JANÁČKOVA AKADEMIE MÚZICKÝCH UMĚNÍ V BRNĚ Hudební fakulta Katedra klavírní interpretace Hra na klavír
Aplikace Feldenkraisovy metody do klavírní hry Diplomová práce
Autor práce: BcA. Martin Pokorný Vedoucí práce: prof. PhDr. Jindřiška Bártová Oponent práce: doc. MgA. Jan Jiraský, Ph.D.
Brno 2014
Bibliografický záznam POKORNÝ, Martin. Aplikace Feldenkraisovy metody do klavírní hry [Application of Feldenkrais´s method for piano playing]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, HF JAMU, Katedra klavírní interpretace, 2014. 97 s. Vedoucí diplomové práce prof. PhDr. Jindřiška Bártová.
Anotace Diplomová práce „Aplikace Feldenkraisovy metody do klavírní hry“ pojednává o osobě Moshého Feldenkraise a jeho metodě. Její hlavním cílem je funkční propojení Feldenkraisovy metody s hrou na klavír. Zabývá se její integrací jak do oblasti pedagogické, tak interpretační. Dále se zabývá výzkumem na vybraných studentech a sleduje, zda metoda vede ke změnám jejich přístupu ke studiu a interpretaci. Součástí je exaktní posouzení výsledků v podobě měření mozkové aktivity pomocí EEG vyšetření.
Annotation Master´s thesis „Application of Feldenkrais´s method for piano playing” deals with Moshé Feldenkrais and his method. Its main aim is functional interconnection of Feldenkrais´s method and piano playing. The thesis focuses on its integration into pedagogical and interpretative fields. It also deals with research on chosen students and observes whether the method results in changes in their approach to study and interpretation. The research part also includes exact evaluations of the results in the form of metering cerebration on EEG device.
Klíčová slova Aplikace Feldenkraisovy metody, Moshé Feldenkrais, klavírní pedagogika, EEG, záznamy mozkové aktivity, výzkum.
Keywords Application of Feldenkrais method, Moshé Feldenkrais, piano pedagogy, EEG, recording of brain activity, research.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci zpracoval samostatně a uvedl veškerou literaturu a další zdroje informací, kterých jsem použil.
V Brně, dne 2. května 2014
BcA. Martin Pokorný
Poděkování Na tomto místě bych rád poděkoval Ing. Karlu Bubníkovi za spolupráci při měření EEG a za pomoc při vyhodnocování výsledků studie, panu MgA. Igoru Ardaševovi za to, že mě inspiroval k jinému způsobu práce a myšlení u klavíru, paní MgA. Petře Oswaldové za ochotu, se kterou se mi věnovala při konzultacích týkajících se Feldenkraisovy metody. Dále bych chtěl velice poděkovat MgA. Eleně Knápkové za korektury a za velkou psychickou podporu. Velké díky také patří studentům, kteří se podíleli na výzkumu, a jejich pedagogům.
Obsah 1 Úvod................................................................................................................6 2 Moshé Feldenkrais a jeho metoda...................................................................9 3 Feldenkraisova metoda a další podobné alternativy.....................................13 3.1 Alexandrova technika............................................................................14 3.2 Pilates....................................................................................................15 3.3 Jóga........................................................................................................15 3.4 Feldenkraisova metoda..........................................................................16 4 Aplikace Feldenkraisovy metody..................................................................21 4.1 Fyziologie hudebního procesu..............................................................22 5 Feldenkraisova metoda ve výuce klavírní hry..............................................23 5.1 Reflexe studentů po první fázi lekce.....................................................34 5.2 Reflexe studentů po druhé fázi lekce....................................................37 6 Použité metody..............................................................................................38 6.1 Dotazníky..............................................................................................39 6.2 EEG.......................................................................................................40 6.2.1 Srovnání záznamů z elektrody Fp1...............................................43 6.2.1.1 Osoba 5..................................................................................43 6.2.1.2 Osoba 7..................................................................................44 6.2.2 Srovnání záznamů z arei Fp1F7....................................................45 6.2.2.1 Osoba 5..................................................................................46 6.2.3 Srovnání záznamů z elektrody O2.................................................47 6.2.3.1 Osoba 5..................................................................................47 6.2.3.2 Osoba 7..................................................................................48 6.3 Hodiny u klavíru....................................................................................48 6.4 Reflexe pedagogů..................................................................................49 6.5 Hodnocení studentů...............................................................................51 7 Závěr.............................................................................................................54 8 Použité zdroje a literatura.............................................................................57 9 Přílohy...........................................................................................................59 9.1 Mapa mozkových center.......................................................................59 9.2 Ukázky lekcí Feldenkraisovy metody...................................................60 9.2.1 První lekce ....................................................................................60 9.2.2 Druhá lekce ...................................................................................66 9.2.3 Třetí lekce......................................................................................71 9.2.4 Pátá lekce.......................................................................................77 9.2.5 Šestá lekce.....................................................................................81 9.2.6 Sedmá lekce...................................................................................85 9.2.7 Osmá lekce....................................................................................91 9.2.8 Devátá lekce..................................................................................95
1 Úvod
Tématem mé magisterské diplomové práce je Feldenkraisova metoda a její využití v profesi hudebníka. Protože studuji hru na klavír, budu se v ní zabývat dopadem výše zmíněné metody na hráče na tento hudební nástroj. I když se má specializace v oboru zaměřuje výhradně na klavírní interpretaci a ne na pedagogiku, nelze zcela jednoznačně problémy interpretační a pedagogické oddělovat. Jdou totiž ruku v ruce v každém z nás. Pro hru na nástroj je potřeba obrovská míra autoedukace a sebereflexe, takže každý hudebník je do určité míry i učitelem, minimálně svým vlastním. Proto ve své práci hodlám obě dvě disciplíny propojovat. Troufám si tvrdit, že výběr tématu je velmi ojedinělý. Pramení to především z mého zájmu o psychologii, fyziologii a pedagogiku. Dalším faktorem, který mě ovlivnil, byl fakt, že stále existuje velké procento hudebníků, kteří trpí profesionálními problémy. Ty ovšem nemusí být jen fyziologického rázu, často se projevují i na psychice interpreta.
Co se týče pramenů, vztahujících se k psychologii a fyziologii, využívám především znalostí získaných z přednášek, které jsem absolvoval během svých studií. Tyto poznatky jsem ještě rozšířil četbou odborné literatury, a to jednak v oblastí vývojové psychologie1, která mi dopomohla k pochopení některých problémů, které u člověka vznikají zcela nevědomě, a fyziologie.2 Všechny znalosti se zformovaly v celek a utřídily ve chvíli, kdy jsem se začal více zajímat o Feldenkraisovu metodu a její dopady na psychickou a fyzickou stránku člověka. Zpočátku jsem metodu aplikoval především na své osobě s cílem zjistit, o co vlasně jde a jak to funguje. Abych se přiznal, nejprve jsem byl cvičením a svými pocity při něm poněkud zmaten, ale po nějaké době jsem začal pociťovat jisté změny ve svém chování a vnímání sebe sama. Zlepšila se kvalita a rychlost mé práce u klavíru, začal jsem si uvědomovat ztuhlost některých částí svého těla (například úst či krku), kterou jsem předtím nebyl schopný postřehnout. Jednoduše řečeno: pracoval jsem na poznání sebe sama a svých možností a schopností. Na tomto místě by mohl někdo oponovat, že přítomnost tenze či kvalita práce je do jisté míry závislá na pedagogickém 1 LANGMEIER, Josef a KREJČÍKOVÁ, Dana. Vývojová psychologie: 2., aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN: 80-247-1284-9. 2 MERKUNOVÁ, Alena a OREL, Miroslav. Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN: 978-80-247-1521-6.
6
vedení. Stačí studenta upozornit na ztuhlost ramen nebo krku, anebo doporučit správný způsob cvičení. To ovšem ve valné většině případů nevyřeší problém zcela, protože student sám nebude schopen rozeznat napětí, anebo naopak stav klidu. Nebude znát své tělo natolik dobře, aby s ním mohl v této oblasti pracovat. Samotné upozornění pedagoga tedy nestačí. Je nutné, aby se student naučili ovládat a uvědomovat si jednotlivé části komplexu hracího aparátu. Snad každý pianista má specifickým způsobem vytříbenou jemnou motoriku a pohyby zápěstí a paží. Proč? Kromě toho, že je to způsobené každodenním cvičením, jde hlavně o výsledek našeho uvědomování si zejména činnosti jednotlivých prstů, paží, ramen a zad. Stejným způsom lze tedy vypěstovat uvědomění si a následné lepší ovládání i ostatních částí těla.
Literatury v českém jazyce není mnoho. Je to možná způsobeno také tím, že je u nás tato metoda zatím celkem neznámá - oproti zahraničním zemím, kde si ji lze zvolit jako volitelný předmět na vysokých uměleckých školách, nebo dokonce i studovat na školách soukromých. Jednou z mála certifikovaných českých lektorek Feldenkraisovy metody je Petra Oswaldová3, se kterou jsem byl v neustálém kontaktu a průběh výzkumné činnosti jsem s ní konzultoval. Její magisterskou práci4 také využívám jako jeden z informačních zdrojů. Dále nesmím opomenout semináře, které pořádá a kterých jsem se aktivně zúčastnil. Z knih využívám především publikace Feldenkraisova metoda5, ve které je řada praktických cvičení, kterých jsem uplatnil při lekcích se studenty konzervatoře a základních uměleckých škol. V rámci specifického výzkumu jsem totiž působení Feldenkraisovy metody mohl posuzovat nikoliv pouze subjektivně, ale obohatil jsem svůj pohled i o reflexe studentů, kteří se s ní nikdy dříve nesetkali. Dále jsem pak ve spolupráci s VUT FEKT pořídil snímky mozkové aktivity pozorovaných jedinců, abych zjistil, zda cvičení této metody způsobuje její změnu a zda ji lze rozeznat i z EEG grafu. Pro odbornost závěru jsem využil konzultací s neurologem. Dále jsem čerpal z
3 MgA. Petra Oswaldová (*1987), absolventka Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, v současné době interní doktorandka Katedry autorské tvorby a pedagogiky DAMU ; téma výzkumu a disertační práce: „Feldenkraisova® metoda, dech a hlas jako psychosomatický základ pro osobnostní rozvoj“ , certifikovaná lektorka Feldenkraisovy metody. 4 OSWALDOVÁ, Petra. Diplomová práce: Feldenkraisova metoda. Praha: Divadelní fakulta AMU, 2006. 5 FELDENKRAIS, Moshé. Feldenkraisova metoda: pohybem k sebeuvědomění. Praha: Pragma, 1967. ISBN: 80-7205-058-3.
7
následujích publikací: Vědomí léčí od Stevena Shafarmana6, Naslouchejte svému tělu od Roberta Masterse a Jeana Houstona7, Feldenkrais a jeho metoda od Franka Wildmana8 a Feldenkraisova metoda od Yochanana Ryweranta9. Ne všechny zmíněné knihy se zabývají výhradně Feldenkraisovou metodou, ale obsahují mnoho inspiračních zdrojů vedoucích k lepšímu pochopení problematiky. Z cizojazyčných materiálů jsem prostudoval knihu Kristin Linklater Freeing the natural voice10, Samuela H. Nelsona a Elizabeth BladesZeller Singing with your whole self: The Feldenkrais method and Voice11 a The master moves od Moshého Feldenkraise12. První dvě publikace se zaměřují na Feldenkraisovu metodu ve spojení s lidským hlasem. Byly pro mě velkou inspirací při aplikaci metody do klavírní hry.
Pro doplnění jsem dále využil těchto internetových stránek: http://www.feldenkraisovametoda.cz/13 http://www.feldenkrais.com/14 http://www.sysifos.cz/15 http://en.wikipedia.org/wiki/Mosh%C3%A9_Feldenkrais16
Ve své práci se nejprve zabývám metodou samotnou, abych uvedl čtenáře do samé podstaty tématu. První kapitola pojednává o životě Moshého Feldenkraise a jeho metodě. Dále se krátce zmiňuji o podobných technikách, které mohou být hudebníkům prospěšné, ale nenaplňují základní myšlenku Feldenkraisovy metody, kterou je, kromě jiného, jistý druh autoedukace. V 6 SHAFARMAN, Steven.Vědomí léčí: Feldenkraisova metoda dynamického zdraví. Praha: Pragma. 1997. ISBN:80-7205-864-9. 7 MASTERS, Robert a HOUSTON, Jean. Naslouchejte svému tělu: Psychofyzická cesta ke zdraví a poznání sama sebe. Praha: Pragma, 1978. ISBN: 80-7349-027-7. 8 WILDMAN, Frank. Feldenkrais a jeho metoda. Praha: Pragma, 1995. ISBN: 80-7205-640-9. 9 RYWERANT, Yochanan. Feldenkraisova metoda: Systém funkční integrace. Praha: Pragma, 1983. ISBN: 978-80-7349-134-5. 10 LINKKLATER, Kristin. Freeing the natural voice. New York: Drama book Publishers, 1976. ISBN: 0-89676-071-5. 11 NELSON, H, Samuel and BLADES-ZELLER, Elizabeth. Singing with your whole self: The Feldenkrais method and Voice. Lanham, Maryland, and London: The Scarecrow Press, Inc., 2002. ISBN: 0-8108-4049-9. 12 FELDENKRAIS, Moshe. The master moves. USA: Meta Publications, 1984. ISBN: 13: 978-0-916990-15-2. 13 Feldenkraisova metoda. [online]. 2008 [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.feldenkraisovametoda.cz/ 14 The Feldenkrais method. [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: www.feldenkrais.com 15 Sisyfos: Český klub skeptiků. [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: www.sysifos.cz 16 Moshé Feldenkrais. [online]. 2014 [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: en.wikipedia.org/wiki/Mosh %C3%A9_Feldenkrais
8
následujících kapitolách se věnuji své badatelské činnosti. Vyhodnotil jsem výzkum, při kterém jsem vybrané studenty ZUŠ a konzervatoří aktivně seznamoval s lekcemi Moshého Feldenkraise a jejich možném využití při hře na nástroj. Zveřejnil jsem také některé reflexe pozorovaných jedinců a jejich pedagogů. Díky možnosti sledovat v průběhu jednoho roku změny mozkové aktivity během hry na klavír jsem se snažil zjistit, zda je možné zkoumanou metodou přispět ke stimulaci mozku při aktivním provozování hudby. Záznamy pořízené na EEG jsem konzultoval s neurologem. V závěru práce hodnotím veškeré poznatky, které jsem získal během svého výzkumu.
Tuto práci chápu jako shrnutí různorodých znalostí a vědomostí, které jsem získal během svého dosavadního studia. Předpokládám také, že závěry, které zde uveřejním, budou pouhým mezníkem, který hodlám dále posunovat vpřed. Proto bych na tomto místě chtěl říci, že má tvrzení budou jen jedněmi z mnoha možných a také správných tvrzení, která lze zastávat. Hlavně a především proto, že se nacházíme v umělecké sféře, kde je cílem pouze jediné - a tím je hudba. Pomocí jakých prostředků se k tomuto cíli přiblížíme je velice individuální věc a protože je každý člověk jiný, musí si najít svoji vlastní cestu. Má práce uvádí jednu z mnoha cest, kterou je možné jít.
2 Moshé Feldenkrais a jeho metoda Moshé Pinchas Feldenkrais se narodil v židovské rodině roku 1904 ve městě Slavuta na území dnešní Ukrajiny. V roce 1918 emigroval do Palestiny, kde žil v Tel Avivu, zde vedle studií zárověň pracoval jako dělník a vychovatel. Již v této době se začal věnovat sportu, mimo jiné i fotbalu, při kterém poprvé utrpěl úraz kolene.
Ve svých 24 letech se odstěhoval do Paříže. Vystudoval matematiku, fyziku a strojní inženýrství na Sorboně. Jedním z jeho pegagogů byla i Marie CurieSkłodowska. Poté, co Moshé obdržel titul doktora věd, její zeť, Frédéric Joliot-
9
Curie, nabídl Fedenkraisovi místo ve svém institutu17. Společně pracovali na výzkumu radioaktivity a potom, co Joliot-Curie získal Nobelovu cenu za objev indukované radiace, se jeho hlavním asistentem stal právě Moshé Feldenkrais. Také v Paříži byl nadšeným vyznavačem sportovních aktivit. Velmi ho ovlivnilo setkání se zakladatelem moderního juda Džigoró Kanó. O tento sport ze začal zajímat s takovým zájmem a intenzitou, že jako jeden z prvních Evropanů získal černý pás a dokonce o judu sepsal dvě publikace, z nichž k první napsal předmluvu sám mistr Kanó. Po obsazení Paříže nacisty v roce 1940 odplul Feldenkrais do Anglie. Jeho velkým štěstím bylo to, že se mu podařilo ponechat si svůj kufr - všem cestujícím bylo totiž řečeno, že musí zavazadla nechat na francouzském břehu. Moshé se svého zavazadla odmítl vzdát. V kufru se mu tak podařilo převést údaje o pokusech s nukleárním štěpením, plány zápalné bomby a dva litry těžké vody, která byla použita v projektu Manhattan.
V Anglii pracoval pro námořnictvo, kterému pomáhal pří vývoji sonaru a dalších prostředků určených k lokalizaci ponorek. I přes pracovní vytížení se Feldenkrais nepřestával věnovat judu. Aktivně jej provozoval a dokonce i vyučoval. Stále více se snažil analyzovat způsoby, které činí judistické pohyby efektivními. Zájem o bojová umění, spolu se sňatkem s Yonou Rubenstein, dětskou lékařkou, zapříčinil, že se Moshé začal hlouběji zabývat lidským vývojem. Pozorování nemluvňat a dětí v ordinaci své ženy ho inspirovalo ke studiu způsobů, jakým se děti učí pohybovat. Tehdy si uvědomil, že se pohybují spontánně ideálním, tedy nejhospodárnějším, způsobem.18
Po skončení druhé světové války se Feldenkrais stal účastníkem dopravní nehody, která znatelně zhoršila jeho dřívější zranění kolene. Bylo mu řečeno, že jestli nepodstoupí operaci, už nikdy nebude chodit. Vzhledem k tomu, že v této době neexistovaly diagnostické metody pro hloubkové vyšetření takového zranění, byla pouze padesátiprocentní šance, že bude operace úspěšná. Toto riziko nehodlal podstoupit a aby se vyhnul zákroku, začal se zajímat o alternativní možnosti, které by mu mohly pomoci – studoval anatomii, 17 Čerpáno z: Wikipedia: Frédéric Joliot-Curie. [online]. 2014 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Fr%C3%A9d%C3%A9ric_Joliot-Curie 18 Všechny zdravé děti mají tendenci učit se pohybům přirozeným a nejjednodušším způsobem, vyjma jedinců, kteří se narodili s nějakou vadou, která jim brání v přirozeném rozvoji. (pozn. autora)
10
fyziologii, psychoterapii, pohybovou terapii, duchovní cvičení, jógu, akupunkturu a hypnózu. Operaci se nakonec nikdy nepodrobil. Díky svým poznatkům, zkušenostem z juda a také pozorováním malých dětí, které se učí lézt a chodit, se začal znovu pohybovat tak dobře, že dokonce opět mohl aktivně provozovat i vyučovat judo. V době, kdy byl připoután na lůžku, studoval principy, jakých využívají k učení malé děti. Dospěl k závěru, že klíčem k vyléčení je uvědomovat si, co děláme. Jelikož sám nebyl schopen pohybu, využil své vlastní pocitové znalosti a pohyb si pouze představoval. Zjistil, že uvědomování si určitého pohybu přináší větší výsledky, než jeho samotné konání. Když se Feldenkraisovi podařilo pohyb kolene opět obnovit, poprosil ho jeho kolega, který trpěl chronickými bolestmi zad, jestli by na něm nezkusil stejný léčebný proces. Léčba byla opět úspěšná. Moshé si uvědomil možnosti své metody, ačkoli on sám ji jako metodu nedefinoval – tímto slovem se totiž všeobecně označuje proces, který je neměnný, přesně stanovený pro každého člověka. Feldenkrais si byl ale vědom lidské jedinečnosti a přistupuje ke všem individuálním způsobem. Pomocí doteku a mluvených instrukcí vyvinul postup, který napomáhá léčení a učení, a začal ho nazývat jako „Funkční integrace“ a „Pohybem k sebeuvědomění“.
Celý život cestoval a přednášel o svém výzkumu. Pracoval s nejrůznějšími lidmi, mezi něž patřili i světoznámý houslista Jehudy Menuhin, či pianista Leon Fleisher. Feldenkrais si nechal své cvičení patentovat jako metodu (i přes častou polemiku provázející tento termín), kterou je v současné době možné studovat na specializovaných školách s mezinárodní akreditací. Sám Feldenkrais byl iniciátorem vzniku tohoto studijního programu. Vždy se snažil vysvětlovat, že jeho metoda není založena na způsobu učení, ani provádění terapie. Jejím prvotním cílem je vytvářet podmínky pro učení. Odmítal lidem radit, co mají dělat. Své studenty často nechával v pochybnostech a nejistotách, k nimž odmítal poskytovat rady. Ve svých odpovědích se snažil o spojení „ano“ a „ne“, což je princip, na první pohled rozpoznatelný z jeho lekcí.19
Zřetelně si uvědomoval originalitu každého člověka, a právě proto se snažil vyhnout konkrétním radám a pokynům, které by mohly tuto lidskou 19 FELDENKRAIS, Moshé. Feldenkraisova metoda: Pohybem k sebeuvědomění. Praha: Pragma, 1967. ISBN 80-7205-058-3.
11
jedinečnost narušit. Každý si na odpovědi musí přijít sám. Feldenkrais svými pokyny na hodinách chtěl docílit právě onoho stavu, kdy se studenti začnou ptát sami sebe: „proč“ a „jak“. Tento nezvyklý způsob vedení hodin zapříčinil, že
mnohým
studentům
připadal
Moshé
Feldenkrais
směšný
nebo
manipulativní. Nekteří se ho dokonce báli. Kromě dospělých studentů pracoval Feldenkrais i s dětmi, se kterými dokázal okamžitě navázat hluboce lidský vztah a vytvořit pro ně takové prostředí, ve kterém se cítily naprosto v bezpečí (oproti dospělým studentům). Tvrdil, že i to nejmenší dítě je jedinečné a inteligentní a proto o jeho nedostatcích nemluvil před ním, nýbrž s rodiči v soukromí.20
Moshé Feldenkrais zemřel roku 1984 v Tel Avivu. Jeho odkaz nám dává příležitost nahlédnout do vlastního „já“ a pomocí sebepoznání docílit zdokonalení v různých oblastech života. Jeho metoda pracuje s lidskou jedinečností - tak by tomu mělo být ve včech oblastech vzdělávání. Dává nám prostor k zamyšlení se nad tím, jak funguje princip učení a poznávání vlastních možností z hlediska našich prožitků a pocitů.
20 OSWALDOVÁ, Petra. Diplomová práce: Feldenkraisova metoda. Praha: Divadelní fakulta AMU, 2006.
12
3 Feldenkraisova metoda a další podobné alternativy Na tomto místě bych chtěl hovořit o samotném přinosu Feldenkraisovy metody pro hudebníky a nabídnout srovnání a doplnění o další podobné směry. Po absolvování přednášek prof. Aleny Vlasákové21 mohu prohlásit, že při cestě k dosažení umění hrát na nástroj jsou potřeba dvě věci. Tou první je hudební představa. Toto téma by postačilo k sepsání zcela samostatné práce, proto se o něm zmíním jen okrajově, i když je tou nejdůležitější složkou každého hudebně-edukačního procesu. Na to, jak rozvíjet hudební představu, má snad každý svou specifickou metodu. Jedno je ale hlavní a tím je samotná hudba. Budeme-li se zabývat hudební logikou a hudbou jako takovou, jistě se bude naše představa ubírat správným směrem. Je tu samozřejmě otázka muzikálnosti, která přímo ovlivňuje kvalitu hudebních myšlenek. Na každém stupni hudebního vzdělávání najdeme spoustu lidí s její rozdílnou mírou. Od základního stupně, kde jsou rozdíly nejpatrnější, po vysoké školy, kde se již vyskytují vysoce nadprůměrně nadaní lidé. Tím jsem samozřejmě nevyslovil nic nového. Jen chci upozornit na to, že při aplikaci Feldenkraisovy metody, musíme brát v potaz i úroveň studenta a jeho schopnost práce s hudební představou.
Druhou věcí, podle mého názoru neméně důležitou jako hudební přestava, je hrací aparát. Pro hudebníka je to takřka celé tělo. Samozřejmě, že některé části lidského těla jsou více angažované, než jiné. Opět, budu-li mluvit ke klavíristům, hrací aparát se skládá z větší části z horní, z menší části dolní poloviny těla. V moderní pedagogice je již tradicí vysvětlovat začátečníkovi, jak správně sedět, kde mít oporu, jak pracovat s vahou paže, učitel také často poukazuje na nutnost mít uvolněné svaly v obličeji. S postupujícím věkem žáka se pedagog této problematice většinou věnuje méně a méně, protože svoji pozornost musí obracet k jiným rozličným aspektům klavírní hry, zejména k vytváření již zmíněné hudební představy. Rady učitele týkající se hudebního aparátu se omezují hlavně na jednotlivé prsty, zápěstí a paži, u lepších 21 Prof. Alena Vlasáková (*1948), pedagožka na Hudební fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze. Ve své metodice se také zabývá problematikou navození správných pocitů u klavíru formou tzv. pohybových a pocitových cvičení.
13
pedagogů se setkáme i s prací zad. To jsme ale vyjmenovali jen zlomek celého hracího aparátu. Co například pánev, která nám určuje správné sezení a tudíž i menší pravděpodobnost tenze některých částí těla, které nám umožňují naplnit naši sluchovou představu? Teď může někdo namítat, že ho jeho pedagog upozorňuje na části těla, které má uvolnit, nebo na pohyby, které by mu při interpretaci mohly pomoci. Toto je ovšem kontraproduktivní. Jak mám docílit plného uvědomění si pohybů a přitom neodvrátit pozornost od hudební představy? Tomu se budu věnovat v následující kapitole věnované výhradně Feldenkraisově metodě. Cílem této práce je docílit vědomého propojení hracího aparátu a hudební (sluchové) představy pomocí Feldenkraisovy metody.
Nyní bych se chtěl zmínit i o jiných možných způsobech uvědomění si vlastního těla. Feldenkraisova metoda je specifická v tom, že je to jakási „metoda metody“, jelikož nás přímo něco neučí, ale učí nás učit se. Existují ale i další možnosti, jak se blíže seznámit s naším vlastním tělem. Čím lépe si ho budeme schopni uvědomovat, tím spíše se nám podaří propojit hudební myšlení s hracím aparátem.
