Ekonomika podniku (EKPO) Přednáška č. 1 Prezentace vznikla za podpory projektu Perspektivy krajinného managementu – inovace krajinářských disciplín (reg. číslo CZ.1.07/2.2.00/15.0080)
Obor: B-KRAJ Krajinářství_2. roč. ZS 2015/2016
Sylabus předmětu • • • • • • • • • • • • • •
Podnik v tržní ekonomice, teoretická východiska, základní pojmy. Národní hospodářství, legislativní předpisy, charakteristika podnikatelských subjektů. Typologie podniků a organizací, organizace v ochraně přírody a krajiny. Majetková a kapitálová struktura podniku. Koloběh a řízení majetku a kapitálu a informační systém podniku. Dlouhodobý majetek, charakteristika, členění, analýzy. Krátkodobý majetek, charakteristika, členění, analýzy. Charakteristika a klasifikace nákladů, kalkulace nákladů, nákladová funkce. Charakteristika a klasifikace výnosů, výsledek hospodaření, rozdělení zisku, cena, funkce a tvorba ceny. Obrat peněžních prostředků, peněžní toky v podniku, platební schopnost podniku. Pracovní kapitál podniku, ekonomika práce, odměňování pracovníků, produktivita. Finanční hospodaření podniku, formy a zdroje financování, časová hodnota peněz. Investiční činnost. Specifické ekonomiky, ekonomika v ochraně přírody a krajiny.
Týden
Před.
CV
Náplň přednášek
1.
22. 9.
22. 9.
Majetková a kapitálová struktura podniku
2.
29. 9.
29. 9.
Koloběh majetku a kapitálu a informační systém podniku Riederová
Výrobní činnost, řízení oběžného majetku
Riederová
3.
6. 10.
6. 10.
Charakteristika a klasifikace nákladů, kalkulace nákladů, nákladová funkce
Příklady kalkulace nákladů se zaměřením na drobné stavby v krajině , 1. průběžný zápočtový test,
Riederová
4.
13. 10.
13. 10.
HLAVNÍ CVIČENÍ
HLAVNÍ CVIČENÍ
5.
20. 10.
20. 10.
HLAVNÍ CVIČENÍ
HLAVNÍ CVIČENÍ
6.
27. 10.
27. 10.
Charakteristika a klasifikace výnosů, výsledek Riederová hospodaření, rozdělení zisku, cena, funkce a tvorba ceny
Vztahy mezi ziskem, objemem výroby, cenou a náklady
Riederová
Metody výpočtu cash flow
Riederová
Obrat peněžních prostředků, peněžní toky v podniku, platební schopnost podniku
Přednášející Riederová
Riederová
7.
3. 11.
3. 11.
Riederová
8.
10. 11.
10. 11.
Pracovní kapitál podniku, ekonomika práce, odměňování r Riederová p
9.
17. 11.
17. 11.
STÁTNÍ SVÁTEK
10.
24. 11.
24. 11.
11.
1. 12.
1. 12.
12.
8. 12.
8. 12.
Podnik v tržní ekonomice, teoretická východiskaLegislativní předpisy, typologie podniků a Riederová, samostudium organizací, charakteristika podnikatelských subjektů, organizace v ochraně přírody a krajiny Investiční činnost, Finanční hospodaření podniku, formy Riederová a zdroje financování, časová hodnota peněz Specifické ekonomiky, ekonomika v ochraně přírody a Riederová krajiny
13.
15. 12.
15. 12.
