bodem tohoto zasedání bylo projednání a schválení rozpočtu na rok Rozpočet byl schválen jako vyrovnaný

Slovo starosty Vážení čtenáři, první polovina roku 2009 je za námi a tak mi dovolte shrnout do mého příspěvku práci obecního zastupitel‑ stva. Poslední zasedání zastupitelstva v roce 2008 se konalo 15. 12. a zastu‑ pitelé na něm projednali a schválili: • úpravy rozpočtu za rok 2008, • přijetí dotace 30 000 Kč na nákup zásahových stejnokrojů pro hasiče, • inventarizaci majetku, • prodej stavební parcely č. 375/7 manželům Kratochvílovým z Luž‑ ce nad Cidlinou, • smlouvy na pronájem obecních pozemků firmám Česká osiva a ZD Chýšť, • nákup kontejneru na železný šrot. Zastupitelé dále schválili podání žádosti o dotaci z programu obnovy venkova na akci „Oprava a moder‑ nizace dětského a víceúčelového hřiště v Klamoši“. Celkem bude pro‑ investováno 300 000 Kč, z toho dota‑ ce 150 000 Kč. Určitě nejdůležitějším

bodem tohoto zasedání bylo pro‑ jednání a schválení rozpočtu na rok 2009. Rozpočet byl schválen jako vy‑ rovnaný – příjmy 11 700 000 Kč a vý‑ daje 11 700 000 Kč. Největší položkou ve výdajích byla výstavba čistírny od‑ padních vod v Klamoši 8 210 000 Kč. Abychom vyrovnali rozdíl mezi příjmy a výdaji, byly vůbec poprvé použi‑ ty všechny ušetřené peníze od roku 2003, celkem 6 750 000 Kč. Další veřejné zasedání se konalo 23. 2. 2009 a zastupitelé schválili návrh úpravy parku před obecním úřadem. Návrh parku je v souladu se schvá‑ leným plánem rozvoje naší obce a vypracoval ho pan Tomáš Cho‑ ceňský. Věřím, Vážení spoluobčané, že odstranění letitého živého plotu byl pro Vás velký šok, který, alespoň doufám, postupem času a hlavně postupem prací odezněl a vystřídalo ho nadšení a radost z nového vzhle‑ du našeho parku. Na tomto zasedání zastupitelé dále schválili:

•5vystoupení kapely Moravanka 5 dne 6. 6. 2009, •5smlouvu na opravu spadlých bo‑ 5 žích muk, •5prodej obecních pozemků č. 1041, 5 1030 a 1032 panu Doleželovi z Trut‑ 5 nova, který zde hodlá vystavět 5 Agroturistické centrum. Zastupitelé také projednali a schvá‑ lili Integrovaný operační program CzechPoint. V dubnu byla podáná žá‑ dost o dotaci na vybavení pracoviště Czech Point. V případě schválení do‑ tace, bude možné již na podzim 2009 žádat o Výpis z Katastru nemovitostí, Výpis z Obchodního rejstříku, Výpis z Živ‑ nostenského rejstříku, Výpis z Rejstříku trestů a Výpis z bodového hodnocení řidiče na Obecním úřadě Klamoš. 14. 4. se konalo veřejné zasedá‑ ní, na kterém bylo projednáno a schváleno: • přijetí dotace z POV 150 000 Kč, • směrnice pro zadávání malých zakázek,

• změna č. 3 Územního plánu Ob‑ ce Klamoš, dodavatel pracoviště CzechPoint, • vybudování vjezdů k Nálevkovým a Kuklovým. 23. 2. schválili zastupitelé záměr přihlásit naši obec do soutěže Vesni‑ ce roku 2009. Soutěž byla vyhlášena 10. 3. a nás čekal těžký úkol, připravit přihlášku a charakteristiku naší obce. Přihláška včetně všech příloh musela být podána do 30. 4. 2009. Zastupite‑ lé na čtyřech pracovních schůzkách

usilovně pracovali a dávali z poshá‑ něných materiálů dohromady popis naší obce tak, aby co nejvíce zaujal. Jak všichni víte, hodnotící komisi jsme v Klamoši přivítali 25. 5. Po přivítání a pro‑ cházce po naší obci jsme zasedli s komisí ke společnému stolu, abychom jako zá‑ stupci obce odpovídali na otázky hod‑ notících komisařů. Po zodpovězení všech otázek konstatoval předseda komise Ing. Pavel Dvořáček, že ho naše obec zaujala především činností místních dob‑ rovolných spolků a organizací a vyzdvihl

pěkné a výstižné zpracování charak‑ teristiky obce. Ostatní členové komise také vyjádřili spokojenost s návštěvou v naší obci a na závěr návštěvy jsme se společně zajeli podívat na Klamošskou lípu, Sovův koutek a Štítskou náves, kde jsme se s hodnotící komisí rozloučili. Vážení čtenáři Zpravodaje z Klamo‑ še a Štíta, přeji Vám pěkné léto, hezkou dovolenou ať u rybníka nebo u moře a těším se v příštím čísle nashledanou.

ze života v rodné obci. Já však nej‑ raději vzpomínám na lidi – na své nejbližší, na kamarády, sousedy, ale i na ty spoluobčany, kteří mne byli trochu vzdálenější a s nimiž jsme si třeba vždycky neporozuměli. Pro každého z nás jsou jistě nejmilejší členové vlastní rodiny. Pro mne však nebyl daleko snad žádný klamošák. Vzpomeňte se mnou třeba na mi‑ lou postavičku pana Michala Cha‑ valko, kterému jsme neřekli jinak než „Michálek“. Přistěhoval se k nám kdysi dávno odkudsi z volyňského kraje na Rusi. A celý svůj život v naší obci pracoval jako kočí na statku pana Jana Havlína v čp. 8. To byl snad nejskromnější člověk, kterého jsem znal – prostý a věrný hlavně poctivé práci. Ten, když šel okolo našeho stavení a já byl kdesi v kou‑ tu našeho dvorku, nezapomněl ni‑ kdy pozdravit a hlasitě dodat „dob‑ rý den pane Petrovický“ a hluboko k zemi přitom smeknout svoji čepici. Snad nikdy se mi nepodařilo pozdra‑ vit ho první, jak by se slušelo, neboť on byl o jednu generaci starší. A nebo můj soused nejbližší, pan Alois Zima z bývalého č. p. 20. Ni‑ kdy toho sám moc nenamluvil. A l e j e h o s l ov a byla upřímná a člo‑ věk se s ním rád, kdykoli ho potkal, pozastavil a pohovořil o prostém lidském životě. Žil chudým životem ve svém malém domku a hos‑ podařil na několika málo korcích půdy. Neměl život příliš veselý. Osud k němu nebyl příznivý, vždyť z jeho tří synů dva zemřeli předčasně a on sám nakonec tíhu života ne‑ unesl. To k rodině pana Jaroslava Fialy, který bydlel o pár kroků dál,

v č. p. 14, byl osud štědřejší. Pocti‑ vý zemědělec a vyhledávaný zedník nešetřil úsměvem a snad nikdy nikomu neodmítl sousedskou pomoc. Optimistickou povahou, veselostí a vtipem snad přímo oplýval pan František Drahokoupil z č. p. 55. Přesto (nebo snad právě proto), že jako je‑ den z mála klamošáků přežil první svě‑ tovou válku, která tak hluboce otřásla celou Evropou, včetně naší vlasti a naší rodné obce. A tak mohl při svém hos‑ podaření vyhrávat na svou oblíbenou baskřídlovku nejen vojákům na frontě, ale i spoluobčanům v nové republice, až do konec svého dlouhého života. Zajímavou a široko známou osob‑ ností byl pan Jan Těšík z č. p. 22. Také drobný zemědělec, kterého ale práce na poli příliš netěšila. Kravičky zapřahal, jen když to bylo nezbytné. On byl především muzi‑ kantem. Proslavil se jako vynikající kapelník na vojně i v civilu a do‑ konce zkomponoval i několik vlast‑ ních skladeb. Nejčastější jeho po‑ dobou, kterou mám v živé paměti, je jak sedí u stolu, jeho pravá noha klape do taktu o podlahu, pohvíz‑ dává si jakousi tóninu a brilantně píše nové notové party pro členy svojí kapely. Rád jsem pro tuto mu‑ zikantskou pohodu k Těšíkům, jako kluk, často chodíval. Jednou jsem na jejich dvorku před doškovou stodolou prožil dokonce malou mu‑ zikantskou slavnost. To když jim při‑ šla od výrobce hudebních nástrojů Lídla z Brna dodávka několika be‑ den nových hudebních nástrojů. Nejdříve se slavnostně, za přítomnos‑ ti všech členů kapely, vybalil pro Jar‑ du Synka, tehdy nový typ trombónu,

