Bankovní institut vysoká škola Praha. Osobnost manažera. Bakalářská práce

Bankovní institut vysoká škola Praha

Osobnost manažera Bakalářská práce

Martin Polák

Duben 2014

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra financí a ekonomie

Osobnost manažera Bakalářská práce

Autor:

Martin Polák Bankovní management

Vedoucí práce:

Praha

PhDr. Alena Pilousová

Duben, 2014

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou pouţitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Teplicích, dne 25. 4. 2014

Martin Polák

Poděkování: Rád bych poděkoval paní PhDr. Aleně Pilousové za odborné vedení mé bakalářské práce a poskytnuté rady při jejím zpracování. Dále také respondentům za vyplnění distribuovaných dotazníků.

Anotace Bakalářská práce objasňuje důleţité aspekty osobnosti manaţera spolu se zásadami fyzické rovnováhy a duševní hygieny, které tuto osobnost značně ovlivňují. Seznamuje s tím, jaké by měl manaţer mít kompetence, chování a jaké styly řízení můţe uplatňovat. Dále se zabývá zásadami manaţerova styku se společností, vyuţití time-managementu a v neposlední řadě self-managementem. Cílem je vyuţít teorie duševní hygieny a převést ji do praxe. Za tímto účelem vznikla praktická část práce v podobě dotazníkového šetření. Klíčová slova: Manaţer, osobnost, chování, společenský styk, styly řízení, stres, frustrace, time-management, self-management, ţivotospráva, fyzická rovnováha, spánek, výţiva, alkohol, kouření, sport, duševní hygiena, rodina, odpočinek, dýchací techniky, relaxační techniky

Annotation Bachelor thesis explains important aspects of manager’s personality along with principles of physical balance and mental hygiene, which greatly affect the personality. It apprises of what competences and behavior the manager should have, and what management styles he may apply. It also deals with the principles of manager's social relations, with the use of timemanagement and finally with self-management. The goal of this thesis is to use the theory of mental hygiene and convert it into practice. For this purpose a practical part of the work in the form of a questionnaire survey was created. Keywords: Manager, personality, behavior, social relations, management styles, stress, frustration, timemanagement, self-management, diet, physical balance, sleep, nutrition, alcohol, smoking, sport, mental hygiene, family, relaxation, breathing techniques, relaxation techniques

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1

Osobnost manaţera ............................................................................................................. 8 1.1

Definice managementu, manaţera a osobnosti ............................................................ 8

1.1.1 1.2

Základní kompetence manaţera................................................................................. 10

1.2.1

Odbornost ........................................................................................................... 10

1.2.2

Chování............................................................................................................... 11

1.3

Styly řízení ................................................................................................................. 12

1.3.1

2

3

Postavení managementu ....................................................................................... 9

Manaţerská mříţka ............................................................................................. 14

1.4

Styk se společností ..................................................................................................... 15

1.5

Time-management ..................................................................................................... 16

1.6

Self-management ....................................................................................................... 18

1.7

Psychická zátěţ .......................................................................................................... 19

Fyzická rovnováha............................................................................................................ 20 2.1

Definice ...................................................................................................................... 20

2.2

Metody fyzické rovnováhy ........................................................................................ 20

2.2.1

Spánek ................................................................................................................ 20

2.2.2

Výţiva................................................................................................................. 22

2.2.3

Alkohol ............................................................................................................... 24

2.2.4

Kouření ............................................................................................................... 26

2.2.5

Pohyb a sport ...................................................................................................... 28

Duševní hygiena ............................................................................................................... 29 3.1

Ukazatel rovnováhy ................................................................................................... 29

3.2

Definice duševní hygieny .......................................................................................... 30

3.3

Postavení duševní hygieny......................................................................................... 30

3.4

Subjekty duševní hygieny .......................................................................................... 31

3.5

Duševní hygiena ve vztahu k pracovnímu výkonu .................................................... 31

3.6

Subjektivní spokojenost ............................................................................................. 31

3.7

Faktory ....................................................................................................................... 32

3.7.1

Dědičnost ............................................................................................................ 32

3.7.2

Choroby .............................................................................................................. 32

3.7.3

Povaha ................................................................................................................ 32

3.7.4

Nepříznivé tělesné vlivy ..................................................................................... 32

3.7.5

Prostředí .............................................................................................................. 33

3.7.6

Rodina a výchova ............................................................................................... 34

3.8

4

Metody efektivní duševní hygieny............................................................................. 34

3.8.1

Správné dýchání ................................................................................................. 34

3.8.2

Odpočinek........................................................................................................... 35

3.8.3

Relaxační techniky ............................................................................................. 36

3.8.4

Sociální kontakty ................................................................................................ 37

3.8.5

Rodinné zázemí .................................................................................................. 39

Praktická část: Ţivotní styl manaţerů bankovního sektoru teplického regionu ............... 40 4.1

Zkoumaný vzorek a sběr dat ...................................................................................... 40

4.2

Metodologie ............................................................................................................... 40

4.3

Struktura dotazníku a způsob vyhodnocování ........................................................... 41

4.4

Zpracování dat a interpretace výsledků ..................................................................... 42

4.4.1

Osobní údaje ....................................................................................................... 42

4.4.2

Fyzická rovnováha.............................................................................................. 46

4.4.3

Duševní hygiena ................................................................................................. 59

4.5

Shrnutí ........................................................................................................................ 76

Závěr ......................................................................................................................................... 79 Seznam pouţité literatury ......................................................................................................... 81 Příloha....................................................................................................................................... 83

Úvod Tato bakalářská práce si klade za cíl na základě stanovených kritérií komparovat ţivotní styl manaţerů bankovního sektoru teplického regionu. Jako metoda zpracování bude v prvních třech kapitolách bakalářské práce uplatněna metoda popisovací, která je vhodná pro teoretickou část, a ve čtvrté kapitole práce bude navíc pouţita komparace dat získaných z dotazníkového šetření. První kapitola se bude zabývat osobností manaţera a managementem jako takovým, přičemţ vezme v úvahu význam manaţera, úrovně managementu a jeho postavení ve společnosti. Dále se pak kapitola bude věnovat základním kompetencím manaţerské práce, stylům řízení, které manaţer na základě své osobnosti můţe pouţívat, důleţitým zásadám pro manaţerův styk se společností, řízení času, obvykle nazývaným spíše time-management, a v neposlední řadě manaţerovým řízením sebe sama, neboli self-managementem. Druhá kapitola se pak zaměří na fyzickou rovnováhu, a to především na metody, které se musejí pro správnou rovnováhu dodrţovat, coţ úzce souvisí také s duševní hygienou. Třetí kapitola se bude věnovat duševní hygieně, která spolu s fyzickou rovnováhou tvoří vyrovnaný ţivotní styl manaţera. Také se bude zabývat zásadními faktory, které duševní hygienu ovlivňují, a podobně jako druhá kapitola i tato se bude věnovat metodám pro správné dodrţování duševní hygieny. Čtvrtá kapitola bude praktická. Čerpat bude z informací uvedených v předešlých třech kapitolách a zároveň se bude věnovat popisu metodologie provedeného výzkumu, zkoumaného vzorku respondentů a struktuře dotazníku, který byl pouţit jako metoda získání dat potřebných pro výzkum. Z těchto dat pak bude na základě stanovených kritérií metodou popisovací a komparační sestaven přehled o výsledcích jednotlivých otázek s celkovým shrnutím na konci kapitoly.

7

1 Osobnost manažera Podstata manaţera pro banku je nezpochybnitelná. V odborných kruzích existují názory týkající se vlivu manaţerské činnosti na úspěchy a neúspěchy celé instituce. Předmět, rozsah a charakter této činnosti se pochopitelně liší v závislosti na úrovni, na které manaţer pracuje, na jeho funkci v instituci, velikosti instituce atd. V kaţdém případě musí manaţer splňovat určité parametry, aby jeho činnost byla efektivní a tím pozitivně ovlivnila chod celé instituce.1

1.1 Definice managementu, manažera a osobnosti „Management je proces plánování, organizování, vedení, kontroly a řízení pracovníků organizace a jimi využívaných zdrojů, jehož působením organizace směřuje k vytyčeným podnikatelským cílům s vynaložením co nejmenších nákladů.“2 Management lze rozdělit na tři základní úrovně, které se mezi sebou liší mírou zodpovědnosti a charakterem problémů, jeţ řeší: 1. Vrcholový (top management) Nejvyšší úroveň managementu zabývající se strategickými rozhodnutí s dlouhodobým dopadem na veškerou činnost organizace. 2. Střední (middle management) Jak jiţ název napovídá, tato úroveň řeší taktická rozhodnutí střednědobého charakteru v některé z funkcí organizace. 3. První linie (lower management) V kompetenci

poslední

úrovně

je

činit

krátkodobá

operativní

rozhodnutí,

která ovlivňují jednotlivé činnosti organizace. Ve všech výše zmíněných sloţkách musí být uplatňovány stejné funkce manaţera, a to tedy plánování, organizování, vedení, kontrola a řízení pracovníků a zdrojů.3 Manažerem rozumíme člověka náleţejícího ke zvláštní skupině pracovníků, jeţ má za úkol naplňovat poţadavek účelnosti a efektivnosti chování organizace.4 Je vybaven způsobilostmi, 1

VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 2 PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, ISBN 978-80-7265-130-6, s. 8. 3 PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, ISBN 978-80-7265-130-6. 4 PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, ISBN 978-80-7265-130-6, s. 10.

8

Praha: 299 s. 299 s. 299 s.

pravomocemi a odpovědnostmi odpovídajícími jeho postavení v dané organizaci. Řídící funkci získává prostřednictvím zvolení, jmenování, pověření, ustavení nebo zmocnění.5 Definic osobnosti existuje značné mnoţství, a to z toho důvodu, ţe není hmatatelná. Některé teorie dokonce její samotnou existenci zpochybňují. Přesto se většina lidí snaţí celý ţivot nějakým způsobem pochopit a předvídat myšlení těch, se kterými přicházejí do kontaktu.6 Osobnost lze definovat jako „jedinečný a relativně stabilní vzorec chování, myšlení a emocí vykazovaný individuem.“7 Osobnost tedy můţeme chápat jako soubor trvalých rysů, jimiţ se jeden člověk odlišuje od jiných. 1.1.1

Postavení managementu

Management představuje uspořádaný soubor poznatků, ve většině případů převzatých z praxe, které jsou formulovány v podobě principů nebo návodů pro jednání. Čerpá z většího počtu vědních disciplín, např. matematiky, ekonomie, sociologie, psychologie atd. Obsahuje mimo jiné i prvky umění, které se odvíjí od jednotlivých schopností manaţera, především umění jednat s lidmi, umění předvídat nebo ve vhodnou chvíli riskovat, umění vytvořit podnikatelskou vizi a umění vidět příleţitost na místech, kde ostatní manaţeři vidí jen rozpory. K managementu lze přistupovat jako k praktické činnosti neţ jako ke vědě v pravém slova smyslu. Je moţné jej přirovnat k medicíně, se kterou má údajně společné prvky.8 „Například v tom, že pro pečlivé stanovení diagnózy je třeba spíše zvážit řadu okolností než použít standartní postup. Úspěšným lékařem je ten, kdo svého pacienta vyléčí. Úspěšným vedoucím pracovníkem nebo manažerem je ten, jehož podnik prosperuje.“9

5

VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 6 ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti: Přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. 1.vyd. Praha: Management Press, 2008, 364 s. ISBN 978-80-7261-112-6. 7 BUSS, D. M. CANTOR, N. Personality Psychology: Recent Trends and Emerging Directions. New York: Springer-Verlag, 1989. ISBN 35-409-6993-4. 8 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 9 DRUCKER, P. F.: Praţské poselství Petera Ferdinanda Druckera. Moderní řízení, 1997, č. 12.

9

1.2 Základní kompetence manažera Aby manaţer ve svém postavení efektivně fungoval, musí splňovat podmínky, které lze rozdělit do dvou základních skupin10: 1. Odbornost Jedná se zejména o znalosti a zkušenosti získané vzděláváním a řešením různých praktických problémů. 2. Chování Jednání a vystupování manaţera jak uvnitř společnosti, tak mimo ní. 1.2.1

Odbornost

Základní sloţkou odbornosti je vzdělání získané ve škole. Kromě standardních škol mají manaţeři v současnosti k dispozici také nejrůznější vysokoškolská doktorská studia (dříve známá jako postgraduální), a to především MBA (Master of Business Administration) či kurzy zaměřené na top manaţery s praxí 10 – 15 let nazývané EMBA (Executive Master of Business Administration).11 Samotné znalosti nabyté školou však nikdy nestačí. Celý ţivot je potřeba, coţ platí v managementu i mimo management, své znalosti stále doplňovat. Sebevzdělávání můţe probíhat účastí na společenských akcích či exkurzích do vrcholových společností nebo čtením odborných knih a časopisů zabývajících se daným oborem, ve kterém se manaţer pohybuje, ale i jinými disciplínami, protoţe všeobecný rozhled poskytuje výhody.12 Ochota navštěvovat nejrůznější školení a kurzy je také důleţité. Praktické znalosti manaţer získává během svého působení v instituci na základě učiněných rozhodnutí, plánování, delegování atd. Tyto praktické dovednosti je moţné se naučit pomocí metod, postupů a technik, jichţ existuje nepřeberné mnoţství. Jejich znalost poskytuje dobrý základ pro aplikaci v praxi, ale manaţer musí mít zkušenosti pro pouţití správných metod v konkrétních situacích. V současnosti, tedy době počítačů, se za jednu z nejdůleţitějších praktických dovedností povaţuje orientace v oblasti informačních technologií.13

10

VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 11 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 12 RUSTOMJI, M. K., S. A. SAPRE. Umění managementu. 1.vyd. Praha: Svoboda - Libertas, 1993, 195 s. ISBN 80-205-0335-8. 13 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.

10

1.2.2

Chování

Přední vlastnosti manaţera představují komunikativnost a motivace, tedy uplatňování vlivu, prosazování autority, přesvědčování atd. Dalším poţadavkem je sociální zralost, jeţ by se měla přinejmenším projevovat v dodrţování zákonů. Legální chování od jednotlivých sloţek aţ po celou instituci svědčí o kompetenci jejího manaţera.14 Pracovníci by měli mít manaţera za svůj vzor. Představuje tedy morální autoritu v případě zodpovědného přístupu k práci, coţ vede k dobrému dojmu pro celé pracoviště. Jiţ zmíněné znalosti hrají téţ podstatnou roli a je nutné je stále doplňovat a udrţovat na úrovni. Dodrţování pravidel a zákonů by měla být samozřejmost. Těţko lze od pracovníků očekávat poctivost, kdyţ jim manaţer v tomto ohledu nejde příkladem.15 Postoje pracovníků vznikají na základě různých pracovních i ţivotních situací. Ovlivňují je tři sloţky16: 1. Kognitivní Názory vytvářené dle získaných informací, jeţ mohou být často zkreslené. Na tuto sloţku manaţer působí poskytováním informací. 2. Afektivní Pocity vzniklé emotivním zhodnocením vjemů o určitém objektu, jeţ mohou být zkreslené vlivem chyb pozorovatele. Manaţer je ovlivňuje stupněm své kompatibility s kolektivem 3. Behaviorální Vzory chování uplatňované vůči objektu, na který si pracovník vytvořil určitý názor. Manaţer na tuto sloţku působí určováním norem a osobním příkladem. Vztah k sobě samému a ostatním lidem spolu s charismatem tvoří v instituci předpoklad pro vůdcovství. Charismatický manaţer bývá emociálnější, coţ mu umoţňuje vedle racionálních argumentů vyuţít také citové stránky komunikace a dodat tak svému výstupu na přesvědčivosti.17

14

VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 15 RUSTOMJI, M. K., S. A. SAPRE. Umění managementu. 1.vyd. Praha: Svoboda - Libertas, 1993, 195 s. ISBN 80-205-0335-8. 16 PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 17 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.

11

1.3 Styly řízení Od osobnosti manaţera se odvíjí také způsob, kterým dosahuje stanovených cílů. Při práci naráţí na celou řadu situací, které vyţadují optimální řešení ve vztahu k jeho zaměstnancům. Tento způsob vychází ze znalostí, zkušeností, autority a schopnosti působit na vnitřní i vnější okolí. Manaţer má moţnost vyuţívat pokaţdé stejného přístupu, avšak v některých případech je pro danou situaci vyuţitelný pouze jeden konkrétní způsob řešení. Výsledky výzkumů prokázaly nejvyšší efektivitu těch manaţerů, kteří dokáţí svůj styl řízení přizpůsobovat dle konkrétních situací, spolupracovníků atd.18 Jednou ze základních klasifikací řízení je dělení na 4 základní skupiny podle Likerta: 1. Autoritativní Prostředí zaloţené na cíleném zadávání úkolů bez účasti pracovníků na rozhodování. Není zde snaha o vytvoření vzájemné důvěry. 2. Benevolentně autoritativní Autokratické prostředí, ve kterém se však uplatňuje důvěra a v řadě případů rozhodování se manaţer obrací na pracovníky. Funguje zde systém odměn a trestů. 3. Konzultativní Prostředí obousměrné komunikace s menším vyuţitím trestů a větším vyuţití odměn. V řadě případů hrají názory podřízených roli, ale hlavní slovo zůstává manaţerovi. 4. Participativní Aktivní zapojení pracovníků do rozhodování. Manaţer vytyčuje cíle a vytváří příznivé klima pro jejich splnění. Toho pak pracovníci dosahují způsobem, jakým chtějí. Toto dělení se povaţuje za základní a časem dalo vzniknout dalším skupinám. Následující dělení je rozšířením výš zmíněného: 1. Byrokratický Manaţer se opírá o autoritu nadřízených a úkoly rozdává a kontroluje na základě směrnic. 2. Autoritativní Prostředí zaloţené na cíleném zadávání úkolů bez účasti pracovníků na rozhodování. Není zde snaha o vytvoření vzájemné důvěry.

18

VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.

12

3. Cílové řízení Vytyčování cílů, k jejichţ dosaţení manaţer motivuje ekonomickými pobídkami a jimiţ dává pracovníkům dlouhodobé zaměření. 4. Demokratický Spolupráce manaţera s pracovníky, přičemţ má přirozenou autoritu a ponechává si prostor pro vlastní rozhodnutí. a) Delegační styl Manaţer deleguje své méně významné úkoly pracovníkům a sám si ponechává ty klíčové. b) Liberální styl Manaţer do činnosti pracovníků zasahuje co nejméně, přičemţ na nich nechává i závaţná rozhodnutí.