3.1 Alexandrova technika Jedná se o metodu, která se zabývá uvědoměním pohybu. Vymyslel ji koncem 19. století australský herec F. M. Alexandr. Zjistil, že jeho dlouhodobé potíže – při představeních ztrácel hlas – souvisely se špatným držením těla.22 Podle jeho názoru člověk často špatně používá svou páteř, zvyká si na nevhodnou polohu a postupně dojde k vychýlení obratlů z jejich správné pozice. Jeho metoda spočívá v nácviku správného držení těla a správných pohybů. Např. hlava má při pohybu vždy mířit vpřed. Pacient má na svůj pohyb myslet a mnohokrát jej opakovat. Technika a její cviky jsou značně komplikované a pacient je proto musí provádět pod vedením speciálně školených instruktorů. Většina cviků je volena individuálně podle potřeb pacienta a jeho potíží. Nácvik je dlouhodobý, pacient absolvuje dlouhé série hodinových 22 HEŘT, Jiří: Alternativní medicína možnosti a rizika. Praha: Grada, 1995.
14
cvičení a učí se novým, správným postojům a pohybům. Má si navyknout na nové motorické stereotypy, aby si zlepšil rovnováhu těla a koordinaci pohybů. Při takovém soustředění na pohyb je také údajně modulován i vegetativní nervový systém. Podle jejích propagátorů je tato technika účinná při řadě chorob, např. astmatu, chronických bolestech, úzkosti, hypertenzi, chronické únavě a jiných potížích. V hudebním odvětví je tato metoda oblíbená především v Americe. V České republice je poměrně neznámá.23
3.2 Pilates Pilates je cvičební, v západním světě rozšířený systém, který v minulých letech pronikl i do ČR. Autorem metody je Joseph H. Pilates24, který po exilu do USA po první světové válce zavedl cvičební program, který si zde získal značnou popularitu. Po jeho smrti se starala o šíření metody jeho manželka, která ji i dále upravovala. Původně tato technika obsahovala třicet čtyři jednoduchých cviků, jejichž počet se později ještě zvýšil. Základem je myšlenka, že tělo a mysl navzájem souvisejí, a že metoda posiluje současně oba systémy. Důraz je při cvičení kladen na správné dýchání, koncentraci, kontrolu pohybů, přesnost a plynulost cviků.25
3.3 Jóga Termín jóga, pocházející z indického sanskrtu, znamená vazbu, spojení. Označuje prastarý indický systém, který má v klasické podobě vést přes osm stupňů k sebeuvědomění, k osvícení. V prvních dvou stupních má člověk hledat vztah k sobě a svému okolí, v dalších dvou stupních se věnuje tělesným a dýchacím cvikům, v dalších třech se věnuje ponoření do sebe, meditacím a konečně v posledním stupni má dosáhnout štěstí a 23 Čerpáno z: HEŘT, Jiří: Alternativní medicína možnosti a rizika. Praha: Grada, 1995. 24 Joseph Hubertus Pilates (1883 – 1967), německý gymnasta. 25 Čerpáno z: HEŘT, Jiří: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Praha: Grada, 1995.
15
vnitřního klidu. Pomocí jógy získá člověk sílu, aby se vyrovnal s nástrahami světa. Spočívá v zaujímání poloh (ásan) a provádění speciálních tělesných a dechových cvičení, kromě toho obsahuje i návod ke správné životosprávě a výživě. Polohy se zaujímají velice pomalu a na delší dobu, cvičící musí uvolnit svalstvo a maximálně se koncentrovat na tělesné počitky26 nebo na určitou mandalu nebo mantru.27 Cílem jógy je zvýšit tělesnou zdatnost, pohyblivost a také prostřednictvím relaxace a meditace obohatit duchovní život člověka.
3.4 Feldenkraisova metoda Všechny doposud zmíněné metody, techniky či cvičení se zaměřují především na práci s tělem a jeho uvědoměním. Pohyby a jejich vědomé vnímání jsou chápány jako prostředek k nějakému vyššímu cíli, obvykle duševnímu, resp. duchovnímu. Měli bychom se díky nim naučit brát sebe sama jako jedinečnou individualitu, odhalit naše skryté možnosti a prohloubit vnímání našeho jednání a chování.
Feldenkraisova metoda pracuje s podobnými principy. Na rozdíl od ostatních technik ale vychází z přirozeného způsobu učení, kterého jsme všichni využívali, když jsme se jako malí učili chodit, ovládat naše tělo a provádět koordinované pohyby. Všechny pohyby, kterým jsme se zpočátku učili, byly vždy výsledkem nějakého cíle. Když jsme chtěli něco vzít do ruk, museli jsme, víceméně metodou pokusu a omylu, přijít na to, jak se to dělá. Chůzi jsme také nacvičili sami, sice s pomocí rodičů, ale ke koordinovaným pohybům jsme museli dospět samostatně s naší vůlí a chtěním něčeho dosáhnout. Proč to ale všechno říkám? Jako malí jsme totiž využívali zcela přirozeného a tudíž pro člověka nejefektivnějšího způsobu učení, který je založen na principu sebepoznávání. Jednoduše řečeno - když nám činnost nešla jedním způsobem, hledali jsme způsob jiný, až jsme našli ten nejlepší. Tohoto 26 Jóga pracuje s uvědoměním podobně jako Feldenkraisova metoda. 27 Čerpáno z: HEŘT, Jiří: Alternativní medicína, možnosti a rizika. Praha: Grada, 1995.
16
způsobu jednání jsme se automaticky vzdali ve chvíli, když jsme začali vykonávat všechny potřebné pohyby automaticky a přestali jsme je vylepšovat a tedy i vnímat. Kdo by se pokoušel zlepšovat svou chůzi nebo sezení, když to už umí? Stane se to jen v případě, že budeme někým upozorněni na nevyhodný způsob prováděni té či oné činnosti. To se stane ale dost často až v době, kdy již nejsme schopni stejného způsobu učení, jako v dětství. Neumíme totiž už pracovat s naším tělem stejně jako tehdy. Jsme vůči našemu tělu a jeho potřebám někdy až slepí. To je způsobeno výchovou a edukačními procesy. Rozkazy, zákazy, poučky, jak se co dělá správně a špatně... - to vše nás postupem času zbaví schopnosti spontánnosti, individuálnosti, kreativity a přirozenému způsobu učení. Jsme takřka nuceni neposlouchat naše vlastní potřeby a jednoduše je ignorovat – a to až do té doby, kdy je přestaneme být schopni vnímat. Na tento „konzumní“ způsob života si zvykneme a začneme jej pokládat za přirozený.
Tento vývojový proces Moshé Feldenkrais studoval a přišel na způsob, jak se vrátit k onomu původnímu principu učení a sebepoznání pomocí pohybu. Feldenkrais byl toho názoru, že jednáme v souladu s obrazem, který si sami na sebe utvoříme. Budu chodit, mluvit, milovat tak, jak sám sebe vnímám. Tento obraz „já“, který si každý z nás vytvoří, je částečné zděděný, zčásti nám byl vštěpen výchovou a ze třetiny jej vytváříme sami sbevýchovou.28 Jako jediný z uvedených faktorů lze ovlivnit pouze sebevýchovu. Obraz Já sestává ze čtyř složek, které se podílejí na veškerém konání. Jsou to: pohyb, smyslové vnímání, cit a myšlení. Všechny tyto složky, které se kvantitativně podílejí na jakémkoliv činu, se navzájem od sebe velice liší, stejně jako lidé, kteří tyto činy vykonávají. Uveďme několik příkladů:
Aby člověk mohl přemýšlet, musí být bdělý a musí vědět, že nesní, musí tedy pociťovat a rozeznávat polohu svého těla vzhledem k zemské přitažlivosti. To ovšem znamená, že na myšlení se podílí pohyb, smyslové vnímání a pociťování. 28 Čerpáno z: FELDENKRAIS, Moshé. Feldenkraisova metoda: pohybem k sebeuvědomění. Praha: Pragma, 1967. ISBN: 80-7205-058-3.
17
Aby člověk mohl pociťovat radost nebo zlost, musí zaujmout určitý postoj a musí být v nějakém vztahu k jiné lidské bytosti nebo věci. K tomu, abychom něco pociťovali, tedy opět potřebujeme pohybovat se, vnímat a myslet.
Aby člověk viděl, slyšel, dotýkal se nebo cítil, že se jej něco dotýká, zkrátka aby vůbec něco vnímal prostřednictvím svých smyslů, k tomu je třeba, aby si všímal, dával pozor, rozeznával, co se děje a co k němu přichází, aby se o to zajímal. K smyslovému vnímání je tedy nezbytné pohybovat se, pociťovat a myslet.
K tomu, aby se pohyboval, potřebuje člověk, ať už vědomě nebo neuvědoměle, alespoň jeden ze svých smyslů, současně však i myslí a pociťuje. Vymizela-li by zcela kterákoliv z těchto čtyř složek, znamenalo by to ohrožení samotného života. Nelze dlouho žíti bez jakéhokoliv pohybu. Tvor, který je zbaven všech svých smyslů, již nejeví známky života. Ani bez pocitů bychom nemohli zůstat naživu: pocit, že bychom se udusili, nás přiměje k tomu, abychom dýchali. A absenci minimálního reflexního myšlení by nepřežil ani brouk.29
Feldenkrais ve své metodě pracuje právě s pohybem jako s prvkem, který se podílí na utváření našeho „já“ a je neoddělitelný od všech dalších poznávacích procesů.
Samotná technika má dvě disciplíny: 1. Pohybem k sebeuvědomění Jde o skupinový proces (min. 3 osoby), který je založen na soustředění se na pohyb. Lidé, aniž by si to uvědomovali, mají zažitá určitá pohybová schémata, kterých využívají. Mají za to, že je provádějí správně i v případě, že čas od času pociťují bolest, kterou se snaží řešit nějakým rehabilitačním procesem. 29 Citace z: FELDENKRAIS, Moshé. Feldenkraisova metoda: pohybem k sebeuvědomění. Praha: Pragma, 1967. ISBN: 80-7205-058-3. Str. 26, 27.
18
Je to něco podobného, jako když máme určité zdravotní problémy, které se řeší předpisem medikace. I v tomto případě je léčen následek a příčina zůstává neřešená. Stejně tak je to s pohybem. Postihnou-li nás problémy motorického typu, není vždy nutná terapie, jenž se zaobírá pouze následkem (rehabilitace, masáž atd.). Řešením může být i posouzení funkčnosti samotného pohybu. Většinou má člověk za to, že jsou jeho pohyby zcela zprávné a tedy i efektivní. Co ale znamená „efektivní“ pohyb? Za funkčně efektivní pohyb se považuje ten, během kterého nevynakládáme zbytečné úsilí vycházejících z oblastí těla, které jsou pro jeho samotné provedení zcela nepotřebné. Například i teď, během čtení těchto řádků, můžete vynakládat zbytečné úsilí, jež k dané činnosti vůbec nepotřebujete a kterého si navíc nejste vědomi. Víte, aniž byste to zkontrolovali, jsou-li některé části vašeho těla symetrické nebo zda jsou přetočeny na jednu nebo na druhou stranu? Je vaše levé rameno ve stejné pozici oproti pravému? Necítíte napětí v zádech? Takto položených otázek bychom si mohli položit spoustu. Kdybychom začali detailně sledovat naše pohyby, zjistili bychom, že dokonce i ty nejjednodušší a nejběžnější úkony jsou zahaleny tajemstvím a že vlasně nemáme ponětí o tom, jak se správně dělají. Abychom mohli vykonávat činnost efektivně, k tomu je potřeba uvědomění. Během Pohybu k sebeuvědomění se tedy cvičící učí vnímat své tělo, aby na základě tohoto poznání byli schopni sami určit, co je pro ně nejefektivnější, nejpohodlnější. Učitel vede lekce slovními pokyny typu: uvědomte si, v jaké poloze se nachází vaše pánev, jak daleko od sebe jsou vaše chodidla, pociťujte, jak pohyb prochází páteří atd. Každý si na základě těchto instrukcí dělá o sobě vlasní obraz, jehož výsledkem je lepší sebeuvědomění. Jedním z principů metody je také to, že se záměrně provádí špatná, nesprávná a často náročná schémata pohybů, která ovšem nemají vést k jejich upevnění, ale naopak k uvědomění si nesprávnosti a následného hledání schémat korektních. 19
2. Fukční integrace Jde o podobný princip učení jako u Pohybu k sebeuvědomění, jen s tím rozdílem, že jsou lekce individuální. Učitel již nedává slovní pokyny, nýbrž reguluje pomocí jemných, nenásilných dotyků. Jelikož se pracuje individuálně, vše je závislé na přáních a potřebách jedince. „Jedním z nejpozoruhodnějších aspektů Funkční integrace a Feldenkraisovy metody vůbec je skutečnost, že neopravuje ani neléčí funkční omezení. Učitelovy dotyky a pohyby jsou instruktivní, nikoliv nápravné.“30
Na závěr popisu zkoumané metody bych chtěl dotat, čím je a čím naopak není, abych předešel chybnému pohledu na ni:
Feldenkraisova metoda: - je výchovný systém, který využívá těla k procesu učení, a rozvíjí funkční uvědomění v životních podmínkách - umožňuje člověku vyjádřit sebe sama díky hlubšímu sebeuvědomění a rozšíření repertoáru pohybů - usnadňuje proces učení - se snaží o záměrné propojení schématických vzorů a postupů v jiném kontextu a následně je zautomatizovat tak, aby zůstaly funkční, čili aby se každé nové situaci dokázaly přizpůsobit stejnou kvalitou - záměrně pracuje s fyzickým uvědoměním pravé nebo levé poloviny těla. Tím prohlubuje vnímání asymetrie, aby bylo dosaženo propojené symetrie. Souvisí to s propojováním obou mozkových hemisfér - je založena na principech fyziky, biomechaniky a empirického pochopení učení a lidského vývoje - přistupuje ke každému člověku jako k individualitě a dává mu absolutní svobodu v pohybu, chování a jednání - je vhodná pro tanečníky, herce, hudebníky, zpěváky, pedagogy, sportovce, fyzioterapeuty a profesionály zabývající se pohybem
30 Citace z: OSWALDOVÁ, Petra. Diplomová práce: Feldenkraisova metoda. Praha: Divadelní fakulta AMU, 2006. Str. 13.
20
Feldenkraisova metoda: - se nedá považovat za masážní, posilovací či terapeutickou techniku - nepracuje s mechanickým prováděním pohybů
4 Aplikace Feldenkraisovy metody Feldenkraisova metoda se postupem času začala používat i v přímé souvislosti s hudbou -
doposud jsem se v literatuře setkal zejména se spojením
Feldenkraisova metoda a lidský hlas. Kristin Linklater ve své knize31 popisuje práci s dechem a hlasem. Na základě technik, využívaných při cvičení metody, vypracovala způsob její integrace do výuky zpěvu. Jedno z takovýchto cvičení je třeba změna poloh jazyku při zpěvu různých jednoduchých nápěvů a následné uvědomění si, jaký to má či nemá přínos. Obdobným tématem se zabývají i autoři Samuel H. Nelson a Elizabeth Blades-Zeller32.
Není divu, že se začala Feldenkraisova metoda používat právě při práci s lidským hlasem. Jedná se totiž o hudební nástroj zabudovaný přímo v našem těle. Lze ho tedy důkladně poznat jen v případě pěčlivého sebeuvědomění. V tomto případě pracuje hudba a tělo v přímé symbióze. Nyní je na čase vátit se k již jednou nastolené otázce. Proč je potřeba uvědomovat si hrací aparát, když je tím hlavním hudební představa? Ta by přeci měla zapříčinit, aby naše tělo vykonalo přesně takové pohyby, abychom jí dosáhli. Ano, je to pravda, ale pouze za předpokladu, že bude naše představa natolik silná, že bude jediným elementem, kterým se necháme řídit (já osobně bych se tohoto tvrzení držel snad jen v případě hudebního génia, u kterého je hudební myšlenka natolik dominantní, že není zastřena záměrem o vědomé ovládání těla). Ze své vlastní zkušenosti musím říct, že i když mám hudební představu velmi silnou a chci se řídit jen ní, mnohdy mi ji něco přeruší.
31 LINKKLATER, Kristin. Freeing the natural voice. New York: Drama book Publishers, 1976. ISBN: 0-89676-071-5. 32 NELSON, H, Samuel and BLADES-ZELLER, Elizabeth. Singing with your whole self: The Feldenkrais method and Voice. Lanham, Maryland, and London: The Scarecrow Press, Inc., 2002. ISBN: 0-8108-4049-9.
21
Navíc je velmi důležité poukázat ještě na jednu věc. Každou činnost, kterou se jednou naučíme a přestaneme o ní dále přemýšlet (tato situace přijde ve chvíli, kdy se již nechceme zlepšovat, nebo lépe, nepociťujeme potřebu se zlepšovat), zůstane zakořeněna hluboko v našem nervovém systému. I kdybychom se tento úkon naučili špatným, nesprávným, či pro nás nepohodlným způsobem, naše tělo si na něj zvykne a začne ho pokládat za přirozený. Výsledkem jsou pak nežádoucí a negativní projevy v nejrůznějších sférách našeho života. U klavíristů to můžou být bolesti zad i rukou, ztuhlost a následně i poruchy soustředění, které často vedou k interpretačním problémům. Otázkou však zůstává, jak se dozvědět, co děláme špatně a hlavně, jak to napravit?
Metoda Moshého Feldenkraise je jedinečná právě v tom, že vede k tomu, abychom byli schopni rozpoznat „chybné“ chování našeho těla a nervového systému a následně si přirozeným způsobem přišli na to správné.
4.1 Fyziologie hudebního procesu Zde je vhodná chvíle alespoň zkráceně objasnit proces učení u pianisty. Je důležité
hned na začátku říci, že klavírista pracuje výhradně s nervovým
systémem.
Centrálou je mozek (lat. cerebrum) a mícha (lat. medulla
spinalis). Periferii tvoří
odstředivá (motorická) a dostředivá (senzitivní)
nervová vlákna. Tento systém řídí
jak náš sluch, hudební myšlení, tak náš
aparát. Nelze oddělit jedno od druhého. V podstatě jsou obě složky na sobě závislé. Žák se učí ovládat své tělo tak, aby docílil své hudební představy. Dochází ke zkvalitnění nervových center v mozku a nervových drah vedoucích k používaným částem těla, resp. k těm částem, které neustále vystavujeme našemu vědomí. Dochází k postupnému propojení pravé i levé hemisféry. Toto vše je otázkou vývoje. Tento proces nelze přeskočit, pouze zkvalitnit a tím dosáhnou rychlejších výsledků. Je ale možné, že i když budeme vybaveni potřebnými nervovými drahami a přizpůsobenými příslušnými mozkovými centry, průchodnost
22
těchto drah může být značně omezena. Nervový vzruch je totiž elektrický výboj, který lze přerušit, nebo alespoň z části utlumit svalovým napětím.33 Při takovém přerušení se naše pohyby stanou nepřesnými až nekontrolovatelnými. Proto je potřeba zajistit takové prostředí, aby se nervové vzruchy mohly šířit bez jakéhokoliv omezení. Na rozdíl od jiných uměleckých disciplín, jako je např. malířství, sochařství či tanec, pracuje hudebník s tím nejabstraktnější materiálem - se zvukem. A to nejen se zvukem jako takovým, ale i s jeho pouhou představou. Je tedy nutné, aby došlo k vědomému propojení naší individuální zvukové představy s hudebním aparátem. Ne vždy tomu tak v praxi ovšem je. Často se setkávám s lidmi, kteří pěstují hudební představu, a stejně tak často potkávám ty, kteří se zabývají uvolněním a celkově tělem, aby docílili pohodlné hry. Ale ke spojení obou prvků málokdy dojde. Je to způsobeno tím, že se toto propojení nepěstuje zcela vědomě.
5 Feldenkraisova metoda ve výuce klavírní hry V této kapitole bych chtěl popisem jedné z lekcí Feldenkraisovy metody, kterou jsem prováděl se studenty během specifického výzkumu, ukázat, jak můžeme výše popsané techniky a principy aplikovat do výuky hry na klavír. Lekce probíhaly každých čtrnáct dní po dobu jedenácti měsíců od března 2013 do února 2014 včetně (mimo měsíce červenec a srpen), každá lekce se opakovala dvakrát, jednak pro lepší zažití a také proto, že ne pokaždé mohli být všichni přítomni. Zároveň bych chtěl upozornit na fakt, že ačkoliv se jednalo o výběr studentů spolehlivých a přemýšlivých, ne vždy jim bylo jasné, k čemu cvičení bude přínosné. Zpočátku se domnívali, že se bude týkat pouze uvolnění, které se dostaví ihned po cvičení, a lepšího uvědomování si určitých partií svého těla. Až postupem času nabývali přesvědčení, že nejde jen o pohybová schémata, způsobující lepší uvědomění a relaxaci, ale že se pomocí 33 Většina nervových vláken je obalena svaly a určitou tukovou vrstvou, takže, v případě ztuhnutí svalu, může být postihnuto i toto vlákno.
23
nich dozvídají, jaký je pro ně nejpřirozenější způsob učení – k tomuto poznání jsem je musel ovšem postupně přivést. Tato metoda se totiž při špatném pochopení velice snadno zamění za rutinní provádění daných pohybů, což by negovalo její prospěch a samotný smysl, který je založen na uvědomění. Jinými slovy, člověk musí být neustále schopen rozpoznávat změny a pocity, ke kterým došlo vlivem cvičení. I vzhledem k tomu, že se věk studentů pohyboval od čtrnácti do dvaceti let, nelze předpokládat, že by princip metody všechni správně pochopili. Mou snahou ale byla neustálá regulace jejich pocitů, aby nedošlo k pouhé automatizaci pohybových schémat, které by nebyly přínosné.
Rozeznávání pohybů pánve pomocí imaginárního ciferníku34 Na začátku popisované lekce je úvod, který stručně popisuje, co se v jejím průběhu cvičící jedinec dozví. V tomto případě se studenti učili: – poznávat neuvědomělé a zbytečné úsilí pánevních svalů – zlepšovat držení pánve a získávat kontrolu nad polohou pánve – lépe koordinovat pohyby trupu a hlavy, provádět tyto pohyby protisměrně, a tím zlepšit otáčivý pohyb páteře ve vzpřímené poloze – sledovat vztah a poměr mezi pocitem, který vzniká při tělesném pohybu a místem v prostoru, kde se nacházejí naše končetiny
Po krátkém úvodu, kde je uveden jasný cíl, ke kterému se bude směřovat, následuje instruktáž poloh, pohybů a pocitů, kterou čte učitel. Ten musí lekci důvěrně znát ze své vlastní zkušenosti pro případné korekce a usměrňování provedení studentů. Samotná teoretická znalost lekce nestačí. V případě pouhého slovního obeznámení s cvičením se nevytvoří potřebné nervové spoje, jež nám budou k užitku v běžném životě. Nyní následuje ukázka lekce:
34 V pořadí se jedná o čtvrtou lekci, která byla procvičována se studenty, kteří se účastnili mého výzkumu. Všechny ostatní lekce jsou uvedeny v příloze.
24
1. Položte se na záda, zvedněte kolena. Nohy dejte od sebe asi na šíři boků, chodidla na zemi, paže podél těla. 2. Pomocí zádových svalů zvedněte boky tak, aby bederní páteř vytvořila nad zemí oblouk, kterým by mohla proběhnout myš. Přitom budete cítit, jak se více opíráte o paty a jak vám svaly na přední straně kyčelních kloubů pomáhají zvedat horní část pánve, a tím zvyšují její tlak na podložku. 3. Představte si, že na zadní straně pánve máte namalovaný ciferník. Šestka je na kostrči, dvanáctka v horní části pánve, tam kde se pánev spojuje s páteří. Trojka je v oblasti levého a devítka v oblasti pravého kyčelního kloubu. 4. Zatlačte silně na „šestku“, tzn. na kostrč. Zádové svaly způsobí vyklenutí bederní páteře, které se ještě zvýší stažením pánevních a kolenních kloubů, čímž vzroste tah na nohy, které spočívají chodidly na zemi. Nyní přeneste váhu na „dvanáctku“. Horní část pánve a bederní obratle budou teď ležet na zemi, kostrč se zvedne a tlak na nohy se zvýší. 5. Zatlačte opět na šestku a pak zase na dvanáctku. Opakujte to několikrát a postupně snižujte úsilí, s nímž provádíte tento pohyb a učiňte jej plynulejším a nevažte jej na dech. Dýchejte klidně a lehce bez ohledu na polohu těla.35 Pohyb pánve z jedné polohy do druhé je nenásilný, probíhá pomalu a plynule. Natáhněte nohy a prociťujte svoji pánev. Snažte se zjistit, jak se změnil její kontakt s podložkou. Všimli jste si, že jakmile jste oddělili dech od pohybu, tak se vaše hlava začala pohybovat současně s pánví, jakoby v malém napodobovala pohyb pánve? 6. Nyní si představte, že máte malý ciferník v záhlaví. Jeho střed je v místě, kde se hlava dotýká země, když klidně ležíte na zádech. Bude-li pánev v poloze, kdy její váha bude spočívat na šestce, potáhne páteř hlavu směrem dolů, brada bude přitažena k hrdlu a váha se přenese na šestku malého ciferníku. Bude-li váha pánve spočívat na dvanáctce, zatlačí páteř hlavu dozadu, hlava se vzdálí od krku a váha hlavy se 35 Aniž bychom si to uvědomovali, dech pro nás bývá často svazujícím elementem. Často se stává, že svůj dech nevědomky přizpůsobujeme našim pohybům. To může mít za následek ztuhlost některých svalů. Tento stav vytváří nevhodné prostředí pro průchodnost nervových vzruchů. Dech je tedy dalším důležitým prvkem, který ovlivňuje kvalitu učení i kvalitu hudební interpretace.
