Číslo 14
Cena 3 Kč
Dnešní pecky : Hvězda čísla Jindra Hylmarová...................... Další strategie ...................................................... Hurá do Hradce .................................................. Pejsci trochu jinak ............................................ Drak a já .................................................. Republika v přespoláku........................................ Dívčí válka .................................................
2 5 9 10 11 12 14
Dáno do tisku 21. 12 . 1999 FYBEK s.r.o.
Hvězda čísla Jindra Hylmarová se narodila 4.července 1984 v Trutnově ve znamení Raka. Patří mezi nejlepší sportovce na této škole, závodně lyžuje a běhá. Na regionálních závodech v Trutnově dne 3. listopadu se umístila v jednotlivcích na prvním místě, na republikovém kole doběhla na druhém místě, a tím hodně přispěla ke druhému místu družstev,a to je hlavní důvod, proč jsme s ní udělaly rozhovor.
Na první tři otázky jsme se ptaly těsně po doběhnutí závodnice 3. 11. na Paradráze: 1.Jak jsi spokojena se svým výkonem? Myslela jsem, že to bude lepší.Jsem ráda, že jsem ráda. 2.Jak probíhal závod? Bylo to podle tvých představ? Eva šla pořád za mnou, nebylo to moc příjemný, běžím radši sam a nějakým náskokem. Nebyl podle mých představ. 3.Vydala jsi ze sebe úplně všechno nebo jsi běžela v pohodě? V pohodě jsem určitě neběžela - nebylo to špatný, ale naplno také ne. 4.Co by si chtěla dělat za sport, kdyby jsi neběhala a nelyžovala? Sportovní gymnastiku, rokenrol nebo třeba sportovní tancování - ale na tyhle sporty jsem antitalent - to tam nepište! 5. Jaký je tvůj nejoblíbenější a nejméně oblíbený předmět a učitel? Nejoblíbenější předmět - jednoznačně tělocvik, a nejméně oblíbený - matika a angličtina. 6.Jsi spokojena se svým družstvem?Zklamal tě z nich někdo? Se svým družstvem jsem docela spokojená.Nikdo mne z nich nezklamal.Všichni se snažili a běželi dobře. 7.Proč nepíšeš do školního časopisu? Už jsem pomáhala Elišce s horoskopem a hrozně mě to bavilo, a pořád přemýšlím, o čem bych tam v budoucnu mohla napsat. 8.Jaký den v roce by ses chtěla narodit? Proč? Myslím, že můj den, 4.července, je naprosto ideální. Čtyřka ke mně patří, je to moje šťastný a oblíbený číslo, jak ve škole, tak i v životě. 9.Čeho bys chtěla dosáhnout ve sportu a v životě? Ve sportu asi jako každý, dostat se do reprezentace, vyhrát zimní OH. A v životě, mít dobrou práci, co by mne bavila, prostě šťasný život. 10.Myslíš, že maskoti přinášejí štěstí?Vozíš si s sebou nějaké na závody? Jaké? Na každé závody si nějaké s sebou vozím, procestují se mnou celý svět, ale jaké, to Vám říct nemůžu, to je tajné. 11.Na jakou školu bys chtěla jít po "základce"? Do Jablonce, na sportovní gymnázium. 12.Co bys změnila na této škole? Já nemůžu kritizovat - ukamenovali by mne, ale něco určitě ano. 13.Máš nějakého domácího mazlíčka? Jakého bys chtěla? Žádného nemám, jsem alergická na zvířata.Určitě bych chtěla tygra - nééééééé já se tygrů bojím. Pořídila bych si želvu, nebo psa.
2
14.Jaké tři lidi bys vzala na opuštěný ostrov? Trpím ponorkovou nemocí - jela bych sama a vzala bych si velikánský batoh s jídlem a hlavně čokoládou. 15.Jaké závody (umístění) považuješ zatím za svůj největší úspěch? Asi 1.místo na veřejném závodu MS a úspěchu (4.místo, ale bohužel postupovali pouze tři) ve kvalifikaci na MS v Malých Svatoňovicích. 16.Jaké je tvé heslo pro život? Není důležité zúčastnit se, ale zvítězit! 17.Máš přítele? Ne, nemám. 18.Jak si představuješ ideálního partnera? To uvidím až přijde, hlavně aby mě měl rád a nemlátil mě jako můj minulý přítel! 19.Kolik bys chtěla mít dětí? Dvě nebo deset. 20.Jaký dárek by tě nejvíc potěšil? Rudá růže. 21.Jak jsi oslavila své patnáctiny? Bylo to velké zklamání, byla jsem na soustředění, skoro nikdo si nevzpomněl - vnucovala jsem se! 22.Jaký je tvůj vzor ve sportu? Romča Kádrlová, ale jinak je mi velice sympatický Láďa Švanda, také se narodil v Malých Svatoňovicích. 23.Oblíbené jídlo? S tím na mě nechoďte - sním vše, klobásky ty nemusím, ale bílý klobásy, ty můžu. 24.Nejoblíbenější oblečení a barva? Určitě ne sukně.Džíny nebo šusťáky, něco volného. Modrá nebo červená, černá také není špatná,ale je smutná. 25.Tvůj názor na časopis a co bys v něm změnila? Sorry, já ho moc nečtu. Samosebou, že to odteď bude přesně naopak, a koupím si každé následující číslo nejméně třikrát! Jindřiško, moc dík za rozhovor a včerejší báječnou véču.A snad někdy příště!!! Eliška
