Bankovní institut vysoká škola Praha. Katedra práva PRODLENÍ DLUŽNÍKA. Bakalářská práce

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva

PRODLENÍ DLUŽNÍKA Bakalářská práce

Autor:

Petra Kapalínová Obor: Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Mgr. at Mgr. Lucie Neumannová

PRAHA

2016

1

Prohlášení

Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a v seznamu uvedla veškerou použitou literaturu. Svým podpisem stvrzuji, že odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, že se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Řehlovicích dne 3. 5. 2016

Petra Kapalínová

2

P O DĚKO VÁNÍ Tímto bych chtěla poděkovat vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. At Mgr. Lucii Neumannové za vstřícnost, pomoc a odborné vedení mé bakalářské práce. 3

ANOTACE Bakalářská práce poskytuje ucelený právní pohled na právní úpravu problematiky prodlení dlužníka v občanském právu, spolu s následky, které tento problém provázejí. Podrobněji jsou popsány závazkové právní vztahy, vztahy dlužníka a věřitele, neplnění závazků a následné sankce dle zákona.

ANNOTATION Bachelor thesis provides a comprehensive legal insight into legal provision regarding debtor's delay in civil rights, along with consequences accompanying this problem. Described in detail: contractual relations, relations of debtors and creditors, failure to meet commitments, subsequent sanctions and extreme resolutions of claims.

KLÍČO V Á SLO VA Dlužník, věřitel, pohledávka, prodlení, následky, vymahatelnost

KEYWORDS Debtors, creditors, delay, results, enforceability, execution, insolvency

4

Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 7 1.

Náhled do problematiky ..................................................................................................... 8 1.1

Závazkové právo a jeho základní pojmy ..................................................................... 8

1.2

Vznik závazkových právních vztahů ........................................................................... 9

1.2.1

Charakteristika závazkových vztahů .................................................................... 9

1.2.2

Typy závazkových vztahů .................................................................................. 10

1.2.3

Věřitel ................................................................................................................. 11

1.2.4

Dlužník ............................................................................................................... 12

1.2.5

Pohledávka.......................................................................................................... 14

1.2.6

Typy pohledávek................................................................................................. 15

1.2.7

Průběh pohledávky ............................................................................................. 17

1.3

1.3.1

Postoupení pohledávky....................................................................................... 18

1.3.2

Převzetí dluhu ..................................................................................................... 19

1.3.3

Přistoupení k dluhu ............................................................................................. 19

1.3.4

Převzetí majetku ................................................................................................. 20

1.4

2

3

Změna závazkového právního vztahu........................................................................ 18

Zajištění závazkových právních vztahů .................................................................... 20

1.4.1

Zástavní právo .................................................................................................... 21

1.4.2

Zadržovací právo ................................................................................................ 22

1.4.3

Ručení ................................................................................................................. 23

1.4.4

Finanční záruka................................................................................................... 24

1.4.5

Zajišťovací převod práva .................................................................................... 24

1.4.6

Srážky ze mzdy nebo jiných příjmů ................................................................... 25

1.4.7

Smluvní pokuta ................................................................................................... 25

1.4.8

Uznání dluhu....................................................................................................... 26

Prodlení dlužníka a právní důsledky ................................................................................ 27 2.1

Splatnost pohledávky ................................................................................................. 29

2.2

Prodlení věřitele a právní důsledky............................................................................ 31

Zánik závazkových právních vztahů ................................................................................ 32 3.1

Splnění dluhu ............................................................................................................. 32

3.2

Dohoda ....................................................................................................................... 32

3.3

Započtení.................................................................................................................... 33

3.4

Nemožnost plnění ...................................................................................................... 34

3.5

Výpověď .................................................................................................................... 34

3.6

Odstoupení od smlouvy ............................................................................................. 35

3.7

Odstupné .................................................................................................................... 36 5

3.8

Splynutí ...................................................................................................................... 36

3.9

Prominutí dluhu ......................................................................................................... 36

3.10

Kvitance ................................................................................................................. 37

3.11 Poukázka .................................................................................................................... 37

4

3.12

Dlužní úpis ............................................................................................................. 37

3.13

Náhradní splnění .................................................................................................... 38

3.14

Smrt dlužníka nebo věřitele.................................................................................... 38

Řešení pohledávek ............................................................................................................ 38

Závěr ......................................................................................................................................... 46 Seznam použité literatury: .................................................................................................... 47 Použité prameny: .................................................................................................................. 48

6

Úvod V dnešní době stále častěji narážíme na vztah věřitele a dlužníka. Tento jev se stal součástí každodenního života každého z nás. Tyto vztahy jsou úzce vázány na ekonomickou situaci jednotlivců ale také celé republiky. V minulých letech proběhla

v České republice hospodářská

recese, ekonomika nerostla a stále více subjektů se dostávalo do situací, kdy nemohly z různých důvodů plnit své závazky. Právě např. půjčka byla pro spoustu lidí jediným východiskem z finančních problémů a obtížných životních situací. Pro mnohé však nastal ještě větší problém ve chvíli, kdy tuto půjčku nedokázali řádně splácet. Tím se spotřebitel mnohdy dostal do ještě horší situace než na začátku, protože musel splácet půjčku samotnou, následně poplatky či úroky. V první části své práce jsem se zaměřila obecně na závazkové právní vztahy, jak tento vztah vznikne, kdo ho uzavírá, jak je takový vztah zajištěn a kdy zanikne. V druhé části práce se již věnuji konkrétně subjektu, který je v prodlení s plněním závazků, jak se tyto následky řeší,jak se vymáhají pohledávky. Třetí část práce zahrnuje informace týkající se řešení pohledávek.

7

1. Náhled do problematiky

V závazkovém právním vztahu má určitá osoba ( věřitel ) právo na určité plnění ( pohledávku ) od jiné určité osoby (dlužníka ) a právo tohoto plnění v době splatnosti ( požadavek ) a dlužník má povinnost ( závazek ) toto plnění věřiteli poskytnout. Věřitel má tedy pohledávku a dlužník má dluh. Pohledávka a dluh jsou jedním ze základních pojmů závazkového práva, které je částí práva soukromého a tvoří ho právní normy regulující právní vztahy, kde je postavení subjektů zpravidla shodné. Závazkové právo tvoří tu část občanského práva, kterou tvoří soubor právních norem upravujících právní vztahy vzniklé a trvající mezi subjekty a to věřiteli a dlužníky. Právní úprava závazkových právních vztahů je v České republice obsažena v Občanském zákoníku.

1.1 Závazkové právo a jeho základní pojmy Závazkové právo je součástí soukromého práva, která upravuje vztahy mezi věřiteli a dlužníky. K základním zásadám patří, že smlouvy je třeba dodržovat. Vě ř i te l – subjekt, který má ze závazkového právního vztahu pohledávku, subjekt oprávněný Dl už ní k – subjekt téhož závazkového právního vztahu, který má povinnost pohledávku splnit (má dluh), subjekt povinný Závaz e k – společenský vztah, z něhož má osoba oprávněná (věřitel) vůči osobě povinné (dlužníkovi) právo na jeho určité chování – plnění (pohledávku) a dlužník má povinnost toto právo (dluh) uspokojit. Tento obsah je za právem stanovených podmínek vynutitelný a chráněný. P ohl e dáv ka – je právo věřitele požadovat od dlužníka určité plnění; stane – li se platnou, stává se nárokem a lze ji vymáhat soudně, nesplní -li její plnění dlužník dobrovolně 8

Dluh – je povinnost dlužníka poskytnout věřiteli jím požadované a dlužníkem přislíbené plnění

9

Nárok – je -li pohledávka splatná Smlouva – právní skutečnost, na jejímž základě vznikají smluvní závazkové vztahy. Je to dvoustranný nebo vícestranný právní úkon, k jehož vzniku je třeba shodného projevu vůle všech zúčastněných stran.

1.2 Vznik závazkových právních vztahů Ze závazku má věřitel vůči dlužníkovi právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Plnění (předmět závazku) musí být majetkové povahy a odpovídat zájmu věřitele, i když tento zájem není pouze majetkový. Závazky vznikají z právních úkonů, především ze smluv, také ze způsobené škody, z bezdůvodného obohacení nebo z jiných skutečností uvedených v zákoně. Závazkový vztah nelze měnit bez souhlasu jeho stran, pokud zákon nestanoví jinak. Závazkové právní vztahy mají své subjekty ( fyzické osoby, právnické osoby, stát ), obsah ( práva a povinnosti ) a předmět ( věci, práva, jiné majetkové hodnoty, byty a nebytové prostory ).

Ke vzniku vedou stejné právní důvody jako u jiných občanskoprávních vztahů, zejména tyto právní skutečnosti:  právní úkony – tyto jsou nejdůležitější; dvoustranné právní úkony – smlouvy.  protiprávní úkony – vznikají samotným protiprávním úkonem, nikoli rozsudkem soudu.  rozhodnutí státních orgánů – vznikají rozhodnutím soudu o vypořádání podílového spoluvlastnictví přikázáním věci jednomu ze spoluvlastníků za náhradu.  právní událost nebo protiprávní stav – dopravní nehoda, bezdůvodné obohacení.

1.2.1

Charakteristika závazkových vztahů

Mezi charakteristické znaky závazkových právních vztahů patří:

 individuálněurčenýpočetsubjektů – v závazkových vztazích musí být určeny minimálně dva subjekty (věřitel a dlužník). Určitost subjektů nevylučuje, aby na straně věřitele nebo

10

na straně dlužníka, popř. na obou stranách vystupovalo více individuálně určených osob.  relativní povaha závazkového vztahu – obsahem závazkových vztahů je souhrn práv a povinností. Každý ze subjektů má práva i povinnosti (např. kupující má právo na zboží, ale má i povinnost za něj zaplatit).  vzájemnost práv a povinností – práva a povinnosti v závazkových vztazích mají oba subjekty vůči sobě navzájem, přičemž právu jednoho z nich odpovídá povinnost druhého (např. za provedené dílo má zhotovitel právo na úplatu a objednatel je povinen tuto úplatu poskytnout).

 majetkovýcharakter – prostřednictvím závazkových vztahů dochází k přechodu majetku. Předmětem závazků mohou být věci, práva i jiné hospodářské hodnoty. (Švarc, 2001, s.37) Charakteristickým rysem závazkového práva je tedy skutečnost, že právu věřitele na plnění odpovídá povinnost dlužníka plnit a to především v penězích či ekvivalentu v penězích vyjádřitelném.

1.2.2

Typy závazkových vztahů

1) Jednoduché – na straně věřitele i na straně dlužníka vystupuje jedna osoba 2) Společné – na jedné straně či na obou stranách vystupuje vedle sebe několik osob.

Společné závazky lze rozlišit podle toho, zda je jejich předmětem závazek k nedělitelnému, nebo dělitelnému plnění.

 dě l i te l né pl ně ní – toto plnění lze splnit po částech a nezmění se při tom jeho podstata ani hodnota. To by nebylo možné tehdy, jestliže by součet částečných plnění byl pro věřitele v nižší hodnotě než plnění v celku. Je-li více dlužníků k témuž dělitelnému plnění, je každý dlužník dlužen jen do výše svého dílu a věřitel je oprávněn požadovat po každém z dlužníků jen to plnění, které připadá na jeho díl

11

 ne dě l i te l né pl ně ní – plnit lze pouze v celku, protože plnění dlužníka po částech, nebo možnost věřitele požadovat částečné plnění povaha věci vylučuje. Jestliže

je

více dlužníků, věřitel může požadovat plnění na kterémkoliv z nich,

výjimkou by byla pouze skutečnost, že dluh by musel být splněn společnou činností všech dlužníků



sol i dár n ost

– vztah mezi dlužníky může být solidární, tudíž všichni dlužníci

jsou zavázáni plnit věřiteli společně a nerozdílně. Jedná se o tzv. dlužnickou solidaritu, kde podíly všech spoludlužníků na dluh jsou stejné. Pro věřitele je dlužnická solidarita výhodná, protože může žádat celé plnění nebo jeho část na všech spoludlužnících, nebo na vybraných spoludlužnících, případně po jednom konkrétním spoludlužníkovi. Zákon stanoví, že jeden spoludlužník si nemůže s věřitelem dohodnout zvláštní podmínky. Vedle dlužnické solidarity existuje i věřitelská solidarita, kdy je jeden dlužník zavázán více věřitelům, kteří mají společné a nerozdílné právo uplatňovat po dlužníkovi celé plnění. (Novotný a kol., 2014, s. 69-70)

O jaký druh společného závazku jde, bude záviset na vůli smluvních stran a na předmětu plnění, zda je nebo není dělitelný (někdy druh společného závazku určí soud).

