Číslo 11
Cena 3 Kč
Dnešní pecky : Hvězda čísla Mgr. EvaDufková ...................... 2 Kurz 7.A ...................................................... 3 Basket .................................................. 7 Lyžák 7.B .................... ....................................... 9 Pavlač ................................................... 13 Nejoblíbenější učitel ............................................... 14 Mladí hysterici ........................................................ 15 Dáno do tisku 11. 5. 1999 FYBEK s.r.o
HVĚZDA ČÍSLA p.uč. Mgr. EVA DUFKOVÁ ZNAMENÍ: Býk OBLÍBENÁ BARVA: červená, modrá OBLÍBENÉ JÍDLO: zajíc na smetaně a chlupaté knedlíky OBLÍBENÉ ČÍSLO: 7 ZNALOST JAZYKů: špatná-český jazyk; ruštinu jsem zapomněla POČET DĚTÍ: 2 děti VZDĚLÁNÍ: Pedagogická fakulta v Hradci Králové ZÁJMY: zahrádka, cestování, četba knížek, pěkné divadlo a samozřejmě VNUK POVAHOVÝ TYP: dlouho trpělivá, pak velmi rozzuřená (podle svého znamení) 1. Kde jste učila dříve, než jste přišla na naší školu? Na základní škole v HK. 2. V čem se tyto školy lišily? (kázeň žáků, vybavení) Byla to nově otevřená škola, vše bylo nové a moderně vybavené. Co se týče kázně, musí poslouchat všichni. 3. Co byste změnila na této škole? Proč? Záchody!!! Prostředí v kabinetech a jejich vybavení! 4. Jsou podle Vás k učitelství nutné herecké vlohy? Někdy ano. Učitel musí ovládat své chování a pocity. 5. A co přetvářka v práci nebo životě? Nesnáším přetvářku,neumím se přetvařovat. 6. Z čeho máte v životě největší strach? Nevím,asi co bude dál...a také z nemocí. 7. Jaký byl Váš nejšťastnější pocit v poslední době? Prožila jsem moc pěkné narozeniny. 8. Čeho si ceníte u svých žáků? Pilnosti, upřímnosti, důvěry, ctižádosti, slušnosti. 9. Jakou chybu nejspíše omluvíte? Lumpárnu-pokud to nemyslí vážně. 10. Jaký máte názor na školní časopis? Dá vám to hodně práce! Dr.Chocholouš Hanka
2
ek
Kamila
Efi
Lyžařský kurz 7.A NEDĚLE Ve 14:00 hod. jsme měli být na autobusovém nádraží. Byli jsme tam všichni až na opozdilce. Naložili jsme věci a hurá na autobus. Do Pece jsme dojeli v pořádku včetně p. uč. Fišera. V Peci jsme vzali bágly a posvejch vzhůru k Bažině. Když jsme konečně dorazili na místo naskytl se problém. Chata byla zamčená!!! Měli jsme na výběr, buď počkáme na příjezd báglů a ost. učitelů, nebo najdeme cestu dovnitř. Po třetím obejití chaty F našel cestu, kudy tam. V chatě jsme se zabydleli. Po večeři jsme byli poučeni o bezpečnosti. Do večerky jsme ani nestačili začít dělat blbosti, neboť jsme byli zmoženi z výstupu. Ale po večerce jsme si to vynahradili alespoň my - pokoj ve složení Berny, Radek, Ondra a já. F nás po večerce navštívil 3x. Poprvé O. sebral tetris, podruhé baterku se slovy: ,,Ve 24:00 hod. si vás přijdu vyzkoušet.´´ Nedočkavě jsme čekali a ve 23:59 F přišel, načež O. vytáhl budíka a zvolal:,, P.uč., máte ještě minutu čas!!´´ Načež mu byl budík zabaven. Radek se vzpíral, ale po pohrození 20-ti kliky se to rozmyslel, protože neudělá 20 kliků, a tak střelil Archimédův zákon od pasu. Kdyby v tom neměl chyby, tak by to prostě nebyl Radek. Za něj to opravil O., naštěstí bez námahy. Potom jsme v klidu pokračovali v debatě do 3 hodin pondělního rána. PONDĚLÍ Jelikož náš pokoj "vyhrál" na tento den službu, měli jsme za úkol všechny vzbudit. Většina byla už vzhůru, a tak jsme neměli tolik práce. Protože snídaně byla v 8:00, měli jsme ještě 30 minut čas na nicnedělání a dospávání. Po snídani jsme otřeli stoly a šli se převléct. V 9:00 jsme byli připraveni u chaty i s kamerou, která čekala na natočení první jízdy. Vyjeli jsme a na vrchu sjezdovky jsme měli za úkol čekat. Došli jsme k závěru, že jsme "ESA". Po zakoupení permice jsme jezdili volně na malém vleku. Také naše 4-členná skupina (Radek, Kokr, Táda a já) poznala skupinku větších kluků. Po ostré výměně názorů na nás tito hodní kluci čekali na vrchu sjezdovky, aby nám ukázali, jaké mají velké ruce. Raději jsme vystoupili dříve, neboť jsme chtěli zabránit zbytečnému násilí. V 11:30 jsme šli na oběd. Po něm byl polední neklid. Jak probíhal, si asi domyslíte. Odpoledne jsme byli vypuštěni na Javor. Hned první jízdu jsem letěl hlavou napřed já, po mně následoval Radek a Kužik. Kokrovi to nedopadlo, a tak si to vynahradil Radek dalším pádem. Ve 4:30 jsme měli být u chaty. I opozdilci, kteří dorazili o 5 minut později, málem nedostali najíst. Byli to Kužik, Pícek, Kysí. Po svačině jsme museli být venku do 18:00. Poté následovala večeře a po ní nastoupila úklidová četa pokoj číslo 4. Radek byl týrán v kuchyni. Při úklidu jsme byli zdokumentováni a do večerky jsme měli volnou zábavu- tobogán. ÚTERÝ Dopoledne jsem lyžovali (zmožení Fíši). V polední neklid se však odehrávalo něco velmi zajímavého. O.V šel na pokoj č.5 (Picek, Kužel, Kycí, Beneš), kde se zavřeli. Z tohoto pokoje vycházely podivné zvuky. Radši je nebudu popisovat. Ostatní je nerušili. Po odpoledním sjezdu jsme museli být zpět venku a začali jsme stavět tobogán. Ze stavění tobogánu se nás pár nechalo vyrušit Tomášem S., kterého jsme chtěli zmáchat. Já jsem potřeboval na záchod, a tak jsem o hlavní bitku přišel. Bernymu také dorazily jezdovky. Měl jsem dovoleno jít s Bernym. Vzali jsme pytel a jeli jsme dolů do Pece po Javoru. Zážitek to byl, ale nazpátek to bylo horší. Po večeři šel opět O. V. na pokoj č. 5, asi protože jim to odpoledne nestačilo. Nic zvláštního se už neodehrálo.