25
přenese do bodu dvanáct ciferníku v záhlaví. 7. Procvičte několikrát pohyby pánve. Přenášejte její váhu ze šestky na dvanáctku a zpět a ujistěte se přitom, že nebráníte hlavě napodobovat pohyb pánve. Vnímejte, jak tento pohyb působí na váš dech a všiměte si, jak váš trup přenáší pohyb pánve k hlavě a naopak. Odpočiňte si. 8. Zvedněte opět kolena a přeneste váhu pánve na trojku. Sledujte, na jaké noze spočívá větší váha. Pak se natočte na devítku. Opakujte několikrát tento pohyb. Uvědomte si, jak vaše hlava v malém tyto pohyby napodobuje, pokud ovšem nenapínáte hrudní svaly a nenecháte se rušit dechem. Odpočiňte si. 9. Zvedněte kolena. Spočiňte vahou pánve na dvanáctce. Pak přeneste těžiště na jedničku a vraťte se zpět na dvanáctku. Několikrát opakujte.36 Dbejte na to, aby byl pohyb plynulý, abyste sledovali kruhovou dráhu ciferníku. Nezastavujte u jednotlivých „hodin“, nenechte se ničím rušit. Pak přenášejte váhu pánve z dvanáctky přes jedničku na dvojku a vracejte se zpět na dvanáctku. (Pokaždé, když se vracíte na dvanáctku, tak si uvědomujte každou prošlou číslici.)37 Pak stejným způsobem přenášejte váhu z dvanáctky na trojku, čtverku, pětku a šestku. Vždy to několikrát opakujte. Pak se vracejte zpět od šestky přes pětku ke dvanáctce. 10. Kolena zvedlá, těžiště na dvanáctce. Nyní se budeme pohybovat v protisměru, tzn. z dvanáctky na jedenáctku a zpět. Pak z dvanáctky přes jedenáctku na desítku a zpět. (Opakuji, že při zpátečním pohybu si uvědomujte každou prošlou číslici.) 11. Přemístěte těžiště pánve na trojku (tj. doleva). To bude vaše výchozí 36 Pojem „několikrát“ je zde užit záměrně. Přesnost opakování by mohla vést k nechtěnému bezmyšlenkovitému provádění pohybu, který by nebyl produktivní. Je možné, že obecné pokyny povedou k nevoli a jisté pochybnosti studentů o smysluplnosti cvičení. Tyto nejistoty jsou ovšem žádoucí. Studenti jsou záměrně uváděni do situací, ze kterých musí najít cestu nebo řešení sami. Učitel je pouze od toho, aby tento stav navozoval a korigoval, případně dopomáhal k nalezení řešení. 37 Člověk má neustále tendenci ztrácet pozornost. Je pravděpodobné, že pokud se něco podaří, při dalším opakování chceme zopakovat pouze výsledek, nikoliv průběh, kterým jsme jej docílili. Během svého výzkumu jsem se s tímto jevem setkal několikrát během práce se studenty. Při lekcích u klavíru se stávalo, že jednou vydařená interpretace se při následném opakování už nezdařila. Zdálo by se, že je to zcela přirozený stav při učení. Podle mého názoru zde byla nevědomě provedena záměna cíle, kdy samotný cíl ještě nebyl natolik vžitý, aby mohl být proveden automaticky. Navíc student, který po dobu trvání lekce nebyl v neustálém soustředění a uvědomění, mnohdy ani nevěděl, jak výsledku dosáhl. Je tedy nezbytné, aby se během cvičení na nástroj dosahovalo plného uvědomění propojení těla a zvuku.
26
pozice. Pak přejděte z trojky na čtverku, vraťte se na trojku a pokračujte na dvojku. Z dvojky projděte trojku, pak na čtverku a vraťte se zpět na trojku. Opakujte to několikrát a nezapomeňte na uvědomování si každé prošlé číslice. Nyní přidávejte v obou směrech vždy jednu hodinu, tzn. z trojky k jedničce, odtud zpět přes trojku k pětce a vrátit se k trojce. Poté od trojky až ke dvanáctce atd. Odpočiňte si a pozorujte, jak se po tomto cvičení změnil kontakt pánve se zemí. Opakujte stejný pohyb na levé straně, kde budete vycházet z 9. Udělejte si krátkou přestávku. Všimli jste si, co při tomto cvičení dělala vaše hlava, vaše nohy nebo jiná část vašeho těla?38 12. Pohybujte pánví ve směru hodinových ručiček několikrát kolem ciferníku. Mějte přitom na zřeteli svoje tělo jako celek, současně však věnujte pozornost každé jednotlivé části těla.39 Pocit, který budete mít o svém tělu jako celku, bude přirozeně poněkud nejasný, bude tvořit jakési pozadí, jako když při čtení přehlédneme jedním pohybem celou stránku textu, získáte jen celkový dojem, aniž byste textu rozuměli. Jeho smysl vám sdělí teprve jednotlivá písmena a slova, když si uvědomíte jejich význam. 13. Aniž byste přerušili pohyb pánve a hlavy, soustřeďte se nyní na pohyb hlavy. Střídavě pohlížejte na hlavu a na pánev jako na tu část, která pohyb řídí (jednou bude řídit hlava, podruhé pánev). 40 Sledujte, jak se 38 Při soustředění na jistou činnost obyvkle ztrácíme povědomí o ostatních činnostech, které vykonáváme. V hudebním prostředí je tento fakt zavádějící. Při plném soustředění např. na sluchového spojení dvou tónů od sebe vzdálených tak, že je nutné přenesení paže, a na samotnou plynulou a uvědomělou dráhu pohybu, se již těžko lze soustředit ještě na těžiště těla, dech, nebo uvolnění obličeje. Mohlo by totž dojít k záměrnému odvedení pozornosti od hudební představy, která je v tomto případě primární. Vzniká zde tedy otázka, jak docílit soutředěnosti a uvědomělé činnosti, aniž bychom neztráceli ze zřetele zvuk? 39 Zde se žák učí vnímat vztah celku k jednotlivým partiím svého těla. Je nezbytné vždy vytvářet propojení uvědomované oblastí (v tomto případě pánev, páteř a hlava) s celým tělem. Stejně je tomu při hře na nástroj. Pokud chceme upřít svoji pozornost k určitému elementu, např. na loket během hraní pasáží, nesmíme zapomenout na to, abychom při zjištění jisté kvality zprostředkované tímto způsobem soustředění neopomněli integrovat stejný pocit do celkového hudebního obrazu. Jinými slovy se nesmíme bát soutředění se na jednotlivé prvky našeho hracího aparátu s přímým vztahem ke zvuku, ale po získané nové zkušenosti (hudebně-pohybové) ji nesmíme zapomenout integrovat do celkového hudebního provedení. Podotýkám, že integrujeme pouze pocit, ne samotný pohyb. Vpřípadě, že si uvědomíme stav, kterého chceme dosáhnout, tělo se naší představě přizpůsobí i našimi pohyby. 40 V této části lekce se učíme vnímat rozdílnost našich pocitů při zainteresovanosti na určitý prvek. V prvním případě tomu byla hlava, v druhém pánev. Pro pianistu je důležité naučit se vnímat změny pocitů, při různých technických obtížích, když se při jejich provedeních bude zaměřovat na rozdílné elementy. V mnoha případech nestačí studenta upozornit na správný pocit, pohyb či představu. (Slovo správný je psáno kurzívou záměrně, jelikož vždy je velice náročné tvrdit, co je doopravdy správné. Obzvláště v umělecké sféře, kde je v popředí subjektivita, která je velice cenná.) Žák si musí sám určit, co je pro něj
27
pohyb stále zkvalitňuje a je plynulejší, pravidelnější, přesnější a rychlejší. Odpočiňte si. Pokračujte v pohybu pánve a hlavy v protisměru hodinových ručiček. Dosud jsme si představovali imaginární ciferník na svém těle a jeho číslice jsme promítali do míst, kde tělo tlačilo na podložku. Nyní si představte, že ciferník je namalován na zemi. Na něm nyní hodnoťte, tj. v duchu proměřujte vzdálenost mezi 6 a 12 na obou cifernících (jak na imaginárním, tak na tom na podložce). Všimněte si, jak rozdílné pocity budete mít v obou případech, jak rozdílně budete tuto vzdálenost pociťovat. Které z obou hodnocení je věcnější? Které je přesnější? Odpočiňte si. 14. V prvém případě, kdy šlo o hodnocení vzdálenosti na ciferníku na zemi, je váš soud objektivnější. V druhém případě, kdy šlo o odhad vzdálenosti na ciferníku na těle, šlo o odhad subjektivnější. Během této lekce zjistíme, že se váš soud v obou případech liší, vaše subjektivní vnímání se však tomu objektivnímu asymptoticky blíží, to znamená, že se mu stále přibližuje, aniž by ho mohlo kdy plně dosáhnout. Jinými slovy: zatímco objektivní hodnocení omezuje naše vědomí na fyzickou skutečnost, která nás obklopuje, otevírají se pro subjektivní hodnocení širší prostory. Konkrétní fyzická skutečnost je ohraničená, je však tím nejmenším jmenovatelem, ze kterého my všichni vycházíme. Skutečná vnímavost jakéhokoliv nervového systému může být hodnocena pouze na základě jeho subjektivních projevů, to znamená, jak člověk cítí, myslí, jak vnímá, čeho je schopen dosáhnout. Z toho vyplývá, že rozdíly mezi jednotlivými lidmi jsou obrovské a s růstem úrovně subjektivních složek se budou ještě zvyšovat.41 Pohyujte pánví ve směru hodinových ručiček. Tentokrát si představujte, že číslice na vaší pánvi jsou z plastické hmoty a že poněkud vyčnívají. nejpřirozenější. Proto je potřeba záměrné práce pedagoga, aby svého svěřence přiměl k hledání nejvhodnějšího způsobu docilujícího hudební představy (i kdyby měla být tato představa určena pedagogem – toho je potřeba na základním stupni). Ono hledání je závislé na nadání žáka. Ze své dosavadní pedagogické zkušenosti mohu tvrdit, že pokud se nejedná o výjimečně nadaného studenta, je třeba jistými metodickými pokyny studenta přimět k nalézání si vlastní cesty. 41 Jinými slovy lze říci, že je objektivní vnímání našeho umění a zručnosti je ovlivněno pouze tím, čeho jsme sami v minulosti dosáhli. Subjektivní soud je pak ovlivněn právě tímto naším objektivním vnímáním skutečnosti. Objektivní složku však můžeme a zároveň musíme rozšiřovat vlastním úsilím a sebezdokonalováním. Nestačí, aby nás nějaký vnější element upozorňoval na kvality, kterých si nejsme sami vědomi. Jsme to pouze my, kdo určuje hranice našich možností a často to býváme my sami, kdo nám znemožňuje je poznat.
28
Kdykoliv jsou přitlačeny k zemi, zanechají tam svůj otisk, asi jako razítko. Pozorně sledijte, jak se číslice na vaší pánvi otiskují na zem. Takový proces jsem měl na mysli, když jsem mluvil o vnitřním a vnějším kontaktu, který nakonec splyne v jednu činnost. Chvíli si odpočiňte. Uvědomujte si změny, které pociťujete v celém vašem těle.42 15. Opakujte předchozí cvičení, ale pohybujte pánví proti směru hodinových ručiček. Odpočiňte si a rozpomeňte se, jak leželo tělo na zemi na počátku této lekce a k jakým změnám došlo.43 Měli byste mít pocit, že vaše pánev nyní spočívá celou svou plochou na zemi. Možná máte dojem, že se na tom nedá nic zlepšit. Opak je však pravdou. 16. Skrčte pravé koleno. Levá noha leží natažená na zemi, směřuje poněkud stranou. Několikrát opakujte pohyby pávne ve směru hodinových ručiček. Pozorně sledujte, které hodiny se nyní otiskují na zem silněji a které slaběji než dříve. 17. Natáhněte pravou nohu, pokrčte levé koleno a proveďte několik pohybů pánví proti směru hodinových ručiček. Jak pociťujete nyní otisky jednotlivých hodin? Hodiny, které se nyní otiskují slaběji, odpovídají symetricky těm, které se slaběji otiskovali, když jste měli pokrčené pravé koleno. Natáhněte nohy a pozorujte, zda došlo ještě k nějaké jiné změně a jak leží vaše pánev. Znovu zjistíte, že výchozí pozici si plně uvědomíte teprve tehdy, když došlo k její změně. Nejsme schopni myslet v pojmech, které nám nejsou důvěrně známé, proto nemůžeme popisovat a hodnotit věci, které jsme přesně a důvěrně nepoznali.44 18. Položte se na zem, nohy od sebe a pohybujte pánví ve směru hodinových ručiček a zjišťujte, které hodiny se nyní budou otiskovat slaběji a které silněji. Potom změňte směr pohybu (proti směru hodinových ručiček) a zjišťujte, jaké rozdíly pociťujete. 19. Zkřižte pravou nohu přes levou a několikrát pohybujte pánví oběma směry. Pak zkřižte levou nohu přes pravou a opakujte cvičení. 42 Uvědomění si změn po jistých sériích pohybů je klíčovým momentem. V případě zanedbání tohoto principu by se Feldenkraisova metoda stala takřka bezvýzným pohybovým cvičením a nebyla by přínosnou. 43 Technika rozpomínání je v učebním procesu velice významná. U myšlenkových pochodů ji využíváme zcela běžně a nepřipadne nám nikterak zvláštní. Naopak rozpomínání pocitů a vjemů a jejich srovnávání pro mnohé není zcela všední, ačkoli má velký význam. 44 Na podobném principu je postaveno akceptování rad pedagoga studentem. Pokud sám student necítí vnitřní potřebu pokyny učitele přijmout, nikdy tak neučiní. Jinými slovy na to není připraven, není dostatečně vyzrálý pro příjmutí rady, se kterou se neztotožňuje. Pedagog musí dříve, než začne edukovat, nastolit vhodné prodmínky, které by měli dovést studenta k potřebě zlepšení.
29
20. Odpočiňte si alespoň jednu minutu. Zvolna se otočte na bok a pomalu vstaňte. Pozorujte, jak se změnil úhel mezi páteří a pánví, jak se změnila kvalita vašeho dechu, pohyb vašich paží a nohou, jak pociťujete svoje oči a svaly v obličeji?45 Při provádění jednotlivých lekcí Feldenkraisovy metody se lze setkat s nejrůznějšími druhy pohybů a poloh od zcela tradičních, obvyklých a příjemných až po krkolomné a nepříjemné. Na rozdíl od jiných metod, které pracují s pacienty pouze jednostranně na uvolnění, to znamená, že se z aktuálního stavu snaží docílit pouze zlepšení (např. rehabilitace), Feldenkraisova metoda záměrně dává možnost poznat jak zlepšení tak zhoršení. Vedle správného provedení pohybů z hlediska anatomie jsou v průběhu lekcí zcela vědomě začleněny i pohyby špatné a pro nás tedy neefektivní. Sám student musí vycítit chybné provedení a tím, že si jej bude vědom, začně uvědoměle pracovat na zlepšení. Respektive hledá cestu, která je správná pouze pro něj. Feldenkraisova metoda nás učí, že nejpřínosnější princip edukace je ten, na který si každý příjde sám. Pedagog je pouhým průvodcem a rádcem na cestě k poznání.
V hudebním odvětví se setkáváme se širokou škálou umělců, jejichž způsoby vyjádření myšlenek a pocitů jsou zcela rozdílné, individuální a nenapodobitelné. Přesto však jsou jejich výkony hodnoceny jako vynikající. Naopak se lze setkat i s umělci, jejichž interpretace nás zcela nepřesvědčuje. Co když je to i proto, že ještě nenašli svůj způsob, který se diametrálně liší od konvencí, které jim byly vštěpovány v průběhu jejich hudebního vývoje? Je samozřejmě otázkou, do jaké míry lze tohoto principu edukace využít na jednotlivých stupních školského systému. Na základním stupni bude práce se žáky probíhat zcela jinak než na stupních vyšších. Při práci s dětmi se zajisté neobejdeme bez jistého usměrňování a korekce určitých základních návyků. Ale již na samotném počátku nesmíme zapomínat, že pracujeme s jedinci, kteří se jednoho dne budou muset osamostatnit a najít si svoji cestu hudebního vyjádření. Ta bude sice zavislá na zkušenostech získaných během studií, ale pokud žák nebude zvyklý umět pracovat sám se sebou a naslouchat svým pocitům a názorům, tak bude mít podmínky ztížené. 45 Čerpáno z: FELDENKRAIS, Moshé. Feldenkraisova metoda: pohybem k sebeuvědomění. Praha: Pragma, 1967. ISBN: 80-7205-058-3.
30
Nad touto myšlenkou bych se sám, jako pedagog, chtěl pozastavit a ujasnit si, co je primárním posláním učitele? Výchova a vzdělání? Zajisté, ale to je už samotný výsledek. Nejdůležitější je ale způsob, jakým ho dosáhneme. Podle mého názoru je nejdůležitější probudit v každém žákovi touhu po poznání a dovednost hledat a nacházet způsoby, které jsou pro něj přirozené.
V průběhu spolupráce se studenty konzervatoře a ZUŠ docházelo k mému ucelenějšímu názoru na Feldenkraisovu metodu a samotnou klavírní hru. Z jistého hlediska toho totiž mají hodně společného. V obou případech se pracuje na poznání vlastních možností a prácí s nimi. U klavíru je ale naše pozornost upřena na hudební představu, která nám mnohdy může bránit v tom, abychom vnímali své vlastní pocity při hře. Proto jsem se snažil propojit sluchovou představu s uvědomělým prožitím
jistých
částí
hracího
aparátu.
Sestavil
jsem
lekci
Feldenkraisovy metody, kterou jsem se studenty cvičil ve dvou etapách: nejprve v tělocvičně za poslechu hudby (první fáze s pasivním vnímáním zvuku) a následně u klavíru (druhá fáze s aktivním vnímáním zvuku). Lekce vypadá takto:
První fáze:
Dozvíme se, že: – naše svaly, respektive naše šlachy, si jsou po určitou dobu schopny pamatovat svoji polohu, ve které se nacházely, když jsme jim věnovali pozornost, aniž bychom se zpětně vlastním vědomím snažili o zaujmutí stejné pozice – jsme schopni vnímat část našeho hracího aparátu v přímém propojení se zvukem – dosáhneme-li vědomého propojení těla a zvuku, bude posílena naše koncentrace a vnitřní klid
1. Posaďte se pohodlně na židli. Ruce položte volně na stehna. Prociťujte své tělo, v jaké poloze se nachází pánev, kdybyste si vzpoměli na pánevní hodiny, tak k jaké hodině se uchyluje. Pak prociťujte svoji 31
páteř, obratel za obratlem. Zastavte se u prvního obratlu, na kterém je posazena vaše hlava. Tou udělejte pár malých a jemných pohybů, jako kdybyste říkali ne. Vůbec nejde o znatelný pohyb, spíš byste měli cítit, jak vaše hlava přejíždí přes jakýsi centrální bod. Jakoby přejížděla přes nějaký vyvýšený bod. Někdo jej může vnímat i jako jakýsi zářez. Uvědomte si tento bod.
2. Upřete svůj zrak na nějaký bod po vaší levé straně, nejlépe na CD přehrávač46, který hraje. Vnímejte hudbu a předmět, ze kterého vychází. Zaposlouchejte se. - Pak se podívejte před sebe a povolte hlavu, aniž by vám však přepadla dopředu. Jen nechte hlavu udělat to, co chce krk. Nezastavíte se pohledem opět na přehrávači?47 Stejně, tak jako si krk pamatuje určitou dobu místo, kam jsme upírali delší dobu svůj zrak, tak i ostatní části našeho hracího aparátu si pamatují pohyby, které jsou potřeba k zahrání skladby. Hudebníci se však musejí řídit hlavně svým sluchem, který vede jejich představu a následně i pohyby. Je třeba se tedy věnovat vědomému propojení našeho sluchu a těla, abychom docílili kvalitnější práce u klavíru i samotné interpretace.
3. Pohodlně se posaďte a zavřete oči. Zaposlouchejte se do hudby a představte si, že už nevychází z přehrávače, nýbrž z malé kuličky, kterou máte v dlani ruky, kterou si vyberete. Kulička je malinká a nikdo ji nedrží, jen cítíte, jak vám v dlani hraje.
4. Hrající kulička se pomaličku začne koulet ze středu ruky k malíčku. Cítíte, jak vám rozeznívá místa na ruce, kudy se koulela? Jakoby zněl celý malíček. Až kulička doputuje ke špičce prstu, vrátí se zpět do středu dlaně. Opakujte to několikrát, až budete mít pocit, že celá dráha od dlaně až ke špičce prstu zní. - Celý postup provedeme i s ostatními prsty. Vždy začneme od středu dlaně a posunujeme znějící kuličku a k 46 Po celou dobu trvání lekce je důležitým prvkem slabě znějící hudba. Mělo by se nejlépe jednat o hudbu orchestrální bez přítomnosti klavíru. To by moho mít u studentů hrajících na tento nástroj rušivý vliv. Též nedoporučuji hudbu vokální, kde by mohl rušit tentokrát text či jeho význam. 47 V tuto chvíli si studenti uvědomí, jak je důležité pracovat s pohybovou pamětí. Při vědomém propojení zvuku a svalových pozic dojde k vytvoření nervových vzruchů, které budou hudbu přímo propojovat s jejím provedením. Tímto způsobem lze velice urychlit a zefektnit proces učení u klavíru.
32
samotné špičce prstu. Odtud se pak opět vrátí do dlaně. Postup opakujeme tak dlouho, než začneme mít pocit, že nám zní celý prst. Až vystřídáte všechny prsty, uvědomte si, jak odlišujete svoji ruku, kterou jste právě rozeznívali, od té druhé. Tento pocit si snažte zapamatovat. Do příští hodiny mi popíšete na papír pocit, který jste měli. Pokud možno co nejpodrobnější.
5. Nyní si představte, že se znějící kulička pomalu posouvá ze středu dlaně směrem k zápěstí a pokračuje až k lokti. Pak se opět vrátí do dlaně. Opakujte tak dlouho, než opět nezačnete cítit, že vám ruka zní. Pak pokračujte až k rameni a vraťte se zpět k lokti. Pak představu prodlužte až k uchu. Nezapomínejte, že kulička zní a rozeznívá místa vašeho těla, kde se zrovna nachází.
6. Projeďte pomalu znějící kuličkou celou dráhu od ucha až k jednotlivým prstům a zpět. Jak nyní pociťujete svoje tělo? Uvědomujete si, jak je na tom vaše koncentrace? Představte si, že se právě nacházíte na pódiu s tímto pocitem. Pocit si snažte co nejvěrněji zapamatovat a do příště mi ho donesete popsaný na papíře. I když třeba budete mít problém si rozpomenout na tento pocit, pokuste se o to a napište, cokoliv si z něj vzpomenete.
7. Nyní provedeme cvičení se znějící kuličkou na opačné straně než doposud.48 8. Projděte se a snažte se sžít s právě získaným pocitem.
48 V této části lekce jsem použil ještě jednoho cvičení. Během prociťování druhé poloviny hracího aparátu jsem studenty upozornil, ať si jsou neustále vědomi znějící kuličky a ve chvíli, kdy přestane znít hudba, se kulička zastaví. Posléze jsem zeslabil zvuk na hudebním přehrávači a studenti si měli přesně uvědomit místo, kde se kulička zastavila. Tato modifikace podporuje uvědomělé vnímání zvuku během cvičení.
33
5.1 Reflexe studentů po první fázi lekce49 Jedná se o zpětné rozpomenutí studentů na jejich stav a pocity, které vnímali na konci cvičení. Za úkol je měli zapsat na papír. Tato reflexe dříve vnímaných pocitů je ve Feldenkraisově metodě klíčová. Z globálního hlediska je vůbec pro každý proces učení (obvzláště motorického) nezbytné, abychom byli schopni zpracovávat naše pocity a vjemy, a pak na základě těchto poznatků zvolili další učební postup. Popíši zde několik krátkých studentských reflexí tak, jak mi byly předány. Jelikož je nutno zachovat anonymitu účastníků mého výzkumu, uvedu pouze pohlaví a věk studenta: Student 03, žena, 20 let: Minulá lekce byla o to víc zajímavá, že jsme ke cvičení připojili hudbu.50 Ta nám měla pomoci k navození pocitu, že naši ruku rozeznívá kulička, která
hraje. Nejprve jsme začali od
jednotlivých prstů, od malíčku až k palci. Nejvíce jsem pociťovala změny, když jsem se soustředila na čtvrtý prst. Vnímala jsem to jako slabé brnění prstu, které mělo za následek tlak, který přecházel z prstu do zápěstí a následně do celého předloktí. Po skončení cvičení jsem měla pocit, jako bych procvičovala prsty mechanicky. Byly uvolněné a víc citlivé než před začátkem cvičení. Student 08, muž, 13 let: Po provedení cvičení jsem měl pocit, jako kdybych cvičil na klavír, nebo vykonával nějaký pohyb, jakoby svaly na ruce byly procvičené. Tento pocit jsem spíše vnímal ve dlani, než potom v celé paži.51 Student 07, žena, 16 let: Brnění v rukou, místy nesymetrické. Zdálo se mi, že mám problémy se šířením vibrace skrz ramena. Student 02, žena, 18 let: Dostali jsme za úkol představit si hrající kuličku, která, když se nám kutálela po určitých místech, měla je 49 Uvedené reflexe jsou v textu uvedeny v původní podobě tak, jak je studenti sami napsali. Proto se po stylistické stránce mohou vymykat slohové úpravě odborného textu. 50 Do tohoto momentu se v žádné lekci nevyskytovala hudba. Ve všech předchozích se vycházelo výhradně z originálů Moshého Feldenkraise, které nemají užší specifikaci týkající se hudby. Jedná se o moji vlasní lekci, cíleně určenou pro práci s klavíristy. Její obsah jsem konzultoval s Petrou Oswaldovou, certifikovanou lektorkou metody, která můj návrh schválila. 51 Tato reflexe ukazuje na studentovo zaměření pouze na jeho ruce během cvičení na nástroj. Jelikož s ostatními částmi hracího aparátu není zvyklý pracovat, je pro něj výrazně těžší zaměřit svoji pozornost na paže, ramena, krk či záda.
34
rozeznít – dlaň, postupně všechny prsty a pak dráhu od lokte, kolem ramene, až k uchu. Nedokázala jsem zatím cítit rozeznívání těchto míst, ale spíš jen jakoby oživování. Že v celém prstu i ruce je nějaká energie, kterou běžně cítím jen v místech, která mají za úkol fyzicky hýbat prsty. Student 06, žena, 18 let: Samotná představa putující kuličky mi nedělala problém, když jsem "rozezněla" celé ruce, měla jsem pocit, že mám v prstech obrovskou energii a cit. Přitom jsem se cítila docela uvolněně, což se nestává zrovna často.
Druhá fáze:
Dozvíme se, že: – naše svaly a šlachy podřizují své pohyby a polohy našemu sluchu a že pokud si dokážeme spojit zvuk s našim tělem, bude naše hra uvědomělejší a koncentrovanější – když dosáhneme vědomého propojení těla a zvuku, budeme se při hře cítit jistěji a naše práce bude efektnější
Tato fáze se oproti předchozí, která je sestavena na základě Pohybu k sebeuvědomění, blíží principu Funkční integrace, jelikož se pracuje vždy a pouze s jedním studentem a vše se přizpůsobuje jeho individualitě. Hlavní požadavek je kladen na pedagoga, který sám musí mít velké zkušenosti s interpretací a Feldenkraisovou metodou.
Na začátku každé individuální lekce jsem se se studentem věnoval nejprve rozpomenutí si pocitu, kterého docílil v první fázi cvičení a jemu následnému navození. V některých případech jsem se přiklonil ke krátké rekapitulaci cvicení s kuličkou, která se kutálí po paži a prstech pro lepší uvědomění si onoho pocitu. Poté jsem přistoupil ke klavíru, zvolil jsem si nějaký tón a zahrál jej52. Student měl následně za úkol představit si tento tón přesně tak, jak jej chce interpretovat a představit si opět onu kuličku, která tentokrát zní jako daný tón v jeho přestavě. Ta se kutálí od ucha až k prstu, který tón zahraje. Po zaznění tónu se 52 Může se jednat o jakoukoliv výšku tónu. Jde pouze o to, aby si student uvědomil, jak zní tón, kterému se bude věnovat a mohl si vytvořit jasnou sluchovou představu.
35
kulička opět vrací stejnou cestou zpět k uchu, ale tentokrát již zní přesně jako zahraný tón. Je potřeba vytvořit vazbu mezi imaginární kuličkou a tónem, který doznívá53.