Bohuslav Věříš – starosta obce

Klíč od domova Jsou různé klíče na světě a v životě. Většinou nám slouží k ochraně na‑ šich cenností – peněz, vzácných dokumentů, skvostů, cenných dár‑ ků a nebo památek. Pečlivě jej střežíme a obáváme se jeho ztráty. Jsou v životě však i věci nehmot‑ né povahy, které daleko převyšují hodnotu věcí materiálních a jejichž ztráta se člověka dotýká hlouběji a citlivěji a bývá nenahraditelná. Mezi tyto hodnoty já řadím napří‑ klad vztahy mezi lidmi – patří k nim třeba přátelství, láska, vzájemná důvěra či nezištná pomoc v nouzi. Patří sem nepochybně i pocit lásky k domovu. Klíč k těmto hodnotám se hledá nejobtížněji. Každý z nás si prošlapával jinou cestičku živo‑ tem, tu svoji, která je jenom jeho. Ten Tvůj Domov Ti nemůže někdo cizí nahradit. Proto by každý z nás měl nosit ten zlatý klíček od svého domova v té nehlubší kapsičce, ve svém vlastním srdíčku. Ať Ti je deset, padesát či osmdesát let. Ta cestička, jak roky ubíhají, sic po‑ malu zarůstá, ale úplně nezaroste nikdy. Vždyť to byla ta z nejkrás‑ nějších a nejmilejších ze všech cest v celé naší vlasti. Tenhle klíč hře‑ je člověka stále a všude… snad proto, že nebyl a není ze železa. Pro mne je dokonce dražší, než kdyby byl ze zlata. Nejčastěji Tě po‑ hladí a zahřeje, když jsi se musel od domova daleko či nadlouho vzdálit a nebo jej opustit dokonce nastálo. V takových chvílích na‑ hradí teplo domova vzpomínky. Vzpomínáš snad na všechno! Nejhlouběji se do paměti zapsaly nepochybně ty nejhezčí chvilky

2

Zpravodaj z Klamoše a Štíta 1/2009

tak zvaný „tahák“. To byl trombón bez klapek a proto si chudák Jarda musel pro začátek pilníčkem na trub‑ kách vyznačit polohu jednotlivých tónů. Novinkou pro nás zvědavce byly tehdy rovněž málo známé sa‑ xofony pro Bohouše Věříše a benjo pro Těšíkova syna Oldu. A nakonec nás kluky nejvíce pobavily nové „bicí“. Kapelník pan Těšík jen zářil, jak budou okna „Na staré“ jen řinčet. A také řinčely: A my pod okny zven‑ čí natahovali svoje krky, abychom co nejlépe viděli, jak naši rodičové a starší kamarádi „vytáčejí“.

Mezi oběma světovými válka‑ mi i po ní žilo v naší obci (tehdy ještě bez osady Štít) okolo 400 ob‑ čanů. Na vesnici se všichni dobře znali, a proto se tak lehce vytvá‑ řely a upevňovaly přátelské vztahy. To je něco jiného než ve městě. I já jsem každého velmi dobře znal a dodnes si pamatuji všechna po‑ pisná čísla domů, ve kterých jed‑ notlivé rodiny žily. Každý člověk je jiný, je odlišný než jsem já, je svůj! Na každém člově‑ ku je však něco dobrého, pro co ho můžeš uznávat, nebo dokonce ctít,

či spřátelit se s ním. A když tak zblíz‑ ka můžeš najednou poznávat více jednotlivců, či celé kolektivy lidí, vytvářejí se snázeji velká a pevná přátelství. Nejlepším potvrzením této pravdy byl Sjezd klamošských rodáků v roce 1973, na kterém se sešlo nečekaně kolem 400 kla‑ mošáků. Pro tato velká přátelství, která překonala desítiletí, jsem do té své rodné Klamoše vždycky tak rád jezdil a dosud jezdím. Dokončení v příštím čísle. Zdeněk Petrovický

Komentáře k dobovým kopiím z filmových záběrů (omluvte, prosím, velice špatnou kvalitu záběrů) 1. foto Nejčastější dobový obrázek obce – Manželé Zimovi orají svoje malé políčko na Kozině. Kavský potah a vlastní ruce byly hlavními výrobními prostředky drobných rolníků. 2. foto Alois Zima s Václavem Kryštůfkem při silvestrovském přípitku v hospůdce „Na staré“ (u Chárů č. p. 28) psal se rok 1968 3. foto Pan Miloš Macháček, z č. p. 11, pozdější agronom JZD, diskutuje v r. 1956 s Václavem Petrovickým o účelnosti založení JZD. 4. foto Poctivý občan a dobrý kamarád Václav Hataš, který vždy rád přiložil ruku k dílu, snad nikoho neurazil, a proto lidé jej měli rádi. 5. foto K základnímu nářadí každého rolníka patřila kosa. Jan Macháček vyklepává její ostří na stoličce zvané „babka“. 6. foto Sedlák Jan Havlín s 18 ha pozemků z č. p. 8 vítá se svou manželkou na svém gruntu milého a častého hosta, bratra MUDr. Václava Havlína. 7. foto Občané Josef Říha s Bohuslavem Věříšem jdou do oblíbeného klamošského divadla shlédnout jedno z představení Měsíce divadel. 8. foto Anna Sejkorová z č. p. 88 přichází navštívit paní Kryštůfkovou. To stáří přišlo na návštěvu a zalíbilo se mu u nás a už nechce odejít – to ono, společně s lopotnou celoživotní prací, dokázalo takhle poznamenat venkovského člověka. 9. foto Václav Chára, rolník a hostinský z č. p. 28, se stal po Ladislavu Holickém, zakladateli Měsíce divadel, pokračovatelem divadelní tradice, která proslavila Klamošskou venkovskou kulturu v širokém okolí. 10. foto Nezapomenutelná postavička klamošského života Jarda Chára, který rád uronil slzičku v Chárově hospůdce při zvuku melodií klamošské „kutálky“. 11. + 12. foto Členové klamošské „kutálky“ trombonista Jarda Synek a trumpetista Mirek Brůža při jedné z častých „oslav“ klamošských přátel.

1

2

3

4

5

6

7

8

9

10

11

12


3

Sbor dobrovolných hasičů - mládež Letos jsme začali schůzky s dětmi naplánováním brigády na sběr odpadu. A tak jsme čtvrtého dubna vyra‑ zili okolo deváté hodiny z Klamoše za pomoci Matesa i auta s vozíkem

z Chlumeckého sboru do Měníka, kde se konal závod požárnické všestrannosti. Na start jsme postavili dvě hlíd‑ ky mladších a dvě hlídky starších dětí. První hlídka mladších malinko

zaváhala a skončila na čtvrtém místě, druhá hlídka z mladších dětí naopak překvapila a získala bron‑ zové medaile. První hlídka starších se trochu zaběhla a bohužel mi‑ nula jedno stanoviště, díky tomu se jejich výkon nepočí‑ tal. Druhá hlídka starších, podobně jako u mlad‑ ších překvapila, protože s šestiletým náhradní‑ kem získala slušné devá‑ té místo. Mohli jsme být tedy opět celkem spo‑ kojeni s jejich výsledky. A na tento branný závod navazuje okresní kolo hry Plamen, které se uskutečnilo v sobo‑ tu 16. května v Hrad‑ ci Králové. Opět jsme

směr Štít. Sbíralo se v okolí silnice a hlavně na okraji lesa. Bohužel, bylo opět dost pytlů s různorodým odpa‑ dem od papírků, přes sklo až k pou‑ žitým jednorázovým plenám. Jako odměnu za velkou účast dětí a jejich snahu jsme na závěr opekli buřty. Nejčerstvější zprávou jsou výsled‑ ky dětí ze závěrečné soutěže hry Plamen, ale nejdříve vás seznámí‑ me s výsledky podzimní soutěže, která otevírá ročník hry Plamen. Dne 11. října jsme odjeli autobu‑ sem společně s hasičskými dětmi

jeli autobusem společně s Chlumeckými dětmi. Je‑ likož nám ráno počasí ne‑ přálo, vyškrtla se z bezpeč‑ nostních důvodů jedna z disciplín. Mladším dětem se překvapivě dařilo a při‑ vezly si domů dvě stříbrné a jednu bronzovou medai‑ li ze samotných disciplín a pak ještě pohár za stří‑ brné umístění v celoroční činnosti. Starším se dařilo i nedařilo, ale nakonec si přivezly diplom za čtvrté místo v celoroční činnos‑ ti a to nás také mile pře‑ kvapilo, neboť konkuren‑ ce mezi staršími je stále

4


veliká a umístění na čtvrtém místě za Chlumcem a Měníkem je vskut‑ ku dobrá. A tak jsme jak s mlad‑ šími, tak se staršími dětmi obhájili loňská umístění a tím nám udělaly radost po náročných trénincích. A tímto také děkujeme všem zú‑ častněným, kteří pomáhají s malý‑ mi hasiči za spolupráci po celý rok. Michal Drahokoupil

Z historie Dobrovolného sboru hasičů v Klamoši Pokračování Období I. světové války v čin‑ nosti sboru je zahaleno mlčením jak v kronice sboru, tak i v protoko‑ lární knize. Zápisy z let 1914 až 1918 chybějí proto, že nebyly nikdy na‑ psány. Mnoho mužů bylo povolá‑ no na vojnu, aby bojovali na růz‑ ných frontách v Rusku či v Itálii. Byla to doba útlaku a nouze. Hrůzy válečného tažení přinesly nedozír‑ né škody na životech a majetku. Když uhasl válečný požár a byla vyhlášena samostatná Českoslo‑ venská republika, nastala nová éra i v činnosti hasičského sboru.

