Exaktní metody v managementu Přednášející: doc. Ing. Miroslav Žižka, Ph.D. Katedra podnikové ekonomiky a managementu
Cvičící: Ing. Eva Šlaichová, Ph.D. Ing. Eva Štichhauerová, Ph.D. Ing. Lukáš Turčok, Ph.D. doc. Ing. Miroslav Žižka, Ph.D.
Kontakt e-mail:
[email protected] tel.: 485 352 345 (PO 15.00 – 17.00) depozitář studijních materiálů: https://elearning.fm.tul.cz
Základní informace rozsah předmětu: P 2/2, K 16 hod. zakončeno: zkouškou, počet kreditů: 5, podmínky udělení kreditu: získání zápočtu, absolvování písemné zkoušky. návaznost na předměty: Matematika I, II, Statistika, Úvod do managementu.
Podmínky pro zápočet a zkoušku Aktivní účast na cvičeních/soustředěních – max. 10 bodů:
P: max. 3 absence: 10 bodů, K: 0 absencí: 10 bodů P: 4 - 5 absencí: 5 bodů, K: 1 absence: 5 bodů P: více než 6 absencí: 0 bodů, K: 2 absence: 0 bodů
Zpracování semestrální práce – max. 30 bodů: originalita, kreativita, ambicióznost: max. 10 bodů, správnost řešení: max. 15 bodů, formální úprava: max. 5 bodů.
Písemná zkouška – max. 60 bodů: 10 teoretických otázek: max. 20 bodů, 4 početní příklady: max. 40 bodů.
Výsledné hodnocení
100 – 93 bodů 92 – 85 bodů 84 – 77 bodů 76 – 69 bodů 68 – 60 bodů 59 a méně bodů
výborně výborně-minus velmi dobře velmi dobře-minus dobře nevyhověl
Zadání semestrální práce Zpracování případové studie na téma využití některé/některých kvantitativních metod v podniku. Rozsah: 1 student, min. 4, max. 5 stran A4, 2 studenti, min. 8, max. 10 stran A4 (v takovém případě studenti souhlasí se stejným bodovým hodnocením pro oba). Odevzdání: nejpozději v pátek 10. výukového týdne. Pozdní odevzdání a plagiátorství – 0 bodů. Formální úprava: dle směrnice děkana č. 4/13 pro zpracování závěrečné práce. Vyhodnocení: 14. výukový týden.
Odevzdání semestrální práce u komb. formy Studenti s příjmením A – K odevzdají semestrální práci Ing. Evě Štichhauerové, Ph.D. (
[email protected]) Studenti s příjmením L – R odevzdají semestrální práci Ing. Evě Šlaichové, Ph.D. (
[email protected]) Studenti s příjmením S – Ž odevzdají semestrální práci Ing. Lukáši Turčokovi, PhD. (
[email protected])
Základní literatura GROS, I. Matematické modely pro manažerské rozhodování. 1. vyd. Praha: Vydavatelství VŠCHT, 2009. 282 s. ISBN 978-80-7080-709-5. PLEVNÝ, M. a M. ŽIŽKA. Modelování a optimalizace v manažerském rozhodování. 2. vyd. Plzeň: ZČU, 2010. 296 s. ISBN 978-80-7043-933-3. SIXTA, J. a M. ŽIŽKA. Logistika: Metody používané pro řešení logistických projektů. 1. vyd. Brno: Computer Press, 2009. 238 s. ISBN 978-80-251-2563-2.
Doporučená literatura [1] FÁBRY, J. Matematické modelování. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2011. ISBN 978-80-7431-066-9. [2] FIALA, P. aj. Operační výzkum – nové trendy. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2010. ISBN 978-80-7431-036-2. [3] GALLOWAY, L., F. ROWBOTHAM a M. AZHASHEMI. Operační management v praxi. 1. vyd. Praha: ASPI, 2007. ISBN 978-80-7357-281-5. [4] GROS, I. Kvantitativní metody v manažerském rozhodování. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2003. ISBN 80-247-0421-8. [5] JABLONSKÝ, J. Operační výzkum: Kvantitativní modely pro ekonomické rozhodování. 3. vyd. Praha: Professional Publishing, 2007. ISBN 978-80-86946-44-3. [6] KUBÁT, J., HORÁKOVÁ, H. Řízení zásob. Logistické pojetí, metody, aplikace, praktické úlohy. 3. přeprac. vydání. Praha: Profess Consulting, 1999. ISBN 80-85235-55-2. [7] ŽIŽKA, M. Vybrané statě z operačního výzkumu. 1. vyd. Liberec: TUL, 2003. ISBN 80-7083-691-1.