3
a Janička
Slaňovačka není hračka ! "Jé zítra slaňujem - bude sranda, už se těším !" Slaňovali jste někdy na kurzu v Yeťáku a vůbec kdekoli ? Asi ano, a opravdu, je to sranda ? No asi takhle. Stojím na skále a kontroluji poslední jištění, celý místo připomíná dílko hodně nešikovnýho pavouka - spousta lan a smyček pospojovaných karabinami ústí v jediný dvojpramen lan, který končí 40 metů pode mnou. Pak už jen řeka, na ní se pohupují rafty, na druhém břehu je vidět hospoda, les... Na skále posedávají kurzisti - 20 pobledlých tváří, 20 odvážných. Časem se potupně uvolní a začnou se cítit v bezpečí začnou riskovat... Proslaňuji celou cestu dolů, abych ověřil bezpečnost cesty a sprintím zpět nahoru, než se mi tam někdo zrakví. Dobíhám vzhůru a chvíli čekám, než mne dohoní plíce. Na stavu žáků se nic nezměnilo, první začínají opatrně pokukovat dolů. Nejvyšší čas jednat: "Takže přátelé, poslouchejte ! Za tohle místo nikdo nepoleze bez mýho souhlasu. Viktor zkontroluje vaše sedáky a já si vás navážu na dojištění tady. Kdo se hne přes okraj, toho vykopu. Kdo spadne, toho dorazím. Ten, který slaní, sundá sedák a vynese ho nahoru pro ostatní a zase sleze dolů. Je vás tu až dost a nebudu mít čas vás hlídat. Pan učitel vás bude chvilku natáčet. Moc se nepředvádějte ......" Přelejzám přes okraj na polici asi o metr níž, cvakám se do smyčky a čekám na prvního odvážlivce. Je poledne a slunce pekelně připaluje. Ještě že jsem se namazal. Smiřuji se s osudem, že tu na prostoru 0,5 x 0,5 m 40 metrů nad řekou strávím nejmíň 2 hodiny. Začínají slaňovat první dobrodruzi, většinou ti, co to umí, jde to jak po másle. Pět statečných je již dole, a přichází první zádrhel - Alice - bledá jak papír na čtvrtletku, s helmou na hlavě, nejistým úsměvem a hlavně krokem se přisouvá k okraji. Kontroluji ji sedák a snažím se ji povzbudit. Zatím vážu jištění a cvakám osmu. Supr, tak pojď zlato ať to stojí za to. Chudák holka, je tak vynervovaná, že uříznout ji ruku, tak si toho všimne až dole. "Je to dobrý, pomalu, pomalu tááák, pravá noha na ten stup- bezva. Klííd. Pohodička. Dejchej." Srdce jí buší tak, že je to vidět i na pohled, a není to zase špatnej pohled. Kontroluj se ! "A teď levá ruka níž - ne pravá, levá, špica, pravou nad osmu, výborně. Rozkroč se , víc, musíš mít stabilitu. Jo, to je vono, a teď ťapej, supr, víc se odkloň od toho šutru. Natáhni ty kopyta, ťapej nohy do véčka, nedávej je k sobě ......" Další slaňovači nastupují, strach a obavy lze vyčíst už ze způsobu oblékání sedáku. Čím dál víc je musím ukecávat a to hnusný slunce pere a pere. Dole se válej ve člunech. Závist? Pocit ublíženosti - jako: nikdo to neocení, nikdo mi nepomůže? Nebreč a rači čum na lano. Ty dvě, co jdou přes okraje, maj už svá nejlepší léta za sebou. Ještě pár skal a koledujem si o průšvih! Zrovna ve chvíli, kdy si myslím, že padnu, se zjevuje George s flaškou pití a chlebem. Leju do sebe šumák a myslím si něco o božských vynálezech. Chléb odmítám, chci to mít rychlejc za sebou. Další nervák! Kluk, nohy mu vibrujou jak struny na kytaře, bojí se, ale jde se překonat.
4
Nezbývá, než smeknout před silou ducha. Ale mně už sil taky moc nezbejvá. Nohy a hlava bolí, beru triko s dlouhým rukávem, lokty už mám pěkně připečený. Tak pojď, neboj! Nesmím dát najevo vlastní nervozitu nebo se kousne.... Nahoru nepoletíš a dole tě najdem! Neexistuje - jednou seš navázanej, tak se dolů dostaneš na laně, i kdybych tě měl skopat. Padej! No bezva, a zase odkloň se od tý skály - víc. Neboj, to lano unese i traktor. Pravou nohu dolů až ke stehnu. Nohy od sebe a ťapej, natáhni ty nohy, no vidíš. Jak to myslíš nejde?! Hele není čas ťapej, nahoru tě nepotáhnu.... No vidíš jak to jde! Zavírám oči a popouštím jistící lano a čekám. Má toho dost. Kolik vás tu ještě je? Pět, dobrá, po druhý nejdete! Není čas. Vydrž! Konečně poslední je dole, poslední potlesk, poslední záškub lana. Klid. Uvolnění! Odvazuju lana a házím je dolů, snad to smotaj, není čas! Ruším jištění a běžím dolů. Tady na mě čeká posádka, jeden okoralej chleba a spousta rozházenýho lezeckýho materiálu. Ostatní čluny už jsou na řece. Sakra, taky mi mohl dát chvíli na sbalení matroše, ale chápu to. Ti, co nic nedělali, se museli k smrti nudit. Odrážíme a snažíme se dohnat zpoždění. Po chvíli začínají háčci reptat a škemrají o pauzu, motory vyhlašují vzpouru a snaží se mne protáhnout pod kýlem, Fido se zase směje všemu, co kdokoliv řekneme, slunce pere, řeka hučí, les šumí, vše je zase tak, jak má být. FYBEK
