Konkurence zvratných a opisných tvarů pasivních v současné češtině, zejména v mluveném zpravodajství
Bakalářská práce
Studijní program: Studijní obor:
B7310 – Filologie 7310R033 – Český jazyk a literatura
Autor práce: Vedoucí práce:
Vít Moravec prof. PhDr. Oldřich Uličný, DrSc.
Liberec 2015
Poděkování Děkuji prof. PhDr. Oldřichu Uličnému, DrSc. za neobyčejnou trpělivost a odborné vedení práce.
Anotace Bakalářská práce sleduje celkový vývoj konkurence zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa v současné češtině se zaměřením na jazyk mluveného zpravodajství. Cílem bylo postihnout na základě analýzy videozáznamů a dat z korpusu mluvené publicistiky DIALOG dnešní tendenci nejen v užívání obou tvarů pasiva, ale také jmenných (krátkých) a složených (dlouhých) variant pasivního participia.
Klíčová slova opisné pasivum, reflexivum, pasivní participium
Annotation The bachelor thesis reflects development of use of the reflexive passive and periphrastic passive verb forms in current czech language, especially in spoken news. The aim was to capture on base on analysis of video records and data from a corpus of spoken journalism DIALOG today tendency not only in use of passive forms, but also in short and long variants of passive participles.
Key words periphrastic passive, reflexive passive, passive participles
Obsah Úvod..................................................................................................................................9 1 Zvratné a opisné tvary pasiva v češtině.......................................................................10 1.1 Slovesný rod.........................................................................................................10 1.2 Definice................................................................................................................11 1.3 Diateze.................................................................................................................14 1.4 Historický vývoj...................................................................................................16 1.4.1 Jan Gebauer..................................................................................................16 1.4.2 Václav Ertl....................................................................................................17 1.4.3 Bohuslav Havránek......................................................................................18 1.4.4 Josef Zubatý.................................................................................................19 1.4.5 František Trávníček......................................................................................20 1.4.6 František Kopečný.......................................................................................22 1.4.7 František Štícha............................................................................................23 1.4.8 Závěr............................................................................................................25 2 Jmenné a složené tvary participia v češtině.................................................................27 2.1 Historický vývoj...................................................................................................27 2.2 Závěr....................................................................................................................31 3 Konkurence zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa, jmenných a složených participií v současné češtině............................................................................................32 3.1 Výsledky průzkumu.............................................................................................32 3.2 Konkrétní doklady...............................................................................................34 3.2.1 Zvratné a opisné pasivní tvary.....................................................................35 3.2.2 Jmenné a složené tvary.................................................................................37 3.3 Korpus DIALOG.................................................................................................38 3.4 Diateze.................................................................................................................41 4 Závěr............................................................................................................................42 5 Seznam použité literatury............................................................................................43
Seznam tabulek Tabulka č. 1: Celkový počet zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa – TV záznam .........................................................................................................................................33 Tabulka č. 2: Procentuální poměr zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa – TV záznam.............................................................................................................................33 Tabulka č. 3: Celkový počet jmenných a složených tvarů – TV záznam........................34 Tabulka č. 4: Procentuální poměr jmenných a složených tvarů – TV záznam................34 Tabulka 5: Celkový počet zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa – korpus DIALOG..........................................................................................................................39 Tabulka 6: Celkový počet jmenných a složených tvarů – korpus DIALOG...................40
Úvod Jazykový vývoj postupně vyprodukoval dva základní problémy týkající se pasiva v češtině – ten výraznější spočívá v konkurenci zvratných (reflexivních) a opisných pasivních tvarů slovesa. Výraznější proto, že je o poznání starší a prozkoumanější, i pro nás se tak stává jádrem práce. Druhým jevem je konkurence jmenných a složených tvarů pasivního participia.
Naším cílem není podat obšírný teoretický výklad daného tématu, zaměříme se na použití v praxi – v analytické části pracujeme především s videozáznamy mluveného zpravodajství. Jako doplňující zdroj slouží data korpusu DIALOG. Právě moderátory, reportéry a
ostatní
profesionální
mluvčí
z mediální
oblasti
považujeme
za
reprezentativní vzorek, jehož univerzální jazyk, pokud to tak můžeme říct, zčásti odráží obecný jazykový vývoj. Projevy by měly být kultivované a působit co nejpřirozeněji. Zároveň při přípravě nepochybně dochází alespoň k částečné jazykové korektuře, což staví tuto kategorii někam na pomezí mluveného a psaného textu.
Pozorovat budeme použití výše uvedených konkurenčních tvarů, zda-li se potvrzuje historický vývoj, jestli dnešní mluvčí vůbec rozlišují významové rozdíly, nebo zda pasivní slovesné tvary postupně splývají a nejsou v rámci nich už takové rozdíly. V oddíle pojednávajícím o historii tématu si všímáme veškerých zmínek o pravidlech, podle nichž se pasiva v českém jazyce používala nebo stále používají. Sledujeme opět tendence, samozřejmě nikoliv v mluveném zpravodajství, to je téma vzhledem k civilizačnímu pokroku stále ještě nové, ale obecně. Na vysledovanou linii se budeme snažit navázat a porovnat je s našimi závěry.
9
1 Zvratné a opisné tvary pasiva v češtině Pro zjištění současného stavu teorie jsme čerpali především ze dvou významných mluvnic vydaných v novém tisíciletí.
Příruční mluvnice češtiny1 je dílem kolektivu převážně brněnských autorů úzce spjatých s Masarykovou univerzitou. Části týkající se pasiva a diateze ve větě lze chápat i jako souhrn poznatků z dlouholeté práce Miroslava Grepla a Petra Karlíka, kteří jsou spoluautory Příruční mluvnice.
Novější publikací je Akademická gramatika spisovné češtiny2. František Štícha a jeho spolupracovníci pojali některá témata naprosto odlišně od svých předchůdců, čímž vyvolávají nové otázky a dávají podnět k diskuzi.
1.1 Slovesný rod Slovesný rod dělíme na dvě kategorie – slovesný rod aktivní (činný) a slovesný rod pasivní (trpný). Zásadní rozdíl mezi nimi spočívá v odlišném vyjádření vztahu mezi původcem děje a podmětem věty. Sloveso v aktivním tvaru staví původce děje do role podmětu. Sloveso v pasivním tvaru naopak odsouvá původce děje z místa gramatického podmětu pryč. Př.: potrestal; potrestá (aktivní tvar)/byl potrestán; bude potrestán (pasivní tvar).
1 2
GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-710-6624-8. ŠTÍCHA, F. a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2205-9.
10
Neustále se vedou spory, jaké tvary považovat za pasivum, a jaké nikoliv. Řada jazykovědců zastává rozdílná stanoviska, my se však budeme držet v rámci zadání naší práce nejtradičnějšího pojetí – nejvýznamnějšími pasivními slovesnými tvary jsou opisná pasiva a zvratná pasiva (reflexiva).
Aktivní slovesné formy, tedy logický protějšek pasivních tvarů, nejsou předmětem naší práce, proto se jimi nebudeme zabývat.