Stručná osnova předmětu 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Uvedení do problematiky exaktních – kvantitativních metod. Teorie zásob. Lineární programování. Teorie hromadné obsluhy (front). Simulační modely. Teorie obnovy. Síťová analýza. Vícekriteriální rozhodování.
Podrobněji viz stag-new.tul.cz PŘEDMĚTY – KPE/EXM
Přístupy k řešení problémů Empiricko-intuitivní Algoritmický Heuristický
Empiricko-intuitivní přístup založený na zkušenostech, intuici a logickém úsudku řešitele, subjektivní, neformalizovaný, nekontrolovatelný.
Algoritmický přístup založený na exaktních (matematických) metodách, formalizovaný postup, modelové řešení problémů, algoritmizace vede vždy ke stejnému výsledku, některé problémy jsou obtížně matematicky vyjádřitelné, náročné na znalost metod a na čas.
Heuristický přístup hledání postupů a metod pro řešení nových a neznámých problémů, propojení intuitivních a exaktních metod, základem je algoritmický přístup a práce s variantami řešení, návraty zpět k formulaci úlohy, vkládání dalších kroků a operací.
Výběr vhodného přístupu Dle druhu rozhodování: rozhodování za jistoty, rozhodování za nejistoty, rozhodování za neurčitosti (nové problémy),
Dle druhu problému: analýza, modelování, optimalizace procesů, rutinní provoz.
Označování metod Česky:
Kvantitativní metody rozhodování Operační výzkum Exaktní metody managementu Systémové inženýrství
Anglicky:
Quantitative Methods Operations Research Operations Management
Německy:
Quantitative Methoden Operationsforschung
Rusky:
Issledovanie operacij
Charakteristika exaktních metod Soubor metod zaměřených na řešení složitých, většinou mikroekonomických rozhodovacích situací pomocí modelové techniky. (GROS, 2003, s. 12)
Proč operační výzkum? Operační výzkum = „Výzkum operací“
Operační výzkum slouží k analýze a koordinaci provádění operací v rámci určitého systému.
Historie exaktních metod do r. 1930 ekonometrie – matematický popis a statistická verifikace ekonomických vztahů (L. Walras: Theorie mathématique de la richesse sociale – 1883; V. Pareto, J. Sluckij); pohybové studie (F. W. Taylor: Principles of scientific management - 1911), proudová výroba (H. Ford 1913), řízení zásob (F. W. Harris – 1917), 1939 strukturní analýza (W. W. Leontief – meziodvětvová analýza; L. V. Kantorovič: Matematičeskije metody organizacii i planirovanija proizvodstva – základy lineárního programování),
Historie exaktních metod 1944 teorie her (J. von Neumann, O. Morgenstern: Theory of games and economic behavior), 1947 simplexová metoda řešení úloh lineárního programování (G. B. Dantzig: Linear programming and extensions), cca 1950 teorie front (D. G. Kendall), nelineární programování (R. Frisch), 1957 dynamické programování (R. Bellman: Dynamic programming),
Historie exaktních metod 1960 - 1970 síťová analýza, celočíselné programování (R. E. Gomory), počítačová simulace (G. Gordon), 1970 - 1980 vícekriteriální optimalizace (T. L. Saaty), MRP (J. Orlický), 1980 – 1990 nové výrobní strategie (JIT – T. Ohno, TQC, TQM – W. E. Deming, J. M. Juran), reengineering (M. Hammer).
Vztah k managementu Klasické období rozvoje managementu (1900 –1950): 1) Škola vědeckého průmyslového řízení (F. W. Taylor, H. L. Gantt …), 2) Škola lidských vztahů, 3) Škola správního řízení, 4) Škola byrokratického řízení. (VODÁČEK, L. a O. VODÁČKOVÁ. Management. Teorie a praxe pro 90. léta. Praha: MP, 1996, s. 28.)
Vztah k managementu Moderní období rozvoje managementu (cca po roce 1950): 1) Procesní přístupy, 2) Psychologicko-sociální přístupy, 3) Systémové přístupy (R. L. Ackoff, C. W. Churchman …), 4) Kvantitativní přístupy (G. B. Dantzig, T. L. Saaty, P. M. Morse …), 5) Empirické přístupy. (VODÁČEK, L. a O. VODÁČKOVÁ. Management. Teorie a praxe pro 90. léta. Praha: MP, 1996, s. 30.)
Charakteristické rysy exaktních metod
systémový přístup, týmová práce, modelová technika.