Age of Empires (AoE)
Určitě už ve škole dlouho chyběla pořádná hra, ale konečně někdo(já) zase něco přitáh. Už jste jistě slyšeli nebo si četli o Age of Empires 2. Toto skvělé pokračování je bohužel pro naši školu nedostupné, ale co naděláme. AoE je velice skvělá a propracovaná hra. Pokud jste hráli Warcrafta II a bavil vás, tak se do AoE zakousnete a nepustíte. Těžíte zde 4 suroviny (food-maso,wood-dřevo,gold-zlato,stone-kamení) a k dispozici jsou také 4 doby, které vylepšujete v Town centru za předpokladu, že jste z přítomné doby postavili alespoň 2 budovy a máte hodně penízek v podobě masa a zlata. Vylepšením do nejlepší doby máte možnost postavit si 6 vojenských budov(včetně budovy na kouzelníky) + obranné lukostřelecké vězě, které se mohou u nějakých národů zdokonalit na balistové s dvojnásobnou palebnou silou. Dále jsou tu civilní budovy(domečky, market pro obchodování a diplomacii, akademie na vylepšovaní....), je zde také Wonder, neboli div světa. Tato
5
budova stojí 1000 každé suroviny, kromě masa a staví se přibližně 10min s jedním vesničanem. Vesničanů samozřejmě můžete poslat více, aby to jelo(doporučuji asi 15-20). Jakmile dostavíte budovu, začnou ubíhat roky do vítězství. Pokud vám tento div nikdo nezničí, tak jste vítěz. Každý národ má své specifické vojáky, vlastnosti a vylepšení. Celkem si můžete vybrat z 12 národů a 4 kultur. Na jednotky si máte možnost vydělávat mnoha způsoby. Obchodováním, těžbou zlata a kamení, lovem i rybolovem zvířátek, sbíráním plodů z keřů a hospodařením na farmách .....atd. Dalším prvkem, který ostatní strategie postrádají je diplomacie. To znamená, že si můžete vybrat ze dvou cest hry. Brutální bojová a jemná diplomacie. Tvrdej boj, asi každý ví, jak vypadá, a tak vám popíšu diplomacii. Jde o to, že se snažíte podmáznout nějakého toho AI, který vás bude popřípadě i chránit. Promiňte. Já vím, že jste si už poslintali časák, ale musím vám říci ještě jeden "drobný" zádrhel. Nebojte, přetáhlý to je do počítačů, ale ne na disku O. Na Očku je málo místa, a tak jsme to hodili na disk T. Další mínus je, že se musíte přihlásit jako zak a nemůžete si nic uložit a dají se hrát pouze mise-campaings. Ostatní jako deat match a radon map je pro nás(vás) tabu. Doufám, že jsem vám nezkazil nakonec chuť zapařit si, ale musíte doufat, že se tento zádrhel vyřeší. Jestli jsem na něco zapomněl, tak se omlouvám. Na zbytek přijdete, protože jinak byste si už nic moc neužili. Trénujte mise a kdybyste potřebovali nějaké CHEATY, tak tady jsou:GOLD1000 zlata, STONE-1000 kamene, FOOD-1000 masa, WOOD-1000 dřěva Vysvětlivky:AI-hráč, kterého ovládá počítač Dohny
BLÁZNIVÝ VEČER NA " BÁŽE" Je jedenáct hodin večer a já se nudím.Holky blázní u karet, kluci lítaj sem a tam, Míša píše fantazie jí nechybí. Radek se zrovna snaží zatopit v krbu a já píšu blbosti. Školní výlet za všechny prachy = zábava. Právě poslouchám rádio IMPULS a nudím se. Je mi zima na hlavu. Myla jsem si ji totiž ve vodě, která měla asi -100 stupňů - holky mne sice upozornily, že je studená,ale já jsem si řekla - BLÁZNI, a potom mi málem umrzl mozek!!! Všichni dostali záchvat!!!Na rádiu je písnička"Všichni jsou už v Mexiku" - samozřejmě holky se musely přidat!!! Radek si hrál s voskem, je tady pěknej smrad.Teď zase blbne s ohněm, papírem a dřevem - to nedopadne dobře. No co, zatím Bažina stojí - je to dobrý. Teď nás navštívila Houbička - už ji asi omrzelo hrát karty, tak se připojila k nám. Vypadá to, že už skoro spí - předpokládám, že vydrží vzhůru maximálně půl hodiny. Hm, tak asi ne zrovna odešla navštívit naše "karbaníky" - holky.Ach jo, teď zase odešla úplně - asi spát - na pokoj. Začíná mi bejt pěkně velký vedro - připadám si jako připálenej olej na pánvi, ale ještě dejchám - je to v pohodě. Teď bych docela brala tu -100 stupňů Celsia vodu.Nebo bych si mohla dojít pro kraťasy ,ale to bych asi byla za blázna - i když za toho jsem vlastně pořád.
