KARIÉRA KONKURENCE KONFLIKTY. Ženy v podnikání. Alena Sehnalová a kol

KARIÉRA – KONKURENCE – KONFLIKTY Ženy v podnikání

Alena Sehnalová a kol.

Projekt „Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající“ (registrační číslo: CZ.1.04/3.4.04/88.00316) je financován prostřednictvím OP LZZ z ESF a ze státního rozpočtu ČR. Projekt realizoval vzdělávací a poradenský institut Petr Otáhal, a. s., a to od 1. 11. 2012 do 31. 10. 2014.

© PhDr. Alena Sehnalová, Mgr. Hana Fabíková, Ing. Mgr. Miroslava Kameníková, Ing. Renata Urmaničová,

„Cokoliv žena dělá, musí udělat dvakrát tak dobře než muž, aby byla považována aspoň z poloviny za stejně dobrou. Naštěstí to není tak těžké,“ (Charlotte Whitton, primátorka Ottawy)

Obsah Úvodní slovo...............................................................................................................................7 Podnikáním k úspěchu (Alena Sehnalová)..................................................................................9 Ohlédnutí za projektem Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající (Hana Fabíková)...............................................................................................42 Ženy v podnikání (Renata Urmaničová)..................................................................................54 Z ředitelského křesla zoo k malířskému stojanu – životní cesta Dany Holečkové (Miroslava Kameníková).............................................................................................................................70 „Ženy, které mě oslovily, došly do bodu zlomu a nevědí, co dál,“ říká Eva Manďáková Svašková, jež pomáhá lidem zhubnout (Miroslava Kameníková)............................................81

Úvodní slovo Každý z nás se jednou ocitne v situaci, kdy se mu nechce do práce, nejraději by všeho nechal a živil se sám. Obvykle nám to ale dlouho nevydrží. Práce je jistota (zejména v současné době) a mnohdy je příjemné, že nám práci někdo zadává, pak ji vyhodnotí a zaplatí za ni. Pokud k tomu můžeme ještě přičíst vlídné prostředí, příjemné profesionální kolegy, kvalitní zázemí a péči kulturní firmy, co víc si přát. Tak kam odcházet? Ne vždy je však situace takto růžová. Mnohým se stalo, že museli odejít. Firma se stěhovala do zahraničí, měnila technologie, restrukturalizovala, fúzovala, modernizovala, zeštíhlovala apod. Výsledkem ale bylo vždy jedno – propouštění zaměstnanců pro nadbytečnost. Tyto situace jsou čím dál běžnější a naučili jsme se docela dobře si s nimi poradit. V době, kdy je ale skutečně vysoká nezaměstnanost, je poměrně obtížné najít brzy odpovídající práci a s ní spojenou jistotu. Možná nás v takové době opět napadají myšlenky na osamostatnění se. Začít podnikat. Okamžitě však vyplyne množství otázek: Existuje nějaká činnost, kterou je možné si osvojit a uživit se s ní i v době, kdy je práce málo? Co by to mělo být? Jak se dostat k informacím? Není to příliš riskantní? Zvládnu podnikat? Co pro to musím udělat? S myšlenkou na začátek podnikání stále více koketují i zaměstnanci, kteří nejsou ve své práci příliš spokojeni. Mají jiné představy o využití svého potenciálu, chtějí více kompetencí, potřebují větší samostatnost v rozhodování, chtěli by dělat spoustu věcí jinak, nevycházejí se svými kolegy nebo s nadřízenými. Také tato skupina zaměstnanců (nebo absolventů škol) vstupuje do vážných úvah o samostatném podnikání většinou s mnoha otázkami, obavami a omezeními, která si ale velmi často vytvářejí sami. Proč tomu tak je? Samostatné podnikání skutečně není činnost úplně jednoduchá. Často si ani nedovedeme představit, „do čeho jdeme“. Alespoň já osobně jsem takhle začala. A byla to velká chyba. Dnes bych se rozhodla stejně, ale úplně jinak bych se na podnikání připravila. Rozhodnout se a překonat strach je první velmi důležitý krok. Na něj pak ale musí navázat další, další a další kroky. A záleží na mnoha okolnostech, zda naše „podnikatelská cesta“ bude v podstatě přímá, nebo zda se bude zbytečně klikatit, bude narážet na nečekané překážky, bude se ztrácet v „krajině podnikatelských spletí“ nebo dokonce předčasně skončí. Podnikání nám může přinést mnoho konkrétních výhod, např. samostatnost, splnění ambicí nebo dokonce snů, činorodost, vlastní cestu k řešení úkolů, uspokojení ze seberealizace a úspěchu, spoustu nových zkušeností, jistou svobodu v jednání, setkávání se 5

zajímavými lidmi a zdokonalování, práci na sobě, neustálý rozvoj. Než se do něho ale pustíme, měli bychom na tuto novou situaci být dobře připraveni. A právě k tomu by měl přispět následující text. Nabídne vám nejen podnětné zkušenosti žen-podnikatelek, které mají za sebou mnoho let vlastní podnikatelské práce, ale poskytne vám i orientaci v tom, co je pro úspěch v podnikání důležité, podstatné a co dokonce klíčové. Alena Sehnalová

6

Podnikáním k úspěchu Alena Sehnalová Postavení podnikavých žen v evropském kontextu Evropa v 21. století hledá způsoby a nové cesty, jak zvýšit zaměstnanost, jak překonat recesi, jak podpořit skutečný hospodářský růst, jak zajistit svým zemím prosperitu a podnikům konkurenceschopnost, jak umožnit svým občanům šťastný, smysluplný a zajímavý život. Kapitál společnosti je v jejích občanech. Stejně tak platí, že kapitál má firma ve svých zaměstnancích. Tento fakt je znám již dlouho a podobné věty najdete dnes v každé moderní publikaci o managementu, personalistice nebo moderním řízení. Otázkou je, zda tato informace nějak ovlivňuje dění v daných firmách, resp. dění v daných státech. Zda skutečně dokážeme využít potenciál jednotlivých osobností, nebo naopak necháváme předsudky a stereotypy, aby ovládaly naše názory a selektovaly možnosti lidí ne podle jejich schopností a dovedností, ale podle toho, jaké je klima dané společnosti a jaká klišé v nich platí. „Součástí všech evropských strategií je zejména snaha o mobilizaci celého potenciálu společnosti.“1 Můžeme přemýšlet o tom, zda větší prosperita některých zemí Evropy na rozdíl od výkonů naší ekonomiky není ovlivněna například i tím, že v pozicích klíčových v rozhodovacích procesech najdeme mnohem vyváženější zastoupení žen vedle mužů (například ve Skandinávii je v řídících strukturách kolem 49 % žen, naopak v ČR statistiky uvádí 11 % (Parlament) až 21 % (řídící struktury) žen. Jedním z inovačních opatření pro vyvážení rovnosti žen a mužů a podporu konkurenceschopnosti, které navrhuje Evropská komise, je stanovení kvót v zastoupení žen ve správních radách společností. Tento návrh vychází z analýz chování a úspěšnosti firem, kde je odpovídající zastoupení žen ve srovnání s těmi, které jsou řízeny výhradně muži.2 Předurčenost rolí? Každá pozice, pracovní i společenská, předpokládá úspěšné zvládání mnoha rolí. A právě jen podle toho, jak daná osobnost tyto role dokáže zvládat, bychom měli rozhodovat o její úspěšnosti nebo neúspěšnosti. Bohužel tento přístup i v dnešní „vyspělé“ společnosti neuplatňuje zdaleka každý. Přitom svět je stále rozmanitější, takže je celkem logické, že by bylo třeba přivést i do firem rozmanité názory, nápady, pohledy na skutečnost a perspektivy na všechny úrovně řízení. Jinak budeme jen těžko v budoucnosti konkurenceschopnější. 1 2

DYTRT, Z. a kol. Ženy a management. Brno: 2014, s. 7. Tamtéž.

7

Z jakých kořenů vyrůstá rozdílnost pohlaví a tím i požadavek na různé role, které mají daná pohlaví zvládat? Jde o směs kořenů biologických, psychologických a společenských. Celý svůj život se učíme myslet, cítit, vnímat a jednat jako individua. Stále ještě často slyšíme tvrzení, že společenské normy vycházejí z biologických rozdílů mezi oběma pohlavími, proto jsou jiné pro muže a jiné pro ženy. Toto tvrzení je ale dost nesmyslné, protože podle nejnovějších objevů a poznatků (zejména v oblasti biologie) jsou právě tyto rozdíly velmi diskutabilní. V průběhu diferenciace zárodečných žláz u dětského plodu se vyvíjí také tělesné či somatické pohlaví – utvářejí se pohlavní orgány a další tělesné znaky, typické pro jedno nebo druhé pohlaví. Přitom ale vnější pohlavní orgány uzrávají z jednoho a téhož buněčného základu, který je původně stejný a je teprve otevřen dalšímu vývoji v ženskou nebo mužskou formu. Zajímavé je, že každé individuum se může (a je jedno, o jaké jde pohlaví) biologicky vydat dále ženským směrem vývoje nebo mužským vývojem. Výsledkem nejsou jen jednoznačně „vybavená“ individua s naprosto jasnými pohlavními znaky, ale naopak také množství „smíšených forem“. Záleží především na tom, jaké působí v kritické fázi vývoje transmitery (přenašeče). Pokud působí mužské androgeny, vyvíjí se mužský jedinec. Pokud žádné, vyvíjí se ženské pohlaví. Je-li nedostatek androgenu u mužského pohlaví, vyvíjí se mužské individuum ženským směrem. Pokud je androgenu přebytek, vyvíjí se i ženské individuum mužsky. Role takového jedince je pak určována nejbližším společenstvím: rodinou, výchovnými a vzdělávacími institucemi, morálními principy, očekáváním okolí apod. nezávisle na tom, jak se cítí sám daný jedinec.3 Neexistuje chování, které by bylo podmíněno pouze přírodou (biologicky), protože každý lidský organismus žije zároveň i v určitém sociálním prostředí. Naše chování je tedy podmíněno oběma faktory: biologickým i sociálním. Vývoj jednotlivých kultur vedl k mnoha různým modifikacím pojetí role muže a ženy a jejich postavení ve společnosti – od matriarchátu až po patriarchát, počátky emancipačního hnutí, přes vyrovnávání pozic a rolí muže a ženy až po „sexuální harašení“.

3

Viz JANATA, J. Dvojí svět. Praha 1997.

8

Žena a její role ve společnosti Antidiskriminační zákon (září 2009) konkretizuje zásady rovného zacházení pro řadu oblastí, a netýká se tak jen pracovněprávních vztahů. Diskriminace je zakázána nejen v oblasti přístupu k zaměstnání a podnikání, ale i v oblasti sociálního zabezpečení, přístupu ke zdravotní péči a vzdělání, rovné zacházení je vyžadováno i při poskytování a přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení. Podnikatelé nesmí diskriminovat ani své zaměstnance, ale ani své zákazníky. Je zakázána jakákoli diskriminace z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, včetně těhotenství či mateřství, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Nové cíle genderové politiky: Odstranění přetrvávající diferenciace pohlaví v možnosti proniknout do různých profesních sektorů formou pozitivní diskriminace 

Cílem je umístit co nejvíce žen do pracovního procesu, umožnit jim postup v kariéře a uvolnit je od pečovatelské role. Tu má převzít ve stejné míře otec, částečně pak stát prostřednictvím pečovatelských institucí – v genderových materiálech se užívá termín podpora slučitelnosti rodinných a profesních rolí. Přestože politika tzv. rovných příležitostí žen a mužů na trhu práce není již ničím

novým, stále máme velké problémy s praktickou stránkou jejího uvedení do konkrétních prostředí. Často to není proto, že by požadavek takové rovnosti narážel přímo na odpor k zapojení žen do pozic s většími rozhodovacími pravomocemi a velkou zodpovědností, ale spíše narážíme na stereotypy v pojetí ženských a mužských rolí, na stereotypy v očekávání jednání a výkonu žen a mužů. Proto je třeba usilovat o eliminaci tzv. sociálních a myšlenkových stereotypů, kterými je chápáno pojetí rolí mužů a žen ve společnosti a v rodině. Odtud pochází „záhadný pojem“ gender, označující právě sociální podstatu pohlaví, tedy celek sociokulturních determinant, které jsou danému pohlaví přisuzovány. Gender totiž není determinován primárně biologicky, ale sociálně. To, co se běžně chápe jako přirozené schopnosti muže a ženy (jejich vlohy, sklony, způsoby chování, a tedy i předpoklady k úspěchu v sociálních rolích), to se podle genderové teorie vytváří v závislosti na určitém prostředí, kultuře, výchově, tedy historicky. Cílem státu podle genderové teorie má být vytvoření jakéhosi neutrálního obrazu obou pohlaví – 9

v podstatě sociálně identického, aby role muže a ženy byly od narození vnímány jako zaměnitelné a aby takové byly i ve skutečnosti. S ženstvím či mužstvím nemá být spojována vůbec žádná specifická sociální role, a tedy žádný jiný obsah vyjma ryze biologického.4 Politika rovnosti žen a mužů má své kořeny ve státech severní Evropy a vyplývá z jejich silného ženského emancipačního hnutí. Cílem je zrovnoprávnění obou pohlaví ve všech sférách společnosti. Zaměřuje se na odstranění diskriminace ve veřejnoprávním sektoru, posléze i v oblasti soukromé. V souvislosti se stále větším zájmem genderové agendy o rodinu a vyrovnávání rolí muže a ženy se rodinná a genderová politika začaly k sobě významně přibližovat. Jedním z důsledků tohoto vývoje je zapojení žen ve vyspělých evropských státech do všech oblastí života. Žena, která má odpovědnou pozici v náročné prosperující firmě, není vnímána jako špatná matka, třebaže její biologickou roli pečovatelky a ochranitelky rodinného krbu přebírá její manžel, chůva nebo jiná osoba, která rodině pomáhá v každodenním běhu. Zaměstnaná žena má status plnohodnotného občana, který má stejné šance, práva, ale i povinnosti jako kdokoli druhý v podobné pozici. Jde především o jeho kvalitu a výkon, podle kterých je hodnocen. Je jasné, že výše uvedený postřeh neplatí ve všech vyspělých evropských zemích ve 100 % případů. Současné ženy stále obhajují své pozice, svá práva a své opodstatněné nároky. Podstatné je, že tyto země jsou mnohem lépe připraveny na využití potenciálu svých pracujících žen, poskytují jim lepší podmínky a zázemí než například země střední Evropy, kde ještě stále velmi silně přežívá stereotyp pojetí ženských pozic a rolí. Proto zde mají ženy ještě mnohem více práce, aby získaly jasný status moderní zaměstnané ženy a obhájily právo na pozici, pro kterou mají předpoklady, i právo na stejné podmínky, ze kterých by tuto pozici zastával muž. Otázkou je, zda samy ženy dokážou právě tomuto přístupu napomoci svým jednáním a chováním. Protože se pohybujeme na českém trhu práce mnoho let a systematicky sledujeme problematiku postavení žen a mužů ve společnosti, studujeme danou problematiku i v přístupu ostatních evropských zemí a srovnáváme podobné situace a jejich řešení, snažíme se podívat na současnou českou ženu bez předsudků, ale také bez příkras. Dlouhodobou spoluprací, školeními, koučováním, každodenním stykem s českými ženami i muži na trhu 4

Na to poukazuje Vojtěch Bellig, analytik Občanského institutu.

10

práce atd. jsme získali velmi bohatý materiál k analýzám a srovnávání, ze kterých si můžeme dovolit vyvodit i některé závěry. Tyto závěry a hodnocení mohou lépe přiblížit specifičnost českého trhu práce, podstatu české mentality s ohledem na ženské a mužské pohlaví a na možnosti jejich uplatnění v současné společnosti. Maskulinita versus feminita Moderní technologie potřebné pro úspěch v podnikání jsou dnes obecně dostupné z kterékoliv oblasti světa. Stejně můžeme různými způsoby (přesto ale se stejnými možnostmi) zajistit financování svých firem. Co je ale skutečnou a troufám si říci jedinou skutečně výlučnou výhodou, jsou lidé – jejich osobnostní a profesní výbava, jejich kvalifikace, zkušenosti a dovednosti, jejich kreativita, loajalita, motivovanost, sdílení hodnot s vedením společnosti a respekt k vizi a strategiím společnosti. V českém podnikatelském prostředí se složitost omezeného množství skutečně schopných a motivovaných lidí objevuje ještě v dalších okolnostech. Stárnutí populace a odliv „mozků“ do vyspělejších, a tím pro schopné lidi i lukrativnějších zemí. Demografické stárnutí populace zmenšuje podíl obyvatel v produktivním věku proti skupině lidí ve věku důchodovém. Jestliže v roce 2003 bylo 2,5 milionu důchodců, můžeme předpokládat, že v roce 2030 vzroste tento počet na 3,7 milionu. To lze pak vyjádřit poměrem 3 : 2 lidem nad 60 let k dětem do 15 let.5 Nedostatek lidí v produktivním věku tak limituje další potřebný ekonomický růst, proto jsou velmi důležité nové cesty, které pomohou využít skutečně celý potenciál společnosti. A zde se ukazuje, že velká rezerva je ve využití ženského potenciálu. Ženy dnes převažují svým zastoupením na vysokých školách téměř 60 % a jsou obecně vnímány jako lepší, nebo dokonce zodpovědnější studentky. Kam se ale po dokončení studií nebo po několika letech praxe žen-vysokoškolaček poděje jejich „kapitál“? Zaměstnanost vysokoškolaček s více dětmi je v rámci ČR na necelých 40 % oproti 95 % mužů (v EU je to poměr 65 : 91 %).6 Podle tohoto zjištění je v ČR právě tato skupina žen onou rezervou, která je potřebná pro změnu v řešení demografického stárnutí. Co brání lepšímu využití ženského potenciálu na trhu práce? Jaké bariéry bude nutno překonat, abychom situaci zlepšili a byli efektivnější jako stát ve využití přinejmenším vkladu, který stát investoval do vzdělání žen a neumí jej zpětně využít? Jaký dáváme prostor ženám v jejich možnosti uplatnění a jak samy ženy mohou 5 6

Viz DYTRT, Z. a kol. Ženy a management. Brno: 2014 Viz Kongres žen, ČSÚ, analýza společnosti McKinsey & Company.

11

a umějí využít možnosti, které jim moderní společnost poskytuje? To jsou otázky, kterými se v současné době zabývá nejedna vládní komise a nejedna nevládní společnost. Základem řešení je znalost působení vzorců chování v jednotlivých pozicích (biologických i společenských) a stereotypů pojetí plnění rolí v těchto pozicích. Dáváme nebo naopak bereme tím možnost uplatnění nového přístupu k životu a možnostem i úkolům, které nám tento život poskytuje (osobní i profesní). Již T. G. Masaryk jeden svůj projev o postavení žen a mužů ve společnosti zakončil větou: „Moderní česká žena znamená našemu malému národu zdvojení našich sil.“ Kolik času od té doby uplynulo? A stále musíme znovu otvírat otázku rovnoprávného postavení žen na trhu práce. V současné měnící se globální společnosti mohou ženy díky své kulturní a mentální výbavě přinést do pracovních pozic metody, které odpovídají dnešní potřebě týmové práce, komunikace, zvýšení empatie, intuice a předvídavosti spojené s etickým chováním. Podmínkou ale je, aby žena v tomto případě zůstala ženou a nepřebírala maskulinní styl jednání proto, aby v maskulinním světě obstála. Je to opravdu nutné, nebo je předností ženy její „ženskost“, která je stejně dobře uplatnitelná i na nejvyšších pozicích jako „mužskost“ u mužů? Krátký exkurz do jednotlivých světových pojetí jednání a chování se v pracovním prostředí: Mužské kultury 

Jde spíše o individualistické kultury se zdůrazňovanými individuálními cíli



Nutná je sociální hierarchie



Lidé jsou zvyklí starat se sami o sebe a svoji rodinu



Spoléhají se především na vlastní síly a schopnosti



Očekávají, že všichni členové budou mít přibližně stejná morální hodnocení



Ochota k riziku a změnám je větší, i agresivita je větší



Rozdíly v moci a bohatství jsou považovány za normální



Občané mají právo revolty proti vládě, která popírá jejich svobody



Co je a není morální, určuje každý individuálně

12

Ženské kultury 

V popředí stojí morální hodnoty, péče o druhé, kvalita života



Důležitá je intuice, pocit správnosti a spravedlnosti



I zákonem povolené jednání není chápáno jednoznačně jako správné, očekává se ještě „vnitřní brzdící mechanismus“



Nikdo se nemá snažit být lepší než ten druhý



Nejsou zdůrazňovány sexuální role, přechody mezi skupinami jsou spíš plynulé, emoční komunikace není tak zřetelně sexuálně zdůrazňována



Tolerance je vysoce hodnocena, sociální normy skupiny jsou více zdůrazněny, emocionalita je spíše tlumena a demonstrace negativních emocí zakazována



Důraz na slušné jednání, dodržování tradic a rituálů



Poměrně tvrdý postup feministického hnutí, požadavek na proporcionální zastoupení žen bez ohledu na odbornou kvalifikaci, zkušenost apod.

Kde stojí česká společnost? 

Je ve fázi přechodu v orientaci na nové hodnoty (je poměrně jednoduché změnit ekonomiku, velmi těžké je ale změnit morálku)



Názory přešly od jednoho extrému ke druhému (kolektivistické myšlení k ideologii svobodného podnikání individualistické mužské ideologie)



Emoční klima se změnilo – čas jsou peníze, zvyšují se rizika, mizí vzájemná solidarita, řešíme situace „ruka ruku myje“ …



Ženské vzory chování se rychle mění na mužské



Stoupá agresivita i emocionalita a s ní i lidská flexibilita



Jaké jsou předpoklady vývoje…? Dnes už známou a mnohokrát popsanou bariérou v rovném pojetí pracovní role muže

a ženy je tzv. skleněný strop. Tento pojem byl poprvé použit v americkém časopise Wall Street Journal roce 1984. Jde o soubor překážek, založených na subjektivních, strukturálních a organizačních příčinách, které brání ženám ve skupině v jejich přirozenému postupu na střední a vyšší pozice, přestože jejich vzdělání, profesní výbava, dovednosti a zkušenosti odpovídají nárokům.7 Přívlastek skleněný je odvozen od jeho průhlednosti, to, že je zde 7

DYTRT, Z. a kol. Ženy a management. Brno: 2014.

13

nějaký strop, zprvu není vidět (ženy dosahují určitých pozic v organizaci, ale pak se jejich kariérní růst zastaví, aniž by byly viditelné zřejmé překážky). Paní Kateřina má vysokou školu, konkrétně stavební fakultu ČVUT. Po ukončení studia pracovala několik let jako projektantka. Protože byla schopná nejen v oboru, ale také svou osobnostní výbavou, postoupila do pozice team leadera a později zástupkyně manažera ve své firmě. Když začaly „tikat biologické hodiny“, odešla na mateřskou dovolenou. Blížilo se její ukončení a zaměstnavatel paní Kateřině naznačil, že pro ni nemá momentálně odpovídající pozici. Paní Kateřina se mylně domnívala, že bude vhodné, aby měla druhé dítě. Situace se „vyřeší“ – ona splní svou představu o funkční rodině, jak s manželem plánovali, a vrátí se zpět do práce už „napořád“, takže bude konkurenceschopná a na plno pracující. Po druhé mateřské dovolené se ale neměla kam vrátit, protože zaměstnavatel její pozici zrušil. Paní Kateřina hledá práci (docela marně), protože má dvě malé děti… Že výše uvedený příklad nesouvisí s naším tématem? Ale ano. I podnikatelka (a velmi úspěšná) musí zvládnout roli manželky a matky. Jinak lidstvo vymře. (A kdo by měl zajistit potomstvo pro budoucnost spíše než vzdělaní, inteligentní, pracovití, zodpovědní lidé?) Kam se ale má vrátit po mateřské dovolené, když s ní trh přestal komunikovat a dokonce počítat? Je to stejné jako u ženy zaměstnané v konkrétním podniku na konkrétní pozici. Velmi často se s takovou ženou (zejména na vyšší pozici a s kvalitními schopnostmi a zkušenostmi) přestane počítat. Její místo musí obsadit někdo nový a počítá se dále s ním. Nebo na podobné místo už ženu ani nevezmeme, protože „nám zase odejde na mateřskou“. To už tu bylo. Muž je v tomto spolehlivější. Z tohoto konfliktu rolí žena-matka na jedné straně a žena-pracující bytost na straně druhé vyvstává množství dalších problémů. 1) Problémy vyplývající ze slaďování povinností spojených s rodinou a prací: Některé ženy se rozhodnou zůstat svobodné a mnoho manželství, kde jsou oba partneři kariérního zaměření, zůstává během tohoto období bezdětných. Jiné ženy po kariéře netouží (např. v roce 2005 v USA 38 % žen potvrdilo, že si úmyslně vybralo pozici s menší mírou zodpovědnosti a nižším ohodnocením, než pro kterou měly kvalifikaci, aby byly schopny plnit své povinnosti doma). 2) Maskulinita pracovního prostředí. Zcela nám chybí přesah pohledu na role ženy jako matky. Firmy přestávají s danou ženou udržovat kontakt v době mateřské a rodičovské dovolené, což nemotivuje ženu k rychlému návratu. Po delší absenci v pracovním 14

procesu vyhasínají některé pracovní mobility, čehož pak využívá zaměstnavatel jako důvodu k propuštění. Existuje jen velmi málo alternativ pro střídavou péči o dítě a není velká vůle tyto alternativy hledat a uplatňovat. Neznáme „odklad“ budování kariéry u žen. 3) Ženy si internalizují vlastnosti nevhodné pro budování kariéry. Ženy mají skutečně tendenci přijmout společně s mateřstvím i rezignaci na pozici nebo dokonce na povolání. Nehledají samy účinné možnosti alternativního zaměstnávání u daného zaměstnavatele ještě před tím, než otěhotní. Přestávají si věřit, protože se má obecně za to, že na mateřské dovolené vše zapomněly a jsou jaksi infantilnější. 4) Stereotypy spojované s ženstvím a mužstvím. Pohlaví je „identitní“ kategorie, která je vždy přítomná. Neexistuje společenství, které by nezahrnovalo jedince obou pohlaví a které by proto nějakým způsobem nevymezovalo vzájemné vztahy, sociální role, mocenské postavení. Paradoxem je, že ve většině případů nejde o biologické faktory, které vymezují role. Jde naopak většinou o to, jak role pojímá dané prostředí. Z historického hlediska, z pohledu sociální antropologie, kulturologie, religionistiky a dalších disciplín můžeme najít společnosti s různým pojetím vztahů mezi muži a ženami a jejich postavením a ne vždy zde ženy patří mezi diskriminované nebo dokonce utlačované. Působí tedy asi konkrétní ekonomické podmínky, okolnosti „dělby práce“, přírodní podmínky apod. Nevzpomínám si, že bych někde v odborné literatuře našla informaci o tom, že by například v době poslední světové války někdo řešil, zda může konkrétní žena vykonávat důležitou pozici, která musí být obsazena, když má dítě. Pokud splňovala kvalifikaci a na daném místě byla potřeba, okolnosti se zařídily. Pro mnoho současných zaměstnavatelů je ekonomické a hospodárné, když přestává využívat kvalifikace zkušeností konkrétní ženy jen proto, že má děti, a proto by potřebovala pracovat na zkrácený úvazek nebo jen není již tak „flexibilní“ v časovém vytížení pro zaměstnavatele jako dříve a skutečně potřebuje mít jasně vymezenou pracovní dobu. Paní Hana pracovala jako expert (auditor) v poradenské firmě. Šlo o podnikatelský subjekt a paní Hana zde měla jisté malé procentuální zastoupení ve finanční jistině. Časem získala manažerskou pozici, vedla pětičlenný tým auditorů a zvládala to velmi dobře. Pak otěhotněla a čekala ji mateřská dovolená. Jednatel společnosti rozhodl, že by měla paní Hana zůstat v co nejužším kontaktu s týmem, proto jí na dobu mateřské dovolené poskytl k užívání služební 15

