leden/únor 2014
Zprávy z domova Jmenování nové vlády ČR.........................................................................................................2 Shrnutí koaliční smlouvy...........................................................................................................3 Kongres ODS.............................................................................................................................5
Zprávy ze světa Slovenské prezidentské volby....................................................................................................6 Teroristé v Soči........................................................................................................................7 Rozpočet USA 2014..................................................................................................................7 Nová obvinění proti Naseru Orićovi..........................................................................................7
Právo Souhrn událostí leden/únor 2014...............................................................................................8
Bezpečnost „Skotsko-britské vyrovnání“ - bezpečnostní složky..................................................................8
Historie Olympijské hry a politika...........................................................................................................9
Kultura Schopnost přimět lidi k úsměvu - Charleyova teta..................................................................10 Tim Burton a jeho svět.............................................................................................................11
Akce školy Informace ke studentské konferenci........................................................................................12 Kalendář akcí...........................................................................................................................12
1
Jmenování nové vlády ČR Po rekordně dlouhém čekání (95 dní od voleb), jmenoval prezident republiky Miloš Zeman na Pražském hradě novou vládu v čele s premiérem Bohuslavem Sobotkou (ČSSD). „Jsem přesvědčen, že tato koalice je v současné situaci jediná možná a přeji jí plný úspěch“, řekl novému kabinetu. V projevu si však neodpustil rýpavé poznámky na adresu Bohuslava Sobotky. Vyjádřil se tak k chybám v návrhu na jmenování ministrů: „Milý pane premiére šest chyb v jeden a půl stránkovém dokumentu je poměrně dost a ne zcela svědčí o profesionalitě, kterou bychom si všichni od této vlády přáli.“ Premiér Bohuslav Sobotka si reakci na prezidentovo „rýpnutí“ odpustil a ve svém proslovu nastínil budoucí priority. Zmínil například hospodářský růst, Zemanem tolik proklamovaný služební zákon, spravedlivou sociální politiku, nebo efektivní stát a veřejnou správu. Slavnostní ceremoniál poznamenaly i další, i když mnohem drobnější chyby a zaváhání. Andrej Babiš se na jmenovací dekret podepsal svým perem namísto připraveného slavnostního, Pavel Bělobrádek pro změnu jmenovací dekret zapomněl na stole. Další ministři obešli premiéra Sobotku bez podání ruky a hradní kancléř nejdříve vybízel ke složení slibu pana Richarda Vrabce, až poté se opravil na Brabce. Bezprostředně po jmenování se vláda přesunula do svého sídla ve Strakově akademii, kde Bohuslav Sobotka, od premiéra v demisi Jiřího Rusnoka převzal klíče od korunní komory chrámu svatého Víta, kde jsou uschovány korunovační klenoty.
Nová vláda v číslech
3 ženy: Ženské zastoupení získala Sobotkova vláda v Michaele Marksové-Tominové (ČSSD), Věře Jourové a Heleně Válkové (obě ANO). Tři ministryně měli ve své vládě i Jan Fischer a Jiří Paroubek, bez ženského zastoupení vládli Václav Klaus, Miloš Zeman a zprvu i Petr Nečas.
3 bývalí členové KSČ: Podle dostupných údajů měli před Listopadem "rudou knížku" ministr financí a vicepremiér Andrej Babiš, ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek a ministryně spravedlnosti Helena Válková. V Rusnokově kabinetu zasedali rovněž tři členové někdejší KSČ, Rusnok byl před rokem 1989 kandidátem na členství.
17 ministrů: Nový kabinet se svými sedmnácti členy se řadí v české historii k početnímu průměru, Rusnokova vláda má ministrů patnáct.
32 let: Lidovecký šéf zemědělství Marian Jurečka je vůbec nejmladším členem Sobotkova týmu, historické prvenství však nepřekonal. Když se před čtrnácti lety stal ministrem bez portfeje Karel Březina (ČSSD), bylo mu pouhých sedmadvacet.
42 let: Bohuslav Sobotka je druhý nejmladší premiér v historii, hned po Stanislavu Grossovi, který se jím stal ve čtyřiatřiceti.
63 let: Ministryně spravedlnosti Helena Válková (ANO) je nejstarší členkou Sobotkovy vlády. Dodnes nejstarším ministrem v historii Česka byl Pavel Tigrid, který na kultuře usedl v šestasedmdesáti.
83 dní: Žádný jiný politik nečekal na jmenování předsedou vlády tak dlouho jako Bohuslav Sobotka.
95 dní: Žádný jiný kabinet nevznikl s tak dlouhým časovým odstupem od voleb.
Jan Pleskač
2
Shrnutí koaliční smlouvy V pondělí 6. ledna došlo k podepsání koaliční smlouvy mezi ČSSD, ANO 2011 a KDU-ČSL. Tento dokument čítající 50 stran se skládá z pěti částí: Preambule, Priority vlády, Program vlády, Principy koaliční spolupráce a Závěrečná ustanovení. Co nás tedy příští čtyři roky čeká?
Preambule Koaliční strany se hlásí k sociálně a ekologicky orientovanému tržnímu hospodářství a chtějí prosazovat ekonomický program založený na podpoře podnikání, fungující a transparentní státní správě, efektivnímu trhu práce, dlouhodobě udržitelném penzijním systému, sociálním smíru ve společnosti a investicích do vzdělání, vědy a výzkumu.
