EVALUACE PROJEKTU „PODPORA TECHNICKÝCH A PŘÍRODOVĚDNÝCH OBORŮ“ (IPN PTPO)
Kvalitativní studie Hodnocení projektu pohledem regionálních koordinátorů
Pro MŠMT vypracovali: Mgr. Michaela Bartošová Mgr. Petr Fučík Ing. Vladimír Kuchař
IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
Úvod Součástí evaluace projektu Podpora technických a přírodovědných oborů (PTPO) je kvalitativní výzkum, zahrnující v první části kvalitativní rozhovory s vnitřními aktéry projektu, tedy s koordinátory projektu a dalšími zodpovědnými osobami v jednotlivých krajích, kde se projekt uskutečnil. Cílem této studie je získat zpětnou vazbu od osob, které měli zásadní podíl na organizaci, plánování a vedení projektů ve svých krajích a jsou schopny zhodnotit celkový průběh ve všech jednotlivých dimenzích a z hlediska naplňování hlavních cílů projektu. Výzkumná zjištění se proto týkají jednak organizace projektu – identifikace nedostatků, bariér a problematických situací, které se v průběhu realizace projektu objevily a dále i námětů a úvah na jeho zlepšení. Regionální koordinátoři jsou z hlediska pozic všech zahrnutých aktérů projektu v pomysleném středu – jsou v kontaktu jak se zodpovědnými osobami v rámci ministerstva, tak s přímými účastníky aktivit – a mohou proto zprostředkovat zkušenost komunikace s oběma typy aktérů a fungování projektu jako celku. Z hlediska povahy kvalitativních dat je nutné chápat jejich výpovědi jako subjektivní hodnocení a subjektivní přikládání významů jednotlivým částem projektu, nikoliv objektivní zhodnocení projektu pomocí nějakých předem daných standardů a přesných pravidel. Individuální respondenti mohou z tohoto pohledu přikládat jednotlivým částem projektu různou důležitost a různé významy. O zachycení odlišných pohledů na projekt a jeho hodnocení, stejně jako o odkrytí nových vhledů, námětů a souvislostí nám jde v této části evaluace především.
Výzkumné otázky a témata V kvalitativním výzkumu postupujeme od nejobecnějších, velmi širokých otázek, až k úzce specifickým otázkám, které se vynořují až v průběhu kvalitativního výzkumu paralelně se sběrem dat (proces konstantního srovnávání – Strauss, Corbin: 19991). Nejobecnější otázka kvalitativní části výzkumu byla v jeho návrhu stanovena takto: Jaké jsou limity a rezervy aktivit ve vztahu k naplňování cílů projektů?
1
Strauss, A., J. Corbin. 1999. Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice: Albert.
IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
1
Od ní pak byla jako dílčí odvozena otázka týkající se přímo vnitřních aktérů výzkumu, tedy především regionálních koordinátorů: Jaké jsou problematické a naopak posilující organizační aspekty realizace projektu?
Tematicky se proto zaměříme na organizaci projektu a identifikaci jeho problematických nebo naopak úspěšných momentů. Konkrétně nám půjde o zhodnocení těchto jednotlivých částí projektu: Hodnocení spolupráce se školami Hodnocení spolupráce s firmami a organizacemi Hodnocení účastníků aktivit – děti Hodnocení účastníků aktivit – odborná veřejnost Hodnocení účastníků aktivit – široká veřejnost Hodnocení lektorů a odborných spolupracovníků Hodnocení vnitřní spolupráce Celkové hodnocení projektu
Jak bude ukázáno dále, jednotlivé části projektu nabývaly v jeho průběhu různé významnosti (například podle toho, jaký byl nakonec počet jednotlivých typů účastníků aktivit nebo spolupracovníků projektu) a podle této důležitosti jim bude věnováno více či méně prostoru v průběhu analýzy a při prezentaci výsledků.
