UNIVERZITA KARLOVA V Praze Filozofická fakulta Ústav bohemistických studií
Diplomová práce
Jazykové hříčky v češtině.
Autor práce: Katarína Hronová Vedoucí práce: Prof. PhDr. František Čermák, DrSc. Oponent práce: PhDr. Jan Holub Datum obhajoby: září 2007
Praha 2007
Čestné prohlášení.
Prohlašuji, že jsem tuto diplomovou práci vypracovala samostatně za odborného vedení vedoucího diplomové práce prof. PhDr. Františka Čermáka, DrSc. Dále prohlašuji, že veškerou literaturu a podklady ze kterých jsem čerpala, jsem uvedla v seznamu použitých zdrojů.
V Praze dne
Podpis
Poděkování.
Na tomto místě bych ráda poděkovala panu prof. PhDr. Františku Čermákovi, DrSc. za odborné rady, ochotu a trpělivost při vedení této práce. Mé poděkování rovněž patří celému kolektivu Ústavu bohemistických studií za příjemné studijní prostředí a všem mým blízkým za jejich podporu.
Úvod I.
3 Teoretická část
5
1.0
Problematika terminologie
5
1.1
Dosavadní terminologie
5
1.1.1 jazyková komika
5
1.1.2 slovní hříčka / kalambúr
8
1.1.3 jazyková hříčka
12
1.2
Komično
13
1.3
Kontext
14
2.0
Hra s jazykem
14
2.1
Paradigmatické vztahy
15
2.1.1 homonymie
15
2.1.2 polysémie
16
2.1.3 opozitnost / antonymie
17
2.2
Formálně-významové vztahy
17
2.3 Syntagmatické vztahy
18
2.4.1 spojitelnost lexikálních jednotek
18
2.4.2 formální vztahy syntagmatické
18
2.4
Slovotvorba
19
2.5
Fonetické kvality jazyka
20
3.0
Sémantický aspekt
20
3.1
Znak
20
3.1.1 trojčlenný model znaku
21
3.1.2 asymetrie znaku
21
3.2
Význam
22
3.2.1 přenášení významů
23
3.2.2 aktualizace významů
24
-1-
II. Praktická část
26
4.0
Formální stránka
26
4.1
Paradigmatické vztahy
26
4.1.1 homonymie
26
4.1.2 polysémie
35
4.1.3 opozitnost / anotnymie
37
4.2 Paronomázie
39
4.3 syntagmatické vztahy
41
4.3.1 inkompatibilita
41
4.3.2 syntaktická parafráze
41
4.4 Slovotvorba
42
4.3.1 derivace
42
4.4.2 kompozice
44
4.4.3 pseudoterminologie
46
4.5 Fonetické kvality jazyka
47
4.5.1 zvukové/ grafické motivace
47
4.5.2 parodie (imitace) cizí řeči
48
4.6 kombinované typy
49
5.0
52
návrh řešení terminologické problematiky
5.0.1 vymezení pojmu
52
5.0.2 Vlastnosti, popis, charakter jazykové hříčky
54
6.0
Hranice
55
7.0
Otevřená klasifikace
56
závěr
61
Přílohy:
62
Seznam jazykových hříček podle autorů.
62
Průzkum
90
použité zdroje
102
-2-
Úvod Tato práce je věnovaná otázce jazykové hříčky. Přesněji řečeno, zabývá se jazykovými hříčkami v českém prostředí. K myšlence zpracovat toto téma mě inspiroval poslech jedné z her divadla Járy Cimrmana.
Cíl práce.
Na základě sesbíraných dat budu popisovat jevy, které jsou při hře se slovy využívány. Pokusím se zjistit, co to jazyková hříčka vlastně je, jaké jsou její aspekty a kde hranice. Jazykovou hříčku budu zkoumat jak z formálního, tak funkčního hlediska. Na základě shodných rysů budu hříčky rozdělovat do skupin.
Předpokládám, že důležitou roli v jazykové hříčce hraje také systém jazyka. Jeho specifické využití, někdy až „zneužití“ často vede k neotřelým významovým asociacím.
Rozvržení práce
Práce je rozdělená do dvou základních částí. (I) Teoretická část se zabývá dosavadní terminologií týkající se pojmu jazyková / slovní hříčka a pojmů s ním souvisejícími. V této části dále budou teoreticky popisovány aspekty jazyka, které hra se slovy využívá. (II) Praktická část obsahuje klasifikaci sesbíraných dat, hraniční případy a návrh řešení terminologické problematiky.
Sběr materiálu a povaha zdrojů
Základním zdrojem pro sběr hříček byly divadelní hry, především z období 60. let 20. století a jiná literární díla. Hru se slovy často využívá také reklamní průmysl. Cílem bylo získat co nejširší spektrum jevů, které by pojem jazyková hříčka mohl zahrnovat. Byla to práce velice zdlouhavá a bohužel se mi nepovedlo získat dostatečné množství, na základě kterého by bylo možné vypracovat podrobnější analýzu této problematiky.
-3-
Dalšími zdroji pro tuto práci jsou literární slovníky, gramatiky, encyklopedie a literárně estetické práce zabývající se danou problematikou. (viz použité zdroje)
Metoda práce.
• Průzkum dosavadní terminologie. • Sběr jazykových hříček (vždy v kontextu). • Formální analýza. • Popis a klasifikace dat. • Určení hranic a dalších aspektů.
-4-
I.
Teoretická část
V tomto oddíle se zabývám jazykovou hříčkou z teoretického hlediska. Na základě dostupné literatury se pokusím osvětlit terminologii zabývající se tématem. Vycházela jsem především ze dvou děl, která se problematikou jazykové komiky přímo zabývají. Prvním z nich je kniha Bohuslava Brouka s názvem Jazyková komika (01). Druhým je Repetitorium jazykové komiky, jehož autorem je Ladislav Dvorský (05). Dále jsem pro vymezení tohoto pojmu použila literární slovníky, gramatiky a encyklopedie (viz. použité zdroje).
1.0 Problematika terminologie V této kapitole se pokusím nastínit současný stav terminologie (1.1 – 1.4) , která v sobě zahrnuje pojem jazyková hříčka. Tato problematika souvisí s termínem jazyková komika. Zahrnuje také oblast kontextu a komična. Další kapitola (2.0 – 2.5)) teoreticky popisuje plány jazyka, které hra se slovy využívá. Poslední oddíl (3.0 – 3.2) se zabývá sémantickou stránkou jazyka.
1.1 Dosavadní terminologie Terminologie je nejednotná, rozkolísaná až zmatená. Mimo jiné i proto, že témata se tu a tam dotýkají jen literáti a pod., nikoliv lingvisti. Problém jsem rozdělila na tři části. První část se zabývá pojmem jazyková komika (1.1.1). Druhá část mapuje již zavedené termíny Kalambúr a slovní hříčka (1.1.2). Další oddíl nastiňuje problematiku pojmu jazyková hříčka (1.1.3) na základě dostupné literatury zabývající se touto problematikou.
1.1.1 jazyková komika Podle O. Suse (13) má komika dvojí podobu - komiku jazykovou a komika věcnou. V prvním případě jde o komično spočívající v jazyce samotném,kdy se pozornost autora i recipienta zaměřuje na vlastní jazykový výraz a jeho vnitřní komiku. V případě druhém, tedy v případě komiky věcné, „užité významy slovního útvaru vzbuzujícího pocit komičnosti míří k -5-
věcem, situaci nebo stavu, které jsou samy sobě komické“ (13, s.22). Jazyk v tomto případě slouží k vyjádření mimojazykového komična. Např. Grotesky Ch. Chaplina.
Komentář: Tyto dvě podoby komiky lze stěží od sebe úplně oddělit. Příkladem může být charakterová komika, kdy je postava karikována prostřednictvím jazyka. Jedná se spíš o specifický styl řeči, který vykresluje románovou postavu, např. v dílech Karla Poláčka, než o hru s jazykem ve smyslu jazykové hříčky. (viz kap. 5.0) Slova tady nevytvářejí nové aktualizace a nezvyklé asociace, spíše odrážejí charakterové vlastnosti postavy. Jazyková komika byla jistou dobu chápána jako bezpředmětná. Pojem „bezpředmětný“, čili „čistý“ nebo „ryzí“, Voskovec s Werichem chápali jako protiklad k humoru „předmětnému“. Později ale došli k závěru, že je tento pojem zavádějící a zřekli se ho. Také Oleg Sus (13) upozorňuje ve své knize Metamorfózy smíchu a vzteku na to, že označení bezpředmětná komika není zcela přesné. „Jazyk strhuje na sebe pozornost, komickým předmětem se tady stává jazyk.“ (13)
„Jazyková komika slovesně využitá obnažuje estetickou funkci jazyka.“ Úkolem této estetické funkce je, jak dále říká Sus (13) , „upoutávat co největší pozornost k materiálu“ (rozuměj k jazyku samotnému). Tato komika vychází z jazyka a je na jazyk zaměřená. Poukazuje na mechanismy, konvenčnosti, automatismy, paradoxy a rozpory významů a systému. Soustřeďuje pozornost na vlastní jazykovou strukturu a odhaluje její nedostatky.
Ladislav Dvorský (05) ve své knize Repetitorium jazykové komiky, v kapitole O principech jazykové komiky, srovnává komiku jazykovou s komikou situační. Argumentuje tím, že „principy vedoucí k dosažení komického efektu s pomocí jazyka nebo bez něj jsou v podstatě stejné. Liší se pouze výrazovými prostředky, které jsou k dosažení efektu použity. Shledávají směšnými a jako směšné předkládají tytéž jevy.“
Dvorský (05) používá pojem jazyková komika v širším a užším smyslu. V širším smyslu jazyková komika zahrnuje (A) projevy, ve kterých se jazykovými prostředky vyjadřuje komická situace a (B) projevy, „které dosahují komického účinu už zvláštním, komicky zaměřeným -6-
výběrem těchto prostředků.“ V užším smyslu (B) se k dosažení komického efektu využívá takových jazykových prostředků, které jsou schopny dosáhnout komického efektu samy o sobě. Tyto prostředky jsou čerpány z celého spektra jazykového systému (mluvnice, slovník, tvoření slov, zvukové stránky i grafika).
Bohuslav Brouk (01) jazykovou komiku definuje jako „takovou komiku jazykových projevů, která vyvěrá ze zvláštní povahy výrazových prostředků.“ Za základní považuje rozlišení jazykových prostředků na mluvené / „proslovitelné“ a psané. Ty pak rozlišuje podle toho, zda jsou či nejsou závislé na „zvláštních kvalitách výrazového materiálu.“ 1
Jazyková komika „může být vyvolána výlučně jen na základě zvláštní kvality materiálu vybraného k vyjádření“, tvrdí Brouk. (01) Jako příklad takové závislosti uvádí historku ze studentského prostředí. „Komičnost příhody je, alespoň pro člověka nepohybujícího se ve školním prostředí tak nepatrná, že její vylíčení lze (přece jen) přesto považovat za obecně a prakticky za zcela všední.“ Více komickou se podle autora historka stane v případě, že je vyprávěná moravskou, nebo pražskou studentskou hantýrkou. „Její komická funkce bude zajisté nesporná.“ říká autor. 2
Bohuslav Brouk (01) tedy dělí jazykovou komiku na komiku proslovitelnou a záznamovou. Tzv. proslovitelná komika (A) se skládá z (A1) komické výslovnosti a (A2) z komiky slovní. Ke komické výslovnosti (A1) patří (A1a) komická výslovnost hlásek, (A1b) komický přízvuk a (A1c) komická intonace. Dále (A1d) komický timbre hlasu, (A1e) komická síla expirace (A1f), komické tempo řeči a (A1g) výslovnostní hříčky a vtipy. (Kapitola o zvukově komické mluvě) Do slovní komiky (A2) zařazuje autor „zvukovou komiku vyplývající ze zvláštní hláskové skladby slov a vět“ (A2a), dále pak (A2b) komická slova, (A2c) komické tvary, (A2d) komickou syntax, (A2e) slovní hříčky a (A2f) slovní vtipy.
Komiku záznamovou (B) rozděluje na (B1) komickou anorthografii a komickou grafiku (B2). Touto komikou se Brouk ve své práci nezabývá. 1
U „nezávislé“ je komické téma samo o sobě.
2
S tím nemohu souhlasit. To je podle mého názoru příliš subjektivní hodnocení
-7-
Průvodce literárním dílem (09) definuje jazykovou komiku jako výsledek estetické hry s jazykem, při které dochází k aktualizaci slov, slovních spojení nebo hlásek. „Při jazykové komice je předmětem zájmu sám jazyk, který tematizuje své komunikační funkce.“ Jako možnosti, kterými lze dosáhnout komického účinku uvádí tento průvodce synonymii, homonymii, tropiku jazyka, nonsens (neologické významové spojení mezi slovy), neologismy utvořené pro komický efekt3 nebo aktualizaci doslovnosti přenesených významů, i v ustálených rčeních.
1.1.2 slovní hříčka / kalambúr Bohuslav Brouk (01) ve své knize definuje slovní hříčku jako „každou jazykovou slovní hříčku, kterou je možné zachytit běžnými záznamovými prostředky a která není závislá na písemném záznamu.“ Z toho vyplývá, že slovní hříčky musí být možné nejen vyslovit, ale zároveň zapsat. Kalambúr autor považuje za klasickou slovní hříčku. Do slovní hříčky řadí : 1. Fonetické/zvukové slovní hříčky, se „zvláštní hláskovou skladbou vět nebo slovních skupin“.(01) Např. imitace zvuků nebo cizí řeči. Patří sem i některé druhy paragramů, např. přesmyk hlásek Tzv. (2) paragramy4, které využívají zvukové podobnosti významově odlišných slov dělí Brouk (01) na (i) jednoduché a (ii) složité. Pokud jsou paragramy příliš složité, jedná se o tzv „homoiofonii tj. záměnu slov jen vzdáleně si zvukově podobných“.
Obecně se u paragramů (2) může jednat o (2a) obměnu slov připojováním, ubíráním, záměnou nebo přesmykem hlásek (jedné nebo více). Může jít i o změnu kvantity nebo se může jednat o přeřeknutí nebo přepsání z neznalosti. Např. Nemohu na sebe vzít takové podium (m. odium), upadl do begonie (m. agonie), vydutý nárostek (nadutý výrostek). (01) Dále do této skupiny řadí (2b) hříčky „ve kterých se kupí na sebe slova, nebo slovní skupiny, navzájem si velmi podobné“ Např. nápis na nádraží: Příchod, východ, Náchod, záchod.; Tu-li pán/ ulípaný, /u Lipan / tulipány
3 příliš obecné, nic neříkající 4
široká skupina různorodých typů; nepoužitelné dělení, málo systematické.
-8-
(V. Lacina); Vtip se, ty pse!; (01) (2c) Přeřeknutí, neboli „ obměna nenáležitých slov“. Např. Spisovatelka T. nemohla si zapamatovat slovo bocián. (čáp). Vymyslela si mnemotechnickou pomůcku. Bocián : kocián (houslista). Písmeno „K“ nahradí písmenem „B“. Místo toho si ale vybavila houslistu Kubelíka a řekla tedy bubelík (místo bocián). (01) Nebo do této skupiny náleží hříčky (2d) kdy obměnou slov vzniká slovo nové, ve kterém se dvě slova navzájem prolínají (akravalista = akvalerista + kravál) např. akravalista = akvalerista + kravál; dramaturek = dramaturg + turek5 (01)
(ad. 2) Zvuková podobnost významově odlišných slov je definice homonym. V typech a, c, d se o homonymii nejedná. Typ a. zahrnuje široké spektrum jevů, které podle mého názoru nelze slučovat do jedné skupiny. Typ b. by za druh homonymie považovat mohl. U typu d. se jedná o tvoření slov. Typy a a c jsou stejná. V obou případech se jedná o obměnu slov připojováním, ubíráním, záměnou nebo přesmykem hlásek. Typ c.,mnemotechnické, pomůcky považuji za hraniční případ jazykové hříčky. (viz kap. 6.0)
(3) Amfibolické slovní hříčky jsou slovní hříčky využívající dvojznačnosti, respektive mnohoznačnosti slov. Sem patří především (3a) homonymie, např. Podívej se jak se moje stará stará, aby nebyla tak stará! (01) a (3b) homofonie, např. Dívko z Minervy nervi mi nervy.(01) Do amfibolických slovních hříček zařazuje autor dále takové typy, které si hrají s obrazným významem slov a jejich významem přeneseným (3c). Například metafora, synekdocha, metonymie, hyperbola, ironie, perifráze … atd. Malíř sedí v baru a povídá o malířském umění starých mistr. Slečny sedící opodál pilně naslouchaly nezvyklé barové zábavě. Malíř je z toho překvapen a zeptá se jich: „Slečny, vy také milujete staré mistry?“ – „Proč né, když ňáky přijdou.“ (01) Manželé se cestou z Václavského náměstí na nádraží hádají. Před nádražím paní vyťala manželovi políček. Nachomejtl se k tomu soucitný pán a povídá: „Ale paní, tak daleko jste jít neměla.“ – „To vím taky. Von ji měl dostat už na Václaváku.“ (01) Do této skupiny řadí Brouk také (3d) obměnu ustálených spojení a (3e) dvojsmyslnou stylizaci. Např. Pán musel jít
5 hojně se vyskytují v divadelních kritikách Vavřince Lebedy (pseudonym Herrmann)
-9-
na pohřeb příbuznému v pracovní době. Na stole nechal vzkaz: „Jsem na hřbitově.“ A když se vrátil, bylo tam připsáno: „Budiž vám země lehká! (01)
(ad 3) Mnohoznačnost, vícevýznamovost (zvl. Lexému n. morfému) označuje pojem polysémie, ale týká se také homonymie. Polysémie je založená na průniku jednotlivých významů, homonymie je také případem víceznačnosti, ale bez významové příbuznosti.
Tzv. (4) Amfibolisační tj. „umělé, více, nebo méně násilné zdvojsmyslňování slov, rčení a zkratek, respektive i vět“ (01) dělí na devět typů. (4a) Chápání slov jakožto sled zvuků (bez zřetele na znakový význam. Např. Co je to ? Tatínek to má vpředu a čert vzadu. Odpověď: „T“ (4b)slovo pojímáno jako zkratka. Např. dítě: Dokument intimního tělesného enervování. (01)(4c) spojování, nebo rozdělování slov v nic neříkající nová slova. Např. A: Tak bych šel na pivo, ale jsem švorc.“ B: Z toho si nic nedělej, já mám na to.“ A: „No jo, ale dá se tím natem uhasit žízeň? (01) Dále (4d) změna významu slov nepostřehnutelnou nebo nesprávnou výslovností / psaním; Sem řadí také palindrom, který považuje za zvláštní druh amfibolizace. Např. Tramp Burýšek čte na nároží: DR. OSTRÝ – ZÄHNE – ZUBY (01) Dále (4e) chybné přeřeknutí / překlepy, (4f) anagramy tj. libovolné přeskupení, kombinace hlásek. Nová slova takto vzniklá jsou obvykle v nějaké významové spojitosti se slovy původními a (4g) volný výklad ustálených pojmů, obrazných rčení a zkratek. Např. „Co děláš, Vašku?“ – „Ale, duševně pracuju.“ – „Neblbni!“ – „No jo, představuju si v duchu práci. (01) „Víte, že pan Roháček se odebral do říše věčného mlčení?“ – „Ale jděte, on umřel?“ – To ne, ale oženil se.“ (01) Dalším typem (4h) je komická etymologizace, tj. nesprávné užívání nebo výklad slov. Např. „Dyk si sypeš popel do rukávu!“ – „Já vím. Chci mít popelínovou košili.“(01) Synek spatří v sadech uniformovaného strážníka a ptá se otce: „Co je to za pána?“ Otec: „No, to zřejmě bude sadista.“ Posledním typem je (4i) zdvojsmyslňování výroků přerušováním řeči.
(ad 4) Typ a. není podle mého názoru slovní hříčkou, alespoň podle příkladu, který autor uvádí. V typu b autor neuvádí dostatečný jazykové kontext. Typ d je případ homofonie. Na typ e palindrom (čtení pozpátku dává ten samý smysl) autor neuvádí přiklad. Pro typ f autor neuvádí příklad. Pro typ g uvádí autor příklady, které jsou typově odlišné. Příklad první je stejný jako typ h. Druhý příklad v typu g. Na základě příkladů které autor uvádí, bych typ h. chápala spíše jako - 10 -
slovotvorbu. Typ i za jazykovou hříčku nepovažuji. Přerušování řeči, stejně jako intonace atp. jsou faktory, které mohou zdůrazňovat komickou stránku hry. Komická funkce specifické intonace, barvy hlasu, tempa řeči atd. je relativní. Působí –li komicky, či ne, závisí obecně na zaměření s jakým recipient jazykový projev vnímá.
Komentář: Rozdělení Bohuslava Brouka považuji za nevhodné a nedostačující, protože zahrnuje podle mého názoru příliš široké spektrum jevů spadajících do různých plánů jazyka. Netýkají se pouze jazykové hříčky, ale zahrnují i případy jazykové komiky, které sice působí komicky, ale za jazykové hříčky je považovat nelze. (např. „Víte, že pan Roháček se odebral do říše věčného mlčení?“ – „Ale jděte, on umřel?“ – To ne, ale oženil se.“ (01)
Slovní hříčky dále Brouk (01) rozděluje na komické a nekomické. Nekomické jsou například mnemotechnické pomůcky nebo dvojsmyslná stylizace ve smlouvě atp. Komičnost nebo nekomičnost slovní hříčky závisí, podle autora, na kontextu, ve kterém je použita.
Kalambúr je podle autora amfibolická hříčka založená na homonymii a homofonii.