Priority vlády Hlavní body:
Rozvoj podmínek pro svobodné podnikání Nastartování udržitelného hospodářského růstu Zvýšení konkurenceschopnosti země Tvorba pracovních míst v problémových regionech Efektivní využívání evropských fondů Audit každého rezortu a majetku státu Rozšíření pravomocí NKÚ Boj proti korupci Rozvoj veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví, sociálního systému, dopravy a bezpečnosti Aktivní členství v EU a NATO v souladu se zájmy ČR
Program vlády 1) Hospodářský rozvoj země Jedním z hlavních cílů je vytvoření dlouhodobé vize průmyslové politiky ČR V této oblasti by klíčovou roli měl hrát CzechInvest, který bude organizovat a formulovat pobídky pro domácí i zahraniční firmy. Pro podporu průmyslu je také důležité efektivně čerpat z fondů EU. Důležitým faktorem hospodářského růstu je podpora vývozu zboží nejen do zemí EU, ale také velký potenciál vidí v zemích BRICs. V oblasti dopravy by se výše celkových zdrojů pro dopravní infrastrukturu měla během volebního období přiblížit přibližně 2% HDP. Mělo by se pokračovat ve výstavbě silniční, železniční i vodní dopravní infrastruktury se zaměřením hlavně na železniční dopravu a zvýšení atraktivnosti Českých drah. Co se týče energetiky je koalice ochotna přistoupit na dostavbu Temelína, pokud to bude hospodářsky výhodné pro ČR. A také podpoří zateplování veřejných i soukromých budov, které by mělo přinést energetické úspory. V rámci hospodářského rozvoje bude důležité vyjednat co nejlepší podmínky pro čerpání prostředků v programovém období EU 2014 - 2020.
2) Racionální státní rozpočet a výběr daní Zásadním cílem pro sestavování státního rozpočtu je udržení schodku veřejných financí pod 3% a to po celé volební období. V roce 2014 koalice nemá v plánu měnit výši zdanění, avšak od 1.1.2015 by mělo dojít například k těmto změnám: Omezení výše paušálních nákladů pro OSVČ Vyšší zdanění hazardu Snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu Obnovení slevy na dani pro pracující důchodce Dalším cílem je také zvýšení efektivity a snížení nákladů při výběru daní.
3) Rozvoj zemědělství a venkova Hlavním cílem je konkurenceschopnost českého zemědělství, rovnoprávnost českých zemědělců v rámci EU a celkové zvyšování kvality života na venkově. Vize v agrárním sektoru je postavena na potravinové soběstačnosti v základních komoditách, které lze u nás produkovat, a vytvoření nových pracovních míst na venkově.
3
Dále chce koalice zachovat tzv. zelenou naftu pro aktivní zemědělce či ponechat nulovou sazbu spotřební daně na tzv. tichá vína. Také chtějí změnit hospodaření s Lesy ČR a zabránit privatizaci státních lesů, které budou přispívat k udržení zaměstnanosti v regionech.
4) Zdravé životní prostředí a udržitelný rozvoj V této oblasti se koalice chce podílet na mezinárodních opatřeních směřujících k omezení klimatických změn a navázat na Kjótský protokol. Hlavním cílem je zkvalitnění pohybu a zadržování vody v krajině, zamezení další fragmentaci krajiny vytvořením biokoridorů a biocenter, a také zamezení průzkumu a těžby zlata a břidlicového plynu. Chtějí zpracovat tzv. Zelený program pro regiony s dlouhodobě špatným životním prostředím, rozšířit a zmodernizovat síť veřejných vodovodů a systému čištěné odpadních vod.
5) Důstojné důchody, podpora rodin s dětmi, boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení Od roku 2015 chce koalice prosadit návrat ke zvyšování důchodů o inflaci a třetinu růstu reálných mezd, či sloučit druhý a třetí pilíř důchodové reformy do roku 2017. Dále obnovit povinnost zaměstnavatelů hlásit na úřady práce volná místa, zvyšovat postupně minimální mzdu, aby dosáhla 40% průměrné mzdy či prosadit zákon o sociálním bydlení, který definuje standard sociálního bytu a vymezí osoby, které na něj mají při plnění stanovených podmínek právo. A pro rodiny z dětmi chtějí zavést například porodné na druhé dítě.
6) Kvalitní zdravotnictví dostupné všem V této oblasti je v plánu například zajistit dostupnost lékárenských služeb v malých městech a obcích, zrušit poplatek 30 Kč u praktických lékařů, specialistů a lékárnách a zavést systém motivace občanů ke zdravému životnímu stylu a vyšší odpovědnosti za své zdraví.
7) Kvalitní a dostupní vzdělávání, podpora vědy a výzkumu, kultury a sportu V oblasti školství by měly být díky evropským fondům a dotacím ze státního rozpočtu poskytnuty obcím prostředky na vytvoření dostatečné kapacity mateřských škol a jeslí. Koalice dále garantuje bezplatné vysokoškolské vzdělání na veřejných a státních vysokých školách a odmítá jakoukoliv formu školného. Také chce zvýšit platy učitelů i nepedagogických pracovníků, pokud to bude ekonomicky možné.
8) Rozvoj kultury a sportu Hlavním cílem je, aby příjmy z turistiky a výdaji na záchranu a údržbu památkového fondu byla přímá vazba. V oblasti financování kultury je snaha přiblížit se postupně evropskému standardu 1% státního rozpočtu na kulturu. V oblasti sportu je hlavním cílem podpora zdravého životního stylu.
9) Demokratický právní stát Je zde snaha prosadit nový zákon o státním zastupitelství, který zajistí nezávislost státních zástupců při vyšetřování trestných činů. Dále prosadit právní úpravu trestního řízení či zpřísnit zákon o trestněprávní odpovědnosti právnických osob, aby obsahoval všechny hospodářské trestné činy. Důležité je také zpřísnit dozor nad činností exekutorů a znemožnit zneužívání exekucí a vymáhání dluhů. Nový občanský zákoník označuje koalice jako hrozbu pro právní jistotu obyvatel ČR, proto chtějí připravit potřebné právní úpravy odstraňující hlavní problémy. Dalším bodem je například zpřísnění financování politických stran, zavedení výdajového limitu pro volební kampaně či uzákonění limitu pro dary fyzických i právnických osob.
10) Kvalitní a transparentní veřejná správa Hlavním cílem je prosazení zákona o státní službě, který by měl zajistit odpolitizování státní správy, jasně definovat kritéria pro přijímání a odměňování úředníků, vytyčit podmínky kariérního postupu a zajistit vysokou úroveň vzdělanosti úředníků. Druhým důležitým bodem je prosazení důsledného dodržování principu transparentnosti činnosti veřejné správy.
