Co nás trápí, co nás bolí
PaedDr. & Mgr. Hana Čechová
Funkční poruchy hybného systému jsou jednou z nejčastějších příčin bolestí pohybového aparátu. Nejedná se jen o bolesti bederní a krční páteře, ale i o poruchy v oblasti horních a dolních končetin a oblasti pánve, které mohou člověku způsobovat nemalé obtíže. Co je příčinou? Lze tyto poruchy eliminovat na minimum?
18/12/14
Horni a dolni zkřižený syndrom dle prof. Jandy
2
OSNOVA 1.
Funkční poruchy pohybového aparátu 2. Svaly a jejich funkce 3. Zkrácení svalu 4. Oslabení svalu 5. Svalová nerovnováha 6. Horní zkřížený syndrom 7. Dolní zkřížený syndrom 8. Poruchy kloubní pohyblivosti 9. Pohybové stereotypy 10. Nejčastější poruchy posturálních stereotypů 11. Korekce a cvičení 18/12/14
3
1/ Funkční poruchy pohybového aparátu Funkční poruchy pohybového aparátu jsou poruchy funkce kloubů, svalů i nervů, ostatních měkkých tkání, orgánů, orgánových soustav a celého organismu, kdy není primárním důvodem projevu onemocnění organická, strukturální příčina, tj. nejsou porušeny cévy, nervová vlákna a svaly, hormonální hladiny jsou v normálu. Člověk je vlastně zdráv… ? ? ? Funkční poruchy pohybového aparátu jsou projevem chybné řídící funkce a nejčastěji se projevují ve třech systémových, vzájemně propojených, úrovních: 1. 2. 3.
v oblasti funkce svalů → svalová nerovnováha v oblasti funkce kloubů → poruchy kloubní pohyblivosti v oblasti centrální regulace → poruchy pohybových stereotypů
18/12/14
4
18/12/14
5
2/ Svaly a jejich funkce
Svaly vykonávají pohyb v kloubech, přičemž jeden pohyb je zajištěn několika svaly Pohyb kloubů zajišťuje několik svalů současně → svaly nepracují izolovaně, ale ve funkčních řetězcích
18/12/14
6
Ve vztahu k určitému pohybu dělíme svaly a svalové skupiny do pěti skupin
1. 2.
Svaly agonické (hlavní) iniciátory pohybu, na pohybu se podílejí nejvíce Svaly antagonické (s opačnou funkcí) vykonávají opačný pohyb Agonické a antagonické svaly tvoří dvojice nebo svalové skupiny, které ve vzájemné spolupráci zabezpečují přesnost pohybů.
3. 4. 5.
Svaly synergické (pomocné) samy nejsou schopny provést pohyb, ale pomáhají při něm, částečně mohou nahradit hlavní svaly Svaly fixační (stabilizační) nevykonávají pohyb, stabilizují kost nebo celou část těla, aby mohl být daný pohyb proveden Svaly neutralizační ruší nepotřebné vnější síly činnosti hlavních a pomocných svalů, aby nedocházelo k nežádoucím souhybům
18/12/14
7
Antagonistické svaly pohybující předloktím Jako pomocné, stabilizační a fixační svaly působí svaly předloktí: vnitřní ohybač zápěstí, zevní ohybač zápěstí a sval oblý (na obrázcích nejsou popsány - zobrazeny)
18/12/14
(Zdroj: Ivan Novotný: Biologie člověka [Fortuna, Praha, 2003] 8 [ISBN 80-7168-819-3])
Z hlediska funkce a morfologické stavby dělíme kosterní svalstvo do dvou základních skupin Posturální (tonické) Zajišťují převážně statické polohové funkce Jsou uloženy hlouběji Udržují polohu těla v prostoru vůči zemské gravitaci, stabilitu, zpevňují tělo při pohybu Aktivují se při udržování vzpřímeného držení těla, jsou v trvalém napětí a mají sklon ke klidovému zkrácení, které přetrvává → zbytnění až ztuhnutí Odolnější proti únavě, snadněji se zotavují po zátěži V pohybových vzorcích mají snahu přebírat funkci svalů fázických 18/12/14 Tyto svaly je nutno protahovat
Fázické Funkčním protějškem svalů posturálních Zajišťují pohyb jednotlivých částí těla a jemnou lokomoci Jsou uloženy blíže k povrchu těla Při nedostatku pohybových stimulů mají tendenci k oslabování, funkčnímu útlumu a hypotonii (snížení napětí ve svalu) Jsou snadno unavitelné, hůře regenerují V pohybových vzorcích mají tendenci neplnit svou funkci Tyto svaly je nutno posilovat 9