Ladislav Dvorský v Repetitoriu jazykové komiky (05) slovní hříčku rozděluje do dvou významů. Za slovní hříčky, (v širším smyslu), považuje Dvorský takové postupy, „které působí zřetelně záměrným, nápadným uspořádáním jazykových prostředků.“ Tento formální princip musí být podle Dvorského zjistitelný a je možné vysledovat jeho zachování. Jsou to například projevy založené na komickém výběru hlásek, nebo písmen, na výběru slov se stejným počtem slabik. Může se jednat o hromadění obtížně vyslovitelných slov nebo tvoření negativ předponou ne- k slovům, které tento typ negativu nemají. Do rozšířeného pojetí slovní hříčky zařazuje i případy tzv. pseudoetymologie, ve kterých se jedná o smyšlený výklad slova. Do slovních hříček dále řadí komické imitace cizích jazyků, nebo úmyslná přeřeknutí n. přepsání. Výčet typů slovní hříčky v širším smyslu není komplexní a podle Dvorského (05) jej ani nelze uzavřít, „poněvadž jazyková hravost je neomezená.“ Takovéto pojetí slovní hříčky lze chápat jako hříčku jazykovou.
- 11 -
Slovní hříčky v užším slova smyslu, tedy tzv. kalambúry, jsou v Dvorského pojetí pouze typy využívající homonymie a polysémie. (05) Autor je rozebírá v kapitole o homonymech jen zběžně.
Encyklopedický slovník češtiny (08) označuje kalambúr za prostředek aktualizace. Funkcí slovní hříčky, kterou tento slovník uvádí, je dosažení humorného účinku. Zdrojem slovní hříčky je paronomázie a oxymóron. Využívány jsou také významové souvislosti některých proprií s apelativy. Za slovní hříčky jsou považovány také některé neologismy, homonymie a polysémie.
Nejčastěji používaným termínem slovní hříčky je Kalambúr (franc. Calembour(g). Ten je všeobecně považován za klasickou slovní hříčku. Literární slovníky (viz použité zdroje) definují kalambúr jako slovní hříčku založenou na homonymii a polysémii lexikonu. V některých jsou do kalambúru zahrnuty neologismy a paronomázie.
1.1.3 jazyková hříčka Termín jazyková hříčka se v odborné terminologii téměř nevyskytuje. Obvykle je tento termín spojen se slovní hříčkou a nijak zvlášť není vymezen.
Literatura se shoduje v tom, že hra s jazykem probíhá ve všech plánech jazyka, zatímco kalambúr, tedy slovní hříčka, je omezený pouze na rovinu lexikální a fonetickou. Pojem jazyková hříčka téměř splývá s termínem jazyková komika. Problém je ale v tom, že ne všechny komické jazykové projevy jsou jazykovou hříčkou. A naopak, ne všechny jazykové hříčky musí být komické, či vtipné. Jazyková komika, na rozdíl od jazykové hříčky, zahrnuje také některé typy chyb a poruch; např. užívání tzv. komické mluvy nebo případy tzv. charakterové komiky. Jazyková hříčka, na rozdíl od jazykové komiky není bezpodmínečně závislá na situaci, ve které se promluva odehrává.
- 12 -
1.2 Komično Termín jazyková hříčka spadá do oblasti komična. Samotné slovo „hříčka“ , „hra“ v sobě nese hravost a veselí. Literární průvodce (09) rozlišuje (a.) komično tématické, to zahrnuje komično situační (např. situační komedie) a charakterové tj. komicky utvořená charakteristika postav a (b.) komično jazykové.
„Žádný výraz nelze označit za komický“ říká Radko Pytlík ve své knize Fenomenologie humoru. (12) Komično je, podle autora, spjato se situací, ve které se odehrává. Za určité situace může být komické cokoliv. I takzvané „nic“, říká autor. 6
Encyklopedický slovník češtiny (08) uvádí v hesle slovní hříčka (kalambůr), jako její funkci dosažení humorného účinku.(citace) Tento jazyková hříčka může, ale nemusí dosahovat.
Dvorský (05) dělení na jazykové prostředky komicky příznakové a bezpříznakové zamítá. Připomíná, že komický efekt tzv. jazykové komiky nechtěné, je založen na napětí mezi záměrem autora a interpretací recipienta. „I nechtěné přeřeknutí nebo nevhodné použití slova může být zdrojem jazykové komiky.“ (05)
„Jako komický je hodnocený takový výsledek estetického vztahu, v kterém hodnotící subjekt shledává objekt oproti očekávání (ideálu) jako nedostatečný, nenormativní, překvapivě vybočující z očekávané představy […]“ (09). Každý projev může působit /nepůsobit komicky z různých důvodů. Nepochopení, nedostatečný kontext, špatná nálada …. Její intenzitu vnímá recipient na základě subjektivních faktorů.
U jazykové hříčky je problematika komična a komického účinku podle mého druhotní záležitostí, proto se touto problematikou v práci dále nezabývám. Zda je, nebo není, jazyková hříčka komická není pro vymezení termínu důležité. V mnoha případech se nejedná jen o jasnou
6
Tady nemohu souhlasit. Řada výrazů je a priori i bez úzce chápané situace komická proto, že naráží buď na celý náš jazyk
a jeho pravidla a jednotky či na naši společnou znalost světa, která se jako situace užitím vyvolává a navozuje.
- 13 -
komiku a legraci. Jde často i o pobavení, úsměvnost apod. Vyskytují se také jazykové hříčky, které nejsou komické, vtipné a ani úsměvné, které takovými být ani neměly. Komično jazykové hříčky je dáno zklamaným očekáváním, když dochází k rozporu mezi konvencí (očekáváním normy) a tím, co ji porušuje.
1.3 Kontext Kontext je definován jako různě velké jazykové okolí výskytu analyzované jednotky v textu, které je pro ni relevantní ze sledovaného hlediska.(06) Rozeznávány jsou tři druhy kontextu (z hlediska FSP – funkční perspektiva větná), které jsou bezprostředně relevantní. (a) Kontext slovní, (b) kontext situační, (c) kontext zkušenostní (encyklopedicko-kulturní). Kontext slovní váže složky výpovědí, kontext situační spojuje složky výpovědi s konkrétní situací promluvy. Kontext zkušenostní je založen na tom, že mluvčí / pisatel předpokládá, že posluchač / čtenář má stejnou zkušenost (vědomost) jako on.
„Jazykové prostředky nemůžeme posuzovat izolovaně, bez poznání souvislostí nejsme sto komičnost prostředků ocenit.“ Říká Dvorský (05) Důležitost kontextu vyzdvihuje i Sus. (13) Kontext podle něj „většinou určuje funkčnost bezpředmětné komiky, její asociací s celou významovou atmosférou určitého slovesného díla.“
Každá lexikální jednotka v sobě nese stopy jistých kontextových možností a v dané situaci se konkretizuje pouze jedna z nich. Ta, která je schopna realizovat komunikační záměr (07)
2.0 Hra s jazykem V tomto oddílu jsou teoreticky popsány aspekty, které souvisí s hrou s jazykem. Každý člověk vnímá a hodnotí významy slova ve vztazích. Jednotlivé výrazy nabývají hodnoty jen proto, že stojí v protikladu k jiným znakům.
V jazyce můžeme pozorovat dva typy vztahů. Jedním typem jsou to vztahy mezi znaky stojícími vedle sebe. Tyto vztahy se nazývají syntagmatické. Druhý typ vztahů se nazývá paradigmatický
- 14 -
a souvisí se systémem jazyka, s tím jak funguje lidská paměť a myšlení. Paradigma je abstraktní systémová třída prvků libovolné jazykové roviny, založená na jejich společném rysu. (07) Oba rozměry (paradigmatický + syntagmatický) se vzájemně podmiňují. Syntagmatický vztah předpokládá paradigmatiku v tom smyslu, že alespoň jeden člen syntagmatického vztahu se může proměnit, aniž by změnil povahu. Paradigmatický vztah předpokládá syntagmatiku v tom smyslu, že jedině syntagmatické vztahy mohou jasně vymezit prostor, ve kterém se jednotka proměňuje. (08)
Hra s jazykem probíhá ve všech plánech jazykového systému. Kromě lexikální roviny se ji týká také slovotvorba a fonetické kvality jazyka.
2.1 Paradigmatické vztahy Paradigmatické vztahy jsou vztahy jednotky k jejím možným proměnám (k jejím alternativám ve stejné pozici). (08) Paradigma je obecně třída jazykového systému (langue) založená na ekvivalentní funkci svých prvků v témž místě kontextu. Tímto kontextem je především jeho minimální okolí. (07)
Každé slovo je prvkem jisté homogenní třídy paradigmatu, jako např. slova označující čas, pohyb nebo místo. Vedle homogenních paradigmat jsou i širší paradigmata, mezi jejich prvky je asociační souvislost. Nejde však o úplně volnou souvislost. (07) Např. slovo stůl souvisí se slovy židle, kuchyně, pracovna, ale i pracovat, jíst, sedět, deska, dřevo, lampa aj. 2.1.1 homonymie U homonymie 7 má jedna jazyková forma (morfém, slovo, spojení slov, větná výpověď), psaná nebo mluvená, dvě nebo více funkcí (významů, smyslů), které spolu navzájem nesouvisí.
V případech (1) lexikální homonymie u jazykové hříčky jde o aktualizaci významu na základě konfrontace slov stejně znějících, ale významově odlišných. Slova jsou uváděna někdy až do
7 Bez přihlédnutí k etymologii nelze rozhodnout, zda se jedná o polysémii (tzn. slovo mnohoznačné - několika významy
odvozenými od stejného základu) nebo jestli se jedná o homonymii (tzn. dvě stejně znějící samostatná).
- 15 -
„paradoxní“ souvislosti. Asymetrie formy a významu je prostřednictvím kontextu konfrontována a tím zvýrazňována. Z formálního hlediska tedy podle toho, zda shoda probíhá ve všech slovních tvarech nebo ne, jsou lexikální homonyma dělena na (1.i) úplná a (1.ii) částečná. U částečných homonym se nejčastěji jedná o rozdíl čísel a osob. Za (2) homonyma nepravá jsou považována (2.i) homofona a (2.ii) homografa.Jazykovědná literatura uvádí také (3) morfologickou homonymii
8,
kterou charakterizuje významová souvislost a různost
morfologických kategorií. Tyto vyjadřují abstraktní vztahy. Ty jsou motivované mimojazykovou skutečností, kterou odrážejí, ale nejsou s ní totožné. Některé jsou více odrazové (např. mluvnické číslo), jiné klasifikační (např. jmenný rod – rozhoduje o něm spíše soustava tvarů pádových koncovek než přirozený rod označované skutečnosti). (16) U jazykové hříčky se v těchto případech aktualizují významy užitých morfologických kategorií. V literatuře jsou také uváděny (4) paronyma tj. slova formálně podobná, ale významově různá. (07)
2.1.2 polysémie Lexikální polysémie znamená, že týž lexém (táž lexikální forma) má dva nebo více různých, ale navzájem souvisících významů (tvoří sémantické spektrum).(08) Polysémie využívá omezeného repertoáru jazykových forem k označování více funkcí (1 forma : více funkcí), je svědectvím ekonomie jazykového systému. Polysémie je obecný jev a nachází se ve všech přirozených jazycích. Mnohoznačné mohou být také předpony a přípony. Vícefunkčnost jazykových forem se v souvislém textu nebo proudu řeči obvykle odstraňuje. V případech jazykové hříčky je tomu jinak. Vzájemné působení jazykových jednotek nespěje k vyjádření jednoznačnosti, jak je tomu v běžné komunikaci, ale na tuto vícefunkčnost se komunikace zaměřuje.
U polysémie, stejně jako v případech homonymie, jde především o aktualizaci významu. Při „zneužívání“ polysémie je do jazykové hříčky slovní kontext výrazně zapojen. Kontext musí být sestavěný tak, aby oba (všechny) významy použité jednotky byli zřejmé. Vtip je obvykle založen právě na zdůraznění obou těchto významů.
8
Morfologická homonymie, je někdy považována za polysémii, protože lze postihnout významovou souvislost slov. (07)
- 16 -
2.1.3 opozitnost / antonymie Antonyma
9
neboli opozita tvoří dvojice výrazů významově protikladných. (16). Antonymie se
zakládá na logickém protikladu, opozici dvou skutečností, jejich odrazu v myšlení a slov tyto protiklady označujících. Je to jev charakteristický především pro nominativní druhy slov, ale vyskytuje se i u morfémů a předložek. Jedno slovo může mít různá antonyma k svým různým významům. Významový vztah lexikálních jednotek může být ostrý nebo neostrý. Vedle antonym polárních / kontrárních / kontrastných, označujících pouze dva protilehlé jevy (nezahrnují celé spektrum možností, např. bílý X černý; mladý X starý). Dále existují komplementární, kontradiktorické dvojice slov, které postihují celé spektrum možností, např. velký X nevelký. Do opozitních vztahů vstupují také slovesa, např. začít X skončit. (07)
2.2 Formálně-významové vztahy Slova slovotvorně motivovaná jsou svými částmi ve vztazích s třídami slov, jejichž lexikální formy obsahují tytéž morfémy (základy slov a formanty) s týmž slovotvorným, typovým významem. (07)
Slova slovotvorně motivovaná jsou svými částmi ve vztazích s třídami slov, jejichž lexikální formy obsahují tytéž morfémy (základy slov a formanty) s týmž slovotvorným, typovým významem. Takto vznikají slovotvorné svazky obsahující slovo fundující a slova fundovaná, slovotvorné řady a složitější čeledi, např. : Na základě společných odvozovacích částí a částí slov vznikají typy odvozenin příponových, předponových a jiných : letět-létat-let-letec-přeletpřeletět-přeletovat-přelétávat a jiné. (07)
9 Antonyma jsou častým stylistickým prostředkem. Zakládá se na nich kontrast (Západ a Východ), antiteze (kolébka-hrob),
oxymóron (živá mrtvola), eufemismus (nemladý místo starý) a ironie (zlatá mládež).
- 17 -
2.3 Syntagmatické vztahy Obecně je syntagma jednotka (in praesentia) chápaná jako kombinace, která tvoří lineární řetězec. Syntagmatické vztahy jsou vztahy jedné jednotky k jiným, které jsou vymezeny pozičně. (07)
2.4.1 spojitelnost lexikálních jednotek Spojitelnost /kolokabilita je pojem nadřazený, valence je spojitelnost syntakticko-morfologická (gramatická). Týká počtu pozic, které slovo vyžaduje, aby bylo plně určeno (slovnědruhové obsazení a jejich morfologická tvarová utvářenost). 10 Kompatibilita je spojitelnost významová a stylistická. Kolokabilita je podstatná a obecná vlastnost všech jazykových jednotek spojovat se ve vyšší jednotky (foném-->morfém-->slovo-->spojení slov-->výpověď-->text-->texty).03
s. 76
Spojitelnost má svá omezení. Příčinou je vztah lexikální jednotky k mimojazykové realitě. Spojitelnostní vztahy se uskutečňují na základě společných prvků, které jsou ve významech příslušných jednotek. Např. létání, tj. pohyb ve vzduchu pomocí křídel, je charakteristické pro živočichy s křídly, ptáky, hmyz, popř. i létavé ryby. (07)
Spojitelnost má dynamický a tvořivý charakter. Při užívání jednotek živého jazyka často dochází k spojitelnostním inovacím. Přesah hranic může být záporný, dalšími komunikanty korigován, nebo tvůrčí. (07)
2.4.2 formální vztahy syntagmatické Jedná se např. o vztahy slov podle abecedy, vztahy slov se stejnou slabikou ap. Patří sem slova stejného zakončení využívaná např. v rýmech básní. Často navozují jistý význam dvojice
10
Jednotky různých slovních druhů mají (kromě bezkontextových citoslovcí) specifickou spojitelnost. Záleží na jejich
autonomnosti (největší u substantiv a zvláště u termínů) a konstrukční povaze. (slovesa většinou na sebe vážou různý počet valenčních pozic, adjektiva a předložky předpokládají substantiva ap.) (07)
- 18 -
slov se stejnou hláskou / hláskovou skupinou. Např. počáteční (aliterace). Formálně významové vztahy se v jazykové hříčce vyskytují v podobě tzv. paronomázie.
2.4 Slovotvorba Základním způsobem tvoření slov v češtině je odvozování / derivace, kompozice / skládání a abreviace / zkracování. U hry s jazykem jsou tyto postupy využívány pro vznik nového slova, Obvykle se ve hře kombinují morfémů z více jazyků.
Při určování neologismů se uplatňuje kritérium časové, kritérium strukturní, které se zakládá na vztahu formy a obsahu, a kritérium lexikalizace, tedy zapojení nové jednoty do lexikonu a její zobecnění v úzu. Neologismy jsou nejčastěji rozlišovány z pohledu funkčního nebo strukturního. Z funkčního hlediska se do neologismů řadí ty jednotky, jejichž užití se mění a s tím se přehodnocuje jejich původní (odborná, profesní, slangová) příznakovost. Z hlediska strukturního se za neologismy pokládají neologismy slovotvorné, slova zkratková, přejatá slova, nebo slova s novým významem, víceslovná pojmenování a frazémy. Z hlediská příčiny vzniku se dělí neologismy na mimojazykové a vnitrojazykové. U příčiny mimojazykové jde o označení nových skutečností, příčinou můžou být generační rozdíly, nebo potřeba přesnějšího rozlišení. Vnitrojazykovou příčinou může být tendence k symetrii lexikální formy a významu, polysémie a homonymie, nebo významové a stylistické diferenciace lexikální jednotky. U této příčiny jsou časté tendence k experimentování. V rámci neologismu se také rozlišuje mezi vlastními, tj. lexikálními neologismy a mezi pojmenováními tvořenými a užitými příležitostně tzv. okazionalismy.
11
V tomto smyslu jsou
slovní hříčky okazionalismy.
11
pojmenování okazionální: (Fel'dman 1957; Martincová 1983, 131n.) a autorská, textová, slova neústrojně tvořená, slova
užívaná např. jen v rodinném prostředí: bytýšek (byt; Loukotková), hubanec (hubička; Páral), autovod (podle lodivod); hartún (utajené místo v zahradě; Pujmanová), beránčit se (nebe se beránčí; F. Němec), rakošánek (řeznická bryčka; Hrabal), šírokokloboukáč (Romportlová). (07)
- 19 -
2.5 Fonetické kvality jazyka Hlásky / fóny jsou nejmenší jednotky lidské řeči. Hlásky jsou zvuky, které mluvčí tvoří v mluvidlech. V psaných projevech jsou jednotlivé hlásky zaznamenávány grafickými symboly (písmeny). Vztah mezi zvukovou a grafickou podobou jazyka zachycují obecná pravidla (pravopis). Hlásky jsou nejdůležitějšími jednotkami zvukové stránky řeči, které umožňují rozlišit významy slov. Prozodické rysy jazyka, např. intonace, přízvuk, barva hlasu jsou faktory, které dodávají řeči specifický charakter.
Fonetickou stránku jazyka využívá jazyková hříčka nejčastěji dvěma způsoby: specifickým sledem hlásek, kterým je vytvořena (1) zvuková /grafická motivace; nebo je prostřednictvím specifického sledu (2) parodována (imitována) cizí řeč.
3.0 Sémantický aspekt 3.1 Znak Jazykový znak12 má dvě složky: označující a označované (forma a obsah). Každý jazykový znak se týká také jisté části mimojazykové skutečnosti. V rámci systému (langue) se znak vztahuje k obecně chápanému pojmu, jehož hranice nebývají jednoznačně vymezeny. V rámci promluvy (parole) se jazykové znaky konkretizují. Mezi znakem a tím, co je označováno jsou různé vztahy. U motivovaného znaku je to vztah logické souvislosti nebo podobnosti. U konvenčních /arbitrárních znaků je vztah mezi označovaným a označujícím považován za náhodný.
Saussuare (14) stanovil dva základní principy jazykového znaku. Prvním je tzv. princip arbitrárnosti, druhým principem je lineární povaha označujícího. Pronesené označující může probíhat pouze v časové linii; jeho prvky se řadí jeden po druhém. V písmu je časová linie nahrazena linii prostorovou. Jazyk tedy nemůže hromadit několik označujících najednou.
12 Obecnou teorií znaků se zabývá sémiotika. Tradičně se člení na sémantiku (tj. co znaky znamenají a k čemu odkazují),
syntax (tj. spojování znaků mezi sebou) a pragmatiku (užívaní znaků, jejich fungování v komunikaci)
- 20 -
Konvenční charakter má naprostá většina jazykových znaků. V každém jazyce ovšem existuje určitý počet znaků motivovaných (onomatopoická / zvukomalebná slova. U nich lze najít určitou logickou souvislost mezi oběma složkami. Motivovanost těchto slov je však také omezená. Jejich tvar je určen normami jazyka.
U jazykových znaků se také mluví také o relativní motivovanosti. Ta se týká vztahu mezi jednotlivými znaky. (např. morfematická motivovanost u odvozenin nebo složených slov)
3.1.1 trojčlenný model znaku Sémiotický Ogdenův – Richardsův trojúhelník (vztahy mezi složkami znaku a referentem).
reference, interpretant, označované
Symbol, representantem,
Referent, objekt (předmět mimojazykové
označující
skutečnosti)
3.1.2 asymetrie znaku Mezi označujícím a označovaným znaku není vždy dokonalá korespondence. Jednomu označujícímu může odpovídat více označovaných (polysémie, homonymie) a naopak jediné označované (tj. význam) lze vyjádřit různými označujícími (synonymie). Volně do této skupiny lze zařadit i paronyma (tj. slova podobná).
- 21 -
3.2 Význam Význam patří k podstatě znaku (07) Lexikální význam je jazykově ztvárněný odraz mimojazykové skutečnosti. Je pružný a dynamický. Působí na něj výsledky poznání, vztahy a postoje uživatelů lexikálních jednotek. (V tomto smyslu je význam otevřený pro možné změny a jazykovou tvořivost.) Významy jsou v pohybu tzn., že pokud odlišné jazykové složky přiřazujeme k témuž denotátu, mění se obvykle alespoň konotační složky. Denotát je taková složka komplexů významu, které jsou slovu přisouzeny a ve spojení s ním konvenčně ustáleny. Je to objekt chápaný obecně. Jde o základní lexikální význam slova, jádro sémantického pole. (x referent je individuální, specifický objekt). Konotační složka významu slova je ta, která přiřazuje slova a to, co označují, k sobě nepřímo, zprostředkovaně – prostřednictvím lidské zkušenosti – kulturní i individuální.