Do sboru vstoupili noví členové, aby pokračovali v nastoupené ces‑ tě, jež byla započata před třiceti lety a aby nahradili ty, kteří padli na frontě, nebo pro stáří zanechali činorodé práce ve sboru. S velkou chutí a radostí pustili se klamošští hasiči v prvním roce do obnovené činnosti. Starostou sboru byl zvolen řídící učitel klamoš‑ ské školy Václav Plašil, pod jehož vedením sbor opět nacházel svoji tvář. Byl ustanoven ženský hasičský odbor, který měl 20 členek a ve‑ litelkou se stala paní Anna Loudo‑ vá. Sbor v té době čítal 65 členů

a uvnitř sboru působily 4 odbory: vzdělavatelský, pěvecký, ochotnic‑ ko zábavný a sokolský, který se však záhy osamostatnil. Při sboru byla vedena také pohřební pokladna. Její činnost spočívala v tom, že čle‑ nové pohřební pokladny platili každoročně podle věku příspěvek a v případě úmrtí byl pozůstalým vyplacen určitý obnos. V souvislosti se zavedením elek‑ trického proudu v roce 1923 bylo pořádáno školení všech dobrovol‑ ných hasičů na téma: „Jak si počí‑ nat v konkrétním případě k vyvaro‑ vání se možného neštěstí“. Druhá polovina dvacátých let přináší pokles čin‑ nosti našeho sboru.Ne‑ utěšený stav v našem národním hospodář‑ ství, mravním a spole‑ čenském životě přináší politickou roztříštěnost a narušuje i dobré sousedské vztahy. Čin‑ nost sboru ochabla především po odcho‑ du starosty hasičského sboru Václava Plašila. Kronika našeho sbo‑ ru po jeho odchodu v roce 1926 oněměla a až přičiněním bratra Václava Špáse byla zpětně v roce 1951 doplněna chybějícími údaji o činnosti naše‑ ho sboru. Ladislav Chára


5

TJ Sokol Klamoš S brzkým nástupem letošního jara se rozběhla i jarní část fotbalové se‑ zóny 2008 / 2009. Vyběhnutí našich fotbalistů na tráv‑ níky předcházela zimní příprava, kdy mužstvo sehrálo 6 přátelských utkání

a absolvovalo první týden v březnu soustředění s A týmem ve Stráži pod Ralskem v celkovém počtu 20 hráčů. Obsahem soustředění byl dvoufázo‑ vý trénink, ale také bazén, posilovna a vířivky v lázních. Přes přetrvávající ce‑ losvětovou finanční krizi se nám podařilo - pře‑ devším zásluhou pana Aleše Jerieho st. - zajistit nemalé množství sponzo‑ rů, díky nimž jsme schopni bez problémů celou se‑ zónu zafinancovat. Patří jim naše velké díky. Ale i všem ostatním, kteří se podílejí na fungování mužstva i údržbě hřiště. Vstup do sezóny se bo‑ hužel našim hráčům ne‑ vydařil dle jejich představ. Na domácím hřišti jsme

na jaře zatím nezaznamenali výhru a body ztrácíme i na hřištích soupe‑ řů. Zatím známé výsledky proto vy‑ padají takto: Klamoš - Slávia HK 1 : 3 Klamoš - Nepolisy 1 : 1 Klamoš - Kunčice B 0 : 2 Klamoš - Třebeš 0 : 4 Klamoš - Červeněves 1 : 2 Klamoš - Prasek 1 : 6 V tabulce Okresního přeboru nás tyto výsledky zatím posunuli na 9. příčku. Doufáme, že v druhé půli soutěže se mužstvo zvedne a obhájí slušné umístění v popředí tabulky, kde zdár‑ ně přezimovalo. Přejeme jim k tomu hodně štěstí, co nejmenší marodku a víc gólů v sí‑ tích soupeřů. Jindra Bastinová

Co nového u myslivců za 1. pololetí.... Tak nám zase po půlroce vychází další číslo Klamošského zpravodaje a já bych rád navázal volným tem‑ pem na předešlý článek v minulém čísle zpravodaje. Konec roku jsme tedy završili tra‑ diční „Poslední lečí“ s bohatou zvě‑ řinovou tombolou, která se nám opět, jak již začíná být v Klamoši tra‑ dicí, velmi dobře vyvedla a myslím si, že všech 111 platících by mohlo tato slova jen potvrdit. Na výroční valné hromadě, která se konala taktéž v Klamoši - v hos‑ tinci „U Chárů“, jsme zrekapitulova‑ li uplynulý myslivecký rok, a to jak chovatelskou činnost, tak i činnost brigádní. Na této schůzi byl také při‑ jat jako nový člen do našeho mys‑ liveckého sdružení Aleš Morávek z hájenky. Týden před výroční schůzí jsme ještě provedli zákonem nařízené každoroční sčítání zvěře, jehož úče‑ lem je skutečné zjištění stavu zvěře v honitbě. Po tomto sčítání lze kon‑ statovat, že nestřílení zajíců v minu‑ lém období o podzimních honech se projevuje vyšším počtem jejich stavů. U srnčí zvěře je opět stav velmi dobrý, až nadprůměrný. Ti z vás, kteří využívají polní cesty do Chlumce n. C.

6


přes „Čertovu brázdu“ si nemohli ne‑ všimnout vybudování nové oplocenky na jejim okraji. Do této cca 1/2 ha velké oplocenky byly vysázeny jak jehlična‑ ny - smrk, borovice, tak především list‑ náče - dub. Zároveň byla připravena paseka uvnitř stávajícího remízu, kterou jsme následně osázeli malými doubky. I tuto paseku bylo nutné oplotit. Tento smíšený remíz bude jednou sloužit jako bezpečný úkryt pro zvěř a mj. hezky zvelebí místní krajinu, kterou si někteří lidé pletli se skládkou. Pro podzimní zazvěření naší honit‑ by bažantem je již v Klamoši připra‑ vena odchovna pro bažantí kuřata, která byla začátkem června zakou‑ pena v počtu cca 300 ks, a která asi po dvou měsících budou převe‑ zena do nově zbudovaných volijér v našem areálu za dálnicí na „Peklo“. Dne 16. května začíná doba lovu naší nejpočetnější spárkaté zvěře - srnců. V letošním roce máme za úkol nastřílet celkem 13 srnců ve všech třech věkových třídách. Z toho 7 kusů je zastoupeno v I. věkové třídě (stáří srnců 1 - 2 roky). Jenom připomínám, že u odstřelu všech věkových tříd je kla‑ den důraz na průběrný odstřel (jedinci postižení, zranění, v evidentně špat‑ né fyzické kondici a s abnormálními

parůžky). Toto jsou všechno srnci ne‑ vhodní do dalšího rozmnožování. Veškeré vypreparované trofeje střelených srnců jdou na jaře násle‑ dujícího roku na posouzení hodnoti‑ telské komisi do Hradce Králové, kde je provedena kontrola těchto srnců a ta je zakončena týdenní výstavou. Na závěr mého příspěvku jako odlehčení bych nechtěl opome‑ nout ani padesáté výročí narození našeho člena Karla Hubáčka, které jsme společně s ním oslavili na po‑ slední schůzi v květnu. V červnu jsme popřáli hodně zdravíčka k 85tinám velkému člověku - panu Františku Vávrovi z Kladrub. A mé uznání dále patří, i když ne kulatým, ale jistě dech beroucím květnovým 89tinám stále aktivního a čiperného Jana Zimy z Chlumce n. C., kterého větši‑ na z vás jistě bude znát. Oldřich Šimon

Moravanka v Klamoši Diky iniciativě Obecního úřadu jsme 6. června prožili po všech stránkách zajímavé odpoledne. V prostředí parku vedle „Špičáku“, které ostatně všichni hodnotili jako opravdu hezké, a mnozí ani nevě‑ děli, že zde takový prostor existuje, se konal koncert dechové hudby