3
STŘEDA Tento den byl určen k lezení po ledopádu v Obřím dole. Byli jsem rozděleni do skupin. 1 skupina vyrazila v 8:30 s Fíšou a Davidem. Když jsme došli, Fíša vyzkoušel led a Kuncík ho jistil. Po něm jsem následoval já. Při slaňování jsem se odrazil do strany a ometl všechny 2 metry dlouhé rampouchy, které tam byly. Jeden tento rampouch zasáhl i Benyho, kterému málem vyrazil dech. Já jsem potom ještě jistil Radka, Benyho a Piňdu, kteří mě moc nevěřili. Po dolezu jsme měli jít dolu a čekat na příchod 2. skupiny, která nás zklamala a nepřišla. Hodinu jsme čekali (naštěstí na slunci) a pak šli zpět na chatu. Po návratu jsme měli obědosvačinu. Ten den jsme měli večeři trochu déle. Ale už jsme nešli ven. Také za námi přijel pan ředitel Hásek. Po večerce jsme nenechali usnout Ondru, kterého jsme budili až do 24:00. ČTVRTEK V tento den se vypravila 2. skupina na ledopád. Bohužel vám tuto výpravu nemohu zdokumentovat, pro nedostatek informací. My ostatní jsme lyžovali na malé sjezdovce, protože v plánu byly rovnovážné cviky. Tyto cviky jako například překládání nám moc nešly (pořád jsem drhnul tlamou svah). Po dolyžování jsme se vraceli na chatu (někdo s více, někdo s méně pády). Po obědě jsme jeli lyžovat s panem ředitelem. Přemluvili jsme ho na Bramberk. Už ze Smrku jsme viděli, že Bramberk je vydřený, a tak jsme sjeli Smrk. Po dojetí jsme čekali na Kužika, kterému se rozlepila špička. Přijeli jsme na Favo, kde jsme už zůstali. Kužik si ten den už moc nazalyžoval. Ke svačině byl pudink, kterého bylo pár sklenic navíc.Dostal jsem souhlas s rozdělením a samozřejmě, za chvíli už pudink nebyl, na spoustu hladových se přídavek nedostal, ale já už nemohl pudink ani vidět. Kdo rychle bere, více žere! Také nám odjel pan ředitel, kerého doprovodil Fíša a zraněný David. David se zranil při rovnovážných cvicích s první skupinou (týden na to byl operován a měsíc chodil o berlích). Ondra se nám chtěl pomstít za středu a nastražil na nás past. Fíša mu namluvil do kecafonu, že s námi není spokojen a že bude večerka v 20:00. My jsme samozřejmě ve 20:00 zhasnuli a zalezli do spacáků. Jenže nám to nedalo a začali jsme dělat blbosti a svítit baterkama. Všichni věděli, že večerka je ve 22:00. My jsme se to dozvěděli až ve 20:30 a mysleli jsme, že ho zabijeme - Ondru. PÁTEK ¨Ráno po snídani jsme slepovali Kužíkovi špičku izolepou. Po zalepení jsem dokreslil značku lyží, kterou nemůžu uvést, protože by to byla reklama. Potom jsme vyjeli opět na sjezdovku na rovnovážné cviky. Můžu říct, že mnoho z nás se zlepšilo. Po obědě jsme šli dovádět ven. Já s Radem jsme připravovali plochu na postavení stanu, zatímco Fíša stan stavěl. V tomto horolezeckém stanu jsme byli odhodláni přespat. Po dostavění stanu jsme se vydali na večerní lyžování. Lyžovali jsme na mírném kopečku, který se většině zalíbil mírnými skokánky. Asi po 3 hodinách lyžování jsme se za tmy vraceli na chatu. Měsíček nám krásně nesvítil, a tak se jelo ještě hůř. Naštěstí jse se vrátili živi a zdrávi. Tuto poslední noc jsme měli prodlouženou večerku. V 10:30 jsme Radek a já (polárníci) šli do stanu. S sebou jsme měli tolik věcí, že jsme přes ně neviděli na cestu. Dostali jsme také teploměr, abychom věděli, při kolika stupních jsme umrzli. Ve stanu jsme měli veselo, které ovšem netrvalo dlouho. Padli jsme únavou.
4
SOBOTA Tento den jsem se brzo ráno vzbudil a měřil teplotu. Na teploměru byly 3 stupně. Nám
ale zima nebyla. Z těch věcí co jsme si brali s sebou, jsme nic nevyužili. Zdálo se nám, že 3 stupně je moc velká teplota, a tak jsem dostal nápad, že bychom mohli tepoměr na chvíli dát ven ze stanu, aby na něm byla teplota menší. Bohužel jsme neměli přehled o času, což se nám vymstilo. Fíša už stál venku s kamerou a hned to natočil. Po vyndání věcí a sbalení stanu byla snídaně. K snídani byla vánočka, o kterou jsme se skoro poprali. Jako největší hamouni se ukázali Vízek a Berny, kteří si ulovili 10 kusů každý. Po této poslední snídani nastal velký úklid. Touto velmi zábavnou prací byli odměněni jen ti nejpohodlnější (Radek, Berny, Vízek a já). My 4 jsme uklízeli kuchyň, předsíň atd... Po tomto 1,5 hodinovém úklidu jsme dali sbohem chatě a odjeli domů za maminkama a tatínkama. Dohny
Pařanský kroužek V poslední době nás pařany omrzelo hrát hry, jako je COMMANDOS, NHL 98, RED ALERT nebo GTA. Přišli jsme na dost dobrý hry pod síťovým diskem O:. Najdete tam supr gamesy s nově vytvořenou 4D grafikou (nahoru, dolu, doprava, doleva). Například oblíbená strategie PAMPUCH. Vysoce hratelná, nemonotónní se zvraty, které mnohým hrám chybí. Ode mě, jakožto od pařana tělem i duší, dostala tato hra 4 z 5. Teď vám popíši, v čem spočívá: jste malá žlutá sexi hlavička s červeným jazýčkem a musíte sbírat kuličky. Bohužel tam nejste sami. Úkol vám totiž ztěžují modré obludy, které se vás snaží dostat, ale mají IQ o něco nižší, než my časopisáci (o takových 19,5). Pokud se dostanete do 3. kola, můžete se považovat za mistry.
