, abych to dneska zkusil bez bonmotů, tak dodávám stínové. V úvodu mého vystoupení mi dovolte provést vás zprávou poslaneckého klubu ODS, kterou máte všichni na lavicích a ke které je k dispozici rozsáhlý soubor tabulek, ve kterých se dozvíte vše, co poslanecký klub úspěšně či neúspěšně činil od minulého kongresu. Ze zprávy, která je vám k dispozici, mi dovolte zdůraznit jenom několik nejpodstatnějších okolností. Za prvé mi dovolte konstatovat, že od loňského kongresu má poslanecký klub ODS stále 57 členů. Ale nejsou to titíž členové. Složení poslaneckého klubu se zásadně obměnilo a tuto zásadní obměnu na prvém místě způsobil úspěch kandidátů ODS v evropských volbách, kdy na kandidátce do EP dominovali právě poslanci poslaneckého klubu ODS, a je tedy logické, že po jejich úspěchu a nástupu do Evropského parlamentu se obměnilo složení poslaneckého klubu a nahradili je noví poslanci. Dovolte mi v tuto chvíli vzpomenout, že během uplynulého roku nás opustil poslanec za Královéhradecký kraj pan Jiří Patočka, a dovolte mi připomenout, že s námi navzdory své těžké nemoci absolvoval všechna závažná hlasování a že se svého mandátu zřekl týden před okamžikem, kdy zemřel. Poslanci ODS jsou již od červnových voleb v trvalé, jasné, striktní a fungující opozici vůči vládě. Trpělivě se snaží v tomto menšinovém postavení prosazovat politiku ODS, přičemž každému z vás je jasné, že naše prosazování našich zájmů má


27

převážně charakter zabraňování tomu, co vychází z hlav sociálních demokratů a současné vlády. Jenom několik čísel. Třikrát jsme se pokusili svolat mimořádnou schůzi, jednou nám to vládní koalice dovolila. Dvakrát nám neschválila ani program takové schůze, byť jsme například navrhovali, aby diskuse proběhla o problematickém čerpání fondů Evropské unie. Ze 170 interpelací jich 149 předložili poslanci ODS a z 25 odpovědí na písemné interpelace jich 16 bylo z iniciativy poslanců ODS. Dovolte mi připomenout, že pro spolupráci mezi sociálními demokraty a komunisty jsou v poslanecké sněmovně konkrétní důkazy. KSČM pomohla schválit letošní státní rozpočet tím, že hlasování se neúčastnil poslanec KSČM, ačkoliv byl v průběhu hlasování přítomen ve sněmovně, a není tedy pochyb o tom, že to byl záměr a velmi pravděpodobně domluvený záměr. Všimněte si statistik, které hovoří o tom, s kým ODS zákony prosazuje, a proti kterým hlasuje. V tabulkách, které se týkají našich hlasování PRO si všimněte, že z 83 případů schválených zákonů 55x poslanci ODS hlasovali se všemi ostatními poslanci v poslanecké sněmovně. Jenom jednou s poslanci KDU-ČSL, jenom jednou s poslanci KSČM a v žádném případě jsme nehlasovali s koalicí sociálních demokratů a komunistů. Z přehledů je jasně vidět, že z 211 předložených návrhů jsme spolu s celou sněmovní koalicí podpořili 63 návrhů, to je 30 % předložených návrhů a je tedy jasné, že není pravda, že ODS sehrává v poslanecké sněmovně výlučně destruktivní roli. Podíváte-li se na tabulku našich hlasování proti návrhům zákonů, je zajímavé, že ze 114 těchto hlasování jsme 44x hlasovali sami, 44x s komunisty. A dovolte mi tady zmínit, že je zřejmé, proč v případech, kdy jsme hlasovali s komunisty, komunisté hlasovali proti levicovým návrhům této vlády. Proto, že jí jsou málo levicové, my poslanci ODS jsme hlasovali proto, že jsou levicové. Závěrem mi dovolte konstatovat, že jsem přesvědčen o tom, že poslanecký klub ODS udělal v uplynulém roce vše, co mohl udělat, pro to, aby celá Občanská demokratická strana byla v letošním roce úspěšná, aby uspěla ve všech volbách, které se konaly. Jenom pro zajímavost, finále soubojů o zdravotní koncepci mezi námi a sociálními demokraty se možná pro řadu z vás překvapivě odehrálo právě v poslanecké sněmovně a myslím, že jsme v tomto střetnutí v pravý okamžik, tak jak to říkal Petr Bendl, tři dny před konáním krajských voleb, jednoznačně zvítězili a že to bylo vidět i ve všech médiích. To je tedy část, ve které jsem se dovolil obrátit vaši pozornost ke zprávě poslaneckého klubu a jenom pro zajímavost, aby bylo jasné, že statistiky zpracováváme průběžně, v létě letošního roku vznikla individuální statistika jednotlivých poslanců. Vznikla samozřejmě proto, aby si ji četli oni sami a viděli, jak na tom jsou ve svých aktivitách, ale vznikla také proto, abyste se na ty tabulky úspěšnosti či neúspěšnosti mohli sami ve svých oblastech či regionech podívat a zkontrolovat, jak úspěšní jsou ti, které jste vy vyslali do poslanecké sněmovny. Nyní mi dovolte plynule navázat a vyjádřit se k současné politické situaci, k tomu, o čem je náš dnešní kongres. Dovoluji si s velikou radostí oznámit, že po sedmi

28


letech recese a krize, do které vstoupila ODS v roce 1997, je z ní celá ODS definitivně venku. Po zázračném zvolení Václava Klause prezidentem České republiky, po neočekávaném suverénním vítězství eurorealistů z ODS ve volbách do evropského parlamentu a 9 z 24 našich evropských poslanců to dokazují. Po triumfu v krajských volbách, kdy vše naznačuje, a nechci to zakřiknout, že ODS zaujme 13 ze 14 postů krajských hejtmanů, a po pro mne neuvěřitelném úspěchu našich kandidátů i v senátních volbách je to definitivně jasné. Pokud někde občas slyším, že jsem neodhadoval vítězství 6 : 0, tak se za to omlouvám, odhadoval jsem jenom 3 : 0 neb jsem nepředpokládal, že naši protivníci v posledních 5 minutách pomyslného soupeření vstřelí do vlastní brány tři góly. Rád se k tomu přiznávám a zároveň říkám, nebudu to předpovídat ani příště. Spoléhat se na tři vlastňáky v posledních pěti minutách nikomu nedoporučuji. Je mnoho hypotéz o tom, co to vlastně rozhodlo. Zda to byl program ODS Modrá šance a v něm rovná daň, zda to byl postup nového vedení ODS, který po svém zvolení a po volbách roku 2002 přišel s nulovou tolerancí, zda to byla volební kampaň se skvělým Jágrem a Lucií Bílou v té správné chvíli, a to ve finále. Nebo zda to byla programová prázdnost sociální demokracie, zoufalci Špidla nebo Gross. Zda to nebylo zvýšení platů policie a řeknu upřímně, já, když jsem chodil po ulicích ve volební kampani, měl jsem dojem, že to bylo hodně právě navrhované zvýšení platů policistů. Zda to nebyla alespoň pro druhé kolo senátních voleb neuvěřitelná, nevím jaké přívlastky tomu dát, výzva Grosse k podpoře komunistů. Ponechme seriózní analýzu těch faktorů na analyticích, novinářích a historicích. Nechci se pokoušet tyto faktory řadit a podrobněji je analyzovat. Je dnes tady určitě mezi námi a v celé ODS hodně těch, kteří se oprávněně domnívají, že se více či méně zasloužili o překonání právě těch těžkých sedmi let zejména oni. A je naprosto jasné, že při volbě prezidenta to byli především poslanci, že při volbách do Evropského parlamentu to byli naši kandidáti v čele s lídrem Janem Zahradilem, že ve volbách krajských to byla práce našich hejtmanů, kteří dokázali po celé minulé funkční období fungovat v nepřátelském prostředí, které jim vytvářela sociálnědemokratická vláda. Je naprosto jasné, že rozhodující roli ve volbách do Senátu, ve volbách, ve kterých voliči hledají své místní kandidáty, své místní reprezentanty, to byli především naši kandidáti, kteří se zasloužili o své zvolení. Nicméně, dovolte mi zdůraznit, že dle mého názoru jediným a skutečným vítězem, který překonal uplynulých 7 let, je ODS jako celek. Že obstála ve všech těžkých zkouškách, a je jedno, že někteří z nás se více uplatnili při obraně našeho vlastního hlavního města v dobách, kdy bylo ohroženo, nebo se uplatňují dnes, kdy jde spíše o dobývání měst našich konkurentů. Máme před sebou zásadní úkol – vyhrát příští volby a dovolte mi, abych i tady zdůraznil – příští volby je schopná opět vyhrát jedině celá a jednotná ODS. V tuto chvíli mi dovolte se na těch 7 let podívat z pohledu analytika zariskovat myšlení a podívat se na to, jak se změnila scéna a politická mapa.


29

V roce 1997 po Sarajevu na politické scéně dominovaly následující politické formace: ODS, dlouho jsem hledal jméno pro to druhé a nakonec jsem to pracovně nazval „spojené síly nepolitické politiky“, ČSSD, dodávám, že Zemanova, KSČM v izolaci. Luxovy a Rumlovy požadavky na dominantní roli ve vládě se Zemanem nakonec vedly ke vzniku opoziční smlouvy a také vedly k formální přeměně „spojených sil nepolitické politiky na 4koalici. Po červnových volbách roku 2002 se politická scéna změnila takto: zůstala stejná ODS, 4koalice se zredukovala na 2 koalici, výčet zkratek je zajímavý, jsou totiž 4 - KDU-ČSL + Unie svobody-DEU, subjekty jsou stále dva, k tomu Špidlova sociální demokracie orientovaná evidentně na spolupráci se 4koalicí a k tomu opět KSČM (už tehdy pojistka 101 koalice sociální demokracie a čtyřkoalice). Cílem této nové formace po volbách 2002 bylo vytlačit ODS do izolace, naštěstí neúspěšnou snahou, viz předchozí zpráva o činnosti poslaneckého klubu, ale spíš bych řekl zpráva o činnosti celé ODS. Rozhodujícím průlomem do tohoto uspořádání politické scény bylo zvolení prezidenta České republiky Václava Klause. V tuto chvíli máme českou politickou scénu v nové podobě. Je tu stále stejná a na štěstí stále silnější Občanská demokratická strana, z K čtyř-dvou nám tu zbylo jedno KDU-ČSL, sociální demokracie, do závorky jsem si nenapsal čí, zdá se že v tuto chvíli bezhlavá, tj. ničí, KSČM a tady mám v závorce tu zásadní podstatnou změnu – naprosto evidentně mimo izolaci připravená a schopná spolupráce se socialisty. Ještě ke všemu mezi socialisty je mnoho těch, kteří na tuto podanou ruku čekají. Co z toho vyplývá do budoucna: vyplývá z toho, že vítězství Občanské demokratické strany nad ČSSD na přinejmenším 4leté funkční období je na dosah. Chybí drobnost, zachovat klid a vyhrát i parlamentní volby a neuvěřit tomu, že samotné naše nadšení z uplynulých úspěchů bude to, co tyto volby vyhraje. Za druhé se odvažuji říci, že volby budou brzy. Nejpozději v červnu roku 2006, a to, kdy budou volby, má zcela ve svých rukou sociální demokracie. Ta zatím neví to, co ví naprostá většina české veřejnosti, a to je, že čím dříve odejde, tím lépe pro tuto zemi, pro naše občany, a dokonce i pro samu sociální demokracii. Prohraje-li v příštích volbách i s komunisty, to že prohraje s ODS si odvažuji považovat za v tuto chvíli jisté, tak pomůže k převzetí dominantní role komunistů na levici naší politické scény a bude v příštím vládním období proti Občanské demokratické straně stát na levici jako hlavní oponent nikoliv sociální demokracie, ale KSČM. Někoho to možná těší, mne ne. Nepřipadá mi to jako dobrá zpráva pro Českou republiku, a už vůbec ne jako dobrá zpráva o České republice. Proto tady odsud vyzývám jménem svým, jménem Vlastimila Tlustého, ne jménem žádných funkcí, současné vedení ČSSD a vládu Stanislava Grosse a Stanislava Grosse osobně: „Odejděte včas, abyste neodešli na příliš dlouho“. Mimochodem, ptám se vás a ptám se celé české veřejnosti: Nevrací tento vývoj na stůl 15 let starou otázku, kam s ní? Tedy s KSČ, nebo KSČM, poté, co ji ČSSD vytáhla z izolace, a zejména poté, co nám na oslavě 17. listopadu pan Grebeníček ukázal, že jsou to pořád titíž komunisté a že se ani nepokoušejí být jiní?

30


K blížícím se volbám mi dovolte říci jednu výzvu nám: pokusme se je vyhrát tak, aby ODS mohla realizovat svou Modrou šanci bez kompromisů, tj. bez koaličního partnera. A pokud by to nebylo možné a pokud by to nevyšlo, přejme si, aby se ODS mohla vybrat z koaličních partnerů toho nejméně špatného, jinými slovy, aby byli nejméně dva, a kdyby náhodou nebyli dva, tak si toho druhého alespoň vymysleme. Jinak totiž nebude obrat ke státu, a to si myslím, že je naše skutečné heslo naší Modré šance, ve kterém se zase vyplatí pracovat, ani snadný, ani rychlý. Máme tady před sebou nejméně 4 a možná 8 let vládnutí, a jestli mi něco zní v hlavě z projevu pana prezidenta, tak to, že skutečnou zkouškou pro ODS a mnohem těžší než těch 7 let v opozici, bude právě to období právě 4 nebo 8 let ODS ve vládě. A tak mi dovolte říci, co dělám sám. Po existenci tzv. odborné komise, která začala v roce 1997 a myslím, že je to jedna z mála komisí, která 7 let přežila v téměř původní sestavě, poté, co její členové prokázali nejenom své kvality, ale i loajalitu (jenom pro zajímavost, množství členů v této komisi se zajímavě měnilo v souvislosti s konáním voleb, s euforií před nimi a výsledky po nich) jsem tuto komisi přeměnil na hierarchicky uspořádané stínové grémium ministra financí s náměstky, řediteli, oběhem dokladů v připomínkovém řízení, a dokonce i sekretářkou. Minimálně z toho posledního, vy co mne znáte, umíte vyvodit, že už je to vážné. Budeme vládnout. A já bych se vás chtěl zeptat: jsme připraveni? A jménem lodního dělostřelectva, abych použil příměr našeho předsedy Topolánka, na té pomyslné lodi, si vám dovoluji ohlásit, že my ano. A chcete-li vidět výsledky naší činnosti v uplynulém období, tak mi jménem poslaneckého klubu ODS dovolte na závěr poznamenat, že naše výsledky na současné klidné hladině oceánu neuvidíte, ty jsou totiž pod ní.

Tomáš Julínek předseda Senátního klubu ODS

Dovolte mi komentář ke zprávě o činnosti Senátního klubu ODS, kterou jste dostali v kongresových materiálech. Zpráva je a musí být ovlivněna výsledky posledních voleb do Senátu. Radost z velkého vítězství kandidátů Občanské demokratické strany v nás stále ještě doznívá a příznivě ovlivnila atmosféru prvních klubových zasedání. Vnímal jsem velmi pozitivní a vstřícnou náladu i odhodlanost, a to v nedýchatelném prostředí naší klubové místnosti, kde senátoři sedí loket na loket. Senát totiž větší místnosti nemá a k dispozici je pouze jednací sál, prostě jsme nechtěli provokovat a zůstali jsme ve svém Frýdlantském salónku. Zažili jsme největší parlamentní volební úspěch ODS od jejího vzniku. Třicet sedm senátorů je historicky největší klub ODS v Senátu. Je to výsledek dobrého výběru kandidátů a dobře vedených kampaní. Chci poděkovat všem, kteří se na tom po-


31

díleli v čele s vedením ODS, chci poděkovat i těm, kteří ve druhém kole neuspěli, ale to je známý efekt námi mnohokrát kritizovaného dvoukolového volebního systému. Jednoznačně jsme porazili socialisty i komunisty. Voliči tím nepochybně vyjádřili odpor vůči starým socialistickým a bolševickým modelům. Analýza výsledků také ukazuje, že u nich ztrácí důvěru takzvaní nezávislí, že vnímají jejich nečitelnost a nespolehlivost a že to s jejich avizovanou moudrostí tak slavné není. A voliči to vidí dobře. Já mohu jen dosvědčit, že při opozičním boji v minulých funkčních obdobích jsme se nemohli spolehnout na jejich podporu, jakkoli se velká část z nich prezentuje jako pravicoví politici. Čestné výjimky mi odpustí. Jeden exemplární příklad: při projednávání šílené novely zákona o DPH stačila ministru Sobotkovi 20minutová pauza před hlasováním, ve které nejméně 10 nezávislých zmačkalo své pozměňovací návrhy. Zákon byl vzápětí schválen a oni se stali závislými. Podobně jsme byli přehlasováni i v situacích, kdy šlo o „pouhé“ odstranění úřední šikany občanů, vše na principu všichni proti ODS. Přesto se nám leccos podařilo a dovolím si tvrdit, že jsme svou opoziční roli zvládli. Bylo to mimo jiné i zlepšenou spoluprací s naším poslaneckým klubem. Volební vítězství a síla klubu musí být potvrzena obsazením odpovídajících míst ve vedení Senátu, ke kterému dojde na ustavující schůzi Senátu v novém složení 15. prosince. Musíme uhájit právo na předsedu, místopředsedu Senátu a předsednictví ve čtyřech z osmi výborů. K většině nám chybí 4 hlasy a bez nás je změna Ústavy nemožná. Jaké jsou naše cíle? Především musíme konsolidovat klub jako těleso, které je schopno formulovat politický názor na projednávané předlohy i celkovou situaci. Není to úplnou samozřejmostí, jak by se mohlo zdát. Klub expandoval, přišly do něj výrazné osobnosti spíše se zkušenostmi z praktické politiky samospráv popřípadě z významných exekutivních postů. Potřebujeme využít jejich individuální potenciál a zároveň prezentovat jasný pravicový názor klubu tak, aby byl čitelný i pro občany. Je to důležité pro přípravu na vládnutí a pro budoucí vládní, raději zdůrazním provládní klub v následujícím funkčním období 2006-8. Je to důležité i pro zásadní ochranu před stále sílícími iniciativami ČSSD a komunistů. Je to důležité pro ochranu občanů před zájmy odcházejících lobbistů, kteří se budou snažit společně se svými ještě kamarády z politiky vydrancovat naše peněženky. Toto vše je nemyslitelné bez ještě užší spolupráce s poslaneckým klubem. Naším druhým stěžejním úkolem je připravit změny, které Senát udělají efektivnější. Z těch rychle proveditelných je to posílení role legislativního kontrolora. Musíme využít silného zastoupení ve vedení Senátu ke zlepšení komunikace s veřejností i médii. Prostě musíme dostat do podvědomí, že Poslanecká sněmovna není celý parlament a Senát není nějaký zvláštní palác pro přestárlé. Stálo by za to využít určitý odstup Senátu od každodenní politiky ke koncepčním pracím a přípravě na odplevelování našeho právního řádu. Nepochybně využijeme naši sílu i k zákonodárným iniciativám.

32


Nesmíme také zapomenout, že v 9 volebních obvodech budeme za dva roky obhajovat senátorský mandát. Pro vládnutí bude výsledek velmi důležitý. Proto vyzývám vedení oblastí, aby začala s tipováním kandidátů v předstihu, abychom na podzim roku 2006 uspěli podobně jako letos. Zkušenosti jednoznačně ukazují, že výběr osobnosti a včasnost zahájení kampaně vedou k vítězství. Volební kampaň do Parlamentu ČR právě začala, a jak jsem již upozornil, ten má komory dvě. Na závěr mi dovolte ještě několik poznámek, návrhů coby nového člena grémia ODS. Čeká nás, myslím teď především stínové ministry, 12 měsíců intenzivní práce, která by měla vést k perfektní přípravě pro vstup do Strakovky. Nevím, co ještě stihnou provést s touto zemí socialisté, ale již dnes je jasné, že je potřeba provést velké změny, abychom se stali dynamickou, moderní kapitalistickou zemí. Na ministerstvech nebude čas se rozkoukávat. Máme kvalitní základ v Modrých šancích a troufnu si říct, že většina návrhů je potenciálně populárních. Neřeknu nic převratného, když zdůrazním, že politický koncept je základ, ale bez srozumitelného vysvětlení voličům není realizovatelný. Proto musí být stínová vláda významně podporována jak finančně, tak administrativně. Nebraňme se spolupracovat s odborníky na komunikaci a politický marketing. My se nemusíme bát, že nás budou ovládat či tahat z nás peníze, my totiž umíme na rozdíl od ostatních stran zformulovat zadání a víme, co prospěje této zemi. Kasu sociální demokracie vyprázdnily reklamní agentury právě proto, že je to partaj bez vizí. Byla to soutěž image makerů a možná i plastických chirurgů. Ukázalo se, že lidi nejsou hloupí, že se nenechají ošálit obalem, když je uvnitř evidentně vzduch. Chci tedy přispět k tomu, aby naše zboží mělo jak kvalitní obsah, tak i lákavý obal a aby po něm v průběhu následujících let vzrůstala poptávka.

33

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

VYSTOUPENÍ HOSTŮ Mikuláš Dzurinda předseda slovenské vlády

Modrá je dobrá! Modrá je dobrá! Myslím, že by to mohlo být cosi, co by mezi ODS a SDKU, mojí stranou, které jsem lídrem, mohlo být cosi jako dobrý den. Takže, vážený pane předsedo, milý Mirku, vzácní hosté, milý Hansi-Gerte, ale především vážené delegátky a delegáti kongresu Občanské demokratické strany, dovolte, abych vám poděkoval za pozvání a abych vám popřál úspěšné sněmování, úspěšný kongres s dobrými výsledky a příležitost, která vás naplní novou energií. Mám takový pocit, že bych měl na úvod možná odpovědět na dvě otázky: Proč jsem vlastně do Čech přijel a proč právě na kongres ODS. Abyste si nemysleli, že slovenský premiér nemá v sobotu co na práci. Tak tedy, proč do Čech? Myslím, že celkem jednoznačně proto, že mám nejen pocit, ale i mnoho důkazů o tom, že vztahy mezi Slováky a Čechy nebyly nikdy tak dobré, jako jsou v posledních letech. A myslím si, že takovými by měly také zůstat a měly by se dále pozitivně rozvíjet i v nových dalších poměrech, kdy se obě naše země, oba naše státy staly členy EU. Vždy si budeme nejbližší, vždy si budeme nejlépe rozumět a vždy si budeme i nejvíc pomáhat. A nyní k té druhé otázce, proč ODS? Řeknu to celkem jednoduše. Přijel jsem na váš kongres proto, že jsem přesvědčený, že Slovensko, Česko, i Evropa potřebují, a nejen v politice, více pravdy, více poctivosti, více odvahy, více zodpovědnosti a více spravedlnosti. Je opravdu skvělé, že jsme vstoupili do EU, že Evropa měla odvahu a sílu se takto rozšířit. Měli bychom si ale dát také pozor na to, abychom si nepletli prostředky a cíle. Myslím si, že není třeba náš vstup chápat jako konečnou metu, jako cíl, ale především jako prostředek toho podstatného, abychom se v Čechách, na Slovensku i v Evropě vyvíjeli v bezpečném světě a abychom měli šanci na klid a prosperitu. Toto je myslím hlavní smysl našeho bývalého snažení. Myslím si, že se vstupem do EU jsou před námi i mnohé vážné výzvy. Výzvy, jako například čelit jistým nebezpečím, možná hrozbám a stejně tak vnést nový vítr, nebo nový proud do evropských stojatých vod. Neskrývám ani tady v Praze, že tak trochu mě vyrušují, nebo jako hrozby vnímám především tři věci: byrokracii, egoismus a nacionalismus. Znepokojuje mě rostoucí byrokracie. Byrokracie v administrativě, byrokracie ve veřejném životě, byrokracie v evropských institucích. Proti tomu je třeba stavět opravdu efektivní správu věcí veřejných. Stejně tak mě znepokojuje egoismus, vůči kterému je třeba postavit solidaritu, a dovolte mi, abych

34


vám zde v Praze poděkoval za nevšední projevy této solidarity právě v posledních dnech, kdy podobně jako Prahu před víc jak dvěma lety postihly povodně, nás dnes ve Vysokých Tatrách a jiných regionech Slovenska, postihla větrná smršť. Dostává se nám z Prahy a z Čech obrovské podpory – morální i hmotné – a já bych vám za to chtěl samozřejmě velmi pěkně poděkovat. Doufám, že se neurazíte, že během dnešního zasedání jsem převzal symbolický šek s konkrétní částkou 100 tisíc korun od předsedy KDU ČSL, za což mu chci poděkovat a říct Mirkovi Topolánkovi, že laťka je pořádně vysoko. Nuže, na místo nacionalismu, rozvíjejme vlastenectví, upevňujme naší národní a kulturní identitu a spolupracujme. Spolupracujme v Evropě, všude tam, kde je to ku prospěchu všech občanů, ale nebojme se ani vnitřní konkurence v Evropě, všude tam, kde je to ve prospěch našich občanů. A když jsem mluvil o druhé výzvě, výzvě vnést nový vítr a nebo čerstvé proudy do stojatých evropských vod, tak jsem myslel především na to, že Evropa potřebuje více poctivosti, více odvahy, více zodpovědnosti. Myslím, že musíme lidem velmi otevřeně říkat pravdivé věci, pravdivým a poctivým způsobem. Například to, že nás obyvatelů Evropské unie pomalu ubývá, rodí se stále méně dětí a průměrná délka lidského života se zvyšuje. Ale levice nás pomalu přesvědčuje, že je třeba odcházet do důchodu dříve, a to se jednoduše nedá. Když se nás rodí méně, když žijeme déle, musíme i déle pracovat. Takováhle jednoduchá trojčlenka se oklamat nedá. Pohodlí je třeba zaplatit. Naše sociální systémy je třeba reformovat. My jsme si za celé roky zvykli na to, že naše sociální systémy odnaučují pracovat, odnaučují nést zodpovědnost a učí lidi spekulovat a zneužívat sociální systémy u nás i v zahraničí. I toto je třeba změnit. Líbilo se mi, když jsem v mnohých vystoupeních slyšel, že není poctivé, ale ani pravdivé a ani perspektivní myslet si, že se dá žít na dluh. Na dluh, který se bude stále zvyšovat. Poctivé je dluh snižovat, reformovat veřejné finance, chovat se zodpovědně vůči současným, ale hlavně budoucím generacím. Myslím, že musíme mít sílu, právě takové politické strany, jako je ODS a SDKU, klást si poctivé otázky a hledat na ně poctivé pravdivé odpovědi. Je například pravdivé a spravedlivé, abychom měli rovnou daň? Aby, řekněme, těch 19 %, jako u nás na Slovensku, platili všichni, kteří pracují? I ti, kteří pracují víc, i ti, kteří pracují méně? Je pravdivé a spravedlivé, aby se připlácelo za léky? Je pravdivé a spravedlivé, abychom zpoplatnili vysokoškolské studium a je skutečně pravdivé a spravedlivé, abychom žádali lidi déle pracovat? Toto jsou poctivé otázky. I Slovenské, i České a také evropské a na tyto otázky je třeba dávat poctivé odpovědi. Vícekrát jsem se zamýšlel a používal jsem slova, co je pravdivé a spravedlivé. Já si myslím, že pravdivé a spravedlivé je především to, co funguje. Spravedlivé je to, co má perspektivu fungovat. Moje zkušenost je, že oblasti, které jsme reformovali, fungují lépe, než fungovaly předtím. Proto budeme naše reformy důsledně aplikovat, vylepšovat a k reformám povzbuzovat i jiné. Nestačí, když budeme říkat, že potřebujeme reformovat evropský sociální stát. Nevystačíme s hesly, podstatu neoklameme, do podstaty je třeba vnést konkrétní poli-

35

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

tiku. Je třeba otevřeně říci, že je víc důvodů možná i na jisté znepokojení. Na to, abychom vnímali naše členství v EU jako výzvu. Já se otevřeně přiznám, že mě hodně znepokojila roztržka uvnitř Evropy, kterou způsobila vojenská operace Spojených států a spojenců v Iráku. Místy jsem nabýval dojmu, že hlavně ti bohatí a starší začínají zaměňovat příčinu a následek, jako kdyby začínali stírat hranice mezi semeništěm mezinárodního terorismu a těmi, kdo mají morálku a odvahu chránit základní lidské hodnoty. Přiznávám se vám, že mě velmi znepokojil poměrně primitivní antiamerikanismus a vášně proti severoatlantické alianci v tomto období. Myslím si, že Evropa potřebuje Ameriku, že potřebujeme posilovat transatlantické spojenectví, a ne ho oslabovat, když se chceme cítit bezpečně. A přiznám se vám, že ještě víc jsem byl znepokojený, když starší, o mnoho větší a mnoho bohatší nás začali kritizovat za to, že díky reformám získáváme nové investice, že jsme získali i Pegueot-Citro¨en a Hyundai-Kia, i další. Byl jsem znepokojený, že nám začali vyhrožovat, že si vlastně nezasloužíme ani čerpání z evropských fondů, že je to začalo znervózňovat jen proto, že i my mladší, novější a chudší se chceme mít lépe. I proti tomu je třeba se razantně postavit. Nikdy bychom neměli souhlasit, aby se například v Evropě rozhodovalo o takových věcech, jako jsou daně a sociální politika jinak než konsensem, abychom měli nástroje na dobíhání silnějších a vyspělejších, a další. No a na závěr mi dovolte říci, že mě znepokojilo i to, jaké obstrukce udělala, tuším poprvé v Evropském parlamentu, levice. Možno i proto, že byli překvapení naší volbou. Volbou bývalého portugalského premiéra. Jsem velmi rád a je to i dílo nás, nových členských států v Evropské unii. Dovolím si říci, že se nám podařilo ubránit pozici našeho nominenta evropské lidové strany, pana Barrossa i díky šikovnému lídrovi evropské lidové strany v EP, který je tu s námi. Díky Hansi-Gerte Pötteringu! Takže závěrem, milí přátelé, jakkoliv je nám těžko, jakkoliv je život v evropských podmínkách nelehký a stojíme před novými výzvami, je nesmírně důležité, abychom si byli zároveň vědomi i toho, že naše členství v EU a sjednocená Evropa nemají alternativu, což ale neznamená, že nebudeme do této alternativy přinášet náš vklad, naši vlastní zodpovědnost. Takže mi úplně, úplně na závěr dovolte vrátit se k té otázce, proč jsem přijel do Čech a proč jsem přijel na kongres ODS. Přijel jsem, abych podpořil a povzbudil poctivou, pravdivou, odvážnou, zodpovědnou a spravedlivou politiku hodnot v zemi, která je mému srdci a mému národu nejbližší.

Hans-Gert Pöttering předseda frakce EPP-ED v Evropském parlamentu

Dovolte mi, abych Vás pozdravil jménem EPP-ED, nejsilnější frakce Evropského parlamentu, jejímž členem je i ODS. Vážení přátelé, dovolte také, abych nyní přešel do angličtiny, což činím kvůli vám i kvůli sobě. Bude to tak jednodušší.

36


Dovolte mi tedy, abych nejprve vyjádřil své poděkování Mirku Topolánkovi a Janu Zahradilovi za to, že vstoupili do největší frakce Evropského parlamentu, EPP-ED. Musím říci, že i Jonathan Evans, vedoucí delegace britské Konzervativní strany v tomto procesu sehrál důležitou roli. Jsme nesmírně rádi, že tam s námi dnes působíte. Janu Zahradilovi bych chtěl rovněž poděkovat za dosavadní dobrou spolupráci. Mikuláš Dzurinda zde hovořil o čestnosti a poctivosti a já se ještě dostanu k oblasti, v níž svou spolupráci můžeme ještě zlepšit. Ještě předtím však musím říci, že poté, co jsem znovu vyslechl slova svého dobrého přítele Mikuláše Dzurindy, jednoho z nejlepších předsedů vlád zemí Evropské unie, si z hloubi srdce přeji, abychom si uvědomili, že musíme učinit totéž. Rozhodnutí je nyní na vás, na České republice, která by měla následovat slovenského příkladu, v Mirkovi Topolánkovi by získala jednoho z nejlepších ministerských předsedů v zemích Evropské unie. Přeji vám hodně štěstí. Vážení přátelé, věřte mi, že pociťuji hluboké pohnutí. Vlastně už jsem měl být na letišti, doufám, že letadlo ještě čeká. Chtěl bych tam vzkázat, že tohle je ten nejlepší kongres, jakého jsem se v poslední době v Evropě účastnil, a tak mohu jenom doufat, že na mne počkají. Dnešek je pro mne skutečně dnem plným pohnutí. Je to totiž poprvé, co jsem dostal nabídku, abych vystoupil na kongresu strany svých přátel v České republice. Bývalé Československo a Prahu jsem poprvé v životě navštívil v únoru 1969, jen několik měsíců po tragických srpnových událostech roku 1968. Zašel jsem na Václavské náměstí a podnikl jsem cestu k hrobu Jana Palacha. Tehdy sněžilo a lidé tam přicházeli zapálit svíčku, položit květiny a pomodlit se a já jsem právě tam pochopil, že jednoho dne budou Praha a Československo opět svobodné a my bychom se měli radovat z toho, že tomu tak dnes skutečně je. Od prvního května letošního roku se vaše země stala členem Evropské unie, což před nás staví řadu náročných úkolů. Mohu plně podpořit to, co zde bylo řečeno o ekonomice. Nesmíme dovolit socialistům v této zemi, v Německu a v celé Evropské unii, aby zvyšovali byrokratickou zátěž. Potřebujeme více svobody pro podnikání, obzvláště pro malé a střední podniky v Evropské unii a všech jejích členských státech. Musíme bránit tu myšlenku, že je třeba snížit deficit. Pokud bychom deficit neustále zvyšovali, neměli bychom finanční prostředky na investice a dnešní mladá generace by tento dluh musela zítra splácet a taková politika by byla, dámy a pánové, nemorální. Nyní, vážení přátelé, musíme myslet na budoucnost. Budu k vám zcela upřímný, tady se dostáváme k oné oblasti, v níž by se naše spolupráce mohla rozvíjet lépe. Jde o smlouvu o ústavě EU. Souhlasím s Janem Zahradilem v tom, že potřebujeme rozšířit spolupráci, ale uvedu dva příklady toho, proč se já k ústavě přikláním. Možná vás to udiví, ale pak si řeknete, že jsem Němec. Já však mohu Mikuláši Dzurindovi říci, že to, co tvrdí socialisté o daních dokonce i u nás v Německu, tak za to já, jakožto křesťanský demokrat, nenesu žádnou odpovědnost, já nejsem odpovědný za socialisty Spolkové republiky Německo.

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

37

Nyní ale uvedu ony dva příklady toho, proč podporuji ústavu EU. Nikdo ze skupiny EPP nevěří v evropský superstát. Ne, to my nechceme! My věříme v subsidiaritu, v naše vesnice, naše regiony, naše národní státy, ale potřebujeme silnou Evropskou unii s institucemi společenství, komisi, která je naší komisí a bylo pro nás velice důležité mít tam právě nyní Josého Manuela D. Barrossa, o předsednictví komise jsme svedli tvrdý boj se socialisty a liberály. Komisi předsedá jeden z nás, tady jsme dosáhli úspěchu. Já, drazí přátelé, věřím v Evropu společenství, se silnou komisí a silným parlamentem i radou ministrů jakožto ochránci členských států. Nemohu souhlasit s tím, že to říkám jako Němec, a proto vás možná překvapím tím, že nevěřím v mezivládní Evropu, kdyby v Evropské unii slovo dostaly vlády, do vedení by se dostali Němci, Francouzi, Britové, Italové, možná i Poláci – Jane Rokito a Španělé. My usilujeme o Evropu, v níž budou mít slovo všechny země, a právě proto podporujeme Evropu společenství. A nyní příklad druhý, vážení přátelé. Byl jsem informován o tom, že díky socialistům a komunistům zastoupeným ve vašem parlamentu nebylo přijato žádné usnesení k situaci na Ukrajině. Chci Vám říci, že to byla naše skupina EPP-ED, která převzala vedení v Evropském parlamentu a zasloužila se o to, že jsme ve středu valnou většinou schválili usnesení. Javier Solana, budoucí ministr zahraničních věcí Evropské unie, učinil totéž v Kyjevě. Nahlas jsme řekli, že to, co se dělo během druhého kola ukrajinských voleb, nebylo fér, řekli jsme, že to chceme vrátit, že chceme zopakovat druhé kolo voleb tak, aby na Ukrajině mohl nastat skutečně demokratický proces, tak jako u vás v roce 1989. Jako zástupci spojené Evropy máme povinnost podpořit naše demokratické přátele na Ukrajině, a pokud jsme skutečně jednotní, pak i dnes mohou vyjít naši přátelé do kyjevských ulic. V přítomnosti amerického velvyslance chci vyjádřit naději, že doby, kdy komunismus a Sovětský svaz řídily část Evropy a utlačovaly občany Evropy, už jsou nenávratně pryč. My si přejeme, aby demokratické státy Evropské unie, které chrání identitu národních států, chránily identitu našich regionů a našeho venkova, a budeme o to usilovat společně s našimi americkými přáteli. S našimi americkými přáteli, vážený pane velvyslanče, sdílíme společné hodnoty a my, Evropská lidová strana v EU, na to nikdy nezapomeneme. A tak, drazí přátelé, bych vám i předsedovi vaší strany chtěl dát jednu radu, doufám, že se na mne nebude zlobit, když se o tom zmíním, vždyť každý z Vás má hlasovací právo, já sám se v neděli, pondělí a úterý budu účastnit kongresu naší strany, ale myslím si, že předseda vaší strany, který stejně jako Jan Zahradil, udržuje dobré vztahy s naší skupinou Evropského parlamentu, potřebuje získat silnou většinu, aby si občané České republiky uvědomili, že Mirek Topolánek je budoucím předsedou vlády České republiky. Vážení přátelé, nezáleží na rozdílech, které mezi námi jsou. To co nás spojuje, je mnohem silnější. Musíme se od sebe navzájem učit, my, dlouholetí členové Evropské unie, se od vás můžeme hodně dozvědět a naučit. Zároveň bych vás však

38


chtěl požádat, abyste i vy přijímali naše argumenty a přinejmenším se nad nimi zamysleli do té doby, než dospějeme k řešení. Dovolte mi, abych popřál všechno nejlepší vám i celé ODS, i celé této nádherné zemi, České republice, i nám všem v Evropské unii. V Evropské unii, která je založena na svobodě, demokracii a míru v jednadvacátém století.

Jonathan Evans předseda europoslaneckého klubu britské Konzervativní strany

Nejprve bych chtěl říci, jak moc jsem rád, že s vámi zde v Praze mohu být. Děkuji vám za toto pozvání. Dovolte mi dále říci jménem všech hostů, že účast na tomto kongresu je nám skutečnou ctí. Úvodem musím připomenout, že pan prezident Klaus i Jan Zahradil se zmínili o výroční konferenci naší strany. Vy jistě víte, že pro Konzervativní stranu je výroční konference vždy velkou událostí, které se účastní kolem čtyř tisíc lidí. Já se budu řídit jejich příkladem a oslovím vás stejným jazykem jako oni, anglicky. Doufám jen, že mi to odpustíte, protože moje znalost češtiny je bohužel mnohem horší než ta, kterou nám předvedl Hans-Gert Pöttering. Na základě nesmírného úspěchu, kterého ODS dosáhla v evropských volbách, je Česká republika v současnosti v Evropském parlamentu zastoupena delegací ODS, nejsilnější delegací v rámci této republiky v Evropském parlamentu. Na tento úspěch jste navázali dalšími úspěchy v senátních volbách. K tomu bych chtěl Mirku Topolánkovi pogratulovat. Podle našeho názoru, tedy podle názoru britských konzervativců, je to velice schopný, zkušený a populární politik. Mezi naše zásady patří nezasahovat do politického života jiných stran či jiných zemí. Rozhodně se ale domníváme, že úlohy vůdce této země se zhostí vynikajícím způsobem. Jménem lídra naší strany, Michaela Howarda, všech mých kolegů z Konzervativní strany, včetně Margaret Thatcherové, bych chtěl ODS popřát hodně úspěchů ve všeobecných volbách, ať už budou vyhlášeny kdykoliv. Jsme totiž přesvědčeni o tom, že vláda ODS je důležitá pro všechny Evropany, kteří věří ve svobodu, zákonnost, volný trh, a je mi líto, že Hans-Gert tu s námi nemohl zůstat, aby to slyšel i on, ve flexibilní Evropu národních států. Chtěl bych Hansi-Gertu Pötteringovi i v jeho nepřítomnosti pogratulovat k prozíravosti, s níž si uvědomil, že vzhledem k celé široké škále důležitých politických záležitostí Evropy má ODS své místo právě ve skupině EPP-ED. Moje gratulace směřují i k této skupině za to, že dokázala upravit svůj postoj k ústavě. Umožnila tak těm z nás, kteří stejně jako britská Konzervativní strana mají odlišný názor na ústavu EU, vyjádřit tento svůj názor se vší pádností, a to je věc, kterou má britská Konzervativní strana v úmyslu a tento svůj úmysl bude i nadále naplňovat. V Británii bude k evropské ústavě vypsáno referendum a byl jsem informován o tom, že referendum bude možná vypsáno i u vás. Podle mého názoru je více než

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

39

pravděpodobné, že Británie této ústavě EU řekne ne a v dalších zemích se možná stane totéž. Pokud ústava EU skončí neúspěchem, a já se na tomto místě nehodlám pouštět do debaty o jejích kvalitách, pokud ústava neprojde touto zkouškou veřejného mínění v Británii, tady v České republice nebo kdekoliv jinde, bude se muset Evropa znovu zamyslet. Evropa nemůže požadovat, aby země opakovaly volby tak dlouho, dokud z nich nevyplyne ta správná odpověď. Jsem přesvědčen o tom, že je zapotřebí, aby Evropa k těmto záležitostem přistupovala s dostatečnou pružností, která zemím, jež usilují o užší integraci, tuto integraci umožní. Ovšem s tou výhradou, že k tomu nebudou zavazovat všechny ostatní. Evropská unie by neměla ignorovat názory voličů, to by byla podle mého názoru zásadní chyba a pouze by to přispělo k poklesu její popularity. Chtěl bych se ale zmínit ještě o další věci, o evropské ekonomice. Evropa svádí tuhý boj a ekonomiky mnoha evropských zemí potřebují rozsáhlé reformy, které přispějí ke zvýšení jejich konkurenceschopnosti a produktivity. Evropa musí vytvářet pracovní místa a přesně tak jste vy tady v České republice definovali svůj přístup k věci. My vám tleskáme za práci, kterou odvádíte při vytváření pracovních příležitostí, skutečných pracovních míst v malých a středních podnicích. Amerika svými výkony Evropu i nadále předčí, a navíc musíme čelit konkurenci nových gigantů, Číny a Indie. Těm velkým zemím, o nichž před chvílí padla zmínka – Británii, Francii a dalším – bych chtěl vzkázat, že Evropa v současné době své ekonomické problémy pouze prohlubuje nadměrnou regulací, nadměrnou legislativou, příliš velkým zatížením podnikání a svůj díl viny za tuto situaci na sebe musejí vzít i národní vlády. Jen velmi málo národních vlád jasně a dostatečně vyjádřilo úmysl a závazek provést reformu národního hospodářství. Nezaměstnanost ve Francii a Německu je ve srovnání s Británií dvojnásobná, sociální náklady stahují podniky ke dnu a Evropa podle mne ještě ani nezačala řešit problém stárnutí populace. Konzervativní strana i ODS jsou těmi silami, které nejdůrazněji volají po volném trhu, po politice volného trhu a podpoře volného obchodu. Evropa musí snížit daně, omezit regulace a přijít s novou kulturou vytváření majetku a bohatství a já jsem přesvědčen o tom, že naše dvě strany společně mohou tuto kulturu v evropském prostředí změnit. Mohu se podepsat pod výmluvná slova, která tu o vztazích mezi Evropou a Spojenými státy pronesl ministerský předseda Mikuláš Dzurinda. Konflikt v Iráku nebezpečným způsobem narušil transatlantické spojenectví. Na válku v Iráku panují velmi různé názory, ale všichni se jistě shodneme v tom, že není v zájmu Evropy sehrávat úlohu jakéhosi rivala Spojených států. Evropa potřebuje Ameriku a Amerika potřebuje Evropu. Je to přátelství a v tomto přátelství jsme na sobě vzájemně závislí. My v Evropě bychom měli se znovuzvoleným prezidentem Georgem W. Bushem spolupracovat na zlepšení transatlantické vazby. Dámy a pánové, jsem přesvědčen o tom, že ODS a britská Konzervativní strana společně tvoří mocnou sílu, která dokáže vybudovat Evropu, o jakou usilujeme, Evropu národních států, Evropu se silným hospodářstvím a Evropu, která je

40


spolehlivým partnerem Ameriky. To jsou cíle, kterým věříme. To jsou cíle, o jejichž dosažení usilujeme. A já se těším na dobu, kdy vláda ODS v České republice a vláda Konzervativní strany v Británii bok po boku budou společně prosazovat tyto naše hodnoty.

Jan Rokita předseda polské Občanské platformy

My v Občanské platformě se připravujeme na radikální politickou změnu, která bude v Polsku provedena v příštím roce. Postkomunistická levice, která Polsku vládne v současné době, ztratila důvěru a podporu ze strany společnosti a rozdělila se. V příštím roce ve všeobecných volbách může dojít dokonce k odstranění zatím nejsilnější strany v Polsku: postkomunistů. V současné době se připravujeme na zahájení nového politického vývoje v naší zemi: na rozsáhlou novelu polské ústavy, výrazné snížení výše daní a na liberalizaci ekonomiky. Chceme opět dosáhnout původní čistoty a ušlechtilosti v oblasti politiky, kterých je vskutku zapotřebí, jelikož postkomunistům se podařilo je převést na synonyma finančního podvodu. Naše plány jsou postaveny na členství Polska v Evropské unii. I když nemohu mluvit jménem České republiky, rád bych řekl, že v Polsku nikdo neočekával, že přistoupení vedoucí ke zrušení cel, kvót a dalších překážek by mohlo vyvolat tak silný impuls pro hospodářský rozvoj. Budeme také Polsko připravovat na připojení se k Hospodářské a měnové unii. V ODS vidíme blízkého partnera a drahého přítele, především co se týče naší evropské agendy. Máme koneckonců podobné zájmy a řešíme obdobné problémy. Při konfrontaci s egoismem největších členských států, který je v těchto dnech velice silný, a stejně tak s ochabováním principů evropské solidarity, bychom měli naše společné zájmy prosazovat spolu. Bezpochyby můžeme také stejně tak říci, že obrana a rozšíření politiky Unie propagující kohezní a strukturální pomoc je nesmírně prospěšná při vyrovnávání se s hospodářskými nezdary dlouhé komunistické diktatury. Naproti tomu, tak jak jednotná zemědělská politika omezuje rozvoj a inovativní potenciál Evropské unie, je zapotřebí ji podle našeho názoru zásadně zreformovat. Myslíme si, že mohou nastat podobné potíže ohledně Smlouvy o ústavě EU, podepsané v Římě. My, členové Občanské platformy, s touto Smlouvou nejsme plně spokojeni. Nejen že je tento dokument příšerně dlouhý, šíleně složitý a občas nepřesný, ale obsahuje také nepřijatelná socialistická opatření týkající se ekonomiky. Tento dokument v nás nevyvolal žádné nadšení, a přitom se bavíme, co by mohlo být menším zlem: zda Smlouvu přijmout, nebo odmítnout. Pro Polsko jsou také zcela zásadní otázky mezinárodní bezpečnosti. Je nutné ukončit neshody mezi Evropskou unií a Spojenými státy, a co je nesmírně důležité: vytvořit východní dimenzi společné zahraniční a bezpečností politiky. Historické

41

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

zrození svobody na Ukrajině je jasným důkazem, že Evropa v posledních letech zanedbala, jak je důležité se angažovat na Východě. Dnes povstalo Polsko a bere se za svobodu Ukrajiny. My Poláci činíme takovýto krok, protože to máme ve své povaze – nemůžeme zůstat neteční, když někdo bojuje za svobodu. Avšak takový postoj přijímáme také proto, že chápeme svobodu ukrajinského národa a jeho nezávislost na ruské vládě jako předpoklad naší národní bezpečnosti. Z tohoto důvodu tedy silně podporujeme rozšíření evropských hodnot na Východ. Přejeme si také, aby Evropská Unie jasně směřovala k přizvání Ukrajiny a Turecka k plnému připojení. Občanská demokratická strana a Občanská platforma stojí před velkou příležitostí. Máme před sebou volební vítězství v roce 2005 v Polsku a v roce 2006 v České republice. Přeji vám – našim přátelům, sousedům a bratrům v našich dějinách – toto vítězství z celého srdce. Ať se daří českému národu. Hodně úspěchů budoucí vládě ODS v její práci pro blaho českého národa.

Miroslav Kalousek předseda KDU-ČSL

Dovolte, abych vám poděkoval za pozvání, za přivítání, a dovolte, abych vás co nejsrdečněji pozdravil jménem všech křesťanských demokratů v České republice. Za ten rok, kdy jsem vás naposledy mohl oslovit na vašem kongresu v Luhačovicích, ušly obě dvě naše strany poměrně významný kus cesty, a některou i společně. Naši poslanci se setkali v jedné frakci Evropského parlamentu a v celé řadě krajů nyní po krajských volbách navazuje dosavadní úspěšná spolupráce vašich i našich krajských poslanců. Já si vážím těch dohod, které se podařilo uzavřít jak v národní delegaci frakce Evropské lidové strany, tak v jednotlivých krajích, a cítím, že ty dohody posilují most důvěry, který vnímám při rozhovorech s vaším předsedou Mirkem Topolánkem a s ostatními představiteli vaší strany. Váš kongres bude určitě hovořit o budoucnosti. Já se domnívám, že budoucnost demokratické politické scény v České republice bude zásadně ovlivněna třemi myšlenkovými proudy s poněkud odlišným hodnotovým systémem. Je to liberálně konzervativní myšlenkový proud, který představuje vaše strana, je to křesťansko demokratický proud, představovaný námi, a socialistický, který představuje sociální demokracie, popřípadě ještě někteří socialisté trochu jiných krevních skupin. Mělo by být naším přirozeným zájmem, když už ne povinností, jako dvou jediných relevantních nesocialistických stran na české politické scéně, hledat, jak nacházet a formulovat společná řešení, o kterých víme, že jsou pro Českou republiku nezbytná a prospěšná. Vy i my víme, že jsou nezbytné hluboké strukturální změny v našem sociálním i zdravotním systému, a jsme k nim odhodláni. To máme společné. Bude nás tam odlišovat trochu jiná míra sociální citlivosti, kterou pociťujeme k některým skupinám obyvatelstva. Vy i my jsme společně přesvědčeni, že je potřeba snižovat

42


míru přerozdělování v České republice, zejména snížit přímé odvody, zdanění práce a zjednodušit daňovou legislativu. Bude nás tam odlišovat náš názor, že v daňovém systému mají zůstat některé prvky solidarity, které postrádáme ve vašem konceptu rovné daně. Takhle bych mohl pokračovat téma od tématu, ale není mým motivem udělat tady programovou konferenci. Mým motivem je říct, že máme mnoho společné a není toho málo, co nás také odlišuje. A já si nemyslím, že ty odlišnosti bychom měli vnímat jako překážku, jako nevýhodu. Já si myslím, že bychom je mohli dokázat vnímat jako výhodu, protože jsou přirozeným místem, přirozeným prostorem pro diskusi, hledání řešení. Řešení, které tahle země nezbytně potřebuje a která budou řešeními nejenom o kterých budeme přesvědčeni my, ale především budou veřejně akceptovatelná většinou naší veřejnosti, protože jenom taková řešení mohou vstoupit ve společenskou realitu, která jsou akceptovatelná většinově. Já jsem dostal tak asi před měsícem otázku od jednoho novináře jednoho týdeníku, který většinou nečtu. Dostal jsem otázku, jak bych si přál, aby se ODS změnila. Já jsem na tu otázku odmítl odpovědět, nemyslím si, že bychom měli navzájem vůbec odpovídat na takové otázky, ale přinutilo mě to přemýšlet, jak možná pod určitou pokřivenou optikou je vnímána diskuse na české politické scéně. Já se nedomnívám, že naším přáním by mělo být navzájem se měnit. Já se domnívám, že naším přáním by mělo být si navzájem rozumět. S úctou a s respektem k tomu, co máme společné, co nás spojuje, s úctou, respektem i porozuměním k tomu, co nás odlišuje a pravděpodobně vždycky odlišovat bude. Já na rozdíl od svých kolegů, říkám to teď zcela přátelsky, Nečase i Tlustého, mám v tuhle chvíli jednu poziční výhodu: já nekandiduji do žádné funkce na sjezdu ODS, takže já si mohu dovolit říct, že já nepokládám kompromis za sprosté slovo. Já si myslím, že to je často jediný nástroj, jak dosáhnout řešení, která jsou potřeba pro Českou republiku, pro nás pro všechny a pro nesocialistický vývoj v téhle zemi. V této diskusi plné úcty a respektu, protože to není jenom vzájemný respekt, ale je to respekt k voličům, které zastupujete vy, k voličům které zastupujeme my, k této diskusi jsme připraveni a já jsem přesvědčen, že obě dvě strany tuhle diskusi dokážeme vést. No a protože už většinu z vás do Vánoc pravděpodobně neuvidím, tak kromě toho, že vašemu sjezdu přeji velmi úspěšné jednání, dovolte mi, abych vám všem popřál klidné a požehnané svátky vánoční. Mějte se moc hezky.

Mariano Rajoy předseda španělské Lidové strany pozdravný dopis

Vážený pane předsedo, dovolte mi, abych vyjádřil svůj nejúpřímnější dík za Vaše milé pozvání na váš XV. kongres ve dnech 4. a 5. prosince. Bohužel kvůli jiným závazkům na poslední chvíli nemůže být naše Lidová strana na vaší konferenci zastoupena, sdělte prosím ale představitelům a členům va-

43

VYSTOUPENÍ HOSTŮ

ší strany, že je mým záměrem, jako předsedy Lidové strany, nadále spolupracovat ruku v ruce v prosazování společných hodnot. Těšíme se na budoucnost s velkou nadějí a věříme, že vaše konference povede ODS k úspěšné pozici na nové politické scéně v České republice. Můžete si být jisti, že Lidová strana bude vždy podporovat ODS ve prospěch obou stran. Ještě jednou vám přeji úspěšný kongres a těším se, že se s Vámi v blízké budoucnosti setkám osobně.

Viktor Orbán prezident Fidesz – Maďarská občanská unie pozdravný dopis

Vážený pane předsedo, chtěl bych Vám poděkovat za Vaše laskavé pozvání na XV. národní stranický kongres Občanské demokratické strany. Velice lituji, že kvůli celé řadě jiných povinností nebudu schopen se k vám připojit v Praze ve dnech 3. – 5. prosince 2004 na této významné události. Dovolte mi, abych využil této příležitostí, a předal srdečné pozdravy vám, pane předsedo, a sdělil vašim váženým delegátům a členům strany následující: Vážení přátelé, Jako prezident Fidesz – Maďarské občanské unie a jako místopředseda evropské Lidové strany se těším na spolupráci s ODS při vytváření naší společné budoucnosti v Evropě, protože budoucnost, jak věříme, vážení přátelé, není něco, do čeho vstoupíme, ale něco, co vytvoříme. Přeji vám všem velice podnětný a plodný kongres.

Angela Merkel předsedkyně CDU pozdravný dopis

Jménem CDU Německa Vám zasílám srdečné pozdravy u příležitosti kongresu Vaší strany v Praze. Téměř na den přesně 15 let po začátku „sametové revoluce“ se scházíte za účelem dalšího rozvoje demokracie v České republice. Mnozí z Vás jste se v listopadu 1989 stejně jako Němci v tehdejší NDR angažovali v boji za pád autoritativního systému, a tím přispěli k zamezení rozdělení Evropy. Česká republika je dnes členem Evropské unie. Nová, do budoucnosti orientovaná kapitola ve vztazích mezi oběma našimi zeměmi je tímto otevřena. Společné výzvy při řešení důležitých otázek budoucnosti přispívají k dalšímu semknutí našich stran. Spolupráce ve frakci Evropské lidové strany/Evropské demokracie v Evropském Parlamentu je toho dobrým příkladem. Naši spolupráci můžeme budovat na společných názorech a přesvědčeních, týkajících se důležitých témat, ať už to je přání úspěšného pokračování Lisabon-

44


ského procesu, vybudování přátelského a konstruktivního transatlantického vztahu nebo při společném boji proti mezinárodnímu terorismu. ODS v tomto roce pod vedením Mirka Topolánka svými úspěchy při nedávných volbách prokázala, že svými programovými zásadami a cíli dosáhla největší obliby ve své zemi. Občané České republiky tímto dali jasně najevo, že je čas pro nový politický a hospodářský začátek. CDU Vám přeje úspěšný kongres strany. Těšíme se na další dobrou a přátelskou spolupráci s Vámi.

John Shimkus americká Republikánská strana pozdravný dopis

Je mi velkou ctí, že Vás dnes mohu oslovit a osobně Vám pogratulovat u příležitosti XV. výročního kongresu ODS. Gratuluji také jménem svých kolegů z Republikánské strany USA k Vašemu historickému úspěchu, kterým je rozvíjení demokratických ideálů v České republice. Neobyčejný úspěch ČR a ODS v období od Sametové revoluce v listopadu 1989 se stal vzorem úspěšné transformace diktatury v demokracii a státem kontrolovaného hospodářství v tržní ekonomiku. Úsilí a práce zástupců ODS ve vládách ČR v 90. letech ukázalo Vašim kolegům v regionu i pozorovatelům z celého světa, jak je důležité soustředit pravomoci v rukou jednotlivce tak, aby i ostatní lidé mohli po desetiletích komunistického režimu začít svobodně vytvářet své osudy. Vítáme, že ČR je nyní plnoprávným členem NATO a že Češi jsou spojenci Američanů na straně demokracie. Oceňujeme závazky a oběti Vaše i Vašich vojáků, které přinesli kromě dalších míst například v Afgánistánu, v Iráku, v Kosovu a v průběhu války s terorismem. Dostojíme svým závazkům, tak jako jsme vždy dostáli v oblasti transatlantických obranných a bezpečnostních vazeb, které představuje NATO, a těšíme se na další rozvíjení našich těsných vazeb v budoucnosti. Jak všichni víme, boj za konzervativní hodnoty je nekonečnou bitvou, kde vítězství je vždy v nedohlednu. Ti, kteří by chtěli zvyšovat moc státu a měnit kurz našich zemí směrem vzad, jsou na politické scéně stále velmi aktivní a my s nimi v každých volbách neustále bojujeme. Gratuluji ODS k celé řadě působivých vítězství v letošních volbách do EP i v regionálních a senátních volbách a držím Vaší straně palce i v nadcházející kampani před parlamentními volbami. Přeji předsedovi Topolánkovi, vedení strany i všem delegátům, aby vaše konference byla úspěšná a aby potvrdila vaši vedoucí pozici při prosazování demokratických tržních reforem.

45

POLITICKÁ DISKUSE

POLITICKÁ DISKUSE chronologické řazení

Bedřich Moldan senátor stínový ministr životního prostředí

Najít soulad mezi hospodářskou a ekologickou politikou Děkuji za udělení vůbec prvního slova v této důležité politické diskusi. Jistě to neznamená, že Občanská demokratická strana považuje ekologickou politiku za svůj základní úkol, ale nicméně to ukazuje, že ODS těmto otázkám věnuje významnou pozornost. Nechci zastírat, že občas dochází ke konfliktům mezi jednotlivými rozvojovými záměry a ochranou životního prostředí. Ve většině případů jsou tyto konflikty řešitelné rozumným jednáním, někdy se dokonce ukáže, že jsou úplně zbytečné. Existuje však i důležitá a poměrně rozsáhlá oblast, ve které environmentálně motivované aktivity hospodářský rozvoj a růst podporují, kde ekologická a ekonomická politika jsou v plném souladu. Uvedu tři příklady. Prvním jsou ekologické inovace. Nové technologie, které při svém uplatnění výrazně snižují zátěž prostředí, jsou mimořádně významným činitelem ekonomického růstu. Jejich nositeli jsou zejména malé a střední podniky, které je třeba všemi způsoby podporovat, a nikoliv házet jim klacky pod nohy, jak to dělá současná vláda. Příkladem je usnadnění přístupu k rozumným úvěrům. Za druhé je třeba zdůraznit význam ekoprůmyslu v širokém slova smyslu jako jednoho z nejrychleji se rozvíjejících hospodářských odvětví v globálním měřítku. Ekoprůmysl přináší nová pracovní místa a výrazně přispívá k ekonomickému rozvoji.

Třetím faktorem je účinné využívání přírodních zdrojů, především materiálů a energie. Ve střednědobém, a zejména dlouhodobém časovém horizontu lze očekávat trvalý růst ceny těchto zdrojů, takže snížení ekologické náročnosti bude stále častěji doprovázeno ekonomickým ziskem. Občanská demokratická strana se chce zasazovat o to, aby administrativní, ekonomické, legislativní a jiné podmínky byly nastaveny tak, aby se pozitivní vazby mezi ekonomickou a ekologickou politikou mohly výrazně projevit.

Miroslav Ouzký místopředseda Evropského parlamentu

Sešli jsme se dnes s náladou trochu slavnostnější než obvykle. Letošní rok je rokem ODS a volební úspěchy začátku let devadesátých se, jak se zdá, vrací. Neustále se všichni ujišťujeme, že úspěch ve volbách do EP, do Senátu a krajů musí být završen volebním vítězstvím a uchopením moci v příštích parlamentních volbách. Víme, že je to hlavní úkol pro nadcházející období a zdá se, že jsme na něj připraveni. Pod vlivem toho však občas zapomínáme, že jsme se stali v letošním roce součástí rozšířené Evropské unie. ODS přes všechny výhrady k této instituci podporovala vstup naší země a v prvních eurovolbách pak velmi symbolicky zahájila své vítězné tažení. Tento úspěch spolu s politickou obratností Jana Zahradila mně osobně umožnil získat post místopředsedy EP. To mne snad opravňuje k tomu, abych se zde pozastavil nad evropským rozměrem politiky ODS v následném období. Díky poměrně náročnému podzimu si někteří z nás ani neuvědomují, že mezi nej-

46 důležitější úkoly na příští rok patří i politická vysvětlovací kampaň před referendem o tzv. ústavní smlouvě. Ač si to většina občanů odmítá připustit, výsledek tohoto referenda je pro budoucnost naší země pravděpodobně důležitější než příští volební vítězství ODS. Tato slova mohou znít některým z vás téměř kacířsky, ale pokusím se vysvětlit, proč tomu tak je. Zde v sále asi všichni víme či tušíme, že ústava podepsaná v Římě dne 29. října letošního roku představuje radikální dokument, který podstatně mění současné uspořádání EU směrem k hlubší integraci, k omezení role národních států a k posílení pravomocí bruselského centra. Významně deformuje a přesahuje původní zadání, podle kterého měla ústava rekapitulovat dosažený stav evropské integrace, zprůhlednit struktury EU a zamezit tomu, aby pokračovalo probíhající odcizování občanů od činnosti EU a aby se dále prohluboval demokratický deficit Unie. Z těchto důvodů je také velmi důležité, aby se omezila rozhodovací pravomoc nevolených orgánů. A ve všech těchto důležitých bodech Evropská ústava zklamala! Přes všechno právě zmíněné se stala nejen na půdě evropských institucí, ale i pro většinu novinářů a část politické reprezentace jakousi posvátnou krávou, o které se nesmí pochybovat, musí se bez výhrad přijmout, a pokud možno o ní ani příliš nediskutovat. Na tuto strategii ovšem nesmíme nikdy přistoupit! Diskuse o ústavě je legitimní a stejně legitimní je obojí možný výsledek její ratifikace, tedy její přijetí či odmítnutí. Rád bych tedy znovu zdůraznil, že ● Není pravda, že ústava „musí“ být přijata. ● Naopak, vzhledem k tomu, jak závažné změny přináší, by měla být podrobena široké diskusi, aby rozhodnutí o jejím přijetí, či odmítnutí nebylo činěno jenom v dobré víře, že se EU po jejím přijetí „zlepšuje“, ale aby šlo o vědomou volbu mezi dvěma výrazně odlišnými koncepcemi evropské integrace.


Považuji za velmi závažné, že česká vláda ani bruselské struktury nereagují na to, že mezi českými voliči je skutečný zájem po dobré argumentaci ohledně stavu a vývoje evropské integrace. ● Systematickou analýzu a konstruktivní kritiku integračních jevů dlouhodobě a konsistentně přednáší pouze prezident republiky a ODS. ● Vláda ke své škodě považuje tyto racionální postoje za jakési podivínství, které je potřeba přetrpět a ratifikačním aktem České republiky politicky převálcovat. Dokonce jsem se setkal i s poměrně povrchním názorem, že vlastně ani nelze mluvit o nějakém střetu koncepcí, na kterých je budována EU, protože všechno to jsou jenom obtížně rozlišitelné jemnosti. Naštěstí se ale dost lidí také postupně dostává od tohoto povrchního vnímání EU k hlubšímu poznání, že praktické problémy, se kterými denně v souvislosti se členstvím ČR v Unii zápasí, jsou důsledkem idejí, zabudovaných do současného schématu EU. Které ideje jsou užitečné a které zavádějící, to bychom po létech života v komunismu a po 15 letech střídání pravicových a levicových vlád v ČR a ostatních zemích EU měli umět poznat. Musíme přitom odlišit dvoje základní rozhodování: ● Vyslovme jasné ANO pro účast ČR na evropském integračním procesu. Vstup do EU znamenal pro ČR splnění důležitého politického cíle. Nezapomínejme ale přitom na to, že v době našeho vstupu byla EU podstatně jiná než v roce 1990 a v době předchozích rozšíření, že zejména maastrichtská smlouva prohloubila evropskou integraci do podoby, která vzbuzuje takové množství otazníků. V referendu o vstupu ČR do EU jsme se vyslovili pro vstup do takto prohloubené Unie, protože to bylo pro nás výhodnější, než do Unie nevstoupit. Na druhé straně, ale ● vyslovme jasné NE pro slepé a rádoby nevyhnutelné přijímání dalších integračních

POLITICKÁ DISKUSE

kroků. Takovým vnucovaným a nepromyšleným krokem je nejen Evropská ústava, ale i mnoho jiných opatření EU, např. Pakt stability nebo Lisabonský proces. Nebojme se toho, že mezi fundamentální kritiky integračního procesu patří také čeští komunisté, kteří se vůči EU vymezují z historických důvodů. Kritika ze strany české pravice, zejména ODS, má jiné prameny. Chtěl bych zde zdůraznit jejich racionální jádro, založené na obhajobě svobody a demokracie a v jednotlivých bodech spočívající v jasných stanoviscích vůči současným dilematům evropské integrace. Pro další směřování Evropské unie je nutné si ujasnit, zda chceme žít v unii suverénních národních států, nebo si přejeme unii plíživě proměňovanou ve federalistický nebo nadnárodní superstát. Při tomto rozhodování však nesmíme zapomínat na to, že ● se při současném počtu členů nelze zcela zbavit demokratického deficitu při rozhodování, proto EU často nejedná demokraticky, ale byrokraticky. Jako příklad lze uvést právě „výrobu evropské ústavy“, kterou na půdě Konventu prosadilo úzké vedení bez širokého souhlasu ostatních členů Konventu. Je proto nezbytné, aby se celá diskuse znovu otevřela během ratifikace v jednotlivých členských zemích. ● Dále nesmíme zapomínat na to, že ani superstát zaručeně nezvýší konkurenceschopnost evropských firem. Ty ke svému úspěšnému rozvoji potřebují především jednoduchá pravidla podnikání, přiměřené daně, a nikoliv současnou nepřehlednou a komplikovanou regulaci. Dále si musíme říci, zda bude příští EU liberalizovaná, podporující soutěživost s přiměřenou sociální sítí pro potřebné, nebo zda bude založená na zbytnělém sociálním modelu, neúnosném pro státní rozpočty členských zemí. Sociální model EU nemá ani teorii, ani budoucnost. A jak přiznal dokonce i kancléř Schroeder: „se sociálním státem v dnešní podobě už to dále nejde“.