Májovanka. To byl ale jenom „před‑ skokan“ známého souboru Moravan‑ ka Jana Slabáka. Organizace perfektně fungova‑ la, bylo zajištěno i skvělé občerstve‑ ní v „Rybářské baště“. Nálada byla výborná a nezdolalo ji ani počasí, které tomuto krásnému odpoledni

vysloveně nepřálo, jak je vidět i z připojené fotografie. Přesto si všich‑ ni nápad Obecního zastupitelstva chválili a rozcházeli se spokojeni. Děkujeme všem, kteří se na pří‑ pravě této akce jakkoliv podíleli. jk


7

Paměti z mého života Jan Těšík pokračování III. Následující den byl zase jako dří‑ vější. Komando: stanovis po čety‑ ry a již jsme zase putovali hlouběji do té ohromné říše ruské. Několika slovy se zmíním o ukrajinském ven‑ kově, kudy jsme procházeli. Kdo v Rusku nikdy nebyl, nesmí si před‑ stavovati venkov jako u nás. Zde například není silnic, jenom rozbi‑ té cesty, kterých nikdo nespravuje a kde místy, hlavně zjara, stojí celé rybníky vody. Obydlení země vel‑ mi řídké, vesnice jedna od druhé průměrně 15 až 20 verst (1 versta asi jako 1 km). A což pak teprve vesnice samotné. Boudy dřevěné, mající z větší části komíny také dřevěné, uvnitř vymazané hlínou. Čistotu, s jakou se setkáváš na na‑ šem venkově, nevidíš nikde. Vše na dvoře leží v nepořádku a jen tu a tam vidíš někde chatu pro‑ zrazující lepšího hospodáře. A což pak ty ulice nebo jak to nazvat. Pravá bažina. Když jdeš ve dne, to přece jaksi přejdeš držíce se jako opilý, když jde z hospody, oběma rukama plotu, ale běda v noci. To jestli nemáš hodně vy‑ soké faldovačky, jistě si nabereš přes vrch. A my ubozí Austriáci jsme měli bídné nízké střevíce, většinou již rozbité, některý, aby zabránil úplnému odpadnutí po‑ dešvů, měl to svázané špagátem nebo drátem. Oh, ty bído lidská. Proč to utrpení všecko? Proč? Podíváme se dovnitř chaty. Zase překvapení. Kamna, pláty jako u nás nevidíš. Místo toho ještě staré takzvané pečky, které zaují‑ mají takřka třetinu celé světnice. Zde v Podolské gubernii vytápí následkem nedostatku dřeva slá‑ mou, které mají nadbytek. Podla‑ ha zde není, snad na faře. Zato stěny se honosí okrášlenými obra‑ zy všech možných svatých. V jed‑ nom úhlu světnice mají na stěně bohorodičku s olejničkou, což ne‑ schází v žádné ani té nejchudší chatě. Postel, peřiny, tj. pro ukra‑ jinského venkovana španělskou vesnicí. Hlava rodiny i se svou po‑ lovicí i s dětmi spí tak, jak jsou ob‑ lečeni na peci. Celkem jest to lid dobrosrdečný, však temný, nevzdělaný. Co však nás překvapilo na Ukrajině a po‑ tom i v Rusku, byly cerkve (koste‑ ly). Každá i ta nejmenší vesnička

8


mívá cerkvu. Budova to také vět‑ šinou dřevěná, jednoduchá, však velice zajímavá svojím vzhledem. Vidíš pěkně provedené vyřezávané dřevěné římsy, konsoly atd. oprav‑ du v pěkném provedení. Mimoděk ptáš se, kde mají školu? Odpověď mužíka bývá obyčejně: Školu? Na što? (na co?) Já do školy nechodil a jsem živ, tak dětem také nenádo (netřeba). Oh, maně se tážeš sama sebe, kdo jest asi vinen tím hrozným národ‑ ním zločinem? Začínáš jaksi trpce, s politováním a lítostí v duši pohlí‑ žet na ruského mužíka. Jak děkuje‑ me Tobě, prozřetelnosti, že jsi nám dala našeho Havlíčka, Palackého, Riegra atd. bez nichž snad by‑ chom také nebyli daleko od rus‑ kého mužíka, aspoň co se týče národního uvědomění. Procházeje takto od etapa k eta‑ pu, přišli jsme jednoho dne začát‑ kem listopadu do jedné vesnice, kdež jsme měli nocovat. Poněvadž však nás vždy zahnali do nějaké kolny, kdež jsme byli nacpáni jako konservované ryby v sudě, snažili jsme se, zvláště my Češi, mezi námi též Skakič, který byl stále se mnou a Vinckem pohromadě, uplách‑ nouti k strážcům do některé chaty. Za tím účelem jsme se s Milošem nepozorovaně ztratili a zatloukli na vrata jedné z chat, která nám jaksi lépe padla do oka. Po druhém klepání nám přišla otevřít ještě mla‑ dá ženština příjemného zevnějšku, která neodolala našim úpěnlivým prosbám a pustila nás dovnitř. P o d l e chování jsem poznali, že to jest sama hospodyně, zaved‑ la nás do světnice, kde u prostran‑ ného stolu seděl muž, asi její manžel se dvěma děvčaty. Jedna byla sta‑ rá asi jako moje Maruška a druhá o něco starší. Na náš pozdrav muž poděkoval a již nás zahrnoval otáz‑ kami. Byl Polák, mluvil polsky a my jsme mu dost dobře rozuměli. První bylo: jaké jste národnosti, kde za‑ jetí atd. Prozrazoval člověka do jis‑ té míry vzdělaného, čemuž jsme se v duchu divili. Na naši odpověď: já že Čech a kamarád Srb pravil: A kdo že jsou ti Češí? Já, pravil, mnoho jsem přečetl a jen jednou, pamatuji, byl u jakéhosi knížete lo‑ kajem Čech. Po mém objasnění, to že jest také jeden z malých slo‑ vanských národů, přitakal hlavou a již nás pobízel k večeři, kterou jeho žena narychlo sehnala. Mléko,

potom rýžová kaše nám chutnaly výborně. Lidé to byli velice dob‑ rosrdeční, na něž mám vděčnou vzpomínku. Po večeři nám žena prostřela slámu na zemi a my s Mi‑ lošem ulehli a spali spokojeně, jak nespal, tuším, ani v měkkých poduškách leckterý kníže. Na druhý den ráno nás vzbudili, řkouce, že po vesnici chodí soldáti a shánějí rozutečence. Načež my, obdarováni pirožkami (plackami), jsme se rozloučili s dobrými lidmi a nastoupili cestu ke shromaždišti. Na cestě nás potkali dva vojáci, naše stráž a již sypaly se na nás rány hanačkami s nadávkami mať vaši j. b. austrijská svoloč. Rozumí se, že jsme utíkali rychle, jak jsme mohli, aby těch ran tolik nebylo. Tam již stály ubohé posta‑ vičky zajatců seřazeni a Vincek, který na nás pamatoval, nechajíc pro nás v čtyřstupu místo, nás již volal sem, sem. Šli jsme dál. Starý Konstantinov Ten den jsme dorazili do měs‑ tečka St. Konstantinova. Jediná budova, která stála za povšimnu‑ tí, byla kasárna, do kterých nás pomístili. Tam ke mně přišel Jeník Malu z Nového Města, který byl stále jako důst. sluha s p. ober‑ lajtnantem Voženílkem, kterýž ze St. Konstantinova s druhými dů‑ stojníky jel vlakem, a Jeník od toho dne zůstal s námi. Pověděli jsme si svoje bolesti a vzpomínali jsme prošlých let, kdy já jsem v Novém Městě hrával. Oh, kde jsou ty časy, všechno pryč, všecko uplynulo a tehdy uvědomil jsem si jasně, že nejsme na světě ničím, ničím, jen nástrojem v rukou mocných. Dobrý Jeník měl několik doutní‑ ků, z nichž mi také dva podaroval. Však hlad, hlad, ten nás nejvíce mučil. Kol kasáren byl drátěný plot a za ním báby s bílým chlebem. Kdo měl ještě peníze, tomu bylo hej, však těch byli pořídku. Jeník byl také bez peněz. Asi 30 rublů si dal k svém pánu obrlajtnantovi Vožřenílkovi, který mu s nimi ujel. Jestli vědomě, nevím. Kdo ne‑ měl peněz, vyměňoval co měl, za chleba. Já jsem měl přikrývku a ačkoliv mně jí bylo líto, pře‑ ce hlad byl mocnější. Vzal jsem ji a za chvíli jsem přinesl bochník chleba, který stál na penězích 1 rubl pro nás, kdežto v krámě stál pouze 20 až 30 kopějek.