Příprava na zkoušku
Riederová
Náplň cvičení
Cvičící
Dlouhodobý majetek , pořizování, oceňování, metody s Riederová odpi
Odměňování pracovníků, výpočet mezd, 2. průběžný Riederová zápočtový test
Zakladatelský záměr, zakladatelský rozpočet,aplikace legislativních předpisů, zahájení podnikatelské činnosti, samostudium rizika podnikáníZáklady finanční matematiky Hodnocení ekonomické efektivnosti projektů
Riederová
Účetnictví, obhajoby prací, zápočtový test
Riederová
Opravy zápočtových testů, obhajoby prací
Riederová
Podmínky ukončení předmětu • Ukončení předmětu: zápočet, písemná zkouška
• Podmínky udělení zápočtu: • • • •
80 % účast na cvičeních, odevzdání semestrální práce, v rozsahu min. 8 stran prezentace a obhajoba semestrální práce (15 min.) obhajoba seminární práce, před spolužáky a učitelem, nutno obhájit bez vážnějších připomínek učitele • napsání 2 průběžných testů na cvičení, každý min na 70 % možných bodů • napsání závěrečného zápočtového testu na 80 % možných bodů
• Písemná zkouška: 2 otázky, 40 min.
Literatura • Základní: • prezentace z přednášek, případně cvičení • studijní texty • Doporučená: • Šafařík, D., Hlaváčková, P. 2014. Podniková ekonomika pro obory Stavby na bázi dřeva a nábytek. 1. vyd. Mendelova univerzita v Brně. Brno. 154 s. ISBN 978-80-7375-949-0. • Synek, M. a kol. 2006: Podniková ekonomika. Praha: C. H. Beck. ISBN 80-7179-892-4. • Synek, M. a kol. 2011: Manažerská ekonomika. Praha: Grada Publishing. ISBN 978-80-247-3494-1. • Kupčák, V. 2006: Ekonomika lesního hospodářství. Brno: MZLU v Brně. ISBN 80-7157-998-X. • Hlaváčková, P. 2010: Základní ekonomické principy. Studijní text pro distanční studium. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci. ISBN 978-80-244-2563-4…..
Konzultace • Konzultace jsou možné kdykoli po předchozí domluvě e-mailem (
[email protected]). • Do předmětu e-mailu uvádějte zkratku „EKPO“.
Podnik v tržní ekonomice, teoretická východiska
„Úspěch v podnikání může mít jen ten, kdo ví něco, co ostatní nevědí“ ARISTOTELES ONASIS
Ekonomika podniku • Podniková ekonomika (ekonomika podniku) je: • teoretická disciplína s cílem vytvářet předpoklady pro optimalizaci podnikových procesů • praktická disciplína, která má za cíl naučit, pochopit a pracovat s nástroji pro řízení ekonomiky
Ekonomika podniku • předmětem je podnik coby institucionalizované podnikání
Kam patří ekonomika podniku? • Podnikové hospodářství je součástí ekonomických (hospodářských) věd. • Ekonomická teorie (ekonomie) je věda, která zkoumá, jak lidé rozdělují vzácné zdroje k výrobě statků a služeb a jak tyto statky a služby rozdělují a směňují.