47 Opětovně v této otázce narážíme na přání – mít sociální model v. realita, která ukazuje, že ho nelze uskutečnit. Pokusme se ho tedy reformovat a doufejme, že se nám to podaří s úspěchem a nedopadneme jako ti, kdo chtěli reformovat komunismus. Obtížnost tohoto úkolu tkví v tom, že neexistuje žádná moderní nebo dlouhodobě udržitelná koncepce sociálního státu. Setkáváme se jenom s pokusy neztratit voliče a současně zcela nezlikvidovat státní pokladnu. Připomíná mi to jízdu s kopce, kdy se konec blíží čím dál rychleji. Pro staré členské země EU spočívá reforma v kompromisu mezi sociální tradicí a současnými možnostmi státní pokladny. Pro nové země je to zátěž, která jim nedovolí ekonomicky dohnat průměr starých zemí. Pro nové země tu pak vyvstává těžko řešitelné dilema: buď zachovat současný sociální stát a zaostávat za průměrem EU, nebo opustit současný sociální model a začít dohánět staré země. Posledním – co se týče pořadí, nikoli svou důležitostí – problémem, o kterém se zde chci zmínit, je další rozšíření EU. Já osobně jsem pro přijetí dalších žadatelských zemí, včetně Turecka. Na druhé straně je mi jasné, že např. již zmíněné Turecko do Unie v současné podobě nelze přijmout. Upravme ale EU tak, aby Turecko mohlo vstoupit v horizontu několika let. Ne jen kvůli této zemi, ale také kvůli sobě. Jestliže si nepřejeme EU s evropskou minimální daní, společnou zemědělskou politikou a přebujelým systémem přerozdělování a nemotivujícím sociálním modelem, buďme pro další rozšíření! Timothy Garton Ash prohlásil: „EU se rozhodla špatně, když v Maastrichtu dala přednost prohloubení před rozšířením. Podmínky pro vstup do EU se staly tak náročnými, že mnoho uchazečů odradí. Ne-li jejich vlády a elity, tak určitě obyvatele a voliče“. Když už jsem se pustil do citací, dovolte mi ještě jednu. Je z nedávného berlínského projevu prezidenta Václava Klause. Doufám, že můj překlad do češtiny bude dostatečně přesný:

48


„Pro mnohá rozhodnutí je národní stát příliš velký, a proto máme obce, regiony a provincie. Pro mnohá rozhodnutí je národní stát příliš malý a výsledkem toho je existence mezinárodních organizací či mezinárodních smluv na úrovni regionální, kontinentální či globální“. Doufám, že jsem vás alespoň částečně přesvědčil, že otevřená diskuse o příští podobě EU je jednou z vrcholných priorit ODS v následujícím roce.

Jan Šulc hejtman Ústeckého kraje

Připojím se samozřejmě k těm gratulantům, protože výsledky ve všech krajích a v celé v České republice byly impozantní, všichni jsme na tom odpracovali nejenom tu kampaň, ale samozřejmě je to výsledek posledních dvou nebo čtyř let práce. Když jsem sem ráno vyrážel nebo resp. když mě kolem půl šesté hodiny ranní budil můj 18měsíční syn tím nejkrásnějším slůvkem „táto“, tak jsem přemýšlel, jak já se tomu chlapečkovi malému svému zlatému odvděčím za tu skutečnost, že opět dnes ani zítra s ním nebudu, ostatně tak jako celých jeho 18 měsíců kromě té první hodiny nebo kromě první minuty, kterou jsem odrodil sám. Je to samozřejmě dluh, a než jsem sem dojel, tak jsem si sám sobě opět slíbil tu věc, že až mu bude deset let, tak bych si přál, aby nežil v takové postkomunistické zemi, jako zatím žijeme my, a aby nežil – v já tomu říkám skanzenu – socialismu, možná už kromě Rumunska jedinému v Evropě. A já si myslím, že bychom to měli splnit. Já tedy pro to osobně udělám všechno, aby až on dospěje a začne mi klást trošku složitější otázky „proč žije v takovém skanzenu socialismu“, tak aby Česká republika nebyla skanzenem a možná ani drtivá většina Evropy. Prožili jsme si spoustu trpných věcí a ten zápas, který je před námi, nás teprve čeká. Jsme po třetí čtvrtině toho sportovního zápasu, a jestli v té čtvrté čtvrtině, tak jak

říkal Mirek Topolánek, nevyhrajeme, tak ani první druhá a třetí vítězná čtvrtina není ta správná. To se zapomene a promarnili jsme celkové vítězství. Takže prosím všechny, nespěme rok a půl. Kampaň na to, abychom my převzali vládní odpovědnost, začala skončením krajských voleb 11. listopadu a už jsme v ní. A takto bychom s tím měli počítat. Já vás poprosím všechny, nespěme, bojujme, buďme svorní a nenechme se vyprovokovat k žádným nesmyslům. Nedělejme chyby, nenechme se nachytat na čemkoliv, buďme takoví, jací jsme byli doteď, a hlavně zvolme takové vedení Občanské demokratické strany (já strašně nemám rád to ODS, já to budu vždycky říkat celé), zvolme do čela občanských demokratů toho, kdo opravdu převezme ten nejtvrdší úděl, který budeme mít na začátku dalšího tisíciletí. To znamená odstranit zbytky socialismu v této zemi, to, co se nám nepodařilo v první polovině 90. let. Vyberme své představitele opravdu odpovědně, vyberme dobře vládu České republiky, dokonce transformační vládu, která bude muset udělat možná ta nejtvrdší opatření od roku 1990. V této optice to musíme vidět. Strašně bych si přál, abychom to vyhráli, tak jako my v severních Čechách. Nebojme se vlka nic, nebojme se ani komunistů, ani socialistů, oni se na konci možná požerou mezi sebou, a kdybychom chtěli vědět mezi sebou, jak se to i na rudém severu vyhrává, možná v rudé ČR s 51 procenty, tak za námi přijeďte do Ústí a my vám poradíme, jak se to udělá. To byla samozřejmě nadsázka, já vím, že jste jinde dopadli ještě lépe a já to samoděržaví, Mirku, klidně zruším ve Tvůj prospěch, a ať jsme na tom co nejlépe. Preference nám doufám rostou, ale ta motivace musí zůstat a pro mne největší motivací byla rudá zvůle a arogance komunistů, která u nás na severu rostla. Rostla každý týden a rostla s arogancí socialistů, kteří veřejně tvrdili, že se spojí s komunisty. A to byla pro mne největší motivace, tak si vezměme před sebe ten rudý terč a dejme ho jim. Ten rudý terč pro ně bude svítit, pro nás by mě-

49

POLITICKÁ DISKUSE

la svítit zelená. Zelená pro Modrou šanci, která se možná pro nás stane modrým údělem, ale já doufám, že se stane modrou cestou, modrou cestou k prosperitě jak pro nás, tak pro naše děti. Takže ať nám svítí zelená na modrou cestu.

Budu aktivně usilovat o prohlubování česko-iráckých vztahů a konrétní zlepšení vzájemné spolupráce mezi Českou republikou a celou oblastí Blízkého východu. Jako člen ODS doporučuji každému přemýšlet nad tím, jak může osobně přispět k tomu, aby současné úspěchy strany nebyly konečné.

Shamma Khalil host

Možná se může někdo velmi divit tomu, že Iráčan může být členem ODS. ODS je však stranou otevřenou širokému názorovému spektru a zkušenosti českého občana původem z jiné země mohou být pro stranu i českou společnost prospěšné. Někdo se také může divit, jak je možné, že ODS je v porovnání s ostatními stranami tak populární a v posledních volbách dosáhla tak historického úspěchu. Ptám se osobně jako politik a ekonom. Je to úspěch zakladatele strany pana Klause, nebo současného předsedy pana Topolánka? Myslím si, že je to především úspěch celé semknuté ODS. ODS je strana, která má nejenom vize a jasný program, ale která je schopna oproti jiným stranám svůj program realizovat, a to ve prospěch občana i celého národa. Abychom mohli být i nadále hrdi na dosažené úspěchy, musí všichni členové ODS držet v jednotě, pohromadě a dodržovat určitou disciplinu, která stranu stmeluje. To, co uvádím, je dle mého názoru základ pro další úspěchy ODS, úspěchy, které budou v zájmu občana i v zájmu celého národa. Avšak to také vyžaduje osobní obětavost i určité sebezapření v zájmu splnění cílů naší strany. Jako původně Iráčan jsem rád, že platím české společnosti určitý dluh za to, že mi dala možnost získat vzdělání a poznání evropské kultury a civilizace. Věřím pevně, že nebudu přínosem jenom pro ODS, ale i pro celou českou společnost.

Pavel Bém primátor Prahy

Úderem dnešní desáté hodiny odstartovala událost, která má pro Občanskou demokratickou stranu neopakovatelnou důležitost. Bez nejmenší nadsázky, každé slovo pronesené na půdě tohoto kongresu dostane zcela mimořádný význam. Jsme v poločase, který se pro naše politické oponenty stal poločasem rozpadu. Jsme v poločase, kdy stojíme před jedinečnou příležitostí dokončit politický zápas o porevoluční osud naší země. Na konci prvního poločasu jsme dostali vlastní gól, a zatížili tak účet klíčové transformační síly v této zemi – ODS – sarajevským stigmatem. Právě z tohoto stigmatu dokázali naši političtí oponenti vytěžit sedm let zpochybňování politiky ODS a zavádění nenápadné a plíživé socializace do našich každodenních životů. Každý se bránil po svém. Někdo na úrovni vlastní rodiny či firmy, jiný na úrovni poslanecké sněmovny a Senátu, další pak na úrovni stovek obcí, desítek měst či krajů, kde si ODS dokázala zachovat svůj politický vliv, moc a odpovědnost. Chtěli jsme být středoevropskými tygry, ale socialistická vláda nás postupně odsoudila do role středoevropských plazů. Jsme v poločase. V poločase volebním i v poločase transformačním. Čeká nás ta nejtěžší bitva – svést vítězný souboj ve volbách do poslanecké sněmovny a také ještě obtížnější a mimořádně odpovědný úkol: dokončit transformaci naší země v oblastech,

50 které socialisté stačili za dobu svých vlád přivést téměř k bankrotu. Je to úkol o to složitější, neboť nežijeme ve vzduchoprázdnu a budeme pro něj muset získat podporu široké veřejnosti a také spolehlivé spojence. Je to úkol o to složitější, protože současná politika EU nám v našich úmyslech v budoucnosti nemusí být – a nejspíše také nebude – vždy pomocnou rukou. Máme za sebou drtivé vítězství v letošním volebním trojboji. Výsledek voleb je o to působivější, když si uvědomíme, že jsme je vyhráli na složitém půdorysu, kde obvykle těží své hlasy levicová demagogie. Mezi těmi nemnohými, kdo k volbám přišli, dominovali lidé v důchodovém věku, to znamená skupina obyvatelstva nejvíce frustrovaná transformačním procesem. Vítězství na tomto psychologicky složitém terénu je dvojnásob cenné a vyžaduje zevrubnou analýzu do budoucnosti. Volby také ukázaly, že politika není pouhým soubojem manipulativních technologií či marketinkových strategií, byť víme, že multimédia dnes dokáží vykonstruovat realitu skutečně virtuální. Podzimní volby roku 2004 se zapíší do socialistických dějin jako debakl hrubého populismu, prázdných gest a bezobsažných sloganů. Jak vypadá krajina v přestávce mezi prvním a druhým poločasem? Sociální demokracie se jeví jako strana mimořádně nesourodá, sešívaná jak žebrácká přikrývka, rozpadlá na množství znepřátelených skupinek, jako strana, která vyčerpala svůj kádrový a ideový potenciál, pokud kdy nějaký měla. ODS jistě nemá důvod usnadňovat současnému lídrovi sociální demokracie jeho zpackané vládnutí, ale nemůže mít také žádný zájem na příchodu nových nebo recyklovaných socialistických apoštolů. Na druhé straně stojí ODS se zkušeností sedmi let strávených v opozici, ve kterých se mimořádně osvědčila schopnost strany vystupovat navenek jako jeden soudržný celek, jako sehraný tým. Síla naší


vzájemné loajality je kromě jiného důsledkem někdejšího vnitrostranického rozvratu a bude jen dobře, stane-li se tato síla pro budoucnost genetickým a rodovým znakem občanské demokracie. S jistou nadsázkou lze konstatovat, že úspěšné volby znamenají definitivní překonání traumatu způsobeného sarajevským atentátem a následným rozštěpením strany. Na jazyk se mi derou slova poděkování těm, kteří nás tehdy opustili. A také za to, že to udělali včas. ODS je dnes jedinou politickou stranou v naší zemi, která neustále a trpělivě pracuje jak na vlastní organizaci, tak na ideologickém vymezení v optice současného světa se vším, co obnáší a přináší. Máme intelektuální zázemí, vzdělávací centra a také dobře víme, že současná levicová hnutí se dávno ideově přezbrojila, hodila přes palubu starý ideologický krám, jako je třídní boj, dialektický materialismus, proletářská solidarita, a dnes pracují s daleko rafinovanějšími a dobovějšími teoriemi ekologismu, antiglobalismu či multikulturalismu. Musíme se naučit utkávat se s nimi i na těchto tematických předpolích. Musíme se naučit i zde vítězit! Vycházíme z přesvědčení, že konzervativní a liberální hodnoty jsou člověku bytostně vlastní, osvědčily se po staletí a jenom zbůhdarma nepominou. Už v minulosti jsme dokázali, že umíme provádět nejhlubší společenské reformy zlomové povahy s maximální sociální citlivostí. Nikdo v této zemi kromě ODS nemá tolik odvahy a zároveň pokory, aby se pustil do zásadních a hlubokých reforem s vědomím plné odpovědnosti. Naším ideálem stále zůstává svobodný občan, kterému malý, efektivní a neviditelný stát co nejméně zasahuje do jeho soukromí a života. Jaký je vlastně volič ODS? Aktivní, dynamický, podnikavý, vnitřně ukázněný občan, který věří, že naše strana mu zajistí životní prostor, v němž bude pánem svého osudu. Právě tady má ODS ohromnou komparativní výhodu. Výhodu ve svém hlubo-

POLITICKÁ DISKUSE

kém kořenovém systému prorůstajícím napříč českými regiony, do velkých i malých měst, do zapadlých vísek, do českých rodin. Má se změnit ODS směrem dovnitř? Nemyslím si, že je to možné a nevím, zda-li by to bylo správné. Přesto dva aktuální fenomény jsou nepřehlédnutelné. Na úrovni místních a oblastních sdružení jsme svědky narůstajícího zájmu o aktivní členství v ODS, které je zrcadlem hledání politického ukotvení pro významnou část naší veřejnosti. Konfrontuje ODS s mírou její otevřenosti. Druhým fenoménem je skutečnost, že volební úspěch nechal zazářit síle a významu naší regionální stranické základny. Bezprostředním úkolem nového vedení strany bude hledání takové konstrukce rozhodování, která umožní synergii poslaneckých, senátních a krajských reprezentací ODS. V těchto dnech se vezeme na hřebenu příbojové vlny. Každý, kdo v životě na příbojové vlně surfoval, ví, že stačí na chvíli ztratit koncentraci, polevit a hřeben vlny vás nezadržitelně pohltí. V minulosti nám nejednou dopomohly k přežití a ke konečnému vítězství důslednost a pracovitost. Nedávné volby jsou pro nás argumentem k sebevědomému postoji, nikoli však k triumfátorství a lacinému sebeuspokojení. O Francii se ve vtipech vypraví, že její generálové byli vždy perfektně připraveni na právě skončenou bitvu. S tou budoucí už to bylo horší. Občanská demokratická strana musí být perfektně připravena právě na ty příští volby, ať už budou řádné, nebo předčasné. Věřím, že to společně dokážeme!

Miroslav Beneš poslanec

Omlouvám se panu primátorovi, protože můj projev bude výrazně kratší. Souvisí to s tím, že se přiznám, že jsem se soustředil především na zítřek.

51 Dovolte mi, abych k těm postřehům, které jsme zde měli k výsledkům letošních voleb, přidal ještě jeden. Nevím, jestli si to uvědomujete, ale na rozdíl od evropských voleb, ve volbách krajských dramaticky propadli nezávislí. Tedy z pohledu naší dlouhodobé rétoriky se potvrdilo, že nepolitická politika dostala v krajských volbách spíše červenou. Já to říkám z jednoho prostého důvodu. Ten důvod zní: uvědomme si, že účast ve volbách byla 70%, uvědomme si, že je zde velikánský elektorát, který je zapotřebí, aby, a já to teď řeknu úplně jednoduše, aby Občanská demokratická strana oslovila, nikoliv někdo jiný, nikoliv někdo, kdo dnes je možná ještě neznámý. Jaká je vlastně nálada v té naší zemi? A to souvisí s tím, jak se budeme připravovat na budoucí volby. Vždycky, když spolu hovoříme, ať už před volbami nebo různě v kuloárech, každý z nás je poznamenán tím, v čem žije, s čím se setkává, s čím se potkává. Jednou potkáme lidi nadšené, aktivní, lidi, kteří chtějí jít do toho života aktivně a máme dojem, že to je ta hybná síla, ale pak se třeba ocitneme najednou v jiné skupině a potkáme lidi, kteří rezignovali, kteří říkají, že to tady za nic nestojí, a vy najednou váháte, tápete a říkáte si, jak je možné v takovéto zemi dosáhnout velkého úspěchu. Přiznám se, že si jednou za rok dávám sraz v Horažďovicích na pouti u stánku s páreky a pivem se svými bývalými kamarády ze šachty. Je to spíše ta skupina druhá a já říkám, že my musíme přemýšlet o tom, jak oslovit lidi tohoto typu, jak oslovit lidi, kteří jsou lidmi práce, ale přece jenom se bojí. Jak vysvětlit, že sociální v žádném případě neznamená socialistický, ba právě naopak. Že výlučnou jedinečností pravice je postarat opravdu o ty, kteří to potřebují, nikoliv ty, kteří to zneužívají. Vážené dámy, jak se k tomu postavíme my? No, já myslím, že pánové rádi odpoví,

52 že čelem. Nic jiného nám přece nezbývá. Máme před sebou úžasnou výzvu a já vám řeknu na rovinu, že od roku 1992 jsem po volbách nezažil takovou radost u srdce, protože ta procenta byla úžasná, uchvacující, výsledky do Senátu byly něco nádherného. Máme před sebou úžasnou výzvu zopakovat to. Já bohužel budu spíše asi pesimista v tom, že nevěřím v mimořádné volby. Ne proto, že bychom je my nechtěli, ne proto, že by je tato země nechtěla, ale protože je stávající politická reprezentace kromě ODS nechce. Nechce je proto, protože země ji nechce. Ale my musíme být připraveni, jak říkám, i po tom řádném termínu a dovolte, abych uvedl jednu radost. Před skoro třemi lety jsem byl v televizním pořadu s poslancem Kalouskem, s poslancem Pilipem a s poslankyní Buzkovou. Hovořili jsme na téma rovná daň. A já jsem tam byl jediný, který říkal, že to možné je. Seděli tam tři, kteří říkali, že to nepřipadá v úvahu. Dneska jeden z nich tady hovořil malinko jinak. Z toho mám radost, na to se těším a nebojím se těch rizik, která, upřímně řečeno, také vidím. Ta rizika bych velmi stručně pojmenoval vítězství parciálních řešení nad řešeními celistvými. Dejme si na to pozor! Zakousnutí se do přílišného detailu, příliš široké záběry a prosím, na to si dejme velmi velký pozor, politika není jenom management veřejných statků, je to mimo jiné, také a velmi důležité… (mlčí), já se také přidávám k tomu přání, protože říkám na rovinu, že mám nesmírnou úctu k vám všem a vašim kolegům a když vám pan předseda přál, tak já jsem raději zmlknul, omlouvám se delegátům kongresu, jenom vysvětluji… myslím si, že se nesmí politici státi manažery věcí veřejných, že musí na základě politických přístupů politické věci řešit. Myslíte si, že teď přišel čas, abychom všechno to, o čem od roku 1992 hovoříme, znovu mohli zrealizovat? Já jsem přesvědčen, že ano.


Ivan Langer místopředseda Poslanecké sněmovny ČR Naše cesta k vítězství

Právě před patnácti lety, v roce 1989, jsem jako stávkující student LF UP psal na plakáty: Největší optimista na ÚV KSČ je ten, kdo si koupil stravenky do konce roku. Dnes, po patnácti letech, bych převládající atmosféru ve společnosti popsal obdobně: Největší optimista v České republice je ten, kdo si ve Strakově akademii koupil stravenky na oběd až do června roku 2006! Probudili jsme velkou naději

Evropské, krajské, senátní volby: 30 % – 36 % – 65 %.Tři velká volební vítězství ODS v tomto roce, tři naše velké společné úspěchy vytvořily obrovské očekávání. Probudili jsme naději. Velkou naději, že ukončíme existenci vlády, která není schopna řešit problémy naší země. Každý z nás přispěl svým dílem k těmto úspěchům. Každý z nás dal ostatním kousek této naděje. Je to příjemný pocit – probudit naději. Je to ale rovněž velký závazek a velká zodpovědnost. Klíčové vítězství v parlamentních volbách se zdá být téměř na dosah ruky. Mnozí z nás se proto již dnes zamýšlejí nad tím, co uděláme s naším vítězstvím. Ve svém vystoupení nechci hovořit o tom, co uděláme, až zvítězíme. Chci hovořit o tom, co je potřeba udělat, abychom zvítězili. Jako bychom o jeden hlas prohrávali

Ronald Reagan, přesně před dvaceti lety, v roce 1984 řekl: „V předvolební kampani jsem se vždy choval tak, jako bych o jeden hlas prohrával, protože nejhorší možnou chybou je přehnaná sebedůvěra.“

POLITICKÁ DISKUSE

A my jsme v předvolební kampani, bez ohledu na to, jak dlouho to bude trvat. A nejhorší možnou chybou by bylo chovat se tak, jako bychom už zvítězili. Je nezbytně nutné vědět, co budeme dělat po vítězných volbách. Je důležité být dobře programově i personálně připraveni. Stejně důležité je vědět, co již zítra, pozítří, příští týden, za měsíc a za rok uděláme, abychom pak mohli udělat to, co chceme a co tato země a každý, kdo v ní žije, potřebuje. Všichni víme, že důležité je nejenom vítězství samotné. Důležitá je i jeho absolutní výše. Ona bude mít zásadní vliv na to, kolik, a jaké zaujmeme a kolik z našeho programu prosadíme. Pět předpokladů úspěchu

Bylo by chybou vnímat politickou stranu jen jako firmu, která něco vyrábí a prodává. Politika je a musí být střetem idejí a názorů. ODS je a bude nositelem takového pojetí politiky. Přesto však mnohá pravidla a mnohé principy platí ve světě politiky stejně jako ve světě podnikání, jako při řízení úspěšných firem. Pokud chceme zvítězit, a to chceme, musíme naplnit pět předpokladů úspěchu: 1. Musíme mít dobrý produkt. 2. Musíme mít dobré prodejce. 3. Musíme mít přesvědčivou reklamní kampaň. 4. Musíme nabídnout dobrou cenu. 5. Musíme být důvěryhodnou firmou. ● Mít dobrý produkt znamená vycházet z kvalitního „výzkumu a vývoje“ – z ideového a personálního potenciálu institucí, jako je CEP, CDK a CEVRO. Znamená to schopnost čerpat z odborných, vědeckých, podnikatelských a akademických kruhů. Znamená to schopnost využít myšlenek každého člena ODS. Mít dobrý produkt znamená mít kvalitní „výrobu“ – doved-

53 nost odborných týmů na různých úrovních tyto podněty převést do podoby konkrétních programových tezí a legislativních návrhů. ● Mít dobré prodejce znamená disponovat kvalitním zázemím. Každý z nás je důležitý, každý z nás má svoji roli a své nezastupitelné místo. Znamená to mít dobře propracovaný a fungující systém odborné a komunikační přípravy. Znamená to trpělivě a cílevědomě připravovat každého člena ODS, který o to projeví zájem. Znamená to naplňovat projekt „Strategie úspěchu“. ● Mít přesvědčivou kampaň znamená umět naslouchat lidem, vědět, co chtějí, a mluvit tak, aby nám rozuměli. Naše vize bude tak silná, kolik lidí si ji vezme jako svoji vlastní. V jednoduchosti je síla. Znamená to přetavit náš obsáhlý program do několika klíčových a srozumitelných tezí, které si vybaví každý, řekne-li se ODS. ● Nabídnout dobrou cenu znamená dát příležitost každému, kdo chce pracovat (bez ohledu na to, je-li to zaměstnavatel či zaměstnanec), aby vydělal na realizaci našeho programu. Vydělal finančně, kariérně, ve svém osobním či rodinném životě. ● A důvěryhodná firma? Ta ví, že důvěra se těžko získává, a lehce ztrácí. Je si vědoma svých závazků, a proto plní to, k čemu se zaváže. Je zdravě sebevědomá, ale současně ví, co je to pokora a úcta k lidem. Její existence, její úspěch jsou přímo úměrné tomu, nakolik jí lidé důvěřují. Dobrý program, kvalitní lidé, srozumitelnost vystupování, užitečnost pro občany a důvěryhodnost – to je pět předpokladů vítězství ODS v příštích volbách. ● Dobrý program ● Kvalitní lidé ● Srozumitelnost vystupování ● Užitečnost pro občany ● Důvěryhodnost strany To je potřeba dělat, abychom zvítězili.

54


Poctivý kapitalismus místo korupčního socialismu

V roce 1975 na výroční konferenci britské Konzervativní strany vyhlásila Margaret Thatcherová frontální útok na socialismus. Tehdy řekla: „Je čas vrátit lidem právo pracovat podle své vůle, utrácet to, co si člověk vydělá, vlastnit majetek, mít stát jako služebníka, a nikoliv jako učitele. Taková je podstata svobodné země a na této svobodě závisejí všechny naše svobody!“ Téměř tři desítky let poté jsme ve stejné situaci: Je čas vyhnat neodpovědnost, nepoctivost, lenost, odírání a huráevropanství. Je čas nahradit je odpovědností, poctivostí, pracovitostí, solidaritou a patriotismem. Je čas ukončit éru korupčního socialismu a vrátit lidem důvěru v poctivý kapitalismus. Je čas pro vítězství Občanské demokratické strany!

Martin Říman poslanec stínový ministr průmyslu a obchodu

Každý náš kongres je zarámován do určité politické a společenské nálady, která ho více či méně ovlivní. Mnozí z vás si kupříkladu jistě vzpomenou na Liberec 99, kdy falangistické hnutí „Děkujeme, odejděte“ se nejen myšlenkově, ale doslova fyzicky probouralo na kongres ODS. I dnešní jednání občanských demokratů ovlivňuje to, co se odehrává venku za těmito zdmi. Jsem přesvědčen, že to nejvýznamnější, co se na naší vnitropolitické scéně nyní odehrává, jsou dva postupně se rozvíjející příběhy. Možná, že ještě ne každý vnímá. Ale úkolem politika je být oním pověstným kanárkem v kleci, který dokáže zachytit i to, o čem ostatní ještě neví. Ten první příběh, stále sílící a hlasitější říká, že Zemanův, Špidlův, Grossův a Škro-

machův socialismus je mrtev. Socialistická politika se po sedmi letech vyčerpala a její protagonisté se definitivně zdiskreditovali. Cena, kterou za tuto zprávu musíme zaplatit, už tak radostná není. Za sedm let vládnutí nedokázali socialisté najít recept na jediný neduh naší země. Podařilo se jim pouze zvýšit nezaměstnanost, daně a dluhy. Ekonomika ČR roste nejpomaleji ze všech bývalých komunistických zemí, které vstoupily letos do EU. Zato dluhy nejrychleji. To je hlavní dílo, které po sobě zanechají nejen nám, ale především našim občanům a našim dětem. Taky napůl rozvrácené a zadlužené zdravotnictví, nefungující státní správu, neprůchodné soudy a policii, jejíž příslušníci se dopustili snad všech trestných činů obsažených v trestním zákoníku. Tak jako komunisté si chtěli občany koupit a zkorumpovat. Dopadli stejně jako oni. Neuspokojili nikoho, a naštvali všechny. A pak je tady ten druhý příběh. Příběh o tom, že v této zemi vyrostla politická síla, která přestála 7 let – ne egyptských, ale typických českých ran – personálních zrad, mediálních vichřicí a několikanásobných náletů nepolitických sarančat nejrůznějších barev. Která je přesto v dobré, optimální kondici. Která je silou dospělou, zmoudřelou vládnutím i dlouhými lety v opozici. Ano, tou silou je ODS. Ani se nechce věřit, jaký kus cesty jsme za ty dva roky ušli. Proto toto konstatování není samozřejmé. Když si čtete v projevech z kongresu ve Fr. Lázních, tak nejčastějšími řečnickými otázkami byly: Jak dál? Co teď? Máme na to? podle naturelu jednotlivých řečníků. Někteří si je pro jistotu položili všechny najednou, jak V. Tlustý, který pocity ODS té doby shrnul do 4 výstižných slov, „kam, s čím, kdo“? Není se co divit, vždyť ODS ještě nestrávila trauma prohraných voleb do PS, teprve jsme se učili nové roli nulově tolerantní opozice, opouštěl nás první a do té doby jediný předseda strany Václav Klaus a my všichni jsme si, byť potichu, kladli otázku, jaké to bude bez něho. „A bude to vůbec nějaké?“

POLITICKÁ DISKUSE

A byl to právě on, kdo v závěru svého posledního projevu v pozici předsedy ODS řekl: „Věřím, že ODS tímto obdobím projde posílena a opět o něco dospělejší“. Jak známo, Václav Klaus se nemýlí nikdy, ale troufám si říct, že v tom okamžiku by ho ani ve snu nenapadlo, jak velmi se nemýlí. Vyhráli jsme všechno, co se dalo – letošní troje volby, i to co se prakticky vyhrát nedalo – volby prezidenta. Jsme po letech mnohdy trpkých bojů a nenávistných štvanic jediná relevantní politická síla na pravici. Ty dva roky jsme zvládli, přesto, že jsme do nich vstupovali trochu s roztřesenými koleny. Máme před sebou poslední krok. Jsem plně přesvědčen, žepokud my sami neuděláme chybu, bude úspěšný. Potřebujeme spojit ty dva příběhy. Říkat a vysvětlovat ten první všem lidem, ke kterým se ještě nedonesl. A pracovat tak, aby každému bylo jasné, že není po čem truchlit. Že je zde někdo, kdo mrtvolu socialismu nejen rád pohřbí, ale na jejích troskách vystaví stavbu s lepšími a trvanlivější základy. Už jednou totiž došlo k její resuscitaci. V roce 2000 to také vypadalo, že v červnu 2002 se bude psát smuteční oznámení. Dnes je méně pravděpodobné, že by se zázrak zopakoval, ale úsilí ČSSD vysmeknout se z obklíčení bude ještě zoufalejší a odhodlanější. Už jen proto, že všichni pánové – Gross a Sobotka a další – ví, že osobně hrají o všechno. A to doslova, vždyť copak kdy dělali něco jiného? Stále více občanů této země důvěřuje ODS. Důvěřuje lidem, kteří tvoří ODS. Důvěřuje programu, který reprezentuje ODS. Důvěřuje ODS, že vyvede zemi z bahna stagnace, do které ji zavedla vláda ČSSD. Stále více občanů touží po změně. A pro stále více občanů jsme tou změnou my, Občanská demokratická strana. Málokdy ve své historii nesla ODS na svých bedrech takový batoh odpovědnosti. Naposledy zřejmě v roce 1992, kdy občané vložili do rukou ODS svou víru v její pro-

55 jekt transformace. Dnes po 15 letech máme druhou příležitost. Máme příležitost formovat směřování naší země podle našich nejlepších představ, ideí a myšlenek. Uvědomujeme si, před jakou šancí stojíme? Toto není ledajaký kongres. Toto je historický kongres. Toto je kongres, který předurčí, zda této šance využijeme a vyvedeme zemi z bahna stagnace a přešlapování. Také to však může být kongres, který příležitost promarní a pošle ODS na dráhu kompromisnictví, kšeftíčku a kšeftů v nepřehledných houštinách veřejných miliard a pohodlných pašalíků. Který pošle ODS na cestu, na které postupně poztrácí svůj liberálně konzervativní ideový fundament. Na tomto rozcestí dnes a zítra stojíme a je na nás, téměř čtyřech stech delegátech, jakým směrem se vydáme. Směr „po Modré cestě za Modrou šancí“ není cestou právě jednoduchou. Je legitimní položit si otázku, jak jsme na ni připraveni. Před několika dny mi jedna naše kolegyně řekla prorockou větu:„užijme si ještě těch pár chvil, kdy jsme v opozici a všichni se máme rádi.“ Ano, reformy, pokud mají být účinné, nebudou bezbolestné. A možná budou bolet více mnohé z nás, členů ODS, než naše občany, protože mnozí z nás mají dvě role – roli občana a roli představitele veřejné moci. Jsme připraveni ● vzdát se na všech úrovních veřejné správy značné části vlivu a moci – ve prospěch svobody a nezávislosti občanů? ● Vzdát se na všech úrovních veřejné správy značné části peněz, které dnes přerozdělujeme – ve prospěch peněženek našich občanů, kteří nebudou mít povinnost se nás ptát, jak je utratit? ● Vzdát se nepřehlednosti a neprůhlednosti výkonu veřejné moci a budovat jednoduchý a tedy transparentní systém – ve prospěch našich občanů, kteří nás budou moci snadněji a o to důkladněji kontrolovat?

56 Protože i to musí být součástí modré šance, pokud to myslíme vážně. Pokud chceme, abychom byli důvěryhodní. Pokud chceme, aby nám lidé věřili, až budeme po nich chtít, aby porozuměli reformám, které předložíme. Já odpovídám ano, třikrát ano. Protože úspěch našich reforem bude záviset nejen na jejich racionalitě a smysluplnosti, na tom, zda za tyto reformy budeme schopni obhájit nejen svým odborným potenciálem, ale především zda za ně budeme schopni ručit svým lidským kreditem, svou osobností, zda naši lidé a celá ODS bude morálně způsobilá je provádět. Možná vám to zní pateticky nebo banálně, ale podívejte se na současnou vládu. Podívejte se na upřímného kluka z plakátu a položte si otázku, proč on a jeho strana zbankrotovali. Zdaleka nejen proto, že neumí vládnout. Prohospodařili elementární důvěru v klientelismu, české odnoži mafiánství a velkopanských manýrech. Máme ještě několik posledních měsíců, abychom se připravili. Jak jsem se pokusil vysvětlit ve svém diskusním materiálu ODS 2006: ČAS ČINŮ, který jsem si vám dovolil předložit: naším prvořadým úkolem nyní je zkompletovat prvních několik kroků naší vlády a shodnout se na nich. Všichni víme, že primárně musíme řešit onu „velkou trojku – daně, dluhy, byrokracie“ neblahého dědictví po socialistech: ● Musíme zjednodušit a snížit daně, aby se naše země stala atraktivní a daňově konkurenceschopnou. ● Musíme ukáznit naše veřejné rozpočty. ● Musíme rázně odstranit chobotnici regulací, které nejen likvidují statisíce drobných živnostníků, ale jsou útokem na vlastnická práva a skrytě druhým Únorem 48. Musíme dále také kousnout do problémů, ke kterým má socialistická vláda strach jenom se přiblížit – zdravotnictví, vysoké školství, sociální a penzijní systémy, ale také policie, státní správa a další.


To nejsou jednoduché úkoly. Nemusíme se však podceňovat. My víme, jak na ně. Zdaleka ne v jednom případě čas prověřil, že naše návrhy se ukázaly jako naprosto správné. Před 4 lety jsme byli za rovnou daň vysmívání, politiky i mnoha ekonomy. Dnes rovná daň velmi úspěšně funguje v několika středoevropských zemích. Před dvěma lety jsme byli vysmívání politiky i ekonomy, když jsme zveřejnili náš finanční a hospodářský plán, kde jsme uváděli, že kolem roku 2006 může naše ekonomika růst tempem 6 – 7% ročně. Dnes totéž tvrdí vládní politici i ekonomové. Nebo méně známé návrhy. Již před dvěma lety jsme navrhovali, aby velké firmy typu Telecom byly privatizovány transparentním způsobem přes burzu. Nikdo nás neposlouchal. Dnes je to považováno za nejlepší metodu. A tak bychom mohli pokračovat napříč resorty. Druhým úkolem je připravit půdu. Tedy přesvědčit rozhodující část občanů, že naše návrhy jsou správné, jedině možné, a hlavně pro ně samy a jejich děti výhodné. To není úkol jen pro vedení ODS nebo stínovou vládu. To je úkol pro nás pro všechny. Velikán britské politiky 19. století Benjamin Disraeli prý v okamžiku, kdy se dozvěděl, že bude královnou Viktorií jmenován premiérem, zvolal: „Hurá, hurá, konečně se mi podařilo vyšplhat na vrchol naolejovaného sloupu!“ Jiný, nemenší britský státník té doby, William Gladstone, reagoval na stejnou zprávu vůči své osobě sepsáním dlouhé, několikastránkové úvahy o odpovědnosti národu a Bohu. Jak různé reakce na stejnou událost, jaká příležitost pro moralisty všeho druhu! Historickým faktem je, že oba tito muži, tak rozdílní svými povahami, měli to hlavní společné. Oba sloužili dobře své zemi a pozvedli ji na sám vrchol mezi národy. Také naším cílem musí být v příštích měsích a letech dobře sloužit své zemi. Přesto, že máme různé povahy. Přesto, že ODS

POLITICKÁ DISKUSE

není spolek přátel. Přesto, že minimálně od dob zákonů profesora Parkinsona a školy veřejné volby víme, že i politik má tendenci maximalizovat osobní zisk. Přesto všechno jen společné úsilí členů zastupitelstev, starostů, hejtmanů, senátorů, poslanců a všech členů ODS zaručí, že nebudeme nenáviděnou škodnou, jakou je dnes tato vláda. Evoluční biolog Matt Ridley, když vyvětluje zákonitosti sociálního chování člověka, nám dává tuto radu: „učte své děti být dobrými lidmi, vyplatí se jim to“. Pokusím se toto netriviální poučení parafrázovat: „Buďme dobrými správci svých obcí, krajů a celé země. Vyplatí se nám to“.

Oldřich Vojíř poslanec

Zažili jsme neobyčejně úspěšné dvouleté období. Během této doby jsme zvítězili ve všech volbách a o některých těchto úspěších lze říci, že byly drtivé. Díky tomu jsme nyní v situaci, v jaké se nachází rok a půl před parlamentními volbami jenom málokterá strana – naším výhledem je jasné vítězství. A nejen to, máme i velký koaliční potenciál, čehož důkazem je sestavení krajských vlád ve všech 14 krajích, v čele s 12 hejtmany a primátorem hlavního města Prahy. Je však potřeba položit si ostře formulovanou otázku. Co stojí za našimi úspěchy? Je to více program Modrá šance, skvělá práce našich lidí v obcích a krajích, soustavná tvrdá opozice v poslanecké sněmovně a Senátu, nebo nám rozhodujícím způsobem pomáhá neschopnost vládní koalice opravdu vládnout, její nesourodost a slabost, krize sociální demokracie a politická smrt Unie svobody? Já jsem přesvědčen o tom, že sedmdesát procent našich vítězství vychází z našeho programu a naší práce. Ale za zbytek vděčíme neschopnosti soupeřů.

57 Co z toho plyne pro volby, které budou nejpozději za rok a půl? Tvrdím, že se nacházíme v historickém okamžiku, kdy máme obrovskou šanci získat silný mandát občanů k tomu, abychom naší vlasti vtiskli na celá desetiletí moderní tvář, abychom mohli realizovat náš program. Chci tím říci, že máme šanci získat tak silnou pozici, že nebudeme muset přistupovat na kompromisy, které se nám staly osudnými. Jsem přesvědčen o tom, že naším cílem musí být překročit hranici zisku 40 procent hlasů. Jestliže to nedokážeme nyní, pak sice zvítězíme, ale pravděpodobně nikoli způsobem, který z ODS udělá hegemona politické scény. Prosadíme možná mnohé, jenže nikoli tolik, kolik naše země opravdu potřebuje. ODS však má na to, aby dosáhla jednoznačného a nezpochybnitelného úspěchu. K tomu musíme oslovit nové voličské skupiny. Otázka zní: Jak? Máme snad rozmělnit náš program a přiblížit ho levicově smýšlejícím vrstvám? V žádném případě. Naši budoucí voliči, kteří nám umožní jednoznačné vítězství, jsou ti, kteří nyní k volbám nechodí. Mezi nimi jsou jistě lidé, kteří znají naše ideje, a já jsem přesvědčen, že je i vyznávají stejně jako my zde v sále. Jenomže nám nevěří onu klíčovou věc, totiž že naše myšlenky a cíle jsou realizovatelné a užitečné. Proto jsem sepsal svou prvotinu nazvanou POSTŘEHY a ukázal v ní, jakým způsobem oslovit tyto voliče. Jde totiž o popis několika praktických situací tížících malé a střední podnikatele a o návrhy na jejich řešení. Jsem přesvědčen, že úkolem ODS do parlamentních voleb je předložit národu důkazy o tom, že Modrá šance je opravdu pevný základ našeho budoucího vládního prohlášení. A nyní zcela fundamentální otázka pro tento kongres – jak toho můžeme dosáhnout? Recept je jednoduchý v rovině myšlenky, avšak velmi, velmi pracný. Je nezbytné dokázat, že jsme připraveni ihned vládnout

58 a ihned začít plně uskutečňovat svůj program, a to nejen v rovině exekutivy, ale také v legislativě. Je potřeba začít tím, že znovu předložíme veřejnosti naše základní teze. Musíme o nich diskutovat, komunikovat s lidmi, pečlivě analyzovat jejich postoje a názory, vnímat je a řídit se jimi. Pak je potřebné přijít s rozpracováním, které se již bude blížit paragrafovanému znění či bude mít jeho podobu. Tato představa vychází z metod projektového řízení v moderních firmách a z postupů současného marketingu. S dalšími detaily bych vás rád podrobněji seznámil zítra ve svém kandidátském projevu. Jsem však přesvědčen ještě o jedné věci, o níž se musím zmínit již nyní. Další klíčovou podmínkou pro naše jednoznačné vítězství v parlamentních volbách je soudržnost. Poučme se ze zoufalství nynější sociální demokracie. U našeho pomyslného modrého kulatého stolu sedí již čtyři vítězové ( komunální a krajští politici, europoslanci a senátoři), čeká se už jen na vítězství mých kolegyň a kolegů poslanců. Motorem moderní strany je totéž, co žene vpřed nejúspěšnější a nejrychleji rostoucí firmy. Je to týmový duch a zároveň vnitřní konkurence. Měl jsem tu čest podílet se na přímém řízení v několika společnostech a byly to společnosti ekonomicky úspěšné – naše zisky pramenily právě z toho, že jsme byli schopni dosáhnout na jedné straně kompaktnosti týmu, přitom jsme ale podporovali vnitřní trh myšlenek. Toho všeho lze dosáhnout jediným způsobem. Přesným a jasným definováním konkrétní odpovědnosti za konkrétní úkoly a zároveň přesným a jasným delegováním pravomocí a kompetencí. Politická strana jistě není obchodní firma, ale byl to právě zakladatel ODS Václav Klaus, který pochopil, že bezbřehost a nesourodost nejsou hybnými momenty, ale že právě konkurence standardních politických stran je celé společnosti a demokracii ku prospěchu. Politická strana, na rozdíl od různých občanských fór, má pevnější pra-


vidla a disponuje jak politickou tak manažerskou složkou. Proto i zde lze vhodně využít některé prvky řízení společnosti. Jestliže budeme schopni dosáhnout všeho, co jsem zde nastínil, pak náš příští kongres bude ODS pořádat jako jednoznačně nejsilnější strana, která před sebou bude mít dlouhé období razantní a úspěšné vlády.

Naděžda Kavalírová host – předsedkyně KPVČ

Dovolte mi, abych vás pozdravila jménem Konfederace politických vězňů ČR. Vaše pozvání jsem přijala s radostí. Hrdě dnes zde zastupuji památku všech, kteří se nedožili dnešních dnů. A všech nás, kteří jsme přežili. To jsme my, kteří jsme bezprostředně po nástupu komunistické diktatury k moci v Československé republice v únoru 1948 vstoupili do ilegality a zahájili odpor a odboj proti novým uchvatitelům naší svobody a demokratických práv. Občané, kteří byli komunistickým režimem posléze cílevědomě a tvrdě pronásledováni, protože se nikdy nepoddali a nebyli ochotni s tímto režimem kolaborovat. Osud politických vězňů jako aktivních aktérů politického dění je neoddělitelně spojen s politickým osudem naší vlasti. To je důvod, proč jsme a chceme být i nadále součástí politického života České republiky. Většina politických vězňů komunistického režimu má v paměti hluboce zakotvenu životní zkušenost s politickými režimy a jejich systémy, kterými ve svém životě prošli. Proto chceme jen demokracii, demokracii pluralitní a nic jiného! Vše ostatní je nebezpečné svobodě, právu, ale také životu. Většina z nás svoji uvědomělou pamětí sahá až na práh 1. Československé republiky. Politické hodnocení se tedy odvíjí od tohoto historického milníku. 1. Československá republika v zorném úhlu následujících generací jistě nebyla absolutním jedinečným vzorem politického uspořádání a politické-

POLITICKÁ DISKUSE

ho systému. Zrodila se v národní době na multinárodním základu, který, jak historie ukázala, působil destabilizačně a nakonec katastroficky. Tyto skutečnosti však o to více vyzdvihují systém tohoto státu. Systém pluralitní demokracie tedy v té době byl u našich sousedů takřka neznámou veličinou. Rozhodující je tedy otázka, co umožnilo našim otcům po 20 let stabilizovat politický systém v Československé republice přes všechny vnitřní i vnější problémy, když se v té době fakticky teprve učili vládnout, když pojem Československá republika byl většině světa ještě neznámým pojmem. Co udrželo nesporně jedinečné demokratické standardy tohoto státu při plném politickém životě, a nutno dodat, že se to již nikdy nepodařilo následujícím politickým systémům a režimům. Byla to neotřesitelná vůle chránit a dodržet všechna pravidla a zásady na nichž byl demokratický systém první republiky vybudován. Stojí zato pro srovnání pohlédnout do méně příkladných období našich moderních dějin. V roce 1938 jsme místo boje vyjednávali a ztratili jsme demokratický stát i svobodu. V okrojované druhé republice po Mnichovu jsme sjednotili své síly sloučením bývalých demokratických stran pod praporem „národního souručenství“, abychom následně ztratili všechna politická práva a do čela národních elit se postavili kolaboranti s nacisty. V březnu 1939 jsme přijali říšskou ochranu protektorátu, abychom se stali bezprávným apendixem velkoněmecké nacistické říše. V prosinci 1943 jsme slavnostně přijali přátelství a bratrství Sovětského svazu a přes různé peripetie rádoby demokratického systému v období od konce 2. světové války do února 1948 přes pochybnou etapu komunistického pražského jara v 1968 jsme byli až do konce roku 1989 bezprávnými vazaly Sovětského svazu. To jsou dostatečné důvody k zamyšlení. Tím vším procházeli také bývalí političtí vězni a to je také formovalo. Z toho plyne jedi-

59 ný závěr. Dokud nejsme ochotni, pokud nejsme ochotni o své zásadní postoje bojovat a je všemi prostředky bránit, pak je jistě ztratíme, a to platí vždy i pro dnešní dobu. V roce 1989, resp. koncem roku 1989 jsme v politice polemizovali a připustili jsme další existenci komunistické strany. Dnes ji zde máme a nevíme si s ní rady. Pro nás, politické vězně, je to naše stará známá, která je schopna kdykoliv, když se jí naskytne příležitost, provést další bezohlednosti a špatnosti, jaké činila po celý svůj dlouhý politický život. To není partner, se kterým se nemluví, s ním, nevyjednává! Komunisté nepatří do slušné demokratické společnosti, protože jsou živel protiprávní, neštítící se žádného zločinu. Proto by mělo být programem každého slušného demokratického politika usilovat o odstranění komunistů a jejich organizací z demokratického veřejného života. Jedině tak bude možné bez obav rozvíjet naši svobodnou společnost. To je naše poselství vašemu shromáždění. Nevychází ze zatrpklosti, ale vyvěrá z našich celoživotních zkušeností, které nechceme nejen zopakovat, ale hlavně si nepřejeme, aby se někdy v budoucnu ona trpká minulost opakovala pro naše, pro vaše děti a naše děti společně. My již nemáme ani tolik sil, ani tolik času na spoluúčast při realizaci politických cílů, které jsou před vámi. Na vašem sněmování v minulém roce v Luhačovicích jsem použila v závěru mého příspěvku slova „pochodeň“. Dovolte mi, abych toto slovo použila i dnes. My, bývalí političtí vězni, předáváme vám pochodeň pravdy o nedávné minulosti, která poznamenala moji generaci, předáváme vám ji s nadějí, že zlé dějiny týkající se právě té nedávné minulosti se již nikdy opakovat nebudou a v zemi, která je nám všem milovaným domovem, budou zaručena práva svobody a spravedlnosti na principech demokracie. Tuto pochodeň přijměte, prosím, jako výzvu. Vy jste dnes začínali v 10 hodin. Já jsem před osmou hodinou stála v Libeňské soko-

60


lovně, abych si uhájila značku. Sokol má svůj všesokolský slet za dva roky a už nacvičuje, to je výzva pro vás, příští sobotu cvičíme až do večera! A ještě poslední věc, moje skupina cvičí s bílými stuhami. Bílá barva je barva míru a já vám bílou stuhou, kterou jsem dnes přijala, zamávám do voleb v roce 2006. Hodně zdaru!

Alena Páralová poslankyně stínová ministryně práce a sociálních věcí

Věřte, že je pro mne ohromnou úlevou, když poslouchám názory a argumenty, které znějí v tomto sále. V poslanecké sněmovně čelíme názorům zcela odlišným a jsme vystaveni hlasovací mašinerii válcující nekompromisně svobodu jednotlivce. Proto si zde připadám jako v lázních, dá se říci v Modrých lázních. Nedávno vyšla má Modrá šance pro zvýšení zaměstnanosti s názvem Více svobody, méně regulace. Je námětem do diskuse a budu netrpělivě očekávat Vaše názory a připomínky. Její motto zní: Klíčem k ekonomickému růstu je svoboda. Klíčem ke zvýšení zaměstnanosti je více svobody a méně regulace. Dnes má pro změnu premiéru Modrá šance pro svobodu volby v sociálním systému s názvem Cesta k lidské důstojnosti. Motto říká: Je zcela zásadní, aby si každý mohl zachovat lidskou důstojnost i v nejtěžších životních situacích. Je třeba mít na paměti, že podílí-li se na sociální pomoci stát, znamená to, že se na ní podílí prostřednictvím daní a odvodů každý občan státu. Otázkou je, a otázkou těžkou a zásadní, do jaké míry stát má a smí zasahovat přerozdělovacími procesy do přirozeného chodu ekonomiky. Stát může snadno manipulovat s jednotlivcem, který je na sociálních dávkách závislý. Myslím, že s tím

vším asi souhlasíte stejně jako s tvrzením, že nejlepší sociální politikou je fungující ekonomika. Ale nyní se již pustím na tenčí led. Přiznám se, že mne trápí, když v souvislosti se sociální politikou ODS slyším hlavně o chystaném razantním snižování sociálních výdajů, o utahování opasků, o tom, že se každý musí postarat sám o sebe a o zneužívání sociálních dávek. Kdo se vyděsí, když taková slova uslyší? Určitě to nebudou podvodníčci, kteří sociální systém zneužívají. Vyděsí se těžce nemocní lidé, kteří jsou odkázáni na sociální dávky, senioři, kteří neměli šanci, kterou máme my, a neměli čas připravit se na stáří, protože odešli do důchodu ještě za komunismu. Vyděsí se nevidomý člověk, kterého před desetiletími naučili pouze plést košíky a který marně žádá o rekvalifikaci a marně hledá práci. Přála bych si, abychom při diskusích o sociálním systému hovořili hlavně o lidské důstojnosti, o tom, že nebudeme zavírat oči před lidským utrpením. Přála bych si, abychom více hovořili o rodině, o dětech z dětských domovů, o problémech seniorů, o problémech zdravotně postižených lidí a těžce duševně nemocných lidí. Abychom našli řešení i pro krátkodobě nemocné osamělé lidi. Abychom nabídli účinnou pomoc rodině, která se stará doma sama o těžce nemocného člověka. A když hovoříme o zneužívání sociálních dávek, říkejme prosím, které dávky a kým jsou zneužívány a co s tím uděláme. Neberme, prosím, některá slova nadarmo. Podíváme-li se na dění v parlamentu, jsme to vždy nakonec my, kdo se skutečně postaví za bezbranné lidi, kteří se dostali do problémů nikoli vlastní vinou. Často hovořím s lidmi, kteří poskytují sociální služby. A často mi překvapeně sdělují, že jsou to právě starostové obcí, městští radní zvolení za ODS, hejtmani a krajští radní zvolení za ODS, kteří reagují ze všech nejlépe a nejúčinněji, pokud je potřeba pomoci v konkrétní situaci nebo konkrétnímu

POLITICKÁ DISKUSE

člověku. Překvapeně, protože naše rétorika je jiná. Děláme to opačně než naši političtí soupeři. Zatímco naši političtí soupeři kážou vodu a pijí víno, my kážeme víno a pijeme vodu. Vladimír Špidla měl vždy plná ústa sociálního státu. Dokonce když jeho vláda předložila do parlamentu balíček opatření, který nazvala reformou veřejných financí a který dopadal hlavně na nízkopříjmové skupiny obyvatel a také na živnostníky, říkal, že to dělá proto, aby zachránil sociální stát. Když na Žofíně předložil návrh důchodové reformy, tzv. model NDC, který znamená stoprocentní odstranění solidarity, vzýval přitom sociální stát. Špidlův sociální stát je ale pouhou chimérou. Podívejme se, jak to bylo ve skutečnosti. V roce 1989 Československo sociální politiku tak, jak ji dnes chápeme, v podstatě nemělo. Termín sociální politika vymizel z našich slovníků během padesátých let minulého století. Z ideologického hlediska sociální problémy, jako je nezaměstnanost, chudoba a sociální vyloučení, nesměly existovat, protože je socialismus údajně odstranil. Tyto problémy samozřejmě existovaly, ale byly zastírány zejména přezaměstnaností a cenovými dotacemi se známými dopady na postupný rozklad celého ekonomického systému. Monopol státu byl v sociální sféře totální. Scénář sociální reformy federální vlády v roce 1990 inicioval budování záchranné sociální sítě, která měla podpořit nezbytnou ekonomickou reformu. Proto se zaměřil hlavně na aktuální rizika dalšího vývoje, tj. nezaměstnanost, inflaci a privatizaci a na opatření, která měla tlumit sociální napětí spojená s těmito procesy. Na začátku 90. let byly vytvořeny nové instituce – např. úřady práce – nové instituty – např. životní minimum – a nové mechanismy – např. valorizace. Byla přijata celá řada zákonů, např. zákon o zaměstnanosti, o životním minimu, o sociální potřebnosti atd. Scénář splnil svůj

61 účel a sociální politika umožnila start ekonomické reformy. Za Klausových vlád pokračovalo vytváření nového sociálního systému ještě v rychlejším tempu. Byla zvolena koncepce založená na třech víceméně samostatných systémech: sociálního pojištění, státní sociální podpory a sociální pomoci. V letech 1990 až 1997 uskutečnila Česká republika jako první z transformujících se postkomunistických zemí reformu sociálního systému včetně rozsáhlé reformy důchodového systému, která byla schválena v roce 1995. Před výkonem tehdejšího ministra práce a sociálních věcí Jindřicha Vodičky smekám, zvlášť když je srovnávám s prací ministrů Špidly a Škromacha. Nástupem levicových vlád se reformy sociálního systému zastavily uprostřed cesty. Dodnes chybí zákon o sociální pomoci i zákon o ucelené rehabilitaci. Velmi malý posun nastal v oblasti důchodového systému. Reforma veřejné správy proběhla, aniž došlo k navazujícím změnám sociálního systému. Dodnes nejsou v novém uspořádání veřejné správy dostatečně zákonně vymezeny kompetence státu, krajů a obcí v oblasti sociální pomoci. Socialistické vlády nepředložily žádný zásadní sociální zákon, dočkali jsme se pouze mininovel Vodičkových zákonů. Ani Vladimír Špidla, ani Zdeněk Škromach zde tedy legislativně pro svůj tzv. sociální stát neudělali nic, pouze dali větší důraz na plošnost a nadělali zmatky a chyby. Do sociální oblasti chodí v době vládnutí socialistických vlád každoročně přibližně stejné procento financí ze státního rozpočtu i z HDP jako v době Klausových vlád. Rozdíly se pohybují v řádech miliard Kč, přičemž do sociální oblasti jdou dnes stovky mld. Kč. Vzhledem k tomu, že se schodky státního rozpočtu pohybují kolem 100 mld. Kč ročně, je evidentní, že státní finance za vlády socialistů neruinují štědré sociální dávky, ale špatná politika vlády. Což je dal-

62


ší důkaz, že tzv. Špidlův sociální stát je opravdu pouhou chimérou. Není proto třeba plýtvat slovy o demontáži sociálního státu, dávat tím argumenty politickým protivníkům a zbytečně strašit klienty sociálního systému. Přesto platí, že sociální výdaje jsou velkou zátěží naší ekonomiky a naše socialistické bohužel vyrobily ohromné dluhy. Právě proto přicházíme s novými poměrně odvážnými koncepty mj. rovného důchodu a záporné daně, které si kladou za cíl tento stav změnit. Změny však nebudou v žádném případě na úkor těch, kteří solidární pomoc skutečně potřebují. Čeká nás zápas s propagandou, která šikovně zaměňuje významy slov sociální a socialistický. Čeká nás střet s odborně se tvářící nadutostí, za níž se bohužel většinou skrývá naprostá bezradnost řešit velké výzvy sociální politiky. Čeká nás střet s krásnými slovy o vidině krásných zítřků a s nekompetentností vybavenou mocí. Čekají nás nejrůznější varianty tvrzení, že zdroje jsou. Jsem si jista, že jsme připraveni čelit populismu a nálepkování. My neumíme dávat nesplnitelné sliby a nebudeme podvádět. O to to budeme mít těžší. Nesmíme připustit, aby nám bylo upíráno sociální cítění, protože náš sociální program je skutečnou cestou k lidské důstojnosti a svobodě.

Libor Lukáš hejtman Zlínského kraje

V mém krátkém příspěvku bych se rád vyjádřil ke dvěma problémovým okruhům. Jeden z nich je specifický především pro moravské kraje, zvláště pak pro Moravu jihovýchodní. Druhý je spíše obecnější pro krajské samosprávy.

Okruh první:

Politická síla a vliv křesťanských demokratů v jejich tradičních volebních baštách a z toho vyplývající úloha, strategie a taktika ODS. U nás ve Zlínském kraji je tento fenomén mimořádně silný. To, že je naší povinností výrazně porazit socialisty, je jasná zpráva. Avšak porazit křesťanské demokraty, to již tak úplně jasná zpráva a samozřejmost určitě není. Nám se to však letos při krajských volbách podařilo, a to dosti výrazně. Nechci rozebírat, co je toho příčinou, chci se soustředit úplně na jinou stránku věci. A to na skutečnost, že naši tzv. „přirození političtí partneři“ vůbec na tuto situaci nebyli připraveni a nebyli schopni racionálně unést volební porážku.Nevytvářeli si v průběhu celého předvolebního roku žádnou komunikační platformu pro případnou změnu politického vlivu. A to je naprosto zarážející až nevídané. Jsem přesvědčen, že exkluzivita spolupráce s křesťanskými demokraty není pro specifické podmínky v jednotlivých regionech nutným principem. Je potřebné velmi trpělivě a pečlivě identifikovat místní poměry, vlivy a politické postoje, a uplatňovat pak odpovídající strategii spolupráce s křesťanskými demokraty. Váhu spolupráce je pak potřebné převést do té míry vlivu, která odpovídá volebnímu výsledku, nikoliv do míry, která by této politické formaci dávala do rukou nástroj exkluzivity a tím i většího vlivu, než je vhodné a potřebné. Myslím si, že učit se spolupracovat není jenom úkolem ODS, ale i všech našich potencionálních partnerů. Okruh druhý:

Krajská samospráva versus politika ODS. Téma, které se v ODS nikdy moc neřešilo (pokud však nepočítám předvolební rétoriku).

63

POLITICKÁ DISKUSE

Dnes ODS zcela ovládá krajská zastupitelstva a její představitelé významně ovlivňují každodenní život v regionech. Jsem přesvědčen o tom, že ODS musí toto téma přijmout za své a musí zformulovat některá východiska pro regionální politiku včetně otázek souvisejících s reformou veřejné správy. Zde bych přivítal intenzivní debatu se stínovou vládou a z toho následně propracovanou „modrou šanci“ pro dokončení reformy veřejné zprávy pod taktovkou ODS, včetně ekonomických a daňových souvislostí. Formování názorů a postojů je nutné odehrát na bázi účinné komunikace mezi vedením ODS se zástupci parlamentu, krajů, obcí a měst, samozřejmě z řad ODS. Pevně věřím, že nově zvolené vedení ODS vytvoří takový komunikační rámec, který výrazně přispěje k formování dílčích politik pro řešení věcných problémů tzv. „všedního dne“. V závěru vám chci nabídnout jako zástupce zlínského regionu motto geniálního zlínského podnikatele Tomáše Bati, protože se hodí k tématu, o kterém jsem hovořil. Podotýkám, že je velmi krátké. Baťa pravil: „Mysli globálně, žij regionálně.“

Jaroslav Kubera senátor

Obvykle nemám problém, jestli mluvím před někým, nebo po někom, ale dnes ten problém mám a mám ho díky slovenskému premiérovi. To prostě bylo něco, z čeho jsem se ještě doteďka nevzpamatoval a moc bych prosil naše vedení, aby tento projev upravilo do nějaké takové malé knížečky nebo součásti stanov, aby ho každý člen nosil v peněžence nebo v kapse a každého z nich budeme zkoušet! Premiér Dzurinda totiž jednoduchými slovy popsal to, co je třeba dělat, a myslím si, že když to uděláme, tak máme vystaráno. Takže z toho mám trochu trauma, ale jenom malé, já se z toho rychle vzpamatuju.

