Číslo 10
Cena 3 Kč
Dnešní pecky : Hvězda čísla
Mgr. Martin Macek ...................... 2
Kurz 7.C
......................................................
4
Taneční
.......................................................
5
Konec brankáře
........ ....................................... 8
Svatý Valentýn
............................................... 10
Elektřina Poznávačka
...................................................
12
..........................................................
14
Dáno do tisku 30. 3. 1998 FYBEK s.r.o
Úvodem Drazí čtenáři dostává se vám do rukou číslo školního časopisu, kterým vstupujeme do druhé desítky vydaných čísel (začali jsme číslem 0). Bude tedy trochu netypické. Jednou z odchylek ve skladbě časopisu je to, že jsme zařadili rozhovor s hned dvěma pedagogy. p. uč Mackem a p.uč. Petráčkovou. Zatím, co prvně jmenovaný je stálicí na vašem učitelském nebi, druhý se jen prohnal oblohou jako kometa, o to jasněji však zazářil. Ačkoli oba patří k jiným generacím, mají mnoho společného, a proto čtěte a poznávejte lidi, co vás učí. Hvězdy tohoto čísla jsou dvě!
Hvězda čísla VĚK: 32 let
Mgr. Martin Macek
VZDĚLÁNÍ: VŠ Pedagogická Hradec Králové DÉLKA PRAXE: asi 6let ZNAMENÍ: Panna ZNALOST JAZYKů: trochu němčina SPORTOVNÍ ÚSPĚCHY: 1. místo v poháru Outdoorman, jel jsem ho společně se sestrou Vendulou ZÁJMY: sporty v přírodě (horské kolo, lezení po skalách), četba (thriller) ZVLÁŠTNÍ ZNAMENÍ: nevím POVAHOVÝ TYP: skrytý cholerik 1. Kde chcete strávit důchod? O tom neuvažuji, protože se stejně důchodu nedožiju. 2. Víme, že jste svobodný, máte přítelkyni? Mě nikdo nechce (mám rád svůj klid, můžu chodit opilý z hospody, kdy chci, a dělas tpoustu vylomenin, ale někdy mi chybí pohlazení). 3. Jaký typ ženy se Vám líbí? Všechny hezký holky, nemám rád tlustý, spíš křehké tmavovlásky. 4. Na co upoutáváte opačné a něžné pohlaví? Na nic (ale my víme že 1. na svou hustou hřívu krásných měděných vlasů 2. velké upřímné oči 3. pěkný úsměv 4. hlavně na svou vypracovanou postavu 5. Máte nějakého miláčka (třeba plyšové zvířátko), se kterým spíte? Nemám, ale mám rád specifické oblečení (stará trika) 6. Existuje něco nebo někdo, pro koho byste obětoval život? Nevím, spíše ne! Možná bych podstoupil transplantaci (jen pro blízké z rodiny), ale musela by být šance, že i já přežiju. Na tohle jsem sobec, protože i když to nevypadá, strašně si vážím svého života.
2
7. Vidíme jeho krásné svaly, proto se ptáme. Kolikrát denně posilujete? Neposiluju, lezu po stěně, jezdím na kole, v mém věku to je nejideálnější. 8. Čím Vás nejvíce někdo naštve? Lidskou nespolehlivostí, lhaním, podrazy. 9. Jaký byl Váš největší trapas ve vašem životě? Trapasů je tolik, že nevím, který vybrat. 10. Jaký máte názor na školní časopis? Dobrý, poslíček Fišer si vybírá, co se mu líbí, měli byste zasahovat ve výběru i vy, i když je to těžké, protože článků je velmi mnoho. Kamila a Hana
Hvězda čísla
Mgr. Jana Petráčková,
vdaná, bezdětná, narozená 1950 jako Střelec v jižních Čechách. 1. Kde jste učila, než jste přišla k nám na školu? Po filozofické fakultě jsem měla místo na ekonomce v Třeboni, což jsem z rodinných důvodů odmítla, potom jsem rok dělala referentku na horské chatě, kde jsem se seznámila s manželem a nedávno jsem pracovala na trutnovském gymnáziu. Momentálně zastupuji p. uč Švadlenovou. 2. Kde se učí, učilo lépe? Gymnázium bylo hezčí, přesto pracuji jako překladatelka, protože mi vadil každodenní stereotyp učení. 3. Jaký máte názor na školní časopis? Neznám (v budoucnu se budeme snažit napravit) 4. Jak jste zapadla mezi učitelský kolektiv této školy a jakého učitele jste si nejvíce oblíbila za tu krátkou dobu, co jste zde? Vcelku dobře, skamarádili jsme se. Nejlépe vycházím se svým bývalým žákem Martinem Mackem, neptejte se, jak se učil. 5. Jaký dárek by Vás nejvíce potěšil k svátku sv. Valentýna? Kytka. 6. Co byste chtěla učit kromě Čj a Nj? Dříve jsem učila ruštinu, líbí se mi dějepis, ale nemohla bych učit fyziku. 7. Čím byste chtěla být, kdybyste nebyla člověkem? Dubem na hrázi Rožumberka. 8. Čeho si v životě nejvíce vážíte? Vztahů mezi lidmi, spolehlivosti, upřímnosti a smyslu pro humor.