Najedli jsme se a za chvíli zazní‑ valy kolem nás různé české písně. Maďaři nezpívali. Jeník dal návrh, abychom si také zazpívali. Ano, volali vedle nás ležící, dejme ně‑ jakou. Dali jsme si Zahučely hory. Při verši: moje mladá léta na vojně utekla, draly se nám skorem všem slze do očí, vždyť se to tak podobalo našemu životu, který opravdu byl proti vůli zasvěcen již tak dlouho vojenskému životu. Dozpívali jsme. Nikdo nemluvil, ne‑ chtěje setřít dojem zůstavší po pís‑ ni. Až jeden četař jménem Čvan‑ čara praví: hoši, takhle to nejde,

dejme si nějakou veselejší. A sám začal a my za ním: Mlýnské kolo, to se točí, to se točí, nás ta vojna neroztočí, neroztočí, neroztočí přijde čas, půjdem domů zas, budeme si namlouvati hezké holky zas. Po této písni byl dojem veselejší, načež načalo debatování, jak brzy to asi již to Rakousko prohraje, při‑ čemž jsme pomalu jeden za dru‑ hým usínali. Na druhý den nás zapisovali přesně od kterého plu‑ ku, kde zajat každý atd. Zde jsme

zůstali asi 3 dny, abychom si od‑ dechli, neboť nás čekala ještě dlouhá cesta, po doslech prý až do Kyjeva. Menáž zde byla jednou denně, ovšem stále jedno a to samé: pohanková kaše spoře maštěná olejem. Mysl nás všech poutalo jedno: kam nás asi ve‑ dou a kde jest náš konečný cíl. Zde také napsal jsem nazdařbůh šv. Hejcmanů lístek, neboť on zde již byl v zajetí kdesi v Chersonské gubernii a jehož adresu jsem ještě z domu si trochu pamatoval. Pokračování v příštím čísle.

Z DUP-POTSKÉ kroniky (pokračování IV.) A jak jsem v minulém vyprávění předeslala, úspěch našeho vystou‑ pení se nesl i do blízkého okolí a naše kalendáře a záznamníky se začaly plnit datumy dalších vystoupení. Začnu tím hodně důležitým pozvá‑ ním, a to na 11. 11. 2006 do Říhova domu v Chlumci nad Cidlinou. Toto pozvání nebylo ledajaké a velice si ho vážíme. Ten den byl významným pro ta‑ neční skupinu SHE-POT, děvčata slavila první rok svého působení. A tím, že si pozvaly na tento sváteční večer i nás, bylo pro DUP-POT velikým vyznamenáním. Děvčata – osla‑ venkyně – pojala své výročí vel‑ kolepě a přitom pracovně. Říhův dům byl vyzdoben, pohoštění skvělé a celý večer ve zna‑ mení nádherných děvčat SHE-POTU a jejich umění, kte‑ ré se neustále pro‑ línalo v bezchyb‑ né choreografii Jany Karlíkové, byl opravdu super! V hledišti nadšení fandové. My jsme trémou nedýchaly už při cestě do Chlumce n. C. Vezly jsme se jako opravdové umělkyně, s námi na vystoupení jel velký technický

štáb: dva řidiči – p. Květa Hatašo‑ vá, maminka Květy Rusínové, druhý řidič Petr Ouzký – manžel Vlaďky, kameraman Pecan, podpůrné di‑ váctvo Marcelka a Milan Schillerovi – naši kamarádi z Klamoše. Do Řího‑ va domu nás přišla podpořit i naše švadlena Iva. V šatně jsme se pře‑ strojily do našich barevných kostýmů a také trochu „ustrojily“ naším oblíbe‑ ným mokem Švestka-Božkov, kterým nás bohatě zásobily oslavenkyně. Vystřelily jsme na parket, hlediš‑ tě nás bouřlivě vítalo, nejvíce bylo

slyšet hochy z fotbalového mužstva, tito hoši nám svým nádherně hluč‑ ným vítáním vyjadřovali svůj vřelý vztah k našemu snažení, prostě byl

to kotel !!! Pecan točil na kameru, Klamošáci tleskali, Ivanka pískala. A co potom při samotném vystou‑ pení, úspěch byl veliký. Musely jsme zase přidávat. Bylo to fajn a také jsme se tímto předvedením „Mrazíka“ dostaly za hranice naší obce a i když Chlumec n.C. není od Klamoše daleko - je to město. Ukázaly jsme se díky SHE-POTU dalšímu publiku a za to opět velký dík Janě Karlíkové. Ale tím pro nás večer vůbec ne‑ končil, v milém prostředí Říhova domu jsme se ještě trochu posilnily po‑ choutkami z rautu „Shep-potské party“ a chvátaly jsme na dal‑ ší vystoupení do Nové‑ ho Města n. Cidl. Do Nového Města jsme byly pozvány prostřednictvím naší členky Vlaďky Ouzké, která je zaměstna‑ ná na novoměstské základní škole. Před svými kolegy se Vlaď‑ ka zmínila, že kromě práce pedagoga a starosti o své dvě děti a manžela ráda chodí do taneční‑ ho kroužku a DUPPOT spěchal dne 11. 11. 2006 na své druhé vystoupení. Pokračování zase příště ... Irena Kvapilová


9

Z činnosti hasičského sboru Výborové schůze probíhají dle plánu • V sobotu 4. 4. byla brigáda na úklid hasičské zbrojnice a před šupnou se betonoval vjezd • 9. května proběhla brigáda, při které se nastavovaly kontej‑ nery na odvoz odpadků

• 10. května v odpoledních hodi‑ nách zasahoval náš sbor spolu s hasiči ze Přepych u začínajícího požáru lesa od silnice k Babydoláku

•

Sbor se připravuje v současné době na okrskovou soutěž v Chudeřicích 30. května ke sté‑ mu výročí založení tamního sboru

• 11. května brigáda žen na úklid hasičské zbrojnice

Ladislav Chára

Zaměstnáni byli: v zemědělství 94 občané, v průmyslu 56 občanů, ve stavebnictví 22, v jiném povolání 31, důchodců 67, dětí a studentů 84. Rozdělení podle nábožens. vyznání: církev římsko-katolická 189 občanů, církev československá 77, českobra‑ trskoevangelická 12, Jednota česko‑ bratrská 18, bez vyznání 58 občanů. Na vlastních zahradách o vý‑ měře 8,55 ha pěstují naši občané 2 021 stromů. Z toho jabloní, hrušní

a slív vysokokmenů 1 281, krsků 740. Angreštů 322, rybízů 754, vinné révy 74, meruněk 17 a broskvoní 5. K dopravě naši občané použí‑ vali 208 kol, 23 motokol, 53 moto‑ cyklů a 14 osobních aut. V domácnostech používali 104 roz‑ hlasových přijímačů, 73 televizních přijímačů, 55 plynových kamen, 10 elektrických kamen, 46 chladni‑ ček a 90 elektrických praček. Václav Špás, kronikář

v okrese. S prací personálu je ONV velice spokojen a zaměstnanci jí‑ delny byli již několikrát vyhodnoceni a v soutěži školních jídelen dokázali i zvítězit. Vaří se zde opravdu dobře a hlavně zdravě. V jídelníčku, který sestavují na ONV odborníci, nechy‑ bí nic, co mnohdy chybí právě v jí‑ delníčku doma, hlavně pro nedo‑ statek času při přípravě jídel. Ve ŠJ jsou žáci vedeni rovněž ke správné‑ mu společenskému chování při jíd‑ le. Přiznejme si, že i to doma při spě‑ chu někdy chybí. Víme, že cena obědu 3,- Kčs je dost vysoká. Když si však uvědomíme, že dokáže dítě za den promlsat (někdy právě i mís‑ to oběda) i větší částku, pak je to snad šetrnost na nepravém místě.

Našim strávníkům v jídelně oprav‑ du chutná. Samozřejmě ne všech‑ no. To však ani doma není vždy v plném pořádku. Že je třeba děti naučit jíst luštěniny, mléčné ná‑ poje i jiné, to je známé jistě všem. I po této stránce bylo dosaženo již mnoha úspěchů. Školní jídelna v obci je nespornou výhodou. Této výhody by mělo však využívat více dětí, hlavně pak ty, které si oběd připravují samy nebo jedí jídlo z minulého dne, nebo dokonce neobědva‑ jí vůbec. Možná, že za několik let bude s ubývajícím počtem dětí školní jídelna zrušena. Potom by naše volání po znovuzřízení bylo již málo platné.

sehnal prostředky na generální opra‑ vu, kterou zadal Krajskému filmo‑ vému podniku, který má do konce března tuto opravu provést. Po GO se konečně dočkají naši filmoví divá‑ ci promítání filmů na širokém plátně.

Správa kina se těší na hojnější ná‑ vštěvy po znovuzahájení promítání, které bude včas oznámeno místním rozhlasem. Zmíněná oprava si vyžá‑ dá částku 10.000 Kčs, kterou uhradí ONV v Hradci Králové.

