SO 19. 5. 17:00 Horní náměstí ______________________________________________________________________ SAT 19 May 5.00 pm Upper square
BŮ BŮ UBU BOO BOO UBU
Divadlo DNO & Divadlo na cucky ___________________________________
kostýmy costumes Monika Urbášková režie direced by Jiří Jelínek hrají cast Adéla Nesrstová, Martin Škeřík, Jiří Jelínek Kam až lze dojet? Když hulvát, tak za volantem. Největší hulvát všech dob – Jarryho král Ubu – tentokrát na čtyřech kolech. Variace na téma. Venkovní vražděníčko. Groteska. Burleska. Vražda specifik fik fik! Premiérové uvedení inscenace Divadla DNO, které pro Divadelní Floru připravilo speciální verzi představení v koprodukci herci Divadla na cucky v režii divadelního samorosta Jiřího Jelínka. How far can one drive? A moron behind the wheel. The biggest moron of all the times – Jarry's Ubu Roi – this time on four wheels. Variation on the theme. Outdoor massacre. Slapstick. Burlesque. A slaughter for laughter! A premiere of a special festival version of a production prepared by Theatre DNO together with actors of Theatre to Shreds and directed by the theatre maverick Jiří Jelínek.
Divadlo DNO je nezávislá alternativní divadelní skupina bez vlastní scény, kterou založili herci, hudebníci, výtvarníci a studenti v Hradci Králové v roce 2000. Od roku 2004 funguje jako občanské sdružení, které zastřešuje různé divadelní, hudební a výtvarné projekty. Ve svých představeních kombinuje Divadlo DNO loutky, staré hračky, hi-technologie a živou hudbu. Inscenuje svérázné loutkové parafráze (mj. shakespearovská trilogie Hamlet 1, Richard 3 a Romeo, Jůlie a Fagi) či autorská představení: Nepokojíčky (2005), Ledové techno, tedy lapohádky (2006), Růžový panter (2007), Svět podle Fagi či HOSPODIN aneb Kdopak by se Boha BAR (obě 2010). Divadlo DNO spolupracuje s plejádou různorodých osobností – režisér Jiří Jelínek, hudebníci Bára a Honza Kratochvílovi (skupina DVA), herečka Johana Švarcová (skupina Kazety), Martin E. Kyšperský (skupina Květy) a mnoho dalších.
Jiří Jelínek (1973) je herec, režisér, výtvarník, básník a divadelní samorost, který v roce 2000 spolu s Jiřím Knihou založil amatérské Divadlo DNO, sdružující další královéhradecké divadelníky a hudebníky. Už autorská prvotina Variace na slavné téma Cyrano (2001) posbírala takřka veškerá loutkoherecká ocenění. Další inscenace potvrdily hravost a osobitost souboru: Bomba (2003), Nepokojíčky (2005), Ledové techno, tedy Lapohádky (2006), Ode dna či Cesta samuraje (obě 2010). Jiří Jelínek obdržel cenu za autorský přínos českému divadlu na festivalu …příští vlna/next wave… 2004. V roce 2007 s Jitkou Tichou založil Divadlo loutek, hudby a vtipu Tichý jelen, které v současné době splývá s činností Divadla DNO, jehož je Jelínek vůdčí osobností. Jiří Jelínek spolupracoval s Divadlem Minor, se Studiem Ypsilon či s Divadlem Reduta Brno, pro niž napsal hru Jak dostat maminku do polepšovny (2011). V letech 2005–2009 působil jako herec a činoherní režisér v divadle Husa na provázku, mj. inscenace – 2006: Svůdné J., Kabaret GAGA, Růžový panter, 2007: Shakespyré, 2008: Nesnesitelná lehkost jízdy, 2009: Banderas je Banderas. Od roku 2009 je na volné noze. V Olomouci nastudoval několik inscenací, ať s Divadlem Tramtárie (2010: Kdo chce zabít Beatles?; 2012: Zapeklitá pohádka) či se souborem Divadla na cucky, se kterým v roce 2011 vytvořil představení iDolls – EMOčně dEMOliční EMOkál a variaci Groteska, jež měla premiéru na loňské Divadelní Floře. Divadlo na cucky je nezávislé olomoucké seskupení amatérských a profesionálních tvůrců. Soustřeďuje se na autorské projekty (Kabaret na cucky, Poiésis, Jsem nebe aj.), na generační uchopení klasických textů (Mme Bovary, Racek, Slečna Julie aj.) a v neposlední řadě na objevnou dramaturgii u nás nepříliš uváděných textů (J. Fosse, L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch), realizovaných také v podobě scénických čtení. Soubor je produkčně propojen s Divadlem Konvikt o.s., svá představení realizuje v Divadle K3 v Uměleckém centru Univerzity Palackého, v klubu S-Cube či v Divadle hudby. Divadlo na cucky si ke spolupráci zve talentované mladé tvůrce z řad profesionálních divadelníků – v inscenacích hostují studenti uměleckých škol a činoherci Moravského divadla, pohostinsky zde režírují talentovaní tvůrci nejmladší generace: herec a mim Ján Mikuš (2008: Western),