11) Posílení vnitřní bezpečnosti země Hlavním cílem je zvýšit připravenost a akceschopnost bezpečnostních složek státu. Základní struktura Policie ČR zůstane zatím zachována a bude provedena novela zákona o obecní a městské policii. Koalice se k soukromým
4
bezpečnostním složkám staví velmi skepticky a nepřipouští jakékoliv nahrazování činnosti policie soukromými subjekty. Koalice chce také navýšit mzdové prostředky z finančních úspor ministerstva vnitra, a také udělat systémovou změnu v proplácení přesčasů tak, aby se povinnost sloužit ročně 150 hodin přesčasů bez nároků na odměnu či náhradní volno vztahovala pouze na zákonem vyhlášené krizové stavy. Razantnější by měl být i boj proti organizovanému zločinu a korupci.
12) Obranyschopnost země, aktivní členství v EU a prohlubování mezinárodní spolupráce Základem obrany ČR je členství v NATO a zároveň aktivní podílení se na obranné a bezpečnostní politice EU. Podle koalice bude nutné upravit financování ministerstva obrany, proto chce zavést nový způsob tvorby rozpočtového rámce resortu obrany v podobě víceletých rozpočtových výhledů, schvalovaných vládou a Poslaneckou sněmovnou. Co se týče zahraniční politiky, tak je v národním zájmu aktivní členství EU a dodržení všech daných slibů a závazků ČR směrem do zahraničí. V návaznosti na zákon o státní službě se počítá i se zákonem o zahraniční službě. Mezi priority české zahraniční politiky patří aktivní účast v projektech jako jsou visegrádská spolupráce a Východní partnerství.
Principy koaliční spolupráce Principy koaliční spolupráce se týkají schvalování vládních návrhů a usnesení, hlasování poslanců koaličních stran v Poslanecké sněmovně, spolupráci na úrovni Parlamentu, spolupráci ministrů, popisují koaliční mechanismy jako např. fungování Koaliční rady či dohadovací jednání v případě sporu mezi koaličními stranami.
Závěrečná ustanovení Závěrečná ustanovení obsahují důvody odstoupení od smlouvy, formu doplňků či zrušení smlouvy a také se věnují přílohám smlouvy. Kateřina Šustková
Kongres ODS Ve dnech 18. – 19. ledna se konal v olomouckém Hotelu Clarion XXIV. kongres Občanské demokratické strany, při kterém bylo zvoleno kompletně celé nové vedení strany. Volba vedení proběhla první den kongresu, o post předsedy strany se ucházel poslanec Evropského parlamentu Edvard Kožušník, lídr ODS v předčasných parlamentních volbách Miroslava Němcová a bývalý děkan a rektor Masarykovi Univerzity v Brně a bývalý ministr školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Petra Nečase Petr Fiala. Již během kandidátským projevů bylo jasné, kdo se stane novým předsedou. Projev Petra Fialy byl celkem 7-krát přerušen potleskem a na závěr sklidil Petr Fiala mohutný potlesk ve stoje.
Celkové výsledky hlasování: Petr Fiala 437 hlasů Miroslava Němcová 66 hlasů Edvard Kožušník 32 hlasů Předsedou ODS se stal profesor Petr Fiala, který svou kandidaturu oznámil na půdě vysoké školy CEVRO Institut během své přednášky 7. prosince 2013. Následovala volba prvního místopředsedy strany - o tento post se ucházeli Jan Zahradil a Jiří Pospíšil. Po kandidátských projevech následovala volba prvního místopředsedy. Jiří Pospíšil získal 193 hlasů, Jan Zahradil 294. V debatě o počtu řadových místopředsedů padlo několik návrhů. Nakonec delegáti schválili, že počet místopředsedů zůstane na čísle čtyři. Následovala volba, která měla celkem 6 kol, během kterých byli do vedení strany zvoleni Martin Kupka, Evžen Tošenovský, Miloš Vystrčil a Martin Novotný. Druhý den delegáti odhlasovali změnu několika bodů svých stanov a snížení členů výkonné rady z 33 na 12. Lukáš Rieger
5
Slovenské prezidentské volby Začal nový kalendářní rok, a tudíž i nový rok volební. Vedle voleb do Evropského parlamentu se naši východní sousedé, Slováci, chystají i na volby prezidentské. Termín prvního kole je stanoven na 15. března 2014 a případné druhé se uskuteční o dva týdny později. Diskuze o kandidátech, která již vrcholí, vynesla několik osobností, známých i méně známých. Dne 9. ledna byla poslední možnost odevzdat petiční archy na podporu do rukou předsedy Národnej rady, a tak již dnes víme, kdo se bude o přízeň voličů ucházet. Přibližme si nyní stručně všech patnáct kandidátů:
Gyula Bárdos (*1958), bývalý poslanec, novinář a vystudovaný lingvista je kandidátem Strany maďarskej komunity (SMK). Sám říká, že chce být kandidátem menšin a otevřených lidí.
Jozef Behýl (*1957), vystudovaný pedagog, kandiduje jako občanský kandidát, byl však do roku 2003 členem „Smeru“.
Ján Čarnogurský (*1944), absolvent právnické fakulty CUNI a advokát, který koncem devadesátých let vydával samizdat a radil odboji, byl poslancem a ministrem za Kresťanskodemokratické hnutie (KDH), které 2013 opustil a kandiduje jako občanský kandidát.
doc. Robert Fico (*1964), který vystudoval práva, byl členem Komunistickej strany Slovenska (KSS) a dalších stran, je dnes premiérem za Smer - sociálna demokracia (Smer-SD).
prof. Viliam Fischer (*1938), kardiochirurg, je občanský kandidát.
Pavol Hrušovský (*1952), vystudovaný právník, byl poslancem a předsedou Narodnej Rady za KDH, jejímž je i kandidátem.
Ján Jurišta (*1944) je lingvista a působil jako novinář a zpravodaj v zámoří. Dále byl činný v diplomacii a působil jako velvyslanec ČSSR a jako vyučující na CUNI. Kandiduje za KSS.