Už tady bylo děkováno, já tady také samozřejmě děkuji nám všem, kdo se zasloužil o to, jak ty volby dopadly, ale bohužel, jak to bývá, někomu se nepoděkuje a já si nemohu odpustit poděkovat těm, kteří také přispěli k našemu vítězství, já nevím, jakým dílem, půl procentem, procentem, to se nedá kvantifikovat, ale byli to zejména paní Milada Emmerová, která určitě přispěla k tomu, že výsledek byl, jaký byl. Byl to také určitě Zdeněk Škromach, zejména v onom památném Kotli, kdy se otáčel k voličům zády, nepochybně nám pomohl a v neposlední řadě to byl také premiér Stanislav Gross, který nám také trochu pomohl, takže i jim patří malý dík z naší strany. Říkám to proto, že vítězství vždycky vede k bratrovražedné válce, o tom byste vy, krajánci, mohli mnozí hovořit, jak to vypadá, vede i k bratrovražedné válce v ODS, protože zítra budeme nárokovat o jednoho místopředsedu více, protože rychle zapomeneme, co tady před chvílí říkal Martin Říman, a kdybychom udělali 9 místopředsedů, tak se nám ta volba zítra velmi zrychlila, protože všichni kandidáti by byli uspokojeni a nebyla by to žádná tragédie, protože jeden jak druhý si nezaslouží, aby byl vyřazen ze hry, protože to jsou všichni kandidáti kvalitní. To bohužel možné není a je to také v rozporu s naší strategií, protože nechceme vždycky rozšiřovat podle počtu místopředsedů a ministerstev tak, jak to budeme potřebovat, a já o tom ještě budu mluvit. Takže tolik jenom k volbám. Ještě řeknu jednu věc, které si Stanislav Gross ke své jeho škodě nevšiml a to byla ta věc, že nezvítězila, nebo respektive prohrála nepolitická politika. Já jsem se velmi těšil na Petra Jandu v Senátu, zejména v ústavněprávním výboru, když jsem četl ty rozhovory s ním, tak já jsem mu chtěl dokonce nabídnout, že bych se místo něj stal frontmanem kapely Olympic, že všechny jeho písničky umím. Umím je zahrát a je to mnohem lépe placená funkce než funkce senátora, i když to veřejnost často

64 neví. Takže toto bylo vítězství, velké vítězství politických stran, bez ohledu na prohru sociální demokracie, myslím, že dokonce posledním, kdo takhle zvítězil, byla Bobošíková, a jak to dopadlo, všichni víte. Jídelní lístky z poslanecké sněmovny nosila denně při sobě, stále o nich mluvila, že Topolánek měl svou manželku za asistentku jistou dobu, to pro ni bylo naprosto nepřekonatelné, a druhý den po zvolení udělala svého manžela svým asistentem, protože koho jiného než toho, koho máme rádi? Já myslím, že toto přispělo také k tomu, že ta nepolitická politika nezvítězila. Nevím, jak to strukturovat, řeknu tedy „kraje“. Řekl to velmi přesně Martin Říman a já jenom připomenu, že by bylo velmi vhodné, kdyby dodali Výkonné radě krajští hejtmani počet zaměstnanců svých úřadů se sdělením, o kolik procent tento do konce příštího roku klesne. Zrovna tak jsem si dal včera práci a hledal jsem na internetu, 14 krajů má 201 výborů a komisí. Poslouchejte ještě jednou, 201 výborů a komisí, aby byli ukojeni všichni ti z různých zdrojů, kteří nebyli ukojeni třeba tím, že byli na nevolitelném místě, třeba tím, že jsou z koaliční strany nebo něčím jiným. Jen na okraj řeknu, že v mém městě máme 2 komise a 2 výbory, a nenaplňujeme dokonce ani ty, které jsou ze zákona povinné, protože si myslíme, že komise je ideální způsob, jak se dostat k moci bez voleb. Dokonce jeden kraj má Komisi pro insignie! To mě šokovalo nejvíc, nebudu tady nikoho jmenovat, abych neurazil. Podívejte se a nakonec uvidíte sami. Projděte ty rozdíly, jak některý má málo komisí. Rekord je 12 výborů a 13 komisí, to je absolutní špička. Totéž platí o počtu zaměstnanců, kteří často nedělají nic jiného, než že jezdí na obce a udržují si své postavení tím, že kontrolují a kontrolují a kontrolují. Často už ani nevědí, co kontrolují. Shodou okolností jsou to aspoň v mém případě zaměstnanci, kterých jsme se rádi zbavili, které jsme pře-


vzali z okresu, a oni skončili na krajském úřadě a teď nás chodí kontrolovat. Naštěstí to s nimi ještě jde, protože výsledek voleb je také znervóznil, ale nemusí se zase tak moc bát. Pro krajánky mám jenom jeden zásadní vzkaz, který je velmi důležitý. Zapomeňte, prosím, odkud jste, a nezapomeňte, že jste z ODS! Je to velmi důležitá věc, protože každý ví z minulého období, jak to funguje, když jedno město nabude vrchu třeba v krajské radě, a jak potom penízky tečou různými směry a různými způsoby. A je to v hlubokém rozporu s politikou ODS, která, jak doufám, jednou ve stanovách nazve dotaci sprostým slovem a nebude ji vůbec užívat. Víte poslední aféra, která je s oním zajišťováním dotací z ministerstva pro místní rozvoj, které naštěstí zrušíme. Ale často slyším, když už ty peníze z té Evropy jsou, tak přece bychom byli blázni, kdybychom si je nevzali. On k nim je vždycky ten náš příspěvek a všechny upozorňuju, že 10 let je promlčecí doba, kdy se budou ty dotace vracet pro různá formální pochybení. Tak jak to dělá Sobotka, dá dotaci 10 milionů, 20 mu vrátíme, ještě penále a je to vlastně docela dobrý přínos do státního rozpočtu pod záminkou, že kolaudace nabyla právní moci 4 dny poté, co byl termín, znáte všichni ten systém, jak se to dělá, docela je vymyšlený. Pokud jde o obce, tam bychom mohli hodiny hovořit o tom, jen z poslední doby šílený školský zákon, který v podstatě nedává obcím možnost od nového roku vůbec vybírat poplatky, protože paní ministryně se nechala zmocnit k 27 vyhláškám, prosím, nemá ještě ani jednu, zejména ne tu o poplatcích rodičů, a už víme, že budou dva roky bezplatné, a ona se hrozně diví, že my budeme na těch maminkách (to je pro paní poslankyni Páralovou) za ten první rok chtít ty peníze zpátky. To bude pro ty maminky určitě velmi příjemné, když na ní budeme soudně vymáhat celoroční poplatky za školky, protože zákon říká jenom jeden rok,

POLITICKÁ DISKUSE

ale když dítě nepůjde do školy podle svého věku, tak ta maminka bude muset ten jeden rok vracet, a to říkám jenom jeden malý zlomek. To by bylo na hodiny a hodiny vyprávění. Jednoduše řečeno, národní výborizace pokračuje neuvěřitelným tempem. Už teď leží na stole zákon o krajích a obcích, jeho novela, která podřizuje kraje a obce naprosto a stoprocentně úředníkům, a představte si, div se světe, zatímco dosud kontrolovalo ministerstvo vnitra přenesenou působnost a kraje samostatnou, a máme na to krásné ústavní zdůvodnění, tak totéž ústavní zdůvodnění říká, že to musí být obráceně. To znamená, že kraje budou kontrolovat přenesenou působnost a nevěřte, nebo věřte, ministerstvo samostatnou působnost. Je to dokonalé, stojí to za to si to přečíst, je tam mj. napsáno to, že od té doby, kdy bude tento zákon přijat, jakýkoliv příkaz ministerského úředníka v přenesené působnosti je pro obce nebo kraje závazný. Já tedy doufám, že poslanecká sněmovna tomu nezabrání, ale Senát má teď jedinečnou možnost, jak alespoň částečně toto napravit. Evropská unie je právě teď v druhém taktu čtyřdobého motoru. čtyřdobý motor má sání, stlačení, výbuch a výfuk. Evropská unie nasála, stlačuje, a já ani nedomýšlím, co bude následovat. A říkám to s plnou vážností, že si to vůbec nepřeju, ale toto riziko je obrovské. Obrovské riziko, že k tomuto dojde, protože co některé šílence tam napadá, to je naprosto neuvěřitelné, je to totální útok na lidskou svobodu a nenechte se zmást, že je veden třeba tím, že je bohulibé zakázat v restauracích kouřit. Samozřejmě teď se zaradují nekuřáci, říkají, to je správné… Ale jenom do té chvíle, než jim sdělím, že je připravovaná směrnice, která bude potraviny označovat zeleným, oranžovým a červeným puntíkem. Zelený puntík znamená, že EU se domnívá, že tato potravina je pro nás ta správná a máme ji jíst. Oranžový puntík znamená, že tato potravina je někde na hraně tak jednou dvakrát do roka,

65 no a červený puntík znamená, že tato potravina je pro nás naprosto nepřístojná a pak už stačí implementace do předpisů České republiky a umíte si představit, co si tam k tomu přidají naši úředníci, a pak se budete divit, že bůček bude mít červený puntík. Takže ti, co ho mají rádi, si pak na ty kuřáky vzpomenou, jak byli tehdy tvrdí, a teď to dopadlo na ně, a já si myslím, že tady to bylo řečeno prezidentem republiky, a já si myslím, že je to vážná věc, že svoboda je to nejcennější, co máme, a útok na ni je často dlážděn dobrými úmysly – jako záminkou třeba namátkou toho, že by policisté měli mít možnost odebírat řidičské průkazy, což vypadá na první pohled naprosto správně. Ti ožralci jezdí po silnicích a dělají, nakonec sám pan Bambas v diskusi s Petrem Bendlem říkal, že vlastně ožralci vlastně nejsou tou nejhorší příčinou, že to je okrajová záležitost, což mě velmi překvapilo, že obecně se myslí, že hlavně na ty ožralce musíme zaútočit. EU vyhlásila v podstatě to, co Nikita Sergejevič Chruščev ve své Lisabonské výzvě, že Spojené státy je třeba dohnat a předehnat. Všichni to přece známe. My jsme absolvovali tento týden velmi zajímavou schůzku s panem velvyslancem Cabannisem a tam jsme shodně konstatovali, že samozřejmě může Evropa se Spojenými státy soutěžit, to je naprosto v pořádku, ale neměla by s nimi bojovat, a bohužel v Evropě jsou i kruhy, které by rády nejen soutěžily, ale bojovaly, a už se rozvíjí myšlenka, že Evropská unie je příliš dobře integrovaná, že vlastně by neškodilo udělat světovou unii. A když bude přijata evropská ústava, tak si zkuste představit, kdo podle ní bude mít v unii největší hlas a největší hlasovací právo. To samo o sobě je důvod, proč tuto ústavu odmítnout. Jsou ale i jiné důvody. Představa někoho, že pokud bude ústava přijata, zůstanou daně v gesci národních států, je vysoce naivní, absurdní a nemožná! Protože ve chvíli, kdy tato ústava bude přijata a bude to jednotný

66 federální prostor, nejsou spojené státy, které dovolují svým obcím, svým regionům, různé daně, netrvají na tom, že musí být kondom unifikován, reklama unifikována, jsou tam města, kde je reklama zakázána, jiná města, kde je reklama dovolena. Evropa toto nechce. Evropa chce eurofirmu, euroobčana, eurostudenta, eurozloděje, eurodealera, a to je pro nás naprosto nepřijatelné. Další věcí jsou ony slavné směrnice, které většinou, protože jich je tolik, nikdo nestačí přečíst, což samozřejmě našim úředníkům lehce umožňuje to, že si k nim přidávají to, co žádná směrnice neobsahuje. My často nadáváme na Evropskou unii, ale ona za to někdy výjimečně opravdu nemůže, protože takové ptákoviny, které si vymyslí třeba naše ministerstvo zdravotnictví, například s pískovišti, to opravdu ani nikdo v EU vymyslet neumí. A to je zase jenom jeden jediný příklad z mnoha. Teď leží na stole zákon s oním přílepkem o nemocnicích a v tom zákoně je věta, že krajský úřad vydá nařízení, kterým určí tiché oblasti v aglomeraci. To je taková blbost! Zkuste si ji napsat a přečtěte si ji ještě jednou. Krajský úřad žádné nařízení vydat nemůže, protože nemá právní subjektivitu, aglomerace, to je velký spor, co to je, protože něco jiného je aglomerace ve EU, něco u nás a naši kolegové senátoři vymysleli, že bychom to měli opravit. Já jsem říkal, já vás varuji! Neopravujte to, nechte to tak, protože to je nejlepší způsob, jak to někdy… já jsem to taky dříve dělal, když jsem našel nějakou blbost, tak jsem dal pozměňovací návrh, už to nedělám. Nejlepší je to tak nechat. Protože když se to tak nechá, tak to nemůže fungovat, protože krajský úřad skutečně žádné tiché oblasti nikomu nevymezí, nehledě k tomu, že je to naprosto neuvěřitelný zásah, kdyby k tomu mělo dojít z jedné samosprávy do druhé. Vždycky nám tvrdili, že ta jejich reforma nepřinesla, já mám tisíc důkazů, kdy jedna samospráva velí druhé, a to i u obcí s rozšířenou působností, ale oni na


to neslyší, i když musím říct, že i kolegové jako pan Brýdl, který byl velkým českoreformistou, dnes ví, že ta reforma se evidentně nepovedla, a já moc prosím, abychom se vrátili k diskusi o tom, až se bohdá dostaneme k vládě, jak pokračovat dál, jestli tento dramatický stav, který nefunguje, je to lež, že funguje, on funguje navenek, ve skutečnosti nefunguje. Dnes jsem se dozvěděl, že EU schválila otisk prstu na průkazy. My za miliony, za stovky milionů vyměníme do konce roku 2008 občanské průkazy a v roce 2009 je budeme měnit znova, protože tam budeme ten otisk. To je zase jeden z příkladů, viz registrační značky, kde jsme přiblbe udělali krajské 1U1, ale policie říká, že to je špatně, že bychom se měli vrátit k těm předchozím, protože to je lepší pro vyhledávání zlodějů. Ta firma, co razí ty značky, ta to bude podporovat všemi způsoby. Já nevím, jsou tu poslanci, jestli je pravda, že do poslanecké sněmovny přišli výrobci registračních pokladen s registračními pokladnami, aby je ukázali poslancům, že to není tak hrozné, tak to je něco naprosto šokujícího. Paní Vondrová, známá odborářka, přišla do ústavněprávního výboru cosi vyprávět, my jsme ji nechali vydýchat a nakonec, když jsme měli všechno odhlasováno, tak jsme řekli, tak nám to řekněte, paní Vondrová a jste tady naposled, protože my připravujeme zákon, že lobbisté nebudou mít přístup na jednání výborů, protože to, co tam se děje, jak se tam hádají mezi sebou a každý tam lobbuje, tu exekutoři, tu někdo jiný pro sebe, vůbec způsob legislativy v České republice je něco naprosto neuvěřitelného, ona se dělá přesně obráceně, než by se měla, že by dala Poslanecká sněmovna zadání a úředníci by zadali správně zákon. Ne, úředníci napíšou zákon a my ho opravujeme a vypadá to, jak to vypadá. Senát samozřejmě má teď jeden jediný úkol. Bránit tuto zemi před socialismem. Pokud volby budou až v roce 2006, bude to úkol velmi, velmi nesnadný. Mimochodem,

POLITICKÁ DISKUSE

pokud jste si všimli, Jiří Pehe, se kterým jsem snad ještě nikdy nesouhlasil, tak mne inspiroval alespoň k tomu, že jsem o tom přemýšlel, ten jeho nápad s tím, jak zrušit Senát a udělat 281 členů poslanecké sněmovny není úplně hloupý, stojí alespoň za zamyšlení. On obsahuje řadu důležitých věcí, ta nejdůležitější je, že pro komunisty by to bylo naprosto zničující a už to samo o sobě stojí za to o tom přemýšlet. Proč si přeji mimořádné volby? Říkám úmyslně „přeji si mimořádné volby“, protože neumím zařídit, aby o nich bylo zítra rozhodnuto. Přeji si to z jednoho důvodu. Koalice je celkem zřejmá, Miroslav Kalousek je velký hráč, velký soupeř, ale také si myslím, že i spolupracovat se s ním dá velice dobře. Akorát na jeho adresu, bohužel tu není, musím říct, že i velcí hráči někdy prohrávají a mohou prokoučovat. On je teď v situaci, že vím, že ať se situace vyvine jakkoliv, tak pro něj ten vývoj bude vždycky příznivý. Na druhé straně mu nezávidím, co musí cítit při tom, když musí zvedat ruku pro ty socialistické bláboly, se kterými by normálně nikdy nesouhlasil a viděli jste, jak ho rozčílilo, když jsme je rozhodili s tou změnou, kterou jsme vrátili do poslanecké sněmovny, tak i takový slušný člověk, jako je Miroslav Kalousek, říkal panu poslanci „K“, že už ho tak dlouho nikdo „ne“, jako on, když hlasoval jinak, než měl. Takže ta koalice s KDU-ČSL se rýsuje celkem zřejmě, ale má to dva háčky. Podle mého názoru lépe než jsme, už nebudeme. Je to naprostá fikce, že když teď budeme mít k dispozici 18 měsíců, tak to všechno krásně rozpracujeme a uděláme. Neuděláme nic. Budeme se opájet vítězstvím ještě 18 měsíců a budeme se opájet vítězstvím ještě 18 měsíců a budeme připraveni stejně. Každý to znáte, ve stresu se pracuje nejlíp. Když máte něco udělat do zítřka, já jsem si to teď tady napsal před chvíli a funguje to. Kdybych si to psal včera doma, tak jsem nenapsal nic. Na druhou stranu, co socialisté

67 s komunisty ještě stihnou do června 2006, si ani neumíte představit a já mám vážné pochybnosti, že ta naše silná slova, která tady říkáme, budou naplněna stejně silnými činy. Ono je to totiž něco jiného, když o tom teď mluvíme, a něco jiného bude, až lidovec řekne, že chce ministerstvo pro rodinu, protože to přece musíme mít. Rodina je základ státu a to my říkáme také a ještě taky ministerstvo pro sport nebo nějaké jiné. Když bude situace taková, že ho budeme potřebovat, tak možná ani to MMR nezrušíme, ostatně jak říkal Martin Říman, na tom jsme také mnozí závislí, když ty penízky z toho ministerstva k nám tečou. Takže já se domnívám, že nebudeme lépe připraveni a že každá příležitost je dobrá k tomu, aby byly volby vyvolány co nejdříve. Ten hlavní důvod je ten, a není to paradoxně ani ten, že jestli budeme za rok zadluženi biliónem korun jako Česká republika, je to naprostá tragédie. Já vám řeknu o jiné tragédii. Občané České republiky díky nabídkám, které mají na různé úvěry, karty, apod. se zadlužují způsobem, který povede k něčemu, co tady neumím domyslet. Ke mně už chodí první na radnici s tím, abych se o ně postaral, že přišel exekutor, přišli o dům a nemají kde bydlet. Mají ovšem smůlu, protože já nemám žádné byty, jim říkám, že jim, bohužel, nemohu pomoct, že se musí přijít radit, než si berou ten úvěr. To mohou přijít o pomoc, to se neradí, to si berou teď před Vánocemi – vidíte, že je to naprosto něco neskutečného – a vrcholem je dovolená na dluh, to je pro mě něco naprosto nepochopitelného, ale kupodivu v ČR fungujícího. Odpověď toho občana je, že když mu nevyhovím, půjde do Štrasburku, to je nejmódnější heslo: něco nebude, jdeme do Štrasburku. Já říkám, běžte, pane, ale prosím vás, pěšky. Já uzavřu tím, že přeji ODS i České republice, abychom do Strakovy akademie vstoupili pokud možno dřív, než v roce 2006, a ODS také přeji, aby se modrá šance stala modrou realitou!

68


Walter Bartoš poslanec stínový ministr školství

Nacházíme se v situaci, kterou lze s jistou historickou nadsázkou přirovnat k postupu západních spojenců za II. světové války. Po úspěšných evropských, krajských a senátních volbách je ODS v podobné časovém bodu jako spojenci po vylodění na pobřeží Normandie. Máme za sebou důkladnou přípravu, máme strategické dokumenty Modrá šance, které se dostaly do povědomí lidí, a podařilo se nám vytvořit si dobré předpolí pro očekávaný rozhodující politický střet. Socialisté jsou v defenzívě, jen obtížně čelí vývoji událostí, nesplněná očekávání, diskriminace jedněch a zvýhodňování jiných proti nim postavily veřejné mínění. Náš politický soupeř však zdaleka není na lopatkách. Stále ještě disponuje mocenskými nástroji, pomocí nichž zasahuje do soukromí lidí, manipuluje s fakty a zastrašuje své oponenty. Stále ještě neztratil chuť žít na dluh, šacovat peněženky občanů a šikanovat ty, kdo se rozhodli vzít svůj osud do vlastních rukou. Cesta ODS k volebnímu vítězství v roce 2006 proto zdaleka nebude bezproblémová a snadná. Podobně jako spojence na cestě do Berlína čekala v prosinci 1944 těžká a krvavá bitva o Ardeny, nepochybně i ODS na cestě k volebnímu vítězství čekají politické Ardeny. Tehdy i dnes platí, že oslabený a prohrávající protivník zahnaný do kouta použije veškeré dostupné prostředky a pokusí se zvrátit situaci. Je samozřejmé, že o své místo na politickém slunci bude ČSSD bojovat. Jde jí totiž o všechno. O ministerské posty, na ně klientelisticky napojené vlivné lobbisty a jde jí i o běžná úřednická místa, která jsou dnes z velké části obsazena lidmi s růžovou knížkou. Ti všichni, kteří dnes na socialistickém stylu vládnutí profitují, se budou cítit ohroženi, udělají možné i nemožné a spojí se s kýmkoliv, jen aby se udrželi u moci.

ODS proto musí být připravená a jednotná. Každý z nás musí být schopen a ochoten nadřadit zájem ODS nad pouhý okamžitý osobní profit nebo osobní mediální image. Nesmíme se dostat do podobné situace jako spojenci, kteří se po vylodění v Normandii přeli o to, kdo má vlastně dobýt Paříž. Zvrátit dílčí neúspěch v bitvě o Ardeny, nabrat dech a znovu dosáhnout strategické převahy by nebylo možné bez semknutosti spojenců a podpory dobře fungujícího zázemí. Analogicky platí, že v politických bitvách příštích dvou let může být ODS úspěšná jen tehdy, bude-li stejně semknutá a jednotná. Semknutost, jednota a aktivita každého člena ODS však nepřichází samy od sebe. Vrcholné orgány ODS musí být schopny být členské základně dobrým, zejména analytickým a informačním servisem. Bylo by chybou, kdybychom tuto oblast podcenili. Stejnou chybou by byla spolupráce mezi jednotlivci nebo týmy, založená jen na osobních sympatiích. Důležitým úkolem musí být aktivizace všech a připravenost každého článku i každého místa podílet se na úspěchu voleb. Mimo jiné i tím, že až přijde čas, budeme schopni obsadit všechny volební komise dobře připravenými lidmi. To všechno totiž bude ve volbách rozhodovat. Propadat euforii z toho, že jsme v trojích po sobě jdoucích volbách byli úspěšní, není namístě. Nic není dosud rozhodnuto. A nic nedostaneme zadarmo. Proti nám nebude působit jen Grossova mediálně politicko-policejní mašinerie, ale také komunisté, strana s vysoce organizovanou členskou základnou ještě z dob Národní fronty. Proto jsem podal návrh, který by nám měl pomoci si je ve volebních komisích ohlídat. Jistým mementem nám mohou být příklady z Německa nebo Velké Británie, kdy tamní pravicové strany podobně jako nyní ODS v poločase vyhrály zemské nebo evropské volby, ale nakonec prohrály klíčové volby parlamentní. Důvody byly vždy podobné. Ztráta politické ostražitosti, usnutí na vavří-

POLITICKÁ DISKUSE

nech a podcenění významu aktivit na místní úrovni. Toho se musí ODS vyvarovat. Historický příměr, který jsem použil, však skýtá ještě jedno poučení. A to, že není konečných vítězství. Viz spory spojenců po dobytí Berlína, které nakonec vyústily k instalaci jen jiných, ale stejně totalitních praktik v tzv. sovětské zóně. Proto ani náš nynější cíl – vyhrát volby v roce 2006 – neznamená, že potom bude definitivně dobojováno. Musíme být připraveni na to, že boj o svobodu občana, o prostor pro jeho svobodné rozhodování, boj s byrokracií, boj o ochranu soukromého vlastnictví a soukromí, je nekonečný proces. Jedna z prvních bitev nás čeká v oblasti školství. Spolu se senátory a krajskými zastupiteli budeme usilovat o zastavení špatného způsobu financování vzdělávání, který brání volbě občanů a omezuje skutečné konkurenční prostředí. Když už jsem použil historické příměry, na závěr mi dovolte parafrázovat část rozhlasového projevu Winstona Churchilla ze 4. června 1940, v době osudového ohrožení Anglie. Dnes sice nejde přímo o bytí a nebytí, ale vládní praktiky ukázaly, že osudově jsou ohroženy svobody občana, jeho soukromí a vlastnictví. Proto, dámy a pánové, z našeho kongresu musí zaznít: Budeme bojovat v Poslanecké sněmovně, v Senátu, v krajských zastupitelstvech, v obecních zastupitelstvech, v médiích, na ulicích, v každé kanceláři, prostě budeme bojovat všude – o svobodu občana, o jeho majetek a soukromí a o jeho právo hledat si své vlastní štěstí. Nikdy se nevzdáme!

Jiří Papež poslanec stínový ministr zemědělství

Mám tu čest poprvé před vás předstoupit po schválení „Modré šance pro venkov“ stínovou vládou.

69 Není pravda, že ODS nemá o venkov zájem a že se smířila s tím, že je venkov doménou lidovců. Opak je pravdou. ODS se musí znovu vrátit do tohoto resortu s plnou silou a nasazením. Zavazují nás k tomu kromě jiného výsledky posledních krajských voleb. Podle mé analýzy vyhrávala ODS oproti minulosti i v malých vesnicích. Soupeřem nám zde je hlavně KSČM a lidovci. Ale i v takové lidovecké baště, jako je Vracov na okrese Hodonín, jsme lidovce dokázali porazit. Tyto volby ukázaly, že venkov umíme oslovit a modrá šance pro venkov je součástí tohoto oslovování. Chtěl bych na tomto místě poděkovat zejména tzv. „Třem T“ (kolegům Tylovi, Tlustému a Tomáškovi). Byli to oni, kteří s obdivuhodnou prozíravostí odhadli, že venkov se může stát klíčem k volebnímu úspěchu. V příštích volbách se nám tak otvírá nová šance a my ji už nesmíme ztratit. Konkurence bude velká. Svědčí o tom aktivity lidovců s programem „Zelená pro venkov“, křečovité vyjednávání sociálních demokratů v boji o MMR a nakonec i potvrzení ministra Palase ve funkci. Přitom je to on, který neustále předkládá zákony, jimiž se pokouší zakonzervovat situaci na venkově a omezovat vlastnická práva. Také komunisté mají na venkově své skalní příznivce. Bude to souboj, kterým musíme projít, a umíme ho vyhrát. Je to velká výzva a já jí přijímám. Vím, že i v ODS jsou kritici programu „Modrá šance pro venkov“. Kritika je správná a potřebná, musí však být věcná a bez emocí. Někteří říkají, že náš program není o zemědělství, že v něm chybí zpracovatelský průmysl. Ano, mají pravdu. Opravdu není o zemědělské produkci, není ani o cenách a dotacích. To je, a naštěstí v budoucnosti čím dál víc bude, záležitost volného trhu. Tito kritici ztratili kontakt s realitou dnešního světa, s rychlostí globalizace a liberalizace stávající zemědělské politiky EU, která se bortí pod tlakem Světové obchodní organizace. Náš program je o lidech, je o venkovu.

70 V čase, který je mi vymezen, chci říci tři hlavní důvody, proč musíme o venkov usilovat. Ty důvody jsou: ● Politické ● Ekonomické ● Přirozené – touha jít dopředu 1. Politické důvody

Český venkov se mění a bude se měnit. Zemědělství již není hlavním zaměstnavatelem jeho obyvatel. Snižuje se ochota daňových poplatníků dotovat zemědělce. Venkov musí projít rozsáhlou změnou a ukončit období stagnace v postsocialistickém duchu. Znám vesnice, kde jsou starostové již 35 let a nic se tam nezměnilo. Znám vesnice, kde se obyvatelé bojí říci si o svůj majetek, na kterém hospodaří několikrát přetransformované podniky. To se musí změnit. Na venkov se musí vrátit dynamika, zdravý selský rozum a chuť občanů vzít vlastní život do vlastních rukou. Venkov se musí otevřít dalšímu využití. Musí se změnit struktura krajiny, která by měla více odpovídat požadavkům současné společnosti. To vše vyžaduje odvážná a promyšlená politická rozhodnutí. Necháme-li venkov socialistům nebo lidovcům, budeme současný stav nehybnosti trpět další čtyři roky a možná i déle, a to včetně ztráty dalších finančních prostředků. 2. Ekonomické důvody

Za vlády socialistů a lidovců se mnoho občanů naučilo žít z dotací a dávek. Často je obtížné sehnat zájemce o práci, přestože je ve vesnici mnoho nezaměstnaných, kteří žijí z „šedé ekonomiky“. Současný systém snižuje motivaci živit se vlastní prací. Dotační finanční prostředky nejsou dlouhodobě investovány, ale používány pro krátkodobé cíle, mnohdy s nárokem na další financování v budoucnosti, nesystematicky a nekoordinovaně. Jednoduše řečeno, neřeší se příčina, ale pouze následky. (To mohu dokumentovat na celé řadě příkladů.)


Stát překáží svobodným lidem ve svobodném rozhodování neustále komplikovanější legislativou. Tím i snižuje konkurenceschopnost podnikatelů, kterou pak dalšími dotacemi opět stimuluje. Tyto trendy musíme zastavit, protože ztrácejí logiku. Byrokracie, která narostla za vlády socialistů, je neudržitelná. Nejenže vytváří prostředí pro korupci, ale je i drahá. Musí se zjednodušit a zlevnit. Při přejímání evropských norem nemůžeme být papežštější než papež. Musíme vyhrát volby v roce 2006, abychom mohli uvolnit ekonomický potenciál venkova a mohli ovlivnit tok finančních prostředků v plánovacím období EU v letech 2007-2013. O tom se bude rozhodovat právě v roce 2006. Bez vyřešených vlastnických vztahů nebude na venkově probíhat ekonomický růst. Nevyřešené vlastnické vztahy blokují trh s půdou, možnost koncentrovat majetek, možnost investic. Vlastníci nemohou plně převzít odpovědnost za svůj majetek. Zemědělci nepřijímají dlouhodobá rozhodnutí. Tady musí nastat radikální změna. 3. Přirozená touha jít dopředu

Tento třetí důvod je spíš mé osobní vyznání. Evropa prochází reformou zemědělství jako nikdy v minulosti. Pro Českou republiku to platí dvojnásob. Myslím, že by ODS u toho měla být. Dosud neexistovala sebevědomá politika pro venkov. My jí v naší Modré šanci pro venkov předkládáme. Mou ambicí je co nejrychleji, pokud je to jen trochu možné, vyřešit spravedlivě minulost a začít se dívat do budoucnosti. Mou ambicí je nabídnout občanům venkova moderní přístup k politice venkova a vytvořit jim prostor pro jejich aktivitu. Mou ambicí je problémům předcházet a včas reagovat na změny. Mou ambicí je předkládat iniciativní návrhy, a ne se nechat vláčet událostmi.

POLITICKÁ DISKUSE

Úmyslně jsem ve svém příspěvku nemluvil o dotacích, o strategii, jak tzv. „vytáhnout“ z evropských fondů co nejvíc, o životním prostředí a celé řadě dalších témat ať již domácích, evropských nebo globálních. V tak krátkém čase to nelze zvládnout. O tom všem je však náš program, který máte všichni k dispozici. Jeho podoba není konečná. Vím, že s vaším přispěním a podporou budeme schopni program dopracovat a rozpracovat. Jeho aktualizaci plánuji se svým týmem na srpen příštího roku, ostrou volební verzi pak na únor 2006. Budu rád, když mi pomůžete. Jsem připraven naslouchat. Dovolte mi skončit citátem amerického prezidenta Ronalda Reagana, kterým velmi jednoduše charakterizoval přístup k ekonomice: „Když se to hýbe, zdaní se to. Když se to hýbe dál, zreguluje se to. Když se to přestane hýbat, tak se to dotuje“. My jsme nyní na českém venkově v té třetí fázi a musíme se dostat zpět do té první. Naším cílem je ekonomicky rozhýbat venkov.

Evžen Tošenovský hejtman Moravskoslezského kraje

Po delší době vystupuji na kongresu ODS, a to navíc v pozici jednoho z opětovně zvolených hejtmanů. Dva roky jsem v podstatě jen publikoval některé články k různým tématům, když jsem měl pocit, že je potřeba něco říci. Dnes mám opět pocit, že je potřeba něco říci. Nepatřím k lidem, kteří za každou cenu musí vystupovat, spíše naopak. Ale kongres, pořádaný měsíc po konání krajských a senátních voleb, je ideální příležitostí k ohlédnutí dozadu, a zejména k upření pohledů dopředu. Co se týká mého osobního a subjektivního vidění volebních výsledků ODS, mohl bych se značným sebeuspokojením říci, že to byl grandiózní úspěch, protože pre-

71 ferencí jsem získal více, než měly některé politické strany celkové počty odevzdaných hlasů. Možná proto mnohé z vás překvapím svým tvrdým a realistickým hodnocením posledních voleb. Jsem ale přesvědčen, že by bylo velmi nebezpečné se do budoucna nechat příliš unést výsledkem, podloženým zejména momentální situací, a tím, jak občané země vnímají politický stav. ODS podle mne nevyhrála tak přesvědčivě jen proto, že by v očích voličů byla tak dobrá, ale zejména proto, že stávající vláda je tak špatná. Sebekriticky si troufám říci, že největším volebním motorem pro nás v krajích byl vládní amatérizmus, který překryl i neuvěřitelný volební chaos Hlavní kanceláře ODS a nefunkční přenosy informací po manažerské síti. Na druhé straně velmi pomáhalo tiskové oddělení hlavní kanceláře – za to bych chtěl poděkovat. Stejně tak i Petrovi Bendlovi za řešení mnoha problémů. Ale to není to, co považuji za nejdůležitější pro budoucnost, pouze tím chci varovat – jako přímý účastník – před přílišným sebeuspokojením, které by mohlo překrýt nedostatky. Ty by totiž v příštím rozhodujícím volebním klání mohly znamenat smrtelné ztráty. Co považuji do budoucna za absolutně zásadní, je správné pochopení poselství lidí, čitelného z výsledků voleb do krajů a do Senátu – je to poptávka obyvatel České republiky po změně, po nových idejích a nových způsobech řešení zásadních problémů této země. Pokud nenaplníme v nějakém dohledném čase všeobecné očekávání lidsky srozumitelných vizí, můžeme se setkat – a jistě se i setkáme – se zklamáním a fatálně překvapivým volebním odmítnutím. Uvědomuji si, jak je povzbuzení – po mnoha letech volebních neúspěchů – důležité pro aktivizaci členů a příznivců ODS pro blížící se parlamentní volby. Ze stovek volebních diskusí s lidmi však vím, že jsou od ODS očekávány srozumitelné názory na to, jak dál v naší zemi. Do budoucna určitě nevystačíme jen se zjednodušujícími hesly,

72 ale bude nutné začít cíleně vysvětlovat, proč je pravicový scénář řešení zásadních problémů pro lidi výhodnější než podivný slepenec pseudosociálního rovnostářského státu, podepřeného politicko-podnikatelskými kamarádšofty. Podle mého názoru si i my musíme nejprve jasně vydefinovat několik zásadních věcí. V prvé řadě bychom měli mít politicky ujasněno, jak má vypadat řízení státu ve všech jeho úrovních. Nadále není možné před lidi předstupovat s teatrální definicí „když už ty kraje jsou, tak je musíme nějak funkčně naplnit“. Pokud nebudeme mít ucelený názor na systém řízení státu v exekutivní struktuře – vláda, kraje, obce –, a to bez podřízenosti a nadřízenosti, ale ve vymezení kompetencí a činností, nebudeme schopni definovat jednoduchou správu státu. Žádná obchodní společnost si nemůže dovolit takový chaos, jaký dnes panuje v procesu tvorby řízení státu a v přenosu kompetencí. Jestliže jako ODS hovoříme o malém „akčním státu“, musíme si uvědomit, že je do této struktury nutné započítávat kraje i obce, protože i tam zasahuje viditelná otravující ruka státu ve formě tak zvané „přenesené působnosti“. Proto považuji za důležité definovat jednoduchý stát, kde jsou malá, profesionální ministerstva, definující ideje a pravidla a zpětně kontrolující dodržování, a hlavně dopad svých představ do praktického života. Kraje ať jsou místy zajišťujícími funkčnost vazeb, které nejsou schopny zajistit obce a zbývající činnosti nechť jsou záležitostí obcí. Tento pohled je samozřejmě velmi zjednodušený, ale určitě funkční. Absolutní podmínkou je ale naprostá změna legislativního přístupu a opuštění teorie, že občan je lump, kterého je nutno vést životem, neustále jej kontrolovat a regulovat veškeré jeho aktivity do nejmenších detailů. Bude nutno vyjít ze zkušeností z rozbujelé byrokracie na obcích a krajích a odplevelit mnoho zákonů, protože jinak nebude možné snížit úřednickou ar-


mádu. Mimochodem, často je přímá úměra mezi větou v zákoně a existencí x-úředníků na radnicích. Bez těchto zásadních kroků budou naše proklamace o snížení počtu úředníků v zemi jen prázdnými hesly. Opakuji, že jasný a přehledný názor na systém řízení státu považuji za zásadní. Mezi sebou si jej navíc musíme vyhádat dříve, než vstoupí první noha ministra za ODS na jakékoliv ministerstvo, protože mám vážnou obavu, že převzetím klíčů od ministerského úřadu se touha po malém akčním ministerstvu začne rychle rozplývat. Jako další, stejně významný, ale současně i mnohem těžší úkol pro nejbližší měsíce vidím potřebu naladění obyvatel České republiky – potřebu přesvědčit je, aby skutečně pochopili, jak je pro ně životně výhodnější přístup, kdy si o svém životě a o svém osudu rozhodují sami, kdy od státu očekávají méně a současně za svou větší odpovědnost získávají lepší služby a podstatně více rozhodují o svých penězích. Je obrovským úkolem nás všech přesvědčit lidi, že jim stát skutečně pouze lže, když jim tvrdí, že poskytuje něco zadarmo, že ve skutečnosti za všechno platíme – často předem – a že je tedy v zájmu každého, aby chtěl o svých penězích rozhodovat co nejvíce a aby za ně vyžadoval odpovídající služby. Toto platí o zdravotnictví, kde stát musí přestat lhát lidem, že jim dává něco zdarma, kde pacient se musí stát uctívaným klientem, kde zdravotní pojišťovna musí pojišťovat před nehodou zvanou nemoc a kde lékař je profesionálem, léčícím na základě smlouvy, která zajišťuje „odpovídající servis a profesionální řešení havárie“. Stejně tak musíme opustit ohlupování lidí, že penzijní systém je nějaká matematická úloha, kterou za člověka vyřeší odborná apolitická skupina matematiků, ekonomů. Jsem přesvědčen, že je to vrcholně politické téma o vytvoření možností nabídky pro každého člověka, protože stáří a důchod nejsou nahodilými věcmi, ale postihnou spravedlivě

73

POLITICKÁ DISKUSE

každého a každý by se na ně měl podle svého rozhodnutí celý život připravovat. Podobnými náměty je školné, fungování vědeckého výzkumu, podporovaného státem, změna filosofie zákoníku práce, bezpečnostní systémy, fungování policie a další témata. Je to obrovský úkol po letech utopického sociálního státu, kdy výsledky posledních voleb nám jednoznačně naznačují, že lidé tuší, že to utopie je. Pro Občanskou demokratickou stranu je to ovšem výzva představit lidem tvrdý, ale reálný, a tím pádem lákavý svět svobody vlastního života při únosné míře rizika. Lidé velmi dobře vědí, že život je nesmlouvavý. Přesvědčovat o tom, že umíme věci řešit však můžeme jedině tehdy, když budeme věcem skutečně rozumět a budou vycházet z našeho hlubokého přesvědčení. Bublinky šampaňského a dým vítězných doutníků měsíc po volbách vyprchaly – nyní stojíme před historickou výzvou: občané tohoto státu jasně ukázali, že nechtějí jít dále stávajícím směrem. Ale k tomu, abychom je úspěšně vedli směrem jiným – tím, o kterém jsme přesvědčeni, že je jediný správný – potřebujeme více než jejich momentální zklamání ze stávající vlády – potřebujeme přesné, jasné a všem srozumitelné mapy a itineráře. Využijme tedy toho roku a půl, který nás dělí od definitivní konfrontace socialistického blábolu s realistickým pohledem na věci kolem nás k tomu, abychom se důkladně připravili a abychom stihli vysvětlit své ideje, záměry, koncepce a plány do nejmenších podrobností. Stávající vláda a reakce občanů na ni ukazují, že lidé odmítají improvizaci a chaos – je tedy pouze na ODS a jejích představitelích v parlamentu, v krajích a v obcích, zda ve volbách v roce 2006 bude voličům předložena jasná vize nebo opět pouze chaos, jen s jinou ideovou nálepkou. Všichni máme ohromnou zodpovědnost za nejbližší budoucnost.

Josef Pavel hejtman Karlovarského kraje

Dovolte mi, abych nám všem, členům Občanské demokratické strany, poblahopřál k vítězným krajským a senátním volbám. Chtěl bych také poděkovat vedení strany a hlavní kanceláři za aktivní a profesionální přístup k volební kampani, za nezbytnou pomoc a odvedenou práci. Jsou nedílnou součástí našeho úspěchu. Letos je to již sedmý rok, kdy ODS působí v parlamentní opozici. Výkonnou moc naší strany v těchto letech představovali pouze starostové, primátoři a od roku 2000 také hejtmani. V letošních volbách jsme zaznamenali vítězný hattrick – Evropský parlament, Senát a kraje. Za to vděčíme výsledkům naší dlouhodobé trpělivé politické práce. Občané dali této vládě jasně najevo, že jsou znechuceni jejím způsobem vládnutí. Kraje se staly určitým vzorem možných řešení nahromaděných veřejných problémů. Pro nás, delegáty kongresu, je jistě dobrou zprávou, že kraje a obce vedené členy naší strany jsou s nově posíleným sebevědomím připraveny v plné míře přispět k úspěchu v příštích ať již řádných či mimořádných parlamentních volbách. Máme za sebou první čtyřleté období v regionech a druhé úspěšné krajské volby. Uplynulé roky nám přinesly mnoho zkušeností s problematickými oblastmi zdravotnictví, dopravní infrastruktury, sociálních služeb, školství a dalšími. V regionech nám díky tomu vyrostlo a „ohněm“ prošlo nemálo nových, skutečně zdatných politiků. Očekávám tedy, že mezi našimi novými místopředsedy budou zastoupeni také představitelé regionální a komunální úrovně. Konzervativní ideologie spočívá mimo jiné také na lokální orientaci. Ze své praxe vím, že je nutné, aby regionální politici byli pro vládu relevantními partnery. Logicky by měli být daleko významnějšími partnery také pro současnou stínovou a budoucí oficiální vládu ODS.

74 My občanští demokraté jsme hrdí na to, že nejsme žádnou pravicovou alternativou. My jsme skutečnou pravicí. Liberální v ekonomické sféře, konzervativní ve sféře ideologické, jsme pravice, vůči níž se vlastně všichni ostatní vymezují. Je proto nutné, abychom si i v přístupu ke krajům uvědomili svou podstatu a přihlásili se k ní. Z ideové podstaty je naším cílem efektivní správa, efektivní stát, efektivní samospráva. Současná vláda je mohutně kritizována za to, že vytvořila v rámci reformy kraje, ale kromě nich také nová místa na ministerstvech a mnohé nové úřady. My jasně říkáme: je potřeba zbavit se armády úředníků – problémy je nutné řešit na té úrovni, kde vznikají. Dejme samosprávám jako představitelům demokracie kompetence a prostředky, aby své problémy mohly řešit nejen operativně, ale také s plnou zodpovědností. Musíme se shodnout na konečné podobě krajů, i když vím, že to nebude jednoduché. Zvítězili jsme, a musíme proto jasně říci, o jaké kraje budeme usilovat. Hodláme provozovat kraje žijící jako správní úřady z dotací, nebo kraje jako plně kompetentní a dobře hospodařící samosprávy? Jak má vypadat reforma veřejné správy podle nás a k čemu má ve svém konečném důsledku vést? V posledních letech se nám začíná zúročovat dlouhodobá, trpělivá mravenčí práce v parlamentní opozici a v komunální a krajské exekutivě. Přesvědčujeme stále více voličů, že jsme jasně zakotvenou politickou silou, že známe řešení, která jdou nad rámec populistických slibů, experimentů a třetích cest. Že jsme stranou skutečně občanskou, nejen lobující za zájmy některé skupiny, jakkoliv je nám to často podsouváno, ale hájící zájmy celé společnosti. Čeká nás důležitý úkol, zvolit nové vedení naší strany, které nás musí úspěšně vést do příštích parlamentních voleb. Toto vedení musí také zásadně přispět k rozumné a obhajitelné vizi, jak chce ODS tuto zemi spravovat, protože jen vyhrát volby nestačí. Přeji nám proto šťastnou ruku při této volbě.


Petr Gandalovič primátor Ústí nad Labem stínový ministr pro místní rozvoj

Spolu se vstupem do EU v naší politické realitě opět nabyl na nesmírném významu pojem, který postupně ustupoval zčásti díky politice Klausových vlád ze začátku devadesátých let, zčásti díky realitě rozpočtových krizí vlád socialistických – DOTACE. Onen skvělý nástroj spočívající v tom, že stát sebere něco všem, aby potom moudře rozhodl, že nadělí jednomu hodně. Činí tak mnoha způsoby: od poměrně jednoduchých až po velmi složité a odborné, či alespoň odborně vypadající. Mezi ty jednoduché způsoby patří dotace zemědělské: vypočítáš si, kolik pod cenou vyvezeš, či vůbec nevyrobíš, a běžíš pro dotaci (znáte toho podnikatele z knihy Hlava XXII, který nepěstoval vojtěšku, za to dostával dotace, za ty koupil více půdy, na které mohl nepěstovat více vojtěšky). O trochu složitější je to s průmyslovými zónami: kouzlí se s hodnotami, které v budoucnu možná nastanou, jako je počet pracovních míst či objem investice, možná také ne, a potom se přeme o vrácení této dotace. Zajímavé dotace také provozují státní specializované fondy: SFŽP a SFRB – jeden tu podporuje elektrické přímotopy, aby je potom kritizoval, tu plynofikaci, aby potom trestal obce, že nepřinutily občany, aby používali drahý plyn namísto levného uhlí. Druhý nutí obce, aby s dotacemi stavěly byty v sortimentu a právním vztahu, do kterého se nikomu nechce. Oba potom svorně na obce posílají NKÚ a vymáhají peníze pod různými i formálními záminkami zpět. Trochu legrační je systém přidělování dotací v poslanecké sněmovně. Každý rok se jako na Ježíška těšíme na tzv. pozměňovací návrhy a lobujeme mezi poslanci, aby tam také něco „šoupli“. Máme-li štěstí a přízeň alespoň několika koaličních poslanců, povede se prosadit dobrá věc bez složitého

POLITICKÁ DISKUSE

zpracovávání projektů, hodnoticích, monitorovacích a řídicích komisí. Ukáže se sice někdy, že ten či onen poslanec má v obdarovaném fotbalovém klubu svého syna, ale nakonec jde přece o ten nejvíc legitimní způsob přidělení finančních prostředků – cestou přímo volených zástupců, s tím by musel souhlasit i George Washington. Spolu se vstupem do EU (ale samozřejmě mnohem dříve v podobě předstupních programů) se z dotací a čerpání prostředků z fondů EU stal velký pojem. Nejen, že je to jedna z největších priorit každé radnice či kraje bez ohledu na politickou příslušnost jeho vedení (teď už bych spíše měl říci bez ohledu na to, že je skoro všude ODS), ale je v tom i takový vlastenecký prvek, neboť pokud ty dotace nevyčerpáme, zůstanou naše peníze v Bruselu a rozdělí si je jiní. S evropskými dotacemi k nám také přišly všechny ty formuláře, logické rámce, vyhodnocení ekonomické přínosnosti, komise, komise a zase komise. Nakonec však víme, že jde stejně v lepším případě o schopnost se v těch všech předepsaných formulářích vyznat a projekt zpracovat a o lobing a kontakty na těch všech komisích a ministerstvech, v horším případě klientelismus (já zařídím dotaci, a moje firma to pak bude dělat), či dokonce korupci. Poslední odhalení na MMR je jenom potvrzení toho, s čím se většina komunálních politiků v nějaké podobě setkala. Jaká by měla být politika ODS? Jak už jsem řekl, ODS nyní nese obrovskou odpovědnost na komunální a krajské úrovni, a tak nemůže jednoduše v tomto systému a podle těchto pravidel nehrát. Já otevřeně říkám, že kromě těch zemědělských dotací na mléko či nepěstování něčeho využívá město Ústí nad Labem (nebo se snaží využívat) všechny dotační tituly, které jenom existují. Nemůžeme také jinak, když příjmy města z daňových podílů a vlastních zdrojů (nechceme-li komunálně podnikat) stačí právě na vyrovnaný PROVOZNÍ rozpočet.

75 Investice hradíme zčásti z prodejů majetku, zčásti z těchto vnějších zdrojů. Kdo sedíte na radnicích, víte o čem hovořím. Musíme však jasně říci, že to jsou JEJICH pravidla a jejich systém a my podle nich hrajeme, protože nám nic jiného nezbývá. Musíme však rovněž říci, jaká bychom chtěli nabídnout pravidla MY. Na úrovni národní je to jednoduché – spolu s rovnou a nízkou daní odbouráme systém dotací ze státního rozpočtu automaticky. Zrušíme specializované mimorozpočtové fondy a podřídíme všechny veřejné finance opět parlamentní či zastupitelské kontrole. Nevím, zda budeme mít odvahu zrušit ony „pozměňovací návrhy“ v PSP, ale to je stejně jen miliarda korun, a tak to není tak veliký problém. Horší situace je s čerpáním evropských fondů. Jak už jsem řekl, zde jde vlastně o naše peníze, které jsme sami do Bruselu poslali, a jistě nechceme způsobit to, že je nebudeme moci využívat. V případě ekologických závazků (například v oblasti vodního hospodářství) jde navíc o splnění požadavků, která na nás EU sama klade a které bychom pravděpodobně nemuseli v takovém rozsahu sami realizovat. Brusel bohužel jakékoli odchylky od jím stanovených pravidel (a možná v budoucnu i jenom to, že chceme mít nízké daně) trestá uzavřením kohoutku na penězovodu. Musíme být tedy velmi opatrní, pečlivě zkoumat, která pravidla jsou ta, která skutečně EU vyžaduje, a která jsou ta, která si přidali naši úředníci. Musíme porovnat situaci v jiných zemích, které například nezřídily nefunkční a nesystémové jednotky regionální soudržnosti z dvou či tří samosprávných celků, musíme se radit s těmi státy, které nepodřídily celý systém dotací uměle vytvořenému Ministerstvu pro místní rozvoj a poukazují peníze cestou ministerstva financí přímo na kraje či obce. Musíme zkoumat, do jaké míry je byrokracie celého systému jednotlivých operač-

76


ních programů, jejich roztříštěnost, nepřehlednost a komplikovanost důsledkem převzetí pravidel EU, či výplodem našich vlastních úředníků a lobbistů, pro které je toto prostředí výhodné. Bude to asi kombinace obojího. Zatímco systém na národní úrovni budeme schopni změnit sami a poskytování dotací co nejvíce zjednodušíme, zprůhledníme a podřídíme parlamentní kontrole, na evropské úrovni musíme spoléhat na své poslance, kteří musejí o totéž usilovat na úrovni celé EU. Dotace nikdy neodstraníme z našeho života úplně. Měli bychom ale usilovat o to, aby města, obce a kraje na nich nebyly závislé, aby jejich představitelé nemuseli leštit kliky na ministerstvech, ale aby existovaly stabilní základny místních a krajských rozpočtů. A nejlépe, když vůbec omezíme na všech úrovních veřejnou sféru na to, co skutečně veřejné je, a nebudeme v obcích stavět byty, budovat aqvaparky či na krajích provozovat nemocnice a domovy důchodců. Soukromí investoři a provozovatelé to umějí lépe a bez dotací.

Tomáš Úlehla primátor Zlína

Po loňském, luhačovickém sněmu, který proběhl v duchu lázeňské pohody, jsme se po roce opět sešli tady v Praze, abychom s plnou vážností a zodpovědností zvolili nové vedení naší strany a prodiskutovali zásadní otázky týkající se dalšího posilování pozic na domácí politické scéně před volbami parlamentními. Letošní mimořádně úspěšné volební tažení ODS začalo již v historicky prvních eurovolbách a vyvrcholilo drtivým vítězstvím kandidátů do krajských zastupitelstev či do senátu. Obzvláště u nás ve Zlínském kraji si mneme ruce spokojeností, protože poprvé budeme mít současně obsazeny všechny významné politické funkce, tedy poslance, senátora, hejtmana i primátora.

Dosažení volebního úspěchu nebylo vůbec snadné, a potvrdilo se tak staré antické přísloví, že „jednoduchá cesta většinou nikam nevede“, což potvrdil ve svém příspěvku také Martin Říman. Posuďte spolu se mnou vy sami, co jsme museli překonat, na následujících několika příkladech. Museli jsme se vypořádat s celonárodním trapasem socdemáků, kteří nás ve vyspělé Evropě docela ztrapnili svými opakovaně neúspěšnými nominacemi eurokomisaře (tato epizoda by se jistě mohla stát předlohou pro některý z dílů zábavného pořadu Tele-tele). Bylo obtížné si zachovat vážnou tvář a soustředit se na řízení vozidla při pohledu z auta na kukuč billboardového premiéra, snažícího se zamaskovat neúspěšné vládnutí či vyvolat soucit upřímným konstatováním „za nás bude lépe“. Ti nejohleduplnější snad mohli mít i oprávněné obavy o zdraví jedinců běsnících s koštětem v ruce v okolí Řípu a vyluzujících bojový pokřik „vymeteme krajské vlády z jejich křesel“. Na antikampaň zaměřenou proti politice ODS uvolnila strana růže několik desítek miliónů navíc. Byly nařízeny odposlechy telefonů, špehování našich stranických špiček, vyráběly se tzv. kauzy, avšak nic z toho se naštěstí neujalo, ani nepřesvědčilo inteligentní voliče. Král intrik Grossel, byť utrpěl další ztráty a jeho trůn se otřásá stále více v základech, na nás vymýšlel a ještě určitě vymýšlet bude stále nové a nové záludnosti. A tak bych mohl pokračovat. Krajské vlády jsou dnes již snad neodvolatelně dohodnuty na další čtyři roky, jsou smluvně stvrzeny a někde už pouze čekají na poslední krok, kterým bude svolání ustavujících zastupitelstev. ODS tak v krajích dorazila v rekordním počtu do vytýčeného cíle. Nelehký úkol byl splněn. Děkuji všem, kteří se na již tolik potřebném úspěchu podíleli. A proč se o tom všem, ač trochu humorně, zmiňuji právě já? Víte, my Valaši (předseda Mirek Topolánek mi dal opravdu krásnou přezdívku – valašský bard) jsme sice

77

POLITICKÁ DISKUSE

někdy paličáci, ale hlavně jsme ogaři se smyslem pro fair play a trápí nás, když se dějí nepravosti. Vláda nás staví před problémy, které se od nepravostí příliš neliší, a je moc dobře, když se v obcích a městech, ale i na krajích, ODSáci dokáží vypořádat s překážkami všedního dne účinným způsobem. A určitě tomu tak je, jinak by přece občan – volič nerozhodnul tak, jak se to ve všech letošních volbách stalo! Na Zlínsku se vedle známého obuvnického rodu Baťů vyskytoval ještě jeden proslulý švec, vychovávající a podporující mladou generaci s plným odhodláním pomáhat každému, kdo to se svým životem myslí poctivě a upřímně. Jmenoval se Jan Pivečka a letos nás navždy opustil ve věku 84 let. Životním krédem slavičínského rodáka bylo vytvářet nové hodnoty cestou nezměrného pracovního úsilí a neustále přispívat k vývoji, ke zvyšování kvality, a to v každém oboru lidské činnosti. Totéž žádal po straně, se kterou od samého počátku sympatizoval. Neznal slovo „nelze“, nedokázal se smířit s dílčím neúspěchem a stal se mi osobním i lidským vzorem. Motto NEVER GIVE UP, nikdy se nevzdát, je tolik symbolické a inspirující pro současnost i budoucnost naší strany, že jsem si jej dovolil použít jako název svého příspěvku právě na letošním XV. kongresu ODS. Také Walter Bartoš zakončil svůj příspěvek výzvou v tomto smyslu, což mne potěšilo. Nejen ČSSD a levicové subjekty budou naší straně křížit cestu. V posledním čtvrtečním Večerníku Praha je ODS velmi ostře napadána, mimo jiné také bývalým členem ODS, pražským exprimátorem Kaslem, který zřejmě z vyšší moci změnil politickou orientaci, a jako by z ničeho nic prozřel uprostřed noci svatojánské a opakovaně se snaží své špatné sny přenášet do podvědomí občanů. Prostě čiň čertu dobře a peklem se Ti odmění – „tož i také konůpky“, jak se říká v kraji provoněném slivovicí, budeme muset zřejmě brát v úvahu jako nenávistné voleb-

ní soupeře. V neposlední řadě si občas umíme docela zavařit my sami vnitrostranickými bojůvkami, což by se nemělo stávat příliš často! Věřím však, že každý z účastníků sněmu je přesvědčen o velké šanci na vítězství ODS v parlamentních volbách, a proto jsem se ve svém vystoupení pokusil vyzvat k sebevědomému odhodlání nás všech zbavit republiku diletantské diktatury rosariátu. K tomu je zapotřebí, abychom byli jednotní a táhli za jeden provaz. Dejme již konečně lidem seriózní Modrou šanci!

Petr Bratský poslanec

Kyvadlo dějin se vrací doprava Mirek Topolánek ve svém úvodním projevu mluvil o lodi, která pluje do přístavu. Můj příspěvek bude zase o trochu jiné lodi, která s potrhanými plachtami a s posádkou, která se mezi sebou servala, nakonec neuspěla, i když to její kormidelník myslel „tak nějak upřímně“. Pokud vám to snad bude něco připomínat, je to podobnost čistě náhodná !

Čistě Stranické Sociální Delirium 1. Na moři v podvečeru tři voliči na škuneru ulekli se, šlak je trefit mohl v eurokase Vladimíra na dně zela velká díra ňákej rudoch zase funkci šlohl. Haló – ha – ló Namočený jsme v tom príma jen se Standou bude hlína billboardem to přelepili ze Škromyho kůži dřeli … všecko marno, vejprask přišel nanovo.

78 Ref. Ve vládním koši sedějí tři hoši žonglujou si s prachama ucpávaj to dluhama


Říkali si: Nás nějaký řeči přeci nerozbrečí my sedíme nahoře a sem volič nemóže.

Říkají si: Nás nějaký řeči přeci nerozbrečí my sedíme nahoře a sem volič nemóže Ministr proč by se bál ať si koalice dodejchává furt jsou prachy a kočár chechtáky se hrnou cha cha cha cha cha Ve vládním koši dva nebo tři hoši? držejí se pod krkem hledí zmizet úprkem. 2. Stvořeni nejsme aby vládli nám tu tihle srabi socánci teď zmítají se hořem ven koncem skoro vždycky vyvázli jsme strategicky nakonec to takhle bídně zvořem Haló – ha –ló Od voleb teď jdeme plačky nedoženem modrý ptáčky Vondráčková marná byla loď se s nima potopila … jenom Miloš trčel nad mořem Ref. Ve vládním koši seděli tři hoši žonglovali s prachama ucpávali dluhama

Ministr proč by se bál i když jeho vláda dodejchala do voleb svý jistý má chechtáky se hrnou cha cha cha cha cha Ve vládním koši dva nebo tři hoši? drželi se pod krkem rudej se smál za bukem.

Kyvadlo dějin se vrací doprava Volební výsledky letošního roku ukazují, že program sociální demokracie založený na všemožném přerozdělování, vodění voličů tu za ručičku, tu za nos a rozdávání různých sociálních dávek a úplatků, se již vyčerpal. A to nejen finančně, ale zejména morálně. U sociálních dávek se vůbec dobrodinec vděčnosti nedočká. Vždycky budou totiž menší, než kolik by si jejich příjemci přáli od státu pobírat. A to se přitom socialisté snažili seč mohli! Poslední týdny a měsíce před volbami vytahovali z kouzelného klobouku jeden nápad za druhým – novomanželské půjčky, dotované úvěry, zvýšení důchodů, vyšší platy jednou pro policisty, jindy pro učitele, podpora družstevní výstavby atd. Co nápad, to několik miliard. Jenže voliči už se stačili přesvědčit, že naši socialisté mají jen dluhy a prázdnou portmonku, přestože se zaklínají kouzelnou větičkou že prý „Zdroje tu jsou…“ Ano, lidé už i ví, kde přesně. Na všechny ty nápady budou muset socialističtí plánovači blaha sáhnout právě voličům do kapes, nebo ty samé voliče a jejich stát i jejich děti ještě více zadlužit.

79

POLITICKÁ DISKUSE

K volbám chodí lidé, kteří jsou aktivní a zajímají se o dění kolem sebe. Nemohlo jim uniknout, že levice salámovou metodou nenápadně po kousíčkách okrajuje jejich svobodu. Jen namátkou – přibývající překážky v podnikání, růst byrokratických výmyslů, odposlechy či omezování otevírací doby v obchodech. Ano, jsou tu bohužel i dvě třetiny (ne)voličů, kterým je to zřejmě bohužel úplně jedno, ale zbývající třetina je volby od voleb stále vymezenější a polarizovanější. Ti, kdo jsou pro svobodu i se všemi jejími riziky, odpovědností a nesnadností, volí spíše ODS. Ti, kdo dávají přednost pohodlíčku socialismu na dluh, se stále více přiklánějí rovnou ke komunistům. ČSSD jim totiž nikdy nemůže rozdat tolik, kolik jim komunisté mohou slíbit. Jak se ve sněmovně ukazuje stále častěji, většinu skutečně reformních zásahů do české legislativy i ekonomiky vláda odkládá na rok 2006 případně roky další. Černého Petra tak chce jednoznačně předat vládě, která teprve vzejde z nových voleb nejpozději na jaře 2006. ODS se musí připravit na těžký start reformní vlády. Reformy jsou totiž bolestné vždy. Je to jako s nemocným pacientem. Můžete mu sladce vyprávět o léčbě krásné jak procházka růžovým sadem a postupně přecházet od placeba přes acylpyrin až k morfiu. Nebo mu vše říci na rovinu, co nejrychleji provést čistý a účinný řez, který vytvoří podmínky, aby se nemocný organismus provždy uzdravil. Jsem pro to druhé – po vítězných parlamentních volbách ordinovat rychlou a účinnou léčbu i za cenu dočasného poklesu popularity. Dáme-li voličům jasnou vizi a reálnou naději podloženou naší tvrdou prací, procenta preferencí se rychle vrátí nahoru. Možná by stálo za zamyšlení, aby naši stínoví ministři opět vytvořili ze členů ODS a odborníků pracovní týmy (dříve odborné komise), které Modré šance již nyní přeta-

ví a vyprecizují na paragrafová znění zákonů. Vlasta Tlustý už o tom dnes hovořil, že z těchto týmů by se pak vytvořil základ pro budouí kolegia našich ministrů. Takto připravená ODS se nejpozději za rok a půl může směle chopit vlády a otočit kormidlo země směrem k prosperitě. Náš předseda Mirek Topolánek hovořil o lodi, která jede do přístavu. Říká se, že pro loď, která neví, do kterého přístavu míří, není žádný vítr příznivý. My svůj přístav známe. Tak spusťme plachty, přiložme do kotlů a plnou parou vpřed.

Oldřich Vlasák poslanec Evropského parlamentu

Začnu větou: vyhráli jsme drtivě všechny volby. Tím jsme samozřejmě vzbudili obrovská očekávání. Pro nás je to také obrovský závazek a já se domnívám, že je právě teď čas na to, abychom si sami položili několik otázek, abychom si udělali vnitřní analýzy a abychom se podle výsledků a této diskuse potom řídili. Dovolte mi tedy, abych i já svůj příspěvek formuloval ve formě otázek, které si budu pokládat a zároveň budu formulovat krátké odpovědi. Jaký úspěch jsme vlastně zaznamenali? Při volbách do EP to tedy bylo 9 z celkových 24 mandátů, což je úspěch ve výši 38 %. Tento úspěch samozřejmě pro nás znamenal, že jsme byli schopni, a to velice rychle, formulovat českou národní delegaci v Bruselu a zvolit do čela této české národní delegace, která má 14 členů, Jana Zahradila. To je první nesporný úspěch na mezinárodním poli. Díky tomu, že tato frakce v Evropské straně lidové má 7. nejvyšší postavení, i v těch dalších draftech se nám podařilo získat pro čecha postavení, které bylo ještě před rokem naprosto nemyslitelné. Už to tady padlo, Mirek Ouzký se stal místopředsedou EP a věřte mi, že jsem nesmírně hrdý, když na plénu ve Štrasburku

80 předsedá tomu 700 člennému grémiu Čech. Rád bych v této chvíli poznamenal, že máme ještě jednu důležitou funkci. Poradním výborem evropské komise a Evropského parlamentu je Výbor regionů. Do tohoto výboru se nám podařilo zvolit primátora města Prahy, Pavla Béma, který opět zastává funkci místopředsedy. Čili jsou to 3 velice významné funkce. Položme si tedy otázku, v čem tento úspěch spočívá? Podle mého názoru to bylo tím, že jsme fungovali a i navenek vypadali jako tým, jako jednotný tým. Zmínil to tady i Vlasta Tlustý ve svém projevu a zmínil také, že úplně skončil ten syndrom, který jsme s sebou nesli, a to byl ten syndrom Sarajeva. Pracujeme. Stínová vláda a celá řada dalších politiků produkuje alternativní strategie, čili nejenom kritika, ale na druhé straně i cesta, jak tyto problémy řešit. A samozřejmě výstupem, který máte každý před sebou, je naše Modrá šance. A to nejdůležitější? Máme kvalitní základnu a kvalitní kandidáty, kteří jsou vždy podrobeni politické soutěži. A vzpomeňte si, jak se tvořily kandidátky u některých politických stran například u vás v krajích, kdy to bylo lákání na kandidátku za různé přísliby. Kdo se podílel na tomto úspěchu? V celém týmu se ve volbách projevovala i narůstající síla komunálních politiků. Řada nově zvolených krajských zastupitelů, senátorů i poslanců EP pocházejí z komunální sféry, jako bývalí starostové a primátoři. Znalost místních problémů a lokálních věcí je předpokladem pro zohledňování potřeb občanů měst a obcí na krajské národní, ale i evropské úrovni. A v tomto smyslu máme obrovskou výhodu oproti všem politickým stranám. Kdo navíc v tomuto úspěchu přispěl? Kromě toho, že jsme dělali minimum chyb, jsme měli obrovské štěstí na naši opozici. ČSSD je vnitřně rozpolcená, neměla co nabídnout, pouze před volbami nesystémově rozdala peníze, zadlužuje naše občany a současně se tváří, že reformuje veřejné fi-


nance. Málokdo z vás si uvědomuje, že historicky největší deficit státního rozpočtu znamená, že každý den narůstá ztráta ČR o 300 milionů korun. Ano, propočítejte si to, těch 115 miliard za rok znamená 300 milionů každý den. Na čem byl tento náš úspěch postaven? Jako jediná strana, máme mimo jiné, vzdělávací organizace zaměřené i do vlastních řad. Bylo to tady již zmíněno, je to CEVRO, CEP, Leadership Akademie, Konzervativní akademie a mnoho politických seminářů. Já se domnívám, že je nesmírně nutné pracovat s nově zvolenými kandidáty, s nově zvolenými lidmi, pracovat s novou generací a dávat jim příležitost a samozřejmě dát příležitost se vzdělávat i sobě. Mohu vám říct, že i pro mne rok studia v Konzervativní akademii byl nesmírně obohacující a každému toto doporučuji. A tady si myslím, že to je výzva pro nás pro všechny, že nesmíme v současné době ustrnout, ale že musíme pracovat na sobě, abychom za ten rok rok a půl byli připraveni. Jak v tomto úspěchu pokračovat? Už dnes musíme vytvářet odborné týmy, které budou schopny vládu převzít. Buďme již nyní nároční i na naši stínovou vládu. Připravme si personální zázemí, současně musíme hledat cesty spolupráce i se stávající státní správou. Ano, státní správa je neefektivní a přebujelá, ale rozhodně se bez ní neobejdeme. Jako bývalý primátor si uvědomuji, že pokud naši občané potřebovali něco projednat s mým úřadem, většinou jednali s úředníky za přepážkou. Politická reprezentace je pouze viditelný vršek ledovce, který je však ztotožňován vždy s celým úřadem. Namísto tedy pouhé kritiky úředníků musíme hledat cesty, jak těmto občanům něco nabídnout, jak je motivovat a třeba i tím, že jim nabídneme smysluplnou práci v našem týmu. A poslední otázka: kdo že nám ten úspěch zajistí? Jsem přesvědčen o tom, že to jsou naši voliči, a to tím, že budou žádat a volit Modrou šanci.

81

POLITICKÁ DISKUSE

Miloš Vystrčil hejtman kraje Vysočina

Náš předseda Mirek Topolánek zakončil svůj úvodní projev slovy „JSME NA JEDNÉ LODI“. Pan předseda také řekl, že Občanská demokratická strana je lodí, která se blíží ke světlům přístavu, jehož kotviště je dnes obsazeno jinou lodí (jinými loděmi). Za sebe říkám, že určitě souhlasím s tím, že jsme tzv. na jedné lodi. Na druhé straně si však myslím, že spíše než lodí je Občanská demokratická strana loďstvem a že naše lodě v posledních dvou letech obsadily poměrně velké množství různě velkých „přístavů“. Všem je nám však asi jasné, že naše největší a nejdůležitější loď s k tomu největšímu a nejdůležitějšímu „přístavu“ s názvem Strakova akademie zatím pouze blíží. Nejpozději do osmnácti měsíců nás tedy čeká „bitva“ o tento největší a nejdůležitější přístav. Abychom i v této za poslední čtyři roky nejdůležitější „bitvě“ uspěli, musíme být loďstvem se schopným admirálem i viceadmirály, loďstvem se schopnými a zároveň i loajálními kapitány, veliteli člunů, námořníky a plavčíky. Je dobré si to právě nyní uvědomit. Navíc musíme být dopředu domluveni kdo, jak a kam bude střílet, která loď kam popluje a kdy a ze kterých stran budou naše lodě společně útočit. Naše společné obléhání největšího „přístavu“, ve kterém kotví zdá se již postupně se potápějící loď vládní koalice, bude nejúčinnější, pokud budeme mít jasný plán, chcete-li program, a jasně a podrobně stanovenou taktiku. Základní plán již máme. Je jím naše Modrá šance. Co nám zatím dle mého názoru trochu chybí, je správná koordinace a dopředu domluvená spolupráce našich lodí. Je velmi potřebné, možná přímo nutné, abychom si podrobněji než doposud řekli, co bude konkrétně nebo alespoň konkrét-

něji znamenat aplikace Modré šance pro obce, města a kraje. Podrobné hovory o důsledcích aplikace Modré šance s našimi komunálními politiky, zejména starosty, primátory a hejtmany nám mohou ušetřit množství často zbytečně vystřelované munice. Proto tedy dnes velmi apeluji na důslednou přípravu našeho loďstva ještě před rozhodujícím útokem na největší a nejdůležitější přístav. Zároveň snad ještě více apeluji na kapitány všech našich lodí, člunů a lodiček, aby respektovali svého admirála i viceadmirály, aby respektovali sílu jednoty a jednotné vedení našeho společného útoku na Strakovu akademii. Úplně na závěr si dovolím jedno triviální, ale pravdivé tvrzení. Naše tvrdá práce, pokora, loajalita a respekt k výsledkům voleb na tomto kongresu, to jsou nutné podmínky dosažení našeho budoucího největšího vítězství.

Jan Zahradník hejtman Jihočeského kraje

Dovolte mi, abych vás pozdravil z jižních Čech. I u nás jsme vyhráli krajské i senátní volby. Já se chci zaměřit na ty krajské. Bylo to hezké, sledovat na internetu sloupečky, znázorňující volební zisky jednotlivých stran, a vidět, jak se ty ostatní zastavily a ten modrý stoupal závratně až nad 44 %. Jaké byly příčiny tohoto nebývalého výsledku? Byla to, podle mého názoru, resonance několika vlivů. Špatné vládnutí socialistické vlády, důsledná opoziční politika ODS. Špatná volební kampaň ČSSD s negativními tématy, pozitivní kampaň ODS se vstupem Jaromíra Jágra v jejím závěru. Nedostatek osobností na kandidátkách sociální demokracie a čtyřletá dobrá práce hejtmanů ODS, kteří si dokázali ve svých krajích vybudovat respektovanou pozici. Tyto a ještě další vlivy se sešly v jednom čase

82 se stejnou fází a způsobily nevídanou amplitudu volebních výsledků. Je dobré vyvodit z toho závěry, aby tento výsledek nebyl ojedinělý, právě naopak, je nutné, aby se tento výsledek zopakoval přinejmenším v příštích parlamentních volbách. Jedním z nutných závěrů vyplývajících z výsledku krajských voleb je to, že je třeba dát jasný signál nejen členům ODS, ale i jejím voličům a všem občanům, že obsazení funkcí místopředsedů strany významně reflektuje i jejich názor, vyjádřený výsledkem voleb. Nejvýraznější volební výsledky dosáhla ODS ve Středočeském a Jihočeském kraji, v obou případech překročila 44 % odevzdaných hlasů. U nás, v jižních Čechách jsme navíc dosáhli největšího nárůstu hlasů voličů ve srovnání s rokem 2000, a to o 18 %. V obou případech se podařilo zhmotnit volební výsledky ve vytvoření pravicové krajské koalice. Oba tyto kraje, Středočeský i Jihočeský, mají své kandidáty na funkce místopředsedů ODS a já vyzývám náš kongres, aby zítra svou volbou tyto kandidáty podpořil. Myslím si dále, že příčinou takovýchto volebních výsledků je mimo výše zmíněné vlivy také konzervativní politika, kterou ODS začíná zejména na regionální a komunální úrovni prosazovat. Co tím mám na mysli? Nic jiného, než že jako loni a předloni vás požádám o to, abyste strpěli mé připomenutí některých konzervativních zásad, které by podle mého názoru ODS měla sledovat. V první řadě je to uvážlivé nakládání s veřejnými prostředky. Kraje vesměs prokázaly, že jsou v daných podmínkách schopny hospodařit vyrovnaně, bez zadlužování. Je sice možno sledovat snahu státu přesunovat břemeno zadlužení veřejných rozpočtů na kraje a na obce, ale zejména kraje svou ekonomickou a rozpočtovou politikou se tomu zatím úspěšně brání. Je proto nezbytné, aby poslanci za ODS jednoznačně podpořili přesun maximálního objemu sdílených daní na kraje.