6
Před chvílí se Radek rozhodl, že si všechno, co jsem napsala, přečte a ještě k tomu nahlas fakt super - všichni se už definitivně přesvědčili o tom,že mi chybí větší část mozku.Ale na Radka stejně nemám.Právě se rozhodl, že umí zpívat jako Karel Gott a musel nám to ihned předvést - problém je v tom, že přeřval rádio a nás všechny - hlavní pro něj je to, že mu je dobře - i když ostatní o tom dost pochybují.Nejvíc já.Já občas přemýšlím o tom, jak se dostal do třídy průměrně až nadprůměrně inteligentních lidí.Teď tady něco mektaj o dechovce blázni.Radek má záchvat - pomóóc!!!Míša mi zase sdělila - "umírám". Houbička čumí "do blba" - no fakt supr společnost!!! Problém je v tom, že já do ní zapadám taky. Houbička už šla zase navštívit holky - je tu blázinec. Radek si zase hrál s ohýnkem - docela se divím, že ještě žijeme. Radek mne právě upozornil, že jsem zapomněla napsat, že mu vypadl papír z krbu, a že nás málem podpálil.Radek je pyroman - málem nás znova podpálil - vytáhl hořící dřevo z krbu. Teď zase přišel Ferda - další blázen na úrovni. Jupí - odešli - vypadá to, že budem žít!!! Né - démon se vrací a otevírá krb!!! Teď si zase hraje na kominíka a ještě při tom stíhá zavraždit sebe a své okolí. A válí se na posteli a řve: Ví Ví Ví -jau to bolí jako prase - a mne říká:" jdi na porážku" Radost přichází, démoni odchází!!! Šli se kouknout na Kóšu - ten si právě užívá se sedmačkama!Sakra už jsou tady - Kóša si užívá dál.Rozhodli se, že si přečtou vtip týdne bohužel se o to pouze pokouší, protože jak všichni víme , oni číst neumí - nemají na to mozek. Pane bože - Radek jde zatápět - jestli to přežiju - jsem ďábel - POMÓÓC - dali do krbu asi milion novin. To je dvojka : Radek s čapkou na hlavě + Ferda a dětský smích.Holky zase zpívaj - jéžiši kriste - jestli tenhle víkend přežiju ve zdraví - budu jediná!!! Proboha - Radek a Ferda si hrajou s novinama - jsou to exoti!!! - to je slabý slovo!!! Už to chápu - Radek a Ferda se nás od tud snažej vyštvat - my jim ale tu radost neuděláme. Debilové - přikládají do plnýho krbu a řvou :Ví Ví Ví a "Ráďa na hrad". Ferda si asi myslí, že je bubeník a Radek zpěvák pomóc - už zase čuměj do blba. SAKRA - přišly učitelky - bude prča - škoda, že neřvou víc!Do háje - musíme jít spát. Tak toto jsou prosím mé myšlenky oné osudné noci - 15.-16.5.1999 Pavlína 9.A Hockej + Houbička = POSEDLOST Já + Jídlo = POSEDLOST Pavla, Romana, Eliška + Já a Míša = MOZKOVÝ KRACH Martin + Já = TRAPAS SRANDA MUSÍ BÝT (BLÍT)
JÍDLO NADEVŠE!!!!!!!
Vejlet za šutrama 8:00 a my mrzneme před školu, za pět minut konečně přijde p.uč. Jírová a vybírá peníze. Za deset minut řekne: ,,Nastupte si do autobusu, zbytek peněz dovyberu tam." Cesta autobusem byla velice nudná, a tak vám tu ani nebudu popisovat jak vypadala. Dojeli jsme do Nové Paky, kde všichni vyskákali z autobusu a p.uč. Švadlenová zavelela: ,,Teď se jde do
7
klenotnice." Ušli jsme cca 100 m a objevil se před námi dům, u kterého byl upevněn velký kámen. Vstoupili jsme dovnitř a průvodkyně nám řekla: ,,Postupte do další místnosti." V této místnosti nám povídala o prvohorách a třetihorách. ,,V prvohorách, jak jistě na tomto obrazu poznáváte, rostly přesličky, které dosahovaly výšek až 20 m, plavuně - ty dosahovaly 40 až 50 metrů a jehličnaté stromy, které dosahovaly taktéž výšek 40 až 50 metrů. Dále jsme v této místnosti mohli vidět různé kameny, např.: ametyst, zkamenělé stoličky mamuta, odrůdy krevelů, ale i zlato či granátový písek ap. Byly tu také zkameněliny ryb, mrtvých živočichů nebo rostlin či stromů, a stěna, která byla sestavena z kamenů, do tvaru ztuhlé lávy. V další místnosti, která byla v prvním patře jsme viděli mnoho druhů krásně zbarvených a broušených kamenů, jako např.: ametyst, jaspis, záhněda, křišťál, achát, aj. Ve třetí místnosti, která se nacházela tentokrát až ve druhém patře, byla výstava spiritismu ve formě obrazů. Poté jsme sešli dolů, a tam nám učitelky oznámily, že máme do 10:15 rozchod, abychom se podívali na město. Někdo tuto půlhodinu využil k nákupu, někdo k procházce a jiní si jen sedli na lavičku a povídali si. Ve čtvrt na jedenáct jsme už skoro všichni seděli v autobuse a čekali, až jedna z učitelek oznámí řidiči odjezd. To také naše učitelky v domnění, že již jsme všichni, udělaly. V tu chvíli jsme si opravdu všichni mysleli, že už jsme všichni, ale když nás Michal spočítal, zjistili jsme, že je nás místo 33 pouze 31. Ano, dva lidé chyběli. Když se to doneslo paní Jírové, okamžitě začala číst seznam a zjistila, že chybí Krupař a Kalkus z 9.D. Řidič tedy otočil autobus a vrátili jsme se zpět. Uviděli jsme je, jak se zdrceni tímto zážitkem opírají o zábradlí a skoro brečí. Zastavili jsme a oni urychleně nastoupili do autobusu. A naše exkurze pokračovala dál. Autobus nás dovezl až do Hřídelce, kde jsme se byli podívat na již dávno vyhaslou sopku. Zde jsme hledali kameny, které v sobě měly bílé nebo žluté krystaly (tzv.: jehličky). Nejlepší úlovek našla Anna Matyková z 9.D. V sopce bylo i několik jeskyní, které jsme samozřejmě důkladně prolezli během té jedné hodiny, co jsme tam strávili. Naše výprava dále pokračovala autobusem na hrad Pecka. Řidič nám zastavil na malém vesnickém náměstíčku a my pochodovali asi 0,5 km do kopce, kde stál hrad. Podívali jsme se tu pouze na zdi, protože hrad byl zavřený. Holky se zde vyfotily ve skupince a šli jsme zase dolů k autobusu. (tato výprava byla celkem zbytečná) Nasedli jsme do autobusu a odjeli směr Trutnov. Ke škole jsme dorazili ve 12:45, někteří si došli na oběd a mohli jsme jít domů. Tento výlet se nám docela líbil, a takovéto výlety by bylo fajn konat častěji. Hanka
8
