Bankovní institut vysoká škola Praha
Katerdra práva
Mezinárodní rozhodčí řízení (arbitráž)
Bakalářská práce
Autor práce:
Josef Ciper
Právní administrativa v podnikatelské sféře
Vedoucí práce:
Praha
JUDr. Petr Dobiáš, Ph.D.
červen2015
Prohlášení: Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracoval samostatně a v seznamu uvedl veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámen se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.
V Karlových Varech dne :30.6. 2015
Josef Ciper
Poděkování „Rád bych na tomto místě poděkoval JUDr. Petrovi Dobiášovi, Ph.D. za cenné rady, podněty, podporu a trpělivé vedení v průběhu zpracovávání této bakalářské práce. V neposlední řadě bych poděkoval všem mým blízkým, přátelům a kamarádům, kteří po mém boku prožívali všechny mé (naše) slasti a strasti života studentů vysoké školy.“
Anotace Tato bakalářská práce se zabývá otázkou mezinárodního rozhodčího řízení. Obsahem práce jsou základní fakta o rozhodčím řízení, tj. historie a počátky rozhodčího řízení, definice rozhodčího řízení, arbitrabilitě, rozhodčí smlouvě, rozhodčímu nálezu a v neposlední řadě vybrané instituty rozhodčího řízení. Práce je formou analýzy výše zmíněných pojmů.
Klíčová slova: rozhodčí řízení, arbitráž, rozhodčí smlouva, rozhodčí doložka, arbitrabilita, soud, úmluva, VIAC, NEWYORSKÁ ÚMLUVA
Annotation This thesis deals with question about international arbitration. Thesis contens basic facts about arbitration, i.e. history of arbitration, definition, arbitrability,arbitration contract, arbitration clause and selected institutes of international arbitration. Form of thesis is analysis.
Key words: arbitration, arbitration contract, arbitration clause, arbitrability, court, agreement, VIAC, NEWYORK agreement
OBSAH SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ÚVOD 1. ROZHODČÍ ŘÍZENÍ OBECNĚ 1.1. Historický vývoj rozhodčího řízení ....................................................................... 10 1.2. Obecný popis rozhodčího řízení ............................................................................ 11 1.3.Základní charakteristika ......................................................................................... 13 1.4.Výhody a nevýhody rozhodčího řízení................................................................... 14 1.5.Druhy rozhodčího řízení ......................................................................................... 16 1.5.1. Rozhodčí řízení – obligatorní a fakultativní ............................................... 16 1.5.2. Vztah rozhodčího soudu ke stranám a rozhodcům ..................................... 16 1.5.3. Rozhodčí řízení ad hoc vs. rozhodčí řízení institucionální......................... 17 1.5.4. Rozhodčí řízení vnitrostátní vs. rozhodčí řízení mezinárodní .................... 18 1.5.5. Soukromé rozhodčí soudy .......................................................................... 19 2. ARBITRABILITA SPORU 2.1.Pozitivní vymezení ................................................................................................. 22 2.2.Negativní vymezení ................................................................................................ 22 3. ROZHODČÍ SMLOUVA 3.1.Charakteristika ........................................................................................................ 23 3.2.Obsah ...................................................................................................................... 23 3.3. Typy: smlouva o rozhodci a rozhodčí doložka...................................................... 25 3.4.Forma ...................................................................................................................... 26 4. ANALÝZA VAD ROZHODČÍCH SMLUV 4.1.Bianco doložky ....................................................................................................... 28 4.2.Patologické doložky ............................................................................................... 29 4.3.Kombinované doložky............................................................................................ 29 4.3.1 Doložky, které zakládají možnost volby mezi rozhodčím řízením a obecným soudem .................................................................................................................... 30 4.3.2 Doložky, které označují obecný soud jako odvolací vůči soudu rozhodčímu ............................................................................................................. 30 4.4.Klamavé doložky .................................................................................................... 31 5. ROZHODČÍ NÁLEZ 5.1.Charakteristika ........................................................................................................ 34 5.2. Forma ..................................................................................................................... 34 5.3.Předpisy ................................................................................................................. 35 5.4.Druhy rozhodčích nálezů ........................................................................................ 35 5.5.Účinky a právní moc rozhodčího nálezů ................................................................ 36 6. VIAC 6.1.Vybrané instituty nového rozhodčího řádu Mezinárodního rozhodčího soudu při obchodní komoře Rakouska ve srovnání s pravidly vybraných rozhodčích soudů...................................................................................................................... .39
6.1.1 Organizační struktura .................................................................................... 39 6.1.2 Zahájení řízení ............................................................................................... 40 6.1.3 Lhůty pro doručování .................................................................................... 40 6.1.4 Přistoupení dalších osob a spojení více řízení ............................................... 41 6.1.5 Rozhodčí soud ............................................................................................... 42 6.1.6 Zrychlené rozhodčí řízení .............................................................................. 42 6.1.7 Náklady řízení................................................................................................ 43 7.ICA ................................................................................................................................... 44 8. Mezinárodní úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů 8.1 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958 ....................... 45 8.1.1 Rozhodčí smlouva ............................................................................................... 45 8.1.2 Působnost NEWYORSKÉ ÚMLUVY ................................................................ 46 8.1.3 Uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu ........................................................... 46 Závěr ........................................................................................................................................ 51 Použitá literatura .................................................................................................................... 52
SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK RŘ- Rozhodčí řízení NEWYORSKÁ ÚMLUVA – Mezinárodní úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů z roku 1958 OSŘ- Občanský soudní řád
ÚVOD Tématem této práce je Mezinárodní rozhodčí řízení. V dnešním globalizovaném světě jsou mezinárodní obchody na denním pořádku. Z nich však mohou vyplynout spory, které se musí nějak efektivně řešit. K tomu by měla sloužit mezinárodní arbitráž. Rozhodčí řízení je způsobem řešení sporů na mezinárodní úrovni velmi vyhledávaným. A to z výhod, které z něj vyplývají. V následující práci nalezneme klíčové informace k pojmu rozhodčího řízení, informace o některých významných institutech zabývající se arbitráží a o úmuvě, která je pro mezinárodní arbitráž velkou oporou. (tj. Mezinárodní úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958)
9
1.ROZHODČÍ ŘÍZENÍ OBECNĚ 1.1.
Historický vývoj rozhodčího řízení
Rozhodčí řízení rozhodně nepatří do výdobytků moderní doby, naopak je to institut s dlouhodobou tradicí. Kupříkladu u starověkých kmenů je možné vysledovat řešení sporů právě arbitrážním způsobem, spor nezávisle rozhodovala osoba, kterou kmen respektoval.1 U antického-řeckého práva můžeme pozorovat možnost uzavírání smluv o rozsudím. V dobách Říma byl základním stavebním kamenem práva Zákon dvanácti desek.2 V nemž byla úprava funkcí rozhodce, který se zabýval urovnáváním sporů mezi stranami.3 Období středověkého práva se příliš nevěnovalo rozhodčímu řízení (dále jen ,,RŘ‘‘), z většinové části se rozpory řešily prostřednictvím soudů, můžeme však sledovat výskyt RŘ v oblasti obchodních sporů.4 V 18. století vznikají první obchodní asociace a spolky, u kterých docházelo k většímu využívání arbitráže, řešily se zejména obchodní a námořní spory. V roce 1923 vznikla mezinárodní instituce, tou je rozhodčí soud při Mezinárodní obchodní komoře v Paříži5, která se jako první zabývala přímo řešením sporů cestou RŘ. Ve dvacátem století je zaznamenán největší vývoj RŘ, který s sebou přinesl regulace, zejména pak ohledně mezinárodního RŘ, kterou je New Yorská úmluva o uznání a výkonu rozhodčích nálezů z koce 50. let 20. století.6 Zejména v mezinárodním obchodu je velmi častou součástí smluv rozhodčí doložka, to je zapříčiněno tím, že arbitráž, v ohledu výběru neutrálního místa a rozhodce, je vhodnější než ponechání případného sporu národnímu soudu cizozemské strany, který může strana vnímat jako zaujatý.7 Kořeny rozhodčího řízení na českém území sahají do třináctého století.8 Jak už jsem zmínil výše, období středověku nehrálo velkou roli ohledně RŘ. Rozvoj přináší druhá polovina 19. století.9
RŮŽIČKA, K. Mezinárodní obchodní arbitráž. Praha: Prospektum, 1997. s. 18. Lex duodecim tabularum, kodifikace římského práva z poloviny 5. století př. n. l. 3 RŮŽIČKA, K. Mezinárodní obchodní arbitráž. Praha: Prospektum, 1997. s. 19. 4 SCHELLE, K., SCHELLEOVÁ, I. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2002. s. 13. 5 International Chamber of Commerce: What is ICC? History of the International Chamber of Commerce. [online] [cit. 2010-17-04+. Dostupné z URL: www.iccwbo.org/id93/index.html. 6 DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeňek, 2013. 131s. ISBN 978-80-7380-468-8 7 Bühring-Uhle, C. Arbitration and Mediation in Internatioanl Business. Hague: Kluwer Law International, 1996. s. 42. 8 SCHELLE, K., SCHELLEOVÁ, I. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2002. s. 13. 9 RŮŽIČKA, K. Mezinárodní obchodní arbitráž. Praha: Prospektum, 1997. s. 20. 1 2
10
První vnitrostátní úprava RŘ na českém území přišla v roce 1985, kdy byl přijat civilní řád soudní, v němž byla zahrnuta úprava RŘ (zákon č. 113/1985 ř.z., o soudním řízení v občanských rozepřích právních).10 Rok 1963 přinesl přijmutí samostatného zákona (zákon č. 98/1963 Sb., o rozhodčím řízení v mezinárodním obchodním styku a o výkonu rozhodčích nálezů), který vyčlenil RŘ z normy upravující civilní řízení. Ten ovšem upravoval jen mezinárodní obchodní styk (uzavírání rozhodčích smluv, konání RŘ).11 Výraznou změnu můžeme pozorovat až v roce 1994, v tomto roku byl přijat zákon č. 216/1994, o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, který umožňuje řešení mezinárodních i vnitrostátních sporů. Na konci této kapitoly bych se rád zmínil o kořenech RŘ v Aglii. Historie sahá do 15. století, kdy došlo, z důsledku neefektivnosti rozhodovací činnosti soudů, k rozvoji arbitráže.12 Za iniciativou rozvoje RŘ stáli obchodníci, kteří nebyli spokojeni s průběhem řešení sporů soudy. Do poloviny 17. století se pravomoci rozhodců rozrůstaly, po tomto období však soudy získávaly pořád větší kontrolu nad RŘ.13 Tato kontrola vyústila až k tomu, že se Anglie stala terčem kritiky kvůli přílišné intervenci soudů do RŘ. Díky kritice a obavám ze ztráty statutu světového centra RŘ byl přijat zákon o RŘ, který omezuje pravomoci soudů ve vztahu k rozhodčímu řízení.14
1.2.