Ze starých zpravodajů Duben 1969 Napsal nám kronikář“ V květnu 1967 jsem požádal po‑ mocí dotazníků všechny klamošské občany o odpověď na několik otá‑ zek. Domnívám se, že souhrnná zjiš‑ tění budou zajímat i vás. V květnu 1967 žilo v Klamoši 354 občanů, z toho 165 mužů a 189 žen. Nejstarší z tří žen přes 80 let bylo 87 let. Nejstaršímu muži 79 let.

Duben 1969 Proč nevyužívají všechny děti výhod společného stravování? Společné stravování dětí ve škol‑ ní jídelně je stále ještě jenom snem rodičů v mnoha obcích. U nás v Klamoši je školní jídelna v provo‑ zu již pátý rok. Dětem z mateřské školy jsou připravovány přesní‑ dávky, obědy a svačiny, žákům ZDŠ obědy. Děti z mateřské školy využíva‑ jí výhod společného stravování všechny. Není tomu tak, bohužel, u žáků ZDŠ. Z celkového počtu 32 žáků se ve ŠJ stravuje pouhých 20 dětí. Je to škoda. Naše ŠJ pa‑ tří od svého založení k nejlepším

Březen 1969 Místní kino oznamuje Přestávka místního kina bude poněkud delší než bylo původně oznámeno. Místní národní výbor

10


Chválíme

nová čekárna naproti parku

Každý, kdo procházel v poslední době obcí, si jistě všiml nového vzhledu parku s památníkem obě‑ tem I. světové války. Park se otevřel, proslunil a získal na přitažlivosti. I když jsem zpočátku nebyl nad‑ šen myšlenkou odstranit živý plot, který byl součástí parku patrně od doby jeho vzniku, musím uznat, že tento zásah a odstranění náleto‑ vých křovin vzhledu parku výrazně prospěl. Je velká škoda, že se krát‑ ce po rekonstrukci a osázení parku našel v Klamoši člověk, který nově vysazené rostliny v parku vydlou‑ bává a ničí. Také na druhé straně silnice zmizela stará plechová čekárna a byla nahrazena novým přístřeš‑ kem, který byl vybudován v rámci podpory turistického ruchu a bude sloužit i jako odpočívadlo pro cyklisty. Věřím, že spo‑ lu se mnou oce‑ ní tyto změny i většina obča‑ nů naší vesnice. jk

↑ původní podoba parku

park v průběhu rekonstrukce

→


11

Čtenáři nám píší

12

Jak to bylo Už tady máme rok 9, to mně při‑ pomíná 39. rok, začátek druhé vál‑ ky. Byla jsem tehdy 17-letá holka. Dne 15. března 1939 jsem pomáha‑ la u babičky v Chudeřicích. Pamatuji si to, protože maminka měla 15. břez‑ na narozeniny. Máchaly jsme u studny venku prádlo, když najednou takový ohromný hukot. Vyběhly jsme před vrata, půl vesnice bylo už taky venku. Najednou se od Káranic přihnal tank, otevřená nákladní auta plná ozbrojených vojáků, motocykly. Mě najednou popadla hrůza a chtěla jsem domů. Babička mě nechtěla pustit (dneska už ji chápu). Štěstíčko se na mě ale usmálo. Z Káranic od vlaku přijížděl Pepík Vejr, taky Sopřečák. Přijel k nám a babič‑ ku umluvil, že na mě dá pozor. Tak jsme se rozloučili, nasedli a jeli. Dojeli jsme na konec Chudeřic a uprostřed silnice stál s plácačkou německý rozvědčík. „Halt Recht“ hnal nás pořád na pravou stranu. Pepek drsňák říká: „Vyserem se na němčoury“, pojď. Pomohl mně přetáhnout kolo přes levý příkop. Kola jsme po trávníku vedli, ale sami jsme museli šlapat polem. Zem byla vlhká, ale byl poprašek sněhu. Když kolony přejely, skočili jsme na kola a zase po levé straně upalovali a šťastně jsme se domů dostali..

A konec války? Nevím přesně, jestli to bylo v roce 1944, když povolávali 28. ročník. U nás v Sopřeči to byli 4 chlapci čtrnáctiletí. Mezi nimi byl i můj bratr Václav. Děti brali na zákopy. Dobře jim hochům nebylo, nám doma bez nich taky ne. Mamin‑ ka celé dny plakala. Čas ubíhal a přišla revoluce. O Vendovi jsme tu dobu vůbec nic nevěděli. Starší bratr Josef se rozhodl, že ho pojede hledat. Na nádraží v Přelouči potkal kamaráda a když mu řekl, co chce podniknout, tak ho prohlásil za blázna. Němci, že se už vzdávají a je jim jedno, koho zastřelí. Řekl: „Jestli ta tvoje máma chce mít aspoň jednoho syna živého, tak se k ní vrať. Vrátil se a čekali jsme dál. Byli to asi čtyři dny po revolu‑ ci, byla jsem na zahrádce u silni‑ ce, když jsem slyšela mužské hlasy od Přelouče. Zvedla jsem hlavu a uviděla 4 chlapy. Dva jeli na kole a dva se vezli na rámu. Najednou před našima zastavili a já zase vi‑ děla Pepíka Vejra. Najednou křičí: „Slávinko, podívej, koho ti vezu. Já jsem se podívala, ale „Pánbůh mě netrestej“, já jsem ho nepozna‑ la. Až, když šel domů a usmál se na mě. V tu ráno jsem k němu hna‑ la a objímala.

Byl to náš Venda, špinavý, zarost‑ lý a hrozně hubený. Dostala jsem asi trochu šok, protože jsem zača‑ la křičet „mamí, mamí“. Maminka vyběhla, uviděla Vendu, a to bylo radostné setkání. Vedla ho hned domů, necky, vykoupat, čistý prá‑ dlo, čistý šaty, oholit, ale zůstala mu hubenost, Maminka mu zatím uvařila česnečku, tvrdý chleba, čaj a domácí suchary. Suchary pekla sama, pořád ho čekala. Hůř na tom byl jeho kamarád. Přijel domů, měli mastný oběd, on se najedl, ale večer už ho vez‑ li do nemocnice. Když jsme se to dozvěděli, tak jsme teprve ocenili prozíravost naší maminky. Ještě chci podotknout, že brat‑ ra přivezl od Opavy, kde pracoval až do Přelouče ruský tank. Válka si na vesničce Sopřeč vy‑ brala vysokou daň. V koncentračním táboře zahynulo pět občanů. Dva se vrátili z pražských žalářů s podlomeným zdravím. A ti naši „hoši“ všichni čtyři před‑ časně zemřeli. Jsem bába 86 letá, myslím, že nás pamětníků valem ubývá, ale hlavně to píšu pro mladé lidi, aby si vážili míru a svobody. Válka je zlá.

Vážení, milí bývalí spoluobčané, jsem velice potěšen, že opět vychází Klamošský zpravodaj. Při‑ znám se, že na každé nové číslo netrpělivě čekám, protože vím, jak moc mě potěší. Velice se mi líbí nejen obsah, ale také jeho nád‑ herný vzhled, jeho forma. Samo‑ zřejmě srovnávám s Klamošským zpravodajem, který jsem redigo‑ val před čtyřiceti lety a při pohle‑ du na jeho tehdy cyklostylované stránky mi je trochu stydno. A tak Vám, redaktoři, upřímně blaho‑ přeji. Vytváříte krásné noviny, na které může být každý Klamo‑ šák právem pyšný. Vždyť v kolika obcích našeho regionu vycházejí místní noviny? Ale v tomto směru byla Kla‑ moš vždy výjimečná. Měla štěstí na vynikající rodáky i přistěhovalé

občany, kteří kulturní úroveň obce stále posouvali výš a výš. Z vyprávě‑ ní vím mnoho o skvělém kapelníko‑ vi, sbormistrovi a lidovém skladateli Janu Těšíkovi, o velkém patriotovi JUDr. Janu Havlínovi, který jako prv‑ ní zpracoval historii Klamoše, sám jsem měl možnost poznat úžasnou kronikářskou práci hostinského Vác‑ lava Cháry, nedocenitelné filmy PhDr. Zdeňka Petrovického zachy‑ cující život rodné obce od konce II. světové války do dnešních dnů. S takovými „perlami“ se v našem regionu nemůže pochlubit žádná vesnice. A to nebyli zdaleka jediní. Vedle nich by bylo možno jmeno‑ vat řadu vynikajících muzikantů, re‑ žisérů, herců, učitelů. A proto tu mohly vycházet novi‑ ny dříve i nyní, protože vždy bylo o čem psát.