3
9. Jaký sport Vás nejvíce přitahuje? Divoká voda, rafty, lyže, horská kola a nesnáším míčové hry. 10. Máte doma zvířecího miláčka? Ano, ale nechtěného - voděnky. 11. Jakou knihu, kterou jste přeložila, byste doporučila našim čtenářům a Vašim obdivovatelům? Čtenářům časopisu asi žádnou, protože překládám technické katalogy. zapsáno v únoru 1999
Elišák a Janina
LYŽÁK 7.C Dne 31. ledna začal lyžařský výcvik (naše zoologická výprava). Naše výcvikové teritorium se jmenovalo "Bažina". Ale tohle místo už jistě všichni znáte. V neděli jsme měli "spicha" na autobusovém nádraží. Kolem 14.00 hod. jsme se už všichni dostavili na místo a mohlo se jet. Když jsme přijeli na místo, svítilo krásně sluníčko, všude plno lyžařů a hlavně sněhu. Také na nás už čekal školník Souček, který nám předal naše lyžařské vybavení včetně batohů. (mj.1 batoh každého asi 15 kg). Po převzetí celé výbavy z auta jsme se tedy s dobrou náladou a plni očekávání vydali s našimi kurzovními cvičiteli na cestu. Když jsme se "vyšplhali" na Javor, konečně na nás začala nad chatou Havlovkou vykukovat Bažina. Po příchodu na Bažinu na nás čekal teplý čaj a rozdělení pokojů včetně vybalování. Poté se šlo do společenky, kde jsme si vyslechli, co smíme a co ne. Po souhlasu učitelů se šlo ven. Bylo krásně. Z protějšího kopce byla vidět světla chat a nad námi svítily hvězdy. Ale pozor! To jsme ještě nevěděli, co nás čeká.. Samozřejmě klukům neušel ani ten velký kopec, který je nabádal nás holky shazovat. Asi za hodinu jsme šli všichni celí promočení do chaty. Večerka byla v 22.30 hod., ale všichni usnuli stejně až po půlnoci. Druhý den po první noci na Bažině jsme se vzbudili všichni asi kolem půl osmé.Po každým nenáviděné hygieně a snídani nastalo to dlouho očekávané "hurá na lyže". Ti zdatnější z nás jeli z kopce dolů a ti druzí se nahoře učili zastavení, obloučky... atd. Když jsme sjeli poprvé dolů, čekal na nás (pro některé nikdy neviděný) vlek. Většina z nás lehounce vyšla k vleku a jela nahoru, ale ti ostatní ještě než na něj vstoupili, spadli a potom taky, aby toho nebylo dost, i v půli kopce. Nevíme, možná chtěli vystoupit dřív. (ale pravděpodobnější je, že spadli). Dopoledne jsme šli na oběd a po něm opět "hurá dolů". Večer každý z nás alespoň sjel kopec. Sice divným způsobem, ale nakonec se každý dostal dolů (hrůza!!!). Večer si každý dělal, co chtěl. Většina z nás šla ven a ti, co nešli, hráli v chatě kostky, karty nebo to, co je zrovna napadlo. Když přišli ti, co venku promrzli, bylo asi 21 hod. Pak už to uteklo rychle a byla večerka. Ráno další den jsme se dohodli, že půjdeme všichni odpoledne na běžky. Dopoledne jsme
4
šli na sjezdovky. Jezdili jsme převážně na malém vleku. Přesto si i někdo troufl na velký vlek. Odpoledne se šlo na skoro všem neznámé běžky. Totiž až na nějaké výjimky jsme všichni na běžkách stáli poprvé. Takže si dovedete asi představit, jak to vypadalo: každou chvíli byl někdo na zemi a pěkně nadával (i na učitele) a věty jako např.: "Už nikdy nestoupnu na ty lyže a nenávidím ty ošklivé učitele," jsme slyšeli každou chvíli. Jeli jsme směrem na Pražskou boudu. Když jsme k ní konečně dorazili,tyčila se před námi Černá hora.Lesíkem jsme projeli na Javor a byli jsme u chaty.Ti první z nás už si pochutnávali na dobré polévce a ti poslední se ještě trmáceli s běžkami přes ramena z Javoru k chatě dolů.Pak už měl každý úsměv na tváři. Večer byl stejný jako ten minulý. Ve středu byl "lenivý" den. Ze začátku to vypadalo jako krásný den. Ale sny o našem oddychovém dnu se ihned rozplynuly, jen co jsme se dozvěděli, že půjdeme na Richterovy boudy, které jsou od Pece vzdáleny asi 7 km (pořád do kopce!!!). Náhle se nám tento den nezdál nijak lenivý, ale spíše lenivo-teroristický. To znamená, že jsme šli tempem ne zrovna procházkovým a popoháněni zezadu učiteli. Např. někteří z nás už únavou padali do sněhu a jedli rozinky od Aleše P. na posilnění. Zastávku jsme měli na chatě Na Výsluní. Po čaji, tatrance a dobrém poháru, který nám zaplatili učitelé, jsme vyrazili dál. Cesta zpátky už byla lepší, protože jsme šli z kopce dolů. Pak už jsme byli u chaty rychle.Večer jsme padli únavou, ale zapomněli jsme na ni při "pusinkových" hrách ( např. Sněhurka, Romeo a Julie, Měsíce, Sirky atd.). Ve čtvrtek jsme své lyžařské umění zdokonalovali. Méně už se padalo a každý už se udržel na vleku. A i ti nejlepší z nás alespoň jednou skončili na zemi (nebo v lesíku) jako např. Zuzka Moravcová. Nastal poslední den, co jsme se mohli něco naučit. I když nám zledovělý sníh padal do tváře a silná vichřice fičela, my jsme to přesto nevzdali a šli na kopec. Avšak tři jedinci, které vichřice odradila, zůstali na chatě. Lyžování ten den nebylo tak nejhorší. Večer se zpívalo a hrály se hry na rozloučenou. Také jsme z dlouhé chvíle přestrojili kamaráda Tomáše za Tomášku. Avšak nic netrvá věčně, a tak se 6.2. někteří s úsměvem na rtech, jiní naopak se slzami v očích vraceli domů ke svým rodinám a blízkým. Dole pod kopcem na nás čekal pan školník, naložili jsme lyže a šli jsme čekat na autobus. A tak nenápadně skončil náš lyžařský kurz. Lenka a Andrea
TANEČNÍ Jak je vám určitě známo již velkou řádku let, patří k životu každého puberťáka jedna velká společenská událost. Tuhle událost si nemohou nechat ujít hlavně maminky, tetičky a babičky. Ano, jsou to ty staré známé "taneční". Je to taková událost, při které jsou chlapci nervozitou bez sebe, aby si náhodou nepoškodili podrážku o partnerčinu nohu a při které se stěžuje na velké horko, které většinou chodí chladit CHMELOVÝM NEKTAREM.
5
Každou sobotu jsme strávili nejméně dvě hodiny před zrcadlem a s chutí- nechutí jsme hnali do Národního domu, kde kurs probíhal. Hodinu a půl jsme se učili vyšlapávat obtížné taneční variace, které které mohl pochopit jen nadaný jedinec, a to ještě s notnou dávkou představivosti. Kdo si myslí, že taneční jsou zaměřené jenom na výuku tance, tak se pěkně mýlí. Každou sobotu do nás Pop mistr hustil základy společenského chování a estetické výuky. Trápil nás otázkami typu:"Jaké ponožky se nosí k černému obleku." Při tom se významně kouknul na kovboje a z nohavice mu koukala bílá ponožka se značkou ADIDOŠ. Nikdo ani nedutal, jen parta rodičů se začala nenápadně pochechtávat. V jiném případě padla otázka "dar pro muže." Neuspěly ponožky, bačkory, slipy ani láhev vína, když řada z odpovědí došla na mě. Byla jsem na dně, a tak jsem se chtěla odvděčit alespoň pánské části kurzu a s francouzskou elegancí a anglickým klidem jsem sklidila potlesk.(Přes děvčata na plačku dostanete chlapa vždycky.) Až po dalších odpovědích, které sice nebyly až tak dobré jako moje, jsme se dozvěděli, že muže má potěšit pouze kniha. Pro někoho zajímavá teorie, ale budiž. Vyvrcholením toho všeho se měl stát věneček. Náš první ples začal vystrkovat růžky už týden datem konání, když jsme začali nacvičovat zahajovací pochod. Byl to opravdu pochod a to dokonce mravenčí. 50 párů vyvádělo na malém parketu Národního domu velké akrobacie. Z nácviku jsme šli utápený, otrávený a s bolením zad. Další problém nastal při volbě šatů. Bílou barvu nemám ráda, volánky taky nemám ráda, krajky taky ne a už vůbec nemám ráda svatební šaty. Bohužel, musela jsem se podřídit většině. Tak tedy v ten slavnostní večer jsme se sešli jako obvykle. Hned nás nahnali před tisíc fotografů a my jsme museli půlhodiny říkat sýr, aby nás v klidu zvěčnili. Asi věděli, proč to dělají, úsměv nám ztuhl na líci a vydržela nám ta ztuhlotina celý večer. Nechci zde moc rozvádět naše dupání, ale řeknu vám, že větší pastvu pro oči našich rodičů jsem ještě nezažila. Hotové filmové studio. Když zazněly první tóny hudby, část stresu z nás spadla. Po další 3 hodiny se nic zvláštního nestalo, jen jsme se při tanci bili o každý kousek prostoru, šlapali si už s přehledem na nohy, chodili jsme ven, posílali jsme rodiče domů, abychom mohli do hospůdky (na limču).Celý večer jsme byli šťastní, veselí a už i ta ztuhlotina, a proto: Běžte do tanečních, šlapte si na nohy, hrajte si na nevychovance a hlavně naučte se tancovat.Hodně štěstí přeje absolventka tanečních. Lenka
Pošli pohled a uvidíš Slovo INTERNET zná pomalu každý, je skoro stejně známé jako jméno Václav Fišer na naší škole (věčný škemral o příspěvky => prosil i o tento). Mezi nejoblíbenější stránky patří www.post.cz. Tato stránka umožňuje všem lidem pomocí dopisů a POHLEDNIC komunikovat se svými přáteli, příbuznými ap. Zasílání pohlednic je velice snadné