Další významnou tradiční hodnotou, kterou kraje zaštítily, je fenomén českého a moravského venkova. Zejména v těch krajích, ve kterých se komunistům nepodařilo venkov úplně zničit, se péče o něj daří a po pravdě řečeno také vyplácí. Svůj význam zde má Spolek pro obnovu venkova, který je mimo jiné organizátorem každoroční soutěže o vesnici roku. Letos vyhrál jihočeský Kovářov, a je to pro nás čest. Já bych však teď chtěl zmínit člověka, který pro jihočeský venkov udělal hodně práce. Mám na mysli starostu obce Bernartice na Písecku Ladislava Boušku, který zemřel 12. listopadu letošního roku. Byl to zakládající člen ODS a býval každoročním delegátem jejích kongresů. Jako kandidát a v těchto krajských volbách také zvolený krajský zastupitel se svou skvělou pověstí podílel na vítězství ODS v Jihočeském kraji. Čest jeho památce. Významnou skupinou působící na venkově jsou soukromí zemědělci, ti praví sedláci, kteří se svými rodinami hospodaří částečně na vlastní, částečně na pronajaté půdě. Jejich velkým problémem jsou zákony, podporující pohrobky komunistických JZD, které jim znemožňují získat do jejich vlastnictví půdu, na které hospodaří, a vyrovnat se tak s takřka smrtelnou ranou, kterou selskému stavu zasadili komunisté. Sdružují se v Asociaci soukromých zemědělců, v sice nevelkém, ale pevném, konzervativním seskupení, které si zaslouží naši podporu. Dovolím si svým jménem poděkovat našemu panu předsedovi Mirkovi Topolánkovi za podporu, kterou jim prokazuje. Významným posunem, který chci zmínit, je posun ODS ve vztahu k armádě. Mám za to, že se již musím smířit s její profesionalizací, s jevem, který je zřejmě ekonomicky nevyhnutelný, který však nenávratně vzdaluje občany naší republiky od prastaré povinnosti bránit vlast, která je v ohrožení. Vím, že služba v armádě, zejména v armádě komunistického typu, kterou naše generace prošla, nebyla populární, ale přiznejme

83

POLITICKÁ DISKUSE

si, nerezignovali jsme příliš brzy na možnost českou armádu změnit do podoby jedné ze záruk demokratického směřování naší země? Nezapomínejme aspoň připomínat zejména naší mladé generaci, že je co a před čím bránit. Přesto, nebo právě proto, oceňuji práci našeho stínového ministra obrany a doufám, že po parlamentních volbách nenecháme tento významný resort našemu koaličnímu partnerovi. Co však stále postrádám v našich programech a ve slovech našich představitelů, je vyjádření vztahu k víře v Boha jako základní duchovní hodnotě západní civilizace. V dnešní době, kdy na atlantickou civilizaci sveřepě útočí islámští teroristé, kdy tradiční hodnoty, jako jsou například svoboda jednotlivce, svobodné podnikání, tradiční rodina nebo právo lidí žít v přírodě jako její součást, vystaveny útokům ze strany socialistů našich i evropských a dále různých extrémistů a fundamentalistů, je víra jedním ze záchytných bodů, o který se musíme opírat. Nesmíme dopustit, aby komunismus, který byl opiem levicových intelektuálů dvacátého století, byl nahrazen nějakým jiným -ismem, umožňujícím nějaké úzké, jen sobě odpovědné skupině, ve jménu jakési vyšší ideje, které zase rozumí jen oni sami, vyvolat v jednadvacátém století podobné hrůzy, jakými byly nacismus a komunismus ve století dvacátém. Pomoci nám v tom musí zdravý rozum, důvěra v tradice našich předků a tisíciletá křesťanská víra.

Michal Rabas hejtman Pardubického kraje

Letošní volební kongres se odehrává v atmosféře trojího volebního úspěchu. O tento úspěch jsme se přičinili společně pod vedením Mirka Topolánka. Tento úspěch také znamená definitivní tečku za opoziční smlouvou. Zdaleka nejenom my zde v sále, ale mnoho občanů si pokládá

v těchto dnech otázku „Jak dál“? Jak dál či s kým dál, abychom na dalším volebním kongresu v roce 2006 mohli být tak usměvaví, optimističtí jako dnes? Nabízím návod na zodpovězení tří podle mne základních otázek. CO UDĚLAT

Naše energie v politické práci na úrovni obcí, krajů ani parlamentu nesmí polevit. Nebuďme si jisti vítězstvím v dalších volbách. Ze zkušenosti víme, že poslední krok bývá ten nejtěžší. ● Základním kamenem našeho příštího úspěchu je důsledná obhajoba vlastního programu, založeném na 4 poděbradských artikulích. Žádné koketování či flirtování s programy a stranami, které stojí od středu nalevo. Své programové a lidské partnery hledejme a „pěstujme“ od středu napravo. ● Buďme silný tým a buďme jednotní! Nerozlišujme se na ty – ze sněmovny, či ty z krajů! ● Naším základním poselstvím v předvolebním období musí být „pracovat a investovat“, ne projídat. S tím souvisí trvalé snižování dluhu veřejných financí na všech úrovních. ● Jasné ano musí také z našich řad zaznít převodu dalších daňových příjmů, resp. rozhodování o nich ze státu na kraje. Odmítali jsme vznik Senátu i krajů a paradoxně v nich máme dnes nejsilnější politické zastoupení. Využijme tuto skutečnost zejména v předvolebním období. ● Ve zbývajícím období do parlamentních voleb musíme seřadit priority našich povolebních kroků. Půjde především o princip rovné daně jako základní prvek nové daňové soustavy ČR. Souvisejícím krokem musí být nová státní územní rozpočtová politika. Tu bych vyjádřil poměrem 50 – 30 – 20. Tedy podílem na základních daňových výnosech pro stát – kraje a obce. ● Součástí rozpočtové politiky musí být snížení výdajů státu pro rok 2007 o 10 % ve srovnání s letošním rokem. ●

84 ●

Při snižování státních výdajů je třeba přenést řadu služeb z roviny státu soukromým subjektům v rámci podpory projektů PPP. Namátkově uvedu tzv. nepáteřní služby státu či krajů, které mohou efektivněji na objednávku řešit právě soukromé firmy.

JAK TO UDĚLAT

Naším volebním programem musíme představit veřejnosti seznam konkrétních kroků daňové, zdravotní, sociální a i úřednické reformy. Podstatné bude získat veřejnost právě na naši stranu. ● U daňové reformy v rámci zavádění rovné daně musíme vést diskusi o sazbách a v návaznosti na ně i o výnosech jednotlivých druhů daní, o rychlosti zavádění a o odpočitatelných položkách. Daňové výnosy ponechme co nejblíže místu jejich vzniku. ● U reformy zdravotnictví je třeba změnit systém hodnocení zdravotnických výkonů. Musíme změnit stav, kdy pojišťovny za shodný lékařský výkon účtují za 1 bod jednomu zařízení 1,03 Kč a druhému 0,89 Kč. Připravme finanční standardizaci lékařských výkonů zejména u základních diagnóz a výkonů. ● V oblasti sociální reformy připravme model dopočítávání se tzv. do dovršení důchodového věku. Myslím tím, jak dlouho od roku 2007 budu jako pracovník pracovat, platit sociální pojištění. Ale také jak vysoký mohu očekávat starobní důchod. V návaznosti na heslo „Pracovat a investovat“ se mohu rozhodnout, kolik a kdy si připlatím na svůj důchod. ● V rámci úřednické reformy dokončeme byť ne námi zahájený vznik krajů, přesun odpovídajících kompetencí spolu s odpovídajícími rozpočtovými příjmy. Velkou částí tohoto kroku musí být inventura kompetencí, jejich provázanost počtu úředníků v centrálních orgánech a ve všech detašovaných úřadech státní správy v území. Zrušme zbytečné předpisy a provádějme zjednodušení zákonů! ●


S KÝM TO UDĚLAT ●

Využijme zkušenosti komunálních a regionálních týmů k přípravě všech důležitých reformních kroků. Naše příprava k reformním krokům nechť je tvrdá, důsledná a všestranná. Nevynechejme žádnou z rozhodujících profesí, ale také zástupce z různých profesních a sociálních vrstev. Máme na to necelých 18 měsíců.

V tuto chvíli jsou jisté dva faktory. Tím prvním a trvalým je to, že budoucího politického partnera k prosazení a vládní spoluzodpovědnosti za reformní kroky nám vyberou voliči. Tím druhým je fakt, že až v červnu 2006. S ohledem na neurovnaný vývoj zejména v ČSSD a u fakticky již neexistujících unionistů mám dvě přání. Mé první přání z Pardubického kraje zní: Ať naším budoucím politickým partnerem na vládní úrovni jsou jen křesťanští demokraté. A mé druhé přání je: Ať je to do roka do dne.

Hynek Fajmon poslanec Evropského parlamentu

ODS je na vzestupu. Letos se nám podařilo vyhrát troje volby. Na Hradě velmi úspěšně úřaduje náš čestný předseda a brzy se snad dočkáme taky předsedy Senátu z našich řad. Na krajích a ve většině velkých měst již vládneme. Dominantní roli kraje ODS také mezi českými europoslanci. To je vše dobrá zpráva pro náš kongres. Nyní nás čeká dobytí posledních kót a těmi jsou poslanecká sněmovna a Strakova akademie. S rostoucím vlivem ODS se mění i naše činnost. Stále více budeme konfrontováni s praktickými otázkami vládnutí v naší zemi. Veřejnost a zvláště naši voliči očekávají, že udáme další směr české politice. Právě proto musíme hovořit také o Evropské unii a našem místě v ní. Dovolte mi, abych se proto zmínil právě o tomto tématu. Je to otázka Evropské ústavy, otázka

POLITICKÁ DISKUSE

EURA, otázka rozpočtu EU a otázka dalšího rozšíření EU. Než se ale budu věnovat těmto konkrétním věcem, dovolte mi, abych řekl několik slov o naší doktríně eurorealismu. My jsme vždy vycházeli z toho, že naším hlavním úkolem je sloužit našich voličům v České republice a této zemi jako celku. Evropskou unii jsme vždy vnímali jako projekt odvozený od zájmů jednotlivých členských států a vždy jsme říkali, že naše české zájmy musí být do tohoto projektu účinně zakomponovány. Odmítali jsme představy o jakési morální, ekonomické a politické nadřazenosti EU nad námi a z toho vyplývajících představ o nezbytnosti podřídit se civilizačně vyššímu typu uspořádání. Hlavním kritériem pro posuzování evropské politiky tak pro nás vždy bylo to, zda příslušná politika odpovídá zájmům našich voličů, nebo nikoliv. A na těchto svých východiscích pro uvažování o Evropské unii nemáme co měnit. Budeme i nadále hájit zájmy svých voličů a zájmy České republiky a budeme požadovat, aby tyto zájmy byly v Evropské unii brány vážně a zohledňovány při všech rozhodováních EU. Nyní mi dovolte přejít k jednotlivým otázkám evropské politiky. Evropská ústava stojí před námi jako překážka na cestě, které se nelze nijak vyhnout. Musíme se s ní vypořádat, ať chceme, nebo ne. Dokument byl říjnu tohoto roku podepsán a nyní žijeme ve dvouletém období určeném pro jeho ratifikaci. Do října 2006 nejpozději proto musíme mít hotové definitivní české stanovisko. Co z toho plyne pro ČR a co pro ODS? Musíme si nyní položit mnoho otázek. První zní takto: „Jakým typem dokumentu Evropská ústava vlastně z hlediska českého ústavního práva je?“ Je to běžná mezinárodní smlouva, pro kterou je třeba pouze prosté většiny hlasů ve sněmovně a Senátu. Nebo je to smlouva ústavní, která vyžaduje 3/5 většinu. V takovém případě můžeme již

85 nyní ústavu v Senátu zamítnout. Rozhodnout o tom, jaký typ smlouvy Evropská ústava vlastně je, může kvalifikovaně jen Ústavní soud. Domnívám se, že bychom jej měli požádat o stanovisko. Po rozhodnutí této otázky je třeba rozhodnout o způsobu ratifikace ústavy. Zákon o všeobecném referendu, které prosazuje vláda, musíme zamítnout ze známých důvodů, které není třeba rozebírat. Otázkou ale je, zda konat jednorázové referendum, nebo nikoliv. A pokud ano, taky kdy a s jakými parametry. Domnívám se, že bychom měli prosazovat referendum, protože jsme přesvědčeni, že ústava je zásadním dokumentem s dopadem na suverenitu ČR. Nemůžeme ale zásadně souhlasit s tím, aby se referendum konalo současně s parlamentními volbami. To nesmíme připustit, protože by to ČSSD a vládní koalici dávalo příležitost uniknout z odpovědnosti za 8 let jejich vládnutí. My musíme trvat na tom, že parlamentní volby jsou určeny k vyhodnocení vládnutí a rozhodnutí o tom, kdo bude vládnout v dalším období. Nesmíme připustit, aby tento základní smysl parlamentních voleb byl překryt jiným zástupným tématem. Čili my potřebujeme referendum a parlamentní volby od sebe oddělit. A tím se dostávám k otázce, kdy tedy referendum konat. Dle mého soudu je pro ODS nejvýhodnější konat referendum až po parlamentních volbách. V takovém případě již budeme vědět, jak dopadla ratifikace v klíčových státech EU, jako je Francie, Británie, Německo a další. Třeba se ukáže, že referendum u nás vůbec není třeba konat a ušetříme půl miliardy Kč. A šetřit, je jak známo, třeba. Jak se ODS postaví k Evropské ústavě, je myslím zřejmé každému z nás. My jsme své kritické stanovisko říkali od samého počátku kdy Jan Zahradil zasedal v Konventu. Dnes jsme vám jménem europoslaneckého klubu ODS předložili leták s 5 důvody, proč nehodláme podpořit Evropskou ústavu. To-

86 to je stanovisko europoslanců a věřím, že to bude stanovisko celé ODS. My máme dobré důvody, proč nechceme Evropskou ústavu, a tyto důvody v tomto letáku jasně sdělujeme. Kdo má zájem seznámit se s touto problematikou více, nechť navštíví webovou stránku europoslaneckého klubu ODS na adrese www.eu.ods.cz. Druhým zásadním tématem je pro Českou republiku a i pro ODS otázka našeho vztahu k euru. Jelikož jde o peníze, nemusím snad nikomu vysvětlovat, proč je to tak důležité. Často jsem tázán studenty při besedách, kdy se u nás bude platit eurem. Říkám jim, že jedině tehdy, když se změní vláda v Praze. Současná vláda Grossova i její Špidlova předchůdkyně nás totiž od eura soustavně vzdaluje, a pokud bude pokračovat současná hospodářská politika, tak euro nebude ČR moci přijmout nikdy. Aby bylo jasno. Já osobně si nepřeji, abychom euro přijímali, ale přeji si abychom plnili pravidla Paktu stability. To jsou pravidla pro zdravou hospodářskou politiku a je v našem zájmu, abychom je plnili co nejdříve. Největší problém máme s gigantickým dluhem státu, který vytvořili naši socialisté. Dokud se tento dluh nesníží na 3 %, tak nebudeme schopni Pakt stability plnit. Naše vláda se honosí tím, že je tzv. proevropskou vládou. To se právě v otázce hospodářské politiky ukazuje jako absolutní lež. Tato vláda nás od EU vzdaluje, a to jak od eurozóny, tak i od těch států, které jsou v EU a nemají euro. Všichni totiž hospodaří lépe než naši socialisté. Situace u nás je opravdu tristní. Polsko, Maďarsko, Slovensko, Litva, Lotyšsko, Estonsko i Slovinsko dělají vše proto, aby plnily pravidla Paktu stability již v roce 2007/2008. Naše vláda počítá s tím, že této mety dosáhneme teprve v roce 2010. S takovým zaostáváním nemůžeme souhlasit a doufejme, že i nová bankovní rada na jaře 2005 bude mít podobný názor. Ke snížení našeho dluhu bude třeba zásadně změnit


rozpočtovou, daňovou a hospodářskou politiku české vlády, a to může udělat pouze nová vláda Mirka Topolánka. Nesmíme ale zapomínat ani na skutečnost, že jsme se v přístupové smlouvě zavázali přijmout euro až k tomu budou vhodné podmínky. Ano, tento závazek naše přístupová smlouva obsahuje. Jsem přesvědčen o tom, že s tímto závazkem se můžeme vyrovnat jen jediným možným způsobem, a to referendem o euru, jako měli Švédové. Nechme o dalším osudu české koruny rozhodnout naše spoluobčany. K tomu, abychom jej ale mohli reálně uspořádat, potřebujeme plnit podmínky Paktu stability. Teprve tehdy se můžeme skutečně svobodně a odpovědně rozhodnout. Konečně poslední otázkou evropské politiky, o které bych rád mluvil, je otázka rozpočtu EU a rozpočtového výhledu EU 2007 – 2013. Česká republika se nachází v obtížné situaci v EU. Vláda dohodla špatné podmínky našeho členství, a to bude mít dlouhodobé důsledky až do roku 2013. V období 2004 – 2006 je již finanční vztah ČR a EU definován v přístupové smlouvě. V tomto období bychom mohli být teoreticky čistými příjemci z evropského rozpočtu v řádu miliard Kč ročně. To ale platí jen v případě, že se podaří peníze z rozpočtu EU skutečně čerpat. A v tomto směru nese hlavní odpovědnost česká vláda. Podle nedávného šetření EU se ukazuje, že čerpání fondů EU je v ČR velmi problematické, a čerpání z některých fondů bylo dokonce úplně pozastaveno. I to vypovídá mnohé o nekompetentnosti naší současné vlády. Velkou odpovědnost však nese i ODS, resp. její politici na komunální a regionální úrovni. Byli bychom sami proti sobě, pokud bychom možnosti získat peníze z rozpočtu EU pro naše obce, města a kraje nevyužili. A platí to zvláště v těch oblastech, kde jsme zavázali k plnění podmínek, které jsou pod sankcemi v případě neplnění, jako je oblast vodního hospodářství a životního prostředí.

POLITICKÁ DISKUSE

Do roku 2006 je tedy našim hlavním úkolem naučit se čerpat z rozpočtu EU a zabránit tomu, abychom se stali čistými plátci. V dalším období 2007 – 2013 je ve hře mnoho peněz. V EU se nyní vede debata o tom, zda se má v tomto období utrácet 1 % nebo 1,24 % HDP vytvořeného v EU. Rozdíl mezi těmito mezemi činí zhruba 200 mld. euro pro období těch sedmi let. A tyto prostředky by měly odejít z bohatých států do těch chudých. Naše země ale mezi ty chudé ani mezi ty bohaté nepatří. My jsme na cestě z kategorie chudých do kategorie bohatých. Naším zájmem je udržet co nejdéle pozitivní saldo finančního vztahu EU-ČR a zároveň EU ze strategických důvodů rozšířit o Rumunsko, Bulharsko, Chorvatsko a další státy Balkánu a v budoucnosti i o Turecko. Zároveň je naším zájmem co nejdříve odbourat diskriminaci nových členů ve věci SZP a odbourat rovněž přechodná období pro volný pohyb našich pracovních sil ve starých členských státech. K tomu bude směřovat naše politika. A cesta nejspíše povede přes hájení kompromisního rozpočtu ve výši cca 1,1 % HDP. Závěrem mi dovolte konstatovat, že ODS má nyní před sebou obrovský úkol přesvědčit veřejnost o nezbytnosti dalších reforem. A stojí před námi velký úkol vyvést Českou republiku z dluhové pasti do normálního stabilního hospodaření. Bude to úkol velmi složitý a evropská politika v tomto našem úsilí bude spíše komplikací než pomocí. Za sebe vám mohu slíbit, že my europoslanci ODS uděláme vše pro vítězství ODS.

Vladimír Oplt místopředseda OR ODS Vsetín

Čas euforie ještě nenastal Výsledky voleb, konaných v roce 2004 se opět, po dlouhé době, staly milým pohlazením ODS.

87 Volby do Evropského parlamentu skončily jasným vítězstvím ODS a debakl socialistů vyústil v následnou rekonstrukci vlády. V krajích máme až na jednu výjimku hejtmany i tam, kde měla dosud výsadní postavení KDU-ČSL. Drtivé vítězství našich kandidátů ve volbách do Senátu změnil zásadně poměr sil v horní komoře a z dosud politicky nepříliš čitelného tělesa se tak rázem stala hráz socializující legislativě, která zapleveluje náš právní řád. Jde tedy o konstatování vesměs radostná a příjemná, leč domnívám se, že na projevy euforie ještě zdaleka nenastal čas. Volební kampaň do krajského zastupitelstva, kterou jsem absolvoval a v rámci které jsem se dostal do kontaktu se stovkami občanů, mě utvrdila v poznatku, že podpora převážné části těch, kteří nám následně vyslovili svoji důvěru, nespočívá ani tak v podpoře našich programových cílů, ale je nesena především protestně. Byla protestem proti socializujícímu směřování vládní koalice. Protestem proti populismu vlády, korumpujících vybrané cílové skupiny společnosti. Protestem proti odzbrojující samozřejmosti, s jakou jsou instalovány bývalé nomenklaturní kádry do vysokých státních funkcí. Protestem proti nezakryté spolupráci s komunisty na všech úrovních. Protestem proti politické kriminalizaci opozice a aroganci moci. Bylo zajímavé sledovat, jak se měnily nálady občanů v závislosti na vývoj tzv. kauzy Kořistka. Najednou si lidé ze dne na den začali uvědomovat, jak zneužitelná pro plnění politických zadání může být policie. Pochopili, před jak vysokou mírou profízlovanosti společnost stojí a že jsou principiálně ohroženy základní svobody, které jsme před patnácti roky tak pracně nabyli. Ucítili závan totality, o které se všichni domnívali, že je nenávratnou minulostí. Byly to především tyto skutečnosti, které přerostly ve spontánní projev důvěry, že ODS je jedinou politickou silou, schopnou zastavit bolševizaci společnosti a být garantem zachování principů demokracie.

88 Důvěra, kterou jsme v letošních volbách dostali, je však současně jakýmsi bianko šekem. Šekem, vystaveným s nadějí a očekáváním, že ho vyplníme jasnými programovými cíli a rozhodnými kroky, které povedou k zásadním společenským změnám po pádu stávající vládní koalice. Nechci se ve svém příspěvku zabývat programovými prioritami, jejich řešeními a strategií jejich prezentace. S jejích precizní analýzou, kterou zpracoval Martin Říman a předložil ve svém příspěvku nazvaném Čas činů, se měli možnost seznámit snad všichni z nás a budou jistě předmětem širší politické diskuse na tomto kongresu. Chtěl bych se dotknout okruhu potenciálních nebezpečí, před kterými budeme před volbami do poslanecké sněmovny v příštích měsících stát a které se mohou ve svých důsledcích stát zhoubnější a více devastující než naše eventuální politická nečitelnost či váhavost. Nebezpečí číslo 1

Pozitivním jevem období téměř sedmiletého působení ODS v opozici byla skutečnost, že jsme byli ušetřeni výrazných vnitrostranických sporů a projevů kariérismu. S nárůstem preferencí ODS je však stále zřetelnější nástup konjukturalistů, připravených surfovat na vlně prosperity ODS k naplnění svých osobních a politických ambicí. A je lhostejné, zda se jedná o tak říkajíce navracející se z vandru domů nebo o nově se generující našince ostrých loktů. Udělejme vše pro to, abychom nezabředli do pasti třenic a vnitrostranického handrkování, které právě předvádějí ve své smrtonosné podobě socialisté. Máme pro to dostatek nástrojů uvnitř ODS. Domnívám se, že nástupu zmíněných dravců by mohl být překážkou i jakýsi kariérní řád, který by stanovil pro kandidáty od krajských zastupitelstev výše jako jednu z podmínek, výsledky jejich politické práce v horizontu několika let. Změnou stanov v tomto směru by se mohl zabývat již příští kongres.


Nebezpečí číslo 2

Od sociálně demokratických technologů moci lze s postupující ztrátou jejich politického kreditu očekávat další pokusy o kriminalizaci ODS. Budou to pokusy nepochybně sofistikovanější, než byla kauza Kořistka, neboť jen úplný hlupák se nepoučí. V těchto situacích pak nesmíme propadat hysterii. Respekt k nezávislým článkům orgánů činných trestním řízení musí být samozřejmostí, stejně tak jako výhradně politický slovník prostý vulgarismů, vnímaných obecně velmi negativně. Nebezpečí číslo 3

Před několika týdny vyslovil v tisku bývalý pan prezident nespokojenost s úrovní stávající politické scény. Současně avizoval reálnou možnost vzniku politického subjektu, reprezentanta nového stylu a politického myšlení, který by – podle jeho představ – mohl významně zasáhnout do průběhu příštích parlamentních voleb. Není pochyb o tom, že by šlo o seskupení ambiciózních, zaručeně slušných kluků a holek, kteří spolu mluví, a to minimálně do doby, než si začnou rozdělovat virtuální funkce. Půjde o oprašování snah, o prosazení nositelů myšlenky rádoby apolitické politiky na parlamentní úroveň. Jejich podpora od bývalého pana prezidenta, stejně tak jako přízeň sdělovacích prostředků, a to především těch veřejnoprávních, je přirozená. A že by jimi měli být osloveni především naši voliči, je samozřejmostí. V tom případě se nesmíme nechat vyprovokovat k nepřiměřeným reakcím a pavlačovým střetům. Solidní základ politiky je založen na střetech programových a my máme co nabídnout! Udělejme tak sebevědomě, s noblesou a hlavně bez projevů arogance. Sám se rád označuji za reálného optimistu. Reálnost takového optimismu spočívá v přesvědčení, že ne všechno dopadne úplně špatně. Můj optimismus spočívá v tom, že po příštích volbách vstoupíme do Strakovy

POLITICKÁ DISKUSE

akademie. Reálnost pak spatřuji v tom, že to bude v odpovídající a funkční vládní koalici.

Miloslav Bednář OS ODS Praha 4

Letošní trojnásobný volební debakl socialistů a souběžný triumf občanských demokratů je, stručně řečeno, vítězstvím pravdy svobody nad staronovou lží nesvobody. Sociální demokracii se dařilo přinejmenším šest let úspěšně ohlupovat, podvádět a obelhávat značnou část voličů staronovými komunistickými sliby lidumilného ráje ovládaného pevnou, leč rovnostářsky spravedlivou rukou dobráckých taťků pracujícího lidu. Komunistickou demagogii u socialistů zavedl Miloš Zeman prolhaným obrazem České republiky jako země spálené kapitalistickými liberály, kterou ale nyní konečně a natrvalo zúrodní spravedlivá rovnostářská solidarita socialistické vlády. Vysoký podíl někdejších členů KSČ v ČSSD vysvětluje, proč je příklon této politické strany ke komunistické demagogii přirozeným jevem. Nesmyslné předvolební výroky Vladimíra Špidly o zdrojích, jež umožní nevídané zadlužování občanů a které prý opravdu jsou, pocházejí ze stejného komunistického ideologického skladu. Jenže ouha! Místo slibovaného ráje solidarity naši komunisticky přemýšlející a plamenně hovořící socialisté jen za vlády Vladimíra Špidly zdvojnásobili nezaměstnanost a neuvěřitelným zadlužováním republiky způsobili její mezinárodní nedůvěryhodnost. Své lákavé komunistické sliby pochopitelně nemohli splnit. Jejich oklamaní voliči se tedy bez rozpaků obrátili o pomoc přímo ke komunistické straně Gottwaldových pohrobků. Nynější dvacetiprocentní podpora komunistů českými voliči je patnáct let po sametovém zhroucení komunistické totalitní vrchnosti hlavním politickým výsledkem šestileté vlády polokomunistických socialistů.

89 Zoufalý socialistický úprk ke komunistické minulosti se projevuje neméně drasticky a hrozivě zaváděním charakteristických prvků policejního státu. Počet policejních odposlechů se zvýšil na alarmující úroveň. Policie nezákonně porušuje soukromí občanů a bankovní tajemství. Návrat ke komunistickým praktikám policejního státu již došel tak daleko, že státní zástupce před volbami umožní policii, aby v rozporu se zákonem teatrálně uvěznila dva občany pracující pro opozici. Když nadřízená státní zástupkyně takové jednání právem odmítne jako nezákonné, předseda vlády si klidně dovolí její stanovisko veřejně zpochybňovat a ministr vnitra po zrušení nezákonného vazebního rozhodnutí dokonce s vážnou tváří cimrmanovsky prohlásí, že když policie jednala nezákonně, nejednala protizákonně. V normální demokratické zemi by takový předseda vlády a ministr vnitra museli okamžitě podat demisi pro pohrdání ústavou a zákony země a následovaly by předčasné volby. Co platí pro normální demokratické vlády, ale zdaleka neplatí pro nynější socialistickou vládu České republiky. Sociální demokraté nakonec každému názorně předvedli, že jejich komunistické sliby rajského uspokojování potřeb obyvatelstva poručníkující státní mašinerií jsou pouze jeden velký, neuskutečnitelný a podvodný nesmysl. Tím vrhly stín oprávněných pochybností o uskutečnitelnosti totožných slibů komunistů, jejichž faktická protiústavní a totalitní orientace je mimo pochybnost. Mám za to, že poslanci ODS iniciovaný zákaz KSČM by českou politickou scénu jedině ozdravil. Komunisté by se museli přejmenovat, zřeknout se marxistické ideologie třídního boje a začít kopírovat sociálnědemokratickou cestu svých někdejších soudruhů v Polsku a Maďarsku. Rozhodné morálně politické poselství takového oprávněného kroku by občanské morálce České republiky nepochybně prospělo. Výslovně komunistická politická organizace by se tak jako

90 neonacisté konečně dostala tam, kam již dávno patří, to znamená mimo zákon. Není vůbec náhodné, nýbrž zcela zákonité, že se inteligentnější komunističtí politici KSČM stali nadšenými příznivci Evropské unie a její stále hrozivější, svobodu a demokracii Evropy likvidující přeměny v evropský superstát. Tito čeští komunisté velmi dobře vědí, že nynější politika Evropská unie se svou vůdčí federalistickou ideologií je v současné Evropě jedinou reálnou zárukou budování socialismu, tedy centralistického dirigismu a postupné likvidace občanských svobod, výhradně zajišťovaných státností svým občanům zodpovědných, suverénních ústavních demokracií. Je to nyní Evropská unie, jež má uskutečnit starý marxistický sen o konečném zrušení státu a demokratické politiky a jejich nahrazení údajně beztřídním a zaopatřovacím, přísně dohlížejícím režimem. Marxisté všech barev nyní jásají nad tím, jak se jim v Evropském parlamentu podařilo znemožnit jmenování Evropské komise, kde by byl jedním z komisařů muž, který se neváhá přiznat ke svému náboženskému mravnímu svědomí. Takoví lidé jim jejich socialistickou unii rozvracet nesmějí. A vůbec, takové nepokrokové lidské typy již do Evropy zkrátka nepatří. Nepřipomíná nám to snad naše ještě stále nedávné komunistické poddanství? Návrat ke komunistickému stylu myšlení a chování je u nás čím dál patrnější i v zahraniční politice. Vláda České republiky souhlasí, aby po letošním rozšíření Evropské unie o postkomunistické země vytvořila evropská ústava z Evropské unie jednou provždy superstátní systém jakýchsi provincií fakticky ovládaný rozhodující mocenskou převahou evropských velmocí. Aby o takové skutečnosti nebylo žádných pochyb, článek I-6 smlouvy o evropské ústavě jednoznačně říká, že „Ústava a zákony přijaté institucemi Unie jsou při výkonu na Unii přenesených kompetencí nadřazeny


zákonům členských států.“ To ale konkrétně znamená, že Evropská unie může bez ohledu na vůli vlád a parlamentů členských států fakticky zrušit většinu současných ministerstev a k tomu podstatné části těch, jež zůstanou. Fanatická marxistická touha za každou cenu odstranit demokratické státy jako záruku občanských svobod se v dějinách lidstva dosud nikdy nepřiblížila realitě tak, jak tomu je v zatím naštěstí neratifikované evropské ústavě. O tomto neuvěřitelném výplodu fanatických ideologů, kteří Evropě prokazatelně nerozumějí, musí rozhodnout řádně připravené, nikoli propagandisticky zmanipulované referendum. ODS se v zájmu existence evropské demokratické civilizace musí zasadit o to, aby občané České republiky svým informovaným a jasným NE odmítli faktickou likvidaci svého demokratického státu jako jimi samotnými vytvářeného prostoru, jenž jako jediný může souvisle zaručovat a vymáhat občanská práva a svobody. Nynější viditelný příklon veřejnosti k programu ODS nás zavazuje. ODS ve svém principiálním zápasu o svobodu a demokracii České republiky a Evropy není sama. Evropská unie, jež postupně krok za krokem dusí svobodu a demokracii Evropy, tedy svých členských států, se naprosto logicky dostává do neustálých sporů se Spojenými státy americkými jako nejmocnějším demokratickým státem světa. Centrální mocnosti Evropské unie se letos horečně snažily, aby v amerických prezidentských volbách nezvítězil prezident Bush, který uskutečňuje globální americkou politiku na zásadách demokratické civilizace podobně jako za první světové války prezident Wilson, a rovněž je důrazně a nekompromisně prosazuje ve světovém měřítku. Je zřejmé, že v nynějším střetu o svobodu a demokracii Evropy a světa je Bushova Amerika, tak jako kdysi Amerika Wilsonova, jednoznačným spojencem českých masarykovských

POLITICKÁ DISKUSE

tradic demokracie, ke kterým se ODS výslovně přihlašuje a zastává je v evropské politice. Není proto vůbec přehnané říci, že vítězství George W. Bushe v listopadových prezidentských volbách je v české a evropské politice v první řadě vítězstvím zásad ODS. Ze své dosavadní, českými, evropskými a světovými dějinami demokratické civilizace prověřené cesty nesmíme sejít. Čím statečněji a důsledněji na ní budeme postupovat, tím budeme úspěšnější a důvěryhodnější.

Jiří Pospíšil poslanec stínový ministr spravedlnosti

Pokusím se být ve svém vystoupení velmi stručný. Minulý rok jsem na kongresu v Luhačovicích hovořil o kvalitách českého právního řádu. Přísluší to mé funkci stínového ministra spravedlnosti zabývat se tímto problémem. Když dovolíte, já dnes ve svém projevu navážu na své vystoupení z předchozího roku a své myšlenky doplním a rozvedu. Minulý rok jsem říkal, že české právo kvůli legislativní smršti, kterou realizují socialisté, koaliční vláda pod vedením socialistů totálně zlikvidovala. České právo je hypertrofované, to znamená přebujelé, je nekvalitní, nekonzistentní a v zásadě obtížně vymahatelné. Toto jsou věci, které jsem zde zmiňoval minulý rok. Co se za ten poslední rok změnilo? Změnilo se jediné, vláda převzala naši rétoriku. Ministr Bureš také tvrdí, že právo je nekvalitní, a chce český právní řád reformovat. Jaká je realita? Realita je ještě horší než minulý rok. Konkrétní fakta: v roce 2003 jsme přijali devadesát devět nových zákonů. Za deset měsíců tohoto roku jsme jich přijali již sto jedenáct. Základní právní předpisy, které musí znát každý soudce, se několikrát během roku nove-

91 lizují. Například v tomto roce jsme již pětkrát novelizovali obchodní zákoník, čtyřikrát jsme novelizovali občanský zákoník, třikrát jsme novelizovali trestní zákon, sedmkrát občanský soudní řád, čtyřikrát trestní řád. A takto bych mohl dále vyjmenovávat. Bohužel realitou je, že český soudce, místo aby soudil, se učí znát nové a nové výdobytky naší vlády, nové a nové výdobytky zákonodárné moci. A to nehovořím o kvalitě těchto předpisů. Bohužel platí nepřímá úměra, čím více předpisů, tím nižší jejich kvalita. Já jsem letos společně se svými kolegy ze stínového ministerstva začal udělovat, v uvozovkách, jakousi cenu plyšového paragrafu. Jedná se v uvozovkách o nejzdařilejší legislativní dílo vlády za to které volební období, respektive za ten který rok. Takže když dovolíte, já bych vyhlásil letošního vítěze. Stává se jím opět ministerstvo spravedlnosti v podobě novely občanského soudního řádu, kdy je upraveno zcela nově doručování, a to takovým způsobem, že se například české soudy dovídají ze zákona, že pošta, která odchází od českého soudu, má prosím chodit v zalepených obálkách. Myslím, že to je velmi zásadní poznatek, že by český soudce netušil, že pošta, která je odesílána od soudu, má chodit v zalepených obálkách. Takže tolik paragraf, tolik plyšový paragraf a my potom cenu předáme vítězi – ministerstvu spravedlnosti za jeho legislativní počiny. Ono to vypadá jako docela zábavná věc, ale bohužel situace je více než tragická. Přidáte-li k tomuto, že resort spravedlnosti je zcela na okraji zájmu současné cynické vlády, protože se v něm nerozdělují velké peníze a protože spravedlnost v zásadě nikoho nezajímá, podíváte-li se na to, že jsme za toto volební období třikrát změnili ministra spravedlnosti, že žádný ministr spravedlnosti nepřinesl jediné opatření, které by zrychlilo a zefektivnilo českou justici, pak opravdu nám nezbývá než začít uvažovat,

92 co s tím sami, byť jsme v opozici, v tuto chvíli uděláme. A o tom je právě naše Modrá šance. Modrá šance pro právo a spravedlnost není o ničem jiném než o souboru opatření, která povedou nejen ke zkvalitnění činnosti české justice, ale hlavně ke zkrácení délky rozhodování českých soudů. To je totiž, hlavní problém české justice – délka soudních řízení. Jenom jedno konkrétní číslo: srovnáme-li českou justici například s německou justicí, která má k nám nejblíže, pak mohu říci, že průměrná délka občanského soudního řízení je u nás trojnásobně dlouhá. České soudy pracují třikrát pomaleji. U trestního řízení je tento rozdíl dva a půl násobný, to znamená, že české soudy na úseku trestního práva rozhodují dva a půl krát pomaleji. To jsou, myslím, tak zřetelně alarmující čísla, že není možné čekat, a je třeba již v tuto chvíli, byť v opozici, něco s tím dělat. Proto jsme již v tuto chvíli, společně s některými kolegy z poslaneckého klubu, předložili soubor právních předpisů, který má jediný cíl – urychlit soudní řízení. A já jsem velmi rád, že se postupně v médiích začíná ujímat značka – jakási „soudní minireforma ODS“. Myslím si, že je dobře, že byť jsme v opozici, předkládáme takovéto návrhy, a myslím, že je dobře, že zrovna v oblasti justice jsme schopni najít shodu s některými racionálně uvažujícími koaličními poslanci. Kdybych měl na tomto místě, stručně okomentovat tuto „soudní minireformu ODS“, pak bych chtěl říci, že pokud projde celý balík těchto zákonů, pak můžeme čekat, že se nám podaří zkrátit soudní řízení na úseku trestního řízení, občanského řízení, konkursního řízení a též řízení před obchodními rejstříky. Tyto čtyři návrhy jsou již na půdě Poslanecké sněmovny a první z nich – novela, která má urychlit občanské soudní řízení, prošla a byla přijata na poslední schůzi, a to podporou sto osmdesáti hlasů. Ti z vás, kteří jsou poslanci či senátory, moc dobře ví, jak


výjimečně se podaří, aby některý zákon měl takto výraznou podporu. Já jsem moc rád, že tento návrh takto výrazně prošel. Pokud mám tyto návrhy stručně okomentovat, pak musím říci, že novela, která má urychlit občanské soudní řízení, má v zásadě znemožnit tzv. soudní ping-pong. Znemožnit současný stav, kdy si jednotlivé soudní instance mezi sebou posílají jednotlivé právní případy a tím strašně prodlužují soudní řízení. Dnes není výjimkou, že některá soudní řízení trvají i deset let. Důvod je jednoduchý – okresní soud rozhodne, krajský soud rozhodnutí zruší a vrátí to okresnímu soudu, ten znovu rozhodne, znovu to má krajský soud a takto bychom mohli pokračovat do nekonečna. My říkáme – stop takovéto situaci. Spravedlnost se musí najít rychle. Rozhodne soud prvního stupně, případně soud odvolací a ten musí mít tolik odvahy, že najde konečné rozhodnutí. Není možné, aby neodvážný soudce na kraji rozhodnutí zrušil a vrátil rozsudek, respektive celý spis soudu prvého stupně. Princip, že pokud nevíme, co s pacientem, tak ho odsuneme na jiné oddělení, je pro naši justici smrtící a my proti němu musíme bojovat. Druhý návrh, který bude též příští týden projednáván poslaneckou sněmovnou, je reforma řízení před obchodními rejstříky. My musíme již v tuto chvíli pro naše podnikatele něco udělat. A řízení obchodních rejstříků je jedna z největších ostud našeho justičního systému. Proto jsme navrhli systém, který zjednodušuje celé řízení, odstraňuje možnosti korupce a jasně říká – do pěti pracovních dnů musí být jednoduchý zápis proveden. Zápis bude dělán na formuláři, který si bude schopen vyplnit každý podnikatel. Stop advokátům, stop spekulantům, kteří vydělávají na tom, že umí podávat podání k soudům a že kamarádí s rejstříkovými soudci. Bude jednoduché podání, jako je to v zahraniční, a do pěti dnů dojde k zápisu. A pokud soud, stát

93

POLITICKÁ DISKUSE

nestihne do pěti dnů provést zápis, je to v zásadě jeho chyba. My zavádíme, zcela revoluční myšlenku domněnky zápisu. Znamená to, že pokud stát, a už je jedno, jestli soud nebo jiný státní orgán, nestihne svoji povinnost v zákonem stanovené lhůtě, pak se má za to, že tak učinil. To znamená, že podnikatel, kterému rejstříkový soud do pěti dnů nezapíše podání, nebude poškozen tím, že bude čekat dál. Bude se mít za to, že podání bylo podáno správně a že zápis vznikl. Myslím si, že toto je revoluční myšlenka, je to myšlenka hodná konzervativně-liberální strany a i u jiných věcí, ne jenom u rozhodování soudů, ale i v jiných oblastech při rozhodování veřejné správy, budeme muset postupovat tímto směrem. Protože tato myšlenka, jasně vyjadřuje, že občan, podnikatel je zákazník a stát není vrchnostenský orgán, ale ten, kdo za jeho peníze poskytuje určité služby. Třetí návrh, který byl podán minulý týden, společně jsme ho podali s panem kolegou Chytkou, chce zkrátit trestní řízení. Hlavním problémem trestního řízení u nás je, že soudy jsou přetížené drobnou trestnou činností, kterou musí podrobně studovat, a musí konat celé složité hlavní líčení. Říkáme, že toto je zbytečné, v některých případech drahé a neefektivní. Pojďme zavést americký systém, že u jednoduchých trestných činů, kde se obviněný přizná, kde státní zástupce navrhne konkrétní trest, bude možné uzavřít dohodu o výši a druhu trestu. Toto je přece logické, neodporuje to zdravému rozumu. A hlavně – ušetříme tím délku soudních řízení, ušetříme tím kapacity a ušetříme tím veřejné peníze. Takže my říkáme – pojďme zefektivnit trestní řízení, pojďme zavést dohody o výši a druhu trestu. A když dovolíte, nyní již poslední návrh, který je v jednání, je návrh konkurzního řízení. My chce odstranit současný naprosto katastrofální stav, který říká, že v mnoha

případech se konkurzních řízení stává způsobem, jak legálně okrást věřitele. My říkáme – toto je dále nepřijatelné, a proto jsme navrhli poslaneckou novelu, která má výrazně posílit práva věřitelů a přivést konkurzní řízení do situace, jak funguje v celé civilizované západní Evropě. Toto bylo několik podnětů, respektive konkrétních návrhů, které vyvěrají z Modré šance, kterou dnes máte před sebou. Chci proto závěrem říci, že Modrá šance pro otázky justice a spravedlnosti není jenom v tuto chvíli vizí, kterou budeme naplňovat po volbách, je částečně též realitou a já jsem velmi rád, že jsem našel pochopení u kolegů v poslaneckém klubu, že ODS má tak velké pochopení pro otázky práva a spravedlnosti, a i když jsme v opozici, tak konkrétní návrhy již nyní prosazujeme a dáváme je na stůl. Má to určitá rizika, samozřejmě, vládní koalice si může naše výsledky přisvojit. Ale já si myslím, že rozumný volič pochopí, kdo to s ním myslí upřímně, že pochopí, kdo tyto návrhy předkládá a pochopí, kdo o vymahatelnosti práva jenom lacině mluví, když vylepuje svoje billboardy po zemi a kdo opravdu vnímá vymahatelnost práva jako jeden ze základních stěžejních pilířů svého volebního programu, pro který je ochoten něco udělat již v tuto chvíli.

Miloslav Kučera poslanec

Naplnění vlastnických práv na našem venkově Možná jste někde zaslechli, že jsem začal organizovat stížnosti poškozených oprávněných osob do Štrasburku. Dovolte mi prosím, abych vás při této příležitosti seznámil s programem, který jsem začal realizovat. S programem „Naplnění vlastnických práv na našem venkově“.

94 Nejprve se ve stručnosti pokusím popsat stávající stav: Po zániku komunistického režimu byla původním vlastníkům vrácena práva k jejich polím, stavbám a zemědělskému majetku. Dodnes to jsou ale práva často prázdná, pošlapávaná a vysmívaná uživateli tohoto majetku z řad nájemců a dočasných správců. Tedy většinou osobami, kterým pravomoce užívat a spravovat tento majetek dal komunistický režim. O detailech přetrvávajícího zneužívání tohoto postavení snad mluvit nemusím. Dlouhodobý strategický postup levice je průzračný: Chtějí vybudovat novodobé velkostatky, které budou patřit jejich soukmenovcům a kamarádům, a chtějí tak získat trvalý ekonomický a politický vliv na našem venkově. Je dobře, když chce kdokoliv cokoliv velkého vybudovat, ale tyto velkostatky vznikají cíleným okrádáním a vyvlastňováním majetku oprávněných osob. Současně s tímto budovatelským okrádáním, vede levice masivní kampaň, že za to všechno může ODS. ODS, její 3 T a jejich špatný transformační zákon. To, že to tak není, je v tuto chvíli vedlejší. Podstatné je, že po této letité ideologické masáži, se to stále více zabudovává do podvědomí našich spoluobčanů. Vše směřuje k tomu, že majetek a dividendy budou v rukou levice, zatímco zloba a hořkost, tedy jakési daně za toto okradení oprávněných osob by byly připsány na účty ODS. Hrubým způsobem tuto problematiku podceňovalo minulé vedení ODS a naši hlavní protagonisté transformace komunistického zemědělství a venkova toto politické kolbiště opustili. Tolik o stávajícím stavu. Co s tím? Nešlo čekat až, jak dopadnou příští parlamentní volby. Okrádaní lidé potřebují vnímat, že za jejich ústavní práva bojujeme permanentně, ne jenom při volebních kampaních nebo na kongresu. Abychom dokázali prolomit zneužívání výkonné moci vlády, ministerstva zemědělství


a správců zemědělského majetku, musíme všem prokázat, že jde o protiprávní postup. Proto jsme vytvořili žalobu na stát k Mezinárodnímu soudu pro ochranu lidských práv ve Štrasburku. Je to žaloba, která prokazuje, že ztrátu jejich majetku zavinil přímo stát, a to změnou legislativy a špatnou ochranou jejich nároků během sedmileté lhůty, po kterou museli ze zákona čekat, aniž se mohli jakkoliv zcizovacím procesům bránit. Tuto žalobu lze použít jen pro menší část oprávněných osob a dá obrovskou práci je v tisících poškozených vyhledat a potřebnou dokumentaci zkompletovat. Ale jak jsem předeslal, v této fázi jde o průlom politické, právní a mocenské ochrany nad povinnými osobami a je to jen první etapa celéhoprogramu. Následovat budou etapy další: ● dokončení vracení majetků již existujícím SHR, ● vrácení majetku nebo náhrad všem zbývajícím sedmiletým čekatelům a těm, kteří ze zemědělských družstev vystoupili, ● z loupeživých tunelářských společností pomoci vytvořit skutečná družstva vlastníků, případně reálné akciové společnosti, jak o to původně usiloval schválený transformační zákon. Ať prostě velké zemědělské společnosti vzniknou tím, že si majetek od oprávněných osob koupí, nebo ať je vtáhnou do rozhodování a podílení se na výnosech z tohoto majetku. Pokud se vám to zdá těžko uskutečnitelné, tak bych vás chtěl uklidnit. Realizace těchto etap těžká nebude, pokud budeme této zemi vládnout. To by stačilo jedno rozhodnutí ministra zemědělství, aby opětovně podvázal přijímání žádostí o dotace v zemědělství podmínkou vyrovnání všech restitučních a transformačních závazků tak, jak tomu již bylo, než to zrušil tehdejší ministr Lux. Vše ostatní by proběhlo víceméně samo a velmi rychle, bez jakýchkoliv dramatických změn zákonů a bez

95

POLITICKÁ DISKUSE

strastiplné cesty přes české soudnictví. Pokud bychom se do vlády nedostali, byla by realizace zmíněných etap těžší. Klíčem řešení by byl opět „Štrasburk“, jako beranidlo, které prolomí zlovůli levice. Poté, co soud ve Štrasburku rozhodne, že stát je vinen a zaplatí náhrady za povinné osoby ze státního rozpočtu, povinné osoby se stanou jeho dlužníky, a těm se ze zákona dotace neposkytují, dokud svůj dluh nezaplatí. Naší úlohou by pak bylo prosadit „jen“ rozšíření takto vydobytého principu neposkytování dotací na všechny povinné osoby, které nemají vyrovnány závazky z transformace. Ale to již lze dokázat i z lavic opozice. Rozjel jsem první etapu celého programu. Je to program na několik pracovně velmi intenzivních let. Je to program, který může v očích veřejnosti vyplnit mezeru, kde ODS ve své činnosti tak trochu pokulhávala a může nám přivést nové voliče. Po několika měsících této práce mohu říci, že tato činnost vlila lidem novou naději, že se ke svým majetkům dostanou, že je to učí vnímat své vlastní chyby a lépe se starat o majetek a také si myslím, že určitou pozitivní úlohu již tento program sehrál právě v těchto volbách. O čtyřech etapách a významu současného zpracovávání stížností do Štrasburku jsem mluvil. Hlavní cíle tohoto programu lze rozdělit na 3 cíle základní – pro venkov a 3 cíle celospolečenského charakteru, které tento program pomáhá naplňovat. Cíle pro venkov: ● Naplnění vlastnických práv k zemědělskému majetku. ● Vytvoření právně zdravých a tím i stabilních zemědělských podniků právnických osob. ● Očištění ODS od falešných nálepek nepřítele venkova. Pozn.: Prostě tam, kde se nám nepodaří napravit dosavadní křivdy, musí každý poškozený vědět, kdo mu majetek zcizil nebo

prohospodařil a které politické strany se o to skutečně zasloužily. Mezi cíle celospolečenské, které program pomáhá naplňovat patří: ● Dokončení nápravy křivd z minulého režimu. ● Upevnění důvěry lidí v právo a státní instituce. ● Urychlení potřebných změn v našem soudnictví. Pozn.: Možná se vám tato poslední věta zdá poněkud nadnesená. Ale opravdu jsem přesvědčen, že pokud se nám podaří strasburský soud donutit, aby vedle již „zažitých“ rozhodování o zbytečných průtazích začal skutečně rozhodovat také o vlastním petitu věci a tím by začal vracet špatná rozhodnutí našich soudců, může to rozbít jejich jednotu a monolitický odpor ke změnám, kterými chceme zefektivnit české soudnictví. Tolik ve stručnosti o mém programu Naplnění vlastnických práv na našem venkově. Nemusíte mi pomáhat se čtením spisů a psaním stížností do Štrasburku. Ale byl bych velice rád, kdybyste tento program vzali za svůj a dali mu potřebný prostor a váhu. A abyste tak mohli učinit, navrhuji do usnesení kongresu následující dvě věty: ODS považuje legislativní a ekonomické nadřazování zájmů nájemců a uživatelů nad práva vlastníků za napadání nejzákladnějších principů demokracie a její samotné existence. Proto se ODS potřebným způsobem zasadí o plnohodnotné naplnění práv vlastníků, zejména na našem venkově.

Karel Prosek člen OR ODS Plzeň-město

Včera v diskusi zaznělo mnoho kritických hlasů na téma, jakým způsobem koaliční vláda devastuje prostor naší eko-

96 nomiky, prostor veřejných financí, právní prostor a také prostor naší osobní občanské svobody. Ale já pokládám za důležité zdůraznit, že tato vláda páchá obrovské škody také na duších a v hlavách české veřejnosti a možná i řady z nás. Živí v nás lenost a závist, kriminalizuje podnikavost a podařilo se jí bohužel dát mnoha pojmům úplně opačný význam, slova zisk a podnikatel dostala jasná záporná znaménka a rozhazovačnost nazývá spořivostí, sociální nazývá asociálním a naopak a podnikání nazývá zločinem a zločin osobním selháním. Tuto atmosféru kromě spousty dalších věcí budeme muset změnit. K tomu potřebujeme mít především odvahu a tým lidí, kteří to dokážou. Dovolte mi proto zdůraznit tři akcenty z pohledu personalisty. ● Při dnešní volbě pamatujme na to, že sestavujeme tým. Tým, který bude muset reprezentovat a obhajovat naše programové priority a činit tak velmi důvěryhodným způsobem. Tým, který bude muset umět spolupracovat a v krátké době prosadit celou řadu velmi obtížných reforem. Chtějme proto ne ty „naše“, chtějme a volme ty nejlepší a naslouchejme také tomu, jaký tým by si kolem sebe představoval náš předseda. ● Spolupracujme s profesionály. Největší neřestí politiků všude ve světě je, že mají představu, že rozumí všemu, a také do všeho mluví. Chceme-li prosadit naše programové priority, musíme komunikovat s odbornou veřejností. Komunikujme s akademickou obcí s profesními svazy se všemi profesionály, kteří mohou být nápomocni tomu prosadit a obhájit námi navrhované reformy. Nebojme se podívat se i do zahraničí po takových odbornících a já doufám, že nebudeme opakovat minulé chyby, kdy dokonce, aniž bychom tomu rozuměli, definujeme vizuální stránku volební kampaně. ● Nejsme sami. A podporujme každého, kdo věří a myslí a jedná stejně jak my, kdo sdí-


lí naše paradigma. Potřebujeme co nejvíce těch, kteří je budou šířit, kteří přispějí ke změně té společenské atmosféry. Dvojnásob pak podporujme každého, kdo to dělá veřejně a otevřeně, a važme si jako toho nejcennějšího těch, kteří si tak pracně vydobývají prostor v našich médiích proto, aby tyto myšlenky obhajovali. Já, když jsem na minulém kongresu v Luhačovicích viděl sedět u stolu Jefima Fištejna, Bohumila Pečinku a Karla Steigerwalda, jsem jim říkal, ať se proboha rozesadí, protože kdyby došlo k nějakému neštěstí, tak česká média přijdou o polovinu liberálně-konzervativně uvažujících novinářů. A píšících novinářů. Domnívám se, že by bylo třeba možné hledat na našich fakultách žurnalistiky lidi, kteří přirozeně inklinují k liberálně-konzervativnímu konceptu a poskytnout, nabídnout jim podporu, učinit je svými spojenci. Stojí před námi těžký okamžik, ale já jsem přesvědčen, když budeme stavět tým a postavíme kvalitní lidi, důvěryhodné lidi, kteří dokáží obhájit naše programové priority, když budeme naslouchat odborné veřejnosti a dokážeme si aspoň s částí z ní učinit naše spojence a když podpoříme ty, kteří prodávají naše myšlenky v médiích, že budeme úspěšní!

Petr Zimmermann hejtman Plzeňského kraje

Dovolte mi, abych Vás všechny pozdravil. Zaznělo zde mnoho slov, chvály a odhodlání. Skoro není co dodat. Vyhráli jsme několik rozběhů, čtvrtfinále a semifinále. Zbývá vyhrát finále. Co proto můžeme a musíme učinit? Potřebujeme 2 banální (základní) věci: PROGRAM A LIDI. Program pravicový, chytrý a sdělitelný lidem. Lidi – politiky – kandidáty, kteří umí program vysvětlit, kteří mají schopnosti a kteří jsou důvěryhodní. Pokud jde o program

97

POLITICKÁ DISKUSE

i o lidi – co je základem pro jejich úspěch? Co je základem pro to, aby jim lidé (voliči) uvěřili a hlasovali pro ně ve volbách? Tím základem pro obojí je DŮVĚRYHODNOST.

ného, než zamýšlíme, když bychom se jim, dovolte mi ten výraz, pokoušeli „čurat na nohy“. A to lidé neprominou ani svým blízkým, natož politikům.

Jak na to? Program: Lidé hlasují a budou hlasovat pro náš program, i když jim toho přímo mnoho neslibuje, ale ukazuje cestu, perspektivu, budoucnost. (Naposledy se to ukázalo v krajských volbách na otázce právní formy nemocnic, či na otázce zadlužení – mimo jiné naše motto v krajských volbách bylo „kraj bez dluhů“. Ukázalo se to i na příkladu Slovenska, o kterém zde hovořil pan premiér Dzurinda. Slovenská vláda a koalice byla i přes nepopulární kroky znovu zvolena. A neodpustím si zde poznámku, že i poslední krajské a senátní volby jsme nevyhráli jen kvůli vlastním gólům sociální demokracie a Lucii Bílé, jak říkal Vlastimil Tlustý.

Lidé, kandidáti, reprezentanti ODS: Lidé (voliči) pro ně a pro naši stranu hlasují a budou hlasovat ne proto, že jim slíbí modré z nebe, ale proto, že jim věří. Dokonce se může stát, že lidé s námi nebo s našimi kandidáty nebudou souhlasit. Ani to ještě neznamená, že nás nebudou volit. Budou nás volit i tehdy, ale pouze za jediné podmínky. Tou podmínkou je, že nám budou věřit. Že budou věřit tomu, že my sami věříme tomu, co říkáme a děláme. Že sami věříme, že to co navrhujeme je perspektivní a prospěšné pro naši zemi, že je to cesta do budoucna. V takovém případě, pro nás budou hlasovat, i když s námi nebudou vždy souhlasit. Lidé mají (alespoň většina) intelekt, ale zcela jistě mají všichni lidé instinkt a intuici, a proto neomylně poznají, když jim neříkáme pravdu, když jim říkáme něco ji-

Je to prosté. Musíme srozumitelně, pravdivě, a jasně říkat co si myslíme a co považujeme za správné a musíme dělat to co říkáme. Musíme mít důvěryhodný program a důvěryhodné kandidáty. Pak se nemáme, ani v parlamentních volbách, čeho obávat. Je to opravdu prosté, ale chce to pravdu, odvahu, odhodlání a týmového ducha, alespoň v té míře, jakou jsme měli v posledních krajských a senátních volbách. Snad v sobě všechny tyto věci najdeme a udržíme. V tom případě parlamentní volby vyhrajeme a sestavíme vládu.

Luděk Rubáš místopředseda OS ODS Praha-východ

Vystoupení na tomto kongresu mají společného jmenovatele, je jím jakási „fascinace vítězstvím“. Ani já se ve svém příspěvku nevymknu tomuto všeobecnému třeštění. Mnoho příspěvků zdůrazňovalo roli odborné programové převahy, jiní sázely na matematicko statistickou analýzu naší voličské základny. Já bych se chtěl na téma podívat optikou změn postojů společnosti a vyzvednout politickou odvahu, jako nezbytnou součást výbavy politika. Mnozí z nás, kteří jsme politicky aktivně prožívali obtížný přerod naší země z období komunistické totality do života ve svobodě a tržní ekonomice, jsme bolestně pociťovali, jak se po prvních rychlých zásadních systémových změnách začaly věci nepříjemně komplikovat, zpomalovat a narážet na neochotu společnosti ke změně. Vnímali jsme to jako důsledek dlouhého období státního protekcionářství a direktivizmu, na kte-

98 ré společnost reagovala strachem ze svobody. Obavy z převzetí vlastní aktivity a odpovědnosti pak byly jen logickým důsledkem. Soupeřili jsme se staromilným strachem o pseudojistoty, pro který nebylo možné zásadní transformační změny v mnoha oborech vůbec provést. Specifickou oblast z tohoto hlediska tvořilo zdravotnictví, do kterého se promítaly jednak obavy lidí ze ztížení přístupu ke zdravotní péči a nemenší strach zaměstnanců ze ztráty místa a prestiže v tomto rozsáhlém odvětví. Zranitelnost tématu ke svým zájmům zatím vždy dokázaly zneužít subjekty, které si vývoj směrem doprava nepřály. Mnoho z nás došlo k závěru, že další změny směrem k menší závislosti na státu a většímu spoléhání se na vlastní schopnosti mohou nastat až v další generaci, nepoznamenané komunismem a obohacené zkušenostmi z rozvinutých západních zemí. Troufám si říct, že v minulých týdnech svitla naděje, že nemusíme čekat na generační přelom, anebo že se tato generační perioda podstatně zkrátila. Manifestovala se totiž pozoruhodná změna politické atmosféry v naší zemi. Úmyslně používám toho slova, protože šlo podle mého názoru o jednorázové zobrazení dlouhodobého vývoje převažujícího názoru lidí na další směřování České republiky. To co se odehrálo v posledních volbách bylo, podle mé interpretace, další a důležité kolo ideového střetu mezi ochranářským, rovnostářsky rozdávačným socialismem osmdesátých let na jedné straně a moderní tržní společností na straně druhé. Nevadí, že jsme si tento spor v tu chvíli vyhrotit nepřáli. Volební téma si paradoxně zvolili naši soupeři, jistí si úspěchem. Nevím, zda pocházelo z hlav jejich politických lídrů, anebo spíš mediálních týmů, doposud kotvících svým myšlením v normalizačních vodách. Každopádně se na billboardech, v médiích a na setkáních s voliči odehrával pravolevý střet, jak z čítanky politologie. Útočili na nás hesly: „Nedopustíme priva-


tizaci nemocnic, znárodníme ambulance, zvýšíme roli státu a posílíme úlohu a pravomoci policie.“ Odpovídali jsme: „Nechceme znárodňování, věříme privátnímu sektoru a chceme ho posilovat a rozvíjet, obáváme se policejní zlovůle.“ Veřejnost dala ve volbách jasně najevo, že si návrat socialismu nepřeje. Jednoduché a donedávna účinné heslo: „privatizace je tunel“ , které se snažila celá obměňující se garnitura českých socialistů vnutit české veřejnosti, ztratilo svou účinnost. A to přes použitou kriminalizaci podnikání, nebo pokusy o diskreditaci politiků , kteří se stali synonymem ekonomické liberalizace a privatizace. Znamená to velkou satisfakci pro naši politiku první poloviny devadesátých let. Výsledky privatizace v oblasti zdravotnictví byly poprvé tak zřetelně veřejností potvrzeny. Znamená to, že masivní vstup policie do soukromí občanů je lidmi odmítán. Především to však dává silný mandát Občanské demokratické straně k rychlému a energickému pokračování transformace v oblastech, kde se zastavila v polovině cesty. Prozatím jen v těch segmentech, které jsou v kompetenci obcí a krajů, ve kterých ODS vládne. V logice věcí je však i pokračování na celostátní úrovni. Voliči dali sociální demokracii jasný vzkaz: Návrat k předlistopadovému socialismu nechtějí. Tento program navíc přesvědčivěji prodávají komunisté. Pokud je ČSSD ještě schopna sebereflexe, bude muset přijít s modernější, to je levostředovou koncepcí. Ale to je konec konců její věc. Zatím k tomu má hodně daleko. Rád připomínám, že trhliny utrpěla paranoidní a defétistická myšlenka, která trvale ovládá část naší společnosti, že totiž kdo má v rukou vnitro, policii a tajné služby, stává se u nás automaticky všemocným vládcem. A konečně se nepotvrdila ani teorie o tom, že předvolební kampaň je vlastně reklamní

99

POLITICKÁ DISKUSE

kampaň a politika že je zboží jako každé jiné, které se buď umí, nebo neumí prodávat a výsledek záleží jen na výběru reklamní agentury a množství peněz, které jsme do reklamy ochotni vložit. Vyhráli jsme, protože máme dobrý program, jsme konzistentní a jednotní v jeho prosazování, neustupujeme od něj ani v době, kdy se veřejnost odvrací a vládnoucí garnitura cílevědomě škodí. Vyhráli jsme protože jsme byli aktivní, nebáli jsme se odvážných řešení a věcných i ideových střetů. Vyhráli jsme, protože máme schopné lídry, kteří se nezalekli námahy, falešných sociologických prognóz, lživých hesel, osobních útoků ani rizik pro svou politickou kariéru a vedli nás k vítězství. Vyhráli jsme, protože máme moudrého, nadstranického, ale rozhodně ne apolitického prezidenta. Bylo by snadné skončit těmito oslavnými větami. Ale ODS není a nesmí být stranou zahleděnou do minulosti. Proto připojím výzvu. Pracujme dál tak, jak jsme pracovali v posledních měsících, pokusme se ještě zvýšit aktivitu a schopnost oslovit veřejnost. Podporujme ve volbách do vedení ODS ty, kteří jsou odvážní, kteří se nestydí za náš pravicový program a nelekají se odpovědnosti. Dejme našim členům a celé veřejnosti najevo, že se nebojíme nezbytných systémových změn. Projevme rozhodnost, jakou měla ODS na začátku polistopadového vývoje. Mělo by skončit období, ve kterém je zárukou renominace do parlamentu schopnost důsledně mlčet, když se projednává zásadní téma a občas přihrát domů nějakou tu dotaci. Naši zástupci, kteří se ještě schovávají před konflikty a veřejnou prezentací pravicových myšlenek, neboť to ze zkušenosti vnímají jako nebezpečné pro politickou kariéru, měli by si buď dodat odvahy, nebo z politiky odejít. Zakladatel politologie Max Weber před 86 lety napsal:

„Politika znamená silné a pomalé vrtání tvrdých prken, vášnivé a prozíravé současně. Nikdy by se nedosáhlo toho, co je možné, kdyby se stále znovu a znovu neusilovalo o nemožné. Ten, kdo to může udělat, musí být vůdce, a nejen to: musí být hrdina. Jen ten, kdo si je jist, že se nezlomí, když se mu bude svět zdát příliš hloupý na to, co mu chce nabídnout, a že tomu všemu navzdory bude umět říci: „a přece!“, jen ten byl povolán k politice.“ Využijme zkušeností ODS ze série vítězných voleb. Využijme úrovní, na kterých jsme již zvítězili: Senátu, obcí, měst a krajů k přípravě vítězství ve volbách do poslanecké sněmovny. Převezměme vládní odpovědnost a dejme této zemi konečně šanci rozvoje k větší svobodě a nezadlužené prosperující budoucnosti.

Josef Kantůrek předseda OS ODS Kolín

V záplavě zajímavých myšlenek, kvalitních analýz, strategických úvah, plánů a koncepcí, jsem si uvědomil, jak často zapomínáme na to, že každá myšlenka, úvaha, plán má nejen svého otce, ale musí mít také svého nositele. Sebelepší plán na výhru totiž může ztroskotat na tom, že se nenajde ten správný světlonoš, který nejenom nám politikům, ale především našim voličům ukáže cestu, na kterou si ve volbách vsadí. Mockrát jsem na kurtu zažil okamžiky, kdy zápas otočil a vyhrál ten, který nebyl tak skvěle takticky a fyzicky připravený, ale ten, který si získal publikum třeba elegancí, bojovností nebo tím, že byl ochoten riskovat. Sympatie a energii, kterou získával od diváků, jim zase vracel a tak to mezi nimi jiskřilo a tak se vzájemně nabíjeli. Nejen že svůj zápas vyhrál, ale dokázal vybudit i ostatní v týmu. A diváci? Příště na něj přišli znovu!

