Bzenecká 23, Brno. Maturitní práce

2011-12 Maturitní práce

Střední škola KNIH, o. p. s. Bzenecká 23, Brno

KRIZE IDENTITY HRDINŮ V TVORBĚ VLADIMÍRA KÖRNERA Maturitní práce

Autor práce: Jan Hromek Vedoucí práce: Mgr. Pavlína Víchová Školní rok 2011/2012


OBSAH

1. ÚVOD…..……...…...……………...…………………….……………………....... str. 2 2. ŽIVOT VLADIMÍRA KÖRNERA……………………………………………... str. 3 3. ÚDOLÍ VČEL A JEHO VÝZNAM V DNEŠNÍ DOBĚ…….............…………. str. 4 3.1. ÚDOLÍ VČEL – POPIS DĚJE……………………………………............. str. 4 3.2 POHLED NA KÖRNEROVU TVORBU………………………................. str. 5 3.3 KRIZE IDENTITY…………………………………………........................ str. 8 3.4 VÝZNAM DÍLA V DNEŠNÍ DOBĚ……………………………................ str. 10 4. ZÁVĚR…………………………………………………………............................ str. 13 5. ANOTACE……………………...……………….…………………...................... str. 14 6. SEZNAM ZDROJŮ………………………………………………........................ str. 15

1


1. ÚVOD Ve své práci se zabývám tvorbou Vladimíra Körnera, a to přímo jeho románem Údolí včel, který původně vznikl jako filmová předloha. Především pojednávám o hrdinech tohoto příběhu ve smyslu krize jejich identity a skutečné nadčasovosti a významu díla i pro dnešní dobu. Tento román jsem si vybral z důvodu jeho zasazení do historie, a tím pádem jakési univerzality z dnešního úhlu pohledu. Körnerova rozsáhlá poválečná tvorba se, přestože jí nejde upřít stejná nadčasovost a stylistická čistost (např. román Adelheid), přece jen navíc zabývá právě dobou poválečnou a vztahem lidí dvou znepřátelených stran.

2


2. ŽIVOT VLADIMÍRA KÖRNERA Vladimír Körner se narodil 12. října 1939, tedy na začátku druhé světové války. Spisovatel sám nepochází ze Sudet, byli odtud jeho rodiče, kteří museli odejít kvůli německému obsazení do vnitrozemí a Vladimír se jim narodil „po cestě“ v Prostějově. Všichni se potom usadili v Uhřicích u Kojetína, oblasti protektorátu. Körner zde zažil část svého dětství a mimo jiné taky Hitlerův projekt pro vyšlechtění nordické rasy.1 Pod záminkou prevence tuberkulózy němci třídili děti na nežádoucí, žádoucí a velmi žádoucí. Körnera zařadili do třetí skupiny. Spisovatelův otec byl členem tajné odbojové organizace a padl v posledních bojích povstání na Moravě (7. května 1945), když bylo Körnerovi šest let. In memoriam dostává dva válečné kříže.2 Nedlouho po tom, po válce, se s matkou vrací na severní Moravu, a zde jsou zase svědky odsunu Němců. Během jeho studentských let nastupuje k moci komunistická strana a literatura se začíná nezadržitelně měnit. Körnerovi se daří vystudovat FAMU a už během studií působí jako dramaturg a později scénárista. Ve své profesi získal vysoké uznání. „(Napsal více jak třicet filmových a televizních scénářů a vydal téměř dvě desítky prozaických knih. Se svými filmy a scénáři zaznamenal řadu domácích i mezinárodních filmových úspěchů. Jeho dílo patří k nejvýraznějším v naší poválečné próze a ve filmu.)“3 Protože většina dramaturgických předloh byly posléze vydány jako romány, má za sebou i úspěšnou kariéru spisovatele, přesto se cítí být více scénáristou.4 Ke skutečnosti tragiky ve své tvorbě se vyjadřuje v rozhovoru pro deník Právo takto: „Přežil jsem tím, že jsem psal tragické příběhy. Kdybych napsal někdy happyend, tak bych umělecky skončil. Všichni mi říkali: Udělejte jednou dobrý konec a vše bude v pořádku. Jakákoli moc a jakýkoli režim jsou v konfliktu s autory tragických příběhů, protože oni umějí pojmenovat zlo. Všichni vládnoucí a mocní se v tom poznají, jsou úplně nepříčetní.“5

1

HEJČOVÁ, Helena. Ďábel si rád bere podobu šaška. Č.Reflex [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.jedinak.cz/stranky/txtkorner.html 2 Körner toto téma zpracovává například v románu Slepé rameno (vychází 1965), které je chápáno jako jeho prvotina, přestože vyšlo až po novele Střepiny v trávě. 3 Česká televize: Vladimír Körner [online]. 2010-11-18 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: . 4 HEJČOVÁ, Helena. Ďábel si rád bere podobu šaška. Č.Reflex [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.jedinak.cz/stranky/txtkorner.html Na otázku: „Cítíte se více spisovatelem, nebo scénáristou?“ Körner odpovídá: „Byl jsem vyučený jako scénárista, takže asi scénáristou. Jenom vždycky, když měl scénář problémy, napsal jsem z toho knížku. Taky mě spisovatelé mezi sebe nikdy moc nepřijali.“ 5 CINGER, František. Vladimír Körner: Autoři tragických příběhů umějí pojmenovat zlo. Novinky.cz [online]. 2009-10-10 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kultura/181184-vladimir-korner-autoritragickych-pribehu-umeji-pojmenovat-zlo.html