5
Další z řady supergamesů je ERIK. Opět vysoce hratelná, s mistrovskými zvraty a bezva grafikou (4D). Na této hře se určitě podíleli největší mistři svého oboru. Vaším úkolem je zbavit se protivných červů dobře položenou bombou. Pokud jste chladnokrevní, určitě se budete dobře bavit. Mně osobně se líbí, a tak dostává 5/5. Asi nejlepší gameska je BUBU. Jste mladý nadějný bubák a snažíte se zneškodnit díla, která po vás střílejí. Máte mnoho chodeb, kudy se můžete dostat nakonec, ale jen jedna je správná. Určitě se dobře pobavíte, protože s touhletou hrou se setkáte jednou za sto let. Hratelnost této hře přidává i to, že se musíte spolehnout na svůj mozek. Zařadil bych to asi někam do superstrategických her. Pokud někdo zná 20. kolo u COMMANDOSU, určitě je jednodušší, než dostat se na šťastný konec v této hře. Určitě nejlepší strategie na našem trhu, já osobně jí dávám 6 z 5. Tyto všechny supergamesy vyžadují spešl konfigurejšn Pentium IV - 750MHz, speciální 4D grafiku, 64x CD ROM a mnoho jiných doplňků, které se dají do oběhu až za několik pár let. Šéf Gamblerské sekce Microsoftu FANTOM PECA
Hvězda čísla
JOSEF FIŠER
Na první pohled docela nenápadný studijní typ s nadprůměrným IQ. Pravidelně se umísťuje na předních místech v okresních kolech matematických a fyzikálních olympiád. Nejlepší umístění - vítěz Okresního kola fyzikální olympiády 7. roč -
druhé místo v Okr. kole matematické olympiády 8.roč.
Spoluzakladatel časopisu, spoluautor anket a komentářů, z nichž některé se dokonce dostaly na černou listinu. Přes svoji nenápadnost velice zajímavý človíček s nevšedním rozhledem a smyslem pro humor. Sport - průměrný lyžař, nadprůměrný počítačový mág a gambler. 1. Jak se ti spolupracuje s ostatními iqáky ? Nespolupracuji. (Ale my nejsme slepé, a proto vidíme, že se až moc má k Jirkovi Červenému a k mladším redaktorkám našeho časáku ). 2. Jak by měla vypadat tvá vyvolená ? Ne blondýna, inteligentní, pěkná a aby měla vše, co k správné ženě patří .(Díky časáku č.9 se přeorientoval z blondýnek na brunety, černovlásky a šedovlásky). 3. Kde hledáš inspirace k anketám? Na ulici, v kanálech a v různých podnicích, které radši nebudu jmenovat. 4. Jaký dárek k Valentýnu by tě nejvíc potěšil nebo překvapil ? Kdybych nějakej dostal !
6
5. Co chceš dělat po škole ? Když se nedostanu na popeláře, půjdu na gympl. 6. Jaký je tvůj nejoblíbenější předmět? Přestávky (tělák). 7. Koho tipuješ, že vyhraje anketu o nejoblíbenější učitele a učitelku ? Učitele - Hásek, učitelku - Švadlenová. 8. Jak by ses charakterizoval ? Radši nevím (plachý, bázlivý, chodí při stěnách, aby ho neztloukli ti starší, silnější a chytřejší, normálně klidný, ale čas od času někomu rozbije hubu). Doufáme, že o tobě někdy budou naši nástupci psát v rubrice IQ nad 100, když někomu nerozbiješ kušnu a nepůjdeš za to bručet. dík Pepíno, piš dál Elišák a Janina
BASKETOVÝ
ÚSPĚSCH-
STŘÍBRO NA OKRSKU
Zázračný tým složil jeden den před samotným turnajem KOUČ Martin Macek. Právě v tehdy jsme podnikli náš první a poslední trénink, na kterém jsme si kvalitně nacvičili zónu a na kterém jsme poznali naše největší opory- Šáfu a Vojise. Na tréninku bohužel chyběl jeden hráč z naší budoucí základní sestavy: Tomáš Jüptner. Ten se ale k našemu týmu následující ráno připojil. A tak se u 5. ZŠ V Domcích sešli všichni hráči 3. ZŠ: Šafařík, Vojáček, Jüptner, Slezák, Košina, Cerman, Čada a Horák. KOUČOVI přišel radit bývalý žák naší školy Michal Sedláček. Spolu vybrali základ pro mužstvo (prvních pět zmiňovaných na soupisce). Do skupiny jsme byli přilosováni ke gymnáziu a ZŠ Mládežnické. Ze skupiny postupovali pouze dva, takže jsme museli porazit alespoň jednoho z nich. Hned první zápas jsme se jen dívali, jak gympl drtí Mládežku. Naše mužstvo bylo v perfektní náladě a s chutí jsme pozorovali nádherné akce, které si vytvářeli pouze hráči gymplu, i když to byl náš 1. soupeř. Tento zápas skončil 47:8 (nemusím říkat pro koho).Když jsme se rozcvičovali, Kouč řekl zajímavou a přesnou předtuchu svému zástupci: "Já bych toho Horáka tam dal, ale on to je strašný prase." Po prvním poločase už nebylo co řešit, a tak tam Máca nasadil lavičkový tým ( v průběhu turnaje nazvaný jako HORÁK- TÝM, protože to byli největší prasata). Já jako vůdce Horáktýmu jsem musel jít mužstvu příkladem, a tak jsem si nechal nadělit 5 osobních chyb, a proto jsem musel odejít ze hřiště. Zápas skončil i přes urputnou snahu zástupců 3. ZŠ 18:57. I přesto jsme si na Mládežku věřili. Do zápasu proti Mládežce jsme měli jasnou taktiku: hrát všechny balóny na Šáfu a případně Vojise. Taktika se zdařila a naše základní sestava jim nadělila 30 bodů ( oni odpověděli 2x). Za takového stavu neměl náš Kouč na výběr a musel nasadit Horák- tým. Vzadu s Horákem a Čadou, kteří byli doplňováni Cermanem, byla obrana absolutně neomylná
7