Výzkumný rozhovor, výzkumná populace a analýza dat Výzkumnou technikou, kterou používáme jako prostředek zodpovězení výše zmíněných výzkumných otázek, je kvalitativní, polostandardizovaný rozhovor, vedený podle předem připraveného scénáře. Přestože v kvalitativním dotazování určuje do značné míry sám respondent, jakým způsobem se bude rozhovor vyvíjet a jaká témata budou v jeho průběhu nastolována, je zároveň vhodné stanovit si předem určitý okruh obecných i konkrétních otázek. Tento předem připravený plán či scénář rozhovoru umožňuje jednak udržet tematickou konzistenci rozhovoru – zaměření na výzkumné otázky, které chceme zodpovědět – a jednak pomáhá výzkumníkovi pokládat další otázky,
IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
2
pokud respondent témata neotevírá sám. Vzhledem k tomu, že do výzkumu byly zahrnuty osoby ze všech krajů České republiky, rozhodli jsme se provést většinu rozhovorů po telefonu. Délka jednoho rozhovoru se pohybovala v průměru kolem 30 minut, rozhovory byly nahrávány na diktafon a poté přepsány. Výzkumnou populaci tvořili projektoví zástupci v jednotlivých krajích, ve kterých proběhly aktivity: většinou šlo o regionální koordinátory, jejich zástupce nebo jiné zodpovědné osoby. Celkem bylo provedeno 13 rozhovorů z těchto krajů nebo jejich částí: Praha, Středočeský, Plzeňský, Karlovarský, Ústecký, Moravskoslezský, Vysočina 1, Vysočina 2, Jihomoravský, Jihočeský, Pardubický, Olomoucký a Liberecký kraj. Data byla pro potřeby analýzy přepsána a převedena do programu Atlas.ti určeného k analýze kvalitativních dat. Způsob analýzy byl inspirován tzv. zakotvenou teorií, podle které probíhá rozbor textu prostřednictvím několika typů kódování. Postupně jsou hledány a označovány konkrétní informace, které jsou dále spojovány do určitých typů a kategorií, aby byly nakonec identifikovány nové souvislosti mezi nimi (viz Glaser, Strauss 19672).
Výsledky analýzy dat Shrnutí obecných informací o projektu Na počátku každého rozhovoru měli respondenti stručně shrnout průběh a zaměření projektu v kraji, který zastupují. Přestože základní informace o projektu nejsou hlavním předmětem této výzkumné zprávy a jde většinou o data kvantitativního charakteru, které lze přesněji dohledat v materiálech ministerstva a pravidelných reportech připravovaných regionálními koordinátory, alespoň krátce zde shrneme a porovnáme některé obecnější informace z jednotlivých krajů. Jedná se o fakta, která jsou důležitá vzhledem k hodnocení jednotlivých částí projektu, jež budou předmětem dalších kapitol. Celý projekt PTPO je zaměřen na 4 hlavní cílové skupiny: žáky základních škol, studenty středních škol, odbornou veřejnost (pedagogy, odborné poradce, VŠ studenty) a širokou veřejnost.