3


3. ÚDOLÍ VČEL A JEHO VÝZNAM V DNEŠNÍ DOBĚ 3.1 ÚDOLÍ VČEL – POPIS DĚJE Děj románu začíná částí Vlci, pohledem na jednu z hlavních postav Ondřeje, jak se ještě jako chlapec sklání nad slaměnými koši plnými včel: „To on je přenesl na mýtinku z okolního pralesa a včely mu lezly po předloktí, šimraly kůži a dnes ho ještě žádná z nich nepobodala. Jako by patřil k nim.“6 Na rodném Vlkově mešká svatbu svého ovdovělého otce, který se znovu žení s mladou Lenou. Tato dívka je blízka věkem Ondřejovi. Nepříjemnou chvíli setkání končí Ondřejův dar nevěstě v podobě košíku květin. V tom se ale na dně ukrývají netopýři. Otec je pobouřen a praští Ondřejem takovou silou o zem, že ten se zdá být mrtvý. Hned svého činu lituje a prosí Boha o synův život: „- Bože ,- říkal k obloze třesoucím se hlasem ve strašlivém pohnutí, - neber mi ho. Dám ti ho! Slibuji, že ti ho zaslíbím, bude sloužit k tvé slávě, jenom mu zachovej život... –“ 7 Mladík se tak ocitá na východě Prus u řádu německých rytířů a na hradě Stumm skládá slib řádu. Seznamuje se s cizím rytířem, další hlavní postavou románu: „Chvíli trvalo, než řádový rytíř odpověděl, a zaznělo to, jako by promluvil v prázdném srubu: - Armin von der Heide! –“8 S Ondřejem se stávají přáteli. Děj poskočí o několik let. Z Ondřeje už je muž a chystá se půst. Ten ale ruší útěk jednoho z řádových bratří a rytíři se vydávají na trestnou výpravu. Rotgier je dostižen na břehu řeky samotným Ondřejem a ten pak slyší tato slova: „- Vím, co nám je, potřebujeme vzduch. Jsi sedlák, jak naši předkové, Ondřeji, žádný mnich. Budeme mít léto jako každý člověk. Obdělávat ženskou, pole, a bratři ať si chcípnou věčnými půsty… -“9 Rotgier ale následně hrdinu omráčí a vše řeší až přijíždějící Armin. Zběh je odveden na hrad a potrestán hozením do psince. Když Rotgiera trhají šelmy na kusy, rozhodne se Ondřej v kajícnické cele pro útěk domů. Plán brzy realizuje a Armin se vydává za ním, aby ho přivedl zpátky a spasil jeho duši. Cesta na rodný Vlkov trvá dlouho. Armin je Ondřejovi stále v patách, potkávají obyčejné lidi, lovce. Když Ondřeje v pralese napadají uhlíři, Armin jej zachraňuje a přemlouvá k návratu: „Mocná a silná je síla řádu, vítězí nad ubohostí lidí i úklady svých nepřátel.“10 Ondřej však využívá jeho nepozornosti a několikrát jej praští pěstmi do hlavy. Cesta k Vlkovu je volná. Děj pokračuje druhou částí Včely: „Ještě záhyb cesty, ještě břeh propletený vrbovým a zabělají se zdi. Tam!“11 Ondřej je doma. Potkává čeleď a svou macechu: „Uhnul očima. Dobře vycítil, že ho nevítá překvapení, ani radost, jen divoký úlek v ženiných očích.“12 Zjišťuje, že otec je mrtvý. Hned u večeře probíhají mezi Lenou a Ondřejem vzájemné sympatie. S hrdinou se vrací na smutný Vlkov život, pořádek a radost, na který byli všichni zvyklí dávno za jeho otce. Zakládá loveckou smečku, vrací se ke včelám, potkává místního mnicha Blasia a slibuje přispívat na kostel. Ondřej také zjišťuje, jak zemřel otec, zakousnut vlastními psy po pádu z koně. Stále více je si blízký se svojí macechou a po čase ulehají v jednom loži: „…až našla jeho prsty a spojila je se svými. Tak se chytají dva tonoucí, než je pohltí vlny.“13 Na scénu se ale vrací urputný řádový přítel: „- Zahoďte ty modly! -“14 volá na děti, které si hrají v lese s vycpaným panáky: „Rozutíkaly se před ním, nedostihl ani toho

6

KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978. s.7. Tamtéž. s.11. 8 Tamtéž. s.15. 9 Tamtéž. s.29. 10 Tamtéž. s.75. 11 Tamtéž. s.81. 12 Tamtéž. s.83. 13 Tamtéž. s.109. 14 Tamtéž. s.111. 7

4


nejmenšího chlapce. Byl to Armin von der Heide!“15 Rytíř míří za Ondřejem a nepomáhá ani prosba mnicha Blasia, aby opustil kraj. Na Vlkově probíhá radostná svatba. Ondřej si bere Lenu a všichni se veselí, když v tom se objeví ve vratech Armin: „Bylo to tu. Tak zkroušeně přichází do domu neštěstí.“16 Lena ale nechtěla mít zkaženou další svatbu a zve řádového rytíře dál: „…- Buď vítán, jestli jsi Ondřejův přítel. -“17 Ten se zklidní: „Jako by spatřil něco tak prostého jak dozrálé pole, kus oblohy po bouřce, či odlesk moře.“ -18 Usedají k jednomu stolu a Armin na Ondřeje dále naléhá, aby se s ním vrátil. Slova mají přídech poslední možnosti. Armin daruje Leně svůj váček s pískem od Akonu. Má pro něj nevyčíslitelnou hodnotu, protože připomíná křížovou výpravu. A ta, nevěda, rozsype písek po zemi. Pak oba čerství manželé donutí rytíře políbit nevěstu, čímž poruší řádová pravidla. Vše vypadá nadějně, snad by to mohlo skončit i tak, že Armin von der Heide zůstane na Vlkově. Rytíř je však pevný: „Armin von der Heide se vypotácel z vrat. K pláňce na louce měl přivázaného koně. Ke kolébce sedla byl připoután vak, drátěná suknice s dýkou, i řádový meč. Chytil se oběma rukama za hlavu, se strašným pohnutím přitiskl dlaně k uším, ale hučení přehlušit nemohl...“ „...Nahmatal kámen na cestě a udeřil se do hlavy.“19 Rytíř se vkrade do ložnice, kde čeká Lena na Ondřeje v předzvěsti manželské noci. Myslí si, že to přichází právě on: „V rámu dveří stála vysoká, tmavá silueta. Byla v bílém. Tak se zjevil v toužebném snu spásný anděl.“20 Armin podřeže nevěstě hrdlo. V jeho mysli tak vykupuje Ondřeje z hříchu, chce ho přivést zpátky na správnou cestu, a to se mu daří. Ondřej nachází svou lásku mrtvou, nechává vyklidit dvůr a na Armina vypouští psy. Stejně tak jako řádový bratři na Rotgiera. Z dvora je slyšet: „- Já už jsem svoji spásu ztratil, - ozývalo se přerývaně od země dvora, - ztratil čest rytíře… to… kvůli tobě, Ondřeji…- - Pusťte je! - vykřikl přes celý dvůr Ondřej a hlas se mu zlomil.“21 Armin von der Heide umírá a Ondřej se vrací zpět na hrad Stumm. 3.2 POHLED NA KÖRNEROVU TVORBU Definice stylizace v knize Sociologie literatury Karla Krejčího, praví: „Spisovatelé především vnášejí často do díla zkušenosti, poznatky a způsob myšlení společenského prostředí svého mimoliterárního povolání. Své charakteristické rysy má tak tvorba spisovatelů-lékařů, právníků, profesorů, techniků atp.“22 Pokud vyjdeme z tohoto tvrzení, můžeme o způsobu Körnerovy spisovatelské tvorby říci, že je ovlivněna jeho dramaturgickou profesí. Karolína Schreiberová, pojednávající o řádové tematice v próze V. Körnera, ve své práci píše: „Zvláštní typ prózy pak představuje dílo Vladimíra Körnera, které díky své imaginaci leží na samotném pomezí historické literatury. Vnitřní obrazy převládají nad dějem. Dochází k lyrizaci textu, a proto je jeho dílo tak blízko vančurovské tradici, jež je založená na obraznosti dvojího smyslu a ohromuje svou metaforičností.“23 Způsob ovlivnění filmovou scenáristikou pak zdůrazňuje především dál v textu. „Körnerovo Údolí včel patří 15

KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978. s.111. Tamtéž. s.129. 17 Tamtéž. s.131. 18 Tamtéž. s.131. 19 Tamtéž. s.136. 20 Tamtéž. s.137. 21 Tamtéž. s.140. 22 KREJČÍ , Karel. Sociologie literatury. 2.vydání,doplněné. Praha: Grada Publishing, 2008. s.117. ISBN 97880-247-2623-6. 23 SCHREIBEROVÁ, Karolína. Řádová tematika v prózách Vladimíra Körnera. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra české literatury. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph. D. s.7. dostupné na - http://is.muni.cz/th/252767/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf 16

5


k těm prózám, kterým předcházelo filmové zpracování. Hlavním výrazovým prostředkem je tedy popis, dialogy jsou omezeny na minimum.24 Jazyk, který spisovatel užívá, se drží jedné jazykové roviny – spisovné.“25 Körner pak sám tuto skutečnost potvrzuje v rozhovoru pro Českou televizi, kde mluví o vlastním způsobu psaní v obrazech a vnímání sebe samotného jako prvního diváka svého díla.26 Zdůraznění tohoto stylistického způsobu tvorby autora, ovlivněného jeho skutečnou prací, se věnuji proto, že dle mého názoru přispívá k originalitě jeho prózy a ruku v ruce s tím i k univerzalitě a nadčasovosti. Dalším důvodem k větší nadčasovosti právě románu Údolí včel přispívá fakt, že děj je ukotven v historické době, který se odehrává po smrti krále Přemysla Otakara II. Je důležité si ovšem uvědomit, že Körner užívá historických událostí právě proto, že mu na době nezáleží, snaží se skrze ni vyjádřit k současnosti a historii užívá jen jako zástěrku.27 Tuto tezi i sám potvrzuje v rozhovoru s Helenou Hejčovou, kde k otázce svého nezájmu o současnost odpovídá: „Současností jsem kdysi začínal. První film, Tichá zimní hora, byl zastaven ve výrobě. Šlo o příběh mladé manželské dvojice, která žije v horách. Tehdy byl právě instalovaný ředitel Poledňák a projekt hned zadávil. I s dalšími náměty byly neuvěřitelné problémy. Takže mě zaháněli stále dál do minulosti. Vyjádřit se k současnosti je ovšem možné i přes středověk.“28 Zástupců literatury snažících se vyjádřit k současnosti prostřednictvím historického románu je více. Jak míní Shreiberová, hrdinové se stávali alegoriemi současných postav, jejichž chování mělo nadčasovou platnost, zejména v tvorbě Jiřího Šotoly, který často užívá duality (např. Tovaryšstvo Ježíšovo).29 V době nastoleného sociálního realismu tak měli tvůrčí prostor. Paradoxní je fakt, že je do tohoto „historického období“ většinou uklidila sama vládnoucí strana. Ta si ovšem následně dvojakost významu uvědomovala, a tak se například stalo, že film Údolí včel byl vysílán v roce 1977 bez titulků uvádějících jména autorů a sestříhaným koncem tak, že zcela obracel smysl příběhu.30 Zajímavý pohled optikou předlistopadové doby na historický román se nám nabízí, když vezmeme do ruky knihu B. Dokoupila Český historický román 1945 – 1965 (vydáno 1987). Ten v úvodu zdůrazňuje vysoký význam historické prózy v české literatuře. Pokládá jej za důležitější než v jiných evropských literaturách, a to hlavně z důvodu potřeby utlačovaného národa 19. století opřít se o povzbudivé příklady národní minulosti.31 Dále uznává možnost aktuálnosti historické prózy, ale poukazuje na skutečnost, že jako typ literatury, který je mezi čtenáři populární, přitahuje

24

K této tezi je nutno podotknout, že v případě románu Údolí včel, je dialogu užito více, než je u ostatní Körnerovi tvorby zvykem. 25 SCHREIBEROVÁ, Karolína. Řádová tematika v prózách Vladimíra Körnera. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra české literatury. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph. D. s.38 dostupné na - http://is.muni.cz/th/252767/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf 26 Česká televize: Vladimír Körner [online]. 2010-11-18 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: . 27 SCHREIBEROVÁ, Karolína. Řádová tematika v prózách Vladimíra Körnera. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra české literatury. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph. D. s.17 28 HEJČOVÁ, Helena. Ďábel si rád bere podobu šaška. Č.Reflex [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.jedinak.cz/stranky/txtkorner.html 29 SCHREIBEROVÁ, Karolína. Řádová tematika v prózách Vladimíra Körnera. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra české literatury. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph. D. s.6. dostupné na - http://is.muni.cz/th/252767/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf 30 Česká televize: Vladimír Körner [online]. 2010-11-18 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: . 31 DOKOUPIL, Blahoslav. Český historický román 1945 – 1965. 1.vydání. Praha: Československý spisovatel, 1987 s.6.