(někdy za cenu nepěkně vypadajícího faulu) a nedostali ani koš. Většinu zachycených míčů jsme rychle přehazovali na Valyho a Šáfu, kteří pohodlně skórovali. Zápas skončil 40:2. V semifinále jsme narazili na našeho loňského přemožitele 5. ZŠ. V prvním poločase byla naše hra hodně pasivní a to se projevilo na poločasovém výsledku: 7:12. Ve druhém poločase ale moji spoluhráči zabrali a v hodně napjatém konci, pro nás neuvěřitelně šťastném, vyhráli 23:18. Finále bylo pro nás pouhý detail, protože do okresu postupovali dva. I přesto jsme nastoupili opět proti gymplu. Ten lehce porazil 4. ZŠ. Náš tým vzal zápas s neuvěřitelným humorem a elegancí. Taktika pro tento zápas: 4 hráči brání, Valenta je vepředu a snaží se skórovat (párkrát to vyšlo). Celý zápas proběhl v klidu, až na jeden moment. To se nejlepší hráč gymplu pokoušel zavěsit, šel na dvojtakt a když vyskočil, narazil na tvrdého obránce Cermana, který mu ukázal, co je to spadnout z dvou metrů přímo na parkety. Prohráli jsme s úsměvem 12:38. Přebrali jsme cenu a při převlékání náš Kouč Máca konstatoval: "Ve finále jsme nedostali tolik košů jen proto, že oni sledovali naše blbosti a nesoustředili se na hru a vstřelené koše." G. A. Lubošák
Lomnické hudební jaro '99 Lomnice nad Popelkou - 17.4.1999 Lomnické hudební jaro je festival pořádaný již pět let klubem přátel DDM v Lomnici nad Popelkou. Soutěžilo se na sedmi místech. Jedním z nich bylo i Tylovo divadlo. Od začátku školního roku chodím na rock "n" rollové tréninky, kde se připravuje dívčí formace na různá vystoupení. Lomnické jaro byla naše první příležitost ukázat, co umíme. Na autobus jsme měli čekat za pět minut třičtvrtě na sedm na 4.základní škole R. Frimla. Jenže polovina z nás přišla až po třičtvrtě na sedm. Po konečném součtu jsme zjistili, že nás je čtrnáct, přestože v naší skupině nás má být jen osm. Láďa (náš rock "n" rollový taťka), jeden kluk a dvanáct holek. Do Lomnice jsme přijeli asi o půl deváté. V devět hodin byly zahájeny sobotní soutěže. Nás zajímaly moderní tance, které byly hned vedle v Živno domě. Na konci zahajovacího programu vystupovaly sedmileté mažoretky z Lomnice. Hned po tomto zahájení jsme přešli do vedlejší budovy, kde jsme si odložili své věci a za půl hodiny jsme šli na oběd. Po něm jsme se už začaly připravovat na naše vystoupení. Kamča (naše rock "n" rollová mamka) nám v pátek na tréninku řekla, ať si uděláme "Markeťaky", což jsou účesy Markéty Mayerové z Rande. Všechny jsme se oblékly do černých zvonových kalhot, které jsme měly připevněné černými kšandami, do bílých košil a bílých bot. Soutěž začala po druhé hodině. Dohromady vystupovalo 22 skupin a my jsme šly tancovat jako šesté. Díky malému jevišti a velkému počtu soutěžících, kteří seděli tam, kde neměli, jsme se nemohly postavit do základního postavení. Nevím, jak jsme to dokázaly, ale ta místa v sestavě, která jsme na
8
trénincích nezvládaly, jsme zde "zajely" na výbornou. Jakmile jsme dotancovaly, sedly jsme si na zem ( protože už nikde nebylo místo ) a sledovaly naše soupeřky. Asi po čtvrté hodině dotancovala posední skupina, která se skládala z osmi holek a čtyř kluků. Jelikož všech 21 formací bylo dívčích, docela to všechny holky vzalo a začaly všelijak dávat najevo, že se jim tato kombinace líbila. Po potlesku, který trval dost dlouho, napadlo moderátorku zeptat sekluků jak se jmenují atd.. Za chvíli byli kluci v " obležení " holek. Z jeviště se ozvaly hlasy závistivců, kteří křičeli " LUNETIC ". A od té chvíle jim tak říkal skoro každý. Když porota odešla spočítat všechny body, DJ pustil hudbu a začalo takové rádoby disco. Asi před půl pátou vyšla předsedkyně poroty z místnosti, kde počítali body a my, jelikož už jsme měli být všichni v autobuse, jsme se jí zeptali, jestli máme nějaký diplom. Řekla, že nám něco psala, ale že přesně neví, co. Za chvíli jsme viděly, jak porotci něco předávají Láďovi a byly jsme šťastné, že alespoň něco dostaneme. Láďa nám řekl: " Holky, dostaly jste se mezi první tři, ale neřekli mi, jestli jste byly první, druhý nebo třetí a ještě něco, dostaly jste zvláštní ocenění za celkový dojem a za to umístění jste dostaly Lomnickou notičku ( keramická destička, ve které byla vyrytá lomnická radnice ), kterou dostali jen první tři "(vyčerpávající odpověď ). S velkou radostí jsme utíkaly k autobusu. Při zpáteční cestě jsme se ještě vyfotily a už jsme si jen povídaly. Musíte uznat, že i přes to, že to byly první závody a tuto sestavu trénujeme teprve od začátku školního roku, byl to vcelku úspěch. Petra
Lyžák 7.B Náš lyžák se uskutečnil od 21. - 27.2 s Patisem, Mácou, Martinem a Davidem. Většina z nás odjížděla autobusem, ale my dvě (Lenka, Kamila) jsme jely autem. Ostatní dorazili asi kolem čtvrtý, kde na ně čekal Fíša. V chatě jsme chyběly jenom my dvě. Když jsme přišli, odjel Fíša a my začali vybalovat věci.Po hodině našeho vybalování a názorů na zítřejší lyžování jsme šli na večeři.Do pokoje jsme pozvali Martina a dováděli jsme ho do rozpaků intimními otázkami. Poté, co padla nejhorší otázka, Martin radši odešel, aby nemusel být mezi puberťačkami. Náš rozhovor s Martinem byl náplní celého večera. Ostatní hráli na pokojích karty a povídali si s klukama. V pozdějších hodinách vyhlásil Máca večerku, aby nás měli s krku. Nechtěli jsme jít, ale když Máca pohrozil vařečkou, raději jsme si to rozmysleli. Na pokojích ale klid nebyl. PONDĚLÍ - Nasnídali jsme se a vyrazili na lyže. Nastala zkušební jízda(hrůza). Patis stojící kousek pod námi a s kamerou v ruce, rozptyloval každého z nás. Někdo to bral po zadku a někdo skončil zabořený v hlubokém sněhu. Když jsme se dostali až k Patisovi, začal výklad, jak se otočit na lyžích. Ti, co zvládli otáčecí manévry, se snažili dostat dolů pod vedením Páti a Martina. Příslušníci druhé skupiny, se kterou Máca jezdil na debil placu, se stále plácali a pokoušeli se naučit otáčení, které David předváděl. První skupina se už vozila na vleku. Jeli už asi 5.jízdu, když vtom se připlazila i druhá skupina. Někteří z druhé skupiny ale na vleku neuměli, a proto šplhali až do chalupy úplně zezdola. To, co nás nutilo dále šplhat po čtyřech byl jedině hlad. Po chutném obědě jsme si na pokojích střádali síly na další