1.2.3

Věřitel

Věřitel je ten subjekt v závazkovém právním vztahu, který má pohledávku za někým a říká se mu „oprávněný“. Věřitelem nemusí být pouze banka, velká firma nebo stát., což si spousta lidí myslí, ale je to jen mýtus. Věřitelem může být i matka, která vymáhá výživné, senior, který půjčil peníze známému apod. Věřitel může být zajištěný nebo nezajištěný. Zaji ště ný

vě ř i te l

- je dle insolvenčního zákona takový věřitel, který má svou

pohledávku zajištěnu prostřednictvím věci či práva z majetku dlužníka. Tímto způsobem je závazek závazkem zajištěným. Např. pokud si vzal dlužník bankovní hypotéku či úvěr na kupovanou nemovitost, má dotyčná bankovní společnost svou pohledávku zajištěnu zástavním právem na danou nemovitost. 12

Ne z aji ště ný vě ři tel - je ten, který nemá svou pohledávku zajištěnou nějakou formou zástavy (věci či práva z majetku dlužníka). Jedná se především o zajištění v podobě dokladování dostatečného příjmu, ručitelem apod. Správné rozlišení věřitelů a jejich pohledávek na zajištěné a nezajištěné je zásadní pro případné povolení žádosti dlužníka o oddlužení. Žádost je schválena jen tehdy, pokud z ní jasně vyplývá, že dlužník

v oddlužení uhradí

nezajištěným věřitelům alespoň 30% z jejich závazků. Jinak by byla žádost zamítnuta pro nedostatek majetku či příjmů dlužníka a následoval by konkurs.

1.2.4

Dlužník

Dlužník, neboli povinný, je ten, kdo má závazek vůči věřiteli. Závazkovým právním vztahem je vztah, při kterém věřiteli vzniká právo na plnění (pohledávka) od dlužníka a dlužníkovi vzniká povinnost plnit závazek. Dlužník je též osoba, která se smluvně zaváže vrátit půjčené peníze i s úroky ve stanoveném čase a ve stanovených splátkách věřiteli. Právě vztah dlužníka a věřitele upravuje závazkové právo. Někdy se můžeme setkat s označením „hlavní dlužník“. Tímto pojmem bývá označován ten, kdo o úvěr zažádá, vedlejším dlužníkem pak ten, kdo je spoludlužník nebo ručitel. V případě, že hlavní dlužník neplní své povinnosti vyplývající ze smlouvy, nebo-li nesplácí půjčku, věřitel je oprávněn vyžadovat plnění po spoludlužníkovi nebo po ručiteli. Dlužníky můžeme rozdělit takto:

1. Dl už ní k se sy mpt omy e kon omi c ké kr i z e tato skupina dlužníků přímo kopíruje krizové jevy trhu. Finanční problémy si dlužník přímo sám nezpůsobil, pouze se změnila situace na trhu (pokles zakázek, změna výroby, objemu, spotřeby, financí) a dlužník v návaznosti na tento jev má náhle omezené finanční prostředky a nemůže včas uhradit své závazky. Dlužník tedy platí věřitelům výběrově a hodnotí věřitele podle stupně jejich významu nebo podle síly věřitelského tlaku. Dlužníci této skupiny obvykle s věřiteli komunikují, snaží se jim objasnit vzniklou tíživou finanční situaci a mnohdy se snaží dosáhnout prodloužení lhůt úhrad. I pro věřitele je tato možnost řešením, případně mohou požadovat zajištění

pohledávky přistoupením jiných subjektů k závazku. Méně často vzniká možnost

zajistit pohledávku např. zástavním právem k nemovitosti nebo cenným papírům. Je velmi důležité, aby věřitel sledoval vývoj ekonomické situace dlužníka a v případě zhoršení situace jednal radikálně. 13

2. Dl už ní k ve stav u hl u bo ké kr i z e v této skupině se nacházejí dlužníci, kteří očekávají blížící se a nevyhnutelný bankrot. Pokud on sám nebo věřitelé nevyhlásí insolvenční řízení, pak se obvykle dlužník snaží převést svůj majetek

na

jiné

subjekty,

nebo

rozprodává

svůj

majetek.

Tento typ dlužníka charakterizuje. Vyhýbání se jednání s věřitelem (častěji věřiteli), nekonstrukti vní jednání, kličkování, často s pomocí právníků, nekonečné sliby a následně jejich nedodržování apod. Pohledávky těchto dlužníků jsou pro věřitele nevymahatelné a musí se řešit radikálně s pomocí odborníků. 3. Dl už ní k s dr uh ot n ou pl ate bní ne sc h opn ostí tito dlužníci často argumentují, že nemohou své závazky plnit, protože jemu (dlužníkovi ) také jeho odběratelé neplatí. Z ekonomického hlediska nemusí být dlužník účetně v záporných číslech a to zejména proto, že jeho závazky mohou být menší než jeho pohledávky. Problém je však v tom, že všichni věřitelé aktivně vyžadují úhradu, avšak jejich pohledávky nejsou vždy vymahatelné a dlužník není

schopen je splatit. Tento stav může dlužníka přivést k bankrotu.

Věřitelé by měli u dlužníka s druhotnou platební neschopností pečlivě zhodnotit kvalitu jeho pohledávek a pravděpodobnost úhrad ze strany jeho odběratelů. 4. Dl už ní k z á mě r ně ne oc h ot ný hr a di t své z ávaz ky u těchto dlužníků se již nepočítá s pokračováním spolupráce s věřitelem. Tento dlužník často využívá nedokonalosti platné legislativy a nepřiměřené délky soudního řízení. Celá situace pak nahrává dlužníkovi, který může manipulovat s finančními prostředky věřitele pro své vlastní potřeby a osobní obohacení. Dlužník, který není ochotný hradit své závazky se nebojí vymáhání pohledávek soudní cestou, ale naopak mnohdy chce sám vyvolat soudní proces s věřitelem z důvodu získání času. Mnozí dlužníci nemají ve firmě žádný cenný majetek a nedělá jim problém záměrně firmu položit a prostřednictvím nových firem pak dále podnikají, často s podobnými praktikami. Tohoto věřitele charakterizuje totální ignorace věřitele, záměrné vyvolávání sporů o výši nebo titul vzniku pohledávky, využívají čas i právní zástupce

pro kličkování v zákonech.

Mnohdy také používají proti věřiteli vymyšlené vzájemné jednostranné zápočty pohledávek a závazků. S těmito dlužníky nemá jednání žádný smysl a k vymáhání pohledávek je potřeba využít služeb profesionálů. 14

5. Dl už ní k se š patn ou pl ate bní mor ál kou u některých dlužníků je zvykem využívat prostředků věřitelů pro vlastní potřeby.

K těmto

dlužníkům musí být věřitelé operativní, důslední a systematičtí. Důležité je pravidlo postupného tlaku. Když dlužník nereaguje na první upomínku, doporučuje se usilovat o písemné uznání závazku. Nutné je osobní jednání, kde lze dohodnout a vytvořit lepší podmínky pro vyřešení problému. Lze dohodnout např. splátkový kalendář nebo je zde možnost upřesnit další postup. Při nekonstruktivním jednání je dobré dlužníka informovat o možnosti prodeje pohledávky specializované firmě. V případě, že nadále nebudou závazky hrazeny, je potřeba se obrátit na pomoc profesionálů. 6. Dl už ní k fy z ic ká os oba ne bo podni kate l s ž i vnoste ns ký m l i ste m předpokládá se, že u těchto dlužníků je vymáhání pohledávek lehčí než u právních subjektů. Platí to ale jen tehdy, pokud dlužník žije, nese plnou odpovědnost celým svým majetkem a svou firmu nemůže prodat. V praxi však mají podnikatelé s živnostenským listem nižší podnikatelskou úroveň , nemají velké obchodní aktivity, i finanční toky jsou menší. Většina podnikajících dnes dává přednost přesunu rizik a odpovědnosti na právnické subjekty. S tím vzrůstá riziko vzniku nedobytných pohledávek úměrně velikosti závazků dlužníka. Čím je větší pohledávka, tím je větší riziko jejího nezaplacení. Osobní majetek dlužníka často nedostačuje zajištění. 7. Dl už ní k i n s ol ve nč ní hlavní povinností statutárních zástupců dlužníka je vyhlásit insolvenční říze ní. V tomto případě lze pohledávku vymáhat u soudu s insolvenčním zákonem. Jestliže dlužník konkurz nevyhlásí a dále obchoduje, lze většinou vyvodit trestní odpovědnost statutárních orgánů. Pokud však nemá dlužník žádný majetek ani finanční toky, věřitel o svou pohledávku s konečnou platností přišel. (www.anov.cz) 1.2.5

Pohledávka

Pohledávky vznikají na základě smluvního vztahu mezi dlužníkem a věřitelem. K mnoha 15

těmto právním vztahům dochází denně automaticky a je to běžná součást života, aniž bychom si

16

tento fakt uvědomovali (nákup potravin či jiného zboží v obchodě, jízda hromadnou dopravou, oběd v restauraci, služba čistírny apod.). Účastníci tuto skutečnost nevnímají a neposuzují své role v teoretických souvislostech . Zvláště v případech, kdy povinný subjekt plní svou povinnost dobrovolně, řádně a včas, je zbytečná podrobná právní kvalifikace vztahu mezi účastníky. Vše se často změní ve chvíli, kdy dojde mezi účastníky ke sporům. Následně se zúčastnění ptají, kdo má jaká práva, kdo jaké povinnosti, jak je možné se domoci svých práv, jak se lze bránit neoprávněným nárokům druhé strany apod. Pohledávka je v závazkovém právu subjektivní právo věřitele požadovat plnění dlužníka, kterému vznikla povinnost splnit závazek či dluh. Nutné je rozlišit pojmy pohledávka, právo a nárok. Význam těchto pojmů může splývat, ale význam není totožný. Pohledávkou se rozumí právo věřitele na plnění dlužníka, ale ne každé právo je pohledávkou, např. právo započíst pohledávku, právo postoupit pohledávku, právo odstoupit od smlouvy aj. Toto právo nelze ztotožnit s pohledávkou, protože obsahem těchto práv není právo na plnění. Pohledávku představuje tedy to právo, které má povahu práva na plnění po dlužníkovi. Právo je pak nadřazeno pohledávce. Nárok lze vymezit jako splatnou pohledávku, kterou je možno vymáhat u soudu, nedojde-li dobrovolně k plnění dlužníka. (www.gamee.cz/22290) Pohledávka může být peněžitá ale také nepeněžitá. Jedná se o majetkovou hodnotu, kterou lze až na výjimky převést na jiného ( tzv. postoupení pohledávky) a která, nezanikne -li smrtí věřitele, může být předmětem dědění. Pohledávky mohou být:  za odběrateli ( tj. za dodávky našeho zboží, za poskytnutí služeb)  za zaměstnanci (zálohy na pracovní cesty)  za státem a státními institucemi (přeplatky na daních, přeplatky na sociálním zdravotním pojištění)  za dodavateli (dobropisy)

1.2.6

Typy pohledávek

Ty py pohl e dáve k můž e me roz l i ši t:

1) podle předmětu plnění na peněžité (předmětem jsou peníze jako zákonné platidlo) a nepeněžité. V závazkových vztazích převažují peněžité pohledávky, např. půjčky, koupě, náhrada škody aj. Peněžité pohledávky vycházejí z peněžitých závazkových právních 15

vztahů hlavních a vedlejších (úrokových), které navazují na existenci hlavního závazkového právního vztahu.