Kam patří ekonomika podniku? • mikroekonomie – zabývá se chováním
ekonomických subjektů • makroekonomie – měření, vysvětlení a predikce chování a vývoje ekonomiky jako celku • obě součásti ekonomické vědy jsou relativně samostatné • hospodářství jako celek je možno plně pochopit pouze syntézou obou pohledů
Pozitivní a normativní ekonomie • V ekonomickém myšlení rozlišujeme dva základní přístupy: • Pozitivní ekonomie přijímá ekonomickou realitu takovou, jaká je a snaží se analyzovat co nejvěrněji fakta ekonomického života. Odpovídá na otázku: „jaký je ekonomický život?“ • Normativní ekonomie vychází z hodnotových soudů a zajímají ji kromě problému efektivního fungování ekonomiky také otázky sociální, etické a všeobecně lidské. Odpovídá na otázku: „jaký by měl ekonomický život být?“
Historický vývoj ekonomických teorií • antické Řecko – Aristoteles, Platón, Xenofon (Oikonomikos – oikos = dům, nomos = zákon) • středověk – Tomáš Akvinský • merkantilismus (konec 14. – pol. 18. stol.) – princip přílivu peněž do země ze zahraničního obchodu. Prosazoval hospodářskou politiku s množstvím státních zásahů a regulačních opatření v zahraničním obchodu. • fyziokraté (Francie, 18. stol.) • klasická politická ekonomie (2. pol. 18. stol.) – vznik vědní disciplíny (Adam Smith, David Ricardo), základem této školy jsou představy, že hospodářství má vlastní „přirozené“ zákony nezávislé na lidské vůli
Historický vývoj ekonomických teorií • marxismus (19. stol.) – ostrá kritika kapitalismu • německá historická škola (2. pol. 18. a 19. stol.) založená na myšlence specifické národní politické ekonomie • vznik a vývoj soudobé mikroekonomie začíná v poslední třetině 19. století nástupem marginalistických teorii (teorie mezního užitku a teorie mezní produktivity), Marschall, Pareto, Pigou • neoklasická ekonomická škola (do 30. let 20. stol.) • keynesiánství (reakce na hospodářskou krizi), J. M. Keynes
Historický vývoj ekonomických teorií • monetaristus (50. let 20. století), M. Friedman , kvantitativní teorie peněz. • institucionalismus – jedná se o teoretickou koncepci, která vznikla v 90. letech 19. století. Důraz klade na existenci institucí v hospodářském životě • soudobým ekonomickým směrem je nová institucionální ekonomie rozvíjející se od 60. let 20. století, zkoumající vnitřní strukturu hospodářských organizací a jejich institucionální uspořádání • v závěru 20. století vystupují do popředí ekonomické teorie i praxe otázky simultánního ekologického a ekonomického využívání přírodních zdrojů v rámci principu trvale udržitelného života
Definice ekonomiky • Ekonomika je konkrétní, zkoumá oblast společenské praxe, řeší praktické fungování ekonomického života společnosti. • 3 významové roviny: • ekonomika jako hospodářství – souhrn zdrojů určitého celku (např. ekonomika podniku), • ekonomika jako hospodaření – hospodářská činnost podniku, • ekonomika jako hospodárnost – snaha využít co nejlépe zdroje k výrobě co největšího množství.
Historický vývoj PE jako vědní disciplíny • Historicky vznikly dva proudy vědeckého zkoumání podniku: 1) V německy mluvících zemích – „věda o podnikovém hospodářství“ • zkoumá podstatu podniku a podnikání • klade důraz na logickou strukturu a komplexnost • představitelé Gutenberg a Wöhe
2) Ve Francii a USA – vzniká zde jiný přístup k podnikání – teorie řízení • na počátku analyzuje prvky řídícího procesu, jejich dynamiku a vazby, postupně se obohacuje o další prvky, např. analýzu rozhodovacích procesů, prvky sociologie, psychologie, aplikaci matematiky
• MEZI OBĚMA PŘÍSTUPY EXISTUJE SPOJENÍ!