6
(potřebujete k tomu pouze internet a pevné nervy!!!) Tak začneme, najdeme si stránku www.post.cz. Pokud máme založenou e-mailovou schránku, přihlásíme se (zadáme své uživatelské jméno a heslo), pokud ne, máme dvě možnosti, zaregistrovat se nebo zkusit zaslat POHLEDNICI přes www.postcard.cz (popsáno níže), vrátíme se ale k postu v době, kdy se vám na obrazovce objeví věta: Byl/a jste úspěšně přihlášen/a......., podíváme se doleva na černý sloupec, kde je slovo POHLEDNICE, klikneme na něj a čekáme, až se nám na obrazovce zobrazí tabulka, do které zadáme e-mailovou adresu adresáta a klikneme na pokračovat. Na další stránce si můžeme vybrat z několika témat pohlednic. Klikneme na jedno a objeví se nám obrázky. Jeden z nich si vybereme a za chvíli ho vidíme zvětšený. Pokud se nám líbí, dáme pokračovat, po delším čekání se nám zde objeví známky, vybereme si jednu a pokračujeme dál. Do tabulky, která se nám objeví na další stránce, napíšeme text, který chceme mít zepředu (líc) a zezadu (rub), můžeme si také zvolit barvu a styl písma. Dopíšemeli dopis, můžeme ho odeslat. Pokud nemáme založenou e-mailovou schránku na postu, je zde jedno z nejlehčích zasílání pohlednic. Nalezneme ho na stránce www.postcard.cz, je to proto, že se nemusíme na začátku vůbec přihlašovat, jelikož úplně dole jsou témata. Zvolíme-li si jedno z nich, objeví se nám podtémata, po nich následují obrázky a stejně jako u postu se nám na další stránce objeví zvětšené. Do tabulky napíšeme text a na další stránce zadáme do tabulky jméno a e-mailovou adresu adresáta a také svoji (pokud nějakou máte). A na závěr tu pro vás máme několik rad z našich zkušeností: 1. Nejlepší je mít založenou svou vlastní schránku (dotyčný vám pak může odepsat nebo vám poslat jiný e-mail). 2. 100% byste měli mít pevné nervy, protože surfování v internetu je spíš brouzdání. 3. Flirtování přes internet se občas nevyplácí Hanka MASKA Houbička mě přemluvila, abych s ní chodila na výtvarku. A proto o půl třetí v úterý se jdeme mrknout, jak to tam chodí. Vstupujeme do třídy 1.A a paní učitelka Svobodová na nás hází nepopsatelný pohled, pro nás zatím i nejasný. Po kraťounkém vysvětlování se nás jen tak mezi řečí ptá, jestli si také nechceme udělat masku, že ji tam zrovna všichni dělají. Takže já, proč ne? Monika, které se minulá maska ztratila, usedá s námi na královské židle. Když už ostatní vidí, couvnout nejde, začínají nám popisovat své zážitky. Mně to vytrhalo skoro všechno obočí, jedný holce to dokonce vytlačilo modřinu, mně to rvalo i řasy, mně to absolutně depilovalo tváře, mně to uteklo do očí. Atd., atd.. Náš zoufale zamyšlený pohled p. uč. upřímně rozesmál: "Já vás namažu indulonou, to je v pohodě." Až teď jsem si začala uvědomovat, jak mám ráda své obočí, řasy a chloupky na tváři. P. uč. co nejrychleji střídala rychloobvaz, abychom jí jen tak náhodou nezdrhly. Našim posledním připomínkám: "A namažete nás prosím hodně?" P. uč. opět zasmála, že se prý bojíme zbytečně. No, já nevím,
třeba má p. uč. pravdu, ale co když tu pravdu mají právě ostatní? Rychloobvaz namočený v teplé vodě nevypadal zas tak hrozivě. Na řadu jdu už druhá: "Já nechci! maminko!!!" A už mám na ksichtě naplácnutý proužek rychloobvazu: "Sakra, teď už nezdrhnu." I úkol, že se nesmím smát, jinak mi ta zasychající maska praskne, byl pro mne nejhezčí." Dopomohl k tomu i pan zástupce se svým dotazem: "To se neudusí?" 15 minut bez hnutí obličeje, NO FAJN. Rychloobvaz se z obličeje dostane šklebením, což mi šlo asi z celého nejlépe. Při pohledu do zrcadla mi vstaly vlasy hrůzou na hlavě. Mně i houbičku potěšilo, že na záchodě u teplé vody neplavou krysy jako v družině. My musíme být vždy originální, po týdnu uschlá maska se vylejvá sádrou, ale než se tam sádra nalije, má se vymazat indulonou, my ji nevymazaly. Už třetí hodinu škrábu čtverečky ze sádrového oličeje, abych na něj, jestli ho někdy doškrábu, mohla nakreslit orgamenty a říct: "Ten sádrovej ksicht, to jsem já " Elišák