2) podle dospělosti na splatné a nesplatné. Splatné pohledávky jsou pohledávky dospělé, které se stanou nárokem, který je vymahatelný, pokud dlužník v určené době dobrovolně nesplní závazek vůči věřiteli. Splatnost pohledávky je důležitá z hlediska prodlení dlužníka a je také významná z pohledu určení počátku běhu promlčecí doby.

3) podle běhu promlčecí doby na promlčené a nepromlčené. Promlčenou pohledávkou se stane pohledávka již splatná a neuspokojená v okamžiku, kdy uplyne promlčecí doba. Nepromlčené pohledávky jsou pohledávky nedospělé, u kterých ještě nenastala doba splatnosti a nezačala tedy běžet promlčecí doba. Nepromlčené pohledávky jsou i ty, které splatné jsou, ale promlčecí doba u nich stále běží v rámci dlužníkova prodlení s plněním a námitka promlčení by u nich byla předčasná, neúspěšná.

4) podle prostředků zajišťujících realizaci subjektivních práv a povinností na zajištěné a nezajištěné. U zajištěných pohledávek je postavení věřitele posíleno vůči dlužníkovi přes zajišťovací právní prostředky upraveny občanským zákoníkem – smluvní pokuta, ručení, dohoda o srážkách ze mzdy a jiných příjmů, zajištění závazků převodem práva, zajištění závazku postoupením pohledávky, jistota, uznání dluhu, právo zástavní, právo zadržovací. Tyto prostředky plní funkci zajišťující (preventivní)

v případě porušení dlužníkovy

povinnosti a funkci uhrazovací a sankční, poskytující věřiteli další práva

pro

zabezpečení řádného a včasného splnění dlužníkovy povinnosti. U pohledávky zajištěné je posílena právní jistota věřitele. Má-li dlužník vůči věřiteli více druhově shodných závazků a poskytne plnění, které nedostačuje na pokrytí všech dluhů a neurčí plnění konkrétního dluhu, plní se nejprve závazek nejméně zajištěný, případně závazek nejdříve splatný.

5) podle procesní vynutitelnosti na soudně vymahatelné a nevymahatelné. Pohledávka neuhrazená řádně a včas se stane nárokem, který je věřitelem možno vymáhat soudně. Pokud dlužník dobrovolně pohledávku neuhradí, subjektivní oprávnění věřitele je zaručeno a chráněno státním donucením k jeho prosazení. U nevymahatelných pohledávek není subjektivní právo s nárokem spojeno od začátku nebo nárok zanikl promlčením. Jde např. o některé závazky z výher a sázek. Zde je veřejný zájem na jejich 16

ochranu pro jejich povahu malý, aby jim byla poskytnuta soudní ochrana.

Pohledávky lze dále dělit na započitatelné a nezapočitatelné, existující a neexistující, budoucí a další.

1.2.7

Průběh pohledávky

Pohledávka v průběhu času prochází proměnou, mění charakter, povahu, získává různé vlastnosti. Na časové ose jsou zaznačeny základní transformace pohledávky v průběhu času. Vyznačená osa je za předpokladu, že vznik pohledávky trvá (nedošlo k její změně nebo zániku).

( http://www.gamee.cz/22290)

Z grafu vyplývá, že vzniku pohledávky předchází vznik závazkového právního vztahu, právním důvodem v praxi bývá většinou smlouva. Z této skutečnosti vzniká pohledávka. Budoucí pohledávka je ta, která teprve vznikne a účastníci si sjednají její obsah a podmínky vzniku jednotlivých práv. Vznikem pohledávky, neboli vznikem práva na plnění, obvykle začíná běžet doba splnění, v jejímž průběhu jsou pohledávky ještě nesplatné. Posledním dnem této lhůty k plnění, kdy ještě může dlužník splnit svůj dluh a nedostane se do prodlení, je den splnění = den splatnosti. Po jeho uplynutí se stává pohledávka splatnou a věřiteli vznikne nárok uplatnit svůj

17

požadavek u soudu. Marným uplynutím promlčecí doby určité pohledávky nastává promlčení pohledávky a věřitel ztrácí nárok na plnění. (www.gamee.cz/22290)

1.3 Změna závazkového právního vztahu Závazkové právní vztahy vzniklé na základě smlouvy se mohou v průběhu trvání měnit. Změna může nastat ve smluvních stranách (u věřitele i dlužníka) a v obsahu smlouvy, což znamená, že se změní práva nebo povinnosti. Ke změně u věřitele dochází v případě postoupení pohledávky nebo postoupení souboru pohledávek. Ke změně u dlužníka dochází v případě převzetí dluhu, přistoupení k dluhu, převzetí majetku. Každá změna v právním vztahu musí být v přesně vymezeném zákonném rámci a podle určitých pravidel. Některé změny závazků mají velmi blízko k účinkům zániku závazků.

1.3.1

Postoupení pohledávky

Při postoupení pohledávky přechází pohledávka

z postupitele (věřitele) i

bez souhlasu

dlužníka na postupníka a to včetně příslušenství a práv s ní spojených. Postoupení pohledávky lze uskutečnit před lhůtou její splatnosti, ve lhůtě její splatnosti případně i po lhůtě její splatnosti. Postoupení pohledávky lze za určitých okolností. Musí jít o pohledávku, kterou lze zcizit a nesmí se jednat o pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele změnil k tíži dlužníka. Nelze ani postoupit pohledávku, která zanikla. Postoupení lze provést písemnou i ústní formou. Pohledávka musí být přesně označena, aby bylo zřejmé, o jakou pohledávku se jedná. Třetí osoba (postupník), na kterou byla pohledávka postoupena vstupuje na místo původního věřitele. Má stejná práva jako původní věřitel. Postupitel musí postupníkovi předat všechny dokumenty a doklady k pohledávce a rovněž musí sdělit všechny informace nutné k jejímu uplatnění. Převedeno je i příslušenství k pohledávce a práva s tím spojená (úrok, úroky z prodlení, zajištění, náklady spojené s uplatněním pohledávky). Většinou se postoupení provádí za úplatu. Pokud je pohledávka postoupena za úplatu, vzniká postupiteli vůči postupníkovi odpovědnost za to, že pohledávka v době postoupení existuje, je dobytná (její plnění lze vymoci). Postupitel neodpovídá za dobytnost pohledávky v případě , že postupník věděl, že je budoucí, nejistá nebo nedobytná. Také neodpovídá za dobytnost pohledávky v případě, že se stala pohledávka nedobytnou náhodou nebo nedopatřením

18

postupníka až po postoupení pohledávky. Lze také postoupit soubor pohledávek (podobná pravidla jako u postoupení jedné pohledávky). Často se jedná o pohledávky stejného druhu či vzniklé ze stejného právního důvodu. Pohledávky nemusí být označeny jednotlivě, postačí jejich druhové vymezení a uvedení právního důvodu vzniku. (Novotný a kol., 2014, s. 73-74)

P ost ou pi t ne l z e pohl e dáv ku: -

která zaniká nejpozději smrtí věřitele

-

jejíž obsah by se změnou věřitele změnil

-

která nemůže být postižena výkonem rozhodnutí

-

jejíž postoupení by bylo v rozporu s dohodou mezi věřitelem a dlužníkem písemná forma.

1.3.2

Převzetí dluhu

Dosavadního dlužníka nahradí jiný dlužník, dochází ke změně osoby na straně dlužníka. Původní dlužník se vyváže ze svých povinností a místo něho nastoupí nový dlužník (přejímatel dluhu). Tato změna je velice důležitá pro věřitele, aby věděl, kdo je jeho dlužníkem, proto musí být o tomto vyrozuměn a musí se změnou souhlasit. Pokud se změnou věřitel nesouhlasí, nevzniká mu vůči přejímateli dluhu přímé právo. Souhlas věřitele může být písemný i ústní. Může k němu dojít při uzavření smlouvy o převzetí dluhu, či po něm. Udělením souhlasu věřitele dojde k nabytí účinnosti smlouvy o převzetí. Obsah dluhu se převzetím nemění a přejímatel může uplatnit všechny námitky, které měl původní dlužník. Na rozdíl od postoupení pohledávky přechází převzetím dluhu na dlužníka pouze samotný dluh. Pokud ve smlouvě není sjednáno, že na přejímatele přechází také příslušenství, zůstává povinnost platit příslušenství na původním dlužníkovi. (Novotný a kol., 2014, s. 75)

1.3.3

Přistoupení k dluhu

Někdo si s věřitelem domluví, že splní za dlužníka jeho dluh. Nový dlužník (přistupující) se přidá na stranu dlužníka a oba jsou zavázáni ke splacení dluhu společně a nerozdílně. Věřitel může dluh vymáhat po kterémkoliv z těchto dlužníků až do splacení celého dluhu. Když je den z dlužníků uhradí větší část dluhu, může poměrnou část pak vymáhat po svém spoludlužníkovi. 19

Smlouvu o přistoupení k dluhu uzavírá věřitel s přistupujícím. Souhlas původního dlužníka není nutný, jelikož se jeho původní vztah k věřiteli nijak nemění. Smlouva o převzetí dluhu se uzavírá písemně nebo ústně, doporučuje se však smlouvu uzavřít písemně. Uzavřením smlouvy o převzetí nedojde k zániku existujícího zajištění dluhu (např. ručením), toto zajištění ale trvá jen ve vztahu k původnímu dlužníkovi.

1.3.4

Převzetí majetku

Znamená, když se někdo (nabyvatel) zaváže převzít od jiné osoby (zcizitele) část nebo veškerý její majetek (všechna aktiva). Výsledek je ten,že se nabyvatel majetku stává solidárním dlužníkem z dluhu, který s převzetím majetku souvisí (pokud o jeho existenci při uzavření smlouvy věděl nebo vědět musel). Nabyvatel majetku však není povinen plnit víc, než kolik činí hodnota převzatého majetku.

1.4 Zajištění závazkových právních vztahů Zajištěním závazkových právních vztahů v širším smyslu rozumíme souhrn právních prostředků sloužících k ochraně věřitele, v užším smyslu se jedná o speciální právní institut, jehož cílem je zvýšit jistotu věřitele, že jeho pohledávka bude vyřízena i v případě, že dlužník nesplní to, co slíbil. V dnešní praxi se často setkáváme se skutečností, že platební morálka, zvláště pak v podnikatelském prostředí, není dobrá, proto je nutné v maximální míře využívat prostředky, které zákon dává věřitelům k dispozici. Bohužel opět se setkáváme v běžném životě se skutečností, že sebelépe právnicky zajištěný závazek ještě zdaleka nedává věřiteli stoprocentní jistotu, že jeho pohledávka bude v době splatnosti skutečně uspokojena. Nový občanský zákoník rozlišuje zajištění od pouhého utvrzení dluhu. Zákon rozlišuje mezi zajištěním a utvrzením dluhu. Obojí si věřitel může sjednat za účelem posílení jeho postavení a zvýšení jistoty, že se domůže od dlužníka splnění své pohledávky řádně a včas. Do první skupiny zajištění dluhu patří zástavní a zadržovací právo, ručení, finanční záruka, zajišťovací převod práva, srážky ze mzdy. (ObčZ § 2018 - § 2047) Do druhé skupiny zajištění dluhu pak patří smluvní pokuta a uznání dluhu. (ObčZ § 2048 § 2054)

20

Podstatou zajištění je možnost věřitele uspokojit jeho pohledávku jiným způsobem v případě, že nedojde k plnění ze strany dlužníka. Dluh lze zajistit tak, že se k plnění zaváže třetí osoba (např. ručitel) nebo je věřiteli poskytnuta majetková jistota (např. zástavní právo). V případě, že dlužník neplní svůj závazek, může věřitel použít poskytnuté zajištění jako ekonomickou náhradu za nesplnění dluhu. Trvání zajišťovacích vztahů je závislé na trvání hlavního závazku. Zánikem hlavního závazku zpravidla zanikne i zajišťovací závazek (naopak to však neplatí). Utvrzení dluhu (uznání dluhu, smluvní pokuta) nezajišťuje dluh hospodářský, ale věřitel má jiné výhody. Dlužníka tyto instituty motivují, aby např. pod hrozbou placení smluvní pokuty plnil svůj závazek řádně a včas. Uznáním dluhu není poskytována žádná další hodnota, kterou by mohl věřitel uspokojit svou pohledávku v případě, kdy dlužník nebude plnit svůj závazek.