Každý člověk vnímá a hodnotí významy slova ve vztazích sémantického pole slova. To si lze představit tak, že jádro tvoří denotát a soustředěně kolem něj jsou umístěny konotace. Nejblíže k jádru jsou takové konotace, které se vážou ke společné lidské kulturní paměti vůbec (archetypy) a ke kulturní paměti dané kulturní oblasti.
Odráží, označuje a pojmenovává mimojazykové skutečnosti především slovo, proto má význam slov má základní postavení. Z něho pak vycházejí ostatní jazykové jednotky.
Význam lexikální jednotky se aktualizuje kontextem (jazykovým i situačním).Přesný význam je dán až zapojením do kontextu. Lexikální význam je komplexní jazykový jev zahrnující množinu strukturních vztahů (07) Především jde o vztah významu k formě (reciproční vztah), skrze kterou je význam sdělitelný. Dalším je vztah k významům gramatickým (morfologickým a syntaktickým).
Každá lexikální jednotka (slovo) je zapojena do vztahů syntagmatických (2.3) a do vztahů paradigmatických (2.1). Tyto vztahy odpovídají dvěma základním operacím se slovy ( výběru a kombinaci). Při vyjádření myšlenky se mluvčí soustředí na jisté dílčí téma. K formulaci jsou potřebná jen jistá slova,která jsou následně vybíraná ze zásobníku paměti. Spojena jsou tak,
- 22 -
aby bylo dosaženo správného a předpokládaného smyslu, komunikačního efektu. Např.: Zítra (tj. ne dnes, ne pozítří) půjdu (ne pojedu, poletím, nepůjdu) na středisko (ne do nemocnice, na úřad ap.).(07)
Další vztahy se týkají slov slovotvorně motivovaných a slov motivujících (uči-tel koresponduje s uč-i-ti a se slovy na -tel) a vztahů významů polysémických lexémů.(07)
Význam morfému je význam třídy slov. Např. činitelský význam odvozovacího sufixu -tel je významem třídy činitelských pojmenování. (07)
Gramatickými aspekty lexikální jednotky je jejich morfologická utvářenost a jejich syntaktické zapojení. Gramatický význam je faktem vědomí odrazové povahy vysoce abstraktní povahy. Názory na tzv. fonetický význam13, popř. na významovost hlásek (Lautbedeutsamkeit, fonetičeskoje značenije), na hláskovou symboliku, nejsou ustálené a jednotné (Kořínek 1936, 60n., 07).Problematiku potvrzuje i to, že ani slova různých jazyků pro živočišné zvuky nejsou naprosto stejná. Ani hlásková symbolika uměleckých a básnických textů není pokaždé úplně jednoznačná: stejný zvukosled může v jednom textu vyvolávat smutek, v jiném radost. (07)
3.2.1 přenášení významů Rozlišuje se (A). přenášení lexikálních forem na základě podobnosti a pojmové souvislosti významu, tj. problematika metafory a metonymie a (B) přenášení významů na základě podobnosti a pojmové souvislosti mezi lexikálními formami. Existují také typy smíšené, ale jejich repertoár není příliš široký
13
Dalekosáhlé cíle si vytkla tzv. fonosémantika. Autorem je S. V. Voronin.(1982, 07) Cílem je popis a teorii tzv.
zvukotvorného systému (zvukoizobrazitel'naja sistema). Tento systém má dva hlavní podsystémy: onomatopoický a zvukově symbolický. Podle Voronina je každé slovo původně foneticky motivováno. Autor ostře odsuzuje princip arbitrárnosti znaku a rozšiřuje platnost teorie odrazu i na zvukovou stránku znaku. (07)
- 23 -
(A) Metafora, metonymie. Metonymie14 se zakládá na přenášení pojmenování jednoho pojmu na druhý, jenž s ním souvisí. Nejčastěji je tato souvislost kauzální, jindy časová nebo prostorová. Přenášení významu tedy probíhá na základě souvislostí věcných, neboli vnitřních. Metonymie se může lexikalizovat, tedy stát se běžným jazykovým prostředkem.15 (08)
Tradičně se tvrdí, že v metafoře jde o přenesení významu z jednoho objektu (denotátu) na jiný na základě jejich podobnosti (Čermák, 1994) Např. tvaru, barvy, funkce atp. Může být aktualizovaná, nebo lexikalizovaná. Přičemž aktuální metafora se může lexikalizovat Východiskem metafory je inkompatibilita. Např. Pštrosí politika.(08)
(B) Příkladem přenášení významu na základě pojmové souvislosti lexikálních forem je např. elipsa. Např. pojmenovací jednotka „plzeňské“ , vzniklo z původních spojení se slovem pivo. Část původní formy převzala sémantickou funkci druhé části, obecné, takže tu došlo k výsledné univerbizaci.(07)
3.2.2 aktualizace významů Aktualizace obrací pozornost na způsob vyjádření. Je možná na všech jazykových rovinách. Je to záměrná odchylka od standardního užívání jazyka. Jejím opakem automatizace16. (08)
Fónická a grafická aktualizace hraje důležitou roli v poetickém stylu. Spočívá zejména ve veršové organizaci jazykových prostředků. Grafická aktualizace spočívá v obměně uspořádanosti komunikátu na ploše a užitím různého typu písma. Aktualizace hláskoslovná je poměrně řídkým jevem.17 Může být využito k hyperkorektní podobě výrazového prostředku (např. U krásnohorské upýpati : upejpati se) (08), nebo v slovních hříčkách. (např. prolhášení :
14
Metonymie je v antické rétorice a poetice jeden z tropů.
15
Určit hranici mezi lexikalizací a aktualizací je obtížné.
16
způsob vyjádření, který je pro daný komunikační cíl ustálený. Nebudí pozornost.
17
pokud k tomuto typu není počítáno užití prostředků mimo spisovný jazyk.
- 24 -
prohlášení; V.W) Tvaroslovná aktualizace je založená na konkurenci forem. Nejčastěji využívá nespisovných tvarů v rámci spisovného jazyka, nebo proti sobě stojí formy neutrální a knižní atp. Slovotvornou aktualizací je vlastně vznik každého neologismu. Zvlášť silná je aktualizace u okazionalismů.18 Aktualizace v syntaktické stavbě je značně široká. Jde především o obměny slovosledu, vazby slov, syntaktický praralelismus apod.
Nejvíce je rozvinuta aktualizace lexikální. Ta se dosahuje posuny ustáleného významu slov (metafora, metonymie atd), porušováním idiomatických spojení, hromaděním slov podobného, nebo protikladného významu atd.
18
V rámci neologismu se také rozlišuje mezi vlastními, tj. lexikálními neologismy a mezi pojmenováními tvořenými a užitými
příležitostně tzv okazionalismy. (07)
- 25 -
II. Praktická část 4.0 Formální stránka V této kapitole se zabývám jazykovou hříčkou z praktického hlediska. Sesbíraný materiál jsem roztřídila na základě shodných formálních jevů. Forma lexikálních jednotek je chápána v užším a širším smyslu. V užším smyslu jde o zvukovou, popř. grafickou podobu lexému (slova). V širším smyslu zahrnuje forma lexikální jednotky i její vztahy k jiným jednotkám, tedy její strukturní zapojení syntagmatické a paradigmatické. (03)
Jednotlivé příklady jsou uváděny v minimálním jazykovém kontextu, který je pro srozumitelnost jazykové podle mého názoru potřebný. V některých případech je nutná znalost mimojazykového kontextu.
4.1 Paradigmatické vztahy 4.1.1 homonymie (1.1) HOMONYMIE PRAVÁ : částečná. Zvláštní typ lexikální homonymie: (1.2) APELATIVUM : PROPRIUM
(věcný význam slova upoutává na sebe pozornost). Homonymie mezi apelativem a
propriem je z formálního hlediska (1.2.1.) úplná, n. „čistá“, (1.2.2) částečná. U částečné homonymie (homonymie není ve všech tvarech) se může jednat o shodu použitého tvaru úplnou např. Smylflek z Nohavic), nebo neúplnou, týkající se různých slovních druhů (stále veselá: pochází z Veselí nad Lužicí). (1.3) HOMONYMIE NEPRAVÁ: (1.3.1) homofona jsou akustická homonyma. Jedná se o shodu zvukovou, grafická stránka slov je odlišná. Jsou to slova stejně znějící, odlišně se píšící. (1.4) MORFOLOGICKÁ HOMONYMIE V těchto případech jazyková hříčka „zneužívá“ morfologické kategorie a jejich významy. Například (1.4.1) absurdnost čísla, (1.4.2) způsobů; (1.4.3) gramatických časů a (1.4.4) pádů. (1.5) Paronyma jsou případy komolení slov. Pro účely jazykové hříčky jsou zdrojem aktualizace významu slov zcela odlišných. Nejjednodušším způsobem komolení je přehození (tzv. přesmyčka), vynechání, nebo přisunutí některých hlásek. Komický efekt je tím větší, čím spíš se zkomolené slovo podobá slovu s jiným významem. Dalším zdrojem je (1. 6) tzv. PSEUDOETYMOLOGIE (05). Ta zahrnuje takové případy, kdy již existující a zavedené slovo dostává zcela nový obsah. (na - 26 -
základě homonymní příbuznosti). Z významového hlediska se jedná o „falešný výklad“ slova. Souvisí se slovotvorbou a syntagmatikou.
(1.1) Homonymie Pravá : částečná. (62) A nechte tam tečky, ať si nějaký dopisovatel když chce dopíše "vůl". To už je na vůli toho kterého ... (53) Je to tedy dobrá hra, ale její smysl mi jaksi uniká. Její smysl je jaksi unikátní. (03) V září naše ceny září. (70) Juan: Kuš! Leporello mlčí. Juan: Mlč! Kuš! Leporello: Vždyť nic neříkám. Juan: Kuš abys mi přinesl. Kuši na střílení, jako měl Vilém Tell. (1.2) apelativum : proprium (1.2.1) úplná homonymie
(74) školní hlášení: Naše škola získala několik vstupenek na divadelní představení Idiot. Rodiče, kteří chtějí vidět idiota, nechť přijdou do ředitelny. (17) Víte co, sníme Berana. Cože, ty máš berana? Skopový, to je naše spása. Tak ty myslíš poručíka Berana? Našeho krajana?
- 27 -
(27) Cimrman, kterého lopucha zajímala jen z lékařského hlediska, se ženy zeptal: „To je proti uhrům?“ A stařena, hrdě pozvednuvši hlavu dopověděla: „Jak proti Uhrům, tak proti Rakušákům. (17) Pro nás Čechy není bez zajímavosti, že profesor McDonald se nějakou dobu chladil i na našem zámku Lednice. komentář: V tomto případě je znalost mimojazykového kontextu okrajová (21) Následovaly špatně klížené barvy druhé světové války a pod nimi jsme narazili na malbu z roku 1938, kdy místní Henleinovci na počest paktu s hnutím slovenských klerofašistů, prosadili místo vápna hlinku. poznámka: Je potřeba znám mimojazykový kontext. (1.2.2) částečná homonymie (18) Kamil Patka: Což o to. Hezká jste, stále veselá. Emilka: Pocházím z Veselí nad Lužnicí. (28) Lidojed: Nechce to chytit, je to asi vlhký? Cestovatel: My máme sirky, nechcete? Lidojed: Co to je „sirky“ ? Cestovatel: Tohle. Když chcete oheň tak je to raz, dva. Cestovatel 2: Ano. Raz, dva. Raz, dva. Raz, dva. Takhle my okolo dřeva, které nechce chytit tančíme. A hned je lepší nálada. Lidojed: Tak to bude nějaký hudební nástroj. Cestovatel 2: Ano, to je náš národní hudební nástroj. Sólový, ze Sušice. Vyžaduje mimojazykový kontext. Recipient musí vědět, že Sólo Sušice je značka výrobce sirek. (23) Ten s těmi Uhry. Ale ne ten uhrovatý, ten mezi těmi Maďary.
- 28 -
(63) příchozí … vejda … okamžitě vidí. K vám chodí Vejda? Takže příchozí Vejda vejda. To druhý nebyl bratr, to byl přechodník. Vejda vejda. (20) Já jsem Smylflek z Nohavic. Já jsem si taky umazal kalhoty. A čím Vám to pustilo? (46) Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval, o moji hudební výchovu žádnej Oskar nedbal. (18) Už jste slyšeli o hře Louny? Ohře-Louny, jakpak by ne. No jo. Ohře-Louny, tam bejvalo ryb Nemyslím Ohře-Louny, mluvím o hře Louny. Mluvím o své nové hře, která se jmenuje Louny. Je to o mladém převozníkovi na Ohři. No v tom případě bych to nazval Ohře-Louny. když už tam tu řeku máte. No jo. A to je pravda. To bude lepší. Ohře-Louny. Činohra. Vypravujte nám o hře Ohře-Louny. (1.3) Homonymie nepravá: (1.3.1) homofona (49) Mé srdce – 1000 kilowat Zářit bude a milowat Já vím, já vím (73) Ne protektoRathu! (03) Přijďte sami nebo s paní, vyberte si zdravé spaní (03) Omo vypere dočista do čista
- 29 -
(03) Aby váš motor skvěle Shell (03) Nech se West 20_cmejrkova (02) Věnceslavo dá ryba rybě lásku? Věnce! Slávo! Dary! Bary bělásku! (Vítěslav Nezval) (37) Uviděl jsme v nekonečnu Na hou Sle hrát nahou slečnu (43) Požár jsme už probrali i o povodni už byla řeč, ale řeknu vám, přijít zemětřesení, tak já nevím. Tedy myslím opravdové zemětřesení. Ne takový, jako měla ta holka. Ta kdykoliv mě viděla, tak dostávala ze mě třesení. V jazykovém kontextu jsou vzájemně konfrontovaná slova stejně znějící, které se po grafické stránce více méně odlišují. Grafická stránka tady hraje výraznou roli (kilowat : milowat), nebo homonymie přesahuje mezislovně (dočista do čista).
(1.4) Morfologická homonymie (1.4.1) číslo (05) Rup: Pličky na víně. Dejte mi jednu pličku a dva litry vína. Já tu pličku vyplivnu (Voskovec + Werich) (05) Pohádkový inzerát: Prodám jednu rukavici, jednu botu a jednu ponožku. Dále prodám jednu starší housli, jednu sáňku rohačku, jednu nabroušenou nůžku, jedno velikánské vrato a jedno menší vrátko, jeden brýl, jeden hodin s kukačkou a jeden zánovní varhan. Zn.: „Prodávám půl království.“ (L.Dvorský) (05) Pozdrav pánibozi! (Voskovec + Werich)
- 30 -
(05) Parte, parte. Samé parte. Tady je vám paret. (Voskovec + Werich) Poznámka: jemná asociace s kartami/karet, jsou to taky listy, papíry, znevažuje se tak vážnost (05) „Do žní budeme mít času habaděj…“ „Pravdaže, táto. Ale toho habaděje musíme nějak užít…“ (E.Bass) (54) Bludička: Vy poběhlice, vy vyvrhelky! 1jezinka: Kdo je u tebe vyvrholka? (1.4.2) způsob (65) křičí: Vstávej a leč! To ne, to musíte česky Vstávej a leč! Co to je aleč? Vstávej ... a ... leč, imperativ od slovesa léčiti. A jo, jako ... leč Leč vykřičník Víte, že to jsem nikdy neslyšel? Víte, že to snad nikdo nikdy neřek? Vy ste to řek. (1.4.3) absurdnost času. (17) Výpravo, balíme! Jde se domů. […] Bývalá polární výpravo, za mnou v pořadí: ... (Polární výprava se na cestě na severní pól rozhodne ukončit svou výpravu.) 1.4.4 pády (05) Ruka: Není Kvidona? Houska: Právě ho odcestovalo do Paříže. (Voskovec + Werich) - 31 -
(05) Nemá rád, když se mu sahá na hlavu. Normální bernardýn. On je ke všemu bernardýnem? Ne bernardýnem, dočasně, on je bernardýn, natrvalo (Voskovec + Werich) (19) Já budu citovat z Čepelkova slovníku naučného. Kolega Čepelka byl tak laskav, že mi zapůjčil svůj slovník. (1.5) paronyma (do této kategorie patří tzv. přesmyčky) (28) My víme co děláme. Český národ je prosíravý (41) Jste chytrá jako 10 advokátů! Jenomže jsem tu ještě já, Váš 11 advokát, Váš milující trouba –dur Jenž nedopustí, abyste tak klesla! (54) Kašpar: To je skandál! Tomu já říkám skandál v obrazárně! Tak ta Zuzana lezla do vody svlečená, nebožtík byl nahej a ta paní v tý trávě …. Poslouchejte, visel tam vůbec někdo oblečenej, v tý vaší oprasárně? (12) Papulus: Lidé jsou zlí, lidé jsou sběř Bulva: Sběř? 19 Co je to? Papulus: Píše se to zvěř, čte se sběř. Bulva: Ó ne. Lidé nejsou zvěř, jsou něco horšího (Voskovec, Werich)
19
sběř, -e ž hanl. sebranka: nacistická sběř (15)
- 32 -
(47) Učitel: To já ho zmatu, já ho klidně zmatu, ale jak? Jak se mate? Služka: Děkuji, dobře. A vy? Učitel: Ale ne! Jak se mate on, ne vy. (58) Ing. Lefler: Mě to také překvapilo, my jsme totiž prototyp tohoto vozu poskytli dobrému, mému dobrému známému, inženýru Günteru Homolkovi ze západního Neměcka. Ten na své cestě do Říma, bylo to loni, myslím v září nebo v říjnu, na své cestě do Říma se zastavil nedaleko bran slavného vatikánu a zjistil s hrůzou, že i přes tolik staletí, která uběhla od husitských válek, tam té gardě vatikánské, při spatření tohoto vozu, naskakovala husitská kůže. (38) Hamlet: To jsou hradby hradu Elsinoru. Na těch hradbách se noc co noc plouží? kdo? Ofélie: To nevím, Výsosti Hamlet: D – Ofélie: D – Hamlet: du Ofélie: du Hamlet: duch Ofélie: duch Hamlet: otce Ofélie: důchodce Hamlet: Jo, penzista! Duch otce se tam plouží! Copak ho nevidíš? (34) Sněden / Úhoř./ Vezem/ buben./ Svět ten / čert vem! / Na věnec / lupen. / Lháři, / lži jen! / Tys dopad! / Blázinec. S oblibou tento postup využíval J. Skupa v dialozích Spejbla a Hurvínka. (např. sekvestr = semestr; hysterie = historie; chronometrický = chronologický; …) Další případy komolení slov se nacházejí v divadelních kritikách Vavřince Lebedy v létech 1887 – 1900 (pseudonym I. Hermann) (např. synátor = senátor; konzol = konzul; sympatetická = sympatická; …) (05, s.46)
- 33 -
V těchto případech se jedná především o hru s fonémy a jejich schopností měnit význam. Změna / záměna hláskové podoby musí být minimální a aby byl zřejmý i význam slova nepozměněného.
(1.5) PSEUDOETYMOLOGIE (23) Ihned navázal přátelství s Mojmírem Frídou. Půdoznalcem, který z nejrůznějších součástí nalezených na půdách sestrojil promítací přístroj. Spolu pak založili ve Vídeňském Prátru kultury a oddechu promítací společnost Vrchlický, protože Frída byl mimo jiné básníkovým bratrancem. (24) A zapisovatelkou se stala právě Erika T. Ona měla takovou svéráznou zvláštnost. Vykládal-li Cimrman příliš rychle, tak že nestačila zapisovat, slabě nad sešitem sténala. Proto ji Cimrman říkal stenografka. (45) Štěpka: To ste krásne povedali. Súboj človeka so strojom. To je metafora Suchý: Ano, a takhle já metám fóry pořád… Poznámka: čeština a slovenština bez rozdílu významu. (48) Káča: Hele, co jsem našla. Není to roztomilý? Jiřík: Hm – je to ňáky lepkavý. Inu lepka. (57) Medicinbal první: etymologie názvu Ten míč byl věnován místním lékařem. A Jára Cimrman, aby nějak zachoval ten symbol tohoto daru, tak nazval míč po lékaři, že, Medicin – Ball, míč, že a tak se název tohoto velkého míče ujal. (28) No, zvedal se pražák. To je přímý vítr Afrika – Praha. (05) Odkud se vzalo – zkouším žáky jméno Rakous počátek? - 34 -
Od raků, neb oni taky, chodí pořád nazpátek. (K.H.Borovský) (05) A: konec tisíciletí, to se psalo devět set, nebo jedenáct set? B: Nevinná osobo, to se psalo deset set. A: Deset set? No to je chiliasmus. To byl konec tisíciletí, chiliasmus, chiliasté. B: Co říkáte? A: Chiliasté. Přišli tehdy s chiliastickým učením. B: Co to je? A: Chiliasmus? Že se chýlí ke konci. Tisíciletí se ke konci chýlí, chiliastické učení. (Voskovec + Werich) Takovýto typ může být založen i na principu ignorace cizího původu slova. V jiných případech jsou v hláskové struktuře vyhledávány základy českých slov, případně nepříbuzných slov cizích. Na základě tohoto principu se objevují nečekané souvislosti. (např. bojkot = kočičí zápas; pardon = dvě španělské dámy; papilot = letištní zřízenec; sextet = intimní život matčiných přítelkyň; …) (05)
4.1.2 polysémie (2.1) kontrétní : přenesený význam; (2.2) frazeologická jednotka/ustálené slovní spojení: významová deformace. V těchto případech (2.2) se jedná o zvláštní druh polysémie, ve které aktualizace výrazu spočívá na kontrastu významu celé frazeologické jednotky20 (ustáleného slovního spojení) a významu jeho jednotlivých složek. Do popředí vystupuje jejich ustálenost a sklon k stereotypnosti (seskupení slov pro opakované situace).