Moje první hokejové krůčky aneb VASIL DĚRJAK zasahuje Do brány mě dostala šťastná náhoda se jménem hokejový turnaj mezi školami.Jelikož má bruslařská technika není vytříbená a postavu na hokej mám, rozhodl p.uč.Paták, že mě postaví do kasy. Po hodinovém oblékání do výstroje jsem se dostal válením konečně na led.Tam mě čekalo první z řady překvapení, brusle byly tupé jako moje hlava, podle odborníků,abych mohl lépe na zem. Do brány jsem vjel s bohatými zkušenostmi z televize a také to tak vypadalo. Na rozchytání jsem lapil pár střel od modré a prý to nevypadalo nejhůř. Pro ty taky odborníky to vypadalo jako procházka růžovým sadem, ale po dvou střelách, která jedna šla do masky a druhá mrška pod chránič, jsem musel uznat, že ,,gólman tvrdej chleba má." Po deseti minutách jsem řekl akorát UF a po dalších pár střelách jsem byl grogy. Na druhý trénink jsem přijel po předchozích zkušenostech o hodinu dřív, abych se dostal včas na led.V oblékání jsem se za pomoci celého týmu zdokonalil na třičtvrtihodinku a i v chytání jsem si vytříbil vkus alá ,,Dominátor." Na trénincích se stávají též nešťastné náhody a jedna z nich mě postihla. Nebýt pořádně oblečen, jistě by hodně žen litovalo. Po několika dalších trénincích konečně nastal den turnaje. Krátké rozcvičení a už jsem nastoupil do premiérového zápasu. Jak to bývá, první zápas obrana nic moc, a tak to zbylo všechno na mě. Několik prvotřídních zásahů bylo, ale na jednu jedinou střelu jsem nedosáhl. Naštěstí jsme stačili vyrovnat, takže se to na mě nehodilo.V dalším zápase jsem se rozchytal k neuvěřitelnému výkonu a mé sebevědomí stoupalo. Tentokrát jsem byl krátký na dvě střely, ale ani za jednoho góla jsem nemohl. Asi v nejhorším zápase jsem byl propocenej od trička
8
až po morek kosti. Povzbuzován celou školou jsem dostal první ránu do masky a myslel jsem si, že se p..... První gól jsem dostal těsně vedle betonu a myslím si, že se s tím dalo něco dělat, ale já sem neviděl přes bránícího hráče. I nadále mě odstřelovali jak šaška na střelnici,tak musel zákonitě přijít trest v podobě druhého gólu, za který jsem mohl v celé míře já. Moje jediné zaváhání v turnaji nás stálo postup do finále. Jedinou nulu jsem vychytal vzápase o 3.místo, protože jsem musel. Byl na mě dělán nátlak ze strany učitelů, že za každého fíka dostanu pětku z dějepisu a češtiny. Pod tímto nátlakem jsem musel chytat, i když jsem byl doslova hotovej. Po tomto turnaji jsem hodil flintu do žita, protože ztrapnit Hašana a převzít po něm titul nejlepšího gólmana světa se mi nechtělo a pozvánku ze Vsetína jsem zahodil kvůli špatným platovým podmínkám. TAKTO SVĚT PŘICHÁZÍ O BRANKÁŘE ! FANTOM PECA
COMANDOS
Kde to zase jsme? To nevypadá dobře. Jsem tu jen já a sniper. A všude kolem nás hlídky. Pomalu se plížím vpřed. Hlídka se ke mně otáčí zády a to se jí stává osudným. Můj nůž je zase celej od krve. Ale teď není čas na čištění nože. Musím odklidit tu mrtvolu. Snad mě nikdo neuvidí. Alarm, alarm ozve se najednou za mnou. Pouštím mrtvolu a zdrhám. Naštěstí jsem byl blízko krytu, takže jsem to schytal jen jednou. Rychle lékárničku! Schováni za zátarasou čekáme, co se stane. Najednou je slyšet dupot. Zpoza rohu vychází první skopčák a než se stačí rozhlédnout, už leží na zemi. Za ním vycházejí další a končí jako jejich velitel. Pistole mi poskakuje v ruce, do očí pálí střelný prach a vzduchem se nese sténání umírajících a pach krve. Přichází další trojice a končí jako předchozí. Ale ještě není konec. Vybrali jsme si však dobré stanoviště a postupně se před nás skládá třicet fašounů. Chvíli čekáme. Nikdo nejde. Vycházíme ven. Vtom si nás všímá další hlídka a střílí po nás. Ale místo nás trefí sud s nápisem explozive barel a ubožák je vymazán ze světa šíleným výbuchem. Zbyla tu po něm jen ruka. Ale pěkně nám zavařil. Z bunkru s hákovým křížem stojícího až na konci tábora vylézají dvě devítičlenné jednotky a jdou směrem k nám. Naší jedinou nadějí je útěk. Ale kam? Z jedné strany přichází osmnáctičlenná jednotka, na druhé straně je těžké dělo. V tom mě něco napadá. Schováváme se za roh a čekáme. Němci chvíli ohledávají mrtvolu (nechápu, co viděj na jedný ruce a několika útržcích uniformy) a potom míří směrem k nám. "Co budeme dělat?!" panikaří sniper. "Drž hubu nebo nás prozradíš !"