100 Vždycky jsem si takových lidí vážil a vždycky jsem takové lidi vyhledával. V rozhodujících okamžicích totiž k vítězství nepomůže hraběcí rada o tom, že jsem měl víc trénovat loby a prohozy po lajně a že za stavu 30:30 jsem měl zahrát kraťas, ale vedle víry v sebe sama i důležitý pocit, že vám někdo jiný věří, že to dokážete, že vyhrajete. Musíme umět hledat takové hráče i v politice. Musíme hledat osobnosti, které bude naše politické obecenstvo milovat a obdivovat nejen pro přesné a tvrdé údery, ale také proto, že hrají poctivě a korektně, že mají své hráčské a lidské zásady, které nemění podle momentální situace, prostě, že hrají fér. Jsem velmi opatrný a ostražitý, když mě někdo v šatně dopředu přesvědčuje o své hráčské dokonalosti a troufá si koučovat ostatní. Teprve po prvním těžkém zápase se většinou ukáže, co v člověku je a jestli má právo se zařadit mezi lídry týmu a stát se jedničkou nebo hrajícím kapitánem. Po letošním volebním roce přesně vím, kdo má mojí plnou důvěru, kdo se nebál riskovat, kdo se nezalekl nepříznivého politického počasí ani Kryštofů na ulicích a v telefonech. Vím přesně, kdo dodával víru a energii svým spoluhráčům a kolegům, vím, kdo se dokázal podělit o nápady, rady a zkušenosti, vím, kdo hrál svůj zápas ne pro své body v žebříčku, ale pro vítězství ostatních, pro vítězství týmu. Vím stejně dobře jako Vy, kdo přivedl na finále Jágra do hlediště a tím definitivně rozhodil soupeře. Díky za kampaň, Petře, díky za skvělý zápas, který nám dal všem možnost hrát závěrečný turnaj o první místo v extralize. Pane předsedo Mirku Topolánku, pane místopředsedo Petře Bendle, dám Vám jistě svůj hlas na předsedu a prvního místopředsedu a jsem přesvědčen, že nebudu sám. Vím totiž, co to pro soupeře znamená, když na síti stojí dva osvědčení dvoumetroví hráči.


Václav Nájemník poslanec

Já děkuji, že jste na mne byli tak hodní, myslím si, že můj projev bude dostatečně krátký. Já jsem počítal skutečně s 5 minutami. Opustím všechny metafory a půjdu hned k věci. Jsem již na třináctém kongresu a dneska mě napadá, že spousta řečníků mluvila o potřebě jednoty u nás, včetně pana prezidenta. Proto se zamýšlím nad vnitřní situací v ODS a jaké jsou vyhlídky na to, že bychom jednotu mohli udržet. Nyní je období po vítězných volbách. Období očekávání velké nervozity. Vůbec si nemyslím, že je toto období snadné. Už loni jsem upozorňoval na nebezpečí nejednotnosti ODS. V současnosti se toto nebezpečí zvýšilo a nabylo konkrétních forem. ODS dnes představuje více center, více či méně autonomních, kde se vytváří obraz politiky ODS a dokonce dochází k nějakému vývoji. Kraje se po vítězných volbách ještě více emancipovaly. Krajská zastupitelstva a hejtmani se chovají sebevědomě a zcela logicky chtějí co největší podíl na moci. Je to normální a přirozené. A promítá se to do celé řady různých aktivit. Vzniká stále větší napětí mezi vládou, zatím, a to podtrhuji, vládou socialistickou, a kraji. Složitý vztah je k parlamentu, ale kraje prostě chtějí ovlivňovat centrum ve svůj prospěch, ve prospěch své autonomie. Znovu říkám, je to normální, a pokud si to nepřiznáme, děláme chybu. Vláda teď ve vyložené opozici vůči krajům chce co nejvíc vládnout, a tak začal, boj o co největší balík peněz, které budou mít kraje k dispozici. Není to nic jednoduchého. Dá se očekávat, že pokud volby do sněmovny vyhrajeme, boj bude pokračovat, protože každá vláda bude chtít přirozeně co nejvíc vládnout. Bojím se, že konflikt už začal. Není čas rozebírat všechny aspekty této situace, je však jasné, že sociální demo-

POLITICKÁ DISKUSE

kracie nepustí krajům se zcela rozhodující silou ODS nic zadarmo. A samozřejmě, a to je myslím to nejvýznamnější, co tady ještě nezaznělo, pokud se kraje dopustí některých chyb, třeba při dobře míněných a dobře vypadajících legislativních iniciativách, může současná koalice, využívajíc složitých schvalovacích procedur a možnosti zcela návrh pozměnit, pozměňovacími návrhy připravit vítězi voleb těžkou chvilku v budoucnosti. Zde je myslím místo pro hluboké zamyšlení. Říkám to docela ostře, ale pokud si budeme jenom gratulovat a nalhávat si, že je všechno v pořádku, tak prostě neuděláme dobře. Já to říkám proto, protože mi jde o jednotu ODS, a my musíme všechny věci pojmenovat. Je nutno konfliktům předcházet. Jistě není záviděníhodné vyhrát drtivě volby a potom stát s prázdnýma rukama. Tuto situaci jsme nezavinili, ale budeme ji muset řešit: Konflikty v ODS budou vodou na mlýn levice a všech slušných a upřímných lidí. Je zajímavé, jak se některá slova téměř nedají použít následkem používání v politice. Slušnost – hned víme, o koho se jedná, upřímnost – taky. O Senátu mluvit nebudu, protože si nebudeme říkat jenom to hezké. Já chci jenom Senát pochválit, že poslední dobou jsme si už na něj zvykli a několik mírně „zkažených“ předloh se Senátu podařilo upravit do docela lidské podoby a doufám, že teď posílený Senát se stane velice kladnou a respektovanou entitou. Novou skupinou jsou europoslanci. O těch bych také nemusel mnoho mluvit. Akorát mne napadá, že hlavně někteří chybějí. Prostě chybějí, jejich místa nejsou, i s úctou k těm, kteří je nahradili, zaplněna. A někteří dokonce ani nechybějí – o je také zajímavá věc. Jinak taky pozoruji, že naši někteří apoštolové eurorealismu a euroskepse jsou už menšími apoštoly a jsou více loajální k Evropské unii. Jsem rád, že zde zazněl příspěvek pana doktora Bednáře, který mys-

101 lím je nejlepším vyjádřením optimálního vztahu k EU. Nyní si všimnu poslaneckého klubu. Poslanecký klub je nejzřetelnější, sledovaný již dnes dokonce televizí na výborech, a zdá se, a teď řečeno s největší upřímností, sledovaný ještě kdo ví kde. Je na něj největší nátlak ze strany veřejnosti, vlády, krajů, starostů. Když o tom mluvím, vždycky jsem loboval, jsem 12,5 poslancem, o peníze nejenom pro svůj region, cítil jsem se poslancem za celou republiku. Ale teď řeknu zase závažnou věc. Byl bych velmi rád, kdyby tzv. porcování ještě živého medvěda dělaly kraje. S tím by se prostě mělo něco stát. Nemyslím si, že by to bylo lehké, protože to poslancům dává značnou moc prezentovat se ve svých regionech, ale optimální podle mne by bylo přesunout tyhle záležitosti na kraje. Strašně často se totiž dobrým pracovitým starostům vysvětluje, že nezáleží na kvalitě projektu, ale na tom, kdo stojí v pozadí. Ostatně někdy je lepší radši mlčet. To není jako za Klausových vlád, kdy i opozice měla při kvalitních projektech slovo. Dnes vládne tvrdá politika a byznys a domnívám se, že to bude ještě horší, že vliv hlavně velkých stavebních firem prostupuje celou naši politiku. Ano, je co slavit. Jsem spíš optimista, ale do budoucna se mi zdá, že to tak veliká legrace nebude. Bojím se, že ubývá demokracie a přibývá zákulisních jednání. Veřejná debata často už třeba na krajské úrovni není příliš vítána, cítíme to někdy. Vysoce fundované spisy odborných velmi vzdělaných expertů často krásně vypravené nenahradí nikdy otevřenou debatu pléna obyčejných členů ODS. Ne zákulisní jednání, ale otevřená debata pléna obyčejných členů ODS je tou největší oporou politiků od komunálních až k vrcholu. Jestliže samozřejmě sledujeme dlouhodobé hledisko, jestliže sledujeme jednotu a akceschopnost ODS. Akceschopnost – neříkali to komunisté?

102


Závěrem, buďme otevření. Teď v době konjunktury je potřeba přijímat nové lidi. Nekádrovat v skrytu a ponechat co nejvíc času otevřené debatě, aby se nestalo, že třeba při nominacích do vrcholných orgánů ODS zapomene řídící člen schůze otevřít rozpravu. To je cesta do Sarajeva. Hodně štěstí vám, členové ODS, veselé Vánoce a ať je naše strana co nejvíc občanská a demokratická. Samo od sebe se to nestane. Nesmíme se bát. Veselé Vánoce, ještě jednou.

Ondřej Plašil místopředseda OS ODS Kolín

Docela možná se hodí, že budu na závěr, protože si myslím, že můj projev bude trochu atypický a bude se hodit. Nazval jsem jej: praktické poznámky k současné situaci ODS. Zdůrazňuji slovo „praktické“ a nikoliv ideologické. Je to takový pokus o kontrast a udržení rozumné míry inflace velkých myšlenek, které tady samozřejmě logicky dominují. Není to obvyklé, to přiznávám, ale jsem přesvědčen, že to sem na toto fórum patří, a jdu s tím skutečně poctivě od místního, oblastního a regionálního sněmu až na tuto naši vrcholovou úroveň. Za prvé chci jenom připomínku organizační. Nemělo by se nám stávat, že jestliže tady sedí ve druhé a třetí lavici americký velvyslanec pan Cabbanis a slovenský velvyslanec pan Balek, tak by asi měli být přivítáni na tomto kongresu a pozor na tyto chyby. Jinak mi dovolte takové malé shrnutí a trochu praxe do toho jednání. Vyšší ambice si nedělám. Shrnul jsem je asi do 7 bodů. Jestli dovolíte, bod první: na závěr – jednota a soudržnost Občanské demokratické strany za každou cenu. Pozor na nás samotné. ● Je to i shrnutí samozřejmě všech vystoupení a názorů, které tady proběhly, a pokusil jsem se je trošičku sumarizovat. Vystupovat veřejně s nadhledem, bez in-

vektiv, osobních diskrepancí a nadřazenosti. Nezapomenout na velkorysost, vyjma ke komunistům, a humor. Nabízet řešení. Neumožnit vyrůst soupeřům, oni musí dohánět tématy nás, ne my je. ● Zapomenout na nedávné volby, analyzovat sami sebe a politické soupeře a zejména rozdělit si práci. ● Ustanovit od 1. ledna 2005 centrální a regionální volební štáby kvůli pohotovosti (případným předčasným volbám), ale také kvůli koordinaci a flexibilitě centra, regionů a oblastí. Samozřejmě ve sféře témat, kandidátů, rozpočtů krajů a měst, zajištění reklamních ploch, viz., a tady chci upozornit na usnesení středočeského regionálního sdružení z minulé soboty, ježto to ukládá iniciovat na grémiu a Výkonné radě ODS jeho předsedovi panu Tlustému. ● Poznámky a doplňky k zhodnocení a technice voleb. Tady za prvé chci zdůraznit, že v Praze při volbách do Senátu jsme zaznamenali neúspěch. Vůbec to tady nezaznělo v celé té diskusi. Prohráli jsme ze tří obvodů ve dvou a budeme mít problémy bohužel i s tím třetím mandátem. Proč? V Praze jsme trvale u moci, Praha je více intelektuální a metropolitní a také spokojená a má prostě jiné starosti. Dovolil bych si upozornit asi na podobný efekt, jako je ve Spojených státech, ty velké aglomerace, jako je New York nebo Los Angeles. Proto zde asi by bylo vhodné nabídnout do Senátu – zdůrazňuji jiné typy než z municipálu – jako je typově například rektor Vilhelm nebo děkan doktor Höschl či děkan Švarc a konkrétně až zestárne Lukáš Pollert. Jinak se tady v Praze asi nabízí perspektiva pozitivního olympijského tématu, ale předpokládám, že bude mít větší dopad zase mimo Prahu než ve vlastní Praze. A na Prahu určitě doléhá nevhodnost pátečněsobotního volebního termínu. Za druhé, Občanská demokratická strana se proměnila ze strany historicky a logicky vzniklé seshora na stranu ze života,

POLITICKÁ DISKUSE

z ulic, z měst a krajů s obrovským fundamentem osobností a vykonané práce ve prospěch lidí a ČR. Za třetí, příští volby budou jiné, budou těžší. Všichni (Česká televize, média, politická konkurence) budou proti nám a „modré totalitě“. Tady je nutné nespojit tyto volby s referendem o Evropské ústavě, protože zde je trochu nebo výrazně schizofrenie a velmi zranitelné místo ODS a zde naprosto jasně, myslím, se shodnu s názorem pana poslance Fajmona, který to tady včera přesně prezentoval. Dále chci, abych byl konkrétní, abych byl prostě konkrétní a nejenom ideový, chci upozornit i na publicistickou osobnost Benjamina Kurase. Jeho některé názory, si myslím, by mohly pomoci v této komplikaci a vůbec zkvalitnit a „zodvážnit“ naše zahraničněpolitická témata pro ODS fatální, zejména vztah ke Spojeným státům, k terorismu a k tématu Evropská unie ano, ale jinak. Za čtvrté je nutné oslovit i ty, co nás nevolí a nyní k volbám přijdou – zaměstnance. Jsou závislí na svém jediném příjmu – platu. Ti minule volili zcela jednoznačně v těch dvou volbách sociální demokracii, a přitom to naprosto jednoznačně nejvíce odnesli. Je i dobré předložit triviální rozbor mzdy slušně placeného zaměstnance a nemožnost obrany jeho i jeho zaměstnavatele před odvody. Tady je vzorec: 20tisícový smluvní plat, jednoznačně vychází z 20tisícového platu 12 tisíc korun prostě (čistého). V případě dvou dětí je to 11 tisíc korun a vycházím z reality vlastní, kdy zaměstnávám 60 zaměstnanců a dalších 500 s městem Kolínem spojených. A zde zdůraznit kontrast – výši jejich důchodů, množství nových dálnic či čističek, škol a nemocnic a rostoucí dluh veřejných financí. Za páté, praktická poznámka, změnit termín červnových voleb z pátek/sobota na středa/čtvrtek (skutečně chalupaření, neúčast Pražanů a ostatních spokojených lidí, probíhá nejvíce srazů z vysokých a středních škol, kde jednoznačně dominujeme, ta-

103 dy to bylo prezentováno, naši voliči, další jsou již v této době buď na cestě tam nebo odtamtud z Chorvatska či jiných destinací, a samozřejmě je to i jistá komplikace volit pro zaměstnance). Za šesté, jistě pochvala slovenských reforem, a zase i tady využít vzhledem k velké slovenské menšině, která žije u nás. A za poslední, samozřejmě vtažení moderní techniky do výkonu státu jako instrumentu pro oslovení mladých voličů do 25 – 26 let. Prostě to jsou jenom praktické poznámky k boji o každý hlas. Téma pro uskutečnění reforem jako mediátor, aby nám lidé rozuměli. Tady by mělo zaznívat a nezaznělo to tady, méně politiky v našem životě a méně peněz plynoucích přes politiky. Nechat tyto peníze konečně lidem a firmám. To je klíč k nižším daním a nezpochybnitelným reformám zásadních parametrů společnosti. Je to i víra sáma v sebe, svůj úspěch a své rodiny, bez úředníků a bez politiků. Tady bych si dovolil parafrázi „privatizace sebe sama“, a s tím skutečně poctivě objet Českou republiku jako před 12 lety Václav Klaus a před 6 lety Miloš Zeman. Vše máme zahrnuto v Modré šanci. Možná je tam toho až moc, ale jsem přesvědčen, že po reklamě od pana Zemana je naděje, že si ji také konečně někdo přečte. Ještě technikum – slovo reforma skutečně používat co nejméně vůči veřejnosti. Dovolím si a moje profese mi k tomu velí navrhnout a představit model optimálního složení vedení Občanské demokratické strany v pojetí: Čechy/Morava, muži/ženy, vysoká i komunální politika, výsledky i úspěšnost. Myslím si, že nezpochybnitelným předsedou vychází (a je to matematický model) pan Topolánek, 1. místopředsedou vychází Petr Bendl. Tady poznámka, oba dva mají vlnu úspěšnosti, a tím aktuální mandát a povinnost donést naši vlajku na vrchol. Místopředsedové vycházejí pan Nečas, paní Němcová a pan Bém. Víme, že budou

104


4 místopředsedové, zde matematicky vychází pan Zahradil, byť nekandiduje, a pan Tlustý, ale zvolen bude pan Langer nebo pan Říman. Ještě k hodnocení projevů, které tady zazněly. Dovolil jsem si stanovit pořadí, které si myslím, že je jednoznačné. Nejlepší projev a nejhodnotnější na tomto fóru měl, bohužel, slovenský premiér pan Dzurinda. Druhý takový projev velmi kvalitní, konzistentní, byl od pana Římana a jako třetí na té pomyslné bedně byl asi projev pana Tošenovského. A úplně na závěr mi dovolte neobvyklý názor na úspěšnost a kvalitu našich osobností v médiích bez kategorie Václav Klaus. Není

to jenom můj názor, to samozřejmě přiznávám, ale myslím si, že bychom měli zkoušet a nutit se i k těmto úvahám a k lepším výkonům. Nazval jsem to takovou momentální „jedenáctkou ODS“. Jejím trenérem, řekněme Karlem Brücknerem, je bezkonkurenčně pan Tlustý. A do této jedenáctky podle mého názoru patří pan Bendl, pan Sobotka, pan Kocourek, pan Topolánek, pan Nečas, pan Tošenovský, paní Němcová, ale i pánové Zvěřina, Vojíř, Julínek a Bém. Je to slovo do pranice. Ano, jsme dlouho od moci a jde nám teď skutečně o vše. Ale prosím, nedejme to na sobě znát. Zůstaňme normálními lidmi s nohama na zemi a dejme se do práce!

VYSTOUPENÍ V POLITICKÉ DISKUSI PŘEDANÁ V PÍSEMNÉ PODOBĚ Marek Benda poslanec

Odvaha pod palbou Scházíme se tu ve velmi euforické době, po několika skoro triumfálních vítězstvích a za situace, kdy téměř všichni naši soupeři jsou přinejmenším rozloženi, ne-li na pokraji své existence. To vypadá na první pohled skvěle a můžeme si jen blahopřát. Nechci být škarohlídem, ale musím upozornit na některá nebezpečí, která nás na naší cestě za rozumnější správou této země čekají. První nebezpečí bych nazval nebezpečí z podcenění soupeřů a zvláště sociální demokracie. Jestli si opravdu myslíme, že Grossovi a dalším jejich špičkám šlo vážně o podzimní volby, pak nechápeme jejich strukturu. ČSSD na rozdíl od nás není stranou se silnou regionální strukturou a jde a půjde jim pouze o ty volby „velké“, parlamentní. A je skoro jedno, zda s Grossem, Škromachem či Zemanem. Jestli nasadili podzimní kalibry do

voleb, ve kterých skoro o nic nešlo a kde pouze chtěli odskočit od Špidlovy jarní evropské katastrofy, do které ho záměrně zatáhli, pak si představme, co nás taky ještě může čekat! Myslím, že míra pokusů uplatit obyvatelstvo, zastrašit nás i naše voliče a dostat nás do naprosté izolace bude nebývalá. Uvědomme si, že útoky na naše kolegy Volfa, Venclíka či Dalíka byly jen testovacími balónky, co si necháme líbit. Sice jsme se postupem času naučili vcelku rozumně reagovat, přesto stále přežívají pochybnosti, kdo z nich jakou chybu udělal. A já mám vážné podezření, zda v příštím roce nebude útok směřovat na samotné vedení ODS. Nezapomínejme, že přinejmenším náš pravděpodobný předseda bude příští rok alespoň bez oné minimální ochrany, kterou skýtá parlamentní imunita. A já si dokážu velmi dobře představit, že za nějaký čas uvidíme ve večerních zprávách dramatické záběry, jak někoho, kdo je tu dnes s námi, v poutech předvádějí k výslechu! Přinejmenším bych chtěl mít elementární jistotu, že všichni, kdo tu dnes budou kandidovat

105

POLITICKÁ DISKUSE

na vysoké stranické posty, budou táhnout za jeden provaz a v případě dramatického mocenského útoku na kohokoliv z nich se nepokusí situace využít ve svůj prospěch. A že zároveň všichni víme, že tlak bude velký a vítězství bude třeba znovu tvrdě odpracovat. Druhé nebezpečí bych nazval nebezpečím malé odvahy – je jasné, že reformní kroky, které chceme a já věřím, že budeme dělat, budou bolet. Někoho více, někoho méně, ale bez ztrát nelze žádnou reformu udělat (to se domnívali socialisti a výsledkem je nynější stav). Děláme reformy ne proto, aby nám za ně lidé tleskali, ale protože je pokládáme za nezbytné pro budoucnost této země. Buďme si toho vědomi pokaždé, když dorazíme na další zbytečnou instituci či úřad (a já jsem si počítal, že jen regulérních centrálních úřadů vzniklo za posledních šest let nejméně 6), kde zjistíme, že také sedí nějací naši členové! Buďme si toho vědomi, až přijde čas na všech úrovních krátit rozsah veřejných zakázek, neboť na ně nejsou zdroje! Buďme si toho vědomi, až při rušení jednotlivých regulací, zákonů a podzákonných předpisů budou chodit lobbisté a přesvědčovat nás, že zrovna tato regulace je ta jediná potřebná, protože chrání nějaký vyšší veřejný zájem. Stejně tak, až nás budou zastánci jediné správné evropské cesty vylučovat ze slušné společnosti, protože jim kazíme jejich oslavné přijetí Evropské ústavy. Uvědomme si, že jedna z mála hodnot, kterou každý politik má, je jeho věrohodnost. Ne nakašírované televizní úsměvy, ani programová preciznost (kterou se řídí sice většina zájmově orientovaných voličů, ale volby rozhodují ti do poslední chvíle nerozhodnutí či ti, kteří obyčejně volit nechodí), ale právě jen přesvědčení občanů, že skutečně uděláme, co říkáme a že jsme důvěryhodnější než ti ostatní, nám vyhrává (nebo prohrává) volby. Třetí nebezpečí vidím v malé ochotě vystavovat se konkurenci. Rádi o ní sice mluvíme, ale když přijde na nás, najednou si raději sedíme v zápecí „svého jistého“. Na to, aby bylo možné vládnout pouze s lidovci, potřebu-

jeme získat ke 40 % hlasů. Já vím, že to teď mnozí z vás dokázali v krajských volbách. Ale ruku na srdce, měli jsme na tom sice velký podíl, ale jen naše zásluha to nebyla a nahrála nám i nízká volební účast. Pro volby s účastí o 20 či více procent vyšší potřebujeme oslovit a přilákat i další voliče. Nemusíme se, jak chtěl kdysi Zieleniec, rozkračovat. Musíme ovšem pokračovat v komunikaci se společenskými skupinami, které jsou našimi přirozenými spojenci. Zároveň ovšem nesmíme uzavírat své řady ani různým návratům „hochů, kteří byli na vandru“. Vím, že tato teze je jistě kontroverzní, ale jak říkal Mirek Topolánek na jedné konferenci o budoucnosti malých pravicových stran, my je musíme „vyluxovat“. Je naším úkolem personálně i programově obstarávat každé procento pravicových hlasů, které cítí ve společnosti důležitý problém k řešení. Musíme se pokusit i s výhledem na – jak doufám – někdy v budoucnu prosazené změny volebního systému, aby zde už nebyl prostor pro další síly Pravdy a lásky, které by odebíraly hlasy na pravici (pokud to bude na levici, ať si tak klidně různí zelení a další činí, tam také patří všechny nepolitické politiky). Na to ovšem musíme být velmi citliví na různé podněty od potenciálních pravicových voličů i celých společenských skupin. Nesmíme je bagatelizovat, nesmíme se tvářit, že neexistují. ODS musí být programově velmi jasná a pevná, ale schopností komunikace velmi otevřená.

František Laudát OS ODS Praha 5

ČESKÁ SPOLEČNOST 2004 Kdo se nepoučí z minulosti, musí ji prožít znovu V listopadu 89 řada budoucích politických vůdců považovala komunistické ideje za mrtvé, stejně jako ambice jejich politických no-

106 sitelů. 15 let po listopadovém společenském zvratu pětina k volbám chodících občanů této země volí komunisty, kteří se ani náhodou nemíní rozejít se svou minulostí a idejemi diktatury. Jejich preference postupně rostou s krátící se pamětí občanů této země. Plus minus několik procent polovina občanů volící levici, stále doufá, že společnost může fungovat jako hospodářské perpetum mobile. Někdo bude ekonomická aktiva vytvářet, zatímco jiný je bude spotřebovávat bez osobního přispění k jejich tvorbě. Od roku 98 se české vlády opět zrychlujícím se tempem snaží spotřebovávat dokonce i hodnoty našich následovníků. Pracně budovaná rovnováha první poloviny devadesátých let přišla vniveč. S velkou pravděpodobností nehrozí návrat k dobám reálného socialismu. K realizaci takového nesmyslu je třeba „příznivé“ mezinárodní konstelace nebo nezajímavá zeměpisná poloha. To však vůbec neznamená, že levičáctví všeho druhu a všech odstínů nemůže nadále pořádně komplikovat život občanů. Sociální demokracii se, počínaje Zemanovou vládou, podařilo realizovat jen zlomek levicových idejí, které zamýšlejí, a následky pro celou společnost hrozí přerůst v docela nepříjemnou krizi české demokracie. Nechat dojít úpadek klíčových státních institucí do stádia rozkladu je na pováženou. Mám na mysli zejména policii, kde skandál stíhá skandál. Policistů, kteří se sami rozhodli vydat na cestu zločinu, přibývá. Hrozivé kauzy znevěrohodňují kvality české justice. Státní dluhy rostou nepříjemným tempem a vláda plánuje razantní škrty, ale až pro příští politickou reprezentaci státu. Sama předvádí tanečky pseudoreformy. A takto bychom mohli pokračovat. Parlamentu jsou předkládány a vládní koalicí schvalovány nehoráznosti, útočící na samou podstatu lidské svobody včetně majetkových jistot. Lidé jsou špehováni pomocí odposlechů a příslušné přepisy plní stránky denního tisku. Pokud je to i na koaliční poslance sociální demokracie příliš, ochotně s podporou zaskočí komunisté.


Prohry české demokracie V tuto chvíli je česká společnost, alespoň ta část, která ještě chodí k volbám, naladěna do prava. Převaha pravicových voličů je však příliš křehká, a varuji všechny před optimismem ohledně příštích parlamentních voleb. Jsem rád, že jsme drtivé vítězství v evropských, krajských a senátních volbách přežili s chladnou hlavou. Musíme se totiž, nejen ve světle rostoucích preferencí komunistů a společenské diskuse o jejich začlenění do spektra standardních demokratických stran, zamyslet nad skutečností, že 15 let po pádu komunistické diktatury se pro významnou část našich občanů idea svobody a demokracie nestala základní životní hodnotou. Osobní a zejména ekonomická neuspokojení vedou k tomu, že část občanů s nostalgií vzpomíná na dobu před rokem 89. Tato část obyvatel je pro naše hodnoty velkým nebezpečím. Tato skupina nemusí nutně volit komunisty. Stejně tak může volit jakékoli extrémní uskupení, jehož klamu podlehne. Ke stabilitě a kvalitě českého demokratického prostředí rozporuplně přispívá Evropská unie. Proč rozporuplně? Na jedné straně může zabránit výkyvu české společnosti ke stavu, který je i pro unii nepřijatelný. Příkladem budiž Rakousko, kde si vládní Haiderova strana nedovolila ve společenství evropských národů sáhnout k radikálním excesům vůči nepohodlným skupinám obyvatel. Na druhé straně, páteř Evropské unie – západoevropské demokracie, mají zkušenost s krajně pravicovým terorem hitlerovského Německa. S čím však zkušenost nemají, jsou podbízivé a pro někoho lákavé klamy levicových utopií. A tady může v budoucnu nastat zásadní problém. Bruselský babylon sociálního inženýrství je budován promyšleně a nezvratitelně. Systém západky funguje snad stoprocentně. Od jednou schválené záležitosti cesta zpět nevede. Co na tom, že často život ukáže, o jaký nesmysl se jedná.

POLITICKÁ DISKUSE

Před 15 lety jsme se jednoho fatálního pokusu o ráj na zemi zbavili. Teď už zase z madridských ujednání slyšíme, kdy Ameriku doženeme a předeženeme. Fakta totiž mluví jasně! Svět na Evropu nečeká, svět se Evropě vzdaluje. Nejde již jen o Spojené státy, záda „Brusellandu“ ukazuje čím dál více i Asie. Co jiného můžeme čekat na území, kde místo racionálních a férových pravidel bují byrokracie, korupce a neufinancovatelné sociální systémy. Současní čeští posluhovači bruselského establishmentu škodí nejen vlastní zemi, ale celé Evropě, její kultuře a její budoucnosti!

Něco s tím dělat musíme Vraťme se však zpátky domů. Obecný marasmus, do kterého nás levicové vlády po sedmi letech svého řízení státu dostaly, je zcela očividný a denně komentován už i médii, která nás zrovna nemusejí. Nulová tolerance vládní koalice přinesla své ovoce v jasném trojím vítězství v letošním roce. Nyní však musíme ještě větší část společnosti přesvědčit k pozitivnímu přijetí našeho programu. Naše MODRÁ ŠANCE je šancí všech obyvatel této země být svobodnější a ekonomicky prosperující. Je smutným faktem, že první roky naší případné vlády budou vyžadovat nápravu škod, které současná vláda natropila a bohužel možná ještě natropí. To se neobejde bez škrtů ve veřejných výdajích. Občané však musí vědět, co chceme, kam směřujeme a svůj program musíme naplňovat průhledně a férově. Alternativa k moderní, svobodné a prosperující České republice neexistuje, respektive existuje, ale ta by byla velmi zlá! Alternativu k našemu členství v Evropské unii si v této epoše lidských dějin umíme představit jen stěží. Nicméně jistá modifikace je přece jenom možná. Musíme se snažit být maximálně otevření světu, i když ve světle bruselských regulací to nebude

107 snadné. Transatlantická vazba není prázdný pojem. S nástupem jiných kultur její význam poroste, a pokud dojde k prosazení koncepce Ameriky jako konkurence Evropy, v horizontu možná jediného století může euroamerická kultura bojovat o holou existenci.

Nezapomínejme na kulturu a morálku Základní omyl socialistů tkví v přesvědčení, že lze společnost uregulovat zákony. Dojde-li v životě ke skutečnému či domnělému odklonu od obecně chápané morálky, neohlíží se socialista nalevo ani napravo a zavede zákon, který to omezuje, zakazuje a trestá. Ale jaký význam má právní prostředí, kde již žádný jedinec není schopen zachytit jeho pravidla, natož podle nich žít? Potom nutně musí nastoupit pochybnost, co tvůrce zákonů ve skutečnosti chce docílit? O blaho občana rozhodně nejde. Nechce snad socialista vědomě zastrašovat a terorizovat své spoluobčany? Jako příklad jedné zvrácenosti lze použít příběh z praxe. Všichni známe narůstající džungli daňové legislativy. Při jedné debatě expremiér, eurokomisař Špidla v diskusi o rovné dani řekl, že tyto systémy jsou možná vhodné pro země s nižší kulturou a slabým právním vědomím občanů. Pro naši zemi je systém zcela nevhodný a odporující kultuře evropských vyspělých demokracií. Jinými slovy řečeno – občan vyspělých zemí musí mít složitý daňový systém, v němž může podvádět, být podváděn a hlavně být potenciálně kriminalizován. Pokud má takto fungovat česká demokracie, řekněme občanům, že tady chceme vytvořit daňový systém banánových republik! Bude méně zlodějů, méně podvodníků a méně vězňů. Již ve staré Číně jeden filosof konstatoval, že čím více zákonů, tím více těch, co je porušují. Kulturnost, bezpečnost, morálku a další lidské a společenské ctnosti nelze vy-

108


máhat horami legislativních předpisů. Stav společnosti daleko více ovlivňuje mnohavrstevná obecná kulturnost národa na straně jedné a jednoduché a vymahatelné zákony na straně druhé. Kdyby socialistické vlády věnovaly stejné úsilí, které vkládají do legislativních smrští, raději nástrojů, k posilování a vymáhání obecné lidské morálky, stav společnosti by byl radikálně lepší. Křesťanům stačí k morálnímu životu deset základních přikázání. Obdobně stručné jsou i další víry. Jak by asi dopadli tvůrci Bible, Koránu atd., kdyby se vydali cestou českých či bruselských byrokratů? Zajisté by osud jejich náboženství byl zpečetěn. S morálkou úzce souvisí i problematika prosazování konzervativních a liberálních hodnot, respektive jejich vhodný mix. Stejně jako by pro liberála měly být nedotknutelné základní morální imperativy, vycházející z křesťanské morálky, tak by konzervativci měli mít pochopení pro volné hledání pravdy a modelů života v konzervativní nadstavbě. Pokud konzervatismus a liberalismus pošleme proti sobě, nic dobrého z toho nevzejde. Proto by si naše strana měla i nadále podržet symbiózu obou proudů.

Ladislav Libý místopředseda RS ODS Pardubického kraje

Nemohu svůj krátký diskusní příspěvek začít jinak, než nám všem, sebe sama nevyjímaje, poděkovat a pogratulovat ke skvělým výsledkům ve všech trojích volbách, které v letošním supervolebním roce proběhly a potvrdily slova pana Hejmy ze Žlutého psa, že modrá je dobrá – a letos byla modrá dobrá obzvláště příjemným způsobem. Poděkování za náš úspěch bych rámcově orientoval třem skupinám aktérů:

Těm nejdůležitějším – těm kteří přišli k volebním urnám a vhodili do nich volební lístky se jmény kandidátů ODS. Kéž by jim to tlumočily sdělovací prostředky! ● Zoufalcům z vládní koalice, z nichž zejména mnozí z ČSSD nejen svými skutky, ale i pouhým otevřením úst, kdykoli, kdekoli a při jakékoli příležitosti zvyšovali naše volební preference a nepochybně přispěli nemalou měrou k našemu zaslouženému, byť neočekávanému volebnímu triumfu. ● A zejména „dřevorubcům ODS“, lídrům a kandidátům až do posledního místa na kandidátce, především těm, kteří dlouhodobě na úrovni komunální, regionální a parlamentní politiky chodí denně se svojí kůží na trh. Zejména na nejnižší úrovni obcí se jim kdekdo snaží tu jejich kůži pod jakoukoli záminkou důkladně vyprášit. A uvědomme si, že politický úspěch „nahoře“ vytváří politický úspěch „dole“, obcích, ve volebních místnostech jednotlivých okrsků. A právě proto je naše dlouhodobě silná pozice na komunální úrovni a letošní úspěch nejen v Eurovolbách, senátních volbách, ale především v krajských volbách strategicky důležitý, a reálná politika v obcích a krajích, spolu s důslednou opoziční politikou v obou komorách parlamentu, je nezbytným předpokladem kýženého úspěchu ve volbách do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR ať již budou v roce 2006 nebo, dá-li Pánbůh či jiná politická realita, dříve. To si nepochybně uvědomuje i vládní koalice, a proto se zejména ČSSD chová jako České dráhy před hrozbou privatizace, kdy se vrchní koloťuk panicky strachuje před ztrátou zaměstnání a ztrátou obdivu své růžové armády. A naším úkolem nyní bude udělat maximum pro to, aby se alespoň někteří během následujícího roku rozhodli převléknout z růžové uniformy do slušivého modrého oblečku. ●

POLITICKÁ DISKUSE

A tak, jako tomu bylo vždy v minulosti, bude i nyní největší kus práce ležet na bedrech nejen politiků na všech úrovních, ale i všech našich členů a sympatizantů. Před volbami do krajských zastupitelstev jsme si propočetli, že k dobrému volebnímu výsledku nám může postačit, když každý člen ODS v našem kraji přivede k volební urně zhruba 40 svých rodinných příslušníků, příbuzných a známých. K tomu byla vyzvána naše členská základna a já jsem přesvědčen, že takováto široce pojatá kontaktní kampaň měla zásadní vliv na velmi dobrý volební výsledek ve volbách do Zastupitelstva Pardubického kraje a může být i klíčem k vítězství ve volbách parlamentních a k převzetí vládní odpovědnosti v této zemi.

Karel Novák OS ODS Rokycany

Tvrdí se, že vláda v čele s ČSSD je obklíčena prezidentem, Senátem, kraji i svými rebely. Vítězství ODS se zdá být na dosah ruky. Voliči si prý přejí změnu a ODS je připravena převzít moc. Na všech těchto tvrzeních je velký kus pravdy. Již jednou jsem ale na jiném fóru naší strany uvedl příklad s generálem Laudonem, který držel pruského krále Bedřicha Velikého beznadějně obklíčeného a vyhladovělého v Berlíně. Když se ale ráno před posledním útokem zvedly mlhy, zoufalý uviděl, jak spojenečtí Rusové odcházejí. Důsledkem pak byla ztráta Slezska a trvalý mocenský vzestup Prusů. V politice nikdy není dobojováno a spojenci jsou vrtkaví. V Čechách a na Moravě obzvlášť. Vždyť je zde nyní 70 i více procent osob, které nepřišly k volbám. Jde nejen o liknavce, ale hlavně o skryté nebezpečí pro další vývoj. Proto soudím ve shodě s prezidentem Klausem, že každý vrabec v hrsti je dobrý. A když už je takřka jisté,

109 že vláda bude ještě rok a půl obklíčena, vyždímejme z ní, co jen lze. Dobře přece všichni víme, že až ODS přijde k moci, okamžitě bude mít těžkosti. Miloš Zeman drze hovořil o spálené zemi. Co však převezme ODS? Velmi slušně řečeno snědený krám! Před rokem na luhačovickém kongresu správně hovořil stínový ministr spravedlnosti ODS o zapleveleném právním systému naší země. Kraje ve svém prvním čtyřletém období ze zcela pochopitelných důvodů velmi šetřily zákonodárnými iniciativami. Nyní však pozice ODS v krajích i v Senátu posílila. Domnívám se, že určitými přesně promyšlenými zákonodárnými iniciativami, rychle a promyšleně předkládanými sněmovně, by bylo možné dále zúžit manévrovací prostor ČSSD na jediném místě, kde má dosud převahu. Doslova ji zavalit prací, aby již nevěděla, co dřív. Vůbec mi nejde o nějakou legislativní smršť. Naopak. Zaměřit se jen na ta vybraná témata, která kraje i obce vysloveně potřebují a u kterých předložení novel zákonů ve smyslu jejich zjednodušení nebo zrušení je v silách právníků krajů i odborníků ODS, když zatím nemáme k dispozici ministerský aparát. Samozřejmě že k této vizi je nutná vzájemná domluva hejtmanů, parlamentních klubů obou komor, stínové vlády i Výkonné rady ODS. Kdyby se však ještě před parlamentními volbami podařilo ve sněmovně aspoň něco málo uhrát a zároveň omezit prostor vládě, prospělo by to jak krajům, obcím a občanům, tak celé zemi a nešlo by o pouhé politikaření, které nemají voliči rádi, a bojkotují proto volby. Navrhuji usnesení: Kongres ukládá Výkonné radě ODS koordinovat ve spolupráci se stínovou vládou, parlamentními kluby ODS a hejtmany zákonodárné iniciativy krajů, směřující k nápravě nejhrubších legislativních nedostatků, které poškozují kraje a obce, a současně jí ukládá vytvářet podmínky pro jejich prosazení ještě před parlamentními volbami 2006.

110 Druhou oblastí, o které chci hovořit, je Evropská ústava. Vezmu to ale oklikou přes Hamburk. Zúčastnil jsem se tam letos spolu s dalšími kolegy z ODS týdenní akce CEVRO. Po stránce organizační bylo vše dokonalé a je třeba z této tribuny CEVRu a konkrétně panu I. Langerovi veřejně poděkovat a vyzdvihnout současně znovu i činnost Liberálně-konzervativní akademie. Pokud však jde o obsah hamburské akce, který byl v režii německé strany, představy mnohých lektorů, německých univerzitních politologů, mne jen utvrdily v tom, že je třeba nesmírné opatrnosti, než odhlasujeme něco, co si ani pořádně nepřečteme, natož pak pochopíme. Od školící akce v hamburském Haus Rissenu uplynuly necelé dva měsíce, ale i ty stačily ukázat, že zdravý selský rozum mnohých našich účastníků této akce CEVRO v diskusi naprosto přesně předčil levicový intelektualismus německých lektorů. Většina z nich, až na čestné výjimky, nevěřila ve zvolení Bushe a nepřála si je. Přesto byl zvolen. Většina si přála rychle rozšířit EU na východ a doslova neznala meze. Většina bagatelizovala problémy spojené s připojením Turecka k EU. Výklad evropských dějin od některých z nich byl tak svérázný, že by jej snad neakceptovali historici v žádném jiném evropském státu. Volím tuto cennou osobní zkušenost jen jako příklad, abych upozornil, že nejvyšší zdrženlivost k Evropské ústavě a velmi dlouhé, pečlivé a zdravě kritické studium tohoto rozsahem veledokumentu je zcela namístě. K tématu svého oboru, zdravotnictví, jen podotknu, že nově jmenovaný předseda Vědecké rady ministerstva zdravotnictví paní docentky Emmerové, kterým je její plzeňský kolega pan profesor Třeška, považuje svoji vědeckou radu za garanta úrovně českého zdravotnictví a hodlá prostřednictvím regionálních odborníků ovlivňovat personální situaci v nemocnicích i jiných zdravotnických zařízeních. Dovedu si ty čistky představit. V Plzeňské FN, odkud oba jme-


novaní pocházejí, již leccos proběhlo. O vědě a podpoře moderních trendů ani slovo. Slováci by řekli: „Dosť bolo socializma!“ My se snažme, aby věda vedla k podpoře každého zařízení, které o aplikace jejích výsledků projeví zájem. Nenalhávejme si však, že začnou pršet Nobelovy ceny. Před závěrem se znovu vracím k myšlence o vzdělávání, pronesené před rokem v Luhačovicích. Sprintéři uspějí na kratší dobu v politice tím, že ovládnou technologii moci. Ani naší straně se tento jev tu a tam nevyhýbá. V běhu na dlouhé tratě se však bez systematického vzdělávání neobejdeme. Langerův materiál znamená po roce pokrok, je však nutno pokračovat. Myslím, že ani zkušeným matadorům z parlamentu by neškodilo, kdyby se přihlásili do Liberálně konzervativní akademie. A celá ODS by měla sebrat síly, aby tento projekt splnil podmínky k získání statutu vysoké školy. Na úplný konec si neodpustím pouhou jedinou kritickou poznámku. Naše opakovaná kongresová usnesení k postoji ODS ke komunistické straně na nižších úrovních politiky jsou jalová. Nejen že někde nejsou respektována, ale dokonce jsou obracena naruby. Kdo je chce ctít, ten to pocítí. Mám s tím osobní trpkou zkušenost, ale kongres jí unavovat nehodlám. Připomenu jen, že když jsem před rokem navrhl usnesení, aby ODS uspořádala celostátní akci k 15. výročí 17. listopadu, a kongres je jednomyslně přijal, mínil jsem tím, že ODS uchopí toto výročí důstojně a s plnou vehemencí, aniž by se samozřejmě jakkoli deformovala historická fakta. Namísto toho jsme se ale dožili vystoupení pana Grebeníčka ve sněmovně, o to tragičtějšího, že k němu došlo právě 17. listopadu. Odkazování na pana Zaorálka se mi zdá alibistické. Takové momenty samozřejmě lidi k volbám nepřivedou a musíme se jich vyvarovat na všech úrovních politiky. Protože však úspěchy ODS v uplynulém roce zřetelně převýšily nedostatky, všem, kteří úspěchů dosáhli, a všem, kteří se o ně

POLITICKÁ DISKUSE

zasloužili, blahopřeji a děkuji. Sám si pak přeji, aby ten obklíčený malý český Napoleonek nevyvázl tak snadno, jako onen veliký pruský Bedřich.

František Ondruš MS ODS Hodonín

Poslouchal jsem, četl jsem… sledoval jsem – zaznělo zde mnoho zajímavých věcí, názorů a zaznělo také několik upozornění týkajících se – jak říká ve svém Času činů p. Říman ve stati KLÍČOVÝCH PROBLÉMŮ A NEPŘÁTEL JEJICH ŘEŠENÍ: Dovoluji si, tedy upozornit ještě na další možné „NEPŘÁTELE“, kteří jsou „UTAJENÍ“ a „SKRYTÍ“. Jsou to úředníci, úředníci na ministerstvech. Tím se jich – předesílám – nechci osobně dotknout, ale jen stěží lze očekávat, že po tom, co „úředničili“ za socialistického vládnutí cca 6 let, jako by mávnutím proutku začnou „úředničit“ tak, abychom mohli program ODS co nejrychleji uvést do praxe. Toto upozornění a následný dotaz jsem již položil na oblastním sněmu v Hodoníně místopředsedovi p. Nečasovi, on mně odpověděl, jeho odpověď znám a uspokojila mne. Tážu se tedy vás, kandidáti na místopředsedy, ale také vás, stínové ministry. Jsme připraveni a máme dostatek osob, které by mohly nahradit ty úředníky, kteří nebudou mít chuť začít úřadovat nesocialisticky? Mám pocit, že naplňovat náš program s těmi, kdo naplňovali programy ČSSD pod vedením triumvirátu Zeman – Špidla – Gross, by bylo velmi, velmi pomalé, slabé, nerozumné, problematické… Nehodící se prosím škrtněte. Vycházím z přesvědčení, že nemůžeme čekat – i kdyby to mělo být jenom oněch 100 dní hájení – rozhlížet se, zaběhávat se, zabydlovat se. Občané od nás budou očekávat činy a nestrpí vymlouvání, mlžení… toho bylo již

111 dosti. Proto buďme připraveni program ODS co nejdůsledněji realizovat, a to na všech úrovních. Přešlapováním, omlouváním a tak dále bychom mohli sklouznout do stavu, jaký nám předvádí současná vláda. Byť to myslí UPŘÍMNĚ. Další drobný problém, kterého bych se obával, a to ze zkušenosti z r. 90, 91, kdy ti, kteří v krátké době, co začali politicky fungovat, museli odejít – převzít funkce „vyšších pater“ politiky a uvolnit místa v patrech nižších – okresní úřady, obce, kraje – prostor se dlouho, dlouho vyplňoval. Bylo to někdy i na škodu a znamenalo to zpomalování přechodu z komunisticko-socialistického systému na kapitalistický. Proto i z těchto zkušeností mám občas obavy, a tudíž jsem se rozhodl na ně malinko upozornit. V žádném případě to prosím nikdo nechápejte jako hon na čarodějnice, ale kácíli se firma, jejíž výrobky jsou neprodejné, musí dojít i na (pro někoho možná) nepříjemné věci. Věřím, že i my jsme připraveni a máme dostatek odvahy a sil. Samozřejmě nejdůležitější úkol, abychom vše mohli realizovat, je uspět – tj. vyhrát volby. Neodpustím si drobný, ale významný fakt, doplňující ještě stínového ministra zemědělství, který zde vzpomenul Hodonín. V Hodoníně se nám podařilo odsunout Lidovce až na 3. místo, a to ve volbách do Zastupitelstev Jihomoravského kraje, ba co více, v senátních volbách jsme porazili lidovce p. Kaňu. Senátorkou za obvod Hodonín je nyní MUDr. Venhodová za Občanskou demokratickou stranu!!! Ještě jedna myšlenka by zde měla zaznít. Občané nám v těchto volbách dali jasně najevo, že chtějí změnu. My jim tu změnu ovšem můžeme dát až po vyhraných volbách. Myslím si, že ji chtějí již dnes. Obracím se tedy na vás, pánové hejtmani, krajští a obecní zastupitelé – Vy všichni máte ony „opratě“ (změny) v rukou už nyní.

112


Do té doby, než zvítězíme v parlamentních volbách, jste to pouze vy, kdo tak může činit. Nezklamte nás !!!!!

sledků. Asi zbytečně jsem vykládal, že bez zásady rovnováhy moci spočívající mimo jiné i v kontrole prováděné politickou opozicí nelze vytvořit sytém, v němž by byla „trvale udržitelná svoboda“.

Jiří Payne

Rovnováha moci

OS ODS Praha 2

Jasné ANO a NE V rozpravě zaznělo, že ODS říká jasné ANO evropské integraci, avšak odmítá projednávaný návrh Evropské ústavy. Zkusme se nad tím zamyslet.

Nový politický systém Nedávno na jakési konferenci jsem moderoval jednu její část, ve které, raději nebudu jmenovat, jistý profesor jedné nejmenované severoitalské univerzity se zanícením vystoupil s tvrzením, že „celý globální svět bude Evropskou unii následovat“, protože „rodina evropských národů překonala prohnilý model demokracie“ a vytvořila „nový politický model, ve kterém již není opozice“, protože „všichni spolupracují na budování společné vize a uskutečnění společných ideálů“. Poukazoval na Evropský parlament, ve kterém už není opozice, protože každá národní skupina má svého komisaře. Zapomněl poznamenat, že jsou vážně přednášeny návrhy, aby počet komisařů byl radikálně snížen. Argumentoval tím, že v evropské politice již nelze najít opozici. Děs a hrůza zachvátily mou duši. Známe takovou rétoriku. Myslím, že marně, ale pokoušel jsem se vysvětlit, že v systému, kde všichni budují společné ideály, jsme žili padesát let, že se radujeme z klasické liberální parlamentní demokracie, v níž máme právo mít jiný názor, než má většina, že si vážíme velkého požehnání, které nám přinesla existence politické opozice a střídání zastoupení ve vládě na základě volebních vý-

Opakovaně zaznívá kritika Evropské ústavy, protože zhoršuje váhu hlasu českého zastoupení. Jako kdyby měla být přijatelná tatáž ústava, pokud by český vliv na rozhodování zachovala nebo zvětšila! Musím říci jasné NE. Očekával bych, že právě z postkomunistických zemí zazní hlas vycházející z krvavých zkušeností totalitních režimů. Autorství myšlenky dělby a rovnováhy moci bývá často připisováno CharlesLouisi Montesquieu de Secondat, ačkoli poprvé tento princip formuloval Aristoteles ve svém 2350 let starém pojednání o ústavě. Od Aristotela mnoho totalitních a despotických režimů prokázalo, že bez výjimky a absolutně platí zásada, podle níž kdykoli není respektována rovnováha moci, kdykoli dojde k nevyvážené koncentraci moci, začne být omezována svoboda. Dovolím si tedy přednést myšlenku, která by si zřejmě zasloužila podrobnějšího rozpracování, že návrh Evropské ústavy je nepřijatelný právě proto, že nerespektuje zásady rovnováhy moci. Výkonnou moc vykonává neodpovědná administrativa, zákonodárnou moc vykonávají členové vlád, kteří jsou odpovědní především svým národním vládám a parlamentům bez jasné kontinuity odpovědnosti, parlament není založen na existenci vládní většiny a opozice. Musím říci jasné NE, protože zákonitě taková ústava vede k omezování svobody.

Čtyři základní svobody V evropské rétorice se často zavádějícím způsobem hovoří o čtyřech základních svobodách, o volném pohybu pracovní síly, vol-

POLITICKÁ DISKUSE

ném pohybu kapitálu, volném pohybu zboží a volném pohybu služeb, na nichž integrace stojí. Jakoby právě to byly ideály svobody totožné s těmi, za které mnozí v dějinách položili život.

Volný pohyb pracovní síly Nad částečným pootevřením dveří bývalé železné opony dodnes někteří žasnou. Mít možnost pracovat „na západě“ je cosi nového. Jenom překvapuje, že i poměrně nízko sjednané kvóty nejsou naplněny. Jak je to možné? Je to totiž výhoda pro běžného občana nepříliš praktická. Zatím nikdo neregistroval statisticky významný proud například Finů odcházejících za prací do Irska. Proč? Protože žijeme v době, kdy se fabriky stěhují za levnou pracovní silou. Už se neodchází za prací. Komu tedy slouží ta výhoda? Ve skutečnosti volný pohyb pracovních sil potřebují velké koncerny, aby mohly přesouvat své manažery ze země do země. Jestliže někdo již založil síť poboček v Maďarsku, musí své zkušenosti za zbytek života ještě dvakrát zopakovat a k tomu potřebuje volný pohyb pracovních sil. Nic proti tomu, ale je to výhoda, kvůli níž nepotřebujeme politickou integraci.

Volný pohyb kapitálu Nad možností svobodně investovat svůj kapitál v zahraničí musí občan bývalých marxistických režimů také užasnout. Úsměvným přínosem této svobody je skutečnost, že i evropští marxisté musí používat pojem „kapitál“ a nesmí při tom skřípat zubama. Je to výhoda pro běžného občana nepříliš praktická. Kolik našich či „západních“ občanů má starosti, kam investovat svůj kapitál? Výhoda slouží především finančně silným kapitálovým společnostem. V prostředí globalizované ekonomiky je však nutno poctivě přiznat, že ani kvůli této výhodě nepotřebujeme politickou integraci.

113 Mimochodem, pokud máte nějaké nadbytečné úspory, zkuste je investovat třeba na Wall Street. Zjistíte, že to jde zcela bez problémů i bez integrace a není to o nic komplikovanější než investice na frankfurtské burze.

Volný pohyb zboží a služeb Právo přivézt si pro osobní potřebu neomezené množství vína, elektroniky a kožichů musí také nadchnout každého, kdo byl zvyklý žádat o výjezdní doložky a vyplňovat celní prohlášení. Je to však okrajová záležitost. Zásadní změna, totiž že zmizelo celní odbavení a že zmizeli celníci, je podstatná pro obchod, který jsme dříve nazývali obchodem zahraničním. Neradujme se však předčasně, namísto celních deklarací, které dokázal vyplnit řidič kamionu, podléhá volný pohyb zboží statistické evidenci INTRASTAT. Podnikatelé vyplňují dotazníky, v nichž musí odpovídat na dotazy, které by si dříve žádný celník nedovolil nikomu položit. K dotazníku byla vydána devadesátistránková příručka, jak se má správně vyplňovat. Pro zajímavost, celkem liberální Estonsko po vstupu do EU muselo zavést 10 000 nových cel. Česká republika si vystačila se zdražením banánů a podobných zbytečností. Jakkoli hluboce věřím v prospěšnost principů volného obchodu, musím odmítnout pokusy vydávat uplatňování několika z nich na uzavřeném, jakkoli velkém vnitřním trhu EU za občanské svobody. Měli jsme je dávno před vstupem, ani kvůli nim nepotřebujeme politickou integraci.

Podívejte se na Řecko, Portugalsko, Španělsko a Irsko! Před vstupem do unie se slibovaly úžasné toky peněz a za vzor se dávaly státy jako Řecko, Portugalsko, Španělsko a Irsko, které po vstupu do tehdy ještě ES dostávaly mohutné dotace. Zapomínalo se přiznat, že ony

114


pověstné dotace z přetékajících evropských rozpočtů v době studené války byly vedlejším důsledkem toho, že evropskou bezpečnost zajišťoval americký jaderný deštník a že evropské státy nepřispívaly na svou bezpečnost. Ušetřené peníze z amerických dotací na bezpečnost umožnily vyjmenované státy si prostě koupit. Zlatý věk, který prožívala západní Evropa v době studené války, se již nikdy nebude opakovat a nové členské země EU již nikdy nebudou dostávat srovnatelné dotace. Ani vyschlé finanční zdroje tedy nemohou být důvodem k politické integraci.

jící představa jednotného evropského vnitřního shengenského prostoru, který je jedním velkým výběhem pro psy! Samozřejmě nic není zadarmo – pořídíte to za necelých tisíc korun a upozorňuji, že pas platí pouze v EU, takže pro výjezd vašeho psa mimo unii si pro svého psa musíte obstarat a zaplatit všechna potvrzení stejně, jako tomu bylo před naším vstupem. Tomu říkám nesporná výhoda za nevelký poplatek. Jenom nevím, co přináší pro mne, když si nemohu pořídit psa, protože trpím alergiemi. Zdá se tedy, že jisté výhody evropská integrace přináší. Jsou ale postačující pro to, aby ODS mohla říci jasné ANO?

Jasné ANO Proto nerozumím, jak může ODS říci jasné ANO evropské integraci. Nenabízí se nám nějaká jiná, ideálnější integrace, než v jaké žijeme. V politice smíme říci ANO pouze tehdy, když jsme si jisti, že klady převyšují náklady, že rizika jsou minimalizována. V opačném případě se nazývá taková politika tuším vlastizradou nebo nějak tak podobně. Koncentrace nekontrolované moci v Bruselu je postačujícím rizikem pro hlubokou skepsi. Mimochodem, hlubokou skepsi nad možnostmi zneužití politické moci nejlépe popsal právě Montestquieu, a to již v první polovině 18. století.

Volný pohyb psů Nechci však vypadat jako úplný škarohlíd. Hledám usilovně, kde jsou ony slibované výhody vstupu do unie. A našel jsem jednu novou minulý týden: Volný pohyb psů! Pokud necháte svému čtyřnohému příteli člověka vpíchnout čip do těla a pokud si pro něj necháte vystavit evropský cestovní pas nejlépe s fotografií vašeho psa, která zatím ještě není povinná, leč brzy bude, a pokud absolvuje váš pes sérologická vyšetření nejméně šest měsíců před vycestováním, má váš pes zajištěn volný pohyb po celé unii. Fascinu-

Aleš Rozehnal poslanec

Několik slov ke kultuře Současný vztah ODS a kultury je nejasný. Možná spíše než nejasný, nebyl nikdy učiněn vážný pokus ho definovat a zabývat se jím. Obecná prohlášení o svobodě kultury a volnosti tvorby, která byla ve většině volebních programů od roku 1992, ilustrují tuto určitou nejistotu. Podílel jsem se na přípravě volebních programů od roku 1996, a spíše se hledaly pro volební program konkrétní kroky a výsledek, který pak někdo neznámý přepsal, byl vždy seskupením tezí a několika konkrétních kroků. Jediný názor, který mezi řádky vždy zazníval, byl – moc se do toho nemíchejme. Chápu, že segment kultury je velice široký a nebezpečný jako minová pole. Ani činnost komise pro kulturu, kterou jsem od roku 1998 do zrušení odborných komisí vedl, k ujasnění mnoho nepřispěla. Vypracovali jsme materiál ODS a kultura, který jako každé kolektivní dílo byl souhrnem jednotlivých postojů velice kvalitních autorů (z nichž většina je dnes významnými členy krajských zastupitelstev). Reagoval na

POLITICKÁ DISKUSE

aktuální legislativní a věcné problémy té doby, ale dnes již aktuální není. V současnosti jsme jako vždy před volbami, což budeme stále, i kdybychom je předchozí den drtivě vyhráli. Moje otázka zní, co můžeme nabídnout? Jakým způsobem oslovíme ty, kteří se zodpovědně starají o sebe a svou rodinu, budují si trvalou existenci, kteří pochopili, že odpovědnost za svůj život mají ve svých rukou, a od státu chtějí efektivní servis, ne poručnický zaopatřovací ústav? Lidi, kteří svou odpovědnost vnímají hlouběji a chápou, že nejen chlebem živ je člověk. Takových lidí je podle mne hodně, jsem optimista, věřím, že většina. Proto se nemohu s absencí diskuse a jakéhokoli názoru, který se kultury týká, smířit a předkládám text, v kterém nejprve definuji, hledám vize a následně navrhuji určité postupy, a jak toto téma uchopit. Kultura uspokojuje důležitou potřebu lidského života, nikoli potřebu materiální, nýbrž duševní. Kultura je neoddělitelně spjata se sebezáchovou člověka, která spočívá v uchování jeho vědomí a paměti. Moderní společnost má ve svém programu neustálý růst a nikdy nekončící vzestup. Nelze se ale pouze zabývat zvyšováním hrubého domácího produktu. V široké nabídce pro svobodnou volbu člověka musí existovat i část, která bude pokrývat kategorii otázek metafyzické povahy, týkající se postavení člověka ve vztahu ke světu. Kulturu, která je významným integračním článkem života společnosti, nelze chápat pouze ve smyslu „estetického vyžití“ či „slušného chování“, ale musí být chápána jako složitý vnitřně propojený komplex, který obsahuje několik základních skupin: ● „Artefakty“ – hmotné, uměle vyrobené předměty (prakticky vše, např. výtvarné umění, architektura, literatura, hudba, balet, film atd.), ● „ Sociokulturní regulativy“ – zvyky a obyčeje, mravní kodexy, zákony, tabu, ● „Ideje“ – filosofie, náboženství, věda.

115 Kultura je v souhrnu prostředek, kterým si člověk vykládá a interpretuje své místo v našem světě, ve vesmíru, ve společnosti. Prostřednictvím kultury je zajišťována společenská soudržnost. Předivo těchto integrujících vazeb společnosti se postupně vyvíjelo, až se vyvinulo na úroveň dvacátého století, ale vyvíjí se neustále dál. Tyto vazby nelze nijak plánovaně měnit. Vznikají samy, můžeme je pouze pochopit, zkoumat a popsat. Přesto ale nelze rezignovat na jejich podporu a rozvoj, protože jsou pro plnohodnotný život člověka tím nejdůležitějším pilířem. Prostřednictvím těchto vazeb je vzájemně ovlivňován každý jednotlivý článek společnosti. V současné době neodhadnutelného zvyšování množství informací se svět dramaticky zmenšuje a naše reálné propojení s ním narůstá. Je česká společnost natolik multikulturní a otevřená, aby obstála? Je naše integrace do Evropy přínosem, přestože ji provázejí nelichotivé jevy pocházející z přirozené obavy společnosti z něčeho cizího, neznámého, nepoznaného? Jsou obavy z rozebrání, rozplynutí naší národní či státní identity na místě? Kdo si před patnácti lety představil, že budeme někdy muset přemýšlet, zda je pro nás přínosem být v relativně blízké budoucnosti v unijním megastátě společně s obrovskou islámskou zemí s neevropskou kulturou, sousedící s Irákem a Íránem? Určitě nikdo. Otázek, vycházejících z faktické globalizace, „zmenšení světa“, je řada. Kultura v současném světě je v neustálém pohybu, neustále se mění a jednotlivé kultury se překrývají. Hledat nějakou trvale udržitelnou definici i cestu vývoje nelze. Na druhou stranu postavit program pouze na klasické představě o české národní kultuře jako o celku rámovaném historií, jazykem, zvyky, tradicemi, náboženstvím a uměním, v němž se zrcadlí duch našeho národa, je podle mne na začátku třetího tisíciletí již nereálné. Na jakých základech lze postavit pro českou společnost přijatelnou vizi pokrývající svou šíří všechny meandry její

116 poptávky? Jde to vůbec? Domnívám se, že ano, a v budoucnosti to bude podle mne velkým společenským a politickým tématem. Základem vize musí být snaha vytvořeným programem oslovit celou českou společnost bez rozdílu tak, aby měl platnost a fungoval po desítky let. Musí být proto v duchu liberálního myšlení naprosto odideologizován. Prvními kroky je nutnost deklarovat několik obecných bodů, týkajících se kulturních práv jako součásti lidských práv: ● Svobodu tvorby, ● Právo na kulturní pluralitu, ● Svobodu přístupu ke kulturním statkům a službám. Nejdůležitější, ale zároveň nejtěžší, je přijmout tezi: „Chápeme kulturu jako jev mající smysl sám o sobě, který je sám o sobě důvodem podpory.“ Úkolem státu pak bude ve veřejném zájmu jednat tak, aby pomáhal vývoji naší společnosti i jednotlivého občana, a to podporou kultury společně s vytvořením kvalitních možností svobodné volby v tomto segmentu lidské činnosti. Je však nutné vyvarovat se kroků, které by vedly k něčemu co lze nazvat diktátem kultury, „totalitou kultury“, stejně jako kultura nemůže nahrazovat ideje v rovině filosofické nebo náboženské. Naším cílem musí být vytvoření trvalé široké cesty, cesty pro všechny, kteří ji chtějí používat za pomoci kroků, jež tuto vizi převedou do konkrétní podoby. Okruhů potřebujících změnu je velké množství podle šíře, který kultura pokrývá, ale považuji za předčasné bez široké diskuse je otevírat. Mohu ty významnější vyžadující změnu změnu pouze heslovitě pojmenovat bez jakékoli priority: Národní kulturní instituce, Památková péče, Kulturní politika, Podpora živého umění, Vztah státu a církví, Ochrana kulturního dědictví. U posledního bodu se přeci jenom zastavím s příkladem řešení, protože považuji za


nutné začít o něm uvažovat více a jiným pohledem, společně s oblastí cestovního ruchu. Kombinace cestovního ruchu s ochranou kulturního dědictví má hlubokou spojitost, protože společně nemusí prostředky pouze spotřebovávat, ale můžou přinášet jednoznačně zisk. Ochrana kulturního dědictví je tím prvním tématem, které je potřeba „oprášit“ a hledat současný pohled. Turistický průmysl (nazývejme to pravým jménem) je přímo srostlý s ochranou kulturního dědictví. Lze poměrně hodnověrně doložit, jaké výnosy přináší turismus, a je pochopitelně přímá úměra mezi vloženými prostředky do ochrany kulturního dědictví a příjmy z turismu. Kromě fiskálního efektu a příjmu pro všechny zúčastněné přináší tyto investice i pracovní místa, a to jak primárně, tak sekundárně. Zlepšuje se infrastruktura dotčených měst a obcí a celkově to přispívá k revitalizaci těchto oblastí. Dalším argumentem pro masivní investice do záchrany kulturního dědictví je i to, že rychlá realizace oprav zmenšuje celkové náklady. Naopak oddalování rekonstrukcí stávající stav zhoršuje a budoucí náklady tím dramaticky zvyšuje. Považuji za prioritu významně zvýšit tyto jednoznačně vratné investice. Naše země uprostřed Evropy bude vždy cílem návštěvníků, a čím větší a kvalitnější vytvoříme nabídku, tím větší bude celkový přínos nám všem. Tato vazba má pochopitelně také hlubokou souvislost s novou úlohou a odpovědností krajů, pro které je tento vztah životně důležitý. A jednotlivé kraje tuto vazbu velice dobře chápou. Toto je příklad řešení, který již byl s úspěchem v Evropě realizován. Na závěr pouze pár slov. Slovo kultura vymyslel politik. Římský senátor Marcus Tullius Cicero v jedné ze svých řečí použil jako gramatický tvar slovesa colere – vzdělávat či pěstovat – tvar „chtějíc vzdělávat“. Původní význam byl obdělávání či vzdělávání pole, ale i těch, kdo to pole vzdělávají. Takže přátelé, pamatujme si to, „chtějíc vzdělávat“.

117

POLITICKÁ DISKUSE

Kateřina Schwippelová OS ODS Beroun

Řada z nás tu dnes s uznáním už hovořila o famózním volebním úspěchu ODS v nedávno skončených krajských i senátních volbách. Dnes je však již potřeba orientovat se na příští volby do Poslanecké sněmovny, ať již se uskuteční dřív, nebo později. Obávám se toho, abychom neusnuli na vavřínech vítězství a aby i v nich ODS stejně uspěla. Věřím však, že nestane-li se něco mimořádného, podaří se to. Proto je důležité diskutovat už dnes o tom, co nás čeká, až ODS převezme vládní odpovědnost. Jde zejména o to, aby ODS dokázala získat klíčové posty v pravděpodobně koaliční vládě. Nejde jen o post předsedy vlády pro Mirka Topolánka. Nedávná koaliční jednání Grossovy vlády znovu podtrhla význam funkce ministra financí. Jsem přesvědčena o tom, že bychom měli vyvinout maximální úsilí, aby se nám podařilo získat ji pro našeho prozatím stínového šéfa tohoto resortu, pana Vlastimila Tlustého. Různá koaliční jednání potvrzují, že diskuse musí brát ohled nejen na odborné kvality kandidáta, nýbrž i na jeho pozici neformální, ale i čistě formální uvnitř kandidujícího subjektu. Jsem proto přesvědčena, že máme mnoho důvodů zvolit pana Vlastimila Tlustého do funkce místopředsedy strany. Předpokládáme-li obsazení funkce předsedy ODS panem Mirkem Topolánkem, který v současné době není členem žádné z komor parlamentu, a obsazení dalších klíčových postů zástupci našich hejtmanů, primátorů a senátorů, je nanejvýš žádoucí, aby v jedné z čelních funkcí stanul i předseda našeho poslaneckého klubu, který je mediálně nejviditelnějším představitelem našich poslanců a Sněmovny, kde se v budoucím období zcela nepochybně odehrají mnohé ideové souboje i mnohá jednání, která budou předcházet vzniku budoucí vlády. Hovořím-li o mediální viditelnosti, pak nemohu pominout naši rovnou daň, mediál-

ně nesporně nejznámější marketinkový produkt, který ODS nabízí svým voličům. S tímto produktem je pan Vlastimil Tlustý úzce spojen, a to je další z důvodů pro jeho prezentaci nejen jménem poslaneckého klubu, ale i formálně ve vedení strany. Tlustého jako vyjednavače respektují i lídři ostatních politických stran, a svědčí o tom i fakt, že přes častu názorovou originalitu členů klubu se mu vždy podařilo nezavdat záminku ke kritikám ani v nepřátelsky laděných mediích. Dovolte, abych závěrem popřála tomuto kongresu úspěšné jednání a pevnou ruku při volbě nejvýznamnějších představitelů ODS pro nadcházející, nesporně velmi významné období.