Andrej Kiska (*1963) je občanský kandidát, který vedl a zakládal nadaci „Dobrý anjel“. Dříve vystudovaný inženýr elektrotechniky podnikal.
Herec Milan Kňažko (*1945) byl spoluzakladatelem Verejnosti proti násiliu (VPN), v roce 1991 člen Hnutia za demokratické Slovensko (HZDS) a Demokratické únie a SDKÚ (2000). Byl poslancem a opakovaně ministrem. Kandiduje jako občanský kandidát s podporou sdružení Obyčajní ľudia a nezávislé osobnosti (OĽaNO).
Stanislav Martinčko (*1952) je bývalý řidič a dnes podnikatel. Kandiduje za novou stranu Koalícia občanov Slovenska (KOS).
prof. Milan Melník (*1938), chemik a vysokoškolský pedagog, který se pokoušel získat post již 2009 za ĽSHZDS, kandiduje jako občanský kandidát.
Helena Mezenská (*1973), vystudovala pedagogiku a pracovala jako mediátorka a publicistka, je nyní poslankyní za OĽaNO, občanská kandidátka.
Peter Osuský (*1953), lékař a vysokoškolský pedagog, je i bývalý předseda Demokratickej strany, zakladatel Občianskej konzervatívnej strany (OKS) a od roku 2012 člen strany Sloboda a Solidarita (SaS), za kterou je poslancem a za kterou i kandiduje.
doc. Radoslav Procházka (*1972), je absolvent Yale Law School a vysokoškolský pedagog. Byl poslancem za KHD a vede svou advokátní kancelář. Je občanský kandidát.
Jozef Šimko (*1951) vystudoval důstojnickou školu Veřejné bezpečnosti, kde získal titul doktor práv. Byl členem Hnutia za demokraciu (HZD) a je aktivní v regionální politice. Kandiduje za Stranu moderného Slovenska (SMS).
Podle aktuálních předvolebních průzkumů se však vítěz zdá být jasný. S téměř 40% procenty vede sociální demokrat Fico. O druhé a třetí místo se pravděpodobně utkají Kiska s Kňažkem. Zdá se tedy, že favorit má téměř vyhráno. Philip Hainz
6
Teroristé v Soči Zahájení olympijských her nepřineslo pouze radost, soutěživého ducha či nespokojenost s ruskými anti-LGBT zákony, ale také zvýšenou hrozbu teroristických útoků. Olympijské hry představují pro potencionální teroristy skvělé místo pro manifestaci svých zájmů, ať už jde o separatistické tendence nebo o náboženský fundamentalismus. V Soči je zvýšené riziko kvůli prestiži olympiády, počtu účastníků i pozorovatelů a také kvůli neustálým střetům Ruska s islamisty z oblasti severního Kavkazu. Za největší hrozbu je považován Imarat Kavkaz, který již v létě roku 2013 vyzval k útokům na olympijské hry v Soči. Ty jsou, dle slov jeho vůdce Doku Umarova, postaveny na krvi nevinných muslimů, jejichž mrtvá těla jsou pohřbena v zemi až k Černému moři. Videonahrávka byla krátce po svém uvedení smazána. Wolfgang Eischer, mluvčí rakouského olympijského týmu, uvedl, že jim byla doručena krátká zpráva informující o nebezpečí konkrétních vou osob. Nebylo však řečeno, zda byla zpráva doručena již v Rusku. Zajímavým faktem je, že právě v Rusku je nezvykle vysoký počet zúčastněných žen při teroristických útocích. V souvislosti s tímto se pátrá po Ruzaně Ibramigově, Oksaně Aslanově, Dzannet Tsakhaevě a Zaiře Allievě, jinak známých jako „černé vdovy“. Toto označení se používá především kvůli případům žen zabitých muslimů, které se často vydávaly po stopách svých mužů, když ovdověly. Otázkou ovšem zůstává, jaká je pravděpodobnost takovýchto útoků, neboť hlavní doménou všech teroristických činností je moment překvapení, který vyvolává strach mnohem více než následné škody. Anja Burlica
Senát USA schválil rozpočet do září letošního roku
Nová obvinění proti Naseru Orićovi
Horní komora Spojených států, schválila před několika dny zákon o státních financích. Výdaje ve výši 1,1 bilionu dolarů (přibližně 22 bilionů korun) mají zajistit zemi do 30. října 2014. Pro schválení návrhu zákona hlasovalo 72 senátorů, proti bylo pouze 26. Již ve středu 15. října schválila zákon Sněmovna reprezentantů. Republikánští i demokratičtí kongresmani se shodli na znění zákona již v pondělí 13. ledna po dlouhých a náročných jednáních. Obsahem je zmírňování některých rozpočtových škrtů, jež platí od minulého roku. Letošní fiskální rok by podle rozpočtu mělo jít více finančních prostředků do vojenské oblasti a na domácí programy. Podobná situace nastala již v říjnu minulého roku, kdy byla na poslední chvíli odvrácena platební neschopnost federální vlády. Hrozba, že vláda nebude schopná splácet své závazky, se tedy opakovala. Platební neschopnost americké vlády by měla za následek fatální dopad na domácí i světovou ekonomiku.