auto, aby se mohla co nejdříve vrátit do práce a nebyla omezovaná dostupností a mobilitou. Po ukončení třetího měsíce mateřské dovolené paní Hana dva dny v týdnu působila ve firmě. Nejezdila na služební cesty, ale svůj tým dále vedla a zvládala veškerou potřebnou agendu své práce jako dřív. Paní Hana vnímá přístup kolegů a vedení firmy jako velmi vstřícný, a o to zodpovědněji pracuje. Nedá na svou firmu dopustit… Skleněný strop není jediným fenoménem ovlivňujícím postavení žen v pracovním prostředí. Dalším termínem používaným v teorii genderu je tzv. skleněný útes. V praxi se projevuje tak, že žena je povýšena (coby poslední alternativa) v době, kdy se firmě nedaří a všechny možnosti povýšit někoho jiného, již byly vyčerpány. Jelikož se jí firemní obtíže vyřešit většinou nepodaří, odchází ze společnosti. Tento fenomén, který postihuje nejen ženy, ale také všechny menšinové skupiny. Následkem toho jsou tyto skupiny považovány za méně schopné při výkonu na vyšší pozici a to komplikuje jejich povyšování na tyto pozice. Nedostatek žen ve vyšším managementu vede k nedostatku mentorů pro ženy. Bez mentora má zaměstnanec menší šanci na kariérní postup v organizaci. V souvislosti s touto horizontální segregací povolání se setkáme s pojmem skleněné stěny. Na principech neformálních vztahů pracovníka na vyšší pozici s pracovníkem na pozici nižší stojí mentoring. Nadřízený poskytuje podporu a zkušenosti podřízenému, což mu dopomáhá k povýšení. Pro ženy však existuje pouze malé množství dostupných mentorů. S mentoringem souvisí i fenomén networkingu. Networking je založen na vzájemných vztazích (sítích) se spolupracovníky a osobami z pracovního oboru. Tyto kontakty se využívají k získání podpory, informací, zpětné vazby, rady atd., v širším kontextu mohou dopomoci k povýšení nebo k dalším výhodám a pracovním příležitostem. Výzkumy naznačují, že ženy, které tvoří sítě s muži, jsou ve své kariéře úspěšnější a získávají více výhod, než ženy, které tvoří sítě s dalšími ženami. Dalším z fenoménů ovlivňujících postavení žen je teorie otáčivých dveří. Jelikož na vyšších pozicích převládají muži, formální i neformální organizační struktury jsou nastaveny podle mužských kritérií a hodnot. Pokud žena překoná skleněný strop, její přítomnost na vyšších pozicích je natolik výrazná, že plní roli tzv. tokenu (symbolu), tj. osoby, která je jako zástupce minoritní skupiny mezi ostatními velice viditelná. Pak hovoříme o tzv. tokenismu. Opačným příkladem (typickým pro muže v ženském prostředí) je fenomén skleněného výtahu. Muži, zvláště v netradičních mužských zaměstnáních, se mohou setkat s negativními stereotypy (např. pokud pracují s malými dětmi, hrozí nebezpečí, že by mohli 16

čelit podezření z pedofilie či homosexuality), které paradoxně napomáhají k jejich ještě rychlejšímu povýšení. Kariéra – konkurence – konflikty Vydat se na samostatnou cestu vlastní kariéry a dostat se až na vrchol, to je snem mnoha lidí. Takovým snem může být i touha po úspěchu v podnikání. Může ho uskutečnit nejen muž, který ví, jak na to, ale v současné době i stále více žen, které se rozhodnou, nedají se a skutečně chtějí uspět. Mají to ženy na „své cestě“ za úspěchem v kariéře lehčí, horší nebo stejné jako muži? Mají ženy stejnou osobnostní výbavu, která je k úspěchu předurčuje, jako muži? Dokážou pracovat stejně intenzivně a systematicky jako muži? Nejsou překážkou podnikání žen jejich biologické role? Jsou ženy dostatečně dravé, aby v podnikání uspěly? Dokážou

spolupracovat

nebo

alespoň

kooperovat

s dalšími

ženami?

Zvládají

ženy-podnikatelky konkurenci svých mužských kolegů? Jak zvládají ženy své „typické“ vlastnosti, aby jim nebránily v úspěchu? Startovací čára v podnikání je dnes pro muže i pro ženy téměř identická. Proč je podle statistiky v České republice o tolik méně podnikajících žen než podnikajících mužů?8 Muži mají v podnikání nesrovnatelně delší historii. Ženy měly dlouhá desetiletí možnost se uplatnit pouze tehdy, když je jejich podnikající otcové nebo manželé „přizvali“ k některým aktivitám. I tak jejich role ale byla neoficiální a obvykle jen částečná. K vlastnímu podnikání se ženy dostávaly skutečně jen zřídka, přestože měly velké předpoklady k úspěchu. Co z toho vyplývá pro naši současnost? Muži určují pravidla „podnikatelských her“. Proč? Protože když tyto hry vznikly, sotva v nich figurovaly ženy, které by na tato pravidla mohly mít nějaký vliv. Takže pravidla jsou mužská. Muži si mohli svá pravidla vytvořit, dodržovat, určovat nebo měnit podle sebe a svých představ v dalším průběhu svých her. Ať se to ženám líbí nebo ne. Dnes do „mužských her“ vstupují ženy. Myslíte, že je někdo přijme v situaci, kdy usilují o přijetí a ve stejné chvíli už křičí, že je třeba změnit pravidla? Nevěřte tomu. Nejprve je třeba se do herního týmu dostat, a pak se můžete s úspěchem snažit ovlivňovat pravidla a průběh her. Jak jsme již řekli, profesní svět je původně mužský, a tak pravidla her „na kariéru a na podnikání“ jsou také mužská. Chlapci jsou odvážní, lehkomyslní, svého cíle dosahují často agresí, sebevědomím, zabíráním prostoru. Všechno je závod, počítá se pouze vítězství.

8

Viz tabulka č. 1. Mezinárodní srovnání – podíl podnikajících žen a mužů na celkové zaměstnanosti

17

Tabulka č. 1: Mezinárodní srovnání – podíl podnikajících žen a mužů na celkové zaměstnanosti

Kdokoli se dá na cestu podnikání, měl by počítat s tím, že tato cesta nebude vůbec jednoduchá. To samozřejmě neznamená, že nebude úspěšná. To záleží na tom konkrétním člověku, který se do podnikání pustí, na jeho schopnostech, na produktu, který mu má v podnikání zajistit úspěch, na situaci, ve které začal podnikat, na podmínkách, které jsou objektivní, i na těch, které si vytvoří sám, na vztazích, které v jeho podnikání budou spolupůsobit, a na mnoha dalších okolnostech.

18

Každá tvůrčí činnost (a tou podnikání bezesporu je) vyvolává potřebu hledat nové a nové cesty, váhat, zvažovat, konfrontovat svá rozhodnutí a často i měnit rozhodnutí původní. V každé z těchto okolností má svůj význam sám konkrétní podnikatelský subjekt, ale také situace na trhu a konkurence. Úspěšná kariéra a konkurence jsou spojité nádoby. Pokud známe dobře situaci a podmínky, musíme znát i svou konkurenci, abychom byli úspěšní. To často znamená konflikt. Jak jej zvládneme, záleží také především na nás samých. Jaké nás čekají podnikatelské konflikty? Budou to konflikty profesní nebo vztahové? Budou se odehrávat častěji mezi samotnými podnikatelkami, nebo častěji mezi podnikatelkou a podnikatelem? A který se bude ženě-podnikatelce řešit lépe? Na co musíme být jako podnikatelky připravené, abychom byly úspěšné? Dát ženám stejné šance, jako mají muži, není znakem humánní dobročinnosti. Žena za to nemusí být vděčná. Více než polovinu lidstva tvoří ženy. A to, jestli se někdo hodí pro určitou práci či nikoliv, by nemělo záviset na počtu jeho X chromozomů. Žena-podnikatelka na českém trhu práce Pro úspěch v podnikání by měl mít každý, kdo o podnikání vážně uvažuje nebo se pro něj již rozhodl, především připravenou velkou odvahu, pozitivní myšlení, dobrý nápad (a ještě nekonečnou spoustu dalších a dalších nápadů), nezdolnost a výdrž, pracovitost, samostatnost a zdravé sebevědomí. Aby začínající podnikatelé hned na začátku nenadělali spoustu chyb, které by mohly být i fatální, je třeba, aby měli promyšlenou strategii svého podnikání. To znamená, v jaké oblasti práce chceme začít, ale také jaký máme cíl (krátkodobý i dlouhodobý – strategickou vizi), čeho chceme dosáhnout, co chceme v dané oblasti změnit, čím chceme přispět, jak se odlišovat, co nabízet „navíc“… Co máme na mysli, když říkáme promyšlená strategie: Strategická vize = cíl, který chceme splnit Strategické plánování = kdy začít, co vše mít připravené, v jakých krocích postupovat a v jakých časových úsecích, na co nezapomenout, co vzít v úvahu… Produkt (služba) = co chci konkrétně dělat Konkurence = kdo ji zastupuje v nejbližším okolí, jaká je její kvalita, čím mne může inspirovat

19

Koncový zákazník = komu je má činnost určená Cena = z čeho ji vypočítat, jak ji stanovit s ohledem na konkurenci Distribuce = kdo půjde za kým, jaké budou časové intervaly nabídky, forma činnosti Místo podnikání = odkud a kam bude nabídka směrovat Propagace = jak dát o sobě vědět, na co upozornit, koho oslovit, kdy a kde Komunikace = způsob sdělení o mé nabídce, vzájemnost toku informací, zpětná vazba, „naslouchání trhu“ „Víceslužby“ = v čem mne inspiruje trh, v čem konkurence, co si myslím já Co je největší překážkou na cestě k podnikatelskému úspěchu? – Naše osobnost. A osobnost ženy zvlášť. Proč? Podnikání je vlastně závod. A jde v něm o vítězství. To zjistí každý podnikatel velmi brzy. Abychom mohli vítězit, musíme znát pravidla závodu, trasu, cíl, případně své protivníky, rozhodčí a podobně. Velmi často ale s podobnými závody nemáme zkušenosti. V živé paměti máme vlastně „kolektivní závody“ – spolupráci z bývalého zaměstnání. Týmovost, ohled na ostatní, zájem o ně, respekt k nim a potřebu spolupráce, vedení týmu s ohledem na zadání od svých nadřízených. V „podnikatelském závodě“ jde ale mnohem více o jedince. Jeho samostatnou cestu, kterou se probojovává k vítězství. Ne už společný zážitek, ale vlastní, osamocená cesta za vítězstvím. Jestliže si podnikatel (a zvláště empatická žena v pozici podnikatelky) tuto situaci skutečně dobře neuvědomí, je její cesta k úspěchu velmi, velmi strastiplná. Protože v podnikání musíme nejprve sami zvítězit, teprve potom můžeme očekávat nebo hledat spolupráci, vytvářet aliance, spojenectví, lobby, nebo jak tyto všechny „vzájemně se podporující aktivity“ nazýváme. Dokud nejsme vítězi, nikdo nás nezná, proto o nás nikdo nemá zájem. Co nám pomůže? Když si vytvoříme pokud možno kompletní obraz toho, z čeho vychází podnikatelský úspěch:

20

Co nám výše uvedený přehled napovídá? Pokud nejsme „vyladěni“ ve všech oblastech, které náš obrázek předkládá, je obtížné dlouhodobě čelit každodenním nárokům podnikání. K úspěchu vede jasná a náročná cesta, která nestaví na náhodě, ale počítá s tím, že „štěstí přeje připraveným“. Každý potřebuje svou porci štěstí. Bez ní to obvykle moc nejde. Pokud ale svou šanci „zahodíme“, protože si s nejsme jisti, zda dokážeme zvítězit, nezvítězíme. To se děje poměrně často právě ženám. Na rozdíl od mužů totiž totiž mají ženy větší tendenci o sobě přece jen pochybovat. A často právě i jen malé zaváhání „na startu“ dokáže prohrát celý závod. Ženy-podnikatelky, ky, které procházely našimi konzultacemi, často připomínaly problémy právě s nedůvěrou k sobě samé, která velmi častoo vedla až ke stresu, k únavě a v některých případech až k syndromu vyhoření. Startovací dráha žen a mužů je dnes v podstatě identická. Přesto to se do pomyslného cíle dostává dostává mnohem méně žen než mužů. A nesouvisí to s výkonností, oborem podnikání ani s kvalitou osobnosti. Hovoříme dnes o tzv. „leaky pipeline“, tedy o „děravém potrubí“, což označuje situaci, že klesá počet žen ve fázi vzestupu. Způsobují to různé „hranice“ nebo chcete-li chcete li „tvrdé faktory“, jako například pravidl pravidla a rituály, které určují v mužském prostředí samozřejmě muži. Ženy, pokud chtějí cokoli 21

změnit, mají pramálo šancí, neboť stále a opakovaně přesvědčují a přesvědčují a narážejí na bariéry, které se jen těžko odstraňují. Mnoho žen to proto vzdá. Ještě složitější je to s bariérami, které si ženy vytvářejí samy. Jde o „vnitřní hranice“, které se projevují nejčastěji strachem z konkurence, z neúspěchu, strachem z velké zodpovědnosti, kterou musí žena převzít a která jí může i velmi komplikovat dosavadní zodpovědnost za rodinný život. Mnoho žen proto zjistí, že se vlastně cítí mnohem lépe „v pozadí“, zpomalí a svůj „podnikatelský závod“ pozvolna vzdají. Nevědomky tak potvrzují modely myšlení platné po staletí a vymezující ženě její biologické místo. Samotná žena je díky zmíněným skutečnostem poměrně často ztracena. Proto je vhodné se propojit, podporovat se, předávat si zkušenosti, podržet se, obohacovat se vzájemně zkušenostmi a podobně. V zahraničí se tomu říká „lanová družstva“ a je to celkem běžný jev v prostředí, kde je postavení ženy komplikováno stereotypy a předsudky. Důležité je proto téměř pro každou podnikavou ženu mít zázemí a správnou síť vztahů. Muži to ostatně dělají také, přestože používají jiné mechanismy a metody. Evropská unie podporuje po celé Evropě strategii sítí jako prostředí pro posílení strategie a šance na úspěch. Spolupracující síť je zde vnímána jako umění, kterému by se měl naučit každý, kdo chce něčeho dosáhnout. Mělo by se mu cíleně vyučovat a mělo by být i průběžně prohlubováno. Pokud patříte k těm, kdo na sítě „nedají“, mají pocit korupce a lobbingu a vesměs se brání podobným seskupením, pak mohou využívat samostudium a čelit autobariérám díky autokoučinku. Jeho základem je takové nastavení sebe sama, které pomáhá začít, uspět a nevzdat to. Ujasněte si své cíle – pokud jsou tyto cíle jasně individuální, asi vám postačí autokoučink. Pokud je ale třeba, abyste kooperovali a spolupracovali, je dobré najít okruh lidí, se kterými můžete sdílet své úspěchy i neúspěchy. Profesionální prostředí vám dá základ pro zdravou sebereflexi, naučí vás dále formulovat svá přání a obhajovat je. Předá vám zkušenosti, které byste jinak získávala mnohdy velmi pomalu a obtížně, někdy je ani neměla šanci včas získat Zachovejte si kritický nadhled – rozhlížejte se, studujte, jak to dělá konkurence, mluvte s lidmi o své práci a naslouchejte jejich názorům. Dělejte si pořádek v sobě samých, bilancujte. Nesnažte se brát tragicky neúspěchy, poučte se z nich. Nezapomeňte se pochválit nebo odměnit za úspěchy. I ty podrobte analýze, abyste na úspěchy mohly navázat a opakovat je.

22

Pečujte o svou duševní rovnováhu a posilujte stabilitu – důležitá je duševní hygiena, lifemanagement a zdravý nadhled, smysl pro humor a hledání příležitostí získávání nových informací. Naslouchejte! Pečujte o vztahy, které vám prospívají. Profesně, podnikatelsky i lidsky. Může jít o tytéž lidi nebo o zcela odlišné typy lidí. Na tom nezáleží. Pěstujte si je, najděte si na ně čas. Velmi vám v pravidelných nebo alespoň v občasných kontaktech prospějí. A ještě jedna rada: berte muže jako zdroj zkušeností, vědomostí, dovedností a informací. Jste žena. Váš svět je poněkud odlišný, než jaký je svět mužů. Jak už jsme si ale řekly, potřebujeme se do tohoto světa dostat a nepodaří se nám to tehdy, když daný svět nepochopíme. Jako empatická bytost máme k pochopení velkou šanci. Když najdeme i příležitost, je to pravá chvíle se ve svém životě posunout. Muži jsou charakterizováni jako systematičtí, strukturovaní, analytičtí, rychlí v myšlení a jasní v rozhodování, preferují přehledy, systémy, tabulky, výkazy. Naučte se to také. Budete jim blíž, odbouráte část bariér zcela přirozeně a bez průtahů a emocí. Jak říká jedna německá podnikatelka: „Dívčí tábor by mě přivedl k šílenství. Jenom samé ženy, to nejde. Člověk potřebuje také názor z pohledu muže.“ Moc nemá ten, kdo pracuje izolovaně, ale ten, kdo nejlépe spolupracuje s ostatními a dokáže se nadchnout pro společné cíle. Vedle toho je stejně důležité někdy, když se úplně nedaří, umět tyto kontakty využít a nechat si „vrátit“ svůj vklad „týmového hráče“. Nakonec i moderní vedení dnes sází mnohem více na přesvědčení než na direktivní moc. Paní Jitka, aktivní technička vysokoškolačka, začala podnikat v profesi, ve které mají majoritu stále především muži – v technologiích větrných elektráren. Stala se součástí malé skupiny mužů, kteří založili firmu a nastartovali „svůj byznys“. Ona se rychle učila, hodně naslouchala, hodně pracovala a snažila se stát nepostradatelnou. To se jí po čase podařilo. Sama říká, že jí nešlo o to být jako muž. Chtěla ale podrobně poznat „mužská“ pravidla, ovládnout je a umět s nimi pracovat. Brzy totiž v tomto podnikatelském prostředí pochopila, že platí jiná pravidla při jednání muž – žena a muž – muž. Nezáleží na tom, co to způsobuje, jestli geny nebo modely chování získané socializací konkrétního člověka. Paní Jitce se vyplatilo sledovat každý pracovní den mužů v její firmě a vybrat si ze svých poznatků to, co se jí bude hodit v budoucnu, co se vyplatí, aby se naučila a aby si osvojila. Někdy šlo jen o jednotlivé informace o tom druhém, které se ukázaly časem jako důležité, když si je zapamatovala. Především musela být ale odborně zdatnou, aby měla šanci profesního i kariérového růstu. Jitka postupně pochopila každodenní pravidla hry, naučila se jim a stala 23

se tak přirozenou součástí týmu. Jak Jitka podtrhuje, neznamenalo to, že by se jakkoli zbavila své ženskosti, že by dělala cokoli, co by bylo proti její přirozenosti nebo dokonce proti jejímu přesvědčení. Naopak. Protože ale věděla, kde by bylo chybné využívat příliš emocí, hodně mluvit, příliš se zviditelňovat nebo naopak mlčet a čekat, že se jí bude někdo vyptávat, podařilo se jí přiblížit mužům natolik, že ji vnímali jako velkou posilu a přínos. A ona toho využívala a posilovala taktně ale takticky svůj zesilující vliv. Když se firmě dařilo a začala se rozrůstat, Jitka získala manažerskou pozici v TOP vedení. Do firmy přišly další ženy a vztahy se postupně měnily jako v každé situaci, kdy se rozrůstáme. Jitka vydržela, stále je v TOP managementu. Je přirozenou součástí vedení a rozhodování, strategií i metodiky. Ne vždy je to jednoduché. Kupodivu se ale domnívá, že obtížnější je přijetí další ženy do týmu než dalšího muže. Vždy je třeba poněkud změnit jasná kritéria a systémy výhry. V profesní oblasti pomáhají jasná pravidla, čitelnost, transparentnost a srozumitelnost. Tomu se dokážou dobře přizpůsobit nejen muži, ale i ženy. U nich je někdy důležité opakovat kritéria, upevňovat je a znovu prosazovat a počítat s tím, že se je někdy některá žena pokusí měnit ve vlastní prospěch. Nemá smysl emočně bojovat. Chce to držet se pravidel, jak tvrdí paní Jitka. Podnikatelka a její styl Většina žen podniká podle ženských principů. To se ostatně potvrdilo i v naší konzultantské činnosti. Žena, která sází na to, že bude-li imitovat muže, stane se mužem, a bude mít proto v „mužském“ podnikatelském prostředí šanci na úspěch, obvykle příliš neuspěje. Mnohem úspěšnější je, jestliže kterýkoli člověk (nezáleží na tom zda je o ženu či o muže) zůstane sám sebou. Podstatné pro jeho úspěch ale je, jak dokáže zvládat role, které mu daná podnikatelská pozice přisuzuje. A právě zde se může chovat s ohledem na daná pravidla, na očekávání okolí, na specifika daného „projektu“, ale také na silné stránky své osobnosti. Největší risk v závodě je jít do něj bez zkušeností, bez přípravy a vůbec nevědět, co mě čeká. V takovém případě jen málokdy mohu zvítězit. Co tedy udělat, abychom zbytečně neriskovali tam, kde to není výhodné, a nechali si tuto schopnost tam, kde se nám vyplatí? V podnikání můžeme najít několik systémů „závodění“. Buď má soupeření o klienta, nabídku, pracovní zadání apod. několik „vítězů“, nebo je vítěz jen jeden, nebo je zde pořadí úspěšnosti a v něm se pak hledá ten, který má nejvíce „bodů“ v jednotlivých „disciplínách“. Počítejte s těmito možnostmi, a pokud vyhraje někdo jiný, učte se od něho, nezanevřete na něj, případně se snažte kooperovat. Pokud vyhrajete vy, akceptujte pozici

24

druhého a dalšího v pořadí. I od nich se můžete lecčemu naučit. A třeba příště využijete jejich potenciálu právě vy… V 80 letech 20. století doporučovali poradci manažerek na vysokých postech, aby si tyto ženy vzaly příklad ze svých mužských kolegů, přizpůsobily jim své jednání a chování, pokud chtějí být úspěšné. Pokud se prý ženy nechtějí nebo nemohou ve své profesi a práci „přímo přeměnit v muže“, měly by se alespoň naučit a uplatňovat jejich pravidla hry. Než začnete oponovat a zdravě se rozčilovat, vězte, že jde o dobu, kdy ženy v podnikatelských a manažerských pozicích teprve začínají „dobývat pískoviště“. A jak jsme uvedli výše, je nutné v tuto chvíli přijmout mužská pravidla, protože muži tyto „hry“ vytvořili. Teprve když už jsme součástí hry a muži si na nás na svém pískovišti začínají zvykat, můžeme se pozvolna aktivně zapojovat a přispívat i změnám pravidel. Dnes jsme ale ve zcela jiné situaci. Žena není ani nevídaný, ani nežádoucí jev v podnikání ani v managementu. Jen má mnohem méně příležitostí, aby skutečně mohla dokázat své přednosti, kvality a často i přidanou hodnotu své kvalifikace. A v tom jí v současné době může pomoci naopak právě její „ženskost“ v kombinaci s perfektní znalostí mužského podnikatelského světa a perfektní odborností a profesionalitou.9 Podnikatelské prostředí je velmi dynamická, aktivní, akceschopná, intenzívní a často předem nijak plánovaná a často odhadnutelná činnost. Odráží se v ní nejen obecně platná pravidla podnikání, ale i nové a někdy neočekávané trendy, osobnosti, které sem vstupují, ekonomická situace, zájmy různých subjektů, možnosti současné techniky atd. Není divu, že se zde lidé chovají různorodě, někdy podle očekávání, někdy zcela nepředvídatelně. A ženy mají každodenní možnost zapojit svou rozdílnost. Klíčem k mužnosti je chromozom Y, Klíčem k ženskosti je chromozom X. Chromozom Y zajišťuje chlapcům osmkrát větší produkci testosteronu, než jak je tomu u dívek. Hormony kromě formování těla ovlivňují také mozek, myšlení a chování. V porovnání obou pohlaví můžeme v průběhu výzkumů specifikovat určité rozdíly, které více či méně platí: 

Dívky jsou verbálnější, chlapci spíše prostorově orientovaní.



V jazykových testech jsou obvykle úspěšnější dívky, v těžkých matematických testech spíše ztrácejí na rozdíl od chlapců.



Ženy mají větší propojení obou polovin mozku, mozek žen „více vidí, více slyší, více komunikuje, zvládá křížové odkazy“ (panoramatická mapa).

9

Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.