Obecná definice rozhodčího řízení
Obecná, univerzálně platná definice RŘ neexistuje. RŘ upravují odlišné právní normy v jednotlivých právních řádech a způsob vykonání RŘ je též různé.15 Nicméně, základní rysy jsou stejné. Všechna jsou charakterizována jako metoda, která řeší spory metodou závazného rozhodnutí osoby, která hraje v rozepři neutrální roli.16 Legální definici neobsahuje ani český zákon, zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen „ZRŘ“). Otázka definice je tedy přenechána právní vědě. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. RŮŽIČKA, K. Mezinárodní obchodní arbitráž. Praha: Prospektum, 1997. s. 20. 12 TWEEDDALE, A., TWEEDDALE, K. Arbitration of Commercial Disputes, International and English Law and Practice. New York: Oxford University Press, 2005. s. 478 13 ibid. s. 480. 14 ibid. s. 489. 15 TWEEDDALE, A., TWEEDDALE, K. Arbitration of Commercial Disputes, International and English Law and Practice. New York: Oxford University Press, 2005. s. 33. 16 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2013. s. 46 10 11
11
Ve výkladu české právní teorie se rozhodčím řízením rozumí takový způsob řešení sporů, v němž se strany sporu dohodnou, že jej předloží k projednání a závaznému rozhodnutí jimi zvolené jedné nebo více soukromých osob nebo nestátní rozhodčí instituci.17 Z toho výplývájí základní znaky RŘ: jako první bych uvedl převedení rozhodování sporů přeneseno ze soudů na právnické nebo fyzické osoby. Dalším je závaznost rozhodčího nálezu, který má stejné účinky jako rozsudek a je soudně vykonatelný dle ustanovení § 28 odst. 2 ZRŘ. Popsat RŘ můžeme i ve vztahu k jiným mimosoudním řízením. Tím může být mediace. Od mediace se liší závazností rozhodčího nálezu a větší formálností řízení.18 Výsledeky řízení se podstatně liší: Arbitrážní nález je rozhodnutím třetí osoby, arbitra, strany jsou povinny jej akceptovat. Kdežto u mediace mediátor stranám nepřikazuje žádné povinnosti a ani z ně konflikt neřeší.19 Výsledkem může být pouze takové ujednání, na kterém se strany spolu dohodnou. Dále jsou podstatné rozdíly v porovnání se soudním rešením sporů. Platná rozhodčí dohoda odlišuje RŘ od soudního řízení. To znamená, že každý má právo obrátit se na soud žalobou. Zatímco možnost řešit spor cestou RŘ není dána automaticky, strany ji mohou využít v případě, že se o této možnosti předem dohodly. Ať už ve formě rozhodčí smlouvy, rozhodčí doložky nebo smlouvy o rozhodci. Existuje však rozhodčí řízení obligatorní, kdy není potřebné žádnou rozhodčí smlouvu uzavírat ( viz. 1.5.1) .
RŮŽIČKA, K. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Plzeň: A. Čeněk, 2005. s. 19. 18 WANG, M. Are Alternative Dispute Resolution Methods Superior to Litigation in Resolving Disputes in International Commerce? Arbitration International, 2000, Vol. 16, No. 2, s. 192. 19 DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeňek, 2013. 191s. ISBN 978-80-7380-468-8 17
12
1.3. Základní charakteristika
Rozhodčí řízení, nazývané velmi často arbitráž, je jedním z alternativních řešení sporů. Pojmy „rozhodčí řízení“ a „arbitráž“ však nejsou naprosto shodné. Dlouhodobý mediátor Marek Svatoš tuto problematiku vysvětluje následovně: „Termín rozhodčí řízení prakticky opanoval vnitrostátní arbitráže, naopak v souvislosti s tzv. investičními arbitrážemi je používán téměř výhradně pojem arbitráž. Ten také opanoval pole v oblasti tzv. sportovních arbitráží. Lze shrnout, že se oba termíny překrývají, avšak plně se nekryjí. Pokud se však týká samotné oblasti mezinárodní obchodní arbitráže, jsou tyto termíny zaměnitelné a v tomto smyslu také používané v odborné literatuře.“20 Cílem tohoto procesu je vydání rozhodčího nálezu nebo vydání usnesení. Tento zmíněný cílený akt má podobnou povahu jako rozhodnutí soudního orgánu, zejména ve své závaznosti. Vydání iniciuje neutrální osoba (tato podmínka je nápadně podobná soudnímu řízení) Neutrální osobou je v tomto smyslu rozhodce, popřípadě rozhodčí senát. Na rozdíl od soudního řízení je zde řada rozdílů. Tím nejvýraznějším je formalita a pravidla celého procesu. Základním kamenem každé arbitráže je platná rozhodčí smlouva.21
SVATOŠ, M. Rozhodčí řízení nebo arbitráž?. 3.11 2011[cit. 2013-2-7], dostupné z WWW: http://www.forarb.com/rozhodci-rizeni-nebo-arbitraz/. 21 RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 42. ISBN 80-7179-873-8. 20
13
1.4. Výhody a nevýhody rozhodčího řízení 1.4.1. Výhody V otázce výhod RŘ se zaměřím na vztah vůči řízení před obecnými soudy. Jsou tyto dvě zásadní výhody, které byly již zmíněny v předchozích kapitolách: První je bezpochyb Neutralita fóra. V praxi jsou strany většinou jiných národností, a tak je pochopitelné, že znevýhodnění stran sporu, není šťastným řešením. To by však nastalo, kdyby si zvolili řízení soudní cestou. Proto si volí RŘ, které efektivně odstraní nedostatky. Tyto nedostatky zahrnují: výhodu domácí strany co se znalosti procesních pravidel a postupů týče, znalosti prostředí a výhodu jednacího jazyka v řízení. Dalším negativem by byla povinnost nájmu právního zástupce z daného státu a případná nejistota v otázce zaujatosti soudce(viz. níže) Z toho vyplývají podstatné výhody RŘ, že se strany dohodnou na podmínkách řízení, zvolí si místo a jazyk řízení strany se dohodnou na podmínkách řízení, zvolí si jazyk řízení a rozhodce. Mohou být zastupovány právními zástupci, které si podle své vlastní svobodné vůle zvolí..22 Další výhoda, která ovlivňuje využití RŘ v mezinárodním styku je mezinárodní vynutitelnost rozhodčího nálezu. Pro strany se zde nachází vidina vysoké šance uznání a vykonání rozhodčího nálezu. A to vše díky obsáhlé mezinárodní úpravě (smlouvám). To tuhle výhodu staví do pozice základního důvodu proč vést spor v RŘ.23 Viz. Newyorská úmluva, která zajišťuje vykonatelnost rozhodčích smluv a nálezů smluvních stran.24 Poté bych chtěl zmínit, že vedle těchto hlavních výhod stojí celá řada výhod vedlejších. Tou může být přizpůsobení celého řízení podle potřeb a požadavků stran. Další by mohla být výhoda jednoinstančnosti řízení a z toho vyplývající kratší doba řízení. To znamená, že rozhodce (rozhodčí senát) je zatížen pouze jedním případem, kterému se naplno věnuje, oproti návalu případů pro soudce národních soudů. Avšak jednoinstančnost lze brát i jako nevýhodu (viz. 1.4.2.) Důležitou výhodou je též zásada neveřejnosti rozhodčího řízení, které má soukromý a důvěrný charakter. Takže strany mohou utajit, že spor vůbec vedly.
22
BLACKABY, N., PARTASIDES, C., REDFERN, A., HUNTER, M. Redfern and Hunter on International Arbitration. 5. vydání. New York: Oxford University Press. 2009, s. 32 23 BÜHRING-UHLE, CH. A Survey on Arbitration and Settlement in International Business Disputes, in DRAHOZAL, CH. R., NAIMARK, R. W. Towards the Science of International Arbitration. 1. vydání. The Hague: Kluwer Law International, 2005, s. 33 24 DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeňek, 2013. 131s. ISBN 978-80-7380-468-8
14
Odbornost rozhodců je jedna z posledních velkých výhod. Strany mají možnost si svobodně zvolit osoby, kterým svěří svůj spor.25 Otázka finanční výhodnosti RŘ je sporná, někdy bývá uváděna jako výhoda. Při průzkumu mezi subjekty, které využily nebo využívají rozhodčí řízení, vyšlo najevo, že více než polovina respondentů si myslí, že cenu nevnímají jako výhodu arbitráže.26
1.4.2Nevýhody Z povahy rozhodčího řízení vyplývají taktéž nevýhody. První stojí za zmínku asi ta největší nevýhoda. Tou je rozdíl v arbitrabilitě dle jednotlivých právních úprav. Komplikace mohou nastat v případě, že spor, který je arbitrabilní podle úpravy v místé řízení, nemusí splňovat podmínky v místě uznání nebo nuceného výkonu rozhodčího nálezu. Další nevýhody přímo souvisejí se soukromoprávní povahou řízení. Rozhodci nemají pravomoc vydávat předběžná opatření. Z tohoto důvodu se strany musí obrátit na obecní soud, které předběžné opatření vydá. Problém je i v donucovacích pravomocech, rozhodci nemohou nikoho donutit něco učinit cestou hrozby. Rozhodci jsou ještě více omezeni v otázce pravomoci vůči třetím osobám. Strany jsou pak donuceny obrátit se na soud, aby jim poskytl donucovacími pravomocemi.27
DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeňek, 2013. 17s. ISBN 978-80-7380-468-8 26 BÜHRING-UHLE, CH. A Survey on Arbitration and Settlement in International Business Disputes, in DRAHOZAL, CH. R., NAIMARK, R. W. Towards the Science of International Arbitration. 1. vydání. The Hague: Kluwer Law International, 2005, s. 33 27 MOSES, M. L. The Principles and Practice of International Commercial Arbitration. 1. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008, s. 5 25
15
1.5. Druhy rozhodčího řízení Nejčastější způsob dělení rozhodčího řízení je na rozhodčí řízení ad hoc a instituciální, rozhodčí řízení fakultativní a rozhodčí řízení obligatorní28
1.5.1. Fakultativní a obligatorní rozhodčí řízení O fakultativním rozhodčím řízení můžeme hovořit tehdy, jestliže je k jeho uskutečnění nezbytná platná rozhodčí smlouva uzavřená mezi spornými stranami. Strany k němu přistupují na základě dobrovolně uzavřené rozhodčí smlouvy. Žádný z českých právních předpisů neupravuje obligatorní rozhodčí řízení. Toto řízení je jeden ze způsobů řešení sporů mezi státem a zahraničními investory, kteří na území tohto státu investují. Může jít o fyzické i právnické osoby. Rozhodčí smlouva není v tomto případě nutností, avšak obligatornost sporu je podmíněna existencí mezinároní úmluvy.
1.5.2. Ad hoc a instituciální řízení Řízení ad hoc, je situace, kdy spor není veden před stálým rozhodčím soudem. V případě rozhodčího řízení ad hoc si zúčastněné strany dle uvážení samy vyberou rozhodce či rozhočí senát a stanoví si průběh řízení. Procesní pravidla u tohto řízení nejsou předepsána. Ovšem omezení spočívá v tom, že se strany musí řídit právními normami ( které upravují RŘ) státu, ve kterém se řízení koná. Ovšem pohybovat se v tomto RŘ na základě obecných pravidel je velice obtížné. Proto je doporučená aplikace procesních řádů stálých rozhodčích soudů nebo řády, které jsou přímo zřízeny pro tento typ RŘ( např. pravidla UNCITRAL pro řízení ad hoc ).
RŮŽICKA K., Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Dobrá voda : Aleš Čeněk, 2005, s. 27 28
16
Další forma, kterou si strany mohou zvolit je institucionální rozhodčí řízení. Hlavní rozdíly oproti řízení ad hoc můžeme pozorovat v tom, že stálý rozhodčí soud obvykle disponuje: 1) sídlem 2) statutem 3) statutárními orgány jednající jeho jménem 4) předem připravenými pravidly řízení 5) stálým administrativním aparátem.29 Vzik stálého rozhodčího soudu je v českém právu upraven v ustanovení §13 zákona o rozhodčím řízení. Stálý rozhodčí soud může vydat svůj statut a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku. Stálé rozhodčí soudy je možno rozdělit na rozhodčí soudy s obecnou působností a rozhodčí soudy s působností zvláštní ( např. Burzovní rozhodčí soud ). V otázce efektivnosti a bezpečnosti, k přihlédnutí ke zmíněným skutečnostem,
je
institucionální řízení lepším řešením než řízení ad hoc. V České republice se působí tři stálé rozhodčí soudy : Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR30 a dva burzovní rozhodčí soudy (Burzovní rozhodčí soud při Burze cenných papírů Praha, a.s.; Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno)
1.5.3.Vztah rozhodčího soudu ke stranám a rozhodcům Tento vztah je možno definovat trojím způsobem31: Vztah rozhodců je vůči rozhodčímu soudu závislý. Rozhodci pouze vykonávají vůli rozhodčího soudu. Z toho vyplývají práva a povinnosti samotného rozhodčího soudu. Soud je sám odpovědný za průběh řízení a je jediným oprávněným k příjmutí odměny. Je také oprávněn vydávat nálezy svým jménem, tudíž nepůsobí jen jako zprostředkovatelská organizace, ale je Rozehnalová N., Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. Praha : Nakladatelství ASPI Publishing, s.r.o., 2002, s. 45 29
30
Friedland, Paul D., Arbitration Clauses for International Contracts, New York, 2000, s. 23
Zákon č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky a o změně a doplnění zákona ČNR č. 301/1992 Sb, o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů 31
17
to instituce rozhodující spory prostřednictvím svých rozhodců. Tato úprava je uvedena v usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 15.7. 2002, sp. zn. IV ÚS 174/02.32 Na opačné straně se stojí vztah mezi rozhodci a stranami. Strany jsou totiž v hlavním vztahu s rozhodci, nikoliv s rozhodčím soudem. Rozhodčí soud organizačně a administrativně zajišťuje činnost rozhodců. Fakt, že soud vůči stranám vystupuje pod vlastním jménem, je důsledek dohod mezi rozhodci a rozhodčím soudem. Jako poslední ze vztahů je vztah propojenosti rozhodčího soudu jak k rozhodcům tak ke stranám.V tomto případě je činnost rozhodčího následující, rozhodčí soud usnadňuje styk rozhodců ke stranám.