9
povedené kousky na sjezdovce. A pak naše osudná 14.hodina, na kterou se nikdo netěšil. Obutí lyžáků jsme se snažili prodloužit, abychom mohli dobrat síly a vychutnat si naposledy krásu okolí. Netrvalo dlouho a dokopali nás ven. Jako vždy se čekalo jen na naší moudrou sovu (Máca) a Patise, když vtom se objevili v plné síle. Jakmile jsme je viděli, věděli jsme, že jedeme na smrt. Na kopci jsme asi po 2 jízdách mohli už jezdit sami (jen 1. skupina ). Z vleků bylo, ale slyšet jen to jak Patis řve: "Pokrč ty kolena, co vtom sedíš jak na hajzlu a pod." (no strašný) Po několika hodinách marného snažení jezdit podle představ učitelů (např.někteří z druhé skupiny)se raději rozhodli jet dolů po zadku, než aby poslouchali rady učitelů. V 16:15 jsme se pomalu, ale jistě blížili k naší chatě.Po příchodu do chaty následovala svačina, která přišla některým namoženým lyžařům vhod. Nabrali jsme síly a znovu Lenka a Kudláková (Kamila) začali vtipkovat s učiteli. Později se přidali i ostatní občané posádky. Před večeří jsme si hráli karty. Nastala opět nudná, ale i zábávná přednáška o voskování lyží, při které naše moudrá sova (Máca) opět zabodovala, protože zlomil běžkařskou lyži. Měli jsme ale i po ní hodně síly. Posílil nás talíř chutné večeře. Na pokojích jsme hráli různé hry. Asi ve 22:00 pod dohledem Máci a jeho vařečky jsme museli jít spát. ÚTERÝ - Po snídani šla polovina na sjezdovky a druhá polovina na běžky. Na sjezdovkách jsme se zlepšovali v našem lyžování, které vypadalo beznadějně. My stateční běžkaři jsme se s Mácou jeli projet někam do vedlejšího lesa. Snažili jsme se na cestě naučit pokyny, které nám Máca pokládal. Ráno se dalo přežít. Když najednou při zpáteční cestě Máca řek: "Teď nám to šlo, takže se odpoledne pojedeme projet." Samozřejmě jsme si mysleli, že spadl ze stromu, ale nebylo to tak. Odpoledne to bylo na obou stranách ještě horší. Sjezdařům při myšlenka na to, jak se plazíme k chatě, kazila jejich akrobatické kousky na lyžích. Odpolední lyžování na běžkách začalo krátkým stoupáním nad Bažinu. V lese se jelo docela dobře. Jakmile jsme viděli, ale ňákej (prej) 1000 m kopec, chtěli jsme se vrátit. Máca, ale (jak už ho určitě znáte) stoupal dál. Poslední jsem šla já (Kudláková). Říkala jsem si už jen 200 m, 100 m, 50 m ...... Konečně vrcholek, připadali jsme si, jako kdybychom vylezli na Mont Everest. Měli jsme hlad, a tak jsme šli do restaurace. Cestou zpátky se nevracelo z kopce dolů, ale ňákou jinou cestou. Byl ještě chvilku čas, a proto jsme se na vedlejší sjezdovce od Bažiny hráli na sjezdaře. Nejlepší byli samo sebou Yetťáci, Bury a Dítě. Po chvílích hraní byl čas jet konečně do chaty (hurá Macek vymyslel kloudnou věc). Všichni šli po véče na pokoje a dnes se bohužel šlo ve 22:00 spát. STŘEDA - Ráno budíček, snídaně a názory na celodenní výlet, které nebyly příliš radostné. Jen představa na to, jak se vláčíme hlubokým sněhem nebo lezem na ledu, nás zneklidňovala. Skupinka, která šla lézt večer, vyfasovala potřebné vybavení. Po dlouhé přípravě jsme se vydali na cestu. Na led se šlo asi 1,5 km do kopce a i když byla velice náročná cesta, nevyvedlo nás to z míry. U ledu to začalo asi takto: Led je přibližně uprostřed prudkého kopce. Museli jsme si proto vyšlapat svoje místo, abychom si měli kde přezout boty a připravit se na lezení. První a nejlepší byl zase Yeťťák Bury. Náš hlavní fotograf byl Martin. Hned si našel místo, kde začal fotit. Dítě také nezklamal a vylezl nahoru. Když lezl Linhart, začala se na nás valit lavina. Byla naštěstí velice malá, tak proto jsme ještě tady. Po něm lezl, kdo jiný, než Kudláková! Nutili mě lízt ještě vejš, když jsem už chtěla dolů. Nejvýš z holek vylezla Hanča (dobrá co!) Jakmile jsme se všichni vystřídali, čekala nás cesta dolů. To byla pohoda. Pak jsme šli
10
do restaurace, kde nám uč. zaplatili pohár a čaj. V chatě na nás čekala Patisova skupina. Ta měla jiný program výlet - sejít od chaty dolů byla hračka, ale potom už jen záviděli těm, co šli na led. Úzké cesty, Patákovo tampo, a plno sněhu je unavovilo už po 2 km. Patis tomu říkal romantická vycházka, ale pro ně to bylo utrpení. Po chvíli to vzdali a svalili se do sněhu. Marně je Patis povzbuzoval krásami přírody. Skočili sněhu a pustili se do svačin. Patis na ně nepočkal a šel napřed. Po 15 - ti min se vrátil, protože se tam nedalo projít a i tato výprava skončila v restauraci, kde snědli pohár a šli k chatě. Před večeří byla přednáška. Po večeři měl každý volnou zábavu až do 22:00 hod. A pak se šlo spát. ČTVRTEK - Čtvrteční ráno začalo jako obvykle, budíčkem v 8:00 hod. Po snídani šly obě skupiny na sjezdovky, kde se snažily zlepšit své lyžařské dovednosti. Někomu to už. šlo, ale někomu ještě vůbec. Někteří jedinci si sedli doprostřed kopce, a když viděli na vleku učitele, rychle se zvedli a dělali hodné a poslušné. Konečně čas se vrátit na oběd a nabrat síly. Na odpolední sjezdování chyběli jen tři stateční běžkaři, kteří se večer rozhodli jít na běžky. Sjezdaři mávali