6


autory druhé a třetí třídy.32 Na konci své knihy se pak dostává k románu V. Körnera Písečná kosa (vydáno 1970) a zařazuje ho do kategorie falešných teorií a metodě tvorby dává nálepku vývojově retardačních filozofických koncepcí.33 Ve Slovníku české prózy 34se již o Údolí včel vyjadřuje s vědeckým nadhledem a bez kategorických soudů. V Körnerových dílech se projevuje značná imaginace: „Kosové ještě pokračovali k chvále rozbřesku, zato slunce se schovalo.“35 Užívá personifikace: „Liják v krajině přitloukal všecko živoucí k zemi.“36 „Krajina střežila žárlivě svůj klid, dokázala utišit vše.“37 A často epiteton: „Koně se svěže brodili ranní trávou...“38 V románu se vyskytují liturgické texty i říkadla.39 Dalším zajímavým prvkem jeho psaní je užití pomlček místo uvozovek. Dosahuje tak zajímavého efektu, který popisuje Schreiberová: „Vladimír Körner odbočuje od normy a nahrazuje uvozovky pomlčkou ‚-‘ nebo ruší grafické značky úplně. Dochází tak k rušení opozic pásma V a P40 a oslabení grafické delimitace. Zrušením distinktivního znaku (grafického a formálního) vznikají nové epické kontextové postupy - nevlastní přímá řeč, polopřímá řeč. Polopřímá řeč je vyjádřena gramatickou kategorií 3. osoby, ale vypovídá o promluvě postavy: tedy významově patří k řeči postav, formálně náleží do řeči autorské. Nevlastní přímá řeč je variantou řeči přímé a zachovává její formální znaky, avšak postrádá obvyklé grafické označení.“41 Z hlediska narace je Údolí včel chronologicky řazeno. Autor pracuje s časem zajímavým způsobem, když například z první scény svatby přeskakuje hned na hrad Stumm, kde Ondřej skládá řádový slib. Jednak tak šokuje čtenáře náhlostí změny a za druhé klade do přímého kontrastu domácký a přívětivý Vlkov s chladnou krajinou Prus. Do minulosti se postavy vrací jen použitím přímé řeči. Pomocí symbolů se Körnerovi daří asociovat ve čtenáři pocity, během děje z nich vytváří archetypy těchto pocitů (například planina se včelami je stále se opakující obraz domova, vlci jako řádoví bratři, okolní bouře jako skrytá Arminova přítomnost). Toto je patrné už v užití první věty románu: „Mezi mechem a křovinami probleskoval tichý a přátelský ostrůvek uprostřed lesa: planina se včelami.“42 Kompozice textu je jednoduchá a ve spojení s výše zmíněnými jazykovými prostředky dosahuje u čtenáře silného efektu. Gradace baladického děje vede bez výjimky vždy k tragickému konci. Personifikovaná krajina pak nad touto tragikou vyjadřuje význam malosti člověka: „Vysoko po obloze letěla k lidem lhostejná, lidem ještě nedostupná mračna.“43 Körner tak v poměrně krátkém příběhu dosahuje mnoha významů. Jeho sklon k tragice je bezesporu dán zážitky z dětství. Protnutí významu těchto zážitků a autorovi tvorby se nachází v knize Dětské strachy a úzkosti pedagoga Jana – Uwe Rogga, který v části Strach z války je strach ze záhuby, píše: „Děti jsou brzy vtahovány do společenských souvislostí. Jsou konfrontovány s informacemi, které je nezřídka zatěžují a jež přesahují jejich možnosti. 32

DOKOUPIL, Blahoslav. Český historický román 1945 – 1965. 1.vydání. Praha: Československý spisovatel, 1987 s.7. 33 Tamtéž. s.220. – s.221. 34 DOKOUPIL, Blahoslav. Slovník české prózy. vyd. 1994 dostupné na - http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1475 35 KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978. s.40. 36 Tamtéž. s.43. 37 Tamtéž. s.142. 38 Tamtéž. s.26. 39 Tamtéž. s.33. a s.110. 40 V = vypravěč, P = postava 41 SCHREIBEROVÁ, Karolína. Řádová tematika v prózách Vladimíra Körnera. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra české literatury. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph. D. s.23 dostupné na - http://is.muni.cz/th/252767/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf 42 KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978 s.7. 43 Tamtéž. s.142.