1.4.1

Zástavní právo

Při zajištění dluhu zástavním právem vznikne věřiteli oprávnění, nesplní -li dlužník dluh řádně a včas, uspokojit se z výtěžku zpeněžení zástavy do ujednané výše, a není-li tato ujednána, do výše pohledávky s příslušenstvím ke dni zpeněžení zástavy. Ujednání zakazující zřídit zástavní právo má účinky vůči třetí osobě, jen je-li tento zákaz zapsán

do rejstříku zástav podle

jiného právního předpisu nebo do veřejného seznamu a nebo byl-li jí znám. (ObčZ § 1309) Zástavou může být každá věc, s níže lze obchodovat. Zástavní právo lze zřídit i k věci, k níž zástavnímu dlužníkovi vznikne vlastnické právo teprve v budoucnu. Zastavovat jde jak nemovitost (vklad do katastru nemovitostí), tak i věci movité odevzdané jako zástava do úschovy k třetí osobě (uschovateli). Jako zástavu lze použít věc pouze do určité hodnoty zastavené věci. Zákon určuje limity týkající se částek, na jejichž zajištění musí být jistota přijata. Nikdo není povinen přijmout věc jako jistotu do částky vyšší, než kolik činí dvě třetiny její obvyklé ceny.1Zástava zajišťuje jistinu i příslušenství. Dle nového občanského zákoníku zástava zajišťuje úroky pouze do výše zákonné úrokové sazby. Dohodnou-li si strany vyšší úroky a osoba poskytující zástavu je s tímto obeznámená včas, pokrývá tato zástava úrok v plné výši. V praxi může dojít k situaci, že jedna věc slouží k zajištění více práv různých věřitelů. Tuto skutečnost řeší zákon tak, že přednostně se uspokojí věřitelé zajištění věcným právem zapsaným ve veřejném seznamu (např. v katastru nemovitostí) nebo v rejstříku zástav a až na posledním místě jsou věřitelé zajištění pouhým závazkovým právem (např. ručením). 1

Stavební pozemek nebo nemovitá věc k podnikatelským účelům jsou dostatečnou jistotou do poloviny obvyklé ceny , cenný papír do tří čtvrtin obvyklé ceny apod.

21

V případě, že poskytnutá zástava v průběhu trvání závazku

ztratí na ceně a k zajištění

závazku by nedostačovala, má věřitel právo žádat na dlužníkovi doplnění zajištění. Pokud tak dlužník neučiní, stává se nezajištěná část pohledávky ihned splatnou. Zástavní smlouva je spolehlivým nástrojem

pro zajištění již existujících nebo budoucích

závazků. Slouží k zajištění pohledávky, ale i k zajištění jejího příslušenství v případě, že nebude závazek řádně a včas zaplacen. Je třeba dbát písemné formy a obsahových náležitostí předepsaných zákonem. (Novotný a kol., 2014, s. 99) Zástavní věřitel se může domáhat uspokojení své pohledávky, která nebyla řádně a včas splněna, z výtěžku peněžní zástavy, a to přednostně před ostatními věřiteli. Zástavní právo tedy plní funkci zajišťovací a uhrazovací.

Zástavníprávovzniká: -

na základě zástavní smlouvy

-

na základě rozhodnutí soudu (soudcovské zástavní právo)

-

na základě rozhodnutí správního úřadu

-

na základě soudem schválené dohody o vypořádání dědictví

-

ze zákona ( Pilátová. Richter, 2009, s 117)

1.4.2

Zadržovací právo

Kdo má povinnost vydat cizí movitou věc, kterou má u sebe, může ji ze své vůle zadržet k zajištění splatného dluhu osoby, jíž by jinak měl věc vydat. (ObčZ §1395) Tento zajišťovací prostředek se využívá méně, jelikož s jeho uplatněním se málokdy počítá na tolik, aby byl uveden ve smlouvě. Zpravidla se dá brát v úvahu až po té, kdy věřitel nemá možnost jiných zajišťovacích prostředků, nebo už všechny další možné prostředky vyčerpal.

Zákonurčujepodmínky,zakterýchlzetotoprávouplatnit: -

zadržovaná věc je věcí movitou (nemovitost nemůže být předmětem zadržovacího práva)

-

věřitel má tuto věc ve svém držení

-

vymáhaná pohledávka je v peněžní formě

-

vymáhaná pohledávka musí být již splatná

-

zadržovaná věc byla věřitelem nabyta z právního titulu; zadržovaná věc, která je předmětem zadržování, nebyla dlužníkovi odebraná násilně, vylákaná lstí nebo uvedením 22

nepravdivé záminky. Jedná se o jednostranný právní úkon (faktické zadržení na základě zákona) a věřitel má ze zákona uloženou povinnost bezodkladně dlužníka o zadržené věci a jeho důvodu informovat, nejlépe písemnou formou. Funkce zadržovacího práva je pouze zajišťovací, nikoli uhrazovací. Ten, kdo věc zadržuje, může do splnění své pohledávky odpírat vydání věci, ale nemůže ji sám zpeněžit a dluh pokrýt z výtěžku prodeje. Zadržovatel má povinnost zadržovanou věc opatrovat, chránit ji před poškozením, ztrátou, zničením. Vzniknou-li mu v důsledku plnění této povinnosti nějaké náklady, má nárok na jejich úhradu. Bez výslovného souhlasu dlužníka

nemůže

zadržovanou věc sám užívat (lze dohodnout povolení užívání zadržené věci a získat tím majetkový prospěch na úhradu pohledávky). V případě, kdy dlužník uspokojí věřitelovu pohledávku nebo poskytne dostatečnou jistotu věřiteli, věřitel vydá zadržovanou věc dlužníkovi.

1.4.3

Ručení

Kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Nepřijme-li věřitel ručitele, nemůže po něm nic žádat. Ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. (ObčZ § 2018). Věřitel musí souhlasit s prohlášením ručitele.

Ručit lze jen za platný dluh dlužníka (i za

dluhy budoucí či podmíněné). Ručení může být sjednáno na celý závazek, nebo na jeho část. Částečným plněním se rozsah ručení nesnižuje, dokud je výše částky zajištěné ručením minimálně tak vysoká jako zbývající nesplněná část dluhu. Pokud za jeden závazek přijme ručení více ručitelů, každý z nich ručí za celý dluh. Ručení je zpravidla časově neomezené, pokud není sjednáno v ručitelském prohlášení jinak. Věřitel je povinen na požádání ručitele kdykoli a bez zbytečného odkladu sdělit výši své pohledávky. Tato skutečnost je důležitá z toho důvodu, aby ručitel věděl konkrétně o své situaci, hlavně tedy o tom, za co ještě ručí. V případě, že dlužník nesplní svůj dluh i po té, co byl k tomu věřitelem písemně vyzván, je ručitel povinen dluh splnit. Primárně tedy plní svůj závazek dlužník, pokud ten selže, nastupuje s plněním ručitel. Ručitel může uplatnit vůči věřiteli všechny námitky, které by mohl vůči věřiteli mít i dlužník, např. námitku nevyzvání k plnění, n ámitku započtení, námitku plnění). Pokud věřitel zapříčinil, že pohledávku nemohl splnit sám dlužník, ručitel ji může odepřít. Ručitel, který dluh za dlužníka splnil, je oprávněn na dlužníkovi požadovat náhradu za plnění.

23

Ručitelský závazek má funkci zajišťovací i uhrazovací, protože věřitel může svou pohledávku vůči dlužníkovi uspokojit z majetku ručitele. Věřitel má tu výhodu, že může

na ručiteli

požadovat plnění z celého jeho majetku (na rozdíl od zástavního práva, kde je maximální výše uspokojení pohledávky limitovaná hodnotou zastavené věci).

Právo věřitele vůči ručiteli se

nepromlčí dřív, než dojde k promlčení hlavního dluhu. Zánikem zajištěného dluhu zaniká i ručení. Pokud by hlavní závazek zanikl pro nemožnost plnění dlužníka nebo pro zánik dlužníka, může věřitel plnění závazku požadovat i nadále po ručiteli. (Novotný a kol., 2014, s.101) Zánik závazku ručitele může nastat uspokojením věřitele (dlužníkem či ručitelem), dohodou mezi ručitelem a dlužníkem. Byl-li ručitelský závazek omezen na určitou dobu, zanikne uplynutím této doby. (Bejček, 1993, s. 97)

1.4.4

Finanční záruka

Finanční záruka vzniká prohlášením výstavce v záruční listině, že uspokojí věřitele podle záruční listiny do výše určité peněžní částky, nesplní-li dlužník věřiteli určitý dluh, anebo splní-li se jiné podmínky určené v záruční listině. Je-li výstavcem banka, zahraniční banka nebo spořitelní a úvěrní družstvo, jedná se o bankovní záruku. Záruční listina vyžaduje písem nou formu. (ObčZ § 2029) Okruh výstavců finanční záruky není nějak omezen, výstavcem záruky nemusí být pouze banka, ale mohou ji poskytovat i jiné subjekty. Finanční záruka vychází z dosavadní bankovní záruky. Finanční záruku lze omezit na určitou dobu nebo může být na dobu neurčitou. Neuplatníli věřitel vůči výstavci své právo v době určené záruční listinou, finanční záruka zanikne. V případě, že výstavce plnil za dlužníka, je mu dlužník povinen poskytnuté plnění nahradit.