Ihned po provedení tohoto cvičení jsem se ptal, zda-li nebyl na dráze znějící kuličky nějaký úsek, kdy by se ztrácelo přesné povědomí o její přítomnosti. Téměř ve všech případech jsem se setkal se stejnou odpovědí, která vypovídala o nejasné představě mezi ramenem a loktem. Během prvního provedení tohoto cvičení jsem si všímal pohybů studentů, které byly spíše strohé, až nepřirozené. Napovídalo to tomu, že se ještě plně neztotožnili s provedením tohoto úkolu. Ještě nějakou dobu před tím, než zahráli zvolený tón, položili ruku na klaviaturu, pak poněkud ostře realizovali svoji představu a tím jakoby vše skončilo. Na otázku, ve které jsem vyžadoval popsání pocitu, který měli při provedení, odpovídali většinou tak, že si buď při cestě tam či zpět nedokázali dostatečně přesně představit znějící kuličku. Před druhým provedením tohoto cvičení jsem již začal poskytovat konkrétnější instrukce. Týkaly se možností vedení kuličky a její plynulé navázání na klávesu. Po provedení jsem se ptal na rozdíl mezi prvním a druhým provedení. Toto srovnání je velice důležité. Při opomenutí by cvičení ztrácelo význam. Studentovo zhodnocení obou provedení vypovídalo v prospěch toho druhého.
V tomto okamžiku se vývoj lekce lišil podle potřeb studenta. Někdy jsme se více zaměřovali na ústa, jindy na krk či záda. Tyto části těla byly vždy v propojení s hudbou a hracím aparátem. Po každém dalším opakování následovala krátká pauza, která sloužila ke zhodnocení provedení. Student si tak sám vytvářel vlastní povědomí o svých pocitech během realizace své hudební představy.
V další etapě cvičení jsme pracovali se dvěma tóny. Poté, co kulička s představou tónu doputovala k jednomu prstu a realizovala hudební představu, měl student za úkol představit si, jako by se kulička, která 53 Doznívající tón lze později v představě zaměnit za tón naopak zesilující. Jednalo by se o pouhou iluzi, která je však pro pianisty zásadní. Na rozdíl od většiny ostatních hudebních nástrojů se již zahraný klaví tón nedá zesílit a proto je potřeba v sobě vychovat pocit, jako kdyby zesiloval.
36
tentokrát doopravdy zní, překulila do druhého prstu. V něm pak v představě vzniká slyšení dalšího tónu, který je zahrán, až kulička doputuje do konečku prstu. Pak se kulička vrací zpět k uchu. Po zvládnutí této části cvičení jsme pracovali se třemi tóny obdobným způsobem.
Na konci lekce jsme se již část doposud získaných poznatků snažili aplikovat na skladbách, které si studenti sami zvolili. Hodnocení studentů svědčilo o výraznějším uvolnění při hře a lepší koncentraci. Pro názornost zde opět uvedu několik reflexí.
5.2 Reflexe studentů po druhé fázi lekce Student 06, žena, 18 let: Aplikace do mého hraní byla to dost nezvyklá a vyžadovala mnoho soustředění. Při hraní jednoho tónu pravou rukou, jsem dokázala udržet představu kuličky po celou dobu, avšak až na několikátý pokus. Když se to opravdu povedlo, byla jsem si tónem dopředu naprosto jistá (což se mi moc často nestává). Stejné to bylo v podstatě i u dvou a tří tónů, jen to chtělo mnohem víc soustředění a opravdu to nešlo snadno. U provedení levou rukou mi představa působila značné potíže. Na zahrání jednoho tónu v levé ruce jsem potřebovala pomalu stejně energie jako na zahrání tří tónů v pravé. Každopádně, když bych to měla celkově shrnout, po celou dobu byla mým hlavním pocitem jistota (největší, když jsem pracovala jen s představou, při hraní o něco menší, ale na druhou stanu větší než normálně).
Student 03, žena, 20 let: Představa tónu, který prochází celou rukou, se zprvu zdála docela složitá, ale když jsem tuto představu spojila se skutečným tónem a snažila jsem se daný tón před hraním nejdříve vytvořit v hlavě, ukázala se docela efektivní. Velmi důležité při tom bylo postavení ruky, které mi ze začátku dělalo problém, protože pro mě bylo nové vnímat tón ještě před tím, než doopravdy zazněl.
37
Postupně se to zlepšovalo až jsem byla alespoň částečně schopná vést tón plynule z představy do skutečného zvuku.
6 Použité metody Prvotním cílem mého výzkumu bylo zjistit, jaký dopad bude mít Feldenkraisova metoda na studenty klavíru. K získání co nejobjektivnějších výsledků byla vybrána různorodá skupina zkoumaných osob54, kterou jsem po dobu jednoho roku pravidelně seznamoval s metodou Moshého Feldenkraise.55 Během této doby byly pořízeny snímky mozkové aktivity během hry na klavír pomocí Encephalogramu zapůjčeného z VUT FEKT. Přístroj byl během měření obsluhován školeným technikem, Ing. Karlem Bubníkem. Pro lepší porovnávání případných změn se EEG56, byly snímky pořízeny třikrát, na začátku výzkumu, kdy nikdo ze zkoumaných osob neměl v minulosti žádné zkušenosti s Feldenkraisovou metodou, po šesti měsících a na konci výzkumu.
Další metodou, která mi poskytovala zpětnou vazbu, byly dotazníky. Ty byly studentům předloženy třikrát. Pokaždé v den měření. V neposlední řadě jsem také mohl vyvozovat jisté závěry díky reflexím účastníků výzkumu a jejich pedagogů.
Jelikož jsem v průběhu mého bádání přišel na možnost přímé aplikace Feldenkraisovy metody u klavíru, tak se některé lekce konaly přímo u nástroje. Tehdy jsem měl možnost vysvětlit studentům některé nejasnosti, které se vyskytli v průběhu výzkumu57 - z počátku celého výzkumu se totiž nejednalo o lekce určené speciálně hudebníkům. Byly koncipovány všeobecně a každý v nich musel hledat přínosy pro sebe samotného a ty si následně i přenést do klavírní hry. Toho ovšem leckdy studenti, snad i vzhledem k nízkému věkum, nebyli schopni, proto jsem jim poznatky přeformuloval do „hudební řeči“ na soukromých lekcích u klavíru. 54 Jednalo se o studenty druhého stupně ZUŠ a studenty konzervatoře ve věkovém rozmězí od 14 do 20 let. 55 Všechny lekce byly zaznamenány na diktafon a jsou k dispozici na velkokapacitním zařízení dostupném na KKI HF JAMU. 56 Zkratka pro Encephalogram. 57 Všechny lekce u klavíru byly zaznamenány na diktafon a jsou k dispozici na velkokapacitním zařízení dostupném na KKI HF JAMU.
38
6.1 Dotazníky Na všech měřeních EEG byly studentům poskytnuty dva dotazníky k vyplnění. Jeden z nich mi poskytl informace potřebné pro rozbor grafů, tj, věk, pohlaví, zdravotní stav, závislosti, poruchy spánku, poruchy srdeční, poruchy ventilace, poruchy pohybové a krátký nástin předešlého dne, především kdy šel dotyčný spát a kdy vstával. Dále mu bylo přiděleno číslo, pod kterým po celou dobu výzkumu vystupoval (výzkum probíhal anonymně). Pro všechna tři měření byl dotazník jednotný.
Druhý typ dotazníku se s každým měřením měnil. První zjišťoval, jak dotyčný snáší stresové situace, jestli mu dělá problémy uvolnit se na pódiu, za jak dlouhou dobu je schopen nacvičit novou, průměrně dlouhou skladbu a jak je na tom se čtením z listu. Druhý dotazník se již více zaměřoval na Feldenkraisovu metodu. Dotazoval se na hodnocení lekcí Feldenkraisovy metody, posouzení, zda se něco změnilo v chování, na pocity po zkončení lekce, zda-li je po každé lekci snaha vyvodit nějaký závěr, čeho se týkala a v čem by měla pomoci v normálním životě, zhodnocení stresových situacích na pódiu, přístup ke studiu nových skladeb, nebo k učení celkově. Třetí, poslední dotazník zjišťoval přínosy Feldenkraisovy metody, změny v chování, dovednost aplikovat poznatky z metody do klavírní hry, zda-li je efektnější způsob učení než před rokem, uvolněnost na pódiu, dovednost
navodit si stejný pocit
jako
po
zkončení lekce
Feldenkraisovy metody, názory na lekce u klavíru a další přínosy, o kterých nebyla zmínka.
Po vyhodnocení dotazníků lze vyvodit následující: každý ze zkoumaných osob se po cvičení Feldenkraisovy metody cítil uvolněně, klidně a rozcvičeně. Tento pocit se u některých více, u některých méně vyskytl i u nástroje. Ve všech případech bylo pozorováno zlepšené učení ve smyslu efektivnosti, tzn. rychlejší, kvalitnější a intenzivnější práce u klavíru. Co se týče aplikace metody do hry na klavír, to bylo již 39
složitější. Až na výjimky si studenti nedokázali najít souvislost mezi lekcemi Feldenkraisovy metody a hrou na nástroj K pochopení došlo až při lekcích u klavíru, které se účastníkům líbily nejvíce. Dále bylo možné pozorovat jisté změny během veřejných vystoupeních, kdy se téměř většina dotazovaných shodla na tom, že se cítí mnohem uvolněněji a pracuje uvědoměleji, než před rokem.
6.2 EEG Měření mozkové aktivity probíhalo při hře na nástroj. Program měl dvě části. První byla neměnná, při všech měřeních stejná. Každý student si zvolil a zahrál dvě skladby. První z nich měla být již zažitá, hraná dlouhodobě. Poté, měl dle vlastního uvážení zvolit z této kompozice úsek, který si bude pouze představovat, jako kdyby doopravdy hrál. Druhá skladba měla být nově naučená.
Program druhé části byl při každém měření obměňován. Jednalo se o stupnice, rozklady akordů, pětiprstová cvičení, která se hrála i s převracenýma rukama (levá ruka hrála nahoře, pravá dole), různá cvičení na skoky a krátké polyfonní skladby (mohly být hrány z not).
Na konci každého měření měl každý student zahrát krátkou skladbu z listu. S touto situací nebyl dopředu obeznámen. Měření se také účastnila osoba, která neměla zkušenost s Feldenkraisovou metodou a také osoba, která byla po profesionální stránce vzorem. Cílem bylo zjistit, jak dalece se od sebe EEG grafy liší a zda-li se nepřibližují měřené hodnoty studentů kýženému stavu.
Nutno ještě dodat, že všichni účastníci výzkumu byli podrobeni vstupnímu neurologickému vyšetřením, kdy byl natočen nativní graf, pro lepší orientaci v záznamech EEG pořízených během hry na klavír. Pro další srovnání byl pořízen EEG záznam významného českého pianisty58, který sice nemá žádné osobní zkušenosti s aplikovanou 58 Pro zachování anonymity nemohu zveřejnit jméno pianisty. Osoba je zvyklá pracovat
40
metodou, ale jeho osobitý přístup ke studiu skladeb i k samotné interpetaci se výrazně blíží k principům charakteristickým pro Feldenkraisovu metodu. Díky tomuto jedinečnému snímku jsem se chtěl pokusit posoudit, zda se EEG studentů během výzkumu alespoň částečně přiblíží vyzrálému pianistovi.
EEG je primárně určena pro diagnostiku různých nervových poruch, zejména epilepsie. Vyšetření tohoto typu ale probíhají v klidovém stavu vleže, kdy pacient nevykonává žádné pohyby. Ty mohou být pro následné vyhodnocování záznamu EEG zkreslující. Proto je měření mozkové aktivity při hraní na klavír kuriozitou. V záznamech se objevuje mnoho pohybových artefaktů, které toho nemají přímo s aktivitou mozku moc společného. Jednalo se např. o chvíle, kdy měřená osoba napnula svaly v oblasti krku či šíje. I když se v těchto případech nejedná o mozkovou aktivitu, je to do jisté míry zároveň důležitý poznatek, protože jakákoliv ztuhlost, ať už vědomá či nevědomá, je pro klavíristy nežádoucí. Pro rozsáhlost byl záznam mozkové aktivity zredukován technikem VUT, který vytvořil grafy, ze kterých je možno snáze vyčíst změny jak mezi jednotlivými úseky skladeb či cvičení, tak mezi jednotlivými měřeními. Signál z hlavních mozkových center byl snímán jednadvaceti elektrodami. Z každé z nich byl záznam převeden do grafu zcela odděleně, tzn. z jednoho měření jediného člověka vzniklo jedenadvacet různých grafů. Každý z nich ještě znázorňoval frekvenci vln beta, alfa, theta a SMR 59. Pro názornost přikládám zobrazení grafu ze záznamu elektrody F4:
většinu času pouze v představě a pouhý zlomek času věnuje samotné hře na klavír. Patří k lidem, kteří jsou schopni pracovat natolik efektivním způsobem, že se dokáží naučit neznámou kompozici i bez nástroje. 59 SMR = Senzomotorický rytmus
41
Díky velkému počtu snímaných mozkových center jsem po konzultacích s neurologem vybral jen záznamy z elektrod, které mají spojitost s motorikou horních končetin, sluchem, procesem učení a koncentrací. Jedná se o elektrody Fp1, F7, F3 a T3 pro pravou polovinu těla a Fp2, F4, F8 a T4 pro levou polovinu těla. 60 Elektrody T3 a T4 odpovídají Wernickeho oblasti. Má zcela zásadní význam pro porozumění řeči. Navíc zde sídlí celá řada intelektuálních funkcí. Wernickeho oblast je tak významná, že je někdy nazývána hlavní interpretační oblastí. Přicházejí do ní informace z většiny senzorických a asociačních areí, které integruje a zpracovává.61 Kromě řeči se tedy jedná i o sluch. Centrum pro zpracování sluchových vjemů se ale nenachází bezprostředně pod lebeční klenbou, takže nelze tvrdit, že záznam pořízený z těchto elektrod zachycuje aktivitu až z této oblasti. Pro zjištění motorických vjemů jsem zkoumal záznamy z elektrod C3 pro pravou ruku a C4 pro levou ruku. U těchto grafů jsem porovnával především SMR, jehož frekvence stoupá ve chvíli, když osoba nevykonává pohyb, nebo na pohyb nemyslí. Největší pozornost jsem věnoval prefrontální oblasti mozku, které odpovídájí elektrody Fp1, F7, F3, Fp2, F8 a F4. Tato area se nachází rostrálně před motorickými oblastmi,
se
kterými
extenzivně
spolupracuje
na
plánování
komplexních pohybových schémat. Prefrontální asociační oblast je také zcela zásadní pro myšlení a vznik reprezentace „vnitřního hlasu”. 60 Mapu mozkových center a jejich příslušných elektrod přikládám v příloze. 61 Čerpáno z: Funkce buňek a lidského těla: Multimediální skripta. [online]. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://fblt.cz/skripta/regulacni-mechanismy-2-nervova-regulace/10-vyssi-funkce-cns/.
42
Ten zde vzniká pravděpodobně kvůli úzkému propojení s motorickými oblastmi včetně mluvidel a sluchu.62
Na základě dotazníků jsem zjistil, že se Feldenkraisova metoda projevila především v hlubší koncentraci zkoumaných osob. Pozornost, motoriku a sluchovou představu lze do jisté míry vysledovat právě v prefrontální oblasti. Při srovnání grafů z této arei jsem došel k následujícím poznatkům.
6.2.1
Srovnání záznamů z elektrody Fp1 Ze studia záznamu významného českého pianisty lze konstatovat, že jednalo-li se o skladbu jemu důvěrně známou, mozková aktivita se téměř nelišila od pouhého představování si kompozice a jejího reálného provedení.
Černé svislé linky oddělují úsek reálného provedení známé skladby (segment vlevo) a představy stejné skladby (segment vpravo). Z grafu je patrné, že pozornost interpreta se téměř nemění.
6.2.1.1 Osoba 563
Při srovnání grafů zkoumané osoby č. 5 (muž, 19 let) z prvního a posledního měření jsem mohl pozorovat jisté změny. Graf z prvního měření vypadá takto:
62 Čerpáno z: Funkce buňek a lidského těla: Multimediální skripta. [online]. [cit. 2014-04-05]. Dostupné z: http://fblt.cz/skripta/regulacni-mechanismy-2-nervova-regulace/10-vyssi-funkce-cns/. 63 Pro velký objem dat budou uvedeny jen některé příklady mozkové aktivity studentů, u kterých byly změny nejpatrnější.
43
První pole znázorňuje mozkovou aktivitu při interpretaci známé skladby, druhé pole při její pouhé představě.64 Záznam vychází z elektrody Fp1. Pro větší přesnost uvedu průměrné frekvenční hodnoty z obou úseků. V prvním se jedná o 240,1 muV 2 a v druhém o 63,5 muV2. Graf z posledního měření vypadá takto:
Z obou polí je patrné, že aktivita je nižší při reálném hraní oproti prvnímu měření a výrazně se blíží aktivitě představy. V průměrných frekvenčních hodnotách jde o 133,6 muV2 v prvním úseku a 85,1 muV2 ve druhém. Aktivita prefrontální asociační činnosti je tedy v porovnání s prvním měření nižší při interpetaci a vyšší u představy. Dalo by se tedy říci, že v pokročilém stádiu studia skladeb, je pro větší soustředěnost a sluchovou zainteresovanost efektnější představa skladby, než její aktivní hraní. Výraznější změny v pásmu beta také nastaly i při interpretaci neznámé skladby z listu. Hodnoty byly výrazně vyšší při posledním měření, viz grafy níže.
6.2.1.2 Osoba 7
U osoby č. 7 je mozková aktivita zachycená z elektrody Fp1 téměř stejná. Grafy jsou velice podobné jak z prvního, tak z posledního měření. V číselných hodnotách však je patrný rozdíl. Graf č. 1 znázorňuje opět úsek aktivního hraní (vlevo) a 64 V druhém poli je patrný pohybový artefakt, který se při pohledu na poměrně ustálenou frekvenci mozkových vln jeví jako trn s výrazně vyšší frekvencí. Artefakt nemá v tomto případě význam pro aktivitu daného mozkového centra.
44
představy (vpravo). Průměrná hodnota aktivity frontálního mozkového centra při hraní činila 92, 2 muV2 a v průběhu představy mírně klesla na 84, 5 muV2 . Druhé měření (graf č. 2) zachytil aktivitu vyšší u obou úseků. Při hraní bylo naměřeno 136, 7 muV2 a během představy 124,7 muV2 .
Graf č. 165
Graf č. 2
Výsledek může znamenat větší soustředění a sluchovou zainteresovanost. Nelze ovšem vyloučit možnost, že byl student během prvního měření více unavený než při druhém.
6.2.2
Srovnání záznamů z arei Fp1F7 Jedná se o větší oblast temporálního mozkového laloku mezi elektrodami Fp1 a F7. Je zcela zásadní pro myšlení a vznik reprezentace „vnitřního hlasu”. Ze záznamu vyzrálého pianisty je jasně vidět rozdíl mozkové aktivity v pásmu beta66 při představě známé kompozice (úsek vpravo) a při reálném hraní (úsek vlevo).
65 Segment znázorňující reálné hraní je kratší, protože osoba č. 7 hrála kratší úsek, než si pak představovala. 66 Mozkové vlny typu Beta mají frekvenci od 13 Hz do 30 Hz.
45
6.2.2.1 Osoba 5
Po prvním měření byla zachycena mozková aktivita v beta pásmu vyšší při hraní známé skladby (úsek vlevo), průměrná hodnota 310,4 muV2, a nižší při představě, průměrná hodnota 109 muV2.
Poslední měření zaznamenalo snížení aktivity během hraní (úsek vlevo), průměrná hodnota 161,5 muV2, a mírné zvýšení během představy (úsek vpravo), průměrná hodnota 139,9 muV2.
Je možné domnívat se, že během období jednoho roku se skladba zapsala do paměti natolik, že již osoba č. 5 nemusela vykazovat tak vysokou úroveň soustředění. Naopak během představy kompozice soustředění vzrostlo. Lze tedy předpokládat, že pro kvalitnější a koncentrovanější práci u klavíru bude výhodnější hra v představě, při které je lidský mozek více zaměstnán, něž při aktivní hře, kdy mozková aktivita klesá.
46
6.2.3
Srovnání záznamů z elektrody O2 Graf interpretované skladby a její následné představy z elektrody O2, která řídí vizuální procesy, vypadá u vyzrálého pianisty takto:
Z grafu je patrná vyšší aktivita reálného hraní kompozice (úsek vlevo). 6.2.3.1 Osoba 5
Po prvním měření je znatelná vyšší aktivita při představě. Průměrné hodnoty jsou 461, 1 muV2 z prvního úseku a 797,1 muV2 z druhého. Graf vypadá takto:
Druhé měření ukázalo větší harmonizaci obou úseků s tím, že aktivita v prvním úseku stoupla na 896,7 muV2 a v druhém mírně klesla na 658, 2muV2 . Graf vypadá takto:
Lze se domnívat, že osoba č. 5 se po dobu studia skladby stále více oprošťuje od vizuálních vjemů a více se zaměřuje na sluchové vnímání, jak tomu bylo patrné u elektrody Fp1.
47
6.2.3.2 Osoba 7
Z úseků interpretace a představy skladby osoby 7 jsem pozoroval výrazné zvýšení aktivity u posledního měření. Změny jsou patrné z uvedených grafických ukázek. Graf z prvního měření:
Graf z posledního měření:
Z výsledků je možno se domnívat, že osoba č. 7 dává přednost svým vizuálním procesům a že tyto procesy upřednostňuje i během představy skladby, tedy během mentální práce u klavíru.
6.3 Hodiny u klavíru Pro ověření vlivu a správného pochopení lekcí Feldenkraisovy metody jsem každému ze studentů poskytl dvě soukromé hodiny klavíru.67 Každý ze studentů si nejprve sám na svém těle uvědomoval jisté principy učení, které jsou přirozené, účelné a efektivní. Cílem první hodiny byla tedy snaha zjistit, zda-li došlo k uvědomělé aplikaci poznatků získaných při lekcích Feldenkraisovy metody do procesu cvičení na nástroj. Práce se zaměřovala na vybrané skladby, které si určovali pozorovaní studenti. Téměř všichni si byli po hromadných lekcích schopni uvědomit vliv představy na provedení.68 Mou snahou 67 Všechny hodiny byly zaznamenány na diktafon a jsou k dispozici na velkokapacitním zařížení dostupném na KKI HF JAMU. 68 Tyto poznatky vycházely z páté lekce Feldenkraisovy metody, viz příloha.
48
nyní bylo, aby studenti využívali stejných principů i během cvičení. Jednalo se o začlenění představy pohybů a znění jistých prvků kompozice. Například šlo-li o polyfonní fakturu, jeden či dva hlasy byly hrány a ostatní si student pouze představoval. Představa ale musela být co nejvěrnější samotnému provedení. Poté jsem kladl otázky typu: „Nezaznamenal/a jsi během své představy nějaký nejistý úsek, jako kdybys nevěděl/a, co má ruka dělat?“ V mnoha případech se mi dostalo kladné odpovědi, což nasvědčovalo i nedokonalému nastudování daného úseku skladby. Příčina mohla být dvojího druhu. Buď se jednalo o nedostatečnou sluchovou představu, která by vedla ruku, nebo byla představa v pořádku, jen nedocházelo k jejímu spojení s hmatem (čili s pohyby).
Druhá hodina byla věnována vědomému propojení hudební představy a vnímání tónu s hracím aparátem. Výsledkem bylo hlubší soustředění, větší jistota při provedení hudební představy a uvolnění, které vedlo ke korelaci těla a zvuku.
6.4 Reflexe pedagogů Studenti, kteří se účastnili mého výzkumu, byli z klavírních tříd několika pedagogů, uvedu zde reflexe alespoň dvou z nich.
„Mé postřehy budou jen orientační, jelikož se domnívám, že podstatnější vlivy Feldenkraisovy metody budou moci zhodnotit především studenti. Celkově mohu říci, že jsem pozorovala jisté změny, které mohly souviset s projektem, jehož se aktivně účastnili. Těchto změn si však bylo možné všimnout jen u některých žáků a to i s jistými rozdíly.69 U jednoho se jednalo o novou práci s tónem ve smyslu jeho tvorby a následného poslouchání. U druhého šlo o uvědomění si ztuhlosti šíjového svalstva a následné pokusy se tohoto napětí zbavit. Kvalita hry se ovšem neztrácela, naopak se vlivem odstranění tenze zlepšila. U další studentky jsem žádné výraznější
69 Autorka reflexe je pedagogem více zkoumaných studentů. Pozn. autora.
49
změny nepozorovala.70 Když jsem se studentů zeptala, jak pokračuje výzkum, odpověděli, že nejpřínosnější pro ně byly hodiny u klavíru. Až tam si teprve hlouběji uvědomili, v čem by mohla být metoda přínosem. Z těchto změn, kterých jsem si všimla, mohu tvrdit, že cvičení, kterým se studenti podrobili, je přínosné. Uvítala bych, kdyby i po zkončení výzkumu dále pokračovali v započatém propojování těla a sluchu.“
„Samozřejmě je velice těžké u studenta určit, co stojí za pokroky v jeho klavírní hře, protože je (jako každý člověk) vystaven mnoha nejrůznějším vlivům. Mohu ale s jistotou říct, že díky Feldenkraisově metodě jsem u své žačky začala postupem času pozorovat mnohem věší míru sebereflexe. I díky jejímu studijnímu zaměření – navštěvuje taneční konzervatoř – má poněkud problém s uvolněním těla a „položením se do nástroje“. Během výzkumu si svoje nadbytečné napětí začala mnohem více uvědomovat, což posléze vedlo k velkému zlepšení v tomto směru. Výrazný pokrok jsem u ní sledovala také v oblasti kontaktu prstů s klaviaturou, kvality tónu a schopnosti jeho doposlouchávání. Za nejvýznamnější úspěch ale považuji fakt, že začala mnohem uvědoměleji a koncentrovaněji cvičit a upustila od mnoha mechanických návyků. Celkově tedy projekt považuji za velice přínosný – obzvlášť pak jeho poslední fázi u klavíru, protože tento druh sebepoznání vede k lepšímu souznění těla s nástrojem a odstranění některých, jinak velice obtížně vymýtitelných, bloků a zlozvyků.