20 Formální a významová stránka idiomu je komplikovaná a jejich aktualizace zasahuje do jazyka mnohostranně.
- 35 -
(2.1) kontrétní : přenesený význam (36) Ve škole nám říkali, že když se včela na něco vybodne, musí zemřít. Proto jsou asi včely symbolem pracovitosti (68) Bulva: Kde je plivátko? Papullus: Můžete na zem. Bulva: Já myslím plivátko pro neplavce (20) Vidíš to, říkám ti, padaj rozkazy. A zrovna s dvojitým kamenem. (23) Inspektor: No, když už jsme u toho, pane Mayere, znal vy jste muže paní Puškáčové? Mayer: Zběžně. Inspektor: No, počkejte, jak tomu mám rozumět, zběžně? Mayer: Když se vrátil, tak jsem radši běžel. (44) Dr. Matrace: Abych nezapomněl: Nechtěla byste mi dávat hodiny? Jonáš: Kdo? Já jestli bych vám nechtěla dávat hodiny? To bych byla pěkně blbá. Kdybych měla nějaký hodiny, tak bych je nedala. (41) Vanilka: Kašlu vám na známky, pane listonoši! Listonoš: Proti kašli mam tu dobrý lék, ale ten vám nedám, protože sám taky kašlu na známky. (21) Odhalili jsme i čistě bílou malbu z roku 1930, kdy se u Sirotků sešla bouřlivá schůze stávkujících textiláků a kdy lokál vybílilo četnictvo.
- 36 -
(2. 2) frazeologická jednotka/ustálené slovní spojení: významová deformace.
(17) Náčelník: Půjdeme na sever. O tom není sporu. Ale nejdřív musíme zamést před vlastním prahem. Fryštenský: Ale náčelníku, koště nebylo v seznamu. (18) Kamil: Ale jestli tomu dobře rozumím, tak vy jste doteďka chodila s outěžkem a teď byste chtěla chodit se mnou. To já bych se asi nemohl dělit o vás s outěžkem. […] Hájek: Kamile, podívej, outěžek znamená, že tady slečna čeká dítě. Kamil: Aha, a ono přijede sem? Hájek: To dítě je pravda na cestě, ale nejede vlakem. (17) Tedy todle až budu vyprávět magistru Boučkovi, jo. Už ho slyším, jak říká: Vojtěchu, ty tvoje bulíky, už je mám zase na nose. (66) Ruka: A potom Golfský proud, Golfský proud! Houska: Což o to, to nepadá na váhu. Což jste nečetl, že kantonští přeřízli vedení a že golf je bez proudu?
4.1.3 opozitnost / anotnymie Za jazykovou hříčku založenou na antonymii je považován 21 Oxymorón. Jedná se o spojení slov, jejichž významy se vzájemně vylučují, ale patří do stejné kategorie jevů (černé světlo, němý výkřik). Je používán pro výraz paradoxu. Dále do této skupiny patří (3.1) antonymie částečná, kdy jedna z opozitních jednotek neexistuje.(neologismus). Z tohoto ohledu se jedná o souvislost se slovotvorbou. Vyskytují se také případy antonymie založené na (3.2) homonymii nebo (3.3) polysémii.
- 37 -
3.1 částečná antonymie
(05) Nevěrníci a nevěrnice, staňtež se okamžitě věrníky a věrnicemi (Voskovec + Werich) (67) Trouba: Nečetli bychom už nikdy to krásné: Není pravda, že pan Balvan, dostaviv se do hospodářského odboru, tloukl rezavou kramlí pana předsedu do hlavy, volaje přitom „Zatracený socialisto!“ Roura: Nýbrž, je pravda, že pan Balvan, nedostaviv se do nehospodářského odboru, netloukl nerezavou kramlí pana předsedu do hlavy Oba: Nevolaje přitom „Nezatracený Nesocialisto!“ (17) Jako čtrnáctiletý chlapec se ponořil do studia biologie, aby se po deseti letech vynořil jako autor světoznámé knihy „ Člověk a mráz“ Poznámka: ponořit se ve významu 1. zabrat se, zahloubat se (ponořit se do práce); vynořit se ale takovýto význam nemá. (1. zdvihnout se nad hladinu: ponorka se vynořila z vody, 2. náhle se objevit: ze tmy se vynořila postava; 3. přen. kniž. vynořily se další problémy.) (15)
(54) Bezradnýmu radnici Potápěči svíčky Předákovi zadnici V rámci slovní hříčky. (52) Účel hole bývá rozmanitý. Nejčastěji bývá oporou v chůzi. Chodec opatřený holí a mívá daleko větší stabilitu, než člověk neoholený, holí neopatřený.
- 38 -
3.2 Opozitnost založená na homonymii / polysémii
(51) Tak nejhůř jsou na tom ti, co sedí uprostřed řady. Krajní jsou venku našup a proto zůstanou zatím sedět a ti prostřední opustí svá místa. Sudí nalevo, liší napravo. Je – li mezi vámi nějakej sudí, a je lichej, tak to nevím. Ten snad ať zůstane sedět. Ať ví, jaký to je. (17) Učitel: Byl to velký polárník. Fryštenský: Co že je tak malej? Velký = společensky, majetkově ap. vysoce postavený, vlivný (× malý 4) Malý = nevelký prostorovými rozměry Poznámka: Slova nepatří do stejné kategorie jevů. Komentář: Širší kontext: Nález zmrzlého polárníka. Jako čtrnáctiletý chlapec se ponořil do studia biologie, aby se po deseti letech vynořil jako autor světoznámé knihy „ Člověk a mráz“.
4.2 Paronomázie Paronomázie tedy zahrnuje homonymii a polysémii. Tento typ využívá významových rozdílů odvozených slov ze stejným základem.Formálně se jedná o nahromadění několika slov odvozených od stejného kmene, často bez ohledu na jejich významovou souvislost.
(54) Král: Stráže, chopte se jí! Daisy: Než pochopové pochopí, koho se mají chopit, já podeběhnu pochopy a pak se půjdu opít! Komentář: Paronomázie je tady vystavěná na homonymii slov pochopové a chápat. Motivující slovo chápat (od kterého je odvozen název pochopové) hru dvou homonymních výrazů - 39 -
podtrhává a jakoby hru vrací zpátky a upozorňuje na významovou nesouvislost předchozích jazykových jednotek.
(52) Nápadník je muž, který potká dívku a dostane dobrý nápad, že by se o ní mohl ucházet. Počíná – li si nenápadně, nikdy se nápadníkem nestane. Pokud si naopak počíná příliš nápadně, může se mu stát, že ho napadne jiný nápadník. Komentář: V tomto případě paronomázie také využívá dvou homonymních slov. Nápadník a nápad. Prostřednictvím souzvučného slova je vysvětleno, „definováno“ slovo nápadník. Jejich významové stránky do sebe vzájemně narážejí.
(21) Nikdo z našich sportovních historiků se například nezmiňuje o Cimrmanově účasti na olympijských hrách. A přitom se přihlásil již na druhou olympiádu v Paříži roku 1900 jako skokan, sprintér, diskař, vzpěrač a maratónec. V poslední chvíli však onemocněl zánětem žil, zánětem středního ucha, zánětem slepého střeva, zánětem plic a tak sledoval olympijské soutěže jen jako velmi zanícený divák. Komentář: V tomto případě jde o hru s dvojím významem slova zánět. Nahromaděním významu prvního (konkrétní význam) se aktualizuje význam přenesený.
(24) Cimrman žáky vždycky připravil na to, že jakmile použijí telefonního aparátu, stávají se automaticky telefonistou. Každý telefonista to ví, čili je zbytečné, aby si to pak ještě jednotliví telefonisté neustále během telefonování do telefonu telefonovali Komentář: Její komický efekt spočívá v aktualizaci významů slov motivovaných a motivujících a jejich nadměrné hromadění na krátkém úseku textu.
(05) Desítky podvodů, rozvodů, svodů Nevěry, pověry, úvěry, křeče. (J. Suchý)
- 40 -
4.3 syntagmatické vztahy 4.3.1 inkompatibilita (18) Jenny: Tam nás chcete mít. U plotny, u škopku s nádobím, prát vám ty vaše vytahaný zažloutlý spodky. Denně žehlit, denně zašívat, denně rodit… Poznámka: denně – příslovce; vyjadřuje pravidelnost, opakovanost. Komentář: Spojení příslovce denně se slovesem rodit je absurdní a nesmyslné. Důležitou roli tady hraje víceré užití příslovce.
(54) Má nevlastní mať odjela s mou nevlastní sestrou do mého nevlastního města. (55) Baltazar: …. Ten dělal všechno naschvál obráceně. Řekli mu, aby přišel s plnou polní a s čím myslíte, že on přišel – s plnou luční. 4.3.2 syntaktická parafráze (60) Nemělo by smyslu pro jeden neúspěch házet pana třídního do žita. (17) Heleďte, nepočkáme chvilku? Třeba se šel jenom vymočit. Náčelník: Kdo chvíli močil, již močí opodál. Tak tedy směr jih. Hajdy domů. Poznámka: Širší kontext; rozhovor mezi členy polární výpravy. Komenář: Parafráze: Kdo chvíli močil, již močí opodál : Kdo chvíli stál, již stojí opodál. Přesné dodržování struktury věty, pouze záměna slovesa. (75) do jinému jámu kopá, je u něho na brigádě. Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až dá někdo na pivo. - 41 -
Kdo se směje naposled, ten má dlouhý vedení. Koho psa jíš, toho píseň pěj. Čas jsou peníze. Peníze jsou lidí. Lidi jsou čas. S poctivosti nejdřív pojdeš. Tchyně a vodka jsou nejlepší studené. Tchyně, pivo, uzený nejlepší jsou studený. Neodkládej na zítřek, co můžeš odložit na pozítří. Život je pes a pes je nejlepší přítel člověka. Tak dlouho říkal hop, až mu přeskočilo. Láska i nemoci přenáší. Optimismus je způsoben nedostatkem informací. Co můžeš udělat dnes, můžeš udělat i zítra. Kdo se nesrovnává s chlebem, nesrovnává se s příjmem. Lepší tchyně v hrsti, než-li oheň na střeše. Kdo jinému jámu kopá je hrobník. Ty po mně kamenem, já po tobě cihlou. Ranní ptáče dřív doskáče.
4.4 Slovotvorba Jedná se o případy slov tvořených po formální stránce jedním z běžných prostředků slovotvorby, především derivace a kompozice. Podskupinu tvoří tzv. pseudoterminologie.
4.3.1 derivace (35) Zlý duch vody duchna vody, duchně vody bloudí lodí. (24) Přímo určil, kterou látku si mají žáci zapamatovat a kterou mají zapomenout. A pro tyto dvě oblasti učiva zavedl dva pojmy. Pomněnka a zapomněnka.
- 42 -
(50) 1. hrobník: Proč tolik? Kopeme snad pro export? 2. hrobník: Ne, ale pro divadlo. A já nechci aby nám v novinách vytýkali, že to nemělo hloubku 1. hrobník: Počkat, já přesek žížalu 2. hrobník: To nevadí, já tady mam leukoplast. 1.hrobník: Tý už nic nepomůže. Ta už dožížala. Zapijme to! (05) horolezci, horolezkyně a horolezčata (I.Mládek) (05) utopismus (též utopijství, utopáctví, utopita, atd), nákaza utopismem (též poutipijštění, zautopáštění, přiutopení) (J. Hausmann) (69) Pepík: Kuš a piš. Krev: Co? Pepík: Abys kušoval a pišoval Krev: Aha. A pišoval. A co mám vlastně pišovat? Pepík: Heslo přece! (44) Dr. Matrace: Tak já to rozvedu. Evžen veme kleště, vyleze si na mistrovou a začne tahat zuby kleštěmi. Tahá a tahá …. A najednou mu dojdou kleště, mistrová řve ještě Jonáš: Mistrová je zřejmě taky rozený básník. Dr. Matrace: … a Evžen neví jak dál. A najednou ho napadne spásná myšlenka. A ta je právě na ty anekdotě to srandální. Došly mu kleště, mistrová řve ještě, a tak on začne trhat zuby nehty. (62) No tak potom na mě vlítne údržba … Údržba ? údržba … a to mě drhnou, čistěj … myčky … Myčky ?
- 43 -
myčky až po pás a od pasu myči. … A potom tedy česačky … a šněrovačky … a zapínačky a oblékačky … vazačky, ano … samovazačky taky … A co plačky, nechodí ? (59) Azbestový topný koberec Svěrák: Takže abych užil takového obrazného přirovnání, vrchní i hosté, kteří po vašem běhounu jdou, si musí pospíšit, protože mají pocit, že jim hoří za patama. Ing. Lefler: No, obrazně řečeno, hoří jim půda pod nohama, tak spěchají rychle. Ing. Lefler: NO, myšlenka není moje, já jsem vlastně nevytvořil nic jiného než v pravém slova smyslu běhoun, protože ostatním kobercům bychom spíš mohli říkat chodoun …. 4.4.2 kompozice (33) Rozmnožování tvaru: „Zeměplaz – první osoba,/ ztebeplaz – druhé podoba,/ zněhoplaz – třetí mužská bývá,/ zníplaz – zas ženskou formu skrývá“ komentář: význam slova Zeměplaz není zapotřebí chápat (39) A dneska začnu psáti básně o tom, jak je mi sedmikrásně a zítra je snad vydám. (40) Slova se slétají na papír jako ptáci. Slovoslet začíná. (22) Na ta slova, Vilda Bílek, bratrovrah, otcovrah, strýcovrah a tetovrah vyskakuje ze židle a líbá panu inspektorovi ruku.
- 44 -
(05) Ti chlapi, pro které děláš, jsou velezrádci, ale ty, jak ťe znám, jsi velepitomec. (V.Křen) komentář: Konfrontace obvyklého složeného slova s neobvyklým.
(05) Pro tu svou nudu, kterou bych nazval „kupefóbií“, volím raději vlak noční. (M. Horníček) komentář: Složené slovo je v tomto případě komickou obměnou již existujícího.
(05) Do velehor s minikolem do předpeklí s automapou Nekrmte nám orlosupy mozkomíšní tekutinou Lehkonozí devianti v lesoparcích velkoměsta z Centrotexu k Motokovu z Motokovu k Strojimportu. (J. Dědeček) (55) Kašpar: … Já mu ukážu! Jak papírového tygra ho roztrhnu! Mam jednu elektrickou pumu a celej svět mi může vlézt na šeherezáda! (60) Dr. Hedvábný: No tak , já si myslím, že jak vypadá vývoj poslední dobou hudby vůbec, že nakonec tady nebude nic jiného než lidová hudba. (…) došlo se k takové složitosti, že teď prakticky jiné východisko ani není než to, že se budeme muset postupně zase vracet k jednoduchosti, a tak možná dospějeme až – tedy ne možná, určitě dospějeme – k lidové hudbě, k jednoduché, a nechtěl bych být falešným prorokem, ale řekl bych, že hudba - jednou, je to tedy otázka času, dospěje do té nejprimitivnější formy, kdy se bude hrát jeden tón. (…)
- 45 -
Šebánek: No, mě ovšem zajímá, tedy v souvislosti s touto otázkou, co bude s nástroji, takovými klasickými nástroji…. Dr. Hedvábný: Ano, narazil jste právě na ten ožehavý problém. Žesťové nástroje prakticky vůbec se nebudou vyrábět a z těch, například co jsme slyšeli v této lidové kapele, tam byl mimo smyčcových nástrojů pouze klarinet. A cimbál tedy, ale pokud se týče toho klarinetu, no, tak ty klapky, které jsou vyrobeny z kovu, tam nebudou, a – ty se budou muset něčím nahradit, pravděpodobně strunou nebo několika strunami, víte? Šebánek: Ano. Strunou nebo několika strunami – a jak by se takový nový nástroj měl jmenovat? Dr. Hedvábný: No tak, já jsem již o tom samozřejmě přemýšlel delší dobu, u nás je to velmi jednoduché, neboť máme pro to krásné české slovo – smyčcový klarinet. Na Slovensku pak samozřejmě sláčikový klarinet. Ovšem v té lidové hudbě by se, myslím, jednoduše mohlo říkat tomuto nástroji klarifidl, což má jednak polovinu názvu z klarinetu a fidl, jak známo, je, tedy jsou housle.
4.4.3 pseudoterminologie Pseudoterminologie je dvojího typu: k základům cizích slov se připojí domácí přípona (např. ovačky, vehementno, disgustnut) , nebo k základům slov domácích n. zdomácnělých je připojena cizí přípona. (např. napnelismus, kravinium, blbinium, … ) (05)
(63) Ale teď přijde veliké dilem-m-ma. Dilemno nastane. Veliké dilema: Co číst?! (42) Zuzana: Tak tedy pánové, oč vám tu jde? Mam příště, až se budou vylepovat plakáty Zuzana je všude doma, chodit od lepiče k lepiči a křičet: Zadržte, nebo vám vyleju syndetikon? Šlitr: Tady vzniká kult a my přišli proti němu brojit. Suchý: Přišli jsme se vypořádat se zbytky Zuzanismu. Vždycky jsme zastávali stanovisko, že je proti němu třeba ostře postupovat.
- 46 -
4.5 Fonetické kvality jazyka 4.5.1 zvukové/ grafické motivace (62) Myslím, tudíž jsem. To je známé. To je nějaký pfilozof, ne ? Ano. Descartes. Á, Descartes. To byl pfilozof ? To byl pfilozof. Pfrancouzský. To byl pfrancouzský pfilozof. Pfrancouzský pfilozof. A jaká to byla pškola, to nevíte ? Pfatrně metapfyzik. Copak to pfyzik by nevadilo, ale to meta je blbý ... Tak to pškrtněte, to je lepší. Já to pškrtnu, aby nebyl p-růšvih. Komentář: Motivaci autoři rozvádějí i tam, kde s tím nezačali. Efekt se násobí, vytváří se jakási „jednota“ celku, pasáže.
(61) Divadelní hra má název „Frou Frou frustrace ….“ Je to o koktavé dívce a v podtitulku potom je – „aneb neboli Fráňa k vráně sedá.“ Eventuálně ještě je tam druhá alternativa: Fráňa k fráně sedá. Dr. Hedvábný: NO, tak zřejmě chtěl všemi třemi názvy upozornit na takové spojeni s Franzem Kafkou, neboť Fráňa k Fráně sedá zřejmě pochází z toho fau německého, kde v se čte jako f. (64) A éle nos .... Francouzi nevyslovujou H. o HODNĚ přijdou? jak můžou HODNOTIT? co to je za brouka - OVNIVÁL A éle nos. Krásná a vla-á. - 47 -
(04) Je pravda, že když ve Francii Podražilo beaujolais Vzbudilo to Všelidové bouře nevolais? (Milan Schulz)
4.5.2 parodie (imitace) cizí řeči Cizí řeč je imitována její zvláštní hláskovou / zvukovou stavbou. Je vyzdvihována typická hlásková charakteristika obvykle cizí řeči. Tyto hříčky využívají odlišností ve zvukové a grafické stránce dvou jazyků.
(05) Radůzo (zpupně) : Buenos noctas, seňores y seňoritas. Sem přijde víno y špeko Mahuleno (stejně): … y syro ementalo semo tamo. (Voskovec + Werich) komentář: mimo jiné je hra založená na tom, že se autoři „domnívají“, že je všude konc. –o. Tuto domněnku podporují českými slovy takto zakončenými. (63) Já začnu druhou otázkou, která nám zní: Kdy procitáte ? (chvíli nechápe) Prosím ? Kdy pro-ci-tá-te ? opět chvíli nechápavě přemýšlí ... To je latinsky ? To snad ne, proboha ? To bych ani nerozuměl. To je "De procitáte" ? Né kde. Kdy ? Ne kde, kdy. "Dé procitáte" jako je "De profundis" ? Ale né, to už je úplně vaše věc, to bychom se neptali. To ne. "Dé procitáte" ... No kdy vy ráno ...
- 48 -
(63) Tedy příchozí Vejda vej ... to je přechodník to druhý ... Vejdová má taky přechodník. A vypadá dobře. Vejdouc. Vejdouc? Jo. To se dá poznat. Bratři od přechodníku ne, ale Vejdová od přechodníku jo. ... Tedy Vejda vidí okamžitě. Jak vejde, vidí, jo ... Vejda vida tedy vi .. A to né, vy myslíte Vejda Vida Vinca. To byl ten malíř slavnej italskej. Á - Vejda Vida Vinca. … Ne ne ne ne. Vejda Vida Da Vinca taky někdy řikají. Á - Vejda Vida Da Vinca známý, ano ano. Vejda Vida Venca - to je českej malíř. To je Venca Vejdavida. ... Velmi podobný Úprce. Vejda Vida Davida a už o tom nemluvte, jo.