25



Muži mají silnější spojení v rámci jedné mozkové poloviny, umějí lépe zaostřit na úzký prostor (reflektor). Geny jsou ale jen součástí celkového obsahu osobnostní výbavy. Navíc každý člověk

má trochu jiné zastoupení jednotlivých hormonů, takže i u konkrétní ženy můžeme zjistit velkou dávku testosteronu, naopak konkrétní muž může mít velké komunikační schopnosti a přesah vidění jako žena. Navíc se dnes ví, že se mozek vyvíjí v průběhu života a i tyto „přednosti“ se mohou posilovat a navzájem ovlivňovat. Ne nadarmo se říká, že vše potřebné k úspěchu je v tréninku. Velkou roli v rozvoji osobnosti hrají také zkušenosti. Proto je zbytečné dopředu klást limity komukoli. Dejme ženě i muži šanci ukázat, co v nich je. Půjde pak o dva subjekty, které nebudou znechuceny předsudky a neférovými pravidly, posílí si zdravé sebevědomí a navíc se dokážou navzájem obohatit. Vždyť i Platón kdysi 400 let př. n. l. řekl, že „neexistuje žádná práce určená výhradně pro ženu, jen proto, že je žena, ani žádná práce výhradně pro muže, jen proto, že je muž. Vlohy jsou stejnoměrně rozděleny u obou pohlaví“. Existují chlapci, kteří říkají, že dívky nesmějí vyhrát. A existují dívky, které jim to věří. Sebevědomí a odvaha jsou právě těmi faktory důležitými pro překročení hranic sebe sama a rozhodujícími pro úspěch.10 Sociálně kompetentní chování je závislé na dovednosti zacházet s emocemi. Žena je vnímána obecně jako emotivnější bytost než muž a také tomu tak obvykle je. Nemusí jít ale o „fňuknu“, aby uměla využívat svůj emoční potenciál. Naopak, nedostatečné ovládání emocí je vnímáno jako velká překážka v kariéře – a ve značné míře také překážkou je. Ženy dokážou vědomě vnímat a rozlišovat rozdílné úrovně komunikace, především úroveň věcnou a úroveň vztahovou. Výhodou pro ně nesporně je, když to „ten druhý“ neumí tak dobře, jako ony. A to je velká zbraň pro ženu v manažerské pozici nebo v situaci, když o manažerskou pozici usiluje. I chytré pragmatičky zásadně zařazují emoční faktor do svého jednání. Když se podíváme na nejnovější poznatky z oblasti managementu, zejména managementu lidských zdrojů, najdeme zde model manažerské inteligence. Tu podle autorů tvoří tři základní pilíře:

10



IQ – racionální inteligence



EQ – emoční inteligence



SQ – sociální (politická) inteligence

Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.

26

Všechny tři pilíře jsou nezbytné pro úspěch ve vedení a řízení lidí. U mužů jsme ale asi zvyklí spíše na racionální rozhodování, u žen vnímáme emoce a podle jejich intenzity tvoříme názor na příslušnou ženu. Co se týká sociální, respektive politické inteligence, ještě s tímto pojmem neumíme příliš pracovat. Jde o postupy vztahové, které využívají intelekt a emoce a pomáhají nám tvořit vztahy, spolupráci, koalice, aliance, podporu v daných situacích a podobně. A (ať se nám to líbí nebo ne) dnes bez podobné dovednosti máme velké potíže uspět ve všech oblastech společenského života. Ženy jsou obecně považovány za emotivnější než muži. Někdy se samy snaží obhájit názor, že na rozdíl od mužů mají vyšší emoční inteligenci. Muži jsou zase obvykle pyšní na svou racionalitu, střízlivost analytičnost a přesnost. Kdo je ale ve svém jednání prozíravější nebo úspěšnější nelze říci jen na základě těchto rysů. Jsou situace, které racionalita nevyřeší, jsou situace, ve kterých jsou velké emoce na překážku. Asi jako v mnoha oblastech je i v oblasti manažerského úspěchu třeba rozvíjet všechny pilíře a využívat jejich předností podle momentální situace a okolností. Nedostatečné ovládání emocí je vnímáno jako velký blok v kariéře. A je to i pravda. Příliš emotivní člověk okolí leká, zdržuje rozhodování, vnáší do jednání chaos a svým rozhodnutím ubírá na přesvědčivosti. Obvykle jsou z takového jednání podezřívány ženy a je na nich, zda dokážou přesvědčit okolí, že nemají sklon k afektu a emočnímu vydírání. Přitom není výjimkou, že i ve vysoké manažerské pozici je muž s výrazně cholerickým temperamentem a je to vnímáno jako obtížné, ale celkem normální. Naopak nedostatečné ovládání emocí může být u ženy vážnou překážkou v kariéře. Neemotivnost a tím i jistá „nečitelnost“ člověka pro jeho okolí také vyvolává nedůvěru a odstup. Poměrně dlouho si zvykáme na jednání s neemotivním člověkem a těžko hledáme cesty, jak mu porozumět. Zvykneme si jako kolegové i jako podřízení, ale například motivovat k vysokému výkonu se musíme sami. Jen racionální plán nám obvykle nestačí. Co z toho plyne? Teorie managementu dnes vychází z přesvědčení, že rozvinutá emoční inteligence je u manažera nespornou výhodou a pomáhá mu k rychlejšímu a vyššímu úspěchu ve vedení lidí a společnému plnění úkolů. Sociálně kompetentní chování ale předpokládá schopnost umět zacházet s emocemi u obou pohlaví. Se svými emocemi i s emocemi druhých lidí. Proto se dnes velmi často přednášejí a trénují tzv. persvazivní techniky, tedy techniky přesvědčování a ovlivňování druhých. Jde o techniky s vysokou mírou korektnosti, které nesmějí využívat manipulativní postupy, naopak vycházejí z vysoké emoční a sociální inteligence a učí nás pracovat se svými emocemi i emocemi druhých tak, abychom se navzájem lépe poznali, porozuměli si, našli 27

účinný způsob dorozumění se a dokázali se respektovat. Emoce jsou v tomto procesu buď účinným mechanismem, nebo brzdou. Záleží na našem umění jejich využívání. Ženy mají obecně hodně dobrých předpokladů být v tomto bodu managementu úspěšné. Pokud vědomě vnímají a rozlišují rozdílné úrovně komunikace a dokážou přizpůsobit emoční náboj partnerovi v komunikaci, kultivovat své i jeho vyjadřování a propojit věcnou oblast vyjadřování a kontrolovanou emoční stránkou, bývají velmi úspěšné. I chytré „pragmatičky“ se naučily posilovat emoční faktor v jednání a jsou mnohem úspěšnější v podnikání. Soudnost nesmíme ztratit v žádné situaci, pokud chceme zvítězit a obhájit svůj názor. Pokud to nedokážeme, budeme považovány za labilní a ztratíme respekt. Jak jdou dohromady emoce a soudnost? Zachovat si soudnost neznamená potlačovat city, ale mít je pod kontrolou a zacházet s nimi rozumně. Emoce nemůžeme ovlivnit přímo. Ani vlastní emoce, ani emoce druhých. Emoce totiž hodnotí výsledek našeho vnímání nezávisle na našem vědomém řízení jednání. Ale naštěstí máme dva základní nástroje, kterými můžeme vládnout. Obojí dokážeme vycvičit díky procesu učení. Jde o: 

změnu našeho hodnocení situace,



změnu našeho vnímání.

Emoční management znamená především dovednost porozumět vlastním pocitům a díky tomu je dokázat udržet pod kontrolou. Pokud toto zvládneme, můžeme přejít k vyšší fázi práce s emocemi – pracovat s nimi ku prospěchu jednání a vyjednávání, řešení různých situací a působení na různé lidi. Pokud zvládneme i toto, nastává ještě vyšší fáze dovedností – umět působit na emoce druhých. Zdá se vám to jako náplň na celý život? Nejste daleko od pravdy. Naučte se zamyslet se nad svými emocemi a odpovídat si na otázky typu: O jaký pocit (rozhořčení, vztek, uražená ješitnost, ublíženost, zklamání…) se jedná? Dimenze každé takové emoce je jiná, vyvolává ji jiná okolnost a my ji jinak prožíváme. Proto ji můžeme i odlišně řešit. Nemusíme reagovat konstantně, můžeme své emoce začít řídit. Co se vlastně přihodilo? Co mně bylo řečeno? Co se konkrétně dělo? Proč mám vztek a co ho vyvolalo konkrétně? Která chvíle jednání byla klíčová? Opravdu to bylo tak, jak se domnívám, nebo pracovaly „vnitřní uši“ a zkreslily obsah díky mému vnímání formy sdělení? Jedná se konkrétně o daný problém, situaci nebo osobu, se kterou jednám? Je to hlavní problém nebo naopak problém zástupný? Jaké důvody mám pro své pocity?

28

Tyto otázky pomohou zejména nám ženám k rychlejší a úspěšnější práci v ovládání emocí a budeme rychleji lépe vnímány i mužskými kolegy i ženskými partnerkami nebo konkurentkami. Jak začít? Naučte se v emočně vypjatých situacích dýchat. Hodně zhluboka. Věřte, že to okolí přesto nemusí vůbec poznat. Myslete na nádech i výdech, v duchu si počítejte. Zpomalí to vaše reakce, odpoutá vaši pozornost od emočního podnětu a vám dá šanci odstupu. Už naše babičky říkaly, ať nepříjemnosti rozdýcháme. Rozhlédněte se kolem sebe a odveďte svou pozornost od merita své emoce. Něčeho se třeba chyťte (stolu, židle) a odlaďte emoci silou stisku. Napněte nohy, zajistěte si větší stabilitu, změňte polohu nebo postoj. Napijte se něčeho. Vnímejte okolní svět. Už naše babičky říkaly, ať to necháme koňovi, že má větší hlavu. Oddělte se od nepříjemné situace. Prostě si pomyslete, že v daném okamžiku nejste na daném místě. Jste jinde, kde se cítíte dobře, a o nic vám tam nejde. Vykažte svou rozzuřenou část osobnosti pryč, ať neruší vaše vnímání a rozhodování. Pokud nejde uskutečnit předchozí bod, odejděte zcela. Omluvte se a opusťte na chvíli místo, které příliš ovlivňuje vaše emoce, až hrozí ztráta emoční kontroly a váš výbuch. Jděte co nejuvolněněji s nějakou nezávaznou omluvou. Doporučuje se také „nastoupit do vrtulníku“. To znamená, že se povznesete nad reálnou situaci a podíváte se na ni z nadhledu. Už naše babičky říkaly, že se nic nejí tak horké. Paní Marie je svým temperamentem velmi emotivní a akční. Nikdy ji to moc netrápilo, byla naopak velmi výkonná, aktivní, nezdolná, rychlejší než ostatní v chápání i ve výkonu. To jí také pomohlo v profesi k uznání a respektu. Měla ale potíž s kariérním růstem. Vždy ji někdo přeskočil, třebaže byl o poznání pomalejší a méně výkonný. Obvykle to ale byli lidé klidnější a nevýbušní. Paní Marie se po čase rozhodla, že z podniku odejde, a protože jí zde nedali prostor ke kariéře, začne podnikat. Však se uvidí, kdo je lepší. Marie si zařídila vše potřebné k živnosti v oblasti kariérového poradenství a začala. Práce ji velmi bavila, měla skvělé nápady, nacházela dobrá řešení v různých situacích, cítila se lepší než konkurence. Kdo ji znal dlouhodobě, naslouchal jejím nabídkám a paní Marie získávala zakázky. Protože byla velmi ambiciózní, mířila dál. Chtěla uspět, rozšířit firmu, zaměstnávat lidi, kteří by společně s ní naplňovali její představy kariérového poradenství. V nových kontaktech a zakázkách se jí ale dařilo o poznání méně. Ne vždy ale získala zakázku a často měla problémy s kolegou, který se zpočátku jevil jako perfektní. Když se jí několikrát vystřídal zaměstnanec a ztratila pár zakázek, rozhodla se zamyslet se nad sebou jinak než dosud. Sedla si, vzala papír 29

a písemně porovnávala jednotlivé situace, ve kterých neuspěla. Postupně si musela přiznat, že na vině je její temperament a přemíra projevovaných emocí. Ne každý je zvědavý kdykoli na jakýkoli váš osobní názor, ne každý respektuje výrazně emotivní formu sdělení vašeho postupu v řešení jeho zadání. Pokud chtěla Marie v práci pokračovat a být úspěšná, musela se změnit. Přišla totiž na to, že v předchozí firmě měla vlastně paradoxně často štěstí, že byla před podobnými neúspěchy chráněna okolím, systémem práce a hierarchií pozic. Paní Marie začala se svými emocemi pracovat. S pomocí odborníka vytvořila vlastní rituály, které jí pomáhaly dostat emoce pod kontrolu, a pak je zkoumala a učila se na nich další účinné postupy zklidnění svého jednání. Druhým krokem bylo najít si svůj způsob odbourávání zátěžových emocí, které mají tendenci trvat dlouho. Paní Marie se naučila ve chvíli, kdy mohla opustit společenské místo, někam se „zašít“ a dělat dřepy. Nezadržovala tak v sobě delší dobu velmi negativní emoce, ale také se před tím neznemožnila jejich neřízeným výbuchem. Po takovém vybití emocí ale nedělala, že je situace zažehnaná. Naopak se postavila situaci čelem a nyní už bez rizika výbuchu danou situaci znovu zhodnotila a hledala řešení. Paní Marie sama zjistila, že nepomáhá skrývání emocí ani jejich násilné potlačování. Co jediné pomáhá, je práce s nimi. Pomalé, pozvolné posouvání se ve znalosti svých emocí, v odhadování příčin a následků emocí druhý, v posouvání se ke konsenzu nebo kooperaci s emoční stránkou druhých lidí, a tak se přibližovat dokonalosti. Paní Marie nezměnila svůj temperament. To samozřejmě ani nechtěla. Je stále rychlá, živá, výkonná, jen kultivovala své jednání. Zklidnila se ve svých emočních projevech, a tím získala prostor k vnímání druhých. Naučila se lépe vnímat jejich osobnostní výbavu a najít takový styl jednání, který bude účinný. Více emocí, méně emocí, ovlivňovací techniky nebo naopak naprostou racionalitu... Dnes je paní Marie majitelkou poradenské firmy o osmi zaměstnancích. Je úspěšná, respektovaná a mnohem spokojenější. Někdy říká, že kdyby jí býval v jejím prvním zaměstnání někdo dokázal dobře mentorovat, mohla na své změně pracovat mnohem dříve a získat významnou pozici právě tam. Ale příliš jí to nevadí, podnikání je velmi náročné, ale ona si v něm našla svůj úspěch. Je dobré emoce cíleně využívat, abychom se prosadily stejně jako muži. Jde o naši odlišnost, která se může stát naopak naší předností. Základem je opravdovost a přesvědčivost, ne nastrojené scény a přehánění. Za svou emocí si musíme stát, proto je velmi důležité, aby byla přiměřená a kontrolovaná. Žena v podnikatelské i manažerské pozici by si měla najít svůj vlastní styl, který jí vyhovuje a který je srozumitelný. Pak jej snadno obhájí. Protože nejde o přehánění 30

a manipulaci, je možné na něm stále pracovat a měnit ho. Pokud navzájem spojíme inteligenci a emoce, máme šanci vyhrát jak v mužském, tak ženském prostředí. A je otázkou, co je větší úspěch. Chytré pragmatičky záměrně zahrnují emoční faktor do svého jednání. Buďme obezřetné a přitom klidné. Šarm, humor a vtip pak budou na naší straně a přispějí k našemu úspěchu. Hranice růstu, brzdy sebevědomí, síla kritiky a destrukce sebekritiky Mnoho žen-podnikatelek je opakovaně konfrontováno se skutečností, že jsou ženy. Nakonec i sdělovací prostředky s určitým „překvapením“ sdělují, že do té či oné pozice nastoupila: první žena, nemladší žena, jediná žena… Někdy je to velmi inspirativní, potěšující a motivující situace. Ne vždy je ale být takovou „exotickou“ bytostí v oblasti podnikání úplně příjemné. Jaké jsou nečastější zkušenosti? „Muži nás bohužel ještě poměrně často buď neberou vůbec, nebo vás sledují pod drobnohledem, jako kdyby být ženou byla vada, která musí být kompenzována například mimořádnou výkonností, a čekají na chyby,“ říká jedna z podnikatelek. „Ženy vůči svým sokyním, ženám-podnikatelkám nejsou často o nic vstřícnější než jejich mužští kolegové v podnikání nebo managementu. Obvykle nemůžeme počítat s jejich pomocí, naopak nás berou jako sokyně, připravují nám nejednu horkou chvilku, intrikují, způsobují střety. Je to lepší než třeba před deseti lety, ale prožíváme to i dnes,“ svěřuje se další z našich klientek. Podobné modely myšlení, které se tradovaly několik staletí, ovlivňovaly náš život nejméně celé dětství. Ženy prý v sobě opakovaně nevědomky potvrzují stereotypy svého pohlaví, které jsou někdy nazývány „amor fati“ neboli láska ke svému sociálnímu osudu. Není úplně jednoduché se z nich vymanit, zlomit je v sobě a nahradit jinými, vhodnějšími modely. Jak už jsme zmínili, ženy často raději uhýbají před konflikty a rozpory, nevyhledávají situace, kdy by se měly poměřit s ostatními. Mají strach, že by mohly prohrát nebo nevěří, že si zaslouží výhru. Není to naštěstí problém zdaleka všech žen-podnikatelek, ale mnohé se v kontaktu s námi přece jen svěřují, že ten tzv. mužský „tah na branku“ nemají právě z výše uvedených důvodů. Tyto ženy chtějí získat uznání, chtějí se prosadit, chtějí být skvělé ve své práci, ale nechtějí o šanci toto vše zvládnout bojovat. A tak mnoho z nich ani nemůže předvést, co vše dokážou.

31

POZNATEK: Stěžejním bodem konstruktivní konkurence mezi podnikateli je vlastní sebevědomí, sebedůvěra a sebeprosazování. Svou protihráčkou je zde žena sama, její negativní vnitřní hlas a nízká míra její rozhodnosti. Když se člověku, který buď sám sobě staví zábrany, nebo se nechá do pravidel s nefér zábranami vmanipulovat, podaří tyto zábrany odstranit, zjistí, že se nebylo vůbec čeho bát. Porazíme-li zábrany, máme mnohem více prostoru se rozvíjet, tedy i v oblasti sebevědomí. Odvaha a sebevědomí jsou základem pro překročení hranic a nalezení vlastní úspěšné cesty. Muži si často troufají na splnění toho či onoho úkolu i tehdy, když jim chybí veškeré předpoklady. Sami sobě si dokazují, že nejsou o nic horší, než to ostatní. Ženy se naopak často trápí pochybnostmi o sobě samých. Umím to také? Umím to stejně dobře? Můžu se měřit s ostatními? Nebude to ostuda? Jakýsi zákon skromnosti brání mnoha ženám se konkrétně projevit a jasně ukázat, co umějí. Jestliže ženě chybí vnější uznání, hodnotí to často jako pohrdání jejich prací a poškozuje to jejich pocit vlastní hodnoty. POZNATEK: Nikdo by neměl spoléhat především na uznání zvenčí. Jestliže chybí objektivní pohled, musíme sami rozhodnout, co můžeme nabídnout a jakou to má kvalitu. Vystupte z řady a převezměte zodpovědnost. Věřit sama sobě je základem úspěchu. Žena v podnikání, vedení a řízení týmu V nedávné době získali psychologové nový důležitý nástroj pro objektivní hodnocení osobnosti – metodu MSCEIT, testy pro zhodnocení mentální inteligence. Za dobu několika měsíců, kdy tyto testy používám, mám osobní zkušenost s tím, že ženy objektivně docilují vyšší emoční inteligence než muži. Hodnoty jsou vyšší jak v oblasti vrozené části schopností, tak v oblasti rozvíjení a využívání emoční inteligence. Potvrdilo se tedy i mně tvrzení, že ženy i muži mají samozřejmě emoční inteligenci, ženy jsou ovšem považovány ve srovnání s muži za více emocionální a schopnější se svou emoční inteligencí úspěšně pracovat. V podnikatelské praxi má emoční inteligence ale ještě spíše „dobu ledovou“. Více emoční člověk je považován spíše za toho, kdo bude dělat potíže, protože vše příliš prožívá, u žen jsou to „slzy na krajíčku“, emoční výlevy, příliš slov, vyšší hlas, emoční nevypočitatelnost. Výstupy z testů ale spíše napovídají tomu, že člověk s vyšší emoční inteligencí má naopak své emoce více pod kontrolou, umí s nimi pracovat konkrétně a jednoznačně cíleně, rychleji se poučí z předchozích situací, lépe hodnotí své „protivníky“, 32

úspěšněji se učí „role“, lépe využívá verbální i neverbální inteligenci k ovlivňování druhých atd. atd. Domnívám se, že máme téměř všichni rezervy ve schopnosti využívat a rozvíjet svou emoční inteligenci, podle výsledků měření ale mají ženy o něco lépe „našlápnuto“ k úspěchu. A to bude jistě v budoucnu vnímáno naopak jako jejich velmi silná stránka, pokud se muži „neobují“ do posilování a zkvalitňování své emoční výbavy. Ženy na tom totiž už celkem úspěšně pracují. Najděte si styl, který bude kultivovaný, podtrhne vaši image, hodí se k vaší osobnosti i pozici, bude srozumitelný a jasný. Najděte styl, který vám osobně bude vyhovovat a který před sebou i druhými obhájíte. Podíváme-li se na internet, najdeme spoustu studií, které dokazují úspěšnost žen jak v managementu, tak v samotném podnikání. Právě díky sociálním schopnostem a míře emoční inteligence jsou ženy na vedoucích místech poměrně často oceňovány. Možná i proto v současné době reálně roste tlak na větší zapojování žen do vědy, politiky, strategického řízení podniků apod. není to ale vždy přirozený výběr, maskulinní prostředí se stále ženskému elementu brání. Proto opakovaně slýcháme diskuse o „kvótách“, které zajistí ženám přirozenou šanci na prosazení. Studie předpokládají, že budoucnost bude patřit právě ženskému řízení a ženskému podnikání. Stačí přizpůsobit prostředí, pravidla a podmínky a ženský „raketový start“ je tu. Ono to asi nebude tak rychlé a jednoduché, ani přes všechny ženské předpoklady k úspěchu: prozíravé vyjednávací strategie, dovednost analytického naslouchání, pracovní atmosféru, která podněcuje například tvůrčí myšlení, kreativitu a efektivitu, selektivní i integrační paměť, schopnost učit se od úspěšných. Právě osobitá emoční oblast ženám může úspěch zhatit nebo jim k němu naopak velmi napomáhá. Záleží na tom, zda žena zůstává ženou a své „ženské“ přednosti rozumně a účelně využívá, nebo zda s nimi pracuje „nerozumně“ a komplikuje si možnost úspěchu. Jak úspěšné ženy řídí? Pokud se žena v podnikatelské pozici nestylizuje do maskulinního jednání a naopak využívá svých nesporných ženských předností v oblasti emoční a sociální inteligence, platí o jejím přístupu zhruba tento přehled: 

Kvalifikace, která je průběžně posilována a doplňována o nové trendy.



Urputnost, odvaha a využívání emoční inteligence. 33



Pracovitost, vysoká výkonnost a přesah vědomostí a dovedností.



Integrace v novém prostředí s propojením sociálních strategií a politickou inteligencí.



Schopnost měnit zaběhané rituály a přijmout nové trendy, které vedou k úspěchu, vyžadování práv a hledání cest k řešení sporů.



Propojení pracovního a profesního života, aby nedošlo k rozpadu identity. Ženy zpravidla podnikají podle svých hodnotových kritérií. Nedají na nefungující

doporučení, aby kopírovaly úspěšné muže. Naopak tyto ženy sledují, v čem a proč jsou tito muži úspěšní a hledají cestu, jak řešit každodenní situace a spolupracovat při tom se svým týmem. Kopie muže není žena. Žena přesvědčí tehdy, když je sama sebou. Proto uvážlivá a inteligentní žena řídí citově a empaticky, staví na harmonickém prostředí, souladu mezi lidmi, včasném řešení potíží a posilování jistoty a integrace týmu. Jistá úspěšná manažerka připodobnila podnikatelskou činnost práci zahradnice – hnojí a zalévá rostliny podle jejich potřeb tak, aby rostly a prosperovaly. Nakonec podobnou paralelu najdeme i v literatuře, kdy poradcem prezidenta je jednoduchý člověk, který neumí ani číst a psát, ale celý život pečuje o nádhernou zahradu. Vše, co se naučil od svého mistra, zvládá sdělit jen velmi jednoduchým způsobem, který ale přesně odráží potřeby a nároky společnosti. Zmíněný prezident díky němu nachází cestu ke svému národu, je ve svých projevech srozumitelný a v činech úspěšný. Podnikatelka, která si tuto paralelu uvědomuje a dokáže jí využít, má jistě k úspěchu jen malý krok. Vedení lidí i zvládání procesů, které jsou spojené s podnikáním, vyžadují velkou dynamiku a reakceschopnost. Často se nedají dobře plánovat díky své intenzitě, nepředvídatelnosti, rychlým změnám a měnícím se podmínkám. Předností podnikavé ženy jsou pak její schopnost komunikace, kooperace, motivace, persvaze ve spojení s etikou, dovednost rychle reagovat na změny a vyrovnat se s nimi, zároveň ale i potřebná míra tolerance. Moderní žena si uvědomuje, že rodina a podnikání mají k sobě velmi blízko. S úspěchem proto aplikuje a využívá modely jednání a chování, které si osvojila při výchově svých dětí, v jednání s partnerem, zajišťování chodu rodiny, v komunikaci a kooperaci se svými i partnerovými rodiči atd. Rodina je skutečně prostředí, ve kterém se setkáváme s celou škálou hierarchie, nároků, úkolů, činností, rozhodování, plánování, jednání, vyjednávání, řešení, organizace, podpory, předávání informací, naslouchání, hodnocení, posuzování, logistiky – stejně jako v samotném podnikání. Jde jen o to, umět rozumně a vhodně tyto zkušenosti aplikovat. 34

Paní Darina podniká v oblasti služeb. Před jedenácti lety založily s kamarádkou malou úklidovou firmu. Dnes má její firma přes třicet zaměstnanců. Právě jí v této „branži“ pomohla zkušenost manželky a matky maximálně. Kdo zvládal celý chod rodiny se třemi malými dětmi, když manžel pracoval na své kariéře? Proto je asi paní Darina odolná, nezlomná, nenechá se jen tak odradit, zároveň ale staví na své dokonalé znalosti chodu domácnosti s malými dětmi a velké vytíženosti partnerů. Umí vyhovět i velmi specifickým nárokům, protože se nediví, ale hledá řešení. Dívá se dopředu, třebaže se jí ne vždy vše daří. Rozešla se s kolegyní, vyplatila ji a pokračuje v podnikání sama. Hledá nové cesty klientského servisu, aby byla lepší než konkurence. Stále se vzdělává, aby lépe rozuměla svým klientům, uměla jim vysvětlit nové trendy ve službách a nabídnout novinky, se kterými se sama nejdříve učí pracovat. Co doporučuje jako osvědčené techniky k úspěchu? Nepodceňovat své zaměstnance. Poskytovat jim všechny informace, které jsou účelné a podstatné. Nutit je k profesnímu i osobnostnímu růstu. Investovat do jejich rozvoje, komunikovat s nimi, naslouchat jim, jednat s nimi partnersky a zapojovat je do osobní zodpovědnosti za kvalitu a výsledek práce. Učit je, že to, co dělají je velmi potřebné a žádoucí. Darina nepodceňuje průběžné plánování, reklamu a marketing. Zviditelňování a aktualizace jsou účinnou metodou, ale musí být podpořeny kvalitními výsledky. Proto učí Darina své podřízené tomu, aby se ptali, co jim jejich práce přinese k rozvoji a co jim výsledky této práce přinesou k uspokojení a rozvoji. Úspěšná žena Mladistvá ctižádost chtít dosáhnout něčeho, čeho ostatní nedosáhli, být ženou a mít nároky na svět, je normální, ale výsledkem je kombinace, které naše současná společnost nepřiznává vlastně žádnou hodnotu. Mladé ženy se po úspěšném startu dostávají nejdříve do „manažerského opojení“ – přes týden lítají po světě, jsou tlačeny časem a termíny, jsou vybaveny veškerými doplňky a privilegii mladých manažerek a podnikatelek, vybízeny množstvím práce, uznávány a podporovány muži a vychutnávají si své první úspěchy: „Já to umím!“ Jejich život je jejich práce. Je to dobrý pocit. Pracovat stále více a stále lépe, 13 nebo 16 hodin denně, to je slast. Kariéra je tak sexy! S úžasem pozorují, že jen tak mimochodem stoupají výš. Opájet sama sebe vlastním úspěchem, to působí jako pozitivní narkotikum.