Zbyněk Stanjura předseda OS ODS Moravskoslezského kraje

ODS vždy měla a má výrazné zastoupení v čele měst a obcí. Dovolte mi, abych zmínil alespoň tři oblasti, které nás, zástupce ODS v samosprávě tíží. 1) Potlačování samosprávné působnosti obcí

Kandidoval jsem a uspěl jsem v komunálních volbách. Chtěl jsem být a chci být primátorem, a ne přednostou okresního úřadu nebo ještě hůře předsedou národního výboru. Evidentně pokračuje neustálý tlak sociálně demokratické vlády na snížení významu samosprávy a zvýšení objemu státní správy vykonávané v obcích. Každá novela zákona o obcích postavení obcí zhoršuje. Bohužel musím konstatovat, že s velkými obavami sledujeme nové zákony a podzákonné normy. Děsí nás, co všechno chce vláda obcím nařizovat, a naopak, které kompetence chce obcím odejmout. Bude velkým úkolem příští vlády ODS tento trend otočit a vrátit samosprávě důstojnou a rovnocennou roli ve veřejném životě České republiky.

118 2) Financování obcí

Stát si objednává u měst a obcí výkon státní správy. Stát dává pouze příspěvek na tyto činnosti. Města a obce tak dotují stát na úkor vlastního rozvoje. Požadujeme změnu zákona o obcích, která zakotví povinnost státu hradit výkon státní správy v přenesené působnosti v plném rozsahu. Pouze tak může dojít k omezení byrokracie. Stejně tak stát musí nést finanční důsledky svých legislativních rozhodnutí. Jeden příklad za všechny: Vládní většina rozhodne, že děti mají poslední rok ve školkách zdarma, ale náklady uhradí města a obce. 3) Systém dotací

Navrhuji prohlásit slova státní dotace za neslušná, navrhuji je odstranit z politického slovníku v České republice. Proč? Ve zkratce popíšu proces dotací: ● Stovky úředníků v obcích a městech píší žádosti o dotace, zpracovávají projekty. Všechny jsou si obsahově velmi podobné, postupně však roste jejich administrativní náročnost. ● Další množství úředníků na ministerstvech, různých státních fondech a institucích tyto žádosti posuzují, hodnotí je, rozděluje peníze bez stanovení objektivních kritérií. Často rozhodují známosti či prošlapané chodníky na ministerstva. ● Obce a města realizují projekt, na který dostala státní dotaci. ● Po několika letech přijde kontrola z finančního úřadu (úředníci), těm se po dobu důkladné kontroly věnují jiní úředníci, a nakonec přibližně v 80 % případů najdou formální pochybení, nařídí odvod státní dotace a vyměří penále. ● Města a obce napíší poníženou žádost a moudrý stát jim sankce povětšinou odpustí. Celý systém je drahý, neprůhledný a nespravedlivý. Co s tím? Řešení je jednoduché. Zrušit všechny dotační tituly a takto uvolněné finance převést obcím v rámci podílu


na sdílených daních. Odpadne tak množství byrokracie, stát, obce i města ušetří pracovní pozice a my v samosprávě si s těmi penězi poradíme. Víme mnohem lépe než ministerští úředníci, co naše města a obce potřebují. Stanislav Gross a jeho věrní nám sdělovali, že TO myslí upřímně. Mám pro ně vzkaz: Máme TOHO dost.

David Šeich poslanec

Před dvěma lety (ve Františkových Lázních) jsem hovořil o tom, že je třeba zahájit partyzánskou válku proti vládě, která škodí této zemi. Partyzánskou válku před rozhodující bitvou v roce 2006. Tuto partyzánskou válku vyhráváme – obklíčili jsme socialisty z hradu, kde prezident republiky má právo vracet této vládě její mizerné zákony, obklíčili jsme socialisty ze Senátu, který disponuje stejnou pravomocí, a rozhodně ne v poslední řadě jsme provedli obklíčení z krajů, které disponují významnými na vládě autonomními pravomocemi. Přesto není možné podceňovat odpor socialistů v jejich poslední baště – Strakově akademii. Jde jim totiž o všechno, jde jim doslova o život! Budou klást tuhý odpor. Socialisté doslova nahání hlasy voličů pro ODS – svým mizerným a chaotickým vládnutím a hlubokou vnitřní nejednotností. Z chyb socialistů se musí ODS poučit a rozhodně je nesmí opakovat. Opakovat chyby socialistů znamená dostat se na současné volební preference ČSSD. My v Jihomoravském kraji jsme viděli, co znamená viditelná ostrakizace volebního lídra naší regionální kandidátky a jen stín podezření o vnitřních sporech. Některé oblasti i regiony ví, co znamenají vnitřní boje různých lokálních zájmů v ODS a jak jsou nebezpečné. Opusťme, prosím, tyto krátkodobé, zdánlivě výhodné zisky, které nás mo-

119

POLITICKÁ DISKUSE

hou stát mnoho; včetně volebního vítězství v roce 2006, a uchovejme tradiční jednotu ODS, která nám vždy zachránila život v dobách nejtěžších. Mimořádně špatné a bezkoncepční vládnutí sociální demokracie, spolu s úspěšným konceptem „nulové tolerance“ a předkládáním jasných alternativ ODS, by mělo posloužit k vítězství v rozhodujícím boji v roce 2006. Podle mého názoru stačí čtyři základní hesla. Zajistíme snížení daní, snížíme dluh státu, snížíme nezaměstnanost a v neposlední řadě zastavíme narůstající vliv komunistů. To je jasná strategie pro vítězství v rozhodující bitvě – v parlamentních volbách v roce 2006. Stejně důležitá je naše strategie pro tzv. „den poté“. Musíme být zkrátka připraveni na vítězství a převzetí vládní odpovědnosti. Již nyní musí vzniknout pracovní týmy, „krizové štáby“, které převezmou skutečné řízení ministerstev a provedou nutné personální a věcné změny. Tyto týmy krizového managementu, které musí mít v záloze každý stínový ministr, a doufám, že i má, musí být dostatečně odborné a manažersky zdatné, aby dokázaly oponovat ministerským úředníkům, kteří budou hledat důvody, proč tyto reformy nelze, není možné a není proveditelné uskutečnit. Nevěřme tomu! Všechno jde! – Jen se jim nechce. Musíme být připraveni na razantní legislativní antismršť. Nesmíme se nechat zlomit na argumentech, že rušit celé právní předpisy zavedené socialisty nelze, není možné, není proveditelné, není dost evropské. Zase to jde! Stačí k tomu vůle v Poslanecké sněmovně pod dominancí ODS a především naše vlastní (!) přesvědčení, že je to správné. Musíme jasně obhájit autonomii České republiky v Evropské unii tak, aby česká exekutiva mohla provádět skutečnou, autonomní hospodářskou politiku, která povede k prosperitě země. Pokud nám někdo bude

v Bruselu říkat, jaké máme mít daně, tak to nepůjde! Česká vláda by tak byla pouze provinčním administrátorem evropských rozhodnutí, a to nesmíme připustit. To vše by mělo zajistit ODS nejen čtyřleté vládnutí, ale je třeba alespoň 8 let a chce se mi říci 16 let vlády ODS, aby provedla skutečné reformy nutné pro tuto zemi, aby se stala opět prosperující a aby – slovy socialistů – vymetla sociální binec. Ten totiž není v krajích, ale právě v socialistické vládě. Volič ví a musíme to již jasně znovu sdělovat, že pouze ODS dokáže zastavit smrtící zadlužování, dokáže snížit daně, které dusí podnikání, a sníží nezaměstnanost. Pouze ODS také dokáže zastavit hrozivě vzrůstající vliv komunistů. Pouze a jenom ODS k tomu má dost rozhodnosti a odvahy. Jen jednotná a silná ODS to dokáže, a to přece chceme.

Martin Špinka OS ODS Kolín

Předně bych chtěl poděkovat za slovo a krátce se představit. Jmenuji se Martin Špinka, jsem zaměstnancem MÚ Kolín a členem ODS jsem rovněž v Kolíně. Můj vstup do této strany byl ovlivněn především událostmi, vývojem a děním v naší společnosti, neposledně však také tím, že program a ideologie ODS jsou mi velmi blízké. V době, kdy jsem do ODS vstupoval, byla tato strana v hluboké opozici jak na úrovni celostátní, tak i na úrovni komunální v místě mého bydliště. Změna nastala až volbou prezidenta republiky. Zde se skutečně naplno projevila neschopnost a nejednotnost vládnoucí strany v naší zemi. Jako kabaretní vystoupení na mne působilo představování kandidátů ČSSD. Nakonec ale volba dopadla výborně a na našeho pana prezidenta můžeme být hrdí. Volby do Evropského parlamentu ale, pevně věřím, změnily situaci v naší společ-

120 nosti a volby do krajských zastupitelstev a části Senátu tento trend jenom potvrdily. Nyní je ODS stranou, která musí vyhrát volby do Poslanecké sněmovny a ujmout se vlády v této zemi. Ale myslím si, že není třeba vývoj uspěchat. Vyvoláním předčasných parlamentních voleb bychom nemuseli získat takovou podporu, jako když počkáme na řádný termín. Zvláště když skoro každý den máme v médiích reklamu, za kterou nemusíme platit ani korunu, a reklamu tak výbornou, že by ji nevymyslela žádná agentura. Napodobovat ministerského předsedu Velké Británie se v Čechách nepovedlo, soudružka Emmerová také svým zestátňováním zdravotnictví úspěch neslaví a pan místopředseda vládní strany Škromach vidí do budoucna dobrou spolupráci pouze s komunisty. Velké nebezpečí nehrozí snad ani od „jezevce“ z Vysočiny. Možnou snahu vládní strany koupit si hlasy voličů tím, že někomu ve společnosti něco dá, nevidím také jako reálnou, neboť tato strana nemá již z čeho dávat. Připravme se na volby, které nás čekají tím, že voličům nabídneme alternativu. Musíme jim představovat náš program, náš plán na ozdravení společnosti a lidi, kteří tento plán uskuteční. Voliči rádi slyší na sliby, ale neslibujme nereálné. A zároveň věcnými argumenty musíme veřejnost přesvědčit, že to, co jim slibuje současná vládní strana, je utopistické. Zmínil jsem, že neplatíme za současnou reklamu naší strany, kterou pro nás dělá strana vládní. Ale současná vláda zemi zadlužuje astronomickými čísly a dluh budeme muset splatit všichni. Na druhou stranu je pravda, že čím dříve vládnout přestane, tím lépe pro nás všechny, ale nebylo by moudré hnát se za určitým cílem za každou cenu. Náš cíl je jasný. Měla by to být výhra, která by znamenala nadpoloviční většinu v parlamentu, a tudíž sestavení jednobarevné vlády bez ohledu na vyděračské návrhy malých stran, které si jsou vědomy své pozice díky volebnímu systému poměrného zastoupení.


Tento cíl není neproveditelný ani nemožný a byla by to krásná výhra naší strany po dlouhém období opozice. Toto je přáním myslím nás všech, co jsme dnes tady. Doufám, že to vyjde.

Tomáš Teplík poslanec

Je tomu již osm let, kdy jsem se stal členem ODS, a jsem hrdý na to, že jsem těchto osm let mohl být členem ODS. Nebyly to však roky pro ODS vůbec jednoduché. Po většinu tohoto času jsme byli našimi odpůrci tlačeni do defenzívy, která na svém počátku v letech 1996 a zejména 1997 vyvolávala uvnitř ODS situaci značně kritickou. Nyní je nesporné a posledními volbami potvrzené, že nastal obrat. Obrazně řečeno, dnes se již nebojuje na našem území, ale na území nepřítele, a my se nezadržitelně přibližujeme k jeho hlavnímu městu. Trend je jasný. Dokázali jsme zvítězit v komunálních volbách v roce 2002. Fantastickým vítězstvím pro ODS bylo zvolení jejího zakladatele a dlouholetého předsedy pana Václava Klause prezidentem ČR. Následovaly pro ČR historicky první a pro nás vítězné volby do EP na jaře letošního roku. Drtivě jsme zvítězili v letošních podzimních krajských a senátních volbách. Zdá se, jako by náš vítězný postup byl nezadržitelný. Poslední krok však bývá nejtěžší. Volby do Poslanecké sněmovny nás teprve čekají a nelze se spoléhat na to, že by se vítězství dostavilo automaticky samo. Obdobně vypadala situace před parlamentními volbami v roce 2002. Konečný výsledek však tehdy nebyl takový, jak bychom si přáli. Rozhodně není namístě přehnaný optimismus a už vůbec ne jeho nežádoucí průvodní jevy. Krajské a senátní volby, jež proběhly před měsícem, pro nás znamenaly drtivé, mnohde historické vítězství. Je však třeba si uvědomit, že k tomuto vítězství nám značnou měrou při-

121

POLITICKÁ DISKUSE

spěli sami naši protivníci. Občané ČR nepřijali vysoce nákladnou a bombastickou, na druhé straně však duchaprázdnou kampaň našich protivníků. Jasně dali najevo svůj názor na způsob vládnutí či spíše nevládnutí dnešní nejsilnější vládní koaliční strany. Naproti tomu naše kampaň působila věcně, střízlivě a srozumitelně. Zachovejme si tyto devizy! Tímto způsobem je nezbytně nutné také naše podzimní vítězství, byť jakkoliv výrazné, pojímat. Je třeba přijmout je skromně a s pokorou a navíc s vědomím hluboké zodpovědnosti. Národ do nás vkládá značné naděje a ze všeho nejhorší by bylo tyto naděje zklamat. Zklamané naděje jsou největší politický nepřítel. ODS v tuto chvíli musí jasně prokázat, že od první chvíle svého případného vládnutí bude vědět, co dělat. Všichni známe staré a pravdivé přísloví, že štěstí přeje připraveným. Buďme tedy po všech stránkách připraveni. V dalších volbách bude mimo jiné výrazně rozhodovat právě kvalita vládnutí. ODS si musí být vědoma, že nutně bude muset činit nepopulární kroky. Musí je však umět veřejností náležitě srozumitelně vysvětlit. Musí být schopna veřejnosti sdělit, že takové kroky nedělá pro radost z nich samých, ale proto, že jsou nezbytné, a proč jsou nezbytné. ODS si ve svém celku musí být vědoma, že politická strana je tým. Tým od toho nejmenšího místního sdružení až po svého předsedu. Jednou z naprosto nezbytných podmínek pro kvalitní vládnutí je soulad a rovnováha na všech úrovních, kde ODS svou politiku realizuje – soulad a rovnováha na úrovni komunální, krajské a centrální. Jiný přístup by pro nás měl značně kritické následky. Problémy ČR jsou obrovské. Jejich výčet by zabral dobu minimálně týdenního semináře. Není u nás dnes jediného resortu, který by se nepotýkal s hlubokými problémy. Ať už s problémy věcnými nebo s problémy organizačními, které v mnoha případech vedou přímo k paralýze vlastní činnosti.

Poslání, které máme před sebou, je velmi náročné. K volebnímu vítězství v roce 2006 a následnému úspěšnému vládnutí vede pouze cesta, která se dá jednoduše popsat slovy: ● znalost problému, ● znalost jeho řešení, ● odhodlání k řešení, ● soulad a rovnováha na jednotlivých politických úrovních, ● úměrné chování a vystupování při realizaci složitých a nepopulárních opatření. Budou-li tyto podmínky průběžně plněny, nepochybuji o tom, že ODS v parlamentních volbách v roce 2006 uspěje. Ale pouze naplnění těchto podmínek vede k vytčenému cíli – ke vstupu do Strakovy akademie hlavním vchodem. Tedy do míst, kam ODS přirozeně patří.

Tomáš Vaněk OS ODS Praha-západ

Kníže Potěmkin a princezna Koloběžka aneb podpora vědy a výzkumu v režii ČSSD O důležitosti výzkumu a vývoje pro rozvoj naší civilizace není snad ani třeba pochybovat. A i v prohlášeních EU, která jsou pro naše socialisty „svatým grálem“, je to zmíněno mnohokrát – například ve známé „Lisabonské deklaraci“. Nicméně evropská realita je plánům a vyhlášením značně vzdálená – stačí jen porovnat výdaje na vědu v EU (1,9 % HDP), USA (2,9 %) a Japonsku (3,1 %) – přičemž náskok USA se stále zvětšuje. Naše je na tom ještě hůře (0,54 %). (viz: http://europa.eu.int/comm/research/era/keyfigures_en.html). „Velikost“ tohoto čísla ještě více vynikne ve srovnání s Japonskem z roku 1955, tedy

122 10 let po skončení ničivé 2 světové války – tehdy tam činily 0,84 %… Z historických pramenů je známo, že když carevna Kateřina II. navštívila v roce 1787 Krym, přivítala ji tam práce mnoha malířů najatých knížetem Potěmkinem – makety vesnic, kolem nichž se pásl dobytek, svátečně oblečení venkované mávali a zpívali písně – a pokud carevna zavítala do vesnických chalup, na stole vždy stála pečená husa – jedna a táž pečeně dle potřeby přenášená přes zadní dvorky. V případě podpory vědy a výzkumu v České republice se postupuje podobně – vypisují se grantové soutěže, podepisují se na ministerské úrovni smlouvy o mezinárodní spolupráci… V dalším kole pak velice často nastupuje „princezna koloběžka“ – či, chcete-li, chytrá horákyně, a naděluje „dary nedary“ či „granty negranty“ bez ohledu na to, že jde velice často o projekty týkající se doslova každého z nás – ochranu životního prostředí, vývoj nových léčiv či „jen“ hlubší poznání procesů v přírodě. Mimořádně ilustrativním příkladem neschopnosti plnit již uzavřené dohody je letošní situace okolo mezinárodní spolupráce, jejíž součástí je i výměna vědeckých pracovníků a studentů. Detailně mohu uvést česko – čínskou, kdy podpora řadě českých pracovišť byla udělena ve výši, za kterou nejde do Číny ani dojet – o reálné práci nemluvě.


Nicméně Potěmkinova vesnice (v podobě mezinárodní spolupráce) úspěšně stojí, a vláda „ušetřila“… Na rozdíl od 18. století, kdy skutečný stav věcí zůstal téměř sto let nejpřísněji střeženým státním tajemstvím, to našim vědeckým partnerům tak dlouho trvat rozhodně nebude, takže mezinárodní ostuda a ztráta zbytku prestiže nás čeká nejdéle do dvou let. Tento příklad je jen ilustrací daleko širšího problému, zvaného „koncepce podpory vědy, výzkumu a vývoje“ z peněz daňových poplatníků. Současný stát zde koncepčně naprosto selhává, hlavně kvůli neschopnosti stanovit jasné priority a cesty, jak jich dosáhnout, způsoby jejich hodnocení a následné důsledky pro financování. Bez jasných pravidel a požadavků, známých všem „klíčovým hráčům“ předem, nelze ani v této oblasti dosáhnout efektivního řízení a přínosu pro občany. A izolované pokusy o hodnocení efektivity financování vědy, založené na kritériích vybraných zcela účelově jejich navrhovatelem, jsou a budou spíše ke škodě věci. Proto je jasné, že vytvoření jasného a koncepčního systému podpory vědy a výzkumu v ČR je naprosto nezbytné, samozřejmě současně s poskytnutím odpovídajících prostředků – ne „darů nedarů“, a to i za cenu toho, ze vytvořená „vesnice“ bude menší a méně krásná než ta Potěmkinova. Ale bude přínosem pro každého občana a nebude zdrojem mezinárodní ostudy.

123

ZPRÁVY

ZPRÁVY ZPRÁVA O ČINNOSTI VÝKONNÉ RADY ODS Libuše Benešová hlavní manažerka ODS

Tato zpráva shrnuje činnost Výkonné rady ODS, grémia a Hlavní kanceláře ODS jako jejích podřízených složek od XIV. kongresu ODS. Proti minulým zprávám je rozšířená o další informace, jejichž znalost je pro účastníky kongresu důležitá. Faktografie k těmto informacím je uložena v přílohách této zprávy.

I. Od XIV. kongresu ODS (Luhačovice 22. – 23. listopadu 2003) se Výkonná rada sešla celkem na dvanácti zasedáních, naposledy 3. prosince zde v Top Hotelu Praha. Jedenáct zasedání se uskutečnilo v Praze, jedno na pozvání Pardubického regionu v Jablonném nad Orlicí. Výkonná rada pracovala ve složení 33 členů, z nichž 30 bylo zvoleno na kongresu ve Františkových Lázních na dvouleté období, tři členové Výkonné rady, zástupci Regionálního sdružení Středočeského kraje, pokračovali v roce 2003 z minulého období, měli od svého sdružení časově omezený mandát na první rok dvouletého funkčního období. K volbě zástupců tohoto regionu pro druhý rok došlo 23. listopadu 2003 na XIV. kongresu v Luhačovicích. Téhož dne byl zvolen nový zástupce ve VR za Olomoucký kraj, který nahradil odstoupivšího člena. Počet členů VR se odvozuje od počtu členů regionálního sdružení: na každých započatých 1000 členů jeden zástupce regionu ve VR. Právo účastnit se VR s hlasem poradním náleží hlavnímu manažerovi, předsedovi Kontrolní a revizní komise a předsedovi Smírčího výboru. Na jednání VR byli podle potřeby přizváváni předsedové regionálních sdružení a hejtmani; z regionů, ve kterých ODS neměla svého hejtmana, první zástupce hejtmana. Pravidelnými hosty byli místopředsedové parlamentních komor. Jednání VR probíhají podle zavedeného schématu složeného z pravidelných bodů – zprávy předsedy o aktuální politické situaci s následnou rozpravou, zpráv předsedů parlamentních klubů o práci klubů v Senátu a Poslanecké sněmovně, informace zástupců regionů o dění v regionech společně s přenosem názorů regionální členské základny, administrativních úkonů spojených s udělováním a odnímáním licencí místním a v jednom případě regionálnímu sdružení. Stěžejním bodem jednání VR jsou však aktuální politické a organizační úkoly ODS, které VR rozpracovává do podoby konkrétních zadání pro grémium, manažerskou síť, oblastní a regionální sdružení.

124


II. V období od XIV. kongresu se Výkonná rada zaměřila zejména na tyto zásadní politické úkoly: 1. Volby

Rok se třemi typy voleb si vyžádal, aby se VR věnovala zejména agendě spojené s organizací voleb: tj. sestavování kandidátních listin, přípravě volebních kampaní, hodnocení průběhu voleb a volebních výsledků a sestavování povolebních koalic. 1a. Volby do Evropského parlamentu V historicky prvních volbách do Evropského parlamentu zvítězila ODS, která s 30,04 % hlasů získala 9 z celkových 24 mandátů. Volebním manažerem pro volby do EP se stal Martin Říman, který společně s lídrem kandidátky ODS Janem Zahradilem a hlavní kanceláří zajišťoval volební kampaň. Volební kampaň do Evropského parlamentu byla vzhledem k jedné volební kandidátce pro celou ČR a charakteru voleb výrazně centralizovaná. Z toho vyplývá, že centralizovány byly vzhledem k homogenitě voleb i volební prostředky kampaně. Veškerou produkci a výrobu centrálně prezentovaných volebních materiálů zajišťovala Hlavní kancelář ODS. Popis těchto materiálů a stručné volební výsledky najdete v příloze tohoto materiálu. 1b. Volby do krajských zastupitelstev a Senátu PČR V letošních v pořadí druhých volbách do krajských zastupitelstev zvítězila ODS a se ziskem 36,35 % dosáhla svého nejlepšího procentuálního volebního výsledku v historii. Z celkových 675 krajských zastupitelů získala ODS 291 mandátů a polepšila si tak o 106 mandátů. V říjnu a listopadu proběhly v 29 volebních obvodech doplňovací a řádné senátní volby, ve kterých ODS obhajovala 9 mandátů. I v těchto volbách ODS dosáhla svého historického výsledku, když získala celkem 19 mandátů. Volebním manažerem byl VR jmenován Petr Bendl. Volební kampaň do krajských zastupitelstev a do Senátu byla výrazně decentralizována bez centrálního volebního projektu. Volební štáby kandidátů do krajů i do Senátu vyráběly část volebních produktů a zajišťovaly organizaci svých kampaní. HK ODS centrálně zajišťovala produkci a výrobu značné části volebních materiálů pro jednotlivé kandidáty do Senátu a krajské reprezentace, v součinnosti s volebními štáby a celkem s 20 externími grafickými studii. Popis těchto materiálů a volební výsledky jsou v příloze tohoto materiálu. 2. Prosazování opoziční politiky

VR ODS na všech svých zasedáních sledovala práci Vlády ČR, hodnotila ji a připravovala k ní kritická stanoviska, která dále rozpracovávala stínová vláda. V rám-

125

ZPRÁVY

ci celkově slabého výkonu konstatovala zejména neschopnost vlády zastavit negativní vývoj veřejných financí, stabilizovat situaci ve zdravotnictví, připravovat jasná jednotlivá ekonomická rozhodnutí bez vyvolávání dojmu korupce, vytváření atmosféry špiclování, porušování principů ochrany soukromého vlastnictví. Vydávala parlamentním klubům svá doporučení pro zaujetí postoje k návrhům zákonů s výrazně kontroverzním obsahem a doporučení k vypracování návrhů zákonů prosazujících program ODS. Zvláštní pozornost věnovala VR postavení ČR v Evropské unii, přípravě a projednávání Evropské ústavy. 3. Práce stínové vlády

Stínová vláda má za sebou zhruba rok a tři čtvrtě své činnosti od doby, kdy ji 1. března 2003 schválila Výkonná rada ODS na návrh předsedy Mirka Topolánka. Od 11. 12. 2003 do 23. 11. 2004 se uskutečnilo 11 společných zasedání (celkem jich do této doby proběhlo 22) – viz příloha. Od samého počátku spočívalo působení stínových ministrů ve třech rovinách: 1) Reakce na politiku současné vlády Stínová vláda reagovala jako celek nebo individuálně na vybrané body vládní agendy. To se projevilo mimo jiné při vyvolání diskuse o stavu zdravotnictví, soudnictví, začleňování ČR do evropských struktur nebo reformě veřejných financí. Za období od XIV. do XV. kongresu (24. 11. 2003 – 3. 12. 2004, vydali stínoví ministři individuálně 49 tiskových prohlášení a zpráv. 2) Práce na půdě Parlamentu Stínoví ministři se společně s dalšími představiteli ODS podíleli na zákonodárné iniciativě a zaujímali stanoviska k projednávaným bodům v Poslanecké sněmovně. Mezi úspěšné zákonodárné počiny patří mimo jiné reforma obchodních rejstříků nebo novela úpadkového práva. 3) Koncepční materiály v rámci edice „Modrá šance“ Stínová vláda v roce 2004 projednala a schválila celkem 11 resortních koncepcí stínových ministrů. Resortní Modré šance jsou souborně vydány ve společné publikaci „Modrá kniha“ s podtitulem „Modrá šance pro Českou republiku“. Modré šance, vytvořené týmy stínových ministrů, jsou předloženy k veřejné a odborné diskusi. Z nich se budou odvíjet a na ně navazovat další kroky, ať už na půdě parlamentu či při přípravě budoucího volebního programu. Jedná se o živý materiál, otevřený všem zajímavým podnětům zevnitř i vně ODS.

III. Organizační úkoly 1. Nárůst členské základy

Během uplynulého roku se počet členů zvýšil o 1 497 členů. K nárůstu počtu členů dochází plynule od roku 1998, kdy v únoru toho roku měla ODS historicky

126


nejnižší počet členů 16 189. Oproti tomuto datu měla ODS k 31. 10. 2003 členů 23 138, kteří jsou evidováni v 1 290 místních, 93 oblastních a 14 regionálních sdruženích, tj. o 6 949 členů více, což je o 42,92 procenta. Přiblížili jsme se tak k historickému maximu z konce roku 1992 , kdy měla ODS 23 269 členů. K jeho překonání stačí přijmout 131 členů. Průměrný věk členů ODS činí 49,2 let, proti minulému roku jsme se omladili o 0,6 roku. Z věkových kategorií má nejsilnější zastoupení skupina mezi 38 – 47 lety, téměř srovnatelná je skupina 48 – 57 let, nejmladší generace 18 – 27 let představuje necelých 10 %, 37 členů je starších 90 let. Mužů je v ODS dvakrát více než žen, tj. 15 478 mužů a 7 660 žen. 2. Celorepubliková setkání

Opět i v tomto roce – podruhé po několika letech pauzy – uspořádala ODS dne 26. 3. 2004 na Žofíně v Praze svůj reprezentační ples, který navštívili členové ODS z celé republiky. Hosty ODS na této zdařilé akci byli podporovatelé ODS z kultury, vědy, sportu, ekonomiky, naši význační dlouholetí sponzoři. Nejvýznamnějším hostem byl prezident republiky a čestný předseda ODS Václav Klaus. Před volbami do Evropského parlamentu uspořádala ODS dne 5. 5. t. r. v Praze v Národním domě na Vinohradech předvolební konferenci Modrá šance pro Evropu, které se zúčastnilo přes 400 osob z celé republiky. Jednání probíhalo v plénu a odezněly na něm projevy kandidátů ODS do Evropského parlamentu. Na této konferenci ODS představila svůj volební program pro volby do EP. Předvolební konference kandidátů do krajských zastupitelstev a do Senátu PČR se konala dne 4. 10. t. r. v Obecním domě v Praze s názvem Modrá cesta. Na této konferenci, která byla především výraznou předvolební akcí a startem ODS do horké části kampaně, vystoupili členové vedení ODS a se svými programovými projevy lídři krajských kandidátek a kandidáti na senátory. Dne 3. listopadu t. r. uspořádalo CEVRO ve spolupráci a za podpory ODS v Senátu PČR mezinárodní konferenci k 15. výročí 17. listopadu 1989. V průběhu roku – 22. – 23. 4. Kouty nad Desnou, 16. – 17. 9. Seč – uspořádala hlavní kancelář dvě celorepubliková setkání oblastních i regionálních manažerů. Kromě aktualizace informací v běžné pracovní agendě manažerské sítě byla tato setkání především věnována přípravě na příslušnou volební kampaň a k vyburcování potřebné pracovní iniciativy. 3. Publikační a komunikační činnost

3a. Publikační činnost ODS v letošním roce pokračovala ve vydávání publikací a informačních bulletinů. V období od XIV. do XV. kongresu bylo vydáno celkem čtrnáct publikací, z toho třináct v edici Modrá šance a jedna v edici Knihovna ODS (sborník ze XIV. kongresu ODS). Edice Modrá šance představuje resortní koncepce stínových ministrů ODS, schválené stínovou vládou. Celkem jich do této doby vyšlo šestnáct

127

ZPRÁVY

a všechny jsou obsaženy i v souhrnné publikaci Modrá kniha, představené na XV. kongresu ODS. Od roku 1999 vydala Hlavní kancelář ODS v obou edicích celkem 34 publikací. Zároveň vyšlo šest čísel interního informačního bulletinu Listy ODS, věnovaných jak aktuální politice, tak volebním kampaním. Listy ODS jsou distribuovány do poštovních schránek všem zájemcům z ODS v počtu cca 15 200 výtisků, zároveň jsou rozšiřovány v elektronické podobě na zhruba 5500 e-mailových adres. Podrobnější údaje naleznete v příloze. 3b. Komunikační činnost Mezi povinnosti tiskové sekce Hlavní kanceláře ODS patří zajišťování prezentace politiků v médiích. Jako novinku v této zprávě uvádíme rozbor účasti politiků v hlavních TV diskusních pořadech. Cílem tohoto rozboru je porovnání účasti politiků podle zastoupení politických stran v hlavních diskusních TV pořadech v období od XIV. do XV. kongresu ODS, tedy ve dnech od 29. 11. 2003 do 28. 11. 2004. Mezi sledované pořady patřila Sedmička (NOVA), Nedělní partie (PRIMA) a Otázky Václava Moravce (ČT). Porovnání účasti podle politických stran Nova

Prima ČT

CELKEM

Výsledky voleb 2002

1.

ODS

34

28

27

89 (31,5%)

24,47%

2.

ČSSD

29

22

34

85 (30,0%)

30,20%

3.

KSČM

16

8

12

36 (12,7%)

18,51%

4.

KDU-ČSL

10

8

14

32 (11,3%)

9,71% v rámci 14,27% 4 Koalice

5.

US-DEU

9

8

11

28 (9,9%)

4,56% v rámci 14,27% 4 Koalice

6.

Ostatní

2

1

10

100

75

108

13 (4,5%) 283

Shrnutí: ODS má celkově nejvyšší průběžnou účast svých politiků v hlavních TV diskusích. Udržuje si tak pozici nejčastěji zvané politické strany do těchto pořadů, přičemž v porovnání s předešlým srovnatelným obdobím mezi XIII. a XIV. kongresem (21. 12. 2002 – 23. 11. 2003) došlo k mírnému nárůstu účasti. Mezi jednotlivými politiky má ODS nejvyšší zastoupení na čelných místech – 6 z nich se umístilo v první desítce (oproti minulému období se postavení ODS i v tomto směru zlepšilo). Politici ODS dosáhli nejvyšší účasti v diskusních pořadech Novy a Primy (kde došlo k nárůstu). Svoje postavení oproti minulému období mírně posílila i ČSSD, především kvůli svému silnějšímu postavení v ČT.

128


ODS dosahuje vyšší frekvence účasti svých politiků, než odpovídá volebnímu výsledku do Poslanecké sněmovny v roce 2002. Ve sledovaném období se tento poměr oproti minulému období zvýšil především na úkor KSČM, jejíž postavení se naopak zhoršilo, podobně jako pozice KDU-ČSL. 3c. Internet Centrální www stránky ODS prošly v letošním roce generální rekonstrukcí. Změny se dotkly jak celkového designu, tak především prezentovaného obsahu. Došlo k výraznému doplnění archivů, rozšíření spektra nabízených materiálů a k řádovému posunu v provázanosti publikovaných informací. V neposlední řadě byly masivně využity nejnovější technologie zabezpečující rychlejší načítání stránek a zvyšující celkový uživatelský komfort. V rámci internetové prezentace ODS se v uplynulém roce uskutečnily 3 on-line videopřenosy (jarní předvolební konference Modrá šance pro Evropu, podzimní předvolební konference Modrá cesta a XV. kongres). V návaznosti na centrální www stránky byly zrealizovány 2 další internetové projekty: Stránky XV. kongresu ODS (www.ods.cz/kongres), navazující na tradici zpravodajských kongresových portálů z minulých let. Stránky k volbám do Evropského parlamentu (www.eu.ods.cz), které se staly jedním ze stěžejních předvolebních komunikačních nástrojů a některými navazujícími segmenty přesáhly dosavadní pojetí využití internetu ve volební kampani (CD-ROM, TV spoty). V příštím roce plánujeme další posun internetové prezentace směrem k modernímu informačnímu portálu zpravodajského charakteru se systematickým posilováním prezentovaných multimediálních prvků. Přístup k intranetu, na kterém jsou umístěny kontakty uvnitř ODS, vnitřní směrnice a řada denně používaných informací a který dosud používala pouze manažerská síť a hlavní kancelář, byl rozšířen i pro poslance a senátory. 4. Analytická činnost

Analytické práce jsou zajišťovány na základě smlouvy od externích spolupracovníků. Zadání dostávají na základě rozhodnutí grémia, pro jehož rozhodování vytváří podklady hlavní kancelář. Prvotním úkolem bylo zmapovat voličské zázemí ODS a jeho kategorizaci do skupin podle základních charakterických rysů jejich voličského rozhodování a chování. Navazujícím krokem bylo nalezení relevantních východisek pro stanovení strategie a taktiky pro volby do EP. Zvolené prostředky pro hledání fakt a souvislostí byly sociologické průzkumy, série skupinových kvalitativních rozhovorů a workshop se skupinou mladých potenciálních voličů ODS a rozsáhlé politologické studie shrnující zkušenosti z předchozích voleb do EP v zemích EU. Výsledkem byla doporučení pro vedení volební kampaně do EP. Mezi nejdůležitější z nich patřila: nepoužívat konfrontaci a nejít cestou negativní kampaně, zjištění velmi eurooptimistického naladění elektorátu ODS a z toho vyplývající nutné omezení pesimistické rétoriky ODS vůči EU, zvýšená aktivi-

ZPRÁVY

129

ta pro oslovení mladých voličů a prognóza úspěchu malých neparlamentních stran a uskupení. Ve volbách, které znamenaly pro ODS úspěch, dokázala narozdíl od ČSSD svoji pozici z preferencí proti malým stranám uhájit. Následně byl realizován posttest volební kampaně do EP s cílem zjistit co nejvíce poučení a praktických znalostí pro podzimní krajské a senátní volby. Pro využití ve volbách krajských zastupitelstev byl proveden rozsáhlý průzkum na 5400 respondentech. Vysoký počet respondentů byl zvolen s ohledem na potřebu dosažení výsledků s přijatelnou statistickou chybou pro každý jednotlivý kraj. Vedle zjištění zásadních problémů v jednotlivých krajích, jejichž řešení voliči očekávají, průzkum zjišťoval zásadní obecné motivy pro voličské rozhodování, chování voličů mezi prvním a druhým kolem senátních voleb a postoj voličů k zásadním programovým tezím ODS. Přestože byl tento průzkum realizován již na přelomu června a července, byla prognóza výsledku krajských voleb pro ODS v celostátním měřítku zcela přesná a skutečně dosažené výsledky ODS v jednotlivých krajích se od výsledků z průzkumu lišily jen minimálně s výjimkou Jihomoravského kraje, kde byl dosažený výsledek výrazně nižší oproti předpovědi. To však bylo způsobeno zejména vlivem následně rozpoutané kauzy kolem krajského lídra ODS. Opět během volební kampaně BR spolupracovala s volebním štábem a navíc některým kandidátům ODS do Senátu poskytovala osobní poradenství. V průběhu kampaně do krajských zastupitelstev byla provedena šetření, která analyzovala jak mohutnou kampaň ČSSD, tak rozpoutanou kauzu Kořistka, přičemž BR prognózovala jen marginální vliv těchto fenoménů na skutečný zisk ODS ve volbách, což se nakonec reálně potvrdilo. Opět byl po skončení voleb do krajských zastupitelstev a Senátu realizován posttest kampaně s cílem využití dosažených výsledků pro parlamentní volby. Nejčerstvějšími výstupy analytické skupiny bylo zkoumání vůle veřejnosti po předčasných volbách a vyhodnocení korelace nejpalčivějších problémů se základními programovými tezemi ODS tak, jak ji vnímá veřejnost a v nejbližší budoucnosti budou prezentovat média. Metodologicky byly využity klasické prostředky sociologického šetření, jako je průzkum veřejného mínění, focus groups a byla také použita metoda mediální statistické analýzy. Byly tak vytvořeny první měřitelné základy pro přípravu strategie ODS pro parlamentní volby. 5. Zahraniční kontakty

Od 1. 8. tohoto roku byla v hlavní kanceláři ustavena funkce zahraničního tajemníka, který má na starosti zahraniční agendu strany včetně organizace výjezdů předsedy a místopředsedy na pozvání politicky spřízněných stran a organizací a přijetí zástupců těchto institucí. Zajišťuje zahraniční účast na akcích ODS včetně kongresu. Souběžně s touto funkcí vykonává zahraniční tajemník i funkci tajemníka klubu ODS v EP v Praze. V rámci tohoto propojení tak dochází k lepší koordinaci a efektivitě práce v oblasti zahraniční agendy strany jako celku. Osoba, vykonávající sou-

130


běžně tyto dvě funkce, tak slouží jako přímá linka mezi Prahou a Bruselem. Tím je také zajištěna přímá návaznost mezi HK ODS a klubem ODS v EP. Občanská demokratická strana dnes patří mezi vedoucí středoevropské strany, které se neprosazují pouze na evropské scéně, ale hrají též důstojnou roli v mezinárodním měřítku. ODS je dnes členem několika mezinárodních organizací – Mezinárodní demokratické unie (IDU), Evropské demokratické unie (EDU) a dále členem Mezinárodního republikánského institutu (IRI). V rámci členství v těchto organizacích se snažíme lépe prosazovat naše politické, ekonomické i národní zájmy. Současná politika ODS vyúsťuje v posílení spolupráce a další koordinace se středo-pravými stranami typu španělské Lidové strany (PP), Maďarské občanské strany (Fidesz), polských stran (Platforma Obywatelska a Prawo i Sprawiedliwość) a v neposlení řadě německé křesťansko-demokratické CDU (a to i přes odlišné názory týkající se dalšího směřování evropské integrace). Velmi úzké vztahy máme také s názorově blízkými partnerskými stranami na Slovensku, jmenovitě pak se stranou současného premiéra Dzurindy (SDKÚ) a s Křesťanskodemokratickým hnutím (KDH). Dále také zintenzivňujeme spolupráci se skandinávskými konzervativními stranami, s kterými nás pojí zejména podobné názory na ekonomické otázky. Za našeho stále největšího spojence kromě španělské Lidové strany je nadále považována britská Konzervativní strana, s kterou dlouhodobě spolupracujeme a sdílíme stejný názor jak v ekonomických otázkách, tak i v otázkách dalšího vývoje evropské integrace. Zde je třeba zmínit, že společně s britskými Konzervativci jsme si v rámci frakce ELS-ED v EP vymohli uznání odlišných názorů na institucionální a ústavní otázky.

ZPRÁVA O ČINNOSTI POSLANECKÉHO KLUBU ODS Vlastimil Tlustý předseda Poslaneckého klubu ODS

Předkládaná zpráva o činnosti Poslaneckého klubu ODS zahrnuje období mezi XIV. a XV. kongresem ODS, tj. činnost mezi 23. a 38. schůzí Poslanecké sněmovny. 1. Stav Poslaneckého klubu ODS v období prosinec 2003 – listopad 2004

Počet členů Poslaneckého klubu ODS (57) se od XIV. kongresu nezměnil, změnilo se však jeho složení. Dne 12. května 2004 zemřel člen rozpočtového výboru a poslanec za Královéhradecký kraj Ing. Jiří Patočka. Poslanec Ing. Jiří Patočka se navzdory své těžké nemoci do svých posledních sil snažil stát spolu s klubem při všech kritických hlasováních. Na svůj mandát rezignoval týden před svou smrtí. Čest jeho památce. Na jeho místo nastoupil MUDr. Jozef Kochan.

ZPRÁVY

131

Ve volbách do Evropského parlamentu uspěli poslanci MUDr. Milan Cabrnoch, Mgr. Hynek Fajmon, (Středočeský kraj), MUDr. Miroslav Ouzký (Ústecký kraj), Ing. Jan Zahradil (Hlavní město Praha) a Doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. (Jihočeský kraj). Na jejich místa nastoupili dne 20. 7. 2004 poslanci Ing. Jan Schwippel, CSc, Petr Tluchoř, Ing. Josef Poláček, Marek Benda a Ing. Jan Bauer. ODS v tomto období, tak jako v období minulém, stála proti vládní koalici, vedené nejprve Vladimírem Špidlou a nyní Stanislavem Grossem, ve striktní opozici. Toto období je symbolicky zarámované přijetím zákona o státním rozpočtu, který byl projednáván na 23. schůzi PS, a spory o přijetí zákona o rozpočtovém určení daní, které proběhlo na 38. schůzi PS. Mezitím proběhly volby do Evropského parlamentu, kde drtivá porážka sociální demokracie znamenala pád Špidlovy vlády. Následovala drtivá porážka sociální demokracie v krajských a senátních volbách. Formálně se na postavení Poslaneckého klubu ODS zdánlivě nic nezměnilo. Převaha jednoho hlasu koalice, někdy jen na papíře, stále trvá. Pomocná ruka KSČM je stále vládní koalici tiše nabízena, a to čím dál častěji. Klub ODS však prolomil psychologickou bariéru izolace. Ve sledovaném období bylo svoláno šestnáct schůzí Sněmovny, z toho byly tři schůze mimořádné, vesměs svolané na popud poslanců ODS. Jen jedna však proběhla, u zbylých dvou Sněmovna neschválila jejich program. 2. ODS jako opoziční síla

2.1. Mimořádné schůze Poslancům ODS se podařilo 5. prosince 2003 svolat mimořádnou 24. schůzi s jediným bodem: „Zpráva vlády o přípravě privatizace hnědouhelných společností“. Mimořádná 29. schůze s návrhem bodu: „Informace předsedy vlády o postupu a kritériích nominace zástupců České republiky do institucí Evropské unie“, svolaná na 2. března 2004, se neuskutečnila, protože nebyl schválen její program. Proti hlasovala vládní koalice. Tentýž průběh měla i mimořádná 32. schůze PS svolaná na 13. května 2004 s programem: „Informace vlády o přípravách České republiky k čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie“. Návrh programu spolu s vládní koalicí odmítla i část poslanců za KSČM. 2.2. Žádost Vlády České republiky o vyslovení důvěry Dne 4. srpna 2004 jmenoval prezident republiky novou vládu, která 17. srpna 2004 požádala Sněmovnu o vyslovení důvěry. Tato žádost byla projednávána na 34. schůzi PS dne 24. srpna. Vláda dostala důvěru Sněmovny v poměru hlasů 101 : 99. Vládu nepodpořili poslanci z poslaneckých klubů ODS a KSČM, a to z diametrálně odlišných důvodů. 2.3. Interpelace ústní a písemné Poslanecký klub ODS pokračoval v ofenzivním podávání ústních interpelací. Ze 170 přednesených ústních interpelací na předsedu vlády a členy vlády jich před-

132


ložili poslanci ODS 149. Obdobně tomu bylo i u písemných interpelací. Sněmovna projednala pětadvacet odpovědí na písemné interpelace, z nich šestnáct bylo předloženo poslanci za ODS. 3. Hlasování o zákonech

Mezi 23. a 38. schůzí Poslanecké sněmovny bylo ukončeno projednávání 211 zákonů (bez ohledu na stav projednání v Senátu). Z toho byl padesát jeden zákon předložen poslanci, pět návrhů zákonů předložil Senát a dvanáct návrhů zákonů předložila zastupitelstva krajů. Poslanci za ODS předložili nebo se spolupodíleli na patnácti návrzích zákonů. Zamítnuto, neschváleno nebo vráceno bylo třicet návrhů zákonů. Z toho bylo šestnáct zákonů poslaneckých (osm předložených nebo spolupředložených poslanci ODS), dva návrhy zákonů předložené Senátem a sedm návrhů zákonů předložených zastupitelstvy krajů. Zpět vzato bylo čtrnáct návrhů zákonů, z nichž bylo jedenáct návrhů zákonů poslaneckých a zbylé byly návrhy vládní. Celkem bylo tedy přijato 167 návrhů zákonů. 3.1. Hlasování o státním rozpočtu Na 23. schůzi dne 3. 12. 2003 byl schválen návrh zákona o státním rozpočtu. Nominální deficit rozpočtu téměř 115 miliard Kč schválila koalice proti hlasům opozice v poměru hlasů 98 : 96, při potřebném kvóru 98 hlasů. Při podrobnějším pohledu na výsledky hlasování se ukazuje, že KSČM napomohla koalici schválit tento zákon neúčastí na hlasování jednoho ze svých poslanců. Takováto tichá podpora koalice ze strany komunistů nebyla, jak se ukázalo při hlasování o některých dalších zákonech, nahodilá. 3.2. Koalice při hlasování Poslanecký klub ODS čítající 57 členů a stojící v opozici vůči vládní koalici v čele se stranou, která má diametrálně odlišný program a je nebezpečím pro svobodu občanů této země, má zúžený manévrovací prostor k prosazování cílů ODS. Nezbývá mu nic jiného, než při projednávání návrhů zákonů sestavovat ad hoc koalice, provádět „politiku zadržování“ a uplatňovat nulovou toleranci vůči všem návrhům koalice a KSČM omezujícím svobodu občanů stále se zvyšující regulací jejich běžného života a podnikání. Jakým způsobem poslanecký klub hlasoval, je uvedeno v následujících přehledech. 3.2.1. ODS podporuje návrhy zákonů spolu s ČSSD ČSSD sama ČSSD ČSSD ČSSD Celkem hlasovací KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM koalice KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL US-DEU US-DEU US-DEU US-DEU US-DEU US-DEU počet

55

6

8

4

3

2

2

1

1

1

0

0

83

133

ZPRÁVY

Z přehledu je jasně vidět, že z 211 předložených návrhů zákonů Poslanecký klub ODS spolu s celou Sněmovnou nebo s vládní koalicí podpořil 63 návrhů, tj. téměř 30 % z předložených a téměř 38 % ze schválených návrhů zákonů. To vyvrací pomluvy vládní koalice o zarputilém negativismu ODS vůči všemu, co vláda předkládá. 3.2.2. ODS hlasuje proti návrhům zákonů spolu s ČSSD ČSSD sama ČSSD ČSSD ČSSD Celkem hlasovací KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM KSČM koalice KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL KDU-ČSL US-DEU US-DEU US-DEU US-DEU US-DEU US-DEU počet

1

3

7

6

44

1

2

0

44

2

2

2

114

Poslanecký klub ODS u 44 návrhů zákonů stál osamoceně v jejích odmítání. Jedná se o návrhy zákonů, které se vyznačují nadměrnou regulací, administrativní zátěží, skrytým zvyšováním daňové zátěže a navyšováním státního dluhu. To také ale znamená, že v těchto případech pro návrh hlasovala KSČM ruku v ruce s vládní koalicí. Ve stejném počtu případů hlasovala proti návrhu vedle ODS i KSČM. Je třeba zdůraznit, že se nejednalo o hlasování „spolu“, ale hlasování „vedle sebe“. KSČM jen demonstrovala, že návrhy podporované koalicí jsou málo levicové. Přehled projednávání návrhů zákonů mezi 23. a 38. schůzí Sněmovny je uveden v přílohách k této zprávě. 4. Závěr

Poslanecký klub ODS odolal všem pokusům o izolaci ze strany socialistické vlády, přispěl k vytváření trhlin uvnitř vládní koalice a je autentickou a čitelnou opoziční silou vůči rozkolísané koalici. Závěrem nelze opomenout, že řada členů Poslaneckého klubu ODS se podílí na vytváření pozitivního programu stínové vlády – reálného základu pro změnu vlády v této zemi.

ZPRÁVA O ČINNOSTI SENÁTNÍHO KLUBU ODS Tomáš Julínek předseda Senátního klubu ODS

1. Úspěch ve volbách do Senátu

Zpráva o činnosti Senátního klubu ODS je a musí být ovlivněna výsledky posledních voleb do Senátu. Radost z velkého vítězství kandidátů Občanské demokratické strany v nás stále ještě doznívá a vytváří velmi příznivou pozici pro politiku klubu v následujícím dvouletém volebním období. Zisk jednoho křesla

134


v doplňovacích volbách po senátorech odcházejících do Evropského parlamentu, jedno vítězství v prvém kole a následných sedmnáct v kole druhém se stalo největším parlamentním volebním úspěchem ODS od jejího vzniku. Jednoznačná porážka socialistů a komunistů jen podtrhuje naše vítězství. Klub senátorů ODS se stal se svými 37 členy jasně nejsilnějším uskupením v Senátu. Volební vítězství a síla klubu musí být potvrzena obsazením odpovídajících míst ve vedení Senátu, ke kterému dojde na ustavující schůzi Senátu v novém složení 15. prosince. Využívám této příležitosti, abych ještě jednou poděkoval všem, kteří se podíleli na přípravě senátních voleb. Důležité pro náš úspěch bylo mimo jiné velmi slušné finanční zázemí kampaně, které bylo možné díky rozumnému hospodaření ODS. Poděkování klubu patří také těm, kteří neuspěli, kteří zůstali před branou Valdštejnského paláce, přestože do volebního boje vstupovali s plným nasazením. Přes celkové vítězství je nutné i z těchto neúspěchů se poučit. Za dva roky bude ODS obhajovat opět devět mandátů a opět bude naším přáním a snažením další posílení klubu. V posledním volebním období klub v Senátu prohrával důležitá hlasování o dva nebo o tři hlasy. Tento stav by měl být již minulostí. Nemáme sice pro hlasování nadpoloviční většinu, ale naším volebním úspěchem a oslabením socialistů a komunistů se politicky Senát posouvá zřetelně ke konzervativním názorům. Pro jejich prosazování jistě najdeme podporu i u dalších členů horní komory. V úzké spolupráci s našimi kolegyněmi a kolegy z dolní komory Parlamentu tak máme možnost do voleb do Poslanecké sněmovny v roce 2006 výrazněji blokovat socialistické snahy o přeměnu společnosti. Časové období Zákonodárný sbor 1991 – 1992

1992 – 1992 1992 – 1996 1996 – 1998 1998 – 2000 2002 – 2000 – 2002 2000 – 2002 2002 – 2004 2004 –

Sněmovna lidu FS Sněmovna národů FS Česká národní rada Sněmovna lidu FS Sněmovna národů FS Poslanecká sněmovna PČR (od 1993) Poslanecká sněmovna PČR Senát PČR Poslanecká sněmovna PČR Senát PČR Poslanecká sněmovna PČR Poslanecká sněmovna PČR Senát PČR Senát PČR Senát PČR

Počet členů klubu

Zastoupení mandáty v jednotlivé komoře

28 16 40 42 34 66 68 32 63 26 57 63 22 26 37

19% 21% 20% 28% 45% 33% 34% 40% 32% 32% 29% 32% 27% 32% 46%

135

ZPRÁVY

2. Legislativní proces

Co však předcházelo tomuto stavu a téměř radostnému očekávání příštích dvou let? Projednání bezmála 170 návrhů zákonů a u každého z nich vždy nové a nové hledání spojenců. Stále totiž pokračovala situace, kdy nebylo vůbec jisté, kdo vlastně reprezentuje v Senátu vládní koalici a koho z „nezávislých“ senátorů se vládě podařilo „nakoupit“. Schůze 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.

Vládní návrhy zákonů Poslanecké návrhy zákonů Senátní návrhy zákonů 23 2 0 21 2 1 28 4 5 22 2 0 9 3 2 16 6 3 25 2 4

Jiné 6 28 17 7 7 5 11

Na 7 schůzích od loňského prosince do 25. listopadu 2004 projednali senátoři celkem 161 návrhů zákonů včetně 1 návrhu ústavního, 47 mezinárodních smluv, 5 žádostí prezidenta republiky o vyslovení souhlasu se jmenováním soudců Ústavního soudu a 49 ostatních, zejména vládních návrhů a informací. Senát ve sledovaném období 82 návrhů zákonů schválil, u 24 vyjádřil vůli se jimi nezabývat, u 4 nepřijal usnesení. Tři z pěti Senátem zamítnutých návrhů zákonů Poslanecká sněmovna přehlasovala, 2 zbývající nebyly přijaty. 46 návrhů zákonů Senát vrátil s pozměňovacími návrhy. V 30 případech bylo senátní znění Poslaneckou sněmovnou akceptováno, u 13 návrhů zákonů schválila své původní znění a 2 návrhy zákonů nebyly přijaty. Jeden dosud nebyl projednán. Z poslední doby je možno uvést např. návrh zákona o vypořádání majetkových nároků v družstvech, kde Senát zabránil poškození zemědělců. Postavil totiž Poslaneckou sněmovnu do situace, kdy nemohla přijmout žádné usnesení, neboť doba pro podání žádostí na vypořádání již uplynula a zákon tedy nebyl přijat. Dalším příkladem je návrh zákona o správních poplatcích. V tomto zákoně byl klub ODS částečně úspěšný a podařilo se nám prosadit snížení některých poplatků. Přesto nebyl úspěšný zcela a v zákoně tak zůstala 50 % vratka poplatků z automatů ministerstvu místo toho, aby 100 % připadlo obcím. Nepodařily se nám bohužel prosadit změny v návrhu školského zákona a tyto nedostatky se právě v této době začínají projevovat – např. nejasnosti při výběru poplatků v mateřských školách. V příštích dnech nás čeká hlasování o dvou významných změnách. Jedna z nich je „přílepek“ k návrhu zákona o hluku – znárodňování nemocnic (a je potěšitelné, že již dva výbory přijaly k tomuto návrhu zamítavé stanovisko) a rozpočtové určení daní se známým problémem financování školství.

136


Nedílnou součástí legislativního procesu je podíl senátorů ODS na žalobách k Ústavnímu soudu. Samostatně jsme letos podali 2 návrhy týkající se chybného legislativního procesu. Podstata věci spočívá v tom, že podle našeho názoru není přípustné, aby administrativními zásahy došlo ke změnám textu návrhu zákona definitivně schváleného Poslaneckou sněmovnou. Senátní klub ODS se dále připojil k podání návrhu na zrušení ustanovení § 21 odst. 2 zákona č. 140/1961 Sb. – implementace tzv. evropského zatýkacího rozkazu a návrhu na zrušení části zákona č. 253/2003 Sb. – tzv. restituční tečka, připravených poslanci ODS Pospíšilem a Kučerou. Stanoviska obou klubů k jednotlivým zákonům se můžete téměř on-line dozvědět na Intranetu ODS – v tomto roce se nám konečně podařila zprovoznit jednotná databáze parlamentních tisků, přístupná všem, kdo mají do Intranetu ODS přístup. 3. Další aktivity

Senátní klub ODS letos uspořádal již tradiční setkání s Konfederací politických vězňů. Protože v letošním roce uplynulo již 5 let od smrti našeho váženého kolegy, pana Václava Bendy, uspořádali jsme vzpomínkové setkání „Václav Benda – konzervativní myslitel a pravicový politik“. Senátoři z klubu ODS se podíleli na přípravě mnoha seminářů a konferencí na půdě Senátu, z kterých vybírám semináře „Reforma zdravotnictví“, „Pravidla pevných cen léčiv“ a „Důsledky vstupu do EU pro oblast zdravotního pojištění“ pana senátora Julínka, „Systém podporování projektů – Operační program průmysl a podnikání“, „Podnikatelský potenciál ČR a jeho podpora při vstupu do EU“ pana senátora Balabána, konference „Prostředí pro podnikání“ a „15 let poté“ pana senátora Topolánka (ve spolupráci s CEVRO) či konferenci „Česká republika jako neznámý soused a nový člen EU“ senátora Sefziga. 4. Co dál

Po doplňovacích volbách do Senátu, které proběhly před pár dny nám k nadpoloviční většině chybí pouhé 4 hlasy. ODS se v Senátu dostala v roce 1998 z důvodu neplnění Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí ze strany klubu ČSSD do reálně opoziční situace s předstihem 2 let. Podobně se nyní o dva roky dříve dostáváme do pozice nejsilnějšího klubu, klubu s jakoby vládní většinou. Za 14 dnů proběhne ustavující schůze Senátu v jeho V. funkčním období. Co od ní můžeme očekávat? ODS v Senátu má ambice obsadit funkce předsedy Senátu, místopředsedy Senátu, předsedů 4 z 8 výborů, několika komisí. Klub ODS KDU-ČSL KOD ČSSD Nezávislí

Počet členů 37 14 13 7 7

137

ZPRÁVY

Senát je jednou z komor Parlamentu České republiky. V rámci svých kompetencí má šanci bránit dalšímu zaplevelování právního řádu. Ten se budeme snažit čistit, jak jen to půjde, tak, aby zákony byly v praxi konzumovatelné. Budeme hájit zájmy občanů odhalováním skrytých skupinových (či lobistických) úmyslů v návrzích zákonů. Pokusíme se přispět k tomu, abychom, až za dva roky vstoupíme do Strakovy akademie, měli již předem připravené a na půdě ODS prodiskutované legislativní nástroje ke změně socialistického zákonného rámce v ČR. Na půdě Senátu k tomu máme příležitost. Téměř všechny výbory budou z poloviny obsazeny členy Senátního klubu ODS. Pro postoje ODS budeme dále hledat pravicové spojence v ostatních klubech. Musíme vyvést klub ODS z opoziční izolace na pozici lídra Senátu. Uvědomujeme si, že budeme čelit sílícím tendencím spojování ČSSD a KSČM. Chceme ještě více prohloubit čím dál lepší a intenzivnější spolupráci s Poslaneckým klubem ODS. Nesmíme ovšem také zapomenout, že v 9 volebních obvodech budeme za dva roky obhajovat senátorský mandát. Tuto skutečnost připomínám právě proto, že pro letošní volby byli vybráni kvalitní kandidáti s dostatečným předstihem. Vyzývám nové vedení ODS, ale především vedení oblastí, aby tak postupovalo i při přípravě voleb do Senátu na podzim roku 2006. Volební kampaň právě začala.

ZPRÁVA O ČINNOSTI KLUBU V EVROPSKÉM PARLAMENTU Jan Zahradil předseda Poslaneckého klubu ODS v EP

1. Ustavení klubu ODS v Evropském parlamentu, struktura klubu a vnitřní chod

Klub ODS v Evropském parlamentu (dále také jen „klub ODS v EP“ ) je vnitrostranickým orgánem ODS, který byl ustanoven na základě výsledků voleb do EP, v souladu s usneseními přijatými na XIV. kongresu ODS v Luhačovicích a na základě článku 16. Stanov ODS. Všichni poslanci klubu ODS jsou rovněž členy České národní delegace (ČND) ve frakci Evropské lidové strany-Evropských demokratů (ELS-ED). Na ustavující schůzi klubu ODS v EP dne 13. 6. 2004 schválili členové klubu vnitřní stanovy (jednomyslně, aklamací). V následném tajném hlasování bylo zvoleno vedení klubu ODS v EP. Poslanec Jan Zahradil byl zvolen předsedou klubu (7 pro, 1 se zdržel, 1 nepřítomen), místopředsedou klubu byl zvolen poslanec Miroslav Ouzký, který byl dále potvrzen oficiálním kandidátem na funkci místopředsedy EP dle konsensuální dohody z ustavující schůze ČND. Poslanec Hynek Fajmon byl zvolen pokladníkem klubu (7 pro, 1 se zdržel, 1 nepřítomen). Na druhé schůzi klubu ODS 19. 6. 2004 ve Štrasburku byla Adéla Kadlecová, asistentka poslance Jana Zahradila, zvolena tajemnicí klubu ODS v EP (8 pro, 1 nepřítomen).

