MASARYKOVA UNIVERZITA V BRNĚ FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ Katedra psychologie
Diplomová práce (obor psychologie)
ŽIVOTNÍ STYL A SMYSL ŽIVOTA V MLADÉ DOSPĚLOSTI
Vypracovala: Be.Eva Svobodová
Vedoucí práce: prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.
Brno 2005
„Prohlašuji, že jsem práci vypracovala samostatně a že jsem všechny použité informační zdroje uvedla v seznamu literatury".
Mé poděkováni patří zejména panu Vladimíru Smékalovi za obrovskou trpělivost při vedení mé práce. Dále chci poděkovat všem respondentům za ochotně poskytnuté rozhovory.
Obsah : I. Úvod
1
ILTeoretická část
3
1. Životní styl
3
1.1. Životní styl u Adlera
4
1.2. Životní styl u Dreikurse
6
1.3. Klasifikace životních stylů
7
1.3.1. Typy životních stylů podle Adlera
7
1.3.2. Životní styly podle Thorna
8
1.4. Projevy životního stylu
10
1.5. Funkce životního stylu
11
1.6. Současné trendy v životním stylu
13
1.6.1. Singles
13
1.6.2. Prozatímní dospělost
15
1.6.3. Konzumní styl života
16
1.6.4. Víra jako významná součást životního stylu
18
1.6.5. Alternativní životní styly
20
2.
Smysl života
2.1. Smysl života ve
22 filozofii
22
2.1.1. Fenomenologie
22
2.1.2. Existencialismus
23
2.2. Smysl života v psychologii 2.3. Logoterapie 2.4. Pozitivní psychologie 3.
Mladá dospělost
3.1. Charakteristika mladé dospělosti 3.2. Profesní role 3.3. Partnerství/manželství
25 28 31 33 34 37 40
3.4. Rodičovství
41
III. Praktická část
45
1. Cíl výzkumu
45
2. Výzkumný soubor
46
3. Omezení výzkumu
48
4. použité metody
49
5. Analýza dat
52
6. Výsledky a deskripce
53
6.1. Osoby s nízkým naplněním smyslu života
56
6.2. Osoby s vysokým naplněním smyslu života
62
6.3. Životní styly
64
7. Interpretace a závěry
68
8. Souhrn
72
9. Literatura Věcný rejstřík Jmenný rejstřík Přílohy
73
I. Úvod
Pro svoji diplomovou práci jsem si vybrala téma smyslu života a životního stylu v mladé dospělosti. Otázka smyslu života je v současné společnosti velmi aktuální. Životní úroveň se za uplynulé století rapidně zvýšila ve všech svých oblastech a i nadále vzrůstá, takže již jen minimální část lidí se v naší společnosti musí obávat o svůj život či zdraví, hladoví, trpí nouzí, jsou bez lékařské či sociální pomoci. Přesto se ukazuje, že míra naplnění smyslu života u současné populace nevzrůstá. Otázka smyslu života při tom zaujímá velice významnou součást našeho života a její dlouhodobé nezodpovězení či nenaplnění smyslu
může přinášet vážné psychické a posléze i fyzické
potíže. Druhým, v současnosti neméně aktuálním tématem, je životní styl. Tento pojem je dnes a denně skloňován v médiích v nejrůznějších souvislostech. Často
se
s pojmem životní styl setkáváme ve spojeni s negativními
přívlastky. Hovoří se o tom, že současný životní styl je dlouhodobě neudržitelný, jc konzumní, individualistický a neuznává základní hodnoty a normy. Jistě zde nemusím zdůrazňovat, že způsob našeho života je jednak prostředkem vyjádření našeho vnitřního světa, ale zároveň nás to, jak žijeme ovlivňuje zpětně. Ve své práci se konkrétně budu snažit nalézt souvislosti mezi určitými typy životních stylů, respektive určitými oblastmi životního stylu a mírou naplnění smyslu života.
Soustředit se při tom budu na vývojové období
mladé dospělosti. Teoretická část se skládá ze tří kapitol, které jsou věnovány životnímu stylu, smyslu života a mladé dospělosti. Jednotlivé pojmy jsou
zde
podrobně vysvětleny a také blíže charakterizovány. Úkolem praktické části je seznámit čtenáře s provedeným výzkumem, s jeho průběhem a zejména s výsledky tohoto výzkumu. Výzkum je kvalitativní a jeho cílem bylo nalézt souvislosti mezi mírou naplnění smyslu
1
života a konkrétními životními styly, respektive jednotlivými aspekty životního stylu. Vedlejším cílem výzkumu bylo stručně popsat a charakterizovat vybrané životní styly z hlediska
rodiny, vzdělání,
zaměstnání a profesní kariéry,
manželského nebo partnerského života, trávení volného času, hodnot, víry a životních cílů.
2
II. Teoretická část 1. Životní styl
Internetová encyklopedie Wikipendia říká, že "lifestyl is the way a person or group of person lives. This includes patterns of sociál relalions, consumption, entertainment and dress. A lifestyle typically ako reflects an individualVs attitudes, values or worlview. " [Životní styl je způsob života, kterým osoba nebo skupina osob žije. Zahrnuje vzorce sociálních vztahů, spotřebu, zábavu
a oblékání. Životní styl také odráží jedincovy postoje,
hodnoty či jeho světonázor.]. Jiná internetová encyklopedie Co je co, uvádí, že je jedná o sociologický pojem a znamená „ vyhraněné typické formy chování lidí ve
společnosti.
Vzniká z životního způsobu člověka a představuje jeho formální a estetickou stránku." Podle D . Chaneyho (1996) je pojmu životní styl užíváno velice široce a je problematické tento pojem nějakým způsobem vymezit. Nicméně uvádí, že nám životní styl pomáhá definovat naše postoje, hodnoty
a sociální
pozici. Dává také smysl tomu, co lidé dělají a proč to dělají. Čáp (1990) užívá životního stylu ve větší šířce, nejen na způsob života jedince, ale i sociálních skupin a celé společnosti. „ Souhrn činností určité společnosti, sociální skupiny nebo jednotlivce se označuje výrazy
způsob
života, životní způsob, životní styl apod. Zahrnuje charakteristiky toho, jak lidé pracují a také toho, jak žijí mimo zaměstnání. Patři sem způsob výroby a vztahy na pracovišti, ale také způsob života v rodině, péče o děti i staré a nemocné lidi, vztahy mezi sousedy, odpočinek a sebevzdělávání, volný čas... Nejde tedy jen
o činnosti vnějškově popisované,
ale zároveň o určitě
společenské vztahy, tradice, hodnoty a požadavky a také tomu odpovídající skupinové a individuální hodnotové orientace, názory a postoje, způsoby uspokojování potřeb atd. Způsob života tedy zahrnuje momenty lidského bytí i společenského
vědomí i skupinových
(in:Čáp,1999:19).
3
a individuálních
charakteristik "
V současné době se pojem životní styl často prezentuje pouze jako povrchní
a dočasný způsob chování, manifestovaný například typickým
účesem,
pravidelnou návštěvou fitness centra nebo pouhou příslušností
k určité sociální skupině. V pravém slova smyslu ale znamená dlouhodobou orientaci, zahrnující vnitřní i vnější charakteristiky jedince. Životním stylem tak obvykle rozumíme způsob, jakým jedinec žije, jaký je jeho pohled na svět, hodnoty, priority, zájmy, postoje, chování, cíle a celkové životní zaměření. Zahrnuje též externí charakteristiky jako styl oblékám, účes, způsob vyjadřování a v neposlední řadě také to, jaké si jedinec
volí přátele, partnera, s kým se stýká a v jakém prostředí se
pohybuje.
1.1. Životní styl u Adlera
A. Adler je zakladatelem individuální psychologie, teorie osobnosti, která je sociálně psychologická, vývojová a kognitivní. Zpočátku své profesní dráhy se věnoval zejména pocitu méněcennosti a úsilí o jeho překonání. Domníval se, že základní lidskou motivací je „vůle k moci". V pozdější fázi svého života se zaměřil na jednu ze základních potřeb každého člověka a to, náležet k lidské společnosti. Upravil
své původní přesvědčení o lidské
motivaci, namísto „vůlí k moci" postuloval základní lidskou
motivací
nálezem k lidské společnosti. Podle Adlerova učení je člověk v podstatě sebeurčující, utváří svou osobnost podle toho, jak chápe sám sebe a své vlastní zkušenosti. Důležitější než tyto zkušenosti samotné, je ovšem to, jak je člověk interpretuje. Individuální psychologie zdůrazňuje jedinečnost každého individua
a
klade důraz na celost lidské osobnosti, proto bývá někdy také označována jako holistická. Pojem holismu a jednoty osobnosti je jedním ze základních principů individuální psychologie. Druhým je, že veškeré lidské chovám je
4
účelné, vázané na nejaké cíle a pochopit chovaní můžeme tedy pouze tehdy, když porozumíme cílům dané osoby. Cíle jsou základem lidské motivace i chování, jsou poměrně jednoduše identifikovatelné, ale spíše v symbolické podobě. Často nemusí být vůbec vyjádřeny verbálně a osoba je nemusí mít, na vědomé úrovni, ani zcela identifikované. Tuto jednotu a jedinečné zaměření každého člověka vyjadřuje pojmem životní styl Původně používala individuální psychologie pojmu „životní plán," ale jelikož vedl tento pojem někdy k nedorozumění a špatnému výkladu, přistoupila k termínu „životní styl." „ / kdybychom rozuměli pudům, podnětům, instinktům a podobně, nedokázali bychom předpovědět, co se
stane. Někteří
zpozorování
psychologové
instinktivního
se snaží
své
závěry vyvozovat
chování nebo z dokladů o traumatu, ale při
bližším zkoumám zjistíme, že všechny tyto prvky předpokládají existenci konzistentního životního stylu. " (in:Adler, 1999:46). Životní styl se podle Adlera vytváří již během prvních čtyř až pěti let života dítěte na základě asimilací vlivů z jeho těla a z vnějšího prostředí. Tento raný životní styl bývá také označován jako prototyp. Životní styl jedince je určován jednak vnitřními vlivy (osobní životní cíl, sebepojetí, city vůči ostatním, osobní logikou neboli chápáním světa) a vnějšími vlivy (struktura rodiny, rodinná konstelace). „Životní styl obsahuje základní sebepojetí
a životni cíl, pohled na svět a způsob zacházení s životními
situacemi. Ten zůstává během života jedince relativně stabilní, jelikož člověk akceptuje základní přání a životní vzor jako pravdivé a většinou interpretuje životní
události
v téže
linii, jako jsou jeho primární
přesvědčení."
(in:Dreikursová-Fergusonová, 1993, 23). Individuální psychoterapie se zaměřuje na změnu životních plánů. Prvním krokem je identifikace životního stylu, která se nejčastěji děje formou ranné vzpomínky. Metoda ranné vzpomínky se snaží objevit vztah mezi prototypem životního stylu v dětství a naším současným chováním a prožíváním. Jedinec je vyzván, aby si pokusil vybavit nějaký zážitek z dětství a ten vyprávěl. Dotazy poté zjišťujeme podrobnosti vyprávěné
5
situace, zejména jaké emoce ji provázely. Při interpretaci předkládáme osobě nejprve své představy a nápady, ale podstatné je, jak to vidí on sám. Postupně se tak propracováváme k jeho současnému životnímu stylu a soukromé logice, tedy pohledu na svět i sebe sama. Důležitým vodítkem a zároveň významným ovlivňujícím činitelem jsou pro životní styl sourozenecké pozice. V sourozeneckých pozicích viděl Adler
velmi
silný
vliv
a
hodně
s nimi
pracoval. Popsal
obecné
charakteristiky prvorozených, druhorozených, třetích dětí. Nejde jen o pořadí, ale i vztahy k sourozencům jako takovým. Podobný účel jako metoda ranné vzpomínky má i výklad snů. Stejně jako u ranné vzpomínky i zde se používají amplifíkační metody, je třeba více se vyptávat a neříkat hned interpretace. Kratochvíl
(2002)
uvádí jako
základní
zásady
pro
individuální
psychoterapii následující: •
Poznat klientův nerealistický životní plán.
•
Vést klienta ke změně životního stylu.
•
Dodávat odvahu k této změně.
1.2. Životní styl u Dreikurse
Dreikurs (1937) vysvětluje vznik životního stylu na základě životního plánu. Podobně jako Adler uvádí, že se utváří již v poměrně raném dětství. Dítě má, podle Dreikurse, vyvinutou určitou povahu již mezi 4-6 rokem života a tato povaha se již neměnní Povaha je projevem určitého životního plánu, který si dítě vytvořilo pro další způsob života. Dítě ve svém myšlení, cítění a jednání používá určitých konstrukcí a šablon, které nazýváme „osobní notou" nebo „rytmem života". Tak vzniká z individuálně různého životního plánu životní styl, charakteristický pro určitého jedince.
6
Každý životní plán by v sobě měl zahrnovat tři základní životní úkoly. Jsou jimi povolání (každá činnost „nutná pro lidi"), láska (schopnost mít kladný vztah k druhému) a lidské společenství.
1.3. Klasifikace životních stylů
Jelikož už vymezení pojmu životní styl není jednoduchým problémem, klasifikace životních stylů je pak pravým oříškem. Samozřejmě, že každý člověk má svůj vlastní zcela jedinečný a nezaměnitelný
životní styl, ale
alespoň přibližná klasifikace, nám může pomoci se v této problematice lépe orientovat. Často se například hovoří o venkovském a městském způsobu života. Život ve městě je spojen s hektickým tempem, stresem, civilizačními chorobami, průmyslem, trestnou činností a anonymitou. Venkovský způsob života
bývá naproti tomu označován jako klidnější,
se
zdravějším
stravováním, lidé se zde navzájem znají a výroba je převážně zemědělská. Samozřejmě život ve městě i na vesnici s sebou nese výhody i nevýhody.
1.3.1. Typy životních stylů podle Adlera Adler (1999) hovoří o normálním životním stylu a nepřizpůsobeném životním stylu. K prvnímu patří lidé, kteří jsou společensky orientovaní a za jejich činnosti plynou společnosti nějaké výhody. Mají dostatek energie a odvahy čelit každodenním starostem a problémům. Nepřizpůsobený životní styl v sobě zahrnuje lidi, kteří jednak nejsou dobře sociálně přizpůsobeni a jednak nejsou schopni dostát běžným povinnostem a životním nárokům. Ve společnosti a v komunikaci jsou tito Kdé často plaší, opatrní, stydliví, nové situace a druhé lidi pokládají za nepřátelské, v případě nutnosti rozhodovat jsou váhaví.
7
Vedle toho stanovil ještě čtyři základní životní styly. Jeho klasifikace vyplývá z chování jedince k okolí (sociální cítění) a ze stupně aktivity. Stupeň aktivity je utvářen již v ranném dětství na základě toho, co dítě shledává úspěšným při řešení vnitřních i vnějších problémů.
Sociální cítění Stupeň aktivity nízký
Vysoký
Vysoké
chtivý typ
sociálně užitečný typ
Nízké
vyhýbající se typ vládnoucí typ
Lidé náležící k vládnoucímu typu jsou potencionálně nebezpeční pro svou agresivitu a egocentričnost. Tento typ identifikoval Adler jako první. Chtivý typ je dle Adlera nejběžnější životní styl, který by se dnes dal označit jako konzumní. Patří sem lidé, kteří očekávají, že druzí budou uspokojovat jejich potřeby a na ostatních tak závisejí, či dokonce parazitují. Vyhýbající se typ je také sociálně neužitečný. Jedná se o lidi, kteří se vyhýbají problémům a zejména situacím, kde by mohl být posílen jejich pocit méněcennosti. Sociálně užitečný typ je podle Adlera jedinec, který je v sociální i osobní normě, může být považován za plně rozvinutou, harmonickou osobnost.
1.3.2. Životní styly podle Thorna
Podle F.C.Thorna je životní styl dynamický mechanismus, jímž jedinec řeší své problémy. Každý člověk má určité mechanismy adaptace na životní situace, které se dělí na útočné a obranné. Je to organizující faktor osobnosti Životní styly dělí na základních deset typů :
8
1. Normální
styl, který se vyznačuje
vyváženým vztahem mezi
společenským citem (orientace na druhé) a snahou o uplatnění, převahu a moc. 2. Individualistický styl, jehož vyznavači se zabývají otázkou, jak působit
na druhé.
Snaží
se od druhých
odlišit,
mají
málo
společenského citu. 3. Vykořisťovatelský
styl,
k němuž
náleží jedinci
s nedostatkem
společenského citu, případně i s rysy nenávisti, je schopný využívat druhé, aby se dostal dopředu. 4. Rozmazlený typ zhýčkaného
dítěte, kterému
rodiče ve všem
vyhověli, náladový, sobecký, zvyklý dostávat. 5. Vzdorný, odporující styl, k němuž náleží ješitní lidé bez porozumění pro
lidské
vztahy, spíše
nenávistný,
stranící
se
společnosti,
nedůvěřivý. 6. Dominantně-autoritářský styl, patří k němu lidé přesvědčeni, že vše umí udělat nejlépe. Tendence druhým lidem radit, vést je, někdy až nutit k poslušnosti. 7. Konformní styl, který se vyznačuje snahou zapadnout, nevyčnívat z řady, lidé přizpůsobiví až pohodlní. 8. Únikový styl jehož představitelé se snaží jakoby uniknout od lidí. Jedná se o lidi uzavřené, nevyhledávající společnost. 9. Vychytralý styl značí osobnosti, které bychom mohli charakterizovat jako „manipulátory". Využívají
svého důvtipu a druhých lidí
k dosažení svých cílů. 10. Vyhýbavý-ignorujicí styl vyjadřuje únik a nezávaznost.
9
1.4. Projevy životního stylu
Životní styl se projevuje prakticky ve všech našich každodenních činnostech,
emocích,
prožívání,
postojích
a
hodnotách.
Záldadními
oblastmi, kde se způsob života projevuje je bezesporu profese, zaměstnání. Neznamená to jen samotný výběr profese a pracoviště, ale i pracovní nasazení, pracovní tempo. Důležité jsou také naše vztahy na pracovišti, zda dokážeme pracovat kolektivně nebo spíš individuálně, zda umíme vycházet s nadřízenými, případně i podřízenými kolegy, jak se stavíme k náročným pracovním úkolům, zda lépe pracujeme pod tlakem nebo v uvolněné atmosféře. Silně se způsob života také projevuje ve vztahu partnerském nebo manželském, potažmo v našem rodinném životě a
výchově dětí. I výběr
přátel, se kterými se chci a budu stýkat, je našemu způsobu života značně podřízen. Také způsob trávení volného času je ovlivněn naším způsobem života. Je důležité, zda volný čas trávíme pasivně nebo aktivně, o samotě nebo
s
přáteli, zda má náš volný čas nějakou strukturu nebo děláme, co nás zrovna napadne. Naše zájmy a koníčky vypovídají mnohé o naší osobnosti. Je naší oblíbenou víkendovou činností vysedávání s kamarády v hospůdce u piva či raději aktivně sportujeme nebo navštěvujeme koncerty vážné hudby ? Výrazně se životní styl projevuje v našich plánech do budoucna, v tom jaké máme cíle, čeho bychom chtěli dosáhnout, jaké je naše zaměření. Patří sem jak cíle krátkodobé (např. letošní zimu pojedu s partnerem na hory), tak dlouhodobé (např. přihlásím se na jazykovou školu a naučím se další cizí jazyk). Křivohlavý (2004, a) uvádí charakteristiky osobních cílů, které vedou k dobrému subjektivnímu stavu. Jedná se o cíle, které jsou: •
konkrétně definované, splnitelné
•
cíle, které se přibližují nejvyššímu, celoživotnímu zaměření
•
definované v termínech duchovní dimenze života
•
je v nich obsažena skupinová afilace
10
•
zaměřené na zvyšování intimity v nejužších přátelských vztazích
•
generativm cíle
•
vycházející z vlastního rozhodnutí
•
vyznačující se vyšší mírou oddanosti zvolené činnosti.
Důležité jsou ale i vnější znaky, například podoba prostředí, ve kterém žijeme. Jak máme zařízený byt či dům, je nějak vyzdobený, jsou v n ě m květiny nebo obrazy? Cítíme se tam dobře? Do těchto vnějších projevů rozhodně patří i styl našeho oblékání, je ležérní a uvolněný nebo vždy dokonale a precizně upravený a sladěný? Chceme svým oblečením na sebe upozornit nebo spíše zapadnout do davu na ulici? Také
účes, módní
doplňky, u žen make-up a celková vnější podoba leccos vypovídá o našem způsobu života. Adler (1999) uvádí jako základní projevy životního stylu řeč těla (tělesné pohyby, držení těla, zaujímání postojů vůči druhým), bázlivost (prototyp ustrašeného nebo nerozhodného člověka), nálady jakožto duševní postoje, osobní vlastnosti (určitá vlastnost představuje odpověď mého životního stylu na to, jak vnímám problém), víra v předurčení, která může vyústit až v pocit
nadřazenosti,
závist
a
žárlivost
(bývají
známkou
pocitu
méněcennosti) a maskulinní protest jako závist dívek a žen na společenské postavem mužů.
1.5. Funkce životního stylu
Tak, jako se životní styl projevuje prakticky ve všem, co děláme, jsou i funkce životního stylu velmi rozmanité a široké. Zmíním zde proto, jen ty nejhlavnější. Životní styl je určující při veškerém výběru, ať už se tento výběr týká podnětů, nabízejících se možností, přátel apod. Životní styl pracuje selektivně.
11
Shulman a Mosat (1999) uvádějí, že selekce zahrnuje výběr směru, kterým jedinec prochází životem ke svému cíli. Selektivní vnímání tak přijímá jenom ty podněty, které odpovídají individuálnímu životnímu stylu. Napomáhá odhalit takové situace, ve kterých je dobré reagovat, i takové, ve kterých je lépe být pasivní. Životní styl také pomáhá k predikování a předjímání dalších událostí, má funkci jakéhosi radaru, jenž vyhledává události a situace odpovídající schématu životního stylu. Má také funkci archeologickou, což znamená, že pomáhá selektovat a rekonstruovat vzpomínky tak, aby odpovídali současnému životnímu stylu. Životní styl má také funkci rozhodovací, pomáhá při rozhodování jak každodenních otázek, tak i v obtížných životních situacích. Přičemž při rozhodování
o
každodenních
„maličkostech"
postupujeme
většinou
automaticky, tak, jak máme zažito a danou situaci často nevnímáme jako situací, kde je možno se rozhodnout. Další oblastí, kde se životní styl uplatňuje, je hledám příslušného sociálního statutu, postavení ve skupině nebo společnosti. Svým způsobem, zejména skrze žité hodnoty, uskutečňované cíle a plány, profesi a způsob trávení volného času, nám ukazuje, kde je naše místo a kdo jsou moji blízcí. Životní styl má také přímý vztah k naším životním cílům a ideálům, potažmo i k identifikaci a definování jáství. Ovlivňuje naše krátkodobé i dlouhodobé životní plány a způsob jejich uskutečňování. Způsob života má tendenci sám sebe upevňovat, protože žijeme ve shodě se svým životním stylem a tím ho, prostřednictvím opakovaného užívání, posilujeme.
12
každodenního
1.6. Současné trendy v životním stylu
V životním stylu současné zejména mladé generace lze vysledovat několik trendů. S některými z nich jsme se mohli setkat již před desetiletími, ale jejich masovější rozšíření je otázkou několika posledních let. Podívejme se nyní alespoň na některé z nich.
1.6.1. Singles
Výraznou změnu lze sledovat v partnerském životě. Trendem současné doby jsou singles, tedy lidé žijící sami, bez partnera. Jedná se o poměrně heterogenní skupinu a její typologie není jednoduchá. Nejčastěji se setkáme s klasickou typologií, vytvořenou Steinem (1981). Jde v ní o rozlišení, zda situace singles představuje
dobrovolnou či nedobrovolnou volbu a zda je
dočasná nebo dlouhodobá: 1. dobrovolní dočasní jsou mladí, doposavad nesezdaní či rozvedení, kteří odkládají uzavření nebo znovuuzavření sňatku; 2. dobrovolní stabilní jsou spokojeni se svým nesezdaným stavem a nemají v úmyslu uzavírat manželský svazek, patří sem také skupiny, jejichž životní styl vylučuje manželství (kněží, členové a členky náboženských řádů); 3. nedobrovolní dočasní, jedná se o mladé nesezdané lidi, kteří ale aktivně hledají partnera, dále sem patří starší nikdy nesezdaní, kteří začali hledat; 4. nedobrovolní
stabilní
představují
starší
rozvedené,
ovdovělé,
doposavad nesezdané, kteří sice chtěli manželský svazek, ale nenašli partnera a jaksi akceptovali tento stav. Počet singles stále roste jak České republice, tak celosvětově. Na jedné straně roste počet lidí, kteří si tento způsob života nevybrali, ale každodenní
13
shon, anonymní život velkoměst, osobnostní vlastnosti, jim nedovolují stálého partnera najít, ale roste i počet dobrovolných singles. Přestože je takovýto způsob života obvykle spojován s osamělostí a samotou, roste i počet lidí, kteří se
pro tento způsob života rozhodnou
dobrovolně. Jak již jsem uváděla výše, hlavními důvody je profesní kariéra a nedostatečné ekonomické zabezpečení pro založení rodiny. Častým důvodem je také absence vlastního bytu a než žít s partnerem/kou u rodičů, to ho/ji raději nemít. Patři sem také skupina osob, která po partnerovi touží, ale cíleně ho nehledají. Volně proplouvají životem s tím, že ta pravá/ten pravý se jednou objeví. Téma singles se stále častěji objevuje v časopisech bulvárních, ale i odbornějších.
V bulváru
se objevují
prakticky jen
dva typy článků
pojednávající o singles. První typ tento styl života oslavuje, zdůrazňuje, že je symbolem samostatností a silné osobnosti. Druhý typ je většinou zaměřen na ženskou populaci a přináší nejrůznější rady, návody a triky jak „ulovit" muže, který žije sám. V časopise Žena a život byl například nedávno uveřejněný průzkum mezi svobodnými třicátníky. Nejčastěji uváděnými důvody, proč žijí singles, byly typu „ Vyhovuje mi naprostá volnost mé osoby, žádné hlášení, kdy přijdu a kam a s kým jdu,"
či „ Člověk má
svobodu rozhodování a je zodpovědný jen sám za sebe " nebo „ V budoucnu se životu ve dvou určitě nebráním, ale prozatím jsem nepotkal tu pravou. " Singles charakterizují další významný rys současného životního stylu a to je individualizace života Každý se má starat sám o sebe a nést za to odpovědnost. Jistým způsobem je z tohoto způsobu života cítit určitá pohodlnost. Z řady různých stránek je život opravdu jednodušší, mám-li odpovědnost jen sám za sebe, nemusím brát ohledy na druhé či riskovat zklamání či rozchod. Novák (2003) uvádí „Samota skýtá možnost rozhodnout se sám za sebe něco dělat nebo nedělat, spořit Či utrácet, nebýt rušen a nerušit. Naznačený rys má však i rub. Ve spolupracující dvojici se lépe táhne. Režie rodiny není odpovídajícím
násobkem výdajů jednotlivce. Život ve dvou je
14
mimo jiné i nárazníkem proti stresu. Ve vyspělých zemích bývají uváděny čtyři rizikové faktory životního stylu : kouření, vysoký krevní tlak obezita a sklon žít osaměle."
(in:Novák, 2003:21). Uvádí se také, že ženatí muži a
vdané ženy mají vyšší sebevědomí, dosahují hlubšího životního uspokojení a méně strádají. Dokáži si sice představit člověka, který se může plně realizovat v jiných oblastech a potřebu lásky, sounáležitosti či péče o druhé, může uplatnit například v dobrovolnické charitativní činnosti. Myslím si ovšem, že jednak takovýchto lidí není mnoho, a také, že blízký intimní vztah tvoří nedílnou součást lidského života, kterou není možné jen tak vypustit.