Potápníci v Aqua centru Bezva tejden. Asi nejsem normální, já se těším do školy! V pondělí mám službu na hlídání výstavky, v úterý jedeme na lezecký závody do Prahy a ve středu do Hradce Králové do Aqua centra na tobogán, bublinky, páru, vlny ................. Sraz byl ve čtvrt na devět před školou, když jsme s Janičkou přicházely za pět minut čtvrt, už všichni byli napáskováni v autobuse a čekalo se jen na nás. Zbylo nám místo před Bžuncem a Tadeášem s ohromným zájmem o vodu a překlápění se na lodích. V lázních v Hradci mají zvláštní způsob převlíkání - u stolku vyfásnete klíček od skříňky (skříňky nejsou rozděleny na dámské a pánské), dále tu jsou převlíkací kabinky (asi milion a vždy všechny obsazené) a konečně sprchy rozdělené na dámské a pánské. Největší sranda byla na tobogánu, kde nikdo nehlídal jak a v jakém počtu jezdíme, při ježdění tzv. hada, kdy s námi jezdil i Fíša. Ohromný úspěch sklidily i vlny , kde se dobře topili spolužáci a učitelé. Ještě před vstupem do bazénu nás Fíša upozornil, že jakmile nás jedinkrát napomene plavčík, budeme z aqua centra vyhoštěni a jedeme domů ( do školy) se učit. Jelikož ve vlnách se opravdu dobře topilo, přitopili jsme i trochu víc Fíšu, který v zápalu záchrany svého holého života vylezl na zábradlí, nad kterým stál svalnatý plavčík a nakázal našemu přitopenému a zmatenému učiteli urychlený návrat do vody, jinak v případě neuposlechnutí dostane facku jakou ještě neviděl (není přesně citováno, ale tak nějak to bylo a tento silný zážitek každý vypráví trochu jinak, ale všechny příběhy jsou aspoň trochu pravdivé). CHudák pí.uč.Švadlenová si nechala na chatě plavky. Měla jedny půjčené od pí.uč.Špůrové,ale ty jí byly krátké a druhé půjčené plavky od "báby" pí.uč. jí byly pro změnu zase široké.Nevíme, jaké plavky měly nakonec tu čest, aby je nosila pí.uč., ale nevypadala v nich ovšem vůbec špatně. Na začátku jsme také každý dostali čip v podobě hodinek, (na které se každý s údivem díval, že mu upadly ručičky) a tyto čipy bylo potřeba po odchodu z bazénu opět odevzdat. Čipů bylo 33, ale vybraly jsme jich jen 32. Kdo má ten třicátý třetí? Nejméně pětkrát jsme se všech ptaly, jestli někdo nemá ještě ty hodinky. Až nakonec se přišlo na to, že je zadržoval tupoun Votoček. Vždy se najde někdo, kdo vybočuje z řady a ostatní ztrapňuje a brzdí. Cestou zpět jsme opět seděli před Bžuncem a zvědavým Tadeášem. Po příjezdu jsme šli ještě na hoďku na počítače a na oběd.Ve čtvrtek nás bylo ve třídě jen 16 a chyběli Fíša a Málčice, v pátek jeli gumaři a Janička do Karlových Varů a Fíša s nima. Jsem divná - Byl to bezva tejden ve škole!!!!!
Elišák
9
Přejezd s ´´pejskama´´ Každý jste určitě zažil něco hezkého o podzimních prázdninách. Vím, že od té doby uplynul přibližně jeden měsíc, ale přesto vám popíšu mé prázdniny. Určitě většina z vás už někdy viděla psí spřežení. Krásní husky zapřažení za saněmi, jak skáčou a štěkají netrpělivostí před startem. Plní energie vyrazí kupředu a za nimi lítá sníh. Tak to jsou závody psích spřežení. Bohužel na podzim, nelítá sníh, ale pestře zbarvené listí a psi jsou zapřaženi za speciálními kárami domácké výroby. A to je podzimní přejezd. Všechno to začalo v prázdninovou sobotu. Bylo krásné počasí, a tak jsme odpoledne mohli vyjet. Při zapřahání psů nebylo slyšet vlastního slova. Psi vyváděli jak blbí, skákali metr do vzduchu, no hrůza. Vyjeli jsme v počtu 4 spřežení, a pár kol. Já jsem jel také na kole, ale bez psa. Ostatní ho bohužel měli a tak jsem zůstal v roli pomocníka pořadatele. Ukazoval jsem cestu, aby psi nejeli, kam se jim zlíbí(skoro vždy věděli kam, ale jak viděli vodu, už tam byli i s károu), zachraňoval slepice a malé psy před pohřbem, což se mi u jednoho malého pejsánka(rasa:pouliční směs) nepovedlo. První spřežení ho sice nechalo, ale na druhé spřežení začal štěkat a dále z něho lítaly už jen chloupky. Pohřbívat jsem ho naštěstí nemusel, protože si ho páníček možná zachránil. Nejspíše ale nepřežil. Chudák! První cesta probíhala v klidu a za krásného počasí v okolí Police nad Metují. Urazili jsme asi 30km s pár pády a jedním nemohoucím, mladým a nezkušeným psem. Večer v Suchém Dole jsem šel poměrně brzo spát, ne proto , že bych byl unavený, ale ostatní šli do hospody a tu nemám rád. Druhý den ráno jsme vyjeli brzo. Čekala nás totiž malinko delší trať, dlouhá 40km. Psi opět vyzařovali energií. Vyrazili s obrovským tempem, které později povolili(naštěstí). Cestou se trochu vykoupali i s páníčkama, aby se zchladili. Při projíždění Machovskou Lhotou jsme narazili na pejska(uvedeno výš). Pár metrů po této události jsem si spletl přední brzdu se zadní a věřím, že si pád dokážete vybavit jako živý. Vrátili jsme se z 2. etapy, sbalili si věci, rozloučili se a jeli domů. Ostatní tu ještě zůstali do poslední, 3. etapy. Přejezd se mi líbil, a pokud máte možnost i vy něco takového zažít, tak neváhejte. Dohny
10
Dračí život, aneb jak draky pouštět a nedělat Motto: Let probíhal ve dvou fázích - v první (té krátké) jsem si připadal, jako pán nebe - v té druhé, jako naprostý idiot. Papírový drak Krásné sychravé odpoledne, no, to očividně vybízí k pouštění draků. Je sobota, kde je sehnat. Ále, doma dělaní draci, stejně létají nejlíp. Tak jsme se jednou, my holky, rozhodly, že těm amatérům, dětem draky venku pouštějícím, ukážeme, jak draci vůbec umí létat, aby se koukli na draka létajícího a ne jen po zemi se plácajícího. V příručce mladého sviště jsme se odborně dočetly, jak že se draci staví. Delší tyčku, v průměru 5 mm, ve vrchní polovině protneme kratší tyčkou téhož průměru, svážeme......, to zvládnem.!! Drak by byl vypadá sice křehce, ale stavěly jsme ho my, my profesionálové - bude létat! i kdyby nechtěl!Už jen ksicht a je to drak (jak se to říká?) jako mrak! Pole nad autobazarem jistého kamaráda vyhrálo - má tu čest, má tu čest, že zrovna tam vzlítnou tři draci původu přímo královského. Jsou sice na tomto poli bodláci a kluzáci (klouzající se houby), ale přece jenom je toto pole nejblíž. Trapné mašličky jsme radši orvali už cestou, když se nám zamotaly do provázků. První funus byl na počest draka Míšiného - zlomen v půlce. Ani iniciativní drak Pavlin a líný drak můj neušli tvrdému osudu - taktéž zlomeni a potrháni. Konečné stadium techniky pouštění oné vymyšlenosti vypadalo následovně (berte to jako seriál): A co jsme dělali špatně? A co že to nemáte dělat, když se rozhodnete draky pouštět?