Srbský žalobce pro válečné zločiny podal v roce 2001 žalobu na bývalého bosenského komandanta Armády BiH Nasera Oriće za zločiny proti lidskosti spáchané na srbském civilním obyvatelstvu v oblasti Srebrenice. Tato obžaloba byla přijata koncem roku 2011. Nyní je na Oriće vydán zatykač srbského Interpolu. V roce 2004 byl během procesu v Haagu obžalován za nelidské zacházení a vraždění zajatců a velení přepadení více než 50 srbských vesnic. V roce 2006 byl odsouzen k dvouletému vězení za to, že nezabránil krutému zaházení s civilním obyvatelstvem, ale po několika měsících byl propuštěn, protože strávil ve vazbě 3 roky. Jeho propuštění vyvolalo vlnu nepokojů a pochyby o spravedlnosti haagského tribunálu v Srbsku. Nyní se srbské úřady snaží o jeho dopadení, které je značně ztíženo tím, že na veřejnost se dostaly informace o vypsaném zatykači. Předpokládalo se totiž, že by Orić mohl navštívit Srbsko, kde by byl také dopaden. Nová žaloba obviňuje Oriće a další 4 muže ze zločinů v oblasti Donji Potočari, která nebyla projednávána při předchozím soudu. V Orićově případu se objevilo několik svědků, kteří mluví o nebývalé krutosti vůči civilnímu obyvatelstvu a mučení a vraždění zajatců. Bohužel byla omezena spolupráce mezi Interpolem Bosny a Hercegoviny a Interpolem v Srbsku, neboť Orić a další obvinění mají bosenské občanství. Anja Burlica
Tomáš Horák
7
Právo Souhrn událostí leden/únor 2014
Den 1. ledna 2014 vstoupil v zemi v účinnost nový občanský zákoník
Dne 2. prosince rozhodl Ústavní soud, že David Rath, který figuruje jako obžalovaný v korupční kauze, strávil ve vazbě příliš dlouhou dobu (téměř 1,5 roku). Ústavní soud tak vyhověl stížnosti Davida Ratha na délku jeho pobytu ve vazbě. Podle rozhodnutí Ústavního soudu česká justice porušila Rathova základní práva. Ústavní soud tak zrušil červnové usnesení vrchního soudu a otevřel Rathovi cestu k odškodnění. David Rath médiím sdělil, že o odškodnění neuvažuje.
5. ledna pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová oznámila, že počet vazebně stíhaných osob se od roku 2001, kdy byla přijata novela trestního řádu zpřísňující podmínky pro uvalení vazby, souvisle snižuje. Zatímco tehdy bylo ve vazbě 1008 lidí, v roce 2012 jich bylo jen 570. I zde se projevil pokles ve srovnání s předchozím rokem, kdy bylo ve vazbě 690 lidí.
8. ledna schválila vláda v demisi novelu zákona, která má změnit způsob jmenování profesorů. Podle ministra školství Dalibora Štyse by měl profesory nově místo prezidenta jmenovat předseda Senátu. Novelu bude projednávat Poslanecká sněmovna. Vláda schválila také plán na boj proti chudobě a sociálnímu vyloučení. Strategie počítá s větším zapojením nezaměstnaných a lidí z ghett do práce na veřejných zakázkách
15. ledna schválila vláda v demisi Jiřího Rusnoka návrh novely zákona o státní službě. Vláda chce, aby se jím zabývala Sněmovna. Na tiskové konferenci po jednání vlády to novinářům řekl premiér v demisi Jiří Rusnok. Podle Rusnoka je vládní návrh novely profesionálnější a prošel i připomínkovým řízením. Sociální demokraté mu vytýkají, že přinese dodatečné výdaje státního rozpočtu. Podle důvodové zprávy to bude zhruba šest miliard korun. Jednu novelu služebního zákona již předložila ve sněmovně sociální demokracie, ta například stanovuje, že náměstky na ministerstva má jmenovat jiná koaliční strana než ta, jejímž členem je daný ministr.
Dne 24. ledna rozhodl Nejvyšší soud České republiky, že bývalí poslanci Vít Bárta a Jaroslav Škárka nebudou s konečnou platností potrestáni v údajné korupční kauze. Soud neuznal ani stížnost ministryně spravedlnosti v demisi Marie Benešové, podle které byl osvobozením obou mužů porušen zákon. Vít Bárta uvažuje, že bude po státu vymáhat vzniklou škodu. Škárka dál trvá na tom, že Bárta uplácel.
3. února stáhla z legislativního procesu vláda Bohuslava Sobotky devět návrhů předchozí vlády Jiřího Rusnoka. Jedním z nich je návrh služebního zákona nebo návrh na vrácení poplatků za pobyt v nemocnici.
7. ledna oznámila KDU-ČSL, že nepodpoří návrh na zrušení lustračního zákona. Předseda strany Pavel Bělobrádek pohrozil, že pokud Poslanecká sněmovna lustrační zákon zruší, ministři za KDU-ČSL odejdou z nově vzniklé vlády. Lukáš Rieger
„Skotsko-britské vyrovnání“ - bezpečnostní složky Do zářijového referenda, ve kterém se bude rozhodovat o tom, zda Skotsko setrvá nebo se odtrhne od Velké Británie, zbývá ještě několik měsíců. Zastánci separatismu si již teď brousí zuby na nemalou část vojenské techniky, které náleží v současnosti britské koruně a dále počítají s poměrně velkým obraným rozpočtem. Skotská národní strana, jež je hlavním zastáncem separatismu, plánuje ve své staronové zemi s obyvatelstvem rovnajícím se polovině České republiky vynakládat na obraný rozpočet 2,5 miliardy liber (cca 82 mld. korun, obraný rozpočet ČR 42 mld. korun). Šetřit se tedy rozhodně ve Skotsku nehodlá. Napětí či eskalace konfliktu na skotsko-anglické hranici se po rozdělení neočekává, Skoti by dokonce rádi zdědili členství v NATO, případně by rádi přistoupili, za formální hlavu státu i armády chtějí britskou královnu. Budoucí spolupráci bude ovlivňovat ale řada věcí, zejména způsob jakým si po rozdělení Skoti a Britové rozdělí dluhy a závazky.