70 Jedná se o studentku, která nenavštěvovala lekce Feldenkraisovy metody pravidelně kvůli velké časové vytíženosti.
50
6.5 Hodnocení studentů Na tomto místě bych chtěl jen v krátkosti zaznamenat vlastní postřehy, které jsem získal během práce se studenty. Protože jsem se pohyboval v uměleckém prostředí, kde se lidská individualita velice cení, tak i studenti, kteří podstoupili moji studii, vykazovali širokou škálu kladných i záporných vlastností, jež ovlivňovali naši spolupráci. Osoba č. 271 (žena, 18 let), navštěvuje druhý cyklus základní umělecké školy a je studentkou Taneční konzervatože v Brně. Vedle studia tance a klavíru má mnoho dalších aktivit, které ji mnohdy způsobily nepříznivé
duševní
rozpoložení
pro
vstřebávání
informací
z
Feldenkraisovy metody. Je velice svéhlavá a přesvědčit ji v některých věcech je velmi složitá věc. I přes tato negativa ji nelze upřít přemýšlivost, kterou využila ke zpracování poznatků ze cvičení. Lekce Feldenkraisovy metody navštěvovala pravidelně. Tato studentka má často problém s uvolněním svého hracího aparátu. Může to být způsobeno tanečními technikami, které vyžadují neustálé svalové napětí, které je při hraní na klavír nežádoucí. Přítomnost této svalové tenze ve velké míře ovlivnila i data získaná z měření na EEG. Grafy této studentky obsahují mnoho pohybových artefaktů, které byly často způsobeny ztuhlostí svalů hlavy a krku. Pro velké zkreslení se nedaly použít ke srovnání s ostatními záznamy. Ačkoliv může Feldenkraisova metoda pomoci při řešení problému ztuhlosti, je to otázka většího časového horizontu. I když se ale studentka tenze zcela nezbavila, mohu říci, že o ní přemýšlela a uvědomila si ji. Osoba č. 3 (žena, 20 let) je zároveň studentkou konzervatoře a studentkou Masarykovy univerzity. Vzhledem k jejímu časovému vytížení nenavštěvovala lekce Feldenkraisovy metody pravidelně. Záznamy z měření na EEG tedy nebylo možné použít k porovnávání změn, které se měly dostavit během výzkumu. Osoba č. 4 (muž, 16 let) je student konzervatoře. Jeho spolupráci v mé studii bych hodnotil kladně, i když si nejsem zcela vědom, že by student vždy pochopil a vstřebal to podstatné, co se v lekcích Feldenkraisovy metody požadovalo. Tato osoba má problémy se 71 Číslo jedna nebylo přiděleno žádnému ze studentů. Proto hodnocení začíná číslem dvě.
51
svalovou tenzí v oblasti šíje, která často brání tomu, aby propojil mechanickou práci hracího aparátu se sluchem. Až na konci výzkumu, kdy jsem využil své vlastní lekce zabývající se právě touto problematikou, se student dokázal více zaposlouchat „tělem“ do svého hraní, což mu zpočátku činilo problém. Dalším přínosem pro tohoto studenta bylo samotné uvědomění si tenze, na kterou byl dříve pouze upozorňován, ale při hraní si ji nebyl vědom a tedy ji ani nemohl ovládnout. Osoba č. 5 (muž, 19 let) je studentem konzervatoře. Díky své nemoci (diabetes typu B) má lehké pohybové postižení, které mu do jisté míry zabraňuje v pohodlném a přirozeném způsobu hraní na nástroj. Je nucen si sám najít způsob svého uměleckého a technického projevu. Sam cítí potřebu hledat způsoby, kterými by docílil svých představ, takže
bral
Feldenkraisovu
metodu
velice
vážně.
Patříl
k
nejspolehlivějším, nejpracovitějším a nejpřemýšlivějším studentům, kteří se účastnili mé studie. Sám na sobě pozoroval změny v souvislosti s kvalitnějším soustředěním a větším uvolněním při hře na klavír. I jeho pedagog vypovídá o zlepšení v těchto oblastech. Osoba č. 6 (žena, 18 let) je studentkou taneční i hudební konzervatoře. Klavír vnímá spíše jako podpůrný prostředek k dosažení jejích tanečních cílů. Lekce Feldenkraisovy metody navštěovala vcelku pravidelně, ale zároveň měla mnoho absencí díky častým vystoupením v divadle, kam bývá často dosazována jako jedna z nejlepšich studentek. Jako u osoby č. 2 byla její hra ve velké míře doprovázena ztuhlostí. Až v posledních hodinách u klavíru si uvědomila, že se umí mnohem více soustředit a zaposlouchat se do své hry. Osoba č. 7 (žena, 16 let) je žačkou základní umělecké školy a gymnázia. Lekce Feldenkraisovy metody navštěvovala pravidelně a hodně o nich přemýšlela. Ovšem vzhledem k jejímu základnímu hudebnímu vzdělání jí činila poměrně velký problém aplikace poznatků přímo do své hry. K tomu jsou již zapotřebí zkušenosti, které předešlé osoby měly. Bylo to způsobeno tím, že byla jedním z nejmladších účastníků a také tím, že klavír vnímá jako volnočasovou aktivitu.
52
Osoba č. 8 (muž, 13 let) je žákem základní umelecké školy. Jednalo se o nejmladšího účastníka mé studie. Na cvičení lekcí Feldenkraisovy metody chodil pravidelně, ale byl zde podobný problém jako u osoby č. 7 - nedosahoval dostatečné vyzrálosti k pochopení aplikace metody do hraní. Respektive ani nepociťoval vlastní potřebu se zlepšit v oblasti propojení sluchu a těla.
53
7 Závěr Prvotním záměrem mé studie byla snaha zjistit, jaké výsledky přinese provozování Feldenkraisovy metody studenty klavíru. Abych docílil svého záměru, využil jsem mnoha zjišťovacích prostředků k tomu, abych svůj postup prověřil co nejvěrohodněji. Během výzkumu ovšem nastalo několik nežádoucích situací a okolností. Týkaly se především EEG grafů. Jak jsem se zmínil výše, mým záměrem bylo co nejdůkladněji ověřit efektivnost metody a proto jsem se rozhodl i pro neurologické vyšetření. Během nich se ale pacient obyčejně nachází v pozici vleže a nevykonává žádné pohyby (ty by totiž záznam rušily a tvořily tzv. pohybové artefakty). Protože při hře na klavír se pohybům vyhnout nedá, EEG záznamy jsou plné takovýchto artefaktů. Proto byly i pro odborníky v oboru velice těžko posouditelné a protože v této práci nechci pronášet spekulativní nebo neúplné závěry, musím v zájmu vědecké přesnosti a korektnosti říct, že s naprostou jistotou se nedá tvrdit, jestli došlo k výraznějším změnám v nervovém systému. A v případě, že nastaly, tak to nemuselo být následkem Feldenkraisovoy metody. EEG navíc zachycuje aktuální stav mozku, takže se změna ani nemusí v záznamu projevit. Konkrétnějším výsledkům by jistě napomohlo i delší trvání výzkumu. Další komplikace tkvěla v nepravidelném navštěvování lekcí kvůli jiným aktivitám či nemocem studentů. I přes všechny uvedené okolnosti, které nelze opomenout, přinesly snímky EEG velmi zajímavé informace. Některým studentům se podařilo velmi přiblížit hru v představě k reálnému provedení, což jsem vyčetl z frekvenčních hodnot v beta pásmu. Naopak se zdálo, že u představovaného úseku skladby se v průběhu výzkumu snížila aktivita neuronů v alfa pásmu. Poukazuje to na nižší úroveň relaxace, která byla v začátcích poměrně vysoká. Je tedy možné tvrdit, že se studenti více zaměřili na mentální práci, která se z grafů jevila jako efektivnější oproti samotnému hraní. Tento jev samozřejmě nenastal u všech zkoumaných jedinců, proto nemohu tvrdit, že byl způsoben metodou. S jistotou ale mohu konstatovat, že i když nelze zásluhy připisovat pouze metodě, studenti se po její aplikaci byli schopni rychleji učit nové skladby. Výraznější změny v pásmu beta také nastaly při interpretaci 54
neznámé skladby z listu. Hodnoty byly vyšší. Celkově jsem u většiny zkoumaných osob, které metodu poctivě cvičily a přemýšlely o ní, pozoroval větší angažovanost frontálního a temporálního mozkového laloku.
Podívám-li se zpětně na celý můj výzkum, jeho hlavní přínos zpatřuji hlavně
v
rovině
pedagogické
a
interpretační.
Během
mého
seznamování se s Feldenkraisovou metodou a promýšlením její možné aplikace do klavírní hry jsem změnil svůj celkový pohled na učení. Lépe jsem si uvědomil, jak přistupovat ke svému tělu jako prostředníku mezi sluchovou představou a znějící hudbou, jak co nejvíce zefektivnit práci u klavíru. Výsledkem mého vlastního studia byla spolupráce se studenty, na které jsem své poznatky aplikovaval a ověřoval. Veliký přínos vidím v sestavení lekce, během které se žák učí uvědomovat si části svého hracího aparátu v propojení se sluchovou představou. S tímto prvkem jsem pak s jednotlivci pracoval na běžném repertoáru s výsledkem velice kladně hodnoceným. Studentům se hrálo lépe, než předtím. Podle mého názorů má přímá aplikace prvků Feldenkraisovy metody obrovské možnosti a vznik dalších takovýchto lekcí by byl velice přínosný a sloužil by klavírním pedagogům všech stupňů jako vodítko a inspirace.
Je ještě nutné zmínit, že ačkoliv studenti přikládali největší význam hodinám u klavíru, bez lekcí v tělocvičně konzervatoře by tyto hodiny nebyly dost dobře myslitelné. Během nich se totiž zúčastnění seznamovali s principy, se kterými pak pracovali u nástroje.
Při vlastním seznamování se Feldenkraisovou metodou jsem neustále nabýval dojmu, že se v mnoha ohledech podobá samotnému studiu hry na nástroj. Během cvičení si totiž každý hudebník vytváří svůj obraz podle toho, co sám umí. Mantinely jeho dovedností jsou často výsledkem toho, jak sám sebe vnímá a čeho všeho dosáhl. Proces zdokonalování je závislý na touze po vlastním zlepšení. Při absenci
55
potřeby vylepšování bývá výsledek často nulový. Tímto bych chtěl vyzdvihnout jeden zásadní fakt – a to ten, že ať bude jakýkoliv edukační postup sebedokonalejší, jeho úspěšnost záleží jen na tom, jestli bude dotyčným žákem shledán potřebným. Téměř všichni studenti, kteří se výzkumu zúčastnili, získali dojem, že jim metoda nějak pomáhá a začali ji proto pokládat za potřebnou.
I já jsem byl značně ovlivněn svým výzkumem. Jako pedagog jsem si uvědomil jisté principy a zákonitosti spojené s procesem vzdělávání. Jako interpret jsem výrazně změnil průběh své práce u nástroje, která je nyní mnohem více uvědomělá a efektivní. Proto sám za sebe mohu říci, že zabývání se Feldenkraisovou metodou pro mě mělo obrovský přínos a své poznatky hodlám dále rozvíjet a zdokonalovat.
56
8 Použité zdroje a literatura Knihy: FELDENKRAIS, Moshé. Feldenkraisova metoda: pohybem k sebeuvědomění. Praha: Pragma, 1967. ISBN: 80-7205-058-3. FELDENKRAIS, Moshe. The master moves. USA: Meta Publications, 1984. ISBN: 13: 978-0-916990-15-2. HEŘT, Jiří: Alternativní medicína možnosti a rizika. Praha: Grada, 1995. LANGMEIER, Josef a KREJČÍKOVÁ, Dana. Vývojová psychologie: 2., aktualizované vydání. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN: 80-2471284-9. LINKLATER, Kristin. Freeing the natural voice. New York: Drama book Publishers, 1976. ISBN: 0-89676-071-5. MASTERS, Robert a HOUSTON, Jean. Naslouchejte svému tělu: Psychofyzická cesta ke zdraví a poznání sama sebe. Praha: Pragma, 1978. ISBN: 80-7349-027-7. MERKUNOVÁ, Alena a OREL, Miroslav. Anatomie a fyziologie člověka: Pro humanitní obory. Praha: Grada Publishing, a.s., 2008. ISBN: 978-80247-1521-6. NELSON, H, Samuel and BLADES-ZELLER, Elizabeth. Singing with your whole self: The Feldenkrais method and Voice. Lanham, Maryland, and London: The Scarecrow Press, Inc., 2002. ISBN: 0-8108-4049-9. OSWALDOVÁ, Petra. Diplomová práce: Feldenkraisova metoda. Praha: Divadelní fakulta AMU, 2006. RYWERANT, Yochanan. Feldenkraisova metoda: Systém funkční integrace. Praha: Pragma, 1983. ISBN: 978-80-7349-134-5. SHAFARMAN, Steven.Vědomí léčí: Feldenkraisova metoda dynamického zdraví. Praha: Pragma. 1997. ISBN:80-7205-864-9. WILDMAN, Frank. Feldenkrais a jeho metoda. Praha: Pragma, 1995. ISBN: 80-7205-640-9.
57
Internetové stránky:
Feldenkraisova metoda. [online]. 2008 [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: http://www.feldenkraisovametoda.cz/ Funkce buňek a lidského těla: Multimediální skripta. [online]. [cit. 2014-0405].
Dostupné
z:
http://fblt.cz/skripta/regulacni-mechanismy-2-nervova-
regulace/10-vyssi-funkce-cns/ Moshé
Feldenkrais.
[online].
2014
[cit.
2014-01-31].
Dostupné
z:
en.wikipedia.org/wiki/Mosh%C3%A9_Feldenkrais Sisyfos: Český klub skeptiků. [online]. [cit. 2014-01-31]. Dostupné z: www.sysifos.cz The
Feldenkrais
method.
[online].
[cit.
2014-01-31].
Dostupné
z:
www.feldenkrais.com Wikipedia: Frédéric Joliot-Curie. [online]. 2014 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z: http://en.wikipedia.org/wiki/Fr%C3%A9d%C3%A9ric_Joliot-Curie
58
9 Přílohy 9.1 Mapa mozkových center72
72 Čerpáno z: Edmonton Neurotherapy: QEEG Brain Mapping. [online]. [cit. 2014-04-30]. Dostupné z: http://www.edmontonneurotherapy.com/Edmonton_Neurotherapy_QEEG_brain_mapping.html
59
9.2 Ukázky lekcí Feldenkraisovy metody První lekce 73
9.2.1
Co je to Feldenkraisova metoda? Feldenkraisova metoda je novým přístupem k porozumění sebe sama, je přirozeným procesem učení. Její efektivita spočívá ve schopnosti přimět procesy
nervového
systému
ke
změně
a
zlepšit tak
jejich
fungování. Feldenkraisova metoda je celosvětově uznávána především pro pozoruhodnou schopnost zlepšit vzpřímený postoj a držení těla, jeho flexibilitu a koordinaci. Využívá organického učení, pohybu a cítění, aby nás osvobodila od zvykových vzorců, pohybových stereotypů, čímž umožňuje vznik a přirozený rozvoj vzorců nových – fyzických i psychických.
Co nám FM může přinést? − zlepšení vzpřímeného postoje, větší flexibilitu, lepší koordinaci a lehkost pohybu, vitalitu − redukci či úplnou ztrátu bolestí, tenzí a chronických fyzických, psychických a emocionálních stereotypů − rozvoj a růst osobnosti prostřednictvím sebepoznávání pohybem, prohlubování vnitřního cítěnía porozumění somatickým příčinám vlastních pocitů, citů, psychických návyků − porozumění „jak se učit“ efektivně a s radostí v jakékoli oblasti našeho života − objevení principu, jak nakládat hospodárně se svou životní energií − mapování a vědomé využívání vlastního potenciálu
73 Tato lekce i všechny ostatní uvedené v přílohách jsou jsou čerpány z publikace: FELDENKRAIS, Moshé. Feldenkraisova metoda: pohybem k sebeuvědomění. Praha: Pragma, 1967. ISBN: 80-7205-058-3.
60
Co je správné držení těla? Pojem „narovnat se“ nemá nic společného se vzpřímeném držení těla. Ten, kdo se musí narovnat, přeci není vzpřímený. „Vzpřímený“ není „rovný“. Často jsme od rodičů a hlavně učitelů slýchávali: „Seď rovně!“, „Stůj rovně“. Tyto rozkazy byly míněny v dobrém, ale kdyby jste se jich zeptali „Jak to vlastně je, sedět a stát rovně?“, sami by to asi s největší pravděpodobností nedokázali vysvětlit. Každý má totiž pod pojmem „rovně“ zažitá jiná schémata pocitů, jež jsou pro každého člověka individuální. Nemůžeme s jistotou tvrdit, že vnímání rovného postoje či sedu pro jednoho člověka bude totožné s vnímáním té samé polohy u druhého. Řekneme-li dítěti či dospělému, aby se narovnal, bude ihned vědět, že poloha jeho těla není taková, jaká by měla být. Narovná záda, zvedne hlavu a bude přesvědčen, že tím dosáhl správného držení těla. Jenže toto „správné držení“ vyžaduje stálou pozornost a úsilí. Ve chvíli, kdy se jeho pozornost zaměří na něco jiného, zaujme i jeho tělo původní polohu. Jestliže mu to nikdo nepřipomene, nebo si na to nevzpomene sám, je málo pravděpodobné, že by se snažil polohu svého těla znovu opravit. Slovo „rovně“ je zavádějící. Nepopisuje to, čeho bychom chtěli dosáhnout ani to, co bychom rádi viděli jako výsledek svých pozitivních změn. Tento pojem užíváme v souvislosti s držením těla ve smyslu estetiky. Není ani přesný ani užitečný a nemůže nám posloužit jako měřítko pro nápravu chyb. Lze ovšem stanovit jedno obecné pravidlo: Každá poloha těla je správná, pokud odpovídá zákonu, který stanoví, že kostra působí proti zemské přitažlivosti, čímž uvolňuje svaly, jež lze využít k pohybu. Tělo a jeho nervový systém se vyvíjejí společně pod vlivem zemské tíže tak, že kostra, aniž by přitom vydávala energii, chrání tělo před účinkem zemské přitažlivosti. V případě, že by tuto úlohu plnily svaly ve větší míře, než je nutné, pak nejen budou zbytečně plýtvat energií, ale nebudou se moci plně věnovat své vlastní činnosti – zajišťování pohybu. Abychom mohli porozumět tomuto problému, tak by bylo dobré si ujasnit několik základních pojmů. Začněme otázkou, v čem spočívá správná reakce těla na zemskou přitažlivost? Tak například dolní čelist. Jestliže zrovna nemluvíme, nejíme nebo jinak nepohybujeme ústy, pak máme většinou ústa zavřená. Co přitahuje dolní čelist
61
nahoru? Kdyby správná poloha těla vyžadovala plné uvolnění, o kterém se teď tak často mluví, visela by dolní čelist směrem dolů a ústa by byla široce otevřená. S takovým stupněm uvolnění se však setkáme jen u lidí nějakým postižením74. Zamysleme se nad tím, že ačkoli je naše dolní čelist neustále přitažena k horní čelisti, vůbec si neuvědomujeme práci svalů, které se na této činnosti podílejí. Musíme se doslova učit tomu, abychom zabránili příslušným svalům v jejich činnosti. Zkuste to a uvidíte, jak je to těžké. Všimněte si přitom, do jaké míry se změní výraz vašeho obličeje a očí. Možná si následně uvědomíte, že jste svou čelist obyčejně silně přitahovali nahoru a pěvně svírali ústa. Budete-li sledovat, jak se následně při zavírání úst vrací napětí, tak si možná uvědomíte, jak málo víte o tom, co děláte, a o sobě vůbec. Dolní čelist není jedinou částí těla, které jsme si tak málo vědomi. Tak například oční víčka nám přes den také neklesají. Jejich tíhu si začínáme uvědomovat až po celkovém vyčerpání těla, kdy už nemáme dostatek energie pro jejich udržení. Proto, když jsme unavení, tak nám víčka padají. Dále je to hlava, která je v obličejové části těžší. Při úplném uvolnění by nám přepadávala dopředu. Ani práci krčních svalů si tedy neuvědomujeme. Stejně tak lýtkové svaly jsou při stání napjaté, jinak bychom přepadli dopředu. A ve stejném duchu bychom mohli pokračovat dále. Myslím, že pro tuto chvíli jsou uvedené příklady dostačující k uvědomění si toho, že se vlastně tak moc neznáme. Pojďme se tedy dát do procesu sebepoznání a sebeuvědomění. Kývavý pohyb ve stoje 1) Představujte si, že jste stromem ve větru. Ve stoji se pohybujte zvolna ze strany na stranu. Pohyb vychází z kotníků a nemusí být velký. Sledujte, co dělá páteř a jaká je dráha hlavy. Opakujte tyto pohyby několikrát, až si uvědomíte souvislost mezi pohybem a dechem. 2) Kývání do stran vystřídejte pohyby vpředa vzad. Uvědomte si, který z pohybů (vpřed, vzad) vám připadá těžší a jaké svaly přitom napínáte. (Místa, jež jsou namáhána, se neustále mění. Jen zřídka jsou svaly horní poloviny těla dokonale organizovány, že mezi pohyby vpřed a vzad a dýcháním můžete pozorovat stálý vztah, který jste pozorovali při pohybech do 74 Z vlastních zkušeností musím ale říci, že u klavíristů je uvolnění dolní čelisti velice důležitá věc. Vyvarují se tím zbytečného svalového napětí v oblastí šíje.
62
stran.) 3) Nyní pohybujte tělem tak, aby vrchol hlavy opisoval vodorovný kruh. Pokračujte tak dlouho, až pocítíte, že všechnu práci vykonává dolní část nohou a že celý pohyb pociťujete v kotnících. 4) Zkuste opět kývání do stran, pak vpřed a vzad a kroužení dokola oběma směry, tentokrát však ponechte těžiště na pravé noze, zatím se levá dotýká země pouze palcem. Levá noha se na pohybu aktivně nepodílí, pomáhá jen udržovat rovnováhu těla. (Všechna cvičení opakujte tak dlouho, než budou vaše pohyby pokud možno plynulé.) Kolébání trupem v sedě 1) Posaďte se na přední hranu židle. Nohy dejte na zem poměrně daleko od sebe. Uvolněte svaly na nohách tak, abyste mohli volně pohybovat koleny už od kotníků. V této poloze pohybujte trupem ze strany na stranu tak dlouho, až bude v souladu s vaším dechem. (Udělejte krátkou přestávku.) 2) Provádějte stejný pohyb vpřed a vzad, až pocítíte, jak se tento pohyb projevuje v kyčelních kloubech, pánvi a kolenou. 3) Pak začněte kroužit trupem tak, aby vrchol hlavy opisoval vodorovný kruh. Hlava se přitom neuklání, je jakoby nasazená na páteři. Jednotlivé obratle nemění vzájemně polohu. Páteř se pohybuje jako celek, kostrč jako kdyby byla připevněna k židli a hlava balancuje na druhém konci páteře. Může vám to připadat, že trup svým pohybem vytváří velký kužel, který stojí na svém vrcholu, na kostrči, zatímco hlava opisuje obvod základny kuželu. 4) Pak provádějte stejné otáčení trupem, ale na opačnou stranu. Dynamické spojení mezi stojem a sedem Touto přípravou jsme dospěli k hlavnímu bodu našeho cvičení, jimž je dynamické spojení ,mezi stojem a sedem. Většina lidí pociťuje vstávání jako námahu, na kterou se připravuje, aniž by si toho byli vědomi. Stáhnou šíjové svaly, čímž zakloní hlavu a vystrčí bradu. Toto zbytečné svalové úsilí má ua úkol zpevnit hrudní koš před očekávanou námahou, kterou budou vykonávat především svaly napínající nohy v kolenou. Všechny tyto pohyby svědčí o úmyslu zvednout se prostřednictvím mohutného pohybu hlavy, který s sebou
63
strhne váhu celého trupu. (Domácí úkol: Posaďte se doma na židli a pod nohy si dejte osobní váhu. Ta se ustálí na hodnotě, která bude představovat asi jednu třetinu váhy, tolik váží vaše nohy. Vstaňte svým obvyklým způsobem a sledujte, co udělá ručička na váze. Pokud se ručička vychýlí nad hodnotu vaší tělesné váhy a teprve poté se ustálí na pravé hodnotě vašeho těla, pak děláte zbytečné pohyby a napínáte zbytečně moc svalů, čímž vynakládáte příliš mnoho energie. Pokuste se tedy vstát tak, aby ručička na váze nepřekročila cifru, která ukáže, kolik opravdu vážíte.)
1) Posaďte se opět na hranu židle a rozkývejte tělo vpřed a vzad. Postupně zvětšujte úhel výkyvu, aniž byste v kterémkoliv bodě zvyšovali své úsilí. a) Dbejte na to, abyste nemobilizovali uvědoměle svaly na nohách. Během pohybu vpřed si představte, že zvedáte kolena a že se vám zvedají i nohy od země. Nedělejte to ve skutečnosti, jen si to představujte. Pak se pokuste vstát. b) Dbejte na to, aby se nemobilizovali šíjové svaly. Při pohybu vpřed a vzad uchopte chomáč vlasů na temeni hlavy a táhněte za něj hlavu vzhůru nad krční obratle až ucítíte, že hlava je s tělem v jedné linii. Za vlasy tahejte jemně, abyst si mohli uvědomit, jestli je šíjové svalstvo uvolněné, či nikoliv.V dalším pokusu uchopte chomáč vlasů druhou rukou a prociťujte rozdíly oproti předešlému provedení. c) Nemyslete na to, že chcete vstát. Při kolébání v pohybu vpřed až k bodu, v němž pocítíte, že se pohyb dopředu zastavil a že vzrůstá napětí ve svalech. V tomto bodě přestává být zvedání plynulým pokračováním předchozího pohybu, přechází v náhlé trhnutí a vzepření. A právě v tomto okamžiku, kdy se kolébání mění v něco jiného, přerušte jakýkoliv pohyb a ustrňte ve své poloze. Uvědomte si, která část vašeho těla se uvolní, když se vzdáte úmyslu vstát. Není lehké to poznat, budete muset byt velice pozorní. V místě, které odhalíte, dochází při vstávání ke zbytečnému plýtvání silami. d) Rytmické pohyby kolen. Posaďte se na kraj židl, roztažené nohy ohnuté v kolenou postavte pohodlně na zem. Pohybujte koleny střídavě k sobě a od sebe, až se tento pohyb stane rytmickým a přirozeným. Uchopte opět 64
chomáč vlasů na temeni hlavy a vytáhněte se za něj do stoje, aniž byste přitom přerušili pohyb kolen. e) Oddělte čin od úmyslu. Následující úsilí nám ukáže, jak lze oddělit zkvalitněné činy od úmyslu. Zároveň nám toto cvičení může posloužit jako prostředek k učení vůbec. S jeho pomocí lze i prověřovat kvalitu jednání. Posaďte se na židli, ruce položte na opěradlo druhé židle před sebou. Nemyslete na to, že chcete vstát, místo toho si představujte, jak zvednete zadek ze židle a současně vstaňte, ale jen jakoby mimochodem. Zatímco stojíte, položte ruce na opěradlo židle před sebou, a místo abyste mysleli na to, jak se posadíte, představujte si, jak váš zadek opět klesá zpět na židli a přitom to proveďte. Tím, že se zaměříte na svůj zadek, upřete pozornost na prostředek, a ne úmysl.