a někteří se v dáli váleli na zemi. V odpoledním čase si to ale Kudláková, Burda a Dítě rozmysleli. Máca nás už nepustil, a tak za ním naše trio pomalu, ale jistě šplhalo. Poslední jsem šla já. Nevadilo mi to. Na nějaký sjezdovce, kde byly velký skoky se kluci začali předvádět, že to umí a já? Já, že jsem jen raději přihlížela. Byla to pěkná projížďka. Pak se jelo chvíli z kopce a dole nás čekal most a na něm 1 m sněhu. Bury jel první, málem spadl do potoka. Po něm jel Dítě. Na konci mostu spadl, vodu ale nevyzkoušel. Už jen já a mohli jsme pokračovat. Naštěstí jsem ani já nevyzkoušela teplotu vody. Teď už zbýval kousek cesty a sjet kopec od prostředka Javoru k Bažině. Sjezdaři už v chatě byli, a tak pozorovali naše čísla. Bury spadl, ale hned vstal. Dítě zahučel hlavou z kopce. Já neuměla zatáčet, a tak jsem spadla na něj. On se vymotal a hned vedle, protože tam byl led, spadl znovu, ale jen na zadek. Varoval mě, ale já stejně spadla taky. V chatě se nám ostatní jenom smáli. Holky mi na pokoji říkaly, co zažily na sjezdovce. Někteří se prý dokonce i zlepšili. Někdo zase srazil spolujezdce. No, prej strašná psina. Po večeři zase nudná přednáška. ani nevím, o čem byla. Zázrak po přednášce - uč. nám řekli, že je večerka až ve 22:30 hod. A tak jsme se šli na pokoje bavit. Uteklo to tak rychle, že si ani nikdo nestihl udělat důležitou věc, hygienu. A tak se snažili dostat se do koupelny na poslední chvíli. Někomu se to podařilo, ale někoho nachytali a dostal vynadáno. PÁTEK - V pátek opět na sjezdovku, po snídani byla příprava.To už ale asi znáte. Všichni se to snažilli vychutnat, protože ti co byli na běžkách, museli jít kvůli Mácoj znovu. Máca si nás chtěl natočit. Říkal tomu natáčení jeho práce. Na sjezdovce nás teda nechali jezdit samotný. Někdy nás ale okřikli. Cestu nahoru jsme si také snažili vychutnat a docela to šlo. Po předposledním obědě jsme zažili nej..... zážitky. Sjezdaři na sjezdovkách byli dole hned. Umíte si ale představit běžkaře, jak jedou dolů? Někteří vymysleli takovou taktiku, že si sedli a jeli dolů po zadku. Když jsem sjela dolů já, snažila jsem se postavit. Lyže mi ujely a srazila jsem Blážu. Máca s kamerou naštěstí rovnováhu udržel, a tak nás natočil. Na svážnici nám vyjel dráhu. Naše výkony vám neumím popsat, ale jediný, co vím, je, že to byla sranda. Když jsem si půjčila náš lyžák na kazetě a zrychlila jsem to, tak je to fakt sranda. Na debil placu nás chtěli taky natočit jak sjezdujem. Při našich jízdách začalo pršet. Máca to ale chtěl dotočit, a tak se točilo dál. V chatě měl každý vlastní zábavu i po večeři. Já Kudláková jsem si taky našla zábavu asi ve 21:30 hod. Začla jsem si ve společence dopisovat s jedním z učitelů
11
(Šilingem). Nikomu jsme to neukazovali, protože se tam psalo dost super věcí. Určitě bude stačit věta, kterou psal Šiling."Tak zlato, pojď na to ať to stojí za to". Po týhle větě jsme šli k němu do pokoje a povídali si. Páteční večer si každý užil, jak chtěl, a po 23:30hod se šlo spát. SOBOTA - Poslední sobotní ráno začalo po snídani rozdělováním úklidu, balením věcí a úklidem chaty. Ti co si sbalili už v pátek mohli začít uklízet, a tak byli brzo hotovi. Celé dopoledne jsme makali, aby byla chata jako nová. Před dvanáctou byl náš guláš s chlebem poslední oběd, a tak jsme si ho snažili vychutnat. Zkušení sjezdaři jeli na sjezdovkách s báglem. Pro mě a Blaženu měl přijet můj táta. Dole pod Bažinou se čekalo už jen na Vítovou. Kluci jí běželi pomoc, protože za 10 min měli bejt na autobusáku. Když můj táta přijel, rozloučili jsme se a už jsme viděli, jak ostatní utíkají na autobusák. Byl to velice náročnej tejden, ale přesto tam nechyběly, také stránky kladné. Všem se po něm moc stýská a všichni na něj rádi v dobrém vzpomínáme. Kamila Kudláková
Přijímačky na gympl Někdy v posledních letech 20. století (něco mezi 18. a 20. dubnem) pozemského letopočtu se na severovýchodní čtvtikouli planety Země, nacházející se přibližně 150 mil. km od zdroje světla a tepla (na výše uvedeném tělese nazývaného Slunce), ležícího kdesi v malé galaxii za mléčnou dráhou (poletíte-li náhodou kolem, stavte se), uskutečnilo přijímací řízení na, z globálního hlediska zcela bezvýznamné, střední škole v zapadlém koutku ve střední Evropě. Zkráceně bych to uvedl asi takto: v polovině dubna jsem dělal přijímačky na gympl. Přišel jsem a zase odešel a nikdo se kvůli tomu nevěšel.... A teď vážně. Když jsem tam přilez, hnedka jsem vylez. Když se řekne gympl, každej si představí našrocený šprty v brejličkách. A přesně to jsem očekával i já. Tak jsem se vohodil tak, abych moc nevynikal. A vono né. Na chodbách jsem potkával samý skejťačky a líbající se dvojice, ruku v ruce v kalhotách. Ale to tady nebudeme rozmazávat, protože toto je slušný časopis pro vzdělané studenty (o tom svědčí vedle jiných nejmenovaných věcí hlavně název). Ale mluvíme o přijímačkách. Na těch bylo 14 lidí, z toho jen polovina holek (co holek, to byly drž...). A o jejich inteligenci svědčí fakt, že jsem z matiky udělal tři příklady ze sedmi (z češtiny to snad bylo o něco lepší) a nakonec ono krásné odpoledne pozemského pondělí jsem se dozvěděl, že jsem z uvedených 14 "chytrých hlav" byl třetí. Nakonec to tedy dopadlo dobře (aspoň pro mě) a teď akorát můžu doufat, že mezi cca 40 šťastlivci přijatými bez přijímaček bylo víc tzv. "bab".