13

1.3.1

Manažerská mřížka

Uţitečným prostředkem pro vyhodnocení vhodného stylu vedení je tzv. manaţerská mříţka. Manaţeři sami hodnotí svou ochotu k poskytování volnosti pracovníkům a pomocí určení své polohy na mříţce mohou nalézt co nejschůdnější cestu k dosaţení ideálního stavu, tedy týmového vedení.19 Obrázek 1 - Manažerská mřížka

Zdroj: PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6.

19

PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6.

14

1.4 Styk se společností Při práci manaţera dochází ke styku nejen s pracovníky, ale také s jinými lidmi, např. obchodními partnery nebo klienty. Někdy je pozván na akce, jindy musí akce pořádat. Tak či tak vzniká poţadavek na jistý způsob chování a vyjadřování, neboť zanechávají ve společnosti obraz o tom, co je manaţer zač. Vzhledem k současnému uvolnění poměrů a vzájemnému prolínání různých sociálních vrstev jiţ neplatí staré zásady populární např. před první světovou válkou. Ty by naopak dnes mohly působit přinejmenším zvláštně, v některých případech aţ komicky.20 Projevy navenek jsou mimo jiné ovlivněny osobnostním typem, tedy introverzí nebo extroverzí dotyčného manaţera. Introverti skrývají svou silnou stránku ve svém niterném prostředí a okolí ukazují svou vnější, která pro ně však plní aţ pomocnou (sekundární) funkci. Nejvíce spoléhají na introvertní smyslové vnímání, jeţ nemusí být pro pozorovatele úplně zřejmá. Extroverti svou nejlepší stránku ukazují navenek bez větších problémů a na rozdíl od introvertů jejich vnitřní stránka plní funkci sekundární a nebývá ihned postřehnutelná.21 Existuje také určitá hierarchizace, podle které se odvíjí představování a další komunikace. Mezi umění pohybu ve společnosti patří identifikace společensky významných osob. Následující hierarchie platí v našem kulturním okruhu a v jiných zemích se můţe lišit. Na nejvyšším stupni se nachází skupina VIP (Very Important Person), coţ v překladu z angličtiny znamená „velmi důleţitá osoba“. Řadí se sem ústavní činitelé, zahraniční hosté a celebrity. Ţeny jsou přijímány na druhé místo a to mnohdy i v případě, ţe jsou na niţším postavení nebo niţšího věku. Třetí místo zaujímají starší lidé. Čtvrtá a poslední skupina pak náleţí ostatním. Před přáteli mají přednost cizí lidé, před našinci zahraniční hosté. Na základě společenských hierarchií se uplatňují určitá pravidla. Méně významná osoba je představována jako první, avšak ruku podává naopak vţdy osoba významnější. U párů platí to samé pravidlo. Podání ruky by mělo být doprovázeno úsměvem a zdvořilostní větou. Představuje-li se osoba s titulem, neměla by jej ve větě uvádět. Naopak je-li představována, její titul můţe být zmíněn.22

20

VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 21 ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti: Přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. 1.vyd. Praha: Management Press, 2008, 364 s. ISBN 978-80-7261-112-6. 22 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.

15

Při chůzi po ulici kráčí významnější osoba po pravé straně s výjimkou situací, kdy je tato strana nebezpečnější nebo nepohodlnější. Významnější osoba dostává také přednost např. v uţším prostoru. Ve společnosti dvou ţen jde muţ uprostřed, ale je-li jedna z ţen významnějšího postavení, pak jde uprostřed ona s druhou ţenou po pravici a muţem po levici. Do budov, s výjimkou rizikových nebo neznámých prostor, vchází významnější osoba jako první. Při chůzi po schodech jde muţ vţdy pod ţenou, aby jí poskytoval podporu. Za deště méně významná osoba drţí deštník pro pohodlí významnější osoby. Muţ pomáhá ţeně do kabátu, ale nepomáhá jinému muţi, byť významnějšímu. Ţenám se téţ pomáhá nastupovat do auta.23 U společenských akcí záleţí na jejich charakteru, a to podle úrovně hostitele. Za průběh celé akce hostitel zodpovídá. Nejzákladnějším pravidlem je nechodit tam, kam člověk nebyl pozván. To samé se týká doprovodu. Není-li na pozvánce uvedeno, ţe se s doprovodem počítá, platí pozvání pouze pro jednu osobu. Na pozvánce bývají ještě další důleţité informace, v některých případech v podobě zkratek. Je důleţité nebrat tyto informace na lehkou váhu.24 Dodrţuje-li tedy manaţer výše zmíněná pravidla, vypovídá to o jeho osobnosti v dobrém, přičemţ je na něj nahlíţeno s větší úctou.

1.5 Time-management Čas je zdroj, který, na rozdíl od jiných, nelze koupit a není moţné jej nijak pozastavit. Z tohoto problému tak vychází umění time-managementu, neboli řízení času. Chce-li manaţer být ve své práci efektivní a vyhnout se zbytečnému stresu, musí si umět zorganizovat svůj pracovní reţim. To také podstatně přispívá duševní hygieně manaţera a posiluje tak jeho osobnost. Při rozhodování o řešení úkolů je potřeba brát v potaz dva hlavní faktory problémů, a to důleţitost a naléhavost.

23

VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 24 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.

16

Úkoly lze na základě těchto dvou faktorů roztřídit do čtyř hlavních skupin:25 1. Důleţité a naléhavé 2. Důleţité a nespěchající 3. Nedůleţité a naléhavé 4. Nedůleţité a nespěchající Za základní chybu se povaţuje přednostní řešení úkolů urgentních místo řešení úkolů důleţitých. Úkoly důleţité a urgentní musí být řešeny jako první, jelikoţ bývají často základním zdrojem problémů. Důleţité a nespěchající úkoly, v případě značné významnosti, pravděpodobně v blízké době přerostou v důleţité a urgentní, takţe by měly být řešeny jako další. Nedůleţité, ale urgentní úkoly pak můţe manaţer nechat na později, neřešit vůbec, nebo delegovat podřízeným. Skupinu nedůleţitých a nespěchajících úkolů lze odloţit na později, zbude-li čas.26 Bude-li manaţer dělat nejprve jednoduché a nepříliš podstatné úkoly, hrozí mimo jiné riziko, ţe si postupem času vyvine odpor vůči řešení úkolů sloţitějších a důleţitějších a bude usilovat o jejich neustálé odkládání.27 Aby však bylo jasné, jaké úkoly patří do které z výše zmíněných skupin, musí manaţer správně ohodnotit jejich důleţitost. Do chyb, které lze při tomto hodnocení udělat, obvykle zahrnujeme:28 1. Stanovení důleţitosti podle posloupnosti, ve které manaţer dané úkoly dostal. To vede k častému přednostnímu řešení nepodstatných věcí. 2. Stanovení důleţitosti na základě autority, od které úkol přišel. Tedy čím vyšší postavení zadavatele, tím vyšší priorita. 3. Stanovení důleţitosti podle délky termínu k řešení a odkládání časově náročnějších úkolů na později. 4. Stanovení důleţitosti pro příjemné úkoly a odkládání náročnějších úkolů na později.

25

PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 26 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 27 RUSTOMJI, M. K., S. A. SAPRE. Umění managementu. 1.vyd. Praha: Svoboda - Libertas, 1993, 195 s. ISBN 80-205-0335-8. 28 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.

17

Manaţer si musí uvědomovat osobní cíle a na jejich základě pak specifikovat odpověď na otázku důleţitosti jednotlivých úkolů. Působí zde také podvědomé tendence související se vztahem manaţera k plnění určitých úkolů. Ty mohou vést k výše zmíněným chybám.29

1.6 Self-management Aby manaţer mohl banku efektivně řídit, musí nejprve začít u sebe samotného. Toto sebeřízení, někdy nazývané self-management, se dá rozdělit na tři části30: 1. Self-concept (sebepoznání) Do sebepoznání patří především sebereflexe, která řeší tři otázky: a) Kdo jsem b) Co znám c) Co dovedu Mělo by vést k poznání faktorů ovlivňujících za určitých podmínek manaţerovu výkonnost. Nestačí však poznání sebe sama v současnosti, ale je třeba, aby manaţer touto cestou dokázal určit svůj obraz v budoucnu. 2. Self-development (seberozvoj) Manaţer musí být schopen vytyčit si reálné cíle své rozvoje. Značně významnou součástí seberozvoje je sebevzdělávání. Pro manaţerskou práci ani zdaleka nestačí znalosti nabyté ve škole, ale znalosti a dovednosti musí být neustále rozšiřovány (viz. Odbornost). Zde však platí význam sebevzdělávání i ve formě sebevýchovy, tedy společenské chování a vystupování (viz. Styk se společností), jednání se ostatními lidmi (viz. Chování), prezentace banky atd. 3. Self-evaluation (sebehodnocení) Správné sebehodnocení umoţňuje manaţeru poznat své chyby a vyvarovat se jim v budoucnu. To jej také dělá chápavějším a přístupnějším vůči chybám ostatních.

29

PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 30 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0.

18

1.7 Psychická zátěž Psychická zátěţ neboli stres představuje vznik nesouladu mezi vnitřním a vnějším prostředím manaţera. K jejímu vzniku dochází působením většího mnoţství činitelů, tzv. stresorů, v různé intenzitě, přičemţ jeden z nich bývá dominantní. Vezme-li se v úvahu sloţitost vnitřních procesů organismu, lze zátěţ označit za proces homeopatický, kde vzniká narušení rovnováhy mezi poţadavky na manaţera a jeho stavem vlivem endogenních i exogenních činitelů. Zatímco poţadavky jsou všeobecné, reakce na ně se liší u kaţdého jednotlivce a závisí na jeho pracovní kapacitě a připravenosti.31 Důleţitým negativním prvkem v psychickém ţivotě manaţera je také frustrace, která se můţe vyskytnout v případě, ţe mezi manaţerem a jeho cílem stojí nějaká překáţka. Stejně jako u stresu, i zde to mohou být různé činitele. Obvyklou příčinou frustrace jsou sociální činitele, např. nemoţnost prosadit se v kolektivu, podceňování nebo odmítání ze strany spolupracovníků. Dlouhodobě trvající frustrace se pak nazývá deprivace32 Celková rovnováha ţivotního stylu představuje významný způsob vyrovnání se stresem a frustrací v soukromém i pracovním ţivotě manaţera.

31

ŠTIKAR, Jiří, Milan RYMEŠ, Karel RIEGEL a Jiří HOSKOVEC. Základy psychologie práce a organizace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 203 s. ISBN 80-718-4091-2. 32 KOLLÁRIK, Teodor. Sociálna psychológia. 1.vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel'stvo, 1993, 194 s. ISBN 80-08-01828-3.

19

2 Fyzická rovnováha Jak jiţ bylo řečeno v úvodu kapitoly Duševní hygiena, fyzická rovnováha jde ruku v ruce s duševním ţivotem manaţera a do značné míry jej ovlivňuje, takţe člověk necítící se fyzicky zdravý, ztrácí efektivitu v práci. Ne nadarmo se říká, ţe ve zdravém těle se nachází zdravý duch.

2.1 Definice Fyzická rovnováha vychází ze správné ţivotosprávy. Ţivotospráva je uspořádání základních fyziologických aktivit tak, aby se člověk cítil spokojený a to jak po stránce fyzické, tak i po stránce psychické. Jedná se především o zvyšování obranyschopnosti člověka vůči civilizačním chorobám, jimţ jsou vedoucí osoby jako riziková skupina vystaveni více neţ nositelé jiných pracovních rolí.33

2.2 Metody fyzické rovnováhy Stejně jako v případě duševní hygieny, i zde existuje soubor pravidel, která musí být dodrţována, chce-li manaţer fungovat efektivně jako celek. Jejich dodrţování vede k posílení imunity, a tím pádem větší odolnosti vůči fyzickým následkům vlivu stresorů, např. nemocem. 2.2.1

Spánek

Spánek představuje jednu z nejdůleţitějších biologických potřeb a předpokladů pro celkovou kondici. Přestoţe je moţné jej zkracovat či oddalovat, rozhodně nelze nahradit.34 Někteří lidé povaţují spánek za zbytečnou ztrátu času, kterou by mohli věnovat jiným aktivitám. Neuvědomují si však, ţe tento přístup vede ke sníţení celkové výkonnosti a k poruchám. Během stavu bdění totiţ lidský mozek přijímá širokou škálu podnětů, jeţ musí následně zpracovat, analyzovat, utřídit, integrovat a pak v podobě informací rozesílat po celém organismu, coţ mozek vyčerpává, přičemţ nedostatek spánku brání načerpání nových sil a tím pádem sniţuje také jeho výkon. Spánek však pochopitelně není mozková nečinnost. Pouze v určitých částech mozkové kůry dochází k útlumu, zatímco zbytek zůstává ve stavu bdění. Celý proces tedy probíhá v podobě scénáře skládajícího se ze dvou částí, a to spánku pomalého a spánku rychlého. Střídají se během noci v určitém pořadí, v cyklech 33

PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 34 KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77.

20

po cca 90 minutách. Pomalý spánek se projevuje jako odpočinková fáze. Rychlý spánek je pak stav plné mozkové činnosti. Navzdory tomu představuje tato fáze nejhlubší stadium spánku, při kterém dochází ke vzniku snů. Z celého procesu tvoří rychlá fáze pouze asi 20% z celkového času.35 Trvání spánku by mělo u dospělého člověka být 6 - 8 hodin, u dětí a mladistvých pak 9 a více. S přibývajícím věkem ubývá potřebná doba spánku. Jiţ zmíněné zkracování spánku můţe vést k poruchám nervové činnosti a vzniku neuróz. Na druhou stranu je škodlivý i chronicky prodluţovaný spánek, coţ ukázal dlouhodobý výzkum v USA zahrnující okolo 800 000 lidí ve věku od 40 do 80 let. U těch, kteří spávali déle neţ doporučených 6 – 8 hodin docházelo k častějšímu výskytu srdečních chorob a úmrtí následkem srdeční mrtvice.36 Neméně podstatnými jsou také podmínky prostředí, ve kterém se spí. Místnost by měla být vzdušná, tichá a temná (ţárovky ruší správný průběh spánku) s teplotou ani příliš vysokou, ani příliš nízkou.37 Obvykle záleţí na návycích konkrétního člověka., které jsou důleţité jiţ u malých dětí. Někdo usne za jakýchkoliv podmínek, někdo potřebuje pravidelný čas, stejné oblečení, konkrétní polohu apod. Doporučená je před spánkem např. procházka či sprcha. Naopak vyhnout by se mělo výrazným citovým záţitkům, namáhavé duševní práci do noci a pozdnímu jídlu a pití.38 Podceňovat se nesmí ani pravidelnost ulehávání ke spánku. Všude, kde to okolnosti dovolí, by se o něj mělo usilovat. Osvědčenou metodou pro přivolání spánku je svalová relaxace, která můţe být praktikována jako součást autogenního tréninku. Usínání však napomáhá vesměs jakákoliv monotónní činnost, např. známé „počítání oveček“. Některé metody fungují jako placebo a uvěří-li jim člověk, zaberou. Důleţitými komponentami pro zdravý spánek jsou čisté svědomí a přirozená únava.39 Poruchy spánku vyskytující se ojediněle mohou postihnout kaţdého člověka. Jednak jsou to neuroticky podmíněné poruchy projevující se např. potřebou spát co nejčastěji, coţ způsobuje následně nespavost, či vnitřní napětí z důvodu starostí, a jednak poruchy signalizující nějakou chorobu. Nespavost sama o sobě však v drtivé většině případů choroba není. Obvykle jde o jiţ výše zmíněné negativní civilizační vlivy, jako jsou stres, starosti, konflikty, nadměrné kouření 35

BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 37 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 38 BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 39 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 36

21

či poţívání alkoholu atd. Léčby by měla začít eliminováním základního onemocnění, obvykle tedy neurózy. Pravidelné uţívání léků na spaní však vede k závislosti a postupem času pocítí člověk potřebu dávku stále zvyšovat, jinak se opět začne projevovat nespavost. Následkem můţe být narkomanie, nemluvě o psychických i fyzických následcích. K řešení nespavosti tedy musí docházet v běţném ţivotě, např. předcházením konfliktů na pracovišti, eliminací stresorů atd. Léky řešením nejsou.40 2.2.2

Výživa

Výţiva představuje základní příjem zdrojů energie pro tělo. Její význam spočívá v látkové přeměně slouţící k zajištění hlavních funkcí organismu a veškeré vykonávané činnosti. Pro správnou celkovou funkci organismu je tedy potřeba dodávat určité mnoţství minerálů, bílkovin a ochranných látek – vitamínů. Lidé obvykle u jídla nad funkcemi organismu nepřemýšlejí, ale řídí se pocitem hladu a ţízně. Značnou roli však hraje také chuť. Zvýšená chuť způsobuje spotřebu jídla i nápojů nad potřebnou míru, coţ má za následek přibírání na váze. V současnosti mnoho států trpí nadváhou aţ obezitou. Zdravotní stav takových lidí pak prakticky odpovídá zdravotnímu stavu alkoholika. Je tedy třeba znát správnou míru. Ta se nejlépe zjišťuje pomalejší konzumací a sledováním pocitu sytosti. Zrádné mohou být mimo jiné také dobroty, které si mnoho lidí rádo ještě po nasycení dopřeje.41 Dříve, někdy však ještě dnes, měli lidé tendenci tvrdit, ţe nervy obalené tukem lépe zvládají stresovou zátěţ. Tento nesmysl lze vyvrátit poukázáním na výzkum vědců S. W. Mitchella a W. S. Playfaira, kteří neurotiky léčili pomocí klidu a nadvýţivy. Po návratu do stresového prostředí se však nadváha jako prostředek boje proti stresu neosvědčila. Naopak, mnozí lidé s nadváhou trpí předčasným projevem cukrovky. Nevyrovnanost člověka tedy nelze řešit přejídáním. Je však důleţité pamatovat na význam vitamínů skupiny B, které působí proti depresi a jichţ nevyrovnaní lidé spotřebují více neţ lidé klidní.42 Přiměřené mnoţství jídla a pití však automaticky neznamená vhodnou stravu. Záleţí totiţ také na kvalitě. Kvalitní potraviny ochraňují před ţaludečními a střevními potíţemi. Specifické podmínky musí splňovat i skladování potravin. Měly by být chráněny před světlem, teplem, hmyzem a hlodavci, pokud moţno v lednici a uzavřených obalech. Dalším důleţitým bodem 40

BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77. 42 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 41

22

je správná příprava jídel. Tepelné zpracování představuje formu dezinfekce jídla důleţitou z hygienického hlediska. Připravená jídla by neměla být ani horká, ani ledová, měla by být konzumována čerstvá, neboť následné ohřívání je připravuje o většinu potřebných látek, a pokud moţno pestrá, s adekvátním mnoţstvím ovoce a zeleniny.43 Také prostředí musí splňovat podmínky příjemného stolování. Místnost by měla být dobře osvětlená a větraná. Neměly by být přítomné rušivé elementy, které by rozptylovaly od koncentrace na jídlo. I obyčejné jídlo pak dokáţe značně zpříjemnit také vkusná úprava stolu nebo milá společnost. Mezi další faktory správné výţivy patří reţim jídla. Zatímco někteří lidé preferují jídlo pouze dvakrát denně, ráno a večer, jiní mohou mít tendence jíst po malých dávkách prakticky celý den. Přestoţe jsou tyto zvyklosti individuální, existují určitá doporučená pravidla. Dospělí lidé by měli jíst aspoň třikrát denně, a to za předpokladu přibliţně stejného mnoţství a stejné pestrosti kaţdého jídla. Někdy bývá zvykem lehce snídat, ale faktem je, ţe organismus hladoví celou noc a pro nabrání sil potřebuje vydatnou snídani, neboť dopoledne se nachází výkonnost člověka na nejvyšším stupni. Oproti tomu večeře by měla být lehce stravitelná, aby nezpůsobovala obtíţe se spánkem. Optimální denní počet jídel je však pět, tedy kromě tři hlavních jídel také dopolední a odpolední svačina. Svou roli hraje také doba, kdy se jídlo podává. Všeobecně se doporučuje jíst co nejpravidelněji. Dobu je třeba upravit tak, aby odpovídala náročnosti činnosti, která následuje po daném jídle. Krátce před obtíţnější činností není doporučeno jíst a pít ve větším mnoţství. Lepší je, na základě povahy dané činnosti, nechávat hodinový aţ tříhodinový odstup. Večeřet by se pak mělo zhruba dvě aţ tři hodiny před ulehnutím ke spánku.44 Chyby ve stravování lze tedy shrnout do tří hlavních bodů45: 1. Tendence přejídat se Počítáme zde konzumaci ve chvílích, kdy není hlad, a konzumaci jako určitý způsob potlačení stresu.