Historický vývoj PE jako vědní disciplíny •
1494 • • • •
•
1675 • •
•
Jacques Savary – úspěšný francouzský obchodník, odborník na otázky týkající se obchodu „Le parfait négociant“ (DOKONALÝ OBCHODNÍK)
1756 • •
•
Luca Paccioli – františkánský mnich SUMMA DE ARITHMETICA GEOMETRIA PROPORRTIONI ET PROPORTIONALITA první publikace, která je považována za základ vědeckého přístupu k podnikům, vznikla v Benátkách řeší podvojné účetnictví a obchod
Carl Günter Ludovici – německý filozof, lexikograf, ekonom „Eröffnete Akademie der Kaufleute, oder vollständiges Kaufmanns-Lexicon“ (AKADEMIE OBCHODNÍKŮ ANEB ÚPLNÝ OBCHODNICKÝ LEXIKON)
1804 • •
Johann Michael Leuchs – filozof, teolog, obchodník, učitel „Systém des Handels“ (OBCHODNÍ SYSTÉM)
Historický vývoj PE jako vědní disciplíny • Přelom 19. a 20. století – koncentrace a intenzifikace výroby → zvrat v podnikohospodářské problematice, začínají vznikat vysoké obchodní školy: • 1898 – Lipsko, Cáchy, Vídeň… • 1903 – Univerzita v Curychu – stolice (katedra) pro obchodní vědy – prof. J. F. Schär • 1919 – Praha (součást ČVUT, dnes VŠE)
Historický vývoj PE jako vědní disciplíny – významné osobnosti • Léon Gomberg (1866 – 1935) • „Obchodní nauka a soukromé podnikové hospodářství“ • do centra chápání podnikového hospodářství postavil účetnictví
• Eugen Schmalenbach (1873 – 1955) • kladl důraz na praktické podnikové hospodářství • největší přínos – empirické odvození a teoretické zdůvodnění existence fixních a variabilních nákladů • vyvinul nákladové křivky • upozorňoval na rostoucí problémy koncentrace ekonomiky a centralizace hospodářských sil • druhý problém – věda o bilancích • třetí oblast – systém mechanismu svobodné tržní ekonomiky při využití ve vnitropodnikovém řízení
Historický vývoj PE jako vědní disciplíny – významné osobnosti •
Erich Gutenberg (1897 – 1984) – profesor na několika školách, dlouholetá praxe • • • • •
•
„Základy podnikového hospodářství“ – 3 svazky říká se před a po Gutenbergovi zakladatelský význam díla pro PE maximálně využívá matematický aparát základem jednotné koncepce podnikového hospodářství je kombinace základních výrobních faktorů (lidský pracovní výkon, provozní prostředky, materiál) a dispozitivních faktorů (obchodní a provozní vedení, plánování, organizace) – výsledkem kombinace je VÝNOS
Günter Wöche (1924 – 2009) • • • •
přední ekonom SRN v oblasti podnikového hospodářství profesor na Sárské univerzitě „Úvod do obecné nauky a hospodaření podniku“ metodologie základních problémů podnikového hospodářství, teorie daní, problematika správy majetku, financování podnikání a podnikové účetnictví
Historický vývoj PE jako vědní disciplíny – situace na území ČR • 1919 – Vysoká škola obchodní v Praze – Josef Macek, Gustav Švamberg, Josef Pazourek
• po 2. svět. válce – obnovena činnost vysokých škol – Karel Žlábek, Josef Blecha
• 1952 – 1960 – ČVUT v Praze – ekonomickoinženýrská fakulta – František Brabec
• centrální řízení – podnikové hospodářství na VŠ bylo nahrazeno „organizací a plánováním podniku“
Historický vývoj PE jako vědní disciplíny – situace na území ČR – představitelé • • • •
Josef Macek (1887 – 1972) – národohospodář Gustav Švamberg (1880 – 1958) – právník Josef Pazourek (1862 – 1933) – obor účetnictví Tomáš Baťa (1876 – 1932) – „Baťova škola práce“ • Karel Žlábek (1900 – 1984) – koncepce a struktura podnikového hospodářství • František Brabec (1905 – 1992) – modelování vztahů v podnikové ekonomice, vytvoření směrných hodnot
Nedávná minulost našich podniků • 1948 – příklon k sovětskému chápání ekonomiky • 1953 – přijata sovětská metoda řízení a její rozhodující nástroj – technickoprůmyslový a finanční plán • 1965 – 1968 – snahy o reformy socialistického řízení a plánování • 1972 – Ekonomický ústav Československé akademie věd – studie „Analýza vývoje ekonomické teorie v Československu v šedesátých letech“ • 1989 – transformace ekonomiky, restituce, malá a velká privatizace
Ekonomické kategorie • Ekonomické kategorie jsou základní ekonomické pojmy, vyjadřující podstatné vlastnosti ekonomických jevů a procesů nebo vyjadřující jejich vnější formu. • statek, služba, zboží, peníze, kapitál, renta, mzda, potřeba, užitek atd.