Systémový přístup
Chování libovolného prvku zkoumaného systému nelze posuzovat izolovaně, protože vždy určitým způsobem ovlivňuje i ostatní prvky, přitom ne každá z těchto vazeb je podstatná a ne všechny vlivy lze zjistit.
Týmová práce Komplexní řešení složitých rozhodovacích úloh vyžaduje použití poznatků řady vědních disciplín.
Exaktní metody je proto nutné chápat jako mezioborovou vědní disciplínu.
Modelová technika K řešení problémů se přistupuje tak, že na základě empirické a racionální analýzy reality se zavádějí určité zjednodušené matematické modely, na kterých se řeší složité problémy skutečnosti. Tyto modely mají povahu optimalizačních modelů, tj. umožňují dospět k řešením, které jsou z hlediska cílových kritérií nejlepší.
Obecný postup řešení úlohy 1. 2. 3. 4. 5.
Rozpoznání a definice problému v rámci reálného systému. Vytvoření ekonomického modelu. Sestavení matematického modelu. Řešení matematického modelu. Interpretace a verifikace výsledků řešení.
6.
Realizace řešení.
1. Rozpoznání a definice problému Manažerský problém je možné analyzovat ze dvou základních hledisek: 1) Kvalitativní analýza – rozbor problému na základě znalostí a zkušeností příslušného manažera, bez přímých číselných propočtů. 2) Kvantitativní analýza – rozbor problému pomocí kvantitativních dat, které je možné vyjádřit v numerické podobě.
2. Vytvoření ekonomického modelu Model je:
- určité zobrazení reálného systému, - vždy nedokonalý obraz skutečnosti.
Ekonomický model obsahuje: hledisko hodnocení (např. maximalizace zisku, minimalizace nákladů), popis procesů v systému (např. výroba produktu), popis činitelů ovlivňujících provádění procesů (např. omezené zdroje), popis vzájemného vztahu mezi procesy, činiteli a hlediskem hodnocení.
3. Sestavení matematického modelu Každému prvku ekonomického modelu je zcela jednoznačně přiřazen určitý prvek matematického modelu. Matematický model vyjadřuje vztahy platné v reálném systému formou matematických výrazových prostředků jako jsou funkce a soustavy rovnic a nerovnic. Deterministický model – model, ve kterém jsou všechna vystupující data známa s určitostí, tj. vystupují zde jako konstanty. Pravděpodobnostní model – model, ve kterém je některý z prvků udán jako náhodná veličina.
4. Řešení matematického modelu Určit takové hodnoty řiditelných proměnných, pro které zvolené kritérium optimality dosahuje požadovaného extrému (maxima, minima). z = f(x, y) → extrém při omezeních g(x, y) ≥ 0, kde x … vektor řiditelných proměnných, y … vektor neřiditelných proměnných, z … hodnota kritéria optimality.
Druhy proměnných Řiditelné proměnné – vstupy do matematického modelu, které lze ovlivňovat nebo řídit tak, aby byl dosažen požadovaný výsledek (např. počet vyráběných výrobků, velikost převáženého nákladu …). Neřiditelné proměnné – vstupy do matematického modelu, které není možné ovlivňovat, tzv. faktory prostředí (např. ceny nakupovaných surovin, kapacity zařízení, spotřeba surovin na jednotku produkce …).
5. Interpretace a verifikace výsledků řešení Prověřit, zda model věrně zobrazuje vztahy existující v reálném systému. Časté nedostatky: 1) Model obsahuje nepodstatné proměnné, jejichž vliv na kriteriální funkci je slabý nebo naopak nezahrnuje důležité proměnné. 2) Hodnoty parametrů nejsou stanoveny s dostatečnou spolehlivostí. 3) Struktura modelu je nevyhovující – cílové kritérium, omezující podmínky neodpovídají skutečnosti.
6. Realizace řešení
Implementace výsledků řešení získaných pomocí modelu. Formulace rozhodnutí s přihlédnutím k souvislostem, které nebyly do modelu zahrnuty.
Oblasti aplikace exaktních metod dlouhodobé výhledy a koncepce, střednědobé a krátkodobé projekty, operativní řízení výroby, přímé řízení výrobních a technologických procesů. Exaktní metody managementu jsou nedílnou součástí systémů pro podporu rozhodování.
Přehled základních exaktních metod managementu matematické programování, teorie grafů, modely řízení zásob a skladů, teorie front (hromadné obsluhy), optimalizace procesů obnovy, teorie her a rozhodování v konfliktních situacích, vícekriteriální hodnocení variant, simulační modely.