1.2 Definice Příruční mluvnice češtiny definuje naše dva hlavní pojmy následovně: „Pasivní forma slovesa bývá nazývána opisným tvarem. Tvoří se pomocí tvarů slovesa být a tvarů tzv. příčestí trpného.“3 „Tzv. reflexivní pasivum považujeme za jednu z funkcí spojení slovesa + se (v tomto případě s funkcí deagentní): Vyrobilo se tam pět tun čokolády; Opravovala se tam auta. Jeho užití je omezeno na 3. osobu. U nepředmětových sloves nejde o pasivum, ale o anonymizaci agentu: Jde se; Sedí se (tam dobře).“4
S výjimkou nové Akademické gramatiky spisovné češtiny (následuje níže) se současné mluvnice shodují na základních podmínkách a pravidlech, jež podmiňují použití jednotlivých pasivních slovesných tvarů v mluveném nebo psaném projevu.
3 4
GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny, s. 323. Tamtéž, s. 324.
11
Reflexivní pasivum: •
dějový význam,
•
převážně nedokonavá slovesa,
•
stylisticky neutrální,
•
omezeno na 3. osobu,
•
nelze vyjádřit agens.
Opisné pasivum: •
význam dějový nebo stavový,
•
převážně dokonavá slovesa,
•
více nebo méně knižní,
•
pouze u sloves vyžadujících předmět.
Každé pravidlo má samozřejmě i své výjimky, např. reflexivní tvar ve 2. osobě Jménem Jeho Veličenstva císaře a krále odsuzujete se k smrti provazem apod.
Ne každé spojení slovesa a zájmena se musí ihned tvořit zvratné pasivum. Naopak, aktivní rod mají reflexiva vlastní, reflexiva reciproční a reflexiva tantum.
„Reflexiva vlastní vyjadřují děj, který zasahuje původce děje vlastní činností, např.: myl se (=sebe); přál si (=sobě) apod.“5
5
CVRČEK, V. Mluvnice současné češtiny, s. 245.
12
„Reflexiva reciproční vyjadřují vzájemnost, např.: nenáviděli se (navzájem); překáželi si (vzájemně).“6
Slovesa, která existují pouze ve zvratné podobě, označujeme jako reflexiva tantum. I jejich význam je aktivní. Př.: klanět se; usmát se; vztekat se apod.
Odlišný pohled na současnou teorii pasiva v češtině přináší Akademická gramatika češtiny. Pasivum a jeho příbuzné konstrukce jsou souhrnně označovány jako deagentní struktury – tedy struktury, jež upozaďují nebo dekonkretizují podmět.
„Pasivum je z formálního hlediska složený slovesný tvar, tvořený spojením kteréhokoli z tvarů (pomocného) slovesa být a tvaru tzv. pasivního (n/t-ového) participia (trpného příčestí).“7
To, co jsme zvyklí nazývat jako opisné pasivum, označují autoři jako pasivum syntetické (k němu se vztahuje předchozí definice), avšak opisné pasivum jako termín úplně nevylučují – pouze ho specifikují jinak: „Jako opisné pasivum označujeme lexikálně-syntaktické konstrukce, které jsou (sémanticky) synonymní se syntetickým dějovým pasivem participiálním a jsou tomuto pasivu funkčně ekvivalentní. Jde zejména o konstrukci s trpným příčestím (ve tvaru kongruentním či neshodném) a slovesem dostat (dostal jsem přidáno), jednak
6 7
Tamtéž, s. 245. ŠTÍCHA, F. a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny, s. 620.
13
o konstrukci se slovesem dostat a abstraktním substantivem (dostat slib). Vedle toho se ještě uplatňuji jiné opisy, např. získat angažmá za být angažován.“8
Reflexivní pasivum je nahrazeno pojmem reflexivní deagentiv, platnost se v tomto případě ale nijak nemění: „Jde o reflexivní konstrukci (tj. spojení slovesného tvaru, např. říká, s reflexivním morfémem se (říká se)), která zčásti konkuruje pasivu, zčásti je s ním nezaměnitelná. Tradičně se (málo vhodně) nazývá zvratné pasivum.“9
Autoři gramatiky se rozhodli opustit tradiční dělení pasiva na opisné a zvratné, a to z toho důvodu, že tato pasiva mají podle jejich názoru více vlastností rozdílných než společných. Proto nepovažují za vhodné nazývat je stejným termínem.10
Podle většiny příruček je sice syntetické pasivum knižním prostředkem, ale ve skutečnosti tomu tak úplně dle Akademické gramatiky není. V každodenní mluvě se totiž tato pasiva vyskytují naprosto běžně, jen má jejich participium nespisovnou podobu, např. Ten film byl hrozně dlouho zkoušenej. Byla sem tajně poslouchaná.
1.3 Diateze „Vztahy mezi participanty sémantické struktury a jim odpovídajícími pozicemi formálně gramatické struktury věty se chápou jako vztahy diateze.“11
8 9 10 11
Tamtéž, s. 631. Tamtéž, s. 633. Teprve se ukáže, nakolik se nová terminologie ujme. My ji v této práci používat nebudeme. GREPL, M., P. KARLÍK. Skladba spisovné češtiny, s. 154.
14
Jinými slovy, jednu skutečnost nebo situaci lze vyjádřit více způsoby, a právě vztahy mezi významem věty a uspořádáním větných členů – nebo také po vzoru Františka Daneše hierarchizace sémantické struktury věty – úzce souvisí i s pasivem. Obzvláště za předpokladu, že věříme v sémantické rozdíly jednotlivých tvarů. Př.: Zedníci postavili školku za dva roky. V tomto případě se jedná o diatezi primární – situace je popsána z hlediska agentu, ten se rovná podmětu, a jde tedy o aktivní rod.
Naproti tomu diateze sekundární vyjadřuje děj z pozice patientu, tím pádem pasivní formou: Školka byla postavena zedníky za dva roky; Školka se postavila za dva roky. Agens je odsunut do pozadí (deagentizace), v závěrečném příkladě je dokonce zcela potlačen.
Je zřejmé, že všechny tři věty říkají totéž (schéma: školka – zedníci – dva roky), ale každá z nich to dělá jiným způsobem. Aktivní uživatel jazyka, i se znalostí případného dalšího kontextu, může vyvodit, z významového hlediska, u každé větné varianty další detaily. Jedna z mnoha možných interpretací: Zedníci postavili školku za dva roky. – Postavil by ji někdo jiný nějakým způsobem rychleji/pomaleji? Školka byla postavena zedníky za dva roky. – Znamená to, že by např. stavba školy mohla trvat zhruba stejně dlouhou dobu? Školka se postavila za dva roky. – Kdo ji postavil? Kdo ji nechal postavit?
Na teoretické rovině je specifičnost a užitečnost všech tvarů snadno prokazatelná, otázkou ovšem zůstává, jak je tomu v běžné každodenní komunikaci. Nás může diateze zajímat z praktického hlediska, a to především později při analýze mluvených textů.
15
1.4 Historický vývoj Výběr odborné literatury vztahující se k tématu je vždy do jisté míry subjektivní záležitostí. Snažili jsme zahrnout všechny významné studie a články, které byly uveřejněny v jazykovědných periodikách (Naše řeč, Slovo a slovesnost). Tyto dílčí práce obsahují často nové pohledy, polemiku, jsou živými organismy. Naproti tomu mluvnice většinou často pouze shrnují poznatky, a protože jsou určeny širšímu publiku, jsou výrazně konzervativnější. I proto jsme do výběru zařadili jen některé, abychom zhruba pokryli časovou osu, ačkoliv z hlediska historického významu by si zařazení zasloužily i mnohé další.