43

KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77. 44 KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77. 45 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84.

23

2. Špatné sloţení stravy Do této chyby patří neuspokojivé mnoţství zeleniny a ovoce a preference vůči ţivočišným tukům. 3. Individuální chyby ve stravování Jsou to např. vynechávání snídaně, uspěchaná konzumace, příliš bohatá večeře, nesoustředění se na jídlo atd. 2.2.3

Alkohol

Alkohol je dnes značně rozšířený. Rostoucí potřeba jeho konzumace přináší nemálo váţných následků. Přestoţe se zezačátku můţe zdát, ţe se po poţití menšího mnoţství alkoholu lépe pracuje, ve skutečnosti klesá opatrnost, koncentrace a dochází k poruchám vnímání a přeceňování vlastních schopností. Při zvýšené konzumaci se pak tyto příznaky stupňují, přičemţ se zhoršuje také motorika. Je všeobecně známé, ţe při skutečně nadměrné konzumaci můţe dojít aţ k otravě, v některých případech s následkem smrti.46 Je však třeba mít na paměti, ţe odolnost vůči alkoholu se člověk od člověka liší, a to i nezávisle na jeho zvyklosti vůči němu. Někdy však můţe dojít k návyku vůči dávce, která by pro jiného běţného konzumenta byla smrtelná. Chronická závislost na alkoholu vede k potřebě konzumovat stále větší a větší mnoţství, kde mnohdy uţ není lidská vůle schopna odolat a v rámci znovunabytí sebejistoty potřebuje svou dávku, neboť nic jiného nepomáhá. Chronická závislost vzniká nejčastěji ve společnosti. Mnoho společenských akcí se vyznačuje konzumací alkoholu. Zpočátku můţe jít pouze o konkrétní typ nápoje ve společnosti konkrétních lidí při konkrétních příleţitostech. Společenské typy člověka však někdy mohou doplatit na tento zvyk. Přejde-li příleţitostná konzumace v konzumaci pravidelnou, jedná se jiţ o závislost, na kterou si organismus dříve či později zvykne. Najít pak záminku napít se uţ bývá pouze maličkost – od špatné nálady přes fyzickou bolest aţ po důvod něco oslavit.47 Kromě závislosti má alkohol za následek mimo jiné větší náchylnost vůči chorobám, a to především infekčním, přičemţ i jejich průběh bývá mnohem těţší. Dochází také k poškození ţaludeční a střevní sliznice, zhoršené funkci jater a námaze srdce a krevního oběhu.

46

KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77. 47 BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76.

24

Největším poškozením však trpí centrální nervová soustava, coţ se projevuje nespavostí, třesem, poruchami hybnosti a citlivosti, zánětem periferních nervů apod.48 V rámci alkoholismu trpí pochopitelně také psychická stránka člověka. Změny v osobnosti bývají drastické. Jednou takovou změnou je labilita nálad, která se projevuje zvýšenou citlivostí alkoholika vnějším vlivům. Lze jej snadněji dohnat k slzám, ale také rozzlobit. Další změnou jsou sklony k násilnostem, a to především v rodině. Takový alkoholik si ve společnosti nasazuje masku veselého a přívětivého společníka, ale doma se projevuje jako hrubý a bezohledný cynik. Mezi další změny patří postupně se zvyšující nespolehlivost v práci, včetně práce, kterou do té doby dotyčný vykonával dobře. Později můţe dojít k neschopnosti vytrvat u jednoho zaměstnání a mění se mimo jiné osobní plány, coţ má dopad především na vyšší city – sociální, estetické a morální cítění). Alkoholik takto postupně existenčně potápí nejen sebe, ale celou svou rodinu.49 Občas se lze setkat s tvrzením, ţe alkohol v malých dávkách je naopak pro organismus prospěšný. Toto tvrzení se týká především vína, jelikoţ se nezískává destilací, ale přirozenou fermentací. Kromě alkoholu obsahuje látky uţitečné a umoţňuje snadno dodat tělu určité mnoţství kalorií. Jedná se však o víno přírodní (hroznové), nikoli vína dezertní. Pořád se však musí mít na paměti udrţování rozumné míry, jinak působí stejně škodlivě jako kterýkoliv jiný alkohol.50 Alternativu představuje abstinence. Důvodů k ní je dost. Permanentní abstinence můţe ve společnosti působit jako projev pevné vůle, coţ není k zahození. Musí se však dodrţovat dočasná abstinence v závislosti na konkrétních situacích. Jsou to situace dobře známé, ne však vţdy důkladně dodrţované, jako např. pracovní doba, řízení dopravního prostředku, pobyt v nemocnici, těhotenství atd. Pro ty, kdo usilují o dobrou kondici, se doporučuje konzumovat pouze nealkoholické nápoje, a je-li alkohol v určité situaci nevyhnutelný, pak konzumovat pouze nápoj s jeho menším obsahem a nečinit tak nikdy nalačno.51

48

KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77. 49 BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 50 BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 51 KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77.

25

2.2.4

Kouření

Tabákové produkty, které lze uţívat několika způsoby, a to klasickým kouřením, ţvýkáním, cucáním a šňupáním, jsou i přes výrazně škodlivé účinky, jeţ mohou vést k různým onemocněním, v dnešním světě běţnou záleţitostí.52 Dle výzkumů Státního Zdravotního Ústavu lze lidi na základě frekvence kouření rozdělit do čtyř skupin, a to nekuřáky, slabé kuřáky (méně jak 1 cigareta týdně), kuřáky (1 – 40 cigaret týdně) a silné kuřáky (více jak 40 cigaret týdně). Tuto míru kouření opět ovlivňuje několik faktorů. Prvním takovým faktorem je rodinné zázemí. Nejniţší výskyt kuřáků (okolo 25%) se projevil v úplných rodinách, o něco vyšší (okolo 37%) v rodinách s pouze jedním rodičem (obzvláště je-li to matka) a nejvíce (okolo 44%) v tzv. restrukturalizovaných rodinách, tedy takových, kde figuruje nevlastní otec či nevlastní matka. Dalšími faktory pak jsou socioekonomická situace rodiny, zaměstnání rodičů, vzdělání rodičů apod. Značný vliv má také denní styk s kuřáky/nekuřáky z řad přátel a známých.53 Fyzická závislost se rozvíjí aţ po nějaké době uţívání tabáku a u kaţdého jedince se liší. Existuje však skupina kuřáků, u kterých se závislost nemusí projevit nikdy, a to z důvodu pouze příleţitostného kouření, jak v čase, tak co do počtu cigaret. Nemalá část kuřáků se rozhodne přestat, přičemţ se mnohdy ke kouření vrátí, jelikoţ klesne-li návyková látka nikotin pod určitou hranici, nutkání dopřát si cigaretu se značně zintenzivní a způsobuje roztěkanost, nervozitu a podráţděnost, ale u silně závislých také fyzickou nevolnost. Nikotin působí rychle a jeho účinky mají uklidňující vliv na organismus. Zvyšující se hladina postupně uvolňuje hormon endorfin a krátkodobě zlepšuje koncentraci kuřáka. Závislost ovšem nemusí být pouze fyzická, ale také (nebo pouze) psychosociální. V takovém případě představuje cigareta určitý prostředek komunikace nebo předmět určitého rituálu. Rituálem je kupříkladu způsob nabízení cigarety, pozorování kouře či plamene zápalky, ale také překonání komunikačních bariér a denního stresu způsobeného napětím a konflikty s ostatními lidmi. Dva výše zmíněné druhy závislostí jsou základní, ale existuje ještě celá řada dalších závislostí stanovených dle různých kritérií, např. spojení dvou různých závislostí, závislost sdílená s blízkým člověkem atd.54

52

World Health Organization. Tobacco. WHO.int [online]. January 08, 2013 [vid. 2014-03-12]. Dostupné z: http://www.who.int/topics/tobacco/en/ 53 SOVINOVÁ, Hana a Ladislav CSÉMY. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 96 s. ISBN 80-707-1230-9. 54 SOVINOVÁ, Hana a Ladislav CSÉMY. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 96 s. ISBN 80-707-1230-9.

26

Neméně závaţným problémem je také tzv. pasivní kouření, kdy tabákový kouř vdechují i nekuřáci. Nebezpečí to představuje především u alergiků a astmatiků, kde citlivějších jedinců můţe dojít k okamţitému záchvatu. U ostatních se pak vyskytuje podráţdění očí, nosu, hrdla i plic. Celkově kouř zatěţuje srdce a ztěţuje organismu hospodaření s kyslíkem. Dlouhodobé pasivní kouření vede k poškození srdce a nádorům. Nejvíce ohroţeny jsou však děti mladšího věku, u kterých můţe vlivem kouření těhotné či kojící matky dojít aţ k náhlému úmrtí.55 Nejdůleţitější je ovšem zmínit, jak tento zlozvyk omezit nebo dokonce úplně odstranit. K tomu musí dojít pomocí přerušení fyzické a psychosociální závislosti. Toto přerušení představuje obtíţnou překáţku, jelikoţ mnohdy se s kouřením začíná v poměrně nízkém věku, a to např. v rámci módy, členstvím v nějaké skupině vrstevníků, kde je tento zvyk rozvinutý apod. Jak bylo zmíněné v předešlém odstavci, dalším důvodem častého kouření bývá vyrovnání se s kaţdodenním stresem. Důvody kouření se v čase mohou vyvíjet a měnit. Výzkumy prokázaly, ţe pouze velmi nízkému procentu kuřáků se podaří zanechat kouření bez relapsu (následnému návratu ke kouření). Osvědčenými způsoby boje proti fyzické závislosti se ukázaly být nikotinsubstituční terapie, např. ţvýkačky, náplasti atd. Psychosociální závislost se všeobecně povaţuje za váţnější a je tedy také obtíţnější se jí zbavit. Právě ta bývá často důvodem selhání v překonání zlozvyku. I pro tuto závislost však existují určité osvědčené metody. Těmi jsou např. asertivní techniky k ovlivnění konkrétních situací, změna chování a zvyků atd. V některých zemích se uplatňuje terapie formou dohody o ukončení kouření, a to tak, ţe kuřák musí do určitého data zanechat kouření s tím, ţe v případě úspěchu získá určitou formu prémie. Selţe-li, prémie propadá. Přes všechny efektivní způsoby omezování kouření však platí obecná zásada, která má největší váhu: Nikdy kouřit nezačít.56

55

SOVINOVÁ, Hana a Ladislav CSÉMY. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 96 s. ISBN 80-707-1230-9. 56 SOVINOVÁ, Hana a Ladislav CSÉMY. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 96 s. ISBN 80-707-1230-9.

27

2.2.5

Pohyb a sport

O pohybu a jeho důleţitosti pro celkové zdraví se mluví často. Díky specializaci v mnoha odvětvích jsou určité skupiny lidí zatíţeny pouze v některých částech těla, zatímco mnoho dalších v současnosti pracuje vsedě. Frekventované sezení vede ke značnému zatíţení sedací plochy, škodlivým vlivům na páteř (coţ mnohdy vede k bolestem či sníţené pohyblivosti), výraznému odkrvení rozsáhlých ploch kůţe a utvářejí se předpoklady pro různá psychosomatická onemocnění. Mimo fyzických neduhů dochází nedostatkem pohybu také k emočnímu napětí. Úměra mezi fyzickou kondicí a duševní rovnováhou však není absolutní, neboť i člověk ve výborné fyzické kondici můţe být nevyrovnaný. Určitá zátěţ na psychiku zde však je a nedostatek pohybu duševní rovnováhu narušuje.57 Pohyb a sport můţe a měl by být pěstován v kaţdém věku. Největší náklonnost k pohybu mají děti. S přibývajícím věkem, kdyţ se zaloţí rodina a najde se zaměstnání, si lidé na pohyb najdou jiţ méně a méně času. Přístup k pohybu se pochopitelně člověk od člověka liší a v běţném ţivotě lze pozorovat rozdíly mezi lidmi cvičícími a necvičícími. Jednak ve výkonech, které dokáţou podat, a jednak ve vzhledu a duševní činnosti. Je tedy potřeba cvičit celý ţivot alespoň do určité míry, neboť to působí jako osvědčené zpomalení stárnutí.58 Sport funguje jako efektivní kompenzace výše zmíněných negativních vlivů. I běţná procházka umoţňuje mnohdy získat lepší duševní pocit a zbavit se rozčilení. Kaţdý druh sportu však ovlivňuje zdraví trochu jinak. Hettinger stanovil následující kritéria, která uvádějí, ţe sport musí: 1. Posilovat a utuţovat svalstvo 2. Zvyšovat pohyblivost těla 3. Zvyšovat tělesnou kondici 4. Být bezpečný Sport má však také negativní stránky. V případech, kde sport neslouţí svému primárnímu účelu, se můţe stát samoúčelným. To pak obvykle vyvolává konflikty.

57

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77. 58

28

3 Duševní hygiena Důleţitou a neprávem mnohdy opomíjenou problematikou týkající se osobnosti manaţera je rovnováha ţivotního stylu. Tu ovlivňují jak fyzické aspekty, tak duševní hygiena. Obě mají svůj specifický význam, ale efektivně fungují výhradně dohromady, takţe přiblíţení se ideálnímu stavu vyţaduje koncentraci na dodrţování všech částí.

3.1 Ukazatel rovnováhy59 Následující diagram představuje model rovnováhy ţivotního stylu (duševní i fyzická rovnováha). Jednotlivé úseky zobrazují důleţité ţivotní aktivity, kterým by člověk měl věnovat pozornost. Obrázek 2 - Vyrovnaný životní styl

Zdroj: PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6.

59

PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6.

29

Střed je stav nulové aktivity, přičemţ obvod kruţnice znamená maximální aktivitu ve všech úsecích, tedy ideální stav. V reálu takovýto stav neexistuje, jelikoţ kaţdý člověk věnuje různým úsekům různou pozornost, coţ se odvíjí od jeho výchovy, charakteru a preferencí.

3.2 Definice duševní hygieny Duševní hygiena je všeobecně uznávaný soubor vědecky propracovaných pravidel a rad slouţících k udrţení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví a duševní rovnováhy.60 Dva příklady přístupů k duševní hygieně: „Poznatky a preventivní péče vztahující se k duševnímu zdraví člověka se považují za relativně samostatnou oblast všeobecné hygieny a bývají označovány jako hygiena duševní (mentální).“61 “Hnutí, které se snaží zabránit vzniku duševních poruch, studuje a realizuje optimální podmínky a zásady na udržování duševního zdraví.“62 O duševní hygieně a jejích zásadách se hodně mluví a většina lidí je zná, ale často jsou podceňovány, a pokud ne, lidé nedokáţou dostatečně akceptovat význam jednotlivých činitelů ve vztahu k duševnímu zdraví jako celku. Zahrnujeme do ní mnoho problémů, a to zdravotních, výchovných, politických, psychologických, etických, estetických a dalších. Provází člověka od dětství do stáří a během ţivota je modifikována dle zdravotního stavu.63

3.3 Postavení duševní hygieny Jako disciplína stojí duševní hygiena na rozhraní mezi psychologickými a sociálními vědami. V moderní době se utvářela jednak v souvislosti s psychiatrií, obecnou hygienou, sociálním lékařstvím a dalšími lékařskými disciplínami, a jednak jako součást psychologie, a to zejména klinické psychologie, v níţ se zaměřuje na etiologii a patogenezi maladaptivního chování spolu s jeho projevy. Těšné vztahy má mimo jiné s psychoterapií, která se zabývá výzkumem a léčbou neurotických a psychotických poruch.64

60

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. DOLEŢAL, Jan. Hygiena duševního života. Praha: Orbis, 1964. 527 s. s. 517. 62 KONDÁŠ, Ondrej. Klinická psychológia. 1. vyd. Martin: Osveta, 1977, 367 s. s. 20. 63 BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 64 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 61

30

3.4 Subjekty duševní hygieny Subjekty, pro které je duševní hygiena určena, můţeme podle zdravotního stavu rozdělit do tří základních skupin65: 1. Zdraví Duševně zdraví lidé postrádající symptomy nerovnováhy mají moţnost své zdraví za pomoci duševní hygieny více upevnit. 2. Balancující na hranici zdraví a nemoci Pro tuto skupinu je duševní hygiena stěţejní. Umoţňuje jí opět nastolit rovnováhu a posílit duševní zdraví. 3. Nemocní V případě této skupiny jiţ pouhá duševní hygiena nestačí, ale je nutné vyhledat odbornou pomoc. Dodrţování jejích zásad však můţe zkrátit dobu léčení, coţ samotní lékaři často zdůrazňují.