Rozhodně ho nedělejte ze špejliček a z balícího papíru! Nedělejte mašličky! Neběhejte v bodláčí! Neklouzejte se po houbách! Nemlaťte kamarádku drakem přes hlavu (on pak špatně létá)! Jestliže poslechnete mé rady určitě vám drak létat bude a nedopadnete jako my, tahající své draky bodláčím. Přeji pěkný let!
11
Republikové finále družstev v přespolním běhu Ve čtvrtek asi o půl deváté večer jsem se dozvěděla, že jedu v pátek v 11:00 do Karlových Varů na republikové finále družstev. Asi o půl dvanácté vyjela dvě auta směr Praha, jedno řízeno Fišerem a druhé Plecháčem. Do poloviny cesty jsme jeli celkem v pohodě, ale potom se před námi objevilo nepopsatelné stvoření, které bylo nazváno "ROURA", pouze dodávám na kolečkách.. Ze začátku to byla celkem sranda, ale když jsme zjistili, že předjet onu věc nebude vůbec lehké, spíše nemožné, tak nás smích přešel. Po "trošku" delší chvilce naštěstí odbočila. Asi si dokážete představit naše zděšení, když nás na jedné z dalších křižovatek předjela ( určitě nám to udělala naschvál - mrcha). Najeli jsme za ní ani moc dlouho, když se Fišerovi podařilo "stovkou" ve vesnici ji předjet. V malém městečku, kde na nás měl údajně čekat Plecháč, nikdo nebyl a po telefonické dohodě jsme na ně počkali na malém parkovišti u nějaké hospůdky, kam si některé holky odskočily na WC. Po chvíli nás předjel nejenom Plecháč, ale i naše známá roura a s ní kolona několika náklaďačků. Nadávky, sebelítost, nadávky, sebelítost, nadávky. Konečně se vrátili a mohli jsme vyjet. Do Varů jsme nakonec dorazili celí, zdraví a hlavně, bez roury. Pokoje byly rozdělovány zajímavě. Byly po třech a na jeden pokoj jedny klíče a tři kartičky s číslem, na kterou jste si mohli vyzvednout klíč na vrátnici, pokud tam ale byl. Družstva byla po pěti. První varianta, jak rozdělit pokoje, byla jeden pokoj pro tři a druhý, kde budou dvě. Druhá varianta byla horší, jeden pokoj po třech a dalši dva, na kterém bude jeden. Takovéhle rozmístění se jim muselo vymstít. A vymstilo. Zrovna jsem se s Jindrou vracela z večerní procházky městem, když se u vrátnice rozčiloval nějaký chlap, že dva jeho svěřenci nemůžou na pokoj, protože klíče má ten třetí kluk a ten je někde v píp a oni jsou utahaný po dlouhé cestě a nemůžou si dát ani věci na pokoj. Paní ve vrátnici zjistila, že to je nějaký Jan Čichovský z Trutnova. Začaly jsme se nenápadně skrývat, ale nakonec naše svědomí nedalo a přiznaly jsme se, že jsme také z Trutnova a že se ho pokusíme sehnat. Sehnaly jsme ho, pán se uklidnil a bylo zase všechno v pohodě. Učitelé nám vyhrožovali, že jestli nebudeme první, nedostaneme hrníčky, které dostal každý účastník. Později, že jestli budeme do prvních třech, jdeme domů pěšky. Hrníčky jsme další den zákeřně ukradli a domů jsme se dostali. Po snídani, která byla v osm hodin, jsme si šli společně projít trať. Nejdřív jsme vylezli do "mírně" strmého kopce, kde jsme našli něco hodně vzdáleně podobného startu. Trať byla dosti náročná, prvních 300m byla silnice, a to znemožnilo vzít si tretry, i když na ostatních částech tratě by byly potřeba. Nervozita stoupala čím dál víc. Rychle na pokoj, převlíct se do závodního a spěchat na slavnostní zahájení. Po nástupu jsme se na místo startu dostaly až v 10:20 . V 11:00 jsme měli startovat. Byla zima a nestihli jsme se pořádně rozcvičit, při závodě mně a myslím, že i jiným, dosti tuhly nohy. Nejvíc jsme se asi těšili na odpoledne ve městě. Prošli jsme se po kolonádě, ochutnali jsme všech dvanáct pramenů, někdo možná i ten třináctý (becherovku). Viděli jste někdy kamzíka z kolonády? Jestli jo, tak jste dobrý. My jsme ho hledali marně. Každý si odnesl nějaký suvenýr - oplatky, "pitítko", žirafu (p. Fišer) atd. . Na slavnostním vyhlášení jsme dostali pohár, diplomy, a co nejrychleji jsme odjížděli domů. Stihli jsme to za 3 a 1/2 hodiny. Vyhláška, že se po desáté hodině může ve vesnici jet 80 km/h, už dávno neplatí, ale my jsme ji velmi rádi a často dodržovali. Rozvážení každého
12 domů zabralo asi o něco více času, ale to už já nevím, byla jsem vysazena mezi prvními.