1.4.1
Jan Gebauer
Gebauer ve své Historické mluvnici jazyka českého12 (čtyři díly postupně vycházely mezi lety 1894–1929) uvádí oba základní tvary pasiva a dokládá je na příkladech ze starší češtiny: „1. Passivum13 vyjadřuje se výrazy opsanými, a to z příčestí minulého trpného a slovesa býti (n. bývati)… jsem chválen; bych nesen.“14 „2. Passivum vyjadřuje se reflexivem… opásav sě mociú; donědž sě nevykopá jáma.“
15
Nepřipadá nám tudíž příliš vhodná Trávníčkova poznámka, jenž ve své stati Gebauerovi vyčítá text z Příruční mluvnice jazyka českého (1904): „…(pasivum) ‚má výrazy jenom složené‘ (býti, bývati chválen) a že ‚místo náležitého passiva klade se: a) často
12 GEBAUER, J.. Historická mluvnice jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80200-1557-0. 13 V průběhu let se pravopis samozřejmě vyvíjel. V naší práci jsme, vyjma přímých citací, terminologii sjednotili do současné podoby. 14 GEBAUER, J.. Historická mluvnice jazyka českého, s. 569. 15 Tamtéž, s. 571.
16
reflexivum…‘ Podle toho by se zdálo, že je pasivní reflexivum ne-li jazyková chyba, tedy aspoň odchylka, ale to by nebylo beze vší pochyby správné.“16
Trávníček to považuje za nejasnou a nepoužitelnou formulaci, jak ale můžeme vidět na příkladu z Historické mluvnice, takový soud je vůči Gebauerovi nespravedlivý, jelikož zde jsou oba tvary jednoznačně postaveny na stejnou úroveň.17
K dosavadnímu vývoji se Historická mluvnice vyjadřuje v poznámce, že reflexivum „rozmáhá se v jazyku novém příliš; v jazyku starém bývalo častěji passivum vlastní.“18
1.4.2
Václav Ertl
Ertl v článku Dům se staví, dům je stavěn19 (1918) potvrzuje Gebauerovo tvrzení, že v minulosti byl častější opisný pasivní tvar, údajně vlivem překladů latinských textů – zvratná podoba náležela spíš lidovému, a tudíž mluvenému jazyku.
Ertlova pravidla pro použití pasiva: 1) Opisné pasivum pro vyjádření stavu (dům je natřen na zeleno), reflexivum pro vyjádření děje, činnosti, ruchu (dům se natírá na zeleno). 2) Je-li mluvnický podmět trpné vazby spíš předmětem slovesného děje, užívá se častěji zvratná forma (louka se seče, brambory se kopou), je-li spíš podmětem slovesného děje, užívá se častěji opisná forma (kámen byl prudce hozen, chlapec byl chválen).
16 17 18 19
TRÁVNÍČEK, F. Pasivum ve spisovné češtině, s. 13. Trávníček svou kritiku uveřejnil až roku 1939. GEBAUER, J.. Historická mluvnice jazyka českého, s. 572. ERTL, V. Dům se staví, dům je stavěn. Naše řeč 2, 1918, s. 185–186.
17
3) Opisné pasivum užíváme tehdy, kdy je zřetelná skutečná trpnost, vědomé podrobení se nějaké činnosti (hoch byl chválen, pocestný byl zabit). Pokud by sloveso dovolilo obojí, používáme pasivní tvar opisný (lide se chválí – lidé jsou chváleni). 4) Opisné pasivum užíváme, je-li uveden původce děje (peníze se vyplácejí – budou vyplaceny hlavní pokladnou).
1.4.3
Bohuslav Havránek
Není pochyb o tom, že více než čtyřsetstránkovou práci Bohuslava Havránka Genera verbi v slovanských jazycích20 (vyšlo 1937), zabývající se slovesným rodem všech slovanských jazyků, těžko už někdo co do hloubky zpracování překoná. Práce sahá daleko za hranice našeho tématu, Havránek své teoretické závěry dokládá na velkém množství příkladů z běžné mluvy, přičemž jde ve zkoumání hluboko do historie. Z Havránkova textu nemůžeme vyčíst mnoho o tendenci v užívání pasiva v češtině, větší důraz je kladen na původ a tvary slov a jazykový vývoj napříč slovanskými jazyky, jejich vzájemné ovlivňování a spolupráci. Práce se stala důležitým inspiračním zdrojem pro další jazykovědce, kteří na ni často odkazují.
První část se zabývá reflexivní formou, především pak komponentem se – jeho funkcí a použitím, kdy je se předmětem slovesa, a kdy není. Druhá část je přehledem pro slovesnou pasivní formu.
Zatímco v Genera verbi se Havránek věnoval všem slovanským jazykům, navazující Česká mluvnice21, kterou napsal společně s Aloisem Jedličkou (poprvé roku 1951, poslední vydání roku 1988), obsahuje souhrn čistě pro české pasivum. Z hlediska užití 20 HAVRÁNEK, B. Genera verbi v slovanských jazycích. Praha: Kr. česká spol. nauk, 1937. 21 HAVRÁNEK, B., A. JEDLIČKA. Česká mluvnice. 6. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988.
18
reflexiv a opisných tvarů zastávají autoři základní teze ve všech oblastech – nedokonavost/dokonavost, dějovost/nedějovost, neutrální styl/knižní styl, deagentizační vlastnosti pasiva apod.
1.4.4
Josef Zubatý
Roku 1929 uveřejnil Josef Zubatý v Naší řeči článek Z novot našeho spisovného jazyka22. Značně ironický text kritizuje soudobý trend v nadužívání opisného pasiva v žurnalistice. Zubatý zmiňuje obecnou tendenci používání opisného pasiva zejména u sloves nedokonavých a reflexivního tvaru u sloves dokonavých, ačkoliv k tomu není žádný důvod – žádné takové pravidlo neexistuje. Píše dokonce o znásilňování jazyka novináři.23 Nepřirozené užívání opisného pasiva pak vede až ke změně významu věty, např.: „V Roztokách se dobývali lupiči na obecní pokladnu. Hodiny, které sňali se stěny na podlahu, byly zastaveny o půl druhé hodině. Pravda, zastavily se, když je lupiči položili na podlahu a lupiči byli tedy původci toho, že se hodiny zastavily; ale což nerozumí poctivý Čech trpnému tvaru tak, že některý lupič si schválně dal práci, aby je zastavil?“24
Proč se tak píše, když tak nikdo nemluví? To je zásadní otázka, kterou si Zubatý pokládá. Ačkoliv se jedná pouze o jeden text jednoho autora, je patrné, že minimálně v publicistických textech mohlo docházet k dočasnému návratu k opisným pasivním tvarům, předpokládáme-li, že v té době dominovaly spíš tvary reflexivní, jak můžeme vycítit ze samotného Zubatého textu nebo z výše uvedené Gebauerovy poznámky.
Na tento článek odkazuje o deset let později František Trávníček, ovšem nikoliv v dobrém. Kritizuje Zubatého, že v tomto případě víceméně rezignuje na pravidla 22 ZUBATÝ, J. Z novot našeho spisovného jazyka. Naše řeč 13, 1929, s. 193–197. 23 Tamtéž, s. 194. 24 Tamtéž, s. 195.
19
a dovolává se přirozeného jazykového citu českých mluvčí, který je, jak je dle Trávníčka zřejmé ze Zubatého příkladů, leckdy oslaben.