Posturální svaly – základní přehled Svaly s převahou pomalých červených svalových vláken, které mají schopnost pracovat po velmi dlouhou dobu. kývač hlavy dvojhlavý sval pažní (m. sternocleidomastoideus) (m. biceps brachii) svaly kloněné (m. scaleni) čtyřhranný sval bederní (m. quadratus lumborum) zdvihač lopatky (m. levator scapulae) sval bedrokyčlostehenní (m. illiopsoas major) horní část trapézového svalu (m. trapezius) vnější rotátory kyčle – sval hruškovitý (m. piriformis) vzpřimovače páteře - hlavně bederní a šíjové napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae) spodní vlákna velkého svalu prsního (m. major pectoralis) hamstringy podlopatkový sval přímý sval stehenní (m. supraspinatus) (m. rectus femoris) přitahovače stehna (adduktory) spodní vlákna širokého svalu zádového (m. latissimus dorsi) lýtkové svaly (dvojhlavý a šikmý lýtkový sval) 10 18/12/14
Fázické svaly – základní přehled Svaly s převahou rychlých bílých svalových vláken, které dokážou vyvinout velkou rychlost a sílu, ale pouze po krátkou dobu. rotátory páteře vzpřimovače hrudní páteře flexory krku mezilopatkové svaly (rombické svaly, střední a spodní vlákna trapézového svalu) přední pilovitý sval (m. serratus anterior) horní vodorovná vlákna širokého svalu zádového (m. latissimus dorsi) zadní část svalu deltového (m. deltoideus)
18/12/14
vnější rotátory paže (podhřebenový sval, malý oblý sval) trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii) horní vlákna velkého svalu prsního (m. pectoralis major) břišní svaly (přímý, šikmý vnější a vnitřní sval břišní) hýžďové svaly (m. gluteus maximus/medius/minimus) vnější a vnitřní hlava čtyřhlavého svalu stehenního (m. quadriceps lateralis/medialis) přední holenní sval (m. tibialis anterior) 11
Posturální svaly se zkracují (červeně), fázické svaly ochabují (modře) (velmi zjednodušené schéma, pouze pro základní orientaci)
18/12/14
12
3/ Zkrácení svalu V klidu sval nedosahuje své normální fyziologické délky Při pasivním pohybu v kloubu nedovolí dosáhnout plného fyziologického rozsahu pohybu v kloubu V klidu může vychylovat kloub z nulového postavení Rozlišujeme dva stupně zkrácení: a) mírné zkrácení – sval je silnější, v kloubu může nastat výhodnější přenos svalové síly → výhodné např. u vrcholových sportovců b) značné zkrácení - sval ztrácí elasticitu a po určité době i sílu → z funkčního hlediska dochází ke změně pohybového stereotypu. Sval se aktivuje v situacích, kdy by neměl být aktivován a současně působí tlumivě na své antagonisty (fázické svaly) → přetěžování pohybového aparátu. Oslabené, převážně fázické svaly, nelze dokonale posílit bez prvotního protažení převážně posturálních svalů. 18/12/14
13
4/ Oslabení svalu Projevem je hypotonie = snížení svalové síly Rozlišujeme dvě příčiny vzniku oslabení: a) absolutní snížení síly - malá trénovanost nebo poraněním svalu b) oslabení svalu na základě reflexního podkladu → porucha v řízení svalového stahu způsobená následujícími faktory: → svaly jsou reflexně oslabovány v důsledku nadměrné aktivace převážně statických (posturálních) svalových skupin → porucha signalizace z poškozených kloubů nebo vazů → dlouhodobé protažení svalu (př. znehybnění sádrou) vede ke snížení svalové síly → z funkčního hlediska je patrná změna pohybových stereotypů → opožděný nástup nebo snížení celkové aktivace zapojení svalů fázických do určitého pohybu Nejdříve se aktivují svaly, které daný pohyb spolu zabezpečují (synergisté), a přebírají tak na sebe funkci hlavního svalu. 18/12/14
14