3.5 Duševní hygiena ve vztahu k pracovnímu výkonu Vliv duševní hygieny na pracovní výkon je značný, a to především v profesích zaměřujících se na jednání s lidmi. Napomáhá koncentraci při práci a zároveň uvolnění při odpočinku. Nevyrovnaní lidé mají tendenci být roztěkaní, coţ vede jak k neefektivní práci, tak neefektivnímu odpočinku. Kromě profesí, kde se jedná s lidmi, představuje duševní hygiena významnou sloţku i u manuálních profesí. Kolektiv s dobrými interpersonálními vztahy podává pracovní výkon aţ o 5% lepší neţ tam, kde panují neshody.66

3.6 Subjektivní spokojenost Nevyrovnaný člověk proţívá značná citová napětí a není schopen svou vnitřní energii adekvátně investovat, coţ má za následek absenci pocitu spokojenosti v ţivotě. Duševní hygiena není způsob, jak tohoto pocitu docílit, ale umoţňuje nalézt chyby v chování jedince, čímţ můţe poukázat na to, co by měl jedinec zlepšit či změnit, aby tak dosáhl své subjektivní spokojenosti.67

65

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 67 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 66

31

3.7 Faktory 3.7.1

Dědičnost

Význam vlivu dědičnosti na duševní rovnováhu člověka má extrémní zastánce i odpůrce. Přestoţe je tento význam markantní, nelze jej povaţovat za absolutní. Kupříkladu opakovaný výskyt neuróz v rodině můţe mít do značné míry původ dědičný, ale svou roli mohly sehrát i jiné faktory. Je nutné brát v potaz moţnost, ţe neurózu v potomkovi vypěstovali neurotičtí rodiče, a to i přes „genetickou nezatíţenost“ dítěte. Dědičná sloţka však bezesporu spolurozhoduje o predispozicích člověka, čímţ zvyšuje pravděpodobnost výskytu určitých jevů, např. výše zmíněné neurózy. Představuje tak základ, od kterého se odvíjí další rozvoj člověka ovlivněný ostatními faktory.68 3.7.2

Choroby

Intaktnost organismu je podstatou správného duševního rozvoje. Fyzické poškození oslabující funkce organismu tvoří předpoklady pro narušení tohoto vývoje a větší náchylnost k neurotické reakci. Největší nebezpečí zde představuje poškození nervového systému, jeţ má o to horší následky, čím niţší byl věk člověka v době poškození.69 3.7.3

Povaha

Kaţdý člověk se liší povahou. Stanovit parametry „normální“ povahy však není zcela moţné, neboť „normální“ povaha je široký pojem a přechází plynule do povahy patologické. Například psychopatická povaha zahrnuje stejné rysy jako povaha „normální“ s tím rozdílem, ţe u psychopatické dochází k disharmonii vlivem značné variability míry vyvinutosti jednotlivých rysů, kde některé jsou vyvinuté značně a některé slabě nebo vůbec. „Normální“ povaha je schopna adekvátní seberealizace, přičemţ psychopatická překračuje v některých stránkách normy. I mezi „normálními“ povahami však existují rozdíly projevující se adaptací na sociální prostředí a jeho změny.70 3.7.4

Nepříznivé tělesné vlivy

Mezi osobností a fyzickým základem existuje úzký vztah. Lidé s odchylkami, ať uţ skutečnými nebo zdánlivými, mohou mít pocit méněcennosti a tím tendenci své nedostatky kompenzovat. Je samozřejmě rozdíl mezi psychickými následky vrozených vad a vad získaných během ţivota. Dospělý tak musí přebudovat své dosavadní návyky, k čemuţ má 68

BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 70 BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 69

32

ovšem jiţ zkušenosti, rozumové schopnosti a mravní hodnoty nabyté během ţivota, zatímco dítě narozené s vadou budovat návyky teprve začíná, čemuţ neprospívá vliv okolí posilující pocit odlišnosti od ostatních. To můţe mít za následek nebezpečí zdrţení rozumového vývoje nebo vznik poruch chování. Celý problém však

nespočívá ve vadě samotné,

ale v předsudcích, které jí dodávají na důleţitosti, a často se těţko překonávají.71 3.7.5

Prostředí

Vlastní poruchy osobnosti nevznikají spontánně, ale aţ jako reakce na různé podněty prostředí. Prostředí je vše, co na člověka působí – ţivé i neţivé, předměty i lidé. Jejich vliv se liší podle objektivní závaţnosti a osobního zhodnocení, takţe na různé jedince můţe mít stejné prostředí různé vlivy. Význam společenských faktorů v psychickém vývoji je všeobecně uznávaný, ale přesto velice sloţitý. Navzdory jejich nezpochybnitelnému vlivu jsou ekonomické a sociální poměry pouze jedním z mnoha společenských činitelů, které vzájemným působením utvářejí osobnost jako celek.72 V našem případě můţeme rozdělit prostředí stěţejní pro manaţera na dvě hlavní skupiny73: 1. Vnitřní prostředí banky: a) Tvrdé prvky Jedná se o hmotné entity, např. produkty, organizační struktury, datové soubory atd. b) Měkké prvky Ty jsou na rozdíl od tvrdých prvků nehmatatelné a zahrnují jednání, chování a vystupování lidí uvnitř banky. 2. Vnější prostředí banky Představuje okolí, ve kterém se banka nachází a kde funguje. Vlivy tohoto okolí je moţné rozdělit do několika skupin: a) Politické b) Ekonomické c) Sociální d) Technické Vnímání vnitřního i vnějšího prostředí představuje mimo jiné důleţitý prvek při řízení banky. 71

BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 73 VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. 72

33

3.7.6

Rodina a výchova

Nejvýznamnější fází na formování osobnosti je rané dětství a období dospívání. Dítě se prostřednictvím zkušeností v rodině socializuje a rodina pro něj představuje první společenský útvar, v němţ poznává význam citových vztahů a jejich první proţívání. Umoţňuje mu se ztotoţnit se sociálními postoji rodičů a přebírat představy o tom, co je morální a co nemorální, co je správné a co nesprávné, co je dovolené a co naopak zakázané. V rodině záleţí na mnoha faktorech, jako jsou sociálně-kulturní poměry rodiny, způsob výchovy, osobní kvality rodičů, jejich vztah k dítěti, kompletnost rodiny atd. K poruchám chování dochází v nekompletní rodině snadněji neţ v kompletní, coţ je ovlivněno tím, který člen rodiny chybí, jak odešel a v jakém věku dítěte k tomu došlo. Pochopení poruch dítěte a jeho reálného postavení v rodině závisí především na výchově. Ta by neměla být příliš liberální, protoţe osobnost roste a rozvíjí se hlavně tam, kde je nucena překonávat překáţky. Na druhou stranu však není vhodná ani přehnaná ctiţádostivost rodičů a přetěţování dítěte neúměrnými poţadavky. Mnohdy podceňované bývá jednotné výchovné působení. Protichůdné poţadavky vedou u dítěte k pocitu nejistoty. Další nebezpečí představují konflikty mezi rodiči, které mohou způsobit horší adaptibilitu dítěte v kolektivu. Opomíjet by se neměl ani systém pochval a trestů.74

3.8 Metody efektivní duševní hygieny Pravidla duševní hygieny usilují o autoregulaci jedince a přetváření sama sebe a svého okolí, které se dnes vyznačuje zvýšeným neklidem. Manaţer je nucen reagovat na značné mnoţství podnětů, coţ můţe vyvolat u některých jedinců napětí, jejichţ neutralizace je moţné dosáhnout uplatňováním a dodrţováním určitých metod. To vede k lepší odolnosti vůči stresorům.75 3.8.1

Správné dýchání

Různá citová hnutí mění rytmus i způsob dýchání. Z fyziologie je známo, ţe mozek je významným konzumentem kyslíku, takţe jeho přísun značně ovlivňuje duševní práci. Nedostatek můţe vést ke stavu podobnému omámení, kdy osoba ztrácí kontrolu sama nad sebou, smysly se zhoršují a občas dochází k paralýze nohou. Těţký nedostatek po dobu delší neţ dvě minuty pak můţe přivodit poruchu nervového systému, např. slabomyslnost.

74

BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 75

34

Dechová cvičení mají svůj původ v asijských zemích. Pozorování dechu bylo rozpracováno jiţ v buddhismu. Jde o vědomé nadechování a vydechování bez napětí a strnulosti, kde délka dýchání je vzata na vědomí, ale není násilně regulována. Tato metoda by z pravidelné praxe měla zajistit zklidnění, zpravidelnění a prohlubování dýchací ho rytmu a tím i ţivotního rytmu. V současnosti je doporučována řadou mentálně-hygienických odborníků. Značně propracovaným systémem dýchacích cvičení disponuje jóga. Řídí se několika zásadami. První z nich je dýchání nosem a nikoliv ústy. Další obnáší dýchání plnými plícemi. Vzduch vstupuje nejprve do dolní části plic (brániční dýchání), dále střední (hrudní dýchání) a nakonec horní (podklíčkové dýchání). Výdech postupuje také odspoda vzhůru. Stav nedýchání (prodlouţení intervalu mezi nádechem a výdechem) po nádechu má povzbuzující účinek na centrální nervový systém, zatímco stav nedýchání po výdechu má tlumící a uklidňující účinek. Celé cvičení by mělo probíhat vţdy v příjemné, relaxované a nehybné poloze s vyrovnanou páteří a nejlépe v sedu se zkříţenýma nohama. V případě zájmu o sloţitější jógická cvičení se doporučuje činit tak pod dohledem zkušeného cvičitele, přičemţ předběţná konzultace s lékařem je téţ namístě.76 3.8.2

Odpočinek

Přestoţe se problematika odpočinku můţe zdát na první pohled snadná, málokdo si uvědomuje její důleţitost a zásady. Aby byl odpočinek efektivní, musí probíhat za celkového duševního a fyzického uvolnění. Člověk by při něm neměl myslet na práci, ale koncentrovat svou pozornost čistě jen na proţívaný odpočinek.77 Lehká únava se odstraňuje o poznání snadněji neţ pokročilé stadium únavy. Proto je nezbytné, aby se během pracovní doby dělal větší počet krátkých odpočinků raději neţ jeden delší. Na jednu hodinu duševní práce připadá 5 minut odpočinku, nejlépe za pomoci dechových cvičení (viz. Správné dýchání). Ideálně by měl člověk mimo jiné také trávit 3 hodiny denně na vzduchu. Jeden den z týdne je pak vyhrazen výhradně odpočinku. V opačném případě hrozí nebezpečí chronické únavy.

76

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 77

35

Častou chybou je odpočinek v pracovním prostředí. Z tohoto důvodu se doporučuje trávit dovolené mimo bydliště, protoţe to nám práci neustále připomíná. Nejvhodnější prostředí pro tento účel je příroda. Dovolená by měla probíhat v delším časovém úseku, aby byl dostatečný prostor k regeneraci. Odpočinek by měl být aktivní. Klidový stav můţe zezačátku působit blahodárně, neboť tělo tím získává čas doplnit důleţité látky, ale pouze do určité míry. Častá nečinnost prohlubuje únavu a trvalejší nečinnost pak postupně vede k odumírání svalstva. Především duševní profese, kde podstupují zátěţ rovnoměrně všechny orgány, musejí kompenzovat práci sportem nebo jiným druhem tělesné aktivity (viz. Fyzická rovnováha).78 3.8.3

Relaxační techniky79

K účinnému způsobu potlačení působení stresorů patří krátkodobé relaxační techniky. Jejich výhoda spočívá v moţnosti realizace přímo na pracovišti. Fyziologická technika svalové relaxace probíhá krátkodobým napínáním svalových skupin v časovém úseku 5 - 10 sekund, přičemţ se postupně plně uvolňují, a to od lýtkových svalů přes stehenní a břišní aţ po svaly paţní a krční. Cílem této techniky je uvolnit svalové napětí a tím dobít duševní energii. Alternativu svalové relaxace představuje další fyziologická technika zvaná hluboké dýchání. Probíhá zadrţením dechu po hlubokém nadechnutí po dobu 5 – 10 sekund a následným pomalým vydechnutím. Správné vyuţití této techniky napomáhá pročištění mysli, ale je nutné se na proces dýchání soustředit (viz. Správné dýchání). Fantazijní imaginace je naopak psychologickou relaxační technikou. Funguje na principu posuvu ohniska koncentrace myšlenek a tím sniţuje jeho duševní napětí. Člověk vzpomíná na příjemné minulé proţitky a rozvíjí je za pomoci fantazijních představ jejich opakování nebo modifikace. Tato technika někdy bývá relativně málo účinná, ale můţe pomoci uvolnit mysl. Další psychologickou techniku představuje divadelní zkouška. Zaměřuje se na určitý scénář chování člověka před, ale i v průběhu stresové situace, a myšlenkovým nácvikem vytváří jeho

78

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 79

36

alternativy. Tímto vnitřním přehráváním situací, které by mohly nastat, získává člověk moţnost opět nabýt kontrolu nad svým jednáním, čímţ sniţuje napětí. Poslední psychologickou metodou je posuv situačního rámce. Usiluje o optimistické naladění člověka pomocí jeho víry ve zvládnutí určité stresové situace. K tomuto účelu slouţí různé věty, jako např.: - Tato situace pro mě bude cennou zkušeností. - Nedávno jsem takový problém úspěšně vyřešil. - Když to zvládli ostatní, zvládnu to také. Donucení vůle tyto věty akceptovat jako východisko posouvá pohled na situační rámec do polohy, která umoţňuje uplatnit efektivní ofenzivní/defenzivní taktiku proti faktorům způsobujícím napětí. 3.8.4

Sociální kontakty

Nedílnou součástí správné duševní hygieny jsou kontakty s jinými lidmi. Dobré vztahy s nimi značně ovlivňuje přesnost a objektivita hodnocení druhých. Neexistuje ţádné „čisté“ vnímání skutečnosti, protoţe pohled na jiné lidi či různé situace se liší člověk od člověka. Závisí to na osvojeném vnímacím stereotypu, zvycích vnímání světa a vazbou vytvořenou mezi vnímajícím a vnímaným. Významnou roli hraje mimo jiné subjektivní citový a tělesný stav, coţ rozhoduje, kterých detailů si člověk všimne a jakým způsobem si je vyloţí. Stresové situace způsobují celkově horší posuzování osob, se kterými člověk musí jednat, neţ stav klidu. Nejčastější chyby vnímání jiných lidí jsou80: 1. Autoprojekce Promítání sama sebe do druhých a připisování vlastních chyb, které si nedokáţe vnímající přiznat. Tato chyba vnímání však můţe slouţit k odhalení vlastních nedostatků. 2. Chyba kontrastu Hodnocení cizích vlastností opačně neţ vlastních, tedy pravý opak autoprojekce. 3. Haló efekt Hodnocení osoby dle příznivosti/nepříznivosti prvního dojmu. Působí-li daná osoba nápadně dobrým dojmem, existuje tendence k přehlíţení jejích negativních stránek. 80

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84.