1.4.5
František Trávníček
Trávníčkova stať Pasivum ve spisovné češtině25 (1939) obsahuje poměrně ucelený souhrn dosavadních poznatků o užívaní pasiva a představuje významný názorový zdroj.
Jádrem první části textu je snaha zodpovědět otázku, zda se řídí užívání obou tvarů pasiva libovolně, nebo na základě nějakých pravidel. Kromě již zmíněné kritiky Gebauera a Zubatého zmiňuje Ertla a jeho čtyři pravidla pro použití pasiva (viz výše), která ovšem vesměs zpochybňuje.
U prvního pravidla Trávníček namítá, že Ertlovo je natřen vůbec není v uvedeném příkladě opisné pasivum (muselo by být je natírán), nýbrž slovesné adjektivum. Podobně ani výrazy dveře byly zavřeny (stav dveří, ve kterém jsme je zastihli), maso bylo uvařeno (stav masa, nebylo syrové) apod. nejsou pasiva, protože pouze vyjadřují stav věcí bez aktivního děje, mají blíže k adjektivu. Ani původce děje u nich není zřejmý, což je další výrazný znak těchto výrazů – neřekneme dveře byly někým otevřeny, ale dveře někdo otevřel (to už tedy vyjadřujeme aktivním dějem). Původce děje je vyjádřen při vědomí stavu i aktivního děje, nikoliv pouze stavu, jako je tomu v prvním případě. Opakem jsou reflexiva dveře se zavírají (ve smyslu lidé zavírají dveře, měli by je zavírat), maso se vaří/vařilo (probíhá/probíhala činnost vaření) apod.
Dále ve svém článku vyjadřuje s prvním pravidlem souhlas, např. jsem chválen již splňuje všechny podmínky opisného pasiva jako vyjádření stavu a vlastnosti (dále např. 25 TRÁVNÍČEK, F. Pasivum ve spisovné češtině. Slovo a slovesnost 5, 1939, s. 13–24.
20
jsem podezříván = lidé mě podezřívají, to by znamenalo děj, ale také lpí na mně podezření, je to moje vlastnost, stav). Rozdíl mezi použitím opisného pasiva a reflexiva je nejlépe patrný na dvou příkladech jednoho sloveso: žák je napomínán z latiny (nevede si dobře, má špatný prospěch, jeho vlastností je, že mu nejde latina) proti žáci se mají napomínat tak, aby se necítili zahanbeni (jak by se měla ona činnost provádět, jde o akt napomínání).
Ve druhém pravidlu se Ertl odvolává na mluvnický rod, Trávníček však tvrdí, že ve všech případech je mluvnický podmět předmětem, výsledkem nebo cílem děje – nikdy však činitelem. Např. chlapec byl chválen bychom neměli vnímat tak, že chlapec přijímá chválu, ale že někdo jiný chválí žáka, čímž se stává z žáka pouze objekt zasažený dějem.
Za třetí Trávníčkovi vadí, že se v Ertlově definici píše o vědomosti – v tom případě bychom prý opisné pasivum používali pouze u tvarů s životným podmětem, což není pravidlem (žalovaný je souzen pro vraždu – žalovaný se odsuzuje).
K poslednímu pravidlu žádné výhrady nemá a poukazuje na Havránkovo zjištění, že se opisné pasivum v češtině vyvinulo později, a to hlavně přes spisovný jazyk, nikoliv přes běžnou mluvu. Naopak reflexivní tvar se používal od pradávna.
Závěrečná část je věnována současným tendencím při užívání pasiva. Rozhodující je význam, jenž sám o sobě mnohdy usnadňuje rozhodování – např. chválí se/je chválen (sám sebe/někým). Reflexivní forma se vyskytuje zejména v aktivních konstrukcích, což dodržují i uživatelé, přesto jí můžeme vyjádřit i platnost pasivní – je pokládán za znalce/pokládá se za znalce (obecně, nikoliv on sám sebe). Dalo by se tedy říct, píše 21
Trávníček, že v těchto případech se užívá reflexiv na úkor opisných pasivních tvarů. Současně je zde ale snaha zobecnit opisné pasivum v jedinou pasivní formu, jak píše Zubatý. Na tomto místě nakonec i Trávníček zmiňuje přirozený jazykový cit, ačkoliv takový závěr na začátku svého textu zkritizoval. Jasnou odpověď nebo předpověď ohledně současného a budoucího vývoje jsme na tomto místě nedostali.
1.4.6
František Kopečný
Podrobně se našemu tématu věnuje i František Kopečný v Základech české skladby26 (1960). Zdůrazňuje mj., že nemůžeme každou reflexivní formu považovat automaticky za pasivní, a zároveň dokazuje spolupráci reflexivních a opisných pasivních tvarů slovesa na stanoveném pravidlu: „Reflexivní formu je možno pokládat za pasivní vždy tenkrát, když je dokonale synonymní s příslušnou formou pasíva opisného, tj. vždy tenkrát, když ji lze v konkrétním případě opisnou formou nahradit.“27
Z velké části se shoduje s tradičním pohledem na pasivum a nabízí podrobný, ale zároveň přehledný a srozumitelný výklad.
Zvratná pasivní forma vyjadřuje obecnost činitele, je ve třetí osobě, na rozdíl od opisného pasivního tvaru se může vyskytovat jak u akčních, tak neakčních sloves. Také po obsahové stránce sledujeme rozdíly – reflexivní forma má víc dějový charakter, naopak opisná stavový charakter. Reflexivním pasivem se tedy vyjadřují spíš konkrétní děje nebo i obecné (silnice se právě protahuje pluhy, cihly se kladou tak, že…), opisným
26 KOPEČNÝ, F. Základy české skladby. Praha: Statni pedagogické nakladatelství, 1962. ISBN 16-91362. 27 Tamtéž, s. 120.
22
pasivem pak děje momentálně neprobíhající s oslabeným dějem (v zimě bývají silnice protahovány pluhy).
1.4.7
František Štícha
Prvním významným příspěvkem Františka Štíchy byl článek K užívání a významu dvojí formy trpného rodu v současné spisovné češtině 28 (1979). Autor už na samém začátku avizuje, že nechce řešit teoretické problémy týkající se tématu, přesto se ani on nevyhne rozsáhlému odbornému úvodu.
Dále už se ale věnuje zejména příkladům z praxe a konfrontaci se stanovisky ostatních českých lingvistů. Nesouhlasí s Trávníčkovou kritikou Ertla a považuje ji za neopodstatněnou. Stejně tak Štícha zpochybňuje obecné pravidlo, že dějovost náleží zvratným pasivním tvarům, a naopak výrazy s oslabeným či obecným dějem směřuji k opisnému pasivnímu tvaru – záleží vždy na konkrétním příkladě, tak např. pacient se právě převáží na operační sál i pacient je právě převážen na operační sál a osobní automobily jsou vyráběny v Mladé Boleslavi i osobní automobily se vyrábějí v Mladé Boleslavi můžeme použít v obou tvarech – v prvním případě je dokonce přirozenější opisný tvar, ačkoliv se jedná o okamžitý děj, ve druhém případě můžeme použít oba tvary bez znatelného rozdílu. Nutno dodat, že žádné z pravidel, jež Štícha uvádí, nebylo v minulosti uváděno jako absolutní. Jejich autoři si byli vždy vědomi možných výjimek, pokoušeli se pouze o zobecnění se snahou najít většinovou tendenci.