8
Separatisté mají v plánu uzavřít základnu jaderných ponorek u města Faslane, to by ovšem komplikovalo přijetí do NATO, protože by to snížilo hodnotu Skotska jako vojenského partnera pro zbytek aliance. Separatistická Skotská národní strana hodlá v průběhu deseti let vybudovat ozbrojené složky čítající 15 tisíc mužů s 5 tisíci rezervisty. Poměrně velkou část své budoucí vojenské techniky plánují získat ze zdrojů Velké Británie, jejíž armádu Skoti v minulosti spolufinancovali se zbytkem království. Otázka zní, jak velkou část se jim podaří vyjednat, Skoti totiž doufají, že na budování své armády hodně ušetří tím, že ji získají při rozdělení. Spadeno mají Skoti na 12 moderních stíhaček Eurofighter Typhoon, dvou britských fregat a šest transportních letadel Hercules. Počet stíhaček a fregat by Skotsko chtělo postupně navýšit. Budou-li na tuto těžkou válečnou a transportní techniku mít Skoti dost peněz je věc jiná. Bývalý šéf královského námořnictva Alan West v plánech Skotska vidí celou řadu mezer. Zmíněné síly podle něj nebude schopen malý národ udržet. Očekává, že se z nich stane něco jako Irsko, které má poměrně málo nasaditelných sil a žádné válečné loďstvo. Odpůrkyně separatismu a poslankyně skotského parlamentu Gemma Doyle prohlásila, že vzájemná spolupráce Skotska a VB by byla důležitější právě pro Skoty, než pro Spojené království. Klíčovou otázkou stále zůstává, zda vůbec referendum uspěje či nikoli. Bez úspěchu referenda, by všechny plány Skotské národní strany na vlastní armádu byly zbytečné. Tomáš Horák
Olympijské hry a politika První novodobé OH se konaly v Aténách v roce 1896 – říká se, že baron Pierre de Coubertin tradici OH obnovil kvůli výsledku francouzsko-pruské války (1870-1871). Podle Coubertina Francouzi prohráli kvůli chybějící sportovní průpravě. Zlomová byla následující olympiáda v Paříži (1900), jíž se poprvé mohly účastnit ženy. V roce 1904 se měly konat OH v americkém Chicagu, ale tehdejší prezident USA Theodor Roosevelt hry přesunul do St. Louis, kde se měly stát součástí Světové výstavy. Na protest proti přesunutí her vystoupil samotný Coubertin a do USA vůbec nepřicestoval. Hry ve švédském Stockholmu provázely protesty rakouské a ruské vlády. Obě monarchie protestovaly proti účasti Maďarska, Finska a Čech, ačkoli se nejednalo o samostatné státy. Na druhou stranu díky benevolentnímu přístupu rakouské monarchie vděčí České království za první olympijské medaile ve své historii (1900 a 1908). Tehdy ale nebyl sport takovým politikem jako dnes.
Doba meziválečná OH v roce 1920 byly silně poznamenány první světovou válkou – hry se měly konat v Budapešti, ale jelikož poražené mocnosti (Německo, Rakousko, Maďarsko, Bulharsko a Turecko) se her nesměly účastnit, byly přesunuty do Antverp – symbolicky kvůli uctění památky belgických občanů v první světové válce. Pařížským OH v roce 1924 předcházela diplomatická roztržka mezi USA a Francií kvůli francouzskému obsazení německého Porúří. Není bez zajímavosti, že Paříž porazila v kandidatuře Prahu. V roce 1928 se OH poprvé od první světové války zúčastnilo Německo, které pak v roce 1936 uspořádalo letní OH. Berlínu byly OH přiděleny v roce 1931, tedy dva roky před nástupem Adolfa Hitlera k moci. Poprvé hrozil masivní bojkot her – nakonec k němu vůbec nedošlo. Nacisté propagovali hry ve svůj prospěch a líčili Německo jako mírumilovnou zemi. V zemi zmizely antisemitské nápisy a státní tisk zmírnil protižidovské štvaní. Propagace slavila úspěch – kanadská a francouzská delegace dokonce führera pozdravila vztyčenou pravicí. Američané tmavé pleti získali na berlínské olympiádě celkem 11 zlatých medailí, čtyři z nich vybojoval Jesse Owens. Celý svět obletěla fotografie, která bořila árijský mýtus o nadřazenosti vlastní rasy – na prvním místě atlet tmavé pleti, pod ním na druhém místě hajlující Němec. I přesto byl führer s výsledky spokojen, Němci získali celkem 89 medailí – suverénně nejvíc.
Boj o dvě Číny a mnichovská tragédie Berlínská olympiáda byla na dlouhou dobu poslední. Až v roce 1948 vzplanul olympijský oheň v Londýně. Německo se opět nesmělo těchto her zúčastnit, stejně jako Japonsko. Nově vzniklý stát Izrael nebyl Mezinárodním olympijským výborem (MOV) pozván, jelikož se MOV obával bojkotu arabského světa. Londýnské hry v roce 1948 měly také prvního politického uprchlíka – do vlasti se nevrátila členka Československé výpravy Marie Provazníková. Po vypuknutí studené války se rozrostl počet bojkotů OH. Již následující hry v Helsinkách (1952) byly bez Německé demokratické republiky. Navíc MOV uznal, že závodit mohou obě Číny – jak komunistická (pevninská Čínská lidová republika), tak nekomunistická (tchajwanská proamerická Čínská republika). Nekomunistická delegace na protest proti tomu odjela domů. O čtyři roky později (OH v Melbourne) se situace opakovala, pro změnu odjela domů delegace komunistická. V Melbourne dále chyběly Egypt, Libanon, Irák a Kambodža – kvůli izraelské invazi v Suezském průplavu. Nizozemí, Švýcarsko a Španělsko zas hry bojkotovaly kvůli zásahu SSSR v Maďarsku. Do okupovaného Maďarska se nevrátilo celkem 45 členů maďarské delegace. V roce 1960 se OH konaly v Římě a poprvé se her
9
zúčastnil Tchajwan, naopak až do roku 1992 bylo zakázáno startovat delegaci Jihoafrické republiky. Američtí sprinteři Tommie Smith a John Carlos vztyčili při přebírání medailí ruku s černou rukavicí na znamení podpory hnutí Black Power – oba byli z mexické olympiády v roce 1968 vyloučeni. Asi nejtragičtější olympijský den v dějinách se zapsal do povědomí veřejnosti jako „černé září“ – právě tak se jmenovala teroristická organizace, jejíž členové 5. září 1972 pronikli do olympijské vesnice a zajali několik izraelských sportovců, devět z nich zavraždili. Mnichovská olympiáda i přesto pokračovala dále. Následující OH v Montrealu (1976) se nesly ve znamení bojkotu 22 afrických zemí. K bojkotu vyzvalo Kongo – důvodem bylo, že rugbyová reprezentace Nového Zélandu podnikla turné po Jihoafrické republice, v níž tehdy fungoval rasistický režim apartheidu, a JAR byla vyloučena z mezinárodních sportovních aktivit. Novozélandská reprezentace byla za toto turné kritizována. MOV, přes naléhání Konga, Nový Zéland na OH pustil, Kongo následně vyzvalo k bojkotu kanadských OH. Celkově se k africkému bojkotu připojilo 28 zemí z celého světa. Na stejných hrách kanadská vláda odmítla z ekonomických důvodů Tchajwan s označením Čínská republika – delegace Tchajwanu nakonec do Montrealu také nepřicestovala. V roce 1979 pak MOV rozhodl, že Tchajwan bude na OH soutěžit pod názvem Čínské Tai-pei (Chinese Taipei) se speciální vlajkou a hymnou. S tímto krokem se Tchajwan smířil až v roce 1984, kdy se jejich delegace zúčastnila zimní olympiády v Sarajevu.