37

4. Ovlivnění citovým vztahem k vnímanému Zvláštní případ haló efektu vytvořený zásluhou pozorovatele. Člověk, ke kterému má vnímající vztah, oplývá ctnostmi, zatímco nesympatický člověk je špatný. Tento postoj brání objektivnímu poznání. 5. Vlastní hierarchie hodnot Hodnocení podle specifických parametrů, např. inteligence, praktické pouţitelnosti, estetické hodnoty atd. Pro správné hodnocení je nutné vzít v potaz všechny stránky vnímaného. 6. Ovlivnění minulou životní zkušeností Neuvědomělé přisuzování vlastností na základě podobnosti s osobou, se kterou měl vnímající v minulosti co dočinění. 7. Vlastní uvědomělá zkušenost Přisuzování vlastností na základě parametrů, které jiţ určitá podobná osoba měla. Mělli vnímající zkušenost s člověkem, který měl vlastnosti A, B a C, pak jinému člověku s vlastnostmi A a B přisuzuje automaticky i vlastnost C. 8. Stereotypy Generalizované vnímání na základě lidových moudrostí a tradic, např. Angličané jsou klidní, tlustí lidé jsou srdeční, upovídaní lidé jsou povrchní atd. 9. Deformace profesionálním zaměřením Přednostní vnímání stránek člověka, na které se vnímající zaměřuje v rámci svého zaměstnání, např. lékař vnímá zdravotní stav, herec hlas a mimiku atd. 10. Deformace na základě funkce vnímaného Vnímání pouze těch vlastností, které jsou pro vnímajícího důleţité, např. přísnost pedagoga. To vede ke generalizaci na základě jediného parametru. 11. Deformace prostředím Ovlivnění hodnocení osoby prostředím, ze kterého ji vnímající zná, např. spoluţák z vysoké školy můţe být povaţován automaticky za inteligentního. Uvědomění si výše vyjmenovaných chyb vnímání ostatních je prvním krokem k jejich úspěšné eliminaci. Dobré vztahy s ostatními lidmi přispívají ke zlepšení sociální adaptace, sebepoznání, adekvátnímu sebehodnocení, sebedůvěře a především k posílení duševní rovnováhy. Ochota vyhnout se konfliktům a spolupracovat je dobrou vlastností, která se projevuje snahou

38

o zmenšování konfliktů, nepodceňování soupeřů, důvěru vůči spolupracovníkům, diskusi, poskytnutí kvalitních informací a pomoc 81 Efektivním způsobem rozvoje komunikace a mezilidských vztahů je také udrţování kontaktu s lidmi mimo pracoviště a lidmi z jiných sociálních vrstev.82 3.8.5

Rodinné zázemí

Rodina patří k nejvýznamnějším sloţkám duševního ţivota člověka. Není-li pevné rodinné zázemí jako základní jistota, nemůţe člověk efektivně fungovat ani v pracovním prostředí. Základem spokojeného manţelství je jiţ šťastné manţelství rodičů, šťastné dětství, důsledná, ale přiměřená disciplína, přiměřené tresty, silný vztah k matce i otci, minimum konfliktů s nimi, ale také předmanţelský sexuální ţivot. Tyto faktory umoţňují vytvářet určité formy chování a temperamentu pro manţelství potřebné. Rodinný základ však můţe působit i negativním způsobem, a to v případě nedostatků ve výchově, neuróz rodičů, duševních onemocnění rodičů, alkoholismu atd.83 Vliv na úspěch v manţelství a rodinném ţivotě mají i sociální kontakty. Lidé schopní trvalých přátelských vztahů s více osobami mají lepší předpoklady pro dlouhé fungující manţelství neţ lidé, kteří přátele často střídají. Vzájemné porozumění a soulad členů manţelské dvojice představuje základní pilíř adekvátní adaptace rodiny. Egocentrismus ze strany jednoho z partnerů vede ke konfliktům a nerovnováze narušující systém. Naopak vzájemná podpora a váţení si práce druhého, přestoţe se můţe zdát samozřejmostí, posiluje stabilitu v rodině, coţ má za následek zlepšení duševní rovnováhy a tím efektivity v práci. S rostoucím počtem členů rodiny roste i počet vzájemných mezilidských vztahů. Neurózy a dlouhodobá frustrace a stres v zaměstnání ovlivňují nejen dotyčného, ale často celou rodinu, coţ můţe negativně ovlivnit děti. Stupeň odolnosti vůči vnějším stresorům se liší v kaţdé rodině, přičemţ adaptovatelnost rodiny je závislá na jejich závaţnosti. Takovýmto závaţným stresorem můţe být např. narození postiţeného dítěte.84

81

MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. 83 BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. 84 MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. 82

39

4 Praktická část: Životní styl manažerů bankovního sektoru teplického regionu V teoretické části této práce byly popsány zásady, které by měli manaţeři dodrţovat, aby nejen ve své práci, ale také v soukromém ţivotě, byli efektivní a zvládali se vypořádat se stresovými situacemi, které jsou bohuţel běţnou součástí dnešní doby. Praktická část si klade za cíl zjistit, jak zásady vyrovnaného ţivotního stylu, tedy fyzické rovnováhy a duševní hygieny, ve skutečnosti dodrţují manaţeři působící ve finanční sféře v oblasti severočeského města Teplice, a následně provést vzájemnou komparaci jednotlivých kategorií na základě předem stanovených kritérií.

4.1 Zkoumaný vzorek a sběr dat Výzkum byl proveden ve městě Teplice a přilehlých obcích okresu. Za účelem zajištění diverzity byli vybráni respondenti různých věkových kategorií z řad manaţerů z většího počtu finančních institucí, a to nejen z různých bank, ale také pojišťoven a dalších finančních institucí. Z celkového počtu rozdaných dotazníků, tj. 40, se vrátilo 37 vyplněných. Sběr dat proběhl v prvním pololetí roku 2014 osobní distribucí dotazníků z ruky do ruky v písemné podobě, přičemţ respondenti dostali týden času na vyplnění.

4.2 Metodologie Pro výzkum byla zvolena metoda písemného dotazování v organizaci. Tato metoda spočívá v samostatném vyplnění dotazníků respondenty. Její výhodou je větší garance anonymity a také větší objektivita při vyhodnocování. Nevýhodou pak bývá menší návratnost, coţ je patrné i v tomto konkrétním případě, a mnohdy nemoţnost získání spontánních odpovědí z důvodu respondentova rozmýšlení.85 Dotazník není standardizovaný, ale byl sestaven autorem práce na základě zásad dodrţování fyzické rovnováhy a duševní hygieny získaných z odborné literatury. Tento způsob byl zvolen z důvodu moţnosti vlastní úpravy jednotlivých otázek a jejich zaměření na konkrétní cíl této práce podle stanovených parametrů. Protoţe byly dotazníky distribuovány autorem osobně do rukou respondentů, byly případné nejasnosti ohledně otázek a jejich formulace náleţitě probrány s kaţdým respondentem zvlášť 85

SURYNEK, Alois, Růţena KOMÁRKOVÁ a Eva KAŠPAROVÁ. Základy sociologického výzkumu. 1.vyd. Praha: Management Press, 2001, 160 s. ISBN 80-7261-038-4.

40

dle jeho individuálních potřeb. Přestoţe tak stojí i v hlavičce dotazníku, všichni respondenti byli také informováni o jeho anonymitě. Jiné zásahy ze strany autora, které by mohly respondenty ovlivnit a výsledek tím zkreslit, nebyly učiněny. Výzkum patří mezi kvantitativní, jelikoţ jevy, které se v dotazníku vyskytují, byly v minulosti jiţ vyzkoumané, a tudíţ není potřeba polemizovat o jejich existenci. Cílem výzkumu je naopak zjistit rozsah výskytu těchto jevů ve stanoveném vzorku respondentů.86

4.3 Struktura dotazníku a způsob vyhodnocování Předloţený dotazník obsahuje tři sekce otázek: 1. Osobní údaje Do této sekce patří 4 otázky - pohlaví, věková kategorie, nejvyšší dosaţené vzdělání a doba působnosti respondenta ve své současné funkci. 2. Fyzická rovnováha V této sekci se nachází 11 otázek týkajících se ţivotosprávy z fyzického hlediska, tj. spánek, uţívání alkoholu, kouření, stravovací návyky atd. 3. Duševní hygiena Poslední sekce obsahuje 17 otázek týkajících se ţivotosprávy z psychického hlediska, tj. relaxace, společenské styky, vyrovnávání se stresem atd. Veškeré otázky jsou formulovány uzavřeným způsobem, přičemţ 27 z nich sestává z odpovědí ANO a NE (+ u dvou otázek podotázky) a celá sekce „Osobní údaje“ a jedna zbývající otázka mají na výběr z několika variant. Otázky do dotazníku byly sestaveny na základě stanovení několika výzkumných otázek, které vycházejí z celkového cíle práce. Těmi otázkami jsou: 1. Praktikují manažeři na teplicku metody pro získání rovnováhy? 2. Dodržují zásady rovnováhy v řadách manažerů více muži nebo ženy? 3. Dokáží se manažeři v regionu pomocí těchto zásad vyrovnat se stresem? Výsledky dotazníků jsou statisticky zpracovány spolu s komparací (srovnáním) jednotlivých kategorií stanovených zjištěnými informacemi o respondentech na základě pohlaví, věku, vzdělání a působnosti ve funkci.

86

SURYNEK, Alois, Růţena KOMÁRKOVÁ a Eva KAŠPAROVÁ. Základy sociologického výzkumu. 1.vyd. Praha: Management Press, 2001, 160 s. ISBN 80-7261-038-4.

41

4.4 Zpracování dat a interpretace výsledků 4.4.1

Osobní údaje

1. Pohlaví Graf 1- Pohlaví

Zdroj: vlastní

Jak jiţ bylo řečeno, z celkového počtu 40 dotazníků se jich vrátilo 37. Z celkového počtu těchto vyplněných dotazníků tvoří 20 muţi (54%) a 17 ţeny (46%). 2. Věková kategorie Tabulka 1 - Věková kategorie

Rozmezí

Počet respondentů

Procentuální vyjádření

24 – 30 let

10

27%

31 – 45 let

18

48,6%

46 – 55 let

5

13,5%

56 a více let

4

10,8%

Zdroj: vlastní

42

Graf 2 - Věková kategorie

Zdroj: vlastní

Z výše uvedené tabulky je patrné, ţe téměř polovina respondentů se nachází v období „31 - 45 let“, ve kterém jejich pracovní výkonnost zůstává více méně stejná. Poměrně vysoké zastoupení, a to více jak čtvrtinu respondentů, má také kategorie „24 - 30 let“. Tato skutečnost můţe vycházet z faktu, ţe společnosti a instituce dnes poměrně často zaměstnávají mladé jedince z důvodu jejich flexibility a moţnosti přizpůsobit si je k obrazu svému. Zastoupení zbylých dvou skupin je poměrně nevýznamné.

43

3. Nejvyšší dosažené vzdělání Tabulka 2 - Nejvyšší dosažené vzdělání

Klasifikace

Počet respondentů

Procentuální vyjádření

středoškolské

12

32,4%

vysokoškolské

24

64,8%

vysokoškolské doktorské

1

2,7%

Zdroj: vlastní

Graf 3 - Nejvyšší dosažené vzdělání

Zdroj: vlastní

Z celkového počtu respondentů dosáhla středoškolského vzdělání téměř třetina. Nejvíce rozšířené mezi dotázanými manaţery je vzdělání vysokoškolské, jehoţ dosáhly téměř dvě třetiny. Pouze jeden člověk absolvoval studium postgraduální, dnes spíše známé jako vysokoškolské doktorské. Z důvodu velice nízkého zastoupení nebude poslední kategorie brána v úvahu.

44

4. Doba působnosti ve funkci Tabulka 3 - Doba působnosti ve funkci

Rozmezí

Počet respondentů

Procentuální vyjádření

1 rok

2

5,4%

2 – 3 roky

12

32,4%

4 - 8 let

15

40,5%

9 a více let

8

21,6%

Zdroj: vlastní

Graf 4 - Doba působnosti ve funkci

Zdroj: vlastní

Výše uvedené rozdělení do věkových kategorií vychází z osobní dlouholeté zkušenosti nejmenovaného manaţera, takţe uvedený postup je pouze orientační a v reálu nemusí odpovídat individuálním rozdílům mezi jedinci. Toto rozdělení předpokládá, ţe jeden rok manaţerovi trvá, neţ se do své profese zapracuje. V následujícím období (2 – 3 roky) jiţ samostatně pracuje, přičemţ se stále učí a při řešení problémových situací můţe vyuţít odborné pomoci. Po zhruba čtyřleté praxi si jiţ manaţer doplňuje svou odbornost. Jak je z tabulky 3 zřejmé, nejvíce respondentů se nachází ve stádiu samostatného fungování a doplňování si odbornosti. Okolo pětiny má pak dlouholeté zkušenosti a značné odborné znalosti. V procesu zapracování se nachází pouze zanedbatelný počet respondentů, a to dva. V první části dotazníku tedy vychází najevo, ţe většina respondentů dosáhla vysokoškolského vzdělání a má jiţ odborné znalosti ve svém oboru.

45

4.4.2

Fyzická rovnováha

1. Jíte pravidelně 3x denně? Reţim jídla představuje pro ţivotosprávu důleţitý bod. Optimálním stravováním je 5 chodů denně, přičemţ se zde počítají kromě nutných 3 hlavních jídel také dvě svačiny, které lze do reţimu přidat. Přestoţe potřeby manaţerů jíst mohou být individuální, všeobecně není doporučeno jíst méně jak třikrát denně, tedy vynechávat chody. Tabulka 4 - Pravidelnost stravování

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

1. otázka Ano Ne muž

12

8

žena

13 7 12 3 3 7 17 1 1 9 10 5

4 3 6 2 1 5 7

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

1 3 5 3

Zdroj: vlastní

Z výše uvedené tabulky 4 lze vidět, ţe většina respondentů, tj. 25 (67,5%) se skutečně stravuje alespoň třikrát denně. Dále se dá usuzovat, ţe muţi mají ve srovnání s ţenami o něco větší tendenci reţim jídla nedodrţovat, coţ lze vysledovat poměrem mezi odpověďmi u obou pohlaví, kde muţi mají 60% a ţeny 76,5%. U kategorií věku nejvíce dodrţují reţim jídla kategorie „56 a více let“ se 75% a kategorie „24 – 30 let“ se 70%. V kategorii „31 – 45 let“ pak reţim dodrţuje 66,7% respondentů a v kategorii „46 – 55 let“ 60% respondentů. Dalšími kategoriemi, kde je patrný rozdíl, je vzdělání. Vysokoškolsky vzdělaní manaţeři, kde 70,8% dodrţuje reţim jídla, mají oproti středoškolsky vzdělaným manaţerům, kde tento

46

reţim dodrţuje 58,3%, větší tendenci jíst 3x denně. Důvodem toho můţe být snaha vyrovnat se prostřednictvím konzumace s kaţdodenním stresem. Z kategorií doby působení ve funkci se největší výskyt dodrţování reţimu jídla projevil u kategorie „2 – 3 roky“, kde jej dodrţuje 75% manaţerů. Po ní v kategorii „4 – 8 let“ s 66,7% a v kategorii „9 a více let“ 60%. Z tohoto stavu lze usuzovat, ţe doba praxe má na reţim jídlo vliv, a manaţeři jej postupem času více zanedbávají. S touto otázkou se téţ pojí moţnost nadměrné konzumace jídla, čímţ se zabývá otázka 3. 2. Máte alespoň jednou denně teplé jídlo? Tepelná příprava jídel bývá někdy zanedbávána. Má však svůj význam, a to především z hlediska hygienického. Tabulka 5 - Teplé jídlo

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

2. otázka Ano Ne muž

15

5

žena

13

4

24-30 let

8

2

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

12 4 4 8 19 1 1 10 10 7

6 1 4 5 1 2 5 1

Zdroj: vlastní

Alespoň jedno teplé jídlo denně konzumuje 28 respondentů (75,6%). Muţi a ţeny jsou zde prakticky vyrovnaní s tím, ţe muţů má teplé jídlo 75% a ţen 76,5%. Tentokrát tendence převaţují u věkové kategorie „24 – 30 let“, kde je 80%, oproti kategorii „31 – 45 let“, kde je pouze 66,7%. Stejné procento jako u kategorie „24 – 30 let“ lze pak vidět

47

také u kategorie „46 – 55 let“. U kategorie „56 a více let“ všichni respondenti odpověděli kladně. Podobný poměr jako u věkových kategorií vychází také u vzdělání, kde středoškolské vzdělání má 66,7% a vysokoškolské vzdělání 79,2%. U doby působení lze vidět v kategorii „2 - 3 roky“ 83,3% manaţerů s teplým jídlem, v kategorii „4 - 8 let“ pak pouze 66,7% a v kategorii „9 a více let“ nejvíce, tedy 87,5%. Pro tento stav můţe být důvodem to, ţe v období „4 - 8 let“, tedy doplňování si odbornosti, se manaţer staví na vlastní nohy a větší počet stresových situací ovlivňuje jeho timemanagement a nenajde si čas na řádné teplé jídlo. Navýšení poměru v poslední kategorii pak můţe být způsobeno získáním zkušeností se zvládáním stresu a návrat k lepším stravovacím návykům. 3. Máte sklony k přejídání? Přejídání představuje jednu z chyb ve stravování. Jedná se o konzumaci v době, kdy manaţer nepociťuje hlad. Nejčastěji se tak děje v rámci snahy potlačit stres. Tabulka 6 - Přejídání

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

3. otázka Ano Ne muž

8

12

žena

4

13

24-30 let

4

6

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

5 2 1 2 10

13 3 3 10 14 1 1 11 8 5

1 1 7 3

Zdroj: vlastní

Jak je v tabulce 6 vidět, tendence k nadměrné konzumaci jídla má cca třetina respondentů, tedy 12 (32,4%).

48

Větší tendence lze sledovat u muţů, a to 40%, zatímco u ţen je to 23,5%. Ţeny tedy mají téměř poloviční tendenci k přejídání. U věkových kategorií má nejmenší tendenci k přejídání kategorie „56 a více let“ s 25%, zatímco „24 - 30 let“ a „46 - 55 let“ mají obě 40%. Kategorie „31 - 45 let“ má pak 27,8%. Markantní rozdíl je zřejmý téţ mezi středoškoláky s 20% a vysokoškoláky s 41,7%, kde počet vysokoškoláků trpících přejídáním značně přesahuje počet středoškoláků. Vzhledem k vyššímu dosaţenému vzdělání je moţné, ţe vysokoškoláci zastupují v zaměstnání pozici s větší odpovědností, coţ automaticky s sebou nese břemeno většího stresu, a tedy větší snahu o kompenzaci formou nadměrné konzumace jídla. Doba působení ve funkci má podle všeho také vliv, neboť kategorie „4 - 8 let“ s 46,7% a kategorie „9 a více let“ s 37,5% výrazně přesahují kategorii „2 - 3 roky“, ve které pouze jeden člověk trpí přejídáním. 4. Odpovídá Vaše váha Vaší výšce? Je známým faktem, ţe optimální váha je taková, která odpovídá výšce člověka. Pomocí toho můţe manaţer přijít na to, jaký ţivotní styl mu vyhovuje, aby si udrţel odpovídající váhu i kondici. Tabulka 7 - Optimální váha

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

4. otázka Ano Ne muž

17

3

žena

13

4

24-30 let

9

1

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

15 3 3 10 19 1 2 10 13 5

3 2 1 2 5

Zdroj: vlastní

49

2 2 3

Drtivá většina respondentů, tedy 31 (83,7%), je přesvědčena o tom, ţe jejich váha odpovídá jejich výšce. Dle výše uvedené tabulky 7 lze vyvodit, ţe 85% muţů má navzdory větší tendenci k přejídání optimální váhu, zatímco ţen i bez přejídání 76,5%. Přestoţe tendence k přejídání byla u věkové kategorie „24 - 30 let“ větší neţ u kategorie „31 45 let“, mají lidé ve věku 24 – 30 let s 90% optimálnější váhu neţ lidé ve věku 31 – 45 let s 83,3%. V kategoriích vzdělání je vidět poměrně vyrovnaný stav. Středoškolsky vzdělaní manaţeři mají 83,3%, zatímco vysokoškoláci mají 79,2%, tedy váha středoškoláků je optimálnější pouze o malou část. Podobný stav se nachází v kategoriích doby působení ve funkci, kde jediný větší rozdíl, a to nejméně optimální váhu, představuje kategorie „9 a více let“ s 62,5%. 5. Uléháte pravidelně ke spánku? Pravidelnost spánku ovlivňuje celkovou kondici člověka. Usilovat by se o ni mělo všude. Za účelem usnutí lze praktikovat svalovou relaxaci či placebo metody (např. počítání oveček). Tabulka 8 - Pravidelnost spánku

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

5. otázka Ano Ne muž

13

7

žena

11

6

24-30 let

6

4

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

11 4 3 5 18 1

7 1 1 7 6

Zdroj: vlastní

50

7 11 6

2 5 4 2

Většina respondentů, tj. 24 (64,8%), uléhá ke spánku pravidelně. V tomto případě je poměr pravidelného uléhání ke spánku mezi muţi, jeţ mají 65%, a ţenami, které mají 64,7%, vyrovnaný, tudíţ nelze sledovat u jednoho nebo druhého větší tendence. U věkových kategorií je stav také vyrovnaný. Jediný rozdíl utvářejí kategorie „46 - 55 let“ s 80% a kategorie „56 a více let“ se 75%. Z toho se dá usuzovat, ţe lidé vyššího věku mají větší náklonnost uléhat pravidelně ke spánku. Vysokoškolsky vzdělaní manaţeři pak mají se 75% značně větší tendence uléhat ke spánku pravidelně neţ manaţeři středoškolsky vzdělaní, u kterých dokonce převaţuje počet nepravidelně uléhajících jedinců. Pravidelně z nich uléhá pouze 41,7% Stejně jako u věkových kategorií, i u doby působení ve funkci lze sledovat větší tendence k pravidelnému uléhání spíše u manaţerů s delší praxí. To by mohlo být zapříčiněno tím, ţe manaţeři po této době přišli na to, ţe pravidelný spánek je dobrým způsobem podpory kondice a tím pádem obrany vůči stresorům. 6. Kolik hodin denně obvykle spíte? Asi nejdůleţitějším parametrem správného spánku je optimální délka. U dospělých jedinců se doporučuje spánek 6 – 8 hodin. Přestoţe s vyšším věkem se potřebná délka spánku zkracuje, spánek kratší neţ 6 hodin můţe způsobit únavu a špatné soustředění. Naopak přespávání má za následek onemocnění, a to především srdeční choroby.