režiséři Anna Petrželková (2010: Vyčištěno), Jan Frič (2009: Někdo přijde; 2012: Červená Karkulka) aj. Theatre DNO is an independent alternative theatre group without a home stage, founded in 2000 by actors, musicians, artists and students in Hradec Králové. Since 2004 the theatre has operated as a civic association organizing various theatre, music and art projects. Divadlo DNO combines puppets, old toys, high tech and live music in their performances. They stage unconventional puppet adaptations (e. g. Shakespeare's trilogy Hamlet 1, Richard 3 and Romeo, Juliet and Fagi) or authorial productions Unrest Rooms (2005), Ice-cold Techno, or Fairy-Tales (2006), Pink Panther (2007), The World According to Fagi or OUR LORD or Who's is Afraid of the Big God's Bar (both 2010). Divadlo DNO cooperates with various personalities – director Jiří Jelínek, musicians Bára and Honza Kratochvílovi (band DVA), actress Johana Švarcová (band Kazety), Martin E. Kyšperský (band Květy) and many others. An actor, director, artist, poet, and theatre maverick Jiří Jelínek (b. 1973) founded together with Jiří Kniha an amateur theatre Divadlo DNO in 2000 putting together actors and musicians from around Hradec Králové. Even their debut Variation on the Famous Theme of Cyrano (2001) won almost all puppet theatre awards. Following productions confirmed the playfulness and originality of the theatre: A bomb (2003), Unrest Rooms (2005), Ice-cold Techno, or Fairy-Tales (2006), From the Bottom or Samurai's Journey (both 2010). Jiří Jelínek was awarded the prize for authorial contribution at the …příští vlna/next wave… festival in 2004. In 2007, he founded with J. Tichá a theatre of puppets, music and fun called Tichý jelen (Quiet Deer), which is currently blended with Divadlo DNO led by Jelínek. Jiří Jelínek worked with Divadlo Minor theatre, Studio Ypsilon, or Reduta Theatre in Brno for which he wrote a play How to Get Mommy into a Fix (2011). From 2005 to 2009, he worked in Goose on a String Theatre as an actor and director of productions: A Tempting J., Cabaret GAGA, Pink Panther (all 2006), Shakespurée (2007), The Unbearable Lightness of Travelling (2008), Banderas is Banderas (2009). He has worked as a freelance artist since 2009.
In Olomouc, he worked on a couple of productions with Tramtárie Theatre (2010: Who Wants to Kill Beatles?; 2012: Fiendish Fairy-Tale) and with Theatre to Shreds where he created a production iDolls – EMOtional dEMOlition EMOllient in 2011 and a variation Slapstick that was premiered at the festival last year. Theatre to Shreds is an independent group of amateur and professional artists. It focuses on authorial projects (Cabaret to Shreds, Poiésis, I'm the Sky etc.), on generational interpretation of classic plays (Mme Bovary, The Seagull, Miss Julie etc.) and on innovative dramatization of not well-known texts (J. Fosse, L. de Weck, S. Kane, G. Steinbuch) produced sometimes also as staged readings. The company is connected with Divadlo Konvikt, Civic Association, but their productions are created in the premises of K3 at the Art Centre of Palacký University, as well as in S-Cube or in Divadlo Hudby (Theatre of Music). Theatre to Shreds invites various talented young people from professional theatres to cooperate. Students of art academies and also actors from the Moravian Theatre perform in productions directed by talented directors of the youngest generation. Among them – actor and mime Ján Mikuš (2008: Western), directors Anna Petrželkolvá (2010: Cleansed) and Jan Frič (2009: Someone Is Going to Come; 2012: Little Red Riding Hood) and many others.
Jiří Jelínek: „Olomouc má ráda grotesku“ Jak vůbec začala vaše první spolupráce s Divadlem na cucky (inscenace Groteska)? Když jsme poprvé s Divadlem DNO hostovali na Divadelní Floře několik let zpátky, dozvěděl jsem se o Na cuckách. Ta spolupráce vznikla groteskně, protože mě oslovilo Divadlo Tramtárie, abych u nich něco dělal, a dva dny poté mě oslovil Honza Žůrek (intendant Divadla na cucky, pozn.), abych dělal něco s nimi. Takže to bylo hrozně legrační, že se to tak sešlo. A ještě legračnější bylo, že potom, když jsme se bavili o tom, co budeme dělat, mi Honza Žůrek navrhl Grotesku. Já jsem to nejdřív nechtěl, pak jsem si to přečetl – asi potřetí v životě – a souhlasil jsem. Druhý den přišel Vláďa Kracík (umělecký šéf Divadla Tramtárie, pozn.) a chtěli Grotesku. Takže Olomouc asi má ráda Grotesku.
Vaše inscenace většinou vychází z cizí předlohy, se kterou poté volně pracujete. Podle čeho si látku vybíráte? Těžko říct, hlavně aby mě to bavilo. Buď aby mě to rozesmívalo, nebo nějak dojímalo nebo něco. Takže vlastně podle toho, co mě baví. Věnujete se improvizaci, činohernímu i loutkovému divadlu. V čem se cítíte lépe? To se nedá posoudit. Třeba o tohle představení (tj. Groteska, pozn.) jsem si myslel, že bude napsané, a je docela hodně improvizované. Ono si to vždycky řekne samo. Původně jsme se scénografkou Zuzkou Vítkovou měli za to, že tam bude hodně loutek nebo aspoň jedna primární. A nakonec tam nic není. Je tam jen jedna guma do trenek a to je celý. Rozhovor Ivy Najďonovové s Jiřím Jelínkem. Festivalové řevue – Zpravodaj Divadelní Flory, 1/2011