1.5.4. Rozhodčí řízení vnitrostátní vs. Rozhodčí řízení mezinárodní Vnitrostátním RŘ se rozumí, že se spor odehrává v rámci daného státu, tudíž strany jsou příslušníky tohoto státu. Místo konání arbitráže je v témže státu a RŘ se řídí právním řádem státu. Řád Rozhodčího soudu v Praze pro vnitrostátní spory ve svém ustanovení § 1 odst. 3 vymezoval vnitrostátní spor jako spor, jehož všichni účastníci mají bydliště či sídlo na území České republiky, spor je rozhodován podle českého hmotného práva, veškeré procesní úkony jsou prováděny v českém jazyce, rozhodčí nález je vydán rovněž v českém jazyce a rozhodčí řízení se koná na území České republiky. Tento řád byl nahrazen Řádem rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, který nabyl účinnosti dne 1.7.2012. Tento řád přesně nedefinuje pojem vnitrostátního RŘ. V § 5 odst. 1 zmíňeného řádu je uvedeno: ,, Pravidelným místem konání ústních jednání je sídlo rozhodčího soudu. Sídlem rozhodčího soudu je Praha. Se souhlasem tajemníka vydaným na základě dohody stran nebo na základě podnětu rozhodčího senátu v případě, že se strany na místě konání ústního jednání nedohodly, může rozhodčí senát rozhodnout o konání ústního jednání na jiném místě České republiky nebo v zahraničí. Souhlas tajemníka a rozhodnutí rozhodčího senátu se nevyžaduje, má-li se řízení konat ve stálém sudišti rozhodčího soudu.‘‘33 Pojem vnitrostátní není uveden. Tento výraz se však nachází v Řádu pro vnitrostátní úhradové spory ve
32
33
Zákon č. 214/1992 Sb., o burze cenných papírů, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 229/1992 Sb., o komoditních burzách, ve znění pozdějších předpisů ŘÁD ROZHODČÍHO SOUDU PŘI HOSPODÁŘSKÉ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKYA AGRÁRNÍ KOMOŘE
ČESKÉ REPUBLIKY § 5 odst. 1
18
zdravotnictví (účinný od 1.3.2015).Díky němu můžeme z hlediska působnosti pojem vnitrostátní vymezit. V rámci tuzemska RŘ využívají
hlavně jednotlivci a drobní podnikatelé, jejichž pole
působnosti nepřekračují hranice České republiky. Napříč tomu mezinárodní arbitráž využívají vlivní obchodníci, nadnárodní společnosti, státní podniky a státy.34 To že RŘ bude na mezinárodní úrovní je způsobeno obvykle předmětem sporu nebo jiným občanstvím zúčastněných stran.35. Dále pak spor, který vedou strany se stejným občanstvím, je považován za mezinárodní, pokud je v rozhodčí smlouvě stanoven kupříkladu jiný jazyk řízení nebo se místo konání řízení nachází na území jiného státu. RŘ se na mezinárodní úrovni dostává, v dnešní době, mnohem více popularity, než soudnímu řešení sporů. Důvodem je, jak už jsem zmiňoval, neochota stran soudit se v cizím právním prostředí, dále pak strach a nedůvěra cizí strany ze zaujatosti soudu domácí strany.36 Pro strany je často mnohem přijatelnější dohodnout se na tom, že jejich spor budou řešit osoby nepocházející z domovského státu ani jedné strany. Ještě významnějším důvodem pro upřednostění rozhodčího řízení je skutečnost, že rozhodčí nález je na rozdíl od soudního rozhodnutí díky existenci Úmluvy o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 195837 (dále jen „Newyorská úmluva“) snadněji uznatelný a vykonatelný v zahraničí.
34
BLACKABY, N., PARTASIDES, C., REDFERN, A., HUNTER, M. Redfern and Hunter on International Arbitration, New York: Oxford University Press, 2009. s. 8. BÜHRING-UHLE, C. Arbitration and Mediation in Internatioanl Business. Hague: Kluwer Law International, 1996. s. 44. 36 HUNTER, M. International Commercial Dispute Resolution: The Challenge of the Twenty-first Century, Arbitration International 2000, Vol. 16 No. 4, s. 382. 37 Vyhláška č. 74/1959 Sb., o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. 35
19
1.5.5. Soukromé rozhodčí soudy Rozhodci, kteří rozhodují v rozhodčím řízení ad hoc, se obvykle sdružují v nějakém uskupení. Formou těchto uskupení muže být například: občanské sdružení dle zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů38 nebo právnické osoby zřízené dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů39. Nastává chvíle pro otázku, jestli je typ soukromého rozhodčího vůbec v souladu se zákonem o RŘ. První fakt je že tento zákon rigidně stanovuje, že jen stálé rozhodčí soudy a rozhodci ad hoc mohou rozhodovat spory v RŘ. Navíc stálý rozhodčí soud lze zřídit je na základě zákona, který vysloveně určuje jeho poslání a statutární otázky. Z toho však může vyplynout, že zákonodárce vylučuje právnické osoby zřízené v rozporu se zákonem. To je však zavádějící, jde o to, že zákon o RŘ vůbec nepočítá s jiným rozhodčím soudem, než je ten stálý.40 Další věcí, která hovoří proti činnosti soukromých rozhodčích soudů, výplývá z povinnosti stálého rozodčího soudu. Jde o povinnost zveřejňování řádu a statutu v Obchodním věstníku. Tyto jsou pak automaticky součástí rozhodčí smlouvy, pokud se strany nedohodnou jinak (viz ustanovení § 13. odst. 3 zákona o rozhodčím řízení). Zákon o RŘ se zde opět absolutně nezmiňuje o soukromých rozhodčích soudech. Z toho můžeme vyvodit skutečnost, že by řády měly být součástí samotné rozhodčí smlouvy. Jejich zveřejnění nestačí, vylučuje se jakákoliv forma zveřejnění. A to z toho důvodu složitého prokazování, že obě strany byly s řádem náležitě srozuměny. Nakonec je tu otázka , která je v praxi běžná, tou je vázání výběru rozhodců na svou vlastní listinu. Tento postup je také nutno odmítnout. Tuto možnost mají dle zákona jen stálé rozhodčí soudy Z důvodů, které jsou zmíněny výše plyne, že soukromý rozhodčí soud existovat může. Je třeba však zdůraznit, že tyto soudy by měly působit jen jako zprostředkovatelské organizace. Čili jakákoliv simulace stálého rozhodčího soudu je protizákonná. Tento můj názor je podnícen faktem, že zákon o rozhodčím řízení s touto možností ani nepočítá a nijak ji nereguluje.
Ačkoliv tento zákon výslovně zakazuje sdružením ukládat povinnosti jiným osobám než jejich členům Například Rozhodčí soud České republiky je má formu komanditní společnosti 40 Raban P., Soukromé rozhodčí soudy a stanné rozhodčí řízení, Právní rádce, 2005, č. 11, str. 5 38 39
20
V neposlední řadě lze i doložky zakládající pravomoc soukromých soudů napadat pro neplatnost.
21
2.ARBITRABILITA SPORU 2.1Pozitivní vymezení Arbitrabilitu sporu vymezuje Zákon o RŘ v § 2. Předmětem sporu mohou tedy být: Spory Majetkové. Tento pojem se vyskytuje napříč právními předpisy. Avšak přesnou definici co se týká arbitrability, nalézt nelze. Avšak zákon pojem majetkový spor nedefinuje, a proto jeho výklad přináší především právní teorie, podle které lze majetkový spor popsat jako spor, jehož předmětem je majetek vyjádřitelný v majetkových hodnotách41 s výjimkou sporů o výkon rozhodnutí, sporů veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a sporů vzniklých z provádění konkurzu a vyrovnání42. Spory, o nichž je možno uzavřít smír. Jde o věci kde jsou účastníci v typicky dvoustranném poměru a hmotněprávní úprava nevylučuje, aby si mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony43
2.2. Negativní vymezení Za nearbitrabilní spory a sporné oblasti se považují : Skupiny věcí v nichž může soud zahájit řízení i bez návrhu. To mohou být například: péče o nezletilé, dědické řízení, řízení o otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob. Dále pak věcí statusových: rozvod, neplatnost manželství, prohlášení za mrtvého aj. Nakonec pak věcí u nichž dohodu nepřipouští hmotné právo: zrušení podílového vlastnictví, zrušení společného jmění manželů.44
RŮŽIČKA, Květoslav. Rozhodčí řízení před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR. Plzeň: Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk s.r.o., 2005, s. 33 41
Na rozdíl od USA, kde jsou sprory vzniklé z konkurzu a vyrovnání arbitrabilní, více Born G.B., International Arbitration, Commentary and Materiále, II. vydání Den Haag : KLUWER LAW INTERNATIONAL, s. 273 43 Bureš J., Drápal L., Mazanec M., Občanský soudní řád. Komentář, 5. vydání. Praha : C.H. Beck, 2001, s. 323 44 Dostupné na internetu: < http://www.spory-online.cz/?article=arbitrabilita-sporu > 42
22
3.ROZHODČÍ SMLOUVA 3.1. Charakteristika Pevnou a univerzální definici tohoto termínu bychom velmi těžko hledali. Řada odborníků se ve svých teoriích liší a dají se rozlišit na tři základní názorové skupiny. Prvá skupina ji bere jako čistě hmotněprávní úkon vycházející zejména z pevně daného termínu „smlouva“. Druhý názorový proud zohledňuje její procesní stránku odvozenou od její jurisdikční povahy. Třetí teorie je ve své podstatě kombinací dvou předchozích. Zahrnuje prvky hmotněprávní i prvky procesní45, dala by se tedy považovat za určitý kompromis.
3.2. Obsah rozhodčí smlouvy Mezinárodní smlouvy ani legislativa států obsah rozhodčí smlouvy neupravují. Obsah může být tedy platně formulován i například na jednom řádku stejně jako na dvaceti stranách. Smluvní strany však musí vzít v potaz, že čím propracovanější ujednání bude, tím bude snažší samotné řízení a veškeré jeho aspekty. Naopak problém může vniknout, když je smlouva nejasná, díky tomu mohou vzniknout nežádoucí komplikace ohledně čitelnosti postupu.