35

To, že se jiný život (manželství, vztah, děti, kamarádky a kamarádi) odehrává pouze o víkendech, pouze o dovolené nebo se dostane zcela do zapomnění, jim na začátku nevadí. Až později přicházejí ženy na smysl kariéry, na různé perspektivy. Zejména poté, co získávají první zkušenosti s nerovným zacházením, že ženy na stejných pozicích dostávají méně peněz než muži. Biologické hodiny tikají stále hlasitěji. A náhle je personální pracovníci začnou vnímat jako potencionální matky, jako tikající časovanou bombu, jako riziko těhotenství. Protože otázka dětí je stále v pracovním životě otázkou ženy. Žádné opojení se posléze neobejde bez kocoviny…11 Musíte sama rozhodnout, co vám vyhovuje. Neexistuje pouze jedna cesta, jedna pravda a jedna kariéra. Ale existují vzory, zdařilé i méně zdařilé příklady, které se na vás více či méně hodí. Plánujte, ale s tužkou v ruce, abyste mohla své plány korigovat a měnit. Podle měnících se podmínek nebo vašich potřeb. Přesto, že se velmi snažíte, platí, že ne úplně vše lze plánovat a ne vše přijde v životě plánovaně. Ne všechno může vyjít – navzdory dobrému plánování, navzdory schopnostem. Jestliže chcete, aby vás všichni měli rádi, pak se vzdejte myšlenek na moc i úspěch – přinejmenším, co se týče profese, ve které dominují muži, případně která je typicky mužská. Úspěšné ženy v tradičních mužských profesích jsou považovány za egocentrické nebo manipulující. To alespoň říká studie Newyorské univerzity. Musíte počítat s tím, že vás budou považovat za vysoce kompetentní, ale mnohem nepříjemnější než muže ve srovnatelné pozici. Ovšem ne každá žena v roli podnikatelky má zcela jasno, jak docílit úspěchu. Mnohé z nás hledají možnost, jak se dostat do „mužského světa“, aniž by dokázaly využít své osobitosti a individuality na jedné straně, a své inteligence a manévrovací schopnosti na straně druhé. Žena v kalhotové roli Přestrojení, abychom mohly dělat to, co chceme, přestože je to stále vyhrazeno především mužům. Přestrojení, abychom mohly dělat to, co je vyhrazeno mužům. Je to vhodný způsob, jak se přizpůsobit mužskému světu, vyžaduje však potlačení ženskosti. Nebýt mezi muži nápadná – to je její motto. A to právě mnoho žen nezvládne a svou přijatou roli přežene. Přijme příliš maskulinní roli a je „mužštější“, než většina mužů. A to je konec jejím šancím na objektivní „poměření se“ s mužským světem.

11

Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.

36

V podnikání musí být taková žena velmi schopná a nejen dobře informovaná, ale musí také umět argumentovat s věcnou přesvědčivostí, jako ti nejkvalifikovanější muži. Musí být houževnatá a především musí dokázat mnoho věcí a situací „překousnout“. Alibistické ženy, socializované v ryze mužských skupinách, konfrontované výčitkou „A to má být jako co? Vraťte se prosím zase raději ke sporáku.“ Ženy se přizpůsobily, protože považovaly pravidla hry profesního světa za velmi silná a měly strach, že jinak se už nebudou moci hry zúčastnit. Pravidlem bylo a je, že ženy mohou mít nárok na právo účastnit se hry a při hře spolurozhodovat, jen pokud jsou lepší. To je nesmysl. Ale pravidla mají na ženy dodnes fatální vliv, ženy si totiž stále ještě myslí, že nejsou dostatečně dobré. Dilema tvrzení, že ženy musí být dvakrát tak dobré jako muži, aby mohly uspět, berou mnohé ženy naštěstí s humorem: „Žádná žena nemusí být lepší než muž, aby mohla využívat stejná práva. Teprve až bude v představenstvech zastoupeno tolik průměrných žen, jako je tam dnes mužů, bude dosaženo rovnoprávnosti.“12 Přístup několika světově proslulých a přinejmenším ve své době uznávaných žen, které hledaly poměrně těžce své „místo na slunci“, může být považováno za inspiraci nebo ukázku toho, jak dnes uspět nebo naopak spíše neuspět. Některé z těchto žen kopírovaly ve svém snažení muže, aby byly v jejich světě úspěšné. Některé využívaly „ženské zbraně“ jako metody, aby jim někdo pomohl se prosadit, a ony mohly být posléze úspěšnými. Některé se vydaly svízelnou cestou zcela nevyzkoušeného hledání způsobu, jak prosadit sebe a svůj „podnikatelský záměr“. Žena v roli světice Vzorem německých manažerů je prý matka Tereza, řeholnice, nositelka Nobelovy ceny míru. Všichni asi znají její příběh. Nezištná práce, starost o znevýhodněné, sebeobětování, askeze, absolutní podřízení osobního života potřebám práce. Touha nebo potřeba být lepší, vše, co vyzařují ženské hodnoty. Matka Tereza žila mezi nejchudšími z chudých v chudinské čtvrti Kalkaty – s posláním nezištně pomáhat druhým. Lze ji považovat za světici. Ale pozor!!! Matka Tereza byla především manažerkou a podnikatelkou. Ač se to na první pohled třeba nezdá. Z ničeho vybudovala krok za krokem firmu – podnik – svůj řád, čítající na 3 000 řeholnic, který měl svou podnikovou kulturu s pevnými pravidly, jasně definovanými cíli a vzdělávacími

12

Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.

37

a pracovními předpisy. Podařilo se jí získat požehnání papeže a sebe a svůj produkt, „lásku k bližnímu“, dobře prodat, takže brzy provozovala mezinárodně fungující a prosperující podnik, zahrnující 300 klášterů, bezpočet škol a klinik. Získávala dary miliónových hodnot, stala se mediálně mezinárodně známou. Co je ale pro nás zřejmě zvlášť zajímavé: matka Tereza, obecně vnímaná jako vzor obětavosti, skromnosti, podřízenosti potřebným, se v jednáních projevovala jako neoblomná, směřující a velmi racionální podnikatelka. Zcela jinou ženou, která nám může být příkladem úspěšné ženské podnikatelské role a také třeba vzorem, je Margaret Tacherová v roli Železné lady. Ženě v podobné roli nejde o oblibu. Jde jí především o respekt. Receptem na úspěch je rozhodnost. Podobné ženy bývají považovány za bezcitné, autoritativní, vyžadující maximální výkony, které jsou vlastní i jim samým. Nevadí jim být velmi kritickými, nic si nedělají z neobliby a kritiky. Vychutnávají si, když mohou být samy ve střetu s muži, kritizovat je, spílat jim. Kupodivu se tyto ženské osobnosti cítí nejlépe mezi muži. Hrají s nimi své hry a využívají při tom často ryze „ženské zbraně“. Využívala s úspěchem tzv. symboly moci, jako je kabelka, značkový kostým, boty s vysokým podpatkem, perfektní úprava zevnějšku, drahé šperky, ženský účes, což jsou typicky persvazivní metody (cílené ovlivňování). Margaret Tacherová nám může být příkladem nejen vzorem úspěchu, ale také příkladem ženy, která nakonec svou roli nedokázala zvládnout. Byla nanejvýš úspěšná, vítězila ve volbách, měnila své záměry v zákony. Ale zničila ji nakonec stejně její „mužská“ výbava osobnosti. Začala reagovat výhradně agresivně, ztrácela míru akceptovanosti. Už neposlouchala ostatní, dokonce začala používat tzv. plurál majestatikus (my ve vztahu ke své osobě). Vezměme si však z pozice a rolí Margaret Tacherové to, co nám může pomoci uspět v podnikání: houževnatost, nezdolnost, perfektní přípravu, jasný osobní image a možná i symboly moci. Muži na ně docela „slyší“. Situace, se kterou mají nepříjemnou zkušenost mnohé současné ženy, které mají svou profesi, na níž jim záleží, rády by pokračovaly v kariéře, kterou započaly před mateřstvím, případně se realizovat v samostatném podnikání, zároveň ale chtějí plně a zodpovědně plnit své role manželek a matek. Jak se s tím mnohé vyrovnávají?

38

Podnikatelka v roli superženy Kdo je superžena? Přece ta, která dokáže všechno, hned a nejlépe. Superžena je vlastně moderní kombinací rolí spasitelky, oběti, hrdinky a mučednice. Může využívat těchto rolí zcela otevřeně nebo naopak skrytě. „Mateřství a management znamená napjatý provaz mezi prací a dětmi.“13 Okolo ženy, která se snaží skloubit obojí a v obojím být úspěšná, se právě tento provaz stahuje. Jeho konce drží často partner na jedné straně a kolegové na straně druhé. Společnost sice počítá s ženiným výkonem – dokonce ji za něj obdivuje a uznává – pracovním nasazením, využitím vzdělání v profesi. Na druhé straně však ukazuje nepochopení k potřebě zvládnutí samostatné a ambiciózní role podnikatelky nebo manažerky, která danou ženu vlastně „odhání“ od rodinného krbu a dělá z ní feministku či krkavčí matku. A tak docela často vzdělaná, cílevědomá, aktivní a samostatná žena vyrazí na novou životní etapu s přesvědčením, že zvládne všechny své dosavadní role bez omezení a perfektně v plné míře. Kombinace perfektnosti a pocitu viny, že kteroukoli část svého života zanedbávám, přivede podnikající ženu do modelu, který vnímá rodinný a profesní život jako zcela konkurenční prostředí. Aktivní, činorodá a výkonná žena se postupně mění na uzlíček nervů, okolo ní se hromadí nedodělky, ona ztrácí svou jiskru a přesvědčivost, cílevědomost a nápady a v horším případě při opakovaném hledání kompromisu přijde o „oba své světy“ Když chcete být úspěšná v profesi a zároveň nezanedbávat rodinu, zajistěte si podporu a pomoc. Rutinní a manuální práci předejte někomu jinému. Nechte si vztahy, prožitky a sdílení se svými blízkými. Prádlo může vyžehlit někdo jiný. Nebuďte za každou cenu perfektní. Pracujte s prioritami a výsledky. Prověřte si, zda jste skutečně tou osobností, která právě toto zvládne. Zda zvládnete delegovat některé činnosti i zodpovědnosti a nebudete tím trpět. Především ale, zda dokážete čelit opakující se kritice, jak šidíte své povinnosti a neděláte to, na co bylo okolí dosud zvyklé. Každá ženy si musí rozhodnout sama, co chce a co může. Co jí vyhovuje, co nechce riskovat, čeho by mohla litovat. Každá kariéra je v něčem kompromisem. Každý úspěch je něčím vykoupený. Je třeba odhadnou rizika a případné následky.

13

Viz LEY, U. – MICHALIK, R. Jak budovat kariéru. Brno 2006.

39

Co jsme chtěli říci povídáním o superženě? Že skutečná superžena neexistuje. Existuje úspěšná, protože rozumná ženská bytost, která má jasno v tom, co chce a jak toho dosáhne. S ohledem na rizika i oběti i možné ztráty. Jak na to? Sledujte jiné ženy, které vám mohou být vzorem nebo jejich kvality vaším cílem. Učte se od nich, ale žijte svůj život. Ujasněte si svou konkrétní profesní pozici se všemi nároky a zároveň svou osobní situaci se všemi závazky. Ujasněte si své úkoly a cíle. Jste jedinečnou bytostí, těžko můžete někoho kopírovat. Žijte svůj život. „Zvyšování počtu žen v podnikání a managementu prokazuje, že jejich úloha je významná a nezastupitelná. Rozhodování o tom, zda tuto úlohu přijmou, je velmi zodpovědné a vyžaduje potřebu respektovat všechny okolnosti, které s tím souvisí. A to nejen od žen samých, ale v celém rámci sociálního a ekonomického prostředí,“ říká Zdeněk Dytrt, který přednáší manažerskou etiku na UTB ve Zlíně. Zvolit si cestu rozvoje kariéry znamená počítat se soupeři. Je to vzrušující, zajímavé, inspirativní, ale také vyčerpávající, vypjaté a hrozící porážkou. Když jdete do této soutěže, měla byste být chráněna a mít okolo sebe lidi, kteří vám pomohou. Mohou to být i úspěšné vzory, od kterých se učíte, legendy, které jsou vám inspirací, nebo lidé z masa a kostí, kteří sami chybují, ale nenechají vás „na holičkách“. Myslete na chvíle „usebrání“, odpočinku, čas na vychutnání si vítězství, čas na rozvoj, studium úspěchů a důvodů, proč se dostavují a pro naopak. Počítejte s tím, že budete procházet mnoha fázemi rozvoje. Některé budou úspěšné, jiné ne. Když se bude dařit, nemůžete ustrnout a nechat věci jen tak běžet. Úspěch by se zastavil. Když se dařit nebude, můžete všechno vzdát. Anebo ne. Nevzdat se, bojovat a zase být úspěšné. Jako mnoho žen před vámi. „Vytyčit si cíle, mít sny, rozvinout vize. Sáhnout si na hvězdy. To všechno funguje samozřejmě jen tehdy, jestliže máme pod nohama pevnou zem. Pak je třeba roztáhnout křídla a letět. A samozřejmě mít důvěru ve svá křídla a počítat s tím že při nešetrném přistání se někdy může některé pírko zlomit.“ (Anke Domscheit)

40

Použitá literatura DYTRT, ZDENĚK A KOL. Ženy a management. Brno: BizBooks, 2014. JANATA, JAROMÍR. Dvojí svět. Praha: Maxdorf, 1997. KARSTEN, HARTMUT. Ženy – muži: Genderové role, jejich původ a vývoj. Praha: Portál, 2006. KŘÍŽKOVÁ, ALENA A KOL. Pracovní dráhy žen v ČR. Praha: Sociologické nakladatelství Slon, 2011. LEY, ULRIKE – MICHALIK, REGINA. Jak budovat kariéru. Brno: Computer Press, 2006. MOIR ANNE – MOIR, BILL. Proč muži nežehlí. Praha: Grada Publishing, 2000. PONĚŠICKÝ, JAN. Fenomén ženství a mužství. Praha: Triton, 2008. RÖHN, HEINZ-PETER. Nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Praha: Portál, 2013. VÁCLAVÍKOVÁ, MARTINA. První kroky v podnikání. Brno: Biz Books, 2012.

41

Ohlédnutí za projektem Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající Hana Fabíková Projekt Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající financovaný prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky realizoval vzdělávací a poradenský institut Petr Otáhal, a. s., od listopadu 2012 do konce října roku 2014. Cílem projektu bylo podpořit 278 žen-podnikatelek z Moravskoslezského kraje. Nabízeli jsme podnikajícím ženám odborné vzdělávací semináře, které přispěly ke zdokonalení jejich dosavadní činnosti a celkově pozvedly úroveň jejich podnikatelských aktivit. Zároveň jsme jim poskytovali bezplatné poradenství a konzultace s odborníky. Každá účastnice se v rámci tohoto projektu mohla zúčastnit zdarma 2 vzdělávacích seminářů a měla nárok na 5 konzultací s odborníky. Rady konzultantů ženy mohly využít nejen ve svém profesním, ale i osobním životě.

42

Do projektu se nakonec zapojilo celkem 269 žen (z nichž jsme zhruba 80 % podpořili úspěšně14), v průběhu realizace jsme uskutečnili 44 vzdělávacích seminářů, každého z nich se zúčastnilo v průměru 12 žen. Zapojeným ženám jsme poskytli více než 1000 individuálních konzultací v oblasti práva, financí a daní, ekonomiky, marketingu a obchodu, personalistiky a managementu. Semináře probíhaly v pronajatých prostorách v Ostravě, termíny a místa konzultací si ženy domlouvaly individuálně přímo s poradci. V rámci realizace projektu jsme průběžně monitorovali a vyhodnocovali dopad těchto aktivit na cílovou skupinu, a to také v kontextu uplatnění rovných příležitostí. Účast na seminář a individuální konzultace měly ženám vedle přínosu informací také pomoci se rychleji a lépe orientovat na českém trhu práce, vyrovnat se se svou pozicí ženy-podnikatelky, naučit se zcela přirozeně konkurovat ostatním podnikatelským subjektům bez ohledu na jejich pohlaví a zejména využít získaných informací ke zlepšení komunikace (získávání informací, předávání informací, práce s informacemi, formulace sdělení, jednání a vyjednávání, tvorba plánů apod.), akčnějšímu získávání zakázek, k lepší spolupráci napříč trhem práce apod. Naši lektoři a konzultanti se snažili ženám předat své zkušenosti a posílit jejich dovednosti a schopnosti pro možnost lepšího využití jejich postavení na trhu. Stranou nezůstala ani rovina gendru, tedy využití ženského fenomému v přístupu k práci a řešení pracovních i vztahových situací bez toho, aby soupeřily jak s partnery muži, tak s partnerkami ženami. Naopak nám šlo o společné pochopení jedinečnosti osobnosti člověka, jeho konkrétních předpokladů k úspěchu, poučení se z jednání druhých a využití jeho jedinečných dovedností k individuálnímu podnikatelskému úspěchu. Realizace projektu byla zahájena na konci roku 2012 sestavením realizačního týmu projektu a vytvořením harmonogramu činností tak, abychom na jaře mohli začít školit a poskytovat konzultace. Do projektu se postupně zapojilo 13 lektorů a konzultantů. Nabídku vzdělávacích seminářů představovala tato témata: 

Základy marketingu a public relations



Strategické myšlení podnikatele



Externí a interní komunikace



Týmové role a motivace v kolektivu



Plánování a delegování v podnikatelské praxi



Účinné ovlivňování v podnikatelské praxi

14

Úspěšně podpořenou byla každá žena, která absolvovala v rámci projektu dva semináře a zúčastnila se alespoň čtyř individuálních konzultací.

43



Porada jako nástroj výkonného řízení



Právo v podnikání



Zákoník práce



Trestní odpovědnost vedoucích pracovníků



Základy financí



Kalkulace nákladů v souvislostech Obsah jednotlivých témat byl vždy přizpůsobován s ohledem na praxi a činnost

zapojených žen, tak aby byla účast na seminářích pro ně co největším přínosem. Lektoři byli od samého počátku zapojeni do přípravy vzdělávacích programů, jak učební materiály, tak metody výuky a zaměření jednotlivých seminářů byly orientovány na podnikatelskou praxi dané cílové skupiny. Účastnice oceňovaly zejména množství příkladů, zaměření na praktické využití poznatků, možnost diskuse s ostatními účastnicemi, výměnu zkušeností a zaměření seminářů nejen na profesní, ale i osobní rozvoj. Vzdělávací semináře jsme se snažili organizovat tak, aby se dané akce vždy zúčastnily ženy s podobným profesním zaměřením a lektor tak obsah výuky mohl co nejvíce přizpůsobit specifickým požadavkům účastnic.

44

V průběhu realizace projektu jsme byli nuceni řešit několik problémů spojených zejména s ne zcela snadným získáváním cílové skupiny pro účast v projektu. Obtíže způsoboval již samotný fakt, že projekt byl realizován v režimu podpory de minimis, která byla přidělována přímo jednotlivý ženám. Neustále jsme museli vysvětlovat princip podpory de minimis a překonávat počáteční nedůvěru žen k podpisu několikastránkového prohlášení. Problematické se ukázalo také omezení bezplatně se zúčastnit maximálně dvou seminářů a pěti konzultací s odborníky – některá žena měla zájem jen o konzultace, jiná naopak o semináře. Často jsme museli naplánované semináře rušit, neboť se na ně přihlásil velmi malý počet žen (vzdělávací akce jsme plánovali pro skupinu 12 žen, realizovali jsme je od minimálního počtu 6 žen). Také nás překvapil velmi nízký zájem o individuální konzultace v oblasti práva. Naopak největší zájem byl o konzultace z oblasti obchodu, personalistiky a managementu. Stejně tak se ukázalo, že část žen, i přesto, že projevila obrovský zájem o účast v projektu, se nakonec z nejrůznějších důvodů (nedostatek času, pracovní povinnosti, nevyhovující termíny školení apod.) žádných aktivit neúčastnila. V průběhu projektu jsme průběžně vyhodnocovali zpětnou vazbu nejen na základě přímých rozhovorů s lektory a zapojenými ženami, ale také pomocí dotazníků, které účastnice vzdělávacích seminářů vyplňovaly na konci každé akce. Pomocí pětibodové stupnice hodnotily (stejně jako ve škole) celkový dojem ze semináře, jeho odbornou úroveň, organizaci semináře, osobnost lektora a jeho odbornou úroveň, aktivitu ostatních účastníků a to, zda seminář naplnil jejich očekávání. Účastnice školení měly možnost do dotazníku doplnit vedle svých postřehů a připomínek také to, co je na semináři zaujalo, co se jim líbilo, kterým tématům by se chtěly dále věnovat, ale také mohly uvést vše, co se jim naopak nelíbilo. V drtivé většině případů tyto dotazníky odrážely spokojenost žen, které se seminářů zúčastnily. Na konci realizace projektu jsme vytvořili on-line dotazník15, který měl zhodnotit realizaci projektu a jeho přínos pro podnikání zapojených žen, pokusili jsme se i o reflexi názorů týkajících se rovných příležitostí mužů a žen a jejich postavení na trhu práce. Oslovili jsme všech 269 žen zapojených do projektu, přičemž celkový počet úspěšně podpořených žen16 v okamžiku vzniku tohoto textu byl 210. Dotazník vyplnilo celkem 53 žen, tzn. 19 % ze všech zapojených žen, resp. 25 % všech úspěšně podpořených žen.

15

Dotazník jsme vytvořili pomocí nástroje pro tvorbu dotazníků www.survio.com. Úspěšně podpořenou ženou byla každá žena, která se zúčastnila v rámci realizace projektu 2 vzdělávacích seminářů a absolvovala alespoň 4 individuální konzultace. 16

45

Dotazník obsahoval celkem 13 otázek, první dvě se týkaly věkové struktury respondentek a délky jejich podnikání, otázky číslo 3 až 7 zjišťovaly dopad vzdělávacích aktivit na jejich profesní a osobní rozvoj, otázky 8 až 10 se týkaly rovných příležitostí mužů a žen, poslední 3 otázky se snažily o souhrnné zhodnocení projektu a jeho přínosu pro danou cílovou skupinu. Pokud jde o věkovou strukturu účastnic našeho projektu, spadá téměř 70 % účastnic do věkové kategorie nad 40 let. Mladší ženy do 30 let tvořily necelých 15 % všech účastnic. To je dáno mimo jiné tím, že ženy ve věku do 30 let zakládají rodiny a pečují o děti. Pokud se jim podaří skloubit práci či podnikání s péčí o děti, příliš času na další vzdělávání jim již nezbývá. Tato skupina také tvořila většinu žen, které se do projektu s velkým zájmem zapojily, ale z nejrůznějších důvodů již neabsolvovaly žádné jeho aktivity.

V rámci realizace projektu jsme se snažili podpořit nejen ženy, které již podnikaly, ale také ty, které o podnikání teprve uvažovaly. Drtivá většina všech účastnic projektu byly ženy, pro něž podnikání představovalo hlavní zdroj jejich příjmu a podnikání se věnovaly již delší dobu. Pouze menší procento představovaly ženy, které s podnikáním začínaly, případně podnikání braly jen jako doplněk k hlavnímu pracovnímu poměru. Z 53 žen, které zodpověděly dotazník, jich 37 (69,8 %) podnikalo více než 5 let, pouze 3 ženy (5,7 %) s podnikáním začínaly.

46

Pokud se blíže podíváme na dopad poradenských aktivit na cílovou skupinu, pak téměř 70 % žen odpovědělo, že informace z poradenských aktivit zcela nebo do značné míry využije v rámci svého podnikání, 17 % využije informace částečně, 7,5 % klientek je využije v malé míře a necelá 2 % tyto informace nevyužije.

Fakt, že nejvíce všech uskutečněných konzultací se týkalo ekonomiky, marketingu a obchodu (cca 500 uskutečněných konzultací), velký zájem byl také o konzultace z oblasti personalistiky a managementu (cca 300 konzultací), menší zájem byl o konzultace týkající se financí a daní (cca 100 konzultací), velmi malý zájem byl právní poradenství (cca 70 konzultací), se odráží v také v odpovědích na otázku týkající se míry důležitosti jednotlivých poradenských aktivit. Konzultace v oblasti ekonomiky, marketingu a obchodu jsou momentálně důležité pro více než 75 % žen, pouze zhruba 7,5 % žen tyto konzultace shledává jako nepotřebné či ne příliš potřebné. Naopak konzultace v oblasti práva jsou potřebné v současné době pro zhruba 38 % žen, 26 % z nich shledává tyto informace potřebnými do budoucna a téměř 36 % žen tyto konzultace nevidí jako potřebné. 47

Podíváme-li se blíže na to, zda respondentky považovaly absolvované vzdělávací semináře za důležité pro podnikání, pak více než 80 % účastnic odpovědělo, že tyto semináře byly pro jejich podnikání velmi důležité nebo celkem důležité. Pouze necelá 4 % z nich je považuje za nedůležité.

Další otázka dotazníku se týkala toho, do jaké míry naplnily poradenské aktivity a vzdělávací semináře očekávání zapojených žen. Rozdílné byly nejen účastnice našeho projektu (oblast podnikání, vzdělání, věk, zkušenosti...) a jejich motivace (získat nové informace, nové kontakty, další vzdělávání, osobní rozvoj...), ale i jejich očekávání. Proto nás velmi těší, že vzdělávací a poradenské aktivity našeho projektu splnily očekávání více než 90 % respondentek.