2 Glaser, B. & Strauss, A. 1967. The Discovery of Grounded Theory: Strategies for Qualitative Research. Chicago: Aldine Publishing Company. IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
3
Z hlediska srovnání jednotlivých krajů a z pohledu respondentů však byli nejčastěji oslovováni studenti a studentky středních škol, kteří jsou do projektu zahrnuti ve všech krajích. V podobné míře, ale ne vždy, byly aktivity připraveny i pro žáky základních škol (častěji starší děti a žáci posledních ročníků) a odbornou veřejnost (většinou pedagogové ZŠ a SŠ). V jednom z krajů byly aktivity zaměřeny také na specifickou skupinu předškolních dětí. Je zřejmé, že žáci ZŠ a studenti SŠ jsou primární cílovou skupinou projektu a tomu odpovídá také převažující hodnocení respondentů vztažené k této části výzkumu (jedná se především o téma spolupráce se školami a reakce a motivace dětí v průběhu projektu). Téměř vždy, ale opět ne v každém případě, byly organizovány i aktivity pro širokou veřejnost – jednalo se především o akce pořádané ve veřejných prostorech měst (Vědecké kavárny, Věda v ulicích, Jarmarky). Počet těchto akcí se v jednotlivých krajích nicméně lišil, stejně jako skutečný počet účastníků z řad široké veřejnosti. Tyto aktivity navíc nebyly organizovány výhradně jenom pro širokou veřejnost a jednotlivé typy účastníků nebyly v průběhu akcí snadno rozlišitelné. I z tohoto důvodu je hodnocení těchto účastníků očima respondentů spíše omezené a nepřináší příliš zajímavých informací. V průběhu analýzy jim proto nevěnujeme samostatný prostor. Kromě vysokých škol, které figurovaly v projektu jako hlavní spolupracovníci a partneři, do něj byly zahrnuty také některé soukromé firmy nebo státní a městské úřady a organizace. Nicméně i jejich počet se v jednotlivých krajích značně lišil – v některých krajích o tento typ spolupráce vůbec neusilovali, jinde se zúčastnilo více typů soukromých nebo státních subjektů. Hodnocení této dimenze projektu je tímto faktem ovlivněno a zdaleka ne všichni respondenti měli k tomuto tématu co říct.
Spolupráce se školami Vzhledem k hlavní cílové skupině projektu, kterou jsou žáci ZŠ a studenti SŠ, bylo vůbec nejdůležitějším krokem úspěšné oslovení škol a postupné navázání kontaktu s vedením školy a s učiteli či výchovnými poradci. Získání důvěry vedení školy a učitelů bylo zároveň krokem nejobtížnějším. Většina respondentů se setkala s počátečním odmítnutím a nedůvěrou ze strany některých škol, jejichž příčinou je přemíra nabídek, které do škol proudí, včetně nabídek ze strany vysokých škol a vědeckých ústavů. Přehršel informací a nabízených aktivit jsou typičtější pro školy ve velkých městech a podle jedné z respondentek jsou některé školy nedůvěřivé i vzhledem ke špatným zkušenostem z minulosti, kdy nabídku akce přijaly a ukázala se být se nezajímavá a finančně náročná. Tato zkušenost ukazuje, že školy přijímají nebo odmítají nabídky více méně nahodile a chybí jim jasný rozlišovací klíč, pomocí kterého by mohly odhadnout význam a kvalitu jednotlivých akcí. Podle jedné z respondentek je v tomto kontextu těžké
IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
4
předem odhadovat, jak bude vedení škol reagovat – reakce jsou velmi individuální a závislé na mnoha faktorech. Podle výpovědí respondentů také nelze jednoznačně určit, zdali je výhodnější oslovovat přímo vedení školy nebo nejprve jednotlivé vyučující. Přesto lze z jejich zkušeností určit některé faktory, podílející se na úspěšném navázání spolupráce se školami a získat tipy, jak tuto spolupráci v případě realizace podobného projektu zlepšit.
Navázání spolupráce se školou Stejně jako v případě navazování spolupráce s jinými subjekty se respondentům osvědčilo neprezentovat projekt jako celek, ale upozornit na obsah a význam jednotlivých akcí. Podle přímé citace jedné z respondentek jsou „na obecnou informaci jsou reakce škol neurčité, nulové, někdy až negativní, protože projektů je moc. Školy nevnímají projekt celkově – ten pro ně nic neznamená. Vnímají akce, kterých se zúčastní.“ Poté, co škola přijme pozvání na jednu konkrétní akci, je důležité přesvědčit ji „praxí“, tzn. nabídnout na počátku aktivitu, o které víme, že jednotlivé typy účastníků jednoznačně zaujme a mají pak sami zájem zúčastnit se i dalších podobných aktivit. Dále je důležitá dlouhodobá a pravidelná komunikace se školou, protože zástupci škol pak lépe rozeznají, o jakou nabídku jde a jsou schopni ji upřednostnit před jinými nabídkami. Velmi významné je také vytvoření a udržování kontaktu jednoho konkrétního zástupce projektu s konkrétním zástupcem školy. V tomto smyslu jsou velkou výhodou předchozí spolupráce a seznamy učitelů/ředitelů, které podobné aktivity zajímají. Ty lze získat nejen v průběhu předchozí spolupráce, ale také například na letních školách, seminářích nebo workshopech pro pedagogy. V jednom případě se osvědčila blízká spolupráce s vybranou školou, jejíž ředitel skrze své profesní kontakty propagoval projekt i do jiných škol. Prostřednictvím dlouhodobější spolupráce lze nakonec získat i kontakty na jednotlivé žáky a studenty, kteří se o aktivity zajímají a s nabídkami obesílat přímo je. Obecnější doporučení, které z výše zmíněného plyne, označila jedna z respondentek jako „osobní angažovanost“ v navazování spolupráce – osobní představení projektu přímo ve školách a přímo cílové populaci žáků, studentů a pedagogů a vytvoření osobních kontaktů nebo navázání na již existující. Nespornou výhodou projektu, kterou školy jednoznačně oceňovaly, byla také finanční nenáročnost akcí.