Ekonomické kategorie • Potřeba je označení stavu, kdy ekonomický subjekt cítí nedostatek a vynakládá úsilí k jeho překonání. • Ekonomický subjekt spotřebou statků získává užitek. • Užitek je subjektivní pojem, a proto ze stejného statku plyne různým subjektům různý užitek.
Ekonomické kategorie • Statky – prostředky, jejichž pomocí lze uspokojit nějaké lidské potřeby. • statky volné – bez přičinění člověka, nemohou být předmětem směny • ekonomické statky – jsou vzácné, soutěží se na trhu, nakupují se za peníze
Ekonomické kategorie • Ekonomické statky: • spotřební statky slouží ke konečné spotřebě (potraviny, oblečení, boty aj.) • kapitálové statky slouží k výrobní spotřebě (stroje, zásoby materiálu aj.)
Ekonomické kategorie • Podle principu vlastnictví dělíme statky na: • soukromé – vyrábí a prodávají podnikatelské subjekty (zemědělská produkce, produkce průmyslu nebo stavebnictví) • veřejné statky není možné efektivně zajišťovat na bázi soukromého podnikání; (tzv. problém černých pasažérů); charakteristické nedělitelností a nevyloučitelností ze spotřeby • smíšený statek je takový, který při spotřebě jednotlivcem přináší zároveň i jistou míru užitku veřejnosti; převládá individuální užitek
Ekonomické kategorie • Členění statků je podle jejich věcné povahy na: • statky hmotné mají hmotnou podstatu (např. počítač, stroj, budova) • statky nehmotné představují duševní výtvory člověka, jeho znalosti
Ekonomické kategorie • Podle vlivu spotřeby statku na užitek spotřebitele rozdělujeme statky na: • žádoucí – takový statek, jehož spotřeba zvyšuje užitek spotřebitele • nežádoucí – je statek, který snižuje užitek spotřebitele • lhostejný (neutrální) – neovlivňuje užitek spotřebitele
Ekonomické kategorie • Podle vlivu důchodu na výši spotřeby se statky dělí na: • normální – takový statek, kterého je se zvýšením důchodu spotřebitele poptáváno větší množství. (nezbytný a luxusní) • méněcenný – statek, jehož je se zvýšením důchodu poptáváno menší množství (např. oblečení ze second-handu)
Ekonomické kategorie • Služby jsou cizí činnosti, které uspokojují lidské potřeby. Dělí se na: • služby věcné – výstavba dřevěných domů, oprava auta, zakázková výroba řeziva, atd. • služby osobní – týkají přímo konkrétní osoby zákazníka (např. návštěva lékaře)
Hospodářství a hospodářská činnost • Společným předmětem zkoumání a popisu ekonomických věd je hospodářství (ekonomika). • Hospodářství je oblast lidské činnosti, která se zabývá uspokojováním lidských potřeb. • Lidské potřeby jsou prakticky neomezené, statky (jimiž se potřeby uspokojují), jsou nedostatkové. • Hospodářská činnost znamená využívání existujících prostředků tak, aby bylo dosaženo co největšího uspokojování potřeb. Dosažení cíle optimálního uspokojení potřeb předpokládá hospodářský proces.