48

Velmi podobné byly také odpovědi týkající se osobního rozvoje. Téměř 95 % respondentek odpovědělo, že využije získané informace v rámci osobního rozvoje, pouze necelých 6 % žen tyto informace nevyužije, resp. ve v omezené míře.

Následující tři otázky se týkaly rovných příležitostí mužů a žen. Snažili jsme se od účastnic získat názory na uplatnění žen na trhu práce a jejich případnou diskriminaci. Ukázalo se, že více než 43 % respondentek si myslí, že ženy nemají na trhu práce rovnocenné postavení s muži, téměř 72 % dotazovaných souhlasí s tím, že muži mají vyšší platy a větší výhody v zaměstnání než ženy, více než 60 % žen se ztotožnilo s výtokem, že mužům v zaměstnání i podnikání pomáhá „neviditelná“ síť vztahů. Pokud jde o situaci žen na trhu práce v České republice, 43 % dotázaných žen souhlasí s tvrzením, že jejich postavení se zlepšuje, 24,5 % žen je přesvědčena o opaku a s tímto tvrzením nesouhlasí. Nejvyrovnanější byly odpovědi týkající se tvrzení, že mezi ženou podnikatelkou a mužem podnikatelem není žádný rozdíl – 32 % dotázaných s daným tvrzením souhlasí, téměř 38 % na něj nemá zcela vyhraněný názor, a proto částečně souhlasí, částečně nesouhlasí, 30 % žen s tvrzením nesouhlasí.

49

Většina odpovědí na otázku, v čem spatřují účastnice projektu největší problém rozdílnosti v uplatnění žen na trhu práce v České republice, vycházela z tradičního pohledu na role muže (živitel rodiny) a ženy (matka dětí a „strážkyně krbu“) ve společnosti. Přestože muži a ženy mají stejné šance uplatnit se na trhu práce, jsou zde minimálně dva faktory, které tyto rovné příležitosti nabourávají: fyzické (in)dispozice žen k těžké manuální práci a těhotenství (které sice není nemoc) a následné mateřství, které většinu žen dočasně zcela vyřadí z pracovního procesu a zbrzdí či zcela přeruší jejich kariérní růst. S odkládáním mateřství do pozdějšího věku však vyvstává pro ženu další nelehký úkol, a to postarat se o své stárnoucí rodiče. Ve věku kolem 45 let, kdy by žena měla být na vrcholu kariéry, se tak musí starat nejen o své ještě nedospělé děti, ale také o již nemohoucí rodiče. „Většina zaměstnavatelů stále je ochotna zaplatit za stejnou práci muži více, je stále vnímán jako živitel rodiny. Ve státní správě, kde je platové zařazení shodné, mívají větší osobní ohodnocení, projde jim více nespolehlivostí, lenosti apod. Ženám jejich postavení značně komplikuje absence z důvodu paragrafů na nemocné děti, dovolená, protože o prázdninách nefunguje školka apod. Není šance dát na jedno místo 2 poloviční úvazky, které by to řešily. Když má člověk zkrácený úvazek, žádá se, aby stejně veškerou práci stihl se slovy: ‚Nikdo to za tebe dělat nebude!‘ Ještě horší je situace, když žena pečuje o zestárlé rodiče a potřebuje adekvátní úlevu jako při dětech. Podotýkám, že nemám děti.“ „Na ženy se pohlíží jako na slabší článek, 50

muži se dokonce domnívají, že na vedoucích pozicích by zásadně měli být jen muži, že to není práce pro ženy.“ „Ženám se předhazuje, že je moc mladá a půjde na mateřskou, a když má odrostlé děti, tak je pro zaměstnavatele stará.“ „Schopné ženy nedostanou příležitost k uplatnění, místo nich jsou do vedoucích pozic většinou méně schopní muži.“ Je fakt, že ne každá žena touží po budování kariéry či vlastním podnikání. Je pravda, že mnohé ženy se ani nesnaží skloubit rodinu a práci a vlastní kariéru odsunou do pozadí, případně na ni rovnou rezignují. Učiní-li tak na základě vyhodnocení priorit a vlastního rozhodnutí, je to v pořádku. Jsou-li však k tomuto kroku donuceny vnějšími okolnostmi (nedostatek jeslí a školek, nemožnost práce na zkrácený úvazek, či částečně z domova, neochota zaměstnavatele k pružné pracovní době apod.), je to špatně. Ne všechny názory však poukazovaly na ztížené podmínky žen na trhu práce, v několika případech se objevily názory, že „když má žena něco v hlavě, a umí to prodat, tak je kolikrát lepší než muž“, že „vše závisí na osobnosti konkrétního člověka“ a „kdo je schopný, vždy má šanci se prosadit bez ohledu na pohlaví“. Jak bude ženu vnímat společnost, jakou roli ji přisoudí, do jisté míry závisí na ní samotné. „Je to problém celé společnosti. Ženy jsou postaveny do pozice ochránkyň ohniště. Společnost se vyvíjí určitým směrem – a ohniště už ženám vyhasla, jak blbě je chránily... Tudíž se nemůžeme divit, že nemají důvěru společnosti. Muži však už také nejsou kdovíjakými lovci! Pokud to holky vyhrajeme doma, budeme vyhrávat i za hranicemi domova!“ Na otázku „Která skupina žen je podle Vás nejvíce znevýhodněna na trhu práce?“ odpovědělo téměř 72 % dotázaných žen, že nejvíce znevýhodněny jsou ženy nad 50 let, 13 % žen je přesvědčeno, že nejvíce je znevýhodněna skupina mladých žen do 29 let, pouze necelá 4 % respondentek si myslí, že nejvíce znevýhodněna je skupina žen mezi 40 a 49 lety.

51

V posledních třech otázkách jsme ženy požádali o vyjádření celkového názoru na účast v projektu. Mezi odpověďmi na otázku: „Jak a v čem konkrétně Vám pomohly vybrané semináře a poradenské aktivity k rozvoji nebo zlepšení Vašeho podnikání?“ se nejčastěji objevovalo sebepoznání a uvědomění si sebe sama, svých možností, lepší organizace vlastního času, orientace v pracovněprávních a občanskoprávních vztazích, rady pro budování úspěšného týmu, jednání s různými typy lidí, získání většího přehledu či rozhledu, zlepšení komunikačních dovedností, v jednání s klienty, uvědomění si vlastních chyb a nezaujatý náhled na vlastní podnikání. „Uvědomila jsem si spoustu věcí. Třeba to, co nedělám, a je to potřeba, nebo opačně, určité věci dělám a dělat nemám. Podnikám delší dobu, ale nikdy mi nikdo neporadil, a díky tomuto kurzu jsem se dozvěděla potřebné návody, co dělat i sama se sebou. Jsem za to moc vděčná.“

Pokud jde o odpovědi na následující otázku týkající se toho, jak účast v projektu pomohla účastnicím s uplatněním na trhu práce a snížením případného handicapu žen vůči mužům v rámci podnikání, odpovědi byly poměrně jednotné. Většina respondentek uvedla, že jakékoli získání nových informací a rozšíření znalostí (tzn. v našem případě účast na 52

seminářích a konzultacích) Vám dává konkurenční výhodu bez ohledu na to, zda jste muž či žena, navíc velká část účastnic našeho projektu podniká v oblasti financí či služeb spojených se zdravím a krásou, v oborech, kde být ženou rozhodně není handicap spíše naopak. V poslední otázce jsme ženy požádali o vyjádření názoru na to, co v nabídce vzdělávání či poradenství postrádaly. Mnohé respondentky byly spokojeny, v nabídce školení a konzultací našly to, co potřebovaly a žádné zásadní nedostatky neshledaly (28 x), objevily se požadavky na konzultace z oblasti výpočetní techniky, psychologie, ale i oblékání a etikety či osobní koučing. Čtyřikrát se objevila odpověď, týkající se možnosti zúčastnit se většího počtu seminářů. Klientky by také uvítaly více času na řešení modelových situací, více praktických příkladů. Objevila se také kritická poznámka k školicím prostorám (obtížná dostupnost, ne zcela vyhovující), jednou byla zmíněna neprofesionalita lektora. Shrneme-li výstupy z výše uvedeného dotazníku a zahrneme-li k nim také veskrze pozitivní zpětnou vazbu účastnic na konkrétní semináře a individuální konzultace, můžeme konstatovat (což potvrdil i uvedený dotazník), že projekt svou skladbou aktivit přispěl k profesnímu a osobnímu rozvoji více než 250 žen.

53

Ženy v podnikání Renata Urmaničová V průběhu své konzultační činnosti v rámci realizace projektu Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající financovaného prostřednictvím OP LZZ z ESF a státního rozpočtu ČR jsem se u velké většiny žen setkávala s velmi podobnými problémy. Mezi nejčastěji zmiňované oblasti patřila témata jako stres, syndrom vyhoření, u začínajících podnikatelek pak nedostatek sebevědomí, vnitřní obavy a strachy z nejistoty a neúspěchu a také neschopnost zorganizovat svůj čas efektivně. Téma stresu je v dnešní době velmi aktuální nejen v podnikání, ale i v zaměstnání a vůbec v každodenním životě. Stres na všech úrovních se v určité míře týká nás všech, je jen málo jedinců, kteří v sobě mají tuto problematiku dobře zpracovanou a vyřešenou. V případě podnikání žen často pocit stresu souvisí s dalšími povinnostmi vyplývajícími z role matky, manželky, přítelkyně, milenky atd. Je dobré si uvědomit, že bez ohledu na to, co nám bylo od raného dětství okolím vtloukáno do hlavy (určitě si vzpomenete na poznámky typu: „musíš se snažit vyhovět všem, to se nedělá, to by dobrá matka/sestra/tchýně nikdy neudělala, takhle se slušná holka nechová“ apod.), je pro zachování dobrého psychického stavu a klidu velmi podstatné na první místo v žebříčku důležitosti zařadit nás (sebe sama). Já sama jsem pro sebe nejdůležitější. Já jako osobnost, člověk, žena. Nikoli děti, manžel, rodiče, kolegové. Nemůžeme nikomu pomáhat, ani nikoho zachraňovat, když jsme samy na pokraji totálního vyčerpání. Platí pravidlo záchrany, které slyšíme u každého letu letadlem – nejdřív musíme masku nasadit sobě, pak dětem a ostatním. Musíme být v pořádku my samy, abychom mohly pomáhat jiným. Záměrně zdůrazňuji slovíčko „mohly“, v žádném případě ne „musely“. Na začátku je dobré ujasnit si, co od podnikání (nebo vůbec od života) očekáváme, zda naše představy jsou reálné (ne frustrující), a také si promyslet, co tomu chceme obětovat. Ujasnit si svou životní vizi. Kam chci jít a kam se chci dostat. Nemyslím tím zítra, za měsíc, za rok. Třeba v důchodu, nebo za 20 let. Prostě zamyslet se nad tím, jaká je naše vize života. Zda to, co žijeme, není vize někoho jiného (rodičů, známých, partnera…). Aniž si to uvědomujeme, velmi často nežijeme náš vlastní život. Konáme pod vlivem cizích programů okolí, společnosti, ovlivňují nás různé projekce, které nejsou naše. Dovolíme ostatním, aby s námi manipulovali (často pod zástěrkou pomoci, kdy se z dobře míněné pomoci na začátku stane najednou naše psí povinnost), na spokojenosti a klidu nám to nepřidá. 54

Pokud fungujeme pouze za dne na den, běžíme dobře známý a kritizovaný „krysí závod“ – tj. práce, domácnost, výdělek, zaplacení závazků, znovu práce, nespokojenost. Jak pak můžeme být spokojené? V této souvislosti mě napadá hezké srovnání Tomáše Sedláčka, který uvádí, že: „90 % lidí chodí do práce, která je nebaví, aby za vydělané peníze zaplatili věci, které nepotřebují“. To je také otázkou priorit. Podnikání by nám mělo nabídnout možnost realizace svých schopností, přání, plánů, nemělo by být dalším stresorem v životě. Inventura činností Jako první věc v problematice stresu určitě doporučuji menší (možná raději i větší a pořádnou) inventuru našich činností (denních, týdenních, měsíčních). Jakmile tyto činnosti sepíšete, zkuste se nad soupisem pořádně zamyslet. Zvážit a určit priority. Nastavit jasně mantinely a vytyčit hranice. Většina podnikatelek v průběhu konzultací na téma stres, syndrom vyhoření, nebo plánování času uvedla, že opravdu nemá tuto oblast dobře podchycenou.

Spoustu

činností

děláme automaticky,

rutinně, ze

zvyku.

Běžíme

v automatickém režimu, jako by náš život řídil autopilot. Je to logické, protože jsme na úsporný energetický program všichni nastaveni. Když nemusíme přemýšlet a řešit možnosti volby, jedeme pořád dokola jako roboti. Na jedné straně tím určitě šetříme energii (nemáme rozhodovací dilema), na druhé straně nás rutinní činnost zbavuje radosti ze života, pomalu se sami stáváme roboty. Chodíme jako těla bez duše, přestává nás bavit, co nám dřív dělalo radost, a pomalu jsme na cestě k vyhoření, depresi, chronickému vyčerpání. Nedobíjíme baterky, jen pořád dál jedeme v nastaveném režimu. Zkuste se zastavit a odpovězte si na jednoduché, avšak zásadní otázky: „Jsou opravdu všechny tyto činnosti nevyhnutné? Musím je opravdu dělat já? Nemůžu něco z toho delegovat na někoho jiného? Chci vůbec tyto aktivity dělat? Posunují mě směrem k naplnění mé vize?“ Jistě, jsou aktivity, které dělat musíme, i když si na předešlé otázky odpovíme „ne“, ale věřte mi, hodně času promarníme věcmi, které jsou zbytečné, nenaplňují nás a nestojí za to. Nemilosrdně je vyškrtněte! Pryč se špatnými činnostmi, zvyklostmi, které nám nic nepřináší. Život je velmi krátký na to, abychom dělaly věci, které dělat nechceme. Jestli jen ze zvyku chodíme každou středu na kafe s bývalými kolegyněmi z práce, ale netěší nás to, nedělejme to. Jestli jezdíme léta na dovolené se stejnou partou, ale už se nám nechce spát pod stanem a hulákat do noci u táboráku, má rada je stejná – nedělejme to. Ano, i s tím jsem se ve své praxi už setkala.

55

Ne není jen slovo Druhý tip pro zachování duševní rovnováhy – naučme se říkat „NE“. Na tomto místě chci dodat, že sama zastávám heslo, že pokud někomu řeknete „NE“, znamená to, že jste odpověděli celou větou (byť jednočlennou), jejíž význam je „NE“. Tudíž nejste povinni nikomu nic vysvětlovat a rozvádět, je to Vaše právo (a jedna ze základních asertivních zásad). K popisu změny nevhodných činností, které nás nebaví, stresují, nebo nás „jen“ otravují, jsem často používala příměr z chemické laboratoře – kádinka plná kamenů. Je potřeba jednoduše vyházet nevhodné kameny (aktivity a činnosti) a doplnit kádinku jinými aktivitami, vybranými opravdu po zralé úvaze. Klidně, pokud tyto aktivity nesouvisejí s podnikáním, nemusí mít jiný efekt, než že nás těší – můžou to být v programu dne pouze drobné kamínky, nebo písek v kádince, vždy u dobré organizace si na tyto činnosti čas najdeme (nemusí se jednat o denní cyklus). Toto bych chtěla zdůraznit – nové činnosti nás klidně můžou „jen“ těšit, nemusí mít finanční přínos. Vypadá to jako něco nedůležitého, ale pro naši duševní rovnováhu a spokojenost je toto rozhodnutí k nezaplacení (zároveň dítě v nás je spokojené, duše pookřeje). Budování vnitřního řádu Pak stačí jen zažít si nové aktivity opakováním (je doporučený 21denní cyklus), a nový dobrý zvyk je na světě. Pomůže nám to v klidu fungovat v nových kolejích bez „rozhodovací paralýzy“ (Co vlastně mám dělat?). Budováním vlastního řádu jedeme na úsporné energetické vlně. Každý organismus je tak nastavený, proto je důležité nastavit řád, zavést „dobré zvyky“ místo těch deptajících, protože autopilot nás řídí v zavedených kolejích zvyklostí. Takže když se rozhodneme, že ve čtvrtek odpoledne budeme chodit do kurzu vaření, na víno, nebo hrát volejbal, je jasné, že ve čtvrtky odpoledne máme zavedený program, nemusíme o tom přemýšlet, nejsme ve stresu a rozhodnutí nám nebere energii. Jako třetí antistresové doporučení jsem kolegyním podnikatelkám radila zavedení řádu. Zavedení řádu je v činnostech pravidelně se opakujících, je pro klid a vnitřní pohodu vřele doporučováno. Prevence syndromu vyhoření Víme, že „dobrý stres“ (eustress) v malé míře je užitečný a povzbuzuje nás k lepším výkonům, adrenalin funguje, je to zbraň proti apatii, ovšem dlouhodobě působící stres („špatný stres“ – distres), případně chronický stres je pro náš organismus přímo vražedný. Nikdo nevyhoří ze dne na den, stav vyhoření a vyčerpání přichází plíživě. Navíc, 56

problematika stresu je hluboká. Možná dnes už dávno pominul původní stresor, který náš stres založil, ovšem organismus není v klidu, informace o stresu je v něm uložená a stres v něm zůstává. Nabalují se na něj další vrstvy (taková stresová cibule) a není možné zbavit se ho najednou. Jedná se o proces, který dnes řeší všechny vyspělé společnosti. Mysl se dostala do stavu, kdy stresuje sama sebe. V praxi se setkáváme s 5 fázemi syndromu vyhoření: 1. Počáteční ztráta nadšení 2. Stagnace 3. Frustrace 4. Apatie 5. Syndrom vyhoření Je dobré sledovat příznaky a zareagovat rychleji, než se stav stane chronickým. Jestliže při počátečním vyčerpání organismu, úpadku zájmu a nadšení stačí vypnout na pár dní (např. prodloužený víkend s manželem či kamarádkami), při vyšším stupni postupu syndromu vyhoření (frustrace, apatie), kdy nastává emoční oploštění a negativistické pocity, již toto mnohdy nestačí. Navíc projevy syndromu vyhoření v rovině psychické, fyzické i sociální se postupně zhoršují a často můžou být nezvratné (to, kdy se počáteční psychosomatické příznaky se přesunou na fyzickou úroveň, je pouze otázkou času). V tomto případě je prevence čtvrtým doporučeným krokem. Tvoření pro radost Podnikání je zábavné i tvrdé, náročné na náš čas i výkon. Proto je důležité nezapomenout na základní smysl života a tím je tvoření. Tvoření je mé páté doporučení v boji se stresem a syndromem vyhoření. Tvořit pro radost a pocit naplnění (vztah, dílo, tanec, rodina, tělo…). Tvoření je pro náš život a životní rovnováhu velmi důležité. Dnes, kdy se všechno měří na peníze, výsledek, procenta, zisk, je velmi osvěžující tvořit něco jen tak. Pro radost. Taková aktivita nás obohacuje vnitřně, dodává nám radost ze života a působí nesmírně ozdravně na naši duši, mysl i tělo. V procesu práce a nastartovaného stereotypu činností si samy vytváříme podmínky, proč něco nejde, pro nemůžeme dělat to či ono. Je to však jen a pouze mantinel v naší hlavě. My samy si vnitřním hlasem zdůvodňujeme, proč „to nejde“. Dobrá zpráva pro všechny ženy (nejen podnikatelky) je, že můžeme zpívat, tančit břišní tance, učit se surfovat… MŮ-ŽE-ME! To jen naše mysl jako mentální obranu vytváří

57

bariéry typu: „Vždyť neumíš zpívat!“, „Jsi blázen, chceš se utopit?“, „Břišní tance s tvou figurou, ve tvém věku, jsi snad nějaká Fatima?“ apod. Neposlouchejme vnitřní hlas, věnujme se tomu, co nám činí radost. Určitě si napišme pár činností, které jsme vždy chtěly dělat a z nějakého důvodu (většinou plané výmluvy) „to nešlo“. Postavme sebe sama na nejdůležitější místo, mějme se rády a dělejme si radost. Další doporučení pro boj se stresem Kromě již zmíněných doporučení nesmíme zapomenout také na tyto rady: 

Mysleme pozitivně.



Buďme otevřené novým myšlenkám.



Nezamítejme a nehodnoťme negativně nové nápady – pro náš pocit štěstí a radosti je to velice destruktivní. Poslední bod vypadá jako poměrně jednoduchá a nenáročná věc, kterou hravě

zvládneme, bohužel opak je pravdou. My totiž neustále hodnotíme – každého, sebe, situace… Je velmi těžké, okamžitě, když se spustí v naší hlavě hodnocení, tento proces zastavit. Pokud o této skutečnosti víme, a podařilo by se nám ji zvládnout, nebo alespoň bychom na tom začaly pracovat, odměnou nám může být neuvěřitelný pocit svobody, klidu, harmonie. Další tip – zkusme nehodnotit. Jako další body v rámci programu prevence jsem doporučovala: 

Naučte si určovat svoje vlastní tempo, nenechte se honit. Neporovnávejte se s nikým, každý jsme jedinečný. (To, že Maruška uplete svetr za 2 dny a my jej pleteme celý měsíc, nic nevypovídá o tom, že bychom byly méně skvělé než Maruška.)



Omezte starosti a úzkostný přístup (zkuste neprogramovat si v hlavě žádné katastrofické scénáře), buďte nad věcí, zkuste si uchovat nadhled.



Přiznejte si problém (stresor, tlaky okolí), nepopírejte ho, naučte se ho pojmenovat.



Udělejte analýzu možných řešení s odstupem (ne hned).



Pokud je to možné, vyhýbejte se izolovanosti, člověk je tvor společenský tvor – potřebuje sdílení.



Věnujte se péči o své tělo, pomůže Vám to cítit se dobře, dodá sebevědomí. Jak se budete Vy sama vnímat a chovat k sobě, tak se k Vám bude chovat i okolí.

58

Sebevědomí a strach z neúspěchu Pokud

jde

o

sebevědomí

a

obavy

z neúspěchu,

zkušenosti

z konzultací

s podnikatelkami jsou různé. Určitě hodně závisí na povaze jednotlivých žen, jejich věku a úspěchu, jehož dosáhly. Sebevědomé podnikatelky střední generace ve věku 40 až 50 let mají za sebou výsledky, úspěchy i neúspěchy v podnikání a pokud vytrvaly, jsou si vědomé své hodnoty. Mladší generace úspěšných podnikatelek kromě obchodních dovedností hodně dnes pracuje se svým ženským faktorem, což je výborná věc, v minulosti (až na výjimky často opomíjená), tady hodně závisí od nastavení každé ženy, jejího vnímání sebe sama, základu, s kterým do dospělosti vstoupila z dětství. Sebevzdělávání, osobní rozvoj i vhodně zvolený koučink přináší v oblasti sebevědomí velké výsledky. Strach z neúspěchu je do určité míry normální, pokud ho ovšem vyhodnotíme jako stresor, je nutné s ním začít pracovat na této úrovni. Během své praxe lektora a konzultanta (nejen v rámci realizace tohoto projektu) se mi podařilo s několika zajímavými ženami-podnikatelkami navázat bližší vztah. Požádala jsem je o to, zda by byly ochotny se podělit o svůj životní příběh, který by mohl být inspirací pro další ženy, které začínají podnikat, případně váhají, zda má smysl opustit jistotu zaměstnaneckého poměru a vkročit do rizikových vod podnikání. Všechny níže zmiňované ženy jsou aktivní podnikatelky, o zaměstnanecký poměr nemají zájem. Podnikání pro ně znamená styl života. Je to náročná a zodpovědná práce, kde každé chybné rozhodnutí člověk pocítí na své kůži (a také peněžence), ale na druhé straně nabízí možnost svobody, realizace a neustálého růstu. Záměrně jednotlivé aktérky nepopisuji předem, abychom si mohly v praxi vyzkoušet „nehodnocení“. Jejich vlastnosti budete zjišťovat postupně v průběhu čtení jednotlivých příběhů. Nenechte se zmást prvním dojmem (zdání mnohdy klame, možná dobré i jako poučení do života abychom „neškatulkovaly“ naoko naivní blondýnky), za každým příběhem se skrývá odhodlání dosáhnout úspěchu, dřina a tvrdá práce. Je pouze na vás, co si z jejich životního příběhu vezmete. I na tak malém vzorku však můžete vidět, že podnikat můžete i Vy – bez ohledu na věk, národnost, či rozdílné vlastnosti. Důležité je odhodlání, chuť, vůle a v neposlední řadě Vás to musí také bavit.