Podobně je tomu i u dokonavosti (opisné pasivum) a nedokonavosti (reflexivum) – Jsou stvořeni k tomu, aby byli ovládáni./Populace buněk se přenese do čerstvého kultivovaného média. Vid nemůžeme dávat do souvislosti s pasivem, tvrdí Štícha.
28 ŠTÍCHA, F. K užívání opisného pasíva v současné češtině. Naše řeč 73, 1990, s. 63–73.
23
Proti tomu formuluje následující poučky: Pouze opisné pasivum můžeme použít pro vyjádření děje nepůsobeného člověkem (Pole byla zaváta sněhem.) a při vyjádření personálního činitele instrumentálem (Dětská obuv je vyráběna národním podnikem Sázavan ve Zruči nad Sázavou.).
Pouze reflexiva se užívá při vyjádření děje způsobeného lidským činitelem, ale nikoliv v instrumentálu. Dále také při popisu typu „jak se co dělá“ (přidá se trochu octa).
Jediným relevantním kritériem při nemožnosti uplatnění výše uvedených pravidel zůstává postavení větného podmětu: „Opisným pasívem vyjadřujeme, co se děje s jevem vyjádřeným podmětem věty, reflexívní formou naopak vyjadřujeme, co jistý všeobecný nebo (záměrně) dekonkretizovaný činitel dělá s entitou vyjádřenou (formálním) větným podmětem (tj. nominativem substantiva).“29
Tuto problematiku ještě dále štěpí, nám ale postačí vědomí, že tím klíčovým prvkem pro Štíchu je postavení podmětu vzhledem k ději ve větě.
Z článku plyne obecný závěr, že opisné pasivum má charakter větší spisovnosti, někdy až knižnosti, naopak reflexivní tvary patří více do hovorové češtiny. Uživatelé většinou dokážou použít vhodný tvar vzhledem k nastalé komunikační situaci.
29 ŠTÍCHA, F. K užívání opisného pasíva v současné češtině, s. 66.
24
O jedenáct let později, tedy v roce 1990, publikoval František Štícha doplňující článek v časopise Naše řeč s názvem K užívání opisného pasíva v současné češtině30. Opět se snaží vyvrátit souvislost mezi videm a pasivem, a to konkrétně na obhajobě opisných tvarů pasiva s nedokonavými participii (typ je nesen), které byly lingvisty často odmítány. Na množství příkladů dokládá obecnou užitečnost pasiva a jeho schopnost zpřesňovat vyjádření. V tomto článku Štícha položil základ svému pozdějšímu výkladu v Akademické gramatice.
1.4.8
Závěr
Snaha definovat jasná pravidla používání pasiva pro konkrétní situace prochází neustálým vývojem. Často však naráží na neschopnost se dohodnout, co vlastně je v pravém smyslu pasivum, a co není. Tento nesoulad pozorujeme i v současnosti – František Štícha razí podstatně jinou cestu než tu, jež vychází z tradičního pojetí, kterou přes Havránka a Kopečného přejímá i většina ostatních autorů mluvnic.
Samotná pravidla stanoví každý jazykovědec vlastní, přičemž reaguje na dřívější práce a často se s nimi konfrontuje (Ertl, Trávníček, Štícha). Stejně jako nelze zastavit vývoj jazyka, nelze ani s konečnou platností rozsoudit tyto spory. Proto nám nezbývá nic jiného než se držet obecných gramatik a k naší analýze použít obecná pravidla (viz úvod práce), která jsou většinově uznávána.
Shodu pozorujeme alespoň co se týče vývojové tendence – zvratná pasiva postupně získávají dominantní postavení, opisné pasivní tvary, ve spisovné podobě, naopak častěji spadají do kategorie knižních výrazů. Výjimkou je Zubatého text, v němž si autor stěžuje na nadužívání opisného pasivního tvaru v žurnalistice. Vzhledem 30 ŠTÍCHA, F. K užívání a významu dvojí formy trpného rodu v současné spisovné češtině. Naše řeč 62, 1979, s. 57–71.
25
k ostatním zdrojům, které jsou jednotné, půjde spíš o ojedinělé upozornění na nešvar a špatné zacházení s jazykem, než o nějaký širší problém.
26
2 Jmenné a složené tvary participia v češtině Příčestí (participium) je v Příruční mluvnici češtiny definováno následovně: „Tradičně jsou tak nazývány formy l-ového tvaru slovesa (příčestí l-ové, minulé) a n/t-ového tvaru (příčestí trpné). Obě formy se tvoří od kmene minulého, příčestí trpné připojením -n, -na, -no, -ni, -ny, -na (nesen, brán, tištěn…) nebo -t, -ta, -to, -ti, -ty, -ta (minut, začat, kryt) za doprovodu alternací.“31
Nás zajímá pochopitelně příčestí trpné (pasivní participium), a to hlavně jeho schopnost měnit se ve tvary adjektivní. Hovoříme také o tzv. jmenných (krátkých) a složených (dlouhých) variantách pasivního participia. Složené varianty se užívají obecně zejména v situacích, kdy chápeme predikát jako charakterizaci, vlastnost, př.: nábytek byl udržovaný. Někdy užití adjektivního tvaru podporuje i přítomnost jiného, neslovesného adjektiva – řekneme/napíšeme nábytek byl udržovaný a stařičký, nikoliv nábytek byl udržován a stařičký.
Často je však hranice mezi dějovou predikací (k ní náleží především jmenné tvary) a predikací vlastnosti (především složené tvary) velmi tenká a nelze ji jednoduše určit. To má za následek překrývání obou výrazů a možné stírání významů v současné mluvené češtině. Přesto je potřeba rozlišovat význam ve větách typu Posluchači jsou informováni/informovaní o daních.
2.1 Historický vývoj Na rozdíl od nekonečného sporu kolem opisných a reflexivních pasivních tvarů slovesa, a to ohledně jejich užití, platnosti, frekvence, a vlastně i samotné příslušnosti k té či oné 31 GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny, s. 337.
27
gramatické větvi, který je veden po desítky let, nejsou adjektivní tvary participií ani zdaleka tak častým tématem jazykovědného zkoumání.
O adjektivní povaze participií píše už Bohuslav Havránek, a jako důkaz uvádí jejich schopnost stupňování.32 Přesto se v následujících letech věnovali jazykovědci tomuto tématu pouze okrajově – většinou jen jako vedlejšímu produktu v rámci pasiva obecně.
František Kopečný zkoumal v Základech české skladby samotné zařazení jmenných slovesných tvarů do jazykového systému. Po syntaktické stránce by je z kategorie sloves vyloučil, ovšem kvůli sémantické totožnosti se slovesem tak zcela učinit nemůže – tedy opět potvrzuje zjevnou příbuznost mezi slovesy a adjektivními tvary. Celkově pohlíží na věc především z morfologického hlediska, podobně jako řada dalších mluvnic.