4.6 kombinované typy (17) Vyprovodil nás vlastně jen Fryštenského bratranec Gustav. Tento světový šampión v zápase řecko-římském, který v Německu porazil Šichtla, porazil doma v Kolíně prase a přinesl nám k vlaku bohatou výslužku. Poznámka: Běžný způsob vyjádření: Tento světový šampión v řeckořímském zápase, který v Německu porazil Šichtla, porazil (doma) prase a přinesl nám k vlaku bohatou výslužku. . Porazit: 1. přemoci, překonat (v boji ap.); např. Porazit soupeře (v boxu, v utkání). 2. zabít 1 (dobytče): porazit prase (15) Komentář: Syntaktická parafráze. Asociace na sportovní zprávy (hráči hrají doma, nebo venku). Polysémie slovesa porazit. (18) Přemysl Hájek:… Jen si to zkuste představit, Kamile. Vždycky když přišel čas švestek, zastavila na koleji drezína, vystoupil Nastoupil. (drážní inspektor Nastoupil) Kamil Patka: Tak vystoupil, nebo nastoupil? - 49 -
Přemysl Hájek: Nastoupil vystoupil, co je na tom složitého? A s ním jeho čtyři haranti. Patka: A že si to Nastoupil dovolil. Hájek: Nastoupil? Dovolil. Očesal, naložil, odvezl, vykázal. Debil. Komentář: Opozita založená na polysémii Polysémie: apelativum : proprium. (18) Kamil: Ale jestli tomu dobře rozumím, tak vy jste do teďka chodila s outěžkem a teď byste chtěla chodit se mnou. To já bych se asi nemohl dělit o vás s outěžkem. Hájek: Kamile, podívej, outěžek znamená, že tady slečna čeká dítě. Kamil: Aha, a ono přijede sem? Hájek: To dítě je pravda na cestě, ale nejede vlakem. Poznámka: A. chodit s outěžkem : chodit s někým = Polysémie: konkrétní význam: ustálené slovní spojení. B: čekat dítě vs čekat na dítě. = Morfologická homonymie. transitivní :intransitivní sloveso. (62) No né - já myslel tady vodsuď bidlem že by ho šťouch. Jak by to vypadalo najednou takovýhle bidlo ... Černý bidlo proti černému pozadí - to nepoznaj. Když je černý pozadí. Ale každá hra má jiný pozadí. No, tak bude mít každá hra jiné bidlo. To by bylo moc bidel No, bude to navrhovat bidelník, že ano ? To ano A bude to dobré bydlo býti bidelníkem Poznámka: A: bidelník = slovotvorba : Derivace B: dobré bydlo býti bidelníkem = paronomázie : sdružování zvukově podobných výrazů.
- 50 -
(62) Takže já položím otázku, ... a já ji zvednu Ne, já to myslím obrazně Aha, obrazně. já že položím otázky a vy si to zodpovíte. (zarazí se) Vy nemáte odpovědného redaktora ?! Samozřejmě, že máme. Ten zodpoví ty vaše vodpovědi. Poznámka: A: Zvednout otázku : položit otázku. = Opozitnost je daná jen díky možnosti polysémie B: paronomázie: Zodpoví : odpoví : odpověď (62) Já obyčejně snídávám suchóje anebo sladkóje. Anebo taky polosuchóje A někdy obóje ... A někdy obóje ... Oni mi to nosí za mnou z pokóje do pokóje, poněvadž já snídám ve stóje. Á ... Pak si vyjedete do Tróje, ... Ano. podívat se do zoóje. Áno. ... Tudle jsem tam padl do hnóje. Suchóje, sladkóje, polosuchóje, obóje, z pokóje do pokóje, ve stóje. do Tróje, do zoóje. Poznámka: Slovotvorba : derivace, aktualizovaná (suchóje, sladkóje ....) fonetická: napodobení cizí řeči (ruština)
Komentář: Několik jevů pohromadě: aktualizovaná derivace, adaptace k ní (obóje, pokóje), posun na podobnost, kt. derivací už není u propria, asociace na základě znalosti, že v Tróji je zoo a nakonec návrat k východisku
- 51 -
(54) jezinka: Bludičko, kdosi ti kosí rákosí … jezinka: Bludičko. Lekly ti lekníny … jezinka: Aj močál se ti pomočál … Poznámka: Slovotvorba. Paronomázie.
5.0 Návrh řešení terminologické problematiky. Poláčková v článku Slovní hříčky a problémy překladu. (10) Navrhuje rozlišovat slovní hříčky a jazykové hříčky. Jazykové hříčky podle ní zahrnují jakoukoliv hru s jazykovými prostředky na všech rovinách jazykové struktury Pojem kalambúr/slovní hříčka, by se zúžil na hříčky tvořené na lexikální rovině jazyka a byl centrální oblastí jazykových hříček.
5.0.1 vymezení pojmu Na základě provedeného výzkumu navrhuji rozdělení jazykových hříček na 5 kategorií. Přičemž je potřeba mít na zřeteli, že jednotlivé kategorie se vzájemně přesahují, takže ani jedna kategorie není absolutní.
I. jazyková hříčka (1) slovní hříčka (2) paronomázie21 (3) syntagmatická hříčka (4) slovotvorba (5) zvuková hra
(1) Slovní hříčka. (4.1)
21
stylistická figura
- 52 -
Slovní hříčka tvořená na lexikální rovině jazyka, využívá tzv. konvenčnosti jazykového znaku, toho, že zvuková podoba kauzálně nesouvisí s označenými předměty. Jednotlivé znaky a významy si vzájemně neodpovídají absolutně přesně. Jeden znak má obvykle více funkcí (například může označovat více věcí) a své hodnoty nabývá až v konkrétním prostředí, v určitém kontextu a v jisté situaci. Patří sem případy založené na polysémii, homonymii, Případy antonymie vycházejí také z možnosti asymetrie jazykového znaku (jedna forma může mít více funkcí), tedy že opozitní vztah je založen na možnosti polysémie, homonymie či antonymie. Ta může být také kombinovaná se slovotvorbou. Například užití negace předponou, tam, kde taková možnost neexistuje.
(2) Paronomázie.(4.2)
Tento typ je založen na formálně – významových paradigmatických souvislostech mezi slovy a na syntagmatických vztazích (slova, která spolu formálně souvisí jsou nahromaděná v textu), často bez významové souvislosti.
(3) Syntagmatické hříčky (4.3) jsou založeny na významové neslučitelnosti, nebo jde o parafráze výroků, či specifické syntaktické konstrukce.
(4) Slovotvorba (4.4) se týká především neologismů a to okazionalizmů. Tedy slova autorsky nově tvořená, která neaspirují na lexikalizaci.
(5) Zvuková hra. (4.5) Oddělit zvukovou hru od homonymie je těžké.22 V uvedených případech jde spíš o konstrukční záležitost, dle pravidel cizího jazyka.
22 případy polysémie, homonymie (+ paronyma), jsou také založené na zvukové hře. Zvuk v těchto případech hraje
důležitou roly. jsou Ale v těchto případech jde především o aktualizaci významu. U zvukové hry, jak ji chápu já, jde o hru se zvukem, kdy význam jednotlivých slov je v pozadí.
- 53 -
5.0.2 Vlastnosti, popis, charakter jazykové hříčky Jazykovou hříčku23 podle mého nejlépe vystihuje O. Sus v knize Metamorfózy smíchu a vzteku (13) „Je to svérázná komika jazyka. Jazyk se směje sobě samému.[…] Dalo by se říct, že jde o jakýsi „metajazyk“, který se směje svému vzhledu, deformacím a mechaničnosti.“
Jazyková hříčka je produktem specifických kombinací většinou běžných jazykových jednotek. Její kvalita spočívá ve vztazích mezi jejími jednotkami. Jazyková hříčka má označovací a pojmenovací funkci, specifické jsou její rysy syntagmatické i paradigmatické. Důležitou roli hraje jazykový kontext.
Předmětem jazykové hříčky je sám jazyk. Jeho vnitřní zákonitosti vyčnívají na kontrastu běžné jazykové konvence. Při hře může být manipulováno jazykem v celém spektru jazykové struktury. Suprasegmentální rovina hraje u slovní hříčky sekundární úlohu. Může přispět k zesílení komického účinku. (V jazykové komice má tato rovina roly mnohem podstatnější.)
U jazykové hříčky jde především o odklon od automatizace vnímání. Při vymezení jazykových hříček by tedy mimo jiné měla být brána v úvahu jejich aktuálnost, neotřelost a popřípadě „vtipnost“.24 Úsilí věnované tvorbě naznačuje zřetel k případnému publiku. (srov. nechtěná jazyková komika) Z větší části působí jazykové hříčky komicky. Tato estetická funkce je pro jazykovou hříčkou příznačným jevem.
Při jazykové hříčce by recipient měl být schopen zjistit formální princip a sledovat jeho zachování. Prvky hry bijí do očí, poukazují na mechaničnost jazyka. Ad absurdum se z jazyka stává nakupenina nesmyslů.(13)
23 hříčka je syntagmatická konstrukce různého druhu zábavné až vtipné povahy založená obvykle na snadnosti formální
záměny svých prvků. (06)
24
Komický účin hraje při jazykové hříčce až sekundární úlohu
- 54 -
Jazyková hříčka se zakládá na konfrontaci významů. Jazyková hříčka je založena na aktualizaci potenciálních významových vztahů (08). Aktualizace v těchto případech obrací pozornost na způsob vyjádření.
6.0 Hranice (1) Jazykolamy : 1.1 herecká rozcvička mluvení 1.2 typ: strč prst skrz krk (2) mnemotechnické pomůcky
ad (1,2) obvykle nesplňují podmínku neotřelosti, jsou lexikalizované. Hranici mezi lexikalizovanou a aktualizovanou hříčkou je obtížné určit.
(3) Kaligrafy: grafické slovní hříčky. V těchto případech znak nabývá čistě ikonické podoby.
Ad (3) Spojení s výtvarným uměním. Funkční stránka fonémů je v pozadí. U jazykové hříčky by ale měla být v popředí.
(4) Palindrom: slovo, věta, verš i dvojverší, které čteny zleva doprava a naopak dávají stejný smysl. Obvykle jsou tyto případy notoricky známé a tudíž je lze považovat za lexikalizované. Určit hranici jazykové hříčky je velice obtížné. Prvním hraničním typem jsou případy, které jsou často užívány a lze je považovat za lexikalizované. Do této skupiny tedy patří především jazykolamy (1) a mnemotechnické pomůcky (2). Dalším typem, který považuji za hraniční případ jsou ideogramy (3). Ty jsou spojeny především s výtvarným u měním a komunikační funkce jazyka je v těchto případech potlačena. Čtvrtým typem je palindrom (4).
Určit hranici mezi lexikalizovanou a aktualizovanou hříčkou v těchto typech je sice nemožné, ale ve výše uvedených případech (1,2,4, potažmo 3) je pravděpodobnost lexikalizace vyšší.
- 55 -
7.0 Otevřená klasifikace (17) A jak je ti teď, kamaráde? Fryštenský: No, řeknu vám kamarádi, docela frišno. Tohle až budu vyprávět u nás doma, jak jsem stál kousek od severní točny jen tak nalehko. Ještě že mně hřeje to peří. Učitel: Slyšíte ho, už blouzní. Naskakuje mu husí kůže a má dojem, že mu vyrážejí i brka. (17) Pánové, já mám hlad. Učitel: Prosím tě, jak můžeš v takovéhle chvíli myslet na jídlo? Já osobně jsem tak plný dojmů. Ty né, Vojtěchu? Vojtěch: Já jsem také plný dojmů. Ale něco malého by se do mě vešlo. (17) Víte co, pojďte ho nechat zmrznout (Fryštenského). Učitel: A to je taky pravda. No jo, ale jen aby to dlouho netrvalo, náčelníku. Učitel: náčelníka máš tady, co se koukáš na mne? Promiň, já už hlady šilhám. (17) Fryštenský: Jé, tučňák…. Učitel: Fryštenský, ty seš takovej vůl. Copak nevidíš, že to je komickej převlek? Já se s tím tejden šiju a von to do mě našije, kretén Kam´s to dostal Václave? Do křídla, člověče. (27) No tak aspoň jeden příklad. Zácpa. Tam je to hezky vidět. Ta se tehdy léčila směsí řepíku, pampelišky, zeměžluče a hořce. Cimrmanovi stačil na zácpu rozrazil. (66) Ruka: (zpozoroval uzlíček) Copak to tu pořád překáží pane kolego? Nějaký uzlík. Houska: Nechte to, nechte to, to je železniční uzel - 56 -
Houska: Načpak se vlastně dělají začasté na železnicích ty uzly? Ruka: To aby, jedouce kolem, ty které vlaky nezapomněly zastavit. (67) Trouba: nečetli bychom už nikdy to krásné: Není pravda, že pan Balvan, dostaviv se do hospodářského odboru, tloukl rezavou kramlí pana předsedu do hlavy, volaje přitom „Zatracený socialisto!“ Roura: …. Nýbrž, je pravda, že pan Balvan, nedostaviv se do nehospodářského odboru, netloukl nerezavou kramlí pana předsedu do hlavy Oba: …. Nevolají přitom „Nezatracený Nesocialisto!“ (29) ….. kdyby byli,mohli by bývali ….. aby nemohli ….. kdyby byli nemohli, měli ….. pak by byli .. … aby nemuseli, mohli ….. chybou bylo, že nebylo ….. aby bylo ….. nebylo-li, mohlo se přece . …. když mohli, mohli také ….. kdyby bývali měli včas, mohli dřív ….. neměli ani ….. kdyby mohli ….. nesměli by ….. takhle museli, aby nemuseli. …. nemuseli, mohli přece ….. když nechtěli, mohli ….. museli by, aby ….. kdyby naopak ….. tak by ….. a kdyby byli ….. nebyli by bývali .. … ale bývali by byli ….. aby nebyli ….. mohli ….. a nemuseli by ….. (55) Poutník: Provaz! Špagát! Můj! Navalit! Bludička: Už je to tady zas! Já ti nedovolím, aby ses mi oběsil! Poutník: Kdo mluví o věšení? Provaz potřebuji, jelikož chci navázat novou známost. (02) Mudrc Spad mě kámen ze srdce. Bum! To byla rána.
- 57 -
A přizabil mudrce, učeného pána. Zežloutl jak Japonec, pak zbled jako pudr. A z mudrce nakonec byl jen pouhý MUDr. Ten můj kámen ze srdce urazil mu totiž c. (Pavel Kopta) (30) Kdybych byl býval byl nebyl, nebyla by byla bývala byla Kdyby byla bývala byla nebyla, nebylo by bylo bývalo bylo Kdyby bylo nebylo bývalo bylo, nebyli bychom byli bývali byli Kdybychom byli nebyli bývali byli, byli byste bývali byli nebyli Kdybyste byli bývali byli nebyli, nebyli by byli bývali byli Kdybych byl býval byl nebyl, nebyla by byla bývala byla Kdyby byla bývala byla nebyla, nebylo by bylo bývalo bylo Kdyby bylo nebylo bývalo bylo, nebyli bychom byli bývali byli Kdybychom byli nebyli bývali byli, byli byste bývali byli nebyli Kdybyste byli bývali byli nebyli, nebyli by byli bývali byli Kdyby byli bývali nebyli byli, byl bych býval byl nebyl Kdybych byl býval byl nebyl, nebýval bych býval bíval Kdybych býval nebýval bíval, nebyla by byla bývávala bívávala Kdyby nebyla bývávávala bívávávala, nebylo by bylo bývávávalo bívávávávalo Kdyby nebylo bylo bývávávávalo bívávávávalo, nebyli bychom byli bývávávávávali bívávávávávali Kdybychom nebyli byli bývávávávávávali bíváváváváli, nebyli - 58 -
byste byli bývávávávávávávali bíváváváváváváli Kdybyste nebyli byli býváváváváváváváli bívávávávávávávávávali Kdyby nebyli byli bývávávávávávávávávávávávali bívávávávávávávávávali, nebýval bych býval bíval Kdybych býval nebýval bíval, nebyla by byla bývávávala bívávávala Kdyby nebyla bývávávávala bívávávávala, nebylo by bylo bývávávávávalo bívávávávalo Kdyby nebylo bylo býváváváválo bívávávávávalo, nebyli bychom býváváváváváváválí Kdybychom nebyli byli bývávávávávávávali bívávávávávávali, nebyli byste byli bývávávávávávávávali bívávávávávávávali Kdybyste nebyli byli bývávávávávávávávali bívávávávávávávávali nebyli by byli bývávávávávávávávávávali bívávávávávávávávávávali Kdyby nebyli byli bývávávávávávávávávávávali bívávávávávávávávávali, nebýval bych býval bíval (31) blondýna – londýn + lech = blecha boltec – bol + kosa = kosatec duben – dub + hřeb = hřeben hluk – luk + říčka = hříčka chlad – lad + orobinec = chorobinec kobra – obr + rajt = krajta kočička – očička + rab = krab krajka – rajka + osa = kosa lesk – les + pachole = pacholek nemoc – moc + božka = nebožka panic – nic + řez = pařez početník – četník + div = podiv pohřeb – hřeb + traviny = potraviny potopa – otop + len = plena
- 59 -
rasa – ras + stop = stopa schůze – chůze + klep = sklep studna – stud + šat = šatna trest – rest + ouha = touha únos – nos + sta = ústa zhouba – houba + rak = zrak žrádlo – rádlo + luna = žluna (32) prdač
prdič
prdoř
prdník
prdloš
prdach
prdich
prdov
prdovník
prdloř
prdák
prdik
prdož
prdista
prdlač
prdal
prdil
prďoch
prdovec
prdlech
prdan
prdis
prďok
prděj
prdlák
prdař
prdín
prďol
prdnák
prdlal
prdas
prdíř
prďom
prdlík
prdlan
prdaz
prdír
prďoš
prdlák
prdlaz
prdec
prdíš
prďoz
prdlovec
prdlaz
prdech
prdít
prďouch
prdlíř
prdlec
prdek
prdív
prďouk
prdlař
prdlek
prdes
prdíz
prďoun
prdlít
prdlev
prděc
prdoch
prďous
prdlíz
prdles
prděch
prdoj
prďour
prdloch
prdický
prděl
prdoň
prďouš
prdloj
prdovský
prděn
prdos
prdant
prdlon
prdecký
prděř
prdoš
prditel
prdlos
prdota
- 60 -
Závěr
Při určování jazykové hříčky se uplatňuje kritérium strukturní a kritérium lexikalizace, tedy zapojení jazykové hříčky do lexikonu a její zobecnění v úzu.
Jazyková hříčka je syntagmatická konstrukce založená obvykle na snadnosti formální záměny svých prvků, i co do jejich pořadí, u polysémie a antonymie je záměna i významová. Zpravidla se jedná o inovační spojení jednotek. Přesah hranic kompatibility má tvořivý charakter. Často jde o konflikt významů a z toho plynoucí záměrné nedorozumění. Kontextem jazykové hříčky může být už i jedno, dvě okolní slova. Kontext někdy bývá přímo součást vlastní hříčky. U jazykové hříčky je slovní kontext vystavěn záměrně tak, aby byla hra zdůrazněna. Vzájemné působení jazykových jednotek nespěje k vyjádření jednoznačnosti. Spíše konfrontuje významy. V souvislosti s jazykovou hříčkou je potřeba upřesnit, jde-li jen o kontext jazykový, nebo je zapotřebí i kontextů jiných.
Pojem kalambúr navrhuji zúžit na případy jazykové hříčky paradigmatické obsahující polysémii, homonymii a antonymii. Takové slovní hříčky jsou založeny na podobnosti výrazů zvukově blízkých a významově odlišných, nebo nesouvisejících.
Jazyková hříčka zájem mluvčího a posluchače zaměřuje na samotný slovní výraz, jeho vnitřní strukturu. Mezi jazykovou komikou a jazykovou hříčkou je úzká hranice. Jazyková hříčka, na rozdíl od jazykové komiky, není bezpodmínečně závislá na situaci, ve které se promluva odehrává. Komično jazykové hříčky je dáno rozporem mezi konvencí (očekáváním normy) a tím, co ji porušuje.
- 61 -
Přílohy: Seznam jazykových hříček podle autorů. (02) Brukner J., Filip J.: Poetický slovník. MF1997.
Mudrc Spad mě kámen ze srdce. Bum! To byla rána. A přizabil mudrce, učeného pána.
Zežloutl jak Japonec, pak zbledl jako pudr. A z mudrce nakonec byl jen pouhý MUDr.
Ten můj kámen ze srdce urazil mu totiž c. (Pavel Kopta)
Věnceslavo dá ryba rybě lásku? Věnce! Slávo! Dary! Bary bělásku! (Vítěslav Nezval)
(03) Čmejrková, Světla. Hra se slovy a jazykový humor aneb Obujte se do toho BOTAS. In Reklama v češtině. Leda 2000. s.111-130 Plusssz – šumivé tablety.
Aby váš motor skvěle Shell.
- 62 -
Nech se West. V září naše ceny září.
Přijďte sami nebo s paní, vyberte si zdravé spaní.
Omo vypere dočista do čista.
(04) Čmejrková, Světla. Hra se slovy a jazykový humor. In Čeština, jak ji znáte i neznáte. Academia Praha 1996. s. 104 -107 Je pravda, že když ve Francii Podražilo beaujolais Vzbudilo to Všelidové bouře nevolais? (Milan Schulz)
(12) Pytlík, R. O „bezpředmětném“ humoru. In Fenomenologie humoru. Emporious 2000. s.1018
Ain´t she sweat Anči sviť Anči sviť, ať mi šije niť (Voskovec, Werich)
Radúzo: Buenos nocta, seňoros y seňoritas. Sem přijde víno i špeko… Mahuleno: …y syro ementalo semo tamo (Voskovec, Werich)
Papulus: Lidé jsou zlí, lidé jsou sběř Bulva: Sběř? Co je to?
- 63 -
Papulus: Píše se to zvěř, čte se sběř. Bulva: Ó ne. Lidé nejsou zvěř, jsou něco horšího (Voskovec, Werich)
(17) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Dobytí severního pólu. [CD]
Vyprovodil nás vlastně jen Fryštenského bratranec Gustav. Tento světový šampión v zápase řecko-římském, který v Německu porazil Schichtla, porazil doma v Kolíně prase a přinesl nám k vlaku bohatou výslužku.
Výpravo, balíme! Jde se domů. […] Bývalá polární výpravo, za mnou v pořadí: […]
Heleďte, nepočkáme chvilku? Třeba se šel jenom vymočit. Náčelník: Kdo chvíli močil, již močí opodál. Tak tedy směr jih. Hajdi domů.
Fryštenský: Jé, tučňák! Učitel: Fryštenský, ty seš takovej vůl. Copak nevidíš, že to je komickej převlek? Já se s tím tejden šiju a von to do mě našije, kretén. Další člen výpravy: Kam´s to dostal Václave? Učitel: Do křídla, člověče.
Náčelník: Půjdeme na sever. O tom není sporu. Ale nejdřív musíme zamést před vlastním prahem. Fryštenský: Ale náčelníku, koště nebylo v seznamu.