7


Zanechávají v dětech strach, pocit bezmocnosti, rezignace a ubohosti.“44 Körnerovy příběhy jsou esencí právě takové bezmocnosti a rezignace. 3.3 KRIZE IDENTITY Identitu můžeme definovat slovy „totožnost“, „úplná shodnost“, „sebeuvědomění člověka“. Pro tuto práci bude ale nejvýstižnější pochopení identity jako jednoty ve vztahu vnitřního duševního vztahu a konání. Hrdinové románu zažívají právě takový rozpor. Ondřej se nestává členem řádu z vlastní vůle, je mladý a rozhoduje za něj jeho otec, který později také svého činu lituje. Jediné, po čem Ondřej touží, je vrátit se domů, žít normální život a založit rodinu. Problematice identity se věnoval americký psycholog Erik Erikson (1908 – 1994), který definoval osm základních vývojových stádií člověka.45 První stadium pojmenoval: 1.Základní důvěra proti základní nedůvěře. Kojenec zažívá pocit důvěry (např. v to, že se vyprázdní, nakrmí), ale naráží také na první zklamání (začínají růst zoubky a dítě zjišťuje, že od bolesti mu nikdo nepomůže). 2.Autonomie proti studu a pochybám. Batole zažívá pocit autonomie, který je v rozporu vůči požadavkům okolí. 3.Iniciativa proti vině. Předškolák má nadbytek energie pro plánování, podnikání a útočení, zažívá ale pocity viny při neúspěchu. 4.Přičinlivost proti inferioritě. Dítě v předpubertálním věku, už má zkušenosti se školou a porovnává sám sebe s ostatními. Pokud je ovšem neúspěšné, může zde narůst pocit méněcennosti. 5.Identita proti konfuzi rolí. Končí dětství a začíná mládí. Člověk se zabývá především tím, jak vypadá v očích druhých. Pohlavní zralost. V tomto stadiu hrozí delikvence a psychotické poruchy, které mohou vést až k neschopnosti „usadit se“. Mladistvá láska je do značné míry pokusem definovat vlastní identitu. Nejistota role mezi druhými lidmi vede k členství v různých partách , k přesvědčování se o věrnosti. 6.Intimita proti izolaci. Mezi dvacátým a třicátým rokem života je jedinec schopen vstoupit do partnerství a „usadit se“. Nebezpečím je izolace v tomto partnerství a neschopnost se postavit dalšímu vývoji. 7.Generativita proti stagnaci. Oddíl o generativitě má vysoký význam, neboť zahrnuje evoluční vývoj. Pro nás je ovšem důležitější snaha zakládání a vedení další generace. Děti bývají závislé na dospělých, ale často se zapomíná na to, že dospělí „potřebují být potřebováni“. Dochází ke krizi středního věku, pocitu nepotřebnosti a stagnaci. 8.Ego integrita proti zoufalství. Ve stáří dochází k hodnocení věcí minulých. Pokud člověk prošel sedmi předešlými stadii úspěšně, přijde vyrovnání a smíření. Pokud ne, následuje strach ze smrti a pocit zoufalství. Erikson také podotýká, že přechod z fáze do fáze je provázen krizí, jejíž vyřešení jedincem vede k růstu a mohutnosti ega. Pokud ovšem konflikt vyřešen není, jedinec opouští stádium s pocitem méněcennosti.46 Hrdina románu Ondřej, prožívá svou krizi na začátku knihy, nachází se v dospívající fázi (identita vs. konfuze rolí) a hledá vlastní já. Spouštěčem tohoto procesu je únik bratra Rotgiera z hradu a jeho následné potrestání předhozením psům. Ondřej se přes noc v postní cele rozhoduje uniknout , prochází krizí a odtrhuje se od řádu. Důležitým faktem je, že k rozhodnutí dochází samostatně, vyřešil tedy krizi sám a jeho ego roste. Důsledkem tohoto rozhodnutí je návrat na hrad Vlkov a další pokračovaní v přirozeném vývoji bytí, a to pokročením do šesté vývojové fáze, kde si ego hledá své místo, objevuje své hranice a především se připravuje na „usazení“. Přichází ctnost a láska. Ondřej potkává Lenu, 44

ROGGE, Jan – Uwe. Dětské strachy a úzkosti. 1.vydání. Praha: Portál. 1999. s.89. ISBN 80-7178-237-8 ERIKSON, Erik H. Dětství a společnost. 1.vydání. Praha 3: Argo, 2002. s.225 – 245. ISBN 80-7203-380-8. 46 KOHOUTEK, Rudolf. Vývojově psychologická teorie S. Freuda, E. H. Eriksona, J. Piageta a L. Kohlberga. [online]. 2010-02-12 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1002/vyvojovepsychologicke-teorie 45

8


ta je sice jeho macechou, stejně k sobě ale nacházejí cestu. Nijak se tak neprohřešují proti přirozenému vývoji bytí. Na zpustlém Vlkově opět začíná život, což vystihuje tato pasáž knihy: „- Co na mě tak hledíte, lidi? - řekl a napil se z dlaně. - Páchne to tu zatuchlinou. Dvůr má být plný dětí! Váhali, z chlévů se ozývalo bučení krav a řinčení věder, děvečky nosily vodu. Tu nejstarší si pamatoval, mívala houfec dětí a bývala na Vlkově nejveselejší. Bůhví, kam se poděli všechny děti, zuby i veselost. Ale oči mládly pohledem na svlékajícího se Ondřeje. Tím si je získal. - Hano! - křikl na stařenku. Zachytil se roubení, odhodil meč i košili od sebe a pojednou tu stál dočista nahý a usmíval se: - Polej mě! Zastavila se s vědrem, ústa bez zubů se otevřela. Bázlivě se ohlédla k vnitřnímu domu, jako by se ozval otcův křik. - Neboj se, - říkal Ondřej. - Nevidělas mužskýho nebo co? Ty taky, Míno! Co je s váma, babky? Potřebujete tu provětrat! A už se probraly z omámení, voda se rozšplíchla po zádech a lapal ji otevřenými ústy- Ještě vědro, ženské! Sem, tady mne pálí! Tak, dobře, Míno! Byl jejich. Starým rodným Vlkovým zakřapal smích, voda šplíchala a okov řinčel o překot, prostranství se rozbahnilo, polévaly se už i mezi sebou a on kraloval nadevším nahý. Přiběhli i děvečky a ženci z dolní osady, co kosili louku za domem, dvůr ožil…“ 47 Pokud se touto optikou podíváme i na druhou postavu Armina von der Heide, můžeme ho zařadit do sedmého vývojového stádia dospělosti (krize středního věku), a to především ve smyslu snahy něčeho dosáhnout a pomoci mladší generaci. Po Ondřejově útěku prosí Armin Komtura o propuštění: „- Najdu ho, - promluvil sotva slyšitelně a bylo to horší, než kdyby v refektáři zakřičel. - Nechci spásu jenom pro sebe, urozený bratře. Jeho tělo zbloudilo, ale duše se vrátí sem. Přísahám ti to! -“48 Armin chce Ondřeje spasit, pomoci mu, a proto se za ním vydává, aby ho přivedl zpátky. Z hlediska motivů Arminova chování je ovšem dobré zmínit výstižnou definici fanatismu v knize Lukáše Urbana Sociologie trochu jinak, kde píše: „Extrémně jednostrannou, nekompromisní, a tedy i zaslepenou a intolerantní formu postoje sociální vědy označují pojmem fanatismus. Fanatismus lze vnímat také jako pervertovaný cit a zneužité, či snadno zneužitelné nadšení. Jiné slovní definice hovoří o zaslepeném a dále zaslepujícím nadšení upozaďujícím rozumovou kritickou analýzu.“49 Text dál pokračuje odkazem na hodnocení Milana Machovce: „…má mnohé složky velmi podobné entusiasmu, odtud i vykazuje nejednu vlastnost o sobě kladnou, např. pracovitost, odvahu, vytrvalost atd., ale vše je více či méně pokaženo, znehodnoceno, deformováno a ‚sebeodcizeno‘ zmíněným posunem v čemsi centrálním. Toto centrální lze jednoduše vyjádřit asi tím, že dotyčný chce své přesvědčení nejen prosadit, dovést k vítězství (to chtějí všichni, kdo v dějinách za něco stojí), ale on to chce prosadit ‚za každou cenu‘. Ztrácí smysl pro názory jiných, pro jejich utrpení…“ 50 Porovnání těchto dvou definic a dvou ukázek textu z knihy Údolí včel dokazuje Arminův fanatismus. Rytíř se na cestě za Ondřejem setkává se slepou dívkou: „- A když se tě dotknu já? – zeptalo se děvče. – Pak přijdeš o ruku, - řekl tvrdě. – A kdybys to udělala s hříšným úmyslem, přišla bys o hlavu. Jsem řádový bratr. –“51 Ke konci knihy se setkává s páterem Blasiem a následuje dramatický text:

47

KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978. s.93. Tamtéž. s.43. 49 URBAN, Lukáš. Sociologie trochu jinak. 1.vdání. Praha: Grada Publishing, 2011. s.140. ISBN 978-80-2473562-7 50 MACHOVEC, Milan. Problém tolerance v dějinách a perspektivě. Praha: Academia, 1995. s.254. 51 KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978. s.53. 48

9


„- Povím ti něco. V kraji, odkud jsem přišel, se stal takový případ. Když jsem byl ještě malý, a než se mě ujali milosrdní mniši. Byl hlad a vypukl mor. Chytili pískaře na Nábě, který jedl mrtvé- - oběsili ho pro výstrahu. V noci pak vyhrabala jeho žena tělo a snědla je se svými dětmi. Armin von der Heide povstal od oltáře a řekl: - Pak měla být utracena jako on! - A co děti?- zeptal se živě mnich Blasius, aby ho zaskočil. Ale zazdálo se mu, že mu neodpověděl hlas lidský, ale jenom ozvěna v kapli. Ozvěna, před kterou se bezděky zachvěl. - Ano, - říkal tvrdě Armin von der Heide, - i ony! - Děti?- polkl pro jistotu mnich. - Copak nebyly čisté? - Není rozdílu, - odpověděl křižák bez sebemenšího prodlení. Prostě, jako by si otřel rukávem další krůpěj z obličeje. - Pak by nezůstal naživu jediný člověk, - užasl Blasius. - Život by zanikl. A tu slyšel něco, co se blížilo udeření hromu. - Nechť zanikne! - zvolal Armin von der Heide...“ 52 Pokud si představíme křižácký řád jako sociální skupinu53 se svými jasně danými pravidly a hierarchií, podléhá pak tvrzení: „Vzhledem k již zmíněné důležitosti sociálního řádu z pohledu jednotlivce a společnosti je jeho dodržování či zachovávání podporováno systémem sociálních sankcí. Náš život se totiž díky ‚rovnici‘ norma – deviace – sankce stává mnohem předvídatelnější a přehlednější. “54 Armin von der Heide je pak v románu vykonavatelem takové sankce. Je alegorií jakéhokoli fanatismu – přesvědčen o své pravdě ničí přirozený život i za cenu sebeobětování. Jako symbol je nadčasový. Pro pochopení tohoto „sankcionování“ by bylo dobré ve zkratce popsat termín tabu: ...V obecné rovině se tímto pojmem označuje vše, co je v dané společnosti (kultuře) považováno za tak špatné (nežádoucí, zavrženíhodné, zvrhlé a nepřirozené, tj. i zakázané), že se o tom raději ani nemluví...“55 Postava Ondřeje se totiž provinila porušením stávajícího tabu a to útěkem z řádu a manželstvím se svojí macechou. Ať už se nám zdají tato provinění jakkoli malicherná z pohledu dnešní doby (a v žádném případě nejsou schopny ospravedlnit vraždu), anebo právě proto, jsou důvodem k vyústění v tak tragický konec a mají výpovědní hodnotu nadčasového rázu. Ať se člověk sebevíc snaží vymanit z vlivu okolního světa, vždy je nakonec dostihnut a potrestán, nebo znovu asimilován. 3.4 VÝZNAM DÍLA V DNEŠNÍ DOBĚ Podle L. Urbana žijeme v době rozkladu tradičních hodnot ve jménu aktuálního a individuálního.56 Společně s narůstající hustotou obyvatelstva přichází řada nových problémů. V prostředí dnes nastolené anonymity, kdy se všichni schováváme za nějaké masky, chráníme si svoji intimitu a názory vyjadřujeme až v bezpečí svého domova, bují extrémní individualismus a lhostejnost k okolí. Každý uniká do nějaké formy alternativní reality, což je ještě podporováno vlivem masové kultury. To vede ke vzniku nových problémů, jako je 52

KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978. s.120. Spadá do kategorie náboženské. 54 URBAN, Lukáš. Sociologie trochu jinak. 1.vdání. Praha: Grada Publishing, 2011. s.144. ISBN 978-80-2473562-7 55 Tamtéž. s.116. 56 Tamtéž. s.223-227. 53