A jak jsme dopadli? Dobře. My, starší žákyně, jsme byly na druhém místě. Kluci byli také na druhém místě a dorostenky z obchodky, jak jinak, než na druhém místě. Kdybychom byly na prvním místě jeli bychom do Maroka. Smůla. A vůbec smůla je i to, že do Maroka postupovali jen vítězové dorosteneckých kategorií. Sluníčko a Martina (Chrasťule) P.s.: Proč ta reklama na úvod ? Protože až na jednu atletku, školu reprezentovali lyžaři.
Počátky florbalu na Trutnovsku Dne 4. září začalo působení trutnovského florbalového mužstva v 5. lize oblast severovýchod. Hraje se systémem turnajů dvě kola asi 2x za měsíc. Svůj premiérový zápas sehráli v České Skalici, domovské hale náchodského Torpéda proti Benátkám n/Jizerou. Naší sestavě se všichni smáli již při vyrábění registrací, protože máme tým s největším věkovým průměrem v naší lize, ale snad i v celé České republice. Všem jsme vytřeli zrak a jednoznačně vyhráli 10:6 i přes nováčkovské nezkušenosti, které se trestaly po 2 min. Naši chlapci, zvyklí z tréninků na tvrdou hru, ji museli přestat praktikovat po několika vyloučeních, ale už jim zůstala přezdívka ,,vesničtí řezníci." Druhý zápas nás opustilo štěstí, síly i brankář Sedláček, který měl ,,svůj den" tak, že po první 15-ti minutovce jsme prohrávali 5:0. Ve druhé a třetí třetině jsme hru vyrovnali, ale už jsme nezvrátili a prohráli 10:5. Na druhý turnaj se zajíždělo do Liberce. I tento turnaj se nesl v bažantovských stopách našeho DTJ. Mistři světa nastoupili ve výborné náladě, která dlouho navydržela. Opět nevydařený zápas s mnoha nepřesnostmi na naší straně. Po zasloužené prohře s domácím Libercem nastal čas druhého zápasu, který se nesl ve stejné podobě jako 1., a tak se trutnovští svěřenci vraceli domů bez bodu a s nelichotivým skórem ze 4 zápasů 2 body. V Liberci už se neobjevili hráči Hawks Turnov, a tak se nadále pokračuje v 7 týmech. Po pilném měsíčním trénování se jelo do Mladé Boleslavi na jediný zápas s Náchodem. Jelikož se jelo ve velice slabé sestavě dostali jsme ,,klepku" a jeli nazpátek. Tento zápas se nesl zcela v duchu Fair Play! Byly brány ohledy na pravidla, a tak se první 15-ti min. protáhla na slabou hodinu. V potaz byly brány takové ptákoviny jako řetízek, náramek, jiná barva ponožek, nezastrčené dresy apod. Další dvě třetiny se hrály v pohodě, ale zcela zbytečně se do všeho vložil rozhodčí a začal pískat nesmyslné věci. Na to doplatil jeden z našich hráčů, který dostal 5+10 min. Nakonec se zápas protáhl na neuvěřitelné 2 hodiny. 4. turnaj se hrál v Turnově na palubovce Vlastibořic, kde se našim velice dařilo. 1. zápas sice nezačal nejlépe, když po 10 min prohrávali 3:0, ale do přestávky stačili snížit na 3:2. Druhá třetina byla naprosto vyrovnaná, až na vyrovnávací gól. Ve třetí části domácí Vlastibořice opustily síly a Trutnov po dlouhé době vyhrál 8:5.