1.4.5

Zajišťovací převod práva

Smlouvou o zajišťovacím převodu práva zajišťuje dlužník nebo třetí osoba dluh tím, že věřiteli dočasně převede své právo. Má se za to, že zajišťovací převod práva je převodem s rozvazovací podmínkou, že dluh bude splněn. (ObčZ § 2040) Podstatou je tedy ta skutečnost, že v případě splnění dluhu přechází právo zpět na osobu, která jej poskytla, v případě nesplnění dluhu si může věřitel ponechat převedenou věc na úhradu dluhu. Tento institut je pro věřitele výhodnější než zástavní právo, protože u zajišťovacího převodu nemusí věřitel věc zpeněžovat, ale může si ji rovnou ponechat. Zákon stanoví, že k převodu práva dochází s rozvazovací 24

podmínkou. Ve chvíli, kdy dlužník svůj zajištěný dluh splní, přechází převedené právo automaticky zpět na dlužníka. Pomine-li důvod trvání zajišťovacího převodu práva, umožní věřitel osobě, která zajištění poskytla, výkon práva v předešlém rozsahu. Zároveň jí vydá vše, co z převedeného práva získal nebo co k němu přibylo, proti náhradě nákladů, které v souvislosti s výkonem zajišťovacího převodu práva účelně vynaložil. (ObčZ § 2043) Pokud dlužník svůj dluh nesplní, mění se převod práva na nepodmíněný, věřitel trvale nabývá právo (např. je-li podmíněně převeden pozemek, stává se nesplněním dluhu věřitel jeho vlastníkem, nepodmíněně, tedy natrvalo) a dlužník je povinen mu předat vše, co potřebuje výkonu převedeného práva. (Novotný a kol., 2014, s. 103)

1.4.6

Srážky ze mzdy nebo jiných příjmů

Dluh lze zajistit dohodou věřitele a dlužníka o srážkách ze mzdy nebo platu, z odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce zakládající mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek nebo z náhrady mzdy nebo platu ve výši nepřesahující jejich polovinu. Nejde-li o srážky podle věty první k uspokojení práva zaměstnavatele, je třeba k uzavření dohody předchozího souhlasu zaměstnavatele. Proti plátci mzdy nebo platu nabývá věřitel práva na výplatu srážek okamžikem, kdy byla plátci dohoda předložena. (ObčZ § 2045) Věřitel a dlužník uzavřou písemně dohodu o srážkách ze mzdy nebo jiných příjmů, s nimiž se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou, k uspokojení pohledávky. Srážky ze mzdy nesmí činit víc, než by činily srážky při výkonu rozhodnutí. Náklady spojené s výplatou srážek nese plátce mzdy – zaměstnavatel. Uzavře-li dlužník více takových dohod o srážkách, náklady na plnění těchto dalších dohod již hradí dlužník. Tento institut zajištění dluhu se může použít i u jiných příjmů, se kterými se při výkonu rozhodnutí nakládá jako se mzdou (např. důchod, peněžitá pomoc v mateřství apod.)

1.4.7

Smluvní pokuta

Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. (ObčZ § 2048) 25

Jde tedy o další z možnost zajištění závazků, tato možnost je však limitovaná solventností dlužníka. Je-li dlužník nesolventní a věřitel nemá jiné, důraznější nástroje nátlaku na něj (např. zástavní či zadržovací právo, ručitele, započtení pohledávky aj.), fakticky vzrůstá jen celková výše pohledávky věřitele vůči dlužníkovi o částku nezaplacených smluvních pokud, ale samotný problém nesplaceného dluhu věřiteli to neřeší. Na druhou stranu by pokuta měla být přiměřená a neměla by být nástrojem k dosažení mimořádného zisku, ale přiměřeným zajišťovacím a nátlakovým prostředkem. (Bejček, 1993, s.88) Účelem smluvní pokuty je donutit dlužníka k řádnému plnění, v opačném případě dojde k uplatnění této sankce. Smluvní pokuta je vůči dlužníkovi snadněji uplatnitelná než náhrada škody. Dlužník je povinen platit smluvní pokutu bez ohledu na to, zda danou povinnost porušil zaviněně, či nikoli. Při sjednání smluvní pokuty se musí obě strany dohodnout na její výši nebo na způsobu jejího určení. V případě, že dlužník zaplatí smluvní pokutu při porušení splácení, nezbavuje ho to povinnosti i nadále platit dluh. Smluvní pokuta je také brána jako určitá náhrada škody. Pokud tedy dlužník zaplatil věřiteli smluvní pokutu, nemůže po něm věřitel za totéž porušení souběžně požadovat i náhradu vzniklé škody. V praxi se stává, že dochází ke sjednání příliš vysokých smluvních pokut. Zákon tyto případy ošetřuje a umožňuje dlužníkovi, aby u soudu požadoval snížení smluvní pokuty, pokud je nepřiměřeně vysoká. Snížená smluvní pokuta však musí dosahovat vždy alespoň výše škody, která porušením dané povinnosti vznikla. Ustanovení o smluvní pokutě se používá i pro tzv. penále, což je pokuta stanovená při porušení povinností vyplývajících z právních předpisů např. daňových zákonů. (Novotný a kol., 2014, s. 104)

1.4.8

Uznání dluhu

Uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. ( ObčZ § 2053) Uznání dluhu je jednostranný písemný projev vůle dlužníka, který tímto uznává svůj závazek vůči věřiteli. Předmětem uznání může být dluh peněžitý i nepeněžitý. Význam uznání dluhu spočívá v tom, že z něj vyplývá právní domněnka, že závazek dlužníka v době uznání trval a dále vede k přerušení promlčecí lhůty. Ode dne uznání začíná běžet nová promlčecí lhůta 10 let. Věřitel má snadnější situací v případě, že se zaplacení dluhu domáhá soudní cestou. Platí -li dlužník z dlužné částky úroky, má se za to, že dluh uznává ohledně částky, z níž tyto úroky platí. Uznání závazku má funkci preventivní (brání ztrátě nároku promlčením) a zajišťovací (zajišťuje 26

stupeň právní jistoty věřitele tím, že zvyšuje pravděpodobnost domoci se práv v delší nebo nově započaté promlčecí lhůtě), ale postrádá samo o sobě účinky uhrazovací. (Bejček. 1993, s. 108)

2 Prodlení dlužníka a právní důsledky Dlužník je povinen uhradit závazek věřiteli řádně a včas. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Tedy je v situaci, kdy již uplynula stanovená lhůta, v rámci které měl dlužník povinnost uhradit věřiteli půjčenou částku. Je třeba si uvědomit, že v prodlení není jen dlužník, ale vzniklá situace se týká i spoludlužníků či ručitelů. Dlužník ne ní za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. P oku d je dl už ní k v pr odl e ní , má vě ř i te l ur č i tá pr áva: -

odstoupení od smlouvy věřitel poskytne dlužníkovi dostatečnou přiměřenou lhůtu ke splnění závazku. Zákon rozlišuje, zda má prodlení za následek podstatné či nepodstatné porušení smluvní povinnosti. V případě, kdy jde o podstatné porušení smlouvy, věřitel nemusí poskytnout dlužníkovi další přiměřenou lhůtu k vyrovnání dlužné částky. Po marném uplynutí lhůty dochází k odstoupení od smlouvy, přičemž není třeba na tuto skutečnost předem dlužníka upozornit (odstoupení není vázáno podmínkou dalšího projevu vůle). Při tomto jednostranném právním úkonu dochází k zániku všech práv a povinností obou stran a smlouva se ruší od počátku. Po uplynutí dodatečné přiměřené lhůty může věřitel odstoupit od smlouvy, nebo se může dále domáhat svého plnění. V tomto případě, pokud věřitel trvá na splnění závazku dlužníka a podá žalobu na plnění, nemůže již jednostranně od smlouvy odstoupit. Nárok na plnění u soudu

však může věřitel uplatnit již ve chvíli, kdy je

pohledávka splatná, aniž by musel poskytnout dlužníkovi dodatečnou lhůtu. Dodatečná lhůta je tedy pouze podmínkou při odstoupení od smlouvy, nikoli pro uplatnění věřitelova nároku na plnění. Dlužník může svůj závazek splnit i pouze z části, přičemž musí jít o závazek s dělitelným plněním. V tomto případě může dojít jen k částečnému prodlení se zbytkem dluhu. Věřitel může odstoupit od smlouvy jen částečně, což znamená, od jednoho nebo více jednotli vých plnění, s nimiž je dlužník v prodlení, u ostatního plnění může setrvat. V případě, že věřitel odmítne částečné plnění, protože odporuje dohodě nebo povaze pohledávky, dostává se 27

dlužník do prodlení celého dluhu a věřitel je tak oprávněn po marném uplynutí dostatečně přiměřené lhůty od smlouvy odstoupit v rámci celého plnění. -

smluvní pokuta pokud je dlužník v prodlení, má právo věřitel žádat smluvní pokutu, ale ta musí být vždy sjednaná ve smlouvě a to jako jednorázové plnění nebo v podobě procenta plnění např. za každý den prodlení

-

úrok z prodlení jde o sankci; pouze o peněžité plnění a jejich cílem je i preventivní působení na dlužníka; nastupují automaticky ze zákona a není nutné jejich sjednání předem. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

-

náhrada škody věřitel má nárok na náhradu škody, pokud mu byla způsobena prodlením dlužníka

-

vrácení věci věřiteli je-li dlužník v prodlení s předáním nebo vrácením věci věřiteli, nebo nakládá-li s touto věcí v rozporu s povinnostmi vyplývajícími ze závazkového vztahu, přechází na něho nebezpečí poškození věci (ztráta, zničení, poškození, znehodnocení bez ohledu na příčiny vzniku), jestliže toto nebezpečí nenesl již předtím. Dlužník neodpovídá za škodu na věci způsobenou věřitelem nebo vlastníkem nebo by ke škodě došlo i při splnění povinnosti dlužníka

-

právo věřitele požadovat plnění po ručiteli

Závazky je nutné plnit řádně a včas a již při jejich uzavírání je možné sjednat pojištění (např. pojištění právní ochrany2) proti riziku případných nákladů soudních sporů. Dojde -li k situaci, že dlužník není schopen dostát svým závazkům vůči věřiteli, měl by mít snahu se s věřitelem dohodnout. Odkladem problémů se situace nevyřeší, ba naopak může ztížit možnost mimosoudního vyřešení, v důsledku čehož může dlužná částka narůst o nemalé náklady soudního řízení. Ze strany dlužníka v prodlení je dobré kontaktovat věřitele a navázat s ním komunikaci o možnostech řešení problému se splácením. Dlužník se může pokusit s věřitelem dohodnout na odkladu splátek, odpuštění úroku z 2

Pojištění právní ochrany je pojistný produkt, který po zaplacení pojistného zajistí v případ ě potřeby kvalifikované prosazení právních zájmů pojištěného, aniž by se dostal do finanční tísně. Specialistou v této oblasti je např. pojišťovna DAS.

28

prodlení nebo smluvní pokuty. O každé takové změně musí s věřitelem uzavřít písemnou dohodu, ústní příslib nestačí. Pokud však věřitel odmítne o jakékoli změně smluvních podmínek jednat, je to jeho právo a nezbývá než se připravit na další pokusy věřitele peníze získat mimosoudní cestou, nebo na to, že ohledně pohledávky věřitel zahájí řízení u soudu nebo před rozhodcem. V krajním případě, kdy klient uzavřel smlouvu o zajišťovacím převodu práva k části svého majetku či ve formě přímo vykonatelného notářského či exekučního zápisu 3 o dohodě, je nutné se připravit, že si věřitel v prvním případě přijde převzít majetek, v druhém případě bude zaháj ena proti dlužníkovi exekuce. Po dobu svého prodlení nese dlužník nebezpečí škody. Není rozhodující, z jakého důvodu škoda vznikne, může jít i o nahodilou ztrátu nebo zničení věci. Své odpovědnosti se může dlužník zprostit, prokáže-li, že škoda vznikla při řádném plnění jeho povinnosti, případně že škodu způsobil věřitel nebo vlastník věci. V praxi existují i tzv. fixní smlouvy, jejichž doba plnění je závislá např. na určité události, přičemž plnění v jiné době nemá pro věřitele žádný smysl. Doba plnění má v tomto případě rozhodující význam, zákon stanoví, že dostane-li se v tomto případě dlužník do prodlení, tj. nesplní závazek řádně a včas, závazek automaticky zaniká. Věřitel může zabránit zrušení takové smlouvy pouze tím, že oznámí dlužníkovi, že na splnění smlouvy trvá i opožděně. (Novotný a kol., 2014, s. 91)

2.1 Splatnost pohledávky Splatností se rozumí doba splnění neboli dospělosti. Jde o určitou lhůtu – dobu splnění. Splatná pohledávka je pak ta, která je existující a doba splnění již uplynula a stala se dospělou, tedy vymahatelnou. V závazkových právních vztazích bývá splatnost určena specifickým časovým údajem (např. první a poslední den plnění, konkrétní datum aj.) Doba splnění může být stanovena dohodou stran, právním předpisem nebo rozhodnutím soudu. Existují i takové závazky, u nichž není doba plnění stanovena vůbec a pak záleží na věřiteli, který datum splatnosti určí. Význam splatnosti spočívá v určení doby plnění ve prospěch některého z účastníků vztahu, je důležitá také z hlediska možného uplatnění vymahatelné pohledávky u soudu a počátku běhu 3

Notářský či exekutorský zápis s doložkou přímé vykonatelnosti – věřitelé ho často využívají, protože poskytuje vysokou právní jistotu uspokojení jejich pohledávky. Věřitel nemusí absolvovat zdlouhavé soudní řízení, ale může rovnou přistoupit k vykonávacímu řízení, dlužník svým podpisem s postupem souhlasil. V dnešní době jde o rychlý a účinný způsob uhrazení pohledávky.