Tipy na zlepšení spolupráce Důležitým faktorem účasti škol na jednotlivých akcích bylo časové sladění výuky a aktivit. Významným bonusem pro školy by proto byl jasně a včas daný kalendář akcí, IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
5
který mohou zapracovat do harmonogramu školního roku již na jeho počátku a který se bohužel ne vždy podařilo vytvořit. V tomto smyslu je ze strany škol pozitivně hodnocena kontinuita akcí – naopak na nabídku jednorázových akcí reagovaly podstatně hůř. Ze zpětných reakcí některých škol je zřejmé, že mají zájem nejenom na trvání akcí v průběhu školního roku, ale uvítaly by i dlouhodobé pokračování projektu. Mnohé školy mají zájem na další spolupráci, i třeba jen prostřednictvím zasílání pravidelných informací. Zástupci škol, které se projektu zúčastnili, hodnotí aktivity jednoznačně pozitivně, zároveň ale zdůrazňují, že hlavní cíl projektu, kterým je motivace žáků a studentů ke studiu daných předmětů, může být naplněn jedině v dlouhodobějším časovém horizontu trvání aktivit. Další zmiňované nevýhody projektu, ze kterých plynou návrhy na zlepšení, se týkají zejména škol v menších městech a na venkově. První se týká nutnosti delších dojezdů za aktivitami v některých krajích, což vedlo k demotivaci a snížení počtu potencionálních účastníků. Regionální koordinátoři by proto uvítali možnost lepší prostorové dostupnosti akcí. Druhou výraznou nevýhodu projektu spatřovali někteří koordinátoři v příliš krátké době jeho realizace. Přestože se snažili projekt propagovat ve školách osobně, nebyl vždy čas jednotlivé školy objíždět a osobně navštěvovat. Vzhledem k propagaci projektu by pro koordinátory bylo výhodnější, aby měli k dispozici delší čas na navázání kontaktů a přípravu projektu.