JundP
12
Z vyšší společnosti! Láska kvete v každém věku. Nejen my se zamilováváme, nejen my čteme Bravo, Dívka, Bravo girl a jiné poučné časopisy. Doslova vdávací infekce propukla mezi učitelským sborem. Dne 26.dubna změnila příjmení p. uč. Jindrová na Jírová. V pátek 30. 4. p. uč. Winklerová se stala paní Nemanskou. Z důvěryhodných zdrojů víme, že vdavky plánují další členové ctihodného sboru pedagogů - p. uč. Svobodová a Bittnerová. Citový něžný vztah byl navázán mezi p. uč. Mackem a p. uč. Neubauerovou. Jak toto vzplanutí skončí nikdo neví. Vezmeme-li v úvahu rozhovor s p.uč Mackem (IQ20 číslo 10) je v dohledné době pravděpodobnost, že by došlo též k procesu kroužkování plachých ptáků asi taková, jako že se náš poslíček dá na vegetariánství. Jediný, koho se nám zatím nepodařilo udat je náš poslíček. Pár zasvěcenců sice tvrdí cosi o známosti z Pardubic, ale co oko nevidí, časopis neotiskne. Vypadá to tak, že asi bude nutné otisknout inzerát "CHCETE MĚ?" A teď něco z "nižší" společnosti Martinu Vyčítalovou 8.C dobře poznáte dle zmuchlaných vlasů. Je zde otázka, proč a z jakého důvodu si nechává tuto pozoruhodnou trvalou. Naskytla se nám možnost odpovědět na tuto otázku, trápící celý osmý ročník a učitele těchto tříd. Řešením této logicky záludné otázky zní : vsadila se s Mucudiskou 8.C a o co ? O pusu Luboše Horáka, kterého známe z minulého čísla jako milovníka a oblíbence. Celá sázka zní : "Dokud mi "Hory" nedá pořádnýho francouzáka, nezačnu se česat!!!!!!!!!!" A JE VYMALOVÁNO !!!!!!!!! Elišák + Fybek
TRAMPOTY SE ŽIDLEMI Asi než vám začnu vyprávět komplikace se školními židlemi, měla bych vás uvést do problému. Tak tedy. Jsem jedním z 23 článků, lépe řečeno 1/23třídy 8.A. Ve třídě je 21 lumpů a já ten poslední vzorný žák, bez kterého by se třída neobešla. Jak asi sami víte, školní vybavení tříd je až hrůzostrašné.Sem tam praskne lavice, převrátí se skříň, spadne tabule a v neposlední řadě upadne noha od židle. Bohužel většinou s ní padá i učitel. Bohužel s tímto stavem našich učitelských židlí má největší problémy paní učitelka Švadlenová. Vše začalo ve čtvrtek 15. 4.99, kdy paní učitelce upadla noha od židla. Když byla vyzdvihnuta (noha, paní učitelka se postavila sama) samozřejmě si vylila všechnu zlost na
13
mně. Musela jsem rychle běžet pro Karla Nývlta (školníka), protože jsem nejrychlejší a nejskromnější. Když jsem mu vše vysvětlila řekl: "Ach, jo, paní učitelce upadla noha od židle, to zas bude". Musel jít se mnou do třídy. Vzal si rozbitou židli a přinesl "novou." Dále trampoty pokračovaly i v pátek 16.4.99. To se na židli uvolnil sedící polštářek-"podprdelník". A aby toho nebylo málo, na křivé podlaze se samozřejmě židle kývala. To jste měli vidět spravedlivý hněv paní učitelky. Všichni jsme se klepali, co se bude dít. To víte, mít češtinu a židli v nepořádku, to není procházka růžovým sadem. Ještě tento den spíše hodinu paní učitelka prohlásila, že si bude nosit svů polštářek, aby nemusela sedět na židli po někom jiném. Na to nelze milostpaní nic namítnout. A navíc, že si bude nosit rybářskou židličku, aby nemohla spadnout z těch šíleně rozviklaných židlí. Všichni jsme plakali a prosili naši milovanou a svrchovanou vládkyni, ať nás nezavrhuje a dá nám ještě jednu (několik) šanci. Pozor při vstupu do 8.A na židle! Sice jsem ráda středem pozornosti, ale každý den to přece jen být nemusí. Nebo sundáme Němcovi košík a ten hříšníka roztrhá. Martina
Anketa o nejoblíbenějšího pedagoga roku 1998/99 Máte svého oblíbeného učitele ? Zajímá vás, je - li oblíben i u jiných žáků ? Nás také, a proto jsme se rozhodli, jako každý rok na naší škole, uskutečnit anketu o nejoblíbenějčího a nejsympatičtějšího učitele roku 1998/9. Hlasovat do ankety mohli žáci šestých, sedmých, osmých a devátých tříd. Každé třídě byl předložen seznam 45 pedagogů naší školy. Hlasující žák měl k dispozici pět hlasů, mohl s nimi naložit jedině tak, že dal svému oblíbenci pouze jeden hlas. Tedy mohl maximálně zaškrtnout pět učitelů. Chtěl -li někoho vyzvednout nad ostatní, udělil hlas pouze jemu a ostatním ne. Tento na první pohled složitý systém jsme zavedli pro lepší kontrolu při sčítání hlasů a chtěli jsme tím i zamezit mírným podvůdkům při protlačení supr oblíbenců. Bohužel některé třídy nepochopily ani tento vcelku jednoduchý systém a jejich hlasovací arch musel být prohlášen neplatným. Po třídách bylo rozdáno celkově 16 anketních listů, z kterých se vybralo 13 platných.. Počítání hlasů jsme odpískali zase my a kalkulačka. Učitelé získali 1438 platných hlasů. A zde je umístění prvních deseti členů učitelského sboru: na 1.místě se 155 hlasy se umístil Václav Fišer 2.místo obsadil se 136 hlasy Jiří Paták 3.nejoblíbenějším z učitelů byl ,,náš" pan ředitel Roman Hásek s 120 hlasy na 4.místě skončil Josef Žalský, který dostal 116 hlasů až 5. místo obsadil nejoblíbenější učitel roku 1997/1998 Jaroslav Krejčí tentokrát získal 106 hlasů, což bylo na 1.místo málo