Ve stínu studené války Rok 1980 byl zlomový – OH v Moskvě byly prvními v zemích východního bloku. Moskevská olympiáda byla poznamenána sovětskou invazí do Afghánistánu v roce 1979 – na protest proti této invazi se OH nezúčastnilo 65 zemí. Dalších 16 států bojkot podpořilo, ale nechalo účast na sportovcích samotných – ti pak nenesli vlajku svého státu, ale vlajku olympijskou. Sovětská státní televize pak při zahajovacím ceremoniálu státy pochodující pod olympijskou vlajkou záměrně ignorovala. V Moskvě startovalo nejméně zemí od roku 1956, nakonec znevážené OH skončily tím, že při závěrečném ceremoniálu nebyla vyvěšena vlajka USA, jako další pořadatelské země, ale pouze vlajka Los Angeles. Není bez zajímavosti, že Američané v té době uspořádali paralelní olympijské hry. Hry v americkém Los Angeles přinesly rekord v počtu účastnických zemí, celkově do USA přicestovalo 140 delegací. Čtrnáct zemí východního bloku OH bojkotovalo jako reciproční opatření k moskevské olympiádě. Oficiální důvod bojkotu zněl: „Strach o bezpečnost sportovců kvůli vyhrocené antikomunistické hysterii v USA.“ OH v Los Angeles se ale zúčastnila Jugoslávie a Ceausescovo Rumunsko. Po 28 letech se her zúčastnila Čína (Čínská lidová republika). Sovětský blok si následně uspořádal své olympijské hry – Hry družby, které se konaly v různých státech východního bloku. Svou první „olympiádu“ tak mělo Československo, jelikož ženská atletika se konala v Praze a gymnastika v Olomouci. Doba masivních bojkotů končí v roce 1988 v Soulu, kdy hry bojkotovaly pouze KLDR, Etiopie, Seychely a Albánie, pro kterou to byl již čtvrtý bojkot v řadě. Po skončení studené války se konají první OH v Barceloně, které nikdo nebojkotuje – jediný politický zásah se týkal jazykové korektnosti - během ceremoniálu státy nastupovaly podle francouzské abecedy a nikoli podle abecedy španělské, která není totožná s abecedou katalánskou. Právě tyto dva jazyky byly na OH v Barceloně oficiálními. Athénské hry v roce 1996 byly poznamenány teroristickým útokem v olympijské vesnici. V Sydney pochodují sportovci obou Korejí pod společnou vlajkou. V Athénách 2004 pak iránští sportovci odmítají nastoupit proti sportovcům izraelským – žádný postih od MOV nenastal. V roce 2008 poprvé pořádala OH komunistická Čína, hry v Pekingu byly v té době nejdražší v historii a kvůli porušování lidských práv v zemi se jich nezúčastnili někteří čelní světoví politici. Zdá se, že podobný osud čekají i OH v ruském Soči. Sport je bezpochyby velkým politikem - vliv sportu na světě roste, proto není divu, že nejsledovanější sportovní akce planety, olympijské hry, byly, jsou a budou provázány se světovou politikou. Lukáš Rieger
Kultura Schopnost přimět lidi k úsměvu - Charleyova teta Dny se nám krátí. S temně modrou oblohou vstáváme a vracíme se domů. Listy ze stromů pomalu opadávají a jako hnědé cáry starého papíru pokrývají zahrady a chodníky. Zima se blíží a s tím souvisí i sezónní deprese. Pochmurné počasí a šedé dny. Mám pro vás recept na dobrou náladu. Divadlo Na Jezerce uvádí: Charleyova teta. Klasická divadelní komedie, kterou napsal Jevan Brandon Thomas, baví lidi po celém světě již přes sto let. Hra vznikla na objednávku Thomasova přítele a herce viktoriánské doby Penleyho. Tato třeskutá situační komedie měla premiéru v únoru 1892. Jakmile se Penley poprvé objevil na jevišti v ženských šatech, šokované obecenstvo propuklo v bouřlivý smích. Od té doby tuto hru provází po celém světě. Ani čas jí neubral na kvalitě. Proto stále stojí za to, aby se hrála.