2) Posaďte se na židli. Špičky prstů přiložte na temeno hlavy. Kontakt by měl být tak jemný, abyste špičkami prstů rozpoznali sebemenší změnu napětí šíjových svalů. Pohybujte bradou střídavě nahoru a dolů (během tohoto pohybu dochází i k pohybu šíjových svalů) a snažte se rozeznat, zda budete špičkami prstů s to registrovat jakékoliv změny v napětí, které způsobí pohyby brady. Zvětšete rozsah pohybu tím, že se začnete pohybovat i v kyčlích, až se zvednete ze židle a postavíte se, aniž byste v kteréholiv fázi pohybu zvýšili napětí v nohách. Nezadržujte přitom dech. Můžete pozorovat, že kontrola pohybu špičkami prstů a plynulý přechod do stoje zorganizovaly muskulaturu trupu a především hrudníku tak, že hrudní koč visí uvolněně na píáteři a žádne s žeber není zablokováno svalovým napětím. Kdo nemá možnost volby, ten si zvykne na námahu
Pokud člověk vyvíjí při jakékoli činnosti zbytečné úsilí a vydává více síly než je třeba, klade tím i zvyšené nároky na svou vůli. To vše vyvolává nežádoucí stav, který je provázen nepříjemnými pocity. Jestliže člověk nemá jinou možnost než zvýšit své úsilí, nebo se vzdát svého záměru, pak si časem zvykne na zbytečnou námahu, která mu nakonec bude připadat jako zcela přirozená, i když se ve skutečnosti jedná o zbytečný a nesmyslný energetický výdej. 65
Hodnota zvyku spočívá v tom, že usnadňuje naše jednání. Zvyk však využívá pohodlné cesty nejmenšího odporu a má tendenci rozšiřovat se do dalších oblastí naší činnosti. Nepostavíme-li se tomu uvědoměle na odpor, pak časem ochabne naše schopnost sebekritiky. Poklesne schopnost rozlišovat, až se budem podobat strojům, které nemyslí.
9.2.2
Druhá lekce
Naučíme se: –
poznávat některé podstatné vlastnosti kontrolního mechanismu a to ty, které ovládají svaly podléhající naší vůli
–
zjistíme, že stačí asi třicet pomalých drobných pohybů, aby došlo ke změně svalového napětí
–
tato změna napětí se rozšíří na celou stranu těla, k níž patří ta část, v níž došlo k té první změně svalového tonusu
–
naše pohyby pak budou lehké a snadno budeme plnit své úkoly, budou.li velké svaly ve střední části těla vykonávat hlavní práci, zatímco svaly končetin budou pouze usměrňovat kosti do směru, v němž bude síla působit
Výchozí pozice Položte se na záda, nohy mírně od sebe, vzpažte zevnitř, tak aby pravá paže a levá noha ležely přibližně v jedné linii. Prociťujte své tělo Zavřete oči a snažte si uvědomit, které části těla se dotýkají země; co vaše paty, tlačí obě na zem stejnou silou? Dotýkají se paty země v přesně stejných místech? Stejným způsobem prociťujte svoje lýtka, jak leží na zemi, podkolenní jamky, kyčle, žebra a lopatky. Pozorujte, zda se vaše ramena, lokty a zápěstí dotýkají země a jak jsou od ní vzdáleny. Po několika minutách zjistíte mezi oběma polovinami těla jisté rozdíly. Někteří poznáte, že váš loket se vůbec nedotýká podložky, že je ve vzduchu, že vaše
66
paže nespočívá na zemi, a neuvědomujete-li jim soustředěnou pozornost, mají tendenci se do této pozice vracet. Skrytá práce svalů Máte kostrč, pět bederních, dvanáct hrudních a sedm krčních obratlů. Které obratle v bederní oblasti nejvíce tlačí na podložku? Dotýkají se jí všechny bederní obratle? Jestliže ne, co je tedy drží nad zemí? Které hrudní obratle nejsilněji tlačí na zem? - Na počátku tohoto cvičení většina z vás zjistí, že země se zřetelně dotýká jen několik obratlů, zatímco ostatní tvoří oblouk. To je samo o sobě překvapující, neboť jsme měli v úmyslu ležet klidně a rovně na zemi bez jakéhokoliv úsilí a pohybu a teoreticky by se měl země dotýkat každý obratel a každé žebro alespoň v jednom bodě. Zdá se tedy, že svaly, aniž bychom si to uvědomovali, zvedají ty části těla, k nimž jsou připoutány. Není možné spočinout celou páteří na zemi bez uvědomělého úsilí. Jakmile toto úsilí ustane, opět se stlačené partie ze země zvednout. Abychom udrželi na zemi celou páteř, musíme přerušit práci, kterou svaly vykonávají bez našeho vědomí. Jak to však máme učinit, když se to nedaří našemu vědomému úsilí? Každý jednotlivý pohyb je novým činem Budeme to muset zkusit nepřímou metodou. (Začínají-li vás paže bolet, tak si odpočiňte, ale pohybujte s nimi pomalu, neboť prudká změna polohy by mohla být bolestivá, byly-li paže delší dobu nataženy nad hlavou.) Opět se položte a roztáhněte paže a nohy jako předtím. Teď se pravděpodobně bude dotýkat země alespoň hřbet ruky, možná též loket a záloktí. Nyní malinko zvedněte pravou paži, jen natolik, aby se hřbet ruky přestal dotýkat podložky a dbejte na to, aby pohyb vycházel z ramene. Je to jen nepatrný pohyb a provádějte jej pomalu. Pak nechte opět paži klesnout a odpočiňte si. A opět zvedněte paži pomalým pohybem, vycházejícím z ramene a opakujte to několikrát. Pokaždé, když necháte paži poklesnout, zařaďte krátkou pauzu, přerušte všechen pohyb. Váš příští pohyb musí být novým samostatným činem. Koordinace dechu a pohybu Zvýšíte-li svou pozornost, poznáte, že v časovém úseku, kdy budete napínat paži předtím, než ji zvednete, táhnete hřbet ruky kousek po zemi. Budete-li pohyb několikrát opakovat, zjistíte, že dochází ke koordinaci pohybu s dechem. Zvedání a napínání paže se bude shodovat s okamžikem, kdy počnete 67
vydechovat. Odpočinek a pozorování Když jste tento pohyb několikrát opakovali, dejte paže pomalu opět podél těla. Učiníte-li tak rychle, můžete pocítit bolest v rameni, které se namáhalo. Přitáhněte kolena, chodidla na zemi a krátce si odpočiňte. Pozorujte přitom rozdíl, který pociťujete mezi pravou a levou polovinou těla. Pomalý, pozvolný pohyb Nyní se otočte na břicho, paže a nohy jako předtím poněkud od sebe. Pohybem vycházejícím z ramene zvedněte svůj pravý loket natolik, aby ztratil kontakt s podložkou a nechte jej opět klesnout. Není nutné, aby se současně zvedla i ruka. Abychom tento pohyb mohli dokonale provést, musí paže nad hlavou zaujmout pohodlnou polohu, ruce jsou blíže u sebe než lokty, které jsou mírně ohnuté. Zvedejte loket a současně vydechujte. Opakujte tento pohyb několikrát. Provádějte jej pomalu a pozvolna, jak to má být, zpozorujte, že loket předtím, než se začne zvedat z podložky, se poněkud natahuje. Když se loket dostatečně zvedl, táhne za sebou i zápěstí a za ním se zvedá i ruka. Vyřaďte zbytečnou námahu Při tomto úkonu jen zřídka dojde k tomu, aby se zvednutým zápěstím současně došlo i k uvolnění ruky, která by visela dolů. Aniž by si to uvědomovali, většina lidí automaticky zapojí svaly na vnější straně předloktí, které zvednou ruku. Pouhou pozorností můžeme postupně toto nezamýšlené úsilí odstranit. Uvolníme-li svaly na prstech a na předloktí, tak se nám to podaří. Použijte zádové svaly Pokračujte v tomto pohybu dále a zvedejte celou paži i s loktem a rukou, až pocítíte že nezapojujete jiné skupiny svylů. Že všechno úsilí vychází pouze z oblasti ramene. Abyste to rameni ulehčili a abyste mu též umožnili zvednout se od země, budete muset zapojit zádové svalstvo. Pak se začne zvedat od země i rameno a sním i pravá horní část hrudníku. Otočte se zase na záda a odpočiňte si. Pozorujte přitom rozdíly mezi levou a pravou polovinou částí těla, jak se dotýkají podložky ramena, hrudník a paže. 68
Současné pohyby Zvedněte opět paže nad hlavu, ruce od sebe, natáhněte nohy, také poněkud od sebe. Zvedejte velmi pomalu současně pravou nohu a pravou paži. Může to být jen nepatrný pohyb, stačí, když pata a hřbet ruky přeruší kontakt s podložkou. Sledujte, zda ruka a pata se při zpětném pohybu dotknou podložky současně nebo ne. Zjistěte, kdo se dotknul země první a pak si ověřte, že ten, kdo se první vrací, také opouští první podložku při zvedání. Není snadné dosáhnout toho, aby tyto pohyby probíhaly naprosto současně. Zpravidla bývá mezi nimi nepatrný časový rozdíl. Pokusme se tento rozdíl odstranit. Zvedněte paži ve stejný okamžik, kdy začnete vydechovat. Nechte ji klesnout zpět a pak zvedněte nohu na počátku výdechu. Konečně zvednete na počátku současně nohu i paži. Takto dosáhnete lepší koordinace obou končetin.
Pocit, že se páteř prodlužuje Zvedejte nyní střídavě paži a nohu. Sledujte, zda při zvednutí samotné nohy se bederní obratle poněkud vzdálí od země a zda dochází k jejich pohybu i tehdy, když zvedáte paži a nohu současně. Bederní obratle se zvedají od země proto, že svaly, které zvedají nohu, se upínají vpředu na pánev. Také zádové svaly se podílejí na zvedání těchto obratlů. Je práce těchto zádových svalů přitom nutná nebo přebytečná? Otočte nohu vně, tj. otočte kyčelní kloub, koleno a nohu vpravo. Zvedejte nyní v této poloze nohu velice pomalu a pozorujte, jak tato změněná poloha ovlivňuje pohyb bederních obratlů. Postupně si uvědomíte, že začnete-li zvedat paži a nohu současně v okamžiku, kdy počnete vydechovat, dojde ke spolupráci břišních svalů, které se na výkonu podílejí. Bederní obratle se již nezvedají, naopak, jsou tlačeny proti podložce. Paže a noha se nyní snadněji zvedají a vy máte pocit, jako by se tělo přitom prodlužovalo. Tento pocit, že se páteř prodlužuje, provádí většinu tělesných pohybů, jsou-li správně prováděny. Co je pohodlnější? Odpočiňte si a chvíli pozorujte, jak se změnil kontakt pánve se zemí a jaké rozdíly pociťujete v pravé a levé polovině těla.
69
Otočte se na břicho, zvedněte paže, dejte je mírně od sebe a položte je na zem někde nad hlavou. Roznožte. Všimněte si, jak leží vaše hlava. Je otočena vlevo nebo vpravo? Dotýká se vůbec země? Pak začněte pomalu zvedat současně pravou paži a pravou nohu. Nyní zvedněte několikrát paži a nohu zároveň a současně při tom vydechujte. Při tomto úkonu nechte vaši hlavu ležet nejprve na pravé tváři, pak na čele a nakonec na levé tváři. Srovnejte, jaké úsilí jste museli v každé z těchto poloh vynaložit. Rozhodněte, která poloha byla nejpříjemnější. Několikrát úkon opakujte a sledujte, jak se tlak těla na podložku přesouvá na levou stranu břicha (mezi hrudník a pánev). Zůstaňte v poloze na břiše a nadále zvedejte pravou paži a pravou nohu jako předtím, nyní však při každém zvednutí končetin zvedejte i hlavu a sledujte přitom očima pohyb pravé ruky. Několikrát zopakujte, otočte se na záda a odpočiňte si. Opakujte nyní zvedání pravé paže a pravé nohy na zádech. Zvedejte přitom i hlavu. Cítíte, jak teď tělo leží na zemi jinak než před cvičením? Cvik několikrát zopakujte a odpočiňte si. Které oko je více otevřené? Pomalu vstaňte, projděte se... uvědomte si, jak rozdílně pociťujete pravou a levou stranu svého těla, také paže a nohy se vám nezdají stejně dlouhé a těžké. A jak je to s obličejem? Nepřipadá vám jedna půlka obličeje svěžejší, hladší? Které oko máte více otevřené? Pokuste se tento pocit udržet co nejdéle a zapamatovat si ho. Sledujte přitom, které polovina vašeho těla lépe funguje a na které straně jsou všechny pohyby snažší a plynulejší. Diagonální pohyb Zvedněte současně pravou paži a levou nohu. Sledujte, jak vzájemně mění svoji polohu obratle a žebra, a všimněte si, že se tělo nyní opírá o podložku na docela jiném místě, než když jsme zvedali končetiny na stejné straně těla. Odpočiňte si. Zvedněte levou paži a pravou nohu současně. Několikrát opakujte a pak si opět odpočiňte. Pak zvedejte současně všechny končetina a hlavu. Pohyb počněte při výdechu. Potom nechte hlavu ležet na podložce a zvedejte jen ruce a nohy současně. Odpočiňte si. Obraťte se na břicho a opakujte všechny tyto čtyři kombinace pohybů v této poloze. 70
Nakonec se položte opět na záda a uvědomujte si všechna místa vašeho těla, která se dotýkají země. Začněte od pat a pokračujte až k hlavě. Uvědomujte si, co se změnilo a jak dalece se to změnilo, především v oblasti páteře.
9.2.3
Třetí lekce
O čem se v této lekci dozvíte: –
o pohybech žeber, bránice a podbřišku, na nichž závisí kvalita dechu
–
o tom, jak tyto pohyby zharmonizovat, abyste mohli dýchat lehce a zhluboka
–
jak si si uvědomit, jak rozdílný čas potřebujete k nadechnutí a vydechnutí
–
o tom, že dech se přizpůsobuje držení těla vzhledem ke gravitaci
–
že spodní žebra jsou pohyblivější než horní a že se též větší měrou podílejí na dýchání
–
že budete dýchat lehčeji a pravidelněji, nebude-li poloha vašeho těla od vás vyžadovat uvědomělé úsilí, tj. budete-li v poloze vzpřímené, kdy váhu těla nesou vaše paže
Výchozí pozice Položte se na záda, nohy mírně od sebe, zvedněte kolena, chodidla spočívají na zemi. Pohybujte několikrát koleny k sobě a od sebe a pak je ustálete v takové poloze, která nebude od vás vyžadovat žádné uvědomělé úsilí. Dýchání a objem plic Nadechněte se. Naberte do plic takové množství vzduchu, které vám bude ještě příjemné. Mnoho lidí dýchá takovým způsobem, že přitom nemění vzdálenost hrudní kosti od páteře. Místo tedy aby zvětšovali objem hrudníku v souladu s jeho stavbou, zvednou celý hrudní koš i s bederní a křížovou oblastí, takže objem hrudníku se zvětší pouze pohybem volních žeber. Zatímco se hrudní koš rozšiřuje a hrudní kost se vzdaluje od páteře, pozorujte, zda se vaše páteř v celé délce hrudního koše dotýká země. Nepokoušejte se ji tlačit k zemi, nevyvíjejte žádné úsilí. Naplňte prostě plíce vzduchem, 71
pozorujte, jak se hrudník zvedá a zda je současně páteř tlačena k zemi nebo ne. Přerušte pohyb, vyčkejte, až budete muset znovu nadechnout a opakujte to několikrát.
Dýchací pohyby bez dýchání Když je vám po několikarém opakování tento pohyb jasný, zkuste hruď zvednout jako předtím, ale tentokrát aniž byste se nadechli, tj. pohybujte hrudí jako při nádechu a výdechu, aniž byste vpouštěli vzduch do plic a vypuzovali jej ven. Opakujte to několikrát, až zas pocítíte potřebu se nadechnout. Přestaňte a odpočiňte si. Opakujte tyto série pohybů pětkrát nebo šestkrát a pak si zkontrolujte, jak dýcháte nyní. Změnilo se něco? Zvětšování objemu podbřišku Lokty nechte na zemi a položte špičky prstů na břicho. Počkejte, až se vaše plíce naplní vzduchem. Zadržte dech, a aniž byste vydechovali, stlačte hrudník jako při intenzivním výdechu. Zvýšený tlak vzduchu bude působit i na břicho a můžeme jej nasměrovat více dolů, směrem pod pupek. Dolní část břicha se nám pak nafoukne jako kopací míč. Sledujte, že při nafukování břicha se i vaše ruce budou pohybovat směrem vzhůru a poněkud do strany. Obsah břicha je takřka tekutý a tlak v něm proto může působit téměř rovnoměrně. Dbejte na to, aby tlak v břiše působil na všechny strany, také dozadu, proti zemi. Jakmile se vám to podaří, zjistíte, že když budete tlačit břicho směrem dolů, k nohám, budete současně vydechovat. Počkejte, až se vám plíce opět naplní a zatímco budete tlačit břicho dolů, vydechujte. Váš podbřišek se bude rozšiřovat na všechny strany a ucítíte, že oblast nad kyčlí tlačí proti zemi. Odpočiňte si a pozorujte, do jaké míry se změnil způsob vašeho dýchání. Houpavý pohyb Nadechněte se a zadržte dech. Sevřete hrudník, a rozšiřte tak podbřišek. Poté rozšiřte hrudník a stáhněte břicho. Opakujte to tak dlouho, pokud budete s to zadržovat dech. Bude vám připadat, jako by hrudník a břicho byly miskami vah. Celý cyklus několikrát zopakujte.
72
Pohyb bránice Až se vám to podaří pětkrát až šestkrát, zkuste to ještě jednou co nejrychleji, aniž by vám to činilo potíže. Bude-li tento houpavý pohyb dostatečně rychlý, zaznamenáte v oblasti mezi žebry a pupkem pohyb, který bude brzy provázen jakýmsi bublavým zvukem. Něco tam mění svou polohu a tlačí to střídavě vzhůru k hlavě a dolů směrem k nohám. Je to bránice. Normálně si bránici vůbec neuvědomujeme, při tomto cvičení však můžeme nepřímo rozeznat její polohu, aniž bychom něco věděli o jejím anatomickém umístění. Normální dýchání Lehněte si na záda, paže a nohy od sebe. Opakujete houpavý pohyb mezi hrudníkem a břichem, aniž byste přitom měnili rytmus svého dechu. Ten houpavý pohyb lze tedy provádět jak se zadržovaným dechem, tak i při normálním dýchání. Tímto způsobem můžeme rozeznat pohyby, které jsou pro dýchání nezbytné, od zbytečných pohybů, které dýchání doprovázejí. Několikrát cvičení opakujte. Trochu si odpočiňte a otočte se na břicho. Nohy jsou roznoženy, natažené paže, směřující nahoru vně, spočívají pohodlně na zemi. V této poloze budeme pokračovat ve cvičení. Prociťujte střední linii Nadechněte se. Sledujte, jestli se při rozedmutí hrudníku dotknete nejprve středem prsní kosti a zda i břich se pak přitlačí k zemi svým středem. Pokuste se uvědomit, kde tento pomyslný střed leží. Není to vůbec jednoduché, jelikož naše rozeznávací schopnost v tomto směru není příliš rozvinutá. Někteří mají za to, že jejich tělo leží na zemi zcela symetricky. Zkontrolujete-li si však jejich polohu, zjistíte, že tomu zdaleka tak není. Vyzkoušejte si to několikrát. Pokračujte však nyní ve cvičení (rozpínání hrudníku a břicha). Při rozpínání hrudníku se tentokrát snažte, aby proti zemi tlačila zřetelněji levá strana hrudního koše a při rozpínání břicha jeho pravá část. Přitom dojde v oblasti zad k příčnému pohybu: od pravého kyčelního kloubu k levému rameni. Zopakujte několikrát. Zkuste teď při normálním nádechu do hrudníku a výdechu do břicha uvědomit, jestli se nejprve dotknou země jejich středy a jestli se změnilo něco ve vašem pocitu, kde se ten „střed“ nachází. Nyní vykonejte asi dvacet pohybů opačným směrem: nejprve přitlačte k zemi pravou stranu hrudníku a pak levou stranu břicha. Uvědomujte si při tom, jak 73
jasně si teď uvědomujete střední linii. Otočte se na záda, zopakujte houpavé pohyby mezi hrudníkem a břichem a sledujte, jak mocně se nyní pohybuje hrudní koš. Soustřeďte se na pocit ulehčení. Dokážete nyní rozpoznat, že v některé části trupu pociťujete nyní pohyb příjemněji a že vám připadá snažší? Co je příčinou tohoto pocitu? Houpavé pohyby v poloze na boku Položte se na pravý bok. Natáhněte pravou paži nad hlavu a hlavu položte na ni. Levou rukou uchopte hlavu tak, že prsty leží na pravém spánku a dlaň na temeni. S pomocí levé ruky zvedejte hlavu vzhůru směrem k pravému rameni. V této poloze roztáhněte hrudní koš na všechny strany a stáhněte břicho. Pak roztáhněte na všechny strany podbřišek a stlačte přitom hrudní koš. Průběžně sledujte, jak se pohybují na obou stranách žebra. Na pravé straně tlak těla na zemi brání žebrům, aby se rozvírala. Hrudník se tedy rozevře na levé straně, kde vějířovitě se rozevírající žebra stlačí poněkud hlavu zpět k pravé paži. Opakujte tento pohyb několikrát. Pak se položte na záda a pokuste se rozeznat, které partie v oblasti zad poklesly a nyní se země dotýkají zřetelněji než dříve. Pak se položte na levý bok a opakujte stejné cvičení na druhou stranu. Houpavé pohyby v poloze na zádech Položte se na záda. Zvedněte hlavu a ramena. Pokrčte paže v loktech a opřete o předloktí a ruce, jež spočívají na zemi podél těla. Trup svírá se zemí ostrý úhel. Nejvýše jsou ramena a hlava. Nechte hlavu klesnout vpřed, až se brada dotkne prsní kosti. V této poloze opět 20x opakujte houpavý pohyb mezi hrudníkem a břichem. Položte se na záda a odpočiňte si. Opřete se o předloktí jako předtím, tentokrát však nechte hlavu klesnout zpět, brada je co nejvíce vzdálena od prsní kosti. I v této poloze několikrát opakujte houpavý pohyb a pozorně přitom sledujte pohyby páteře. Znovu se položte na záda a pozorujte svůj dech. Cítíte, jak zřetelně se vám prohloubil a že se vám nyní dýchá lehčeji? Houpavé pohyby v kleče Klekněte si, kolena daleko od sebe, nárty v prodloužení holení, špičky jsou nataženy, nehty na prstech nohou jsou obráceny k zemi. Svěste hlavu, až se její temeno dotkne země. Položte dlaně na zem po obou stranách hlavy a přeneste
74
na ně část váhy těla, aby hlava nebyla přetížena. Nadechněte se a stáhněte břicho. Pak stáhněte hrudní koš. Několikrát opakujte. Všimněte se přitom, že když se rozpíná hrudní koš, tak se současně pohybuje vaše tělo trochu vpřed, směrem k hlavě a hlava se též posune trochu dopředu. Brada se přitlačí k prsní kosti, šíjové svaly se napnou a páteř se poněkud vyklene směrem vzhůru. Když pak vyklenete břicho, pánev pohne směrem dolů a dozadu, jako byste si chtěli sednout na paty. Vyklenutí zad se zmenší a vydutí bederních obratlů v kříži se zvětší. Opakujte několikrát. Položte se na záda a sledujte, jak se změnil váš dech a jak se nyní vaše záda dotýkají podložky. Jak působí houpavé pohyby na dech Toto cvičení ovliňuje dech daleko více než kterékoliv jiné. Zaujímáme-li vzpřímenou polohu, jsou plíce a celý dechový aparát jakoby zavěšeny a vlastní vahou jsou taženy dolů, do polohy co nejnižší. Při nadechnutí musíme vykonat práci, abychom zvedli hrudník, aby se plíce mohly roztáhnout. Při posledním cvičení, kdy temeno hlavy spočívalo na zemi, byly plíce taženy vlastní vahou směrem k hlavě. Proto nebylo třeba žádné síly, abychom se nadechli. Při výdechu jsme však museli vykonat určitou práci, abychom vyprazdňující se plíce zvedli zpět do jejich polohy. Mějte též na paměti skutečnost, že v plicích nejsou žádné svaly. Jejich pohyby zajišťují svaly upínající se k žebrům, břišní svaly a bránice. Uvědomili jste si někdy, že ve vzpřímené poloze rychle nadechujete a pomalu vydechujete? Během řeči jsou například pauzy, nezbytné k nadechnutí, tak malé, že je lze jen stěží postřehnout. Během dlouhého vydechování, kdy vzduch proudí mezi hlasivkami, můžete mluvit. Když však skloníte hlavu a opřete ji o zem, jak jsme to učinili v předchozím cvičení, zkrátí se výdech a prodlouží se doba nádechu. Vnitřní a vnější vyklenutí páteře a pohyby pánve Klekněte si, kolena daleko od sebe. Opřete se o hlavu a o ruce jako předtím. Posuňte levé koleno trochu blíže hlavě. Pravé koleno nechte na původním místě. Opakujte houpavé pohyby mezi hrudníkem a břichem. Když dojde k rozpínání hrudníku, bude se tělo přibližně pohybovat jako předtím směrem k hlavě. Když se však začne rozpínat břicho a pánev se začne pohybovat dozadu, aby zaujala polohu jakoby vsedě na patách, bude nyní směřovat k pravé patě a osa boků se vzhledem k ose ramen otočí. Sledujte dva rozdílné, současně 75
probíhající pohyby páteře: vyklenutí a vydutí jako předtím, ale též otáčivý pohyb pánve vlevo a vpravo vzhledem k ose ramen. Opakujte tyto pohyby několikrát. Potom se položte na záda a odpočiňte si. Uvědomujte si, k jakým změnám došlo ve vašem hrudníku, jak nyní dýcháte a jak se vaše záda dotýkají podložky. Opět si klekněte a několikrát opakujte popsané houpavé pohyby mezi hrudníkem a břichem, tentokrát však posuňte blíže k hlavě pravé koleno místo levého. Všimněte si, jak se změnil pohyb pánve. Snažte se zjistit příčinu pociťovaných změn. Nepodaří-li se vám to hned, nevadí. Časem se zvýší vaše rozlišovací schopnost a vy budete s to vnímat všechny své pohyby s daleko větší citlivostí. Potom vám bude vše jasné. Pro širší záda Posaďte se na zem, pokrčená kolena dejte co nejdále od sebe a takříkajíc „sepněte nohy“: přiložte chodidla k sobě, vnější kotníky leží na zemi. Potom se jako by obejměte: pravou rukou položte na dolní žebra levé strany hrudníku a levou ruku na dolní žebra na pravé straně. Svěste hlavu, rozšiřte hrudník na všechny strany, stáhněte břicho a provádějte známé houpavé pohyby. Pozorujte, jak se žebra vzadu, až na nádech, pod vašimi prsty vějířovitě rozevírají. Vepředu tak nemohou učinit, neboť svaly, které je vpředu rozevírají, jsou nyní zaměstnány jinak, zajišťují ono „objímání“. Tentokrát se tedy plíce rozpínají především pomocí dolních žeber v dolní oblasti. Tento pohyb je pro dech nejúčinnější, neboť se uskutečňuje v oblasti, kde jsou plíce nejširší. Opakujte toto cvičení několikrát. Sledujte přitom pohyb dolních žeber v zádové oblasti. Dochází při jejich pohybu k nějakým změnám? Zvolna se postavte. Jak nyní pociťujete svoje tělo? Nemáte dojem, že je váš postoj vzpřímenější, že se změnilo držení těla? Soustřeďte se na svůj dech. I zde musíte zaznamenat podstatné zlepšení, kterého jste dosáhli tímto praktickým cvičením.