1.6.2. Prozatímní dospělost
V současné době se začíná posouvat hranice dosažení dospělosti. Mladý člověk často sice přijme to příjemné, co mu dospělost přináší, ale zároveň se nechce vzdát toho poměrně pohodlného života, který mu umožňovala adolescence. Chce svobodu bez odpovědnosti, chce se státe hodně bavit, ale už ne tak moc pracovat. Hranice životního cyklu mladé dospělosti se posunula téměř o deset let a to nejenom z hlediska psychologického a sociálního, ale i z hlediska biologicky podmíněného chování, jako je rození dětí a rodičovství. Jedním ze znaků prozatímní dospělosti je bydlení s rodiči nebo s jedním z rodičů. Samozřejmě, že situace na trhu s byty není dobrá a ani finančně není většina mladých lidí natolik zabezpečena, aby si mohla pořídit vlastní bydlení. Ale nemusí přece hned bydlet v rodinném domku se zahrádkou. Bydlení společně s jedním, dvěma kamarády nebo jiným párem, je finančně únosné i pro ty, kteří teprve začínají vydělávat. Mnoho mladých lidi se však nechce vzdát výhod společného soužití s rodiči, které jsou hlavně finanční. Doma ale mají i méně povinností (je tam vždy
nakoupeno, uklizeno, uvařeno). Zejména jedná-Ii se o syny,
15
matky se o ně v řadě případů zcela starají. „ Obzvláště pro rozvedené matky po čtyřicítce,
které už přestalo
bavit pořád
se předvádět
na
nových
schůzkách, je lákavé mít doma dospělého syna jako náhražku za manžela a šikovného kutila. Mnoho dospělých synů se dnes nechce vzdát movitější generace svých rodičů a vyrazit poprat se se světem. nevidí důvod, proč by měli vytahovat kořeny před třicítkou.
pohodlí Obyčejně
Rozvedená
matka i syn tak uspokojí nejednu potřebu. Avšak žena, která přistoupí
na
takový druh jistoty, šidí svůj vlastní vývoj, a synův ještě více. Tato sociální smlouva je potencionálně
vražedná.,, (in:Sheehyová. 1999:63). Sheehyová
(1999) také uvádí výsledky výzkumu, který byl sice proveden ve Spojených státech, ale myslím, že v evropském prostředí by výsledky byly podobné. Podle tohoto výzkumu jedna třetina svobodných Američanů ve věku 25-34 let stále žije u rodičů.
1.6.3. Konzumní styl života
O konzumním stylu života se v posledních letech hovoří stále častěji. Mít, hromadění věcí a pouhý konzum nastupuje namísto být a prožívat. Materiální statky zastiňují morální hodnoty. Je situace opravdu tak vážná ? N a konzumním způsobu živote se význačným rysem podílí téměř závratný vývoj ve vědě a technice. To, co ještě včera bylo žhavou novinkou, je za pár měsíců zastaralé a jelikož nikdo nechce být „out", pořídí si rychle další novinku, a tak pořád dokola. Zářným příkladem je trh s mobilními telefony a automobily, které se někdy udávají jako základní atributy konzumní společnosti. Právě mobilní telefony a auta jsou vnímána jako symboly svobody a nezávislosti. Hanzlíková (2005) uvádí, že „způsob, jakým se o auta zajímáme a staráme, jak je kupujeme a používáme, ukazuje, že se nejedná o pouhé
dopravní prostředky.
Také to, jak jsou osobní
automobily prezentovány v reklamách a médiích obecně, vypovídá o tom, že
16
jsou i symbolem sociálního postavení
a prostředkem,
skrze který lidé
vyjadřují sami sebe. " (in:Hanzlíková, 2005:20). N a masovém rozšíření konzumního způsobu života má značný vliv také globalizace jakožto
celosvětový proces, založený na propojování trhů
různých zemí, především díky obchodu se zbožím a službami a díky volnému pohybu kapitálu a jež má za následek, mimo jiné, i unifikaci kultury. Konzumní
kultura
k jednostrannému
vede
uspokojování
k chybnému
pojetí
biologických
potřeb
smyslu a
života,
k požitkářství.
Uspokojení nelze najít v hromadění majetku a vysoké životní úrovni a tak se tito lidé často stávají obětmi falešného uspokojování, ať už ve formě sexu, jídla, alkoholu, drog nebo adrenalinových sportů. Dychtivost po požitku za každou cenu však nemůže být pochopitelně nikdy uspokojena a proto takový jedinec stále hledá nové a nové způsoby, často za cenu riskování vlastního
života,
s cílem dosáhnout
zvýšení adrenalinu a
žádoucího
vzrušení. Na konzumní kultuře se významnou měrou podílí také stále větší vliv médií na styl života, zejména mladých lidí. Říká se, že konzumujeme média, což evokuje, že by nás média měla sytit po psychické stránce a náš život činit plným a bohatším. Opak je ovšem pravdou. Ze stránek časopisů na nás křičí titulky : S čím být IN ? Co vám nesmí chybět v šatníků tuto zimu ? Nezbytní pomocníci jste si ještě
v kuchyni!!! v televizních reklamách na nás útočí : Vy
nekoupili novou pračku
Miele? Jak to, že nemáte
zadeček? S bonbony Alpenliebe zažijete štěstí, přátelství,
pevný
radost, lásku,
požitek.!!! Věřili byste, co dokáže jediný bonbon? Reklama zdůrazňuje sebevědomí, sociální prestiž, výkonnost a možnost „užívat si." Jak ale uvádí Uunt (2000) i pouhá opakovaná prezentace dokonce
i nesmyslného symbolu vyvolá u diváka pocit známosti a
příznivou reakci. Reklama obecně ovlivňuje nás život stále víc. Podle Bella (1999) „...reklama
učila lidi, jak se oblékat, jak vybavit svůj byt, jaká
17
vína
kupoval-zkrátka učila je životním stylům, příslušejícím k nově se
formujícím
statusům. Ačkoli šlo zprvu jen o otázky společenských způsobů, oblékání či jídelníčku, postupně začala reklama ovlivňovat i ještě základnější vzorce lidského
chování:strukturu
autority v rodině, společenskou
mladých lidí jako samostatných
spotřebitelů,
roli dětí a
vzorce lidského chování a
pojetí společenského úspěchu. " (in:BeIl, 1999:87). Přesto všechno je samozřejmé, že uspokojení, štěstí a naplnění smyslu nenajdeme v materiálních statcích, hromadění věcí ani ve vnějším světě, ale v mezilidských vztazích, rozumovém a citovém prožívání, ve společenském úplatném a nasazení. Věci mají sloužit nám, ne my jim.
1.6.4. Víra jako významná součást životního stylu
Víra je oblastí, která se i v dnešní době, velice obtížně zkoumá. Přesto již řada výzkumů potvrdila její nedozírný význam na lidský život. Nemám zde na mysli víru, jako určité náboženství, ale víru v cokoli, co nás nějakým způsobem přesahuje, například v to, že celý vesmír má svůj určitý řád a zákonitosti, a nebo víru v to, že každý lidský život má určité poslání. Tato spiritualita se projevuje a také ovlivňuje nejrůznější oblasti lidského života. „ Spiritualita navozuje naše nejhlubší hodnoty, přesvědčení a pocity, jakož i to, jaký si zvolíme životní styl. Pomáhá dávat význam a smysl našemu životu a ovlivňuje nás mimo jiné v tom, jak pojímat
naše
stárnutí, choroby, ba i smrt." (in: Soudková, 2004:29). Soudková (2004) dále uvádí, že podle výzkumu úlohy spirituality u okinawských žen starších 65 let se zjistilo, že spiritualita má značné pozitivní přínosy zejména v oblasti snížení stresu, zvýšení pozitivní sociální vazby,
zvýšeného
sebehodnocení a životní spokojenosti a oceňování vlastního postavení
a
úlohy ve společnosti. Jsme - li vyznavači určitého náboženství, je náš životní styl tímto ovlivněn patrně ještě více. Důležité zásady v oblasti hodnot, morálky,
18
manželství a rodinného života, pravidel a povinností se přenášejí do našeho každodenního života. Ukazuje se, že významný psychoterapeutický a psychohygienický účinek má motlitba. Motlitba může mít ncjrůznejší
podobu, od
verbálního
rozhovoru s Bohem či mlčení a nebo může mít spíše formu meditace, rozjímání, celkového zklidnění. Umožňuje nám svěřit se někomu jinému se svými starostmi a problémy, utřídit a uvědomit si naše vlastní myšlenky, přání a obavy. Vyjádření, ať už verbální nebo neverbální, může vést k lepšímu náhledu situace a problému, i k lepšímu náhledu na sebe sama. Může
nám také nabídnout vysazení z koloběhu každodenních starostí,
chvilku uvolnění a celkovou relaxaci těla i ducha. Čumplová (2004) uvádí, že modlitba „nevede k bezproblémové existenci a budoucnosti, ale k celkovému optimismu, snášenlivosti a vnímavosti pro poezii každodenního problémy,
života.
Jejím
ale dát normálnímu,
smyslem není
odstranit ze
života
běžnému životu hloubku a hodnotu."
(in:ČumpIová, 2004:21). A to není máto. V naší společnosti se nejčastěji setkáme s křesťanstvím, židovstvím a islámem. V posledních letech nacházejí v západní kultuře své místo a vyznavače i východní nauky jako buddhismus, hinduismus a další. Značně oblíbené se stávají také (u nás poměrně nevhodně pojmenované) nejrůznější východní bojová umění. Jedná se například o aikido, což znamená cesta úplné harmonie, karate (výraz znamená „prázdné ruce"), tai-či, džiu-džitsu a další. Vidíme, že více než boj nám tato umění pomáhají najít rovnováhu, sebedisciplínu a kontrolu nad vlastním životem. V současné
společnosti je
bohužel patrné
rozšíření tzv.
Člověka
nenáboženského, tedy celkový odklon od náboženství a od víry. Příčiny tohoto stavu jsou velmi široké a nejsou předmětem této práce. A následky ? Nabízí se souvislost mezi vírou a smyslem života, respektive nevírou a bezsmyslností. Důvodem je to, že každý člověk může najít smysl života jen mimo sebe samého, tedy v něčem, co ho určitým způsobem přesahuje,
19
k čemu se vztahuje. Jen v oblastech, které nás přesahují je možné najít smysl našeho vlastního života. Říčan (2004) uvádí, že spiritualita je součástí struktury osobnosti každého člověka, ba že přímo patří k jejímu jádru. „ ...7b znamení, že když je spiritualita z nějakého důvodu slabá, degenerovaná něco podstatného
nebo atrofovaná,
v osobnosti takového člověka chybí...Řekl
bych, že jeho
osobnost je jaksi placatá." (in:Říčan, 2004:2).
1.6.5. Alternativní životní styly
Pod tímto pojmem je možné si představit nejrůznější paletu životních stylů. N a prvním místě bych ráda zmínila jakýsi návrat k venkovskému nebo přírodnímu stylu života. Stále více lidí utíká z měst do přírody, na samoty, hájenky, vesnice. Musím říci, že i v mém okolí se vyskytuje řada mladých lidí, kteří koupili starý statek nebo domeček na vesnici s velkou zahradou. Začali ho pomalu opravovat a pořizovat si psy, kočky, ovce, kozy, slepice a někdy i děti. Na zahradě pěstují ovoce a zeleninu, chodí do lesa na houby a sbírají bylinky. Většinou nemají televizi a pokud ano, dívají se na ni jen minimálně. Tito novodobí venkovští lidé se tímto snaží o návrat k přírodě a k soužití s ní, vyjadřují ale i protest proti současné konzumní společnosti, jejím hodnotám a stylu života. Takzvaný zdravého
zdravý životní styl je
životního
stylu
představují
trendem současnosti. poměrně
heterogenní
Vyznavači skupinu.
Uplatňují se zde zejména zásady zdravé výživy, sportování, relaxace, vyvážený poměr mezi prací a odpočinkem a celková vyrovnanost. Objevil se jako odpověď na masivní rozšíření civilizačních chorob, zejména obezity, vysoké hladiny cholesterolu, bolesti zad, hlavy a podobně. Řada životních stylů, zejména v adolescenci a na počátku mladé dospělosti, je výrazným způsobem určována stylem poslouchané hudby. Jde o široké spektrum taneční scény se styly jako house, trance, psyt rance,
20
techno, tekkno a mnohé další, dále například punk, folk, metal, trash metal, hard eore a jiné. Rozhodně je nutné zmínit, alespoň
stručně, i skupiny vyznávající
způsob života, který je staví spíše na okraj společnosti. Jedná se o nejrůznější extremistická hnutí (neonacisté, skinheads, anarchisté atd.), náboženská hnutí a sekty, ale také bezdomovce či squttery. Jedná se o jedince, z nichž někteří si svůj způsob života vybrali zcela dobrovolně, řada z nich ale k němu byla donucena pod vlivem životních událostí a pod tlakem prostředí. K alternativním
životním
stylům
se
většinou
přikloní
lidé,
kteří
nesouhlasí s tradičním způsobem života. Neuznávají tradiční normy, chtějí vyjádřit
nesouhlas
s obecně
uznávaným
hodnotovým
systémem
či
konzumním způsobem života. Tyto alternativní životní cesty se často objevují právě na počátku mladé dospělosti, ale jen zřídka kdy je jejich stoupenci vyznávají po celý život
21
2. Smysl života
„Jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr, vezu se načerno životem. Jsem černej pasažér, nemám cíl ani směr, vezu se od nikud nikam A nevím, kde skončím. " Úryvek z písně hudební skupiny Trabant
Současný člověk se s pocity bezesmyslnosti svého života potýká častěji než tomu bylo dříve. Otázka smyslu života se stává velice aktuální, neboť ,/ui rozdíl od zvířete neříkají člověku žádné instinkty, co musí; a člověku dneška už neříkají žádné tradice, co je jeho povinností." 1997:7).
Urbanizace
a
industrializace
zcela
změnily
(in : Frankl, v
uplynulých
desetiletích styl života a podobu životního prostředí. Lidé již nežijí v přímé návaznosti na přírodu a základní životní řetězec. Významnou roli zde hraje i transformace klasické rodiny na volné soužití muže a ženy a také úpadek tradičních náboženství a masivní nástup ateismu.
2.1. Smysl života ve filozofii
Psychologické uvažování o fenoménu smyslu života má své kořeny v existencialismu a fenomenologii,
zejména v dílech S. Kierkegaarda, M .
Heideggera, G. Marcela nebo J.P. Sartra.
2.1.1. Fenomenologie
Teoretické základy existencionální filozofie pocházejí od dánského filozofa a teologa S. Kierkegaarda, který se snažil odpovědět na otázky : „Co je jádrem lidského života?" „Jak mohou lidé chápat smysl lidské
22
existence?' Člověk však podle Kierkegaarda není schopen poznání. Východiskem z tohoto tragického stavu je nejprve tento stav rozpoznat a poté hledat cestu k poznání prostřednictvím iracionální a slepé víry. Člověk však ve svém stavu neznám není dokonce schopen ani říci, zda Bůh existuje či nikoli. Jediné možné východisko je prostřednictvím osvícení, které nás dovede k poznání a aby bylo poznání opravdové je možné ho získat pouze prostřednictvím
nějaké zázračné události v životě. „Pátrat po
poznám
v pravém slova smyslu je nevyhnutelné, jde-li nám o to, abychom nalezli smysl lidské existence. Avšak vzhledem ke své nevědomosti nemáme žádné prostředky, jak najít řešení. Řešení lze objevit jen tehdy, dojde-li k zázraku osvícení, přestože ani nemůžeme říci, zda v univerzu existuje někdo, kdo osvěcuje, "(in Popkin, StrolL 2005:387). Martin Heidegger, žák Edmunda Husserla, dále rozvíjel v Německu fenomenologický směr. Základním pojmem jeho filozofie je Dasein („být tu", „existovat"). Člověk je částečně svobodný, protože může svůj okolní svět vytvářet, zároveň je do značné míry determinován již stávající povahou světa a zejména pak svými vztahy k bytí. Autentickým se člověk může stát pokud začne opravdově zkoumat sebe sama jako totalitu. Pokud tak učiní, pozná, že každý je bytím ke smrti. Tím, že toto pochopíme, uvědomíme si svoji konečnost a tím zároveň i svoji odpovědnost, svobodu a autentičnost. Jedinec si pak může sám pro sebe stanovit, co je pro něj smysluplné.
2.1.2. Existencialismus Filozofie existence znamená zaměření se na jedince a jeho danou konkrétní situaci. Storig (1993) uvádí, že všem filozofiím existence jsou společné následující rysy: 1. Existence je vždy existencí člověka, je to způsob bytí vlastní člověku. 2. Existence je vždy individuální, je to způsob bytí vlastní člověku jako jednotlivci.
23
3. Člověka nelze pochopit a interpretovat věcnými kategoriemi, neboť člověk se teprve sám musí učinit tím, čím je. 4. Z hlediska metody jsou filozofové existence fenomenology. 5. Filozofie existence je dynamická, neboť bytí není neměnné, ale je bytím v čase. 6. Existenciami filozofie se zaměřuje na člověka jako na jednotlivce, ale není individualistická, protože člověka neizoluje od ostatní společnosti. 7. Základními
pilíři práce jednotlivých filozofů existence je tzv.
existeneiální prožitek, jako například smrt, utrpení, zápas a vina. Podle francouzského existencialisty Jean-Paula Sartreho jsme „v zajetí existence."
Chceme
učinit
existenci smysluplnou, zároveň
si však
uvědomujeme naprostou nesrozumitelnost a nevypočitatelnost světa. Člověk je svobodný a odpovědný za své jednání, nachází se však ve velké nejistotě, neví, jakou zvolit cestu, která je správná a smysluplná a není nic, co by mu ukázalo, jakým směrem se ubírat. Lidé se nacházejí tváří v tvář „ ...strašné svobodě a zjišťujeme, že máme úplnou svobodu zvolit si svůj světový názor, svůj způsob života ve světě. Neexistuje však žádný způsob, jak bychom mohli nalézt vodítka pro svou volbu, žádný způsob, jak se lze vyhnout tomu, abychom neučinili nějakou volbu, a žádný způsob, jak uniknout důsledkům voleb." (in Popkin, Stroll, 2005:393). Nejlépe je tento stav popsán v Sarterovč románu Nevolnost, jehož hlavní hrdina si stále dokola klade otázku, zda doposud přijímaný názor je správný. Postupně je tak přemožen úzkostí, která vyplývá jednak z vědomí naprostého chaosu a bezcsmyslnosti a jednak z vědomí důsledků plynoucích z vlastních, svobodných rozhodnutí. Existeneiální filozofie se na člověka dívá jako na svobodného jedinec, který
může jednat
pozitivně
a
svým jednáním
vytvářet
hodnoty.
Nevyhnutelně se na něj tedy dívá i jako na odpovědného za svůj život a za sebe, ale i odpovědného druhým a za druhé.
24
2.2. Smysl života v psychologii
V psychologii najdeme téma smyslu života zejména u L . Binswangera, M . Bossa nebo R. Maya. Z autorů posledních desetiletí je nutno jmenovat alespoň A.M.Maslowa, I.D.Yaloma a V.E.Frankla. Jelikož je prožívání smyslu života komplexnější fenomén, řada autorů se snaží o definování jeho struktur a jednotlivých komponentů. Baumeister (1998) přišel s teorií čtyř potřeb, jejichž naplnění přispívá k naplnění smyslu života. Jsou to: •
potřeba životních cílů,
•
potřeba kontroly a účinnosti,
•
potřeba hodnoty a oprávněnosti a
•
potřeba vlastní hodnoty.
Patrně
nejznámější je
vícedimenzionální
model třech
komponentů
G.T.Rekera (1998) a P.T.P.Wonga (2000). Model obsahuje následující komponenty: -
Kognitivní
komponent
se
vztahuje
k životním
postojům
a
přesvědčením. Obsahuje životní schéma, které usnadňuje orientaci a umožňuje připisovat jednotlivým událostem význam. -
Motivační komponent se týká snahy a úsilí o dosahování cflů, obsahuje hodnotový systém a také systém životních cílů.
-
Afektivní komponent vypovídá o pocitech spokojenosti, naplněnosti a štěstí, které souvisejí s dosahováním cílů, realizací hodnot i s vědomím smysluplnosti života. S pojmem smysl života se můžeme také setkat v některých významných
psychoterapeutických směrech. Podle Adlerovské terapie závisí smysl života na stylu života, kterým žijeme. Individuálně psychologická terapie se zaměřuje na změnu životních plánů. Kognitivní terapie ztotožňuje smysl života s hodnotovým systémem, terapie zaměřená na klienta s možností uskutečnit ve svém životě všechno to, k čemu přirozeně směřujeme.
25
Maslow považoval smysl života za vnitřní vlastnost člověka, která se vynořuje po uspokojení nižších potřeb. Smysl života je metapotřeba, jejíž uspokojení je potřebné k celkovému psychickému i fyzickému zdraví jedince. Někteří autoři mluví o tzv. existencionálních skutečnostech. To jsou všechny skutečnosti charakteristické pro lidský život, které jsou dané a jejichž uvědomění si provází prožitek lidské existenci s jejími možnostmi i limity. I.D.Yalom (1980), jakožto představitel existenciální psychoterapie, rozlišuje čtyři základní existenciální skutečnosti : 1. Smrt -
s její přítomností jsou konfrontovány už děti, ale až
adolescent je schopen uvědomění si konečnosti života. 2. Svoboda, jež je chápána jako možnost svobodné volby hodnot a cílů, společně s odpovědností za svoji volbu. 3. Izolace jako neschopnost cítit se součástí většího systému a celku. 4. Bezesmyslnost jako pocit nesmyslnosti světa, nedostatku důvodu pro co žít, jakožto i nedostatku životních cílů. Yalom rozlišuje smysl vesmírný (kosmický), který existuje mimo a nad člověka a nese v sobě určité duchovní uspořádání světa a smyl pozemský. Nemalá pozornost
je v souvislosti se smyslem života věnována také
možným zdrojům smyslu života. P.Halama (2000, b) uvádí jako základní zdroje smyslu života životní cíle, přesvědčení, ideály, aktivity, činnosti. Aktuální zdroje smyslu života pak u konkrétního vzájemnou
interakcí dvou
velkých
skupin
člověka
vznikají
faktorů : makrostruktura
(kulturní, etnické a sociodemografické prostředí) a mikrostruktura (vztahy, zkušenosti, osobité charakteristiky). P.Halama (2000, a) uvádí jako základní faktory úspěšného vytváření smyslu života následující: -
Schopnosti a postoje, které si člověk osvojil již v dětství, zejména výtvorem si pozitivního sebeobrazu.
-
Vzor
nejbližších
dospělých,
zejména
jejich
v pozitivních hodnotách a prakticky je naplňovat.
26
schopnost
zakotvit
-
Interpersonální vztahy, z nichž je důležitý zejména vztah s dospělou osobou, který vytváří atmosféru důvěry a akceptace.
-
V neposlední řadě je to účast ve vhodných referenčních skupinách. Přidala bych
tomuto výčtu ještě faktor víry. Nemyslím teď víru ve
smyslu náboženství, ale víru v druhé lidi, víru v sebe sama, víra v život. Společně se zdroji smyslu života je nutno zmínit ještě dva pojmy. Prvním je šířka smyslu života chápaná jako různorodost zdrojů a druhým pojmem je hloubka smyslu života, která se vztahuje ke kvalitě zážitku smyslu života. Dlouhodobé neuspokojení smyslu života s sebou nese řadu problémů. Soukupová (2004) popisuje tři klinické formy existenciální nemoci podle S. Maddiho ; •
Podnikavost,
která
představuje
tendenci
člověka
vyhledávat
dramatické a důležité události. Jakmile je jedna akce skončena, musí tento člověk rychle najít další, aby unikl nesmyslnosti, která ho pronásleduje. •
Nihilismus charakterizuje znevažování a zpochybňování
všech
aktivit, které maji nějaký smysl pro druhé. •
Vegetovaní znamená nejvyšší stupeň bezesmyslnosti. Člověk upadá do těžkého stavu apatie a bezcílnosti a tento stav postihuje behaviorální, emocionální i kognitivní složku osobnosti
Každý jedinec se ovšem vypořádává s existencionálními otázkami jinak. Zatímco u některých se proces utváření vědomí smyslu života vytváří poměrně bez problémů, u jiných jedinců může uvědomění si existenciálních skutečností vést k úzkosti Redukce této úzkosti se děje několika způsoby. Podle I.D.Yaloma (1980) existují dva druhy obranných mechanizmů na existenciální úzkost. První skupinu tvoří klasické obranné mechanismy, tak jak je popsal již Freud a druhou skupinou jsou některé
specifické
mechanismy, jako například aktivní angažování se ve světě, odevzdání se určitým hodnotám a jiné. D.J.Hacker (1994) a K.Balcar (1997) uvádějí tyto obranné mechanismy : členství v
různých sektách a alternativních skupinách, korrfoimismus
27
s rodičovskými s významnými
nebo
společenskými
osobnostmi,
normami, nekritická
nepřijímání
jakýchkoli
identifikace
tradičních
hodnot,
kriminalita, zneužívání drog, sexuální promiskuita. Otázkou smyslu života se zabývá i daseinanalýza. Daseinsanarýza (z německého dasein - bytí, jsoucnost, zde ve smyslu bytí zde, bytí, kterému jde o bytí samo) je
filosoficky
založený psychologický a
psychoterapeutický směr inspirovaný psychoanalýzou Sigmunda Freuda a jeho pozdního žáka Medarda Bosse. Filosoficky je formován především díly Edmunda Husserla a Martina Heideggera. Daseinanalýza vystupuje zejména jako otázka po bytí a všech jeho existenciáliích. Zabývá se otázkami úzkosti a viny, vztahující se k smrti a uchopení podstaty života. Kratochvíl (2002) uvádí, že daseinsanalýza chce jedinci pomoci pochopit a uskutečňovat jeho existenci. Prostředkem v terapii je vztah ke klientovi a cílem je, aby byl klient sám sebou, schopný volby a odpovědnosti.
2.3. Logoterapie
Logoterapíe, někdy také označovaná jako třetí vídeňský směr (vedle psychoanalýzy S. Freuda a individuální psychologie Adlera), znamená ve volném překladu „ léčba smyslem,,. Jejím zakladatelem je vídeňský psychiatr a neurolog V . E . Frankl. Jako psychoterapeutická metoda je logoterapie založena především na rozhovoru. Základními pojmy, s nimiž Frankl operuje, jsou svoboda, odpovědnost, hodnoty, osud a otázky po smyslu. Svoboda je jedna z nejzákladnějších charakteristik lidského bytí vůbec, přičemž existuje svoboda od a svoboda k. Svoboda k něčemu je odpovědností. Svoboda člověka je možná i vůči jeho osudu nebo spíše zejména vůči němu i díky němu, neboť „ ...všechna lidská svoboda je natolik vázána na osudovost, že se vůbec může rozvíjet pouze v ní a za ní. " (in : FrankL 1997: 90).
28
Lidský osud má podle Frankla (1997) tři roviny - biologický osud, psychologický a sociologický. Biologický osud v podstatě znamená, že člověk může i k tomu, co se s nim děje na fyziologické úrovni (patří sem například dědičná onemocnění, tělesné handicapy, postižení atd.) zaujmout postoj a nepřijímat apaticky určitou situaci jakou danou a neměnnou. Podobně je tomu i s osudem psychologickým. Člověk stále, pokud chce, má svobodnou vůli i vzhledem ke své sféře duševní. Sociologický osud znamená, že každý jedinec je zasazen do určitých sociálních souvislostí a těmito sociálními souvislostmi (sociální prostředí, vztahy atd.) je často determinován. Stejně jako v obou předcházejících případech i zde zůstává člověku volné pole pro svobodné rozhodování. Otázka po smyslu života je otázkou specificky lidskou a je zcela normální, že si člověk takovouto otázku klade. Přemýšlení nad smyslem života není výrazem patologie nebo duševního onemocnění, jedná se spíš o typický a příznačný lidský rys, ba spíše nezaobíraní se touto problematikou se jeví jako nepřirozené. „Pochybnosti
o smyslu života nemohou být u
člověka samy o sobě nikdy výrazem něčeho chorobného; je to daleko spíše výraz lidského bytí vůbec - výrazu právě toho nejlidštějšího v člověku. . . Výhradně člověku jako takovému je vyhrazeno prožívat svou existenci jako problematickou, zakusit celou problematičnost
svého bytí"
(imFrankl,
1996:43). Pokud ovšem není u jedince tato otázka dlouhodobě zodpovězena, tedy nenalézá smysl života, vede tato situace až k patologickým stavům, jako k existencionální frustraci, která může přerůst až v existenciami neboli noogenní
neurózu.