13
Druhý zápas začal druhé kolo a naši hráli opět s Benátkami. Tentokrát to vypadalo ještě hůř, když na ukazateli byl čas 3:54 a skóre 4:0 v náš neprospěch, tak skončila první třetina ve druhé jsme opět inkasovali a za stavu 5:0 už nikdo nevěřil ve zvrat, ale stal se zázrak. Do konce 2. třetiny jsme snížili na 5:3. Ve třetí třetině padaly góly, jak na běžícím páse. Nakonec 30s před koncem utkání naši vyrovnali na 6:6 a domů vezli 3 body. V kuloárech se proslýchá, že někteří již myslí na play off, kam postupují čtyři nejlepší. Fantom Peca
"Dívčí válka"z pohledu mého - z pohledu diváka Holky nejmíň měsíc připravovaly program k 40-ti letům naší školy, který se uskutečnil 29.11. v Národním domě a měl název "Dívčí válka" Dopoledne, asi od 9.00, bylo 1. představení pro 1. stupeň. To nevím, jak dopadlo. Ale od cca 11.00 bylo představení č.2, které se doopravdy povedlo, a účinkující děvčata říkají, že se ze všech třech povedlo nejvíce. Od Fíši jsme dostali radu: "Když vás to nebude bavit, tak aspoň dělejte rámus, ať se trochu pobavíte!" Né že by nás to nebavilo (holky a kluci bylo to bezva!), ale srandy jsme si užily.Veliký aplus stíhal úplně každého, od skupiny Amáty až po modelky, soutěžící a samozřejmě i Oráče a spol. Kluci soutěžící (od nás ze třídy) měli od nás velkou podporu, zatímco děvčatům jsme tleskaly jen málokdy, musíme fandit vlastencům! Samosebou, že to vyhráli chlapci! Jak jinak, když jsme jim fandily. U předvádění nejmodernějších kapsáčů či velmi slušivých nejnovějších modelů večerních šatů se sálem ozývalo: Houba na hrad! Káťa na hrad! Eva na hrad! Holky děkujem! či Opakovat! Holky ještě jednou! Mezi ostatní modelky také patřily:Petra, Sabina, Iva, Blanka, Míša a Lucka. Tato samá děvčata také předváděla svůj dlouho připravovaný impozantní tanec. Karatisti ve složení Pavlína, Martin, Lukáš, Olda, Barbora, Martin Kádrle.... zde měli také představení a povedené! Chvílemi nám chodil mráz po zádech, když sebou švihali o zem nebo když předváděli různé techniky, z nichž si pamatuju jen katu empi. Při soutěžení vybraných rivalů jsme se také pokoušely udělat mexickou vlnu, která se nám ovšem moc nepovedla a ostatní diváci za námi sedící se museli opravdu bavit. Mnozí z nás diváků ještě teď cítíme následky vyřvávání v nároďáku, ale večer od 18.00 jsme šli znovu! Dopoledne byli soutěžící za chlapce: Zdenda, Ferda, Radek a za děvčata: Lucka, Aneta a Verča. Chlapci z 9.A a děvčata z 9.B. Večer byla dívčí sestava stejná, ale chlapci j trochu pozměnili: Radek, Kóša a Filip (9.C) Kluci na večerní představení přišli v sáčkách a opravdu jim to moc slušelo. Fíša většinu kameroval a Tomáš Souček prý také a bylo tam plno fotografů z řad
14
diváků.Bylo to prostě bezva! Po představení jsme poklidili židle, blahopřáli vítězům a sklidili a odvezli bicí až do garáže. Páni učitelé, a pane řediteli, dělejte takovéto akce víckrát do roka, ať se žáci trochu rozptýlí za všední šedi učení.Předem dík. A zejtra, v úterý 30.11.si jdu zaplavat do bazénu na závody.Ve středu odjíždí Yetti club na Tetřeví boudy na soustředění, na běžky, s přejezdem na Bažinu na týden.Tak tam se taky moc těším, jako na vše, co je místo školy.
SEMINÁŘ KATA - SK KESL RYU Asi před měsícem jsme byli o víkendu v Praze na semináři kata. Celý seminář uváděli manželé Keslovi (Iva Keslová - 3. dan, Karel Kesl - 4. dan a Jakub Tesárek, který s nimi na takové akce jezdí také. Je to mistr republiky v kata, kumite i kata družstev). Vysvětlili nám aplikace několika kat (základních a mistrovských). Dvě mistrovské katy jsme se dokonce i naučili. Myslím si,že nám tento víkend dal víc než měsíc trénovaní. Já osobně jsem pochopila na tomto semináři smysl katy a celého karate. Všichni jsme hltali vše, co nám trenéři říkali, protože jako každý jiný jsme byli přesvědčeni, že všechno co nám řekli, je bezchybné. Domněnka, že budou oba "namachrovaní", se ukázala nepravdivá. Byla s nima sranda chovali se jako puberťáci - za to ale vše uměli vysvětlit jako málokdo, a to já oceňuji na lidech nejvíc. Zkrátka jsem hrozně ráda, že s nimi Tomáš Souček navázal kontakt, že vybraní jedinci z oddílu měli tu možnost, jet na tento seminář a dokonce s tímto oddílem domluvil na tom, že k nám na víkend přijedou(popř. kdo bude chtít, tak s nimi může jet na zimní a letní soustředění v Nespicích). Pavlína 9.A
15
IQ nad 100 Pythagors ze Samu Pythagoras se narodil v rodině rytce prstenů Mnesarcha na řeckém ostrově Samos u pobřeží Malé Asie (dnešní Turecko) . Během svého života hodně cestoval . 20 let prý pobýval v Egyptě , kde studoval moudrost tamních kněží , dalších 12 let prý strávil v Babylonii . Nakonec se usadil v Krotonii v jižní Itálii , kde dále rozvinul svá učení . Pythagoras byl filozof , politik , vědec a jeho stoupenci byli současně náboženskou sektou , školou i politickou organizací . Jejich zaměstnání , bylo rozvažování . Jejich hlavní otázkou byla podstata světa a další matematické otázky. Kolem roku 350 př.n.l. proniklo toto učení na veřejnost . Mezi jeho objevy patří např. to , že hudbu lze vyjádřit matematicky . Také dospěl k tomu , že vlastnosti hmotného světa neurčuje sama hmota , ale naopak nehmotné matematické vztahy . To, co Pythagorasovi přineslo nesmrtelnou slávu , byla Pythagorova věta . Tato věta byla známá již dříve , ale Pythagoras ji upravil . Kolem r.500 se proti organizaci Pythagorejců vzbouřilo obyvatelstvo , avšak Pythagorovi se podařilo město opustit a odejít do nedalekého Metapontu , kde zanedlouho zemřel. Pyhagorova věta : V pravoúhlém trojúhelníku je obsah čtverce nad přeponou, roven součtu obsahů nad oběma odvěsnami. Andrejka _______________________________________________________________ Na tomto čísle spolupracovali : Šéfredaktor: Eliška Patáčová Zástupce: Jana Pechková Jazyková korekce: Osazenstvo kabinetu jazyků Návrh obálky: Jakub Shöpp Autoři příspěvků: Eliška Patáčová, Jana Pechková, Hana Gaborčáková, Dan Dohnal, Martina Chrástková, Andrea Krupičková, Petr Cerman, Pavlína Kubečková, Fybek Ilustrace: Clipart, Internet, Elišák, archiv redakce Úprava: FYBEK s.r.o. ____________________________________________________________________
Takže bohatýho Ježíška a hodně úspěchů v roce 2000 !