Konkurencí dlouhých a krátkých tvarů participií se začali jazykovědci zabývat až v průběhu 80. a 90. let. To by potvrzoval i výrok z Akademické gramatiky spisovné češtiny, v níž se píše, že „v psané spisovné češtině téměř až do konce 20. století byl v dějovém participiálním pasivu pevnou normou tzv. krátký tvar participia; např. očekáván, ovlivňován, publikován… Namísto těchto krátkých tvarů pronikají však postupně i do psané spisovné češtiny stále častěji dlouhé tvary adjektivní, tedy např. očekávaný, ovlivňovaný, publikovaný atd.“33
Velmi činným byl a je v této oblasti František Štícha, jenž uveřejnil roku 1980 v Naší řeči článek Konkurence krátkých a dlouhých variant participiálních tvarů v přísudku34. 32 HAVRÁNEK, B. Genera verbi v slovanských jazycích, s. 75. 33 ŠTÍCHA, F. a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny, s. 625. 34 ŠTÍCHA, F. Konkurence krátkých a dlouhých variant participiálních tvarů v přísudku, NŘ s. 1–13.
28
Štícha popisuje vývoj nahlížení na složené tvary, jež byly dřív na pomezí spisovné češtiny – Vladimír Šmilauer napsal o větách typu Tkáně jsou silně prokrvené, že se jedná o „zvláště drastické případy skladebních nedostatků“35. Naproti tomu Bohuslav Havránek jasně určil, kdy je vhodné u nedokonavého vidu užití krátkého, a kdy dlouhého tvaru: „Město bylo pobořeno – bylo pobořené…: tvary složené mají význam nominální, význam stavu, kdežto jmenné význam děje, akce.“36 S takovým dělením si můžeme docela dobře vystačit, přesto Štícha varuje, pro něj tak typicky, před výjimkami. Nakonec je vždy nejlepší vycházet z kontextu dané věty.
Vtipný a zároveň názorný příklad nebezpečí jednoznačného výkladu výše uvedených pravidel je věta Při vjezdu vlaku na kolejiště musí být rozsvíceno červené světlo. Pokud by totiž měl červené světlo spatřit strojvedoucí, a podle něj se řídit, musí být rozsvícené (vlastnost, stav) už při příjezdu, nikoliv rozsvíceno (děj, akce) až poté.
U dokonavého vidu je situace podobná – krátké tvary při označování děje a pak také při označení vlastnosti, která vyplyne z výsledku děje, např.: chlapec je přikrčen, zahrada je oplocena. Dlouhé tvary naopak používáme u vlastností od děje izolovaných, např.: ubrus je umazaný, slepice je oškubaná. Jak již bylo zmíněno, hranice je velmi tenká, i proto jsme v úvodu této kapitoly uvedli pouze základní dělení děj–vlastnost, která ani jako taková neplatí zdaleka stoprocentně (př.: nápoje jsou chlazené – děj v jistém smyslu není zcela potlačen).
35 Šmilauer in Tamtéž, s. 3. 36 Havránek in Tamtéž, s. 3.
29
K samotné konkurenci jmenných a složených tvarů Štícha uvádí čtyři typy: 1) Konkurence v lingvistickém úzu, variantnost (Ovšem, není to tak docela vyloučené. – Snad by to teď nebylo vyloučeno; Byl jsem dokonale unavený, jen usnout. — pocítil, že už je sám unaven). 2) Odlišení vlastnosti vyplynulé ze samovolného děje a vyplynulé z agentního děje (Protivník je zlomen. – Větev byla zlomená; Cukr je rozpuštěný. – Schůze je rozpuštěna.). 3) Protiklad děje a vlastnosti (protiklad funkce slovesné a adjektivní). (Byla podrážděná. – Bývala vždycky nepochopitelně podrážděna, když na ni promluvil.). 4) Významové rozlišení (Okno bylo otevřené/otevřeno. – Jednání bylo otevřené (čestné); Odsouzenec je obrácen do sebe. – Židle byly obrácené vzhůru nohama (Hrabal).
Na
nadměrné
užívání
složených
tvarů
v běžném
mluveném,
ve
veřejném
a administrativním projevu, a to i např. u přivlastňovacích adjektiv (vlevo od Bezručové ulici; na Palackém náměstí), upozornil na začátku 90. let Jan Chloupek ve své Stylistice češtiny37. Uvedené odchylky „nemají slohovou hodnotu, jsou pouze projevem nižší jazykové kultury“38. Jmenné tvary tíhnou ke knižnosti, výjimkou jsou nepříliš častá ustálená slovní spojení (buď zdráv).
V podobném duchu se vyjadřují i Karlík s Greplem ve Skladbě spisovné češtiny. Rozdíl mezi jmenným a složeným tvarem je především stylistický, přičemž jmenné tvary jsou používány se stále klesající frekvencí pro svůj knižní, někdy až archaický charakter.
37 CHLOUPEK, J.. Stylistika češtiny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. ISBN 8004-23302-3. 38 Tamtéž, s. 122.
30
2.2 Závěr Původně byly za spisovné považovány pouze krátké tvary, ale v současnosti se začínají prosazovat i tvary dlouhé. V minulosti neproběhly rozsáhlejší diskuze na teoretické rovině, rozlišení jmenných a složených výrazů není tak složité a jejich správné použití v drtivé většině případů vyplyne ze situace a z kontextu. Je však otázkou, jestli jsou mluvčí dostatečně schopni používat tyto výrazy s přesností, anebo jestli obě možnosti jednoduše splývají a spoléhají právě pouze na kontext.
31
3 Konkurence zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa, jmenných a složených participií v současné češtině Stěžejním zdrojem pro naši analýzu se staly videozáznamy dvou nejsledovanějších zpravodajských relací v České republice – Události České televize a Televizní noviny TV Nova. Vycházeli jsme i z předpokladu, že veřejnoprávní ČT a komerční Nova používají jiné jazykové prostředky, jelikož se celkové pojetí jejich zpravodajství výrazně liší, snaží se oslovit odlišné cílové skupiny.
Vybrali jsme pracovní týden od 26. 10. do 30. 10. 2015, což dohromady činí zhruba 450 minut záznamu. Domníváme se, že se jedná o dostatečný materiál pro vysledování a zhodnocení jazykového jevu. Závěry analýzy videozáznamů pak porovnáme s daty z korpusu
DIALOG,
jenž
obsahuje
textovou
podobu
některých
televizních
publicistických pořadů.
K průběhu analýzy musíme dodat, že výsledky nelze považovat za stoprocentně přesné. Poslech videozáznamů je náročný na koncentraci, někdy se stalo, že jsme nezaznamenali úplně všechny případy pasiva. Po opakovaném zhlédnutí záznamů můžeme říct, že výsledky mohou nést zhruba pětiprocentní odchylku oběma směry. Obecné závěry to však nijak nenarušuje.
3.1 Výsledky průzkumu Tabulka č. 1 zaznamenává celkový počet pasivních tvarů slovesa ve sledovaných zpravodajských relacích.
32
Tabulka č. 1: Celkový počet zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa – TV záznam zvratné pasivní tvary
opisné pasivní tvary
Česká televize
75
35
TV Nova
84
49
Celkem
159
84
Tabulka č. 2 vyjadřuje hodnoty z předchozí tabulky v procentech39. Tabulka č. 2: Procentuální poměr zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa – TV záznam zvratné pasivní tvary
opisné pasivní tvary
Česká televize
68 %
32 %
TV Nova
63 %
37 %
Celkem
65 %
35 %
Obě televize vychází ze vzájemné konfrontace vyrovnaně, nelze z ní vyvozovat žádné dílčí závěry. Celkově reflexiva převažují ve zhruba dvoutřetinové většině.