Jedná
se o specifický
mentální a emoční
stav
charakterizovaný chronickou úzkostí a beznadějí. Podle Soudkové (2004) je tato neuróza navíc spojena s následujícími příznaky : *
pocit prázdnoty samotné existence, kterou nejde vyplnit;
•
demoralizace - přesvědčení, že život jako takový je bezcenný a to nejenom život vlastní, ale život většiny lidí, chybí naděje k lepšímu životu;
29
•
ztráta zájmu o rodinu, o výchovu dětí, o zaměstnání a práci vůbec;
•
ztráta
víry v základní hodnoty, které
většina normálních Udí
považuje za platné; •
pojímání života jako absurdního, život je jakýsi „hloupý žert", všechno v životě je bláznovství a nevede to k ničemu, život sám je nepotřebný a život obecně není nutný.
Pocit bezesmyslnosti označuje Frankl jako existencionální vakuum Jeden z příznaků stále se rozšiřujícího existencionálního vakua vidí Frankl v konformismu - lidé často nevědí, co sami chtějí a proto jednoduše druhé napodobují. Snaha překonat existencionální vakuum neadekvátní cestou vede k řadě problémů
jako
je
například
kriminalita,
závislosti,
promiskuita,
sebevražednost a další. Existencionální frustraci řadí Frankl (1997), vedle úzkosti a strachu, k nemocím doby. Uvádí, že prakticky jediným strachem, kterým dnešní člověk trpí, je strach z nudy Smysl života je, podle Frankla (1997), vždy vázán na konkrétní a jedinečnou situaci a člověk ho může dosáhnout tím, že v každé jediné situaci je odpovědným za své jednání a postoje a také tím, že přijme úkol skrývající se v dané situaci. Nad tyto jedinečné a nezaměnitelné situace staví Frankl (1997) hodnoty. Ty dělí na tvůrčí, zážitkové a postojové. Tvůrčí hodnoty se nejčastěji realizují prací, v povolám, přičemž není podstatné, jaké povolání člověk vykonává (zda je význačný politik nebo uklízeč), ale důležité je, jak svoji práci dělá. Do zážitkových hodnot patří estetické prožitky, vnímám přírody i partnerský vztah. Nejvýznamnější zážitkovou hodnotou je láska. Postojové hodnoty se pak realizují v situacích, které člověk nemůže ovlivnit, ale které musí přijmout jako dané. Přičemž Frankl poukazuje na to, že i utrpení má svůj význam a smysl. Postojové hodnoty stojí v hierarchii hodnot nejvýše. Léčba v logoterapii je orientována na nálezem smyslu. V první úrovni jde o hledání hodnotového ukotvení, tedy objevem a přijetí takových hodnot, které při naplňování dávají prožitek smysluplnosti a takových
30
hodnot, které souvisejí se sebepřesažením - transcendence. N a druhé úrovni jde o léčbu neurotických a psychosomatických příznaků. K léčebné změně dochází tím, že klient zaujme odlišný postoj k vlastnímu problému. Frankl měl mnoho pokračovatelů. Jedním z nich byl
Alfried Längle,
který byl zároveň Franklovým žákem. Lange vytvořil, společně s C. Orglerovou a M . Kundim, existenciami škálu, která je vybudována na základě logoterapie. Při konstrukci škály se však Lange opíral především o svou metodu hledání smyslu. Tato metoda spočívá vtom, že pokud má člověk nalézt smysl, potřebuje: 1. Nezkresleně vnímat situaci, nepromítat do ní svá přání, umět sám od sebe poodstoupit. 2. Otevřít se hodnotám, které ho obklopují a procítit jejich cenu. 3. Svobodně se rozhodovat. 4. Své rozhodnutí se odvážit realizovat, být toho schopen a nést za to odpovědnost. Těmto čtyřem dovednostem odpovídají na existenciálnť škále pojmy sebeodstup (sebedistance), sebepřesah (sebetranscendence), svoboda a odpovědnost.
2.4. Pozitivní psychologie
Pro psychologii byli po dlouhou dobu v centru zájmu zejména lidé nemocní, poznamenaní nějakou patologií. Psychologie se soustředila hlavně na diagnostiku, popis, klasifikaci a léčení duševních poruch. Teprve v posledních letech se objevuje i druhý pól, tedy zaměření na lidi šťastné a zdravé a na to, jak tohoto stavu dosáhnout. To je stručně řečeno, hlavním cílem pozitivní psychologie. Jelikož naplněni smyslu života je významným činitelem pro dosažení štěstí, zaobírá se pozitivní psychologie i touto oblastí.
31
Základními pojmy pozitivní psychologie je štěstí a celková pohoda (well-being), což jsou částečně se překrývající termíny. Dle pozitivní psychologie lze štěstí dosáhnout tím, že identifikujeme svoje silné stránky a ctnosti a naučíme se je využívat. Každodenní uplatňování silných stránek v práci, lásce a rodičovství je zásadním prvkem dobrého života. Mezi základní silné stránky člověka patří, podle představitele pozitivní psychologie Seligmana (2003), moudrost a vědění (např. zvídavost, láska k učení,
úsudek,
sociální
inteligence), odvaha
(udatnost, vytrvalost,
integrita), láska a lidskost (laskavost, schopnost milovat a být milován), spravedlnost (občanské vystupování, nestrannost, schopnost vést), střídmost (sebekázeň, obezřetnost, pokora) a transcendence (např. smysl pro krásu, naděje, humor). Seligman (2003) rozděluje pozitivní emoce do třech kategorií
pocity
vztahující se k minulosti, budoucnosti a přítomnosti. Pozitivní emoce jsou prostředkem k dobrému životu. Nad dobrým životem je však ještě jeden stupeň, nejvyšší, a tím je smysluplný život. „Smysluplný život je našich silných stránek a ctností ve službě něčemu, co nás
uplatnění přesahuje,"
(imSeligman, 2003:314). Pozitivní psychologie se zabývá i oblastí životních plánů, respektive stanovováním životních cílů a jejich dosahováním. Rozlišuje cíl konečný a cíly etapové. Dle Křivohlavého (2004, b) je při vypracování každého plánu důležité, dbát zejména na to, aby jednotlivé dílčí cíly byly formulovány pozitivně,
konkrétně
a
v realizovatelné
uskutečnitelné.
32
podobě,
tedy
aby
byly
3. M l a d á d o s p ě l o s t
Počátek dospelosti není v naší společnosti jasně vymezen. Je zde samozřejmě stanovena hranice trestní odpovědnosti a plnoletosti, to ale nemá s faktickým dosažením dospělosti příliš společného. Nástup dospělosti po stránce biologické, sociální i psychologické ovlivňuje
celá řada
proměnných. Patří sem zejména rodinné prostředí a výchova, výživa, vzdělám, osobnostní charakteristiky, ekonomické a materiální zabezpečení, ale i širší sociokulturní, společenské a demografické podmínky. Období dospělosti je obvykle spojováno s celkovou zralostí jedince, jak po stránce sociální tak i psychologické, s nezávislostí na rodičích a tím i větší svobodou na straně jedné a větší odpovědností na straně druhé. V tomto období dochází k upevnění identity, jenž s sebou přináší větší sebedůvěru a vědomí vlastních kompetencí, schopnosti a ochoty pracovat. V neposlední řadě je mladá dospělost
spjata
s hledáním partnera
a
následným zakládáním vlastní rodiny. Jak uvádí Bartko (1980) jedná se o neproduktivnější období, kdy se „projeví schopnost člověka adaptovat se v prostředí,
zaujmout místo ve
společnosti, zařadit se do života tak, že ho prožívá radostně a spokojeně. " (in.Bartko, 1980:233) Vývojové období dospělosti je různými autory členěno na různé období. Většina se ale shoduje na počátku dospělého věku, který je stanovován na 20 let. Langmeier, Krcjčířová (1998) dělí období dospělosti na časnou dospělost (20 až 25 let), střední (asi do 45 let) a pozdní dospělost (od 45 let do začátku stáří, tedy zhruba 60-65 lety). Ve své práci se přikláním k vývojovému členem podle Vágnerové (2000), podle níž zahrnuje mladá dospělost období zhruba od 20 do 35 let.
33
3.1. Charakteristika m l a d é dospělosti
Období mladé
dospelosti je velmi
důležitým
obdobím z hlediska
významných rozhodnutí. Jedinec si volí role, z nichž některé mu zůstávají po celý život, zejména role rodičovská, partnerská a profesní. N a jedné straně se stává samostatnou nezávislou osobností, která jc - dříve či později - ekonomicky soběstačná, na druhé straně musí přijmout závazky a odpovědnost s tím spojené. Z hlediska tělesného vývoje se jedná o období nejvčtši tělesné síly, vitality, energie, mírně roste výkonnost mozku. Myšlení v mladé dospělosti ještě nese, zejména na počátku období,
některé znaky adolescence,
především přesvědčení o existenci jen jednoho správného řešení, radikálnost a abstrakci v myšlení. Postupně však na základě zkušeností nabývá kognitivní úroveň charakteru poslformálního myšlení. Toto myšlení je označováno jako kontextuální, jedinec jc schopen brát v úvahu všechny složky problému, jeho mnohoznačnost i celkový kontext. To s sebou přináší poznání relativity a mnohoznačnosti různých situací, stejně jako vědomí, že není jen jediný správný názor (můj). Dospělý člověk je tedy schopen kompromisu, aniž by měl obavu ze ztráty hodnoty vlastního názoru a podřízení se. Pro postformální myšlení je také typická změna v chápání problému a v přístupu k jeho řešení. Tak jak jedinec sbírá další a další zkušenosti a „zabydluje" se ve svých nových rolích, zejména v roli profesní, kde může uplatňovat vlastní schopnosti
a dovednosti, dochází kc stabilizaci sebehodnocení v oblasti
vlastních kompetencí. Jistota tak s sebou přináší větší míru otevřenosti a flexibility, jedinec již z důvody záchovy vlastní sebedůvěry nemusí lpět na jediném možném řešení a názoru, ale stává se otevřený i jiným cestám
a
řešením. Změna v myšlení se projeví i v sebe pojetí a ve vztahu k vlastní identitě. I zde je zřetelný ústup od radikalismu a výraznou měrou se zde projeví vědomí nově nabyté samostatnosti, nezávislosti a svobody volit si přátele,
34
činnosti a celkový styl života na základě vlastních rozhodnutí. Sebepojetí již není tolik závislé na mínění vrstevníků a uznávaných autorít, jak tornu bylo v adolescenci, ale stává se stabilnejší. Nástup postforrnálního myšlení a nové zkušenosti vedou ke změně ve vztahu k normám, morálce a hodnotám. Gilliganová (1982) vidí hlavní znaky morálního uvažování v mladé dospělosti takto : •
přechod
od
adolesccnlního
egocentrismu
k altruismu
a
odpovědnosti, souvisí s dosažením intimity a přijetím odpovědnosti i za jiného člověka; •
zodpovědnost a péče o jiné, třeba i na úkor uspokojení vlastních potřeb, váže se hlavně k manželství a rodičovství, kde je jedinec ochoten pro druhého leccos obětovat;
•
tendence k harmonizaci vlastních potřeb s potřebami druhých lidí, znamená vedle odpovědnosti za druhé i akceptaci a odpovědnost za sebe.
Gilliganová se zabývala zejména morálním uvažováním žen, na rozdíl od Kohlberga, jehož morální systém je orientovaný spíše na muže. Pro ženy jsou, na rozdíl od mužů, důležitější vztahy ke konkrétním lidem a jsou méně orientovány senzitivní
na
abstraktní spravedlnost. Ženská morálka je
a flexibilní, mužská
situačně
je situačně nezávislá a klade důraz na
obecně uznávaná pravidla. Mladí lidé si uvědomují, že již musí plnit určité povinnosti a chovat se podle určitých pravidel, svou nemalou roli zde hraje i tlak společnosti, která od mladého dospělého očekává a někdy přímo vyžaduje více odpovědnosti a adekvátní chování. Podívejme se nyní na ranou dospělost z hlediska vývojových úkolů. Podle Eriksonovy teorie jc úkolem rané dospělosti dosažení intimity (opakem intimity, tedy v případě jejího nedosažení, je izolace). Nejedná
se
pouze o intimitu v partnerském vztahu, ale i v přátelství Jde tedy o schopnost přijímat ve vztazích závazky, umět být milován i milovat a být schopen si udržet dlouhodobé přátelské vztahy. Důležitou podmínkou je
35
ukončený proces utváření identity, který' by mel být, v ideálním případě, završen
v předchozím vývojovém
období. Pokud
předpoklad
stabilní
identity není splněn, může člověk ve vztahu ztratit sám sebe, má strach ze závazků a postupně se dostává do izolace. Tlili (2004) uvádí Lcvinsonovu teorii, podle kterč vstupuje jedince do dospělého světa okolo 22 let. V tomto věku
ještě žije podle prvotních
rozhodnutí a postupně sc učí ze svých úspěchů i chyb. Uzavírá již některé závazky, ale zároveň si ponechává i určitou volnost. Má touhu poznávat i jiné cesty a možnosti. Okolo třicítky pak jedince začíná mít pocit určité časové tísně, což ho může vést k jistým změnám, zejména co se týče prvotních rozhodnutí. Podle další, Hillem (2004) uváděné, teorie Gouldovy nastává vývoj dospělého vědomí tím, žc ztrácíme falešné dětské předpoklady a přijímáme vlastní vládu nad životem. Předpokladem pro období 20 až 30 let je, „ dělat to jako oni s pevnou vůlí a nasazením pravděpodobně Pokud bude překážek
a zklamání
přinese
výsledky.
mnoho, pokud budu unavený nebo
bezradný, nebo to prostě nezvládnu, oni nastoupí a ukážou mi, jak dál. " Pokud má tedy jedinec toto vývojové období dobře zvládnout musí se naučit nejen mít pevnou vůli, ale také sám překonávat případné těžkosti a problémy, nespoléhat se na rodiče, ale mít víru v sebe sama, jít svou vlastní cestou a věřit, žc to zvládnu. Benesch (2001) hovoří v souvislosti s mladou dospělostí o nutnosti vytvoření životních plánů, tedy toho, čeho chceme v životě dosáhnout (cílový pián) a toho, čeho se chceme vyvarovat (kontrastní plán). Je důležité volit životní cíle tak, aby byli dosažitelné, protože jinak by sc mohly stát zdrojem nepříjemností a pocitů nedostatečnosti či méněcennosti. Drahým důležitým kritériem je,
aby tyto cíle byli v souladu
s naší životní
zamčřeností. Většina autorů sc shoduje na třech hlavních úkolech, které by jedinec v období
mladé dospělosti měl splnit, chce-li tohoto statusu opravdu
36
dosáhnout. Těmito úkoly jsou - profesní zařazení, partnerství (manželství) a rodičovství.
3.2. Profesní role
V mladé dospělosti nastupuje naprostá většina jedtneů svoji profesní dráhu. Zvládnuli profesní role je jedním ze základních
psychosociálních
kritérií dospělosti. Někteří nastupují do zaměstnání již před nebo okolo 20, roku života, jiní, zejména vysokoškolsky vzdělaní lidé, kolem 25 let. V posledních letech se tato hranice posouvá do pozdějšího věku. Vágnerová (2000) hovoří o tzv. fázi profesního moratoria, tedy odkladu definitivní volby zaměstnáni ve formě napf. studijních pobytu, doktorandského studia apod. Přijetí trvalejší profesní role může být tak odloženo až na konec 20. let, což je oproti minulému století rozdíl až deseti let, neboť ještě v 80, letech dvacátého století nastupovala naprostá většina mladých lidí do trvalého pracovního poměru před 20, rokem. Výběr profese je částečně ovlivněn již dřívějším výběrem střední školy, ale tato volba není definitivní a následným studiem či rekvalifikací jc možné ještě mnohé změnit. Konkrétní výběr určité profese je ovlivněn mnoha faktory, zejména osobními schopnostmi a vlastnostmi, rodinnou výchovou a zázemím, finančními možnostmi a příslušností k určité sociální skupině. Profesní role je důležitou součástí identity jedince a uspokojuje řadu potřeb jako potřebu vlastního rozvoje, uplatnění, společenského úspěchu a v neposlední řadě i finančního zabezpečení. Prací tráví dospělý větší část svého času a práce většinou utváří pevnou časovou strukturu dne, potažmo i života. V naší společností stále panují značně rozdílná očekávání týkající se profesní náplně mužů a žen, I když již. tlak společnosti není tak velký a tolerance k ženám
kariéristkám se zvyšuje, stále je spíše od muže
očekáváno ekonomické zabezpečení rodiny a vyšší profesní pozice. Od žen
37
se naproti lomu očekává, že budou schopné vzdál se - částečně nebo úplně - profesní role ve prospěch mateřství a manželství. Rozhodování, někdy až. dilema volby mezi rolí matky a profesní kariérou není pro mladou ženu vůbec snadné. Naše společnost není připravena zejména na ženy, které se rozhodnou pro obojí, tedy být matkou i pracoval. Setkávají se často s diskriminací v zaměstnání, jak s neochotou přijímat matky zejména
s malými dětmi nebo je zaměstnávat na částečný úvazek,
tak
nefungující
s mnohdy
sítí
státních
i nestátních
zařízeních
pro
!!!!!!»i!{.'d»!jaou péči a hlídání dětí. Mnohé mateřské školky, zejména na menších městech, se ruší a rodiče tak musí vozit své děti do školky i poměrně velké vzdálenosti. Velkým problémem je také fixní doba od kuy do kdy se školka o dítě postará, která většinou zcela neodpovídá současné pracovní době. Samotní zaměstnavatelé tento problém většinou vůbee neřeší, pouze některé větší firmy, často zahraniční, začínají zavádět vlastní dětská centra a jiné zaměstnanecké výhody pro matky s dčtmi. Možný (2000) uvádí tři základní přístupy k zaměstnávání vdaných žen : 1. Konzervativní přístup, který hlásá, že vdané ženy nemají pracovat, zvláště pak ne matky. Proklamuje konzervativní dělení roh na muže živitele rodiny a ženy v domácnosti 2. Neokonzervativní stanovisko považuje za správné, aby pracovaly jen bezdětné ženy, žena tedy • vdaná může pracovat, ale jakxndc přijdou děti, měla by zaměstnání opustit. Až děti vyrostou a nebudou její péěi už tolik potřebovat, může se do zaměstnání vrátit. 3. Egalitární přístup poukazuje na devalvaci ženské kvalifikace v době péče o děti a na to, že je tak žena de facto odsouzena k méně kvalifikované práci v daném ubuiu. Je pravdou, že očekávání vůči žeiiám se pomalu začínají přibližovat k mužskému stylu života, ale urážkou je zda to je dobře či nikoli. HoschL Libíger a Švestka (2002) uvádějí, že „ ...konvergence životního stylu mužů a žen může býi příčinou zvýšeného počtu žen závislých na alkoholu. Zejména ženy s netradičním mužským zaměstnáním mívají vyšší spotřebu ulkoholu. "
Olázkou ovšem zůstává zda je tuto způsobenu změnou společenského pohledu na profesní zařazení zniěn nebo samotnou psychickou i fyziekuu náročností některých povolání. Práce je nedílnou součástí jedincovy identity, ale nesmí se stát jediným smyslem našeho života a náhražkou za třeba nefungující mezilidské vztahy, „Úloha pracovníku
postavení je z hlediska života jedince
přeceňovánu,
práce je sice důlvíUou, ale síůk jen dílčí stránkou života , , . Cím výše pracovník
vyšplhá ve své kariéře, tím lépe je hodnocen společnosti, (im je
uznávanější
iim více úcty si zaslouží, zkráím, je lepším a
kvalitnějším
člověkem. Člověk se s pomocí konkurenčních tlaků iumuio pohledu na uměle vytvářeném smyslu svého života podřizuje a práci často obětuje vše. Práce a peníze nejsou prostředkem jak si zkvalitnit živoi, ule jak ukázat
společnosti
svou kvalitu. " (k:Kloučkova, 1999:1045). Mladí dospělí nastupující svou profesní dráhu mívají nereálná očekávání o zaměstnání, platu, někdy i o svých seJioprsoslech a v této souvislosti mluvíme
o
tzv. Soku
z reality,
K tomu
musíme ještě
připočíst
celospolečenský problém nezairíěstiiaiiosíi, kde právě čerství absolventi bez praxe jsou jednou z iíejolu oženčjšíeh skupin. Nezaeiěsuiaiiusí a tedy prakticky ncnaplněiíí jednoho z hlavních aspektů dospelosti s sebou nese řadu
negativních
dopadů
na mladého
člověka. Fürst
(1997)
uvádí
následující: •
omezené finanční piusířcdky,
•
ztráta životní perspektivy.
•
ztráta pevného denního a časového plánu,
•
sociální izolace a osamoceni
•
ztráta pocitu vlastní důležitosti ve společnosti,
•
u mužů ztráta role „živitele rodiny*' (na základě tradičního chápání roii),
•
k nezaměstnanému se obvykle přistupuje se sociální diskriminací, zejména k dlouhodobě nezaměstnanému.
in
Nepříznivá finanční situace nez-imrěslnaného člověka navíc výrazně ztěžuje
proces osamostatnění se od rodičů a v případě
dlouhodobé
nczauiěsírianosíi a sebou nese i psychické a potažmo fyzické problémy.
3.3. Partnerství /manželství
Jak. j l i jsem uvedla výše, právě naplnění intimity ve vztahu je jedním z úkolů m l a d é dospělosti. Trvalý dlouhodobý vztah s jednou osobou má v tomto období podobný význam, jako prožiti láskyplného vztahu s matkou v raném dětství. Vágiíeíévá (2000) uvádí, že partnerský vztah dvou dospělých lidí se dotýká většiny zákiadiiícli psychických potřeb, zejména : 1. potřeba orientace a učení, potřeba nové zkušenosti, párový vztah rozvíjí
různé
sociální
kompetence
a
dovednosti,
zejména
komunikaci, kooperací a empätii, přináší i aové zkušenosti v obk&ii sebehodnocení 2, potřeba citové jistoty 3. potřeba seberealizace, partnerský vztah funguje jako sebepo tvrzení jedince, důkaz kvality jedince, má i sociální vyznaní, neboť potvrzuje normalitu, jedinec splňuje očekávání společnosti 4, potřena otevřené budoucnosti. Většina paťuierskýeh vztahů svůj svazek časem HisUtueionuIizujc, tedy vstupuje do iiiaiižeiství, I zde se setkáváme se značnou změnou oproti minulým desetiletím. Jednak se neustále zvyšuje průměrný věk vstupu do nsanželství a jednak roste i počet párů. kteří se rozhodnou manželství vůbec ncuzavúut ČI žít tzv. na psí knížku. Souvisí i o s tím, že manželství unes přináší méně výhod a také s celkovým posunem věkové hranice, kdy mladí lidé nastupují do zaměsuiání, kdy se stěhují od rodičů ald. Hííl (2004) uvádí na základě výzkumů prováděných vc Spojených státech, Japonsku, Švédsku a Británii, že lidé žijící v uianžeisíví jsou
"TV*
dlouhodobě šťastnější a zdravější než rozvedení, svobodní nebo ovdovělí. Manželství mule poskytovat větší emoční podporu a finanční zajištění. Část
výzkumů okazuje na nápadné rozdíly v působení manželství na muže a
ženy. Zatímco ženatí muži jsou v piůmčru tělesně i duševně zdravější než svobodní muži. jsou vdané ženy méně tělesně i duševně zdravější než svobodné ženy a ženatí muži. Důvod vidí autor v tom, že vdané ženy vykonávají více domácích prací a zároveň jsou zaměstnány,, což s sebou nese větší míru zátěže
a stresu. N a druhou síranu, ale také ve srovnání
s muži, /.ustávají častěji doma a musí se vzdál s v é profese. Jako třetí důvod uvádí, že ženy poskytují svému poltuctoví větší podpotu a jistotu než
autor
poskytuje on jim. Stálo více mladých lidí lije bez stálého partnera. Někteří si tuto cestu volí dobrovolně. Důvody jsou uejrůznější — věnovat se profesní kariéře, osobnostní vlastnosti, časté cestování a dlouhé zalirauieiií pobyly, touha „užívat s i " , odlišily hodnotový žebříček. Jiní si tento aiyl neobrali, ale nemají žádného stálého partnera, se kterým by mobJi lít. Rozešli nebo rozvedli se
a
nového partnera ještě
iieiiašli.
Tato
skupiiia
je početnější než
lklé, kteří se rozhodli žít bez stálého partnera dobrovolně. Casio uvádějí, že by
se
ehtč-li s někým seznámit,
ale
nemají
kde,
neví
jak,
nebi; se
bojí
zklamání. Roti zde hraje i předpojatost, předsudky, ěi jistá vypočítavosí a peiioumosL
Na tomto íaktu si v dnešní době postavila by/nys
celá
řada
seznamovacích agentur a společností.
">
A
r» -
.«__'
J.H. ívuuieuvaivi
Statistiky již dlouhodobě uváděl? snižován? porodnosti. Zjišťování příčin je úkolem spíše sociologickým, neboť se jedná o společenský jev související se sociální, zdravotní a rodinou politikou, hospodářskou situací země a celkovým livouiíiij stylem mladých lidí.
Již výše jsem se zmínila o jednom z vnitřních motivů proti rodičovství, a to věnování se profesní kariéře. Právě velká řada možností a lákavých nabídek na straně jedné (kariéra, další studium, možnosti cestování, zábava) a vidina povinností, péče, obrovské a prakticky celoživotní odpovědnosti na straně druhé, přesouvá pomyslný jazýček vah směrem k rozhodnutí být bezdětný. Nutno v této souvislosti zmínit nástup antikoncepce,
která
plánované rodičovství umožňuje. Vedle toho také roste počet bezdětných párů z důvodů neplodnosti. Možný (2002) uvádí dva základní faktory ovlivňující bezdětnost a to : 1. narůstající počet homosexuálů, 2. zvýšení fyziologicky neplodných mužů a žen. Právě rodičovství však může pomoci naplnit náš život smyslem a láskou, ovšem jen tam, kde jsou oba jedinci ochotni a schopni odpovědné péče a kde není rodičovství zvoleno jen jako lék na partnerské či manželské problémy. Dítě vnáší do vztahu uspokojení další životní potřeby a tou je potřeba o někoho pečovat, někoho ochraňovat, o někoho se starat a přináší řadu nových pozitivních prožitků. Navíc pomáhá upevňovat pocit kontinuity a pokračování lidského života. Rodičovství je ale zároveň velmi náročné po stránce emocionální, sociální, finanční a fyzické. Pouze tam, kde jsou partneři schopni se navzájem emočně podporovat a navzájem tolerovat, mohou citlivě reagovat na potřeby dítěte. Ukazuje se, že manželská spokojenost po narození dítěte, velmi úzce souvisí se zapojením se otce do procesu péče a výchovy. Pokud žena cítí a dostává partnerovu podporu a pomoc, oba jsou více spokojeni a rodičovství prožívají radostněji Možný (2002) uvádí, že přechod k rodičovství je
nejdůležitějším
přechodem v rodinném cyklu. K tomuto přechodu dochází jednak pod silným kulturním tlakem, který je orientován hlavně na ženu, jejíž sociální status je stále ještě těsně svázán s mateřským statusem. Možný (2002) dále uvádí, že k tomuto přechodu dochází často i mimovolně, tedy jedná se o neplánované dítě, je to přechod
nerevokovatelný a zlomový. Zlomový
42
proto, že se na něj nelze prakticky připravit. Jeden den tady dítě nebylo a druhý den už tady je. Přičemž těhotenství připravuje ženu jen
po
fyziologické stránce, nikoli sociálně. Rodičovství s sebou přináší velké změny v životě obou partnerů, alespoň zpočátku je dítěti nutno podřídit prakticky všechno. Změní se náplň volného času, životní rytmus, rodinný rozpočet, emocionální vztahy, s rodičovstvím jsou spojeny i kognitivní změny v identitě, postojích a prioritách. Vyrovnat se se všemi těmito změnami a novými rolemi není vždy zcela jednoduché, což potvrzují i výzkumu prováděné na toto téma. Hill (2004) uvádí, že po narození prvního dítěte je pociťován pokles kvality života a spokojenosti v manželství, zhruba 10-20% matek trpí během prvního roku po narození dítěte depresí v důsledku chybění sociální a emoční podpory, nemoci, vyčerpání a nedostatku času pro sebe. Častou alternativou je svobodná (popřípadě rozvedená) matka, která se pro tento způsob života buď sama rozhodla, partner či manžel j i opustil a nebo stálého partnera ani neměla a otěhotněla neplánovaně. Situace svobodné matky je značně složitá a problematická. Přestože tolerance společnosti ke svobodným matkám roste, na venkově a malých městech je situace jiná a dívají se na takovou ženu stále s předsudky. Jen opravdu silná osobnost mající sociální a psychickou oporu u přátel a příbuzných a mající alespoň základní ekonomické zabezpečení, může touto cestou projít bez potíží. Nedostatečné nesnází.