Podstata a cíle hospodářské politiky státu • Hospodářská politika – přístup státu k ekonomice své země → cíle, nástroje, rozhodovací procesy a opatření • Cíle („magický čtyřúhelník“): • vysoká úroveň a dynamika produktu – hrubý domácí produkt • vysoká zaměstnanost a nízká nezaměstnanost – míra nezaměstnanosti • stabilita cenové hladiny – míra inflace • vyrovnaná bilance zahraničního obchodu – saldo zahraniční obchodní bilance
Magický čtyřúhelník
strana 37
Podstata a cíle hospodářské politiky státu • Nástroje hospodářské politiky: • nástroje fiskální (rozpočtové) politiky – státní rozpočet, kterým se stanoví výše příjmů, resp. výdajů • nástroje monetární (měnové) politiky – kontrola množství peněz v ekonomice a stanovení úrokových sazeb, • nástroje důchodové politiky – regulace mezd, státní podpora důchodovému pojištění • nástroje zahraničního obchodu – celní sazby, kurz měny
Národní hospodářství (NH) • souhrn individuálních samostatných hospodářství v určitém státě, které jsou vlivem společenské dělby práce na sobě závislé • tvoří ho všechny subjekty všech odvětví a sfér ekonomického vývoje • Podle principu financování rozdělujeme NH na: – ziskový (tržní, soukromý) sektor – je ta část NH, která je financovaná z výroby nebo prodeje statků, a to za tržní cenu, která se vytváří na základě nabídky a poptávky. Funkcí sektoru je dosahovat zisk a maximalizovat užitek. – neziskový (netržní, třetí) sektor – je ta část NH, která získává prostředky na svoji činnost cestou tzv. přerozdělovacích procesů ve smyslu principů, které jsou popsané a analyzované prostřednictvím veřejných financí. Funkcí sektoru je přímé dosahování užitku, který má zpravidla podobu veřejné služby. – veřejný sektor – financovaný z veřejných financí, cílovou funkcí sektoru je veřejná služba (veřejná správa, veřejná volba, veřejná kontrola).
Národní hospodářství • Vláda ČR a Parlament ČR, řízení státní správy a odvětví NH → ministerstva • Úseky NH – podniky a organizace s věcně podobnou produkcí statků, služeb či činnostmi (průmysl, zemědělství, lesnictví, stavebnictví, doprava atd.) • Sektory NH: • • • •
primární (prvovýroba) – zemědělství, lesnictví, těžební průmysl, sekundární – zpracovatelský průmysl, stavebnictví, terciární (služby pro obyvatelstvo) – školství, kultura, zdravotnictví, obchod, peněžnictví, kvartární (služby pro vědu a výzkum).
• Komplexy – podniky, kde jedna hospodářská činnost navazuje na druhou (např. palivoenergetický komplex, zemědělskopotravinářský, lesnicko-dřevařský), klastry
Odvětvové členění podniků Nomenklaturními pomůckami pro členění a zařazení konkrétních podniků dle ekonomických činností jsou Odvětvová klasifikace ekonomických činností (OKEČ), která byla od 1. 1. 2008 nahrazena Klasifikací ekonomických činností (CZ-NACE Nomenclature des activités economiques des Communaales Européennes).
A
sekce
AA
subsekce
strana 41
Odvětvové členění podniků SEKCE A - ZEMĚDĚLSTVÍ, LESNICTVÍ A RYBÁŘSTVÍ Lesnictví a těžba dřeva
02 02.1 02.10
Lesní hospodářství a jiné činnosti v oblasti lesnictví Lesní hospodářství a jiné činnosti v oblasti lesnictví SEKCE R - KULTURNÍ, ZÁBAVNÍ A REKREAČNÍ ČINNOSTI Činnosti knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení
91 91.0
Činnosti knihoven, archivů, muzeí a jiných kulturních zařízení 91.01 Činnosti knihoven a archivů 91.02 Činnosti muzeí Provozování kulturních památek, historických staveb 91.03 a obdobných turistických zajímavostí Činnosti botanických a zoologických zahrad, přírodních rezervací 91.04 a národních parků 91.04.1 Činnosti botanických a zoologických zahrad 91.04.2 Činnosti přírodních rezervací a národních parků
strana 42
Evropská unie • je politická a ekonomická unie, • 2013 – 28 evropských států s 507,7 miliony obyvatel (přibližně 7,3 % světové populace) • vznik v roce 1993 na základě Smlouvy o Evropské unii (tzv. Maastrichtská smlouva), navazovala na evropský integrační proces od padesátých let • EU byla paralelním celkem k Evropským společenstvím bez právní subjektivity, který se od ostatních lišil působností • EU byla zárodkem politické integrace a nástrojem pro spolupráci v některých oblastech • Lisabonskou smlouvou nahradila ES Evropské společenství (ES; dříve Evropské hospodářské společenství), čímž získala právní subjektivitu a také vlastnosti ES – především nadstátnost • EU jako integrační celek vykazuje zásadní rozdíly oproti mezinárodním organizacím, proto je EU specifickou organizací, jež stojí v jistém smyslu nad členskými státy, které na ni přenesly některé své svrchované pravomoci. • cílem EU je vytvoření společného trhu a hospodářské a měnové unie, podpora rozvoje a růstu hospodářství, zaměstnanosti, konkurenceschopnosti a zlepšování životní úrovně a kvality ŽP.