51

Tabulka 9 - Délka spánku

6. otázka 6-8 hod

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

6 hod

9+ hod

muž

10

10

žena

3

13

1

24-30 let

5

4

1

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

7

11 5 3 6 17

1 5 7 1 1 5 6 1

1

1 7 9 7

Zdroj: vlastní

Téměř dvě třetiny respondentů, to znamená 23 (62,1%), obvykle spí v rámci optimálního rozmezí. Z tabulky 9 je vidět, ţe přespáváním trpí pouze jedna ţena, zatímco většina ostatních ţen obvykle spí oproti muţům, u kterých polovina spí málo a polovina optimálně, v doporučeném rozmezí. Z věkových kategorií nejvíce ctí doporučenou dobu kategorie „46 - 55 let“, kde veškeří respondenti obvykle spí 6 - 8 hodin. Nejhůře je na tom kategorie „24 - 30 let“, kde oproti zbylým kategoriím větší počet respondentů obvykle spí pod míru. Velký rozdíl lze sledovat mezi středoškoláky a vysokoškoláky. Zatímco středoškoláci obvykle spí pod míru nebo optimálně téměř půl na půl, většina vysokoškoláků tak činí v optimálním rozmezí. Stav kategorií doby působení „2-3 roky“ a „4-8 let“ je více méně vyrovnaný a vyskytuje se více v doporučeném rozmezí. Kategorie „9 a více let“ však ctí optimální rozmezí oproti nedostatkovému v poměru 1:7, čímţ ukazuje, ţe dlouhá doba praxe má určitý vliv na dobu spánku.

52

7. Cvičíte či sportujete alespoň 4x týdně? Dlouhodobé sezení vede k zatíţení sedacích ploch, poškození páteře a můţe být příčinou psychosomatických onemocnění. Proto je příhodné věnovat se několikrát do týdne pohybu. Nemusí jít nutně o sport jako takový, ale alespoň o rozcvičku či návštěvu posilovny. Tabulka 10 - Pravidelnost pohybu

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

7. otázka Ano Ne muž

4

16

žena

4

13

24-30 let

6

4

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

1

17 5 3 10 19

1 2 5 1 4 3 1

2 8 12 7

Zdroj: vlastní

Výsledek v tabulce 10 ukazuje, ţe většina respondentů, tedy 29 (78,3%), se sportu nevěnuje, nebo se mu věnuje méně neţ doporučenou dobu. Poměr mezi muţi a ţenami je v tomto ohledu více méně vyrovnaný, ţeny mají s 23,5% o něco málo větší tendenci k pohybu neţ muţi s 20%. Nepříliš překvapivý je výsledek u věkových kategorií. Kategorie „24 - 30 let“ má jako jediná převaţující počet sportujících nad nesportujícími, a to 60%. Kategorie „31 - 45 let“ pak obsahuje drtivou většinu nesportujících, pouze 5,6%, a „46 - 55 let“ nemá ţádné pravidelně sportující. Kategorie „56 a více let“ má 25% sportovců. Podobný výsledek vyšel také u kategorií vzdělání, kde vysokoškoláci mají s20,8% pouze o malou část větší tendenci sportovat doporučenou dobu neţ středoškoláci s 16,7%.

53

Co se týče doby působení ve funkci, největší náklonnost ke sportu se projevuje u kategorie „2 - 3 roky“ s 33,3%. U kategorie „4 - 8 let“ je to 20% a u kategorie „9 a více let“ pouze 12,5%. 8. Jste kuřák? Pokud ano, jak často kouříte? Kouření je v současnosti běţný a velice rozšířený trend, a to jak mezi staršími, tak mezi mladými. Způsobuje závislost fyzickou a psychosociální. V rámci ţivotosprávy je doporučené pokud moţno kouřit vůbec nezačínat. Tabulka 11 - Kouření

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

Ano

8. otázka 1x dva dny 1x-5x

Ne

muž

4

16

žena

4

13

24-30 let

2

8

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

4 1 1 3 5

14 4 3 9 19 1 1 11 11 6

1 1 4 2

6x-10x

11x-20x 3

1

2

1 1 1

1

1

3 1 1 1 4

20x+

1

1 1

1 1 1

3 1

1

Zdroj: vlastní

Uvedená tabulka 11 vyjadřuje překvapivý výsledek, a to ten, ţe více jak tři čtvrtiny respondentů, tj. 29 (78,3%), nekouří. Stav mezi muţi a ţenami je stejný jako u předešlé otázky, tedy ţeny mají poměrově sklon kouřit o něco málo více neţ muţi. Nejvíce respondentů-kuřáků se vyskytuje v kategorii „31 - 45 let“, která je však ve výzkumu také nejvíce zastoupena. Poměrově jsou všechny kategorie prakticky vyrovnané. Podobně jsou vyrovnány také kategorie vzdělání, kde středoškoláci mají 75% a vysokoškoláci téměř 80%.

54

Dle doby působení ve funkci pak nejmenší sklon kouřit mají manaţeři z kategorie „2 - 3 roky“ s 92%. Kategorie „4- 8 let“ má 73,3% a kategorie „9 a více let“ 75%, takţe jsou téměř vyrovnány Vezmou-li se nyní v úvahu samotní kuřáci, tak nejvíce zastoupeným rozmezím kouření je „6x – 10x denně“, a to 3 muţi a 2 ţenami. V tomto rozmezí se věkově nejvíce vyskytují respondenti ze „střední dospělosti“, a to 3. Co se týká vzdělání, tak v tomto rozmezí nejvíce kouří vysokoškoláci, a to 4. Doba působení ve funkci, kdy se nejvíce kouří, je „4 - 8 let“, kde se vyskytují 3 kuřáci. Skupiny rozmezí kouření „1x – 5x denně“, „11x – 20 denně“ a „20x a více denně“ mají všechny po jednom kuřákovi. Skupina „1x za dva dny a méně“ nemá ţádného. 9. Užíváte alkohol? Pokud ano, jak často? Alkohol je stejně jako tabák návyková látka, která je v současnosti poměrně značně rozšířena. Nadměrné uţívání alkoholu můţe vést k poruchám soustředění, vnímání a motoriky. Doporučuje se nepít, nebo pít pouze příleţitostně, a to v rozumné míře. Tabulka 12 - Užívání alkoholu

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

Ano

Ne

9. otázka někol./měsíc někol./týden každý den

příl.

muž

18

2

12

3

2

žena

12

5

9

2

1

24-30 let

8

2

4

2

2

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

14 5 3 7 23

4

14 2 1 6 15

10 14 6

1 5 1 1 2 2 1 2

9 10 2

3

5

1 1 2

3 2

1 1 1

Zdroj: vlastní

Z tabulky 12 je zřetelně znát, ţe většina respondentů, tedy 30 (81%), alkohol uţívá.

55

1

1 1

1

Výskyt uţívání alkoholu u muţů je 90%, tedy větší neţ u ţen, které mají 70,6%. Věkově nejvíce uţívá alkohol kategorie „46 – 55 let“ se 100%, dále pak kategorie „24 – 30 let“ s 80%. Kategorie „31 – 45 let“ a kategorie „56 a více let“ mají obě okolo 75%. Vysokoškolsky vzdělaných manaţerů uţívá alkohol 96%, tedy výrazně více neţ středoškolsky vzdělaní manaţeři, kde pije pouze 58%. Můţe to být dáno vyšší mírou stresu v zaměstnání, ale můţe se také jednat pouze o společenské akce. U doby působení ve funkci nejvíce uţívají alkohol respondenti z kategorie „4 – 8 let“, a to 93%. Druhou kategorií s nejvyšším uţíváním alkoholu je „2 – 3 roky“, kde pije 83%. V kategorii „9 a více let“ bylo zjištěno 75% uţivatelů a v kategorii „1 rok“ nepije ţádný z respondentů. Vezmou-li se nyní v úvahu samotní uţivatelé alkoholu, pak lze v tabulce jasně vidět, ţe většina uţívá alkohol skutečně pouze příleţitostně. V této skupině se nachází 21 manaţerů - 12 muţů a 9 ţen. Největší věkové zastoupení je pak u kategorie „31 – 45 let“, kde pije 14 manaţerů. Co se týče vzdělanosti, tak nejvíce pijí vysokoškoláci, konkrétně 15 respondentů. Ohledně doby působení ve funkci jsou počty poměrně vyrovnané mezi skupinou „4 – 8 let“, kde pije 10 manaţerů, a skupinou „ 2 – 3 roky“, kde pije 9 manaţerů. Při celkovém shrnutí této skupiny lze vidět, ţe pití v tomto případě probíhá skutečně pouze v rámci společenských akcí, nikoliv k zahnání stresu, jelikoţ to by pravděpodobně probíhalo častěji. Ve skupině uţívání alkoholu „několikrát za měsíc“ se umístilo 5 respondentů – 3 muţi a 2 ţeny. Za zmínku také stojí, ţe všichni jsou vysokoškolsky vzdělaní a dobu praxe mají 4 roky a více. Skupina „několikrát za týden“ zahrnuje 3 respondenty a skupina „kaţdý den“ pouze jednoho. 10. Dokážete si přiznat své zlozvyky? Přiznání si vlastních zlozvyků všeobecně platí za první krok k jejich úspěšné eliminaci. K zvládnutí tohoto přiznání je však zapotřebí určitá míra objektivního sebehodnocení, coţ nemusí být pro kaţdého snadné.

56

Tabulka 13 – Přiznání zlozvyků

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

10. otázka Ano Ne muž

19

1

žena

16

1

24-30 let

10

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

17 4 4 12 22 1 2 12 13 8

1 1

2

2

Zdroj: vlastní

Bereme-li v úvahu upřímné sebehodnocení respondentů, pak tento výsledek je velice pozitivní. 35 respondentů (94,5%), tedy drtivá většina, si své zlozvyky přiznat dokáţe. Pouze dva respondenti zakrouţkovali odpověď ne, a to jeden muţ a jedna ţena. 11. Jste výbušní? V okolí manaţera se nachází mnoho stresových faktorů, které jej často prověřují. Můţe se stát, ţe manaţer ve stresu pak nezvládne nátlak a oboří se na prvního člověka v blízkosti. To samozřejmě můţe vést ke zhoršení vztahů způsobením konfliktu, ale zároveň tento afekt ovlivňuje zdravý úsudek manaţera, takţe můţe dojít ke špatným rozhodnutím. Je však nutné mít na paměti, ţe lidé s extrovertním laděním a labilním emocionálním proţíváním jsou díky svému temperamentu výbušní velice často, ale nemusí se u nich vţdy jednat o výbušnost vlivem stresorů. Přesto bylo v této otázce cílem postihnout i to, ţe můţe existovat určitá souvislost mezi výbušností a stresory.

57

Tabulka 14 - Výbušnost

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

11. otázka Ano Ne muž

7

13

žena

8

9

24-30 let

3

7

31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

10 2

8 3 4 6 15 1

6 9 2 8 3 2

4 12 6

Zdroj: vlastní

Dle výsledků v tabulce 14 nadpoloviční většina respondentů, tedy 22 (59,4%), k výbušnosti sklony nemá. Z výše uvedené tabulky lze vidět, ţe větší sklon k výbušnosti mají ţeny, a to 47%, zatímco muţů má sklon k výbušnosti 35%. Ve věkových kategoriích jasně ve výbušnosti vede kategorie „31 – 45 let“ s 55,5%, tedy výbušní převaţují nad nevýbušnými. Po ní následuje kategorie „46 – 55 let“ se 40% výbušných manaţerů a dále kategorie „24 – 30 let“ se 30% výbušnosti. Z kategorie „56 a více let“ není výbušný ani jeden manaţer. Středoškolsky vzdělaných manaţerů je výbušných 50%, zatímco vysokoškolsky vzdělaných pouze 37,5%. Co se týká doby působení ve funkci, zde mají největší tendence k výbušnosti kategorie „1 rok“ se 100% výbušností a kategorie „2 – 3 roky“ s 66,7%. Kategorie „4 – 8 let“ pak má pouze 20% a kategorie „9 a více let“ 25%. Tento stav by mohl být zapříčiněn postupným zvykáním si na nové stresory, které zákonitě musejí dříve nebo později v zaměstnání na nové manaţery začít působit, ale jak bylo napsáno v úvodu otázky, můţe jít čistě o temperament.

58

4.4.3

Duševní hygiena

1. Máte v programu více menších odpočinků spíše než jeden velký? Dělá-li se během pracovní doby pouze jeden dlouhý odpočinek, únava se nahromadí a mnohem hůře se pak odstraňuje. Proto se doporučuje v denním programu dělat větší počet menších odpočinků. Na jednu hodinu duševní práce připadá 5 minut odpočinku, které je vhodné vyuţít například na dechová cvičení. Tabulka 15 - Frekvence odpočinku

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

1. otázka Ano Ne muž

13

7

žena

10 8 11 1 3 4 18 1

7 2 7 4 1 8 6

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

8 9 6

2 4 6 2

Zdroj: vlastní

Nadpoloviční většina respondentů, tj. 23 (62,1%) odpověděla, ţe v programu má více menších přestávek. O něco málo větší sklon k tomuto způsobu odpočinku mají muţi se 65%, ale ţeny s 58,8% za nimi nejsou příliš daleko. V kategoriích věku nejvíce odpočinek dodrţuje kategorie „24 – 30 let“, kde 80% manaţerů dělá více kratších odpočinků. Dále pak kategorie „56 a více let“ se 75% a po ní kategorie „31 – 45 let“ s 61,1%. Nejhůře je na tom kategorie „46 – 55 let“, kde pouze 20% dodrţuje tuto zásadu odpočinku. Vysokoškoláci ze 75% dodrţují zásadu menších odpočinků, zatímco většina středoškoláků nikoliv, pouze 33,3%.

59

Podle doby působení ve funkci je na tom nejhůře kategorie „1 rok“, kde ţádný respondent zásadu nedodrţuje. Naopak nejlépe na tom je kategorie „9 a více let“, kde 75% manaţerů zásadu dodrţuje. Po této kategorii se umístily kategorie „2 – 3 roky“ se 66,7% a kategorie „4 – 8 let“ s 60% poměrně nastejno. 2. Myslíte při odpočinku na starosti? Odpočinek není efektivní, pokud u něj manaţer myslí na pracovní povinnosti. Je zapotřebí, aby se koncentrovalo čistě na odpočinek, a to za celkového duševního i fyzického uvolnění. Tabulka 16 - Myšlení na starosti

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

2. otázka Ano Ne muž

9

11

žena

6 2 9 2 2 4 11

11 8 9 3 2 8 13 1

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

2 4 5 4

8 10 4

Zdroj: vlastní

Z uvedené tabulky 16 lze sledovat, ţe nadpoloviční většina respondentů, tedy 22 (59,4%), během odpočinku na starosti nemyslí. Oproti ţenám mají muţi větší náklonnost na starosti během odpočinku myslet, a to 45% z nich. Ţen pouze 35,3%. Z věku nejlépe vyšla kategorie „24 – 30 let“ s 80% manaţerů, kteří na starosti nemyslí. Po ní kategorie „46 – 55 let“ s 60%. Zbylé dvě kategorie mají obě po 50%. U vzdělání je vidět, ţe větší sklon k odpočinku bez starostí mají středoškolsky vzdělaní manaţeři, a to 66,7%. U vysokoškolsky vzdělaných manaţerů je to téměř půl na půl, tedy pouze 54,2% na starosti nemyslí.

60

V kategoriích doby působení ve funkci mají nejlepší výsledek kategorie „2 – 3 roky“ a kategorie „4 – 8 let“, přičemţ obě mají 66,7%. Kategorie „9 a více let“ má 50% a v kategorii „1 rok“ na starosti myslí oba respondenti. 3. Trávíte dovolenou vždy mimo bydliště? Jednou z největších chyb odpočinku je trávení dovolené v blízkosti pracovního prostředí, coţ se týká i manaţerova domova, jelikoţ tato místa neustále připomínají starosti a povinnosti. Doporučuje se trávit dovolenou někde v přírodě a to v delším časovém úseku, aby byl dostatek času k regeneraci. Tabulka 17 - Dovolená mimo bydliště

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

3. otázka Ano Ne muž

11

9

žena

6 5 6 4 2 4 13

11 5 12 1 2 8 11 1 2 8 7 3

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

4 8 5

Zdroj: vlastní

Tabulka 17 ukazuje, ţe dovolenou mimo bydliště pravidelně tráví 17 (45,9%) respondentů, tedy méně neţ polovina. Poměrně výrazný rozdíl je znát mezi muţi a ţenami. Muţů tráví mimo bydliště dovolenou 55%, ţen pouze 35,3%. Ve věkových kategoriích se na prvním místě umístila kategorie „46 – 55 let“, kde dovolenou mimo bydliště tráví 80% respondentů. V kategorii „24 – 30 let“ a kategorii „56 a více let“ tráví dovolenou mimo bydliště polovina respondentů. Nejméně jich tak činí ve kategorii „31 – 45 let“, a to 33,3%.