ROZEHNALOVÁ, N. Jak řešit spory v mezinárodním obchodě. Brno: Masarykova univerzita, 1995, s. 9-10. ISBN 80-210-1120-3. 45
23
Je ovšem rozdíl, kdy se zvolí cesta ad hoc řízení, a kdy se rozhodne cesta řízení prostřednictvím stálého rozhodčího soudu. Týká se to rozdílu formulace, protože rozhodčí soudy mají zveřejněny vzorové rozhodčí doložky, které jsou jasné a nevyvstávají z nich pochybnosti. Naproti tomu takový vzor v řízení ad hoc neexistuje, proto by strany měly rozhodčí doložky formulovat s náležitou pečlivostí. Nejasnostem se dá zabránit uvedením několika základních prvků. Pro ilustraci uvedu několik důležitých otázek, se kterými by se měla rozhodčí smlouva vypořádat. První náležitostí, která se nachází v každé rozhodčí smlouvě, je prohlášení vůle strany řešit spor způsobem rozhodčího řízení. V tomto vyjádření musí být patrné, že strany mají bezprostředně v úmyslu řešit spor touto cestou, tudíž podřídit rozepři rozhodcům. Další náležitost se týká počtu rozhodců. Z pravidla bývá lichý a většinou jde o jednoho, případně tři rozhodce (rozhodčí senát). Poté nastává okamžik ustavení rozhodců. S touto otázkou úzce souvisí volba řízení mezi ad hoc a institucionálním řízení. Jesltli-že si zvolí institucionální řízení, mohou strany využít některý stálý rozhodčí soud, který vede seznamy rozhodců a má řády s pravidly jejich jmenování. V případě, že se strany rozhodnou řešit spor prostřednictvím ad hoc řízením, mělo by být ve smlouvě určen konkrétní postup, a kdo bude jmenovám do funkce rozhodce. Na rozhodnutí mezi ad hoc a institucionálním řízením je doporučeno brát velký zřetel, strany musí zohlednit mnoho faktorů. Jak však poznamenávají někteří teoretici, mnoho těchto faktorů nevyvstane dřív než se vznikem sporu, kdy je shoda mezi stranami již velmi obtížná.46 Důležité je i zvolení místa arbitráže, za žádnou cenu se nesmí podcenit otázka, na kterém území se bude RŘ konat. Jde především o to, že podle umístění se bude muset aplikovat právní řád dané země. Právní úprava rozhodčího řízení v jednotlivých státech je, spolu se vzdáleností a dostupností pro strany velmi vhodný faktor ke zvážení.
46
BLACKABY, N., PARTASIDES, C., REDFERN, A., HUNTER, M. Redfern and Hunter on International Arbitration. 5. vydání. New York: Oxford University Press. 2009, s. 125
24
Ke zvážení je také určení rozhodného práva pro úpravu rozhodčí smlouvy, ale jen tehdy, kdy se právo liší od práva, které upravuje smlouvu hlavní. V neposlední řadě by ve smlouvě mělo být uvedeno, kterým jazykem se bude ve věci jednat. Obvykle se jím stane jazyk, kterým je sepsána smlouva mezi stranami.47 Avšak volba jazyka závisí na domluvě stran.
3.3. Typy Rozlišujeme několik typů rozhodčích smluv. To jsou tyto následující: Jako první bych uvedl smlouvu o rozhodci. Jde o smlouvu, ve které se strany zavazují podat již vniklý spor k řízení rozhodcům. Na rozdíl od rozhodčí doložky (viz. níže ) už spor existuje. To může způsobovat problémy ohledně hledání konsensu, protože strany jsou již v konfliktním rozpoložení, tudíž jsou zájmy stran odlišné. Problémem se pak například může jevit, že jedna strana bude spor protahovat. Proto by právní zástupci stran měli být na takové situace připraveni, aby mohli navrhnout efektivní řešení.48 Dále se budu zabývat variantou, kterou je rozhodčí doložka. Podstatným rozdílem je, oproti předchozímu zmiňovanému typu, že spor teprve vznikne (samozřejmě ani vzniknout nemusí). Většinou jde o ujednání, které je součástí některé jiné smlouvy. Této smlouvě se pak říká smlouva hlavní. Rozhodčí doložka se může vztahovat na spory vzniklé ze smlouvy nebo jen sporů dílčích, závisí na stranách, jak ji zformulují. Zajímavostí je, že může být obsažena jen ve smlouvě rámcové, ale vztahovat se i na smlouvy dílčí, které tuto rámcovou smlouvu naplňují.49 Jako poslední stojí za zmínku neomezený kompromis. Je to ujednání mezi stranami, které spolu uzavírají velké množství smluv. Nejčastěji ho využívají obchodní partneři, kteří uzavírají velké množství smluv. Neomezený kompromis jim zajišťuje, že veškeré spory vzniklé ze závazků mezi nimi budou řešeny v rozhodčím řízení. Týká se tedy předem neurčitého množství sporů z předem neurčeného množství smluv uzavřených stranami.
47
BLACKABY, N., PARTASIDES, C., REDFERN, A., HUNTER, M. Redfern and Hunter on International Arbitration. 5. vydání. New York: Oxford University Press. 2009, s. 125 48 BLACKABY, N., PARTASIDES, C., REDFERN, A., HUNTER, M. Redfern and Hunter on International Arbitration. 5. vydání. New York: Oxford University Press. 2009, s. 121 49 ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 102
25
3.4 Forma rozhodčí smlouvy Formu rozhodčí smlouvy upravuje § 3 zákona o rozhodčím řízení. Ten říká, že rozhodčí smlouva musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná50 Výjimka je možná, za předpokladu splnění následujících podmínek.
rozhodčí smlouva je součástí obchodních podmínek
smlouva hlavní se těmito podmínkami nesporně řídí
písemný návrh smlouvy odkazující zjevně na podmínky či je obsahující byl přijat jinak než písemně ( např. plněním, zaplacením )
o tomto přijetí a zjevně i o obsahu nejsou pochybnosti51
K první uvedené podmínce je však nutno dodat, že musí být patrný souhlas obou stran. To je upraveno v § 3 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení. Jestli-že strany uzavřely rozhodčí smlouvu ústní dohodou, její pozdější písemné ověření není možné. Písemná konfirmace totiž není projevem vůle, ale jen potvrzuje už perfektní právní skutečnost. K písemné formě rozhodčí smlouvy se zákon o RŘ vyjadřuje v § 3 odst.1 .V souladu se zněním ustanovení § 561 odst. 1 občanského zákoníku i zákona o rozhodčím řízení stanovuje52, že je písemná forma zachována pokud je rozhodčí smlouva sjednána elektronickými prostředky, telegraficky nebo dálnopisem, které umožňují zachytit obsah i identifikaci osob. Ze zákonů plyne, že je možné použít elektronický podpis, záleží jen na vůli stran.53 Když si strany zvolí využít certifikovaný elektronický podpis, musí se řídit zvláštním zákonem, který je pro to určený.54 Typickým příkladem, kde se musí certifikovaný podpis použít je uzavření smlouvy přes webovou stránku. Zde nejsou sice pochyby ohledně identifikace oferenta, ale v případě akceptanta je identifikace sporná55.
Viz. ustanovení § 3 odst. 1 zákona o rozhodčím řízení Viz. ustanovení § 3 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení 52 Viz ustanovení § 3 odst. 1 53 Viz.nález Rozhodčího soudu při Hosp. kom. ČR a Agr. kom. ČR, Rsp 16/2004 54 Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů 55 Maštálka I., Uzavírání rozhodčí doložky/smlouvy na internetu, ( citováno dne 2. března 2007 ), dostupný z <www.itpravo.cz>, 50 51
26
Zcela nevyhovující by bylo se přiklonit k přiklonění se k procesněprávní povaze rozhodčí smlouvy v otázce telegrafické či elektronické formy, jelikož OSŘ vyžaduje doplnění takovéhoto podání originály56. Zákon o rozhodčím řízení zcela v souladu s praxí nevyžaduje, aby byl souhlas stran s rozhodčí smlouvou projeven na jedné listině57. Nedodržení písemné formy rozhodčí smlouvy má zásadní vliv na její platnost. Taková rozhodčí smlouva je neplatná, ale strany musí mít na paměti, že námitku v této věci mohou vznést nejpozději, než začnou jednat ve věci samé58. Aby byla splněna podmínka uznatelnosti rozhodčího nálezu v mezinárodním rozhodčím řízení je nutno vyhovět požadavkům Newyorské úmluvy. Ta stanoví přísné požadavky ohledně písemné formy jen na základní náležitosti rozhodčí smlouvy ( závazek podrobení se stran rozhodčímu řízení a vymezení okruhu sporů jíž se dohoda týká ). Ostatní náležitosti rozhodčí smlouvy mohou být sjednány způsobem, jež splňuje požadavky práva, jemuž je rozhodčí smlouva podrobena. Newyorská úmluva je staršího data, proto se výslovně nezmiňuje o použití jiné formy uzavření rozhodčí smlouvy bez použití vlastnoručních podpisů než formou telegramu. Tím ale není dotčena znatelnost a vykonavatelnost rozhodčích nálezů dle jiných mezinárodních dokumentů, např. Evropské úmluvy o mezinárodní obchodní arbitráži z roku 1961 či dvoustranných mezinárodních smluv.
Viz ustanovení OSŘ § 42 odst. 3 Viz nálezy Rozhodčího soudu při Hosp. kom. ČR a Agr. Kom. ČR Rsp 191/03, Rsp 9/03 58 § 31 b) ve spojení s § 33 zákona o rozhodčím řízení 56 57
27
4. ANALÝZA VAD ROZHODČÍCH SMLUV 4.1 Bianco doložky V bianco doložkách se vyskytuje problém s určitostí projevu. Tento problém se týká obsahové Tímto termínem se nazývá rozhodčí doložka, ve které není obsaženo ujednání, která konkretizuje instituci, odkaz na její řád, jak budou vybíráni rozhodci. Jako příklad mohu uvést : ,,Řešení sporu : rozhodčí řízení, Vídeň‘‘ - ,, Všechny spory budou řešeny v rozhodčím řízení, které se bude konat v jiném místě, než mají strany své sídlo‘‘59 Z příkladů lze pozorovat, že problém nastává v neurčitosti ujednání. A zde se dostáváme k otázce platnosti doložky. Jde o to, že právní úkon je posuzován jinak z pohledu práva hmotného a z práva procesního. V oblasti hmotného práva se dostaneme k § 553 odst. 1 Nového občanského zákoníku, v oblasti práva procesního do § 41 odst. 2 Občanského soudního řádu. Tady může dojít ke kolizi názorů, Otakar Hobza prezentuje názor na svém blogu takto:,, Jiný názor tedy mohou zastávat zastánci koncepce procesní, kde je třeba právní úkon vykládat dle jeho obsahu, tedy co bylo projeveno navenek a jiný např. koncepce smluvní, kde je třeba pátrat po tom, zda-li byl dotčený právní úkon učiněn srozumitelně a vážně, popř. zda-li byl dán soulad mezi vůlí a projevem vůle apod.‘‘60 Tyto doložky bývají někdy považovány za neplatné. Například Francie bianco doložky vůbec neuznává, je to uvedeno v jejich vnitrostátní úpravě. ( dle Le Nouveau Code de Procedure Civil neboli Nového občanského soudním řádu). V případě Francie je tomu tak proto, že jejich vnitrostátní úprava vyžaduje jmenování rozhodce nebo alespoň mechanismu jejich jmenování. Jelikož zákon o rozhodčím řízení podobné ustanovení nevyžaduje, pouze stanovuje postup jmenování pro případ, že není určeno stranami, domnívám se, že v dosahu českého práva bianco doložky jsou bianco doložky platným typem rozhodčí smlouvy pro řízení ad hoc. Pokud by šlo o řízení před stálými rozhodčími soudy, pak by zřejmě bylo třeba dodatečné potvrzení příslušnosti tohoto soudu.