Děti a mladí lidé jako účastníci aktivit Nejdůležitější cílovou skupinou projektu tvořili děti a mladí lidé. Našich respondentů jsme se proto ptali, zdali pozorovali nějaké zásadní reakce této cílové skupiny v průběhu aktivit, jaké akce byly pro děti nejzajímavější a proč a kdy byl naopak jejich zájem malý. Zcela jednoznačně se všichni respondenti shodnou na skutečnosti, že děti zaujmou zejména akce interaktivní, při kterých si mohou samy vyzkoušet různé pokusy nebo při nich asistovat, osahat si přinesené exponáty a podobně3. Děti přirozeně baví, když mohou opustit školní prostředí a když jsou jim dané předměty představeny zcela jiným způsobem, než na jaký jsou zvyklé. Vzhledem k tomu, že řada škol se potýká s nedostatkem financí na pomůcky k výuce, byly pro děti aktivity alternativou nebo doplněním informací, které se ve škole učí méně záživným způsobem. Některé akce byly přímo koncipované tak, aby zapadly do osnov škol a doplnily teoretické znalosti z výuky praktickými ukázkami. I v případě přednášek děti dobře reagovaly, pokud se mohly samy
3 Za nejoblíbenější akce považují respondenti například: Vědci v lavicích, Zábavná chemie a fyzika, Chemický jarmark, akce v Botanické zahradě s názvem Predátoři mezi rostlinami – a obecně „open-air“ a outdoorové akce. IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
6
zapojit prostřednictvím prostoru pro diskusi. Z tohoto pohledu je také pochopitelné, že nejméně oblíbeným typem aktivit byly filmové projekce4. Podle většiny respondentů to však bylo dáno spíš dlouhou dobou projekce filmových pásem, než samotným obsahem jednotlivých filmů. I v průběhu jiných akcí se neosvědčilo, pokud trvaly příliš dlouho – obsahová přeplněnost a délka akcí vedla k vyčerpání a únavě dětí během večerních programů. Stejně jako u filmových projekcí ani u večerních programů děti nedokázaly udržet pozornost a soustředit se na program. Menší zájem, udržení pozornosti a kázně v průběhu akcí, pozorovali respondenti častěji také u žáků učňovských oborů, než například u studentů gymnázií. Někteří respondenti zmínili také rozdíly mezi dětmi z hlediska jejich věku. Zatímco nejmladší děti bylo snadné upoutat – byly ze všeho nadšené, hrály si, zkoušely pomůcky, ptaly se – starší děti s reakcí více vyčkávaly, ostýchaly se, čekaly, co jim lektoři nabídnou, byly náročnější na průběh a obsah akcí. I z tohoto důvodu navrhovala jedna z respondentek zapojit do aktivit více také nejmladší děti, které jsou v postojích k přírodovědným a technickým předmětům otevřené, ale s postupem času a se vzrůstající náročností předmětů jejich zájem opadá. Proto by bylo vhodné začít s popularizací těchto předmětů už v nejmladších věkových skupinách. K motivaci starších dětí v průběhu aktivit doporučovali respondenti využití různých her a soutěží, ve kterých mohou děti ukázat své znalosti a dovednosti. Co se týče skutečného dopadu aktivit na motivace dětí ke studiu daných předmětů nebo k výběru dalšího studia, nikdo z dotazovaných si netroufl odhadnout jeho význam. Většina si je vědoma, že aktivity trvaly příliš krátce na to, aby v dětech podnítily skutečný a dlouhodobý zájem. Oceňovali však, že děti měly alespoň možnost vidět dané předměty z jiného úhlu pohledu a v jiném kontextu, než na jaký jsou zvyklé.
Pedagogové jako účastníci aktivit Kromě žáků a studentů byli další důležitou cílovou skupinou projektu také pedagogové na základních a středních školách nebo studenti vysokých škol. Přestože podle zkušenosti respondentů byl i z těchto skupin jednoznačný zájem zúčastnit se aktivit, zároveň nastalo několik situací, kvůli kterým někteří z nich nakonec na akci přijet nemohli.
4 K méně oblíbeným akcím patřil například Filmfest. Jedna respondentka zmínila také nízkou účast na akci Vědecké kavárny, pokud byla pořádaná v malých městech. V případě této akce se počítá především s účastí širší veřejností – v menších městech však, podle mínění respondentky, nejsou na podobný typ akcí zvyklí a dostavilo se proto jen velmi málo posluchačů. IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
7
První překážkou byla nesladěnost kalendáře školního a akademického roku, tzn. v době, kdy mohlo dojít k realizaci akce díky přítomnosti odborníků z vysokých škol, nemohli v některých případech naopak přijít středoškolští pedagogové (například kvůli účasti na probíhajících maturitách). Odhlašování pedagogů z akcí nebo jejich nízká účast souvisela podle některých respondentů také s nepochopením a malou podporou ze strany vedení škol, které by jim umožnilo uvolnit se z vyučování. V tomto ohledu proto respondenti kladně hodnotili, pokud se podařilo uspořádat akce až v odpoledních hodinách a učitelé se jich mohli zúčastnit bez větších problémů. Již zmíněnou překážkou byla pro některé pedagogy také dlouhá doba dojezdu na místo akce. Podle výpovědí respondentů bylo učiteli i vysokoškolskými studenty kladně hodnoceno konání akcí zdarma a v některých případech i bezplatné poskytnutí občerstvení během akce nebo materiálů, které mohou použít při výuce (například v podobě power-pointových prezentací). Podle jedné z respondentek se pedagogové dlouhodobě potýkají s nedostatkem finančních prostředků, ale i například podporou ze strany vedení školy, pomocí kterých by mohli zlepšit výuku svých předmětů. Tento typ akcí proto mnozí z nich uvítali s nadšením.