V případě,
finanční kdy
byt
zabezpečení je velmi častým důvodem nebo dům
náleží
manželovi,
mnohdy
„neutáhne" samotná matka nájem bytu a musí se tak vracet, společně s dětmi, k vlastním rodičům. Zde pak velice záleží na reakci rodičů, zda se zachovají citlivě a podpoří dceru v už tak nelehké situaci a nebo j i zahrnou výčitkami typu : „Já jsem ti vždycky říkala, že si ho nemáš brát, tak teď máš, co si chtěla!" Méně častým i když také stále narůstajícím trendem je osamělý otec. Jestli v minulosti nebylo dítě svěřováno do péče otce prakticky vůbec, dnes již se s tímto postupem setkáváme a ani nevyvolává údiv či pohoršení. I zde
43
platí, že jeho situace je velmi obtížná a patrně se bude potýkat s řadou problémů. Nerada bych ovšem právě kapitolu o rodičovství zakončila takto poněkud pesimisticky. Proto chci na závěr znovu zdůraznit, že dítě nejenže může být, ale ono skutečně je, zdrojem nejenom potíží, starostí a problémů, ale zejména nezměrné radosti, štěstí a lásky.
44
III. Praktická část
Pro svoji práci jsem zvolila kvalitativní typ výzkumu doplněný dvěma dotazníky. Kvalitativní charakter jsem zvolila z důvodu potřeby podrobného zmapování životního stylu. Životní styl je sice také možné zkoumat kvantitativně, například Dotazníkem na zjišťování životního stylu podle F.C. Thome, ten nám ale poskytuje pouhé rozdělení na jednotlivé životní styly.
Proto, chtěla-li jsem identifikovat
kategorie vázané
na
lepší
dosahování smyslu života (zjišťované L O G O testem), jevila se mi varianta kvalitativního výzkumu jako vhodnější. Strauss a Corbinová (1999) charakterizují kvalitativní přístup jako vědecký postup, který odkrývá podstatu něčí zkušenosti s určitým jevem. Používá se ke zkoumání oblasti, o které výzkumník nemá mnoho informací a je tedy nutné danou problematiku zmapovat, porozumět j í Výsledkem kvalitativního výzkumu má být teorie či závěry, vytvořené na základě výzkumníkem sebraných dat a podle určených pravidel. Zde je významný rozdíl od kvantitativního přístupu, v němž se testují předem zformulované hypotézy.
1. Cíl výzkumu
Hlavním cílem výzkumu je potvrzení či nepotvrzení významného vztahu mezi typem životního stylu a naplněním smyslu života, zejména najití vztahu mezi určitými aspekty životního stylu a mírou naplnění smyslu života. Tak například lidé, kteří aktivně využívají svůj volný čas budou mít vyšší naplnění smyslu života než lidé trávící svůj volný čas pasivně, sledováním televize nebo u počítače. Výstupem z které
výzkumu je nalezení takových aspektů životního stylu,
podporují dobré naplnění smyslu života a podrobné definování a
popsání těchto aspektů.
45
Vedlejším cílem výzkumu je popsat jednotlivé, zde zastoupené životní styly.
2. Výzkumný soubor Výzkumný soubor byl tvořen desíti respondenty ve věku 20 až 35 let, průměrný věk byl 28,1 let, přičemž nejnižší věk byl 24 let a nejvyšší potom 33 let. Soubor tvořilo šest žen a čtyři muži Respondenti byli vybíráni na základě účelového výběru,
hbvním
kritériem byl věk odpovídající věku mladé dospělosti, tedy v rozhraní 20 až 35 let. Druhým kritériem byla co největší rozmanitost životních stylů. Tuto rozmanitost jsem posuzovala na základě : •
vzdělání (zastoupena základní škola, učiliště, střední škola, vysoká škola),
•
rodinného
stavu
(zastoupen
stav
svobodný/á,
ženatý/vdaná,
rozvedená), •
způsob trávení volného času (zastoupeno rozmezí velmi aktivní s vyhraněnými zájmy až po převážně pasivní),
•
zaměstnání (zastoupeno rozmezí od dlouhodobě nezaměstnaného po vysoce kvalifikované pracovníky),
•
příjem (zastoupeno od téměř minimální mzdy až po nadprůměrné výdělky),
•
způsob a místo bydlem (bydlí sám, s rodiči, s partnerem; vesnice, malé město, velkoměsto).
Od všech respondentů byl získán informovaný seznámeny
s účelem rozhovoru a následných
souhlas, byli tedy
dotazníků
a souhlasili
s použitím získaných informací pro účely tohoto výzkumu. Taktéž byli seznámeni s tím, že se rozhovor bude nahrávat. Všichni respondenti souhlasili s uvedením křestního jména ve výzkumu. Složení výzkumného souboru bylo následující:
46
1. Jana, 30 let, rozvedená, jedno dítě (5 let), střední škola s maturitou, zaměstnána jako zdravotní sestra, bydlí u rodičů na malém městě, příjem 7000,-Kč. 2. Alena, 24 let, vdaná, jedno dítě (2 roky a čeká druhé), dálkově vysoká škola, v současnosti na mateřské dovolené, bydlí
s manželem
v RD
společně
s rodiči,
ale
mají
samostatnou domácnost, příjem 5200,-Kč (s dávkami SSP, bez manželova platu). 3. VMimír, 29 let, svobodný, bezdětný, partnerka, studuje dálkově vysokou školu, nezaměstnaný, bydlí u rodičů na malém městě, příjem cca 3500,-Kč. 4. Vít, 30 let, svobodný, bezdětný, bez stálé partnerky, střední škola s maturitou, v evidenci úřadu práce, ale pracuje občas „na černo", bydlí u matky na malém městě, příjem 3400,-Kč podpora v nezaměstnanosti, 10 000,- Kč si přivydělá. 5. Lucie, 24 let, svobodná, bezdětná, partner, studuje vysokou školu, dlohodobé brigády, bydlí u tety ve velkém městě, příjem cca 7000,-Kč. 6. Jannis, 29 let, svobodný, bezdětný, partnerka, základní škola, sezónní pracovník, bydlí s partnerkou na vesnici, příjem přes sezónu 30 000,-KČ, přes zimu podpora v nezaměstnanosti 3500,-Kč. 7.
Gabriela, 33 let, svobodná, bezdětná, partner, vysoká škola, pracuje jako právník (je společníkem advokátní kanceláře), bydlí ve vlastním bytě ve velkoměstě, příjem 25 000,- až 40 000,-KČ.
8. Sandra, 28 let, svobodná, bezdětná, partner, vyšší odborná škola, pracuje jako manager u velké firmy, bydlí s partnerem v podnájmu, příjem 25 000,-Kč.
47
9. Tomáš, 28 let, svobodný, bezdětný, bez partnerky, střední škola s maturitou, voják z povolaní - elitní záchranářská jednotka, bydlí v podnájmu, příjem cca 20 000,-Kč. 10. Lenka, 24 let, vdaná, 3 děti (6 let, 4 roky, 1,5 let), základní škola, na mateřské dovolené, bydlí s rodinou ve vlastním R D na vesnici, příjem cca 8 500,-Kč (s dávkami SSP, bez manželova platu). Ráda bych připojila jednu poznámku. Všichni respondenti byli před i během rozhovoru více méně klidní a uvolnění. Pouze Vladimír byl značně nervózní a rozrušený. Požádal mě, abych s rozhovorem počkala než si otevřel láhev vína vypil dvě deci, pak mě teprve vyzval, abych se ho začala ptát. Během rozhovoru vypil další skleničku vína. Ostatní respondenti pili jen minerálku, kávu nebo čaj, někteří kouřili cigarety.
3. Omezení výzkumu
Na obecné úrovni vyplývá omezení získaných informací ze samotného kvalitativního charakteru výzkumu. Výzkumný soubor není natolik početný, aby mohl být reprezentativní pro větší populaci a není proto ani možná generalizace závěrů.
Jak
uvádí
Disman
(2000) slabá
standardizace
kvalitativních výzkumů s sebou přináší vyšší validitu získaných dat, ovšem za cenu nízké reliability výzkumu. Další omezení vyplývají ze samotného respondenta
a výzkumníka a
zejména z jejich vzájemného vztahu. Na straně respondenta stojí zejména to, co je ochoten sdělit a nakolik to umí verbalizovat. V případě, že jsou informace od respondenta získávány formou jednorázového dotazníku, nemusí si na všechny relevantní a podstatné informace vdanou chvíli vzpomenout. Na straně výzkumníka
může být problémem zda umí klást otázky
srozumitelné pro různé respondenty a zda nenadhazuje výzvy, které by se
48
promítly do respondentových reakcí. Co se týče vzájemné interakce, zde je základním stavebním kamenem lehkým úkolem
důvěra, kterou vybudovat není vždy
a vyžaduje na výzkumníkovi značné zkušenosti a
dovednosti. Významná omezení se mohou objevit v procesu analýzy dat. Je důležitá výzkumníkova objektivita, aby se do analýzy nepromítla jeho očekávám a nenašel tak to, co chtěl najít.
4. Použité metody
Základní použitou metodou je polostrukturovaný rozhovor, doplněný Profilem osobníhojtytíí
a Logo testem.
Rozhovorem jsem zjišťovala životní styl u jednotlivých rozhovorů. Rozhovor probíhal v klidném, známém prostředí, většinou u respondenta doma, v jednom případě u mě doma. Rozhovoru nebyla přítomna žádná třetí osoba (s výjimkou Aleny a Lenky, kdy byly přítomny jejich děti) a byl nahráván. Průměrná délka rozhovoru (bez následných dotazníků) je 82 minut, přičemž nejkratší rozhovor trval 60 minut a nejdelší 115 minut. Rozhovory proběhly během října a listopadu 2005. Rozhovor je
zaměřen na jedenáct základních oblasti týkající
se
významnou měrou způsobu života. Tyto oblasti byly zvoleny jednak na základě již uskutečněných výzkumů životního stylu a jednak na základě studia teoretických koncepcí. Ke každé oblasti jsem měla připraveno několik otázek, jejich přesné znění jsem ale přizpůsobovala momentální situaci, u některých respondentů jsem, v případě potřeby, otázky změnila či přidala další doplňující dotazy. Již v průběhu sběru dat jsem přidala ještě jednu oblast, která původně nebyla zahrnuta v rozhovoru a to téma postoje ke změně. Tato problematika samovolně vyvstala v průběhu prvních dvou rozhovorů. Narazili jsme na ni při různých oblastech, respektive tam, kde cítil respondent nějakou touhu po
49
změně. Nemá tedy v rozhovoru své pevné místo, ale byla kladena tam, kde respondent vyjádřil nějakou nespokojenost a nebo na konec. Snažila jsem se, aby většina otázek byla s otevřeným koncem neboť, jak uvádí i Kerlinger (1972), otázky s otevřeným zakončením jsou pružné, mají možnost
prohlubování
nedorozumění a
a
umožňují
aby respondenta
tazateli,
aby
objasnil
případná
podnítil ke spolupráci.
Pomáhají
výzkumníkovi také lépe odhalovat respondentovy pravé záměry, domněnky a postoje. Navíc, což je u kvalitativního výzkumu zvlášť důležité, mohou odpovědi na otevřené otázky ukázat na možnosti vztahů a souvislostí a to dokonce i vztahů dříve netušených, nebo-li můžeme se dozvědět i to, na co jsme se původně vůbec neptali. První otázkou ve většině rozhovorech bylo, zda bychom si mohli tykat (v některých případech jsme si s respondenty již tykali). Otázku jsem položila z toho důvodu, že všichni respondenti mi byli věkově blízcí a většinu jsem alespoň „od vidění" znala. Tykání také ve všech případech přispělo k důvěrnější atmosféře, která byla potřebná z důvodu některých citlivých témat, jako například partnerský život nebo témat hluboce osobních, jako víra, náboženství, hodnoty. Samozřejmě ne vždy přispívá tykání k větší důvěře, někdy může mít dokonce opačný účinek, ale vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, jsem se pro tykání ve svém výzkumu rozhodla. Na úvod jsem také u každého respondenta upozornila na to, že pokud se mu nějaká otázka nebude líbit
a nebude řiti ni chtít odpovídat, je to
samozřejmě jeho právo a v žádném případě, se na něj nebudu zlobit. Osnova rozhovoru: 1. Původní rodina (vztah k rodičům, sourozencům, dětství). Vzpomínáš rád na dětství? Jakýje v současnosti tvůj vztah k rodičům a sourozencům? 2. Vzdělání. Jaké je tvoje vzdělání? Měl jsi při studiu nějaké problémy, jaké? Vyhovuje ti tvé vzdělán? Pokud nějak bys ho chtěl doplnit? 3. Zaměstnání a profesní kariéra.
50
Kde jsi zaměstnán, na jaké pozici?Baví tě tvá práce, pokud ano pro, pokud ne proč?
Myslíš
si, že se můžeš
ve své práci
plně
angažovat
a
seberealizovat? Pokud ne, je nějaká jiná taková oblast, kde je to možné? Jak vycházíš s ostatními kolegy?Kolik hodin denně cca strávíš v práci?Plánuješ do budoucna změnu místa, proč?Jaký je orientačně tvůj příjem? Stačí ti tento příjem? Stane se ti, že koncem měsíce nemáš peníze? 4. Partner/ka, manželský nebo partnerský život, dětí. Máš přítele? Jak dlouho? Jsi vdaná, pokud ne plánujete svatbu? Žijete spolu nebo bydlíš u rodičů, či sám? Jsi v tomto vztahu spokojený? Pokud ne, chtěl bys něco změnit, co? Kolik času týdně trávíš s přítelem? Máte děti? Pokud ne, plánujete je? Mohla bych se zeptat i na váš sexuální život, je v této oblasti všechno v pořádku? Pokud přítele nemáš, je to tvoje rozhodnutí nebo bys přítele spíš chtěla, ale nedaří se ti ho najít? 5. Volný čas (trávení volného času, kolik ho má) a zájmy. Jak trávíš volný čas? Kolik volného času přibližně denně máš? Jaké máš koníčky a zájmy? 6. Hodnoty, hodnotový systém. Uznáváš ve svém životě
nějaké hodnoty? Mohl bys je popsat nebo
vyjmenovat? Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? 7. Životní tempo. Jak bys popsal své životní tempo? Jsi spíš rychlý, rychle se rozhoduješ nebo o věcech víc přemýšlíš? Jsi sova nebo skřivan? Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Kolik hodin denně spíš? 8. Víra, náboženství Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Vyznáváš nějaké náboženství? Praktikuješ toto náboženství v běžném životě, chodíš do kostela, chováš se podle náboženských hodnot? 9. Zdroje sociální opory (přátelé, rodiny atd.). Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš? Jaká je četnost tvých sociálních
kontaktů? Jak často se vidíš
s rodinou? 10. Životní cíle, sny
51
spřátelí,
Jaký je tvůj životní cíl? Jaké máš krátkodobé
i dlouhodobé plány do
budoucna? Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? 11. Případné patologie. Piješ kávu,jak často? Piješ alkohol? Jak často spíš v restauraci spřátelí
a v jakém množství? Piješ
nebo doma třeba u televize si dáš skleničku?
Myslíš si, že piješ víc než ostatní lidé? Měl jsi někdy nějaký problém,
který
vyplynul z požití alkoholu, například jsi zaspal do práce, protože jsi den před tím byl v restauraci? Užíváš nebo užíval jsi někdy nějaké drogy? Jaké? Kouříš, kolik? Měl jsi někdy potíže se zákonem?
Choval jsi se někdy
promiskuitně? 12. Postoj ke změně (dodatečně přidaná). V případě, že jsi s něčím nespokojený,
chceš něco změnit,myslíš
si, že to
záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Pokusíš se ty sám aktivně o změnu vždy? Jsou nějaké případy, kdy to necháš plavat a řekneš si, že to nějak dopadne? Profil osobního významu je dotazníkem autorky M . Soudkové a měří, jak lidé vnímají smysl ve vlastním životě, respektive v čem vidí smysl života. Dotazník pomáhá odhalit, v čem daný člověk vidí hodnotu a co je pro něho podstatné, aby svůj život považoval za smysluplný. Dotazník se skládá z 57 tvrzení, popisující potenciální zdroje smyslu života. N a každé z nich odpovídá respondent v rozmezí 1 až 7 (1 znamená vůbec ne, ... 4 víceméně, ...7 velmi).
Uvedená tvrzení jsou shrnuta do sedmi kategorií možného
smysluplného života : 1) Dosažení - výkon. 2) Vztahy. 3) Náboženství. 4) Vlastní transcendence. 5) Sebepřijímání. 6) Intimita. 7) Dobré zacházení ze strany druhých.
52
Kompletní dotazník je uveden v příloze. LOGO test německé autorky E . Lukášové měří sílu naplnění smyslu. LOGO
test má tři části. První obsahuje devět kategorií obsahu smyslu
života a zkoumaná osoba označuje, zda danou kategorii prožívá jako zdroj hodnot pro život. Druhá část je zaměřena na existenciální frustraci. Zkoumaná osoba má uvést u sedmi položek, jak často prožívá uvedené pocity. K dispozici je třístupňová škála. Třetí část testu vyžaduje od respondenta sebeocenění ve vztahu k jeho životním cílům, úspěchům a k jeho postoji vůči těmto oblastem. Kompletní dotazník je uveden v příloze.
5. Analýza dat
Jedná se o klasickou kvalitativní analýzu a kategorizaci dat, která je výsledkem vzájemného
srovnávání jednotlivých rozhovorů
a z toho
vzniklých obecnějších kategorií. Hledala jsem kategorie u jednotlivých životních stylů společné pro osoby s vysokým naplněním smyslu a dále kategorie společné pro osoby s nízkým naplněním smyslu. Analýza byla provedena na základě kódování trojího druhu. Jednalo se o otevřené kódování, axiální a selektivní kódování. Otevřené kódování je, podle Hendla (2005) prvním průchodem daty. Zahrnuje přepis rozhovorů, podrobné čtení poznámek a všímá si kritických míst. Otevřené kódování odhaluje určitá témata, která mají vztah k položeným výzkumným otázkám, ale jsou ještě na nízkém stupni abstrakce. Výzkumník se také snaží identifikovat dimenze jednotlivých témat (tzv. dimenzionalizace) a postupně navrhuje abstraktnější kategorie. V průběhu axiálního kódování již výzkumník zvažuje příčiny a důsledky, poaVnínky a interakce. Hledá další kategorie a koncepty, které spolu souvisejí. Podle Strausse a Corbinové se během axiálního kódování nahlíží
53
na daný fenomén z hlediska kauzálních podmínek, kontextu, intervenujících podmínek, strategie jednání a následků. Výsledkem axiálního kódování již tedy nejsou osamocené pojmy a kategorie, ale i jejich vzájemné propojení. Selektivní kódování v sobě zahrnuje integraci výsledků. Výzkumník zde hledá příklady, které ilustrují dané téma. Snaží se vyhledat hlavní téma
a
kategorie, které by mohly být ústředním bodem vznikající teorie, to znamená integrovat ostatní témata a kategorie a vytvořit síť konceptů a propojení mezi nimi.
6. Výsledky - deskripce
Výzkum ukázal, že rozmanitost jednotlivých životních stylů je opravdu široká. Přesto se mi podařilo identifikovat několik společných kategorií u osob s nízkým naplněním smyslu a i u skupiny osob s vysokým naplněním smyslu. Doplňujícím ukazatelem pro mě byly výsledky Profilu osobního významu, který ukázal v kterých oblastech vidí respondenti zdroje smyslu života. Rozložení vypadalo následovně :
Rozložení podle potencionálních zdrojů smyslu života
Respondent Potencionální zdroje smyslu života Jana
Alena
Vladimír
Vít
Intimita 6,2 Dosažení-výkon 5,3 Sebepřijímám 4,8 Intimita 7,0 Sebepřijímání 6,9 Dobré zacházení ze strany druhých 6,7 Serjepřijímání 4,6 Intimita 4,1 Dobré zacházení ze strany druhých 3,5 Sebepřijímání 5,4 Intimita 5,2 Vztahy 4,5
54
Lucie
Intimita 6,8 Sebepřijímám 6,0 Dosažení - výkon 5,1 Dobré zacházení ze strany drahých 6,2 Intimita 5,8 Sebepnjímání 5,1 Intimita 5,8 Vztahy 5,5 Dobré zacházení ze strany druhých 5,2 Intimita 6,4 Náboženství 6,1 Vztahy 6,0 Dosažení-výkon 6,0 Intimita 5,9 Vlastní transcendence 5,0 Intimita 7,0 Vztahy 6,2 Vlastní transcendence 6,0
Jannis
Gabriela
Sandra
Tomáš
Lenka
Tabulka č. 1
U každého respondenta jsem uvedla tři pro něj nejvýznamnější zdroje smyslu života a
za ním uvedené Číslo udává průměrnou
hodnotu
jednotlivých položek vztahujících se k dané oblasti. Vidíme, že nejvíce zastoupenou oblastí potencionálního zdroje smyslu života je intimita, která se objevuje u všech respondentů. U všech žen je navíc na prvním místě a u všech mužů shodně hned na místě druhém. Na dalším místě je sebepnjímání (uvedeno pětkrát), které je rovnoměrně zastoupeno jak u žen, tak u mužů, následuje dobré zacházení ze strany druhých (čtyřikrát), vztahy (také čtyřikrát)výkon
(třikrát)
a
pouze
ojediněle
se
jako
možný
zdroj
smysluplného života objevuje transcendence (dvakrát) a náboženství (pouze jednou). Druhým dotazníkem L O G O testem byla zjišťována síla naplnění smyslu života.
Rozdělení
respondentů
podle
následovně :
55
síly
naplnění
smyslu
vypadá
Rozložení podle mirv naplnění smyslu
Kvartu Q l
D9
Q4
D10 Rozhraní mezi kvartílem Q l a Q4
Alena, Gabriela,
Jana,
Sandra, Tomáš,
Lucie
Vladimír
Vít, Jannis
Lenka Tabulka č. 2 Pohled do tabulky nám ukazuje, že většina respondentů náleží do prvního kvartilu, patří tedy k osobám s nejlepším možným naplněním smyslu. Ve čtvrtém kvartilu se pak nacházejí dvě osoby, které patří do skupiny osob se špatným, nedostatečným osoba
v devátém
decilu
vykazuje
naplněním smyslu života, jedna
nejhorší
naplnění
smyslu
života.
V desátém decilu, který již charakterizuje skóry patologického rázu se neumístnil nikdo. Dvě oosby jsem zařadila na rozhraní mezi prvním a čtvrtým kvartilem a to z toho důvodu, že nebyli schopni se u několika otázek (konkrétně Vít ve třech otázkách a Jannis ve dvou) v L O G O testu rozhodnout, jakou zvolit odpověď a nebylo proto možné je zodpovědně zařadit do jednoho z kvartilu. Co se týče identifikovaných kritérií životního stylu náleželi někdy ke skupině s vysokým naplněným a někdy ke skupině s nízkým naplněným smyslu života.
6.1. Osoby s nízkým naplněním smyslu
V první části jsem se soustředila na osoby s nízkým naplněním smyslu, tedy skupinu Jana, Vladimír a Lucie. První, pro všechny tři, společnou oblastí je špatný vztah k původní rodině, popřípadě špatné zacházení ze strany původní rodiny, zejména rodičů. Nedá se samozřejmě říci, že vztah
56
k rodině je přímo kategorií životního stylu, ale je to bezesporu oblast, která utváření životního stylu výraznou měrou ovlivňuje. Nejvíce negativně popisoval svůj vztah k původní rodině Vladimír. "Na dětství nevzpomínám
rád, u rodičů sice pořád bydlím, ale kdyby to jen
trochu šlo, myslím finančně, hned bych se odstěhoval...S nikdy nerozuměl
a s otcem se nenávidíme
matkou jsem si
od mých asi čtrnácti let.