61

Manaţeři s vysokoškolským vzděláním tráví mimo bydliště dovolenou více neţ středoškolští. Přestoţe vysokoškoláků je to 54,2%, tedy prakticky polovina, středoškoláků je to pouze 33,3%. Nejhůře v kategoriích doby působení ve funkci dopadla skupina „1 rok“, kde ani jeden ze dvou respondentů netráví dovolenou mimo bydliště. Za ní se pak nachází kategorie „2 – 3 roky“ s 33,3%, dále kategorie „4 – 8 let“ s 53,3% a nejlépe na tom je kategorie „9 a více let“ s 62,5%. Z tohoto stavu lze usuzovat, ţe delší doba praxe ovlivňuje tendence manaţerů vzdálit se během dovolené stresovému prostředí a efektivněji tak dočerpat síly. 4. Využíváte time-management? Řízení času je uţitečný nástroj, který by měl kaţdý manaţer ovládat, aby si dokázal efektivně rozvrhnout pracovní povinnosti a vyhnul se tak zbytečnému stresu. Musí při tom brát v úvahu dva hlavní faktory – důleţitost a naléhavost. Tabulka 18 - Time-management

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

4. otázka Ano Ne muž

15

5

žena

8 6 13 2 2 6 16 1 1 7 12 3

9 4 5 3 2 6 8

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

1 5 3 5

Zdroj: vlastní

Tabulka 18 ukazuje, ţe nadpoloviční většina respondentů, to znamená 23 (62,1%), ovládá a vyuţívá řízení času. Je také jasně vidět, ţe muţi této metody vyuţívají více neţ ţeny. Z celkového počtu muţů jich 75% vyuţívá time-management, zatímco ţen pouze 47,1%, tedy méně neţ polovina.

62

Největší vyuţití této metody bylo zaznamenáno u věkové kategorie „31 – 45 let“, a to 72,2%. Druhé největší se zjistilo u kategorie „24 – 30 let“ se 60%. Kategorie „56 a více let“ má pak výsledek půl na půl a nejmenší vyuţití se projevilo v kategorii „46 – 55 let“ – 40%. Vysokoškoláci mají oproti středoškolákům větší náklonnost uplatňovat time-management. Většina vysokoškoláků, tedy 66,7% manaţerů, této metody vyuţívá, zatímco u středoškoláků se jedná o 50% manaţerů. Největší náklonnost u doby působení ve funkci se projevila v kategorii „4 – 8 let“, a to 80%. Kategorie „ 2 – 3 roky“ má 58,3% a kategorie „1 rok“ 50%. V kategorii „9 a více let“ je to pouze 37,5% manaţerů. 5. Vytváříte přátelské vztahy na základě důvěry? Dobré vztahy s lidmi jsou uţitečným parametrem pro fungování manaţera jak v osobním, tak v pracovním ţivotě. Pomáhají mu získat lepší sociální adaptaci, ale také sebepoznání, sebehodnocení a sebedůvěru. Tabulka 19 - Přátelské vztahy

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

5. otázka Ano Ne muž

20

žena

16 9 18 5 4 11 24 1 1 12 15 8

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

1 1

1

1

Zdroj: vlastní

Z výše uvedené tabulky 19 je znát, ţe manaţerům na přátelských vztazích a důvěře velmi záleţí. Kladně odpovědělo 36 (97,3%) respondentů a pouze jedna ţena odpověděla negativně.

63

6. Máte tendenci řešit úkoly na poslední chvíli? Tato otázka souvisí s time-managementem. Řešení úkolů na poslední chvíli je jedna z chyb, které se mohou při nesprávném řízení času, či dokonce jeho úplné absenci, projevit a vyvolat stresové situace. Tabulka 20 - Řešení úkolů na poslední chvíli

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

6. otázka Ano Ne muž

7

13

žena

10 4 9 3 1 6 11

7 6 9 2 3 6 13 1

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

2 5 6 4

7 9 4

Zdroj: vlastní

Výsledek této otázky vyšel téměř půl na půl. 20 (54%) respondentů odpovědělo, ţe sklony řešit úkoly na poslední chvíli nemá. Rozdíl mezi muţi a ţenami je v tomto ohledu poměrně velký. Muţů řeší úkoly na poslední chvíli 35%, zatímco ţen 58,8%. Nejvíce úkoly na poslední chvíli řeší věková kategorie „46 – 55 let“, kde 60% respondentů odpovědělo kladně. Za ní je kategorie „31 – 45 let“, která vychází na 50%. Méně jak polovinu, konkrétně 40%, má kategorie „24 – 30 let“ a nejméně kategorie „56 a více let“, kde pouze 25%, tedy jeden respondent, má tendenci řešit úkoly na poslední chvíli. Výsledky u vzdělání vyšly velice podobně. Středoškolsky vzdělaní manaţeři mají 50% tendenci k pozdnímu řešení a vysokoškolsky vzdělaní manaţeři 45,8%. Vzhledem k době působení největší sklon k pozdnímu řešení úkolů prokázala kategorie „1 rok“, kde oba respondenti odpověděli kladně. V kategorii „9 a více let“ pak vyšlo 50%

64

a zbývající dvě kategorie jsou téměř vyrovnané – „2 – 3 roky“ má 41,7% a „4 – 8 let“ má 40%. 7. Víte, co to jsou relaxační techniky? Relaxační techniky jsou krátkodobé metody slouţící k potlačení vlivů působení stresových faktorů. Vzhledem k jejich krátkodobé povaze je lze uplatnit i během přestávek v práci. Tato otázka bere pouze v úvahu znalost těchto metod mezi manaţery. Samotným ovládáním těchto metod se zabývá otázka číslo 8. Tabulka 21 - Znalost relaxačních technik

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

7. otázka Ano Ne muž

15

5

žena

12 7 13 4 3 6 20 1

5 3 5 1 1 6 4

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

9 11 7

2 3 4 1

Zdroj: vlastní

Téměř tři čtvrtiny respondentů, tedy 27 (72,9%), prohlásily, ţe znají relaxační metody. U pohlaví jsou výsledky poměrně podobné, jelikoţ muţů zná relaxační metody 75% a ţen 70,6%. Podobně srovnatelné se projevily také výsledky u věkových kategorií. Nejmenší počet vyšel 70% u kategorie „24 – 30 let“, dále 72,2% u kategorie „31 – 45 let“ a 75% u kategorie „56 a více let“. Největší znalost se vyskytuje v kategorii „46 – 55 let“, kde dosáhla 80%. Velký rozdíl byl naopak zaznamenán u vzdělání. Je patrné, ţe o relaxačních metodách mají větší znalost vysokoškoláci s 83,3% neţ středoškoláci s 50%.

65

Oba respondenti působící ve funkci v kategorii „1 rok“ odpověděli, ţe relaxační metody neznají. V kategorii „2 – 3 roky“ je zná 75% a v kategorii „4 – 8 let“ 73,3%, tedy velmi podobný počet. Nejvíce tyto metody znají respondenti z kategorie „9 a více let“, a to 87,5%. Lze se domnívat, ţe tento výsledek byl ovlivněn tím, ţe po takto dlouhé době praxe se jiţ určité informace o těchto metodách k manaţerům donesly, nebo si je sami v rámci zlepšení kondice zjistili. 8. Ovládáte nějaké relaxační techniky? Pokud ano, které? Znalost relaxačních technik je jedna věc, ale jejich ovládání v praxi je věc druhá. Tato otázka zjišťuje, zda kromě znalosti dokáţou manaţeři tyto techniky také ovládat. Tabulka 22 - Ovládání relaxačních technik

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

Ano

8. otázka sval. relax. hlub. dých. fant. imag. divad. zk. posuv sit. rámce

Ne

muž

10

5

6

9

5

žena

8 4 8 4 2 4 13 1

4 3 5

2 2 3 1 2 1 6 1

6 3 7 3 2 3 11 1

2 2 2 1 2 1 5 1

5 8 5

4 3 2

2 3 3

3 8 4

4 3

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

1 2 7

Zdroj: vlastní

Z celkového počtu 27 respondentů, kteří v předešlé otázce odpověděli, ţe relaxační techniky znají, jich tyto techniky ovládá 18 (66,6%). Muţů i ţen ovládá relaxační techniky 66,7%, tudíţ nelze ani u jednoho pohlaví sledovat větší znalost. Z věkových kategorií nejvíce techniky ovládají zástupci kategorie „46 – 55 let“, kteří všichni odpověděli kladně. Ostatní kategorie jsou více méně srovnatelné. Kategorie „56 a více let“ má 66,7%, kategorie „31 – 45 let“ 61,5% a kategorie „24 – 30 let“ 57,1%.

66

Kategorie vzdělání jsou prakticky vyrovnané. Středoškoláků ovládá techniky 66,7% a vysokoškoláků 65%. U doby působení ve funkci nejméně respondentů, tedy 55,6%, ovládá techniky v kategorii „2 – 3 roky“. Zbylé dvě kategorie mají velice vyrovnaný výsledek – kategorie „4 – 8 let“ má 72,7% a kategorie „9 a více let“ 71,4%. Z tabulky je zřetelně vidět, ţe technika, kterou manaţeři nejvíce ovládají, je „hluboké dýchaní“. Ovládá ji 9 muţů a 6 ţen. Techniku „svalová relaxace“ pak ovládá 6 muţů a 2 ţeny a techniku „fantazijní imaginace“ 5 muţů a 2 ţeny. Zbylé dvě techniky, tedy „divadelní zkouška“ a „posuv situačního rámce“, neovládá ţádný z respondentů. 9. Udržujete společenské kontakty mimo pracoviště? Sociální kontakty jsou důleţité nejen v zaměstnání, ale pochopitelně také v osobním ţivotě. Slouţí k efektivnější komunikaci, lepšímu vnímání ostatních lidí i manaţerovu sebepoznání. Tabulka 23 - Společenské kontakty mimo pracoviště

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

9. otázka Ano Ne muž

20

žena

17 10 18 5 4 12 24 1 2 12 15 8

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let Zdroj: vlastní

Odpověď respondentů na tuto otázku dává jasně najevo, ţe ţádný z dotázaných manaţerů není samotář a všichni nějakým způsobem udrţují společenské kontakty i mimo své zaměstnání.

67

10. Jste ve společenském kontaktu s jinými sociálními skupinami? Styk s jinými sociálními skupinami neţ je manaţerova vlastní pomáhá manaţerovi rozšířit obzory a sebepoznání. Kromě toho slouţí k efektivní komunikaci a lepšímu vnímání ostatních lidí (viz předešlá otázka). Tabulka 24 - Styk s jinými sociálními skupinami

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

10. otázka Ano Ne muž

18

2

žena

14 10 16 3 3 11 20 1 2 12 13 5

3

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

2 2 1 1 4

2 3

Zdroj: vlastní

Značná většina respondentů, tj. 32 (86,4%), společenské kontakty s jinými sociálními skupinami udrţuje. Muţi s 90% vykazují větší kontakt s jinými sociálními skupinami neţ ţeny s 82,4%, coţ však není tak značný rozdíl. Niţší věkové kategorie ukázaly větší kontakt s jinými soc. skupinami neţ vyšší věkové kategorie. Z kategorie „24 – 30 let“ všichni manaţeři odpověděli kladně, z kategorie „31 – 45 let“ odpovědělo kladně 88,9%. Oproti tomu kategorie „56 a více let“ má styk s jinými soc. skupinami ze 75%, coţ není málo, ale kategorie „46 – 55 let“ má tento styk pouze z 60%. V kaţdém případě mají ve všech kategoriích věku respondenti z více jak poloviny kontakt s těmito skupinami. Středoškoláci projevili vyšší míru kontaktu, a to 91,7%, s jinými soc. skupinami neţ vysokoškoláci s 83,3%.

68

U doby působení ve funkci udrţují manaţeři z kategorií „1 rok“ a „2 – 3 roky“ kontakt s jinými soc. skupinami všichni. V kategorii „4 – 8 let“ to je 86,7%. Z řady vystupuje pouze kategorie „9 a více let“, která má 62,5%. 11. Chodíte pravidelně za kulturou? Kultura, stejně jako odbornost, má velký význam a je potřeba ji pravidelně vstřebávat. Při cestách za kulturou manaţer samozřejmě potká jiné lidi, takţe si zároveň zlepšuje své sociální kontakty. Tabulka 25 - Pravidelnost návštěv kulturních událostí

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

11. otázka Ano Ne muž

6

14

žena

11 5 8 2 2 5 11 1 1 5 8 3

6 5 10 3 2 7 13

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

1 7 7 5

Zdroj: vlastní

Z tabulky 25 je patrné, ţe více jak polovina, konkrétně 20 (54%) respondentů, za kulturou pravidelně nechodí. Značně větší pravidelné návštěvy mají ţeny, kde jich na kulturní akce chodí 64,7%, zatímco muţů chodí pouze 30%. Věkově jsou výsledky podobné. Největší pravidelné návštěvy mají kategorie „24 – 30 let“ a „56 a více let“, kde v obou za kulturou chodí 50% manaţerů. Z kategorie „31 – 45 let“ to je 44,4%. Nejmenší procentuální poměr má kategorie „46 – 55 let“, a to 40%. Středoškolsky vzdělaní manaţeři jsou s vysokoškolsky vzdělanými manaţery prakticky vyrovnaní. Vysokoškoláci mají 45,8% a středoškoláci 41,7%.

69

Ohledně doby působení ve funkci má největší procento pravidelných návštěv kategorie „4 – 8 let“, a to 53,3%. Kategorie „2 – 3 roky“ má 41,7% a kategorie „9 a více let“ 37,5%. 12. Děláte si alespoň jednou týdně radost? Radost a dobrá nálada slouţí jako efektivní obrana vůči působení stresorů. Pozitivní myšlení pomáhá se nad příčiny stresových situací povznést a umoţňuje tak jejich snadnější řešení. Tabulka 26 - Dělání si radosti

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

12. otázka Ano Ne muž

16

4

žena

13 9 14 3 3 8 20 1 2 10 12 5

4 1 4 2 1 4 4

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

2 3 3

Zdroj: vlastní

Z tabulky 26 je patrné, ţe více jak tři čtvrtě respondentů, tedy 29 (78,3%) si přinejmenším jednou týdně radost udělá. Poměr mezi muţi a ţenami se zde ukazuje být srovnatelný. Muţů si dělá radost 80% a ţen 76,5%. Ve věkových kategoriích si radost nejvíce dělají respondenti z kategorie „24 – 30 let“, kterých tak činí 90%. Z kategorie „31 – 45 let“ si radost dělá také většina, konkrétně 77,8%. Výsledek kategorie „56 a více let“ vyšel podobně, a to 75%. Nejmenší dopřávání radosti ukázala kategorie „46 – 55 let“ s 60%. Co se týče vzdělání, tak více i radost dělají vysokoškoláci, a to 83,3% z nich, oproti středoškolákům, kde si radost dělá 66,7%.

70

V kategorii doby působení ve funkci „1 rok“ si radost dělají oba respondenti. V dalších dvou kategoriích se výsledky ukázaly vzájemně podobné – u kategorie „2 – 3 roky“ 83,3% a u kategorie „4 – 8 let“ 80%. Pouze kategorie „9 a více let“ má 62,5%. 13. Máte pevné rodinné zázemí? Kaţdý manaţer potřebuje v ţivotě rodinné zázemí jako základní jistotu, aby mohl fungovat v pracovním prostředí efektivně. Předpokladem pro úspěšný rodinný ţivot je navazování dlouhodobých a přátelských sociálních kontaktů. Tabulka 27 - Pevné rodinné zázemí

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

13. otázka Ano Ne muž

14

6

žena

12 7 12 4 3 9 17

5 3 6 1 1 3 7 1

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

2 8 9 7

4 6 1

Zdroj: vlastní

Téměř tři čtvrtě respondentů, tj. 26 (70,2%), má doma pevné rodinné zázemí. Mezi muţi a ţenami není v tomto případě ţádný rozdíl, jelikoţ rodinné zázemí má 70% muţů a 70,6% ţen, tedy nelze sledovat větší či menší funkčnost rodiny ani u jedné skupiny. Z věkových kategorií mají nejvíce pevné rodinné zázemí respondenti z kategorie „46 – 55 let“, kde kladně odpovědělo 80%. Další nejvyšší výsledek se ukázal v kategorii „56 a více let“, a to 75%. Dále pak 70% v kategorii „24 – 30 let“ a 66,7% v kategorii „31 – 45 let“.