29

promlčecí doby a s tím spojeného prodlení dlužníka. Dále je splatnost významná z hlediska problematiky plnění dílčího, částečného nebo opětujícího se 4 a je důležitá také při započtení plnění či započtení pohledávek. (www.gamee.cz/22290)

Splatnost pohledávky je určena dobou plnění. Uplynutím doby plnění se stává pohledávka splatnou, tedy dospělou a znamená to, že dlužník je povinen poskytnout věřiteli plnění, které po něm věřitel požaduje. Doba plnění má být určena konkrétně, aby o ní nemohly vzniknout žádné pochyby. Postupovat se dá podle pomocných výkladových pravidel dle zákona: „začátek období“ se bere jako prvních deset dnů tohoto období, „polovinou měsíce“ se rozumí období mezi desátým a dvacátým dnem v měsíci, „polovinou čtvrtletí“ druhý měsíc tohoto čtvrtletí a „konec období“ je brán jako posledních deset dnů daného období. Má-li být plněno „ihned“, rozumí se tím období pěti dnů. Pokud si strany neujasnily čas plnění, má právo o něm rozhodnout věřitel, který může plnění vyžadovat ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen mu vyhovět. Doba plnění může být také ponechána na vůli dlužníka a ten může čas plnění sám určit (ve smlouvě může být např. uvedeno, že dlužník zaplatí, až to bude v jeho možnostech).V případě, že ale dlužník s plněním závazku otálí a dluh nesplní v přiměřené době, může se věřitel obrátit na soud a ten dlužníkovi čas plnění určí. V tomto případě soud přihlédne k okolnostem daného případu, k finančním možnostem dlužníka, ale i k tomu, jak naléhavě věřitel plnění potřebuje. Doba plnění může být ve smlouvě sjednána ve prospěch věřitele, dlužníka nebo i obou stran. Ve prospěch věřitele znamená, že dlužník musí na požádání věřitele plnit, ale věřitel není povinen dřívější plněn í přijmout. Pokud je doba plnění sjednána ve prospěch dlužníka, dlužník může plnit dříve a věřitel je povinen od něj plnění přijmout, ale věřitel není oprávněn dřívější plnění po dlužníkovi žádat. Ve smlouvě uvedeno nic, platí, že je čas plnění určen ve prospěch obou stran. To znamená, že věřitel nemůže požadovat pod dlužníkovi předčasné plnění a dlužník není oprávněn dluh předčasně splatit. (Novotný a kol., 2014, s. 88)

4

Plnění dílčí – plnění ve splátkách, plnění je rozděleno do dílčích úseků a ty společně tvoří celý dluh. Každý tento dílčí úsek má svou konkrétní splatnost Plnění částečné – dlužník poskytne věřiteli pouze část plnění – zde je určena jen jediná splatnost pro celé plnění Plnění opětující se – celkový objem plnění není předem znám, povinnost plnit trvá, dokud trvají podmínky nároku. Jedná se o formu částek stanovených v časových intervalech a splatných do budoucna, o nichž se neví, kdy budou splněny celkově (např. plnění výživného, placení nájemného apod.)

30

Promlčecí doba Promlčecí doba je tříletá

(pokud není v ustanoveních uvedeno jinak) a běží ode dne, kdy

mohlo být právo vykonáno poprvé. Poprvé může být pohledávka uplatněna u soudu dnem, kdy se stala dospělou. Od tohoto dne (nestanoví-li zákon či účastníci dohodou jinak) začíná běžet promlčecí lhůta. Platí to pouze v případě, že je doba splnění určena, případně je smluven způsob jejího určení. Důsledkem promlčení je situace, kdy promlčená pohledávka nebo právo nadále existuje (dlužník může pohledávku dobrovolně splatit, nejde o nezákonné obohacení věřitele), ale věřitel nemá možnost pohledávku vymoci soudně a nemůže tak získat ani exekuční titul, na jehož základě by mohla být na dlužníka uvalena exekuce.

2.2 Prodlení věřitele a právní důsledky Věřitel je osoba, která má právo na plnění určitého dluhu. Věřitel se může podobně jako dlužník dostat do prodlení a to ve chvíli, kdy nepřijal řádně nabídnuté plnění, nebo neposkytl v době plnění součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Rovněž se může dostat do prodlení v případě, že mu dlužník odmítne plnění předat bez řádného potvrzení a předmětu a rozsahu plnění. Důsledky prodlení věřitele jsou obdobné jako v případě dlužníka. Je-li věřitel v prodlení, přechází na něj po dobu prodlení nebezpečí škody na věci bez ohledu na to, z jakého důvodu vznikne (s výjimkou, kdy škodu způsobil dlužník sám)

V případě prodlení věřitele má dlužník tyto práva: -

věřitel má povinnost nahradit dlužníkovi vzniklé případné náklady (např. dopravu, skladné, pojištění aj.)

-

věřitel má odpovědnost za škodu způsobenou na věci ztrátou, zničením či poškozením

-

dlužník může žádat po věřiteli náhradu jiných případných škod způsobených prodlením

-

za dobu věřitelova prodlení není povinen dlužník platit úroky

I přes prodlení věřitele se nedoporučuje dlužníkovi kalkulovat se sankcemi vůči věřiteli, ale je dobré využít bez zbytečného odkladu institut soudní úschovy, čímž prakticky svůj závazek prokazatelně splní. U soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící 31

se k úschově. (Vaigert, 2005, s. 87)

3 Zánik závazkových právních vztahů Účastníci právních vztahů sjednávají vzájemná práva a závazky proto, aby byly naplněny, tudíž zánik závazku je přirozené završení jeho existence. Splnění závazku není jediným druhem jeho zániku a zákon rozlišuje další řadu zániků závazku a to z toho důvodu, že ne vždy dochází k tomu, že je závazek splněn. Jednotlivé způsoby zániku jsou: splnění dluhu, dohoda, započtení, nemožnost plnění, výpověď, odstoupení od smlouvy, odstupné, splynutí, prominutí dluhu, smrt věřitele nebo dlužníka, poukázka, kvitance, dlužní úpis, náhradní splnění.

3.1 Splnění dluhu Splněním dluhu závazek zaniká. Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. (ObčZ § 1908) Splnění dluhu je typický nejdůležitější způsob zániku závazků a dochází při něm k reálnému uspokojení věřitele. Věřitel dostane to, co oprávněně požadoval a také očekával vzhledem k ujednání s dlužníkem. K plnění dojde, když dlužník poskytne věřiteli sjednané plnění a věřitel plnění přijme. Když se jedná o plnění v hotovosti, věřitel přijme od dlužníka hotovost, popřípadě vystaví potvrzení, pokud dojde k předání díla nebo zboží, sepíše se předávací protokol. V případě bezhotovostní platby bankovním převodem součinnost věřitele není nutná a v reálu k ní nedochází. Závazek mohou kromě dlužníka splnit i třetí osoby (např. ručitel, zaměstnavatel aj.). Proti své vůli nemůže být věřitel nucen, aby přijal něco jiného, než co přísluší k jeho pohledávce, a dlužník nemůže být nucen, aby poskytl něco jiného, než co je dlužen. Totéž platí o místě, čase a způsobu splnění. (ObčZ § 1910)

3.2 Dohoda Stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový. (ObčZ § 1981).K dohodě může dojít i tehdy, pokud už žádná ze stran nemá zájem na plnění závazku ze smlouvy. 32

Pokud byla smlouva uzavřena písemně, je nutné mít dohodu o zrušení smlouvy rovněž písemně. Existuje-li více dlužníků či věřitelů, podepisují tuto dohodu všichni účastníci. V jedné dohodě může být zrušeno i několik závazků. Závazek zaniká ve stranami dohodnutém okamžiku nebo ve chvíli, kdy byla dohoda o zrušení závazku uzavřena.

Existují 3 typy dohody o zrušení závazku: -

dohoda o zániku dosavadního závazku a nahrazení závazkem jiným; dlužník je pak povinen platit závazek nový

-

dohoda o zániku dosavadního závazku bez dalších závazků; obě strany se mohou domluvit, že nesplněný závazek nebo jeho část se ruší bez vzniku nového závazku

-

dohoda o prominutí dluhu (Bejček, 1993, s. 149-150)

3.3 Započtení Dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí -li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení. (ObčZ § 1982). Jde o bezhotovostní formu vyrovnání, která se neuskutečňuje reálným plněním, ale pouze odečtením vzájemných pohledávek věřitele a dlužníka. Vzájemné pohledávky musí být stejného druhu a jeden z účastníků musí učinit projev směřující k započtení. Jsou-li předpoklady započtení splněny, dochází k zániku pohledávek v okamžiku setkání obou pohledávek v rozsahu vzájemného krytí. K započtení jsou způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem. Pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není. Pohledávku nelze započíst ani proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný. Započtením nemůže zaniknout ani pohledávka na úhradu újmy způsobené na zdraví ani pohledávka ze mzdy, platu nebo obdobného plnění sjednaná mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. (Novotný a kol., 2014, s. 93)

33

3.4 Nemožnost plnění Stane-li se dluh po vzniku závazku nesplnitelným, zaniká závazek pro nemožnost plnění. Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době. Nemožnost plnění prokazuje dlužník. (ObčZ § 2006)

Při posouzení, zda zanikl závazek z tohoto důvodu, je nutné vždy zkoumat, zda závazek skutečně není možné objektivně splnit. Nemožnost plnění bude přicházet v úvahu především u věcí nezastupitelných (individuálně určených). V případě zničení věci dojde

k zániku závazku a tím

dojde k nemožnosti plnění; pokud však zničení věci zaviní dlužník, závazek sice zanikl, ale dlužník musí uhradit škodu vzniklou věřiteli. Neoznámí-li dlužník věřiteli, že se splnění dluhu stalo nemožným, bez zbytečného odkladu poté, co se o tom dozvěděl nebo dozvědět musel, nahradí věřiteli škodu vzniklou tím, že věřitel nebyl o nemožnosti plnění včas vyrozuměn. (ObčZ § 2008) Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem. Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. (ObčZ § 2009) Pro nemožnost plnění zaniká ta část závazku, kterou není možné splnit. Pokud nemá plnění zbytku závazku pro věřitele význam, zanikne závazek celý (posoudí se podle povahy daného závazku a účelu smlouvy.

3.5 Výpověď Závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon. Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek výpověď bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi. (ObčZ § 1998) Zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem. Zavázala-li se strana zdržet se určité činnosti a je-li z povahy závazku zřejmé, že povinnost není časově omezena, ustanovení odstavce 1 se nepoužije. (ObčZ § 1999) Je třeba rozlišit, zda byla smlouva uzavřena na dobu určitou či na dobu neurčitou. V případě, že byla smlouva uzavřena na dobu určitou a strany si nesjednaly možnost výpovědi, tak závazek vypovědět nelze. Smlouvu uzavřenou na dobu neurčitou vypovědět lze a to smlouvu takovou, 34

která zavazuje alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, nebo zavazuje alespoň jednu stranu takovou činnost strpět. V tomto případě smlouva zaniká ke konci kalendářního čtvrtletí a výpověď musí být podána s alespoň tříměsíčním předstihem. Zákon také umožňuje domáhat se u soudu zrušení smlouvy na dobu určitou v případě, že byla takto bezdůvodně uzavřena a zavazuje člověka na dobu jeho života nebo na dobu delší deseti let. Zrušení takové smlouvy se lze domáhat

po uplynutí jejich prvních deseti let. Soud může také zrušit smlouvu v případě nepředvídané změny okolností, pokud se okolnosti, z nichž strany vycházely při uzavírání smlouvy, změnily na tolik, že na zavázané straně nelze rozumně požadovat smlouvu dále vázanou.