14
84 hlasů stačilo Karlu Šilingovi na 6.místo v celkovém pořadí na 7. místě s 81 hlasy 1. z učitelek Olga Švadlenová 77 hlasů a proto i 8.místo získal Martin Macek 9.místo si vydobil Oskar Šretr s 59 hlasy. Celkově na 10.místě se umístila Helena Hybnerová s 54 hlasy. Bohudík nikde není psáno, že oblíbený učitel je také dobrý učitel a naopak. Při pohledu na naši tabulku nás napadá další spousta otázek. Například, proč jsou daní jedinci na prvních místech, proč je takové výrazné zastoupení silnější části uč.sboru atd.... Na příští rok připravíme komplexnější průzkum ! Těšte se !! Grafika ankety - Hanka Gaborčáková autoři- Lenka Zahradníková a Míša Blažková
Okresní kolo v Mladém historikovi Dne 25.3.1999 se uskutečnilo na 4. ZŠ R. Frimla meziškolní kolo v dějepisné olympiádě zvané Mladý historik. Naše škola měla své zastoupení v podobě Kamily Bočkové a PETRA CERMANA. Po prvním zhlédnutí k soupeřům se nezdálo, že je to historik,ale histerik.Obličeje soupeřů nedávaly moc šancí na úspěch, protože byly z gymplu. Nakonec se soutěže zúčastnilo 52 dětí z trutnovského okresu. Po převzetí a letmém pohledu na arch papíru, který činil asi šest A4, mě zamrazilo v zádech a chuť do práce byla na bodu mrazu. Machýrci z Prahy si na nás vymysleli záludné otázečky,nad kterými jsem jen zakroutil hlavou a řek: ,,Ježišmarjá."Otázky psané jsem odbýval třemi slovy a otázky,kde jsem si mohl vybrat, jsem dělal technikou ,,ententýky dva špalíky" (dál to snad znáte sami) a na odpovědi, kde skončil prst jsem označil jako správnou. Po půl hodině jsem toho měl plný kecky, a tak jsem pozoroval okolí. Holka sedící vedle nás s Kamilou jela, jak ruskej dvojtakt. Papír jí byl malý na její vědomosti, zatímco já měl napsanou sotva polovinu otázek. Za hodinu a půl se konečně sbíralo a já to bohužel musel udělat. Letmo jsem se díval na vypracování ostatních a myslel jsem si, že mě trefí pepka. Všichni to měli skoro hotové, jen já jsem vypadal jak tupoun s prázdnými papíry. Po další hodině a půl jsem se konečně dověděl výsledky. Z možných 119b měla nejlepší holka 98b a já se spokojil s 50b a Kamila s 35b. Nic jsme si z toho nedělali a řídili se pravidlem: ,,Není důležité vyhrát, ale ulejt se ze školy." Fantom Peca a Kamila
15
IQ nad 100 William Shakespeare Narodil se pravděpodobně 26.dubna 1564 ve Stradfordu nad Avonou v rodině rukavičkáře Johna Shakespeara.V 18 letech se oženil s ženou o 8 let starší. Půl roku po jejich svatbě se narodila dcera Zuzana. Jejich manželství nebylo štastné, přesto však byly z něho dvě děti, dvojčata Judita a Hamnet, který umřel v 11 letech. Sedm let po narození dvojčat se v Shakespearově životě nazývá "sedmi léty ztracenými". Není přesně známo, kdy odešel z provinčního maloměsta do centra politického i kulturního života, jež proslulo už v 80. letech divadelní aktivitou. V roce 1592 měl napsané a uvedené všechny 3 díly historické hry o Jindřichu VI. Téhož roku udeřil mor, který trval až do roku 1594 a vyhnal herce do Londýna. Tehdy si od divadla odpočinul a začal psát básně. 2 básně (Venuše a Adois, Znásilnění Lukrécie) jsou věnovány hraběti Southamptonovi. Hrabě Southampton se mu pravděpodobně odvděčil penězi. V roce 1594 proslul jako básník a stal se členem herecké společnosti Lorda Komořího. V r.1597 musel mít Shakespeare velké peníze, když mohl koupit ve Stradfordu nejvýstavnější dům. Roku 1599 se stal spolumajitelem divadla Zeměkoule. Na počátku své tvorby se pustil do tvorby převážně dramatické (Romeo a Julie, Hamlet, Othello), ale byla to i tvorba historických dramat (Richard II.).Později to byla tvorba komediální (Sen noci svatojánské, Zkrocení zlé ženy). V roce 1608 už byl zpátky v rodném Stradfordu. William Shakespeare zemřel 23.4 roku 1616. Andrea ________________________________________________________________ Na tomto čísle spolupracovali : Odpovědný redaktor: Kamila Bočková Zástupce: Eliška Patáčová Návrh obálky : Lenka Hubková, Katka Lutterová, Petra Samcová Ilustrace a foto: Jan Čichovský, internet, clipart, archiv redakce Autoři příspěvků: Kamila Bočková, Efi Karasulasová, Hana Gaborčáková, Dan Dohnal, Petr Cerman, Jana Pechková, Eliška Patáčová, Luboš Horák, Petra Samcová, Lenka Zahradníková, Míša Blažková, Pepa Fišer, Jirka Červený, Martina Chrástková, Kamila Bartošová, Andrea Krupičková, FYBEK Jazyková korekce: Mgr. Eva Dufková Poslíček : Vašek Fišer