8
Spolupráce s odborníky Nutno podmínkou pro úspěšnou realizaci akcí bylo zapojení odborníků z vysokých škol a vědeckých ústavů, kteří v projektu působili jako lektoři. Většina respondentů si spolupráci s těmito aktéry chválila a neoznačila žádné výraznější problémy, které by jejich zapojení do projektu provázelo. Za samozřejmou a výraznou motivaci jejich účasti považovali finanční odměnu, ale i jednoznačný profesní zájem mnohých z nich podílet se na popularizaci svých oborů. Výhodou byla také předchozí spolupráce s vybranými odborníky. V případě přednášek a seminářů pro děti a mládež, vedených přednášejícími, kteří jsou navyklí na vysokoškolské prostředí, hrozí riziko přílišné odbornosti – neúměrné zkušenostem a znalostem mladých posluchačů. Podle výpovědí respondentů však byla tato situace spíše výjimkou. Většina si naopak pochvalovala neformálnost, bezprostřednost a schopnost komunikace lektorů s dětmi a mladými lidmi a schopnost předat danou problematiku zábavným a přitažlivým způsobem. Výhodou byl v tomto směru také prostor pro diskuse v průběhu většiny přednášek a seminářů. Poněkud ambivalentně bylo hodnoceno zapojení doktorských studentů jako lektorů – podle některých respondentů se ukázalo být kladné vzhledem k věkové a názorové blízkosti s mladým publikem, podle jiných naopak neměli doktorští studenti vždy dostatečnou zkušenost v přednášení a ve schopnosti působit na mladé lidi jako
IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
autorita. Jedna z respondentek proto hodnotila jako vůbec nejlepší lektory doktorandy vyšších ročníků VŠ, kteří mají už větší zkušenost v mluveném projevu před publikem a zároveň jsou svým věkem dětem blíž než starší vysokoškolští učitelé.
Spolupráce s firmami a organizacemi Téma spolupráce se soukromými firmami či státními organizacemi (krajské úřady, magistráty) není v rozhovorech příliš frekventované, respektive někteří respondenti nemají zkušenost s tímto typem spolupráce vůbec a ostatní většinou neuvedli zvlášť zásadní zkušenosti při navazování kontaktu a spolupráci s těmito typy subjektů. Většina respondentů uvedla, že firmy na žádost o spolupráci reagovaly veskrze kladně a během akce nebo při její přípravě docházelo ke komplikacím běžného charakteru (například nutnost sladění kalendářů apod.). Motivace soukromých firem k účasti na projektu je dvojí: jednak využívají možnosti prezentovat se na veřejnosti a na druhou stranu se snaží podpořit a motivovat žáky a studenty jako své budoucí potencionální zaměstnance. Zejména některé firmy (například z oblasti petrochemie) projekt rády podpořily, protože si jsou vědomy malého zájmu o studium jejich oborů a z toho vyplývající nedostatek školených zaměstnanců. V průběhu akcí zástupci některých firem využili příležitosti, aby děti a mladé lidi informovali o tom, jaké vzdělání, zkušenosti a schopnosti požadují od svých zaměstnanců a jak vypadají přijímací pohovory. Snadné bylo domlouvání spolupráce v případě, že firmy samotné již mají zkušenost veřejné prezentace, především v podobě exkurzí (šlo například o hvězdárny a planetária). Projekt byl pro ně způsob jak lépe medializovat své akce, popř. zlepšit jejich nabídku. Jedna z respondentek uvedla ještě jinou výhodu, kterou některé organizace účastí na projektu získaly, a to vytváření sítí zástupců jednotlivých organizací. Přestože tyto organizace o sobě i dříve věděly, skrze projekt dostaly možnost získat dlouhodobý kontakt na konkrétní osoby, se kterými mohou kdykoliv v budoucnu komunikovat a navazovat spolupráci. (V tomto případě se jednalo i o odbornou instituci – univerzitu, popř. konkrétní fakulty, které byly do sítě zahrnuty). Posledně zmíněná respondentka také jako jediná uvedla z vlastní zkušenosti zjištěný způsob kladného navázání kontaktu. Podobně jako v případě oslovování škol se jí osvědčilo, pokud firmy byly oslovovány jednak osobně a jednak s nabídkou konkrétní akce. Představení projektu jako celku naopak většinou nefungovalo – pro firmy je tento typ informace příliš obecný a nevidí v projektu prostor pro svůj přínos.
IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
9
Celkové hodnocení projektu a vnitřní spolupráce Celkově lze říct, že regionálními koordinátory či jejich zástupci je projekt oceňován velmi pozitivně. Byla navázána spolupráce a vytvořeny sítě různých subjektů zahrnutých do projektu, od institucí (ZŠ, SŠ a VŠ školy, vědecké ústavy, úřady, magistráty, soukromé firmy) až po jedince (pedagogy, žáky a studenty, odborníky, novináře, politiky). Podle pozorování respondentů se až na výjimky setkala většina akcí s kladným ohlasem cílových skupin, bylo odzkoušeno, které akce fungují více či méně dobře pro jednotlivé typy publika a jak je případně upravit do budoucnosti. Otevřelo se téma popularizace technických a přírodovědných oborů, což hodnotily jako významné především univerzity. Hodnocení spolupráce s dotační autoritou, tedy ministerstvem a jeho zástupci je třeba hodnotit ve dvou rovinách. Na jedné úrovni jde o spolupráci přímo s Odborem projektů reforem, který se bezprostředně zabývá projektem a pracovníky tohoto odboru v projektu IPN Podpora technických a přírodovědných oborů. V druhé rovině jde o vnímání ministerstva jako instituce, tedy orgánu, který vymezuje mantinely projektu a podmínky, za kterých je realizován.
Hodnocení spolupráce s pracovníky projektu IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Co se týče bezprostřední komunikace a spolupráce s kontaktními osobami na ministerstvu, téměř všichni respondenti oceňovali jejich velkou flexibilitu, rychlost v řešení problémů, snahu domluvit se a vstřícnost. Tento typ komunikace v rámci projektu považovali za naprosto bezproblémový a značně usnadňující jejich práci.