9
Mezitím prochází jednotka kolem sudu. Vybíhám a střílím. Ozve se rána a do tváře mě praští kus nohy, do levé ruky schytávám pár střepin (lékárna nebude stačit). Dole to udělalo hotové peklo, nakonec sem dojde jen jeden voják. Za chvíli leží tam, kde zbytky ostatních. Likviduju dělo posledním sudem a ke slovu se dostává sniper. Poslední hlídky se kácej k zemi a zbývá už jen jedno-vyhodit to tu všechno do vzduchu. To jde snadno a za chvíli už jedeme vstříc další misi. PundJ Comandos - strhující hra pro PC, možnost vyzkoušet si ji i v naší síti, mohu vřele doporučit. Zase po dlouhé době jsem se nefalšovaně bál a zároveň dobře bavil čemuž napomáhá skvělá grafika. Jen jedno mne trochu štvalo a to stupidita nacistických vojáků jdou se klidně procházet na místo, kde se válí dvacet jejich mrtvých kamarádů, a nic jim není divný. Ale zase na druhé straně nebýt těchto vlastností, těžko bych prošel všemi misemi. Ačkoli z předchozích řádků by mohl vyvstat dojem, že se jedná o bezduchý krvák, není to pravda, hra spíše navozuje problém, se kterým se dotyčný účastník musí vypořádat spíše s použitím hlavy než svalů. Takže do dalších misí Good luck !! Jo, ještě na konec - ten hezoun v baretu jsem já !
Dvakrát Svatý Valentýn V pátek 12.2. byl na naší škole poněkud předčasný svatý Valentýn. My, Milostná četa jsme si jako každý rok užily velice srandy a samozřejmě jsme měli hodně práce, kterou jsme s praxí z předcházejících let zvládly. Prvním z našich úkolů bylo spočítat jaké množství jste vy, zamilovaní spolužáci, naházeli do jisté bedny u služby. No, žádné rekordní číslo to nebylo. A proto se příště polepšete a vzpomeňte na své drahé polovičky, jak asi musely trpět, že od vás nedostaly Valentýnku. Rozdaly jsme celkem 214 psaníček. Nejvíce psaníček zřejmě od své kamarádky dostala Božena Petrová 9.B s počtem 11 psaníček, a taktéž Martina Fruhbauerová, která měla "pouze" 10 psaníček. Uznejte, to se teda holky musely snažit. Zřejmě "zaslouženě" se stal miláčkem školy lamač dívčích srdcí Luboš Horák z 9.A s počtem 5 psaníček. 1/ Jaké byly tvoje první reakce, když jsi zjistil,že jsi miláčkem školy? Nic moc, ale vyhrál jsem sázku nad Herisem. 2/ Záviděl ti někdo z blízkého okolí? Bohudík mi nikdo nezáviděl, až na Herise, protože prohrál. 3/ Co na to říkala tvoje holka, jestli se to dozvěděla? Bohužel jsem jí dal k Valentýnovi KOPKY. 4/ Jak, jsi naložil s dopisy (spíš na nich nebo sis je vystavil)? Ani jedno z toho. Bohužel jsme s nimi chtěli udělat krásný rituál spálení, ale pak na to bohužel nedošlo, a tak jsme je jen roztrhli.