Náčelník: Víte co, pojďte ho nechat zmrznout (Fryštenského). Učitel: A to je taky pravda. Člen výpravy: No jo, ale jen aby to dlouho netrvalo, náčelníku. Učitel: Náčelníka máš tady, co se koukáš na mne? Člen výpravy: Promiň, já už hlady šilhám.
Člen výpravy: A jak je ti teď, kamaráde? Fryštenský: No, řeknu vám kamarádi, docela frišno. Tohle až budu vyprávět u nás doma, jak jsem stál kousek od severní točny jen tak nalehko. Ještě že mně hřeje to peří. - 64 -
Učitel: Slyšíte ho, už blouzní. Naskakuje mu husí kůže a má dojem, že mu vyrážejí i brka. […] Náčelník: Co to máš? Ty máš husu? Fryštenský: Housera Člen výpravy: Jak to, že´s nic neřek? My tady umíráme hlady, málem vztáhnem ruku na svýho nejlepšího kamaráda. A ty máš husu kryso! Učitel: Styď se Fryštenský.Fuj. Fryštenský: Zač bych se měl stydět? Dyť vám to tejden melduju. V pondělí povídá tady lékárník, že mu kručí v břiše, já na to, že mám housera. A ty náčelníku si sám řek: „To nevadí, zatni zuby a táhni.“ Tadyhle, v úterý zase učitel, že by jedl hřebíky. Já povídám, mám housera. Zase ste mne vodbyli. Ve středu to už jste všichni kňučeli hlady, já na to: “Pořád mám eště toho housera!“ No a co řekl náčelník? Vzpomeň si, co jsi řekl? Eště slovo bačkoro, a zapíšem tě do deníku. Bačkoro, bačkoro. Mám vlka například a nestěžuju si.
(nález zmrzlého polárníka) Učitel: Byl to velký polárník. Fryštenský: Co že je tak malej?
Jako čtrnáctiletý chlapec se ponořil do studia biologie, aby se po deseti letech vynořil jako autor světoznámé knihy „ Člověk a mráz“.
Pro nás Čechy není bez zajímavosti, že profesor McDonald se nějakou dobu chladil i na našem zámku Lednice.
Tedy todle až budu vyprávět magistru Boučkovi, jo. Už ho slyším, jak říká: Vojtěchu, ty tvoje bulíky, už je mám zase na nose.
Náčelník: Pánové, já mám hlad. Učitel: Prosím tě, jak můžeš v takovéhle chvíli myslet na jídlo? Já osobně jsem plný dojmů. Ty né, Vojtěchu? Vojtěch: Já jsem také plný dojmů. Ale něco malého by se do mě vešlo.
- 65 -
Člen výpravy: Víte co, sníme BERANA. Náčelník: Cože, ty máš berana? Vojtěch: Skopový, to je naše spása. Ty se vždycky s něčím vytasíš! Kde ho máš? Člen výpravy: Tady na zádech. Učitel: Tak ty myslíš poručíka Berana? Našeho krajana?
Upozorňuji vás, že já osobně ho budu jíst jen s krajním odporem. Je to krajan.
(18) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Švestka. [CD] Přemysl Hájek: Jen si to zkuste představit, Kamile. Vždycky když přišel čas švestek, zastavila na koleji drezína, vystoupil Nastoupil. (pozn. drážní inspektor Nastoupil) Kamil Patka: Tak vystoupil, nebo nastoupil? Přemysl Hájek: Nastoupil vystoupil, co je na tom složitého? A s ním jeho čtyři haranti. Patka: A že si to Nastoupil dovolil. Hájek: Nastoupil? Dovolil. Očesal, naložil, odvezl, vykázal, Debil.
Poslyšte, pane Pulec. … Já jsem znal ňákýho doktora Žábu. Nejste vy jeho syn?
Kamil Patka: Což o to. Hezká jste, stále veselá. Emilka: Pocházím z Veselí nad Lužnicí.
Kamil: Ale jestli tomu dobře rozumím, tak vy jste do teďka chodila s outěžkem a teď byste chtěla chodit se mnou. To já bych se asi nemohl dělit o vás s outěžkem. Hájek: Kamile, podívej, outěžek znamená, že tady slečna čeká dítě. Kamil: Aha, a ono přijede sem? Hájek: To dítě je pravda na cestě, ale nejede vlakem.
Jenny: Už jste slyšeli o hře Louny? Hájek: Ohře-Louny, jakpak by ne. Patka: No jo. Ohře-Louny, tam bejvalo ryb Jenny: Nemyslím Ohře-Louny, mluvím o hře Louny. Mluvím o své nové hře, která se jmenuje Louny. Je to o mladém převozníkovy na Ohři.
- 66 -
Hájek: No v tom případě bych to nazval Ohře-Louny. když už tam tu řeku máte. Jenny: No jo. A to je pravda. To bude lepší. Ohře-Louny. Činohra. Kamil Patka: Vypravujte nám o hře Ohře-Louny.
Jenny: Tam nás chcete mít. U plotny, u škopku s nádobím, prát vám ty vaše vytahaný zažloutlý spodky. Denně žehlit, denně zašívat, denně rodit.
(19) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. O životě a díle Járy Cimrmana. [CD]
Za oponenta mu (Cimrmanovi) vybrali profesora F.C. Bohlena, který tehdy platil za eso světové filozofie. I když podle našich dnešních hledisek bychom ho zařadili tak mezi desítky, maximálně mezi filozofické spodky.
Já budu citovat z Čepelkova slovníku naučného. Kolega Čepelka byl tak laskav, že mi zapůjčil svůj slovník. (20) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Blaník. [CD] Smylflek: Já jsem Smylflek z Nohavic. Učitel dějepisu: Já jsem si teď taky zrovna umazal kalhoty. Jak jsem se tam prodíral tím houštím. Smylflek: Já jsem Smylflek z Nohavic Učitel dějepisu: A čím Vám to pustilo.
Vidíš to, říkám ti, padaj rozkazy. A zrovna s dvojitým kamenem. (21) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Seminář: Posel z Liptákova. [CD]
Následovaly špatně klížené barvy druhé světové války a pod nimi jsme narazili na malbu z roku 1938, kdy místní Henleinovci na počest paktu s hnutím slovenských klerofašistů, prosadili místo vápna hlinku.
- 67 -
Odhalili jsme i čistě bílou malbu z roku 1930, kdy se u Sirotků sešla bouřlivá schůze stávkujících textiláků a kdy lokál vybílilo četnictvo.
Nikdo z našich sportovních historiků se například nezmiňuje o Cimrmanově účasti na olympijských hrách. A přitom se přihlásil již na druhou olympiádu v Paříži roku 1900 jako skokan, sprintér, diskař, vzpěrač a maratónec. V poslední chvíli však onemocněl zánětem žil, zánětem středního ucha, zánětem slepého střeva, zánětem plic a tak sledoval olympijské soutěže jen jako velmi zanícený divák. (22) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Seminář: Cimrman kriminalista. [CD]
Na ta slova Vilda Bílek, bratrovrah, otcovrah, strýcovrah a tetovrah, vyskakuje ze židle a líbá panu inspektorovi ruku.
Ihned navázal přátelství s Mojmírem Frídou. Půdoznalcem, který z nejrůznějších součástí nalezených na půdách sestrojil promítací přístroj. Spolu pak založili ve Vídeňském Prátru kultury a oddechu promítací společnost Vrchlický, protože Frída byl mimo jiné básníkovým bratrancem. (23) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Vražda v salónním kupé. [CD] Hej stevarde, tamhle stojí. Ten s těmi Uhry. Ale ne ten uhrovatý, ten mezi těmi Maďary.
Inspektor: No, když už jsme u toho, pane Mayere, znal vy jste muže paní Puškáčové? Mayer: Zběžně. Inspektor: No, počkejte, jak tomu mám rozumět, zběžně? Mayer: Když se vrátil, tak jsem radši běžel. Inspektor: A všiml jste si cestou jak vypadal? Mayer: Letmo.
- 68 -
(24) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Seminář: O životě a díla mistra Járy Cimrmana. [CD]
Cimrman žáky vždycky připravil na to, že jakmile použijí telefonního aparátu, stávají se automaticky telefonistou. Každý telefonista to ví, čili je zbytečné, aby si to pak ještě jednotliví telefonisté neustále během telefonování do telefonu telefonovali.
Přímo určil, kterou látku si mají žáci zapamatovat a kterou mají zapomenout. A pro tyto dvě oblasti učiva zavedl dva pojmy: Pomněnka a zapomněnka.
A zapisovatelkou se stala právě Erika T. Ona měla takovou svéráznou zvláštnost. Vykládal-li Cimrman příliš rychle, tak že nestačila zapisovat, slabě nad sešitem sténala. Proto ji Cimrman říkal stenografka. (25) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Vyšetřování ztráty třídní knihy. [CD] Nemělo by smyslu pro jeden neúspěch házet pana třídního do žita. (27) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Němý Bobeš. [CD] No tak aspoň jeden příklad. Zácpa. Tam je to hezky vidět. Ta se tehdy léčila směsí řepíku, pampelišky, zeměžluče a hořce. Cimrmanovi stačil na zácpu rozrazil.
Není tedy divu, že to byl právě on (Cimrman), koho rakouská kontrarozvědka požádala o odbornou expertízu. Cimrman se podíval každé stařence do ranečku. Ve všech nalezl běžné léčivé byliny. Z jednoho se však vysypali pouze lopuchové listy hustě popsané neviditelným písmem. Cimrman, kterého lopucha zajímala jen z lékařského hlediska se ženy zeptal: „To je proti uhrům?“ A stařena, hrdě pozvednuvši hlavu dopověděla: „Jak proti Uhrům, tak proti Rakušákům.“
- 69 -
(28) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Afrika. [CD] Na tuto otázku jsme dostali odpověď ve chvíli, kdy se objevil na prahu naší herecké šatny jako blesk z čistého nebe doktor Hrom.
Jen profesor Weber ho popuzoval. Neboť mírně zadrhával a do telefonu se hlásil WeWeWeWeber.
My víme co děláme. Český národ je prosíravý.
Lidojed: Nechte to chytit, je to asi vlhký? Cestovatel: My máme sirky, nechcete? Lidojed: Co to je „sirky“ ? Cestovatel: Tohle. Když chcete oheň tak je to raz, dva. Cestovatel 2: Ano. Raz, dva. Raz, dva. Raz, dva. Takhle my okolo dřeva, které nechce chytit, tančíme. A hned je lepší nálada. Lidojed: Tak to bude nějaký hudební nástroj. Cestovatel 2: Ano, to je náš národní hudební nástroj. Sólový, ze Sušice.
No, zvedal se pražák. To je přímý vítr Afrika – Praha.
(29) Havel, V. Politicko-historická úvaha. In Antikódy. Spisy /1. Praha 1999 ….. kdyby byli,mohli by bývali ….. aby nemohli ….. kdyby byli nemohli, měli ….. pak by byli .. … aby nemuseli, mohli ….. chybou bylo, že nebylo ….. aby bylo ….. nebylo-li, mohlo se přece . …. když mohli, mohli také ….. kdyby bývali měli včas, mohli dřív ….. neměli ani ….. kdyby mohli ….. nesměli by ….. takhle museli, aby nemuseli. …. nemuseli, mohli přece ….. když nechtěli, mo-
- 70 -
hli ….. museli by, aby ….. kdyby naopak ….. tak by ….. a kdyby byli ….. nebyli by bývali .. … ale bývali by byli ….. aby nebyli ….. mohli ….. a nemuseli by …..
(30) Hiršal, J. – Grögerová, B. Experimentální poezie. Odeon 1967. s. 78 Kdybych byl býval byl nebyl, nebyla by byla bývala byla Kdyby byla bývala byla nebyla, nebylo by bylo bývalo bylo Kdyby bylo nebylo bývalo bylo, nebyli bychom byli bývali byli Kdybychom byli nebyli bývali byli, byli byste bývali byli nebyli Kdybyste byli bývali byli nebyli, nebyli by byli bývali byli Kdybych byl býval byl nebyl, nebyla by byla bývala byla Kdyby byla bývala byla nebyla, nebylo by bylo bývalo bylo Kdyby bylo nebylo bývalo bylo, nebyli bychom byli bývali byli Kdybychom byli nebyli bývali byli, byli byste bývali byli nebyli Kdybyste byli bývali byli nebyli, nebyli by byli bývali byli Kdyby byli bývali nebyli byli, byl bych býval byl nebyl Kdybych byl býval byl nebyl, nebýval bych býval bíval Kdybych býval nebýval bíval, nebyla by byla bývávala bívávala Kdyby nebyla bývávávala bívávávala, nebylo by bylo bývávávalo bívávávávalo Kdyby nebylo bylo bývávávávalo bívávávávalo, nebyli bychom byli bývávávávávali bívávávávávali Kdybychom nebyli byli bývávávávávávali bíváváváváli, nebyli byste byli bývávávávávávávali bíváváváváváváli Kdybyste nebyli byli býváváváváváváváli bívávávávávávávávávali Kdyby nebyli byli bývávávávávávávávávávávávali bívávávávávávávávávali, nebýval bych býval bíval Kdybych býval nebýval bíval, nebyla by byla bývávávala bívávávala Kdyby nebyla bývávávávala bívávávávala,
- 71 -
nebylo by bylo bývávávávávalo bívávávávalo Kdyby nebylo bylo býváváváválo bívávávávávalo, nebyli bychom býváváváváváváválí Kdybychom nebyli byli bývávávávávávávali bívávávávávávali, nebyli byste byli bývávávávávávávávali bívávávávávávávali Kdybyste nebyli byli bývávávávávávávávali bívávávávávávávávali nebyli by byli bývávávávávávávávávávali bívávávávávávávávávávali Kdyby nebyli byli bývávávávávávávávávávávali bívávávávávávávávávali, nebýval bych býval bíval (31) Hiršal, J. – Grögerová, B. Rovnice. In Experimentální poezie. Odeon 1967. blondýna – londýn + lech = blecha boltec – bol + kosa = kosatec duben – dub + hřeb = hřeben hluk – luk + říčka = hříčka chlad – lad + orobinec = chorobinec kobra – obr + rajt = krajta kočička – očička + rab = krab krajka – rajka + osa = kosa lesk – les + pachole = pacholek nemoc – moc + božka = nebožka panic – nic + řez = pařez početník – četník + div = podiv pohřeb – hřeb + traviny = potraviny potopa – otop + len = plena rasa – ras + stop = stopa schůze – chůze + klep = sklep studna – stud + šat = šatna trest – rest + ouha = touha únos – nos + sta = ústa
- 72 -
zhouba – houba + rak = zrak žrádlo – rádlo + luna = žluna (32) Hiršal, J. – Grögerová, B. Experimentální poezie. Odeon 1967. s. 39 prdač
prdič
prdoř
prdník
prdloš
prdach
prdich
prdov
prdovník
prdloř
prdák
prdik
prdož
prdista
prdlač
prdal
prdil
prďoch
prdovec
prdlech
prdan
prdis
prďok
prděj
prdlák
prdař
prdín
prďol
prdnák
prdlal
prdas
prdíř
prďom
prdlík
prdlan
prdaz
prdír
prďoš
prdlák
prdlaz
prdec
prdíš
prďoz
prdlovec
prdlaz
prdech
prdít
prďouch
prdlíř
prdlec
prdek
prdív
prďouk
prdlař
prdlek
prdes
prdíz
prďoun
prdlít
prdlev
prděc
prdoch
prďous
prdlíz
prdles
prděch
prdoj
prďour
prdloch
prdický
prděl
prdoň
prďouš
prdloj
prdovský
prděn
prdos
prdant
prdlon
prdecký
prděř
prdoš
prditel
prdlos
prdota
(33) Morgenster, CH. Zeměplaz.. In Beránek Měsíc. Odeon 1990. (Překlad: Hiršal) Zeměplaz věkem sláb a stár od ženy své se odplazil až ke hrobu, kde kantor snil, a prosil: „Rozmnožuj můj tvar!“
Řídící, chytrý nebožtík, vystoupil vzhůru na pomník - 73 -
a zeměplaza, jenž se choval před mrtvým klidně, rozmnožoval:
„Zeměplaz – první osoba, ztebeplaz – druhé podoba, zněhoplaz – třetí mužská bývá, zníplaz – zas ženskou formu skrývá“ Morgenster, CH. Nové názvy navržené přírodě. In Beránek Měsíc. Odeon 1990 Pampevlk, Tygrhart, Plazoret, Děsnýš císařský, Sýdřeň koprsa, Brejmyslivec, Dědkuška maršál, Kudyzík krokonošský, Kotrok číšní, Bědava, Žrahlt, Pětikráska, Moudiloďka, Lenostoj čtyřprstý, Protiliška rolní, Štikaď samice, Brskonopí, Ránocel menší, Vidamýžď, Šrkvrána, Seloká rybničná, Chahája potošní, Slepavka, Kuklavka, Červenín, Ekzémník, Mokrk, Mžikev, Ostřída, Kuřenka (34) Morgenster, CH. Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíce. In Beránek Měsíc. Odeon 1990 (přeložil Hiršal) Sněden Úhoř. Vezem buben. Svět ten čert vem! Na věnec lupen. Lháři, lži jen! Tys dopad! Blázinec.
- 74 -
(35) Morgenster, CH. Zlý duch vody. In Beránek Měsíc. Odeon 1990 Zlý duch vody, duchna vody, duchně vody bloudí lodí. (36) Suchý, J. 100 povídek z deníku praktické dívky Zuzany. Čs. Spisovatel 1966. Ve škole nám říkali, že když se včela na něco vybodne, musí zemřít. Proto jsou asi včely symbolem pracovitosti (37) Suchý, J. Housle. In Knížka anebo co mne jen tak napadlo. Panton. Praha 1986.
Uviděl jsme v nekonečnu Na hou Sle hrát nahou slečnu (38) Suchý, J. Benefice. In Jonáš a dr. Matrace. Mladá Fronta 1994. Hamlet: To jsou hradby hradu Elsinoru. Na těch hradbách se noc co noc plouží … no – kdo? Ofélie: To nevím, Výsosti Hamlet: D – Ofélie: D – Hamlet: du Ofélie: du Hamlet: duch Ofélie: duch Hamlet: otce Ofélie: důchodce Hamlet: Jo, penzista! Duch otce se tam plouží! Copak ho nevidíš?
- 75 -
(39) Suchý, J. Dneska začnu. In Jonáš a dr. Matrace. Mladá Fronta 1994. A dneska začnu psáti básně O tom, jak je mi sedmikrásně A zítra je snad vydám (40) Suchý, J. Knížka kterou otvíráte. In Jonáš a dr. Matrace. Mladá Fronta 1994. Slova se slétají na papír Jako ptáci Slovoslet začíná (41) Suchý, J. Dobře placená procházka. Dilia 1996. Vanilka: Kašlu vám na známky, pane listonoši! Listonoš: Proti kašli mam tu dobrý lék, Ale ten vám nedám, Protože sám taky kašlu na známky
Advokát: Jste chytrá jako 10 advokátů! Jenomže jsem tu ještě já, Váš 11 advokát, Váš milující trouba –dur Jenž nedopustí, abyste tak klesla! (42) Suchý, J. Zuzana není pro nikoho doma. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo 1963 – 1969. svazek 10. Karolinum 2002 Zuzana: Tak tedy pánové, oč vám tu jde? Mam příště, až se budou vylepovat plakáty Zuzana je všude doma, chodit od lepiče k lepiči a křičet: Zadržte, nebo vám vyleju syndetikon? Šlitr: Tady vzniká kult a my přišli proti němu brojit. - 76 -
Suchý: Přišli jsme se vypořádat se zbytky Zuzanismu. Vždycky jsme zastávali stanovisko, že je proti němu třeba ostře postupovat. (43) Suchý, J. Ďábel z Vinohrad. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo 1963 – 1969. svazek 10. Karolinum 2002 Požár jsme už probrali, i o povodni už byla řeč, ale řeknu vám, přijít zemětřesení, tak já nevím. Tedy myslím opravdové zemětřesení. Ne takový, jako měla ta holka. Ta kdykoliv mě viděla, tak dostávala ze mě třesení. (44) Suchý, J.Jonáš a dr. Matrace. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo 1963 – 1969. svazek 10. Karolinum 2002 Dr. Matrace: Abych nezapomněl: Nechtěla byste mi dávat hodiny? Jonáš: Kdo? Já jestli bych vám nechtěla dávat hodiny? To bych byla pěkně blbá. Kdybych měla nějaký hodiny, tak bych je nedala
Dr. Matrace: Tak já to rozvedu. Evžen veme kleště, vyleze si na mistrovou a začne tahat zuby kleštěmi. Tahá a tahá …. A najednou mu dojdou kleště, mistrová řve ještě Jonáš: Mistrová je zřejmě taky rozený básník. Dr. Matrace: … a Evžen neví jak dál. A najednou ho napadne spásná myšlenka. A ta je právě na ty anekdotě to srandální. Došly mu kleště, mistrová řve ještě, a tak on začne trhat zuby nehty. (45) Suchý,J. Štěpka, S. Nevěsta prodaná Kubovi. Tatran. Bratislava 1987
Štěpka: To ste krásne povedali. Súboj človeka so strojom. To je metafora Suchý: Ano, a takhle já metám fóry pořád. (46) Suchý, J. Jonáš dejme tomu v úterý a jiné hry ze Semaforu. Mladá fronta 1995. Vincek: Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval, o moji hudební výchovu žádnej Oskar nedbal, a přesto bych vám tu rád zazpíval několik poetických šansonů. - 77 -
(47) Suchý, J. Smutek bláznivých panen. Mladá fronta 1995 Učitel: To já ho zmatu, já ho klidně zmatu, ale jak? Ja se mate? Služka: Děkuji, dobře. A vy? Učitel: Ale ne! Jak se mate on, ne vy. (48) Suchý, J.Úvod k Hamletovi. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. Káča: Hele, co jsme našla. Není to roztomilý? Jiřík: Hm – je to ňáky lepkavý. Inu lepka (49) Suchý, J. Já vím. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. Mé srdce – 1000 kilowat Zářit bude a milowat Já vím, já vím (50) Suchý, J.Hrobníci. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. 1 hrobník: Proč tolik? Kopeme snad pro export? 2 hrobník: Ne, ale pro divadlo. A já nechci aby nám v novinách vytýkali, že to nemělo hloubku. 1 hrobník: Počkat, já přesek žížalu. 2 hrobník: to nevadí, já tady mam leukplast. 1hrobník: Tý už nic nepomůže. Ta už dožížala. Zapijme to! (51) Suchý, J. Katastrofy. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. Tak nejhůř jsou na tom ti, co sedí uprostřed řady. Krajní jsou venku našup a proto zůstanou zatím sedět a ti prostřední opustí svá místa. Sudí nalevo, liší napravo. Je – li mezi vámi nějakej sudí, a je lichej, tak to nevím. Ten snad ať zůstane sedět. Ať ví, jaký to je.