A jak je to dnes? Podobně. Klamoš se stále může pyšnit svou výjimečností, celou řadou osob‑ ností, patriotů, kteří pro dobré jméno obce již vykonali, stále vy‑ konávají a v budoucnu jistě ještě vykonají mnoho neocenitelné prá‑ ce. Zcela určitě mezi ně patří Anič‑ ka a Josef Kvasničkovi se svými dcerami. Ti zpracovali velice cen‑ ný obrazový dokument „Klamoš‑ ské proměny“ zachycující genezi všech klamošských domů. Jsou také spoluautory grafické podoby knih Vyprávění pramenů a Čítanky o klamošské škole a v neposlední řadě jsou tvůrci obnoveného Kla‑ mošského zpravodaje. Výjimečnosti Klamoše také při‑ spělo přistěhování akademických výtvarníků Marie a Vojtěcha Adam‑ cových do Štíta. Nové prostředí


Miloslava Smutná

dovedlo rodačku Marii Adamcovou k napsání Klamošských vzpomínek a Děravých oblak, literárních děl, která se bezprostředně dotýkají živo‑ ta v Klamoši. Je určitě také potěšující, že štítský občan pan ing. Jan Tippner je čle‑ nem krajského zastupitelstva a jedi‑ ným členem jeho rady z malé obce. Navíc zastává jednu ze stěžejních funkcí, je odpovědný za oblast ži‑ votního prostředí a zemědělství. A ještě jedno jméno nesmí v ga‑ lerii klamošských osobností chybět - Luboš Havrda. Rozsah jeho aktivit je neuvěřitelný. Napsal již čtyři kni‑ hy, byl iniciátorem a pořadatelem velkolepých akcí, jakými byly Se‑ tkání potomků nejstarších klamoš‑ ských rodů, Setkání žáků a učitelů klamošské školy, je tvůrcem doko‑ nalých rodokmenů pěti nejstar‑ ších klamošských rodů, pravidelně obohacuje svými příspěvky stránky Chlumeckých listů. Je důstojným pokračovatelem dr. Zdeňka Pe‑ trovického ve filmové regionální

produkci. Nejen, že se jeho film o klamošské lípě dočkal na festi‑ valech amatérských filmů několik ocenění, ale i jeho další film pod názvem „Studnický opálkář“, sklízí úspěch. Tento film postoupil, jako vítěz krajského kola v Pardubicích, do celorepublikového finále „Český videosalón 2009“ v Ústí nad Orlicí, kde z patnácti finálových doku‑ mentárních filmů obsadil krásné čtvrté místo. V žádném případě nechci vypočítávat všechny jeho úspěchy a zásluhy, ale jeho hlubo‑ ké znalosti historie Klamoše, jeho houževnatost, nápady, vytrvalost, preciznost si plně zaslouží můj ob‑ div. K posledním oslavným větám na adresu mého bývalého žáka mě přiměl jeho hodinový rozhovor vysí‑ laný v přímém přenosu 3. března t. r. v Českém rozhlase, ve kterém suve‑ rénně a zasvěceně hovořil o historii své milované vísky. Hovořil s plným zaujetím a z každého jeho slova vy‑ zařovala láska k místům, kde se na‑ rodil, kde prožil své dětství a mládí.

Mohli se o tom v přímém rozhlaso‑ vém přenosu a později i ve třech reprízách přesvědčit občané celé naší vlasti. Je jistě radostné, že si Klamoš stále udržuje svou tradičně vyso‑ kou kulturní úroveň. A podstat‑ ně k tomu přispívají i pracovití, schopní, aktivní členové obecní‑ ho zastupitelstva v čele s jedním z nejmladších starostů v širokém okolí panem Bohuslavem Věří‑ šem. Velkolepá oslava 650. výročí obce a významná podpora všech akcí a aktivit je toho dokladem. Vážení klamošští přátelé, myslím si, že Klamošský zpravodaj Vám bude přinášet hodně radosti, po‑ těšení, že se stane Vaším přítelem, že se budete těšit na každé jeho další vydání. Mně se moc líbí, a pro‑ to mu upřímně přeji dlouhověkost a všem jeho tvůrcům hodně dob‑ rých nápadů, iniciativy, úspěchů a také vděku od nás, čtenářů. Karel Přibyl

Zahrádkáři Každý, kdo měl cestu na Štít, nebo opačně, si jistě všiml změ‑ ny v „třešňovce“. Staré stromy zmizely a byly nahrazeny nový‑ mi. Bylo na to zapotřebí několi‑ ka brigád. V první etapě kácení – to se však vinou nepřízně poča‑ sí posunulo tak, že na úklid již ne‑ bylo mnoho času. Vlastní brigá‑ da na úklid – tedy pálení – byla největší a vydařila se. Počasí bylo dobré, opečené buřty také… - prostě spokojenost. Bezprostředně po úklidu jsme zasázeli nové stromky. Z 22 kusů rovnoměrně třešni, višni a nově hrušně. Bohužel, i přes ochranu nám srnec několik stromků zlikvi‑ doval, a ty budeme muset příští rok nahradit. Za odměnu nám obec navýši‑ la příspěvek a my jsme si koupili pro každého člena lístek na Mo‑ ravanku. Největší odměnou však byl pohled na rozkvetlou alej – to se muselo líbit každému Martin Lomoz


13

Jak jsme pálili čarodějnice a stavěli máj… Na letošní pálení čarodějnic se opět velká část obce a hlav‑ ně rodiny s dětmi sešly u Rybář‑ ské b a š t y u r y b n í k u Š p i č í , k d e byl připraven táborák, který zde již po několikáté 30. dubna pálí‑ me místo klasických čarodějnic za hřbitovem. Pro všechny bylo nachystáno občerstvení a párky na opékání. Sedělo se pod baštou, kde se po‑ píjelo pivko, někdo seděl u ohně, kde se opékaly párky a děti pobí‑ haly po parku, soutěžily v různých soutěžích a šplhaly na menší máj‑ ku k tomuto účelu postavenou. Po roční odmlce se naši chlapci rozhodli, že opět postaví máj. Před‑ cházely tomu celodenní přípravy, kdy bylo potřeba máj dovézt, zba‑ vit ji kůry, připevnit kruh a ozdobit ji fábory z krepáku. V neposlední řadě musel také dorazit jeřáb, který májku vyzdvihl. Letošní máj byla skutečně povedená. Krásně rovná se vznešeně tyčila do vý‑ šin a měli jsme z ní všichni radost. Ale také z toho, že se hrstka kluků stmelila a máj postavili, jak slíbili.

Měli také nachystané a ozdobené malé májky pro místní dívky. Veselá zábava a hojná účast způ‑ sobila, že ve stánku Rybářské bašty poměrně brzy došlo pivo! Velká část – převážně pánské populace – se proto přesunula do hospody. Dost velkým důvodem bylo i to, že naše hokejová reprezentace hrála mistrovské utkání s Kanadou na Mistrovství světa ve Švýcar‑ sku. Všichni prostě chtěli fandit… U ohně zůstalo pár vytrvalců. Po půlnoci chlapci rozvezli máj‑ ky po vsi a vrátili se k ohni. K ránu je však zmohla únava a po třetí ho‑ dině se odebrali k domovům a máj zůstala opuštěná… Probuzení do 1. května rozpou‑ talo mezi námi všemi velké zděšení. Naši krásnou máj nám někdo pod‑ řízl!!! Kam sahá moje paměť, nikdy nám klamošskou máj nikdo nepod‑ řízl, i když jsme se mezi vesnicemi špičkovali. Pro všechny to bylo velké zklamání a byli jsme naštva‑ ní, že někdo zhatil práci druhých a nás připravil o potěšení radovat se z máje celý měsíc.

Po dlouhém pátrání, kdy jsme z onoho „trestuhodného činu“ podezřívali sousední Nové Město, vychází najevo, že nám (a ne‑ jen nám) máj pravděpodobně podřízla Rohovládová Bělá. Ne‑ vím, do jaké míry se z jejich stra‑ ny jednalo o dodržování tradice, ale vandalsky pohozená májka pro děti, po které šplhaly, na kraji parku ve křoví, mě o nějaké tradi‑ ci zcela nepřesvědčila. Ale co se dá dělat? Musíme si přiznat, že jsme svoji máj letos neuhlídali. Plyne proto pro nás ponaučení, že příště musíme máj lépe hlídat, abychom o ni zase nepřišli a aby mohla zdobit naši náves celý květen. A hlavně – příš‑ tě by nemělo dojít pivo! Ale jinak si myslím, že poseze‑ ní u Rybářské bašty a táboráku se vydařilo, všichni jsme se sešli a vzájemně si popovídali a tak to má být. Takže pálení čaroděj‑ nic i stavění máje svůj účel stopro‑ centně splnilo. Jindra Bastinová

Sbírka pro Diakonii - poděkování Vážení čtenáři našeho Zpravodaje, ředitelka Diakonie Broumov Vám všem, kteří jste se zúčastnili sbírky, touto cestou ještě jednou moc děkuje. Abyste měli přehled, kolik se toho nashromáždilo v Klamoši:

• 142 krabic • 25 pytlů papír, peřiny, domácí potřeby, ka‑ bely, tašky a deky Diakonie si velice váží zájmu o po‑ moc a těší se na spolupráci příště.