76
Pátá lekce75
9.2.4
V této lekci budeme: –
zkoumat, jak všechny svaly našeho těla jsou závislé na práci svalů šíjových a hlavových (čím volněji a lehčeji budeme moci pohybovat hlavou a čím více ji budeme moci otáčeti do stran, tím snadněji se bude moci otáčeti celé naše tělo, pokud mu to jeho anatomická stavba dovolí)
–
zjišťovat bezprostřední důsledky pohybů, které si budeme jenom představovat a nebudeme je provádět
–
se učit rozlišovat mezi představou pohybu a jeho skutečným provedení, čímž lépe odstupňujeme energetický výdaj našich svalů
–
zjišťovat, že ten, kdo se naučí rozlišovat myšlenku na pohyb od jeho provedení, dosáhne i zjemnění své svalové činnosti a svého jednání
Lehněte si na břicho, zvedněte pokrčené paže a položte je na zem tak, aby dlaň jedné ruky ležela na hřbetě ruky druhé. Obě dlaně jsou obráceny k zemi. Čelo položte na hřbet horní ruky. Nohy jsou od sebe asi na šíři boků. Ohněte nohy v kolenou a opřete se kotníky o sebe. Nohy jsou v kolenou ohnuty asi v pravém úhlu, chodidla jsou obrácena ke stropu. Vnitřní strany pat a kloubů u palců se dotýkají. Nechte nohy klesnout vpravo, levé koleno přitom zůstane na zemi. Dotyk pat a kloubů se přeruší, vnitřní strana chodidla levé nohy klouže přes vnitřní stranu pravého kotníku a pravého lýtka, obě nohy se snižují vpravo k zemi. Potom se po stejné dráze vrátí do stejné polohy. Opakujte tyto pohyby několikrát a sledujte přitom pozorně, jak a kudy se tento rotační pohyb, vycházející z nohou, přenáší ke krčním obratlům. Pozorujte, který váš loket je v době, kdy nohy klesají vpravo, stahován směrem dolů k nohám a vrací se do původní polohy v druhé části cviku. Pohyb lokte je přirozeně velmi malý, je však dosti velký, abyste jej rozeznali. Položte levou dlaň na hřbet pravé ruky, otočte hlavu vlevo a položte pravé ucho a pravou skráň na ruce. Nechte zase nohy ohnuté v kolenou. Pozorujte, co 75 Čtvrtá lekce je uvedena jako ukázka v hlavním textu.
77
dělají žebra na přední straně hrudi, sledujte, jak při pohybu nohou vpravo, vzrůstá tlak na jedné straně hrudní kosti. Upravte si svou polohu tak, abyste svou hruď co nejvíce uvolnili, aby se tlak na žebra zmenšil, aby se rozložil na menší plochu, aby se zminimalizoval. Sledujte, jak každý pohyb nohou působí na jednotlivá žebra směrem k hlavě, pozorujte, zda je otáčivý pohyb pravidelný, nebo zda se tu a tam pootočí několik obratlů najednou, namísto, aby se otáčely postupně jeden za druhým. Všimněte si též, zda se zvětšil rozsah pohybu nohou poté, když jste otočili hlavu vlevo. Několikrát zopakujte. Otočte se na záda, pohodlně natáhněte paže i nohy a chvíli si odpočněte. Přitom prociťujte celý trup a snažte se zjistit, zda a kde se nyní jinak dotýká země než předtím. Opakovaně otáčejte hlavou, která leží na zemi, střídavě na obě strany a snažte se zjistit, jestli je mezi oběma pohyby nějaký rozdíl. Lehněte si znovu na břicho. Levou ruku zase dejte na pravou. Otočte hlavu vpravo a položte levou skráň a levé ucho na horní ruku. Opět nechte pokrčené nohy klesnout na pravou stranu a ujistěte se, že vzdálenost mezi koleny se nemění, že vnitřní strana levého chodidla zase klouže po pravém lýtku jako předtím. Pozorujte, zda se nyní páteř otáčí více nebo méně než v poloze, když obličej směřoval vlevo. Je to teď snadnější nebo obtížnější, když nohy klesají na pravou stranu? Během pohybu se v duchu přestavujte celou páteř, obratel za obratlem. Představujte si, že jedete prstem po páteři od kostrče až k lebce, u každého jednotlivého obratle se zastavte a sáhněte si na něj. Takto snadněji zjistíte, zda se obratle vůbec pohybují, zda se páteř otáčí plynule a rovnoměrně, v kterých místech je torzo větší a kde je menší. Všimněte si, jak dýcháte. Nadechujete když se nohy zvedají, nebo když klesají k zemi? Točivý pohyb nohou bude snadnější a účinnější, když se při něm budou plíce vyprazdňovat, přispěje to i k uvolnění mezižeberních svalů a odpovídá to zákonům mechaniky. Odpočiňte si chvíli v lehu na zádech. Lehněte si na břicho. Otočte hlavu vlevo a položte pravé ucho a pravou skráň na zem. Propleťte si prsty u rukou a položte je na levé ucho, lokty spočívají na zemi po obou stranách hlavy. Tuto polohu jsme zvolili proto, aby naše paže vyvíjely stále lehký tlak na levou půlku obličeje a podporovaly tak levotočivý pohyb hlavy. Vlastní váha paží vám pomůže vycítit změnu v pohyblivosti obratlů. - Dejte kolena k sobě a ohněte je asi v pravém úhlu. Chodidla jsou 78
obrácena ke stropu. Skloňte obě nohy vpravo, dbejte však přitom na to, aby zůstaly u sebe, jako kdyby byly v kolenou a kotnících svázány. Zjistíte, že nohy budete moci sklonit vpravo jen tehdy, když levé koleno a levé stehno přeruší kontakt se zemí. Zvedněte nohy do původní polohy a znovu je nechte klesnout. Opakujte několikrát. Začněte vydechovat, jakmile nohy začnou klesat vpravo. Sledujte, jak se páteř po celé délce otáčí. Zvláštní pozornost věnujte horním hrudním a dolním krčním obratlům. Otáčení pánve natahuje páteř. Všimněte si jemného pohybu vašeho levého lokte. Snažte se, aby všechny pohyby byly plynulé, aby se tělo lehce natahovalo. Jakmile jste docvičili, vraťte hlavu do střední polohy. Změny, které nastaly u krčních obratlů a u šíjových svalů, mohou být tak velké, že běžné pohyby hlavou vám mohou být zpočátku nepříjemné. To se však po několika opatrných pohybech změní a brzy poznáte, že pohyb hlavy ve směru, který jste procvičovali, se znatelně zlepšil. Lehněte si na záda, hlava je na zemi a otáčejte ji vlevo a vpravo. Otáčí se nyní hlava volněji a plynuleji na tu stranu, kam byl při cvičení obrácen obličej? Zvolíme-li novou polohu a procvičujeme-li v ní určité pohyby končetin nebo jiných částí těla, pak se stává, že když se vrátíme do polohy, na kterou jsme byli zvyklí a provádíme staré, navyklé pohyby, máme nepříjemný pocit, dělá nám to potíže, někdy nám to způsobuje i bolest. Jak je to možné? Zdá se, že nejsme schopni používat své tělo jinak než způsobem, na který jsme si zvykli, na který si zvykli naše svaly. Jestliže jsme dvaceti opakovanými cviky zvykli naše svaly na nový způsob provádění pohybu, je jen přirozené, že je jim to nepříjemné a že je to může i bolet, když je nutíme, aby se vraceli ke starému způsobu provádění, který právě opustily. Pouze zkušenost, kterou jsme získali ze změny a soutředěná pozornost nás povedou k tomu, abychom postupovali novým způsobem. Nové schéma přijmeme a zvykneme si na ně teprve tehdy, až na základě svých zkušeností s novým systémem pohybů dojdeme k přesvědčení, že to staré, navyklé schéma, bylo špatné. K tomu je zapotřebí velké myšlenkové úsilí, které však samo o sobě nestačí. Náš nervový systém je vybudován tak, že v něm některé návyky přetrvávají. Je snažší odbourat staré zvyky náhlým traumatickým šokem než postupným zlepšováním. Je důležité a nezbytné, abychom si po každé sérii cviků plně uvědomili všechny změny k
79
lepšímu, k nimž došlo, a abychom se s nimi ztotožnili. Přinese nám to dvojí užitek: za prvé oslabíme tím staré, navyklé pohybové schéma, které nyní budeme pociťovat jako obtížné a nesprávné, a za druhé se posílíme a upevníme v přesvědčení, že nové pohybové schéma je snadnější, příjemnější, plynulejší, a tedy pro nás přijatelnější.
Tomuto přesvědčení nedojdeme pouze
myšlenkovým pochodem, je to spíše záležitost naší nové zkušenosti, kterou jsme získali, je to otázka hlubšího procítění. Je velmi důležité, abychom dobře porozuměli souvislostem mezi změnami, k nimž dochází a jejich příčinami. Podnítí nás to k tomu, abychom za podobných okolností své zkušenosti opakovali, prohlubovali účinek cvičení a plně si uvědomovali zlepšení, k nimž došlo. Položte se na břicho a otočte hlavu vpravo, levá skráň leží na zemi. Dejte ruce k sobě a propleťte prsty způsobem, na který nejste zvyklí, a položte ruce na pravé ucho. Dejte kolena k sobě a ohněte v pravém úhlu jako předtím. Skloňte nohy na pravou stranu. Vaše pravá noha od kolena výše se přitom bude otáčet na pravou stranu. V celé páteři především však u krčních obratlů, zaznamenáte silný otáčivý pohyb. Není třeba, abyste klesající nohy tlačili násilím až k zemi, což by pro vás mohlo být nepříjemné. Opakujte tyto pohyby několikrát a sledujte přitom, co se odehrává ve vašem tělo. Odpočiňte si v poloze na zádech a prosiťujte změny, ke kterým došlo. Postavte se, trochu se projděte a všimněte si, jak se změnily vaše pocity, když nyní ve vzpřímené poloze pohybujete hlavou, jak kontrolujete své nohy, co dělá váš dech, jak se změnila poloha pánve. Uvědomte si, zda pociťujete své pravé oko jinak než levé. - Lehněte si znovu na břicho, položte čelo na ruce zcela přirozeně klesnout vpravo. Možná že teď se již dotknou země, každopádně se k ní přiblíží a pohyb bude snadnější a plynulejší než na počátku lekce. Položte se na záda a pozorujte od pat až k hlavě, jak se nyní obě poloviny vašeho těla dotýkají země. Opět si lehněte na břicho a zopakujte si v duchu všechny ty pohyby, polohy a figury, které jsme v této lekci procvičili. Nemělo by vám to dělat potíže, neboť jsme postupovali od jednoduchých cviků ke složitějším a rotaci páteře jsme procvičovali z obou konců, od pánve i od šíje. Když jste si ve své mysli zopakovali všechna ta cvičení, která jste předtím prováděli, proberte si je vduchu znovu, ale tentokrát symetricky – nohy budou 80
klesat na levou stranu. Představujte si, jaké pocity vyvolávají tyto pohyby ve vašich svalech a kostech. Nevykonávejte však přitom žádné viditelné pohyby, jen lehce zvyšujte napětí v příslušných svalech. Tato metoda působí mnohem rychleji, stačí proto, když každý pohyb promyslíte jen pětkrát. Ale počítejte si všechny pohyby, abyste se nezpletli, neboť je těžké udržet soustředěnou pozornost na něco, co nevykonáváme. Většina lidí raději pracuje, než aby mysleli na to, co dělají. - Odpočiňte si, jakmile ukončíte toto cvičení ve svých představách a vyzkoušejte, jaké to přineslo výsledky. Velmi zvolna bude ve vás vzrůstat dosud neznámý pocit: budete si stále zřetelněji vědomi obrazu, který si sami o sobě vytváříte. Stále jasněji budete v tomto obraze vidět svoje svaly a kosti. Ve srovnání s tím starým obrazem, na který jste byli zvyklí, je tento nový obraz o tolik dokonalejší a přesnější, že se sami sebe budete ptát, jak jste mohli dosud vystačit s tak nedokonalým obrazem. Tento pocit bude pro většinu lidí zcela nový, což ovšem nevylučuje možnost, že se k němu někteří jednotlivci již dříve nepropracovali. - Lehněte si na břicho a pozorujte, na které straně těla pohyb více zlepšil, zda na té, kterou jste dlouho procvičovali, nebo na té, kterou jste jen krátce pociťovali.
9.2.5
Šestá lekce
Co se dovíte v této lekci: –
že vaše pohyby budou koordinovanější a plynulejší, budete-li vědomě dbát na prostorové vztahy mezi končetinami, jimiž pohybujete
–
že při plném uvědomění můžete odstranit zbytečné svalové napětí ve kterékoliv části vašeho těla
–
že mechanickým jednáním se nic nenaučíte a nedosáhnete zkvalitnění svých schopností
–
že provádíte-li běžné pohyby „svérázným“ způsobem, je to spíše následkem špatné koordinace, než vaší originálností
–
že vaše dobře koordinované pohyby se podobají pohybům, které provádí většina lidí
81
Posaďte se na zem, kolena od sebe. Opřete se o natažené paže, které za tělem spočívají dlaněmi na zemi. Představte si, že máte před obličejem ciferník budíku a pohybujete nosem jeho pomyslnou ručičkou tak, aby šla rychleji. Ten kruh, po kterém se váš nos pohybuje, nesmí být velký, to byste ztratili kontakt s ručičkou. Provádějte tento pohyb velice pomalu a dýchejte přitom volně a pravidelně. Představte si, že váš levý ušní lalůček je spojen tenkým gumovým vláknem a s okrajem vašeho pravého ramene. Představujte si, zatímco budete kroužit nosem, jak se toto vlákno napíná a zkracuje. Snažte se odhadnout délku jeho zkrácení a prodloužení. Nos se pohybuje rovnoměrně po kruhové dráze. Pohybuje se stejným způsobem i ušní lalůček? Snažte se vycítit, kde je váš lalůček, když nos ukazuje na dvanáctku, trojku, šestku, devítku a znovu na dvanáct hodin. Několikrát to opakujte, stále volněji. Soustřeďte se na pocit, který by vás informoval o tom, jak se mění poloha lalůčku vzhledem k okraji pravého ramene. Není jednoduché provádět cvičení, které jsme právě popsali. Zpočátku se vám to nebude dařit a není důvod, proč by se vám to hned dařit mělo. Řešení daného úkolu jste si stejně jen „vymysleli“ na základě geometrických pouček, kterým jste se kdysi naučili. Tento způsob řešení však nepřispívá k vašemu uvědomování. Není to nicméně překvapující, že na některém místě vaší hlavy se odehrává něco, o čem nemáte ani mlhavou představu, zatímco jste si plně vědomi toho, co se děje na místě jiném? Zřejmě můžeme dělat něco, aniž bychom věděli, že to děláme. Pohneme-li hlavou a myslíme-li na určitý aspekt tohoto pohybu, pak skutečně nepociťujeme, co se na hlavě a s hlavou současně pohybuje. Ani svůj mozek nepociťujeme. Soustřeďte se nyní na ušní lalůček, aniž byste přestali kroužit nosem. Snažte se lalůčkem vykonávat pohyb po kruhové dráze, dovolte však nosu, aby pokračoval ve svém pohybu. Jakým směrem se teď pohybuje vaše ucho? Sledujte, co teď dělá gumové vlákno, které spojuje lalůček s ramenem. Jeho pohyb se změnil. Nezměnila se také dráha nosu? Pohybuje se nos i nadále po kruhové dráze? Vraťte svou pozornost k nosu a nechte jej opět kroužit. Pak se zase soustřeďte na lalůček a sledujte jeho dráhu. Aniž bychom se tím hlouběji 82
zabývali, měli jsme dojem, že nos a ucho, jako části jedné hlavy, vykonávají stejný pohyb. Měli jsme za to, že vykonává-li jedna část hlavy kruhový pohyb, vykonává jej i část jiná a celá hlava. Zdá se však, že to není tak jednoduché. Nechte kroužit nos na opačnou stranu, tj. jako by posunoval ručičky na budíku zpět. Zavřete obě oči a soustřeďte svou pozornost na levé oko. Kam se tím okem vlastně díváte? Pokuste se podívat svým zavřeným okem vpravo, ke kořenu nosu a pak vlevo, k levému očnímu koutku. Nepřestávejte však přitom kroužit nosem. Většina z vás to po chvíli asi vzdá, aniž by se vám dostalo nějaké jasné odpovědi. Možná ta odpověď ani nemůže tak rychle přijít. Snad se dostaví, až si na ten pohyb zvyknete. Pokuste se kroužit svým stále zavřeným levým okem a sledujte, jak dalece to ovlivňuje kruhový pohyb vašeho nosu. Odpočiňte si. Posaďte se pohodlně na zem a zkřižte nohy. Nosem vykonávejte kruhový pohyb ve směru hodinových ručiček a současně si představujte, že si na dva prsty širokým štětcem potíráte levou půlku hlavy. Začněte vzadu u krční páteře a odtud potáhněte pomyslný štětec vzhůru k temeni hlavy a pak dolů dopředu přes levé oko, rty, bradu a hrdlo až ke klíční kosti. Druhý barevný pás začněte nanášet opět zezadu a tak budete pokračovat, a tak budete pokračovat, až pokryjete barvou celou levou polovinu hlavy, obličeje i krku až k levému rameni. Odpočiňte si. Kroužete nosem opačným směrem a opět si potírejte polovinu hlavy pomyslným štětcem. Tentokrát jím však pohybujte zprava doleva a zpět, tedy kolmo na ty předchozí pásy. Sledujte, zda je pohyb štětce rušen pohybem nosu. Jestliže ano, pak kde, v které fázi obou pohybů? Pociťujete dotyk štětce na všech místech stejně zřetelně? Není snad v některých polohách rušen rytmus vašeho dechu? Kde se zvyšuje svalové napětí? Kde dochází k porušení plynulosti pohybu? V oku, v krku, v rameni, v bránici? Odpočiňte si. Pokračujte v kroužení nosem proti pohybu hodinových ručiček a začněte přitom současně vykonávat krouživý pohyb bradou. Po několika minutách se soustřeďte na místo pod levým uchem, tam kde je úhel dolní čelisti, (pak obraťte soustředění na nos) potom na levý spánek, (nos) později na bod mezi levým uchem a krčním obratlem, na nějž dosedá lebka. - Pokračujte ve vnímání těchto bodů tak dlouho, než budete schopni uvědomovat si současně všechna místa na levé polovině hlavy. 83
Klekněte si na levé koleno, ohnutá pravá noha spočívá chodidlem na zemi. Předpažte pravou a zapažte levou paži, ruce jsou asi ve výši ramene. Zavřete oči a představte si, že vaše levé ucho je spojeno s levou i pravou rukou tenkým gumovým vláknem. Udělejte několik krouživých pohybů nosem na obě strany a sledujte přitom, jak se budou gumová vlákna napínat a zkracovat. Odpočiňte si. Nyní si klekněte na pravé koleno a levou nohu postavte na zem. Předpažte levou a zapažte pravou paži. Opakujte krouživé pohyby nosem a sledujte, co dělají gumová vlákna. Vstaňte a projděte se. Jaký máte pocit držení hlavy, je rozdíl mezi levou a pravou stranou? Vnímáte stejně prostor na levé i na pravé straně? A co prsty na nohách, pociťujete je stejně na levé i na pravé noze? Všechny pohyby které jste vykonali, byly symetrické - jak prostorově, tak vzhledem k našim svalům. Proč tedy ten rozdíl, který pociťujete mezi levou a pravou stranou? Obě strany jste procvičovali stejně a přece se na pravé straně nic nezměnilo. I když si třeba nemůžete přesně vzpomenout, jak jste pociťovali pravou stranu před cvičením, je nepochybné, že teď vnímáte levou stranu jinak než pravou. Neznamená to, že pohyb sám o sobě nemá příliš velkou cenu? K největším změnám došlo na té straně, k níž jste upírali svoji vědomou pozornost. Lze z toho tedy vyvodit, že mechanické opakování pouze zvyšuje krevní oběh a uvádí svaly v činnost? Nevysvětluje to i skutečnost, že někdo může celý život cvičit a není na tom o nic lépe, než ten, kdo necvičí vůbec? Naproti tomu někteří lidé jsou schopni po celý život sledovat své pocity a dbát na jemné pokyny svého těla, tak jak to dělali v době svého dětství a mládí. Ti pak jsou s to se učit a vyvíjet po celý život. Jak to, že různí lidé provádějí stejný pohyb hlavou odlišně? Někdo při pohybu hlavou pociťuje i ucho a pokládá tento pohyb za přiměřený, zatímco jiný vnímá polohu svého ucha vzhledem k rameni, další pak je si vědom toho, že se mu Krabatí kůže na krku a konečně někdo jiný může změnu polohy svých očí vnímat jakoby sluchem. Počet možných kombinací je tak obrovský, že to dělá dojem, jako by každý člověk vykonával jakýkoliv pohyb svým specifickým způsobem. Začne-li poprvé velká skupina žáků kroužit nosem, pozorujeme u nich tak rozdílné pohyby, že tomu ani nechceme věřit. Na konci lekce však to již vypadá jinak, nosy již opisují téměř přesné kruhy a žáci to též tak subjektivně pociťují. Kdo si je při pohybu jasně vědom svého svého vlastního
84
obrazu, který si o sobě vytvořil, a kdo je současně schopen si uvědomovat druhy pohybu a svoje chování, jako by se díval na nějaký cizí předmět, Ten bude vykonávat vše lehce, přesně a navíc mu to bude příjemné. Současně dojde k tomu, že výkony jedinců s vysokým sebeuvědoměním si budou velice podobné.
9.2.6
Sedmá lekce
V této lekci se dozvíte, že: –
pohyby očí koordinují pohyby těla
–
pohyby očí jsou propojeny s krčními svaly
–
čím důkladněji prozkoumáme a uvědomíme si toto propojení, tím kvalitnější budou naše tělesné pohyby a naše vědomá kontrola nad nimi
–
vaše pohyby získají novou, netušenou kvalitu, naučíme-li se současně pohybovat očima jiným směrem než hlavou a poté hlavou jiným směrem než trupem
–
tato cvičení vám pomohou zbavit se zbytečných chybných pohybů a rozšířit oblast své činnosti
–
se musíte naučit rozlišovat svaly, které pohybují očima a svaly, jež se podílejí na samotném vidění - tím zkvalitníte ovládání celého těla
Postavte se, nohy mírně od sebe a otáčejte tělem vlevo a vpravo, paže jsou uvolněné. Když se otočíte vpravo, pohybuje se stejným směrem i vaše pravá ruka, která pokračuje ve svém pohybu za záda. Levá ruka se zhoupne dopředu směrem k pravému lokti. Otočíte-li se vlevo, děje se totéž na opačnou stranu. Pokračujte v otáčení a zavřete oči. Zkontrolujte si, zda je přitom pohyb hlavy plynulý. Snažte se rozeznat, která část těla se při změně směru první otáčí na druhou stranu. Jsou to oči, hlava nebo pánev? Otáčejte tělem oběma směry tak dlouho, až na tuto otázku dostanete odpověď a až při plynulém, nepřerušovaném otáčení budete s to si uvědomovat všechny části svého těla. Otevřete oči a pokračujte v otáčení. Sledujte, zda vaše oči i nadále koukají na
85
nos, jak to dělaly, když byly zavřené. Nebo snad dělají něco jiného, a co? Nepředcházejí pohyb hlavy? Vynechávají přitom některé části vašeho zorného pole? Zavřete opět oči a snažte se rozeznat, kdy bude pohyb plynulejší, s otevřenýma očima nebo se zavřenýma? Pak se pokuste, abyste s otevřenýma očima dosáhli stejné plynulosti pohybu, jak se vám to podařilo se zavřenýma očima. Dalo by se čekat, že s otevřenýma očima bude pohyb v každém ohledu lepší, praxe však často svědčí o opaku. V některých polohách pocítíte porušení plynulosti, jako byste trochu zadrhli na špatně naolejovaném místě. Je tomu tak proto, že mnoho lidí nemá správnou koordinaci mezi pohybem očí a ostatní svalovou činností. Dávejte pozor, jak pociťujete pohyb v pánvi a v nohách, a všímejte si drobných chyb, k nimž dochází při otáčení, abyste byli s to rozeznat, do jaké míry můžete tyto pohyby vědomě ovlivnit. Posaďte se na zem. Unožte pokrčenou levou nohu, aby spočívala od kolena níže svou vnitřní stranou na zemi, pravou se opřete vzadu za tělem a položte na zem i pokrčenou pravou nohu tak, aby se její chodidlo dotýkalo levé nohy nad kolenem. - Volně předpažte levou paži ve výši očí a otočte trup vpravo. Pohyb vychází z ramene, paže se neohýbá v lokti. Vypadá to tak, jako by pohyb řídila levá ruka, kterou sledujete zrakem a doprovázíte pohybem očí a trupu. Opět se vraťte do výchozí pozice a ještě jednou se otočte doprava, ovšem jen do polohy, která vám je příjemná. Tentokrát však uvolněte levý loket, aby se ruka mohla pohybovat dále doprava. Pozorně sledujte očima pohyb ruky, zatímco se bude hlava a trup otáčet vpravo. Pohyb by měl být volný a plynulý, bez jakéhokoliv spěchu a námahy. Dbejte na to, aby se vaše oči nestáčely více doprava než vaše hlava. Snažte se, aby přitom nedocházelo ke zkrácení páteře. Nenapínejte se, spíše se snažte uvolnit hrudník a hlavu držte volně vztyčenou, neusilujte o to, abyste seděli „rovně“, nenamáhejte se, jen sledujte očima levou ruku, dokud se pohybuje. Mnozí stáčejí svůj pohled dále vpravo, i když se pohyb ruky již dávno zastavil. Někteří tak činí i poté, když byli na to upozorněni. - Lehněte si a odpočiňte si a zkontrolujte, jak se vaše záda dotýkají země. Sedněte si na zem a zaujměte obdobnou polohu jako ři posledním cvičení, ale tentokrát na opačnou stranu. Levá ruka se opírá vlevo za tělem, pokrčená pravá noha je unožena a chodidlo pokrčené levé nohy se jí dotýká nad kolenem. 86
Volně předpažte pravou paži ve výši očí a otáčejte trupem vlevo, zatímco váš zrak bude sledovat pravou ruku. Uvolněte paži v lokti a dovolte, aby ruka pokračovala ve svém pohybu dále vlevo. Pak se zase otočte zpět. Několikrát pakujte toto otáčení vlevo, půjde vám to stále snadněji. Upněte svoji pozornost na provádění vlastního pohybu a sledujte, jaké pohyby vám to přináší, nemyslete na to, abyste se otáčeli co nejvíce vlevo. Pozorujte svoji pánev, páteř, šíji a uvědomujte si všechny detaily, které případně brání plynulosti provedení. - Lehněte si na záda a odpočiňte si. Posaďte se a opět unožte pokrčenou levou nohu, pata směřuje dozadu. Chodidlo pokrčené pravé nohy, kterou jste přitáhli k tělu, se znovu dotýká levé nohy nad kolenem. Otočte trup vpravo a přete se pravou rukou o zem, tentokrát více vpravo, neboť jste se již otočili trupem. Předpažte levou paži do výše očí a s pohybem trupu ji otáčejte vpravo. Uvolněte loket a umožněte levé ruce, aby pokračovala v pohybu vpravo až do polohy, která bude ještě příjemná. Zůstaňte v této poloze. Trup máte otočený vpravo, díváte se na svoji levou ruku. Nyní dovolte očím, aby se podívaly ještě dále doprava a pak aby se vrátily k levé ruce. Opakujte to několikrát. Hlava se nechá vést pohybem očí a také se otáčí doprava. Dívejte se pořád vodorovným směrem, nestáčejte v krajní poloze svůj pohled dolů. Odlehčete pohyb hlavy, nedovolte, aby se vaše krční páteř zkracovala, představujte si, že vás někdo táhne za vlasy směrem vzhůru, že vaše hlava téměř nic neváží. Zvedněte poněkud levou hýždí, to vám také pomůže. Odpočiňte si. Za chvíli to zkuste znovu a snažte se rozeznat, zda došlo k nějakým změnám, zda se nezvětšil rozsah pohybu. Poznáváte, jak důležitou roli mají oči při koordinaci pohybu celého těla? Jejich role je ještě významnější než role šíjových svalů. Mnohé orgány mají dvojí funkci: ústy jíme a mluvíme, nosem čicháme a dýcháme atd.