- 78 -
(52) Suchý, J. Kdo chce psa bít. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. Účel hole bývá rozmanitý. Nejčastěji bývá oporou v chůzi. Chodec opatřený holí a mívá daleko větší stabilitu, než člověk neoholený, holí neopatřený. Nápadník je muž, který potká dívku a dostane dobrý nápad, že by se o ní mohl ucházet. Počíná – li si nenápadně, nikdy se nápadníkem nestane. Pokud si naopak počíná příliš nápadně, může se mu stát, že ho napadne jiný nápadník (53) Suchý,J. Čarodějky. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002
Je to tedy dobrá hra, ale její smysl mi jaksi uniká. Její smysl je jaksi unikátní. (54) Suchý,J. Kytice. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002 Bezradnýmu radnici Potápěči svíčky Předákovi zadnici V rámci slovní hříčky Má nevlastní mať odjela s mou nevlastní sestrou do mého nevlastního města. Král: Stráže, chopte se jí! Daisy: Než pochopové pochopí, koho se mají chopit, já podeběhnu pochopy a pak se půjdu opít! 1. jezinka: Bludičko, kdosi ti kosí rákosí … 2. jezinka: Bludičko. Lekly ti lekníny … 1. jezinka: Aj močál se ti pomočál … Bludička: Vy poběhlice, vy vyvrhelky! jezinka: Kdo je u tebe vyvrholka? - 79 -
Poutník: Provaz! Špagát! Můj! Navalit! Bludička: Už je to tady zas! Já ti nedovolím, aby ses mi oběsil! Poutník: Kdo mluví o věšení? Provaz potřebuji, jelikož chci navázat novou známost. Suchý,J. Zuzana v lázni. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974). svazek 11. Pražská imaginace 2002
Kašpar: Přestaň už s těma žvástama, na který není nikdo zvědav, zatímco pan Baltazar by moh ještě povědět, co všechno viděl v obrazárně kromě pitvy. Baltazar: Kromě Pitvy u Lipan viděl jsem ještě Zuzanu v lázní….
Kašpar: To je skandál! Tomu já říkám skandál v obrazárně! Tak ta Zuzana lezla do vody svlečená, nebožtík byl nahej a ta paní v tý trávě …. Poslouchejte, visel tam vůbec někdo oblečenej, v tý vaší oprasárně? (55) Suchý,J. Elektrická puma. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002 Kašpar: Já mu ukážu! Jak papírového tygra ho roztrhnu! Mam jednu elektrickou pumu a celej svět mi může vlézt na šeherezáda! Baltazar: …. Ten dělal všechno naschvál obráceně. Řekli mu, aby přišel s plnou polní a s čím myslíte, že on přišel – s plnou luční. (56) Suchý,J. A tele doma nebylo. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002 Melicharová: Mezitím, co vy se bavíte, tak já tady sním svůj nejkrásnější sen. Baltazar: Tak ho sněz a dej pokoj!
- 80 -
(57) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Přenos z Cimrmanova Liptákova, premiéra 10.11.1968. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. Medicimbal první: etymologie názvu. Ing. Lefler: Ten míč byl věnován místím lékařem. A jíra Cimrman, aby nejak zachoval …. Ten symbol tohoto daru, tak nazval míč po lékaři, že, Medicin – Ball, míč, že a tak se název tohoto velkého míče ujal. (58) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s Ing. Artušem Leflerem v dílu z 21.7. 1967. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. Ing. Lefler: Mě to také překvapilo, my jsme totiž prototyp tohoto vozu poskytli dobrému, mému dobrému známému, inženýru Günteru Homolkovi ze západního Neměcka. Ten na své cestě do Říma, bylo to loni, myslím v září nebo v říjnu, na své cestě do Říma se zastavil nedaleko bran slavného vatikánu a zjistil s hrůzou, že i přes tolik staletí, která uběhla od husitských válek, tam té gardě vatikánské, při spatření tohoto vozu, naskakovala husitská kůže (59) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s Ing. Artušem Leflerem v dílu z 7.12.1968. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. Azbestový topný koberec. Svěrák: Takže abych užil takového obrazného přirovnání, vrchní i hosté, kteří po vašem běhounu jdou, si musí pospíšit, protože mají pocit, že jim hoří za patama. Ing. Lefler: No, obrazně řečeno, hoří jim půda pod nohama, tak spěchají rychle. Ing. Lefler: NO, myšlenka není moje, já jsem vlastně nevytvořil nic jiného než v pravém slova smyslu běhoun, protože ostatním kobercům bychom spíš mohli říkat chodoun. (60) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s doktorem Evženem Hedvábným v dílu z 25.11. 1966. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. Dr. Hedvábný: No tak , já si myslím, že jak vypadá vývoj poslední dobou hudby vůbec, že nakonec tady nebude nic jiného než lidová hudba.
- 81 -
došlo se k takové složitosti, že teď prakticky jiné východisko ani není než to, že se budeme muset postupně zase vracet k jednoduchosti, a tak možná dospějeme až – tedy ne možná, určitě dospějeme – k lidové hudbě, k jednoduché, a nechtěl bych být falešným prorokem, ale řekl bych, že hudba - jednou, je to tedy otázka času, dospěje do té nejprimitivnější formy, kdy se bude hrát jeden tón. Šebánek: No, mě ovšem zajímá, tedy v souvislosti s touto otázkou, co bude s nástroji, takovými klasickými nástroji. Dr. Hedvábný: Ano, narazil jste právě na ten ožehavý problém. Žesťové nástroje prakticky vůbec se nebudou vyrábět a z těch, například co jsme slyšeli v této lidové kapele, tam byl mimo smyčcových nástrojů pouze klarinet. A cimbál tedy, ale pokud se týče toho klarinetu, no, tak ty klapky, které jsou vyrobeny z kovu, tam nebudou, a – ty se budou muset něčím nahradit, pravděpodobně strunou nebo několika strunami, víte? Šebánek: Ano. Strunou nebo několika strunami – a jak by se takový nový nástroj měl jmenovat? Dr. Hedvábný: No tak, já jsem již o tom samozřejmě přemýšlel delší dobu, u nás je to velmi jednoduché, neboť máme pro to krásné české slovo – smyčcový klarinet. Na Slovensku pak samozřejmě sláčikový klarinet. Ovšem v té lidové hudbě by se, myslím, jednoduše mohlo říkat tomuto nástroji klarifidl, což má jednak polovinu názvu z klarinetu a fidl, jak známo, je, tedy jsou housle. (61) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s doktorem Evženem Hedvábným v dílu z 21.4.1967. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998.
Dr. Hedvábný: To bylo již druhé odcizení, neboli dvojnásobné odcizení, o kterémžto si pak dlouze s Franzem Kafkou povídali (J. Cimrman). Ještě bych chtěl dodat k tomu, že ta debata musela být skutečně pro ně – musela mít určitý význam, neboť v pozůstalosti Járy Cimrmana, můžeme nalézti divadelní hru, která zřejmě pochází z té doby, neboť má název „Frou Frou frustrace ….“ Je to o koktavé dívce a v podtitulku potom je – aneb neboli Fráňa k vráně sedá. Eventuálně ještě je tam druhá alternativa: Fráňa k Fráně sedá. Šebánek: No jo, a jak si vysvětlujete tuto alternativu? Dr. Hedvábný: NO, tak zřejmě chtěl všemi třemi názvy upozornit na takové spojeni s Franzem Kafkou, neboť Fráňa k Fráně sedá zřejmě pochází z toho fau německého, kde v se čte jako f.
- 82 -
(62) Werich, J. – Horníček, M. Předscény. Těžká Barbora: Interview. URL:
[cit. 2006-28-04] No né - já myslel tady vodsuď bidlem že by ho šťouch. Jak by to vypadalo najednou takovýhle bidlo. Černý bidlo proti černému pozadí - to nepoznaj. Když je černý pozadí. Ale každá hra má jiný pozadí. No, tak bude mít každá hra jiné bidlo. To by bylo moc bidel No, bude to navrhovat bidelník, že ano? To ano. A bude to dobré bydlo býti bidelníkem. Takže já položím otázku. A já ji zvednu. Ne, já to myslím obrazně. Aha, obrazně. Já že položím otázky a vy si to zodpovíte. Zarazí se Vy nemáte odpovědného redaktora ?! Samozřejmě, že máme. Ten zodpoví ty vaše vodpovědi. A nechte tam tečky, ať si nějaký dopisovatel když chce dopíše "vůl". To už je na vůli toho kterého ... Myslím, tudíž jsem. To je známé. To je nějaký pfilozof, ne ? Ano. Descartes. Á, Descartes. To byl pfilozof? To byl pfilozof. Pfrancouzský To byl pfrancouzský pfilozof. Pfrancouzský pfilozof. - 83 -
A jaká to byla pškola, to nevíte? Pfatrně metapfyzik. Copak to pfyzik by nevadilo, ale to meta je blbý ... Tak to pškrtněte, to je lepší. Já to pškrtnu, aby nebyl p-růšvih. Já začnu druhou otázkou, která nám zní: Kdy procitáte ? (chvíli nechápe) Prosím ? Kdy pro-ci-tá-te? (opět chvíli nechápavě přemýšlí) To je latinsky ? To snad ne, proboha ? To bych ani nerozuměl. To je "De procitáte" ? Né kde. Kdy ? Ne kde, kdy. "Dé procitáte" jako je "De profundis" ? Ale né, to už je úplně vaše věc, to bychom se neptali. To ne. "Dé procitáte". No kdy vy ráno. No tak potom na mě vlítne údržba. Údržba? Údržba. A to mě drhnou, čistěj … myčky … Myčky ? Myčky až po pás a od pasu myči. … A potom tedy česačky … a šněrovačky … a zapínačky … a oblékačky … Vazačky, ano … samovazačky taky … Ano. A co plačky, nechodí? Já obyčejně snídávám suchóje anebo sladkóje. Anebo taky polosuchóje. (šampaňské) A někdy obóje. A někdy obóje ... Oni mi to nosí za mnou z pokóje do pokóje, poněvadž já snídám ve stóje. A Pak si vyjedete do Tróje, ... Ano. podívat se do zoóje. Áno. ... Tudle jsem tam padl do hnóje. - 84 -
(63) Werich, J. – Horníček, M. Předscény. Těžká Barbora: Příchozí Vejda. URL: [cit. 2006-28-04]
Ale teď přijde veliké dilem-m-ma. Dilemno nastane. Veliké dilema: Co číst?! A já to mám tak, že nemusíte dlouho hledat nějak zase. Já mám přímo ve výši zraku … takže příchozí … vejda … okamžitě vidí … K vám chodí Vejda? Ke mně jenom starší. Takže příchozí Vejda vejda … Teď k vám vešli voba, ne? Ne ne ne ne. To druhý nebyl bratr, to byl přechodník. Vejda vejda. Á, aha. To byl přechodník. Ale je podobnej bratrovi hrozně. Tedy příchozí Vejda vej ...to je přechodník to druhý. Vejdová má taky přechodník. A vypadá dobře. Vejdouc. Vejdouc? Jo. To se dá poznat. Bratři od přechodníku ne, ale Vejdová od přechodníku jo. ... Tedy Vejda vidí okamžitě. Jak vejde, vidí, jo ... Vejda vida tedy vi .. A to né, vy myslíte Vejda Vida Vinca. To byl ten malíř slavnej italskej. Á - Vejda Vida Vinca. Ne ne ne ne. Vejda Vida Da Vinca taky někdy řikají. Á - Vejda Vida Da Vinca známý, ano ano. Vejda Vida Venca - to je českej malíř. To je Venca Vejdavida. ... Velmi podobný Úprce. Vejda Vida Davida a už o tom nemluvte, jo. (64) Werich, J. – Horníček, M. Předscény. Caesar: Být či nebýt. URL: [cit. 2006-28-04]
Ano, ano. A jak se řekne francouzsky: "A hele - noc"? S francouzským přízvukem. „A éle nos!“ - 85 -
Máte pravdu. A éle nos .... Francouzi nevyslovujou H. Ne, ne, ne. A vite, že o HODNĚ přijdou? To jo .... Například - jak můžou HODNOTIT. Jo .... Anebo - co to je za brouka - OVNIVÁL. Ovnivál - no copak to je brouk? Tedy já si povidám: A éle nos. A eště si tak pro sebe dodávám: Krásná a vla-á. ... Vlahá. Já rozumím francouzsky. (65) Werich, J. – Horníček, M.Předscény. Balada z hadrů: Hned mě hněť, aneb o imperativech. URL: [cit. 2006-28-04]
Vstávej a leč! To ne, to musíte česky Vstávej a leč! Co to je aleč? Vstávej ... a ... leč, imperativ od slovesa léčiti. A jo, jako ... leč Leč vykřičník Víte, že to jsem nikdy neslyšel? Víte, že to snad nikdo nikdy neřek? Vy ste to řek ... (66) Voskovec, J. – Werich, J. West Pocket revue. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. Ruka: (zpozoroval uzlíček) Copak to tu pořád překáží pane kolego? Nějaký uzlík. Houska: Nechte to, nechte to, to je železniční uzel Houska: Načpak se vlastně dělají začasté na železnicích ty uzly? Ruka: To aby, jedouce kolem, ty které vlaky nezapomněly zastavit. Ruka: A potom Golfský proud, Golfský proud! Houska: Což o to, to nepadá na váhu. Což jste nečetl, že kantonští přeřízli vedení a že golf je bez proudu? - 86 -
(67) Voskovec, J. – Werich, J. Robin zbojník. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. Trouba: Nečetli bychom už nikdy to krásné: Není pravda, že pan Balvan, dostaviv se do hospodářského odboru, tloukl rezavou kramlí pana předsedu do hlavy, volaje přitom „Zatracený socialisto!“ Roura: Nýbrž, je pravda, že pan Balvan, nedostaviv se do nehospodářského odboru, netloukl nerezavou kramlí pana předsedu do hlavy Oba: Nevolaje přitom „Nezatracený Nesocialisto!“ (68) Voskovec, J. – Werich, J. Caesar. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. Bulva: Kde je plivátko? Papullus: Můžete na zem. Bulva: Já myslím plivátko pro neplavce Papullus: Vždyť nemusíte do vody, jenom se svlékneme a budeme tady chodit …. (69) Voskovec, J. – Werich, J. Caesar. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. Pepík: Kuš a piš. Krev: Co? Pepík: Abys kušoval a pišoval Krev: Aha. A pišoval. A co mám vlastně pišovat? Pepík: Heslo přece! (70) Voskovec, J. – Werich, J. Don Juan & company. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1985. Juan: Kuš! Leporello mlčí Juan: Mlč! Kuš!
- 87 -
Leporello: Vždyť nic neříkám Juan: Kuš abys mi přinesl. Kuši na střílení, jako měl Vilém Tell (71) Týden: Paroubek to Rath horké. 42/2005. Praha 2OO7 - . Vychází týdně. Paroubek to Rath horké. (72) Stejně znějící slova. URL: [cit. 2006-20-04]
ananas a na nas autokrat auto krad azbest a z best bacil bacil brachu prachu bůh buch byla bílá celá cela hni se hnise houby houby jed jed kočku k očku kolem kolem lamu lámu milé míle mívala mývala muže může na měsíc na měsíc nech ty nehty nervi nervy objet oběd objetí obětí odpad odpad pěti pěti pil pyl - 88 -
platy platí pojedu po jedu polnos pod nos povinně po víně pranic pranic pražští praští roztoči roztočí sléz slez sloup sloup smíchy z míchy smrdí smrtí spadla sysel si sel tuží tuší udělá u děla v zrušení vzrušení vepři ve při ve tři vetři září září zavolej za volley západ zapad zdraví zdraví zlom zlom ženu ženu (73) URL: [cit. 2006-26-05] Ne protektoRathu! znělo na shromáždění. (74) URL: [cit. 2006-26-05] (školní hlášení) Naše škola získala několik vstupenek na divadelní představení Idiot. Rodiče, kteří chtějí vidět idiota, nechť přijdou do ředitelny.
- 89 -
Průzkum Cílem tohoto průzkumu bylo získání statistických údajů vypovídajících o charakteru jednotlivých jazykových hříček a snaha o co nejobjektivnější vyhodnocení některých důležitých kriterií, které tento pojem vymezují.
Problematickými termíny jsou komika a kontext. Tedy dosažení komického efektu a dostatečnost či nedostatečnost kontextu pro pochopení jazykové hříčky. Mou snahou bylo otázky pokládat co nejjednodušeji a nejsrozumitelněji, aby obsáhly co nejširší okruh dotazovaných.
První dotaz – Znáte? +/- - osvětlí problematiku kontextu. Tedy zda dotazovaný hříčku již slyšel, četl, zná z vyprávění. Druhý - Pobavila? +/- - svědčí o komičnosti či nekomičnosti jazykové hříčky. Zároveň spolu s předešlou otázkou vypovídá o problematice důležitosti kontextu. A poslední - Rozumíte? +/-
- sleduje srozumitelnost textu. Při negativní odpovědi lze
předpokládat, že důvodem je nedostatečný kontext.Otázky věk a profese byly kladeny pouze jako doplňující.
Dotazník obsahoval 50 náhodně vybraných příkladů z excerpovaného materiálu. Na základě získaných dat jsem plánovala získat statistiku směřující k získání údajů o tom, nakolik jsou jednotlivé příklady ustálené a nakolik jde o záležitost parole.
Přes veškerou snahu odlehčit téma a poskytnout zábavu jsem se velice často setkala s pochybnostmi, zda byl dotazník vyplněn správně. Tento dotazník špatně vyplnit nelze. Všem, kteří se průzkumu zúčastnili a prožili proto těžké chvíle pochybnosti, se omlouvám. Vážím si Vaší pomoci a moc Vám za ni děkuji. V této práci předkládám pouze ilustrativní vzorek. Jistě by stálo zato výzkumu hlouběji věnovat.
- 90 -
PRŮZKUM ANO / NE
+/– Dobrý den všem, chci Vás přizvat ke spoluúčasti na zpracování české speciality – slovní hříčky; v jazykovém světě zcela originální útvar, který doposud nebyl spolehlivě posouzen. Názor a povědomí širokých mas je pro účely objektivního zhodnocení zcela nezbytný, proto uvítám všechny reakce a podněty, o které se mnou budete ochotni podělit. Katarína příklad: Slovní hříčka 1
Znáte?
Rozumíte?
Pobavila?
+/-
+ /-
+ /-
+
+
+
Vyprovodil nás vlastně jen Fryštenského bratranec Gustav. Tento světový šampión v zápase řecko-římském, který v Německu porazil Schichtla, porazil doma v Kolíně prase a přinesl nám k vlaku bohatou výslužku.
Věk
profese
31
student
Instrukce Abyste dotazník úspěšně vyplnili, nepotřebujete vědět, co přesně jazyková hříčka je. Každá hlava dobrá, proto šiřte tento dotazník mezi známé i neznámé. Jeden dotazník může vyplňovat i více osob. Stačí pouze za každou osobu doplnit jedno znaménko + / -
Instrukce vyplnění žádné kolonky není nutné. Žádná povinnost, jen zábava. Kolik chcete. Prosím zaslat NEJPOZDĚJI do 30.4. 2007 ( e-mail) , nebo hned jak to vyplníte. V případě, že si to vytisknete a budete vyplňovat po kavárnách, hospodách a při jiných příležitostech, klidně použijte klasický způsob. POŠTOU. V tom případě, zvláště prosím poslat co nejdříve.
Já vím je toho hodně klidně přeskakujte MÁLO JE VÍC NEŽ NIC.
- 91 -
Znáte? Rozumíte? Pobavila? Věk profese
Slovní hříčka Vyprovodil nás vlastně jen Fryštenského bratranec Gustav. Tento
+/-
+ /-
+ /-
40
48
48
38
50
50
35
50
37
28
42
42
28
49
49
44
50
48
světový šampión v zápase řecko-římském, který v Německu porazil Schichtla, porazil doma v Kolíně prase a přinesl nám k vlaku bohatou výslužku.
Kamil: Ale jestli tomu dobře rozumím, tak vy jste do teďka chodila s outěžkem a teď byste chtěla chodit se mnou. To já bych se asi nemohl dělit o vás s outěžkem. Hájek: Kamile, podívej, outěžek znamená, že tady slečna čeká dítě. Kamil: Aha, a ono přijede sem? Hájek: To dítě je pravda na cestě, ale nejede vlakem Smylflek: Já jsem Smylflek z Nohavic. Učitel dějepisu: Já jsem si teď taky zrovna umazal kalhoty. Jak jsem se tam prodíral tím houštím Smylflek: Já jsem Smylflek z Nohavic Učitel dějepisu: A čím Vám to pustilo? Takže já položím otázku, A já ji zvednu. Ne, já to myslím obrazně. Aha, obrazně. Já že položím otázky a vy si to zodpovíte? (Zarazí se) Vy nemáte odpovědného redaktora ?! Samozřejmě, že máme. Ten zodpoví ty vaše vodpovědi. A nechte tam tečky, ať si nějaký dopisovatel když chce dopíše "vůl". To už je na vůli toho kterého ... Já obyčejně snídávám suchóje anebo sladkóje. Anebo taky
- 92 -
polosuchóje. (pozn. šampaňské) A někdy obóje. A někdy obóje, oni mi to nosí za mnou z pokóje do pokóje, poněvadž já snídám ve stóje. Á, pak si vyjedete do Tróje. Ano. Podívat se do zoóje. Áno. ... Tudle jsem tam padl do hnóje. (křičí) Vstávej a leč!