10


například „odkládaná dospělost“57, nebo fenomén „zelených vdov“58 Ten první se týká neschopnosti dnešních mladých lidí dospět (z hlediska Eriksonova rozdělení se jedná o dnešní nabourání stadia intimity, které se v jeho době krylo s manželstvím, což dnes samozřejmě neplatí.) Ten druhý postihuje páry, které se rozhodnou vystěhovat za hranice města, ovšem stále do jeho blízkosti, a obývají tak ještě anonymnější suburbie. Sociologie se poměrně rozsáhle zabývá fenoménem města, jehož vznik a podoba mají pro společnost velký význam. K. Smolová ve své práci zdůrazňuje názor sociologa Maxe Webera: „Max Weber chápal středověké město jako jedinečný a nový jev. Bylo autonomní a fungovalo podle něj jako jakýsi zárodek kapitalismu uprostřed převážně feudálního světa.“59 Vznik města tedy vedl k dnešnímu sociálnímu, a jak se domnívá Weber, i politickému uspořádání. L. Urban pak o městě píše takto: „Typickým sídelním útvarem moderní doby se stalo město. Otázka zní, jak moc svým obyvatelům a návštěvníkům svědčí? Jak se to vezme. Kromě nepopiratelně bohaté kulturní nabídky, široké nabídky pracovních příležitostí, volnočasového vyžití a životně stylové plurality – tedy celkové pestrosti života – a do jisté míry vyhovující (osvobozující) anonymity má i své stinné stránky. Mnozí z něj například při první možné příležitosti prchají na venkov a do přírody. Utíkají za brány města před ostatními příslušníky svého druhu, utíkají před stresem a hektičností, před emocionálním chladem, zvýšenou kriminalitou a koncentrovanými sociálně patologickými jevy, stejně tak před nezdravým životním prostředím.“60 Pokud budeme aplikovat výše zmíněné skutečnosti na román Údolí včel, vyvstanou zajímavé paralely. Jako spíše polemické uvádím ukotvení románu v době po smrti Přemysla Otakara II, který byl u nás panovníkem nejvíce zakládajícím města.61 Důležitější je však symbol řádového hradu Stumm. Ten představuje pro dnešního člověka město. Jeho jméno – Stumm, znamená němý, což vyjadřuje zmíněnou anonymitu města a snahu některých jedinců se z města vymanit, provází sociální sankciování. Pokud budeme přesun obyvatelstva z vesnic do měst přikládat průmyslové revoluci a tím následně změnu většiny ze zemědělců na dělníky, bude největší změnou v rámci lidského chování, projevenou v rámci této změny, schopnost flexibility. Tento pojem zajímavě popsal a uvedl do kontextu s dnešní dobou a krizí identity Dušan Lužný ve své práci Náboženství, globalizace a (de)sekuralizace: „Jak pro ovládané, tak pro ovládající platí základní princip dnešní ekonomiky – princip flexibility. Ekonomický příkaz flexibility se však (stejně jako tomu bylo a je u dalších principů) z oblasti ekonomického života rozšířil a ovládl všechny další oblasti společnosti a zásadním způsobem spoluurčuje život (veřejný i privátní) všech občanů. Snad nikdo dnes nezpochybňuje nutnost rychlého přizpůsobení měnícím se podmínkám, nutnost rychle změnit své zaběhlé způsoby myšlení i žití, nutnost zapomenout na své dřívější životní cíle a principy. Flexibilita – to je ohebnost, pružnost a ‚tekutost‘, tedy vlastnost, která se dnes považuje za pozitivní a nutnou ke zdárnému způsobu života. Opakem je nepřizpůsobivost, strnulost, tuhost, stálost ,pevnost‘; tedy vlastnosti, které jsou spojovány s nepohyblivostí a jsou v rozporu s podstatou dnešní 57

ZEMAN, Josef. Odkládaná dospělost. [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.areopag.cz/content/odkladana-dospelost. 58 SMOLOVÁ, Kristýna. Zelené vdovy jako fenomén současné společnosti. Praha, 2009. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/diplomky/Kristyna_Smolova_Zelene_vdovy_jako_fenomen_soucasne_spolecnosti. pdf. Diplomová práce. Univerzita Karlova Filozofická fakulta katedra sociologie. Vedoucí práce Jana Duffková. 59 Tamtéž. s.29. 60 URBAN, Lukáš. Sociologie trochu jinak. 1.vdání. Praha: Grada Publishing, 2011. s.226. ISBN 978-80-2473562-7 61 SMOLOVÁ, Kristýna. Zelené vdovy jako fenomén současné společnosti. Praha, 2009. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/diplomky/Kristyna_Smolova_Zelene_vdovy_jako_fenomen_soucasne_spolecnosti. pdf. Diplomová práce. Univerzita Karlova Filozofická fakulta katedra sociologie. Vedoucí práce Jana Duffková. s.27.

11


moderny. Nositelé těchto vlastností jsou vnímáni jako nepřizpůsobivý zpozdilí, a jsou ze systému vytlačováni na jeho okraj.“62 Paradoxně tak existují jedinci, neschopní projít základními vývojovými stádii právě kvůli vlastnostem, které byly dříve tak ceněny (např. stálost a pevnost). Společnost je pak trestá jejich vyčleněním za jejich „nepřizpůsobivou normálnost“. Není pak zarážející, že identita se dostává s těmito skutečnostmi do rozporu a prochází tak krizí, ze které nevidím východisko. To ale ani není předmětem této práce. Kapitolu bych ukončil citací z knihy Zygmunta Baumana Úvahy o postmoderní době, která je dost možná stejně tragická, jako samotná Körnerova tvorba: „Ve Svědomí oka — asi nejpronikavější studii o idejích, jimiž se řídilo plánování moderních měst a jež utvářely skutečnost městského života natolik, nakolik byl v rukou a pod vlivem urbanistických plánovačů — dospívá Richatd Sennett k závěru, že ‚mřížka‘ (grid, město složené z ulic, které se pravoúhle protínají, z podélných a příčných řad bloků identického tvaru a rozměrů) nejplněji a nejdůkladněji vyjadřuje sen urbanistů zamilovaných do řádu, sen o stejnorodém, homogenním, neosobním, emocionálně ztlumeném a neutrálním prostředí. Mřížka nahrazuje výrazné a odlišující se, smyslem naplněné a smysl nabízející městské objekty anonymními křižovatkami a stranami identických čtverců. Jestliže mřížka vůbec něco symbolizuje, pak je to primát výkresu před skutečností, logického rozumu před nerozumnou živelností. Je symbolem záměru ujařmit rozmary přírody a dějin tím, že jsou vtlačeny do rámce neúprosné zákonitosti, z níž se nelze vymanit.“ 63

62

LUŽNÝ, Dušan. Náboženství, globalizace a (de)sekuralizace. In: LUŽNÝ, Dušan a David VÁCLAVÍK. Individualizace náboženství a identita: Poznámky k současné sociologii náboženství. Praha: Malvern, 2010. s.27. ISBN 978-80-86702-69-8. 63 BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 2.vydání. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. s. 99. ISBN 80-86429-11-3.