Makroekonomické prostředí EU • Evropská unie (European Union) – integrační seskupení států v Evropě, jež postupně zavádí hospodářskou, měnovou a politickou unii a evropské občanství. • Evropská rada (Council of the European Union) • Evropská komise (European Commission) • Rada ministrů (Council of Europe) • Evropský parlament (European Parliament) • Evropská centrální banka (European Central Bank), Evropská investiční banka (European Investment Bank) • Evropský soudní dvůr (Court of Justice of the European Communities) • Evropský účetní dvůr (European Court of Auditors)
Základní funkční principy EU • •
• • • • • • •
zákaz diskriminace mezi subjekty trhu na základě členské země jejího původu, neexistence cel, kvót a dalších administrativních omezení dovozu a vývozu, účetní harmonizace (mezinárodní účetní standardy), daňová harmonizace, neexistence technických, hygienických a patentových bariér vývozu a dovozu, neexistence překážek volného pohybu kapitálu, plateb, bankovních a finančních služeb mezi členskými státy, společná obchodní a celní politika vůči třetím zemím a společná ochrana, ochrana rovné hospodářské soutěže v rámci jednotného trhu, vysoká úroveň ochrany životního prostředí, nadřazenost a vymáhání práva ES, při současném uznávání národní legislativy.
Základní ekonomické pojmy • Hospodářský proces umožňuje vytvořit statky a služby, kterými uspokojují jednotlivci i celá společnost své potřeby. • Čtyři navazující fáze: • Výroba – organizovaný proces, v jehož rámci člověk přizpůsobuje věci z přírody svým potřebám; produkce výstupů (statků, služeb) • Rozdělování – vytváření podílů jednotlivých účastníků výroby na jejích výsledcích; východiskem tzv. přerozdělování. • Směna – obchodní výměna, tržní realizace vyrobených statků a služeb na trhu; souhrn všech činností od ukončení výroby zboží po jeho prodej zákazníkům. • Spotřeba – užití statků a služeb k uspokojení potřeb.
Základní ekonomické pojmy • Výrobní faktory (3 základní, obecná ekonomie – národohospodářský pohled): • půda – produkty přírody, vč. půdy • práce – lidská činnost • kapitál – statky a služby, které se podílejí na výrobě jiných statků • (4 faktor – poznání, informace, energie, podnikatelství apod.)