3.6 Odstoupení od smlouvy Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. (ObčZ § 2001). Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala. V ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. Strana může od smlouvy odstoupit bez zbytečného odkladu poté, co z chování druhé strany nepochybně vyplyne, že poruší smlouvu podstatným způsobem, a nedá-li na výzvu oprávněné strany přiměřenou jistotu. (ObčZ § 2002) Zúčastněné strany uzavírají v závazkovém právním vztahu smlouvy proto, aby se závazky v nich ustanovené plnily řádně a včas. Jednostranné ukončení smlouvy je krajním řešením a lze k němu přistoupit, dohodnou-li si to obě strany nebo je stanoveno zákonem. Odstoupit lze jen od platné smlouvy. Odstoupení od smlouvy je jednostranný právní úkon adresovaný druhé straně a ruší smluvní závazkový vztah ve chvíli, kdy dojde druhé straně. Odstoupit od smlouvy lze při podstatném i nepodstatném porušení smlouvy a lze to chápat jako sankci při nedodržování smluvních

povinností. Odstoupením od smlouvy se smluvní vztah ruší od počátku, avšak

nezaniká tak nárok na náhradu škody způsobenou porušením smlouvy, případně nárok na zaplacení smluvní pokuty.

35

3.7 Odstupné Obě strany se mohou dohodnout, že jedna z nich závazek zruší zaplacením odstupného a závazek se po jeho zaplacení ruší. Pokud už ale jedna ze stran závazek částečně plní, nelze závazek zrušit. Přestože se závazek ruší, zaplacení odstupného se netýká práv na zaplacení smluvní pokuty nebo úroku z prodlení, práva na náhradu škody vzniklé z porušení smluvní povinnosti a zajištění. Písemná forma se nevyžaduje, ale doporučuje se.

3.8 Splynutí Jestliže právo a jemu odpovídající povinnost splynou v jedné osobě závazek zaniká. Splyne -li právo věřitele s povinností toho, kdo závazek zajišťuje, nezaniká tím hlavní dluh. Jedna a táž osoba se stává povinnou z dluhu a také zároveň oprávněnou z pohledávky. Ke splynutí může dojít z různých důvodů, např. při dědění. Pokud je více solidárních dlužníků , zaniká splynutím dluh pouze podílem konkrétního spoludlužníka. Shodně to platí i pro věřitelskou stranu, kdy splynutím zanikne pohledávka solidárního věřitele opět pouze co do podílu konkrétního spoluvěřitele. (Novotný a kol., 2014, s. 95)

3.9 Prominutí dluhu Dojde k zániku dluhu dlužníka, kterému věřitel dluh prominul. Má se za to, že dlužník s prominutím dluhu souhlasil a aniž by dlužník dluh uhradil, vydá věřitel dlužníkovi potvrzení o splnění. Prominout jde celý dluh nebo jen jeho část, písemná forma není nutná. Za prominutí dluhu se považuje i to, když vydá věřitel dlužníkovi kvitanci nebo dlužní úpis a to i přes skutečnost, že dluh nebyl skutečně splacen. V případě více spoludlužníků je vydání kvitance či dlužního úpisu na celý dluh věřitelem jednomu ze spoludlužníků považováno za prominutí dluhu všem spoludlužníkům. Jestliže promine věřitel dluh například ručiteli nebo jiné osobě zajišťující závazek, nevztahuje se toto prominutí na povinnost plnit hlavní dluh. Prominut může být i dluh, který teprve v budoucnu vznikne. (Novotný a kol., 2014, s. 95-96)

36

3.10 Kvitance Jde o potvrzení věřitele vydané dlužníkovi (na jeho žádost)

o splnění dluhu v případě, že

věřitel prominul dluh dlužníkovi. Kvitance musí obsahovat jméno dlužníka i věřitele, místo a čas, kdy a kde byl dluh splněn a předmět plnění. Jedná se pouze o právo dlužníka (ne o jeho povinnost). Pokud dlužník potvrzení nevyžaduje, věřitel ho nemusí vydat. Kvitance může být obsažena i ve smlouvě, nemusí se jednat o samostatnou listinu. Pokud však věřitel nechce kvitanci vydat, může dlužník splnění dluhu až do jejího vydání odepřít. Zákon umožňuje, aby dlužník svůj dluh před jeho splněním vůči věřiteli uznal nebo jinak potvrdil – prohlášením o uznání dluhu nebo jiným dlužním úpisem. Ve chvíli, kdy dlužník svůj dluh splní, je povinností věřitele dlužníkovi listinu o uznání dluhu vrátit (případně na ní vyznačit, že už bylo částečně splněno). Pokud by toto nebylo možné, vydá věřitel dlužníkovi potvrzení o tom, že dlužní úpis pozbyl v rozsahu odpovídajícím splněnému dluhu platnosti. (Novotný a kol., 2014, s. 86)

3.11 Poukázka Poukázka opravňuje poukazníka vybrat u poukázaného vlastním jménem plnění a poukázanému se poukázkou přikazuje, aby poukazníkovi plnil na účet poukazatele. Přímé právo vznikne poukazníkovi proti poukázanému jen tehdy, přijme-li poukázaný poukázku. (ObčZ § 1939) K účinnosti poukázky se vyžaduje dohoda mezi poukazatelem a poukazníkem. Písemná forma není nutná. Poukázku lze vystavit na řad, nebo na doručitele.

Poukázku na řad

lze

provést rubopisem, tj. textem napsaným na její zadní straně (použijí se pravidla o rubopisu směnky). V případě poukázky na doručitele na ní není uvedeno jméno oprávněné osoby a právo na její plnění má každý, kdo ji předloží.

3.12 Dlužní úpis Prohlášení dlužníka o uznání dluhu. Po splnění dluhu musí věřitel toto prohlášení vrátit dlužníkovi. V případě, že byl dluh splněn pouze částečně, musí tuto skutečnost na dlužní úpis věřitel vyznačit. 37

3.13 Náhradní splnění V případě, že dlužník nemůže dluh splnit z důvodu, že je věřitel nepřítomen, nebo jej nezná, případně plnění bezdůvodně odmítl, má dlužník právo předmět plnění složit do soudní úschovy.

3.14 Smrt dlužníka nebo věřitele Smrtí dlužníka nebo věřitele práva a povinnosti ze závazkových právních vztahů zásadně nezanikají, ale přecházejí na právního zástupce. Smrtí dlužníka povinnost zanikne jen tehdy, pokud plnění obsahu smlouvy mělo být provedeno osobně dlužníkem (např. vytvoření uměleckého díla). Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu. Smrtí věřitele zanikne i právo na bolestné.

4 Řešení pohledávek Některé společnosti upozorní dlužníka v prodlení na opomenutou platbu nejprve telefonicky nebo první výzvou, která bývá formulovaná přátelsky a společnost/věřitel se spíš poptává, zda nedošlo k nějakému pochybení při zaslání platby (případně žádají o doložení neobdržené platby). Připomenutí bývá většinou bez pokuty či úroku z prodlení a o dalších krocích v podstatě rozhodne sám klient. Záleží na jeho reakci, zda dostatečně zdůvodní vzniklou skutečnost a zda ji chce řešit. Věřitel obvykle v této fázi vychází dlužníkovi vstříc. Pokud však dlužník nereaguje na první výzvu, zašle věřitel druhou důraznější upomínku a zde již zmiňuje možnost soudního vymáhání v případě, že dlužník nezaplatí. U tohoto upozornění se již platí úroky z prodlení, které se započítávají za každý den a jejich výše je uvedena v úvěrových podmínkách. Některé společnosti zašlou i třetí upomínku; případně další postup záleží na jednotlivých ujednáních ve smlouvě, např. zda smlouva obsahuje rozhodčí doložku, ujednání o srážkách ze mzdy nebo další jiné jištění půjčky. Pokud dlužník přes to nereaguje a nechce spolupracovat, předává věřitel pohledávku právnímu zástupci nebo společnosti vymáhající dluhy. Ty informují dlužníka o 38

převzetí jejich pohledávky a opět ho vyzvou k zaplacení, přitom ho upozorní na vysoké náklady spojené se soudním vymáháním. (http://www.pomocsdluhy.cz/pdf/prirucka.PDF) Pokud tedy dlužník nereaguje na upomínku, bývá obvykle prvním krokem věřitele vůči dlužníkovi tzv. předžalobní výzva k úhradě. Zasílá se zpravidla doporučeným dopisem s dodejkou a zde věřitel upozorňuje dlužníka, že je v prodlení s plněním svého závazku a vyzývá ho, aby v přiměřené lhůtě vrátil věřiteli vypůjčenou částku. Také upozorňuje dlužníka, že předmětná výzva je posledním krokem před podáním žaloby na jeho osobu a zároveň dává na vědomí skutečnost, že dojde -li k soudnímu řízení, navýší se dlužná částka o soudní náklady (někdy i převyšující samotnou dlužnou částku tzv. jistinu). K dlužné částce se připočítává i příslušenství pohledávky, např. případná smluvní pokuta, je-li sjednána a úrok z prodlení. V praxi často dochází k situaci, že si dlužník nepřebírá záměrně poštu a mylně se domnívá, že když si zásilku nepřebere, nemohou nastat její účinky. V důsledku však poškozuje sám sebe, protože se zcela zbavuje možnosti podat v zákonem stanovené lhůtě řádný opravný prostředek, kterým by mohl odvrátit nepříznivé rozhodnutí. Navíc skutečnost, že si někdo nevyzvedne zásilku, neznamená, že tato zásilka není doručena. 1) doručování do vlastních rukou není-li adresát zastižen a není zde ani jiný příjemce (zákonný zástupce, zmocněnec), zásilka se uloží na 10 dnů a posledním dnem této lhůty se zásilka považuje za doručenou a následně se vhodí do schránky. 2) doručování do vlastních rukou s vyloučením náhradního doručení nebyl-li adresát zastižen, zásilka je na 10 dnů uložena a poté se vrací odesílateli jako nedoručená 3) doručování jiných písemností písemnost se vhazuje přímo do schránky (Vybíhal a kol., 2011, s.357 - 358)