5/ Svalová nerovnováha (dysbalance) Jsou-li svaly (agonisté a antagonisté) v rovnováze, je svalové napětí na protilehlých stranách kloubů vyvážené → svaly vhodně spolupracují a zajistí správné držení a funkci dané části těla Jsou-li svaly s převážně statickou funkcí (posturální) více zatěžovány, nabývají převahu a vznikají zkrácené svalové skupiny Je-li fyziologická rovnováha mezi systémem svalů posturálních a fázických narušena, převahu získává systém s převážně posturální funkcí. Vzniká tak svalová nerovnováha, neboli dysbalance Svalová nerovnováha neboli dysbalance vzniká v důsledku: a) nevhodného, jednostranného zatěžování a přetěžování pohybového aparátu bez následné kompenzace (posturální svaly se zkracují) b) nedostatkem celkového pohybu (fázické svaly ochabnou) rozlišujeme 2 typy svalové dysbalance: a) lokální – v určité svalové jednotce b) systémová - v celém pohybovém aparátu Typické 18/12/14
je sdružení svalových dysbalancí do syndromů
15
6/ Horní zkřížený syndrom Zkrácení: horní vlákna svalu trapézového (m. trapezius), zdvihač lopatky (m. levator scapulae), zdvihač hlavy (m. sternocleidomastoideus), malý a velký prsní sval (m. pectoralis major i minor) Oslabení: hluboké flexory krku a dolní fixátory lopatek (pars ascendens et transversa, m. trapezii, mm.rhomboidei a m. serratus ant.), svaly podél hrudní páteře (paravertebrální svaly v thorakálních segmentech) Následek: výrazná změna statiky a dynamiky hybných stereotypů → předsun hlavy s přetížením krčně-hlavového a krčně-hrudního (cervikokraniálního a cervikothorakálního) přechodu → krční hyperlordóza, úzká, svěšená ramena, kulatá záda a odstávání dolního úhlu a vnitřních hran lopatek (tzv. scapula alata). Změněná poloha lopatky je příčinou některých bolestivých stavů ramenního kloubu. Abdukce a rotace lopatky vede ke strmějšímu průběhu osy ramenní jamky, což přetěžuje výše uvedené svalstvo a celý závěsný kloubní fixační aparát. Déle trvající přetížení způsobuje degenerativní projevy. 18/12/14
16
Svalová dysbalance v rámci horního zkříženého syndromu (Petr Tlapák, Tvarování pro muže a ženy, 4. vydání, ARSCI 2004)
18/12/14
17
7/ Dolní zkřížený syndrom Zkrácení: flexory kyčelního kloubu (m. iliopsoas, m. rectus femoris, m. tensor fasciae latae), vzpřimovače trupu v bederní oblasti (lumbosakrální segmenty), nikoli hrudní. Oslabení: hýžďové svaly (m. gluteus maximus, medius a minimus). / hýžďové svaly mají zásadní význam pro držení těla/, břišní svaly → vznik bederní hyperlordózy Následek: a) výrazná změna statických poměrů → pánev překlopena dopředu (anteverze) (anteverze obr. A, neutrální poloha obr. B – úhel předního a zadního kyčelního trnu je 10 °), flekční postavení v kyčelních kloubech, zvýšená lordóza v lumbosakrálním přechodu → změna rozložení tlaků na kyčelní klouby a na bedrokřížové (lumbosakrální ) segmenty b) výrazná změna dynamických poměrů → chybný stereotyp kroku a následně celé chůze 18/12/14
18
Svalová dysbalance v rámci dolního zkříženého syndromu (Petr Tlapák, Tvarování pro muže a ženy, 4. vydání, ARSCI 2004)
18/12/14
19
8/ Poruchy kloubní pohyblivosti Rozlišujeme dvě základní poruchy: a) hypomobilitu – omezení kloubní pohyblivosti → kvantitativní = snížení rozsahu pohybu v kloubu → kvalitativní = zvýšený odpor během pohybu (kloubní blokáda) b) hypermobilitu – nadměrná kloubní pohyblivost → nejčastěji genetický základ, může postihovat všechny klouby → větší kloubní vůle v důsledku nižšího klidového napětí kosterních svalů → zdravotní potíže a bolesti, kombinace svalové slabosti a snadného přetížení pohybového aparátu 1) Lokální - vzniká v jednom segmentu jako kompenzační mechanismus např. po úrazu nebo po nevhodném cvičení 2) Generalizovaná - centrální poruchy svalového tonu, oligofrenie (slabomyslnost), neurologická onemocnění apod. 3) Konstituční – postihuje celé tělo, v různých částech a v různém stupni, příčina není známa, vyskytuje se častěji u žen Za určitých okolností může být hypermobilita výhodná, např. u některých druhů sportu, zaměstnání. 18/12/14