59 59
Gaillard E., Savaghe J., International Commercial Arbitration. Hague : KLUWER LAW INTERNATIONAL, 1999, s. 267 60 Zdroj z internetu:
28
4.2 Patologické doložky Patologické rozhodčí doložky obsahují ustanovení, které narušují nebo mohou narušit průběh arbitráže.61 Důsledkem těchto doložek může být RŘ zpomaleno. Strany, které se chtějí arbitráži vyhnout mají díky těmto doložkám pádné argumenty, aby se rozhodčí řízení vůbec nekonalo. Za nejvýznamnější patologické doložky jsou považovány tzv. bianco doložky doložky a doložky, které obsahují chybné určení rozhodčí instituce.
4.3 Kombinované doložky
V praxi může nastat situace, kdy strany při formulování rozhodčí doložky zvolí text, který odkazuje jak na rozhodčí soud, tak na soud obecný. Tyto doložky se pak nazývají kombinované. Rozlišujeme jejich 2 druhy:
4.3.1. Doložky, které zakládají možnost volby mezi rozhodčím a obecným soudem Takové doložky jsou přinejmenším sporné. Rozporné doložky mouhou být součástí smlouvy hlavní a obchodních podmínek, či oboje jsou součástí smlouvy hlavní nebo obchodních podmínek. V takovém případě je nutné vyložit právní úkon. Z obsahu i z vůle je samozřejmé, že strany počítají s možností rozhodčího řízení. Je tak založena pravomoc jak obecného tak rozhodčího soudu. Když se jedna strana dožaduje zahájení rozhodčího řízení a druhá se odvolává na státní soud, tak nastane neřešitelná situace. V tomto případě by se rozhodčí smlouva považovala za neplatnou. Ve Francii jsou tyto doložky známe, kdy se pravidelně vyskytují v bankovních kontraktech. V Německu jsou tyto doložky považovány za neplatné62.
Eiseman F., La clause d´arbitrage pathologique, Commercial arbitration – essays in memoriam Eugenio Minoli, 1974, s. 129 62 Bundesgerichtshof (Německý federální soud), Oct. 10, 1991, Seller vs Bayer, XIX Y.B. COM. ARB. 200 61
29
4.3.2. Doložky, které označují obecný soud jako odvolací vůči soudu rozhodčímu V praxi má doložka takovou podobu, že jedna strana se rozhodčímu řízení podvolí, ale pokud s rozhodčím nálezem souhlasit, odvolá se k obecnému soudu. Ve Francii jsou takové doložky považovány za neplatné s odkazem na pevně danou strukturu soudnictví, do které rozhodčí soudy nezapadají. Tento přístup je pro svou restriktivnost docela kritizován63. V USA jsou tyto doložky pravidelně uznávány za platné. Otázkou je, jak tuto doložku posuzovat dle českého právního řádu. České rozhodčí řízení je založeno na zásadě jednoinstančnosti64. Strany si mohou v rozhodčí smlouvě sjednat možnost přezkumu rozhodčího nálezu, což je jediný možný opravný prostředek. Rozhodčí nález vydaný rozhodčím soudem nelze přezkoumat dle Bělohlávka ad hoc pomocí přezkumu vedeného u stálého rozhodčího soudu a naopak. Odkazuje tak na jednotnost řízení před rozhodčím soudem65. Pokud tak neučiní, zbývá jim jen možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu k obecnému soudu. Obecný soud však v žádném případě nesplňuje funkci odvolací instance. Rozhodčí řízení totiž vydáním rozhodčího nálezu končí a řízení před obecným soudem je řízením samostatným naplňujícím kontrolní funkci státu nad rozhodčím řízením66. V tomto případě by měli doložku ponechat v platnosti, jelikož její text neohrožuje pozici ani jedné strany. Strany formulací této doložky se snaží upozornit na fakt, že vydaní rozhodčího nálezu neznamená konečnou stanici.Takové ujednání je ale zbytečné, jelikož tato možnost je zakotvena přímo v zákoně o rozhodčím řízení. Doložka, ve které je stanoveno, že po vydání rozhodčího nálezu není možné podat návrh na zrušení nálezu u obecného soudu je zajímavější. Tyto doložky jsou celosvětově považovány za neplatné, ale například ve Švýcarsku je přístup opačný. Jenom v případě mezinárodní arbitráže. V dosahu českého zákona o rozhodčím řízení bude důležitá otázka, která ustanovení tohoto zákona jsou považována za dispozitivní, a která za kogentní. Pokud by ustanovení zákona o zrušení rozhodčích nálezů soudem bylo dispozitivní, je v dispozici stran jej dohodou vyloučit. Myslím si, že jednou z charakteristik rozhodčího řízení je i možnost jeho přezkoumání moci státní. Pokud by tak nebylo, stát by se vzdával svého práva dozorovat věci, které by jinak
63
Gaillard E., Savaghe J., International Commercial Arbitration. Hague : KLUWER LAW INTERNATIONAL, s. 269 64 Růžička K., Odvolání v rozhodčím řízení?, Právní praxe v podnikání, č.4,2000, s. 16 65 Bělohlávek A., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, Komentář. Praha : C.H. Beck, 2004, s. 216 66 Bělohlávek A., Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, Komentář. Praha : C.H. Beck, 2004, s. 231
30
spadaly pod moc soudní. Navíc ze systematického zařazení zmíněného ustanovení do části čtvrté zákona vyplývá, že toto by v dispozici stran být nemělo.
4.4 Klamavé doložky Za klamavé doložky jsou doložky směřující k založení pravomoci soukromých rozhodčích soudů. Klamavou doložkou je doložka : „Všechny spory, které vzniknou z této smlouvy nebo v souvislosti s ní, budou projednány a rozhodnuty v rozhodčím řízení před jediným rozhodcem zapsaným v seznamu rozhodců Rozhodčího soudu České republiky, se sídlem v Praze, a jmenovaným v souladu s Jednacím řádem, Poplatkovým řádem a dalšími pravidly rozhodců zapsaných v seznamu rozhodců Rozhodčího soudu České republiky publikovanými na www.rozhodcisoud,net, se kterými se strany před podpisem této smlouvy seznámily a vyslovily výslovný souhlas s tím, že podle nich bude v řízení postupováno ve smyslu ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb67“. Prvky, které by mohly mít vliv na platnost či existenci rozhodčí smlouvy bych rád popsal. Z hlediska naplnění podmínek pojmových znaků tato doložka vznikne, nejde tedy o non negotium. Náležitosti projevu vůle, zaměření projevu vůle, uznání projevu vůle právním řádem a nastoupení následků projevu jsou naplněny. Můžeme narazit na problém můžeme narazit pokud zkoumáme náležitosti této doložky. S náležitostmi subjektu, předmětu, projevu by neměl být problém. Ten nastane u náležitostí vůle. Její skutečnost, svoboda, vážnost je v pořádku, naopak u oproštění vůle od omylu by mohl vidět zmiňovaný problém. Omyl je charakterizován jako nevědomý nesoulad mezi právními následky, které účastník zamýšlel vyvolat a těmi co nakonec vyvolal. Aby byl omyl právně významný, musí se jednat o kvalifikovaný omyl. Za kvalifikovaný omyl je považován ten, o kterém účastník jednající v omylu nevěděl a druhý účastník se na jeho vzniku podílel ( vyvolal ho úmyslně či jinak nebo o něm musel vědět ). Musí se jednat o omyl podstatný68.
67 68
http://www.rozhodcisoud.net/ Fiala J. a kol., Občanské právo hmotné. Brno : Masarykova univerzita,Doplněk, 1993, s. 37
31
Dle mého názoru je podstata omylu v této doložce naplněna v případě, kde se strana uzavírající tuto rozhodčí smlouvu domnívá, že zakládá pravomoc stálého rozhodčího soudu. K tomu svádí už jenom název samotného rozhodčího soudu, který je velmi podobný Rozhodčímu soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Strana tedy nevědomky vyvolala založení pravomoci soukromého rozhodčího soudu místo rozhodčího soudu stálého. Druhá strana se ( za předpokladu vědomosti ) na omylu podílela. Podstatnost omylu bych spatřoval v buď v předmětu ( snaha o založení pravomoci stálého rozhodčího soudu ) nebo v jiných skutečnostech, bez nichž by k uzavření rozhodčí smlouvy nedošlo. Pokud by obě dvě strany žily v přesvědčení, že založily pravomoc stálého rozhodčího soudu jednalo by se dle mého názoru o vadu shody projevu a vůle, konkrétně o dvoustrannou neshodu vůle s projevem. To vše by bylo samozřejmě napadnutelné jen za předpokladu, že bych se řídil hmotněprávní povahou rozhodčí smlouvy. V případě přiklonění se k procesněprávní či smíšené povaze bych zkoumal jenom obsah právního úkonu a náležitosti vůle či její shody s projevem bych pominul. Z toho by plynulo, že rozhodčí smlouva je platná. Jak již bylo naznačeno výše, pravomoc soukromého rozhodčího soudu k rozhodnutí sporu je víceméně sporná. V případě, že by řízení proběhlo mají strany možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu k obecnému soudu ( viz výše ). Důvody pro zrušení by mohly být za prvé neplatnost rozhodčí smlouvy z důvodu omylu ve vůli69 a za druhé nezpůsobilost rozhodce70 ( viz výše výklad o soukromých rozhodčích soudech ). Navíc musíme mít na paměti, že ad hoc řízení ( u soukromých rozhodčích soudů speciálně ) je využíváno dosti účelově. Typické jsou případy, kdy je advokátní kancelář či přímo jedna ze stran nějak s tímto řízením v propojení. To zakládá oprávněné obavy o nestrannost rozhodce a spravedlivý průběh řízení. Pokud by u druhé strany vyvstaly tyto pochybnosti ( viz výše kapitola o rozhodcích ) má též možnost podat návrh na zrušení rozhodčího nálezu. Osobně bych doporučil důvody uvedené pod ustanovením § 31 písm. c) či e) zákona o rozhodčím řízení. Nakonec bych u této doložky v souvislosti s výkladem o soukromých rozhodčích soudech upozornil na odkaz na řády a pravidla tohoto soudu. Jak bylo řečeno, řády v případě rozhodčích řízeních ad hoc se nestávají automaticky součástí rozhodčí smlouvy, ale tato na ně musí odkázat či je obsahovat. V tomto případě je nepochybné, že v doložce je inkorporován odkaz na řády a
69 70
viz ustanovení § 31 písm. b) zákona o rozhodčím řízení viz ustanovení § 31 písm. c) zákona o rozhodčím řízení
32
pravidla. Strana tedy nemá možnost namítat, že by nebyla s tímto srozuměna. Problém je v samotném odkazu, který strany odkazuje na webové stránky. Nikdo ale nezaručí, že údaje na nich uvedené budou neměnné. Proto bych doporučoval tato pravidla a řády vytisknout a potvrdit u notáře.
33
5.Rozhodčí nález 5.1 Charakteristika Rozhodčí nález je meritorní rozhodnutí v rozhodčím řízení, neboť se jím rozhoduje o obsahu sporu. Plně nahrazuje standardní soudní rozhodnutí, po doručení stranám řízení nabývá obvykle ihned právní moci a po uplynutí stanovené lhůty k plnění je i exekučně vykonatelný. Lze jím také uzavřít smír.
Spolu s dalšími listinami rozhodčího řízení je minimálně pod dobu 20 let uchováván, a to u okresního soudu, v jehož obvodu byl vydán, případně u stálého rozhodčího soudu, pokud byl vydán jím.