26
47
43
32
46
38
26
50
42
To ne, to musíte česky. Vstávej a leč! Co to je aleč? Vstávej ... a ... leč, imperativ od slovesa léčiti. A jo, jako ... leč Leč vykřičník. Víte, že to jsem nikdy neslyšel? Víte, že to snad nikdo nikdy neřek? Vy ste to řek. Uviděl jsme v nekonečnu Na hou Sle hrát nahou slečnu. Hamlet:: To jsou hradby hradu Elsinoru. Na těch hradbách se
- 93 -
noc co noc plouží, no – kdo? Ofélie: To nevím, Výsosti. Hamlet: D – Ofélie: D – Hamlet: du Ofélie: du Hamlet: duch Ofélie: duch Hamlet: otce Ofélie: důchodce Hamlet: Jo, penzista! Duch otce se tam plouží! Copak ho nevidíš? Nápadník je muž, který potká dívku a dostane dobrý nápad, že
32
50
45
31
50
47
33
50
40
Ne protektoRathu!
23
50
47
Ruka: (zpozoroval uzlíček) Copak to tu pořád překáží pane
36
50
50
32
41
46
by se o ní mohl ucházet. Počíná – li si nenápadně, nikdy se nápadníkem nestane. Pokud si naopak počíná příliš nápadně, může se mu stát, že ho napadne jiný nápadník. Bezradnýmu radnici, potápěči svíčky. Předákovi zadnici, V rámci slovní hříčky Melicharová: Mezitím, co vy se bavíte, tak já tady sním svůj nejkrásnější sen. Baltazar: Tak ho sněz a dej pokoj!
kolego? Nějaký uzlík. Houska: Nechte to, nechte to, to je železniční uzel. Houska: Načpak se vlastně dělají začasté na železnicích ty uzly? Ruka: To aby, jedouce kolem, ty které vlaky nezapomněly zastavit. Ruka: A potom Golfský proud, Golfský proud!
- 94 -
Houska: Což o to, to nepadá na váhu. Což jste nečetl, že kantonští přeřízli vedení a že golf je bez proudu?
Bulva: Kde je plivátko?
41
50
47
45
50
49
36
50
49
46
50
50
Papullus: Můžete na zem. Bulva: Já myslím plivátko pro neplavce Papullus: Vždyť nemusíte do vody, jenom se svlékneme a budeme tady chodit.
Medicimbal první: etymologie názvu. Ing. Lefler: Ten míč byl věnován místním lékařem. A Jára Cimrman, aby nějak zachoval …. Ten symbol tohoto daru, tak nazval míč po lékaři, že, Medicin – Ball, míč, že, a tak se název tohoto velkého míče ujal.
Dr. Hedvábný: To bylo již druhé odcizení, neboli dvojnásobné odcizení, o kterémžto si pak dlouze s Franzem Kafkou povídali (pozn. J. Cimrman). Ještě bych chtěl dodat k tomu, že ta debata musela být skutečně pro ně – musela mít určitý význam, neboť v pozůstalosti Járy Cimrmana, můžeme nalézti divadelní hru, která zřejmě pochází z té doby, neboť má název „Frou Frou frustrace ….“ Je to o koktavé dívce a v podtitulku potom je – aneb neboli „Fráňa k vráně sedá“. Eventuálně ještě je tam druhá alternativa: „Fráňa k Fráně sedá“. Šebánek: No jo, a jak si vysvětlujete tuto alternativu? Dr. Hedvábný: No, tak zřejmě chtěl všemi třemi názvy upozornit na takové spojení s Franzem Kafkou, neboť Fráňa k Fráně sedá zřejmě pochází z toho fau německého, kde v se čte jako f.
Naše škola získala několik vstupenek na divadelní představení Idiot. Rodiče, kteří chtějí vidět idiota, nechť přijdou do ředitelny.
- 95 -
Zeměplaz věkem sláb a stár
22
47
47
19
47
39
20
50
50
od ženy své se odplazil až ke hrobu, kde kantor snil, a prosil: „Rozmnožuj můj tvar!“ Řídící, chytrý nebožtík, vystoupil vzhůru na pomník a zeměplaza, jenž se choval před mrtvým klidně, rozmnožoval: „Zeměplaz – první osoba, ztebeplaz – druhá podoba, zněhoplaz – třetí mužská bývá, zníplaz – zas ženskou formu skrývá“ Zlý duch vody, duchna vody, duchně vody bloudí lodí. Kašpar: To je skandál! Tomu já říkám skandál v obrazárně! Tak ta Zuzana lezla do vody svlečená, nebožtík byl nahej a ta paní v tý trávě …. Poslouchejte, visel tam vůbec někdo oblečenej, v tý vaší oprasárně? Tak nejhůř jsou na tom ti, co sedí uprostřed řady. Krajní jsou
47
49
49
venku našup a proto zůstanou zatím sedět a ti prostřední opustí svá místa. Sudí nalevo, liší napravo. Je – li mezi vámi nějakej sudí, a je lichej, tak to nevím. Ten snad ať zůstane sedět. Ať ví, jaký to je. … Je to tedy dobrá hra, ale její smysl mi jaksi uniká. Její smysl je jaksi unikátní.
22
46
46
Štěpka: To ste krásne povedali. Súboj človeka so strojom. To je
7
10
10
metafora Suchý: Ano, a takhle já metám fóry pořád.
- 96 -
Znáte? Rozumíte? Pobavila? Věk profese
Slovní hříčka Dr. Matrace: Tak já to rozvedu. Evžen veme kleště, vyleze si na
+/-
+ /-
+ /-
36
50
43
32
50
50
30
41
38
46
50
48
mistrovou a začne tahat zuby kleštěmi. Tahá a tahá …. A najednou mu dojdou kleště, mistrová řve ještě … Jonáš: Mistrová je zřejmě taky rozený básník. Dr. Matrace: … a Evžen neví jak dál. A najednou ho napadne spásná myšlenka. A ta je právě na ty anekdotě to srandální. Došly mu kleště, mistrová řve ještě, a tak on začne trhat zuby nehty.
A dneska začnu psáti básně o tom, jak je mi sedmikrásně a zítra je snad vydám.
Slova se slétají na papír jako ptáci. Slovoslet začíná.
Ano, ano. A jak se řekne francouzsky: A hele - noc? S francouzským přízvukem: A éle nos! Máte pravdu. A éle nos .... Francouzi nevyslovujou H. Ne, ne, ne. A vite, že o HODNĚ přijdou? To jo .... Například - jak můžou HODNOTIT. Jo .... Anebo - co to je za brouka - OVNIVÁL. Ovnivál - no copak to je brouk? Tedy já si povidám: A éle nos. A eště si tak pro sebe dodávám: Krásná a vla-á. ... Vlahá. Já rozumím francouszky.
- 97 -
Advokát: Jste chytrá jako 10 advokátů!
37
50
43
30
42
35
35
42
37
35
50
50
36
50
50
Jenomže jsem tu ještě já, Váš 11 advokát, Váš milující trouba –dur Jenž nedopustí, abyste tak klesla! Takže příchozí vejda okamžitě vidí … K vám chodí Vejda? Ke mně jenom starší. Takže příchozí Vejda vejda … . Teď k vám vešli voba, ne? Ne ne ne ne. To druhý nebyl bratr, to byl přechodník. Vejda vejda. Á, aha. To byl přechodník. Ale je podobnej bratrovi hrozně. No né - já myslel tady vodsuď bidlem že bych ho šťouch. Jak by to vypadalo najednou takovýhle bidlo? Černý bidlo proti černému pozadí - to nepoznaj. Když je černý pozadí. Ale každá hra má jiný pozadí. No, tak bude mít každá hra jiné bidlo. To by bylo moc bidel No, bude to navrhovat bidelník, že ano ? To ano. A bude to dobré bydlo býti bidelníkem. Lidojed: Nechte to chytit, je to asi vlhký? Cestovatel: My máme sirky, nechcete? Lidojed: Co to je „sirky“ ? Cestovatel: Tohle. Když chcete oheň tak je to raz, dva. Cestovatel 2: Ano. Raz, dva. Raz, dva. Raz, dva. Takhle my okolo dřeva, které nechce chytit tančíme. A hned je lepší nálada. Lidojed: Tak to bude nějaký hudební nástroj. Cestovatel 2: Ano, to je náš národní hudební nástroj. Sólový, ze Sušice. Není tedy divu, že to byl právě on (Cimrman), koho rakouská
- 98 -
kontrarozvědka požádala o odbornou expertízu. Cimrman se podíval každé stařence do ranečku. Ve všech nalezl běžné léčivé byliny. Z jednoho se však vysypali pouze lopuchové listy hustě popsané neviditelným písmem …. Cimrman, kterého lopucha zajímala jen z lékařského hlediska se ženy zeptal: „To je proti uhrům?“ A stařena, hrdě pozvednuvši hlavu dopověděla: „Jak proti Uhrům, tak proti Rakušákům. Jen profesor Weber ho popuzoval. Neboť mírně zadrhával a do
31
43
38
46
50
50
47
50
50
48
50
50
telefonu se hlásil WeWeWeWeber. Inspektor: No, když už jsme u toho, pane Mayere, znal vy jste muže paní Puškáčové? Mayer: Zběžně. Inspektor: No, počkejte, jak tomu mám rozumět, zběžně? Mayer: Když se vrátil, tak jsem radši běžel. Inspektor: A všiml jste si cestou jak vypadal? Mayer: Letmo.
Nikdo z našich sportovních historiků se například nezmiňuje o Cimrmanově účasti na olympijských hrách. A přitom se přihlásil již na druhou olympiádu v Paříži roku 1900 jako skokan, sprintér, diskař, vzpěrač a maratónec. V poslední chvíli však onemocněl zánětem žil, zánětem středního ucha, zánětem slepého střeva, zánětem plic a tak sledoval olympijské soutěže jen jako velmi zanícený divák. Ihned navázal přátelství s Mojmírem Frídou. Půdoznalcem, který z nejrůznějších součástí nalezených na půdách sestrojil promítací přístroj. Spolu pak založili ve Vídeňském Prátru kultury a oddechu promítací společnost Vrchlický, protože Frída byl mimo jiné básníkovým bratrancem. Kamil Patka: Což o to. Hezká jste, stále veselá.
45
40
35
Emilka: Pocházím z Veselí nad Lužnicí.
Takže kdybyste dovolil, já bych s vámi učinil takové …
- 99 -
34
47
47
... takový intervivi .... intervivi ... intervuvum ... intervivárium ... ano ... ano ... Vy jste od novin! 38
Takže já položím otázku, ...
42
39
A já ji zvednu. Ne, já to myslím obrazně. Aha, obrazně. Já že položím otázky a vy si to zodpovíte. (zarazí se) Vy nemáte odpovědného redaktora?! Samozřejmě, že máme. Ten zodpoví ty vaše vodpovědi. Jenny: Tam nás chcete mít. U plotny, u škopku s nádobím, prát
41
50
40
35
38
32
37
50
39
32
50
46
27
43
43
vám ty vaše vytahaný zažloutlý spodky. Denně žehlit, denně zašívat, denně rodit… Odhalili jsme i čistě bílou malbu z roku 1930, kdy se u Sirotků sešla bouřlivá schůze stávkujících textiláků a kdy lokál vybílilo četnictvo. Dr. Matrace: Abych nezapomněl, nechtěla byste mi dávat hodiny? Jonáš: Kdo? Já jestli bych vám nechtěla dávat hodiny? To bych byla pěkně blbá. Kdybych měla nějaký hodiny, tak bych je nedala Mezi básníky mě žádnej Vítězslav nezval, o moji hudební výchovu žádnej Oskar nedbal, a přesto bych vám tu rád zazpíval několik poetických šansonů. Učitel: To já ho zmatu, já ho klidně zmatu, ale jak? Ja se mate? Služka: Děkuji, dobře. A vy? Učitel: Ale ne! Jak se mate on, ne vy. Je pravda, že když ve Francii
32
41
38
Podražilo beaujolais Vzbudilo to Všelidové bouře nevolais?
Kašpar: Pěkná mašina, co? Nejdřív se musí otočit taková
- 100 -
35
50
47
matka a tím se ta panna spustí. Baltazar: To tak bejvá, že když se matka otočí, tak se panna spustí. Baltazar: Ten dělal všechno naschvál obráceně. Řekli mu, aby
39
50
50
přišel s plnou polní a s čím myslíte, že on přišel – s plnou luční. Jenny: Už jste slyšeli o hře Louny?
45
48
48
Hájek: Ohře-Louny, jakpak by ne. Patka: No jo. Ohře-Louny, tam bejvalo ryb Jenny: Nemyslím Ohře-Louny, mluvím o hře Louny. Mluvím o své nové hře, která se jmenuje Louny. Je to o mladém převozníkovy na Ohři. Hájek: No v tom případě bych to nazval Ohře-Louny. když už tam tu řeku máte. Jenny: No jo. A to je pravda. To bude lepší. Ohře-Louny. Činohra. Kamil Patka: Vypravujte nám o hře Ohře-Louny.
Vyhodnocení Dotázaní byli ve věku 27 – 40 let a 50 -60 let. Profese byly rozmanité, především však právního nebo ekonomického zaměření. Z výsledků vyplývá že neznalost jazykové hříčky, tedy nedostatečný mimojazykový kontext, nemá přímou s případným komickým efektem. Zda jazyková hříčka respondenty pobavila či nepobavila, jak vyplývá z tabulky, souvisí především s jazykovým kontextem, tedy s významovou srozumitelností ukázky. Souvislost jazykového kontextu a komickým efektem dokazují odpovědi na otázku „Rozumíte?“. Při negativní odpovědi lze předpokládat, že důvodem je nedostatečný kontext. Z průzkumu také vyplývá, že něco známé je. Nelze tedy vyloučit, že se něco ustaluje.
- 101 -
použité zdroje (01) Brouk, Bohuslav. Jazyková komika. Praha 1941. (02) Brukner J., Filip J.: Poetický slovník. MF1997. (03) Čmejrková, Světla. Hra se slovy a jazykový humor aneb Obujte se do toho BOTAS. In Reklama v češtině. Leda 2000. s.111-130 (04) Čmejrková, Světla. Hra se slovy a jazykový humor. In Čeština, jak ji znáte i neznáte. Academia Praha 1996. s. 104 -107 (05) Dvorský, Ladislav. Repetitorium jazykové komiky. Knihovnička novináře 1984. (06) Čermák, František. Jazyk a Jazykověda. Karolinum 2001. (07) Filipec, J. - Čermák, F. Česká lexikologie. Academia 1985. (08) Karlík, P. – Nekula, M. – Komárek, M. Encyklopedický slovník češtiny. Lidové noviny 2002. (09) Lederbuchová, L. Průvodce literárním dílem: Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. H&H 2002. (10) Poláčková, Milena. Slovní hříčky a problémy překladu. In Jazykovědné aktuality. 27/1990. s. 93 - 95 (11) Poláčková, Milena. Jazyková komika a překlad. In Překládání a čeština. H & H 1994. s.117 – 122. (12) Pytlík, R. O „bezpředmětném“ humoru. In Fenomenologie humoru. Emporious 2000. s.1018 (13) Sus, Oleg. O „bezpředmětné“ komice slov. In Metamorfózy smíchu a vzteku. Host do domu. Brno 1963. s.9-42 (14) Sausssure, F. Povaha Jazykového znaku. In Kurs obecné lingvistiky. Praha 1989. s.95 – 100. (15)Filipec, J. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost. Leda 2004. [CD-ROM] (16) Čechová, M. Čeština řeč a jazyk. ISV 2000. (2.,přepracované vydání)
(17) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Dobytí severního pólu. [CD] (18) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Švestka. [CD] (19) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. O životě a díle Járy Cimrmana. [CD]
- 102 -
(20) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Blaník. [CD] (21) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Seminář: Posel z Liptákova. [CD] (22) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Seminář: Cimrman kriminalista. [CD] (23) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Vražda v salónním kupé. [CD] (24) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Seminář: O životě a díla mistra Járy Cimrmana. [CD] (25) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Vyšetřování ztráty třídní knihy. [CD] (26) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Seminář: Záskok. [CD] (27) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Němý Bobeš. [CD] (28) Cimrman, J. – Smoljak, L. – Svěrák, Z. Afrika. [CD] (29) Havel, V. Politicko-historická úvaha. In Antikódy. Spisy /1. Praha 1999 (30) Hiršal, J. – Grögerová, B. Experimentální poezie. Odeon 1967. s. 78 (31) Hiršal, J. – Grögerová, B. Rovnice. In Experimentální poezie. Odeon 1967. (32) Hiršal, J. – Grögerová, B. Experimentální poezie. Odeon 1967. s. 39 (33) Morgenster, CH. Zeměplaz.. In Beránek Měsíc. Odeon 1990. (Překlad: Hiršal) (34) Morgenster, CH. Jak si šibeniční dítě zapamatuje jména měsíce. In Beránek Měsíc. Odeon 1990 (přeložil Hiršal) (35) Morgenster, CH. Zlý duch vody. In Beránek Měsíc. Odeon 1990 (36) Suchý, J. 100 povídek z deníku praktické dívky Zuzany. Čs. Spisovatel 1966. (37) Suchý, J. Housle. In Knížka anebo co mne jen tak napadlo. Panton. Praha 1986. (38) Suchý, J. Benefice. In Jonáš a dr. Matrace. Mladá Fronta 1994. (39) Suchý, J. Dneska začnu. In Jonáš a dr. Matrace. Mladá Fronta 1994. (40) Suchý, J. Knížka kterou otvíráte. In Jonáš a dr. Matrace. Mladá Fronta 1994. (41) Suchý, J. Dobře placená procházka (Dilia 1996) (42) Suchý, J. Zuzana není pro nikoho doma. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo 1963 – 1969. svazek 10. Karolinum 2002 (43) Suchý, J. Ďábel z Vinohrad. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo 1963 – 1969. svazek 10. Karolinum 2002 (44) Suchý, J.Jonáš a dr. Matrace. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo 1963 – 1969. svazek 10. Karolinum 2002 (45) Suchý,J. Štěpka, S. Nevěsta prodaná Kubovi. Tatran. Bratislava 1987 - 103 -
(46) Suchý, J. Jonáš dejme tomu v úterý a jiné hry ze Semaforu. Mladá fronta 1995. (47) Suchý, J. Smutek bláznivých panen. Mladá fronta 1995 (48) Suchý, J.Úvod k Hamletovi. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. (49) Suchý, J. Já vím. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. (50) Suchý, J.Hrobníci. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. (51) Suchý, J. Katastrofy. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. (52) Suchý, J. Kdo chce psa bít. In To nejlepší z Jiřího Suchého. svazek 1. Praha 1990. (53) Suchý,J. Čarodějky. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002 (54) Suchý,J. Kytice. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002 (55) Suchý,J. Elektrická puma. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002 (56) Suchý,J. A tele doma nebylo. In Encyklopedie Jiřího Suchého: Divadlo (1970 – 1974) . svazek 11. Pražská imaginace 2002 (57) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Přenos z Cimrmanova Liptákova, premiéra 10.11.1968. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. (58) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s Ing. Artušem Leflerem v dílu z 21.7. 1967. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. (59) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s Ing. Artušem Leflerem v dílu z 7.12.1968. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. (60) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s doktorem Evženem Hedvábným v dílu z 25.11. 1966. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. (61) Svěrák, Z. – Šebínek, J. Rozhovor s doktorem Evženem Hedvábným v dílu z 21.4.1967. In Vinárna u pavouka. Radioservis a.s. 1998. (62) Werich, J. – Horníček, M. Předscény. Těžká Barbora: Interview. URL: [cit. 2006-28-04] (63) Werich, J. – Horníček, M. Předscény. Těžká Barbora: Příchozí Vejda. URL: [cit. 2006-28-04] (64) Werich, J. – Horníček, M. Předscény. Caesar: Být či nebýt. URL: [cit. 2006-28-04] - 104 -
(65) Werich, J. – Horníček, M.Předscény. Balada z hadrů: Hned mě hněť, aneb o imperativech. URL: [cit. 2006-28-04] (66) Voskovec, J. – Werich, J. West Pocket revue. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. (67) Voskovec, J. – Werich, J. Robin zbojník. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. (68) Voskovec, J. – Werich, J. Caesar. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. (69) Voskovec, J. – Werich, J. Caesar. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1982. (70) Voskovec, J. – Werich, J. Don Juan & company. In Hry osvobozeného divadla. Československý spisovatel 1985. (71) Týden: Paroubek to Rath horké. 42/2005. Praha 2OO7 - . Vychází týdně. (72) Stejně znějící slova. URL: [cit. 2006-20-04] (73) URL: [cit. 2006-26-05] (74) URL: [cit. 2006-26-05] (75) Portečko, H. Komparativní aspekt české a ukrajinské paremeologie. Praha 2007. 118 s. Diplomová práce na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy na Ústavu bohemistických studií. Prof. PhDr. František Čermák, DrSc.
- 105 -
Anotace
Diplomová práce je věnovaná rozboru jazykové hříčky v češtině, a to jak z teoretického, tak i praktického hlediska. Především se v této práci zabývám problematikou terminologie, která se jazykové hříčky týká. Základním cílem je zkoumat strukturu jazykové hříčky a určit její vlastnosti a charakter.
Klíčová slova: jazyková hříčka, kalambúr, jazyková komika.
Anotation This graduation work is dedicated to the issue of pun in the Czech language. In my work I deal with terminology by which the pun is determined. The main goal is to analyze the pun as regards its structure, conditions and character. Keywords: pun, calembourg, language comic.