59

Eva, 31 let Eva obchoduje s bazény. Nejčastěji dostává zakázky z Itálie a odtud jako by měla i svou povahu. V českých atmosférických souřadnicích, kdy má člověk na ulici pocit, že nastal soumrak civilizace a lidé se plouží jako stíny, Eva výrazně vyniká. Prýští energií, entuziasmem a sexualitou. První, co napadne muže při pohledu na ni, rozhodně není obchodní styk. Evka, jak jí říkají její přátelé, spí pět hodin denně a pracuje čtrnáct. Ne proto, že by musela, ale prostě proto, že si to neumí jinak rozložit. Je totiž všechno, jen ne systematička. Termíny, dotahování věcí, dochvilnost nepatří mezi její silné stránky, tak jako to nepatří mezi silné stránky mnoha a mnoha žen. Proto jsme ji vybrali jako reprezentantku vcelku typického souboru vlastností, se kterými se lze u žen setkat. Podíváme se na to, jestli se s takovou povahou dá podnikat a jaká úskalí to obnáší. Jak sama Eva uvádí: „Baví mě život. Chci všechno vidět, chci u všeho být a nebaví mě dotahování věcí, i když se jedná o milionové obchody.“ Eva je navenek tak typická blondýnka, až je to málo uvěřitelné. Když ji vidíte a hledáte v mysli prostředí, do kterého by zapadla, stejně vám z toho vždy nakonec vyjde bazén, mojito a Eva v leopardích plavkách či s růžovou kabelkou. Po obědě to vzít tak někam na Bali, a pak jedním tahem do Las Vegas. Nicméně, do Las Vegas se nejede, protože není kdy. Jak Eva poznamenává, když obchodujete, máte sice peníze, ale nemáte, co si koupit, ani kdy nakupovat. V tom tkví jeden z velkých konfliktů s její živou a spontánní povahou. Je neustále v zápřahu. Její pracovní vytížení ale není produktivní a celkově to působí, jako byste se pokoušeli zapřáhnout kolibříka, který chce poletovat všemi možnými směry, jen ne dopředu. „Bylo pro mě těžké zvyknout si, že věci prostě nějak jsou a není možné se z nich vymanit. Máš nějaký pracovní týden, pracovní měsíc, pak už je to vlastně pracovní rok a nemůžeš se z toho vyzouvat. Anebo můžeš, ale pak přijdeš o fakt velké kšefty. Ze začátku to byla těžká škola. Že svět není posilka, kde trenérovi odřekneš schůzku patnáct minut po jejím započetí, s tím, že tě dnes bolí břicho, ale ve skutečnosti si lakuješ nehty.“ Tím, že Evka spolupracuje se zahraničními firmami, hodně cestuje. To jí trochu odlehčuje od stereotypu, který jí nevyhovuje. Jsou to ale spíše světlé záblesky v moři jiných, méně naplňujících povinností, které se neustále kupí na sebe a narůstají. Eva sama cítí, že by měla zabrzdit, ale neví, jak z toho ven. „Neumím si to dobře zorganizovat.“ říká. „Mohla bych mít daleko víc volného času, ale chybí mi ‚tah na branku‘, fokus, výkonnost.“

60

Jednou z velkých výhod vlastního podnikání ale je, že ačkoliv neustále pracuje, může si jednotlivé úkoly a činnosti rozplánovat tak, aby alespoň trochu korespondovaly s jejím momentálním nastavením. Ve světě byznysu obvykle existuje tenze mezi „musím“ a vnitřními rytmy. Když opomineme momentální náladu, existuje ještě jiný, hlubší faktor, který ovlivňuje chování ženy, a to je její cyklus, rozpovídá se Eva: „Ženské dny se otáčí v cyklech, tak jako i příroda má své cykly. Cyklus ženy má svou logiku. Není to ta mužská stabilita a jednotvárnost napříč dny. Jako má příroda jaro, léto, podzim, zimu, tak i žena má ve svém cyklu čtyři fáze. Žena je týden více aktivní a energická, do společnosti a do světa. Týden je více kreativní, pečující, trpělivá. A v druhé půlce cyklu se stahuje dovnitř, do sebe, je citlivá na intuitivní vjemy a v menstruační fázi je velmi meditativní a úplně v sobě. Je to přirozený a inspirativní cyklus, díky kterému můžeme přirozeně fungovat a čerpat svou vlastní energii.“ Právě díky tomu, že má Eva vlastní podnikání, je si z velké části vlastním pánem a může si díky tomu plánovat schůzky a cesty na dobu, kdy ví, že bude potřebovat být energičtější a společenská, vymýšlí nové projekty, když cítí, že se začíná stahovat do sebe a v menstruační fázi omezuje společenský kontakt na minimum, dodává se smíchem. Překvapivá byla Evina odpověď na otázku, co ji na takovém životě vlastně baví. Ta drobná, rozpustilá blondýnka najednou promluvila jako kubánský hazardér na ruletě. Říká: „Baví mě ten adrenalin, riziko, do každého obchodu investuješ čas a peníze, riskuješ, že to nevyjde, když smlouváš, přitvrzuješ a stojíš si za svým. Samozřejmě mě na tom baví i peníze – čím větší riziko, tím větší peníze a celkově si užívám ten pocit, když jednám s muži a jsem ve své ‚mužské energii‘, ve své mužské polovině.“ Mužská polovina sebe sama, to mě zaujalo. Na otázku, jestli existuje něco takového jako „ženské“ a „mužské“ vlastnosti a které „mužské“ vlastnosti na sobě pociťuje, Eva odpověděla: „Rozhodně ano. To poznáš hned, když začneš s podnikáním, ten obrovský rozdíl v přístupu k lidem a ke světu. Hned sama na sobě pocítíš, co je ‚ženské‘ a co je ‚mužské‘, a to především proto, že to, co je ‚ženské‘, vlastně v podnikání téměř neuvidíš, například jemnost a chápavost. Co se týče mých vlastností, svět byznysu měl na mě skutečně velký vliv. Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně, ale nemám už například strach z neúspěchu, jsem hráčka, jsem horkokrevná, dominantní, upřímně řečeno, jsem taky často nasraná, manipulativní, dravá, pracuju lépe pod tlakem, ve stresu a pak taky: neumím dělat dvě věci najednou.“ Je vidět, že podnikání Evě toho mnoho dalo. Je však něco, jí její práce bere? Eva pokračuje: „Právě tu ženskost. Pokud ta žena chce fungovat jako žena, musí si tu ženskost někde hodně vyvažovat. Cítím, že tahle práce mi bere tvořivost, jemnost, spontánnost, čas pro 61

sebe, na sport, na koníčky. Nemám absolutně čas na domácnost, na praní a žehlení, nedokážu si představit, že bych měla rodinu, dítě, vlastně ani přítele.“ Jelikož podnikání je vždy o lidech a není okleštěné, jako každý jiný svět, od osobních vztahů, jsou vztahy dalším ze zajímavých témat. Eva je vždy hodně upřímná a osobní, což je její velkou výhodou, protože si svou bezprostředností umí okamžitě naklonit téměř kohokoliv. Člověka ale napadne, jak se to slučuje s ideou profesionální distance. „Rozhodně pracuji raději s muži. Je to pro mě mnohem přirozenější. Kromě toho, že muži mají většinou přesně ty vlastnosti, které mně chybí, je pro mě samozřejmě příjemné, vnímat, že jsem viděna jako žena. Někdy mi to i hodně pomůže v uzavírání obchodu. Mezi mužem a ženou přirozeně vládne větší harmonie. Tím, že jsem dost výrazná, na mě samozřejmě každý reaguje úplně jinak. Někteří muži reagují už na to, když vstoupím do místnosti, někteří na to, když udržuji oční kontakt, nebo když mám na sobě šaty. Na některé to zase neplatí. Ale cíl zůstává stále stejný: jde nám o obchod a o oboustrannou spokojenost. Pokud ta žena má sebeúctu a je si sebe vědomá, je pro ni mužská pozornost příjemná a obchodu to nijak nepřekáží. Se ženami mám většinou tu zkušenost, že jdou do boje a jsou agresivní. Cítí se ohroženy a jsou nepříjemné.“ Eva uzavírá náš rozhovor tím, že ji její zkušenost s podnikáním hodně posunula jako člověka, což je pro ni ze všeho nejdůležitější. Odříkání, výsledky, zkušenosti, úspěšnost, začala být si vědoma své hodnoty a velmi ji to zocelilo. Také pozorovala, že se zvedáním její úrovně se přirozeně zvedala úroveň kolem ní. „Potřebovala jsem najít svou hodnotu, aby ji ve mně viděl svět.“ Svěřila se mi také s tím, že se podnikání do budoucna už věnovat nechce a ačkoliv se bude muset vzdát své finanční stability, je přesvědčena, že jí to za to stojí a že už velmi brzy bude chtít dělat něco mnohem svobodnějšího a mnohem více… „přímořštějšího“. Na závěr dodává přání všem začínajícím podnikatelkám: „Chtěla bych vám dodat odvahu. Určitě do toho jděte. Ať už jde o jakkoli malinkatý byznys a i kdyby to nemělo trvat na věky, bude to zkušenost k nezaplacení, věřte mi.“ Osobní postřehy Od našeho rozhovoru uplynul nějaký měsíc a mezičasem už vím, že Eva (typicky neplánovaně a chaoticky) pozastavila podnikání a dává si oddechový čas pro srovnání životních priorit v zahraničí. Nemusí bojovat s řízením času a plánováním, které ji v podnikání drtilo.

62

Hm, co říct – snad jen smeknout klobouk. Peníze jsou velký tahoun a umět vystoupit z rozjetého výnosného kolotoče, zastavit šílený koloběh a dát si čas sama pro sebe, to určitě chce velkou odvahu. Eva má svůj vztah se strachem z nedostatku asi dobře zvládnutý. Z jejího vyjádření je jasné, že přínos podnikání pro osobní rozvoj a podporu sebevědomí byl obrovský. Viktorie, 50 let Viktorie je nekonvenční podnikatelka s podmanivým smyslem pro humor. Vyhovuje jí jakákoliv práce s lidmi, mezi lidmi ze sebe umí vydat to nejlepší. Ráda předává své osobní zkušenosti, baví ji to. Chce podporovat všechny, kdo hledají sílu začít s podnikáním a jelikož s podnikáním v oblasti obchodu začala hned po revoluci, mohla by o svých zkušenostech povídat hodiny. Viktorie je nejraději v rozletu, v kontaktu s lidmi. Nesnáší cokoliv, co ji kdesi poutá, stahuje, omezuje, a to ve všech smyslech. Jedním z největších témat v podnikání jsou podle Viktorie profesní partneři, společníci. Nejdůležitější je najít ty správné lidi, kteří ti nejenom lidsky sedí, ale i doplňují tvou osobnost. Na tomto je z velké části postavený úspěch v podnikání. Je potřeba si velmi rozmyslet, s kým do podnikání půjdeš, abyste si byli vzájemnou oporou a obohacením. „První otázka zní, budete schopni se na něčem domluvit? To, že se jedná o tvé kamarády, není zárukou konstruktivní domluvy, naopak, často je to spíš přítěží. Dva názory jsou dva názory, a když se neustále dělají kompromisy, nebývá spokojený vůbec nikdo. Je potřeba si vybrat někoho se stejnou vizí. Další úskalí podnikání s přáteli je, že jakkoli může vše na začátku vypadat idylicky, posléze vyplavou na povrch vlastnosti, které se ti nemusí líbit. To, co oceňujeme na kamarádech a přátelích, nemusí být ve všech případech shodné s našimi požadavky na společníky. Mnohokrát jsou lidé v jádru nezodpovědní, nebo pohodlní, nechce se jim dělat svou práci, a když jsou to navíc tvoji kamarádi, jenom to komplikuje situaci. Když něco děláš dlouho, vytratí se jiskra, a pak se začnou ukazovat frustrované, znechucené, nezainteresované tváře společníků, zvláště pokud je člověk nucen dělat něco, co mu není blízké. Je také potřeba si být vědom povahových vlastností toho druhého. Pokud je jeden spíše váhavý střelec a druhý chce riskovat, vzniká nebezpečí, že se později objeví výčitky typu: ,zbytečně jsi riskoval, prodělali jsme‘, nebo,

,mohli jsme vydělat víc,

kdybychom se nedrželi tak při zdi.‘ Takže rozhodně – dobře si promyslete, s kým do podnikání vstoupíte.“

63

Podle Viktorie je velmi důležité, aby každý ve firmě dělal to, co je mu blízké. Jenom tak je možno docílit dlouhodobé spokojenosti zúčastěných a stabilního růstu firmy. Podstatné je, aby každý společník měl něco, co Vy nemáte a naopak. Nebude vám k ničemu, pokud budete dva stejné typy, protože se budete prát o jednu věc a nikdo nebude chtít dělat tu druhou. Je potřeba najít někoho, kdo Vás bude doplňovat, podobně jako v partnerství. „Do podnikání jsem šla se svým bratrem, který má přesně ty vlastnosti, které já nemám. Doplňovali jsme se. Já jsem typ, který jde tam, kde cítí jiskru. Mám ráda lidi, zvládnu domluvit téměř cokoliv, mojí doménou je osobní kontakt. Umím si i připravit nějaké podklady, udělám obchod, jsem ráda v kontaktu s lidmi a sdílím, nabízím, improvizuji, jsem empatická, to mi jde. Emoce v obchodě hraje hlavní roli, ale zase by nic nezmohla bez plánování a dotahování. Dotahování akcí mě nebaví a ubíjí. A že bych byla velký systematik, to se říct nedá. Naopak můj bratr je v tom mistrem, akce zpracovával pečlivě a rád, za což jsem mu byla neskutečně vděčná. Naopak nerad se bavil s lidmi, vyhovovalo mu schovávání se za počítačem, tabulky, korespondence, vyřizování úředních záležitostí, popřípadě zajišťování našeho zaměstnaneckého servisu a já jsem byla ta v akci. Tak jsme oba dva dělali, co jsme chtěli a co nám šlo. Byla jsem spokojená, že jsem se nemusela do ničeho nutit, mohla jsem se věnovat činnostem, které mi jsou blízké.“ Na otázku, co ji na podnikání baví, Viktorie po 20 letech v podnikání uvádí jako hlavní právě možnost realizovat sebe, svou osobnost, své nápady, být nezávislá. Nemusí bojovat o prosazení nové vize s konzervativním šéfem – jednoduše pokud je plán finančně únosný, může se akce spustit. Také ji velmi pozitivně motivuje vědomí, že má možnost sama ovlivnit svůj příjem. „Nemusím čekat na to, kdy mě kdo povýší a zvýší mi plat. Když se více snažím, mám větší peníze. Nemusím vyplňovat pracovní dobu nesmysly, jen aby to vypadalo, že pracuji. Mám svobodu a to je pro mne nesmírně důležité.“ Ptala jsem se Viktorie, jak si myslí, že podnikání ovlivnilo její osobnost. Její odpověď zněla následovně: „K podnikání jsem se dostala hned po revoluci a to byla tehdy úplně jiná doba. Dnes jsou holky už v mnohem lepším postavení, protože muži už, jak to říct korektně, muži už v dnešní době slyšeli i o ženách v podnikání. V době těsně po revoluci se moc žen v podnikání nepohybovalo, mí obchodní partneři byli až na několik málo výjimek na straně odběratelů téměř vždy muži a dívali se na mě zpočátku spíš jako sekretářku. Také jsme v devadesátých letech zažili období tzv.: ‚Divokého východu‘, kdy se pravidla nastavovala za pochodu. V určité chvíli jsem cítila kromě adrenalinu i nedobrý stres, měla jsem období, že jsem s ním musela dlouho bojovat. Věřím, že to je už za mnou. Každopádně, podařilo se mi 64

realizovat mé ambice. Podnikání jistě ovlivnilo i rozvoj mé osobnosti, posílilo sebedisciplínu, vytrvalost, zažila jsem ohromný pocit úspěchu. Vážím se sama sebe za všechno, co jsem dokázala. Vím, že se jsem dobrá a umím se prosadit. Podnikání podpořilo mou vůli, empatii i komunikativnost. Vždy jsem byla komunikativní, ale s podnikáním nastala jiná dimenze zkušenosti (než vést živé debaty u táborového ohně). Zlepšila jsem si obchodní dovednosti a naučila jsem se pracovat s různými typy lidí, naučila jsem se lidi vést, motivovat a inspirovat. Na druhou stranu cítím, že jsem dnes možná více direktivní, tvrdá a někdy musím trochu hledat svoji ženskou stránku osobnosti. Důležité je, že o tom vím a pracuji na tom. Také si víc razím vlastní cestu, nerada se přizpůsobuji“ Viktorie mě poprosila, abych na závěr uvedla tato slova. Chtěla se zúčastnit vyjádření do tohoto projektu mimo jiné i proto, aby dodala začínajícím podnikatelkám sílu a motivaci. Poslední řádky tedy přenechám jí: „Pokud vás to doma nenaplňuje, cítíte chuť podniknout něco navíc, máte možnost realizovat se v tom, co vás baví. Je to opravdu možné! Zjistěte, co to je a jděte za tím. I kdyby to bylo jenom na čas, a pak jste zjistily, že podnikání není pro Vás a více vám vyhovuje zaměstnání. Vlastní prožitek a přínos není předatelný, ten musíte samy zažít. V dnešní době nemusíte sedět doma a být na něčem závislé. Podnikání poskytuje obrovskou nezávislost a volnost. Jistě, chce to nápad, záběr, výdrž – jako vždy v životě, je to něco za něco. Určitě obrovská zodpovědnost za sebe, svá rozhodnutí, případně za zaměstnance (žádný alibismus tady neplatí). Na druhou stranu – jste finančně nezávislé na partnerovi, jste časově nezávislé, vezmete si volno, kdy si budete chtít vzít volno, můžete vzít děti a někam vyrazit, na nic se neohlížet. Vyjděte ‚out of the box‘. Stojí to za to.“ Osobní postřehy Při schůzce s Viktorií člověk přímo cítil její přátelskou energii a empatii. Elegantní, sebevědomá žena. Přes 20 let v podnikání určitě musí sebou nést určitý boj a tvrdost, ale z jednání ani jedno nebylo patrné. Otevřená komunikace i přes přiznání slabších stránek (boj se systematičností, často snaha o řešení věcí, které řešit nemá, přehnaná tendence velet všemu, mít vše pod kontrolou…), problémů souvisejících s podnikáním, a náročnost skloubení podnikání a rodiny, vyzněla jednoznačně v podporu podnikání. Nakonec, Viktorie není žena, která by setrvávala v podnikání, pokud by v něm nebyla spokojená.

65

Olga, 33 let Olga je muž převlečený do krásného ženského těla. Velikost 36, husté blond vlasy po pás, nohy dlouhé tak, že jí začínají tam, kde jí končí vlasy. Vždy perfektně upravená, vždy dodržuje etiketu, vždy boty na podpatku. Z jejího pohledu je zřejmé, že k naivní blondýnce má blízko asi jako Al Capone. „Obavu, že neuspěju, jsem nikdy překovávat nemusela. Ze začátku jsem musela často překonávat předsudek, že jsem Slovenka, předsudek, že jsem mladá a občas předsudek, že jsem žena.“ Olga se narodila v malém městečku na hranicích Slovenska s Maďarskem. Ve skutečnosti tam ale nikdy nepatřila. Odjakživa byla ambiciózní a vždy věděla, že se chce pohybovat v úplně jiných než v jihoslovenských vodách. Velmi brzy si to nasměrovala z malého městečka ven, na univerzitu do Bratislavy. Nebála se žádné práce, byla drzá a sebevědomá, uměla zacházet s lidmi a ještě lépe uměla zacházet s muži. Vystudovala překladatelství, což dnes hodnotí jako mylný tah. Dnes by prý studovala mezinárodní vztahy nebo multimédia. Překladatelství bylo tehdy rozhodnutí ze srdce. Po škole se přestěhovala do Prahy a začala pracovat v Lórealu. Lóreal ji ale zanedlouho přestal uspokojovat, protože jí neposkytoval dostatečný prostor k profesionálnímu růstu. Rozhodla se tedy založit vlastní podnikání v oblasti interiérového designu. „Zažila jsem si vše. Když se člověk dostane do velkého světa, má najednou dveře otevřené všude. Najednou víš, že můžeš mít všechno. Každý muž, na kterého se podíváš, si tě rád povozí ve svém BMW. Firmy se o tebe perou, a to v době krize. Žiješ si v pohádce. Žiješ to, co všichni chtějí. A pak přijde vyhoření. Když můžeš mít všechno, všechno pak taky ztrácí hodnotu a tu hodnotu potom musíš usilovně hledat.“ Olga není typ, který by chodil kolem horké kaše, nebo zbytečně brebentil. Je velmi upřímná, jde vždy až na dřeň a neohlíží se na to, co si o ní ostatní budou myslet. Ze zásady si nebere nic osobně. Ví, že za jejím úspěchem je dřina a vlastní úsilí. Člověk se nemůže rozhodnout, jestli je to spíš typ anglické královny, modelky pro Gucciho, nebo policejního inspektora. Nedělá nic, co nechce dělat a každé slovo má u ní váhu. Proto mě velmi potěšilo, že se chtěla do projektu na podporu začínajících podnikatelek zapojit. „Nejdůležitější je vědět, co chceš a neustupovat ani o píď. Myslím, že za to, že se dokážu bez problémů pohybovat v obchodním světě, vděčím svým výrazně mužským vlastnostem. Jsem velmi věcná a racionální, mám dost striktní povahu, nemám ráda zdlouhavé věci, jdu hned k jádru, jsem velmi drsná, nepříjemná, neuznávám kompromisy, jsem ambiciózní a upřímně řečeno, chci být vždy nejlepší.“ 66

Olga otevřeně přiznává, že má na podnikání nejradši peníze a vědomí, že si je sama sobě vlastním pánem. Nesnáší pocit omezení, a jelikož má v sobě hluboko zakořeněné, že stejně všechno udělá nejlépe, nemá ráda, když jí někdo mluví do její práce. Další z benefitů, které vidí v podnikání, je, že si dnes už může sama vybrat, s kým chce spolupracovat. „Samozřejmě se mi mnohem lépe obchoduje s muži. Muži mi dávají větší volnost a obecně si díky mé povaze více rozumíme. Jsem přímočarý analytik a ženám, nebo obecně ženské povaze moc nerozumím. Ženy mne také nemají moc v oblibě. Je asi i zjevné proč, že?“ směje se Olga, „Když jsem ještě mívala šéfovou, bylo to peklo. Je asi troufalé to takhle říct, ale záviděla mi mládí a krásu. S muži je to spíše výhoda. Když jednám s mužem a vidím, že se mi dívá do výstřihu, vím, že ho mám v hrsti a jednám sebevědoměji. Dovolím si víc.“ Na závěr jsem se Olgy zeptala, jestli by chtěla něčím poradit začínajícím podnikatelkám. Odpověděla s přímočarostí sobě vlastní: „Být si vědoma své hodnoty. Každá žena má hodnotu. Češky, nebo obecně Středoevropanky to ale nevidí. Podceňují se, to lze vidět i na jejich způsobu oblékání. Vůbec si samy sebe neváží. Nemyslím si, že to, jak se oblečeš, z tebe udělá doslova jiného člověka, ale rozhodně se to podílí na způsobu, jak tě vidí svět. Demonstruješ tím, jak sama sebe chápeš. Nechci to banalizovat, ale dojem, který neverbálně děláš, je mnohem důležitější, než to, co říkáš.

To v obchodním světě platí dvojnásob. Můžeš být chytrá a invenční jako

Einstain, ale k ničemu ti to nebude, pokud jako Einstain i vypadáš. Když o sebe pečuješ, pečuješ o své vlasy a nehty, muži se k tobě chovají úplně jinak, to určitě sama na sobě znáš.“ Osobní postřehy Pro mě samu byla Olga ukázkou racionality a cílevědomosti, upravenost k ní neodmyslitelně patří, ale i méně empatický člověk by po setkání s ní byl záhy v obraze, že ne každá hezká blondýnka musí zákonitě být naivní, nebo hloupá. Dovedu si představit, že při obchodním jednání dovede být hodně tvrdá. Upravenost a péče podtrhují její vztah k sobě samé. Je to pro mě motivační, cítím, že mám velké rezervy. Karolína, 49 let Drobná plavovláska se do podnikání dostala odchodem z poměrně vysoké funkce ve státní organizaci ne zcela svým rozhodnutím. Vlastně ji do podnikání tak trochu vtáhl bývalý šéf, který v Karolíně viděl schopnou, samostatnou a pečlivou kolegyni. Nové podnikání v obchodní oblasti vyřešilo volnou pracovní dobu (což ve vedoucí funkci ve státní instituci

67

nebylo možné a problémy s hlídání dítěte byly neustále na pořadu dne, jelikož práce Karolínina manžela byla časově mimořádně náročná) a „konec buzerace z vrchu“. Na druhé straně, přineslo řadu problémů, na které nebylo k dispozici celé oddělení lidí, a nový společník neopustil své „ředitelské“ chování. Jako jediný (sice velmi schopný, ale přece jen jediný) výkonný orgán byla právě Karolína. Po určité době počáteční euforie nutně začala mít plné zuby starého šéfa a zároveň nového společníka, zjistila, že z vedoucího pracovníka je najednou v pozici „holka pro všechno“ a po zralé (a celkem rychlé) úvaze dala spolupodnikání, narůstajícímu stresu a tlaku vale. Nicméně nezanevřela na podnikání jako takové, klady, přínosy a možnost seberealizace ji za uplynulé 3 roky přesvědčily o výhodách podnikání. Zodpovědnosti se nikdy nebála, vzala rozum do hrsti a založila si vlastní firmu v oblasti účetnictví, které se úspěšně, v klidu a podle svých představ a možností věnuje posledních 15 let. Na otázku, co jí podnikání dalo, odpovídá: „Určitě mě velmi posunulo, co se týče samostatného rozhodování a posílilo mou zodpovědnost. Moje práce je hodně o termínech a pečlivosti, pokud chci udržet klienty, musí být s mou prací spokojení. Neustále se udržuji v obraze, sleduji změny, daňovou problematiku, aktuální novinky. Dalo mi obrovskou volnost v plánování svého času, můžu mít volný den, když potřebuji, nemusím sedět v kanceláři od 7 do půl 4, na druhou stranu musím mít vůli zasednout například večer k počítači a když se celá rodina baví u televize, účtuji do noci. Rozhodně mi dalo velkou možnost ovlivnit svůj příjem. To jsem v zaměstnání nezažila. Práce přidávali, tlaky na výkon se stupňovaly, ale na výplatě jsem to nepocítila. Obrovská odpovědnost za lidi, kteří někdy na kvalitu práce kašlali, ale nezaplacená. Takhle si můžu vzít víc klientů, když mám potřebu většího výdělku, nebo naopak, pokud mi některý odejde (například do důchodu) a chci si trochu vydechnout, dám si nějaký čas mírnější tempo. Posílilo to moje sebevědomí, vím, že to výborně zvládám, své práci rozumím. Zlepšila jsem se hodně v obchodní komunikaci. Přidalo mi na rozhodnosti a ráznosti. Na druhou stranu přiznávám, že mně často stresuje ta zodpovědnost, že dělám s penězi klientů a ne vždy můžu vypnout. Období leden až březen nepatří zrovna mezi mé oblíbené“, zavtipkuje na závěr. Na otázku, co by vzkázala začínajícím podnikatelkám nebo ženám uvažujícím o zahájení podnikání odpovídá podobně jako další kolegyně ve svých rozhovorech: „Rozhodně to za zkoušku stojí, nevíte, o co přicházíte, když to nezkusíte. Myslíte si, že máte dobrou práci a jste spokojené, ale může to být úplně jiné. Sama bych možná odvahu k tomuto 68

impulzu – odejít z výborného místa (mimochodem, všichni kolem si plácali na čelo, zda jsem normální) nesebrala, dnes jsem ráda, že jsem se nechala přemluvit. Překonejte strach a zkuste to. Najdete možná novou, lepší cestu a budete spokojené.“ Osobní postřehy Při rozhovoru působí mírným až plachým dojmem, ale zdání očividně klame. To by těžko odcházela ze zaměstnání, odcházela z firmy, která ji dusila, a úspěšně 15 let vedla vlastní podnikání. Sebevědomá žena, úspěšná podnikatelka. Závěr Kdybych měla na závěr shrnout doporučení všech čtyř podnikatelek (a byly to opravdu různé typy žen, různé druhy podnikání, různý věk účastnic), další získané podněty z projektu a své vlastní zkušenosti, určitě bych vám radila podnikání alespoň zkusit. Nemůžete posoudit něco, co neznáte a pokud přijdete na to, že podnikání není pro vás (ale to musíte proces podnikání opravdu zkusit, ne o něm pouze přemýšlet v teoretické rovině), možná naopak přispěje podnikání časem k větší spokojenosti v zaměstnání, kdy oceníte ten protipól. Buďme otevřené, změna je život a život nás má bavit. Stres je všude kolem nás, netýká se pouze podnikání. Vždy je to jen o nás, o našem stavu a úhlu pohledu na věc. A jak kdysi řekl Abraham Lincoln: „Většina lidí je natolik šťastná, nakolik se tak rozhodne být.“

69

Z ředitelského křesla zoo k malířskému stojanu – životní cesta Dany Holečkové Miroslava Kameníková Téměř tři desetiletí bylo jméno RNDr. Dany Holečkové spjato se ZOO Dvůr Králové. Začínala zde v roce 1984 jako zootechnik a zoolog šelem a primátů, později šelem, slonů a nosorožců. Během let se ale vypracovala na ředitelku, kterou byla šestnáct let: od srpna 1996 do října 2012. Do toho ještě sedm let působila jako členka ústřední komise na ochranu zvířat při Ministerstvu zemědělství a byla předsedkyní jejího výboru pro ochranu volně žijících zvířat. Na jednu stranu oceňovaná odbornice, na druhou stranu manažerka kritizovaná za některá rozhodnutí, především za návrat posledních čtyř žijících severních bílých nosorožců zpátky do volné přírody v keňské rezervaci Ol Pejeta. Nezpochybnitelné ale je, že pod vedením Dany Holečkové dosáhla ZOO Dvůr Králové světových úspěchů, a to nejen v chovu nosorožců, žiraf, zeber, buvolů a řady druhů antilop, ale zejména gepardů, psů hyenových, levhartů perských i orangutanů. Počtem držených zvířat je jednou z nejznámějších i nejslavnějších českých zoologických zahrad a zároveň je největším chovatelem afrických zvířat v Evropě. A jako jediná v Česku nabízí od května až do konce září unikátní Africké safari, v němž návštěvníci projíždějí vlastními vozy nebo ve speciálně upravených safaribusech mezi volně vypuštěnými kopytníky a ptáky.17 Dana Holečková je také autorkou řady článků v odborných časopisech. Spolu s Jiřím Semerákem vydala v roce 2010 knihu fotografií s názvem Afrika v srdci Evropy a v současnosti začala pracovat na knize o návratu nosorožců do Afriky. Poté, co se po odchodu ze zoo stáhla z veřejného života, začala se naplno věnovat malování. Nikoho asi nepřekvapí, že jako odbornice na africkou faunu maluje olejem především portréty zvířat. A úspěchy sbírá i v tomto odvětví. Otevřela Ateliér Malování – kreslení Slaný, v němž působí i jako ředitelka, a za sebou má také již několik výstav obrazů, například v Zoo Jihlava. „Vyšli mi zde vstříc a je mi potěšením vystavovat v zoo, která prožívá velký stavební rozvoj, a vznikly i vznikají tam velmi zajímavé a chovatelsky hodnotné expozice. Velmi si cením kolegiality ředitelky této zahrady Mgr. Elišky Kubíkové,“ podotýká k tomu Dana Holečková.