5.2. Forma ,,Na rozhodčím nálezu se usnáší většina rozhodců, musí být vyhotoven písemně a musí obsahovat odůvodnění, ledaže by se obě strany sporu výslovně dohodly, že odůvodnění nepožadují. V takovém případě bude ale obsahovat jen záhlaví (označení rozhodců, účastníků řízení a projednávané věci), výrok ukládající určitou povinnost, poučení o možnosti podat opravný prostředek a o možnosti výkonu tohoto rozhodnutí, datum a podpis předsedajícího rozhodce. V případném odůvodnění se uvádí předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. Ve spotřebitelských sporech však musí obsahovat odůvodnění vždy a navíc i poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudem.‘‘71
71
§ 25 odst. 1 a 2 a § 30 zákona o rozhodčím řízení a § 157 odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád
34
5.3 Předpisy rozhodčích nálezů v ČR Předpis č. 216/1994 Sb.Zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (OSŘ) -
5.4. Druhy rozhodčích nálezů V praxi je možno se setkat s více druhy rozhodčích nálezů. Nejčastěji se v této souvislosti hovoří o nálezu konečném, celkovém, částečném a mezitimním. Zvlášť se pak řadí nález obsahující smír. Konečný nález je nález, který je definován jako nález, kterým je rozhodnuto konečně o všech nárocích, které strany před rozhodčím tribunálem uplatňují. Vydáním konečného rozhodčího nálezu pak zaniká pravomoc rozhodců k rozhodování ve sporu. Nicméně je nutno poznamenat, že ve vztahu k části sporu, jehož se týká, může být i částečný nález nálezem konečným. Proto se často ještě specifikuje tzv. konečný a celkový nález obsahující rozhodnutí o všech nárocích, jež byly předmětem řízení. Částečný nález je pak nález, jak už název vypovídá, kterým se rozhoduje pouze v části nároku či o některém z nároků, je-li jich ve sporu více. Posledním z hlavních druhů rozhodčích nálezů pak je nález mezitimní. Tento druh se nesmí zaměňovat s nálezem částečným. Podstatou mezitímního nálezu je, že je jím rozhodnuto v některých otázkách a pouze přechodně. Patří sem zejména situace, kdy tribunál např. zakazuje jedné ze stran disponovat předmětem sporu. Otázkou ale zůstává, zda takovéto mezitimní rozhodnutí může být rozhodčím nálezem, který je vynutitelný na základě Newyorské úmluvy. Teorie nemá na tuto problematiku jednotný náhled a stejně tak neexistuje společná praxe obecných soudů v případě uznávání těchto mezitimních nálezů. Autor práce však souhlasí s názorem,který vyslovuje Born72, že takovéto rozhodčí nálezy by měly být uznávány a
BORN, G. B. International Commercial Arbitration. 1. vydání. Alpen aan den Rijn: Kluwer Law International, 2009, s. 2023 72
35
vykonávány a to zejména kvůli zachování efektivity řešení sporů v rozhodčím řízení. Nebyloli tomu tak, strany by se odmítaly takovými rozhodnutí tribunálu řídit a tím by mohly vzniknout škody, kterým mají právě mezitimní nálezy předejít. Stejně jako při řízení před soudem se strany kdykoliv během řízení mohou dohodnout, že svůj spor vyřeší smírem. Toho mohou strany dosáhnout buď mimo řízení, kdy žalobce po uzavření smíru a z něj pramenící dohody stran vezme zpět žalobu v rozsahu uzavřeného smíru a rozhodce usnesením zastaví řízení jako následek zpětvzetí žaloby, nebo během řízení. V případě uzavření smíru během řízení pak bude dohoda stran vtělena rozhodci do výrokové části rozhodčího nálezu. Otázkou pak zůstává, zda rozhodci mohou odmítnout vtělení dohody o smíru do rozhodčího nálezu, nicméně autor se domnívá, že rozhodci by neměli mít pravomoc zpochybňovat vůli stran, pokud není očividné, že dohody bylo dosaženo způsobem, který by vzbuzoval pochybnosti.
5.5. Právní moc rozhodčího nálezu, účinky rozhodčího nálezu Právní moc rozhodčího nálezu: nastává v den, kdy byl příslušný nález doručen stranám. Po doručení musí být nález opatřen doložkou o právní moci. To, kdo rozhodčí doložku vyznačuje, upravují pravidla či řády rozhodčích soudů. Není-li tomu tak, vyznačí doložku předseda rozhodčího senátu, jediný rozhodce nebo kterýkoliv z rozhodců. Takový rozhodčí nález má pak účinky pravomocného soudního rozhodnutí a je soudně vykonatelný. Určitou výjimkou může být nález, který strany předložily k přezkumu dalším rozhodcům, k tomu může dojít po předchozí dohodě stran. V tom případě nastává právní moc marným uplynutím lhůty pro podání žádosti o přezkoumání73. Účinky právní moci: Vydáním rozhodčího nálezu se stává nález konečným a a je pro strany právně závazným. Lze říci, že se účinky rozhodčího nálezu shodují s účinky pravomocného rozsudku obecného soudu.
73
Dle § 27 zák. č. 216/1994 Sb., činí tato lhůta 30 dní, nedohodly-li si strany jinak
36
Avšak to neplatí vždy. Thám ve své diplomové práci formuluje myšlenku Rozehnalové o konkrétních účincích v některých státech takto : ,,Obecně lze říci, že účinky rozhodčího nálezu jsou shodné s účinky pravomocného rozsudku obecného soudu. Nicméně konkrétní účinky v každém státu závisí na právní úpravě rozhodčího řízení v jeho právním řádu. Rozehnalová74 uvádí dvě skupiny států lišících se v pohledu na účinky pravomocného rozhodčího nálezu. V první skupině, do které patří i Česká republika, má rozhodčí nález tytéž účinky jako rozsudek obecného soudu. Nález tedy tvoří mezi stranami překážku rei iudicatae a hlavně je přímo vykonatelný. Je tedy bez dalšího exekučním titulem. Rozhodci pak vydáním nálezu (až na výjimky v podobě interpretace nálezu, případně opravy chyb v psaní a počtech) pozbývají pravomoci ve věci rozhodovat V druhé skupině států, ve které lze nalézt třeba Spolkovou republiku Německo, pak rozhodčí nález sice má účinky rozsudku obecného soudu, nicméně pro jeho vykonání je potřeba exequator. Tohoto soudního potvrzení vykonatelnosti rozhodčího nálezu pak je potřeba bez ohledu, zda jde o nález vydaný v rozhodčím řízení vnitrostátním či mezinárodním.‘‘75
ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 2. vydání. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2008, s. 275, odkaz 215 v diplomové práci THÁMA 59s 75 THÁM, Daniel, Diplomová práce : Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická, 2013 59s 74
37
6.VIAC Mezinárodní rozhodčí soud při Hospodářské komoře Rakouska ve Vídni je na svých internetových stránkách popsán následujícím způsobem: ,,VIAC je jednou z vedoucích evropských rozhodčích institucí a je ústředním bodem pro řešení obchodních sporů v mezinárodním kontextu. VIAC bylo založeno v roce 1975 jako stálá rozhodčí instituce Rakouské federální hospodářské komory a od té doby se těší neustále rostoucímu
počtu
případů
různých
účastníků
z
Evropy,
Ameriky
a
Asie.
Nacházejíc se v neutrální zemi v centru Evropy, VIAC nabízí své služby při řešení mezinárodních sporů. Rozhodčí řízení jsou individuálně navrženy podle požadavků účastníků a odpovídají nejvyšším kritériím kvality. VIAC spravuje rozhodčí řízení, pokud se sídlo nebo obvyklý pobyt alespoň jednoho z účastníků nachází mimo Rakouska nebo týká-li se mezinárodního sporu. VIAC spravovalo od svého vzniku více než 1,500 řízení, čímž představuje jednu z nejzkušenějších rozhodčích institucí v regionu. Má přístup k celosvětové síti předních rozhodčích, kteří mají rozsáhlé zkušenosti s rozhodčím řízením podle Vídeňských pravidel. Tak je možné realizovat rozhodčí řízení individuálně podle požadavků účastníků. Rakousko k tomu s drobnými změnami v roce 2006 přijalo Modelový zákon UNCITRAL jako svůj zákon o rozhodčím řízení, čímž se zajišťuje soulad lex rozhodci s mezinárodními standardy.´´76 Kromě obecného popisu na stránkách nalezneme zákony, úmluvy a dohody. Dále pak Vídeňská pravidla z roku 2013, Doporučené znění rozhodčí doložky a Smírčí řád.
76
Zdroj z internetu:< http://www.viac.eu/cs/>
38
6.1Vybrané instituty nového Rozhodčího řádu Mezinárodního rozhodčího soudu při Hospodářské komoře Rakouska ve srovnání s pravidly vybraných rozhodčích soudů. Vídeňská pravidla z roku 2006 byla nahrazena novými pravidly dne 1.7.2013. Důvodem nahrazení pravidel bylo celkové zjednodušení a zpřehlednění uspořádání rakouského civilního procesního řádu. Při tvorbě tohoto řádu zákonodárci vycházeli z pravidel z roku 2006, z nových trendů v rozhodčím řízení a z Rozhodčích pravidel Komise OSN pro právo mezinárodního obchodu. V následujících podkapitolách si uvedeme některé zásadní změny. A popíšeme, čeho se změny dotýkají.
6.1.1 Organizační struktura
Jako první zmíním zřízení funkce dvou místopřecedů, kteří plní funkce předsedy, pokud předsedovi v plnení jeho povinností brání jakákoliv překážka. V tomto případě má přednost podle čl. 4 Jednacího řádu předsednictva místopředseda, který je déle členem předsednictva. Řešení situace si ovšem jednací řád předsednictva nepamatuje, kdy oba místopředsedové jsou členy předsednictva stejnou dobu. Rozhodujíci slovo musí mít věkově starší místopředseda, protože v případe překážky výkonu funkce týkající se předsedy i obou místopředsedů má plnit úkoly předsedy nejstarší člen představenstva. Dále byla nově zřízená funkce, která je nezávislá na předsednictvu – funkce zástupce generálního tajemníka. Z roku 2006 generálního tajemníka zastupoval člen předsednictva.77 V organizační struktuře Mezinárodního soudu při Hospodářské komoře Rakouska ve Vídni tak nebyly důsledně odděleny orgány nadané sprívní a výkonnou pravomocí.
DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 74s. ISBN 978-80-7380468-8 77
39
6.1.2 Zahájení rozhodčího řízení
V zahajovací fázi se novým stává postup generálního tajemníka pro případ, kdy jsou v žalobě vady, které nejsou odstraněny ve lhůtě stanovené tajemníkem. Nastane-li tato skutečnost, generální tajemník může řízení prohlásit za skončené. Dříve platilo, že projednání žaloby nedojde, dokud strana vady neodstraní. To způsobovalo zbytečné prodlužování řízení. Tato nová úprava je tedy praktičtější, protože vylučuje nepředvídatelně dlouhé čekání na opravy nedostatků žaloby.
Další z novinek je připouštění odchylek od Vídeňských pravidel z roku 2013. V pravidlech z roku 2006 se ovšem žádné odchylky nepřipouštěli. Tzn. Jestli strany tyto odchylky měly sjednané, předsednictvo mohlo řízení odmítnout, i když se jinak strany podrobily pravomoci Mezinárodního rozhodčího soudu ve Vídni. Nyní je toto pravidlo vůči stranám benevolentnější, odmítnout řízení předsednictvo může jen v případě zásadních odchylek, které jsou v rozporu s Vídeňskými pravidly z roku 2013. Za zmíňku stojí otázka časového omezení podání protižaloby. Ve Vídeňských pravidlech z roku 2006 bylo možné protižalobu podat jen do doby, kdy bylo dokazování prohlášeno za skončené. Pravidla z roku 2013 tuto časovou limitaci neukládají, to odporuje současné snaze o maximální rychlost rozhodčího řízení.78
6.1.3 Lhůty pro doručování Ve Vídeňských pravidlech z roku 2013 je nově upraven okamžik běh a doručení procesních lhůt. Jestli-že den od, kterého běží promlčecí lhůty, připadl na úřední svátek nebo den pracovního volna, počátek běhu lhůty se posouvá na následující pracovní den. V důsledku této skutečnosti budou kladeny zvýšené nároky na rozhodce a generálního tajemníka. Ti budou muset zkoumat okamžik počátku a konce běhu lhůt při doručování. Zohlednit musí i svátky a dny pracovního volna ve státu, kam se doručuje.
DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 75s. ISBN 978-80-7380468-8 78
40
6.1.4 Přistoupení dalších osob a spojení více řízení Přistoupení třetích osob se připouští. A to v průběhu řízení, nebo ve fázi zahájení na základě návrhu uvedeného v žalobě. Nově jsou stanoveny podmínky pro kumulaci dvou a více řízení. Řízení mohou být spojena pokud:
všechny strany s návrhem souhlasí
k rozhodování jsou povoláni stejní rozhodci
místo řízení v rozhodčích smlouvách je stejné
6.1.5 Rozhodčí soud
Pojem rozhodčí soud zahrnuje rozhodčí senát i jediného rozhodce. Příjmutí funkce rozhodce znamená povinnost učinit v písemné formě jistá prohlášení. Tato prohlášení jsou uvedena ve čl.16 Vídeňských pravidel z roku 2013. Oproti pravidlům z roku 2006 se zde oběvuje prohlášení o diponibilitě. Tzn., že osoba prohlašuje, že je v jejích časových možnostech věnovat se plně sporu. Čl. 17 Vídeňských pravidel z roku 2013 stanovuje, že jmenování rozhodce se stává pro strany závazné v okamžik jeho potvrzení generálním tajemníkem nebo předsednictvem. V pravidlech z roku 2006 tomu tak nebylo, dříve byly strany vázány oznámením protistraně. To mohlo zbytečně průběh řízení zdržovat.79 Zmínit se musí čl. 16 odst. 1 Vídeňských pravidel. Ten stanovuje, že jsou rozhodci ve smluvním vztahu ke stranám a jsou povinni poskytovat stranám své služby. To může vést k ohrožení rozhodcovské nezávislosti.
DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 77s. ISBN 978-80-7380468-8 79
41
6.1.6 Zrychlené rozhodčí řízení
Podstata spočívá ve zkrácení procesních lhůt. Vídeňská pravidla z roku 2013 ve čl. 45 zkracují o polovinu lhůtu pro úhradu záloh na náklady a pro jmenování rozhodců (15 dní). Dalším prvkem je, že rozhodčí soud vydá rozhodčí nález do šesti měsíců od předání věci, s výjimkou předčasného ukončení RŘ. V případě nutnosti generální tajemník může lhůtu prodloužit, a to na základě odůvodněného návrhu rozhodce, nebo i bez něj.80
Přesné znění: Čl. 45 odst. 9) Řízení má být rozhodčím soudem vedeno takovým způsobem, aby mohl být do šesti měsíců od předání věci vydán konečný rozhodčí nález. Nestanoví-li rozhodčí soud jinak, použijí se následující ustanovení:
9.1 Po žalobě a žalobní odpovědi se uskuteční mezi stranami již jen jedna další výměna písemných podání.
9.2 Veškerá skutková tvrzení musí být obsažena v písemných podáních stran a veškeré písemné důkazy musí být předloženy společně s písemnými podáními.
9.3 Jestliže to strana navrhne, nebo jestliže to rozhodčí soud považuje za nutné, uskuteční se pouze jedno ústní jednání, v jehož průběhu musí být provedeny veškeré důkazy a musi být projednány veškeré právní otázky.
9.4 Po ústním jednání se nečiní žádná další písemná podání.81
DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 78-79s. ISBN 978-807380-468-8 80 81
Vídeňská pravidla z roku 2013, čl. 45 odst. 9
42
6.1.7 Náklady řízení První změna spočívá v poplatku za RŘ. Je snížen o 500€ na 1500€. Další změnou je omezení výše zápisného, v případě účasti více stran (tří a více): Čl. 44 odst. 4) Účastní-li se řízení více než dvě strany, zvyšují se sazby administrativních nákladů a odměn rozhodců, které jsou uvedeny v příloze 3, o 10 % za každou další stranu, nejvýše však o 50 %.82 Odměna rozhodců byla zvýšena o 2000€ na 3000€83
82
Vídeňská pravidla z roku 2013, Čl. 44 odst. 9
DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 80s. ISBN 978-80-7380468-8 83
43
7. ICA Za zmíňku stojí i Mezinárodní rozhodčí soud v Paříži při Mezinárodní obchodní komoře (ICC). Mezinárodní rozhodčí soud v Paříži byl založen roku 1923. Založila ho Mezinárodní obchodní komora. Ta ho propagovala a iniciovala vést hnutí, které mělo za následek přijetí NEWYORSKÉ ÚMLUVY. Mezinárodní rozhodčí soud rovněž vyvinul řešící mechanismy speciálně koncipované pro mezinárodní obchodní spory. Od svého vzniku, soud řešil více než 20 000 případů. Zůčastněné strany či rozhodci pocházeli dohromady ze 180 zemí světa. Srovnání s VIAC: ICA na rozdíl od VIAC nevede seznam rozhodců. Rozhodce navrhují strany sporu. ICA si však vyhrazuje právo odmítnout rozhodce v těch případech, kdy dle jeho výlučného uvážení nesplňuje interní kvalifikační kritéria této instituce. Obecně má být rozhodčí nález v rozhodčím řízení u ICA vydán do šesti měsíců, málokdy je však tento termín dodržen, zejména u složitějších případů. Náklady rozhodčího řízení u ICA se skládají z nevratné zálohy 2500 dolarů na správní i vlastní náklady a z odměny rozhodcům, jejichž výše se odvozuje od hodnoty sporu stejně jako u VIAC.
44
8.Mezinárodní úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů 8.1Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů z roku 1958 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů (dále jen ,,NEWYORSKÁ ÚMLUVA‘‘) obsahuje úpravu uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu. Upravuje také rozhodčí smlouvu samotnou. Z NEWYORSKÉ ÚMLUVY můžeme vyvodit informace, které jsou uvedeny níže.
8.1.1 Rozhodčí smlouva Čl. II ods. 1 definuje rozhodčí smlouvu a její prvky. Smluvní státy jsou zavázány takovou smlouvu uznat. Toto ustanovení obsahuje čtyři podmínky pro platnou rozhodčí smlouvu:
Dohoda stran se musí týkat existujícího nebo budoucího sporu
Smlouva musí být platně ujednaná , musí se týkat daného sporu a váže smluvní strany.
Smlouva musí být v písemné formě
V neposlední řadě musí být spor arbitrabilní.84
8.1.2 Působnost NEWYORSKÉ ÚMLUVY
Územní působnost: Působnost NEWYORSKÉ ÚMLUVY dosahuje téměř po celém světě. A to díky četnosti smluvních států. Z hlediska území se může úmluva aplikovat na teritoriu každého státu, který je smluvní.
Časová působnost: Časovou působnost upravuje Úmluva ve XII. článku, dle kterého úmluva vstupuje v účinnost devadesátého dne po uložení ratifikační listiny. Nekteré smluvní státy si svým národním právem upravily otázku retroaktivity. Některá státy neaplikují úmluvu na cizí rozhodčí nálezy, které byly vydány před vstoupením smlouvy v platnost. Některé státy však retroaktitvitu aplikují.
DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeněk, 2013. 126-127s. ISBN 978-807380-468-8 84
45
Věcná působnost: Tato působnost je vymezena v článku I odst.1 Úmluvy: ,,Tato Úmluva se vztahuje na uznání a výkon rozhodčích nálezů, vyplývajících ze sporů mezi osobami fyzickými nebo právnickými a vydaných na území jiného státu než toho, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon. Úmluva se vztahuje také na rozhodčí nálezy, které nejsou pokládány za nálezy místní (národní) ve státě, v němž je žádáno o jejich uznání a výkon.‘‘85
8.1.3 Uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu Tam kde má poražená strana aktiva si konečné řešení sporu vyžaduje nejen vydání konečného rozhodčího nálezu, ale také zajištění jeho uznání a výkonu ve státě. Neworská Úmluva v třetím článku stanoví, že každý Smluvní stát uzná rozhodčí nález za závazný a povolí jeho výkon podle předpisů o řízení, jež platí na území, kde nález je uplatňován.86 Úmluva státům ukládá povinnost uznání a výkonu nálezu, jestliže by došlo k prokázání některého z důvodů pro odepření dle článku pátého. Úmluva neupravuje proces uznání a výkonu a ponechává jej na procesních normách státu uznání.87 Procesního řízení o uznání a výkonu cizího rozhodčího nálezu, jež státy uplatňují má tři typy:
národní právo obsahuje specifická ustanovení, upravující proces uznání a výkonu cizích nálezů v režimu Newyorské úmluvy,
nejčastější, uplatní se stejná procesní ustanovení, jako pro řízení o všech cizích rozhodčích nálezech obecně,
proces uznání a výkonu nálezů v režimu Neworské Úmluvy probíhá na základě stejných ustanovení, jakými se řídí proces u domácích rozhodčích nálezů.88 Procesní ustanovení lex fori musí respektovat druhou větu článku tři, jež zajišťuje nediskriminování cizích rozhodčích nálezů. Takto je formulovaný: „Pro uznání a výkon rozhodčích nálezů, na něž se vztahuje Úmluva, nebudou stanoveny podstatně tíživější
Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku, v ČR publikována pod číslem 74/1959 Sb 86 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku, v ČR publikována pod číslem 74/1959 Sb. 87 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s. 243245, KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010, s. 116-117, BORN, G. International commercial arbitration. Volume II . Austin : Wolters Kluwer, 2009. s. 2717. 88 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s. 243236-237 85
46
podmínky (než stanovené v článku čtvrtém)89 nebo vyšší soudní poplatky, než jsou stanoveny pro uznání a výkon rozhodčích nálezů místních (národních)“90
Zároveň se ustanovení lex fori nevztahují na podmínky pro uznání a výkon, které upravuje Úmluva v článku čtvrtém. PODMÍNKY UZNÁNÍ A VÝKONU ROZHODČÍHO NÁLEZU Úmluva ve svém čtvrtém článku stanoví jen minimum formálních podmínek pro uznání a výkon cizího rozhodčího nálezu. V podstatě se jedná jenom o důkaz existence daného rozhodčího nálezu. I když je součastí podmínek předložení rozhodčí smlouvy. Ta je předmětem případného dokazování v rámci zkoumání důvodů pro odepření uznání a výkonu podle článku pátého, článek čtvrtý hovoří o předložení daných dokumentů.91 Pokud strana žádající o uznání a výkon tyto podmínky splní, předloží tím důkaz, opravňující ho dosáhnout výkonu. Na druhé straně je, aby prokázala skutečnost některého z důvodů pro jeho odepření, dle článku pátého.92 Čl. IV odst. 1. písm. a)- prvopis nálezu řádně potvrzený nebo jeho řádně ověřenou kopii „Aby bylo dosaženo uznání a výkonu zmíněného v předchozím článku, musí strana, která žádá o uznání a výkon, předložit spolu s žádostí: a) prvopis nálezu řádně potvrzený nebo jeho řádně ověřenou kopii;“93 Předložením nálezu by měli být splněny podmínky pro uznání a výkon a musí být v písemné formě, která musí obsahovat jména stran. Chyby v označení stran jsou akceptovány, pokud je možné jednoznačně identifikovat subjekt.94 Pak musí být podepsán většinou rozhodců a měl by obsahovat datum vydání a také předmět sporu, rozhodnutí o nárocích.95 Při předložení nálezu nebo jeho kopie soud neposuzuje jeho platnost, předpokládá
KRÖLL, S. M., LEW, J. D. M., MISTELIS, L. A. Comparative International Commercial Arbitration. Hague : Kluwer Law International, 2003. s.694 90 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku, v ČR publikována pod číslem 74/1959 Sb. 91 BORN, G. International commercial arbitration. Volume II . Austin : Wolters Kluwer, 2009, s. 2702- 2706, KRÖLL, S. M., LEW, J. D. M., MISTELIS, L. A. Comparative International Commercial Arbitration. Hague : Kluwer Law International, 2003. s.704 92 7 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s. 243-247 93 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku, v ČR publikována pod číslem 74/1959 Sb 94 Například nesprávné, nebo chybějící označení právní formy obchodní společnosti můţe vést aţ k nemoţnosti identifikace, pokud v dané zemi existují obchodní společnosti se shodným názvem, ale odlišnou právní formou 95 KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010. s. 151-155. 89
47
se existence platného rozhodčího nálezu. Povinná strana musí dokázat důvody pro jeho odepření, dle článku pátého.96 Čl. IV odst. 1. písm b)- prvopis ujednání zmíněného v čl. II nebo jeho řádně ověřenou kopii „b) prvopis ujednání zmíněného v čl. II nebo jeho řádně ověřenou kopii.“97 V druhém článku se jedná o rozhodčí doložku ve smlouvě nebo rozhodčí smlouvu. Tahle smlouva může být písemná s podpisy stran, ale taktéž obsažená ve výměně dopisů, telegramů a jiných prostředků komunikace na dálku, jež v době vzniku úmluvy neexistovaly.98 Dle čtvrtého článku je založen předpoklad existence platné smlouvy, kde v této fázi soudu by se nemělo posuzovat platnost rozhodčí smlouvy, dodržením podmínek.. Neplatnost je předmětem zkoumání dle článku pátého a důkazní břemeno nese protistrana, proti níž jsou uznání a výkon uplatňovány. Řádné potvrzení a ověření: První odstavec článku tři Úmluvy používá výrazy „řádně potvrzený“ a „řádně ověřená kopie“. Rozdíl mezi pojmy je vcelku jasný, potvrzení se týká originálu a podpisu potvrzujícího jeho pravost, kdežto ověření osvědčuje, že předkládaná kopie dokumentu je shodná s originálem. Prvopis rozhodčího nálezu je vyžadován potvrzený a prvopis rozhodčí smlouvy nebo doložky nikoli, co vyvoláva otázku. Během Newyorské konference byla tato otázka předmětem diskuse, byla navržena podmínka potvrzení jak nálezu, tak rozhodčí smlouvy nebo doložky. Tyto strany před soudem účastní jednání o uznání a výkonu, s dodatkem, že v mnoha případech je arbitráž založena na rozhodčí doložce kvůli předložení názorů, že netřeba ověření podpisů stran rozhodčí smlouvy, co odsouhlasené v korespondenci mezi stranami, vedly k přijetí znění v použité podobě, kdy je třeba předložit řádně potvrzený jenom rozhodčí nález.99 Otázkou je, kdo může vydávat potvrzení a ověření pro účely úmluvy. Jestli to může být soukromý subjekt, nebo je třeba úřední osoby. Pro odpověď by bylo třeba znát právo, kterým se potvrzení a ověření řídí, jeho určení ale Úmluva neupravuje. Berg zastává názor, že použito může být jak lex fori, tak právo státu vydání nálezu. Tento názor opírá o účel čtvrtého článku, jímž je co nejvíce zjednodušit podmínky, které musí strana žádající o výkon naplnit. Konečně 96
KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010. s. 168. 97 2 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku, v ČR publikována pod číslem 74/1959 Sb. 98 KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010. s. 159-160 99 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s. 250252, KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010. s. 177-182.