5/ Znáš svoje ctitelky a jestli ano, tak jestli bys s nimi chtěl chodit? Znám. A na druhou část otázky - jo s váma. (kecá !!! Fybek) 6/ Nosíš slipy nebo trenky? Slipy, chceš je ukázat ? 7/ Holíš se? (vymyslela to firma Fybek s r.o.) Ne. 8/ V jakém jsi znamení? Ve znamení Lva. 9/ Prozradíš nám, na jaké adrese či telefonu tě mohou tvé ctitelky zastihnout? Zavolej mi do klubu 0438/541242. Jsem veselý, jsem hravý, jsem bezva!!!!! Neváhej a zavolej, už se těším !!! Loučí se s vámi Lenka Nemám rád importované svátky! Nevím čím to je, ale český národ již od první republiky ve snaze zavděčit se spojencům či národům, kterým by se chtěl podobat, slaví různé nesmysly. Stejně jako se od dob Masaryka slavil pád Bastily a málem i narozeniny anglického krále. Jen aby se ukázalo, že o těch svátcích víme. A spojence na to upozornili- netřeba dodávat, jak jsme dopadli po Mnichově. Protektorát vynecháme, tam se o svobodě a vlastní národní vůli nedá mluvit. A slavení úspěchů říšských armád na východní frontě nešlo tak od srdce. Následovalo pár let svobody než jsme se stačili rozhodnout komu z velmocí budem podkuřovat. Přišel Vítězný únor a s ním záplava "nových svátků". Co všechno neslavilo dovezeno z komunistického východního vzoru. Slavilo se sřílení Aurory, narozeniny Velkého Vládi, konec sovětské pětiletky. Dokonce měl po českých luzích a bájích začít běhat místo českého Ježíška Děda Mráz a ne 24.12., ale 1.1. Naštěstí to neprošlo, ale Děda Mráz s Ježíškem sváděli litý boj po celou dobu socialistického pokusu. Zkrátka, sovětští soudruzi byli náš vzor ve všem a všem jsme se jim chtěli podobat. Naštěstí přišlo cinkání klíčema, světlá budoucnost a čas nového importu. Bičem a radostně jsme hnali prudícího dědu Mráze a za rohem už vykukoval ještě agresivnější Santa Claus. Bohužel, nedá se to zastavit, v televizi nás přecpávají svátkama, o kterých nemáme ani potuchy a školy tomu pomáhají. No, co je lepšího, než učit se cizí jazyk tím, že zapějeme koledy kolem Jolky nebo Crismas tree, ale nemělo by se to přehánět. Což o to, ve škole je docela bezva vydlabávat dýni a pak v ní rozsvítit svíčku na Heloween. Ale nemusí nás do toho nutit i masmédia.
11
Vstávat 14.2. a slyšet co už jste slyšeli předtím minulých 5 dní, a to či jste už napsali svému miláčkovi a just nic psát nebudu a nechci, aby mi ostatní psali. Proč psát vyznání právě na Valentýna. Nechci tím snižovat oběť svatého (i když mnohý ženáč si ťuká na hlavu, proč se nechal umučit pro tak šílenou instituci, jako je manželství), ale mám ten pocit, že Čechům to nic neříká. Proč jste tedy podporovali akci s psaníčky? Asi proto, abychom rozhýbali stojaté vody kolektivního školního života. Zase jsme se poučili, a tak tento svátek budeme organizovat i příště jen proto, aby se něco dělo. Ještě, že se nám podařilo - Čechům podařilo uchránit si Velikonoce. Tento svátek v podobě jaké se prezentuje dnes, jest nám daleko bližší, vždyť co může býti radostnější než pomsta na "slabší" polovině lidstva. A proto pánové v pondělí, ať máte pomlázky řádně napružené a z mladých čerstvých proutků ať máme ženy čilé a veselé po celý rok. O prevenci únavového sindromu pomocí vrbového proutí kupodivu ještě žádný renomovaný lékařský časopis nepsal, ale my víme své. Tož jako loni HRRRRR na ně nikoho nešetřte !!! FYBEK
ELEKTRIKA Dějepis veřejného osvětlení začíná v roce 1802 pokusem ruského fyzikaV. V. Petrova. Ten vzal dvě zuhelnatělá dřívka a nasadil je na svorky mohutné baterie. Když se dotkl jednou uhlíkovou tyčinkou té druhé, vznikl elektrický oblouk a černé tyčinky se rozžhavily doběla. Proud se nepřerušil, ani když Petrov jeden uhlík od druhého pomalu vzdaloval. Mezi tyčinkami se objevil jasný můstek podobný duze. Tím elektrickým obloukem by se dalo svítit, pomyslel si Petrov. Ale v carském Rusku nebylo valné pochopení pro novoty. Na 10 let upadlo obloukové světlo v zapomenutí, až do té doby, kdy měl podobný nápad anglický fyzik H. Davy. Tehdy už jeho objev vzrušil svět a kde kdo se pokoušel obloukovou lampu sestrojit. Technicky zdařilou obloukovku postavil v roce 1876 ruský elektrotechnik P.N. Jabločkov. Říkalo se jí Jabločkova svíčka a největší slávu sklidila v roce 1878 na světové výstavě v Paříži. V hlavním městě Francie byla tímto světlem osvětlována Operní třída. Ale ani takto zdokonalovaná lampa nehořela déle než hodinu. Žhavý oblouk upaloval uhlíky a ty se krátily jako rozsvícená vosková svíčka. Na výstavu přijel i český inženýr František Křižík. Po návratu do své plzeňské dílny si lámal hlavu, zkoušel, počítal, kreslil, až sestrojil tlopšenou obloukovku. V ní zvláštní mechanismus seřizoval vzdálenost upalujících se uhlíků tak, že lampa svítila nepřetržitě 12 hodin. V roce 1891 zářilo na Jubilejní výstavě v Praze už 200 Křižíkových obloukovek. Inženýr Křižík postavil na výstavišti velkolepou fontánu, kde tryskající proudy vody prozařovalo obloukové světlo. Dějiny mladšího elektrického zdroje světla začínají rokem 1820, kdy Belgičan G. De La Rue přišel s nápadem zatavit do skleněného válce platinový drátek a zavést do něho elektrický proud. Půl století trvalo, než vědci zjistili, že se baňka musí naplnit nějakým jiným plynem.