17

ZOO Dvůr Králové: Historie a současnost [online]. 2008 [cit. 2014-05-24]. Dostupné z: http://www.zoodvurkralove.cz/cs/o-zoo/historie-a-soucasnost/

70

Život se štětcem v ruce Je to rok a půl, co odešla ze zoo, ale tvrdí, že se vůbec nezměnila. „Jen nejsem taková uštvaná a můj život je méně hektický. Čas už neletí jako blázen a trochu se pro mě opticky zpomalil,“ usmívá se Dana Holečková a pokračuje: „Bylo to práce – práce – práce a nyní se více mohu zastavit a realizovat věci, které musely být zcela upozaděny. Navíc se snažím také více pečovat o své zdraví, které šlo při práci dost stranou. Ony mě ostatně donutily i okolnosti, protože poslední čtyři měsíce jsem v zoo trpěla záchvaty kašle přecházející pozvolna v astma, a to se naštěstí podařilo zcela vyřešit. Chtělo to správné léky, klid a změnu životního stylu.“ Zoologická zahrada Daně Holečkové ale rozhodně nechybí. „Já do zoo chodím a nejen do královédvorské, není to zapovězený ostrov. Jen když vidím, že nesvítí lampa, tak hned nevolám údržbu,“ říká s úsměvem. A zvířata jí provázejí životem i nadále, své znalosti totiž předává mladým. Učí na Střední odborné škole v Praze-Čakovicích, která má ve svém studijním programu i obor chovatel cizokrajných zvířat, chov savců a problematiku zoologických zahrad. „Myslím, že předávání znalostí a zkušeností je nesmírně důležité,“ poznamenává k tomu Dana Holečková.

Vernisáž výstavy Portréty zvířat v Ateliéru Malování – kreslení Slaný. Na snímku je spolu s Janem Fantou, který zde také vystavuje. (Foto archiv Ateliéru Malování – kreslení Slaný)

71

Hlavní náplní jejího pracovního života je však nyní malování. A nezůstalo jen u něj. „Pochopitelně, nebyla bych to já. Takže jsem otevřela ve svém rodném městě, ve Slaném, výtvarný ateliér pro děti i dospělé, kde pořádám kurzy malování. Je to ve spolupráci s výtvarným ateliérem v Praze, kde jsem se sama učila malovat,“ konstatuje. Lektory kurzů jsou výtvarníci – akademičtí malíři respektive malířky. „Myslím si totiž, že stejně jako dnes já, by se neměli ve svých zálibách odbývat dospělí lidé. Protože malování je nejen zábava, ale i velmi důležitý relax. Používá se při něm totiž pravá mozková hemisféra – tedy ta druhá, něž kterou všichni, pokud nejsme profesní umělci, používáme od rána do večera. Levou mozkovou hemisférou počítáme, kalkulujeme a logicky myslíme. A právě proto, že při malování používáme jinou část mozku, tak si může levá hemisféra odpočinout,“ vysvětluje svůj záměr Dana Holečková. Ona sama maluje olejem portréty zvířat, ale snaží se zachytit i jiné objekty. „Ale zvířata mi jdou nejlépe, mám je pod kůží, znám je. Tedy, abych byla přesná. Jde mi malování těch zvířat, která znám z osobní zkušenosti velmi detailně, a nejsou to jen exotické druhy, ale také domácí psi. Všichni naši pejskové, a to někteří již nežijící, ožívají na mých obrázcích,“ upřesňuje. A sama přiznává, co jí nejvíce potěšilo: „Když jsem ve Slaném otevírala ateliér, jehož výzdobu tvořily mé obrazy, moji staří přátelé poznali na obraze Dilíčka, mého prvního psa, který se mnou žil v tomto městě před třiceti lety.“ Zoo navždy pod kůží Se zoo Dana Holečková kontakt neztratila. Spolupracuje jak s tou ve Dvoře Králové, tak se zmíněnou zoo v Jihlavě. „Nebráním se spolupráci i s ostatními. V současné době se věnuji zajímavému projektu v Polsku, ale je předčasné o tom mluvit,“ říká. A není se co divit, že zahrady mají o spolupráci zájem. „Myslím, že se nemám za co stydět. Jako zoolog jsem posunula zejména chov šelem a jako ředitelka jsem zmodernizovala a přestavěla prakticky celou klasickou zoo. Postavila jsem, tedy přesněji řečeno vymyslela ideově a obsahově, vydělala, respektive sehnala peníze, a dozorovala v průběhu stavby unikátní hotel Safari a Safarikemp, kterými se nemůže pochlubit žádná evropská zoo. Zejména hotel jsem postavila doslova proti všem, kritizovali ho otevřeně nepřátelé zoo, potají zaměstnanci a dnes hotel na provoz zahrady zpětně vydělává 6 až 7 milionů korun ročně. Hlavně je plný spokojených návštěvníků zoologické zahrady,“ popisuje své aktivity v roli ředitelky zahrady a pokračuje: „Safarikemp je zase sklouben s vyhlídkou na výběh afrických zvířat a je tak realizací mého nápadu z roku 1999. Tehdy jsem se inspirovala v rezervaci blízko Sun City v Jihoafrické republice na jedné z mezinárodních konferencí, které jsem se 72

jako ředitelka účastnila. Dále se mi podařilo rozšířit zahradu o desítky hektarů nejen polí, kde si dnes oddělení výživy zahrady samo pěstuje vojtěšku a různé další plodiny, tak o pozemky navazující jak na klasickou zahradu, tak na safari. Takže zahrada má to nejdůležitější. Prostor, kam se rozvíjet.“ Jak dodává, ZOO Dvůr Králové navíc jako jediná z původních českých zahrad změnila svou právní podobu z příspěvkové organizace na akciovou společnost, což byl, podle slov Dany Holečkové, úkol velmi hektický. „Onen rok jsem doslova a do písmene seděla na dvou židlích. Bylo to hrozně náročné, ale vyplatilo se to. Zoo je výrazně ekonomicky efektivnější, a protože je skutečně ve srovnání s ostatními českými zahradami velmi špatně dotovaná, tak to bylo i nutností. Bez peněz se opravdu žádná zoo rozvíjet nedá, ani se nedá udržet její standard. A jsem hrdá na to, že dvorská zoo sama produkuje více než 100 milionů korun, bez DPH, kterými spolufinancuje svůj provoz. Pomáhají tomu nejen ubytovací zařízení, ale i restaurace U Lemura, která vznikla v roce 1999, a pochopitelně i návštěvnické akce, které jsme zavedli jako první v Evropě – Vánoční zoo, Večerní safari, Týden duchů a podobně,“ vypočítává. Od snu až k safari O práci v zoo snila už jako dívenka na základní škole. „Už jako malá jsem při hodině ruského jazyka četla o Safari ve Dvoře Králové nad Labem a pochopitelně jsem chtěla pracovat v zoo, kde zvířata jsou volná a lidé uzavření ve svých dopravních prostředcích. Když jsem se shodou náhod o mnoho let později ucházela o volné místo zoologa u tehdejšího nového ředitele zoo Ing. Jiřího Svobody, bylo safari bez zvířat jen s dokončenými komunikacemi,“ vzpomíná na své začátky v královédvorské zahradě Dana Holečková. Podle jejích slov byly pavilony šelem a primátů s výjimkou lidoopince tristní. „Těsně před mým nástupem v roce 1984 musel být pro havarijní stav zbořen lvinec. Byla studená sprcha vidět, v jakém stavu zahrada, respektive její klasická část, byla. Postupně jako odborný zoolog jsem se snažila v mezích daných možnostmi vylepšovat chovná zařízení a zejména bořit ta dávno přežitá. Jsem ráda, že se to povedlo a pro zvířata jsme vybudovali mnoho velmi kvalitních pavilonů a expozic,“ podotýká. Bohužel, ne na všechna se dostalo. Ale postupně začala Dana Holečková řešit i oblast safari, které si vysnil Josef Vágner18. Hlavní brzdou však byly, zejména po nástupu ekonomické krize, peníze. „Protože pokud obyčejní lidé, a ti jsou návštěvníky zoologické 18

Ing. Josef Vágner, CSc., vedl ZOO Dvůr Králové od roku 1965 do roku 1983 a zasloužil se o specializaci zahrady na africkou faunu.

73

zahrady, šetří, pak šetří na volnočasových aktivitách, kam patří bohužel i královédvorská výletní zoo. Do ní navíc musíte dojet vlastním autem. Přesto se nám otevřením safari pro auta podařilo neúprosné finanční situaci úspěšně vzdorovat,“ vysvětluje tehdejší situaci bývalá ředitelka. Když Dana Holečková do zoo nastoupila, věnovala se nejprve chovu šelem a primátů. „Měla jsem sen rozmnožit gepardy. Jsou to nádherné kočky, u nichž k odchovu nestačí mít samce a samici, potřebují žít odděleně a sejít se ve správnou chvíli. Trvalo to tři roky plné stěhování zvířat, uspávání a odebírání semene samců, léčení zdravotních problémů, než se konečně 10. listopadu 1988 za ošklivého deštivého dne narodila v královédvorské zoo geparďata – Cheetah, Maun a Tanzi. Ta, co hrála ve filmu Dva lidi v zoo. Jsem pyšná na pavilon šelem, který stále vypadá skoro jako nový, ačkoliv první zvířata jsem tam stěhovala již v roce 1993,“ vypráví Dana Holečková a pokračuje: „Z primátů jsme největších úspěchů dosáhli u orangutanů, kde však je to zásluhou hlavně zvířat a pochopitelně výborné práce chovatelek.“

Když nastoupila do ZOO Dvůr Králové, pracovala Dana Holečková jako zoolog šelem a primátů, rok 1989 s gepardy (Foto Lenka Absolonová)

74

Dnes je královédvorská zoo největším chovatelem orangutanů nejen v České republice, ale i ve střední Evropě. Výborných úspěchů dosáhla v chovu madagaskarských fos a zejména psa hyenového – úžasného divokého psa z plání Afriky, kterého dnes v přírodě najdete méně než 5000 kusů. Jeho odchov i odchovy psů ušatých řadí zahradu na světovou špičku stejně jako chov levharta perského. Před nástupem na post ředitelky měla Dana Holečková své vize a mnohé se jí povedlo naplnit. „První bylo, že parkoviště bude provozovat sama zoo a ne, jak tomu bylo do té doby, že na něm soukromé firmy a osoby vydělaly na úkor zahrady velké peníze,“ popisuje. Její další plány se týkaly zejména ekonomické stránky zahrady. „Aby provozování služeb pro návštěvníky v zoo přinášelo peníze do pokladny zoo a nikoli výhradně do kapes soukromých provozovatelů. Měla jsem plán postavit restauraci, protože v zoo žádná nebyla, jen letní stánky. Plánem bylo zejména postupně vylepšovat chovné podmínky zvířat a získat zvířata nová,“ říká Dana Holečková. První její velkou akcí v roli ředitelky ZOO Dvůr Králové byla dostavba zakonzervované stavby, v níž bylo „utopeno“ asi 8 milionů korun, a to Ptačího světa. Vznikl tak dodnes v Česku unikátní ptačí pavilon s volně létajícími ptáky. Vedle desítek ptáků zde našla svůj domov i jiná zvířata – hulmani a orangutani. „Dále bylo mým plánem realizovat moderní kuchyň zvěře – vědecky řízené oddělení, které bude pomáhat stanovat receptury a krmné dávky a bude připravovat krmení v nejvyšší kvalitě a za dobré ceny. Takové kuchyně jsou dnes v Evropě pouze dvě – první v holandské zoo Emmen a druhá v královédvorské zoo. Co se týká zvířat, chtěla jsem přestavět pavilon slonů a získat pro zoo pralesní žirafy – okapi. Pro slony jsme nakonec postavily pavilony dva – jeden pro samce a Africkou savanu pro samice. A získat okapi se mi povedlo po osmi letech usilovné práce. Vlastně všechny plány, s nimiž jsem vstupovala do funkce ředitelky, jsem splnila. A za dlouhých šestnáct let jsem realizoval mnohé další,“ konstatuje bývalá ředitelka. Jak přiznává, kromě již zmíněných úspěchů je za roky strávené v zoo nejvíce pyšná na tým svých nejbližších spolupracovníků. „Podařilo se mi sestavit tým opravdu bezvadných lidí, kteří uměli zabrat za práci a problémy pro ně nebyly překážkou, ale výzvou,“ upozorňuje. Zároveň přidává, co ji nejvíce zklamalo. „Opět někteří podřízení vedoucí pracovníci, většinou na nižší úrovni, kteří si nevážili své práce, neuvědomovali si své postavení a zodpovědnost vůči firmě a jejímu zřizovateli. Měli dojem, že oni jsou v zoo, aby si hráli se zvířaty, a nic jiného je nezajímalo. Chtěli pracovat se stylu: až ředitelka sežene peníze, my je utratíme. Stejně tak jsem byla zklamaná z vypečenosti některých členů odborové organizace, kteří se stali odboráři jen proto, aby z toho měli vlastní prospěch,“ nešetří kritikou Dana Holečková. 75

Se šelmami k filmu Během působení v zoo si vyzkoušela také filmování. Mimo jiné se podílela na natáčení českého filmu Dva lidi v ZOO. Jak sama říká, k filmu se dostala dvěma cestami. „Tou první bylo, že mě oslovila režisérka Marie Poledňáková, protože jsem v zoo měla na starost primáty a šelmy, a tato zvířata měla ve filmu ´hrát´. Navíc náš první odchov gepardů byl prováděn pod fenou bobtaila a následně jsem se o geparďata starala zejména já sama – spala se mnou, bydleli jsme v zoo ve správní budově a chodili po zoo. Filmaři potřebovali někoho, kdo gepardy ve filmu předvede. Kromě mě se o mláďata staraly i ošetřovatelky, ale šelmy mě považovaly za svou náhradní mámu,“ vzpomíná Dana Holečková a pokračuje: „Natáčení ale předcházela ještě jedna skutečnost. Asi dva roky předtím se u nás narodil malý orangutan, kterého otec zranil. Malý Kami musel být odchován uměle. V rámci odchovu jej ošetřovatelky také ukazovaly volně puštěného na trávníku a tam jej uviděla paní režisérka. Tak de facto o našem Kami vznikl scénář a ústřední zápletkou byl odchov orangutanního mláděte. Náš Kami ale vyrostl, a tak ve filmu hrál jiný malý orangutan, vlastně byli dva – sameček a samička. Ti následně našli domov v Zoo Ústí nad Labem, kde se také tento film točil. A tak ve snímku Dva lidi v ZOO mohou diváci vidět kromě příběhu i kus historie královédvorské a ústecké zoologické zahrady.“ Kromě toho Dana Holečková spolupracovala na scénářích několika dokumentárních snímků zejména o projektech týkajících se nosorožců z královédvorské zoo. Scénář napsala mimo jiné také k dokumentárnímu filmu o gorilách, který se stále promítá návštěvníkům v pavilonu goril dvorské zahrady. Ochrana zvířat jako poslání Jako ředitelka ZOO Dvůr Králové zasvětila svůj profesní život ochraně zvířat. „K tomu jsem byla vychovávána již na vysoké škole. V zoo pak projekty na ochranu přírody přinesl vhodný čas. Jako zoolog jsem se podílela na vypouštění rysa na Šumavu. Karanténovali jsme odchycená zvířata ze Slovenska a vezli je pak na vypuštění. Později, když zoo produkovala více mláďat afrických kopytníků, než udala do jiných zahrad, proběhl ještě za mého předchůdce transport zvířat do Afriky,“ říká Dana Holečková. Ta na tuto činnost navázala a v dalších transportech odešlo více než 100 buvolů a antilop do různých zemí na severu a jihu Afriky, kde našlo svůj nový domov. Některé projekty dělala královédvorská zoo sama, jiné zaštiťovaly mezinárodní organizace a zoo dodala jen zvířata.

76

Dana Holečková se ale zajímala hlavně o záchranu nosorožců, detailně od roku 1993, kdy je jako zoolog dostala na starosti. Podle jejích slov projekty návratu nosorožců do Afriky odstartoval Tony Fitzjohn, který přijel do zoo v roce 2003 s tím, že hledá nosorožce pro rezervaci v Tanzánii. Tehdy ale ještě neměl žádná mláďata, takže zahrada počkala, až se o úspěchu jeho projektu přesvědčí. „Nakonec jsme poslali sedm nosorožců, což je mimochodem světový rekord, do východní Afriky – Tanzanie a Keni,“ říká Dana Holečková spokojeně. V roce 2007 totiž uskutečnila cestu do Tanzánie, kde navštívila rezervaci Mkomazi a právě projekt Tonyho Fitzjohna. Jemu zahrada dodala trio černých nosorožců. „A tam mne napadlo, že když nejsme schopni navzdory veškeré snaze severní bílé nosorožce množit, zda by nebylo vhodnější najít pro ně lokalitu v přírodním biotopu. Oslovila jsem Skupinu specialistů na africké nosorožce a následně vznikl projekt ´Poslední šance na přežití´. V jeho rámci byli do Keni odvezeni čtyři nosorožci,“ vysvětluje. A dvorským nosorožcům se v Africe daří. Těm černým se v Tanzánii narodila první divoká holčička. „Co víc si člověk může přát. Jsem šťastná, že jsem mohla být při tom. Kdybych pro ta zvířata neudělala nic víc, udělala jsem dost,“ poznamenává Dana Holečková.

Keňa 2013 se samcem severního bílého nosorožce Sudánem, který do rezervace Ol Pejeta přicestoval ze ZOO Dvůr Králové (Foto archiv Dany Holečkové)

77

Převoz severních bílých nosorožců do keňské Ol Pejety se ale dočkal velké kritiky. „Ve skutečnost ji kritizovala jen jedna skupina lidí soustředěná kolem rodiny Josefa Vágnera a bývalých zaměstnanců zoo. Vykládali, jak cestou do Afriky zvířata uhynou, a podobně. Ale když v Ol Pejetě vidíte, v jakých úžasných podmínkách nosorožci žijí, hodíte veškeré strasti spojené s transportem za hlavu. Nikdo těm zvířatům nemůže poskytnout lepší podmínky. Vím, že kdyby se v Ol Pejetě rozmnožili, s největší pravděpodobností bych stále byla ředitelkou zoo. Nicméně, je jim tam lépe, mnohem lépe, než v zoo při nejlepší snaze chovatelů. A protože jsou poslední na celém světě, zaslouží si, aby se měli lépe. Nemohla jsem tedy pro ně udělat více. A toho nikdy nebudu litovat,“ s hrdostí říká Dana Holečková a pokračuje: „Ono cílem všech kritik bylo paralyzovat práci v zoo, aby se naše úspěchy zpomalily. Mně šlo vždy jen o zoo, její prosperitu, a aby byla zachována i pro naše potomky. Vše na úkor mého osobního života a času. Obětovala jsem skoro sedmnáct let života, kdy jsem ji bránila před tunelem řečeným privatizace. Žádný muž neměl tu odvahu tomu vzdorovat.“ Dění v Africe sleduje i po odchodu ze zoo. „Stále jsem členem komise řídící projekt a podílím se na něm,“ vysvětluje. Jednu dobu byla Dana Holečková také členkou ústřední komise na ochranu zvířat při Ministerstvu zemědělství a předsedkyní jejího výboru pro ochranu volně žijících zvířat. Komise se věnovala zejména legislativě – zákonu na ochranu zvířat. A také se podílela na tvorbě zákona o zoologických zahradách: „Z mé iniciativy se podařilo v rámci zákona o zoo osvobodit od daní jakékoli dary a reklamu určené pro licencovanou zoologickou zahradu. Pomohla jsem tím všem českým zahradám, které vesměs zápasí o každou korunu. Za mého působení jsem se snažila, aby se kromě těchto zákonů nevytvářely do nekonečna další předpisy, které místo aby pomáhaly zvířatům, tak jen omezovaly a komplikovaly činnost poctivých a dobrých chovatelů.“ Zájem médií a neustálý tlak Dana Holečková to jako žena ve vedoucí pozici neměla vůbec jednoduché. „Abych uspěla, musela jsem pracovat na 120 procent. Byla jsem v práci prakticky každý den. Jsem přesvědčená, že kdybych měla přístup jako někteří muži, dlouho bych funkci ředitelky nezastávala. Měla jsem ale velké štěstí, zejména v počátku své ředitelské kariéry, na nadřízené,“ podotýká a pokračuje: „Když zoo spadala pod Okresní úřad v Trutnově, byli mými ´šéfy´ chytří pánové, vstřícní a bez předsudků vůči ženám ve vedoucí funkci. Konec konců si mne v rámci konkurzního řízení vybrali. S těmi se mi spolupracovalo výborně. 78

Později na kraji i v představenstvu zoo jsem se také setkala se vstřícným postojem a spolupracovalo se mi s kolegy velmi dobře. To jsem již ale byla ´etablovanou´ ředitelkou, za níž byl kus práce.“ Jako ředitelka velké organizace byla Dana Holečková neustále pod drobnohledem lokálních i celostátních médií. Jak přiznává, zájem médií o zoo byl příjemný, ale nebylo ho tolik, kolik by si činnost zahrady a její výsledky ve skutečnosti zasluhovali. „Naprosto tristní byl ´nezájem´ veřejnoprávní televize. Zde se vysílaly občasné tendenční reportáže zaměřené proti zoo anebo se o dvorské zahradě nemluvilo vůbec. Myslím si, že médium, které je placeno z daní všech lidí, má informovat pravdivě a objektivně, a to se tam podle mě nedělo. Je to ostuda tohoto média, které tendenčně, a můžeme si říci, proč vlastně a kdo z toho měl osobní prospěch, papouškovalo kritiky zoo. Ve skutečnosti se ale jednalo o pomluvy a překroucené polopravdy, které ve svém důsledku nepoškozovaly jenom mne a zoo, ale i město Dvůr Králové nad Labem a Královédvorský kraj,“ myslí si bývalá šéfka dvorské zahrady. Pozitivní ani negativní tlak si však Dana Holečková nesměla moc připouštět. Zejména když byla přesvědčena, že za kritikou je snaha pouze o osobní prospěch několika málo jedinců a skupin. „Někteří novináři se k této špinavé hře nechali zaprodat, jiní byli seriózní a těch si moc vážím. No a několik lidí se nechalo napálit a podíleli se na těchto tak zvaných kampaních. A zde se zase vrátím k některým odborářům v zoo. Oficiálně tyto ´kritiky´ odsuzovali, ale potajmu jim dávali informace. Prostě káleli do vlastního hnízda. A protože jsou v zoo dodnes, jsem moc ráda, že již s nimi nemám nic společného,“ dodává Dana Holečková. Její rozhodnutí odejít z postu ředitelky ZOO Dvůr Králové se v říjnu roku 2012 stalo jednou z hlavních zpravodajských událostí českých televizí a několik dní plnilo i stránky nejen regionálních novin. Ve svém vyjádření je komentoval nakonec také MVDr. David Nejedlo, ředitel liberecké ZOO a zároveň šéf Unie českých a slovenských zoologických zahrad. Ten mimo jiné napsal: „Vnímáme tento krok jako vyústění velkého tlaku, kterému paní dr. Holečková čelila v podstatě od svého nástupu. Vážíme si jejího přínosu nejen pro Zoologickou zahradu Dvůr Králové, ale pro českou zoologii a ochranu zvířat obecně…. ZOO Dvůr Králové udělala pod vedením paní dr. Holečkové velký krok kupředu a nebylo by dobré, kdyby její dosavadní práce měla být zastíněna negativními důsledky některých rozhodnutí, která jsou vnímána jako kontroverzní.“19 19

NEJEDLO, David. Prohlášení UCSZOO k odstoupení Dr. Dany Holečkové [online]. 18. října 2012 [cit. 201405-24]. Dostupné z: http://www.zoo.cz/prohlaseni-ucszoo-k-odstoupeni-dr-dany-holeckove