48
pravidlo je, že „soud by měl aplikovat to právo, které potvrzuje platnost potvrzení a ověření.“100 Interpretace soudů se může lišit, proto dále uvádí, že nejjistějším řešením je potvrzení nebo ověření diplomatickým nebo konzulárním zástupcem státu, kde je žádáno o uznání a výkon, který sídlí ve státu, kde byl nález vydán.101 Čl. IV odst. 2.- vyhotovení v úředním jazyku země ,, Není-li zmíněný nález nebo ujednání vyhotoveno v úředním jazyku země, v níž rozhodčí nález je uplatňován, je strana, která žádá za uznání a výkon nálezu, povinna předložit překlad těchto dokladů do tohoto jazyka. Překlad musí být ověřen úředním nebo přísežným tlumočníkem anebo diplomatickým nebo konzulárním zástupcem.‘‘102 Účel tohoto ustanovení je jasný, umožnit soudu porozumět textu předložených dokumentů. Kronke uvádí, že pokud je rozhodčí řízení založeno na rozhodčí doložce ve smlouvě, není třeba překládat celou smlouvu, ale postačí příslušná část obsahující doložku. S výjimkou disentních názorů musí být přeložen celý rozhodčí nález.
103
Předložení překladu není vždy nutné, v čem se shodují autoři, vycházející
z judikatury, i přes formulaci ustanovení. Nepovažují překlad za nezbytnou podmínku při podání žádosti o uznání a výkon a ponechávají soudu diskreci při rozhodování, zda jej budou vyžadovat, či nikoli.104 Podle Brega se ověření překladu může řídit jak lex fori, tak právem státu vydání nálezu.105 Pro úplnost, v praxi bývá čtvrtý článek interpetován různě. Literatura uvádí příklady, kdy soud uznal podmínky jako naplněné, ačkoliv byl předložen pouze jeden z dokumentů, nebo nepotvrzený originál nálezu. Záleží tak na národních soudech, jak striktně budou tento článek aplikovat.
106
Jsou i autoři, který uvádí, že pokud nedojde k předložení
dokumentů společně se žádostí o uznání a výkon, může být tento nedostatek zhojen následně a toto zpoždění nesmí být důvodem pro zamítnutí žádosti.107
100
BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s.252 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s. 253 102 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku, v ČR publikována pod číslem 74/1959 Sb. 103 KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010. s. 159-160. 104 0 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981, s. 258-59, . KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010. s. 194-195. 105 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s. 259-260. 106 BERG, A.J. The New York Arbitration Convention of 1958. The Hague : T.M.C. Asser Institute, 1981. s. 248-250. 107 KRÖLL, S. M., LEW, J. D. M., MISTELIS, L. A. Comparative International Commercial Arbitration. Hague : Kluwer Law International, 2003. s.705. 101
49
Srovnání důvodů pro odepření uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů dle čl. V NYÚ a zák. č. 91/2012 Sb. : Při pohledu na podmínky odepření uznání a výkonu cizího rozhodčíhonálezu, lze říci, že je česká úprava ve srovnání s úpravou NEWYORSKÉ ÚMLUVY striktnější. Zásadní rozdíl totiž můžeme spatřit v tom, že česká úprava ukládá soudu povinnost ze stanovených důvodů odepřít uznání či výkon cizího nálezu, kdežto naopak NEWYORSKÁ ÚMLUVA dává možnost a ponechává ji na uvážení příslušnému orgánu.
50
ZÁVĚR Rozhodčí řízení je v dnešní době neefektivnější způsob řešení sporů.Arbitráž v mezinárodním měřítku prošla a projde četnými změnami. A to z důvodu popularizace tohoto řízení zejména mezi obchodními společnostmi. Tudíž se četnost sporů zintenzivní a instituce budou hledat stále nová opatření, aby aktualizovala své řády jdoucí s vývojem sporů. Ve své práci jsem se snažil uvést všechny důležité náležitosti, které se týkají Mezinárodní arbitráže. V první části jsem se snažil objasnit základní informace o rozhodčím řízení. Obsahem dalších částí pak byly rozhodčí smlouvy, doložky, nálezy, vymezení arbitrability. V poslední části byl zahrnut popis dvou mezinárodních institutů. Zejména pak VIAC a jeho pravidla z roku 2013.
51
Použitá literatura: Born G.B., International Arbitration, Commentary and Materiále, II. vydání Den Haag : KLUWER LAW INTERNATIONAL BLACKABY, N., PARTASIDES, C., REDFERN, A., HUNTER, M. Redfern and Hunter on International Arbitration. 5. vydání. New York: Oxford University Press. 2009
Bureš J., Drápal L., Mazanec M., Občanský soudní řád. Komentář, 5. vydání. Praha : C.H. Beck, 2001 Bühring-Uhle, C. Arbitration and Mediation in Internatioanl Business. Hague: Kluwer Law International, 1996. DOBIÁŠ, Petr et al. Současné trendy řešení sporů v rozhodčím řízení. Plzeň: Aleš Čeňek, 2013. 131s. ISBN 978-80-7380-468-8 DRAHOZAL, CH. R., NAIMARK, R. W. Towards the Science of International Arbitration. 1. vydání. The Hague: Kluwer Law International, 2005 Eiseman F., La clause d´arbitrage pathologique, Commercial arbitration – essays in memoriam Eugenio Minoli, 1974 Friedland, Paul D., Arbitration Clauses for International Contracts, New York, 2000 HUNTER, M. International Commercial Dispute Resolution: The Challenge of the Twentyfirst Century, Arbitration International 2000, Vol. 16 No. 4 KRONKE, H. Recognition and enforcement of foreign arbitra awards: a global commentary on the New York convention. Austin: Wolters Kluwer, 2010 MOSES, M. L. The Principles and Practice of International Commercial Arbitration. 1. vydání. New York: Cambridge University Press, 2008 RABAN, P. Alternativní řešení sporů, arbitráž a rozhodci v České a Slovenské republice a zahraničí. Praha: C.H.Beck, 2004, s. 42. ISBN 80-7179-873-8. ROZEHNALOVÁ, N. Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. 3.vyd. Praha: ASPI, Wolters Kluwer, 2013 Rozehnalová N., Rozhodčí řízení v mezinárodním a vnitrostátním obchodním styku. Praha : Nakladatelství ASPI Publishing, s.r.o., 2002 ROZEHNALOVÁ, N. Jak řešit spory v mezinárodním obchodě. Brno: Masarykova univerzita, 1995. ISBN 80-210-1120-3 52
RŮŽIČKA, K. Mezinárodní obchodní arbitráž. Praha: Prospektum, 1997. RŮŽICKA K., Rozhodčí řízení před rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Dobrá voda : Aleš Čeněk, 2005 SCHELLE, K., SCHELLEOVÁ, I. Rozhodčí řízení: historie, současnost a perspektivy. Praha: Eurolex Bohemia, 2002. TWEEDDALE, A., TWEEDDALE, K. Arbitration of Commercial Disputes, International and English Law and Practice. New York: Oxford University Press, 2005.
Právní prameny: Bundesgerichtshof (Německý federální soud), Oct. 10, 1991, Seller vs Bayer, XIX Y.B. COM. ARB. 200 Nález Rozhodčího soudu při Hosp. kom. ČR a Agr. kom. ČR, Rsp 16/2004 Nálezy Rozhodčího soudu při Hosp. kom. ČR a Agr. Kom. ČR Rsp 191/03, Rsp 9/03 Zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 223/1994 Sb., o sloučení Československé obchodní a průmyslové komory s Hospodářskou komorou České republiky a o změně a doplnění zákona ČNR č. 301/1992 Sb, o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky, ve znění pozdějších předpisů ŘÁD ROZHODČÍHO SOUDU PŘI HOSPODÁŘSKÉ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKYA AGRÁRNÍ KOMOŘE ČESKÉ REPUBLIKY § 5 odst. 1 Ustanovení OSŘ § 42 odst. 3 Úmluva o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů uzavřená 10. června 1958 v New Yorku, v ČR publikována pod číslem 74/1959 Sb. Vyhláška č. 74/1959 Sb., o Úmluvě o uznání a výkonu cizích rozhodčích nálezů. § 31 b) ve spojení s § 33 Zákona o rozhodčím řízení
53
Internetové prameny: International Chamber of Commerce: What is ICC? History of the International Chamber of Commerce. [online] [cit. 2010-17-04+. Dostupné z URL: www.iccwbo.org/id93/index.html. Důvodová zpráva k návrhu zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů.
Maštálka I., Uzavírání rozhodčí doložky/smlouvy na internetu, ( citováno dne 2. března 2007 ), dostupný z <www.itpravo.cz>,
http://www.rozhodcisoud.net SVATOŠ, M. Rozhodčí řízení nebo arbitráž?. 3.11 2011[cit. 2013-2-7], dostupné z WWW: http://www.forarb.com/rozhodci-rizeni-nebo-arbitraz/.
Vyskošlské práce: THÁM, Daniel, Diplomová práce : Rozhodčí řízení v mezinárodním obchodním styku, Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta právnická, 2013
54