12


4. ZÁVĚR Ve své práci „Krize identity hrdinů v tvorbě Vladimíra Körnera“ jsem se snažil vyzdvihnout nadčasovost románu Údolí včel. Körnerovu tvorbu pokládám za originální ze dvou hlavních důvodu: 1. autorova spisovatelská tvorba je ovlivněná jeho dramaturgickou profesí, 2. dílo obsahuje silné tendence pro tragiku, které jsou dány zkušenostmi v dětství. Přestože by se mohlo zdát, že kniha spadá do škatulky historického románu, V. Körner se v ní vyjadřuje nejen k době vládnoucího komunismu, ve které žil, ale dílo je tak univerzální, že mluví i k naší současnosti. Univerzalitu a nadčasovost díla tedy spatřuji v motivu krize identity jeho hrdinů. To, co zažívá Ondřej z Vlkova, zažívá i dnešní člověk, který se vzpírá systému. Oba jsou nakonec dostiženi a potrestáni. Existenci styčných bodů mezi dobou, ve které se román odehrává, a současností se snažím dokázat aplikací několika sociologických tezí pojednávajících o dopadu fenoménu města na dnešního člověka. Snaž-li se dnešní člověk vymanit z vlivu města, je buď asimilován, nebo potrestán vypuzením až na samý okraj společnosti.

13


5. ANOTACE Maturitní práce „Krize identity hrdinů v tvorbě Vladimíra Körnera“ pojednává o autově knize Údolí včel, krizi identity jejich hrdinů a o významu tohoto románu z hlediska dnešní doby. V práci je stručně vylíčen život Vladimíra Körnera, je popsán děj knihy Údolí včel a pohled na spisovatelovu tvorbu. Následuje kapitola věnovaná krizi identity a významu díla v dnešní době, kde se snažím dokázat nadčasovost tohoto románu aplikací na problémy dneška. ANNOTATION The leaving work ,,The Identity Crisis heroes in the production of Vladimír Körner“ is about the author's book Valley bees (Údolí včel), the identity crisis of its heroes and about the meaning of this novel from the perspective of today. Vladimír Körner's life, the story of the book Valley bees and the view of the writer's production are described there briefly. Then there is a chapter which says about the identity crisis and the meaning of the book today where I tried to manage the timelessness of of this novel by an aplication on today's problems.

14


6. SEZNAM ZDROJŮ Primární literatura KÖRNER, Vladimír. Údolí včel. 1.vydání. Praha: Melantrich, 1978. Sekundární literatura BAUMAN, Zygmunt. Úvahy o postmoderní době. 2.vydání. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2006. ISBN 80-86429-11-3. DOKOUPIL, Blahoslav. Český historický román 1945 – 1965. 1.vydání. Praha: Československý spisovatel, 1987 ERIKSON, Erik H. Dětství a společnost. 1.vydání. Praha 3: Argo, 2002. ISBN 80-7203-3808. KREJČÍ , Karel. Sociologie literatury. 2.vydání,doplněné. Praha: Grada Publishing, 2008. ISBN 978-80-247-2623-6. LUŽNÝ, Dušan, David VÁCLAVÍK Individualizace náboženství a identita: poznámky k současné sociologii náboženství. 1.vdání. Praha: Malvern, 2010. ISBN 978-80-86702-69-8. MACHOVEC, Milan. Problém tolerance v dějinách a perspektivě. Praha: Academia, 1995. ROGGE, Jan – Uwe. Dětské strachy a úzkosti. 1.vydání. Praha: Portál. 1999. ISBN 80-7178237-8 URBAN, Lukáš. Sociologie trochu jinak. 1.vdání. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 97880-247-3562-7 Internet CINGER, František. Vladimír Körner: Autoři tragických příběhů umějí pojmenovat zlo. Novinky.cz [online]. 2009-10-10 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.novinky.cz/kultura/181184-vladimir-korner-autori-tragickych-pribehu-umejipojmenovat-zlo.html Česká televize: Vladimír Körner [online]. 2010-11-18 [cit. 2012-01-25]. Dostupné z: . HEJČOVÁ, Helena. Ďábel si rád bere podobu šaška. Č.Reflex [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.jedinak.cz/stranky/txtkorner.html

15


KOHOUTEK, Rudolf. Vývojově psychologická teorie S. Freuda, E. H. Eriksona, J. Piageta a L. Kohlberga. [online]. 2010-02-12 [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://rudolfkohoutek.blog.cz/1002/vyvojove-psychologicke-teorie SCHREIBEROVÁ, Karolína. Řádová tematika v prózách Vladimíra Körnera. Brno, 2011. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Masarykovy univerzity, Katedra české literatury. Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Miroslav Chocholatý, Ph. D. s.7. dostupné na - http://is.muni.cz/th/252767/pedf_b/Bakalarska_prace.pdf SMOLOVÁ, Kristýna. Zelené vdovy jako fenomén současné společnosti. Praha, 2009. Dostupné z: http://www.suburbanizace.cz/diplomky/Kristyna_Smolova_Zelene_vdovy_jako_fenomen_so ucasne_spolecnosti.pdf. Diplomová práce. Univerzita Karlova Filozofická fakulta katedra sociologie. Vedoucí práce Jana Duffková. ZEMAN, Josef. Odkládaná dospělost. [online]. [cit. 2012-03-10]. Dostupné z: http://www.areopag.cz/content/odkladana-dospelost.

16


11.3.2012 Brno Jan Hromek

17

Bzenecká 23, Brno. Maturitní práce

Recommend Documents