71

U vzdělání mají středoškoláci i vysokoškoláci výsledek podobný, středoškolsky vzdělaní manaţeři však mají se 75% o něco málo pevnější zázemí neţ vysokoškolsky vzdělaní manaţeři se 70,8%. Nejlépe u doby působení ve funkci dopadly kategorie „1 rok“, kde oba respondenti mají pevné rodinné zázemí, a kategorie „9 a více let“, kde má toto zázemí 87,5% respondentů. V kategorii „2 – 3 roky“ kladně odpovědělo 66,7% respondentů a v kategorii „4 – 8 let“ 60%. 14. Máte přátele, na které se můžete spolehnout? Jak jiţ bylo řečeno v předešlých otázkách, přátelské kontakty nejenţe tvoří dobrý základ pro rodinný ţivot, ale napomáhají manaţerovi rozvíjet komunikační schopnosti a schopnost sebepoznání. Je tedy důleţité, aby měl kaţdý manaţer alespoň jednoho dobrého přítele, kterému se můţe svěřit a spolehnout se na něj. Tabulka 28 - Spolehliví přátelé

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

14. otázka Ano Ne muž

20

žena

16 10 17 5 4 12 23 1 2 12 14 8

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

1 1

1

1

Zdroj: vlastní

Výsledky z výše uvedené tabulky 28 svědčí o tom, ţe 36 (97,2%) respondentů má jednoho nebo více spolehlivých přátel. Pouze jedna ţena není přesvědčena, ţe někoho takového má. 15. Zvládáte stresové situace? Stresové situace jsou vyvolávány stresovými faktory, které se v manaţerově okolí vyskytují velice frekventovaně. Kaţdý manaţer se individuálně s těmito stresovými situacemi snadněji

72

či hůře vyrovnává, coţ se odvíjí od typu stresové situace, temperamentu manaţera, odbornosti manaţera atd. Tabulka 29 - Zvládání stresových situací

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

15. otázka Ano Ne muž

19

1

žena

13 10 15 4 3 10 21 1 2 11 14 5

4

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

3 1 1 2 3

1 1 3

Zdroj: vlastní

Z tabulky 29 vyplývá, ţe značná většina respondentů, tj. 32 (86,4%), je přesvědčena, ţe stresové situace zvládá dobře. O poznání více jsou o svém zvládání stresu přesvědčeni muţi, a to 95% z nich, zatímco ţen je přesvědčeno 76,5%. Z věkových kategorií je naprosto zřejmé, ţe nejlépe stres zvládá kategorie „24 – 30 let“, kde všech 10 manaţerů odpovědělo kladně. Za ní se nachází kategorie „31 – 45 let“ s 83,3% a dále kategorie „46 – 55 let“ s 80%. V kategorii „56 a více let“ je o zvládání stresu přesvědčeno 75% manaţerů, tedy ze všech kategorií nejméně. Tento vývoj by se dal vysvětlit tak, ţe s postupujícím věkem je odolnost vůči stresu niţší a tím pádem se s ním manaţeři také hůř vyrovnávají. U kategorií vzdělání jsou výsledky obou skupin podobné, a to 87,5% u vysokoškoláků a 83,3% u středoškoláků. Značná propast je však znát u kategorií doby působení ve funkci. Zatímco první tři kategorie mají velice podobné výsledky, a to 100% u kategorie „1 rok“, 93,3% u kategorie „4 – 8 let“

73

a 91,7% u kategorie „2 – 3 roky“, tak poslední kategorie, tedy „9 a více let“ má pouze 62,5% respondentů přesvědčených o zvládání stresu. 16. Dokážete otevřeně mluvit o svých problémech? U této otázky se ukazuje, ţe i přes spolehlivé přátele a pevné rodinné zázemí někdy můţe mít manaţer, a to především manaţer introvertní, problémy svěřit se svými problémy ostatním, coţ můţe mít za následek vnitřní hromadění napětí a tím pádem vznik stresu. Tabulka 30 - Otevřené mluvení o problémech

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

16. otázka Ano Ne muž

12

8

žena

8 9 9 1 1 7 13

9 1 9 4 3 5 11 1

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

2 8 9 1

4 6 7

Zdroj: vlastní

O něco málo více jak polovina respondentů, tedy 20 (54%), se dokáţe s problémy svěřit ostatním. Z tabulky lze vyčíst, ţe muţi mají v tomto ohledu větší schopnost o svých problémech mluvit neţ ţeny. Zatímco muţů se dokáţe svěřit 60%, ţen méně neţ polovina, konkrétně 47,1%. Ve věkových kategoriích jsou rozdíly také značné. Zatímco v kategorii „24 – 30 let“ odpovědělo kladně 90% respondentů, v kategorii „31 – 45 let“ to bylo jiţ pouze 50%, v kategorii „56 a více let“ 25% a v kategorii „46 – 55 let“ dokonce 20%. Z toho se dá usuzovat, ţe manaţeři niţšího věku mají tendenci mluvit otevřeně o svých problémech více neţ manaţeři starší.

74

Mezi středoškolsky a vysokoškolsky vzdělanými manaţery na druhou stranu takový rozdíl není. Středoškolsky vzdělaných manaţerů se dokáţe svěřit 58,3%, tedy jen o málo více neţ vysokoškolsky vzdělaných manaţerů, kterých se dokáţe svěřit 54,2%. U doby působení ve funkci se oba respondenti z kategorie „1 rok“ zvládají svěřit. V kategorii „2 – 3 roky“ to dokáţe 66,7% manaţerů a v kategorii „4 – 8 let“ 60%. Ovšem v kategorii „9 a více let“ je to pouze 12,5%, tedy 1 respondent. 17. Věříte si? Pro manaţera je důleţité, aby měl zdravé sebevědomí a optimální cílevědomost. Proto je zapotřebí pěstovat self-management neboli management sebe sama. Pro správnou míru sebevědomí musí manaţer zvládat sebehodnocení, ale také sebevýchovu. Je nutné dávat si také pozor na nepřiměřené sebevědomí, které můţe někdy směřovat aţ k aroganci. Tabulka 31 - Sebedůvěra

doba působení

vzdělání

věk

Pohlaví

17. otázka Ano Ne muž

17

3

žena

14 10 15 3 3 10 20 1 2 10 13 6

3

24-30 let 31-45 let 46-55 let 56+ let středoškolské vysokoškolské postgraduální 1 rok 2-3 roky 4-8 let 9+ let

3 2 1 2 4

2 2 2

Zdroj: vlastní

Výrazná většina respondentů, tj. 31 (83,7%), je sebevědomá. V případě pohlaví nepřevyšuje ani jedna kategorie nijak výrazně. Muţů je sebevědomých 85% a ţen 82,4%. Věkově je nejsebevědomější kategorie „24 – 30 let“, kde všichni respondenti odpověděli kladně. U kategorie „31 – 45 let“ takto odpovědělo 83,3% respondentů, u kategorie „56 a více

75

let“ 75% a u kategorie „46 – 55 let“ 60%. Celkově to vypadá, ţe sebevědomí se s věkem o něco sniţuje. Mezi středoškoláky a vysokoškoláky není tentokrát rozdíl ţádný. Obě kategorie mají 83,3% sebevědomých manaţerů. Nejvyšší procento sebevědomí v kategoriích doby působení ve funkci se projevilo u kategorie „1 rok“, kde oba respondenti odpověděli kladně. Dva srovnatelné výsledky pak vyšly u kategorie „2 – 3 roky“ s 83,3% a kategorie „4 – 8 let“ s 86,7%. Nejméně, ale přesto pořád dost vykázala kategorie „9 a více let“, kde 75% respondentů je sebevědomých.

4.5 Shrnutí Při celkovém vyhodnocení dodrţování zásad fyzické rovnováhy a duševní hygieny manaţerů bankovního sektoru v teplickém regionu je nutné uznat, ţe v drtivé většině případů nejméně nadpoloviční většina manaţerů potvrdila svou péči o ţivotosprávu i duševní zdraví. Pouze v několika otázkách nebyla odpověď uspokojivá. V otázkách fyzické rovnováhy byl celkový stav všeobecně lepší neţ v otázkách duševní hygieny. Otázky, kde nadpoloviční většina manaţerů dané zásady nedodrţuje, byly jen dvě, a to otázka č. 7 a otázka č. 9. -

Otázka č. 7 se týkala pravidelného cvičení alespoň 4x týdně, přičemţ tuto aktivitu pěstuje pouze 21,6% dotázaných manaţerů. Doporučuji proto i ostatním manaţerům, aby se věnovali během týdne alespoň pravidelným rozcvičkám, kdyţ uţ ne vyloţeně sportu, aby se tak vyhnuli nemocem a zlepšili si celkovou kondici.

-

Otázka č. 9 se týkala uţívání alkoholu, přičemţ 81% dotázaných manaţerů přiznalo, ţe alkohol uţívá. Tato otázka je však problematická, neboť samotné uţívání automaticky neznamená uţívání nad míru. Součástí otázky proto byla podotázka, jak často alkohol manaţeři uţívají. Ukázalo se, ţe 69,3% z nich alkohol uţívá pouze v rámci zvláštních příleţitostí. Příleţitostné uţívání je v pořádku, ovšem těţko se dá posoudit správná míra, neboť ta je silně individuální. Kaţdý den uţívá alkohol pouze jediný respondent.

Stejně jako u fyzické rovnováhy, i u duševní hygieny pouze u dvou otázek nadpoloviční většina manaţerů dané zásady nedodrţuje. Těmito otázkami jsou otázka č. 3 a otázka č. 11. -

Otázka č. 3 se týkala trávení dovolené mimo bydliště, přičemţ pouze 45,9% dotázaných manaţerů v rámci dovolené vţdy svůj domov opouští. Někdo by se mohl ohradit,

76

ţe na cestování mimo domov musejí být peníze, ale cestovat se nemusí pouze do hotelů a penzionů, natoţpak pokaţdé do zahraničí. Doporučuji proto změnu prostředí na kaţdé dovolené, nejlépe do přírody, a to na delší dobu, aby se manaţeři stihli dostatečně zregenerovat. -

Otázka č. 11 se týkala pravidelné návštěvy kulturních událostí, přičemţ pouze 46% manaţerů tuto aktivitu pěstuje. Doporučuji tedy pro všechny manaţery pravidelné návštěvy kulturních akcí, neboť tak si můţe kaţdý pravidelně odpočinout a přijít nejen do styku s dalšími lidmi se zájmem o kulturu, ale také na jiné myšlenky, čímţ se vyhýbá případnému myšlení na starosti dalších dnů.

Naopak ve čtyřech otázkách byly výsledky skutečně jednoznačné v pozitivním slova smyslu. Kromě dvou respondentů si všichni dotázaní manaţeři dokáţou přiznat své zlozvyky, coţ jim dává dobrý základ k jejich postupné eliminaci. Dále pouze jedna ţena nevytváří na základě důvěry přátelské vztahy, takţe pro téměř všechny dotázané manaţery důvěra v přátelství představuje velký význam. Tento význam nejen důvěry, ale také samotného přátelství je rovněţ citelně znát, neboť aţ na jednu ţenu všichni respondenti prohlásili, ţe mají ve svém ţivotě spolehlivé přátele. Naprosto jednomyslný výsledek zaznamenala otázka ohledně udrţování sociálních kontaktů mimo pracoviště, kde se ţádný manaţer neprojevil jako samotář, který by svůj mimopracovní ţivot trávil bez styků s jinými lidmi. Takovýto výsledek jiţ naznačovaly výše zmíněné otázky týkající se přátelství. Vezmeme-li v úvahu poměr tendence dodrţování zásad u pohlaví, pak výsledky jsou zajímavé. Ţeny projevily větší náklonnost dodrţovat zásady fyzické rovnováhy neţ muţi. U 36% otázek měly ţeny lepší výsledky, zatímco muţi měli lepší výsledky u 27% otázek. U zbylých otázek v sekci „Fyzická rovnováha“ byl rozdíl mezi výsledky jednotlivých pohlaví nevýznamný, takţe se nedá posuzovat, zda v nich více vynikají muţi, či ţeny. Muţi naopak projevili výrazně větší tendenci k dodrţování zásad duševní hygieny. V tomto případě se jednalo o 47% otázek, kde měli muţi lepší výsledek, zatímco u ţen se tak stalo pouze u 11% otázek. Zbylé otázky v sekci „Duševní hygiena“ měly příliš srovnatelné výsledky, tudíţ nebylo moţné vysledovat větší tendenci k dodrţování zásad u konkrétního pohlaví. Pokud bychom shrnuli náklonnost k dodrţování zásad ze strany pohlaví u dotazníku jako celku, pak muţi mají větší celkovou tendenci k úsilí o vyrovnaný ţivotní styl neţ ţeny. Z tohoto pohledu převaţovali muţi u 39% otázek, zatímco ţeny u 21%, tedy skoro o polovinu méně.

77

Z pohledu zvládání stresu se zdá, ţe vzhledem k nadprůměrnému dodrţování zásad fyzické rovnováhy i duševní hygieny by se většina respondentů měla být schopna se stresem vyrovnat bez váţnějších problémů. Toto se potvrdilo v otázce č. 15 v sekci „Duševní hygiena“, kde 86% respondentů prohlásilo, ţe takové situace zvládá dobře. Dá se usuzovat, ţe úsilí dotázaných manaţerů o dosaţení celkové rovnováhy se přinejmenším zčásti o tento výsledek zaslouţilo.

78

Závěr Tato bakalářská práce si kladla za cíl pomocí odborné literatury vybrat důleţité teoretické údaje nejen o osobnosti manaţera, ale především také o správných zásadách dodrţování celkové rovnováhy osobnosti, která se skládá z fyzické rovnováhy a duševní hygieny, a na základě těchto údajů pomocí dotazníkového výzkumu zjistit, zda manaţeři pracující v bankovním sektoru teplického regionu výše zmíněné zásady dodrţují a tím efektivně podporují své fungování v soukromém i pracovním ţivotě. Dotazníkový výzkum byl proveden v prvním čtvrtletí roku 2014, přičemţ do rukou respondentů byl předán autorem osobně v písemné formě. Samotný dotazník nebyl postavený na základě jiného dotazníku, ale byl vytvořen autorem speciálně pro potřeby práce. Celkový počet respondentů zahrnoval 40 manaţerů, z toho zpět se vrátilo 37 dotazníků. Získaná data byla následně popisovou a komparační metodou zpracována. Výsledek prokázal, ţe zkoumaný vzorek respondentů v naprosté většině případů na zásady dbá, byť v mnoha otázkách se stav pohyboval kolem 50%. Celkově je tento výsledek poměrně překvapivý. Z autorovy vlastní zkušenosti při komunikaci s mnohými lidmi nejen z finanční sféry, ale také z jiných oblastí, se obvykle ukázalo, ţe povědomí o zásadách duševní hygieny mezi lidmi existuje, ale na dodrţování se často příliš nedbá. To bylo také jedním z důvodů, proč došlo k rozhodnutí pro praktickou část práce tento výzkum provést. Zjistit, zda skutečně i přes znalost existence těchto technik dochází mezi manaţery z autorova oboru k opomíjení snahy uplatňovat zásady rovnováhy osobnosti v praxi. Zkoumaný vzorek respondentů, přestoţe jejich počet byl omezený, tedy dokazuje, ţe autorova výše zmíněná domněnka pro většinu manaţerů bankovního sektoru v Teplicích a okolí neplatí. V tomto ohledu větší náklonnost k dodrţování správných zásad projevili zástupci muţského pohlaví, kteří v 39% všech otázek získali lepší výsledky neţ ţeny, které měly lepší výsledky pouze v 21% všech otázek. V otázce stresu prohlásilo 86% respondentů, ţe stres zvládají, coţ vzhledem k celkově nadprůměrnému výsledku můţe být alespoň částečně zapříčiněné. Jedinými případy, kde většina manaţerů prohlásila, ţe dané zásady nedodrţuje, byla pravidelná sportovní činnost, konkrétně minimálně 4x týdně, coţ zahrnuje i rozcvičku. Dále u manaţerů poměrně zaostává pravidelná návštěva kulturních událostí a trávení dovolené vţdy mimo bydliště. Dodrţování těchto zásad umoţňuje manaţerům změnit na určitou dobu

79

prostředí a vyhnout se tak stresorům, které mají s tímto prostředím jiţ podvědomě spojeni. Značná část manaţerů mimo jiné také přiznala, ţe uţívá alkohol, avšak drtivá většina z nich tak činí pouze příleţitostně v rámci zvláštních událostí, pouze několik jedinců častěji. Shrnou-li se poznatky z tohoto výzkumu, nezbývá neţ ocenit snahu manaţerů o dodrţování těchto zásad a tím úsilí o celkovou rovnováhu jejich osobnosti. Duševní hygiena by však měla mít místo v ţivotě nejen manaţerů, ale kaţdého člověka bez ohledu na jeho povolání, protoţe s její pomocí můţe s kaţdodenním stresem bojovat i ten, jehoţ odolnost vůči němu není příliš výrazná. Z tohoto důvodu lze dodrţování zásad rovnováţné osobnosti jedině doporučit.

80

Seznam použité literatury [1] VEBER, Jaromír. Management: Základy, moderní manažerské přístupy, výkonnost a prosperita. 2.vyd. Praha: Management Press, 2009, 734 s. ISBN 978-80-7261-200-0. [2] PITRA, Zbyněk. Dovednosti a image manažera. 2.vyd. Praha: Bankovní Institut vysoká škola, 2008, 299 s. ISBN 978-80-7265-130-6. [3] ČAKRT, Michal. Typologie osobnosti: Přátelé, milenci, manželé, dospělí a děti. 1.vyd. Praha: Management Press, 2008, 364 s. ISBN 978-80-7261-112-6. [4] BUSS, D. M. CANTOR N. Personality Psychology: Recent Trends and Emerging Directions. New York: Springer-Verlag, 1989. ISBN 35-409-6993-4. [5] DRUCKER, P. F. Praţské poselství Petera Ferdinanda Druckera. Moderní řízení, 1997, č. 12. [6] RUSTOMJI, M. K. a S. A. SAPRE. Umění managementu. 1.vyd. Praha: Svoboda Libertas, 1993, 195 s. ISBN 80-205-0335-8. [7] ŠTIKAR, Jiří, Milan RYMEŠ, Karel RIEGEL a Jiří HOSKOVEC. Základy psychologie práce a organizace. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1996, 203 s. ISBN 80-718-4091-2. [8] KOLLÁRIK, Teodor. Sociálna psychológia. 1.vyd. Bratislava: Slovenské pedagogické nakladatel'stvo, 1993, 194 s. ISBN 80-08-01828-3. [9] KVAPILÍK, Josef. Sto rad pro kondici: Sport / cvičení / životospráva / výživa / duševní hygiena. 1.vyd. Praha: Olympia, 1977, 187 s. ISBN 27-014-77. [10] BARTKO, Daniel. Moderní psychohygiena. 1.vyd. Praha: Orbis, 1976, 456 s. Pyramida. ISBN 11-072-76. [11] MÍČEK, Libor. Duševní hygiena. 1.vyd. Praha: SPN, 1984, 208 s. ISBN 14-400-84. [12] World Health Organization. Tobacco. WHO.int [online]. January 08, 2013 [vid. 2014-0312]. Dostupné z: http://www.who.int/topics/tobacco/en/ [13] SOVINOVÁ, Hana a Ladislav CSÉMY. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003, 96 s. ISBN 80-707-1230-9. [14] DOLEŢAL, Jan. Hygiena duševního života. Praha: Orbis, 1964. 527 s. 81

[15] KONDÁŠ, Ondrej. Klinická psychológia. 1. vyd. Martin: Osveta, 1977, 367 s. [16] SURYNEK, Alois, Růţena KOMÁRKOVÁ a Eva KAŠPAROVÁ. Základy sociologického výzkumu. 1.vyd. Praha: Management Press, 2001, 160 s. ISBN 80-7261038-4.

82

Příloha

83

84

85

86

87