138


Z řad europoslanců klubu ODS byli rovněž jmenováni resortní mluvčí, kteří se budou na základě svých odborných, profesních i politických zkušeností zabývat jednotlivými kapitolami politik EU a komunikovat danou problematiku svého resortu s veřejností i médii. Kompletní seznam resortních mluvčích viz. příloha I. Klub ODS v EP také ustanovil funkci tzv. „whipa“, kterým byl jmenován poslanec EP Ivo Strejček. Whip neboli koordinátor hlasování konzultuje postoje ODS k jednotlivým legislativním iniciativám a pozměňovacím návrhům, uvádí je do souladu s postoji politických partnerů ODS – zejména v rámci skupiny Evropských demokratů, součásti frakce ELS-ED – a případně hledá a vyjednává podporu u ostatních politických subjektů pro návrhy předložené europoslanci ODS. Klub poslanců ODS v EP se v období od svého ustavení 13. 6. 2004 do termínu konání XV. kongresu ODS, 4. – 5. 12. 2004, sešel k řádnému zasedání celkem osmkrát. 2. Postavení klubu ODS v rámci frakce ELS-ED a ČND

2.1. Zařazení ODS do frakce Evropské lidové strany-Evropských demokratů Po volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004 se ODS zapojila do nejsilnější nesocialistické frakce v EP, do frakce Evropské lidové strany-Evropských demokratů (ELS-ED), a to na základě článku pět Jednacího řádu parlamentní frakce ELSED. Tato forma přidružení dává europoslancům ODS právo podporovat a rozvíjet své odlišné názory na ústavní a institucionální otázky vztahující se k budoucnosti Evropy za podmínky, že podpoří základní politiky frakce ELS-ED a přijmou její jednací řád. ODS se tak stala členem skupiny Evropských demokratů (ED), která je součástí ELSED a není přitom vázána politikou zbytku frakce v institucionálních otázkách EU. Rozhodnutí o vstupu ODS do ELS-ED na základě článku pět jednacího řádu předcházelo jednání delegace ODS vedené prvním místopředsedou Janem Zahradilem se zástupci této parlamentní frakce (W. v. Velzen, místopředseda ELS-ED, J. Elles, místopředseda ELS-ED za skupinu Evropských demokratů a místopředseda poslaneckého klubu CDU-CSU v EP M. Ferber) 7. července 2004 v Budapešti. Na tomto jednání došlo k vyjasnění některých sporných bodů ve vzájemných vztazích. Jednalo se především o otázky česko-německých vztahů a otázky poválečného uspořádání a vyrovnání, ve kterých bude dále postupováno dle znění česko-německé deklarace z roku 1997. Další bod se týkal bilaterální smlouvy ČR a Vatikánu, kde ODS vyjádřila podporu vzájemně výhodné smlouvě mezi ČR a Vatikánem. V poslední řadě ODS souhlasila, v zájmu posílení pravicové pozice na evropské úrovni, nezdůrazňovat svůj odlišný postoj vůči Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu a při její ratifikaci přihlédnout ke stavu ratifikace v ostatních členských zemích. ODS byla do frakce ELS-ED přijata dne 12. 7. 2004 poměrem hlasů 137 pro, 0 proti, 24 se zdrželo. 2.2. ODS a Česká národní delegace Spolu s devíti poslanci ODS Českou národní delegaci v ELS-ED tvoří dva poslanci KDU-ČSL a tři poslanci zvolení na kandidátce SNK-ED. Předsedou ČND

ZPRÁVY

139

se stal Jan Zahradil, místopředsedkyní za KDU-ČSL Z. Roithová a místopředsedou za SNK-ED J. Zieleniec, pokladníkem delegace byl zvolen H. Fajmon. Spojení výše zmíněných politických subjektů do jedné delegace lze jednoznačně hodnotit jako úspěch. Čtrnáctičlenná ČND je tak sedmou největší delegací uvnitř frakce ELS-ED a druhou největší národní delegací mezi novými členskými zeměmi, což jí zaručuje silné postavení. V Evropském parlamentu se při obsazování funkcí používá metody d’Hondt vycházející z početního zisku mandátů v jednotlivých národních delegacích. Právě díky našemu členství v nejsilnější frakci EP a jednotné ČND se tak ODS podařilo obsadit post místopředsedy EP Miroslavem Ouzkým a dále získat funkce místopředsedy Výboru pro rozpočtovou kontrolu (P. Duchoň) a místopředsedy delegace EP (J. Zvěřina). 3. Parlamentní činnost

3.1.Významná hlasování Nové legislativní období Evropského parlamentu 2004 – 2009, které začalo plenárním zasedáním ve Štrasburku dne 19. 7. 2004, bylo ovlivněno následujícími významnými událostmi: • volba předsednictva Evropského parlamentu 20. 7. 2004 Po politické dohodě s druhou nejsilnější frakcí v EP, Stranou evropských socialistů, byla vytvořena ad hoc volební koalice, která na první polovinu pětiletého funkčního období zvolila absolutní většinou 388 hlasů za předsedu EP socialistického kandidáta José Borrell Fontellese s tím, že po uplynutí dvou a půl roku bude do této funkce zvolen současný předseda ELS-ED, H. G. Pőttering. Poslanci rovněž volili aklamací 14 místopředsedů EP. Miroslav Ouzký byl do funkce místopředsedy EP zvolen počtem 189 hlasů. • volba předsedy Evropské komise 22. 7. 2004 José Manuel Durčo Barroso byl zvolen 413 hlasy pro a 251 hlasy proti, přičemž všichni europoslanci ODS Barrosovu nominaci svým hlasem podpořili. • hlasování o postupu ratifikace Smlouvy o Ústavě pro Evropu a komunikační strategie související s touto smlouvou 14. 10. 2004 Tento návrh byl europoslanci ODS odmítnut. Návrh usnesení obsahoval výzvu ke koordinaci termínů konání národních ratifikačních postupů na celoevropské úrovni a vyzýval k ovlivnění národních ratifikačních postupů ve prospěch zdůraznění evropské dimenze projektu ústavy. Navíc návrh realizace komunikační strategie ze strany Evropské komise i způsob rozdělení finančních prostředků mezi zastánce i odpůrce přijetí tzv. ústavy nezaručuje realizaci skutečně vyvážené informační kampaně vůči občanům. Zamítnutí tohoto stanoviska bylo v souladu s politikou ODS, která se staví záporně k přijetí tzv. Evropské ústavy, neboť tato smlouva omezuje suverenitu České republiky i ostatních členských států, zmenšuje váhu ČR v rozhodovacím procesu EU a celkově zhoršuje její postavení oproti současnému stavu. • hlasování o Evropské komisi navržené jejím předsedou J. Barossem, 27. 10. 2004 a slyšení komisařů

140


José Manuel Barroso, zvolený předseda Evropské komise, před samotným hlasováním pléna oznámil, že s ohledem na aktuální politickou situaci nepředloží návrh týkající se schválení nové Komise. Tento postup, potvrzený předsedou EP, byl možný vzhledem k ustanovení článku 214. Smlouvy o ES, podle něhož se k nepředloženému návrhu Evropský parlament vyjádřit nemůže. Tato situace nastala poté, co se nejméně tři designovaní komisaři při slyšeních v parlamentních výborech relevantních odbornému zaměření jejich portfolia setkali s negativními reakcemi ze strany poslanců EP. Jednalo se především o designovaného komisaře Buttiglioneho, konzervativce nominovaného italskou vládou. Buttiglione se stal terčem kritiky především ze strany socialistů a liberálů za své výroky o homosexuálech a roli žen ve společnosti. Dalším komisařem, který se potýkal s problémy, byl kandidát maďarské vlády L. Kovács, kterému byla všeobecně vytýkána velmi nízká odborná připravenost převzít resort energetiky a dále pak, především ze strany pravice v EP, jeho předešlá politická kariéra coby prominenta maďarského komunistického režimu. Dalším z komisařů, který obdržel velmi nízké hodnocení ohledně své odborné i politické připravenosti, byl V. Špidla. Poslední problematickou nominací byla designovaná komisařka za Nizozemsko, u které panovaly obavy ze střetu zájmů. V následujících týdnech došlo k personální výměně konzervativce Buttiglioneho. Bývalý komunistický politik L. Kovács v Komisi zůstal, bylo mu však přiděleno portfolio daňové politiky namísto energetiky. Tento omezený rozsah personálních změn v Komisi je obecně vnímán jako politická prohra pravice v EP na úkor socialistů, která rovněž zavdala příčinu k pochybám o funkčnosti a pevnosti technické koalice, která umožnila zvolení socialisty Borrela do čela EP, aniž by byly poskytnuty jakékoli záruky o převzetí funkce představitelem ELS-ED v druhé půli legislativního období. Vzniklá situace naznačuje, a europoslanci ODS to tak hodnotí, že schopnost současného vedení ELS-ED zajistit politickou podporu pravicové Komisi je omezená. Je také důkazem vzrůstající politické heterogenity uvnitř ELS-ED (cca 8 % této frakce hlasovalo proti Komisi). Po konzultacích s ostatními národními delegacemi ED i designovaným předsedou Barossem se všichni poslanci klubu ODS v EP v hlasování o Evropské komisi vyjádřili kladně. Tento výsledek hlasování klubu ODS o nové Evropské komisi byl především vyjádřením podpory J. Barrosovi. Osobu J. Barossa i většinu členů Komise vnímají, na základě politického zaměření i předchozích profesních zkušeností komisařů, poslanci ODS jako příslib liberálnějšího, méně regulativního a více proreformního kurzu politiky budoucí Komise, než jak tomu bylo v předešlém týmu R. Prodiho. Schválené složení Komise J. Barossa je, v současné politické konstelaci v EP maximálně možným dosažitelným kompromisem. Při opakovaném zpochybnění Evropské komise jako celku zde existovala reálná hrozba, že socialisté spolu s liberály a zástupci frakce Zelených tohoto stavu nejistoty využijí k zpochybnění Komise jako celku, včetně osoby J. Barrosa. V takovém případě bylo možné očekávat jmenování zcela nové Komise, včetně jejího předsedy. Složení této Komise by bylo v tomto případě nejspíše více levicové. Souhlas klubu se složením Komise však v žádném případě nebyl vyjádřením podpory některým zkompromitovaným či nekompetentním členům Komise, za něž nesou odpovědnost vlády, které je nominovaly. V případě nominace bývalého premiéra ČR

ZPRÁVY

141

V. Špidly Poslanecký klub ODS v EP zhodnotil jeho odbornou zdatnost i obecnou informovanost o oblasti sociálních záležitostí a zaměstnanosti na evropské úrovni jako slabou. Jeho nominací naše vláda postavení ČR v EU rozhodně nezlepšila. Protože byl Vladimír Špidla do funkce komisaře potvrzen, budou členové klubu ODS hledat takové cesty spolupráce s ním, které budou prospěšné pro občany ČR. 3.2. Interpelace Celkem bylo ze strany klubu ODS v EP podáno šest interpelací, všechny adresovány na Evropskou komisi. Jednalo se o interpelace ve věci omezování volného pohybu osob a zboží na českorakouských hranicích, čerpání finančních prostředků České republiky z předvstupních fondů Evropské unie, ve věci čerpání finančních prostředků ze strukturálních fondů EU pro Českou republiku, ve věci zvýšení dovozních cel ze strany USA vůči státům Evropské unie, ve věci překladu dokumentů, informačních textů a internetových stránek a ve věci systému zpoplatnění na silnicích a dálnicích ve státech EU. 4. Politické výstupy klubu ODS v EP

Poslanci ODS v EP i nadále podporují aktivní politiku EU vůči jejímu nejbližšímu okolí a politiku rozšiřování EU, která má být otevřena členství všem evropským státům, které splní předepsaná kritéria týkající se demokratického politického systému a tržního hospodářství. Z tohoto důvodu poslanecký klub ODS zhodnotil doporučení Evropské komise o zahájení přístupových jednání s Tureckem za pozitivní krok. Poslanci ODS v EP rovněž podpořili návrh rozpočtu EU pro rok 2005, zejména proto, že EU dlouhodobě hospodaří s vyrovnaným rozpočtem a nevytváří žádné dluhy. Dalším podstatným důvodem pro podporu rozpočtu je fakt, že jednou z rozpočtových priorit je konsolidace rozšířené EU. Klub ODS v EP současně vyjádřil svůj nesouhlas se stávající podobou Společné zemědělské a strukturální politiky EU. 5. Finanční hospodaření klubu ODS v EP v roce 2004

Parlamentní frakce ELS-ED poskytuje každé národní delegaci semestrálně a poměrně k počtu členů v jednotlivých delegacích finanční prostředky určené na politické a informační aktivity a projekty. Česká národní delegace měla nárok na 5000 EUR na delegaci a 9000 EUR na každého člena delegace pro druhé pololetí 2004. Celková částka určená pro delegaci byla rozdělena alikvotně mezi tři politické strany tvořící ČND. ODS tedy získala 9/14 z celkové částky, což v peněžním vyjádření činí 3214 EUR. Prostředky určené na jednotlivé poslance nebyly nijak přerozdělovány. ODS tedy měla původně pro druhé pololetí 2004 k využití 84 214 EUR. K této částce však ještě přibyly finanční prostředky, které byly frakcí ELS-ED přiděleny na první pololetí roku 2004 pro pozorovatelskou misi ODS při EP a které nebyly pozorovateli vyčerpány, což u ODS činilo 62.958,57 EUR. K této sumě ještě přibylo 18.498,21 EUR, což je podíl částky zbylé po US-DEU, která dnes není stranou zastoupenou v EP. ODS tedy pro druhé pololetí roku 2004 disponovala s celkovou částkou 165.670,78 EUR.

142


Odpovědnost za čerpání prostředků a jejich využití nese vždy ten poslanec nebo ti poslanci, kteří příslušný projekt předkládají, a každá politická strana tvořící ČND si čerpá takto přidělené prostředky dle své vlastní úvahy. ODS celkovou částku 165.670,78 EUR rozdělila na 13 projektů, které europoslanci ODS předložili v rámci svých politických a odborných aktivit. Seznam těchto projektů byl schválen jednomyslně klubem poslanců EP. Podrobný seznam a popis projektů viz. příloha II. Na příští pololetí roku 2005 z celkové částky 334.000 EUR, určené pro ČND, připadne klubu ODS v EP 215.428,50 EUR. Konečný termín pro podání projektů pro 1. pololetí 2005 byl pokladníkem klubu stanoven na 31. 1. 2005. 6. Závěr

V legislativním období od ledna 2005 budou poslanci ODS v EP věnovat pozornost zejména následujícím politickým prioritám: • postup ratifikace Smlouvy ustavující Ústavu pro Evropu, aktivní politické působení proti přijetí projektu ústavy v ČR i proti snaze implementovat do evropské legislativy opatření vyplývající apriori z dosud neschválené Smlouvy ustavující Ústavu pro Evropu. V případě neúspěchu ratifikace tzv. ústavy v některém z členských států budeme trvat na důsledném dodržení litery primárního práva EU, které v takovém případě pokračovaní ratifikačního postupu v dalších členských státech EU anuluje. • aktivní účast v parlamentní debatě o finančním rámci rozpočtu EU 2007 – 2013 tak, aby sledoval politické priority ODS. Naším cílem vzhledem k finančnímu rámci EU 2007 – 2013 by měla být maximalizace finančního výtěžku z rozpočtového rámce, tzn. vyčerpání maxima ze strukturálních fondů, odstranění diskriminačních podmínek při čerpání ze Společné zemědělské politiky a udržení vyrovnaného rozpočtu EU. Z konkrétních legislativních návrhů, kterým bude klub ODS v EP v příštím legislativním roce věnovat zvýšenou pozornost, to jsou zejména: • reforma tzv. „cukerného pořádku“. Poslanecký klub ODS v Evropském parlamentu je zásadně proti stávající podobě návrhu reformy tzv. cukerného pořádku. Jakkoli si jsou europoslanci ODS vědomi potřeby reformy tohoto sektoru směrem k liberálnějšímu uspořádání, navržená řešení vnímají jako diskriminační vůči novým členským státům. Takto nastavené parametry reformy by měly likvidační důsledky pro sektor cukerného průmyslu v ČR a z naší země by učinily čistého importéra této komodity. • tzv. Bolkensteinova direktiva – návrh na úplnou liberalizaci a deregulaci vnitřního trhu v oblasti služeb. Tento liberalizační krok má završit proces budování volného vnitřního trhu EU. Poslanci ODS v EP budou pozorně sledovat a aktivně ovlivňovat vývoj ohledně této direktivy. Podpoří však jen takový návrh legislativy, který bude znamenat skutečné a reálné uvolnění a deregulaci v tomto sektoru. • direktiva REACH zavádějící nová pravidla pro povinnou registraci a testování chemických sloučenin. Tento legislativní návrh ohrožuje veškerý chemický průmysl v ČR, neboť ve svém důsledku představuje nepřiměřenou zátěž z hlediska nákladů, a to zejména pro menší a střední podniky, a je výhodný pouze pro vybrané množství velkých chemických koncernů.

143

ZPRÁVY

Klub ODS na půdě Evropského parlamentu vystupuje jednotně a jeho činnost probíhá bez závažných vnitřních sporů, v atmosféře vzájemného respektu a porozumění. Poslancům ODS v EP se aktivně daří plnit jeden ze základních cílů klubu, a tím je spoluvytváření politiky ODS v evropském kontextu a obhajoba zájmů České republiky v souladu s programovými prioritami ODS. Spolupráce ODS s ostatními politickými partnery ve frakci ELS-ED probíhá v duchu odpovědné a přátelské spolupráce, která je založena na konstruktivní a vzájemně výhodné spolupráci. Na základě dosavadních zkušeností s vysokou mírou přirozeného souladu politických zájmů ODS s ostatními politickými subjekty rámci skupiny ED věříme, že se tato spolupráce bude v budoucnu prohlubovat. Příloha I.

Klub ODS v EP – Mluvčí jednotlivých resortních oblastí Předseda klubu ODS v EP Místopředseda klubu Koordinátor hlasování klubu Pokladník klubu Zahraniční věci, bezpečnost a obrana Ekonomika a měnové záležitosti Životní prostředí a veřejné zdraví Ochrana spotřebitelů Rybolov Mezinárodní obchod Průmysl Práva žen a rovnost pohlaví Regionální rozvoj Rozpočet EU Rozpočtová kontrola Zemědělství Zaměstnanost a sociální věci Ústavní záležitosti EU Právní záležitosti Vnitřní trh Rozvojová politika EU Petice Doprava a cestovní ruch Kultura a vzdělávání Finanční služby a bankovnictví

Jan Zahradil Miroslav Ouzký Ivo Strejček Hynek Fajmon Jan Zahradil Ivo Strejček Miroslav Ouzký Milan Cabrnoch Hynek Fajmon Ivo Strejček MEP Miroslav Ouzký Nina Škottová Oldřich Vlasák Hynek Fajmon Petr Duchoň Hynek Fajmon Milan Cabrnoch Jan Zahradil Jaroslav Zvěřina Oldřich Vlasák Jan Zahradil Jaroslav Zvěřina Petr Duchoň Nina Škottová Ivo Strejček

Místopředseda EP

Miroslav Ouzký

144


Příloha II. Seznam projektů – čerpání z prostředků EPP-ED • pro II. pololetí 2004 má klub ODS k dispozici celkem 84.214 EUR • k 31. 8. 2004 předloženy projekty na vyčerpání 140.656 EUR • nevyčerpaná částka celkem: 65.711,85 EUR / 75.676,09 EUR /k dodatečnému vyčerpání předložen projekt Leadership Akademie – D. Ryc – 42.000 EUR; dosud je tedy z minulého období nevyčerpáno 23.711,85 EUR / 33.676,09 EUR CELKOVÁ ČÁSTKA /i s převodem z minulého období/ 107.925,85 EUR / 117.890 EUR 1) Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) – H. Fajmon, název: „Politické postoje EPP-ED“ (Revue politika) - dlouhodobý projekt – zpracována 3 témata předloženo: 16. 8. 2004, rozpočet: 27.000 EUR 2) Mezinárodní institut politických věd, MU Brno – P. Duchoň název: „European people party and its member parties“ předloženo: 27. 8. 2004, rozpočet: 2.350 EUR 3) Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) – H. Fajmon název: „Czech Parties and the EPP-ED Group“ - schváleno v minulém období – nerealizováno, rozpočet: 15.000 EUR 4) Centrum pro studium demokracie a kultury (CDK) – H. Fajmon název: „Czech Republic and its Journey to EU“ - schváleno v minulém období – nerealizováno, rozpočet: 11.000 EUR 5) Centrum pro ekonomiku a politiku (CEP) – H. Fajmon název: „Finanční rámec EU na léta 2007 – 2013“ – seminář předloženo: 30. 8. 2004, rozpočet: 5.806 EUR 6) Mladí konzervativci (MK) – H. Fajmon název: „Role mládežnických organizací stran EPP-ED v současné Evropě“ – konference předloženo: 30. 8. 2004, rozpočet: 6.700 EUR 7) Mladí konzervativci (MK) – H. Fajmon název: „Společná zemědělská politika EU ve světle finanční perspektivy 2007 – 2013“ – konference + sborník předloženo: 30. 8. 2004, rozpočet: 7.700 EUR 8) CEVRO – H. Fajmon název: „Liberálně-konzervativní akademie 2004/2005“ předloženo: 30. 8. 2004, rozpočet: 10.700 EUR 9) CEVRO – H. Fajmon název: „Finanční perspektiva Evropské unie 2007 – 2013“ předloženo: 30. 8. 2004, rozpočet: 7.100 EUR 10) M. Cabrnoch + kolektiv autorů název: „EPP-ED, ODS a regiony“ – informační brožura předloženo: 31. 8. 2004, rozpočet: 18.000 EUR

145

ZPRÁVY

11) Leadership Akademie – D. Rýc, H. Fajmon název: „Liberalizace světového obchodu a cesty k uvolnění evropské regulace“ (seminář) předloženo: 31. 8. 2004, rozpočet: 15.000 EUR 12) J. Zvěřina název: „European Union through student‘s eyes from secondary schools in the Czech Republic, Germany and Austria“ předloženo: 31. 8. 2004, rozpočet: 5.300 EUR 13) I. Strejček + Chamber of Commerce, Jihlava název: „The EU Constitution in Broader Perspectives“ předloženo: 31. 8. 2004, rozpočet: 9.000 EUR

ZPRÁVA HLAVNÍHO MANAŽERA O HOSPODAŘENÍ ZA OBDOBÍ OD XIV. KONGRESU Libuše Benešová hlavní manažerka ODS

A) Priority hospodaření ODS

Hospodaření v minulém roce položilo základ pro možnost změny priorit v hospodaření ODS. Od roku 1998 bylo prioritou v hospodaření ODS zavedení a ukotvení pravidel, která eliminovala možnost vzniku problematického, z rámce zákona o financování politických stran vybočujícího financování, a dosažení rovnováhy mezi příjmy ze státního příspěvku a provozními výdaji centrálního rozpočtu, tj. dosažení plného oddlužení ODS a plného financování ODS z příjmů. Dnešní prioritou v hospodaření ODS je politicky silnou Občanskou demokratickou stranu silně a trvale ekonomicky ukotvit. Mohu s radostí konstatovat, že od roku 1998, kdy byl kongresem v Jihlavě nastaven přísný způsob financování s důrazem na efektivitu a průhlednost hospodaření, se v hospodaření ODS nevyskytly žádné nové problémy. Výrok auditora k závěrce za rok 2003 i výrok Poslanecké sněmovny byly bez výhrad. Na základě této skutečnosti byl ODS vyplacen státní příspěvek na činnost za rok 2004. Vnitřní pravidla přijímání darů a hospodaření ODS jsou mnohem přísnější než pravidla, která stanoví současné znění zákona. Jsou to pravidla, která zcela jasným způsobem určují konkrétní odpovědnost konkrétních osob a jejichž funkčnost byla dostatečně prověřena praxí. Nedoporučuji, aby v dalším období bylo od nich upuštěno. Koncem roku 2001 byl splacen poslední úvěr a od tohoto roku hospodaří ODS pouze na základě vlastních příjmů. V letošním roce dvou volebních kampaní si ča-

146


sový nesoulad mezi příjmy a výdaji vynutil otevření kontokorentního úvěru ve výši 15 mil. Kč Hlavní kanceláří ODS. Od roku 2002 výše státního příspěvku na činnost provozní výdaje centrálního rozpočtu převyšuje. V roce 2003 výsledky hospodaření umožnily investovat 79 mil. Kč do nákupu 5 nemovitostí, a přikročit tak k poslednímu cíli – hospodářskému ukotvení ODS. V roce 2004 byl tento záměr posílen nákupem dalších tří nemovitostí, třebaže volební rok s výdaji na volební kampaně rozsah investic minulého roku neumožnil. B) Hospodaření ODS v roce 2004

1. Hospodaření v kompetenci Výkonné rady Výsledek hospodaření v roce 2003 Zůstatek finančních prostředků k 31. 12. 2003 Úvěrové zatížení k 31. 12. 2003 Výsledek hospodaření k 31. 10. 2004 Příjmy z toho – státní příspěvek na činnost – státní příspěvek za volby do EP – pohledávky, úroky, akce, pronájmy Výdaje na činnost Výdaje na volby EP Výdaje na podzimní volby Nákup nemovitostí ODS vč. daní

88,4 mil. Kč 0 97,4 mil. Kč 69,8 mil. Kč 21,0 mil. Kč 6,5 mil. Kč 76,2 mil. Kč 30,0 mil. Kč 19,6 mil. Kč 62,5 mil. Kč

Předpokládám, že po započtení příjmu státního příspěvku na činnost za II. pololetí ve výši 75,6 mil. Kč připsaného na účet ODS v listopadu 2004, úhradě všech známých přímých nákladů na centrální volební kampaň a úhradě provozních nákladů, bude výsledkem hospodaření za rok 2004 zůstatek finančních prostředků ve výši 35 mil. Kč. Z této částky budou během měsíce ledna 2005 uhrazeny: • interní dotace na úhradu volebních nákladů organizačním střediskům ve výši 10,5 mil. Kč (250 tis./RS a sen. volební okrsek) • státní příspěvek za mandáty krajských zastupitelů a zastupitelů Hl. města Prahy za II. pololetí 2004, snížený o skutečně vyplacené mzdy manažerské síti a splátky interních finančních výpomocí. K výplatě zůstává částka 11,3 mil. Kč. Jelikož státní příspěvek na činnost je za dané pololetí zasílán vždy zpětně, konstatuji, že na financování centrálního rozpočtu ODS (provoz hlavní kanceláře a mzdy manažerské sítě) v prvním pololetí roku 2005 zůstává k dispozici pouze částka ve výši 13,2 mil. Kč, pololetní výdaje rozpočtu však činí vždy minimálně 32 mil. Kč. Chybějící finanční prostředky budou muset být zajištěny formou kontokorentního úvěru, splatného vč. příslušenství (předepsaných úroků) ihned po obdržení státního příspěvku na činnost za I. pololetí 2005 na přelomu června a července 2005.

ZPRÁVY

147

Tato situace je důsledkem dodatečného schválení interních dotací ve výši 10,5 mil. Kč, dodatečným poskytnutím interní dotace 50 tis. Kč/vol. okrsek do II. kola voleb do Senátu v celkové částce 1,3 mil. Kč a překročením schváleného rozpočtu na úhradu nákladů volební kampaně do krajských zastupitelstev a 1/3 Senátu ve výši zatím cca 8 mil. Kč. Modré domy ODS v roce 2004 Celkový počet nemovitostí se rozšířil na osm. Vedle domů v Praze, Ostravě, Českých Budějovicích, Plzni a Ústí nad Labem se v prvním pololetí roku 2004 ODS stala vlastníkem dalších Modrých domů ve třech regionech, a to v Hradci Králové, Jihlavě a Pardubicích. Kupní cena těchto nemovitostí činí celkem 10,77 mil. Kč. Splátky kupní ceny za pražské sídlo ve výši 49 mil. Kč byly uhrazeny v dohodnutých termínech, rovněž tak daň z převodu této nemovitosti ve výši 2,37 mil. Kč. ODS zakoupila tuto nemovitost v minulém roce, o jejím pořízení jste byli informování ve zprávě o hospodaření za minulý rok. První splátka ve výši 50 mil. Kč byla uhrazena v říjnu 2003, druhá splátka ve výši 20 mil. Kč v lednu 2004 a třetí, poslední splátka ve výši 29 mil. Kč v červnu letošního roku. Hlavní a nejvýznamnější úsporou při porovnání nákladů hlavního sídla ve Sněmovní a na Jánském vršku je bezesporu úspora na nájemném ve výši 5,858 mil. Kč ročně. Vedlejší úspory se týkají možnosti bezplatného parkování cca 12–15 automobilů ve dvoře objektu, kdy za jedno parkovací místo se ve zdejší lokalitě hradí 40 tis. Kč ročně. Náklady na energie, plyn, vodné a stočné odhadujeme přibližně ve stejné výši, nemáme dosud k dispozici vyúčtování dle skutečné spotřeby. Vzhledem k tomu, že se změnilo médium na vytápění z elektrické energie na plyn, který lze účinně regulovat, počítáme s náklady mírně sníženými. Významným přínosem do centrálního rozpočtu je rovněž pronájem kancelářských prostor dvěma našim poslancům Evropského parlamentu. Roční příjem z tohoto pronájmu je ve výši cca 1,16 mil. Kč v závislosti na devizovém kurzu. Nemovitost na Jánském vršku jsme pořídili za 83 tis. za 1 m2 užitné plochy. Pouze pro zajímavost uvádím, že v okolí na Malé Straně se v současné době prodávají nemovitosti až za 170 tis. za 1 m2. ODS dnes vlastní nemovitosti v celkové kupní ceně 133,5 mil. Kč, během letošního roku byly úpravami a přestavbami zhodnoceny o částku 6,86 mil. Kč. Volební kampaně v roce 2004 Volební kampaně byly financovány kombinací vlastních zdrojů a kontokorentního úvěru přijatého v měsíci říjnu v důsledku navýšení a překročení rozpočtu podzimní kampaně. Volební kampaň ODS do EP byla rozpočtována ve výši 30 mil. Kč, čerpáno bylo 29,9 mil. Kč. Volební kampaň ODS doplňovacích voleb do Senátu ve dvou okrscích, voleb do krajských zastupitelstev a řádných voleb do Senátu byla rozpočtována v celkové výši 40,5 mil. Kč, a to takto:

148


Interní dotace: • RS a vol. okrskům (celkem 42) 4,2 mil. Kč, úhrada v srpnu 2004 • Vol. okrskům II. kolo 1,3 mil. Kč, úhrada v prosinci 2004 • RS a vol. okrskům (celkem 42) 10,5 mil. Kč, úhrada v lednu 2005 Zajištění celostátních produktů od externích dodavatelů 24,5 mil. Kč, úhrada do 12/2004 Vzhledem k prodloužení billboardové kampaně a množstevnímu navýšení ostatních produktů bylo k 31. 10. 2004 z tohoto rozpočtu dle obdržených faktur a započtení dosud nefakturovaných smluvních vztahů uzavřených a evidovaných v hlavní kanceláři dosud čerpáno již 31,5 mil. Kč, tzn. že rozpočtovaná částka je již překročena cca o 7 mil. Kč. Konečné vyúčtování podzimní kampaně není dosud uzavřeno. Vliv výsledku voleb na příjmy ODS ze státního rozpočtu: rozpočet HK v roce 2004 – 117,07 mil. Kč; v roce 2005 – 124,60 mil. Kč, rozpočet regionů v roce 2004 – 28,42 mil. Kč; v roce 2005 – 50,25 mil. Kč 2. Hospodaření regionálních a oblastních sdružení Výsledek hospodaření v roce 2003 Zůstatek finančních prostředků k 31.12. 2003

53,3 mil. Kč

Výsledek hospodaření k 30. 9. 2004 Příjmy 43,1 mil. Kč z toho: – členské příspěvky 9,8 mil. Kč – dary 25,3 mil. Kč – příjmy z pronájmu 5,0 mil. Kč Výdaje na činnost 29,1 mil. Kč Výdaje na volby do EP 9,8 mil. Kč Vyúčtování voleb do Senátu a krajských zastupitelstev ještě není uzavřeno. 3. Zaměstnanci ODS ODS má k 31. 10. 2004 celkem 129 zaměstnanců, z toho 20 v hlavní kanceláři, 6 v parlamentu a 103 v oblastech a regionech. Pracovníci manažerské sítě jsou odměňováni na základě kombinace více složek: základní fixní mzdy ve výši 8 000 Kč pro oblastního manažera a 14 000 Kč pro regionálního manažera a dvousložkové pohyblivé části odvozené jednak od velikosti oblastního a regionálního sdružení a volebních výsledků vyjádřených počtem zvolených zastupitelů do všech úrovní zastupitelské demokracie, a jednak osobním ohodnocením přiřčeným jednotlivými stupni řízení. Cílem takto zvoleného systému je posílení osobní zainteresovanosti manažera na růstu ODS a jejích volebních výsledků. Průměrná mzda manažera k 30. 11. 2004 činila 19.301 Kč, po dobrých výsledcích podzimních voleb se zvyšuje v průměru o 523 Kč na 19.824 Kč. Uplatněním nové mzdové směrnice došlo od 1. 1. 2004 ke značné diferenciaci mezd v závis-

149

ZPRÁVY

losti na velikosti a úspěšnosti oblasti. Mzdy oblastních manažerů se pohybují od 14 tis. do 24 tis. Kč. Průměrné mzdy jsou vypočteny podle platových výměrů bez mimořádných odměn, reálná průměrná mzda manažera je cca o 10 % vyšší. Celkem k dnešnímu dni v ODS pracuje 89 oblastních manažerů, z nichž 5 je současně pověřeno výkonem funkce regionálního manažera, a 9 regionálních manažerů (2 oblasti jsou spojeny a ve dvou oblastech je manažer OSVČ) Vzhledem k rozšíření členské základny od roku 1998 o 42 % a vzhledem k rozšíření počtu voleb o krajské a evropské se všemi důsledky, kterými je mimo jiné i péče o evropské poslance, krajské zastupitele a větší počet senátorů, pokládám za nutné zdůraznit, že manažerům v uplynulém období práce přibyla. Mrzí mne, když se často setkávám u politických představitelů s despektem k manažerské síti. K 31. 10. 2004 pracuje v Hlavní kanceláři 20 zaměstnanců včetně 2 vrátných a 2 šoférů a současně správců budovy a 5 OSVČ. Průměrná mzda 20 zaměstnanců je 23.650,– Kč.

ZPRÁVA KONTROLNÍ A REVIZNÍ KOMISE ODS Jan Krámek předseda Kontrolní a revizní komise ODS

Kontrolní a revizní komise se za poslední období, tj. od XIV. kongresu ODS v Luhačovicích do dnešního dne, sešla celkem šestkrát. V usnášeníschopném počtu však pouze čtyřikrát. Ve dvou případech chyběl k usnášení jeden člen. Některá jednání proběhla za účasti hlavní manažerky ODS. Bylo provedeno ověření roční uzávěrky a výsledků hospodaření Občanské demokratické strany za rok 2003, kontroly pokladní hotovosti na HK ODS a dále byla provedena kontrola účetnictví některých regionálních sdružení. Pro tyto kontroly byly jako podklady použity obratové předvahy účetnictví vyžádané z Hlavní kanceláře ODS. Situace v oblasti hospodaření ODS je stabilizovaná a uspokojivá, nebylo zjištěno závažnější pochybení či nedostatky. Spolupráce s HK byla vstřícná a korektní. Je nepochybné, že letošní rok byl velmi úspěšný, ale také velmi náročný. Náročné budou nepochybně i roky následující, a to i pro KRK. Závěrem děkuji všem členům Kontrolní a revizní komise, kteří věnovali svůj čas práci v komisi, zejména kolegům Koutníkovi a Kozákovi.

ZPRÁVA SMÍRČÍHO VÝBORU ODS Václav Kalina předseda Smírčího výboru ODS

Za SV ODS podávám výroční zprávu o zasedáních a jednáních Smírčího výboru. K tomu uvádím, že SV ODS se za uplynulé období od 5. 12. 2003 do 19. 11. 2004

150


sešel osmkrát, z toho jedenkráte nebyl usnášeníschopný, neboť se nedostavila nadpoloviční většina členů SV ODS. Smírčímu výboru bylo podáno 28 podání, SV ODS celkem projednal 25 podání, z čehož jedno podání z MS pro Prahu 7 bylo hromadné. Z toho bylo 10 výkladů stanov, 6 věcí bylo postoupeno jiným orgánům, 2 podání byla vrácena k novému projednání nižším orgánům a v 7 případech bylo SV ODS rozhodnuto. Tři podání dosud SV ODS neprojednal. SV ODS doporučuje pro všechny články ODS přijmout jednací a volební řády a dále organizační řád, který byl zpracován naším kolegou Mgr. Hynkem Bromem s tím, že tyto řády zcela vystihují potřeby jednotlivých složek ODS. Pochopitelně tyto řády jako vzorové, mohou být za souhlasu členů na místních, oblastních či regionálních sněmech upravovány podle místních podmínek. Již v minulosti jsem se obracel na regiony, aby do celorepublikového SV ODS volily ty členy, kteří se budou moci jednání SV ODS zúčastňovat. Musím uvést, že členové SV ODS za Karlovarský region a Královéhradecký region se nezúčastnili ani jednoho zasedání SV ODS. Dva členové SV ODS se z osmi jednání zúčastnili pouze tří. U ostatních členů byla účast vcelku uspokojivá a svoji neúčast vždy včas a řádně omluvili. Věřím, že noví či staronoví členové si moji výtku vezmou k srdci, a doufám, že se nebude opakovat to, že jsme se v minulém období sešli v Praze, aniž jsme mohli ve věci jednat a rozhodnout, neboť počet členů SV ODS nebyl dostačující.

VOLBY DO POLITICKÝCH ORGÁNŮ ODS

151

PŘEDSTAVENÍ KANDIDÁTŮ A VOLBY DO POLITICKÝCH ORGÁNŮ ODS VOLBA PŘEDSEDY ODS Nominační projev Mirka Topolánka Když jsem se před dvěma lety rozhodl kandidovat na funkci předsedy Občanské demokratické strany, dal jsem vám v nadsázce na výběr mezi Churchillem a Chamberlainem. Vybrali jste Topolánka a jak vidíte, dnes už na výběr nemáte. Pokud se dobrá rozhodnutí lépe dělají ve zlých časech, pak jste takové dobré rozhodnutí zřejmě učinili. Časy se totiž zlepšily, zatím alespoň pro ODS. Doufám, že mi tento žertík na úvod odpustíte. Dnes před vás předstupuji a nebudu mít tendenci ani se chválit, ani obhajovat. Myslím, že už se nemusím ani příliš představovat. Nejen, že jsem za ty dva roky navštívil většinu obydlených míst v naší zemi, ale většina z vás dokonce ví, že nejsem Miroslav, ale Mirek. A když jsem vám slíbil postup podle vzoru Churchill, dodal jsem, že jsem zvyklý hrát fair-play a nazývat věci pravými jmény. To bych rád dodržel i dnes. Proto se s vámi podělím o svoji představu dalšího vedení ODS s jediným cílem: tak významným volebním vítězstvím, aby zaručovalo nejenom účast na budoucí vládě, ale také silný mandát k provedení našeho programu. Mojí ambicí je takovou vládu vést. Mám poměrně jasnou představu o cestě k takovému vítězství. Vím, že je předčasné chladit šampaňské a rozdělovat si posty. Varuji před takovými myšlenkami. Lidé od nás nečekají dělení kořisti a projevy samolibé radosti. Chtějí slyšet, jak konkrétně zlepšíme jejich život, mají dost planých slibů, lží a slabosti. Čeká nás tvrdá práce, musíme si přiznat celou řadu méně příjemných skutečností, neopakovat staré chyby. To říkám s plným vědomím naší dosavadní úspěšnosti. Přiznejme si, že socialistická vláda je tak slabá a nekompetentní, že se poráží do jisté míry sama. I proto je třeba aplikovat nulovou toleranci důsledněji do vlastních řad, nedat protivníkovi šanci na jakékoliv zpochybnění našich odborných, ale i morálních kvalit. Začít musíme u fungování stranického aparátu, u profesionálního řízení. Navštívil jsem celou řadu pravicových stran v Evropě i zámoří. Neviděl jsem nikde tak nízký počet zaměstnanců, ale nejde jen o počet. Chybí nám celé specializace, chybí nám kontinuální řízení manažerské vertikální struktury, dostatečná výměna informací mezi centrem a oblastmi, skutečná každodenní kontrola práce na vítězství. Opravdu si myslíte, že zázemím stínové vlády může být jeden člověk, který kromě toho musí zvládat ještě další úkoly? Koho postavíme proti ministerským týmům, dobře placeným PR agenturám a analytikům? Chápu a respektuji podmínky, ve kterých jsme se ocitli po Sarajevu, avšak pro naše dnešní cíle je taková struktura silně nedostatečná. Proto budu prosazovat personální a odborné posílení struktury Hlavní kanceláře o oddělení analytické, PR a reklamy, personální

152


(myslím ve smyslu výběru budoucích zástupců ODS ve státním aparátu) a stínové vlády. Tato oddělení by měla vytvořit nový politický odbor s jasně definovanými kompetencemi, rozpočtem a vedením. Většinu těchto činností je třeba realizovat i na regionální úrovni. Žádám vás, abyste kandidáty do grémia, tak jak je znáte, posuzovali také dle postojů k této problematice. V nadcházejícím roce a půl prakticky permanentní volební kampaně to považuji za klíčové. Stejně klíčové je udržení soudržnosti a týmové spolupráce vedení strany se stínovou vládou, odbornými kompetenčními týmy jednotlivých ministrů a cílená, kompatibilní medializace jednotlivých rezortních koncepcí. Je nezbytné rozpracovat jednotlivé Modré šance do úrovně paragrafovaných znění zákonů, připravit harmonogramy postupu na jednotlivých ministerstvech a koordinaci těchto postupů s legislativním procesem. I proto uvažuji kromě možných personálních změn a filozofie stínové vlády o vzniku orgánu s pracovním názvem „Tým vítězství“, který by propojil jednotlivé úrovně našeho působení – města, kraje, poslaneckou sněmovnu, senát, výkonnou radu, grémium, stínovou vládu, respektive osobnosti v nich zastoupené. Ono „Jsme tým“ nesmí zůstat pouhým heslem z kampaně! Budu vyžadovat, aby osobní ambice ustoupily naší hlavní prioritě – volebnímu vítězství. Zájem strany stojí nad zájmem jednotlivce, ale současně odbornost nad stranickostí. To platí pro všechny, mě nevyjímaje. Socialisté na to zapomněli a výsledky vidíme všichni. Samozřejmě nesmíme bránit profilaci silných osobností mezi námi. Výsledky letošních voleb ukázaly, že voliči je umí ocenit. Jsem velmi rád za všechny ty Paříky, kteří pečou s námi, bojujme dál o každou opravdovou osobnost. A protože média považují za osobnosti spíše „lidi známé“, pomožme našim skutečným osobnostem s medializací a usnadněme jim vstup do masmediálního světa. Na našich hejtmanech vidíme, jak se profesionální práce může vrátit ve volebním výsledku. Lidé jako hejtman Zahradník, Šulc a další symbolizují hodnoty občanské demokracie v regionech. Dávejme znovu šanci mladým, příklad Jiřího Pospíšila ukazuje, jak se lze úspěšně bít o svoji šanci a také ji dostat. Ale jako každý správný tým máme i celou řadu méně viditelných, avšak neméně schopných a úspěšných osobností. V kvalitě našich lidí jednoznačně převyšujeme politické konkurenty. Tento trend je klíčový pro dlouhodobý úspěch a získání okrajových skupin pravicového spektra, o kterých včera hovořil Honza Zahradil, kterému mimochodem děkuji za spolupráci ve funkci prvního místopředsedy a stejně jako on věřím, že ho nepohltí bruselská mašinérie a vrátí se třeba do Černínského paláce. Na tomto místě se sluší poděkovat Jirkovi Liškovi, který se mnou strávil dva velmi úspěšné roky v grémiu a svou rozvahou a loajalitou byl obrovským přínosem pro celý tým. K výchově a hledání osobností máme již dnes celou řadu nástrojů. Zejména Ivanu Langerovi patří náš dík za obrovský kus práce, který odvádí CEVRO. Doufám, že ambiciózní projekt postupného přerodu v regulérní vysokou školu se podaří, a získáme tak jeden z nástrojů běžných u velkých stran ve světě. Stejně tak Leadership akademie zapustila hluboké kořeny, i mezi vámi vidím celou řadu jejích absolventů. Tento typ aktivit jsem podporoval a budu podporovat. Ne vždy bohužel získávaly takovou pozornost dosavadního vedení strany, jakou potřebujeme a já bych si přál. Jiné projekty jsme po-


153

stavili i z těchto důvodů zcela mimo ODS, například sdružení Efektivní stát v oblasti racionalizace státní správy a efektivní komunikace správy veřejné či nám blízký časopis 51 Pro. Takové úspěšné projekty nemusí nutně fungovat zcela ve stranické režii, nicméně mohou plnit nejen funkci vzdělávací a komunikační, ale také soustřeďovat osobnosti, které s konkrétní stranickou prací nemohou nebo nechtějí mít nic společného. Když hovořím o změnách a o tom, co se osvědčilo, musím říci, že mě do jisté míry překvapilo rozhodnutí Líby Benešové opustit funkci hlavní manažerky. Udělala neskutečně mnoho pro konsolidaci našich financí a vůbec přežití ODS jako životaschopné struktury. Těžko budeme hledat adekvátní náhradu. Chci jí za vás všechny i za sebe moc poděkovat a doufám, že se budeme potkávat v její další práci pro ODS. Odcházející grémium dohromady s ní vytvořilo poměrně efektivní model řízení, přestože se v něm sešly osobnosti rozdílné a původně kandidující proti sobě. Každý z jeho členů by se jistě stal posilou vedení nového. Nadstandardní úroveň měla komunikace s poslaneckým klubem, zde patří můj dík Vlastovi Tlustému. Ve své funkci je takřka nenahraditelný a já jej prosím, aby práci v klubu neopouštěl. Zejména v nadcházejícím období považuji pozici, kterou zastává, za zásadní. Ačkoliv jsem dopředu nechtěl původně hovořit o jednotlivcích, a vyhlášený tandem s Pavlem Bémem je tou známou výjimkou potvrzující pravidlo, nakonec nebylo vyhnutí. Silné osobnosti jsou tak spjaty s jednotlivými oblastmi či problémy, že by je anonymně nebylo možné popsat dostatečně přesně a pregnantně. Nehovořil jsem ani o sobě, i když zprostředkovaně vlastně ano. Jsem připraven dát do splnění našeho společného cíle všechno a ještě o něco víc. Budu se plně věnovat funkci předsedy strany a jejímu řízení, koneckonců si mě za to platíte. Kandiduji na funkci předsedy Občanské demokratické strany po zralé úvaze, nejsou mi známy žádné okolnosti, které by mi bránily vykonávat tuto funkci k vaší plné spokojenosti. A navíc to nikdo jiný dělat nechce. Výsledky voleb: Předsedou ODS byl zvolen Mirek Topolánek, který dostal 354 hlasů ze 386 odevzdaných hlasovacích lístků. Vydaných lístků bylo 391.

VOLBA PRVNÍHO MÍSTOPŘEDSEDY ODS Nominační projev Pavla Béma Ani nevím, jestli mám Mirkovi Topolánkovi k jeho znovuzvolení do čela ODS blahopřát nebo vyjádřit upřímnou soustrast. Nebude to mít jednoduché, teprve nyní začíná ta nejtěžší politická bitva, kdy se bude lámat chleba. Jak řekl Winston Churchill po vylodění spojenců v Normandii: „To ještě není konec, není to ani začátek konce, ale je to přinejmenším konec začátku.“

154


Mám pro vás dvě zprávy – jednu špatnou a jednu dobrou. Dovolte mi, abych začal tou špatnou: Přibylo nám odpovědnosti. Volební výsledky a průzkumy preferencí mluví jasnou řečí: občané nám věří a uzavírají na nás vysoké sázky. Nesmíme je zklamat. Nesmíme zklamat jejich víru v to, že dokážeme nejen rychle zastavit plíživý socialismus v naší zemi, ale především obrátit směřování našeho státu a myšlení lidí k diametrálně odlišným hodnotám: od paternalismu a kolektivismu k naslouchání svobodné vůle občanů této země, od nákladného a ve výsledku vždy nespravedlivého přerozdělování k účinné správě věcí veřejných. Nesmíme zklamat jejich víru v to, že z České republiky vytvoříme stát, se kterým se většina občanů bude moci nejenom ztotožnit, ale kterému bude ráda platit daně a na který bude moci být náležitě hrdá. Být na takový úkol ideově, věcně i personálně připraveni – to je právě tíže naší ohromné odpovědnosti. A teď ta dobrá zpráva: Jsem přesvědčen, že ideově a věcně na tento úkol připraveni jsme. Možná tuto připravenost nedokážeme dát vždy dostatečně jasně najevo. Občas se nám stává, že místo stručného a jasného výčtu našich politických zásady nabízíme lidem mnohomluvné a komplikované recepty. Dovolím si proto definovat pět pravicových zásad, na kterých musí stát praktická politika ODS. Zásada první: VEŠKERÉ bohatství pochází z pracovitosti a podnikavosti lidí, z práce jejich rukou a hlav. Je naším trvalým cílem vytvářet pro pracovitost a podnikavost občanů co největší a nejsvobodnější prostor, který zároveň co nejlépe ochrání jejich životy a jimi vytvářené bohatství. Je naším úkolem nemilosrdně odstraňovat všechno, co pracovitost a podnikavost občanů omezuje, brzdí a daňově pokutuje. Iniciativa se má vyplácet, ne trestat. Právě s těmito pracovitými a odpovědnými lidmi stojí a padá prosperita státu. Právě tito lidé jsou našimi nejpřirozenějšími spojenci a voliči. Právě tito lidé od nás očekávají, že budeme hájit jejich oprávněné zájmy, a tyto lidi nesmíme zklamat! Zásada druhá: Jedině malý, výkonný a neviditelný stát je zárukou svobody a prosperity občanů. Je proto naším trvalým úkolem proklesťovat houštinu zákonů, nařízení a vyhlášek, zrovna tak jako houštinu současných ministerstev, úřadů, institucí, komisí a výborů. Proklesťovat tyto houštiny tak, aby v konečném důsledku malý počet profesionálně připravených a vybavených státních zaměstnanců rychle a dobře sloužil občanům při naplňování jejich osobních cílů a potřeb. Proto všude, kde o sobě může svobodně rozhodovat občan, musíme ho hájit před snahou přenést toto rozhodování na stát, před neustálou snahou různých jednotlivců a hlavně zájmových skupin ze soukromých věcí dělat věci veřejné. Jenom proto, aby se jim lépe parazitovalo na veřejných financích. Velmi dobře víme, že státní byrokracii lze účinně omezit jen jedním jediným prostředkem, a to omezením jejich pravomocí a financí. Zásada třetí: Každý zásah do tržních zákonitostí se hrubě nevyplácí. Je proto naším trvalým úkolem omezovat co nejvíce veškeré regulace, kvóty, zákazy, příkazy, cla a další nástroje devastující přirozené tržní mechanismy. Je na-


155

ším možná největším úkolem přesvědčit občany, že na naše dnešní nefunkční a neefektivní, přeregulované tržní prostředí je jediným lékem „více trhu“ a nikoliv více dohlížejících úředníků. Právě takové prostředí je podhoubím korupce a nevýkonnosti státu jako takového. Naším trvalým úkolem je bránit jednotlivcům i zájmovým skupinám vydávat svoje zájmy za zájmy veřejné, a vynucovat si tak státní dotace, podpory, úlevy či ochranu před konkurencí. Zásada čtvrtá: Vynucená solidarita schopných s neschopnými, zodpovědných s nezodpovědnými, pracovitých s lenochy a parazity vytváří jen další neschopné a nezodpovědné lenochy a parazity. Je proto naším úkolem vrátit solidaritě její původní obsah. Odřízneme-li od štědrých sociálních dávek všechny ty, kteří si ze svého parazitování udělali prosperující živnost, zůstane nám na druhé straně dost a dost pro občany skutečně potřebné. Princip solidarity nesmí být zneužíván k uplácení skupin obyvatel a jejich hlasů, jak to předvádí současná vláda. Zásada pátá: Bez moudrého, spravedlivého a výkonného soudnictví nemohou jednotlivci ani společnost řádně fungovat. Je proto naším úkolem oddělit žádoucí a nezbytnou nezávislost soudců a soudů při jejich rozhodování od nežádoucí nezávislosti jejich odměňování na množství a kvalitě odvedené práce. Nezávislost rozhodování jako princip nemůže a nesmí být bianco šekem na nevýkonnost či liknavost. Patrně jste si všimli, že jsem se vůbec nezmínil o daních a daňovém systému, o reformě zdravotnictví, školství, o důchodovém systému či zemědělství. Nezmínil jsem se záměrně, neboť to nebylo zapotřebí: Pokud se budeme ve své praktické každodenní politice držet těchto pěti zásad, snadno najdeme klíč i k těm nejsložitějším problémům – rovná daň možná klesne i pod Tlustého magickou hranici 15 %, zdravotnictví se jakoby zázrakem uzdraví, důchodové pokladny se naplní a doprava bude dopravovat. Tyto zásady byly ověřeny časem. Jsem přesvědčen, že naši voliči je ctí společně s námi. Jsou natolik samozřejmé, že se o nich nebudeme muset složitě dohadovat s našimi potenciálními koaličními partnery. Půjde (v uvozovkách) „jen“ o to, abychom je co nejrychleji a co nejvíce dokázali uplatnit v každodenní praxi. Jsem přesvědčen, že i pro kritické hlasy českých médií je to zřejmá a zřetelná alternativa k dnešnímu bezkoncepčnímu a chaotickému vládnutí. Úkol, který řešíme právě teď, je připravit se na okamžik převzetí vládní odpovědnosti co nejlépe i v oblasti personální. Vůbec nemám na mysli vnitrostranický zápas o ministerské či jiné posty, ale přípravu schopných týmů, které první den po volbách nahradí dnešní neschopná socialistická bratrstva. ODS je politickou stranou, která má zdaleka největší rezervoár osobností – poslanců, senátorů, hejtmanů, primátorů, starostů, zkušených a praxí osvědčených místních a regionálních politiků. Ať dopadne volba jakkoliv, důležité je, že máme z koho vybírat. Ať pro mne osobně dopadne volba jakkoliv, přeji ODS, aby měla při dnešní volbě šťastnou ruku. Poučeni minulostí už všichni víme, že jednotlivec zmů-

156


že hodně, ale teprve přidaná hodnota celku a jednoty týmu může – byť v malém – změnit dějiny. A právě takovým týmem dnes jsme a právě takovým týmem – chceme-li uspět – zůstaňme. Jak praví Starý zákon: „Když nebudu orodovat sám za sebe – kdopak bude orodovat za mne? Když budu orodovat jenom za sebe – načpak vůbec jsem?“ Čas letí velmi rychle, volby se kvapem blíží a naši voliči a příznivci od nás právem očekávají jasná slova a konkrétní činy. Nesdílím tradiční názor, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Vlády se mění rychleji než národní povaha. Český národ má právo na lepší. Má právo na vládu ODS. Děkuji všem za nominaci na funkci prvního místopředsedy ODS a věřte, že seč mi budou síly stačit, udělám vše pro přesvědčivé vítězství v příštích parlamentních volbách.

Nominační projev Petra Bendla Předstupuji před vás během uplynulých dvou let počtvrté. Při svém prvním vystoupení jsem žádal vaši podporu na post místopředsedy ODS. Tehdy jsem vám nabídl své zkušenosti, kreativitu, nadšení pro práci a naši společnou věc. Nabídl jsem vám sám sebe. Nic víc – nic méně. A vy jste mi dali důvěru. To bylo tenkrát. Co vám nabízím nyní? Nabízím vám, že budu zastáncem jedné, jednotné ODS, ovšem složené ze 14 silných a svébytných regionů. Nabízím svou spoluúčast na tvorbě idejí ODS a sebe jako prostředek pro jejich sdělení veřejnosti. Nabízím se vám jako bojovník proti jakékoli formě totalitních idejí, náznaků či prvků. Rok 2002 jsem nazval rokem legitimizace KSČM. Tento rok si dovoluji pojmenovat slovem NÁSTUP. Snahu o nástup komunistů k moci. A to není strašení. To není fikce. To je bohužel realita 15 let po listopadu. Z ustrašených soudruhů vyrostla strana, která – a není to tak dávno – vyhlásila ODS válku. Dále vám nabízím realistický postoj k Evropské unii, protože vím, že očekávání, kdy za nás Brusel něco vyřeší, je pouhým falešným pocitem jistoty, pramenícím z komplexu méněcennosti. Takoví my nejsme! Tam, odkud my chceme odejít, tam se mnohdy Evropská unie řítí. Do socialismu. Do státního inženýrství. Do sociálního klientelismu, plíživou bolševizací. V Česku navíc cestou skandalizování a kriminalizací nepohodlných osob a podporování takových lidských vlastností, jako jsou závist, nenávist a strach. A tady nabízím důsledné prosazování našeho programu svobodného jednotlivce, který není odtržen od svých kořenů – od své podstaty. Člověk. Svobodný člověk není věc ani příslušník stáda. Je to individualita. Porušení tohoto principu máme v živé paměti z nedávné historie. Proto jsme v roce 1989 hlasitě volali po změně. Já osobně nechci opakování omylů socialismu. Ani u nás, ani v Evropské unii. My víme, co zneužívání slova socialismus – slova sociální, dokáže.


157

Mou další nabídkou je praktická zkušenost. Zkušenost politika, jehož denním chlebem je uvádění teorie do života a politiky do praxe. Nabízím se jako člověk, který ve stranické struktuře, stejně jako většina z vás, začal na politickém chodníku – od několikaletého předsednictví místnímu sdružení, přes oblastní radu, region až do grémia ODS. Řečeno slovy Václava Klause, pokusil jsem se to za těch 13 let, co jsem v ODS, odpracovat. Politika je principiálně stejná jako stavění pyramidy a bez široké masové základny to nejde. Bez dobrého gruntu nemůže být žádný vrchol, žádné vítězství. Díky vám, díky vaší práci, vašemu nadšení, mohu před vámi stát a žádat vás o podporu na post 1. místopředsedy. Chci se postavit na vaše široká ramena, pevná záda a zároveň vás přesvědčit, že toho nezneužiji. Nemám to zapotřebí! Většinu z vás znám právě z toho politického chodníku. Z našich začátků, z roku 1991, kampaní let 92, 94, 96 a mezníků 1997, 2004. Na našem partnerství je krásné to, že se tak dlouho známe. Vy víte, kdo jsem já. Nemám ambice být něčím, čím nejsem. Co neumím. Co nemám. Naopak. Vážím si lidí, kteří mě mohou doplnit, obohatit. Těch, co dokáží vytvořit dobré podmínky pro vítězství v roce 2006. Ano, říkám vám, se mnou zapomeňte na nudu. Dnes je nutné se připravit na velké finále. Dnes je třeba povolat všechny schopné, ochotné a obětavé pro tento stát něco udělat. ODS je rezervoárem TAKOVÝCHTO LIDÍ. To, že kandiduji, neznamená, že vás potřebuji pouze teď, ale i po volbě. Kdybych nežádal o vaši podporu, nekandidoval bych, podpořil bych Petra Nečase nebo Pavla Béma. Ale jsem v politické soutěži. Nejde to. Hlas jim nedám. Přestože vím, že je ODS potřebuje stejně jako vás. Uvědomuji si, jakou máte těžkou volbu. Co kandidát, to silná stopa. Pro mě je už ctí stát před vámi a žádat vás o podporu. Ale na druhou stranu, jsem zde, a věřte mi, že mám velký pocit svobody.

Nominační projev Petra Nečase Před čtyřmi lety touto dobou byla Čtyřkoalice na 30 % preferencí. Pak začaly debaty o rozdělování funkcí v budoucí vládě, v jejich stínových vládách a podobně, začaly fakticky rvačky o funkce. Za pouhý rok a půl poté, po těchto 30% preferencích, obdržely zbytky 4k ve volbách pouze 14 % a dnes existují pouze s 9 % – jako preferencemi lidovců a s 0 % – jako preferencemi Unie svobody. Pouhých 18 měsíců v prvním případě, pouhé 4 roky ve druhém případě ukázaly, jak i projekt, který vzbudil velké naděje části lidí, skončí v troskách, jestliže není dobře odpracován a především jestliže není založen na jednotě a soudržnosti. Dámy a pánové, 18 měsíců, které nás čekají, je v politice nesmírně dlouhá doba. Z politického hlediska je to téměř jedno politické století, a chceme-li obstát v tomto dlouhém politickém století, které bude trvat 18 měsíců nejméně, tak musíme projevit

158


soudržnost a jednotu, musíme mít jednotu a vůli a musíme mít především jasnou představu o tom, co s touto zemí i s naší politickou stranou udělat. Jsem přesvědčen, že musíme zůstat pevně ideově ukotveni. Já jsem si jist, že není čas na žádné ideologické experimenty. My máme svůj jasný program, víme, co s ním dělat, a víme, co nabídnout této zemi, a nemusíme vymýšlet příliš mnoho nového. My musíme nabídnou politiku, která má jasný obsah a jasný program. Když si vzpomeneme na nedávné týdny a provedeme si analýzu výroků různých odborníků na marketing, na reklamu apodobně 95 % z nich, 95 % z nich chválilo kampaň sociální demokracie. Padala slova jako: skvělá, dobrá, zajímavá, podnětná, upoutávající. A k čemu to, dámy a pánové bylo? Bylo to vítězství formy nad obsahem, protože politika, která nemá svůj obsah, nemá svá konkrétní témata, nenabízí lidem řešení konkrétních problémů, zabalená do sebelepšího reklamního hávu, je politika k ničemu, a já jsem přesvědčen, že občanští demokraté se vždy znovu a znovu této pasti, této slepé uličce politiky vyhnou. Mimochodem, i z tohoto pohledu je to dobrá zpráva o této zemi, dobrá zpráva o českých voličích, dobrá zpráva o české politické scéně, že se nedají oblafnout těmito desítkami milionů korun, lacinými megaparádami a lacinými cingrlátky, které jim nabízeli naši političtí protivníci, ale že jim jde opravdu o konkrétní nabídku konkrétních politických témat a konkrétních politických řešení. Pokud se podíváme na jiný politický případ a případ, který byl blízký našemu politickému srdci, na fenomenální vítězství George Bushe v amerických volbách, tak jsme viděli přece něco úplně naprosto jiného. Na obou stranách fungovaly třemi desítkami let, ověřené a vypilované postupy z hlediska politické praxe a z hlediska politické propagandy a volební kampaně. Existuje tam dokonalá znalost všech fíglů a všech fint, jak to provádět. Používaly to obě dvě strany, používaly to v obou mírách, používaly to ve vypilovaných postupech. GB dokonce prohrál tři televizní debaty, přesto nakonec rozhodl obsah politiky a témata. Rozhodlo především to, že věrohodnost politiků je důležitá a je důležité, aby konkrétní politická témata s nimi byla věrohodně spojena. My máme šanci sdělit této zemi příběh moderní, prosperující země. Je to příběh, který musíme být schopni napsat, zkomunikovat ho s lidmi a prosadit v naší každodenní politické praxi. Máme unikátní šanci, dámy a pánové. Jestliže ji promarníme v následujících 18 měsících a pak především v těch měsících a letech vládnutí, tak pohřbíme projekt občanské české pravice možná na desetiletí. Tuto šanci nesmíme promarnit. Je to unikátní šance, je to okno příležitosti a je naší historickou povinností toto okno příležitosti využít. Čeká nás tvrdá práce, musíme být připraveni, musíme použít něco, čemu já pracovně říkám „politický blitzkrieg“. Musíme mít připraveny konkrétní legislativní návrhy, konkrétní resortní koncepce, konkrétní organizační struktury, konkrétní týmy lidí, se kterými budeme prosazovat naši politiku. A abychom od první minuty, od první hodiny, od prvního dne, kdy se chopíme vlády v této zemi, byli schopni vtisknout vládě, ministerstvům, administrativním aparátům naši vůli, naši představu, naši vizi a prosadit náš program.


159

Rychlost reforem, dámy a pánové, já se nebojím používat tohoto slova, rychlost reforem je alfou a omegou, je kruciálním místem naší politiky. My se musíme připravit na to, že budeme muset použít i některé neortodoxní metody, jako je například dlouhodobé řízené rozpočtové provizorium, použití možná dvouletého rozpočtu a podobně. Musíme být připraveni opravdu nejenom mluvit, ale i prakticky konat ve věcech, jako je rušení některých státních úřadů, jako je rušení některých struktur. Někteří z nás, a bavíme se o tom velmi často na úrovni oblastních, regionálních sdružení i zde na kongresu, jsou přesvědčeni, že například Fond dopravy není špatná věc. Ale my nesmíme tyto názory poslouchat, my musíme Fond dopravy zrušit. I někteří z nás si myslí, že Fond bydlení není špatná věc. Já jsem přesvědčen, že nesmíme poslouchat tyto názory a musíme Fond bydlení zrušit! Řada z nás na komunální úrovni, na krajské úrovni, ale i my poslanci v parlamentu se rveme o dotace, a přitom všichni víme, že tyto názory nesmíme poslouchat, že jedinou cestou je zastavení přerozdělování a snížení objemu těchto dotací a pokud možno jejich úplné zrušení. To, k čemu se připravujeme, dámy a pánové, jde s jistou mírou nadsázky přirovnat k jízdě po politickém tobogánu. Ledaskomu ve chvíli, kdy pojedeme a kdy pofičíme poměrně rychle, se začne točit hlava. Ledaskomu se dokonce začne zvedat žaludek. Ale v tu chvíli si musíme uvědomit, že tu jízdu musíme dokončit. Nebude možné zastavit, nebude možné vystoupit, nebude možné přidat posádku, musíme ten tobogán dojet až do konce, kterým bude pozitivní výsledek pro Českou republiku a především právě onen moderní prosperující stát. Dámy a pánové, nepředstupuji před vás jako nová tvář. Ba právě naopak, ač na to nevypadám, jsem spíše politický veterán. Mám za sebou 12 let práce pro Občanskou demokratickou stranu a práce v Občanské demokratické straně. Je za mnou viditelná stopa, mé názory všichni znáte, je možné je najít v desítkách a desítkách článků, vystoupeních a projevech na kongresech a ideových konferencích. Jsem jasný, čitelný a dlouhodobě názorově konzistentní představitel konzervativního proudu v ODS. Já jsem přesvědčen, že konzervatismus musí zůstat jedním z pilířů politiky ODS, a zkrátka, dámy a pánové, jsem přesvědčen, že minimálně jedna stará dobrá konzerva mého ražení do vedení ODS patří. Jaký vidím základní úkol 1. místopředsedy ODS? Pokud se podíváme do stanov, zjistíme, že se prakticky neliší od postu tzv. řadového místopředsedy ODS. Já jsem ale přesvědčen, že on má svůj unikátní jediný a výlučný úkol. A tím je krýt záda předsedovi Občanské demokratické strany za všech situací, za všech okolností a ve všech problémech. Vyžaduje to obrovskou míru loajality, a věřte mi, že to říkám možná právě já, který jsem poraženým kandidátem na předsedu z minulého volebního kongresu. V takové chvíli v sobě člověk musí najít vnitřní disciplínu a především sounáležitost se svou značkou, s politickou stranou, se kterou strávil celá léta. A já jsem přesvědčen, že jsem v této zkoušce loajality naplno obstál. Dámy a pánové, ano, říkám jasně, jsem připraven převzít větší díl odpovědnosti za budoucnost Občanské demokratické strany. Ano, říkám jasně, jsem připra-

160


ven spoluvést Občanskou demokratickou stranu k dalším cílům a dosáhnut úspěchu. Ano, říkám jasně, jsem připraven přijmout kandidaturu na post 1. místopředsedy Občanské demokratické strany i proto, že jsem povinován řadě z vás, kteří mi věříte a důvěřujete. Výsledky 1. kola (385 vydaných lístků, 381 odevzdaných): Postupují: Pavel Bém (157 hlasů) Petr Nečas (146 hlasů) Nepostupuje: Petr Bendl (78 hlasů) Výsledky 2. kola (386 vydaných lístků, 385 odevzdaných): Prvním místopředsedou ODS byl zvolen Petr Nečas (197 hlasů) Pavel Bém získal 180 hlasů

VOLBA MÍSTOPŘEDSEDŮ ODS Nominační projev Miroslava Beneše Zářivou budoucnost ODS se nám dnes pokouší popsat dokonce i ti, kteří nás mnohokrát zatracovali. Jsme svědky toho, že dokonce i pochybovači o jakémkoli pravicovém receptu přiznávají, že dvě levicové vlády, jedna hlídaná opozičně, druhá podporovaná koaličně, nebyly schopny problémy země nejen řešit, ale ani je opravdově nastínit či popsat. Po sedmi uplynulých letech nezůstává z vládní úrovně žádný seriózní rozbor problémů, natož pak cest vedoucích k jejich řešení! Tahle vláda prostě nezvládá. Slyšíme pouze stále častější a vážnější slova ekonomických expertů, kteří natvrdo říkají, že bez pořádné reformy veřejných financí, bez opravdové reformy zdravotnictví, bez zásadních změn v penzijním a sociálním systému spějeme nikoli k radostné budoucnosti. Tak nám ji ti, co mají dostatek zdrojů, slibovali. Místo k radostné budoucnosti ale spějeme spíše ke krachu. Po sedmi letech slyšíme volání po svobodě, která nás zbaví přebujelé regulace a naše lidi ochrání před nadbytkem úředníků. Dokonce i nadměrnou ochranu pracovní síly už mnozí vidí jako jednu z příčin nezaměstnanosti. Konečně slyšíme, že ztrácíme konkurenceschopnost na mezinárodním poli. A teď už zcela vážně, prostě proto, že nic jiného nezbývá. Je načase, aby dostala prostor taková řešení, která nerozhazují, ale šetří, která neslibují jenom (jednorázové a krátkodobé) výhody (navíc obvykle pro pár vyvolených), ale takové přístupy, které nabízejí (dlouhodobou) budoucnost – budoucnost na celá desetiletí a pro všechny spoluobčany. ODS od začátku své existence říká, že dluh není zdravý. Co to bylo platné, přišli jiní a cpali nás horem dolem. Teď už skoro každému dochází, že to zaplatíme. Už zase víme, že dluh není zdravý.


161

ODS formulovala své poděbradské artikuly (nedotknutelnost soukromí, levný stát, nezadlužená budoucnost a solidarita zodpovědných). Činila tak v době volání po nepolitických cestách, aby upozornila, že politická řešení je třeba zakládat na politických programech a jejich prioritách. Museli jsme ustoupit levici. Část pravice to tak prostě chtěla. ODS formulovala na jaře 2002 své desatero a popsala, co nás čeká a zřejmě ani nemine. U voličů jsme ale neuspěli, jak bylo třeba. Znamenalo to náš konec? Naopak. Možná, že se právě ve své porážce ODS zvedla. Kdyby v roce 2002 ODS vyhrála, asi by její vláda nebyla nijak silná. Možná, že by byla slabá podobně, jako je ta vláda dnešní. Zřejmě by na hradě, v zájmu zachování koaliční většiny a smíru, seděl i někdo jiný. A jak je na tom ODS dnes? Dominuje v krajích i v Senátu. Prezentovala svoji Modrou šanci. Jiné strany dnes už nehovoří o ničem jiném než právě o ní. A nejsou schopny ničeho jiného než Modrou šanci cupovat. Svůj program totiž nemají. Tak jenom straší. Za ohromné, podivně přeteklé peníze kupují billboardy a zviditelňují se, obvykle na náš úkor. Ale pozor. Máme před sebou rok a půl nejtěžší lopoty. Na jedné straně budeme opozicí v Senátu a ve sněmovně, na straně druhé poneseme jasnou zodpovědnost nejen v obcích a krajích, ale i v představování a finální přípravě svých řešení a získávání podpory pro ně. Nejen u veřejného mínění, ale, a to si přiznejme, i u sebe samých. A proto jsem si, pro někoho možná překvapivě na poslední chvíli, dovolil rozšířit plejádu nabídek na místopředsedu. Soutěž je přece zdravá. Co tedy nabízím? Tři slova začínající na P: 1) Paměť 2) Pokračování 3) Pokoru 1) Pamatuji si, vždyť jsem byl od roku 1992 ve Výkonné radě u řady rozhodování. Byl bych rád, abychom se vyhnuli chybám minulým. Například kdybychom na začátku 90. let prováděli ne bezzubou ekonomickou, ale udělali daleko jednodušší právní deregulaci nájemného, která by ukončila dědičnost nájemních smluv, nemohli by socani tímto strašákem už dnes vůbec hrozit. 2) Pokračovat bych chtěl v někdy složitých a navenek neviditelných jednáních, ať už vně či uvnitř. Opoziční smlouvu jsme sice zatratili, protože kýženou razantní změnu volebního systému nepřinesla, ale když jsem se seznámil s výsledky v ústeckém kraji, řekl jsem si: „Nebylo to úplně marné, první na pásce opravdu získal většinu.“ Když jsme nedávno hledali podobu RUD, chvilku to trvalo. Logicky, vždyť centrální a regionální pohled se liší. Nezatracujme se za to. Nakonec jsme přece nalezli model, který dříve nebo později bude platit. Model navíc plně respektuje naše politické priority a peníze prostě půjdou za občanem, v tomto případě za žákem.