79

Svůj postoj vyjádřil i první náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje Ing. Josef Táborský, který ve svém dopise Daně Holečkové mimo jiné sdělil: „Rád bych Vám poděkoval za Vaši práci, kterou jste odvedla v dvorské zoologické zahradě… Věnovala jste Zoologické zahradě Dvůr Králové více než šestnáct let svého života a vtiskla jí neopakovatelnou podobu. Díky Vám má stále zahrada unikátní kolekci afrických zvířat, nabízí jedinečné zážitky pro turisty včetně důstojného zázemí a Safarikempu, který v evropských podmínkách nemá obdoby… Nikdy jsem nepochyboval o tom, že zahradě dáváte vše po profesionální i lidské stránce a že jste vždy jednala v její prospěch ze svého nejlepšího přesvědčení. Poznal jsem jen málo lidí, kteří by byli stejně zapálenými odborníky jako Vy, kteří by se dokázali pro svou práci v takové míře a s nadšením obětovat, vykonávat ji profesionálně a zároveň s láskou…“20 I nadále tak zůstává Dana Holečková osudovou ženou královédvorské zahrady. Tou, která přes veškeré výtky zahradu dostala mezi nejrespektovanější zoo nejen v České republice. Nyní své síly soustředí na umění a je opět úspěšná. Vizitka Jméno: RNDr. Dana Holečková Vzdělání: Přírodovědecká fakulta Univerzita Karlova Praha – obor systematická zoologie, specializace savci Zaměstnání: 1984–2013 ZOO Dvůr Králové, v letech 1996–2012 ředitelka zahrady Po odchodu ze ZOO se zaměřila na olejomalbu portrétů zvířat, od roku 2013 je ředitelkou Ateliéru Malování – kreslení Slaný

20

TÁBORSKÝ, Josef. Dopis Daně Holečkové ze dne 19. října 2012

80

„Ženy, které mě oslovily, došly do bodu zlomu a nevědí, co dál,“ říká Eva Manďáková Svašková, jež pomáhá lidem hubnout Miroslava Kameníková S Evou Manďákovou Svaškovou mě svedla dohromady náhoda. Nikdy jsme se osobně neviděly, přesto mám pocit, že ji znám léta. Během několika telefonních hovorů jsem najednou zjistila, že se jí svěřuji se svými nejniternějšími pocity a úvahami. A rozhodně nejsem jediná. Lidí jako já jsou totiž stovky, možná tisíce. Žen i mužů. Těch, kteří se snaží zhubnout. A paní Eva všem pomáhá dosáhnout nejen vysněné váhy, ale také nabýt ztracené sebevědomí. Kamarádka na sociální síti sdílela odkaz na stránky propagující hubnutí. Ze zvědavosti jsem se na ně podívala a zaujaly mě fotografie různě starých žen, které dokázaly změnit styl života a zmenšit svou konfekční velikost ne o jedno, ale dokonce o několik čísel. Já věčná dietářka, jež se svou snahou dostala až za hranici představitelného, jsem neodolala a požádala o konkrétní informace… Během několika týdnů vyplněné korespondencí, mi přišel jídelníček vytvořený na míru. A hádejte co? Po měsíci jsem měla dole 7 kilogramů… Příběhů, jako je ten můj, zná Eva Manďáková Svašková tisíce. Ale ten, kterým odstartovala před více než deseti lety kariéru výživové poradkyně, byl její vlastní. Konkrétně zdravotní problémy a snaha nastudovat co nejvíce informací a faktorů ovlivňujících vznik nemocí a obezity. „Zajímala mne souvislost rodinné anamnézy a životního stylu člověka a možné oddálení některých diagnóz predikovaných z rodiny,“ říká. Na vlastní kůži Až do svatby neměla Eva Manďáková Svašková problémy s váhou. „Pak jsem se ale vdala a odešla z domu. Zpočátku jsme jako mladá rodina neměli příliš financí, takže tloustnutí nehrozilo. To přišlo až po dvou dětech, kdy se mi v šestadvaceti letech váha zastavila na 89 kilogramech,“ vzpomíná. Jak podotýká, byla v té době mladá, a tak stačilo ve stravě omezit tuky, více cvičit a nabytá kila zase zmizela. Když se ve třiatřiceti letech rozvedla, zůstala sama s dvěma dětmi. „V té době jsem pracovala jako řadová učitelka a mimo jiné jsem učila také tělocvik. Navíc jsem se snažila zdravě vařit i jíst, takže udržet si váhu nebyl žádný problém,“ přiznává Eva Manďáková Svašková a pokračuje: „Jenže jsem se přihlásila do konkurzu na ředitelku školy a vyhrála. Poté, co jsem usedla na ředitelskou židli, výuka tělocviku skončila. Denní režim se výrazně změnil, a když jsem přišla domů z práce, ještě jsem vypracovávala směrnice, studovala 81

zákony a nebyl čas na nic. Co se týká psychiky, více jsem se zaměřila na blaho dětí a vůbec jsem se nestarala o to, co bude se mnou. Bylo to zvláštní období, jako kdybych podvědomě zavrhla sama sebe.“ Výsledek se dostavil. Během sedmi let se vlivem špatného způsobu stravování a toho, že se paní Eva zanedbávala, její váha vyšplhala až za devadesát kilogramů. A přidaly se zdravotní obtíže.

Když se Eva Manďáková Svašková rozhodla hubnout, vážila 94 kilogramů. Nyní se její váha ustálila na 68 kilogramech. (Foto archiv Eva Manďáková Svašková)

Při jedné z kontrol u lékaře kvůli stále se opakujícím zánětům močového ústrojí, se Eva Manďáková Svašková dozvěděla, že má cukr v moči a hrozí jí cukrovka. „To byl první impuls k tomu, abych začala přemýšlet i sama nad sebou a nezabývala se jen dětmi a prací. Tím druhým bylo zranění, jež jsem si přivodila, když jsem doma učila syna, který začal v té době chodit do tanečních, tančit cha-chu. Vážila jsem tehdy 94 kilo a ten pohyb pánví nevydržel kyčelní kloub, který vyskočil,“ popisuje svou nelichotivou situaci paní Eva. Jak vzpomíná, následně ji začaly klouby bolet, lékaři jí navíc zjistili zvýšené hodnoty kyseliny močové v krvi a vysoký tlak.

82

„Nejprve jsem to doma všechno oplakala. Nevěděla jsem, co mám dělat. Pak jsem zavolala známému, který je lékařem. Ten mi poradil, abych si nastudovala informace, třeba i skripta, týkající se zdravé výživy, a také to, jak mám správně cvičit. Hlavně mě ale upozornil na to, že bych měla začít stravu odvažovat, abych měla příjem úměrný mému věku, tělu a pohybu,“ poznamenává Eva Manďáková Svašková. Jak přiznává, začátky hubnutí pro ni byly těžké. Ale říkala si, že když si stravu mohou odvažovat cukrovkáři, kteří bojují s nemocí, že to dokáže taky. A také začala o jídle racionálně přemýšlet. „Ve vedoucí pozici jsem dokázala být racionální, ale jakmile šlo o jídlo, byla to věc pudů. A chytří lidé se kolikrát dokážou chovat divně, co se týká jídla. Takže jsem se pudovost jídla snažila ovládnout rozumem. A myslím si, že se mi to nakonec podařilo. Mívala jsem neskutečné chutě, hlavně v těhotenství, ale když nyní vím, co které potraviny obsahují tuku a cukru, říkám si, proč bych je měla jíst, a radši si dám jídlo kvalitní a zdravé,“ podotýká. Za tři čtvrtě roku zdravého stravování Eva Manďáková Svašková shodila téměř 30 kilogramů. Jak sama říká, začátky byly těžké, především co se týká cvičení. Hlavně kondice již nebývala to, co dříve. „Nejdřív jsem tak cvičila v leže na zádech, posilovala břicho a snažila jsem se rychle chodit. Ale třeba na kolo jsem sedla, až když jsem měl okolo pětasedmdesáti kilogramů,“ vzpomíná na své hubnoucí období. Když já, tak vy taky To, že se paní Evě podařilo zhubnout, zaregistrovalo i její okolí. Především ženy se zajímaly o to, jak se jí to povedlo. A protože si nechtěla nechat svou metodu jen pro sebe, rozhodla se jim pomoci. V té době ještě pracovala ve školství a netušila, že se jednou bude zdravou výživou živit na plný úvazek. „Nejprve jsem svou metodu zkoušela v rodině. Chudák moje maminka, která si hodně zkusila. Pak se mé metody chytila jedna kamarádka, jež také pracovala jako ředitelka školy, a zhubla 18 kilogramů,“ přemítá o svých podnikatelských začátcích Eva Manďáková Svašková a pokračuje: „Říkala jsem si, jestli bych byla schopná sestavit jídelníček na míru i jiným lidem, a tak jsem si dala inzerát. Když se ozvala první paní, vydala jsem se na živnostenský úřad, kde jsem jen obnovila živnost, protože jsem již dříve podnikala.“ Když jí syn poradil, aby si založila vlastní internetové stránky, kde by o možnostech hubnutí a udržení štíhlé linie informovala veřejnost, vznikly stránky www.kgdolu.estranky.cz. Ty fungují dodnes a zájemci o spolupráci se mohou prostřednictvím fotografií a vzkazů podívat na to, jak Eva Manďáková Svašková změnila řadě lidí jejich život. Najdou zde také 83

její úvahy a myšlenky i recepty na zdravou kuchyni. „Má metoda hubnutí je totiž jako cesta, začne to vypracovaným jídelníčkem a pokud vytrváte v zásadách, změní se celé tělo i zdravotní stav,“ podotýká. Postupně začala spolupracovat s různými internetovými magazíny a časopisy, které uveřejnily některé její články. A ženy, jež chtěly zhubnout, se i na doporučení těch, kterým se to povedlo, začaly hlásit samy. I díky tomu, že klientů rapidně přibývalo, rozhodla se Eva Manďáková Svašková po pár letech odejít ze školství. „Bylo období, kdy jsem téměř nespala. Do čtyř hodin odpoledne jsem bývala v práci ve škole, do sedmi večer jsem pracovala v domácnosti a do půlnoci i déle jsem zpracovávala jídelníčky. I proto jsem se rozhodla v roce 2011 s prací ředitelky skončit a naplno podnikat. Nakonec tomu napomohly i neshody, které jsem měla s vedením města, pod něž škola patřila. Ale i díky školní inspekci, která ve škole dělala kontrolu, všichni ví, že jsem odcházela s čistým štítem,“ vysvětluje. O své klienty a klientky tak pečuje již sedm let a poslední tři roky se podnikání v tomto oboru věnuje naplno. „Zpočátku to bylo tak, že z deseti lidí, kteří mě oslovili, se čtyři rozhodli pod mým vedením zhubnout. Nyní se ozve deset lidí a devět chce se mnou spolupracovat. Nespornou výhodou je, že jídelníčky sestavuji z potravin, které jsou běžně k dostání, takže pro klienty není jejich shánění problematické,“ poznamenává. Jak říká, rodina neměla moc na výběr, jejímu rozhodnutí se přizpůsobili i synové. Ani jeden nekouří a pravidelně nekonzumuje alkohol, tučná jídla nejedí. „Zatímco jeden pracuje se mnou při dálkovém studiu práv, druhý je nadšený sportovec a ze zájmu o mou práci začal studovat medicínu. Letos v létě jede do Montrealu, kde bude pracovat na výzkumné studii mapující souvislost hypertenze a obezity a jejich vlivu na délku života. Můj nynější manžel pomaloučku zmenšil porce, omezil sladké pokrmy a začal se mnou nejprve váhavě a nyní přímo náruživě jezdit na kole dlouhé trasy. Proti svým vrstevníkům netrpí chorobami a je i v 57 letech velice aktivní,“ popisuje paní Eva, jak se její práce odrazila i do života rodiny, a pokračuje: „Když chci relaxovat, tak nejraději u domu prací na skalce. Dále si odpočinu u vaření, to mě moc baví. I třeba vymýšlet, jak běžná jídla podle receptů uvařit dietně. Pak to testuji na členech rodiny. A nakonec relaxuji při sportu, buď jezdím na kole, nebo v zimě cvičím v posilovně.“ A jaký postoj má ke své práci, asi nejvíce vystihuje text uveřejněný právě na internetových stránkách: „Každý člověk, každý klient je pro mne poctou. Jejich úspěch je i mým úspěchem a jejich radost je i mojí radostí. Snad i proto mne baví každý den, kdy můžu dělat jídelníčky a pomáhat druhým ke štěstí. Je to asi nejlepší cesta ke štěstí i pro mne. Celá 84

tahle aktivita je i můj koníček. Nejsem ani z žádné poradny, ani nepropaguji žádné pitomosti na hubnutí v tabletkách nebo čajích. Jsem nepřítel jednostranných diet a půstů. Netvrdím, že jsem objevitel všeho zásadního, ale nastudovala jsem toho dost, abych si mohla vytvořit něco pro sebe a něco originálního, co snad poslouží i jiným.“21 Změna životního stylu Podstatou metody Evy Manďákové Svaškové, jak zhubnout, je především zohlednit rodinnou anamnézu a tělesnou stavbu daného člověka, jeho způsob života a pohybu a zdravotní obtíže. To vše se pak promítne do složení stravy a doporučeného pohybu vyhovujícího jak zdravotnímu stavu, tak povolání člověka. Je totiž důležité ozdravit tělo a klienta naučit i jinak myslet v souvislosti se stravováním a pohybem.

Nejraději Eva Manďáková Svašková relaxuje při jízdě na kole. (Foto archiv Eva Manďáková Svašková)

21

Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami. Www.kgdolu.estranky.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.kgdolu.estranky.cz/clanky/o-mne.html

85

Díky tomu pomohla již tisícům lidí nejen z České republiky, ale i ze zahraničí. Ti nejvzdálenější byli z USA a z Číny. Měsíčně se Evě Manďákové Svaškové ozve okolo 250 potenciálních klientů. „Bohužel nemůžu vyhovět všem, protože to by bylo fyzicky neúnosné a potřebuji také sama sportovat a vést domácnost. S některými klienty se tak domluvím na pozdější dobu, některé ale musím odmítnout. Záleží na tom, jak složité je vypracovat jídelníčky. Věnuji se totiž nejen jednotlivcům, ale také manželským dvojicím. Takže někdy vytvoření jídelního plánu trvá šest hodin, jindy třeba tři dny. Měsíčně tak vyhovím zhruba 80 klientům. Někteří začnou dodržovat jídelníček hned poté, co jej obdrží, někteří se k tomu odhodlají po svátcích, dovolených a podobně. Ale ti, co začnou a předepsaný jídelníček dodrží, tak skutečně zhubnou.“ Kromě lidí, kteří mají problém s nadváhou nebo obezitou, k jejím klientům patří také ti, jejichž BMI je v normě, ale chtějí si zformovat postavu a začít se zdravě stravovat. „Nikomu nic nevnucuji. Stává se mi, že lidé, kteří mě kdysi odmítli, se nyní ozývají a po neúspěšných pokusech shodit přebytečné kilogramy chtějí spolupracovat. Ženy, jež mě oslovily, prošly samy stejným zoufalstvím jako já a došly až k bodu zlomu, kdy už nevědí, co dělat,“ myslí si. Podle mínění Evy Manďákové Svaškové stojí hubnutí ze 70 % na správném stravování, 30 % je v pohybu. „Bez něho to nejde a je třeba to zohlednit. Mám například klienty s roztroušenou sklerózou, po úrazech, nebo upoutané na invalidní vozík. V tu chvíli s nimi kromě stravy řeším, jaké cviky mohou provádět, jak mohou zvýšit pohybovou aktivitu. Důležité věci konzultuji s doktory, v mnohých případech s praktickými nebo odbornými lékaři svých klientů, pokud na ně od nich dostanu kontakt,“ vysvětluje. A samotní lékaři, kteří jsou s její metodou hubnutí seznámeni, ji svým pacientům doporučují. „Zpracovávala jsem například jídelníček lékařkám nebo zdravotním sestrám, které by si je sice mohly vypracovat samy, ale nemají na to čas a chuť. A ty mě doporučily svým kolegyním a známým. Takto se mi ozvaly klientky z Prahy, z Příbrami, z Třince. Je dobře, že mě doporučují zdravotníci. Že pochopili mou metodu jako něco zdravého,“ těší Evu Manďákovou Svaškovou. Zhruba pět let také spolupracuje s Všeobecnou zdravotní pojišťovnou, která jí již potřetí obnovila smlouvu. „Vnímám to jako potvrzení kvality své práce. Asi zjistili, že prevence v boji s obezitou stojí míň peněz, než její léčení. Poskytují tak moje kontakty jednak lékařům, jednak samotným klientům. Zájemci o hubnutí alespoň mají potvrzeno, že se nejedná o žádný podvod a že za finance, které do programu investují, dostanou odpovídající

86

informace. Já dávám na oplátku při vypracování jídelníčku slevu klientům VZP,“ vysvětluje paní Eva. Mezi jejími klienty převažují ze tří čtvrtin ženy, hubnout ale chtějí i muži. „A ti dosahují velice dobrých výsledků, hlavně pokud jim jde o zdraví. Ženy na rozdíl od mužů častěji hledají výmluvy, proč by nešlo jídelníček přesně dodržovat a snaží se jej takzvaně rozvrtat. Ale když se nakonec pro hubnutí rozhodnou, také uspějí,“ upozorňuje paní Eva. Ta své zkušenosti a znalosti prezentovala už v roce 2010 také na obrazovkách České televize v pořadu Sama doma. Zde promluvila o své metodě spolu s jednou z klientek, které se podařilo snížit svou hmotnost o více než 40 kilogramů.22 „Tenkrát mě pozvala moje klientka, tehdejší produkční České televize,“ podotýká k tomu Eva Manďáková Svašková a pokračuje: „A po odvysílání pořadu se poté ozvali noví zájemci o spolupráci.“ V roce 2010 vydala Eva Manďáková Svašková knihu s názvem Zdravé a rozumné hubnutí. Najdete v ní návod, jak se smířit s vlastním tělem. Zároveň si můžete také vyzkoušet, jak tyto zásady dodají tělu energii a uberou nadbytečné kilogramy.23 „Knížka je velice žádaná a stále se prodává. Ať přímo jako součást jídelníčku, nebo samostatně. Oslovila mě i různá knihkupectví, která si knihu u mě objednala, že by ji dále prodávala. Takže každý měsíc mám dotisk,“ říká s potěšením paní Eva. Ta má v současnosti rozepsanou druhou publikaci o vlivu stravy na stárnutí. „Vzhledem k tomu, že nemám tolik času, tak na knize pracuji již druhý rok a říkám si, že až přijdou podzimní deště, tak ji konečně dokončím,“ podotýká Eva Manďáková Svašková a pokračuje: „Kniha bude méně obecná. Bude zaměřená na to, jak si uchovat elán do života a jak se vyhnout pasivnímu stárnutí. Bude zase obsahovat recepty a také rady, na co se zaměřit, aby si člověk okolo padesátky zbytek života užil a netrápily ho nemoci.“ Zůstávají v kontaktu Velmi důležité je pro Evu Manďákovou Svaškovou, že je se svými klienty neustále ve spojení. Během dodržování jídelníčku ji pravidelně informují o váhových úbytcích, stejně jako o úbytcích v centimetrech. I podle toho může paní Eva svým klientům jídelníček upravovat skutečně na míru. Ovšem ženy a muži, s nimiž spolupracuje, si s ní často dopisují i po skončení programu, a mnohdy se také setkávají. „S některými klienty jsem v kontaktu i šest let 22

Česká Televize - iVysílání: Sama doma, 29. 10. 2010. Www.ceskatelevize.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/1148499747-sama-doma/410236100171018 23 MANĎÁKOVÁ SVAŠKOVÁ, Eva. Zdravé a rozumné hubnutí. 1. vyd. www.TiskovyExpress.cz, 2010, str. 1.

87

a dokonce jsem proto pro ně založila skupinu na sociální síti. V některých případech přerostla spolupráce v přátelství. Scházíme se, párkrát jsme absolvovali i společný cvičební víkend. A vzhledem k tomu, že mám klienty po celé republice, tak když někam jedu, stačí to jen napsat na sociální síť a pak se sejdeme třeba u kávy,“ přiznává. I díky tomu, že se jí ženy svěřují se svým soukromím, paní Eva Manďáková Svašková ví, jakým způsobem ovlivnila jejich život. „Často říkají, jak si jejich proměny všimlo okolí a například manžel si jich začal více všímat. Jedna klientka, která nemohla dlouhodobě sehnat zaměstnání, dokonce potom, co zhubla, získala práci. Jiným zase lékaři nedávali šanci na otěhotnění a ony se přesto nakonec radovaly z miminka,“ vypráví a dodává, že řada žen má k hubnutí i závažnou osobní motivaci: „Jedna paní musí během pár měsíců zhubnout dvacet kilogramů, protože je vhodný dárce ledviny pro blízkého člověka. Jiné se zase chtějí zbavit zdravotních obtíží, které zdánlivě s nadváhou nesouvisí, třeba mykózy nebo zánětů močových měchýřů či vaječníků.“ Klientky se povzbuzují také navzájem, a to prostřednictvím fotografií a vzkazů adresovaným buď dalším ženám, nebo paní Evě. Vše uveřejňují na stránkách www.kgdolu.estranky.cz. „Evi, je to i Tvoje zásluha, že tak vypadám. Mě taky nakoplo hodně to, že tu jsou i lidé, kteří už zhubnout dokázali, například hrozně se mi líbí Lenka M. S tou jsem skoro byla na stejné startovací váze a ona je fakt teď neskutečná kočka, tak snad se mi to taky podaří takhle… Chci se prostě udržovat a být v kondici. Je mi fakt super… Chodím dvakrát týdně na zumbu, jednou na pilates. Myslím si, že to stačí. Jinak u chaloupky je pohybu dost. Mám udělané testy krve, vše v pořádku, trošku mám snížené léky na tlak, takže super,“ píše například paní Alena, která shodila 35 kilogramů.24 „Režim dodržuji a chci pokračovat. Stravování mi vyhovuje, chystání jídla mi nedělá problém, ba naopak si v tom velice libuji, a reakce lidí na můj vzhled a výsledek vaší práce je úžasný. Všem kamarádům, přátelům, lidem, kteří to chtějí vyzkoušet, fandím a posílám ukázky naší práce s Evičkou. Budu ráda, když je to nakopne a potlačí a budou 100% spokojeni. Chce to jen pevnou vůli a trpělivost. Váha kolísá, a proto říkám: vydržať, vydržať. Trpělivost přináší růže,“ vzkazuje zase paní Hana, jež je štíhlejší o čtrnáct kilo.25

24

Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami: Fotoalbum. Alenka se zbavila 35 kg a je také hned mladší kočka. Www.kgdolu.estranky.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.kgdolu.estranky.cz/fotoalbum/alenka-se-zbavila-35-kg-a-je-take-hned-mladsi-kocka/ 25 Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami: Fotoalbum. Hanička má dole 14 kg. Www.kgdolu.estranky.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.kgdolu.estranky.cz/fotoalbum/hanicka-ma-dole-14-kg/

88

„Začínal jsem v půlce srpna 2013, kdy jsem vážil 114 kg, nyní vážím 92 kg. Obvod pasu jsem zmenšil z původních 115 cm na dnešních 92 cm… Zatím vím od několika lidí, kteří se ode mě nakazili a nechali si od Vás jídelníček udělat také, že se jim daří, a to mě moc těší. Ještě Vám přeji dlouhou řadu spokojených klientů,“ sděluje na stránkách své zkušenosti pan Pavel.26 Někteří úspěch přejí, jiní závidí Za úspěchem Evy Manďákové Svaškové stojí tvrdá práce. Stále se musí vzdělávat. „Hodně jsem četla o biochemii potravin, dále skripta lékařské fakulty týkající se chemických procesů v lidském těle. Průběžně čtu různé odborné časopisy. Nejsem příznivec jednorázových akcí. Vše musí být řádně promyšlené, pokud chce člověk zhubnout pro zdraví a trvale a ne jen takzvaně do plavek,“ vysvětluje své počínání paní Eva a s úsměvem prozrazuje, že nečetla pouze knihy o výživě člověka: „Přečetla jsem i knihy týkající se výživy všežravců. Přesněji, jak se zemědělským zvířatům nabourává metabolismus sacharidů, aby měli přírůstky na váze a podobně.“ I díky tomu, že pomáhá řadě mužů a žen zhubnout, dost často ji lidé na ulici zdraví, protože ji poznávají z fotek na webu, anebo se s ní dávají do řeči. „Je to především v Brně, kde mám hodně klientů. Zde se setkávám s kladnými reakcemi a lidmi, kteří mi úspěch přejí. V okolí domova na vesnici se ovšem najdou i tací, kteří mi závidí. Nevidí totiž tu práci, jež musím odvést, a čas, který oni mohou strávit venku s rodinou,“ smutně konstatuje Eva Manďáková Svašková a pokračuje: „Někdo je rád, že mne zná, někdo se drží stranou a někdo někdy i nenávidí. Mám pocit, že jak má člověk v České republice práci, která ho baví, už to některé lidi popuzuje.“ Žádnou cenu za své podnikání sice paní Eva zatím nezískala, velkým oceněním je však pro ni úspěch jejích klientů. „Pro mě osobně jsou největší odměnou fotografie s výsledky snažení, které mi ženy i muži posílají. To se nedá ocenit penězi. Dál mě těší, že mě doporučí lidem, které mají rádi, například svým rodinným příslušníkům nebo přátelům, a že ke mně mají důvěru a i po letech od ukončení spolupráce mi píšou a zajímají se o to, jak se mám,“ dodává Eva Manďáková Svašková.

26

Hubnutí - zdravě jen běžnými potravinami: Fotoalbum. Pan Pavel zhubl 22 kg a celý se zpevnil. Www.kgdolu.estranky.cz [online]. [cit. 2014-05-25]. Dostupné z: http://www.kgdolu.estranky.cz/fotoalbum/panpavel-zhubl-22-kg-a-cely-se-zpevnil/

89

Vizitka Jméno: Mgr. Eva Manďáková Svašková Vzdělání: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně Brno Zaměstnání: do roku 1998 pracovala v soukromé sféře, poté 3 roky jako učitelka a 9 let ve vedoucích funkcích. O problematiku výživy člověka se zajímá jedenáct let, od roku 2008 podniká jako výživová poradkyně. Od roku 2011 se této činnosti věnuje naplno. Zhubnout a udržet si váhu již pomohla tisícům lidí nejen z České republiky

90

Kariéra – konkurence – konflikty Ženy v podnikání Publikace vznikla v rámci realizace projektu Poradenské a podpůrné centrum pro ženy začínající podnikání a ženy již podnikající (reg. číslo: CZ.1.04/3.4.04/88.00316) financovaného prostřednictvím Operačního programu Lidské zdroje a zaměstnanost z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Vydal Petr Otáhal, a. s. Jiráskova 490, 738 01 Frýdek-Místek www.petrotahal.cz Autoři: PhDr. Alena Sehnalová, Mgr. Hana Fabíková, Ing. Mgr. Miroslava Kameníková, Ing. Renata Urmaničová Počet výtisků: 500 kusů Rok vydání: 2014

91