Vyvrcholilo to asi v třiadvaceti, kdy jsme se s otcem trochu servali. No, pak jsem utek z domu a nějakou dobu jsem bydlel u kámoše, ale finanční situace mě donutila vrátit se zpátky...Proč
to tak je, no, naši to měli
přesně
nalajnovaný, co z nás chtěj mít, já jsem se tomu vzepřel a přestal jsem jim nějak zapadat do programu. Obě ségry se jim podvolily a taky z nich vyrostlo, to, co z nich vyrostlo, nedá se s nima mluvit." Lucininy rodiče se rozvedli, když byla ještě dítě, vyrostla v rodině s nevlastním otcem a bratrem Do rodiny značně zasahovala poměrně despotická babička z matčiny strany. Přesto popisuje Lucie dětství jako pěkné a docela harmonické. S nevlastním otcem i bratrem má pěkný vztah, ale uvádí, že ti dva k sobě mají mnohem blíž než k ní. Vysvětlení ale může být i v tom, že jde o syna, který má navíc podobné zájmy jako otec motokáry, formule jedna apod., takže je logické, že spolu tráví více času a mají pevnější vztah. S vlastním otcem se Lucie téměř nevídá (cca jednou za 5 let), ale pravidelně na ni platí. Matku má velice ráda a jejich vztah byl velmi blízký. Před několika lety začala ale matka pít, zprvu tajně, později se o tom dozvěděla rodina, v zaměstnáni, všimli si toho sousedé atd. Podstoupila dvakrát protialkoholní léčbu, přišla o práci. V současnosti se zdá, že se z toho začíná dostávat. Lucie toto období velmi špatně nesla, jednak proto, že matku miluje a litovala ji, jednak proto, že zůstala prakticky sama, protože bratr se semkl s otcem. Stále nemůže k matce najít ztracenou důvěru. Jana popisuje své vlastní dětství jako nijaké, ani dobré, ani špatné. Říká, že vždy cítila, že rodiče upřednostňovali jejího bratra, což prý trvá dodnes. Snažila se brzy od rodičů osamostatnit, nějaký čas bydlela v podnájmu
57
v Brně, pak se vdala a bydlela s manželem v podnájmu v rodném městě. Po rozvodu se ale kvůli nedostatku peněz musela
s dcerou vrátit zpátky
k rodičům. Říká, že tenkrát začaly problémy a přestala si s rodiči, zejména s matkou rozumět. Potíže se týkají hlavně péče o Janinu dceru. Jana chce cca dvakrát týdně po matce, aby pohlídala svou vnučku (mimochodem je to jejich jediné vnouče, Janin bratr je bezdětný), což ale matka odmítá. „Já když chcu jít jednou za tejden si někam sednout, protože toho mám za celej tejden nad hlavu, v práci, doma, děcko, jo, tak je z toho hodinová hádka. To přitom malou uspím a jdu ven až pak, takže ona už s tím nemá žádnou starost. Pak se se mnou tejden nebaví, pokud teda nemá potřebu mi za něco vynadat. Já si myslím, že to není tím, že by mi ji nechtěla pohlídat, ale nechce abych chodila někde po hospodách. Chce, abych seděla doma na zadku. Copak by to ale normální člověk vydržel, bejt furt zavřenej doma? " Jana tedy problém nevidí vtom, že matka nechce její dceru pohlídat, ale vtom, že nad ní potřebuje kontrolu a nechce j i pouštět ven. Jak sama říká, může být důvodem obava, že si najde opět problémového partnera. Jelikož se Jana pohybuje stále ve stejné společnosti, může se její matka obávat, že zde narazí na někoho podobného jejímu bývalému manželovi. Problém je v komunikaci obecně, Jana říká, že už spolu nedokáží normálně promluvit, buď spolu nemluví a nebo se hádají. Srovnám-li to se skupinou osob s vysokým naplněním smyslu nikdo z nich neměl zcela idylické dětství. Gabriela a Sandra vyrůstaly v rodině s nevlastními otci a sourozenci, Aleny otec byl alkoholik. Přes všechny potíže tam ale zůstaly zachovány obecně dobré vztahy. Což je ale asi nejdůležitější, jsou tyto osoby s touto rodinnou minulostí vyrovnány a v současnosti označují vztahy s původní rodinnou převážně jako láskyplné. Oba muži na rozhraní mezi Q l a Q4 mají ke svým původním rodinám jaksi ambivalentní vztah. Oba dva zdůrazňují, že svoji rodinu velmi milují a jsou ochotni pro své blízké hodně udělat, na druhou stranu ale říkají, že s nimi neumějí vycházet. Vít říká : „Já mám mámu hrozně rád, vo tom
58
žádná, ale jsem s ní pět minut a už mi tak leze na nervy, že s ní nemůžu ani mluvit," Jannis se od rodičů poměrně brzy odstěhoval k babičce, kde, jak říká, má svůj klid. Stačí mu, když k rodičům zajde na oběd, ale déle s nimi komunikovat neumí. Zároveň ale také zdůrazňuje, že rodina pro něj mnoho znamená a je ochoten pro ni leccos obětovat. Druhou společnou oblastí osobám s nízkým naplněním smyslu je způsob bydlem. Tito respondenti bydlí u rodičů, tedy s výjimkou Lucie, která přes týden bydlí u tety (což je ovšem také rodina a v případě Lucii teta svým způsobem supluje matku, zejména v obdobích, kdy byla matka na léčení) ve městě, kde studuje a jednou za čtrnáct dní jezdí na víkend domů. Ani jeden z nich není s tímto stavem spokojený a rádi by bydleli sami. Nejslabší je tato tendence u Lucie, patrně proto, že nebydlí přímo u rodičů a také proto, že je nejmladší. Jestliže osamostatnění se a nezávislost na rodičích je jedním z úkolů mladé dospělosti, je těžké tomuto závazku dostát bydlíme-li s rodiči stále pod jednou střechou. Naproti tomu podíváme-li se na skupinu osob s nejlepším možným naplněním smyslu, všichni tito respondenti již delší domu bydlí sami, bud' ve vlastním domě či bytě, nebo v podnájmu, který si sami platí. Pouze Alena bydlí v rodinném domě společně s rodiči, má ale zcela samostatnou domácnost - ona
s rodinou bydlí v přízemí a rodiče s jejími mladšími
sourozenci v prvním patře a mají i oddělené vchody a zvonky. Třetím identifikovaným společným kritériem životního stylu u osob s nízkým naplněním
smyslu života je užívání
drog anebo
zvýšená
konzumace alkoholu. Jana i Vladimír pravidelně kouří marihuanu (každý nebo každý druhý den), oba dva j i kouří nejen s přáteli, ale i sami doma. Vladimír občas užívá i psychotropní látky, zejména L S D formou „tripu" a nebo lysohlávky. Čas od času „ ...když je nějaká dobrá akcička nebo se sejde pár dobrej kámošů"
(cca jednou za čtvrt roku) se nevyhýbá ani
pervitinu nebo kokainu, které několikrát užil i nitrožilně. Lucie přestala kouřit marihuanu asi před třemi roky, „ ...nedělalo mi to dobře a měla jsem z toho takový divný stavy." Lucie užívá ve větší míře různé prášky na
59
uklidnění (např. Kodeín). Začala s tím, když byla maminka poprvé na protialkoholním léčení a i dnes necítí-li se dobře po nich sáhne. Jannis také kouří marihuanu, ale spíše příležitostně. Naproti tomu ani jedna osoba s vysokým naplněním smyslu neužívá žádné drogy. Tomáš, Sandra a Lenka uvedli, že dříve občas kouřili marihuanu, ale to už je u všech minimálně pět let. Tomáš zjistil, že mu to nic nepřináší, Lenka přestala kvůli těhotenství a Sandra kvůli nemoci (epilepsie). Lucie i Jana, stejně jako Vít a Jannis, se přiznávají, že mají občas problém s nadměrnou konzumací alkoholu. U Jany je tento problém slabší, taky vzhledem k tomu, že se nedostane z domu tak často jako Lucie. Říká ale, že přibližně jednou za čtrnáct dní nebo tři týdny se opije tak, že druhý den nemůže vstávat a na předchozí večer má „okno." N a otázku, kolik toho v takových případech obvykle vypije, odpovídá, že tak čtyři až pět piv a tak osm panáků. Lucie naproti tomu nemá problém s tím, že by se občas opila do němoty, ale chodí do hospody často. Uvádí, že chodí tak čtyřikrát do týdne a pokaždé vypije tři až pět piv, nebo láhev vína. U Víta a Jannise je tento problém spojen s obdobím kdy nepracují. Jannis pracuje od jara do zimy a Vítek má příležitostné „fušky." V tomto období nijak zvlášť nepijí, jak říkají, musí se vstávat do práce. Když jsou ale delší dobu doma, frekvence návštěv v hospodě se zvyšuje přibližně na čtyřikrát až pětkrát týdně, přičemž pokaždé vypijí zhruba čtyři piva, o víkendu víc. Podle jejich slov se tam mohou potkat s přáteli a nějak zabít čas. Ukazuje se, že konzumace alkoholu v přiměřené míře nemá na naplnění smyslu života negativní vliv. Tomáš, Sandra, Gabriela i Lenka uvádějí, že se alkoholu nevyhýbají a rádi si posedí s přáteli v restauraci, někteří si dají i dvě tři sklenky vína sami doma u televize. Tomáš i Sandra to také občas s alkoholem přeženou, ale stav, kdy si nepamatují předchozí večer je u nich mnohem řidší, přibližně jednou za tři čtvrtě roku a obvykle při nějaké
60
slavnostnější události, kdy je to tzv. společensky únosné, například oslava narozenin nebo Silvestr. Další oblastí životního stylu společnou pro osoby s nízkým naplněním smyslu je oblast životních plánů a životního cíle. U všech tří osob je patrná absence
plánů nebo cílů do
budoucna a zejména životního
snu.
Nejvýrazněji je to opět u Vladimíra. „Životní cíle žádné nemám, co se má stát, to se stane. Stejně tak si nedělám žádné plány,j sem fatalista,
nechávám
spíš věcem volný průběh. A jestli mám nějaký životni sen? No, snad jedině být sprostě bohatej." Podobně se k danému tématu staví i Jana. „Plány, plány ... vím, zhruba co bych tak asi chtěla a co musím. Že bych si ale dělala nějaký plány to ne. Spíš beru věci tak jak přijdou. Už stojím nohama na zemi. " Trochu jasnější představu má o svém životním cíli. „Životní cíl...ten asi ani nemám, možná býtfinančně zabezpečená, pak ta láska a domov." U Lucie se objevuje jasně definovaný životní cíl. „ Chci být
žena
v domácnosti, víš udržovat takový ten pěkný teplý domov, rodinu...Možná bych mohla i pracovat, ale tak nejvíc tři hodiny denně." Plány do budoucna občas dělá, ale spíš ne, životní sen také nemá, na obojí odpovídá, že je realistka. Naproti tomu, osoby s vysokým naplněním smyslu mají většinou jasně definované životní cíle, a mají i jeden nebo více životních snů. U skupiny nacházející se na rozhraní, je u Jannise jen mlhavá představa životních cílů, snů i plánů. Nějaký životní cíl má, ale neví přesně jaký. Vítek má jasně definovaný cíl : „Chtěl bych být nezávislý
na svém okolí,
dosáhnout
ekonomické stability a psychické pohody a taky se živit tím, co mě baví.
61
6.2. Osoby s vysokým naplněním smyslu
Také u této skupiny osob se mi podařilo identifikovat některé společné kategorie životního stylu. První významnou oblastí je dobrý vztah k původní rodině a samostatnost bydlení, které jsou zmíněny již výše. Výrazný rozdíl se ukázal ve způsobu trávení volného času. Všechny osoby z této skupiny mají nějaký určitý vyhraněný zájem, kterému se aktivně věnují ve svém volném čase. Většinou se nejedná o aktivitu zcela pravidelnou, ale když to jde věnují se jí. U Tomáše, Sandry, Gabriely a Aleny je to aktivně provozovaný sport. Konkrétně u Tomáše to jsou seskoky padákem, kterým věnuje prakticky všechny volné víkendy, ve všední dny kolo a plavání, které provozuje jednou dvakrát týdně. Sandra a Gabriela chodí třikrát týdně cvičit (step, aerobik, power-jóga), stejně tak Alena. Ta v současné době cvičí už jen velmi omezeně, protože je v sedmém měsíci těhotenství. Lenky zájem je zahrádka a kytky, kterým se věnuje v rámci možností vzhledem ke třem dětem. Vítovým zájmem je leraristika, která zabírá velkou část jeho volného Času, neboť i aktivně navštěvuje různé burzy. Osoby s nízkým naplněným smyslu života a Jannis naproti tomu uváděli spíše obecné zájmy, jako četba, poslech hudby, film, kterým se věnují spíše příležitostně. Výjimkou byla Lucie, která část volného času věnuje přípravě do školy. Posledním identifikovaným
kritériem je
seberealizace. Seberealizaci
chápeme jako plné realizování potencionálu individua, Maslow ji označuje jako vrozenou potřebu. Podle Soudkové (2004) je jedním z důsledků neuspokojení této potřeby ztráta smyslu života. Tomáš a Gabriela označují jako hlavní oblast své seberealizace zaměstnání, oba dva jejich práce velmi baví a uvádějí, že je to oblast, kde se mohou plně uplatnit i rozvíjet. Sandra uvádí, že to má tak na půl. "Práce mě moc baví a cítím, že tam můžu něco dokázat i se něco naučit. Jenom práce by mě ale asi nikdy k úplnému pocitu seberealizace nestačila, takže druhá
62
část mě se naplňuje doma, ve vztahu k mému partnerovi, v tom, jak spolu ten vztah budujeme. Na druhou stranu, když o tom, tak přemýšlím, realizovat se jen v partnerském
vztahu bych taky asi nemohla, jako být třeba žena
v domácnosti. Potřebuji holt obojí. " Alena
a Lenka jsou „typické" rodinné typy. Pokud to jde věnují se i
svým zájmům většinou je ale rodina plně zaměstnává. Obě do budoucna plánují nástup do zaměstnání. Lenka, která má jen základní školu chtěla dodělat
maturitu.
Střední školu nedodělala z důvodu
by si prvního
těhotenství. Obě ale shodně dodávají, že pro ně bude rodina vždy na prvním místě a také, že je to oblast, kde cítí, že se mohou plně realizovat a odevzdat. Lenka říká : „ Myslím, že když se žena stane matkou, jde
všechno
ostatní stranou a už to tak asi zůstane celý život. Někdy bych je samozřejmě nejradši zabila, on je to se třema dětma docela záhul, ale neumím si představit, že bych je dala třeba do školky nebo zaplatila vychovatelku a už od jednoho roku chodila do práce. Připadá mi, že bych byla strašně ošizená a si i ty holky. " Respondenti spadající do skupiny s nízkým naplněním smyslu života naproti tomu uvádějí velmi nízkou seberealizaci. Lucii vysoká škola baví, ale podle jejích slov je studium poměrně snadné a necítí, že by se tam plně nasazovala. O partnerském vztahu se o jako možné oblasti seberealizace nezmínila. Janu její práce také sice baví, ale chápe j i jako docela rutinní, bez dalšího rozvíjení (Jana pracuje jako zdravotní sestra v laboratoři, náplní její práce je odběr krve). Částečně j i naplňuje její dcera, ale cítí to jako nedostačující. Vladimír se k této otázce postavil zcela negativisticky. „ ne, nemyslím si, že bych se někde seberealizoval a ani nechápu proč bych měl, nevidím žádný důvod, proč by to mělo být důležitý. " U Vítka a Jannise je tato problematika opět trochu dvojznačná. Oba cítí a přiznávají, že nerozvíjí svůj potenciál, tak jak by mohli, ale snaží se s tím něco dělat. Jannis si hledá práci i na zbytek roku a přihlásil se dálkově na soukromou školu výpočetní techniky. Říká, že se na studium velmi těší. Vítkovi pomáhá v oblasti seberealizace jednak tvůrčí činnost - je zpěvákem
63
a leadrem hudební skupiny. Dále si koupil starý domek na vesnici a pomalu, podle toho, jak má peníze ho opravuje. "Dělá mi hroznou radost dívat se, jak mi ten barák roste pod rukama, sice dost pomalu, ale roste. Nejlepší na tom je, plánovat a vymýšlet co, kde bude a jak to bude vypadat. Je to bezva pocit, něco takhle sám pro sebe tvořit. "
6.3. Popis j e d n o t l i v ý c h ž i v o t n í c h stylů
Janě je 30 let, na první pohled vypadá sympaticky a živě. Má trochu korpulentní postavu, mluví hlasitě a hodně gestikuluje, často a hlasitě se směje, občas to vypadá, že se směje jen proto, aby ostatní viděli, že je veselá. Původně byla vyučena jako čalounice, později si dodělala střední zdravotnickou školu a od té doby pracuje ve zdravotnictví. Vdávala se v dvaceti pěti letech, ale po dvou letech manželství se rozvedla. Má pětiletou dceru, se kterou bydlí u rodičů. Její způsob života je značně odlišný ve všední dny a o víkendu. Ve všední dny dělí svůj volný čas po práci mezi dceru a domácí povinnosti, jako úklid, vaření atd. Jako své koníčky uvádí procházky v přírodě, posezení s kamarády, film, hudbu, kino. Těm se věnuje o víkendu, kdy má dceru její otec. Největší hodnotou je pro ni přátelství, neubližovat a zodpovědnost, ve smyslu to, co musím udělat, to udělám. Životem spíš proplouvá, často věci nechává být s tím, že nějak dopadnou. Velká rozhodnutí se jí dělají těžko
a jen pomalu se k nim
odhodláva. Nesnaží se ovlivňovat druhé lidi, někdy má tendenci strhávat na sebe pozornost a sklony k melodramatičnosti. Často se musí omezovat kvůli penězům, to je také důvod, proč bydlí s rodiči. Hlavní zdroj smyslu života vidí v intimitě. Aleně je 24 let. Usměvavá, milá, nepůsobí sebevědomě, ale má v sobě jakýsi klid a vyrovnanost. Vyjadřuje se plynule, přirozeně, bez přehnaných emocí. Studuje dálkově VŠ pedagogickou a chce v budoucnu pracovat jako učitelka na prvním stupni. Je tři roky vdaná, mají jedno dítě a čeká druhé,
64
ale říká, že ani druhým to určitě neskončí. Její současný způsob života je hodně podřízen rodině, s čímž je Alena plně spokojená. Matka byla přísná katolička a v tomto duchu byla Alena vychována. Péče o vlastní
velkou
rodinu bylo tedy to, co od života očekávala a na co se těšila. Alena bere život takový jaký je, neboť to je vůle boží. Volný čas věnuje manželovi nebo si hraje s dcerou, ve zkouškovém období se připravuje do školy. Manželův příjem je slušný, takže nemají finanční starosti. Hlavní zdroj smyslu života vidí v intimitě. Vladimír je
291etý. N a první pohled působí poněkud rozháraně. Jeho
zevnějšek je na rozhraní mezi nedbalou elegancí a vagabundstvím. Projev je rozvláčný až pomalý, mluví-li o něčem zajímavém přehnaně gestikuluje. Vystudoval gymnázium, poté byl několik let nezaměstnaný a nyní dálkově studuje V Š muzeologii, stále je evidovaný na úřadu práce. Ještě nemá moc jasno v tom, kde chce v budoucnu pracovat. Bydlí u rodičů, se kterými si ale nerozumí, tráví proto co nejvíce Času mimo domov. Ve volném čase chodí na procházky, setkává se s přáteli, čte nebo tráví volný čas s partnerkou. Nemá žádné vyhraněné zájmy nebo koníčky. Ve svém životě nevyznává žádné hodnoty, ale uznává, že je někdo může mít.
Rád by si dopřával
některé věci, např. značkové hodinky a oblečení, ale jeho příjem mu to neumožňuje. Také by rád bydlel samostatně, ale opět si to kvůli financím nemůže dovolit. Hlavní zdroj smyslu života vidí v sebepnjímání. Vítovi je 30 let, působí příjemně, komunikativně, uvolněně. Projevuje se hlasitě, s výraznou gestikulací, v řeči je plynulý s bohatou slovní zásobou. Vystudoval SŠ stavební, poté vystřídal řadu zaměstnání i samostatně podnikal, nyní už je několik let nezaměstnaný, ale přivydělává si na „luskách". Měl tři vážné vztahy, nyní je bez partnerky, rád by nějakou našel, ale říká, že to není jednoduché. Bydlí u matky (rodiče jsou rozvedeni), což se mu dvakrát nelíbí, ale často je mimo domov. Když není na „fušce" má volný čas prakticky celý den, když je v práci tak zhruba dvě hodiny. Volný čas tráví tak napůl aktivně (je vášnivý terorista) a napůl pasivně - sledování televize. Mimo to rád čte, cestuje, setkává se s přáteli.
65
Jeho příjem je proměnlivý, nestěžuje si, ale říká, že by to mohlo být lepší. Hlavní zdroj smyslu života vidí v sebepřijímání. Lucie je
241etá studentka VŠ hudební vědy. Na první pohled působí
sympaticky, je pěkně oblečena i upravena, je milá, působí snad jen trochu nejisté. Její projev je trochu hlasitější, hodně gestikuluje. Ještě nemá úplně jasno,
co chce dělat po
škole, možná dál studovat, bavila by j i
muzikoterapie. Má partnera a ve vztahu je spokojená. Říká. že studium není moc náročné
a stihá tedy chodit pravidelně na brigády. Volný čas tráví
přípravou do školy, hudbou, kulturou, ale nejčastěji posedáváním s přáteli po hospůdkách. Hlavní hodnotou pro ni je přátelství a rodina. Její příjem ji stačí, když má nějaké mimořádné výdaje, například chce jet na dovolenou většinou ji na to dá teta. Teta je bezdětná a k Lucii má blízký vztah. Hlavní zdroj smyslu života vidí v intimitě. Jannisovi je 29 let, působí sympaticky, klidně. Projevuje se pomalu, o věcech přemýšlí, gestikulace není příliš častá, je-li pak výrazná. Vystudoval ZŠ, SŠ nedokončil. Pracoval v různých oborech, nejdéle v restauraci a jako průvodce u cestovní kanceláře. Nyní pracuje od jara do podzimu na Krétě v restauraci, zbytek roku je nezaměstnaný. V lednu nastupuje dálkové studium výpočetní techniky. Když je v Čechách bydlí se svojí partnerkou. Ve vztahu je spokojený, období, kdy je na Krétě jsou ale pro něj těžká. Volný čas přes léto prakticky nemá, přes zimu naopak téměř celý den. Dívá se na televizi, chodí na procházky, schází se s přáteli v restauraci nebo tráví volný čas s partnerkou. Mezi jeho hodnoty patří rodina, to, že nezabiješ druhého člověka, nebudeš krást, budeš pomáhat slabším a nebudeš lhát. Když pracuje má slušný příjem, přes zimu se musí trochu omezovat. Hlavní zdroj smyslu života vidí v dobrém zacházení ze strany druhých. Gabriela je 3 3 letá. N a první pohled působí velmi sebevědomě, perfektně oblečená a upravená, vypadá jako emancipovaná moderní žena. Její projev je kultivovaný, klidný. Vystudovala VŠ a pracuje v advokátní kanceláři. Práce j i velmi baví a uspokojuje. Má partnera, od vztahu ale očekává víc, než j i momentálně přítel dává. Volného času má zhruba tři hodiny denně (v
66
práci bývá cca 10 denně, často pracuje i o víkendech), který tráví sportem (cvičení, golf), četbou nebo s přáteli. Její hodnoty jsou totožné s "desatero přikázání". Příjem označuje jako dostačující, to co chce si prakticky může dovolit. Hlavní zdroj smyslu života vidí v intimitě. Sandra je 281etá. Na první pohled zaujme svou živostí, je komunikativní, snadno se nechává strhnout k nadšení, ale i ona umí strhávat ostatní. Vystudovala
VOŠ a po několika rozličných pracovních pozicích dosáhla
místa managera nákupu u velké firmy. Do budoucna plánuje změnu místa, říká, že nikde dlouho nevydrží, potřebuje změnu. Bydlí se svým partnerem a ve vztahu je spokojená. Volného času má ve všední den cca tři hodiny, které tráví velmi aktivně sportem, s přáteli nebo partnerem, četbou nebo výlety. Jejími hodnoty jsou zdraví, rodina, přátelství, láska a sebeuplatnění. Její příjem je nadprůměrný, ale stěžuje si, že jí nestačí. Jednak značně finančně podporuje své rodiče a jak sama uvádí, neumí příliš hospodařit s penězi. Hlavní zdroj smyslu života vidí v intimitě. Tomášovi je 28 let. Působí klidně, vyrovnaně, sebejistě. V rozhovoru se občas nevyjadřuje přesně, jakmile ale začne mluvit o své práci jeho projev je jasný a plynulý. Vyučil se v oboru svářeč, ve kterém také několik let pracoval. Jeho snem ale bylo pracovat u parašutistu - záchranářů, což se mu povedlo. Za svým cílem musel tvrdě jít, dodělat si maturitu, odskákat potřebný počet seskoků, udělat si zdravotnické kurzy. Stálou partnerku nemá, rád by j i ale našel. U Tomáše volný čas prakticky neexistuje, i když má volno je v práci a chystá si padáky nebo skáče. Volný čas má prakticky jen přes zimu, kdy se nedá tolik skákat, to ho pak tráví sportováním, poslechem hudby, s přáteli v restauraci nebo na výletech. Říká, že původně žádné hodnoty neměl, ale v práci se naučil odpovědnosti, spolehlivosti a přesnosti, které postupně začal uplatňovat i v soukromém životě. Příjem má nadprůměrný, takže se nemusí omezovat a může se věnovat tomu, co ho baví. Hlavní zdroj smyslu života vidí v dosažení-výkonu. Lence je 24 let. Na první pohled působí trochu ustaraně a unaveně, vypadá starší než ve skutečnosti je. Její projev je ale živý a jasný.
67
Vystudovala ZŠ, ve třetím ročníku SŠ otěhotněla a školu nedodělala. Od té doby je na mateřské dovolené, má tři děti. Do budoucna by si chtěla dodělat SŠ, ale ještě uvidí. Prakticky veškerý volný čas j i zabere rodina, zejména péče o děti. Pokud má chvíli jen pro sebe, odreaguje se na zahrádce nebo ráda posedí s kamarádkami. Snaží se hodně jezdit s rodinou na výlety. Hlavní hodnotou je pro Lenku rodina, pak přátelství a pravda. Finanční situace rodina není příliš dobrá, ale nestěžuje si, říká, že se třemi dětmi to ani nijak nejde. Hlavní zdroj smyslu života vidí v intimitě.
7. Interpretace a diskuse výsledků
Na základě kvalitativní analýzy se mi podařilo identifikovat několik kritérií podporujících naplnění smyslu života a naopak snižujících míro naplnění smyslu života. Mezi kritéria podporující dobrý smysl života patří: •
Dobrý vztah k původní rodině
a udržování kontaktů s původní
rodinou. Je to poměrně logické, původní rodina ovlivňuje člověka patrně nejvíce a prakticky ve všech jeho stránkách, tedy i ve způsobu života a potažmo v oblasti naplnění smyslu života. Podmínkou nejsou
idylické
rodinné
vztahy,
ale
spíše
přijetí
rodinných
příslušníků i s jejich chybami a láskyplný vztah k nim, i přes případné problémy. •
Způsob trávení volného času. Zde se ukázalo, že není ani tolik důležité, kolik mají jednotliví respondenti volného času ani kolik mají zájmů. Směrodatné je pouze to, zda mají alespoň jeden konkrétní
zájem či koníček, kterému se aktivně věnují ve svém
volném času. Tato aktivita přispívá jednak k odreagování se od každodenních starostí a dává volnému času určitou strukturu. Je to také další oblast, kde se může jedinec realizovat a což přispívat k vyššímu sebevědomí a celkové pohodě individua.
68
může
•
Samostatné bydleni. To podstatným způsobem přispívá k pocitu samostatnosti a nezávislosti na rodičích. Nehraje roli, zda se jedná o vlastní dům či byt, podnájem ani zda tam daná osoba žije sama, s partnerem
nebo
vlastní
rodinou.
Samostatné
bydlení
také
pravdepodobne význačným způsobem přispívá k harmonizaci vztahu k původní rodině, zejména rodičům. Respondenti bydlící doma uváděli obecně horší vztahy
s rodiči než respondenti bydlící
samostatně. •
Seberealizace. Není důležité v jaké oblasti se jednotlivec realizuje, nebo zda se realizuje v několika různých oblastech. Důležitý je pouze subjektivní pocit individua, zda cítí možnost a reálný stav svého naplnění a aktualizace jako dostačující.
Kritéria korespondující s nízkým naplněním smyslu života, tedy společné oblasti životního stylu u respondentů s nízkým naplněním smyslu života, jsou: •
Drogy
a nadměrné užívání alkoholu.
Užívám lehkých drog
(konkrétně marihuany) v minulosti se neukázalo jako problém, stejně
jako
respondentů
střídmé
nebo
s měkkými
běžné
drogami
užívání
alkoholu.
experimentovala
Většina v období
adolescence a to bez vážnějších dopadů. Negativní dopady užívání drog jsou dobře známy, otázkou zůstává, zda jsou příčinou či důsledkem špatného naplnění smyslu života. Já osobně se přikláním k důsledku. Osoba s nízkým naplněním smyslu může spatřovat v drogách cestu k poznám nebo v nich vidět únik před neutěšenou realitou. •
Špatný vztah k původní rodině.
•
Bydlení společně s rodiči (nebo v případě Lucie s tetou). Často s sebou přináší nutnost omezování se a pocit závislosti na rodičích a to i v případě, kdy jedinec přispívá nějakou částkou na náklady domácnosti. Stále ale cítí, že je pod kontrolou rodičů, kteří často zasahují do jeho života se slovy Dokud bydlíš u nás, budeš nás také
69
poslouchat!. Společné bydlení s sebou nese i omezenost svobody. Není výjimkou, že třicátník musí rodičům vysvětlovat, proč přisel o hodinu později z práce. V případě, kdy nejsou obě strany schopny a hlavně ochotny se domluvit na jasných pravidlech týkající se vlastního soukromí a svobody, jsou takováto soužití většinou velmi problematická. •
Absence životních cílů, snů a plánů do budoucnosti, přičemž tuto absenci zdůvodňují tím, že jsou realisté a vědí, co mohou od života čekat. Nejvýrazněji se tato absence projevovala u životního snu. Životní sen, nebyl v tomto výzkumu myšlen negativně, jako únik z reality, ale v pozitivním smyslu, jako směr, kterým se můžu v životě ubírat. Zároveň s sebou životní sen nese jakousi naději a víru v dobrou nebo ještě lepší budoucnost, což právě respondentům s nízkým naplněním smyslu pravděpodobně chybí.
Jako oblast bez většího významu ke vztahu života vyšla oblast hodnot. Prakticky všichni respondenti, kromě Vladimíra, uvedli, že ve svém životě uznávají nějaké hodnoty a snaží se podle nich i žít. Další oblastí bez vztahu k naplnění smyslu života je příjem respektive životní úroveň a četnost sociálních kontaktů. Překvapivě neutrálně se v mém výzkumu ukázala i oblast víry
a
náboženství. Tři osoby uvedli, že nevěří ničemu co existuje mimo nás, tedy v nic, co by nás přesahovalo. Byli jimi Tomáš, Vítek a Vladimír. Tři respondenti věří, že existuje něco nad námi. Nevěří sice v Boha, ale v nějaký vyšší princip, který nemají sami pro sebe blíže specifikovaný Jana, Vít, Jannis. Zbývající - Alena, Gabriela, Sandra, Lenka a Lucka- jsou nábožensky věřící. V denním životě ale praktikuje svoji víru pouze Alena. Předpokládala jsem, že právě tato oblast bude nejvíce korespondovat s dobrým naplněním smyslu života, takže mě tento výsledek poměrně překvapil. Důvodem může být malý počet respondentů. Bez vztahu k naplnění smyslu života se ukázal také typ potencionálního zdroje smyslu života zjišťovaném v profilu osobního významu.
70
Jsem si vědoma toho, že získané výsledky nejsou reprezentativní pro celou populaci z důvodu nízkého počtu výzkumného souboru. Přesto si myslím, že výzkum odkryl některé zajímavé souvislosti mezi životním stylem a mírou naplnění smyslu života.
71
8. Závěr
Tato diplomová práce pojednává o vztahu mezi životním stylem a mírou naplnění smyslu života v období mladé dospělosti. V její teoretické části jsou uvedeny poznatky o tématu životního stylu, chápání tohoto pojmu, významu, současné podobě funkcích.