• Cena výrobních faktorů – renta, mzda (plat), úrok nebo zisk
Základní ekonomické pojmy • Výrobní faktory (podnikohospodářský pohled): – dispozitivní výrobní faktor • dispozitivní (řídící) práce (podnikové řízení)
– elementární výrobní faktory • • • •
výkonná práce dlouhodobý majetek materiál (suroviny, pomocné a provozní nátky aj.) půda (pozemky)
Základní ekonomické pojmy Ekonomické subjekty: •
• • • •
domácnosti – rodiny a jednotlivci, nakupují statky a služby, majitelé výrobních faktorů firmy (podniky) – organizační jednotka podnikání, nakupují výrobní faktory, produkují statky a služby stát (vláda, samospráva) – všechny orgány státní moci, vytváří systémové podmínky pro fungování ekonomiky banky – poskytují úvěry, půjčky, služby, směnárenskou činnost, bezhotovostní platební styk aj. zahraniční subjekty – tvoří domácnosti, firmy a vlády mimo národní ekonomiku, vstupují do ní zvenčí.
Základní ekonomické problémy a otázky • Základním ekonomickým problémem každé společnosti je: omezenost zdrojů neomezenost potřeb a požadavků spotřebitelů
• Základní otázky, které stojí před ekonomickými subjekty jsou: CO A KOLIK VYRÁBĚT? – definice struktury a množství výroby, JAK VYRÁBĚT? – stanovení vyrábějícího subjektu, způsobu výroby, určení zdrojů a nástrojů výroby, PRO KOHO? – pravidla, podle kterých dojde k rozdělení produktů mezi spotřebitele
Ekonomické systémy • Mechanismus, kterým ekonomické subjekty řeší základní ekonomické otázky, určuje typ ekonomického systému: zvykový – existuje u primitivních kultur, ekonomické chování je určeno tradicí (zvyklostmi), centrálně plánovaný systém – vznikl ve 20. a 30. letech 20. stol., ekonomika je řízena na základě centrálního plánu z centrálního místa, charakteristický je státní monopol, tržní systém – v 19. stol., liberální (neregulovaná) ekonomika, na kterou má vliv trh, bez zásahů státu smíšený systém – vychází z tržního, možnost zásahů státu, převládá v tržních ekonomikách
• Přechod od jednoho ekonomického systému k jinému se označuje – transformační období.
Vznik trhu • Specializace vedla k dělbě práce. Dělba práce – problém výměny činností mezi jednotlivými výrobci, první formy výměny výrobku za výrobek (tzv. barter). Postupně při složitější dělbě práce se toto stává velmi obtížným a dochází ke vzniku peněz a současně vysoký stupeň dělby práce vyvolává vznik trhu. • Definice trhu − uspořádání, při kterém na sebe vzájemně působí prodávající a kupující, což vede ke stanovení cen a množství statku. Trh je nutný. Je to nejdokonalejší dosud poznaný regulátor a stimulátor ekonomického rozvoje.
Trh Podle územního hlediska: místní (případně oblastní, regionální) – jedna z prvních forem, vztahuje se bezprostředně k určitému místu (jarmark, městský trh), národní – trh v rámci státního celku, světový – existence světového trhu je projevem skutečnosti, že autonomie národních trhů je jen částečná. Podle počtu zboží, které na trhu sledujeme: dílčí – je trhem, na kterém se prodává a kupuje jediný druh zboží, agregátní – je trh veškerého zboží. Podle předmětu koupě a prodeje: trh výrobních faktorů – půdy, práce, kapitálu, trh finanční – peněz, kapitálu, trh produktů – výrobků, služeb.
Interakce trhů a subjektů na trzích
Základní elementy trhu • poptávka – ochota kupujícího koupit za určitou cenu určité množství zboží • nabídka – ochota nabízejícího, výrobce či obchodníka, prodat za určitou cenu určité množství zboží • tržní cena – vzniká prostřednictvím vzájemného působení nabídky a poptávky
Tržní mechanismus CENA CENA
NABÍDKA (S)
POPTÁVKA (D)
TRH TRH
Kontrolní otázky • Definujte pojem ekonomie. • Jaké jsou rozdíly mezi přístupy k ekonomii? • Co je podstatou hospodářského procesu? • Definujte základní ekonomické kategorie. • Jak jsou definovány ekonomické subjekty?