Proto nechávejte vše nepotřeb‑ né doma (nevhazujte do po‑ pelnic a nepalte). Další sbírka by se měla uskutečnit na podzim, když bude zájem. Vlasta Černohorská

Citáty – moudra Jedna věc hyzdí stavení: že úst mu dáno není, aby se samo hájilo, kdyby se o něm mluvilo. Pomni, že snáze jest souditi, než věc dobrou zrobiti! Jan Letzel na jedné lázeňské budově ve Mšeném

14


Kdo se nechce spálit, musí buď mlčet, nebo chválit

Vždycky máme rádi ty, kdo nás obdivují, ale ne vždycky ty, které obdivujeme my. F. de la ROCHEFOUCALD

Laskavostí většinou dokážeš víc než silou. SYRUS

Co změniti nemůžeš, to bez výčitek nes Publilius Syrus

Co se jednou z úst vypustí, ani párem volů se nedostane zpět

Víte, že...

….

nedaleko naší obce se nachází zajímavé technické dílo, tzv. Semín‑ ský akvadukt? Je to místo, kde se kří‑ ží Opatovický kanál se Sopřečským potokem. Takže v tomto místě teče voda přes vodu. Akvadukt převádí vodu Opatovického kanálu, které‑ mu se v okolí Přelouče říká Halda, přes Sopřečský potok, zvaný Mulda. Unikátní technické dílo se na‑ chází asi 1 km za Semínem smě‑ rem na Břehy, naproti kempu, je‑ nom malý kousek od silnice.

….

2. května, za krásného má‑ jového odpoledne, byla v Hořicích v Galerii plastik otevřena výstava soch a kreseb našeho spoluobčana

Opatovický kanál je obdivuhod‑ né středověké technické dílo, vy‑ budované v letech 1498 až 1521 majitelem pardubického panství, panem Vilémem z Pernštejna, zřej‑ mě s částečným využitím starší sítě kanálů, kterou postavili již benedik‑ tíni z opatovického kláštera. Slou‑ žil k napájení rozsáhlé rybniční sítě a bylo na něm v době největší slávy umístěno 32 mlýnů a dalších tech‑ nických zařízení poháněných vo‑ dou. Začíná u Opatovic nad Labem

a odebírá část labské vody, kterou vede v délce přes 30 km a za Se‑ mínem ji opět vrací do Labe. Místy je veden po náspu. Někde je jeho koryto utěsněno vrstvou jílu, aby voda neunikala do pískového pod‑ loží. Jeho šířka se pohybuje nejčas‑ těji v rozmezí 6 až 8 m. Opatovický kanál, včetně Semín‑ ského akvaduktu, je důkazem umu a technické dovednosti našich předků před pěti sty lety a jistě stojí za zhlédnutí.

pana Vojtěcha Adamce? Tento po‑ zoruhodný a stále velmi plodný autor zde vystavuje některé ukázky svých děl. Výstava potrvá až do 28. června.

O jeho neuvěřitelné aktivitě svědčí i to, že již od 24. června do 29. čer‑ vence chystá další výstavu, tentokrát v Ostravě v Galerii Magna.

….

jeho žena, Marie Adamcová, vystavuje v Galerii Univerzity Pardubice v Univerzitní knihovně? Výstava potrvá od 3. 6. až do 5. 9. 2009.

….

od 15. 6. probíhalo na stanici Českého rozhlasu Vltava po 10 večerů čtení z knihy Klamošské vzpomínky od Marie Adamcové?

… . Klamoš má novou adresu webových stránek: http://www.klamos.cz? ….

byl opět ve Štítě otevřen zrenovovaný Sovův koutek? Jsou zde vystaveny památky na letní pobyty již nemocného básníka An‑ tonína Sovy v letech 1921 a 1922 ve štítské myslivně u lesního Knýho. Přesné datum vzniku Sovova kout‑

ku se nám nepodařilo zjistit. Podle dostupných pramenů k tomu došlo někdy okolo roku 1960. Koutek vzni‑ kl za podpory Památníku národní‑ ho písemnictví v Praze. Rozhodující zásluhy na jeho vzniku má však pan Jan Drahokoupil, který si zaslouží

obdiv a poděkování za důslednost a vytrvalost při jeho prosazování a při shromažďování dokumentů, které připomínají básníkův pobyt ve Štítě. jk

Sovův koutek ve Štítě


15

Společenská rubrika Gratulujeme

Svatba

Leden Komjati Alexander Štít 30. 1. 1959 50 let Únor Grigelová Vlasta Sejkorová Zdeňka Nečasová Zdeňka Březen Sodomová Marie Hladík Jiří

3. 2. 1944 65 let 6. 2. 1959 50 let 16. 2. 1929 80 let 9. 3. 1949 60 let 18. 3. 1944 65 let

Duben Kolařík Miroslav 5. 4. 1949 Brůžová Lenka 9. 4. 1959 Siruček Jaromír Štít 24. 4. 1927 Velinský Josef 28. 4. 1959

60 let 50 let 82 let 50 let

Květen Hladíková Anna 3. 5. 1949 60 Černohorská Vlasta 15. 5. 1949 60 Kolaříková Ludmila 20. 5. 1949 60 Suchánková Ilona 24. 5. 1959 50 Pražák Jiří Štít 28. 5. 1944 65 Papoušková Libuše Štít 31. 5. 1949 6 0 Červen Drábek František 6. 6. 1924 85 Hubáček Karel 8. 6. 1959 50 Nečas Jan 12. 6. 1928 81 Chrudimský František 1 9. 6. 1939 70 Sejkora Jan 23. 6. 1923 86

let let let let let let

25. 4. 2009 Marcela Volejníková Petr Pražák 27. 6. 2009 Vlaďka Heřmanová Michal Špás Blahopřejeme!

let let let let let

Mít nebe cisté nad hlavou, prekázky zvládat s odvahou a nemít kapsu deravou. A potom to, co klasicky se praví, hodne štestí, lásky, zdraví!

Zemřeli Chárová Marie 12. 3. 2009 95 let (nejstarší občanka)

Marcela Velinská

Tak jsme se konečně dočkali Moderní umělecké trendy dora‑ zily i do Klamoše. Vždy, když jsem se procházel po vesnici, tak jsem si říkal, že tady ještě něco chybí, aby se vzhled naší vesnice dal srovnat s velkými světovými městy. Vesnice je uklizená, obecní zelené plochy jsou posekané, hřbitov jako ze škatulky, ale ta třešnička na dortu chyběla. Konečně se i v naší vesnici našel novodobý umělec, který se rozho‑ dl vylepšit image Klamoše a přidat na všechny vhodné plochy „skvě‑ lé grafity“. Vesnice dostala hned

světový nádech a duše našeho ne‑ známého umělce (nebo umělců?) jistě pookřála. Já chápu, že každý začátek je těžký, a tak by to chtělo umělcův styl ještě trochu vylepšit, za‑ pracovat na rukopise, přidat víc ba‑ rev a hlavně rozšířit pole působnosti i na další objekty, které si jistě zaslouží také moderní kabát (nebo design?). Chtělo by to pojednat je v moder‑ ním stylu a zbavit je té provokativní, nudné, jednotvárné šedi a dopřát jim alespoň nádech svěží modernos‑ ti. Pak se nám tady teprve bude líbit

a budeme tady spokojeni. Chce to jen vytrvat a nevzdat to. Doufám, že náš neznámý „umělec“ bude i nadále za hrdinu a vystoupí z ano‑ nymity, abychom mu mohli všichni za jeho „skvělé dílo“ pogratulovat. Ještě maličkou poznámku. Naši umělci by si měli uvědomit, že svými díly mohou ozdobit jenom svoje objekty. Ona obec a i ostatní lidé mohou mít jiný vkus a jejich „díla“ se jim ne‑ musejí líbit.

Zpravodaj z Klamoše a Štíta – vydává Obec Klamoš – řídí redakční rada – vychází dvakrát ročně – příspěvky nejsou honorovány a nevracejí se – registrační číslo MK ČR E 18197. Názory vyjádřené v článcích se nemusí shodovat s názorem redakce a vydavatele. Grafická úprava a sazba: Ex animo grafic

jk

bodem tohoto zasedání bylo projednání a schválení rozpočtu na rok Rozpočet byl schválen jako vyrovnaný

Recommend Documents