Prostřední část pojednává
a jeho základních
o smyslu života ve
filozofii
a
psychologii, podrobněji se věnuje tématu logoterapie. Poslední kapitoly teoretické části jsou věnovány charakteristice dané věkové skupiny. V praktické části jsou popsány jednotlivé kroky kvalitativního výzkumu, zejména jeho výsledky. Obecně lze říci, že se podařilo identifikovat několik oblastí životního
stylu
společných pro
osoby s vysokým
naplněním,
konkrétně dobrý vztah k původní rodině, způsob trávení volného času, samostatné bydlem a seberealizace a i společné oblasti pro osoby s nízkým naplněním smyslu života - užívání drog a nadměrné užívám alkoholu, absence životních snů a cílů. Pokusila jsem se také popsat jednotlivé typy životních stylů, které se vyznačovaly velkou rozmanitostí.
72
Literatura :
1) Adler, A . : Porozumění životu. Praha. Aurora 1999. 2) Bartko, I).: Modernípsychohygiena. 3) Beil,D..Kulturní
Praha. Panorama 1980.
rozpory kapitalismu. Praha. Sociologické nakladatelství
1999. 4) Benesch, H . : Encyklopedický atlas psychologie. Praha. L N 2001. 5) Čáp, J.: Psychologie mnohostranného vývoje člověka. Praha. SPN 1999. 6) Čumplová, V. (2003). V modlitbě poznáte sami sebe. Psychologie dnes, 4,20-21. 7) Disman, M , : Jak se vyrábí sociologická znalost. Praha. Karolinum 2000, 8) Dreikurs, R.: Úvod do individuální psychologie. Praha. Československá grafická unie 1937. 9) Dreikursová-Fergusonová, E . : Adlerovská teorie. Úvod do individuální psychologie. Tišnov. S U R S U M 1993. 10) Frankí, E.F.: Lékařská péče o duši. Brno. Cesta 1996. 11) Frankl, E.F. : Vůle ke smyslu. Vybrané přednášky o logoterapii. Brno. Cesta 1997. 12) Furst, M . : Psychologie. Olomouc. Votobia 1997. 13) Halama, P. (2000, a). Zvládanie existenciálnej úzkosti adolescentov pomocou utvárania zmyslu života. Psychológia a patopsvchológia dieťaťa. 3.222 - 232. 14) Halama,
P.
(2000,
b).
Teoretické
a metodologické
prístupy
k problematike zmyslu života. Československá psychológie, 3, 216 234. 15) Hanzlíková, L (2005). Auta jako symbol. Psychologie dnes. 7-8.20-21. 16) Hendl, J . : Kvalitativní výzkum. Praha. Portál 2005. 17) Hill, G. : Moderní psychologie. Hlavni oblasti současného studia lidské psychiky. Praha. Portál 2004. 18) Hôschl, c , Libiger, J., Švestka, L : Psychiatrie. Praha. Tigis 2002. 19) Hunt, M . : Dějiny psychologie. Praha. Portál 2000.
73
20) Chaney, D. : Lifestyles. New York. Routledge 1996. 21) Kerlinger, F., N . : Základy výzkumu chování. Praha. Academia 1972. 22) Kratochvíl, S.: Základy psychoterapie. Praha. Portál 2002. 23) Krivo hlavý, J. (2004, a). Kdy je člověku dobře. Psychologie dnes J 0.22. 24) Křivohlavý, J. Pozitivní psychologie. Praha. Portál 2004 b. 25) Langmeier, J., Krejčířová, D. : Vývojová psychologie. Praha. Grada 1998. 26) Možný, I . : Sociologie rodiny. Sociologické nakladatelství. Praha 2002. 27) Neumann, Populárně
S.K.,
Kloučkova,
sociologické,
E.(autorka
etnologické
doplňku):
Dějiny
ženy.
a kulturně historické kapitoly.
Praha. Knižní klub 1999. 28) Novák, T. (2003). Kdo a proč jsou sami? Psychologie dnes, 5.20-21. 29) Popkin, R.H., Stroll, A . : Filozofie pro každého. Praha. Ivo Železný 2000 30) Říčan, P. (2004). S náboženstvím na mě nechoďte. Psychologie dnes. 9. 1-3. 31) Seligman, M . : Opravdové štěstí. Praha. I K A R 2003. 32) Sheehyová, G.: Průvodce dospělostí. Praha. Portál 1999. 33) Shulman, B., H . , Mosak, H . , H . : Manuál for Life Style Assessment. Muncie, Indiána. Accelerated Development 1990. 34) Soudková,
M.:Psychologie
pomáhá
každodennímu
životu.
Brno.
Doplněk 2004. 35) Soukupová, T. (2005). Jaký je smysl vašeho života? Psychologie dnes, 10. 17-19. 36) Stein, J. P.: Single Life: Unmarried Adults in Sociál Context. New York. St. Martinss Press 1981. 37) Storig, H.J. : Malé dějiny filozofie. Praha. Zvon 1993. 38) Strauss, A . , Corbinová, J. : Základy kvalitativního výzkumu. Boskovice. Albert 1999. 39) Vágnerová, M . : Vývojová psychologie. Praha. Portál 2000.
74
Internetové zdroje: http://eavdkipedia.org/wiki/Life-style_choice http://www.coieco.cz/index 'ill
1
——mg—
—
75
V ě c n ý rejstřík
D Daseinanaiýza 28
E Existencialismus 23
F Fenemenologie 21,22
I Individuální psychologie 4 Individuální psychoterapie 5,6 L Logoterapie 28,29 Logo test 49, 53, 55
M Manželství 40 Mladá dospělost 33 -charakteristika 34
N Noogenní neuróza 29
P Partnerství 40 Pozitivní psychologie 31 Profese 37-39
Profil životního významu 49, 52, 55 Prozatímní dospělost 15.16
R Rodičovství 41 Rozhovor 49
S Singles 13-15 Spiritualita 18
V Víra 18 Výzkum kvalitativní 45
Ž Životní styl 1, 3-21 -alternativní 20 -funkce 11 -klasifikace 7 -konzumní 16 -podle Thorna 8 -projevy 10 - trendy 13
Jmenný rejstřík
A.Adler4, 5, 7, 11 K. Balcar 27 D. Bartko 33 H . Benesch 36 J. Corbinová 45, 53 D. Bell 17 J. Čáp 3 M . Čumplová 19 M . Disman 45 F. Dreikurs 6 E. Dreikursová-Fergusonová 5 E. Erikson 35 E. F. Frankl 21, 25, 28, 29, 30 S. Freud 28 M . Furst 39 D. J. Hacker 27 P. Halama 26 I. Hanzlíková 16 M . Heidegger21,23 J. Hendl 53 G. Hill 36, 40, 43 M . Hunt 17 E. Husserl 23, 28 D. Chaney 3 F. N . Kerlinger 50 S. Kirkegaard 21, 22 E. Kloučkova 39 S. Kratochvíl 6,28 J. Křivohlavý 10, 32
A-Lange 31 J. Langmeier 33 E. Lukášova 53 G. Marcel 21 A . H . Maslow 26 I. Možný 38, 42 T. Novák 14 D.H.Popkin23, 24 G. T. Reker 25 J.P. Sarter21,24 G. Sheehyová 16 M . Seligman 32 B. H . Shulman 12 H . J. Strauss 45, 53 M . Soudková 18, 52 M . Soukupová 27 H . J. Storig 24 A . Stroll 23, 24 P. Říčan 20 F. C. Thorne 8, 45 M . Vágnerová 33, 40 P.T.P. Wong 25 I. D. Yalom 26, 27
Příloha č. 1 Profil osobního významu M. Soudkové
1 — vůbec ne 4 — víceméně 7 - velmi 1. Mám dobrý rodinný život 2. Věřím, že pro svět mohu něco vykonat 3. Jsem vyrovnaný se svým pojetím Boha 4. Naučil jsem se, že nezdar a zklamání je nevyhnutelnou součástí života 5. Věřím, že život má základní smysl a účel 6. Vykonávám tvořivou práci 7. Jsem úspěšný v dosahování svých aspirací 8. Věnuji se hodnotovým záměrům 9. Snažím se dosáhnout svých životních cílů 10.dbám o jiné lidi 11 .Mám někoho, s kým se mohu dělit o svoje důvěrné pocity 12. Věřím v hodnotu toho, o co usiluji 13.Snažím se co nejlépe využít svůj potenciál 14.Zjistil jsem, že na světe nepanuje spravedlnost 15. Snažím se, aby byl svět lepší 16. Jsem smířený sám se sebou 17. Mám důvěrné přátele, kteří mi poskytují emoční podporu 18. Mám dobrý vztah k lidem 19. Mám pocit poslání, nebo že jsem k něčemu povolán 20. Snažím se vykonávat boží vůli 21. Mám rád náročné problémy 22. Věřím, že lidský život ovládají morální zákony 23. Je důležité, abych věnoval svůj život něčemu podstatnému 24. Jsem iniciativní 25. dovedu plně využít svých schopností 26. Ať dělám cokoli, snažím se to dělat co nejlépe 27. Mám několik dobrých přátel
1 2 3 4 5 6 7
28. Lidé kolem mě, mi věří 29. Jsem plně oddaný své práci 30. Mám účel a směr v životě 31. Usiluji o vyšší hodnoty, které přesahují vlastní úzké zájmy 32. lidé si mě váží 33. snažím se velebit Boha 34. To, co dělám, dělám s nadšením 35. Život se ke mně zachoval celkem dobře 36. Přijímám svá omezení 37. Jsem smířený se svou minulostí 38. Udržuji uspokojující, láskyplné vztahy 39. Mám pocit spojitosti ve svém životě 40. Nevzdávám se, když se mi nedaří nebo když narazím na překážky 41. Jsem altruistický a nápomocný 42. Jsem oblíbený 43. Našel jsem někoho, koho velmi miluji 44.Snažím se o osobní růst 45. Přináším radost jiným 46. Přijímám to, co nemohu změnit 47. Jsem vytrvalý a vynalézavý v dosahování svých cílů 48. Cením si své práce 49. významně přispívám společnosti 50. Přispívám k pohodě jiných 51. Věřím v posmrtný život 52. Věřím, že je možné mít osobní vztah k Bohu 53. Pokouším se zanechat po sobě dobrý a trvalý odkaz 54. Věřím, že ve vesmíru existuje záměr a řád 55. Ostatní se mnou jednají dobře 56. Dostalo se mi slušného množství možností uplatnění a odměn za vykonané 57. Naučil jsem se žít s utrpením a co nejlépe se s ním vyrovnávat
Príloha č. 2 LOGO test Přečtěte si následující tvrzení. Jsou - // mezi nimi taková, s nimiž se osobně shodujete, zakroužkujte „ Ano." Jsou - li mezi nimi některá, která obsahují úplný protiklad Vašeho osobního mínění, zakroužkujte „ Ne . " Nemusíte vybrat žádnou z variant, pokud se Vám zdá rozhodnutí příliš těžké. Snažte se ale vždy, prosím, zamyslet a přiklonit se k odpovědi ano - ne.
1. Mám - li být upřímný je mi nejmilejší pohodlný, klidný život bez velkých potíží s dostatečným finančním příjmem. Ano Ne 2. Mám jisté představy, jaký bych měl být a s čím bych měl úspěch, a pokouším se tyto představy uskutečnit. Ano Ne 3. Jednou bych chtěl mít vlastní rodinu a děti a vytvořit jim bezpečný domov. Ano Ne 4. Mám představu o svém budoucím zaměstnání (nebo studiu) a těším se na něj. Ano Ne 5. V mém životě se vyskytuje jeden nebo více mně velmi blízkých lidí a vztah s ním/nimi mi přináší radost. Ano Ne 6. Existuje obor (koníček, záliba), který mě zvlášť zajímá, němž bych se mohl něco přiučit a kterému se věnuji ve svém volném čase. Ano Ne 7. Rád vnímám krásu - pozorování přírody, požitek z umění. Ano Ne 8. Věřím, že mě v životě čeká nějaký zvláštní úkol a pokusím se ho splnit. Ano Ne 9. 1 když mám nějaký problém/ problémy snažím se je překonat a situaci zlepšit. Ano Ne
Nyní, prosím, uveďte, jak často jste měl následující zážitky, a snažte se být poctivý. Postupujte podle následujícího klíče : J velmi často 2 tu a tam 3 nikdy
1) 1 2) 1 3) 1 4) 1 5) 1 6) 1 7) 1
Bezmocný vztek, že to, co dělám, je zbytečné. 2 3 Přání být ještě jednou dítětem a moci všechno začít znovu od začátku. 2 3 Zjištění, že se pokoušíte dělat před sebou nebo před jinými osobami svůj život hodnotnějším, než ve skutečnosti je. 2 3 Nechuť přemýšlet o tom, jak žiji a co tím způsobuji. 2 3 Naději, že i když zažiji neúspěch nebo neštěstí, budu z toho moci udělat pozitivní událost, když pro to nasadím hodně sil. 2 3 Neklid, který se Vám vnucuje a vyvolává ztrátu zájmu o dění kolem sebe. 2 3 Myšlenku, že tváří tvář smrti budete muset říci, že nestálo za to žít. 2 3
Předkládám Vám nyní tři příběhy, které si, prosím, pozorně
přečtěte.
a) Nějaký muž/žena má ve svém životě mnoho úspěchů. To, co by vlastně vždycky chtěl/a, nemohl/a sice uskutečnit, zato si však během doby vytvořil/a pěkné postavení a může se dívat do budoucnosti bez velkých starostí.
b) Nějaký muž/žena se zakousl/a do nějakého úkolu,který si stanovil/a jako cíl. Vzdor stálým neúspěchům je tomu stále věrný/á. Musel/a se kvůli tomu mnohého vzdát a nakonec z toho měl/a vlastně málo užitku. c) Nějaký muž/žena uzavřel/a kompromis mezi svými sklony a naléhavými životními okolnostmi. Plní své povinnosti, i když ne zvlášť rád/a, občas se však, jde - li to, věnuje svým privátním zájmům. Ptám se Vás k těmto třem případům : Který/á muž/žena je nejšťastnější? Který/á muž/žena nejvíc trpí ?
A A
B B
C C
Na závěr, prosím, vyličte několika větami svůj vlastní život, tak že proti sobě postavíte to, co jste dosud chtěl/a, očjste se snažil/a a čeho jste dosáhl/a a jak se k tomu stavíte.
Príloha č. 3 Přepis rozhovoru
(kurzívou je označena moje řeč a normálním písmem řeč respondenta)
Rozhovor s Janou Dobrý den Jano, úplně na začátku bych se tě chtěla zeptat, zda by ti nevadilo tykání? Jéé, to vůbec ne, spíš budu ráda, aspoň to nebude tak formami. První otázka se týká dětství, vzpomínáš ráda na dětství? No, já na něj vlastně vůbec nevzponiínám, bylo takový nijaký. Ne, že bych měla nějaký špatný dětství, že by mě někdo týral nebo tak, to ne, ale bylo takový normální no. Jaký je v současnosti
tvůj vztah k rodičům a sourozencům?
K bráchovy mám docela dobrej vztah, my se teda moc nevidíme, protože bydlí jinde, ale jinak to je fajn. Teda je to fajn když jsme sami dva, jak jsme dohromady s našejma, tak se většinou pohádáme. Naši bráchu vždycky upřednostňovali, byl to jejich miláček. A vztah k našim ? No, když jsem nebydlela doma, tak to bylo docela dobrý, ale jak jsem se po rozvodu vrátila, tak je to hrůza, hlavně s matkou. Já když cheu jít jednou za tejden si někam sednout, protože toho mám za celej tejden nad hlavu, v práci, doma, děcko, jo, tak je z toho hodinová hádka. To přitom malou uspím a jdu ven až pak, takže ona už s tím nemá žádnou starost. Pak se se mnou tejden nebaví, pokud teda nemá potřebu mi za něco vynadat. Já si myslím, že to není tím, že by mi j i nechtěla pohlídat, ale nechce abych chodila někde po hospodách. Chce, abych seděla doma na zadku. Copak by to ale normální člověk vydržel, bejt furt zavřenej doma? Každý potřebuje
občas vyventilovat, a proč myslíš, že máma nechce abys občas zašla do
hospody? Já si myslím, že se bojí, že si zase najdou někoho podobnýho Martinovi, to je můj bývalý. Chtěla by abych si našla nějakýho pracháče s barákem a ne normálního obyčejnýho kluka. Ona byla totiž matka hned od začátku proti Martinovi, nechtěla abych si ho brala. Pochopila jsem, že teď s nikým nechodíš, je to tak? Bohužel, od tý doby co jsem rozvedená a to je tři roky, jsem měla jeden vážnější vztah, který nevyšel. On nechtěl rodinný život a to víš, já už mám děcko...to, že nikoho nemám mě docela trápí, ale ani nevím, kde bych si měla někoho najít. Můžu se zeptat, proč jste se s Martinem rozvedli?
Začal hrát automaty. Dlouho jsem se to snažila vydržet kvůli malý, ale pak třeba prohrál peníze na její školku nebo začal odnášet zařízení z bytu do zastavárny, C D přehrávač, kolo a tak. Vždycky sliboval, že to bylo naposled, ale vydrželo mu to tak tejden. A s i po roce a půl jsem si řekla a dost dala jsem žádost o rozvod. To muselo být těžký. Když jsi třeba v jiné podobné situaci, když ti něco vadí a chceš něco změnit, jsi ty ten aktivní činitel? To asi ani ne...Já spíš nechám ty věci, že sami nějak dopadnou. I s Martinem jsem si dlouho myslela, že se to nějak vyřeší. Jen když už to je neúnosný, tak se odhodlám něco zásadního podniknout. Ne že bych byla zbabělá nebo líná, to ne, jen jsem realistka a vím, že věci stejně nebudou takové, jaké je chci já a většinou to dopadne úplně jinak. Zeptám se teď trochu z jiného soudku a to na tvoje vzdělání? Já jsem původně vyučená čalounice, až pozděj jsem si udělala zdrávku. Vyhovuje ti tvé vzdělán? Pokud ne, jak bys ho chtěl doplnit? Mě docela vyhovuje, ale doplňovat si ho budu určitě kvůli nařízení evropské unie o celoživotním vzdělávání sester. Takže mě čeká řada různej seminářů a školení. To by mě ani nevadilo, ale horší je, že tam musíš jezdit ve svým volnu nebo si vzít dovolenou. Ty tedy pracuješ ve zdravotnictví. Na jaké pozici? Jsem zdravotní sestra v laboratoři, odebírám krev a chystám vzorky na rozbor. Baví tě tvá práce? No docela mě baví, ale je to celkem rutina, osvěžujou to jenom ty lidi co chodí na odběry, někdy je s nima docela sranda. Myslíš si, že se můžeš ve své práci plně angažovat a seberealizovat? Ani moc ne, většinu věcí dělám automaticky, nemusím se na to ani moc soustředit. Je nějaká jiná taková oblast, kde je to možné? Nic mě nenapadá. Jak vycházíš s ostatními kolegy? Dobře, já jsem poměrně přátelská. Když mi někdo nesedí, tak si ho nevšímám, pokud je to šéfka, tak udělám co mi řekne a myslím, si svoje. Kolik hodin denně cca strávíš v práci? V práci osm plus dvě hodiny na dojíždění. Plánuješ do budoucna změnu místa, proč? To víš, že bych raděj dělala v místě bydliště sestru u obvoďáka, to je nejlepší práce. Jenže tyhle místa si každej drží. Kdyby se to ale naskytlo, tak se nerozmejšlím. Jinak změnu neplánujú, nemůžu si moc vybírat.
Jaký je orientačně tvůj příjem? Plat mám zhruba sedm čistýho. Jenže něco projedu, něco dám našim na inkaso, školka, jídlo, oblečení a nezbyde mi skoro nic. Vyjít se s tím dá jen těžko a často taky nevyjdú. Na Klárku její otec neplatí? Platí, soud mu stanovil šest set měsíčně, protože je na pracáků. Co to je, z toho nezaplatím ani tu školku! Jak trávíš svůj volný čas a kolik volného času přibližně denně máš? Myslíš jako jen sama pro sebe jo, tak ve všední den necelou půl hodinku. To jsem s malou a musím udělat domácí práce. N a celej víkend si j i ale bere Martin, Většinou si pořádně uklidím
takže to mám volno.
a pak mám volno. Obvykle jdu někam do hospody nebo na
procházku nebo za kámoškou. Jaké jsou tvoje koníčky a zájmy? Baví mě film, hudba a kino, no a posezení s přáteli. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Jo, myslím, že jo. Mohla bys je popsat nebo vyjmenovat? Hodně pro mě znamená přátelství, pak asi neubližovat nikomu a zodpovědnost. Co myslíš
zodpovědností?
Jako, že to co musím udělat, to udělám, v tom jsem zodpovědná. Jako, že vím, že musím uklidit, tak uklidím, nevykašlu se na to. Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Myslím, že jo. Jak bys popsala své životní tempo? Já jsem taková trochu zrychlená, o věcech moc nepřemejšlím. Jaký je tvůj denní rytmus? Denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Kolik hodin denně spíš? Jo, tak. Ve všední den vstávám v pět a spát chodím před devátou. O víkendu chodím spát po půlnoci a vstávám kolem desátý. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Ano, nevěřím v žádnýho Boha nebo tak něco, ale věřím, že je něco nad náma. Sama ale nevím, co to je. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš?
Na přátele, za matkou se svýma problémama jít nemůžu a partnera nemám. Mám ale několik přátel, který mi vždycky pomůžou. Jaká je Četnost tvých sociálních kontaktů? Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou? S rodinou se vidím každej den, že jo, když u nich bydlím. S přáteli se vidím tak dvakrát třikrát do týdne Jaký je tvůj životní cíl? Životní cíl.. .ten asi ani nemám, možná být finančně zabezpečená, pak ta láska a domov. Děláš si krátkodobé i dlouhodobé plány do budoucna? Plány, plány ... vím, zhruba co bych tak asi chtěla a co musím. Že bych si ale dělala nějaký plány to ne. Spíš beru věci tak jak přijdou. Už stojím nohama na zemi. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Asi stejnej jako ten životní cíl, lásku, partnera.... Zeptám se tě ještě na tvoje návyky ohledně pití kávy, alkoholu, kouření. Takže piješ kávu? Kávu piju, ale jen tak jednou denně někdy jednou za dva dny. Kouřím tak pět až deset cigaret denně, ale když jsem v hospodě vykouřím klidně i krabičku za večer. Alkohol piju, někdy možná víc než je zdrávo. Měla jsi někdy nějaký problém,
který vyplynul z požití alkoholu, například jsi zaspala do
práce, protože jsi den před tím byla v hospodě? No, jednou jsem dokonce musela ráno zavolat do práce a vzít si dovolenou. Tak jednou za čtrnáct dnů nebo tři týdny se opiju dost, třeba tak
že druhej den nemůže vstávat a na
předchozí večer mám vokno. Kolik toho v takových případech obvykle vypiješ ? Tak čtyři až pět prv a tak osm panáků k tomu, někdy míň někdy víc, jak to sedne. Užíváš nebo užíval jsi někdy nějaké drogy? Já kouřím marihuanu, ale tu nepovažuji ani moc za drogu. Jinak nic. Jak často kouříš marihuanu ? Skoro každej den, když mám. Přes týden většinou míň, ale o víkendu mám i třeba čtyři špázly za den. Necítíš, že by ti to dělalo nějaké potíže? Ne, to bych ji asi nekouřila ne? Spíš naopak, většinou mě to krásně uvolní a uklidní. Poslední otázka, měla jsi někdy potíže se zákonem? (smích.) Ne, to fakt ne. Děkuji ti moc za rozhovor.
Rozhovor s Alenkou Já se omlouvám za ten binec tady, ale vůbec jsem nestačila uklidit. Ahoj, to vůbec nevadí, aspoň je to domáčtější. Začala bych tvým dětstvím, vzpomínáš na něj ráda? Dětství mám ráda, bylo to takové bezstarostné období. Dělala jsem vlastně jen to, co mě bavilo, chodila jsem do spousty kroužků a měla jsem spoustu aktivit, hlavně v kostele, jako zpívání, spolčo a tak. Jaký je v současnosti
tvůj vztah k rodičům a sourozencům?
Já myslím, že super. S mamčou i taťkou vycházím dobře, s Vašíkem (pozn.mladší bratr) taky. S Andulou (poza mladší sestra) teď trochu mlátí puberta, ale jinak máme pěkný vztah. Jaké je tvoje vzdělání? Mám střední pedagogickou a teď si dodělávám pajdák vejšku dálkově. Máš při studiu nějaké problémy, jak to zvládáš s malou a vlastně čekáš ještě druhé? No, zatím to docela jde, protože hodně hlídaj babičky a teta Anička. S tím druhým to pak bude trochu náročnější, ale já myslím, že to zvládnem Plánuješ po vysoké ještě nějaké další vzdělávám? Ne! Do školy mě pak už nikdo nedostane. Plánuješ po mateřské pracovat jako učitelka? To jo, ale kdy to bude to nevím, chceme tři, možná i čtyři děti, takže je to zatím v nedohlednu. Možná bych, dokud budou děti menší šla nejdřív i na částečný úvazek, pokud by to někde šlo. Jako ta rodina bude mít vždycky přednost. Nechybí ti zaměstnání ? Ani ne, stejně bych na něj teď neměla čas. Nemáš třeba pocit, že se nemůžeš plně rozvíjet a realizovat? To teda vůbec ne, s dětma se rozvíjíš pořád, jak rostou, jak se mění. Vy bydlíte s manželem tady v rodinném domě vlastně s tvými rodiči, ale domácnost
máte
samostatnou je to tak? Je, samozřejmě že se navštěvujeme častěj, když to máme jen ob patro, ale jinak vaříme, uklízeme, pereme, platíme účty každý zvlášť. Myslím, že je to tak nejíepší, aspoň mi do toho mamka tolik nekecá. Jaký je orientačně tvůj příjem? P o č k e j . . . pět tisíc dvě stě, teda i s dávkama. Jsi v manželství šťastná, nezměnila bys něco, kdybys mohla?
Ne neměnila bych vůbec nic. A když se v životě objeví situace, na které bys chtěla něco změnit, jsi ty ten aktivní činitel? Beru věci takové, jaké jsou. Je to Boží vůle. Mohla bych se zeptat i na váš sexuální život, je v této oblasti všechno v pořádku ? Jo, naprosto. Ty teď volného času asi moc nemáš, ale přesto jak ho trávíš? Pokud to bříško dovolovalo tak sportem, hlavně cvičení a plaváni plavat chodíme i s malou, moc jí to baví. Pak různými návštěvy u příbuzných, procházky, občas si jdu s kamarádkami sednout do restaurace. A když je zkouškový tak se jenom učím. Kolik volného času přibližně denně máš? Asi tak dvě až čtyři hodiny, podle toho, jak dlouho malá spí a jak rychle stihnu uklidit, uvařit atak. Jaké máš koníčky a zájmy? No ten sport, cvičení, plavání, společenské akce. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Na prvním místě je samozřejmě víra, pak rodina, vztahy obecně, pravda a upřímnost. Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Snažím se. Jak bys popsal své životní tempo? Jsi spíš rychlá, rychle se rozhoduješ
nebo o věcech víc
přemýšlíš? Asi jak kdy, někdy jsem rychlejší, někdy pomalejší. Takový normální střed. V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Spát chodím kolem jedenácté a vstávám mezi sedmou a osmou. Někdy si zdřímnu s malou odpoledne, když jde spát, ale to spíš výjimečně. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Jsem katolička. Praktikuješ
toto náboženství
v běžném
životě,
chodíš
do kostela, chováš
se podle
náboženských hodnot? Do kostela chodím pravidelně, pravidelně se modlím, dodržuji katolické svátky a zvyklosti. Nepoužívám například antikoncepce, protože mi to moje víra nedovoluje. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není dohře, na koho se obrátíš? Mojí nejvčtší oporou je můj manžei s tón můžu mluvit o všem, a pak malá Alenka (pozn. dcera), sice mi ještě nerozumí, viď, ale moc mi pomáhá, jen tím, že je. Jaká je četnost tvých sociálních kontaktů? Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou?
S manželem každý den, a s našima a s Aničkou taky každý den, s Vašíkem jen o víkendu. S přáteli jednou za týden, někdy i míň. Jaký je tvůj životní cíl? No tak, dodělat vysokou a pak, abych už měla odrozené všechny děti a tomu nejmladšímu byl aspoň rok. Ten porod a pak ta doba než začne aspoň trochu mluvit, aby si řeklo, co chce, co ho bolí, jsou hrozně těžký. Děláš si krátkodobé i dlouhodobé plány do budoucna? Dělám, ale když se je nepodaří splnit, moc to nevadí. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Jééé, to mám. Mým snem je, že bych jednou měla něco jako tělovýchovné centrum, které bych vedla, bylo by to spojené se zdravou výživou, zdravým životním stylem, cvičením a tak. To by mě moc bavilo. Piješ kávu, jak Často? Teď vůbec, jinak jednou denně jednou za dva dny. Alkohol teď taky asi nepiješ, ale když můžeš? To si dám tak skleničku jednou za půl roku, když je nějaká oslava. Užíváš nebo užívala jsi někdy nějaké drogy Nikdy. A li děkuji ti za rozhovor. Nemáš zač, ahoj.