39 Zaokrouhleno na celá čísla.
33
Tabulka č. 3 ukazuje poměr výskytu mezi jmennými a složenými variantami pasivního participia. Tabulka č. 3: Celkový počet jmenných a složených tvarů – TV záznam jmenné tvary
složené tvary
Česká televize
23
13
TV Nova
35
15
Celkem
58
28
Tabulka č. 4 převádí čísla z předchozí tabulky do procentuálních hodnot. Tabulka č. 4: Procentuální poměr jmenných a složených tvarů – TV záznam jmenné tvary
složené tvary
Česká televize
71 %
29 %
TV Nova
66 %
34 %
Celkem
67 %
33 %
Souhrn výsledků průzkumu je velmi podobný jako u předchozího případu – obě televize vykazují podobná čísla, ze dvou třetin převažují jmenné tvary nad složenými.
3.2 Konkrétní doklady Vybrali jsme všechny případy, které byly sporné a připouštěly alespoň zčásti obě varianty. Pří výběru jsme se řídili jak pravidly, které jsme uvedli v úvodní části naší 34
práce, tak i jazykovým citem – většina tvarů byla totiž jednoznačná a použití druhé varianty nedávalo příliš smysl.
Př.: dnes večer se budou vařit oblíbená jídla porotců – dnes večer budou vařena oblíbená jídla porotců. Ať už z hlediska nedokonavého vidu nebo postavení podmětu k ději, je přirozenější použití reflexiva. Př.: výrobek byl určený jen pro český trh – výrobek se určil jen pro český trh. I zde je druhá možnost velmi nepřirozená. Ponecháváme přitom stranou, zda je vhodnější jmenný nebo složený tvar (určen/určený).
3.2.1
Zvratné a opisné pasivní tvary
V následujících větách připouštíme obě varianty, často je druhá možnost přesnější a přirozenější. Jako první je vždy uveden originál, jenž zazněl ve vysílání.
Ministr nesouhlasí, aby se prodloužila tříměsíční lhůta. – Ministr nesouhlasí, aby byla prodloužena tříměsíční lhůta. V září loňského roku se tam našla dvě těla. – V září loňského roku tam byla nalezena dvě těla. V britské aukční síni se vydražila za více než půl milionu korun. – V britské aukční síni byla vydražena za více než půl milionu korun. Při nehodě se zranil jeho spolujezdec. – Při nehodě byl zraněn jeho spolujezdec. Zbylé body v programu se prostě smetly ze stolu. – Zbylé body v programu byly prostě smeteny ze stolu.
35
Jak dlouho bude trvat, než se následky srážky odstraní, zatím není jasné. – Jak dlouho bude trvat, než budou následky srážky odstraněny, zatím není jasné. Zkoušky na motorky se proto ukončily. – Zkoušky na motorky proto byly ukončeny. Z bezpečnostních důvodů se přerušil provoz. – Z bezpečnostních důvodů byl přerušen provoz. Dnes se výjimečně zpřístupnilo toto schodiště ze sedmnáctého století. – Dnes bylo výjimečně zpřístupněno toto schodiště ze sedmnáctého století. První let se sedmdesáti běženci se z Itálie do Švédska uskutečnil už minulý týden. – První let se sedmdesáti běženci byl z Itálie do Švédska uskutečněn už minulý týden. Čínské veřejnosti se za velké slávy představilo hned šest dvojčátek pandy obří. – Čínské veřejnosti bylo za velké slávy představeno hned šest dvojčátek pandy obří.
Všechny věty jsme převáděli ze zvratného pasivního tvaru do opisného pasivního tvaru. Opačným směrem nás zaujal pouze jeden případ:
Čekáme na tiskovou konferenci, stále je ještě odkládaná. – Čekáme na tiskovou konferenci, stále se ještě odkládá.
Z uvedených dokladů je vidět, že se mluvčí neřídí, vědomě ani podvědomě, žádnými pravidly souvisejícími s dějovostí, videm apod. A to i přesto, že text mají většinou připravený dopředu.
Moderátoři a reportéři s velkou převahou upřednostňují reflexivum, a to jak z obecného pohledu, tak i v konkrétních případech, kdy mají na výběr. Opisné pasivní tvary naopak
36
používají pouze v jednoznačných situacích, v nichž by bylo použití reflexiva zjevně nevhodné.
3.2.2
Jmenné a složené tvary
Oproti předchozímu problému je u jmenných a složených tvarů o něco snazší přímo určit, který z nich je v daném kontextu vhodnější. I proto si můžeme dovolit některé doplňující komentáře v závorkách. Zařadili jsme opět jen hraniční případy, ovšem s tím rozdílem, že některé tvary jsou už prokazatelně chybné
Ministr zahraničí uvedl, že to rozhodně nebylo takto plánováno. (vzdálili se od plánu) – Ministr zahraničí uvedl, že to rozhodně nebylo takto plánované. (žádný plán nebyl) Výrobek byl určený jen pro český trh. – Výrobek byl určen jen pro český trh. Jiní jsou o nezdravosti těchto potravin přesvědčení už léta. – Jiní jsou o nezdravosti těchto potravin přesvědčeni už léta. Lidé se nakazili z jídla, které bylo infikované nemocným personálem. (vlastnost jídla, muselo by zřejmě být infikované od nemocného personálu) – Lidé se nakazili z jídla, které bylo infikováno nemocným personálem. (infekce v jídle pochází od personálu) Americký torpédoborec rozhodně není v těchto vodách vítaný. – Americký torpédoborec rozhodně není v těchto vodách vítán. Pacient je napojený na monitorovací systém. – Pacient je napojen na monitorovací systém. Na hranicích je zesílená ostraha. (je tam trvale např. větší počet vojáků) – Na hranicích je zesílena ostraha. (proces zesilování ostrahy právě běží, např. v podobě většího počtu vojáku)
37
Které jsou až dosud trestuhodně nedostatečně zabezpečeny. – Které jsou až dosud trestuhodně nedostatečně zabezpečené. Včera byla prolomená jakási nepsaná polistopadová tradice. (tradice už neplatila, bez ohledu na včerejší události) – Včera byla prolomena jakási nepsaná polistopadová tradice. (tradice neplatila na základě včerejších událostí) Teď jsou pravidla rozstrkaná mezi několik desítek dokumentů. – Teď jsou pravidla rozstrkána mezi několik desítek dokumentů.
Jedna protikladná dvojice, významově odlišná: Zpěvák Karel Gott je stále hospitalizovaný v pražské nemocnici IKEM. (leží tam, léčí se) – Šestasedmdesátiletý umělec musel být hospitalizován. (byl převezen do nemocnice)
Celkově se ve větší míře vyskytují krátké tvary, procento dlouhých tvarů je stále poměrně malé (33 %) na to, abychom mohli hovořit o nahrazování a vytlačování jmenných tvarů. Z konkrétních dokladů je ale opět zřetelné, že určitá tendence upřednostňování složených tvarů existuje, mluvčí je volí i v případech, kdy nejsou v daném kontextu vhodné (viz infikované, prolomená, zesílená).
3.3 Korpus DIALOG Korpus DIALOG40 je korpus mluvené češtiny, jenž se skládá z přepisů českých publicistických televizních pořadů dialogového typu (Otázky Václava Moravce, Sedmička apod.). Celkem obsahuje více než milion slov ze 175 pořadů.