Hodnocení projektu a jeho podmínek daných ministerstvem V průběhu projektu docházelo i k problematickým momentům, které respondenti vnímali jako překážky hladkého průběhu jeho realizace. Problémy, o kterých respondenti mluvili, se přitom vztahovaly k celkové koncepci projektu a týkaly se více fungování projektu jako celku, než nedostatků vzniklých při organizaci jednotlivých akcí. Pravděpodobně i z těchto důvodů nebylo snadné tyto problémy vyřešit prostřednictvím běžné komunikace s ministerstvem a jejich identifikace může být vodítkem při přípravě možného navazujícího projektu. Jak už bylo i dříve několikrát zmíněno, jedním z problémů, se kterým se regionální koordinátoři museli opakovaně vyrovnávat, byla nesrozumitelnost projektu jako celku. To se odrazilo jednak v mediální propagaci IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
10
projektu i při získávání některých spolupracujících organizací. Respondenti opakovaně kritizovali jazyk a terminologii projektu, které znesnadňovaly srozumitelným a jasným způsobem propagovat projekt v médiích a také rigiditu ze strany ministerstva v lpění na složitých a přesných názvech akcí. Flexibilita ve způsobu propagace by naopak zjednodušila komunikaci s novináři a umožnila rozšíření informací o projektu zejména mezi nejširší veřejnost. Podle respondentů měli regionální novináři velký zájem propagovat projekt cílený na jejich regiony a byli spolupráci otevření. Obtížné vnímání projektu jako celku spatřovali respondenti také například ve zpětných reakcích zúčastněných škol, jejichž zástupci se ve svém hodnocení vztahovali spíše k jednotlivým akcím. V mnoha případech nelze proto určit, jestli školy vnímají projekt negativně nebo pozitivně, protože jsou schopny vztáhnout se jen k některým jeho částem a i vzhledem k odlišnostem a množství nabízených aktivit nechápou vždy jejich obecnější, společný cíl. Regionální koordinátoři si dále stěžovali na zbytečnost administrativy spojené s projektem (nutnost zasílání pravidelných, podrobných reportů a administrace evaluačních dotazníků), ale zejména na nedostatečnou zpětnou vazbu a komunikaci ze strany ministerstva. Mnozí z nich si sice uvědomovali, že tento typ administrativy je běžnou součástí podobných projektů, ale i přesto ji někteří vnímali jako „nutné zlo“. A to zejména z důvodu chybějících informací o tom, jak bude s pravidelnými zprávami a dotazníky naloženo, jak a kdy budou vyhodnoceny a kde bude možné získat výsledky. V případě evaluačních dotazníků často kritizovali také skutečnost různých variant pro jednotlivé typy účastníků, což způsobilo zejména časovou náročnost při jejich distribuci. Přestože regionální koordinátoři měli možnost pravidelných schůzek, jejichž tématem byly i problémy s organizací projektu, jedna z respondentek kritizovala nedostatečnou zpětnou vazbu i během těchto schůzek. Chyběly zde zodpovědné osoby z ministerstva nebo někdo, kdo by označené problémy dále analyzoval, komentoval nebo hledal na základě jejich identifikace způsoby, jak jim předcházet. Někteří respondenti považovali za nedostatečnou propagaci projektu v některých krajích. Podle jejich výpovědí se zdá, že projekt fungoval zejména ve velkých městech a jejich okolí a problémy nastávaly spolu s nutností delších dojezdů do některých oblastí. Projevilo se to nejen v nemožnosti vždy osobně představit projekt, ale i v menší ochotě odborníků dojíždět do vzdálenějších míst nebo naopak účastníků z řad pedagogů dopravovat se na vzdálené místo akce. Úspěch projektu jako takového podle nich tkví v obecně rozšířeném povědomí o tom, že existují určité způsoby podpory přírodovědných a technických oborů a že se – zejména pedagogové daných předmětů – mají kam obracet. S tímto souvisí i nedostatečná podpora projektu prostřednictvím různých forem propagace. Respondenti negativně hodnotili IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.
11
především spuštění webového portálu až téměř na konci projektu, nedostatek propagačních materiálů a nenaplnění slibu realizace reklamních spotů v televizi a celostátní kampaně na podporu projektu. Zejména webový portál by podle jedné z respondentek zpřístupnil zapojení více subjektů do projektu, otevřel informace pro všechny zájemce a měl v důsledku synergický efekt. Negativně, vzhledem k cílům projektu i navázaní různých typů kontaktů a spolupráce, hodnotili respondenti také krátkodobost projektu. Podle mnohých se projekt osvědčil a měl by v podobné formě pokračovat a ne být nahrazován jinými a neodzkoušenými projekty. Mnohé ze zmíněných problémů měly pravděpodobně příčinu v odkládání počátku projektu, jeho přerušení a absenci jasně stanoveného harmonogramu, způsobené politicky motivovanými změnami na ministerstvu. Tento fakt označovali respondenti jako problém nejčastěji.
12
IPN Podpora technických a přírodovědných oborů Projekt je spolufinancován Evropským sociálním fondem a státním rozpočtem České republiky.