Rozhovor s Vladimírem Ahoj Vladimíre, na úvod se chci zeptat, zda by vám nevadilo tykání? Ne, vyhovuje mi to. Tak ahoj. Ahoj. První otázka se týká dětství, vzpomínáš na něj rád? .Na dětství nevzpomínám rád, u rodičů sice pořád bydlím, ale kdyby to jen trochu šlo, myslím finančně, hned bych se odstěhoval...S matkou jsem si nikdy nerozuměl a s otcem se nenávidíme od mých asi čtrnácti let. Vyvrcholilo to asi v třiadvaceti, kdy jsme se s otcem trochu servali. No, pak jsem utekl z domu a nějakou dobu jsem bydlel u kámoše, ale finanční situace mě donutila vrátit se zpátky... Proč myslíš, že máš k rodičům takovýhle vztah? Proč to tak je, no, naši to měli přesně nalajnovaný, co z nás chtějí mít, já jsem se tomu vzepřel a přestal jsem jim nějak zapadat do programu. Obě ségry se jim podvolily a taky z nich vyrostlo, to, co z nich vyrostlo, nedá se s nima mluvit." A jaký je tvůj vztah k sestrám? No obě, teď taky bydlí doma, s tou starší se dá ještě občas mluvit, ale s tou mladší to je hotovo. Jak to myslíš hotovo? Nedá se s ní o ničem mluvit, na všechno má strašně omezený názor, jen takový, který ji někdo někdy řekl neumí si udělat názor vlastní. A když neví, co si má myslet nebo co má dělat, dělá to, co většina. A to nesnáším. Nechrne teď vztah k rodině stranou, jaké je tvoje vzdělání? Udělal jsem gympl, a teď si dodělávám dálkově vejšku muzeologii. Baví tě studium ? Jo docela jo, některý předměty jsou celkem zajímavý. A tomu, co mě nebaví moc času nevenujú. Budeš chtít ve studiu ještě dál pokračovat? Já budu rád, když dodělám tuhle školu. Takže ne. Kde jsi
zaměstnán?
Jsem na pracáku. Občas pomáhám matce v krámu, hlavně před dušičkama (pozn. matka má květinářství). A pokud můžu jsem u strejca na vinici a pomáhám tam jemu. Dostanu za to nějaký vínečko a nemusím bejt doma. Nechybí ti zaměstnání?
Zaměstnání ne, ale prachy jo. Nebo takhle, můj příjem mi stačí, ale musel jsem se zbavit spousty potřeb. Jako například? Nakupování pěkných hodinek, cestování a podobně. A jaký je orientačně tvůj příjem? Asi tři apůl. Máš nějakou oblast, kde se můžeš angažovat a seberealizovat? Ne, nemyslím si, že bych se někde seberealizoval a ani nechápu proč bych měl, nevidím žádný důvod, proč by to mělo být důležitý. Máš přítelkyni? Mám, chodíme spolu zhruba půl roku. Plánujete do budoucna společné
bydlení?
To fakt ještě nevím. Jsi v tomto vztahu spokojený? Jsem, rozumíme si skoro ve všech věcech. Řekl jsi skoro ve všech, je tedy něco v čem si nerozumíte? V sexu, ale to nechci podrobněji rozebírat. Plánuješ mít někdy v budoucnu děti? Doufám, že ne. Jak trávíš volný čas? Většinu volného času trávím v hospodě, chodím tam hlavně kvůli lidem, abych si mohl s někým pokecat. Kolik volného Času přibližně denně máš? Asi tak 3 hodiny. Jaké máš koníčky a zájmy? Sbírám hodinky, knihy, ty i rád čtu a taky rád vařím. Doma třeba skoro nikdy nejím jídlo, co uvaří tatík nebo matka, protože to se většinou nedá žrát, takže vařím sobě a když je nějaká akcička, tak i kamarádům. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Ne, neuznávám, ale věřím, že můžou být. Opravdu bys nenašel ani jednu hodnotu, kterou uznáváš? Když už, tak být zastáncem menšinových názorů, jít vždycky proti většině, ale to je spíš moje zásada,
hodnota.
Jsi v životě spíš rychlý, rychle se rozhoduješ
nebo o věcech víc přemýšlíš?
Jak kdy, normálně jsem docela akční, ale když se vyhulím tak jsem zas zpomalenej, že jo. Jak často si dáš jointa? Každý den, někdy několikrát denně. Je to jediná droga, kterou užívá? Evo, marihuana přece nem droga! Občas si dám lysohlávky, trip nebo i něco lepšího. Co znamená něco lepšího? Pervitin nebo když je tak kokain. Můžeš mi ještě říct, co znamená občas? Když je nějaká dobrá akcička nebo se sejde pár dobrej kámošů. Někdy to je jednou za půl roku, někdy každej měsíc, jak se to sejde.A pokud by ses chtěla zeptat na aplikaci, tak už jsem si párkrát i píchnul., ale převážně šňupu. Když užjsme u toho, piješ alkohol? Jo, občas si dám pár piveček nebo pár absintu, ale nijak to nepřeháním. A kouříš normální cigarety? Kouřil jsem, ale už jsem přestal. Neměl jsi někdy potíže se zákonem kvůli drogám nebo i kvůli něčemu jinému? Ne, nikdy, i když jednou to vypadalo docela zajímavě, ale to nechci rozmazávat. Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Spát chodim kolem jedenácté večer, někdy i pozdejš a vstávám kolem osmé. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Ne, jsem přísný ateista. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není dobře, na koho se obrátíš? S přítelkyní, občas s kamarády. Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou? S rodinou bohužel skoro každý den, s kamarády a přítelkyní taky. Jaký je tvůj životní cíl? Životní cíle žádné nemám, co se má stát, to se stane. Stejně tak si nedělám žádné plány, jsem fatalista, nechávám spíš věcem volný průběh. Takže v případě, že jsi s něčím nespokojený, chceš něco změnit, myslíš si, že to záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? se ty sám aktivně o změnu? Já se sám o nic nepokouším, ta změna skoro vždycky vyjde z okolí. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Jestli mám nějaký životní sen? No, snad jedině být sprostě bohatej.
Pokusíš
Vladimíre, děkuji ti za rozhovor, měj se hezky. Ty taky, ahoj.
Rozhovor s Vítkem Ahoj Vítku, nevadilo by Vám, kdybychom si tykali? Kdepak, stejně jsme skoro stejně staří a bude to příjemnější. Vzpomínáš rád na dětství? Jak se to vezme, já jsem většinu dětství trávil u babičky a dědy a tam to bylo moc fajn. Naši se rozvedl a máma se musela pak hodně ohánět. Tu dobu, co jsme strávili společně všichni tři, teda já, máma a otec nemám rád. Můžeš mi říct proč? Otec byl rapi, když ho to chytlo byl strašně agresivní, nebo spíš když se s mámou pohádali, tak si vybíjel zlost na mě. Mlátil mě kvůli každé maličkosti. Můžu ti ukázat jizvy na zádech, když mě zmlátil basebalkou. Jaký jev současnosti
tvůj vztah k rodičům?
Mámu mám hrozně rád, vo tom žádná, ale jsem s ní pět minut a už mi tak leze na nervy, že s ní nemůžu ani mluvit. Pořád se o mě stará, jako kdyby mi bylo šest. Ale rád j i mám. A co otec, vídáte se ? Řadu let jsem s ním nepromluvil, za to všechno, no patnáct let jsme spolu nemluvili. Ale asi před pěti lety jsme spolu začali komunikovat a teď máme docela hezký vztah. Co se stalo, že jste se začali bavit? Dozvěděl jsem se, že má otec rakovinu a věděl jsem, že kdyby to náhodou blbě dopadlo, asi bych si to vyčítal celý život, že jsem s ním nepromluvil. A taky ho nemůžu pořád nesnášet za něco, co bylo už tak dávno, prostě jsem se s tím nějak smířil. Navíc otec měl strašnou radost, že jsem s ním začal mluvit, život se s ním taky moc nemazlil, takže se docela změnil za ta léta. Jsem rád, že jsme k sobě našli cestu. Jaké je tvoje vzdělání Vítku? Mám střední stavárnu. Měl jsi při studiu nějaké problémy? Jenom výchovný, byl jsem trochu sígr a hlavně jsem nesnášel komanče, kterých bylo ale mezi učitelama na stavárně plno. Tak jsme se trochu hádali. Chtěl by sis vzdělání nějak doplnit? Určitě bych se chtěl naučit jazyky. Ruština se mi sice občas taky hodí, ale ta angličtina je potřebnější. A pak se taky naučit základy s počítačem Kde jsi zaměstnán? Já jsem už tři roky na pracáku, ale dělám při tom na černo střechy.
Jaký je orientačně tvůj příjem? Kolem deseti tisíc, když mám práci na celý měsíc, tak i víc. S tím už se dá vyjít, ale jen ze sociálky se žít nedá. Kdes byl zaměstnán dřív? Dělal jsem toho už hodně, v reklamě, brousil jsme diamanty, zkoušel jsme i podnikat. Chtěl bys změnit profesi nebo tě práce ve stavebnictví baví? Určitě chci změnit, chci dělat co mě baví. Třeba živit se chovem pavouků. Myslíš si, že se můžeš ve své práci plně angažovat a seberealizovat? No to rozhodně ne. A je nějaké jiná oblast, kde je to možné? Částečně v teraristice a pak ještě v kapele, kde zpívám. Taky jsem si koupil starý baráček a svépomocí ho opravujú. Dělá mi hroznou radost dívat se, jak mi ten barák roste pod rukama, sice dost pomalu, ale roste. Nejlepší na tom je, plánovat a vymýšlet co, kde bude a jak to bude vypadat. Je to bezva pocit, něco takhle sám pro sebe tvořit. Mአpřítelkyni? Ne, nemám. Měl jsem tři vážnější vztahy, ale teď už jsem asi čtyři roky sám. Někdy mě to docela štve, už bych si rád někoho našel a usadil se s ním. Plánuješ někdy v budoucnu děti? No, podívej se, ještě před pěti lety, bych ti ř e k l že nikdy. Ale člověk se mění. A navíc, kdybych našel holku, kterou bych měl opravdu rád a ona děti chtěla, tak se bránit nebudu. Jak trávíš volný čas? Pokud se nemusím starat o pavouky a tu svoji havěť, nemáme zkoušku nebo někdy nehrajem a pokud nejsem domluvený na něčem s kámošema, tak se dívám televizi, D V D , poslouchám hudbu nebo si čtu, nejvíc odborný časopisy. Kolik volného času přibližně denně máš? Když nejsem na střeše, tak asi deset hodin. Jinak tak dvě. Jaké máš koníčky a zájmy? Teraristika, hudba, četba, cestování, sběratelství - hodinky, brýle, nože. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Uznávám, spíš tak v podobo zásad, jak se chovám. Jinak základní hodnotou je pro mě rodina, zahrnuji tam i širší rodinu, jako bratrance, tetu a tak. Myslíš si, že podle těchto hodnot nebo zásad Myslím, že jo, snažím se.
žiješ?
Jak bys popsal své životní tempo? Jsi spíš rychlý, rychle se rozhoduješ
nebo o věcech víc
premyslíš r Jsem spíš pomalejší, ale zase třeba v práci, když jsme placený od metru, tak jsem docela dost rychlý. Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Spát nechodím dřív než v jednu po půlnoci, a to i když vstávám do práce. Když do práce nejdu, tak chodím spát kolem třetí ráno a vstávám tak v jednu odpoledne. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Ne, věřím tomu, že má vesmír určitý pevně daný řád, ale to je čistá fyzika. Věřím třeba tomu, že můžou být i jiné formy života, ale uvěřím jim, až je uvidím. Rozhodně nevěřím na zelenýho panáčka s tykadýlkama. Vyznáváš nějaké
náboženství?
Ne, jsem zarytý ateista. Jsem založený vesměs pragmaticky a materiálně. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš? Vesměs jen na kamarády. S matkou se o vážných věcech nedá moc mluvit. Proč? Tak třeba nedávno mi zemřel kamarád, říkám jí to a ona se na mě podívá a zeptá se, jestli už jsme jedl, nic jiného j i nezajímá. Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou? S matkou několikrát týdně, i s otcem, s širší rodinou, která žije v Norsku asi dvakrát do roka, ale jsme v pravidelném spojení telefonicky. S přáteli se vidím každý den. Jaký je tvůj životní cíl? Chtěl bych být nezávislý na svém okolí, dosáhnout ekonomické stability a psychické pohody a taky se živit tím, co mě baví. Děláš si krátkodobé i dlouhodobé plány do budoucna? Ne, beru to, co přijde. Jako vím, že třeba příští víkend jedu na chatu, ale neberu to, jako plán. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Ano, mám. Teď je před námi oblast týkající se pití kávy, alkoholu, cigaret a drog? Kafe nepijú, cigarety nekouřím Drogy neužívám, ale kolem těch dvaceti let jsem s nimi docela experimentoval. Nějak to patřilo k tomu období, teď už ale ne. S alkoholem jsem měl jednu dobu docela problém, pak jsem byl ale nemocný s játry a musel jsme si dát pauzu a trochu zmírnit. Teď vesměs nepijú když chodím do práce, ale když jsem doma, tak jo.
Člověka to samotnýho doma pořád nebaví a v hospodě aspoň potká kamarády a může s někým promluvit. Měl jsi někdy potíže se zákonem? Ne, to ne. Choval jsi se někdy
promiskuitně?
No zase jen v určitým obdobím, asi kolem osmnácti, pak jsem začal mít stále vztahy. A teď když jsi delší dobu bez stálé přítelkyně? Občas něco je, ale výjimečně, nějak mě ty vztahy na jednu noc už vůbec nebaví, to raděj nic. Ještě poslední otázka, v případě, že jsi s něčím nespokojený, chceš něco změnit, myslíš si, že to záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Pokud to jen trochu můžu změnit určitě to zkusím, vlastně když nad tím tak přemýšlím, tak to zkusím vždycky nějak změnit. Děkuji ti moc za rozhovor, ahoj. Není zač, ahoj.
Rozhovor s Lucií Ahoj Lucie, na úvod se zeptám, myslíš, že bychom si mohly tykat? Já jsem ti to chtěla sama navrhnout, nemám vykání moc ráda, přijde mi strašně neosobní. Fajn, takže první otázka, vzpomínáš ráda na dětství? Celkem jo, měla jsem poměrně klidné a harmonické dětství. Naši se sice rozvedli, ale to jsem byla ještě malá, máma si brzy našla novýho přítele se kterým má syna, mýho bráchu. S tátem i bráchou jsem ale vždycky vycházela dobře. T i dva teda k sobě mají trochu blíž než se mnou, ale taky je to tím, že mají podobné zájmy, jsou blázni do autíček a formulí. Trochu mě vždycky štvala babička z mamčiný strany, měla vždycky tendenci do všeho zasahovat a o všem rozhodovat. Jaký je v současnosti
tvůj vztah k rodičům a sourozencům?
S tátou a brachem je to pořád fajn. Mamku mám moc ráda, ale před pár lety, no, začala trochu pít. Napřed to nebylo moc vážný, ale bylo to postupně čím dál horší.Nakonec skončila na protialkoholním v psychiatrické léčebně, tam se pak ještě jednou vrátila. Teď se zdá, že je to lepší. Občas se ještě napije, ale ty intervaly se zkracují. Se svým vlastním otcem se vidáš? Ne, má vlastní rodinu, vidím ho tak jednou za pět let i míň. Platí na mě ale bez problémů. Jaké je tvoje vzdělání? Dělala jsem vošku dietní sestru a teď jsem na vejšce na hudební vědě. Počkej to jsou trochu rozdílné obory? No, to jsou, hudba mě vždycky bavila, ale na žádnou hudební školu jsem se nedostala, tak jsem šla na tu sestru. N o a když už jsem tam byla, tak jsem si řekla, že to i dodělám. Teď tě škola baví? Jo, to jo, moc. Chtěla by sis pak vzdělání ještě nějak doplnit? Možná jo, lákala by mě muzikoterapie. Pracuješ při škole někde? Studium je poměrně snadné, takže mám různé brigády, většinou dlouhodobější. Jaký je orientačně tvůj příjem? Asi sedm tisíc, i s tán, co mi platí otec. Takže s tím docela vyjdu. Pokud se někdy stane, že potřebuji na něco přidat, třeba chci jet na hory, tak mi dá Dáša. Dáša? To je moje teta, bydlím u ní, když jsem na škole. Nemá děti, tak mě má tak trochu jako dcera.
Cítíš, že se můžeš ve škole nebo v jiné oblasti plně realizovat? Moc ne, jak jsem řekla, studium není nijak náročné, samozřejmě bych tomu mohla dávat víc a třeba bych se tam pak i realizovala, nevím... Máš přítele? Mám chodíme spolu asi rok a je to pořád hrozně fajn. Mám ho moc ráda a myslím, že i on mě. Plánujete do budoucna děti? Já určitě, ale nejdřív tak za šest let. Mohla bych se zeptat i na váš sexuální život, je v této oblasti všechno v pořádku ? Je, i v tyhle oblasti si rozumíme. Jak trávíš volný čas? Trávím ho s přítelem, četbou nebo poslechem hudby. Když je potřeba, připravuji se do školy. No a často chodím s kamarádama nebo s přítelem si někde posedět. Kolik volného času přibližně denně máš? Ve všední den asi pět hodin, o víkendu celý den. Jaké máš koníčky a zájmy? Hudba, četba, film, cestování, kultura obecně. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Přátelství a rodina, ty jsou nejdůležitější. Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Myslím s i že jo. Jak bys popsala své životní tempo? Jsi spíš rychlá, rychle se rozhoduješ
nebo o věcech víc
přemýšlíš? Já jsem hrozně rychlá, někdy možná až zbrklá, často jednám tak nějak zkratkovitě. Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Spát chodím kolem jedné hodiny a vstávám kolem osmé i dřív. Nepotřebuji spát moc dlouho, stačí mi i šest pět hodin. Mám to spíš naopak, když spím dlouho, jsem pak unavená a nic neudělám. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Ano, ale nechtěj po mě, abych ti to vysvětlovala. Ty sama pro sebe v tom máš jasno? Sama pro sebe ano. Vyznáváš nějaké
náboženství?
Ne, to ne. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš?
Nejčastěji na mámu, tetu nebo partnera. Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou, s partnerem? S partnerem každý den, s rodinou tak jednou za čtrnáct dní, s tetou taky tak, sice u ní bydlím, ale ona dělá v Rakousku. S přáteli asi čtyřikrát do týdne. Jaký je tvůj životní cíl? Chci být žena v domácnosti, víš udržovat takový ten pěkný teplý domov, rodinu...Možná bych mohla i pracovat, ale tak nejvíc tři hodiny denně. Děláš si krátkodobé i dlouhodobé plány do budoucna? Ano, dělám občas. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Ne to ne, jsem realistka, nestavím si vzdušné zámky. Říkala jsi, že si často chodíš sednout do restaurace, piješ alkohol? No, s tím mám trochu problém. Ne, že bych pila nějak moc, že bych byla úplně do němoty, ale chodím docela často. Přes léto jsem pracovala jako průvodkyně na Bítově a tam se opravdu pilo každej den, ne moc, ale pořád. Ne moc znamená kolik? Pro mě tak tři čtyři piva nebo láhev vína. Cigarety kouříš, to jsem si všimla, kouříš hodně? Jak kdy, většinou tak krabku denně. Užívala nebo užíváš nějaké drogy? Dřív jsem kouřila marihuanu, ale asi před třemi lety jsem přestala, nedělalo mi to nějak dobře. Jinak občas si vezmu, i když teď už taky moc ne, něco na ukhdněm, třeba Kodein nebo Neurol. Bylo to hlavně v t o m období, kdy byla mamka na léčení. Nějak jsem to špatně snášela, na jednu stranu mě jí byko hrozně líto, na druhou jsem na ni byla trochu naštvaná, že je takovej slaboch. Brácha s tátou se semkli k sobě, taky spolu zůstali vlastně doma sami, protože já jsem byla většinou v Brně. No a tak pořád, když jsem jako hodně nervózní nebo spíš taková neklidná, tak si vezmu nějaký prášek. Ještě poslední otázka, v případě, že jsi s něčím nespokojená, chceš něco změnit,mysliš si, že to záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Myslím, že to záleží hlavně na mě, samozřejmě, že to okolí a prostředí hraje vždycky taky nějakou roli, ale změna vychází vždycky spíš ze mě. Luci, děkuji ti moc za rozhovor, bylo to příjemné Pro mě taky, ahoj.
povídání.
Rozhovor s Jannisem Vzpomínáš rád na dětství? Já na něj ani moc nevzpomínám, jako obecně. Dětství jsem měl ale docela pěkný. Rád vzpomínám jen na výlety do Řecka. Výlety do Řecka? Můj táta je Řek, pochází z hor u Soluně a utekl sem během občanské války v padesátých letech. Jezdili jsme tam každý rok o prázdninách. Jaký je v současnosti
tvůj vztah k rodičům a sourozencům?
Mám jednoho bratra a vycházíme spolu poměrně dobře. S rodiči je trochu potíž, mám je strašně moc rád, ale neumím s nimi moc dobře vycházet. Když jsme spolu delší dobu, vždycky se pohádáme. Odstěhoval jsem se proto docela brzo k babičce. Babička byla ráda, že tam není sama a já jsem měl svůj klid. Stačí mi, když jdu k našim na oběd nebo občas na návštěvu. Jak se vídáme takhle míň, tak spolu i lip vycházíme. Jaké je tvoje vzdělám? Mám jenom základní školu, na střední jsem měl velké potíže s kázeňskými prohřešky a nedodělal jsem ji. Chtěl jsem si už sám vydělávávat a být samostatný, tak jsme odešel do Prahy a začal makat. Plánuješ si Školu dodělat? Střední už ne, ale v lednu nastupujú na soukromou školu výpočetní techniky, kam se těším. Kde jsi zaměstnán? Teď jsem na úřadu práce, jinak od jara do podzimu pracujú na Krétě, brácha tam má hospodu, tak dělám u něho. Přes zimu jsem ale tady bez práce. Baví tě ta práce v restauraci? Baví?? Kdepak! Je to dřina od rána do noci. Ale živit se nějak musím a tady práci těžko seženu s mojím vzděláním Co si dělal před tím? Byl jsem dva roky na civilce, před tím jsem dělal jako průvodce pro cestovku taky na Krétě a ještě před tím provozního v Praze v Gulu-gulu. Chtěl by jsi tedy svoji práci změnit? To bych chtěl hlavně proto jdu teď to té školy, doufám, že pak najdu lip práci tady v Čechách a práce s počítačem, když teda můžu tvořit něco novýho, ne tam jen naťukávat nějaký info, mě baví. Myslíš, že máš nějakou oblast, kde se můžeš plně realizovat?
To určitě ne. Ale snad se to zrněni. Jaký je orientačně tvůj příjem? Stačí ti tento příjem? Když jsem na Krétě, tak mám nějakých třicet tisíc, což na místní poměry není moc, ale stačí to. Tady pak žiju z podpory v nezaměstnanosti, vlastně jen ze sociálky, což jde těžko. Člověk se musí hodně omezovat, V čem třeba se musíš omezovat? No, já třeba mám rád dobré jídlo, důležité jsou hlavně suroviny. Vím, že tenhle tuňák je mnohem kvalitnější, ale nevezmu si ho, protože míň kvalitní je o dvacku dražší. Musím víc počítat. Máš partnerku? Ano, mám. Jak dlouho? Přes pět let, když jsem v Čechách bydlíme spolu. Plánujete děti? Do budoucna určitě, rodina je pro mě hodně důležitá. Mohla bych se zeptat i na váš sexuální život, je v této oblasti všechno v pořádku ? Abych pravdu řekl, teď to trochu skřípe, ale nic nemůže být tak žhavý jako na začátku vztahu. Nestěžuju si. Jak trávíš volný čas? Většinou pasivně u televize, někdy jdu na procházku a do hospody. Kolik volného času přibližně denně máš? Když pracujú na Krétě tak žádnej, přes zimu zase celý den. Jaké máš koníčky a zájmy? Zájmy, hlavně četba, hudba, film a umění. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Ano, takové ty základní etické a morální hodnoty. To je hodně široký pojem, co to znamená
konkrétně?
Že nikoho nezabiješ, nebudeš krást, lhát, budeš pomáhat slabším. Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Podle některých ano. Jak bys popsal své životní tempo? Jsi spíš rychlý, rychle se rozhoduješ
nebo o věcech víc
přemýšlíš? Řekl bych, že jsem hloubavý, prostě na věci potrebujú víc času. Možná je to i tvým původem, Řekové, pokud vím, mají na všechno dost času?
To je pravda, když jsem na Krétě tak jsem ještě hloubavější než tady. Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Spát chodím po půlnoci a vstávám po deváté hodině. Když pracujú na Krétě tak chodím spát ve tři ve čtyři a vstávám v devět. To si pak ale dám po obědě siestu. Jsi věřící člověk nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? V něco věřím, že existuje něco, co člověka přesahuje. Nem to Bůh, spíš něco jako princip. Náboženství tedy žádné
nevyznáváš?
Ne. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není dobře, na koho se obrátíš? Rodina, přátelé, Bála, to je číšník v hospodě, kam často chodím. Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou, s partnerkou? S partnerkou, když jsme v Čechách skoro každý den, s rodinou jednou týdně a s přáteli několikrát týdně. Jaký je tvůj životní cíl? Životní cíl, no nějaký určitě mám, ale nemám ho jasně definovaný. Děláš si krátkodobé i dlouhodobě plány do budoucna? Jen krátkodobé, tak na dva dny, dýl to nemá cenu plánovat. Proč? Nikdy nevíš, co se stane. Navíc často měním svoje rozhodnutí, naplánujú si, že někam pojedu, ale za tři dny se mi tam třeba už jet nechce, tak nejedu. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Ne, to nemám. Piješ kávu, jak často? Jednou až třikrát denně. Vidím, že kouříš, kolik cigaret? Krabičku denně, ale už se mi stalo, že jsem vykouřil i tři, to když jsem byl v hospodě do rána. Piješ alkohol? Jak Často a v jakém
množství?
Když jsem v práci tak moc ne, sice v restauraci se tomu úplně neubráníš, ale to je třeba jen pivko na žízeň, protože pak bych byl neschopnej obsluhovat. Když jsem doma, tak chodím do hospody docela často, třeba čtyřikrát týdně. Sejdu se tam s kamarádama a pobavím se. Kolik toho běžně při návštěvě hospody vypiješ? Běžně tři piva, ale někdy i osm, to spíš výjimečně. Měl jsi někdy nějaký problém, který vyplynul z požití alkoholu, například jsi zaspal do práce, protože jsi den před tím byl v restauraci?
Jo, ale už dřív, teď když vím, že druhý den musím fungovat, tak nikam nejdu. Užíváš nebo užíval jsi někdy nějaké drogy? Dřív jsem kouřil docela dost marihuanu, teď spíš výjimečně, třeba jednou za měsíc. Choval jsi se někdy
promiskuitně?
Když jsem dělal delegáta na Krétě, tak jo. Bylo tam spousta příležitostí a já jsem byl mladej. Kolik ti bylo let? Dělal jsem tam od osmnácti do dvaadvaceti V případě, že jsi s něčím nespokojený, chceš něco změnit,mysliš si, že to záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Jak co, někdy je to prostředí důležitější a i kdybych se já snažil sebevíc, tak s tím nic neudělám. Ale vždycky to aspoň zkusím. Tak to je všechno, děkuji ti moc za rozhovor, ahoj.
Rozhovor s Gabrielou První otázka se týká dětství, vzpomínáš na něj ráda? Vcelku ano, byly tam sice některé momenty, které bych z paměti raději vymazala, ale dětství jako takové jsem měla pěkné. Můžu se zeptat, jaké to byly momenty? Když jsem se dozvěděla, že můj otec a sestra jsou nevlastní. Jaký je v současnosti
tvůj vztah k rodičům a sestře?