U
některých orgánů si jejich dvojí funkci na první pohled neuvědomíme. Vnitřní ucho slouží nejen k tomu, abychom slyšeli, ale zajišťuje při rychlých i pomalých pohybech tělesnou rovnováhu. Obdobně i oční svaly ovlivňují rozhodným způsobem práci šíjového svalstva a naopak. Oční a krční svaly ovlivňují činnost všech svalů v těle. Jen si představte, jak by to působilo na práci svalů celého těla, kdybyste neviděli na konci schodiště, po němž vystupujete nebo sestupujete nějaké zakončení, plošinu, nebo pevnou zemi.
87
Posaďte se a unožte pokrčenou pravou nohu, pata směřuje vzad. Pokrčená levá noha opět spočívá vnější stranou lýtka na zemi a chodidlem se dotýká pravé nohy nad kolenem. Otočte trup vlevo a opřete se levou rukou o zem. Levá ruka je co nejvíce vlevo, v poloze, která je vám ještě příjemná. Zvedněte pravou paži do výše očí a pohybujte jí vodorovně vlevo. Pohledem sledujte pravou ruku, a když se tato zastaví, pokračujte očima i hlavou v otáčení doleva a upněte konečně svůj pohled k nějakému bodu v pozadí. Pak pohlédněte zpět na ruku a opět se podívejte na onen bod v pozadí. Opakujte to zhruba dvacetkrát, přičemž prvních deset provedeních zavřete levé oko, při druhých deseti pravé. Potom to zkuste znovu s oběma očima očima otevřenýma a zjistíte, o co zvětšil rozsah otáčení. Asi vás to překvapí. - Vyměňte zase polohu nohou a opakujte celé cvičení na pravou stranu. Nezapomeňte zavřít nejdřív jedno, pak druhé oko a nakonec obě otevřít. Odpočiňte si. Které části těla jsou nyní v užším kontaktu se zemí? K zlepšení došlo proto, že jste si uvědomili pohyby očí. Až někdy pocítíte ztuhnutí trupu, zjistíte současně, že i pohyb očí ztratil na plynulosti. Koordinací pohybu očí lze dosáhnout lepší pohyblivosti celého těla. Tomu se lze naučit Posaďte se do obyvklé pozice, která vám umožní otáčení vpravo, opíráte se za tělem pravou rukou o zem. Otočte trup ramena a hlavu doprava. Zvedněte levou paži a ve výši očí jí pohybujte vpravo, povolte ji v lokti a zrakem sledujte levou ruku. Až se ruka zastaví, podívejte se vlevo. Najděte si v pozadí nějaký bod, k němuž se budete pohledem vracet a znovu se podívejte na ruku, pak zase pohlédněte na onen bod. Váš zrak se neustále pohybuje ve vodorovné rovině. Opakujte tyto pohyby 20x. Zjistíte, že při každém opakování budete schopni se podívat více doleva. Opakujte několikrát stejné cvičení a mějte přitom zavřené levé oko. Pak zavřete pravé oko a zase několikrát opakujte cvičení. Zkontrolujte si, že váš obličej zůstává klidný a uvolněný. Pak opakujte pohyb ještě pětkrát a mějte přitom otevřené obě oči. Stále si představujte, že vás někdo tahá za vlasy směrem nahoru a vpřed, že je vaše hlava lehčí. Potom se otáčejte vpravo a zjistěte, zda dráha pohybu je delší a zda je pohyb plynulejší. Změňte pozici tak, abyste se mohli otáčet vlevo. Otočte trup, hlavu a ramena a opřete se vzadu o levou ruku. Opakujte celé předchozí cvičení na opačnou stranu. Zavřete přitom jedno, pak druhé oko a pětkrát vše opakujte s očima 88
otevřenýma. Prociťujte kvalitu otáčivých pohybů. Pak se položte na záda a odpočiňte si. Sedněte si a unožte pokrčenou levou nohu, pata směřuje dozadu, pravá noha se dotýká svým chodidlem levé nohy nad kolenem. Otočte trup vpravo a opřete se vpravo vzadu nejprve pravou, potom i levou rukou. Obě paže jsou od sebe asi na šíři ramen. Hlavu držte vzpříma, dívejte se rovně. Otáčejte horní část hrudníku vpravo. Pravé rameno se otáčí dozadu, levé dopředu, hlava je stále vzpřímena. Pohyb ramen je energický, tlak na obě ruce je přibližně stejný. Jsme zvyklí otáčet ramena a hlavu stejným směrem. Zkuste teď otočit hlavu doleva, zatímco se budou ramena otáčet vpravo. A obráceně. Sledujte přitom, co se děje v hrudníku a jak se vám dýchá. Pokračujte v tomto protisměrném pohybu, až se vám stane příjemným. Pokračujte v protisměrném pohybu hlavy a ramen. Sledujte, zda je hlava stále vzpřímená, zda je váš pohled stále ve vodorovné rovině. V extrémní poloze má hlava tendenci sklánět se směrem k rameni, úklon však není otáčení, proto hlavu neuklánějte. Myslete stále na to, že vás někdo táhne za vlasy směrem vzhůru, že vám odlehčuje hlavu. Nepřerušujte protisměrný pohyb hlavy a ramen, uvědomte si však, že byste jej měli změnit na stejnosměrný, a učiňte to. Hlava a ramena se zase pohybují stejným směrem. Po chvíli se bez přerušení opět vraťte k protisměrnému pohybu. - Ustaňte v pohybu a uvědomujte si, zda teď bylo otáčení snažší a jak jste je pociťovali. Lehněte si na záda a zkontrolujte, jaký je nyní kontakt se zemí. Posaďte se a změňte polohu nohou. Pokrčená pravá noha je v unožení a trup se otáčí vlevo. V této poloze opakujte celé předchozí cvičení a otáčejte hlavou a rameny stejným směrem i v protipohybu. Sledujte své pohyby a pocity. Nesnažte se dosáhnout žádného výsledku. Výsledkem neustálé snahy po nejlepším výkonu na hranici možností bývá přetěžování svalů i kloubů a pocit bolesti. Ten, kdo chce dosáhnout svého cíle násilím, ten se sám zbavuje možnosti podstatného zlepšení, ten se sám zbavuje možnosti dosáhnout podstatného zlepšení, jež má být výsledkem všech těchto cvičení. Je třeba opustit navyklá schémata pohybů a jednání. Ten, kdo lépe rozeznává a pociťuje všechny pohyby v různých částech svého těla, ten bude své svaly i pohyby lépe ovládat a dojde u něj též ke snížení svalového napětí. Ustaňte čas od času ve své rutinní činnosti a otažte se sami sebe, zda skutečně 89
děláte to, co si myslíte, že děláte – přitom když si čistíte zuby, když si čtete, když jdete atd. Někdo chce například pohnout svými rameny. Pocítí v nich velké napětí a je mylně přesvědčen, že jeho ramena změnila svou polohu vzhledem k zemi i vzhledem k tělu, i když se tak nestalo. Chtěl něco učinit a věří, že to učinil, i když skutečnost je jiná. Dbejte na to, aby se všechna energie, kterou svaly produkují, změnila v pohyb. Síla, která je beze zbytku přeměněna v pohyb, ta tělu prospívá a zlepšuje jeho schopnosti. Síla, která nebyla plně přeměněna v pohyb způsobuje ztuhlost a zkracování svalů. Je to zbytečné plýtvání energií a poškozování těla. Unožte pokrčenou levou nohu a pokrčenou pravou nohu přitáhněte k tělu. Otočte trup vpravo a opřete se pravou rukou o zem. Otočte trup ještě více vpravo do krajní polohy a posuňte tím směrem i ruku, o kterou se opíráte. Položte si levou ruku na hlavu a s její pomocí uklánějte hlavu střídavě vlevo a vpravo směrem rameni. Pozor, hlava se neotáčí, uklání se k rameni, nos směřuje neustále vpřed. Vyměňte polohu nohou, otočte trup vlevo a opřete se o levou ruku. Pravá ruka pomůže uklánět hlavu směrem k ramenům. Pohnete-li páteř na opačnou stranu, než ukláníte hlavu, bude hloubka úklonu větší. Posaďte se, obě nohy vpravo a zlehka točte trupem vlevo a vpravo. Pozvolna zvětšujte rozsah pohybu. Obě paže se přirozeně zapojí, jako jsme to procvičovali na počátku lekce. Nezadržujte dech, dýchejte volně. Po chvíli změňte pohyb hlavy a očí. Hlava a oči se budou otáčet na opačnou stranu, než trup. Zakrátko zas jejich pohyb sjednoťte a pak jej bez přerušení opět přiveďte do protisměrného pohybu. Střídejte směr pohybu tak dlouho, až vám změny budou připadat snadné. Pak udělejte určitý počet pohybů souhlasným směrem a stejný počet pohybů v protisměru. Odpočiňte si. Sedněte si a vyzkoušejte, jak se od počátku lekce změnila kvalita a rozsah pohybu při otáčení. Pomalu vstaňte, nohy od sebe asi na šířku pánve, otáčejte trupem vlevo a vpravo, hlava se pohybuje s tělem. Při každém otočení otočení vlevo zvedněte pravou patu a při otočení vpravo levou. Opakujte to několikrát. Sledujte, zda je pohyb hlavy plynulý a uvolněný. Až k tomu tak bude, začněte pohybovat hlavou v protisměru. Pokračujte v protisměrném pohybu tak
90
dlouho, až vám bude připadat jako přirozený a snadný.Pak jej opět změňte na souhlasný tj. stejnoměrný pohyb. Ještě několikrát proveďte tuto změnu směru, aniž byste přitom zastavili pohyb trupu. - Ukončete cvičení. Projděte se pomalu a pozorujte, do jaké míry se změnilo vaše držení těla, dýchání a vaše pohyby.
9.2.7
Osmá lekce
V této lekci se dozvíme, že: –
každý z nás má ve svém těle místa, která mu jsou důvěrně známá a která si plně uvědomuje: je si více vědom svých rtů a konečků prstů než svého podpaždí a zátylí
–
by bylo ideální, kdyby obraz, který si sami o sobě vytváříme, zahrnoval plné uvědomění všech částí našeho těla, našich pocitů a smyslových vjemů. Naše dosavadní nevědomost nám však neumožňuje tak dokonalý obraz vytvořit. Budeme-li srovnávat pocity, které přicházejí z míst nám známých, s pocity, přicházejícími z míst ležících na okraji naší pozornosti, dosáhneme lepšího poznání a procítění zanedbávaných míst a postupně je zařadíme mezi ty oblasti našeho těla, na které jsme schopni vědomě působit
Lehněte si na břicho. Nohy mírně roznoženy a stejně vzdáleny od pomyslné střední linie, kterou by tvořila prodloužená osa páteře. Čelo položte na složené ruce. Představte si, že někdo tlačí prstem na patu vaší pravé nohy a pohybuje tímto prstem po lýtku směrem k podkolenní jamce. Prst neuhýbá vlevo ani vpravo. Cítíte, jak tlačí na kost pod lýtkem, musíte tedy napnout prsty na noze a svaly v nártu. Pata směřuje vzhůru. Představujte si, že se od středu vaší paty směrem k podkolenní jamce pomalu kutálí železná koule. Nikam neuhýbá, sleduje stejnou dráhu jako imaginární prst. Z podkolenní jamky se zvolna vrací k patě. Snažte si uvědomit všechny jednotlivé body její dráhy, žádný z nich nesmí koule přeskočit nebo vynechat. Myslete na předchozí tlak pomyslného prstu, potom na tlak železné koule a vystopujte na jejich dráze všechna místa, kde si nejste svými pocity jistí. Není 91
třeba, abyste přitom vykonávali jakýkoliv pohyb. Potom si představujte, že se železná koule z podkolení kutálí po zadní straně stehna vzhůru k hýždím. Sledujte, jak tlačí na stehenní kost. V místech, kde bude přecházet na hýžďové svaly, vám nebude její dráha zcela jasná. Představujte si tedy, kam by se pohybovala, kdyby jste nohu zvedli. Nechte ji kutálet zpět do podkolenní jamky a k patě. Opakujte to tak dlouho, až si budete plně uvědomovat všechna místa na její dráze. Položte na zem někde nad hlavou mírně pokrčenou levou paži tak, aby vám tato poloha byla příjemná, a představujte si, že na hřbetě této ruky leží těžká železná koule. Najděte pro ni místo, ze kterého by se neskutálela dolů, a pak jí dovolte, aby se pomalu pohybovala směrem k lokti a zpět. Uvědomte si přesně její dráhu a pak si představujte, že se po ní pohybuje opět ten pomyslný prst. Pokračujte v těchto představách tak dlouho, až budete zřetelně pociťovat každý bod na dráze prstu a koule. Stejným způsobem postupujte od lokte k rameni a vracejte se zpět ke hřbetu ruky. Prodlužte pohyb koule až k lopatce, kde vám její dráha opět nebude zcela jasná. Vraťte se k pravé noze. Zvedněte trochu patu a lýtko a představujte si znovu bod za bodem, po níž by se pohybovala koule od paty do podkolení a pokračujte dále směrem k hýždím. Sledujte, jak budou reagovat svaly v levém rameni na pohyb koule po pravé noze. Snažte se vycítit dráhu, po níž by se koule pohybovala z oblasti pravé hýždě směrem k levému rameni, kudy by se dostala přes pánev k pasu a jak by se dokoulela podél páteře k levé lopatce. - Zvedněte trochu lopatku a sledujte, jak se bude koule po stejné dráze vracet, v kterém místě překoná gluteus na své cestě do podkolení a k patě. Vytvořte si jasnou představu celé dráhy bez jediného přerušení. Položte imaginární kouli opět na hřbet levé ruky. Zvedněte trochu ruku, aby se koule pomalu skoulela k zápěstí, pak zvedněte ruku o něco výše, aby se skutálela k lokti, a pak ještě o něco výš, aby se dokutálela až k lopatce. Má-li koule pokračovat ve svém pohybu, musíte to zařídit tak, aby bod, do něhož se má právě přemístit, byl o něco níže než bod, než se právě nalézá. - Nechte kouli dále kutálet od levé lopatky až k pravé patě. Pak lehce zvedněte pravou nohu, a uveďte tak kouli do pohybu opačným směrem, k podkolení, k hýždím, k levé lopatce a konečně až k hřbetu levé ruky. Paže přitom nesmí být 92
pokrčena v ostrém úhlu, to by se vám koule skutálela na zem. - Nyní zvedejte střídavě levou paži a pravou nohu, aby se koule mohla kutálet ze hřbetu levé ruky k patě pravé nohy a zpět. Dbejte na to, aby její pohyb byl rovnoměrný, aby vám byla její dráha jasná, abyste ji prociťovali a abyste si v každém okamžiku byli vědomi, kde se koule právě nachází. Položte levé ucho na zem, levou paži v lokti poněkud narovnejte a zvedněte svoje tělo tak, aby koule mohla běhat z levé ruky k pravé patě jako v žlábku. Sledujte směr jeho pohybu. Zvedněte levou paži a pravou nohu, lehce se prohněte v těle a aniž byste se namáhali, zaujměte tuto základní polohu. Koule se nachází v nejnižším bodě dráhy v lumbální krajině. Lehkými krátkými pohyby se snažte kouli rozhýbat, aby se ve svém žlábku pohybovala směrem k rameni a hned se zase vracela směrem k noze. Sledujte stále její polohu a uvědomujte si současně i to, co děláte vy, aby se koule pohybovala vámi určeným směrem.- Levé ucho se stále dotýká země. Zvětšujte postupně rozsah pohybu a prodlužujte tím oběma směry dráhu koule, až konečně začne koule běhat od hřbetu levé ruky k patě pravé nohy a zpět. - Pomalu vstaňte a projděte se. Pozorujte, zda se změnily pocity, které vycházejí z vaší levé paže a pravé nohy, z dráhy, po které se koule pohybovala. Položte se zase na břicho, nohy mírně od sebe, volně vzpažená pravá paže spočívá dlaní na zemi. Hlava je otočena vlevo, pravé ucho na zemi. Opakujte zrcadlově předchozí cvičení. Pomyslná koule se pohybuje od paty levé nohy do podkolení a zpět. Potom prodlužujte její dráhu k pravé lopatce, k lokti a hřbetu pravé ruky a budete se vracet zpět k levé patě. - Nemáte dojem, že pociťujete pravou paži a levou nohu jinak než předtím? Soustřeďte se na kouli, která se pohybuje po obdobné dráze jako při předchozím cvičení, uvědomujte si směr jejího pohybu a její okamžitou polohu. Jakmile vám bude dráha koule jasná, zvedne se jakoby sama od sebe pravá paže a levá noha a koule začne putovat od hřbetu pravé ruky k patě levé nohy. Aby koule nevybočila ze své dráhy, vaše pohyby musí být jemné a volné. Vaše pohyby by měly být takové, aby se koule pohybovala po celé dráze stejnou rychlostí. Sledujte, jak musíte postupně uvádět v činnost různá místa svého těla, aby byl zachován směr i kvalita pohybu koule. Musíte ji nasměrovat do místa, na které právě myslíte, sama by nepoznala, po jaké dráze se má 93
pohybovat. Zvedněte lehce pravou paži a levou nohu. Koule se zastavila v nejnižším bodě někde u křížové kosti. Rozhoupejte ji krátkými rytmickými pohyby tak, aby se střídavě koulela směrem k rameni a k noze a postupně prodlužujte délku dráhy jejího pohybu, až se bude koulet od pravé ruky k levé patě a zpět. - vstaňte a trochu se projděte. Snažte se zjistit, zda se teď cítíte jinak, než když jste se procházeli před chvílí. Pociťujete nějaké změny v oblasti zad nebo jinde v těle? Lehněte si na břicho, nohy od sebe, vzpažte zevnitř, paže spočívají na zemi. Opřete se bradou o zem. Položte si imaginární kouli na šíji, tam kde hlava dosedá k páteři. Nadzvedněte trochu hlavu a snažte se se pomalým pohybem hlavy uvést kouli do pohybu, aby se kutálela mezi lopatkami a dále směrem k pánvi. Abyste jí to umožnili, musíte zvednout horní část hrudníku. Celý trup se musí podílet na úpravě dráhy pro pohyb koule. - Kutálejte kouli zase zpět k hlavě. Musíte zvednout pánev a břicho, záda i ramena uveďte do takové polohy, aby se mohla skutálet až na šíji. Tu pak skloňte, aby koule mohla pokračovat ve svém pohybu až k hlavě. Kolena po celou dobu spočívají na zemi. - Znovu nechte běžet kouli od hlavy h pánvi a zpět. Doprovodné pohyby provádějte stále volněji a uvědoměleji. Dávejte pozor, aby se vám koule neskutálela jinam a neuklánějte hlavu stranou. Roznožte a zvedněte trochu nohy, nechte je zvednuté a opět nechte kouli putovat ze šíje k pánvi a zpět. Položte nohy znovu na zem a uveďte kouli zpět do pohybu. Uvědomte si, jaké rozdíly přitom pociťujete. Položte kouli do oblasti pánve a zvedněte pravou nohu a levou paži. Lehkými pohyby dosáhněte toho, aby se koule pohybovala střídavě směrem k hřbetu ruky a k pravé patě. Stupňujte intenzitu pohybu. Nyní zvedněte pravou paži a levou nohu a opakujte předchozí cvičení. Upněte svoji pozornost především na dráhu, po níž se koule pohybuje, a uvědomte si její polohu v každém okamžiku, abyste byli schopni kdykoliv změnit směr jejího pohybu. Položte se na záda, paže natáhněte volně podél těla a představujte si všechny možné kombinace drah, po nichž by se mohla pomyslná koule po vašem těle pohybovat. Prociťujte tyto dráhy a pohyby, abyste si mohli učinit o přední straně svého těla stejně jasný obraz, jaký jste si učinili po předchozím cvičení o
94
zádové straně.
9.2.8
Devátá lekce
Posaďte se na židli, mírně pokrčte kolena. Vzpomeňte na pánevní hodiny (šestka na kostrči), a pokuste se tentokrát v sedě zakroužit pánví, jako kdyby jste měli namalovaný ciferník na židli. Ustaňte v kroužení. Nyní se začněte kolébat z šestky na dvanáctku. Pak z trojky na devítku. Poté vyzkoušejte jiné varianty, které vás napadnou, jen s podmínkou, že číslice budou vždy protilehlé (např. z jedničky na sedmičku atd.). Až nabudete vědomí o ciferníku, ustalte svoji pánev v jeho samotném středu tam, kde jsou připevněny ručičky k hodinovému strojku. Uvědomte si, jak se vám nyní sedí, kde máte těžiště? Není to náhodou onen bod, kde jsou ručičky připevněny ke strojku? Vstřebávejte pocit, který právě pociťujete. Nyní svoji pozornost přepněte na své pravé rameno, aniž byste změnili způsob sezení. Uvědomte si, v jaké je poloze, jestli je vychýleno dopředu, nebo jestli ho nedržíte stažené. Uchopte svou levou rukou pravou paži nad loketním kloubem. Použijte pouze své levé ruky k tomu, abyste zvedli ruku vzhůru. Pak ji opět pomocí levé ruky vraťte zpět do původní polohy. Opakujte to několikrát, až bude pohyb plynulý. Odpočiňte si a uvědomujte si rozdíly mezi levou a pravou polovinou těla. Pokračujte v pohybu ramenem, který řídí levá ruka, ale tentokrát si ještě budete představovat, že je vaše rameno spojeno tenkým gumovým vláknem s lalůčkem levého ucha. Zkuste během pohybu ramene vnímat pouze toto gumové vlákno. Co se sním děje, jak se pohybuje? Odpočiňte si a uvědomte si, jak jste teď vnímali rameno, na které jste neupírali pozornost. Představte si, že z vašeho pravého ramene (v místě, kde je ramenní kloub) vede tenká nit, za jejíž druhý konec někdo malinko tahá, takže vám pomalu nadzvedne rameno a pak jej opět spustí do původní polohy. Nyní cítíte, jak je najednou vaše ruka těžká. Postavte se, a vzpomeňte si na jednu z prvních lekcí, kdy jsme se kolébali dopředu, dozadu a do boku. Zjišťovali jsme polohu osy našeho těla. Nyní si v krátkosti připomeneme tyto pohyby, abychom si osu uvědomili. Vychýlení na 95
každou stranu je jen malé. Představte si, že vám s kostrče visí provázek, na jejímž konci je olůvko. Sledujte, směr olůvka když se nakláníte. - Ustalte olůvko v místě, kde si myslíte, že by tvořila jednu linii s osou vašeho lěla. Nyní upřeme svoji pozornost na levé rameno. Uvědomte si, v jaké je poloze. Pak si představte, že je spojeno tenkým gumovým vláknem s pravým ušním lalůčkem. Provádějte ramenem pohyby do všech možných stran, které vás napadnou. Nejprve se při těchto pohybech soustřeďte na rameno, které tyto pohyby řídí. Pak upněte svoji pozornost na vlákno, co se s ním děje, jak se zkracuje a prodlužuje během každého pohybu ramene. Pak se soustřeďte na nit, která je připevněna k rameni v místě, kde je ramenní kloub. Opakujte předchozí cvičení na druhou stranu. Pravé rameno je spojeno s levým lalůčkem. Nejprve se soustřeďte na rameno poté na vlákno. Posaďte se, najděte si onen bod, kde jsou ručičky budíku připevněny ke strojku. Nyní si budete představovat, že každé rameno je ciferník (je otočen na jednu stranu, takže obě dvě ramena budou při stejném pohybu ukazovat na stejné číslo), který má nahoře dvanáctku (když rameno malinko zvedneme), dole šestku ( když rameno malinko snížíme) , trojka je vpředu (když rameno vychýlíme malinko před sebe a devítka je vzadu (rameno vychýlíme malinko za sebe). Kroužete oběma rameny po směru hodinových ručiček. Uvědomujte si každou prošlou hodinu. Poté kroužete oběma rameny proti směru hodinových ručiček. Opět si snažte uvědomovat každou prošlou hodinu. Odpočiňte si. Nyní vaše pravé rameno zaujme polohu na šestce a levé rameno na dvanáctku. Budete se pohybovat po směru hodinových ručiček. Opět si uvědomujte každou prošlou hodinu ale pozor, každé rameno ukazuje jiný čas. Odpočiňte si. Opět vaše pravé rameno zaujme polohu na šestce a levé na dvanáctku. Tentokrát však jimi budeme pohybovat proti směru hodinových ručiček. Provádějte pohyb pomalu a uvědomujte si každou číslici, kterou ramena procházejí. Možná, že v některé části pohybu se nebudete moci zorientovat. V tom případě postupujte uvědoměle od číslice k číslici a zastavte se vždy na další dvojici...např. šestka - dvanáctka, pauza, pětka – jednička, atd. Odpočiňte si. Otáčejte oběma rameny po směru hodinových ručiček. Soustřeďte se přitom na dech. Rozpoznejte, na které číslici se budou ramena
96
nacházet v době, když budeme nádech měnit na výdech a naopak. Pak se soustřeďte na svaly v obličeji. Copak dělají, jsou napnuté? Projděte se a prociťujte své tělo.
97