10
Na prkna české scény se dostala v roce 1894, kdy ji uvedlo Národní divadlo. Ovšem mezi legendární české inscenace této hry patří divadlo ABC, kde Charleyovu tetu po mnoho let ztvárňoval Lubomír Lipský (1964) a o třicet let později si ji celkem 370 krát vychutnával Jan Hrušínský. Děj se odehrává v 19. století v Anglii. Co dokáže láska? Láska mění člověka k nepoznání. Dva studenti Oxfordské univerzity Charley a Jack chtějí požádat své dívky o ruku. Ve stejnou dobu má Charleyho navštívit bohatá teta z Brazílie, kterou nikdy neviděl. Její příjezd se ale nečekaně zruší a studenti vezmou situaci do svých rukou. Aby nepřišli o možnost být se svými slečnami, Charleyovu tetu bude nouzově v přestrojení představovat jejich spolužák Babs. Komické situace, do kterých se herci během děje dostanou, vyráží dech. Oprašte si své bránice a připravte je na pořádný nápor smíchu. Budete to potřebovat. Měla jsem tu možnost vidět Charleyovu tetu v divadle ABC v podání Jana Hrušínského i v divadle Na Jezerce v podání Radka Holuba. Z obou představení si odnáším nádherný pocit. Dvě hodiny bohapusté srandy si v srdci nesu již dlouhá léta. Nejde jen o neuvěřitelně komickou mužskou verzi Charleyovy tety v růžovofialových šatech a rozmazanou rtěnkou na obličeji, ale i o herecké výkony spoluherců. I po všech těch zkouškách a nekonečného opakování se ani sami herci neubrání pravému a nefalšovanému smíchu. Navíc chlap v ženských šatech leckdy odhalí i to, co by se odhalovat nemělo – diváci v prvních řadách tak mají opravdu výjimečný výhled. Představení, které jsem viděla v divadle Na Jezerce, bych vytkla jen jednu věc. Ella Delahayová ztvárněná Hanou Marií Marouškovou mě nepřesvědčila o své pravosti. Její herecký výkon bych hodnotila velice podprůměrně. Nepomohly jí ani krásné růžové šaty, které se do děje zcela nehodily. Na tehdejší dobu byly moc moderní a navíc s růžovou kytkou ve vlasech byla až příliš sladká. Objevuje se však až ke konci, takže celkový dojem nezkazí. Osobně vám mohu tuto hru vřele doporučit. Má schopnost dát lidem sílu k úsměvu v obyčejném každodenním životě. Úsměv na rtech vám vykouzlí i následující ráno, když si vzpomenete na obtloustlého chlapíka v růžovofialových šatech, jak si kolem krku točí přívěskem z perel. Veronika Barešová
Tim Burton a jeho svět: pokračování světového turné zavítá i do matičky Prahy Fantastičnost, surrealismus, smysl pro krásno, originalita, umění navodit napětí – tato slova a mnoho dalších spojuje jedno jméno: Tim Burton. Legendární filmový tvůrce, který ve svých dílech brilantně dokáže propojit nevinný dětský svět s odvrácenou stranou lidské existence, zavítá 28. března 2014 k nám do hlavního města, které opustí 3. srpna téhož roku.
Další zastávka na světovém turné Představení Burtonova světa, jež bylo stručně nazváno Tim Burton, začalo již v roce 2009 v newyorském Muzeu moderního umění (MoMA). Historicky se stala třetí nejnavštěvovanější expozicí tohoto muzea – trvala pět měsíců a navštívilo ji přes 800 000 návštěvníků. Po New Yorku výstava pokračovala do Los Angeles, Melbourne, Torontu, Paříže a Soulu. Nyní jsme na řadě my a pořadatelé se na nebývalou událost, jak se patří, připravují.
Výjimečnost skýtaná pouze v Praze Tato „výprava“ je jakousi hlubinnou sondou do maestrovy jedinečně mysli. Historicky se na své umělecké dráze pohybuje více než čtyřicet let. Česká veřejnost ovšem získá přístup k celkovému bohatství Burtonových fantaskních světů. Dočasným sídlem jeho tvorby se stane Dům U Kamenného zvonu, kde návštěvníci sestoupí do Timova podvědomí a seznámí se s jeho celoživotní múzou. Výstavu pořádá organizace Art Movement ve spolupráci s Galerií hlavního města Prahy, pod dohledem kurátorky Jenny He a ve spolupráci s Tim Burton Productions. Po vzoru předchozích výstav zde budou k vidění kresby, náčrty, básničky a rekvizity z filmů (například kostým Střihorukého Edwarda či Batmana) a audiovizuální ukázky z režisérových prvotin. Dostane se nám ale i možnost podívat se na dosud nevystavované kresby, malby, skici, akvarely, koláže i loutky. A není se čemu divit. Praha má hluboké kořeny ve filmové fázové animaci. Právě tato technika stála u zrodu Burtonovy umělecké dráhy. Doprovodem bude podmanivá hudba a návštěvníci budou moci navštívit relaxační zónu či zhlédnout nějaké tvůrcovy prvotiny. Navíc Tim Burton osobně přijede výstavu zahájit. A to už je velké lákadlo. Veronika Barešová
11
Informace ke studentské konferenci téma: Bezpečnostní hrozby Ve středu 12. března proběhne již šestý ročník Studentské konference, letos na téma Bezpečnostní hrozby. Využijte této skvělé příležitosti, kdy můžete nejen představit kolegům téma, které Vás zajímá,protrénovat Váš přednes, ale také získat 3 kredity. Záleží jen na Vás, co si pod pojmem bezpečnostní hrozba představujete - terorismus, kybernetické hrozby, regionální konflikty, změna volebního systému či nový zákon - hrozba může být cokoliv... Délka prezentace by měla být přibližně 15 - 20 minut. Pokud se chcete zúčastnit, stačí jen do 28. února zaslat Vámi zvolené téma a osnovu prezentace na email
[email protected] .
Kalendář akcí 20. února - Brazilský velvyslanec George Monteiro Prata bude od 17. hod hostem CEVRO Institut Fora 24. února - Sólový koncert Ondřeje Galušky v 19:30 v atriu školy 27. února - Klubové posezení s generálmajorem Ing. Alešem Opatou od 17. hod 1. března - 3. Reprezentační ples CEVRO Institutu v Českém Krumlově od 19. hod 12. března - Studentská konference VŠCI na téma Bezpečnostní hrozby 1. dubna - Konference na téma: Rozdíly ve veřejné správě na kraji, v obci a v hl. městě Praze 4. - 6. dubna - Prague Conference on Political Economy 2014 4. dubna - Debata s Petrem Robejškem o bezpečnosti a blahobytu ČR proběhne od 18. hod v Českém Krumlově 30. dubna - Velká debata s leadery do Evropského parlamentu
12