12
Na vývoji žárovky pracoval německý hodinář H. Goebel, Angličan J.Swan a ruský fyzik N. A. Lodydin. Hlavní zásluha patří T. A. Edisinovi, mezi jehož 1 300 vynálezy je i žárovka, která svítila plných 600 hodin. To byl úspěch, protože životnost dnešních obyčejných žárovek asi 1000 hodin.
Luboš
IQ nad 100 František Křižík Český technik, vynálezce a průmyslník, čestný doktor technických věd. Narodil se v rodině venkovského ševce v Plánici u Klatov 6.7.1847 . Křižík vychodil v rodné obci trojtřídku a po ní tzv."hlavní" školu v Klatovech, kam každou neděli docházel pěšky 26 km. Vsobotu se vracel domů. Reálku studoval za nejtěžších podmínek v Praze. Maturitu nesložil, protože neměl peníze na povinnou taxu. Na studium si Křižík vydělával prací v Kaufmanově továrně na telegrafy, kde učinil svůj první vynálezzdokonalil železniční signalizaci. Stal se pak železniščním úředníkem při telegrafní službě a zabýval se především zlepšováním primitivních zařízení. Sestrojil elektrické staniční návěstidlo a zkonstruoval ústřední stavění výhybek. Křižík počal své obloukové lampy vyrábět od r. 1881. Nejprve v Plzni, pak přišel r.1891 za pražské jubilejní výstavy. Křižík byl jedním z jejích inspirátorů a zasloužil se o její největší novinky a senzace. Provedl celé osvětlení výstavy, především ale postavil slavnou světelnou fontánu. Památku "českého Edisona" Křižíka připomínají dnes jeho jménem pražské ulice v Karlíně, kde bývaly Křižíkovy dílny. Zemřel 22.1. 1941 ve Stádleci u Tábora. Dr. Chocholoušek
13
Poznávačka Drazí přátelé máte před sebou první světovou publikaci nejnovějšího objevu Egyptologického ústavu při ČAV V nejznámnější hrobce všech dob faraona Tutanchamona byla nalezena soška popsaná staroegypstkým písmem. Tento nápis praví, že soška jest zpodobněním spasitelky světa, která má příjít na scénu (po náročných přepočtech) na konci tohoto století. Za pomoci nejmodernějších počítačových programů - Fotoshop a photomagic naši vědci odstranili dobové nepřesnosti a zrekonstruovali podobiznu sošky tak, jak to umělec zamýšlel. Máte neuvěřitelné štěstí, že dotyčná spasitelka světa pracuje na této škole a je jen na vás abyste ji poznali. Bohužel spasitelé světa to nikdy neměli jednoduché, zvlášť v této době, prosíme proto žáky aby se k dotyčné osobě chovali s náležitou úctou, jaká jen může býti takovéto osobě poskytována.
Nyní jen stačí poznat, kdo to je ?? Fybek
14
Závěrem - Obludárium Stojí za to představit vám pár jedinců, kteří se podíleli na předchozích číslech. Musíme podotknout, že obličeje byly záměrně deformovány ve skutečnosti jsme daleko ošklivější.
Horní řada zleva: Jirka Červený (JundP, ankety), Petr Košťál (grafika), Pepa Fišer (JundP, Pepíno, ankety), Hana Gaborčáková (internet, přepis), Eliška Patáčová (Elišák, zástupce, repotáže..), Lenka Hubková (grafika), Petra Samcová (přepis, reportáže)
Prostřední řada zleva : Andrea Krupičková (historie), Efi Karasulasová (Efi, rozhovory), Kamila Bočková (big boss, Dr Chocholoušek, rozhovory, IQ nad 100), Pavlína Kubečková (karate), Martina Chrástková (sport), Eva Císařová (grafika), Katka Lutterová (grafika), Jana Pechková (Janička, rozhovory), Lenka Švecová (historie)
Spodina: Petr Cerman (fantom Peca), bezejmenný poslíček (FYBEK, holka pro fšechno), Luboš Horák (Lubošák)
Chybí : Luboš Pilař (Luboš, technika), Líba Hájková (ilustrace), Mgr Eva Dufková a Mgr. Olga Švadlenová (jazyková koekce) FYBEK s.r.o.