Veskrze kladný, s otcem máme občas rozepře, protože jsme oba povahově zcela jiní, ale jinak vycházím se všemi dobře. Jaké je tvoje vzdělání? Vysoká škola právnická v Brně. Kde jsi zaměstnána a na jaké pozici? Máme s kolegou společnou advokátní kancelář, pracuji tedy jako právnička. Baví tě tvá práce? Velmi. Vím, že mě i značně naplňuje a obohacuje. Možná se to nezdá, ale je to velmi rozmanitá práce, při které potkáš různé typy lidí a problémů, někdy to má s psychologií docela hodně společného. Práce mě skutečně uspokojuje. Kolik hodin denně cca strávíš v práci? Poměrně hodně, tak deset hodin, ale myslím, že je to normální a každý, kdo má nějakou vlastní firmu to zná. Pokud je potřeba jsme v práci i o víkendu. Jaký je orientačně tvůj příjem? Kolem třiceti tisíc, někdy víc někdy míň, podle toho, jaké mám zrovna případy a klientelu. Stačí ti tento příjem? Považuji ho za dostačující, není moc věcí, které bych si musela odepírat. Máš přítele? Ano, teď po dlouhé době s někým chodím Jak dlouho? Necelý půlrok. Žijete spolu? Ne, každý máme vlastní byt. Někdy jsme u něj, někdy u mě, někdy každý u sebe doma. Plánujete společnou
domácnost?
Já bych chtěla. Jsi v tomto vztahu spokojená?
Abych pravdu řekla, očekávám od přítele víc než mi v současnosti dává, uvidím, jak se to bude vyvíjet. Plánuješ do budoucna děti? Já ano, moc ráda bych je měla a vím, že je nejvyšsí čas. To je jedna z věcí, na kterých se s přítelem neshodném, on děti nechce. Mohla bych se zeptat i na váš sexuální život, je v této oblasti všechno v pořádku ? Sexuální život je naprosto v pořádku. Jak trávíš volný čas? Nejčastěji sportem, chodím cvičit a hrát golf, který mě teď velmi nadchnul. Jinak se věnuji i ostatním zájmům. Kolik volného času přibližně denně máš? Asi tak tři hodiny. Jaké máš koníčky a zájmy? Sport, cestování, kultura obecně, knihy. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Obecně by se daly vyjádřit jako „desatero přikázání". Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Bohužel objektivně asi ne vždy, ale snažím se. Jak bys popsala své životní tempo? Jsi spíš rychlá, rychle se rozhoduješ
nebo o věcech víc
premyslíš? V něčem, zejména v práci jsem spíše rychlá a v osobním životě spíše a občas až přes míru přemýšlím. Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Spát chodím mezi 22.30-24.00 a vstávám obvykle v 6.15 hod. Spím tak 6-7 hodin. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Ano. Vyznáváš nějaké
náboženství?
Křesťanství. Praktikuješ
toto náboženství
v běžném
životě,
chodíš
do kostela, chováš
se podle
náboženských hodnot? Do kostele chodím zřídka, ale hodnoty se snažím naplňovat prakticky v denním životě. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš? Na rodinu, hlavně na sestru, na kolegu v práci, přátele nebo partnera. Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou?
Jak můžu a jak chci. Jaký je tvůj životní cíl? Být spokojená sama se sebou, vést vyrovnaný osobní a pracovní život. Děláš si krátkodobé i dlouhodobé plány do budoucna? Ano. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Ano, mám, ale nechci o něm mluvit. Zakřikla bych ho. Piješ kávu? Ne, taky nekouřím a neužívám drogy. Na to jsem se tě zrovna chtěla zeptat. A co alkohol? Ten mám velmi ráda, zejména dobrou whisky a kvalitní víno. Ráda posedím spřátelí u skleničky nebo si dám skleničku vína doma u televizi. Nikdy to ale nepřeháním. Nesnáším, pokud nemám sama nad sebou kontrolu. Poslední otázka, v případě, že jsi s něčím nespokojený, chceš něco změnit, myslíš si, že to záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Vždycky s tím jde něco dělat, pokud člověk sám opravdu chce. Chce to jen vyvinout patřičné úsilí. To je všechno, děkuji ti za rozhovor. Ahoj. Ahoj.
Rozhovor se Sandrou Ahoj Sandro, nevadilo by Vám, kdybychom si tykaly? Ne. Vůbec. Vzpomínáš ráda na dětství? Vzpomínám, mám dvě sestry, takže u nás bylo vždycky veselo. Jaký je v současnosti
tvůj vztah k rodičům a sestrám?
S rodiče ma dobrý, s taťkou, i když je nevlastní si rozumíme perfektně i s mamkou. Se ségrama, no, s Alenkou mám moc hezký vztah, to je moje sluníčko, ale Barča je docela rozmazlenej fracek, tak s tou si moc nerozumím, i když ráda j i mám taky. Jaké je tvoje vzdělání? Mám vyšší odbornou školu sociální práce, ale v oboru jsem nikdy nepracovala A kde pracuješ? U Staropramenu jako manager nákupu. Před tím jsem vystřídala hodně pozic a různých firem, ale tahle práce mě baví. Je to hodně o komunikaci a kontaktu s lidma, což mi vyhovuje. Myslíš si, že se můžeš ve své práci plně angažovat a seberealizovat? Práce mě moc baví a cítím, že tam můžu něco dokázat i se něco naučit. Jenom práce by mě ale asi nikdy k úplnému pocitu seberealizace nestačila, takže druhá část mě se naplňuje doma, ve vztahu k mému partnerovi v tom, jak spolu ten vztah budujeme. Na druhou stranu, když o tom tak přemýšlím, realizovat se jen v partnerském vztahu bych taky asi nemohla, jako být třeba žena v domácnosti. Potřebuji holt obojí. Jak vycházíš s ostatními kolegy? Dobře, nejsem konfliktní typ. Kolik hodin denně cca strávíš v práci? Jak, kdy, mám pružnou pracovní dobu, průměrně těch osm hodin. Plánuješ do budoucna změnu místa? Plánujú, já jsem typ, co potřebuje změnu. Jaký je orientačně tvůj příjem? Kolem pětadvaceti tisíc. Hodně ale podporujú rodiče a život v Praze nem taky zrovna laciný. Někdy se mi ty penízky rozkutálí, ani nevím jak. Asi neumím dost dobře hospodařit a šetřit už vůbec ne. Máš přítele? Ano, mám partnera čtyři roky. Bydlíme spolu. Jsi vdaná nebo plánujete svatbu?
Já ne, nepotrebujú cár papíru jako potvrzení, že mám někoho ráda. Kode ale říká, že mě jednou k oltáři donutí. Myslím, že si dělá legraci, taky to nijak neprožívá. Plánujete děti? Plánovali jsme, přítel byl minulý týden na operaci, měl rakovinu varlete a je už neplodný. To je mi líto, jinak je to v pořádku? Naštěstí ano, nemá žádné metastáze ani komplikace. To je dobře. Tak teď raději něco pro uvolnění. Jak trávíš volný čas? Cvičení, s přáteli, výlety a samozřejmě s partnerem. Kolik volného času přibližně denně máš? Asi tak čtyři hodiny. Jaké máš koníčky a zájmy? Cvičení, antropologie Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Ano, je to zdraví, rodina, přátelství, láska, sebeuplatnění. Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Více méně ano. Jak bys popsala své životní tempo? Značně zrychlené, možná je to částečně i tím velkoměstem, tady prostě musíš pořád někam chvátat. Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Vstávám v půl osmé, spát chodím v 22, spím tak 8-9 hodin Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Ano. Vyznáváš nějaké
náboženství?
Křesťanství. Praktikuješ
toto náboženství
v běžném
životě,
chodíš
do
kostela, chováš
se podle
náboženských hodnot? V běžném životě se ho snažím aplikovat tím, jak se chovám k ostatním lidem, do kostela chodím výjimečně. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš? N a přátele, přítele a na sestru, na Alenku. Jaká je četnost tvých sociálních kontaktů? Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou? S přáteli l x týdně, s rodinou 1x14 dní. Jaký je tvůj životní cíl?
Asi žit život naplno a nelitovat, neohlížet se zpátky, mít rodinné zázemí, přátele, seberealizovat se. Jaké máš krátkodobé i dlouhodobé plány do budoucna? Krátkodobé, ustát nastalou životní situaci, myslím tím to Kodeho onemocnění a dlouhodobé - vystudovat vysokou obor antropologii, změnit zaměstnám a založit rodinu. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Ano. Piješ kávu? Ne vůbec. Alkohol? Občas moc ráda, ale s mírou. Jen při zvláštních příležitostech, jako třeba narozeniny, oslavy a tak, se mi stane, že se opiju hodně. Já o tobě ale vím, že ty jsi nemocná, máš epilepsii. To by si ten alkohol asi neměla? No neměla, ale taky bych měla hodně spát, nejíst čokoládu a nemít děti. Nenechávám se svou nemocí omezovat. Je asi zbytečné se tě ptát jestli užíváš nebo jsi užívala někdy nějaké drogy? No kdysi jsem kouřila travku, asi před sedmi lety, ale právě mi to nedělalo vůbec dobře, skoro vždycky mi pak bylo epileptično, tak jsem toho nechala. V případě, že jsi s něčím nespokojená, něco se ti nelibí, chceš něco změnit, myslíš si, že to záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Záleží hlavně na mě. Jsou nějaké případy, kdy to necháš plavat a řekneš si, že to nějak dopadne? Ne, vždycky se pokusím s tím něco udělat. Moc ti děkuji za rozhovor a doufám, že tvůj přítel bude v pořádku. Děkuji.
Rozhovor s Tomášem Ahoj Tomáši, nevadilo by vám, kdybych vám nabídla tykání? Klidně. Vzpomínáš rád na dětství? Rád.. .jako nevzpomínám na něj rád, proč bych na něj měl rád vzpomínat. Teď je to třeba mnohem lepší. Neměl jsem špatný dětství nebo tak něco, úplně normami, ale nevidím důvod proč bych na něj měl rád a často vzpomínat. Jaký je v současnosti
tvůj vztah k rodičům a sourozencům?
S bratrem se moc nevídám, pracuje ve Skotsku a vycházíme spolu dobře. S rodiči taky. Jaké je tvoje vzdělání? Já jsem nejdřív udělal učňák a pracoval jsem pak dva roky ve Stavokonstrukci jako svářeč. Chtěl jsem ale k parašutistům, tak jsem si dodělal maturitu. U armády už jsem šest let, u letectva-záchranářů rok. Každý druhý rok musím absolvovat dvouměsíční školení. Vyhovuje ti tvé vzdělán? Určitě se chci naučit anglicky a rozšířit svůj zdravotnický kurz, mám jen základní. Baví tě tvá práce? Teď u záchranářů moc, před tím taky, ale ne tolik. Myslíš si, že se můžeš ve své práci plně realizovat? Určitě, je to zajímá a odpovědná práce, vždycky musím být plně nasazený. Plánuješ do budoucna změnu místa? Rozhodně ne, dokud mi to věk dovolí,chci dělat to, co dělám. Jaký je orientačně tvůj příjem? Asi dvacet tisíc plus spousta výhod od armády. Například? Příspěvky na benzín, na bydlení, stravování a tak dál. Stačí ti tento příjem? Stačí, ale kdyby byl vyšší tak bych se taky nezlobil. Máš přítelkyni? Ne, jen občasné vztahy na jednu noc, ne ale moc často a vždycky s bezpečně. Jsi dlouho sám? Asi tři roky. Je to tvoje dobrovolné rozhodnutí nebo bys přítelkyni To víš, že bych chtěl, ale nemůžu žádnou najít.
chtěl, ale nedaří se ti ji najít?
Chtěl bys v budoucnu děti? Až najdu vhodnou osobu, tak určitě. Jak trávíš volný čas? Přes sezonu, teda od jara do podzimu vesměs seskoky, občas si jdu sednout s kamarády nebo na koncert. Kolik volného času přibližně denně máš? Přes tu sezonu jako žádnej, jsem v práci i když mám volno, protože tam můžu skákat nebo si chystám padáky na další den. V zimě taky podle práce, chodíme na směny na dvanáctky, takže ten den, kdy jsem v práci nemám žádný volný čas, ale pak třeba celý dva dny. Jaké máš koníčky a zájmy? Seskoky, hudba, sport, hlavně kolo a plavání. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? Odpovědnost, spolehlivost a přesnost, to jsem se naučil při práci a postupně jsem se tak začal chovat i v osobním životě. Prostě jsem si na to zvykl. Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Rozhodně, v práci si to ani nemůžu jinak dovolit, moje nezodpovědnost, třeba to, že někomu nezkontroluju padák může taky stát někoho život. Jak bys popsal své životní tempo? V pohodě, klídek. Jsi spíš rychlý, rychle se rozhoduješ
nebo o věcech víc přemýšlíš?
Přiměřeně okolnostem. Jaký je tvůj denní rytmus? V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? Spát kolem jedenácté a vstávám podle potřeby, když nemusím kolem deváté. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Ne. Vyznáváš nějaké
náboženství?
Ne. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš? Na rodinu a přátele. Jaká je četnost tvých sociálních kontaktů? Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou? S rodinou jednou za čtrnáct dní, s přáteli každý dea Jaký je tvůj životní cíl? Dělat to, co dělám a něco v tom dokázat. Děláš si plány do budoucna?
Ano. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Prakticky jsem si ho už špinil ale rozhodně neusínám na vavřínech, chci se v tom, co dělám stále zdokonalovat. Piješ kávu? Ne, nebo spíš jen výjimečně. Piješ alkohol? To ano. Myslíš si, že piješ víc než ostatní lidé? Rozhodně ne. Měl jsi někdy nějaký problém, který vyplynul z požití alkoholu, například jsi zaspal do práce, protože jsi den před tím byl v restauraci? Když jdu do práce, tak den předtím vůbec nepijú, to si nemůžu dovolit. Ale to víš, že se mi občas stane, tak dvakrát do roka, že se „vožeru jako prase". Užíváš nebo užíval jsi někdy nějaké drogy? Kouřil jsem marihuanu, ale to už je tak pět let. Kouříš? Ano, ale ne moc, snažím se přestat. Mel jsi někdy potíže se zákonem? Nikdy. V případě, že chceš něco změnit,myslíš si, že to záleží hlavně na tvé vlastní aktivitě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Každý to má ve svých rukou.
Rozhovor s Lenkou Lenko vzpomínáš ráda na dětství? Vzpomínám, někdy bych chtěla být zase malá holka, bylo to tak bezstarostné. Jaký jev současnosti
tvůj vztah k rodičům a sourozencům?
Moc dobře. Nevídáme se sice nijak často, ale víme o sobě. Jaké je tvoje vzdělání? Základní, já vím je to trochu ostuda. Nemyslím si, ty by sis chtěla vzdělání doplnit? Ráda bych si střední dodělala, otěhotněla jsem ve třeťáku a k maturitě už nedošla. Mrzí tě to? Myslím, že když se žena stane matkou, jde všechno ostatní stranou a už to tak asi zůstane celý život. Někdy bych je samozřejmě nejradši zabila, on je to se třema dětma docela záhul, ale neumím si představit, že bych je dala třeba do školky nebo zaplatila vychovatelku a už od jednoho roku chodila do práce. Připadá mi, že bych byla strašně ošizená a asi i ty holky. Máš nějakou oblast, kde se můžeš s angažovat a realizovat? No ty svoje tři holky přece. Myslím, že nikde se nemůžeš víc odevzdávat a uplatnit než při výchově dětí. Jaký je orientačně tvůj příjem? Počkej chvíli, musím to v duchu s p o č í t a t . . . I s Iljovým (pozn. Ilja je manžel) platem? Ne, bez něj. Asi osm a půl Stačí ti tento příjem? No kdybych mete jenom to, tak asi těžko, ale Ilja má slušnou výplatu. I tak ale žijem vesměs z ruky do huby. Stane se ti, že koncem měsíce nemáš peníze? Ne, musím to vypočítat, aby to vyšlo. Ty jsi vdaná, jak dlouho? Sedm let. Jsi v manželství šťastná? Jsem, neměnila bych. Hodně lidí nám prorokovalo, že nám to nevydrží, protože jsme se brali hodně mladí, ale vydrželo. Musím to zaklepat! Volného času asi moc nemáš, ale když přece jak ho trávíš?
Na zahradě nebo s kamarádkama. Snažíme se taky hodně jezdit s dětma na výlety. Třeba do lesa na houby a tak. Kolik volného času přibližně denně nebo týdně máš? Asi dvě hodiny týdně. Jaké máš koníčky a zájmy? Zahrádkaření, hlavně kytičky a koukání na pohádky. Uznáváš ve svém životě nějaké hodnoty? N a prvním místě je rodina, pak přátelství a pravda. Myslíš si, že podle těchto hodnot žiješ? Myslí, že docela jo. Jak bys popsal své životní tempo? Se třemi dětmi musíš být rychlá. V kolik chodíš spát a v kolik vstáváš? To se odvíjí od dětí, nej starší chodí spát kolem deváté, já tak dvě hodiny po ní a nejmladší je už před šestou vzhůru. Kdyby záleželo jen na mě, tak mě před osmou z postele nikdo nedostane. Jsi věřící člověk, nemyslím jen náboženství, ale jestli vůbec něčemu věříš? Jsem pokřtěná, ale nejsem katolička. Věřím, že něco nad náma je, nemůže být všechno jen náhoda. Pokud si potřebuješ s někým popovídat, není ti dobře, na koho se obrátíš? Manžel, kamarádky, sestřenice. Jaká je četnost tvých sociálních kontaktů? Jak často se vidíš s přáteli, s rodinou? S rodiči jednou za tři týdny, s přáteli asi jednou za týden. Jaký je tvůj životní cíl? Dodělat si tu střední školu, abych měla aspoň maturitu. Jaké máš krátkodobé i dlouhodobé plány do budoucna? Plány já moc nedělám, nebo takhle, dělám, ale skoro vždycky je to jinak. Jedna holka onemocní a máš po plánu. Máš nějaký životní sen, o kterém víš, že se třeba ani nikdy nesplní? Mám. Mám děti opravdu moc ráda, chtěla bych si vzít do pečovatelské péče ještě třeba tři. Ale nevím, je to moc závažné rozhodnutí, musíme to ještě promyslet. Piješ kávujak
často?
K snídani s mlíkem. Piješ alkohol?
Když zrovna nejsem tčhotná nebo nekojím, tak si ráda občas pivo nebo skleničku dám. Kouříš? To samé, jak u alkoholu, když můžu tak jo, asi deset denně. Užíváš nebo užíval jsi někdy nějaké drogy? Kouřila jsem trávu, ještě na střední, pak jsem přestala kvůli těhotenství a už jsem nezačala. Měl jsi někdy potíže se zákonem? Ne. V případě, že jsi s něčím nespokojená a chceš to změnit, myslíš si, že to záleží hlavně na tobě, tvém úsilí nebo si spíš myslíš, že je to otázka souhry okolností? Myslím, že hlavně na mě. Okolnosti a prostředí ti můžou klást překážky, ale záleží na tobě jestli je překonáš. Pokusíš se ty sama aktivně o změnu vždy? Myslím že, že to aspoň zkusím, někdy to skončí třeba kompromisem, ale i to může být výhra. Lenko, děkuji ti rozhovor. Měj se hezky, ahoj.
Abstrakt
Diplomová práce se zabývá vztahem mezi životním stylem a mírou naplnění smyslu života v období mladé dospělosti. V její teoretické části jsou uvedeny poznatky o tématu životního stylu, chápání tohoto pojmu, významu, současné podobě a jeho základních funkcích. Prostřední část pojednává o smyslu života ve filozofii a psychologii, podrobněji se věnuje tématu
logoterapie.
Poslední
kapitoly
teoretické
části
jsou
věnovány
charakteristice dané věkové skupiny, tedy mladé dospělosti. Praktická část se včnuje výzkumu. Výzkum byl kvalitativní a zaměřoval se na odhalení vztahu mezi jednotlivými oblastmi životního stylu a mírou naplnění smyslu života. Obecně lze říci, že se podařilo identifikovat několik oblastí životního stylu společných pro osoby s vysokým naplněním smyslu. Těmito oblastmi jsou dobrý vztah k původní rodině, způsob trávení volného času, samostatné bydlení a seberealizace. Oblastmi životního styk společné pro osoby s nízkým naplněním smyslu života jsou užívání drog a nadměrné užívám alkoholu, absence životních snů a cílů. Bez vazby na míru naplnění smyslu života vyšla oblast hodnot, četnosti sociálních kontaktů, příjmu respektive životní úrovně a překvapivě také oblast víry a náboženství. V závěru jsou popsány jednotlivé typy životních stylů, které se vyznačovaly velkou rozmanitostí.
Hodnocení diplomové práce vedoucím
Eva Svobodová ŽIVOTNÍ S T Y L A SMYSL ŽIVOTA V M L A D É DOSPĚLOSTI
Katedra psychologie FSS MU v Brně 2005 Diplomová práce má 75 stran včetně seznamu použité literatury, který uvádí 39 položek + 2 internetové, z toho 6 je v anglickém a 1 ve slovenském jazyce. DP dále obsahuje 5 stran věcného a jmenného rejstříku a 3 přílohy na 34 nečíslovaných stranách, kde jsou jednak vzory použitých metod a přepisy 10 rozhovorů s respondenty. Práce má stavbu obvyklou pro psaní výzkumných studií. Představuje ucelený a kompozičně kvalitně vyvážený celek, v němž přehledová část zaujímá zhruba 57% rozsahu. Drobné chyby lze prominout, ale měla by je autorka opravit. V přehledové části postupuje systematicky od vymezení pojmů životní styl v různých zdrojích, popisuje různé formy a trendy životního stylu. Podobně charakterizuje poznatky o smyslu života, kde srovnává různé přístupy k jeho vymezení a vystižení jeho úlohy v regulaci prožívání a jednání. Přehled poznatků zahrnuje i věkovou dimenzi a dimenzi různých rolí. V empirické části diplomantka charakterizuje cíl výzkumu, výzkumný Vzorek, limity interpretace výsledků vzhledem ke zvolené kvalitativní metodologii, použité metody, výsledky a jejich interpretaci a diskusi. Zde demonstruje, že respektuje názor, podle něhož i v kvalitativní metodologii je možno používat čísel, aleje třeba s nimi zacházet jinak. Autorka chápe smysl života jako nezávisle proměnnou a hledá, jak se liší lidé s vysokým a nízkým naplněním smyslu v životním stylu a v dalších charakteristikách osobnosti. Interpretace výsledků ukazuje na některé nové souvislosti a zpřesňuje dosavadní poznatky o úloze smyslu života a v jednání a prožívání osobnosti. Kvalitativní metodologie neumožňuje získat reprezentativní výsledky, ale dovoluje odhalit nové vztahy a souvislosti, a to se diplomantce podařilo. Diplomová práce přináší dohře utříděný přehled informací o životním stylu a smyslu života a poukazem na některé nové souvislosti je dobrým východiskem pro další kritické výzkumy Považuji práci za splňující požadavky kladené na diplomové práce, které výzkumný problém řeší na základě kvalitativní metodologie. Oceňuji kultivovaný styl a kompozici. Vzhledem k náročnosti získání dat a k jejich kvalitní deskripci i zdařilé interpretaci, hodnotím práci-y závislosti na průběhu obhajoby-jako v ý b o r n o u . V Brně dne 20. 1.2006 Prof. PhDr. Vladimír Smékal, CSc.
O P O N E N T S K Ý P O S U D E K N A D I P L O M O V O U PRÁCI Bc,
E V Y SVOBODOVÉ
KATEDRA PSYCHOLOGIE FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ MASARYKOVA UNIVERZITA
KQMENTÁŘ:
Práce kolegyně Evy Svobodové na téma „Životní styl a smysl života v mladé dospělosti" působí na čtenáře poněkud ambivalentním dojmem. Poměrně svižně napsaná práce, v níž autorka dobře zvládá jak teoretickou, tak praktickou - výzkumnou část. Dokáže nejeti výstižně, stručně a logicky, zformulovat názory jednptlivých „psychologických" autorit na životní styly, charakterizovat hlavní současné trendy životních stylů a definovat mladou dospělost, ale i nastínit problémy spojené s jednotlivými koncepty. Nebojí se však ani vlastního názoru. Stejně tak umí velmi dobře formulovat výzkumný cíl, stanovit výzkumný soubor a zdůvodnit nutnost omezení výzkumu. 1 analýza dat, vytěžení výsledků a jejich deskripce spolu s interpretací působí pozitivním dojmem a to jak pro zvolený výběr metod, a jejich vhodnou kombinaci, tak pro ucelenou koncépěnost a žároveá výstižnou stručnost vyvozených závěrů. K obsahu teoretické části bych měl několik drobných námětů pro zpřesnění nebo doplnění: Str. 3 - 4: u definic životních stylů by mohlo být uvedeno více zdrojů a to zejména odborných. Str. 10: „zda umíme vycházet s nadřízenými, případně i podřízenými kolegy" s podřízenými není třeba vycházet? Str.l 11: podoba prostředí ve kterém, žijeme a styl našeho oblékání - bylo by potřeba lépe specifikovat. Str. 15: problematika intimního vztahu - s kým ho lze mít a jak by měl vypadat? Je jeho nutnou složkou nápř. sexualita. Str. 17: „uspokojení nelze n a j í t . . . " Skutečně? Nejde o absolutizaci? Str. 18: „nedozírný význam" Skutečně? Nejde o absolutizaci? Spíše „velký vliv". U Str^ 22: filosofje nien| exístencíonálnl, jale existenciami. A proč je kapitola 2.1,1 nazvána „Fenotóénologie'', když se zde pojednává o S. Kierkegaärdovi, iniciátoru existenciální filosofie, na což poukazujete, a M . Heideggerovi, který j e k existencionalistům řazen, i když se označoval za fundamentálního ontologa. Ze by,E. Husserl? » Str. 42: skutečně I. Možný uvádí mezi faktory ovlivňující bezdětnost „narůstající počet homosexuálů" - formuluje to tímto způsobem? ^ Str. 59: nízké naplnění smyslu života - zvýšený příjem alkoholu a drogy. Chtělo by vyjasnit vzhledem k následující straněn K Je to jen pár drobných obsahových námětů, kde se diplomantka nemusela vůbec plést, jen něco nedořekla, nepřesně formulovala anebo, a to přiznávám, se • dívala specificky z hlediska psychologie. Nejde tedy o výtky, spíše o vyjasnění. Z čeho ale vzniká onen ambivalentní dojem čtenáře diplomové práce? Tento dojem vzniká z poněkud neujednocenéhp stylů psaní a grafické úpravy. Gramatika je celkem v pořádku, snad až na minimum čárek a občasné chybění písmen anebo
jeho přebýváním, plus chybou ve velkých písmenech. Ale hned na titulní straně může pozorný čtenář zpozorovat nesjédnocenost mezer v titulatuře diplomantky a vedoucího práce (navíc za CSc. se dělá tečka). Problémy s mezerami provází diplomantkú celou diplomovou prací a jsou ostře viditelné zejména tam, kde se styl použití střídá v rozmezí jednoho řádku (týká se iniciál, teček, dvojteček, pomlček a uvozovek; viz např. rejstřík nebo seznam literatury). Stejně tak jsou občas problémy s použitím uplatněných nebo nechtěně vzniklých uvozovek - viz strana hned za titulním listem „prohlášení". Problémem je i grafická úprava např. hned Obsah, tabulka str. 8, dále nesjednocené nadpisy částí, kapitol a podkapitol. Poslední věcí^ kterou musím diplomantce. vytknout j ě nepřesnost rejstříků někdy sě odchylují až o tři stránky anebo jsou neúplné. Jde sice o formální chyby, ale přesto kazí dojem z jinak myšlenkově výborné práce.,; •' OTÁZKY:
'.
1. Které prvky podle vás konstituují intimní vztah? Jak se takovýto intimní vztah projevuje v konstrukci smyslu a životním stylu? 2. Jaká je role náboženství, respektive osobně prožívané víry v konstrukci smyslu a jaké ráůže mít dopady ha životní styl? Mohla byste uvést individuální i skupinové případy? 3. Musí zvýšená konzumace alkoholu nutně implikovat nedostatek smyslu života?
DOPORUČENÉ HODNOCENÍ:
-
;
Na základě výše uvedeného komentáře, po dobře provedené obhajobě a při slibu opravení formálních nedostatků v diplomové práci* a jejího opětného odevzdání do dohodnutého teimínu, bych doporučoval práci Idasifikovat stupněm výborně.
. Rudolf Dvořák, v. r.
Blansko, 19. ledna 2006
/