20
9/ Pohybové stereotypy (pohybové vzorce) Dočasná, neměnná soustava podmíněných a nepodmíněných reflexů, která vzniká na podkladě stereotypně se opakujících podnětů Mění se v čase, jako reakce na vnitřní příčiny a změny zevního prostředí Vznikají na základě často nebo stále se opakujících pohybů či pohybových dějů → mezi neurony se vytvářejí pevná spojení, která jsou uchovávána v paměti (vzniká mozkový software – mozkový operační systém) Svaly se aktivují ve skupinách či řetězcích dle intenzity překonávaného odporu a aktuální posturální situace (leh, sed…) Pohybové stereotypy rozdělujeme: a) stereotypy prvního řádu dány anatomicky, představují základní pohybovou matrici, která je zhruba pro všechny jedince shodná b) stereotypy druhého řádu vznikají na podkladě vypracovávání funkčních spojení → individuální → velká pohybová variabilita a specificita
18/12/14
21
Poruchy pohybového stereotypu Porucha svalové koordinace způsobená poruchou centrálního řízení Kvalita pohybových stereotypů a stupeň jejich fixace jsou závislé na řadě faktorů: fyziologické předpoklady, vlastnosti centrálních složek pohybového aparátu, způsob, jak byly a jsou pohybové stereotypy vypracovány, posilovány a korigovány Nejčastější poruchy základních pohybových stereotypů: předklon a narovnání se z předklonu, otáčení trupu vsedě, otáčení hlavy a krku, nošení břemen, stoj na jedné noze, chůze extenze kyčelního kloubu, abdukce v kyčelním kloubu, flexe trupu z polohy vleže na zádech, abdukce v ramenním kloubu, flexe krku z polohy vleže na zádech Poruchy pohybových stereotypů jsou jedním z hlavních příznaků nebo i příčin funkčních kloubních poruch, zvláště vertebrogenních (bolesti zad a kříže, hlavy) 18/12/14
22
10/ Nejčastější poruchy posturálních stereotypů Anteverze (vysazení) pánve → hyperlordoza bederní Šikmé postavení pánve (asimetrická práce svalů kolem kyčle, deformity páteře, plochá noha…) Torze pánve (obě pánevní kosti protisměrně rotují) Tvar a stupeň páteřní lordózy Postavení lopatek (zevní rotace, odstávání dolního úhlu lopatky) Knoflíková ramena (ramena společně s hlavou předkloněna dopředu před tělo → hrbíme se) Šíje (hlava lehce předsunuta a zakloněna, zvýšená lordóza krční páteře) 18/12/14
23
11/ Korekce a cvičení Funkční poruchy se vyvíjejí postupně Je důležité včasné odhalení → zabráníme strukturálním změnám, které již nelze v pozdějším věku odstraňovat Funkční poruchy svalového systému můžeme účinně vyrovnávat pomocí cíleného kompenzačního, vyrovnávacího cvičení, které působí na jednotlivé složky pohybového aparátu Je potřeba vytvořit nové pohybové programy (vzorce) pro držení těla a pohybové chování → tyto programy uložit do paměti Nejprve je nutné naučit se vnímat svoje tělo, jeho držení → vnímat instrukce ke korekci pohybů Zpočátku nutné odborné vedení zkušeného cvičitele nebo fyzioterapeuta → následně vědomou a dlouhodobou spolupráci ze strany člověka, který na sobě musí pracovat sám → píle, pevná vůle Pokud vadné držení vzniklo na základě poruch centrální regulace, je jeho funkční ovlivnění velmi obtížně řešitelné → musíme se zaměřit na ovlivnění možností CNS 18/12/14
24
Typy vyrovnávacích cvičení
Uvolňovací cvičení Protahovací cvičení Posilovací cvičení Balanční cvičení Dechová cvičení Relaxační cvičení Aerobní cvičení Specifická cvičení – psychomotorika, jóga, tai chi, čchi-kung, rytmika a tanec, pohybové hry
18/12/14
25