40 Korpus DIALOG 1.2. Praha: Ústav pro jazyk český, AV ČR, 2012. Online na adrese:
38
Jelikož se jedná o moderované diskuze, je jazyk mluvčích odlišný od reportérů ve zpravodajství – místy převažují hovorové výrazy, spisovně se často vyjadřuje pouze moderátor.
Hledali jsme výskyt tvarů od sloves, která se vyskytovala v problémových větách uvedených v oddíle 3.2.41
Tabulka 5: Celkový počet zvratných a opisných pasivních tvarů slovesa – korpus DIALOG sloveso v infinitivu
zvratné pasivné tvary
opisné pasivní tvary
najít
8
0
zranit
0
3
odstranit
3
2
ukončit
0
8
přerušit
0
3
uskutečnit
8
3
prodloužit
2
3
Kromě jednoho slovesa má opisný pasivní tvar zastoupení všude, naopak reflexivum se v určitých případech vůbec nevyskytuje.42 To může mít dva důvody – jak jsme si všimli, 41 Nezařadili jsme slovesa, která neměla v korpusu žádný doklad. 42 Jsme si vědomi, že vzorek je poměrně malý, mluvčí upřednostňují aktivní tvary.
39
politici používají především opisné pasivní tvary, a právě politici jsou velmi často hosty v pořadech, jejichž přepisy obsahuje korpus DIALOG. Opisné pasivum volí častěji zřejmě z toho důvodu, že budí dojem vzdělanosti a kultivaného jazyka. Blíží se úřednickému jazyku, jenž politiky do značné míry podvědomě ovlivňuje.
Druhým vysvětlením odlišného výsledku než u televizních záznamů může být fakt, že v televizním zpravodajství mají moderátoři text připravený, jak už jsme podotkli dříve, a výsledný text může procházet jazykovou korekturou, jež se ho snaží zformovat podle současného trendu – do aktivní nebo reflexivní podoby. Vyšší výskyt zvratných pasivních tvarů v mluvě reportérů a moderátorů televizního zpravodajství potvrzuje náš předchozí výzkum.
Tabulka 6: Celkový počet jmenných a složených tvarů – korpus DIALOG sloveso v infinitivu
jmenný tvar
složený tvar
plánovat
4
2
určit
15
9
přesvědčit
232
37
vítat
2
4
napojit
1
1
zabezpečit
6
1
prolomit
1
0
40
Obrovská převaha jmenného tvaru slovesa přesvědčit plyne opět z politické sféry. Fráze typu jsem přesvědčen o tom; jsem přesvědčen, že mají vyvolat u posluchačů dojem důvěryhodnosti.
Potvrzují se čísla z našeho výzkumu televizního zpravodajství, jmenné tvary mají co do počtu výskytů navrch.
3.4 Diateze Z hlediska diateze vidíme snahu o používání aktivního rodu, tedy diateze primární. Zejména moderátoři ve studiu příliš pasiva nepoužívají, což je dáno výše zmíněnou snahou, jež je pravděpodobně podpořena korekcí při přípravě textu. Větší jazykovou nestabilitu vykazují reportéři ve svých vstupech, což je logické, protože jejich promluvy jsou spontánnější.
Rozdíl mezi živým vstupem tzv. z terénu a prostým čtením zprávy ve studiu byl ukázkově vidět u moderátora Jakuba Železného. Ve studiu používal aktivní konstrukce, případně reflexivní. Mimo studio při živém vstupu naopak vedle aktivního rodu volil u sloves v pasivu ve větší míře opisné tvary. Jde o projev konkrétního jedince, jenž vystupuje velmi profesionálně a kultivovaně, nelze na základě něho nic zobecňovat, ale jako doklad vlivu komunikační situace na jazyk nám postačí.
41
4 Závěr V mluveném zpravodajství jsme u sloves vypozorovali převahu zvratných pasivních tvarů (65 %) nad opisnými pasivními tvary (35 %), což potvrzuje obecný historický vývoj, jenž podle našich pramenů tíhne postupem času právě k vyšší oblibě reflexiv. Mluvčí upřednostňují zvratné pasivní tvary také v situacích, kdy mají na výběr a mohou použít obě možnosti. Nevysledovali jsme žádné důsledné používání pravidel, jež nabízí jazykovědné příručky, mluvčí spíš spoléhají na cit a momentální úsudek.
Převaha jmenných tvarů (67 %) nad složenými (33 %) v mluveném zpravodajství signalizuje, že krátké tvary jsou stále používanější, ale i na konkrétních sporných případech můžeme vidět, že dlouhé tvary pronikají do komunikace i v situacích, kdy jsou, především ze sémantického hlediska, nepatřičné. Není to tak dávno, co byly za spisovné považovány pouze jmenné výrazy, proto můžeme říct, že určitou tendenci nástupu složených tvarů pozorujeme.
Naše analýza přinesla i některá vedlejší zjištění. Z hlediska diateze dominuje aktivní rod, pasivní konstrukce jsou používány pouze v nejnutnějších případech. To je zřetelné především během předčítání zpráv ve studiu, kde funguje jazyková korekce a text je připravený dopředu. Naopak při živých vstupech se setkáme s pasivem častěji.
Komunikační situace i osoba mluvčího ovlivňuje zvolené jazykové prostředky – viz srovnání rozdílů u moderátora/reportéra Jakuba Železného z České televize nebo typická mluva politiků.
42
5 Seznam použité literatury CVRČEK, V. Mluvnice současné češtiny. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2015. ISBN 97880-246-2812-7. ERTL, V. Dům se staví, dům je stavěn. Naše řeč 2, 1918, s. 185–186. GEBAUER, J.. Historická mluvnice jazyka českého. 2. vyd. Praha: Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1557-0. GREPL, M. a kol. Příruční mluvnice češtiny. 2. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. ISBN 978-80-710-6624-8. GREPL, M., P. KARLÍK. Skladba spisovné češtiny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. ISBN 14-608-86. CHLOUPEK, J. Stylistika češtiny. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1991. ISBN 80-04-23302-3. HAVRÁNEK, B., A. JEDLIČKA. Česká mluvnice. 6. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1988. HAVRÁNEK, B. Genera verbi v slovanských jazycích. Praha: Kr. česká spol. nauk, 1937. KOPEČNÝ, F. Základy české skladby. Praha: Statni pedagogické nakladatelství, 1962. ISBN 16-913-62. ŠTÍCHA, F. a kol. Akademická gramatika spisovné češtiny. 1. vyd. Praha: Academia, 2013. ISBN 978-80-200-2205-9. ŠTÍCHA, F. K užívání opisného pasíva v současné češtině. Naše řeč 73, 1990, s. 63–73. ŠTÍCHA, F. K užívání a významu dvojí formy trpného rodu v současné spisovné češtině. Naše řeč 62, 1979, s. 57–71.
43
ŠTÍCHA, F. Konkurence krátkých a dlouhých variant participiálních tvarů v přísudku. Naše řeč 63, 1980, s. 1–13. TRÁVNÍČEK, F. Pasivum ve spisovné češtině. Slovo a slovesnost 5, 1939, s. 13–24. ZUBATÝ, J. Z novot našeho spisovného jazyka. Naše řeč 13, 1929, s. 193–197. Korpus DIALOG 1.2. Praha: Ústav pro jazyk český, AV ČR, 2012. Online na adrese: .
44