162


3) A pokora? U člověka narozeného v Beranu? Klaus mi občas vyčítal, že jsem měkký. Včera nás přijel pozdravit jako prezident. Nebýt pokory nás všech, nebýt našeho soustředěného tahu za něčím, čemu jsme ze začátku ani my sami nevěřili, nebylo by našeho úspěchu s volbou prezidenta. Nebýt vaší dennodenní práce s lidmi, nebylo by skvělých výsledků ve všech trojích posledních volbách. Budeme-li dostatečně pokorní k voličům, vyhrajeme tak, abychom měli silnou pozici. Co je to silná pozice? Podaří-li se nám společně vykomunikovat naše vize, přesvědčit, že je to ta správná naděje, nebudeme po volbách potřebovat objetí koaličního partnera. A věřte, že si pamatuji, jaké to s lidovcem, ale později i opozičně se socanem bylo. Říká se, že důležité je stát na správném místě. Ono to nestačí, musíte tam být také ve správný čas. Dvakrát jsem stál pod vrcholem Ortleru, nejvyšší hory jižního Tyrolska. Bylo to ve špatný čas. Na vrcholu jsem nestanul. Poprvé si tým špatně rozložil síly, podruhé nepřály okolnosti, ve sněhové vánici to prostě po ledovci a skalách nejde. Na stejném místě budu stát i potřetí – příští rok. Vím, že to už dobře připravený tým uspěje. Dvakrát jsem stál ve vedení ODS před volbami. V roce 1998 a 2002. Byl jsem na správném místě. Teď chci přispět k tomu, aby to bylo ve správný čas. Abychom měli silnou pozici tak, že získáme většinu mandátů. Že to není možné? A zvolení prezidenta, získání na 40 % v řadě regionů či dvou třetin senátorů bylo možné? Ale je to možné získat nadpoloviční většinu mandátů! Jen musíme všichni soustředěně chtít! Stojí to za to! Přesvědčit musíme nejprve sebe! Ta země tuto naději potřebuje.

Nominační projev Ivana Langera Včera jsem vám z tohoto místa řekl, je důležité vědět, co budeme dělat, až vyhrajeme volby. Řekl jsem vám ale také, je důležité vědět, co musíme udělat, abychom vyhráli volby. Nabídl jsem vám pět předpokladů úspěchu Občanské demokratické strany. Hovořil jsem o dobrém produktu, hovořil jsem o kvalitních lidech, hovořil jsem o srozumitelné kampani, hovořil jsem o dobré ceně a o důvěryhodnosti naší strany. Víte tedy, co říkám a co chci dělat, a máte právo vědět, kdo to říká. Nabízím vám strategické myšlení, systematickou práci, nabízím vám odvahu a nabízím vám také politickou zkušenost. Strategické myšlení vám nabízím jako stínový ministr vnitra Občanské demokratické strany, systematickou práci jako zakladatel CEVRO, Liberálně-konzervativní akademie, jejíž práce a jejíž výsledky slouží nám všem. Odvahu člověk prokazuje schopností říkat nahlas věci a zastávat postoje i v těch situacích, kdy to nevypadá moc dobře a kdy to není možná populární. A před volbami jsme všichni byli svědky brutálního a bezprecedentního útoku na našeho předsedu Mirka Topolánka, a tím pádem i na celou ODS. Vy víte, kde jsem tehdy stál, že jsem tehdy nezaváhal ani minutu, a já vás ujišťuji, že nikdy v budoucnu nebudu váhat ani minutu. Politická zkušenost není dána jenom délkou pobytu v politice. Je to schopnost poučit se z prožitého a zužitkovat to pro budoucnost. Já říkám, že jsem se poučil, a chci to všechno, co vím, všechno, co umím, všechno, co dokážu, dát ve prospěch naší společné a vítězné budoucnosti.


163

Nominační projev Miroslavy Němcové Ucházím se o funkci místopředsedkyně ODS. Z tohoto kongresu má vzejít tým, který bude v parlamentních volbách schopen oslovit co nejširší vrstvy našich spoluobčanů. Nemůže to být tým jednostranně zaměřený. Neoslovujeme pouze analytiky, špičkové ekonomy, majitele velkých firem. Nesmíme své působení zúžit pouze na některé sociální či věkové skupiny. Nejsme stranou lobbistů ani stranou klientelistickou. Jsme stranou občanskou. Pouze pro takovou stranu chci i nadále pracovat a nasadit své všechny síly. Bude mě to bavit a bude to mít smysl. Do takové strany jsem v roce 1992 vstoupila. Se značkou ODS jsem vyhrála dvoje komunální volby. V roce 1998 jsem do voleb vedla ODS v Jihomoravském kraji, v roce 2002 na Vysočině. V témže roce se ODS vyrovnávala s odchodem Václava Klause. Prvořadým úkolem nového vedení bylo zabránit možným otřesům uvnitř naší strany. Do tohoto vedení jste mě zvolili. Jsem si jista, že úkoly, které jste nám dali, jsme zvládli. ODS je silná. Prožili jsme roky slávy i proher. Jsme poučenější a rozumnější. Jsme připraveni k převzetí vládní odpovědnosti. Chci vám nabídnout svou schopnost týmové práce, loaialitu k ODS, zkušenost z komunální sféry, z Poslanecké sněmovny, ale i z praxe malého podnikatele. O programových cílech jsem hovořila včera: Shodují se s představami našich občanů. Politické cíle mám tyto: 1. cíl: Zastavit komunisty v KSČM i v ČSSD. Není to snadný cíl, ale nesmíme přestat o něj usilovat. 2. cíl: Přivést ODS k vítězným volbám. Ani to nebude samozřejmé a bude to vyžadovat veškerou naši energii a také něco, co z mých úst bude znít trochu zvláštně: ZMUŽILOST. Myslím, že tuto vlastnost nepostrádám. 3. cíl: Udržet vnitřní jednotu ODS. Bez jeho splnění nám první dva cíle uniknou. Bez vnitřní jednoty nezastavíme komunisty, ať jsou kdekoli, a nepřivedeme ODS k vítězným volbám, ať budou kdykoli. Předstupuji před vás, protože chci být zvolena. Ne však za každou cenu. Často zde bývá citována Margaret Thatcherová. Nikdy její moudrý manžel Denis. Mám ráda jeho větu: „Touha po vítězství je většině z nás vrozená. Vůle zvítězit je záležitostí cviku. Způsob, jak zvítězit, je věcí cti.“ Podílela jsem se na budování důvěry ODS v jejích nejtěžších letech. S mým jménem nejsou spojeny žádné aféry, které by snižovaly váhu ODS u veřejnosti. I to považuji za oprávnění k tomu, abych se o vaše hlasy ucházela i nyní, v době, která slibuje, že opět vstoupíme do Strakovy akademie. Chci být ve vedení ODS, chci být ve vedení, které všem členům ODS a našim občanům ohlásí: „Nad Lidovým domem vlaje bílá vlajka!“ Vyjádříte-li mi důvěru, váš mandát nepromarním.

164


Nominační projev Martina Římana Předstupuji před vás jako kandidát na funkci místopředsedy ODS s plnou vážností a odpovědností, která je s výkonem tak významné funkce spojena. Nemyslím, že vaše rozhodnutí, kterému z nás kandidátů dáte svou důvěru, vznikne nyní, na základě našich projevů. Na to jsme všichni již příliš dlouho spojeni s ODS, příliš známe své postoje, možnosti a schopnosti. Přesto (nebo právě proto) považuji za důležité vám sdělit, proč nyní před vás předstupuji. Sedm let jsem spolu s ODS v roli opozičního politika. Sedm let píšu články, přednáším na seminářích a konferencích, vysvětluji v médiích, pokouším se sdělovat z tribuny Poslanecké sněmovny, řečnických pultíků na náměstích či v sálech nejrůznějších kulturních a jiných domů jednu jedinou věc: Totiž, že naše země jde špatným směrem. Že jsme opustili cestu svobody a rovných příležitostí a odbočili na cestu závisti, uplácení, falešné solidarity, nezaměstnanosti a dluhů. Byla a je to mravenčí práce. Byly dlouhé chvíle, celá léta, kdy se zdálo, že z této cesty není pro naši zemi návratu. Byly dlouhé chvíle, kdy se zdálo, že snad všichni po tak krátkém období vydechnutí jsou opět ochotni vyměnit svobodu za mizerný šálek chudinské polévky. Byly to dlouhé chvíle, kdy to vypadalo, že není nic snazšího než si koupit volební výsledek. Dnes je naprosto jisté, že tomu tak není. Lidé stále více chápou, že je zapotřebí vrátit se na cestu, kterou vždy nabízela ODS. Lidé stále více chápou, že naordinovaný socialismus znamená falešnou rovnost v trvale udržované chudobě. Lidé stále více chápou, že pravice nabízí skutečnou svobodu a příležitost jít a dosáhnout na své sny. A já – přiznávám otevřeně – chci být přitom. Je mi 43 let. Nejsem nedočkavý a trochu naivní mladík, který se před 15 lety zamiloval do Občanského fóra a chvíli mu trvalo, než pochopil, proč se muselo rozpadnout. Nejsem ale ještě ani stárnoucí, protřelý cynik, který se na svou kariéru dívá optikou vlastního pohodlí a peněženky. Mou motivací je, že chci konečně to, o čem jsme sedm let hovořili, psali a také snili, naplnit životem, uskutečnit. Chci také, aby mé dorůstající děti se za deset let na mne a na celou naši generaci nedívaly jako na břídily a vyžírky, kteří jim předali rozvrácenou a zadluženou zem. To nesmíme dopustit, a jsem přesvědčen, že nedopustíme! V pátek jsem si přečetl v novinách, že mám „příliš vyhraněné postoje“ a že to mi bude zřejmě na překážku. Nevím. Ano, své postoje mám, a nejenže se za ně nestydím, ale vždy jsem je nahlas říkal a říkat budu. Rozhodně si však nemyslím, že jsou na překážku. Celou historií ODS se jako červená nit táhnou vyhraněné postoje, a jsem si jist, že jen díky tomu jsme dnes tam, kde jsme. Počínaje radikální ekonomickou trans-


165

formací, přes Sarajevo, Děkujeme, odejděte, televizní krizi, rovnou daň a konče volbou prezidenta. Velmi často neplujeme ve snadném, většinovém proudu, kde by nás chtěli vidět mediální opinion-makeři, lobisté všeho druhu, módní intelektuálové a evropští byrokraté. Jsme sví, držíme se svého přesvědčení. Lidé to oceňují. Možná ne krátkodobě, dlouhodobě však zcela určitě. Otevřeně prohlašuji, že já hodlám tuto hodnotu ODS nést a rozvíjet i nadále. Pokud se tedy domníváte, že ODS potřebuje více přitakávat tomu, co považují za správné tu naše média, tu představitelé tzv. nepolitické politiky či občanské společnosti, protože lidé nemají rádi, když máme jiný názor, nevolte mne. Pokud se domníváte, že by ODS měla méně lpět na svém liberálně-konzervativním programu a obhajovat tu práva třetí generace, tu zbožňovat neziskový sektor a jindy zase ekologický fanatismus, nevolte mne. Pokud se stejně tak domníváte, že by ODS měla bez reptání vplout do širokých a nepřehledných vod evropského mainstreamu, protože nám „stejně nic jiného nezbývá“, ani tehdy mne nevolte. Pokud si však myslíte, že hodnoty, na kterých ODS stojí a které obhajuje, jsou správné, moudré a perspektivní, pokud se alespoň trochu domníváte, že mé postoje a má osobní integrita může pomoci jejich zachování a rozvoji, pak vás žádám a prosím, abyste se zamysleli. Pokud byste došli k závěru, že vaše vidění budoucnosti ODS je v souladu s mým, a dali mi svůj hlas, pak mohu slíbit jediné – že vynaložím všechnu svou vůli, energii a znalosti, abych vás nezklamal a pomohl naší straně k vítězství našich myšlenek.

Nominační projev Vlastimila Tlustého Po všech projevech, které jsem absolvoval na všech kongresech Občanské demokratické strany, se dnes chystám učinit výjimku, a to je přednést projev, který jsem napsal přesně v okamžiku, kdy ODS vyhrála třetí letošní volby, volby do Senátu. A tak mi dovolte tuto premiéru. Není to projev z patra, není to projev ovlivněný dnešní atmosférou, je to projev napsaný před třemi týdny a myslím si, že stále platný. Jeho úvod možná bude trošku šokující, tak prosím o shovívavost. Jedna z nejoblíbenějších kapitol jedné z mých nejoblíbenějších knih nese název „Pozitivní role hlupáka v dějinách lidstva“. Pokud ve tvářích některých z vás vidím záblesky, v případě mých příznivců je to určitě proto, že se těší, co bude pokračovat. V případě těch rezervovanějších naznačující, že se bojí, co bude pokračovat, nebo že by to snad mohlo být dokonce o nich a nebo ještě lépe doufajících, že to bude o mně samotném. Ponechám tuto otázku řečnicky otevřenou a v tuto chvíli vám odcituji několik skutečných citátů, které během jediného roku od našeho minulého kongresu do dnešního dne sepsaly, budu jim říkat pracovním názvem „lidoví analytici a komentátoři“. Zavádím tímto zkratku LAK. Lak od slova lakovat, samozřejmě, a k nim si dovolím vždy učinit velmi krátkou připomínku.

166


První citát z 9. 12. z kongresu: „Cynický šéf poslaneckého klubu (Vlastimil Tlustý, míněno) označil vládu Vladimíra Špidly za bandu loupežníků.“ Dovolte mi uvést, že banda loupežníků se ukázala býti nikoliv nadávkou, ale ryze civilní charakteristikou profesní orientace jmenovaných. 10. 3. jste si v týchž novinách mohli přečíst, že jediný programový počin, který za poslední půlrok byl zaznamenán, byl ten, že si stínový ministr financí, poslanec Tlustý, koupil Harleye. Dovolte mi uvést, že zcela neprogramově bez jakýchkoliv postranních snah jsem si koupil motocykl s postranním vozíkem, a není to Harley Davidson. 14. 7. bylo možné se dočíst, že Tlustého úvaha by byla přijatelná v podání nadstranického teoretika, coby politik ale poškodil strategii. Mé vzdělání, jehož součástí je i logická algebra, mi říká, že funkce autora jakéhokoliv výroku neovlivňuje pravdivost tohoto výroku, a jako politik dodávám: Nicméně výrok může nakonec ovlivnit funkci autora. Další citát, 15. 7.: „Podle informací (teď vynechám zkratku, ale jsou to ti LACI) byl průběh jednání Výkonné rady i kvůli Tlustého návrhu velmi bouřlivý.“ Já bych teď skoro poprosil svědky, kteří tam byli, aby vám potvrdili, že nebyl bouřlivý. Další citát, 23. 8.: „Ať Tlustého neposedové kují pikle jeden za druhým.“ Dovolte mi tady se vší vážností prohlásit, že v Poslaneckém klubu ODS je leckdo, neposedové tam nejsou. Jedna hodně dobrá citace z 23. 8.: „Na Kořistkově misce vah sedí především jeho dobrá pověst. To je vzácné zboží. Proč by se ho Kořistka zbavoval hned při nástupu do Parlamentu?“ Dovolím si uvést, že to nevím, proč, ale vím jistě, že to udělal. „Kdepak pan poslanec Tlustý předtím takové praktiky viděl? Radil to snad svým podřízeným v klubu, když se mu před pár týdny svěřovali, že chce koalice někoho z nich uplatit?“ To není moc zábavné. Odpovídám: Neradil. A všimněte si, že ačkoliv je jisté, že těmto našim poslancům bylo nabízeno, co bylo i publikováno, do dneška to nejenom nikdo nevyšetřoval, ale LACI nevolají po tom, že by to mělo být vyšetřováno. Další citát, 24. 8.: „Tlustý je dnes nejvýraznější Topolánkův stranický oponent a dodnes nevyloučil svoji případnou kandidaturu na předsedu.“ Vím, že je to marné, ale dodávám, že jsem nikdy neměl v úmyslu na předsedu ODS kandidovat a přinejmenším jsem to nikdy nikde neoznámil. Moc bych prosil, aby to zaregistrovali zejména mí přátelé LACI. A teď to zase začne být zábavnější. 8. 11.: „Vlastimil Tlustý už o víkendu definitivně stáhnul ocas.“ Prosím, to je citát! Já se tady odvažuji prohlásit, že to nedělám nikdy a že jsou na to svědci. A teď se vraťme k tomu úvodu. Asi si kladete otázku, jakou pozitivní roli může sehrát hlupák a čím vám může prospět. Odpověď je jednoduchá: V jakékoli situaci se takového spolehlivého hlupáka zeptejte na jeho názor, například kde je jih. Tam, kam vám ukáže, stoprocentně není! Má to drobnou chybičku. Stejně poté nevíte, kde ten jih opravdu je. A teď obzvláštní pozornost! Když mi v pátek večer zavolal jeden


167

přímo ze špičkových lidových analytiků a komentátorů a sdělil mi, že má zaručenou informaci, že se vzdám kandidatury na všechny funkce na tomto kongresu, pochopil jsem, že je zle. Mají-li zůstat cenní tito poradci a dále fungovat jako spolehliví, no pak mi přece nezbývá nic jiného než kandidovat. Nicméně dovoluji si dodat, že si umím vysvětlit toto chování a systematičnost i jinak. Například bych použil výrok z dětství. Autor nemusí být hloupý, může být jenom navedený. A jako vážné vysvětlení: Možná nám LACI nikdy neodpustí, že prezidentem České republiky se stal Václav Klaus. A protože nevím, která z těch hypotéz je pravdivá, nemůžu z tohoto vyvodit zda mám či nemám dnes na tomto kongresu na funkci místopředsedy kandidovat. Druhý důvod, který by mne mohl vést k tomuto závěru, je jednoduchý. Jsem zastánce trhu, konkurence, soutěže, ve které prostě ten nejlepší vyhraje nad těmi také dobrými a schopnými: A tady bych řekl, že není lepšího příkladu než právě proběhnuvší volba 1. místopředsedy, ve které mezi třemi kvalitními kandidáty těsně nakonec zvítězil ten, kdo dokázal získat o sice málo, ale přece jenom více hlasů než ti ostatní. Já si prostě myslím, že ODS, která nabízí konkurenci, soutěž a prosazování se lidí podle kvalit celé naší veřejnosti, nemůže ve volbách svého vedení postupovat podle jakékoli výjimky. Jako protiargument je ovšem možné říci, že to tady splňuje mnoho jiných a proč bych zrovna já měl být bojovníkem za dokázání tohoto pravidla. Ani to tedy není ten rozhodující důvod pro to kandidovat nebo nekandidovat. Mohl by mě k mé kandidatuře také vést blížící se vývoj v Poslanecké sněmovně a já myslím, že vy všichni víte, že to, co se bude teď odehrávat do voleb, ať už budou kdykoliv, že se bude z velké části odehrávat v Poslanecké sněmovně, a že to, jak velký mandát budeme mít my poslanci a představitelé ODS v Poslanecké sněmovně, bude významně ovlivňovat náš úspěch. Nepřeceňuji roli poslaneckého klubu, vážím si všech našich výsledků z letošního roku, nicméně dovoluji si naznačit, že místo rozhodujícího střetu do příštích voleb bude Poslanecká sněmovna. Získat od vás mandát pro tento souboj, větší mandát, než je ten stávající, by rozhodně neuškodilo. Nicméně, Petr Nečas se stal 1. místopředsedou ODS a ani tento argument nemůže jednoznačně svědčit ve prospěch mé kandidatury. První místopředseda ODS v Poslaneckém klubu ODS bude mít jistě příležitost tohle splnit. Už velmi stručně další dva logické důvody, proč bych se měl ucházet o vaši důvěru. Reformy, které bude ODS realizovat, jsou reformy, které budou hodně potřebovat váš velký mandát. Máme před sebou období velkého útoku proti těmto reformám a vy dobře víte, byť to dneska možná vypadalo trochu jinak, že s rovnou daní jsem ztotožněn právě já a jsem s ní ztotožněn už z dob, kdy nebyla tak slavná a populární, jako je dnes. I tady mandát tomu, kdo chce tyto reformy prosazovat a kdo je s nimi spojen posílit, by určitě svou logiku mělo. Nicméně představilo se vám na tomto kongresu mnoho nových bojovníků za rovnou daň a já je vítám. Bude nás potřeba co nejvíc. Ani to tedy není ten rozhodující důvod. Poslední důvod, který chci uvést, je banální. Mě to baví. Já to dělám rád, reprezentovat ODS v prosazování normálních jednoduchých principů. Prosazování jednoduché teze, že jedinec, osobnost je víc než stát. Tomuto jednoduchému principu celý život věřím a chtěl bych i k tomuto prosazování získat vaši podporu.

168


Úplně na závěr a je to už opravdu krátké. Několik otázek, které jsem si dovolil položit sobě i vám. Vedlo sestavení Grossovy vlády za nulové tolerance ODS k otevřené spolupráci socialistů a komunistů? Ano, vedlo. Budou proto příští volby osudovým střetem se socialisty a komunisty? Ano, určitě budou. Potřebuje ODS pro tento historický souboj mezi levicí a pravicí v ČR (napsal jsem si) každého bojeschopného těžkooděnce v Poslanecké sněmovně? Nepochybně bude. Nicméně ani to nejsou jasné důvody pro to, abych kandidoval. Jediný důvod, pro který bych kandidoval, je to, že byste vy, členové Občanské demokratické strany jako reprezentanti občanů této země, byli přesvědčeni, že je to ku prospěchu této země a Občanské demokratické strany zvláště. A tak se vás ptám: Myslíte, že mám? A co ty, Mirku, náš předsedo? Řeknu vám upřímně, že celý tento kongres jsem se setkával s vámi a slyšel jenom dvě slova: „vzdej se“ a to druhé „kandiduj“. Je to pro mne docela těžké rozhodování, ale vyjdu-li ze svého naturelu, tak v ODS jsem se vyhrávat i prohrávat už docela dobře naučil. Vzdávat jsem se nenaučil, byť jsem to na minulém kongresu udělal. Ale věřte mi, šlo mi to ztuha. A tak mi dovolte, abych předstoupil před vás a zjistil, jak to s vaší podporou u mě opravdu je.

Nominační projev Oldřicha Vojíře Jsem už poslední vystupující, a tak se mnou mějte ještě chvíli strpení. Na všech mítincích jsem kdykoliv byl, tak bylo použito pravidlo vystupujeme podle abecedy, a já už jsem se narodil se jménem Vojíř, a tak mi nic jiného nezbývá. Já doufám, že má nabídka však bude velmi srovnatelná s těmi, které zde již padly. Vážené dámy, vážení pánové, rozhodl jsem se kandidovat na místopředsedu ODS, přestože dosavadní vedení nad jakoukoliv pochybnost dokázalo ve volebních soubojích posledních měsíců své schopnosti. Osobně jsem prošel téměř všemi úrovněmi vedení ODS a dokonce jsem, a troufnu si říci v nelehkém období naší strany, v roce 1998 řídil Hlavní kancelář. S tehdejším posarajevským vedením se nám společně podařilo odstřelovanou loď ODS provést bouřlivými vodami a já jsem tomu velmi rád. Jsem přesvědčen, že Občanská demokratická strana sice dnes veřejnosti předkládá jednoznačně nejlepší program na straně druhé však vidím značné možnosti zlepšení v oblasti práce samotné strany a v systému její komunikace s veřejností. V poslední době jsem navštívil řadu jednání v oblastech a regionech, takže kvalifikovaně tvrdím, že podobný pocit nemám zdaleka sám. Například v Plzni jsme hovořili o nevyužití tlaku veřejnosti na změnu ústavy a volby hlavy státu. V Jihlavě zazníval apel na propagaci našeho pohledu na rodinu. V Ústí nad Labem se diskutuje o našich návrzích na řešení vysoké nezaměstnanosti. Téměř všude se řeší otázky infrastruktury a rovněž citlivým tématem je rozumné a spravedlivé rozdělení daní mezi stát, kraje a obce. A tak bych mohl pokračovat. Z těchto jednání bylo patrné, že hledání vnitřních, a to bych zdůraznil, vnitřních priorit nebude snadné. Ale my je musíme najít a pro ně zís-


169

kat i veřejnost. Toho lze docílit vhodným zpracováním projektů a jejich propagací. Chtěl bych proto prosadit do běžného života Občanské demokratické strany moderní manažerské postupy. Právě to je úkol, kterého bych se, pokud mi dáte důvěru, velmi rád ujal. Již včera jsem z tohoto místa prohlásil, že nevidím před ODS jiný cíl než překročit zisk 40 % hlasů, a dostat tím stranu do pozice, ve které bude natolik silná, aby byla schopna prosadit drtivou většinu svého programu do praxe. Připomínám, že jsme vždy měli správné teze, ale nikdy jsme neměli a nebyli natolik silní, abychom je mohli realizovat bez devalvujících kompromisů. Jsem přesvědčen, že k potřebnému vítězství nám dopomůže především kvalitní řízení projektů, jakými jsou například v oblasti hospodářství zlepšení podnikatelského prostředí, to znamená změnit nebo upravit daňovou soustavu, obchodní zákoník, živnostenský zákon, pracovní právo, úpadkové právo a také vytvořit podmínky pro potřebné vzdělávání se a podílet se na výstavbě například kvalitní infrastruktury. V oblasti sociální a zdravotní půjde o projekt svobodného odpovědného jedince, vnímajícího rodinu jako základní prvek společnosti, uvědomujícího si, že stát není velkým bratrem, který se postará o každého a vždy. Ale že můžeme pomoci těm, kteří se ne svou vinou dostali do sociálních potíží. Oblast důchodová. V této oblasti půjde o jeden z nejcitlivějších a nejsložitějších projektů, proto musí být domyšlen do detailů. Půjde o změnu v chování občanů neboť například dnešní třicátníci si budou muset začít na důchod šetřit, a to vyžaduje vysokou míru odpovědnosti za vlastní stáří. Občané musí tomuto projektu rozumět, jen tak jej mohou přijmout. Oblast bezpečnosti a spravedlnosti. Vedle dotvoření funkční a profesionální armády se musíme zabývat především zlepšením vztahu policie a občanů. To vše by mělo zastřešovat vymahatelnost práva. U tohoto projektu je nutné si uvědomit, že nemusí být vždy chyba v systému, ale někdy je v lidech, a tak je nutné i takový projekt řídit. A nakonec z těchto příkladů oblast zahraniční politiky. Nejbližším projektem bude představení našeho pohledu na euroústavu, co přináší a co naopak bere, zda ji přijmout či odmítnout. Toto jsou jedny z hlavních projektů. Dovolil jsem si v předstihu i rozmnožit a položit vám na stůl koncept řízení programových produktů Občanské demokratické strany. Soustředím se nyní jenom na několik málo základních tezí a komentářů. V rovině strategické musíme přesně určit produkt, tedy program, určit správně spotřebitele, tedy voličské skupiny, a zvolit přiměřený marketing, tedy postup, jak kvalitu našeho zboží představit veřejnosti. V rovině taktické pak jde o to jak popsat správně nabídku strany a směřovat ji k takové skupině voličů, která představuje více než současných zhruba 30 % podporovatelů ODS. Zde také potřebujeme nacházet postupy a řešení, které občany opravdu zaujmou a vrátí jim důvěru v politiku tak, aby vzrostla volební účast. Pro stranu s ambicemi Občanské demokratické strany totiž nemůže být podstatné pouze samo vítězství, ale i způsob jeho dosažení. Pro reformy, které musí přijít, potřebujeme silný a široký mandát. A konečně je zde rovina realizace. Považuji za zcela klíčové přicházet s projekty, tedy s novým způsobem nabídky politických produktů. Musíme zveřejňovat teprve teze toho, co chceme a co nabízíme. Tady můžeme dobře stavět na Modré šanci. To nové ale je velmi pečlivě sledovat zpětnou vazbu od veřejnosti. Taková vazba je nena-

170


hraditelná a fakt, že nyní politické strany jenom málo dbají na její zkoumání a zjišťování, považuji za jeden z důvodů, proč společnost ztrácí zájem o věci veřejné. K tomu je nutné zřídit v Hlavní kanceláři profesionální politicko-ekonomické propagační a analytické centrum, které vytvoří fungující systém zpracování dokumentů, analýz, informací a nejrůznějších ekonomicko-organizačních a poradenských činností. Teprve poté až budeme mít zpracovány názory občanů, je správné přistoupit k formulaci návrhů do legislativní či exekutivní podoby. Co však musí nutně následovat, je sledování našich dalších osudů, rozhodnutí a jejich průběžná analýza. Vládám minulým chyběla sebereflexe a díky tomu také malá schopnost korekce přijatých řešení v případě, že se ukázala jako chybná. Je nepochybné, že nejpozději v roce 2006 se Občanská demokratická strana ujme moci. Jsem přesvědčen, že pokud nyní začneme postupovat správným směrem a pokud strana zavede moderní způsoby řízení, pak budeme na tento okamžik jistě připraveni. Vážené dámy, vážení pánové, chcete-li ve vedení Občanské demokratické strany praktika, chcete-li někoho, kdo se bude věnovat dennodenně potřebám, které Občanská demokratická strana potřebuje, chcete-li vybudovat moderní profesionální zázemí, dejte mi důvěru a já tyto metody zavedu. Výsledky 1. kola (384 vydaných lístků, 384 odevzdaných) Nikdo nebyl zvolen. Ivan Langer (188 hlasů) Petr Bendl (176 hlasů) Pavel Bém (175 hlasů) Martin Říman (158 hlasů) Miroslava Němcová (150 hlasů) Vlastimil Tlustý (140 hlasů) Oldřich Vojíř (126 hlasů) Miroslav Beneš (50 hlasů) Do dalšího kola postupují všichni kromě Miroslava Beneše, který se vzdal kandidatury. Výsledky 2. kola (379 vydaných lístků, 377 odevzdaných) Pavel Bém (221 hlasů) Petr Bendl (211 hlasů) Ivan Langer (201 hlasů) Martin Říman (149 hlasů) Miroslava Němcová (148 hlasů) Vlastimil Tlustý (120 hlasů) Oldřich Vojíř (100 hlasů) Do funkce místopředsedů byli ve druhém kole zvoleni Pavel Bém, Petr Bendl a Ivan Langer. Miroslava Němcová a Martin Říman postupují do třetího kola.


171

Výsledky 3. kola (376 vydaných lístků, 376 odevzdaných) Miroslava Němcová (187 hlasů) Martin Říman (183 hlasů) Nebyl nikdo zvolen, uskuteční se druhá volba místopředsedů ODS. Výsledky 4. kola (352 vydaných lístků, 352 odevzdaných) Miroslava Němcová (179 hlasů) Martin Říman (169 hlasů) Do funkce místopředsedkyně byla zvolena Miroslava Němcová.

VOLBA DO VÝKONNÉ RADY ODS kongres zvolil výkonnou radu ODS ve složení: Milan Balabán, Walter Bartoš, Miroslav Beneš, Rudolf Blažek, Jan Bürgermeister, Jiří Červenka, Vladimír Doležal, Hynek Fajmon, Zdeňka Horníková, Libor Ježek, Dan Jiránek, Vítězslav Jonáš, Jiří Kittner, Ivan Kosatík, Petr Krill, František Laudát, Miroslav Levora, Ladislav Libý, Jaroslav Mitlener, Ctirad Otta, Igor Poledňák, Zbyněk Stanjura, Ivo Strejček, Jiří Stříteský, Igor Svoják, Jiří Šulc, Pavel Tošovský, Milan Venclík, Vladislav Vilímec, Oldřich Vlasák, Tom Zajíček a náhradníky do VR ODS ve složení: O. Pecha, M. Hudec, J. Bauer, J. Pavel, P. Skokan, P. Štěpánek, V. Nájemník, L. Lukáš, M. Cabrnoch, J. Kubera, V. Sehnal

172


USNESENÍ XV. KONGRESU ODS Praha, 5. 12. 2004 KONGRES OBČANSKÉ DEMOKRATICKÉ STRANY: 1. Stanovuje počet místopředsedů na 4 2. Volí předsedou ODS pana Mirka Topolánka 3. Volí 1. místopředsedou pana Petra Nečase 4. Volí místopředsedy ODS pana Pavla Béma, pana Petra Bendla, pana Ivana Langera a paní Miroslavu Němcovou 4. Volí členy Výkonné rady ODS (zástupce regionů) ve složení: Milan Balabán, Walter Bartoš, Miroslav Beneš, Rudolf Blažek, Jan Bürgermeister, Jiří Červenka, Vladimír Doležal, Hynek Fajmon, Zdeňka Horníková, Libor Ježek, Dan Jiránek, Vítězslav Jonáš, Jiří Kittner, Ivan Kosatík, Petr Krill, František Laudát, Miroslav Levora, Ladislav Libý, Jaroslav Mitlener, Ctirad Otta, Igor Poledňák, Zbyněk Stanjura, Ivo Strejček, Jiří Stříteský, Igor Svoják, Jiří Šulc, Pavel Tošovský, Milan Venclík, Vladislav Vilímec, Oldřich Vlasák, Tom Zajíček a náhradníky do VR ODS ve složení: O. Pecha, M. Hudec, J. Bauer, J. Pavel, P. Skokan, P. Štěpánek, V. Nájemník, L. Lukáš, M. Cabrnoch, J. Kubera, V. Sehnal 5. Volí členy Kontrolní a revizní komise ODS ve složení: Miroslav Černý, Olga Dekojová, Pavel Eybert, Kamil Horňáček, Jarmila Jakubcová, Michal Jaroš, Václav Koutník, Jan Krámek, Nadka Krausová, Jindřich Kubienka, Martin Major, Drahomíra Miklošová, Daniel Petruška, Pavel Svoboda 6. Volí členy Smírčího výboru ODS ve složení: Jiří Bláha, Hynek Brom, Jiří Buřič, Milan Franc, Jan Cholenský, Josef Janotka, Václav Kalina, Vladimír Klega, Přemysl Michálek, Miloslav Palán, Marie Paděrová, Petr Schmid, Josef Slovák, Ivo Toman 7. Schválil jednací řád Kongresu ODS 8. Schválil volební řád Kongresu ODS 9. Schválil zapisovatele: I. Fišerová, L. Hyská, N. Škodová 10. Schválil ověřovatele: T. Kladívko, Z. Stanjura 11. Schválil úvodní zprávu předsedy ODS Mirka Topolánka 12. Schválil zprávu o činnosti VR ODS od kongresu v Luhačovicích roku 2003 13. Schválil zprávu Kontrolní a revizní komise ODS 14. Vzal na vědomí zprávu mandátové komise o usnášeníschopnosti kongresu 15. Vzal na vědomí zprávu o činnosti Smírčího výboru ODS 16. Vzal na vědomí zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS 17. Vzal na vědomí zprávu o činnosti Senátního klubu ODS 18. Vzal na vědomí zprávu o činnosti Poslaneckého klubu ODS v EP 19. Vzal na vědomí zprávu o hospodaření ODS za období 2003 – 2004

ZÁVĚREČNÉ SLOVO PŘEDSEDY ODS

173

20. Volí návrhovou komisi ve složení: předseda – H. Fajmon, J. Bavor, J. Bürgermeister, Z. Cvejn, L. Ducháček, P. Hrnčíř, B. Fuksa, V. Munzar, M. Novotný, M. Pátek, P. Pleva, M. Popelka, Z. Prosek, F. Štangl, E. Volavková, 21. Volí mandátovou komisi ve složení: předseda – M. Cabrnoch, S. Blaha, B. Černý, J. Ďurčanský, D. Horák, D. Jakoubek, M. Jaroš, P. Kejř, E. Krpálková, D. Maňas, K. Matoušek, A. Schäfer, L. Suk, J. Vacek, P. Zima, 22. Volí volební komisi ve složení: předseda – J. Pavlata, P. Fiala, V. Hubená, M. Jančík, M. Kadlec, S. Kafoňková, P. Karpíšek, L. Kulhánek, P. Pakosta, J. Pavlů, J. Petružálek, V. Uchytil, J. Vidím, P. Vondrys, R. Zapletalová

KONGRES ODS PROHLAŠUJE: Preambule

• Kongres ODS s uspokojením hodnotí výsledky voleb do Evropského parlamentu, Senátu Parlamentu České republiky a krajských zastupitelstev a děkuje svým voličům, kandidátům i všem členům a sympatizantům ODS za jejich podporu a práci při volební kampani. • Kongres ODS si vysoce cení důvěry ze strany Konfederace politických vězňů ČR a znovu potvrzuje odhodlání ODS k důslednému vyrovnání se s komunistickou minulostí a k odškodnění jejích obětí. • Kongres ODS oceňuje spolupráci se sdružením Mladí konzervativci a váží si pomoci jeho členů při letošních volebních kampaních. I. Zahraniční politika:

• Kongres ODS konstatuje, že vstup České republiky do EU znamenal splnění důležitého politického cíle. Podporuje další rozšíření EU o nové členské státy. • Kongres ODS považuje pevnou transatlantickou vazbu mezi Českou republikou a Spojenými státy za zásadní podmínku bezpečnosti České republiky. Kongres ODS odmítá snahy některých členských států o přetvoření EU v politickou a vojenskou protiváhu USA. • Kongres ODS má zásadní výhrady k návrhu Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu, protože převádí další kompetence do Bruselu a omezuje váhu České republiky v rozhodovacím procesu EU. • Kongres ODS vyzývá kluby poslanců a senátorů ODS, aby vynaložily veškeré úsilí k prosazení jednorázového referenda o Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu. • Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS, aby iniciovala rozsáhlou veřejnou i vnitrostranickou diskusi o Smlouvě zakládající Ústavu pro Evropu a v případě uskutečnění referenda o této otázce dala svým voličům jednoznačné doporučení vycházející z programu ODS. II. Domácí politika:

• Kongres ODS konstatuje, že koaliční vláda ČSSD, KDU-ČSL a US není schopná efektivně vládnout České republice. Její politika vede k obrovskému zadlužo-

174


vání budoucích generací, vysoké míře nezaměstnanosti a daňového zatížení a k zásadnímu ohrožení transformačního vývoje České republiky po roce 1989. • Kongres ODS zásadně nesouhlasí s politikou vládní ČSSD, která otevřenou spoluprací s KSČM legitimizuje tuto totalitní stranu a posiluje její vliv. • Kongres ODS varuje před zlehčováním ochrany soukromí a osobní svobody jednotlivce ze strany současné vlády. Pro ODS představuje osobní svoboda a soukromí občana základní a nezpochybnitelnou hodnotu. • Kongres ODS považuje legislativní a ekonomické nadřazování zájmů nájemců a uživatelů nad práva vlastníků za napadání nejzákladnějších principů demokracie a její samotné existence. Proto se ODS potřebným způsobem zasadí o plnohodnotné naplnění práv vlastníků, zejména na našem venkově, kde jsou tato práva nejhrubším způsobem porušována. • Kongres ODS očekává od senátorů ODS, že využijí posílení své pozice v Senátu Parlamentu České republiky k blokování vládní socialistické legislativy a dalších návrhů, které jsou v rozporu s politickým programem ODS. • Kongres ODS konstatuje, že ODS se stala rozhodující politickou silou v regionech, a očekává od krajských zastupitelů využití této pozice k prosazování a realizaci volebního programu ODS. • Kongres ODS ukládá reprezentantům ODS na všech úrovních, aby co nejsrozumitelněji vysvětlovali priority politiky ODS obsažené v Modré šanci široké veřejnosti. III. Vnitřní usnesení:

• Kongres ODS ukládá všem oblastním sdružením ODS, aby při volbách do Poslanecké sněmovny nominovala své zástupce do všech volebních komisí, a to i tam, kde nepůsobí místní sdružení. • Kongres ODS ukládá Výkonné radě ODS koordinovat ve spolupráci se stínovou vládou, parlamentními kluby ODS a hejtmany zákonodárné iniciativy krajů směřující k nápravě nejhrubších legislativních nedostatků, které poškozují kraje a obce, a současně jí ukládá vytvářet podmínky pro jejich prosazení ještě před parlamentními volbami 2006. • Kongres ODS ukládá zabývat se na všech úrovních sněmů ODS textem „Smlouvy zakládající Ústavu pro Evropu“ a způsoby její ratifikace v České republice.

ZÁVĚREČNÉ SLOVO PŘEDSEDY ODS

175

ZÁVĚREČNÉ SLOVO PŘEDSEDY ODS Celé odpoledne tady sedím a snažím se seškrtat svůj závěrečný projev. Přesto mi zůstalo ještě 15 stran, tak mi dovolte, abych vám je nyní přečetl. Úplně do úvodu musím říct, že Petr Nečas měl pravdu, a je to první můj servilní výstup vůči prvnímu místopředsedovi indiánského jména „Ten, který mi kryje záda“, protože on nás na grémiu opravdu přesvědčoval, že kongres má být třídenní, a my, protože jsme pod vidinou třídenního kongresu zkolabovali, tak jsme rozhodli, že bude dvoudenní. Dnešní den ukazuje, že to byla chyba, takže já se mu omlouvám, byl na grémiu jediný, který toto doporučoval. To je možná první poznámka. Ke kongresu ani nechci moc mluvit. Myslím si, že ten vektorový součet nebo ta řeka názorů, která tady plynula, byla natolik podobná, natolik plynula jedním směrem, že usnesení kongresu vyjadřuje v podstatě to, co kongres před nás staví následující dva roky. Já mám jeden svůj poznatek, a o ten se chci podělit – ODS je dospělá strana. A kongres to prokázal naprosto jednoznačně. To si myslím, že je dobré zjištění, a není to dobré zjištění jenom pro nás, ale i pro naše voliče. Já se omezím na takovou tu standardní proceduru závěru, ale nemyslím ji formálně. Chtěl bych poděkovat. Chtěl bych znovu poděkovat členu grémia Jiřímu Liškovi, který už v grémiu nebude, členům Výkonné rady, kteří se již do Výkonné rady nedostali a nebo na tu práci v této chvíli rezignovali. Chtěl bych poděkovat volební komisi, která dnes absolvovala volební maratón, který si možná nedovedou ti, co seděli tady nebo byli v kuloárech, ani představit. Chtěl bych poděkovat organizátorům, Libuši Benešové a Hlavní kanceláři, protože i průběh tohoto kongresu ukázal, že tyto věci zvládají naprosto perfektně. Chtěl bych poděkovat majitelům a personálu Top Hotelu, i když novináři se na nás zlobí, že kongres je v Praze a ne někde, kde mohou juchat bez manželek s členkami ODS do božího rána. Přesto si myslím, že to místo bylo zvoleno správně. Bylo tady dost prostoru, dost kuloárů, dostatek míst pro zábavu i pro práci. Já už teď zadávám úkol Výkonné radě a grémiu, abychom uvažovali o tom, když máme tolik konzerv v té straně, abychom se po vzoru britských konzervativců soustředili do budoucna na jedno místo, kde budeme dělat standardně své kongresy, abychom měli svůj ódéesácký brighten, abychom opravdu i tyto věci podrobili nějaké tradici. V závěru bych vám chtěl popřát. Těm konzervativnějším pěkný advent a adventní čas, nám zbývajícím pěkné vánoce, vám všem šťastnou cestu domů. A těším se na tu práci, která je před námi, i když bude složitá a těžká. Jsem přesvědčen o tom, že ta sestava, kterou jste dneska zvolili, je dobrým předpokladem pro to, abychom ji všichni vyhráli. Děkuji vám!

176


PŘÍLOHY PŘÍLOHA Č. 1 Produkty zajišťované HK ODS pro volební kampaň do EP Veškerou produkci a výrobu centrálně prezentovaných volebních materiálů zajišťovala Hlavní kancelář ODS. Volební grafika • HK ODS zajišťovala centrální volební grafiku + fotografie kandidátů využitelné pro kampaň. Volební program • Volební program „Stejné šance pro všechny“ – formát B5, 8 stran, náklad 50 000 kusů. Tento dokument shrnuje naše priority, strategii a definuje zahraničněpolitickou orientaci ČR po našem vstupu do EU. Byl vydán i v anglické verzi. Leaflet • Zkrácená verze volebního programu – formát B5, 4 strany, náklad 330 000 kusů. Volební noviny • Volební noviny „Modrá šance pro Evropu“ – formát A3, 4 strany, náklad 4 500 000 kusů. Layout volebních novin odpovídal spíše populárnější formě prezentace. Byl postaven na výrazných fotografiích a kombinaci představení našich programových záměrů s odlehčenými texty. Noviny byly distribuovány do všech poštovních schránek. Volební listy ODS • Speciální vydání Listů ODS – formát A4, 8 stran, náklad 50 000 kusů. Billboardy • Centrální billboardy byly vyhotoveny ve 2 verzích – 1800 kusů typ eurobill-

board, 300 kusů typ billboard, 22 kusů typ bigboard: 1. verze – M. Topolánek a J. Zahradil 2. verze – „Střihněte si volby“ ve 2 formátech Inzerce v tisku • Projekt plošné inzerce v tisku – 20 inzertních ploch (1/4 tiskové plochy) v celoplošných denících (MFD, LN, Blesk, Nedělní svět), 10 rozmutovaných ploch v Denících Bohemia a Denících Moravia a 2 lifestylové rozhovory (Květy, Vlasta). Jejím cílem bylo představit naše kandidáty (regionální tisk) a prezentovat centrální sdělení (celostátní tisk). • Celkem bylo zhotoveno 7 typů celostátních inzerátů a 56 různých typů inzerátů v regionálním tisku (55 mutací deníků BB1). Další tištěné volební materiály • Portrétní plakáty (M. Topolánek, J. Zahradil) – náklad 31 000 kusů všech typů. • plakáty doplňkové (nezaměstnanost), plakáty zmenšený billboard, pohlednice, obludárium, samolepící fólie. TV a rozhlasové spoty • TV spoty byly pojaty odlehčenou formou v animované podobě a zhotoveny ve dvou verzích (1 + 2 minuty), rozhlasový spot prezentoval předvolební výzvu. Internet • V rámci voleb do EP byla zřízena speciální volební internetová stránka www.eu.ods.cz. Skládala se z několika oddílů: informace k volbám a o volební kampani, edukativní část, zábavná část a interaktivní část.

177

PŘÍLOHA

PŘÍLOHA Č. 2 Produkty zajišťované HK ODS pro volební kampaň do zastupitelstev krajů a Senátu Volební kampaň do krajských zastupitelstev a do Senátu byla výrazně decentralizována. Volební štáby kandidátů do krajů i do Senátu vyráběly část volebních produktů a zajišťovaly organizaci svých kampaní. HK ODS centrálně zajišťovala produkci a výrobu části volebních materiálů pro jednotlivé kandidáty do Senátu a krajské reprezentace, v součinnosti s volebními štáby a celkem s 20 externími grafickými studii. Volební grafika • HK ODS zpracovala volební materiály ve spolupráci s externím studiem na základě grafického manuálu dodaného volebním štábem. Grafiku některých prvků volební kampaně (Jsme tým, Modrá cesta, většina inzerátů) zajišťovala HK ODS. Fotografie • Centrálně byly zajištěny fotografie 28 kandidátů do Senátu a 12 lídrů do krajských zastupitelstev pro využití ve volebních materiálech. Volební magazíny • Volební magazíny byly distribuovány do všech poštovních schránek v příslušných volebních obvodech. HK ODS připravovala návrhy obsahových layoutů a následně zajišťovala produkci a výrobu volebních magazínů pro senátní a krajské kandidáty v celkovém počtu 42 mutací a o celkovém nákladu 5 640 450 výtisků. • Senátní magazín – 29 mutací, formát B5, stran 8, celkový náklad 1 637 000 výtisků. • Krajský magazín – 13 mutací, formát A4, stran 12, celkový náklad 4 003 450 výtisků.

Billboardy • Centrálně bylo zajištěno grafické (příp. jen technické) zpracování a výroba billboardů představujících senátní kandidáty a krajské lídry – 42 typů billboardů (formát eurobillboard), 8 typů mediaupů, celkový náklad 2 397 kusů. Plakáty • Centrálně bylo zajištěno grafické (příp. jen technické) zpracování a výroba plakátů představujících senátní kandidáty a krajské lídry – 42 typů plakátů ve 2 vybraných formátech, celkový náklad 178 230 kusů. Modré autobusy • Pro start volební kampaně bylo použito 14 modrých autobusů kompletně polepených grafikou kampaně s portréty krajských lídrů, předsedy ODS a volebními hesly. Volební autobusy jezdily po celou dobu kampaně na běžných autobusových linkách. Inzeráty • HK ODS produkovala zhotovení a distribuci volebních inzerátů a podílela se i na obsahové formě inzerátů v celostátních denících. V regionálním tisku byli prezentováni především kandidáti ODS do krajů a Senátu. • Projekt plošné inzertní kampaně zahrnoval celkem 12 inzertních ploch v celostátním tisku (6 MFD, 6 LN a 2 Blesk) a 10 inzertních ploch v regionálním tisku (Deníky Bohemia a Deníky Moravia). • V rámci plošné inzerce bylo vyprodukováno celkem 201 různých typů inzerátů, z toho 9 v celostátních denících a 192 v regionálním tisku.

178


Volební listy ODS • Speciální vydání Listů ODS – formát A4, 16 stran, náklad 20 000 kusů.

a do Senátu byla zřízena speciální volební internetová stránka, představující naše kandidáty a volební produkty.

Internet • V rámci voleb do krajských zastupitelstev

Další volební produkty • Pohlednice, přelepky atd.

PŘÍLOHA Č. 3 Přehled jednání stínové vlády (od XIV. do XV. kongresu ODS) 12. zasedání stínové vlády dne 11. 12. 2003

• Stínová vláda v úvodu projednávala stanovisko stínové ministryně práce a sociálních Aleny Páralové k vládou představenému konceptu důchodové reformy. Byly vysloveny obavy, aby se neopakovala situace z minulého volebního období, kdy byla zřízena tzv. komise pro důchodovou reformu, která nedospěla k žádným výsledkům. Stínová vláda proto pověřila předsedu ODS Mirka Topolánka, aby jménem ODS v první polovině ledna 2004 inicioval setkání předsedů všech demokratických politických stran, kde by byly vyjasněny výchozí postoje a mantinely pro následné řešení změny penzijního systému. • Dále bylo projednáváno stanovisko stínového ministra obrany Petra Nečase k problematice nadzvukových letounů. ODS v něm nesouhlasí s vyhlášením výběru nadzvukových letounů ani s jeho průběhem. Výběrové řízení je neprůhledné, opakuje se „gripenovská“ koalice. Proto ODS navrhuje vypracovat kvalitní strategickou analýzu a poté vypsat skutečně průhledné a čisté výběrové řízení. Stínová vláda toto stanovisko odsouhlasila s tím, že bude představeno na tiskové konferenci. • Stínová vláda následně diskutovala o aktuálním vývoji kolem schvalování evrop-

ské „ústavy“ a možnostech dalšího postupu. Největším problémem je změna hlasovací procedury. Zároveň by měla česká veřejnost vyzkoušet působení v daném rámci (stanoveném dohodami z Nice) pokud možno co nejdéle. • Stínová vláda dále projednávala 2. verzi koncepčního materiálu stínového ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila Modrá šance pro právo a spravedlnost, doplněnou o připomínky z minulého zasedání stínové vlády. Stínová vláda koncepci schválila a po zapracování připomínek bude zveřejněna. 13. zasedání stínové vlády dne 29. 1. 2004

• Stínová vláda v úvodu projednávala situaci kolem ČT a zákona o koncesionářských poplatcích v souvislosti s aktuálním zařazením tohoto bodu na jednání Poslanecké sněmovny. Definitivní rozhodnutí o přístupu ODS k tomuto zákonu bude stanoveno na nejbližším jednání Poslaneckého klubu. • Stínová vláda projednávala koncepční materiál Modrá šance pro životní prostředí stínového ministra životního prostředí Bedřicha Moldana. Předložený materiál bude po zapracování připomínek znovu předložen k projednání na stínové vládě. • Stínová vláda dále diskutovala nad interním podkladovým materiálem pro jednání o dů-

179

PŘÍLOHA

chodové reformě stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové, který porovnává vládní návrh reformy (tzv. švédský model) se základními tezemi reformy ODS. • Stínový ministr školství Walter Bartoš předložil vlastní návrh zákona o vzdělávání jako alternativu připravovanému školskému zákonu ministryně školství P. Buzkové. Návrh bude předložen k široké veřejné diskusi. V této chvíli ho ODS nebude předkládat do Poslanecké sněmovny jako poslaneckou iniciativu. 14. zasedání stínové vlády dne 2. 3. 2004

• Prvním projednávaným bodem bylo druhé čtení koncepce zdravotnictví stínového ministra Tomáše Julínka Modrá šance pro zdravotnictví. T. Julínek předložil dva materiály. „Návrh změny systému zdravotního zabezpečení v ČR“ je odborný text, hodnotící současný systém zdravotní péče v ČR a předkládající návrh dalšího rozvoje zdravotní péče v ČR. Druhý předložený materiál je marketingově pojatá verze s názvem „Modrá šance pro zdravotnictví“. Závěrem bylo doporučeno projednat materiál na následující stínové vládě formou semináře. • Poté informoval stínový ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil o záměru vypracovat legislativní návrh na možnost zrušení poslaneckého mandátu. Z konzultací s odborníky vyplývá, že tento návrh je velmi obtížně proveditelný. 15. zasedání stínové vlády dne 30. 3. 2004

• Prvním projednávaným bodem bylo třetí čtení koncepce Modré šance pro zdravotnictví stínového ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Předložený koncepční materiál byl stínovou vládou schválen. Po zapracování připomínek bude následně zveřejněn a předložen k široké veřejné diskusi. • Druhým projednávaným bodem bylo druhé čtení koncepčního materiálu Modrá

šance pro životní prostředí stínového ministra životního prostředí Bedřicha Moldana. Předložená koncepce byla stínovou vládou schválena. Po zapracování připomínek bude představena veřejnosti. • Stínový ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič předložil základní teze koncepce Modrá šance pro bydlení, která navrhuje řešení deregulací nájemného se současnou sociální ochranou sociálně ohrožených skupin. Stínová vláda předložený text neschválila a doporučila projednávání koncepce bytové politiky přerušit. Petr Gandalovič kromě toho připraví koncepční materiál, který se bude týkat využití strukturálních fondů EU. 16. zasedání stínové vlády dne 4. 5. 2004

• Stínový ministr vnitra Ivan Langer předložil resortní materiál Modrá šance pro slušné lidi, který byl připomínkován s tím, že bude ještě jednou předložen na zasedání stínové vlády. • Stínový ministr zemědělství Jiří Papež předložil první verzi materiálu koncepce zemědělství s názvem Modrá šance pro venkov. Po zapracování připomínek bude ještě jednou předložen k projednávání na dalším zasedání stínové vlády. • Na stínové vládě byl dále prezentován materiál předsedy Sdružení majitelů domů p. Šimečka k nájemnímu bydlení, doplňující projednávání tohoto tématu na minulém zasedání stínové vlády. Uvedl ho stínový ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič. 17. zasedání stínové vlády dne 23. 6. 2004

• Stínový ministr vnitra Ivan Langer předložil 2. verzi resortního koncepčního materiálu Modrá šance pro slušné lidi. Po zapracování připomínek byl schválen a v průběhu září bude veřejně prezentován. • Stínový ministr zemědělství Jiří Papež předložil 2. verzi koncepce resortu země-

180 dělství Modrá šance pro venkov. Materiál byl s připomínkami schválen a v průběhu srpna bude veřejně prezentován.


• Stínová ministryně práce a sociálních věcí Alena Páralová předložila první verzi koncepce sociální politiky. Stínová vláda rozhodla, že materiál bude po zapracování připomínek rozčleněn na dvě samostatné publikace a bude ještě jednou projednáván. Jedna část se bude týkat řešení nezaměstnanosti, druhá sociální politiky (rodina, záporná daň, důchodový systém). • Stínový ministr dopravy a spojů Petr Bendl předložil první verzi koncepce, pojednávající o řešení problematiky dopravy a spojů, s názvem Modrá šance pro dopravu. Materiál bude po zapracování připomínek předložen k dalšímu projednávání.

• Stínová vláda projednávala 2. verzi koncepčního materiálu stínové ministryně práce a sociálních věcí Aleny Páralové s názvem Modrá šance pro svobodu volby v sociálním systému, který souhrnným způsobem pojednává o hlavních směrech sociální politiky ODS (záporná daň, důchodový systém, rodinná politika, sociální pomoc). Materiál byl stínovou vládou schválen. • Dále byla projednávána 2. verze koncepčního materiálu stínové ministryně kultury Miroslavy Němcové Modrá šance pro kulturu, který se skládá ze dvou částí: Vztah státu a kultury a Vztah státu a církví. Materiál byl stínovou vládou schválen. • Stínový ministr zahraničních věcí Jan Zahradil předložil koncepční materiál Modrá šance pro českou diplomacii, pojednávající o koncepci české zahraniční politiky. Materiál bude doplněn a po zapracování připomínek znovu předložen na jednání stínové vlády.

19. zasedání stínové vlády dne 12. 10. 2004


• Stínová ministryně práce a sociálních věcí Alena Páralová předložila druhou verzi koncepce Modrá šance pro zvýšení zaměstnanosti. Materiál byl s připomínkami schválen a bylo rozhodnuto o jeho prezentaci ještě v předvolebním období v průběhu října. • Stínová ministryně kultury Miroslava Němcová předložila materiál o církvích s názvem Modrá šance pro církve. Podle připomínek bude dopracován a začleněn do širšího materiálu o kultuře. Ten bude znovu předložen k projednávání na stínové vládě.

• Stínový ministr pro místní rozvoj Petr Gandalovič předložil 2. verzi koncepce Modrá šance pro bydlení a regionální politiku. Materiál byl stínovou vládou schválen. • Stínoví ministři školství Walter Bartoš a stínový ministr životního prostředí Bedřich Moldan představili koncepci s názvem Modrá šance pro výzkum a vývoj, pojednávající o vztahu vědy a vysokých škol. Materiál bude po zapracování připomínek znovu předložen na jednání stínové vlády.



• Schválený harmonogram zasedání stínové vlády do kongresu byl postaven tak, aby bylo možné schválit všechny zbývající resortní koncepce stínových ministrů. Na kongresu budou prezentovány v souhrnné publikaci Modrá kniha s podtitulem Modrá šance pro Českou republiku.


• V úvodu zasedání podal krátkou informaci o projektu eStat.cz Efektivní stát 2006 – 2011 E. Kožušník z pověření předsedy stínové vlády Mirka Topolánka. Projekt bude hledat cesty k zeštíhlení a zefektivnění výkonu státní správy. • Stínová vláda projednávala 2. verzi koncepčního materiálu stínového ministra za-

181

PŘÍLOHA

hraničních věcí Jana Zahradila Modrá šance pro českou diplomacii. Doplněná koncepce byla stínovou vládou schválena. • Dalším projednávaným materiálem byla 2. verze koncepce stínového ministra školství Waltera Bartoše a stínového ministra životního prostředí Bedřicha Moldana. Dokument byl stínovou vládou schválen. • Následně stínová vláda schválila i druhou verzi koncepce stínového ministra pro

místní rozvoj Petra Gandaloviče Modrá šance pro bydlení a regionální politiku. • Posledním projednávaným materiálem byla koncepce Modrá šance pro dopravu stínového ministra dopravy a spojů Petra Bendla. Stínová vláda ho schválila. • Všechny zbývající resortní koncepce budou vydány ke kongresu, podobně jako souhrnná publikace Modrá kniha.

PŘÍLOHA Č. 4 Přehled publikací a bulletinů vydaných HK ODS od XIV. kongresu ODS Edice Knihovna ODS

• XV. kongres ODS leden 2004, 144 stran, formát A5, náklad 700 výtisků Edice Modrá šance

• Jiří Pospíšil: Kvalitní právo, pružné soudy – Modrá šance pro právo a spravedlnost prosinec 2003, 24 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Bedřich Moldan: Prostředí pro zdravý život – Modrá šance pro životní prostředí duben 2004, 20 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Tomáš Julínek: Chtít zdraví – Modrá šance pro zdravotnictví červen 2004, 24 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Jiří Papež: Venkov-šance pro všechny – Modrá šance pro venkov srpen 2004, 24 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Ivan Langer: Modrá šance pro slušné lidi – Moderní a bezpečný stát září 2004, 48 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků

• Alena Páralová: Více svobody, méně regulace – Modrá šance pro zvýšení zaměstnanosti říjen 2004, 28 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Alena Páralová: Cesta k lidské důstojnosti – Modrá šance pro svobodu volby v sociálním systému listopad 2004, 48 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Miroslava Němcová: Kultura je způsob života – Modrá šance pro kulturu listopad 2004, 24 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Jan Zahradil: Realismus místo iluzí – Modrá šance pro českou diplomacii listopad 2004, 24 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Petr Bendl: Doprava je krví ekonomiky, doprava je život – Modrá šance pro dopravu listopad 2004, 24 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Petr Gandalovič: Nepotřebujeme úřad, ale fungující trh – Modrá šance pro bydlení a regionální politiku listopad 2004, 20 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků

182


• Walter Bartoš, Bedřich Moldan: Příležitost pro univerzity a firmy – Modrá šance pro výzkum a vývoj listopad 2004, 20 stran, formát A5, náklad 5000 výtisků • Modrá kniha – Modrá šance pro Českou republiku prosinec 2004, 260 stran, formát A4, náklad 5000 výtisků

Listy ODS

• Listy ODS č. 1/2004 – únor 2004, 8 stran, formát A4, náklad 17 000 výtisků • Listy ODS č. 2/2004 – březen 2004, 8 stran, formát A4, 17 000 výtisků • Volební listy ODS č. 3/2004 – červenec 2004, 8 stran, formát A4, 50 000 výtisků • Listy ODS č. 4/2004 – říjen 2004, 16 stran, 20 000 výtisků • Listy ODS č. 5/2004 – listopad 2004, 8 stran, 17 000 výtisků

PŘÍLOHA Č. 5 Činnost tiskové sekce HK ODS Základní náplň činnosti tiskové sekce ODS je doplněna o kvantifikaci některých výstupů za období od XIV. do XV. kongresu ODS (od 24. 11. 2003 do 3. 12. 2004).

Na naší internetové stránce ODS bylo za sledované období umístěno celkem 380 článků a rozhovorů představitelů ODS z parlamentní i regionální úrovně.

Komunikace s médii

Tiskový servis

Tisková sekce

Tisková sekce

• zajišťuje akvizici při prezentaci názorů ODS v tisku či elektronických médiích, • spolupracuje s dramaturgií a redaktory diskusních a zpravodajských pořadů všech televizních stanic a rádií při jejich obsazování politiky ODS, ODS byla ve sledovaném období nejčastěji zvanou politickou stranou do hlavních TV diskusních pořadů – 89 účastí před ČSSD s 85 účastmi. • pravidelně zpracovává přípravu pro mediální vystupování politiků ODS s využitím databáze ANOPRESS a dalších zdrojů – včetně grafických podkladů (grafy, tabulky apod.), • udržuje a rozvíjí osobní kontakty se zástupci médií, • spolupracuje při zajištění umístění článků či rozhovorů představitelů ODS do tisku.

• se podílí na navrhování reakcí, témat komunikace a zpracování textů tiskových prohlášení a zpráv. ODS vydala celkem 136 tiskových prohlášení a zpráv, z toho 21 zpráv organizačního charakteru. • organizuje tiskové konference – VR ODS, grémium, individuální, k mimořádným akcím. Ve sledovaném období se uskutečnilo celkem 41 tiskových konferencí. • zajišťuje distribuci komunikačních výstupů zástupcům médií přes mediální databáze.

Komunikační prostředky Tisková sekce

• zajišťuje vydávání tištěných komunikačních prostředků ODS při využití vlastního grafického a zlomového počítačového pra-

PŘÍLOHA

coviště – tato práce zahrnuje návrhy obsahového a grafického layoutu komunikačních prostředků, produkci, redakční úpravy, korektury, spolupráci při zlomu a tisku, jejich distribuci, • zajišťuje aktualizaci, vydávání a distribuci elektronických komunikačních prostředků (elektronická podoba publikací, bulletinu a dalších materiálů), • zajišťuje a archivuje fotodokumentaci z vybraných akcí, • zajišťuje distribuci vybraných publikací určeným příjemcům. a) Tištěné komunikační prostředky • Publikace dokumentující politiku ODS ve dvou edičních řadách – Modrá šance a Knihovna ODS. Ve sledovaném období bylo vydáno celkem 14 publikací. • Informační bulletin „Listy ODS“ je nejvýznamnějším nosičem pro interní komunikaci dovnitř členské základny ODS, je centrálně distribuovaný poštou všem zaregistrovaným adresátům v počtu zhruba 15 500 a rozesílaný v elektronické podobě na cca 5500 e-mailových adres. Ve sledovaném období bylo vydáno 6 čísel bulletinu. • Volební materiály – produkce a výroba volebních magazínů, letáků, volebních programů, billboardů, plakátů, inzerátů atd. – viz Další tištěné materiály – pozvánky, pohlednice, novoročenky atd. b) Elektronické komunikační prostředky • Monitor významných informací z tisku týkajících se ODS (s využitím vyhledávací databáze ANOPRESS), denně zpracovávaný a rozesílaný dovnitř ODS pro interní potřebu. • Novinky ODS rozesílané e-mailem všem zájemcům zaregistrovaným v databázi v počtu cca 5500 uživatelů – elektronická podoba vydaných bulletinů, publikací a dalších informací.

183 c) Internet Tisková sekce ve spolupráci s IT oddělením • zajišťuje každodenní aktualizaci stránek www.ods.cz umísťováním oficiálních prohlášení, článků, rozhovorů, přepisů diskusních pořadů v médiích a dalších informací. Za sledované období bylo prostřednictvím internetu ODS prezentováno celkem 652 mediálních výstupů představitelů ODS (články a rozhovory pro tisk, významnější TV a rozhlasové pořady). Nejvíce mediálních výstupů zaznamenal M. Topolánek – celkem 89 (z toho 23 článků a rozhovorů pro tisk). Pro porovnání: na internetové stránce ČSSD je za stejné období umístěno celkem 142 srovnatelných mediálních výstupů.

Produkční a organizační práce a) Volební kampaně • Tisková sekce spolupracuje v rámci HK ODS na zajištění centrálních volebních kampaní. Především jde o produkci a výrobu centrálních volebních prostředků s využitím vlastního grafického a zlomového pracoviště v HK ODS. Ve sledovaném období tisková sekce zajišťovala výrobu celkem 42 volebních magazínů, 264 volebních inzerátů, dále volebních programů, letáků, billboardů a dalších volebních prostředků v rámci jarní a podzimní volební kampaně. b) Stínová vláda • Tisková sekce zajišťuje organizaci zasedání stínové vlády od přípravy podkladů na jednání po jejich distribuci směrem ven v případě jejich schválení. Ve sledovaném období se uskutečnilo 11 zasedání stínové vlády, bylo vydáno 13 publikací v rámci edice Modrá šance a 49 tiskových zpráv a prohlášení stínových ministrů.

184 c) Mimořádné akce • Tisková sekce se podílí na přípravě a organizaci mimořádných akcí na půdě ODS – kongresy, předvolební či ideové konference apod.


Analýzy, politické rešerše

nebo v interních komunikačních prostředcích – Listy ODS, internet atd., • reaguje v elektronických a tištěných médiích. Ve sledovaném období bylo v denním tisku – především MFD a LN – otištěno celkem 17 článků či reakcí pracovníků tiskové sekce.

Tisková sekce

Mediatrénink

• zajišťuje mediální či interní analýzy menšího rozsahu vlastními silami, • denně vyhodnocuje rešerši publikovaných politických informací a v případě potřeby navrhuje reakce dovnitř nebo navenek ODS, • zajišťuje dle zájmu vyhledání politické rešerše z mediálních databází.

Vlastní mediální aktivity Tisková sekce

• publikuje vlastní články a reakce v denním tisku, časopisech, mediálních serverech

Tisková sekce

• zajišťuje v případě zájmu prostřednictvím externího spolupracovníka profesionální mediatrénink pro politiky ODS, spočívající v individuálním školení, • mediatrénink spočívá v praktické simulaci tiskové konference, tréninku nejrůznějších situací mediální komunikace včetně natočení interview a jeho zpracování v různých variantách, v analýze rizik a možných komunikačních chyb, v aktivním kontaktu s elektronickými médii.

EDIČNÍ ŘADY ODS Knihovna ODS 1. Ideová konference ODS 2. X. kongres ODS 3. Rukověť krajské legislativy 4. XI. kongres ODS 5. Základní koncepční teze stínové vlády 6. II. ideová konference ODS 7. Kronika ODS 8. III. ideová konference ODS 9. Václavu Klausovi 10. XII. kongres ODS 11. Rezortní dokumenty stínové vlády 12. XIII. kongres ODS 13. Poziční dokumenty stínové vlády ke vstupu do EU 14. IV. ideová konference ODS 15. XIV. kongres ODS 16. XV. kongres ODS

květen 1999 prosinec 1999 září 2000 říjen 2000 červen 2000 červen 2000 duben 2001 duben 2001 červen 2001 listopad 2001 květen 2002 prosinec 2002 květen 2003 květen 2003 listopad 2003 prosinec 2004


edice Knihovna ODS č. 16 Vydala Hlavní kancelář ODS Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 tel.: 234 707 111 fax: 234 707 102 e-mail: [email protected] www.ods.cz

edice Knihovna ODS č. 16

Občanská demokratická strana Vydala Hlavní kancelář ODS, Jánský vršek 13, 118 00 Praha 1 tel.: 234 707 111, fax: 234 707 102 e-mail: [email protected], www.ods.cz

XV. KONGRES ODS. XV. kongres ODS, , Praha

Recommend Documents