Dostane-li se dlužník před soud a musí se hájit, je vhodnější, pokud ho zastupuje advokát. O úspěchu či neúspěchu v soudním sporu rozhoduje do určité míry i kvalita právního zastoupení. Ať již osobním jednáním s věřitelem či za pomoci advokáta, lze celý vznikající spor ohledně dlužné částky urovnat ještě před tím, než bude podána žaloba

k příslušnému soudu. Formou

dohody je uznání dluhu dle občanského zákoníku, kde je možné stanovit nově (nebo posunout) termín úhrady dlužné částky . Uznání dluhu je právní institut, prostřednictvím kterého dlužník uznává důvody věřitele a dluh, který se zavazuje uhradit. Podobně to lze i s uznáním závazku. Výhodou pro věřitele je, že má ulehčenou důkazní pozici pro případný spor a výrazně 39

se mu prodlužuje promlčecí lhůta, kdy může uplatnit svůj nárok žalobou u soudu. Výhodou pro dlužníka je oddálení termínu uhrazení dlužné částky a velmi důležitou výhodou bývá, že lze u takového řešení dohodnout s věřitelem splátkový kalendář. V tomto případě dlužník nemusí uhradit celou dlužnou částku jednorázově, nýbrž pravidelně po menších částkách. Nedojde-li k vyřešení mimosoudně, soud rozhodne formou tzv. civilního procesu (občanskoprávní řízení). Vybíhal popisuje termín

civilní proces takto: „ Je postup soudů,

účastníků řízení a dalších subjektů při poskytování ochrany porušeným nebo ohroženým subjektivním právům a zákonem chráněným zájmům vyplývajícím z občanskoprávních, rodinněprávních, pracovněprávních a obchodně právních vztahů, a dále i procesní vztahy, které se mezi těmito subjekty při této činnosti vytvářejí.“ (Vybíhal a kol, 2005, s.361) Aby mohl soud zahájit řízení, musí podat věřitel příslušný písemný návrh nazývaný žaloba. Věřitel se obrací na soud a žádá o ochranu svých porušených nebo ohrožených práv. Žaloba musí směřovat ke konkrétní osobě nebo osobám, proti níž žalobce ochranu požaduje. Žaloba musí být písemná a musí obsahovat jméno (název) a bydliště (sídlo) žalobce-věřitele, jméno (název) a bydliště (sídlo) žalovaného-dlužníka, dále musí obsahovat čeho se žalobce u soudu domáhá, popis rozhodných skutečností a označení důkazů. Vyjma klasické žaloby má věřitel možnost platebního rozkazu, což je v podstatě taktéž žaloba specifické úpravy, jelikož prostřednictvím něj se zahajuje zvláštní zkrácené řízení. Soud ho může vydat bez slyšení žalovaného v případě, je-li v žalobě uplatněno právo na zaplacení peněžité částky a vyplývá-li uplatněné právo ze skutečností uvedených žalobcem. Není tedy nařízeno soudní jednání, pokud věřitel prokáže a doloží doklady, což v případě půjček bývá jednoznačné. Soud uloží žalovanému v platebním rozkazu, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatil žalobci uplatněnou pohledávku a náklady řízení, nebo aby v téže lhůtě podal odpor k soudu, který příkaz vydal. Platební příkaz je nutné doručit žalovanému do vlastních rukou. Podá-li žalovaný včas odpor, což je řádný opravný prostředek, ruší se platební rozkaz v plném rozsahu a soud nařídí jednání. Zvláštní formou platebního rozkazu je směnečný (šekový) platební rozkaz. Někteří věřitelé si nechávají zajistit půjčku směnkou. Pokud předloží žalobce ke svému návrhu originál směnky nebo šeku, o jejichž pravosti nelze pochybovat, vydá soud směnečný (šekový) platební rozkaz, v němž žalovanému uloží do tří dnů zaplatit požadovanou dlužnou částku včetně nákladů řízení, nebo aby ve stejné lhůtě podal opravný prostředek – námitky, v němž musí přesně uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá. Směnečný (šekový) platební rozkaz musí být doručen rovněž do vlastních rukou žalovaného. 40

Ne každé soudní řízení musí končit vydáním rozhodnutí, kterým se žalobě vyhovuje nebo kterým je žaloba zamítnuta. Účastníci se mohou u soudu dohodnout o tom, jak upraví své vzájemné vztahy a soud dohodu schválí a vydá usnesení. Taková dohoda účastníků se nazývá soudní smír. Soudní smír nahrazuje v plném rozsahu rozsudek, a na jeho základě lze nařídit exekuci. Dlužníci mají možnost svůj závazek vypořádat mimosoudně, ale často svou nevědomostí či laxností nechají celý spor dojít až k soudnímu řízení a takto se dlužná částka může navýšit o další položky. Ve většině případů má věřitel nárok na vrácení žalované (dlužné) částky. Dlužník je tedy strana, která spor zavinila a ke své dlužné částce musí uhradit i náklady soudního řízení. (Vybíhal a kol.,2005, s.363 – 364)

Další možnosti mimosoudního řízení: Rozhodčí řízení

Jde o mimosoudní projednávání a rozhodování sporů (majetkových). Rozhodčí doložka určuje, že spor bude řešen prostřednictvím rozhodce a je obsažena v závěrečných ustanoveních smluv nebo ve všeobecných obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy. Výsledkem rozhodčího řízení je rozhodčí nález, který má právní účinky jako pravomocné soudní rozhodnutí a je vykonatelný. Pokud dlužník nesplní povinnost uloženou

rozhodčím nálezem, lze podat

návrh na nařízení exekuce. Mezi výhody rozhodčího řízení patří pružnost a rychlost rozhodčích soudů ve srovnání s běžnými soudy.

Mediace Jde o alternativu soudního řízení. Mediace je smírčí řízení, výstupem mediace není rozhodnutí, ale dohoda obou stran a k dohodě se strany snaží dovést nezávislá třetí osoba – mediátor. (např. sdružení

Spotřebitel.cz,

Sdružení

obrany

spotřebitelů

ČR,

Centrum

spotřebitelsko-

podnikatelských vztahů a ochrany spotřebitele aj.). O sporu nerozhodují právníci, ale jednají strany, které se chtějí dohodnout za pomoci zprostředkujících odborníků.

41

Finanční arbitr Od ledna 2003 je zřízen institut finanční arbitr České republiky a jde o orgán pro mimosoudní vyrovnání sporů, které mohou vzniknout mezi poskytovateli služeb platebního styku a jejich klienty nebo mezi vydavateli a uživateli elektronických peněz.

Registr dlužníků jako sankce

Dlužník, který se dostal do problému se splácením dluhu, svůj závazek vůči věřiteli nesplácí řádně a včas, musí počítat se sankcí ze strany věřitele. V případě dlouhodobějšího nesplácení má dlužník ještě další problém a to ten, že ho věřitel nechá zapsat do registru neplatičů. Banky a finanční instituce využívají těchto registrů při posuzování bonity klienta při žádosti o úvěr a v případě negativního záznamu půjčit odmítají. Novinky.cz uvedly v článku z 20.03.2016: „ Podíl žadatelů, které banky i nebankovní společnosti odmítnou je vysoký. Každá devátá žádost o úvěr je odmítnuta“. Dále Novinky.cz uvádějí: „U jedenácti procent žadatelů je konstatováno úvěrové přetížení, že tedy zkrátka na splátky dalších půjček už nemají příjmy, a u dalších 28 procent úvěráři klienta odmítnou výslovně již pro nesplácení předchozího závazku.“(http://www.novinky.cz/finance/397 989-splatky-pujcek-ukusuji-cechum-vice-nez-ctvrtinu-platu.html) Registr dlužníků (úvěrový registr) je vytvořená databáze osob a organizací, které jsou pozadu se splácením svých závazků. Smyslem registrů dlužníků je pomoc bankám a dalším finančním institucím při zjišťování spolehlivosti svých následných dlužníků. Princip činnosti registrů dlužníků spočívá v tom, že věřitelé poskytují informace o svých dlužnících a registry je zpřístupní dalším věřitelům, kteří si zde mohou nalézt informace o svém potenciálním dlužníkovi. Zejména informace o platební morálce dlužníka pak ve většině případů rozhodnou, zda věřitel půjčí či nikoli. V České republice jsou zřízeny tyto registry: -

Centrální registr úvěrů (CRU), který provozuje ČNB

-

Czech Banking Credit Bureau, a.s. (označován jako Bankovní registr klientských informací, CBCB nebo BRKI) , zřízen od roku 2002 a shromažďuje data o bonitě, důvěryhodnosti a platebních schopnostech klienta. Databáze obsahuje pozitivní i negativní informace o bonitě a důvěryhodnosti klientů bank. Bankovní registr obsahuje informace 42

pouze o smluvních (úvěrových) vztazích mezi bankami a jejich klienty. Databáze BRKI nabízí registrovaným uživatelům pohled na současný stav zadlužení, ale i na historické hodnoty. Informace jsou pravidelně aktualizovány a uchovávány po dobu 4 let po ukončení závazku dlužníka. (http://www.cbcb.cz/) -

Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. (Nebankovní registr klientských informací, NRKI), zájmové sdružení právnických osob bylo založeno v roce 2004 za účelem zajištění a zprostředkování vzájemného informování věřitelských subjektů o údajích vypovídajících o bonitě, důvěryhodnosti a platební morálce jejich klientů (fyzických a právnických osob). Společnost založilo 7 společností působících v oblasti leasingu a splátkového prodeje, v současnosti má sdružení podle webových stránek 33 uživatelů, kteří využívají služeb NRKI a jsou zde rovněž uvedeni. (www.cncb.cz)

-

SOLUS (zájmové sdružení právnických osob), cílem sdružení je v rámci tzv. odpovědného úvěrování přispívat k prevenci předlužování klientů, k prevenci růstu počtu dlužníků v prodlení, ke zvyšování vymahatelnosti stávajících dluhů po splatnosti a rovněž ke snižování potenciální finanční ztráty věřitelů. Sdružení SOLUS sdružuje řadu společností z různých ekonomických sektorů (banky, nebankovní instituce, telekomunikační operátoři, distributoři energií atd.). (www.solus.cz) Tyto výše zmíněné registry jsou registrovány Úřadem na ochranu osobních údajů, dále

existují i další údajné registry, jako např. Centrální registr dlužníků, ale u těchto registrů lze zpochybnit činnost; banky a větší finanční instituce těchto registrů nevyužívají. Při podání žádosti o úvěr potenciální dlužník podepíše věřiteli souhlas s kontrolou informací o jeho osobě v bankovním či nebankovním registru (podle podmínek každé finanční instituce) a na základě vyhodnocení informací o dlužníkovi se finanční instituce rozhodne produkt poskytnout či nikoli. V případě záznamu negativních informací v registru ve většině případů instituce žádost zamítne. Na trhu se však objevují i finanční instituce, které poskytují půjčku bez nahlížení do registru dlužníků. Tyto instituce získávají své klienty právě v řadách těch, kteří mají negativní záznam v registru dlužníků a banky jim odmítly půjčit. Těmto lidem půjčují většinou za velmi nevýhodných podmínek (vysoký úrok, vysoké poplatky, neúměrné zajištění úvěru apod.), mnohdy na hranici lichvy. Často pak dochází k situaci, kdy klient se záznamem v registru dlužníků není opět schopen splácet a dostává se do dluhové pasti. Povinností každého člověka ve svém životě je řádně a včas plnit své závazky, tedy řádně a včas platit své dluhy. Může však dojít k životním situacím, kdy člověk není schopen splácet, není 43

schopen uhradit své závazky. V tomto případě je třeba jednat neodkladně a včas. Je nutné kontaktovat věřitele a navrhnout mu přijatelné řešení vzniklého problému. Není vhodné vyčkávat, až se věřitel ozve sám. Reálné je si dohodnout odklad splátek, případně si vytvořit splátkový kalendář. Úspěch závisí na vůli věřitele se nově dohodnout. Dlužník musí počítat i se sankcemi ze strany věřitele, ale dohoda je úspěch. V praxi

dochází často k situaci, že dlužník není schopen splácet dluh řádně a včas,

problém bagatelizuje, z různých důvodů ho neřeší a vyčkává. Na výzvy věřitele nereaguje, vyhýbá se jakémukoliv kontaktu s ním, nepřebírá poštu a doufá, že se problém nějak vyřeší sám. Věřiteli pak nezbude nic jiného, než se obrátit na instituce, které se zabývají vymáháním pohledávek dlužníků. Jednou z obvykle prvních možností bývá, že se věřitel obrátí na inkasní agenturu. Je třeba podotknout, že inkasní společnosti nejsou exekutoři, nemají exekuční pravomoci, nemohou tedy nuceně či autoritativně dluh vymoci.

Inkasní agentura může dlužníka kontaktovat ze dvou právních pozic:

1) Věřitel zůstává stále věřitelem, pohledávku vůči dlužníkovi stále vlastní a pouze uzavřel s inkasní společností smlouvu o pomoci při vymáhání dluhu. V tomto případě dlužník nemusí vůbec s inkasní společností jednat a dohodu může řešit pouze s věřitelem. Splátky dluhu dlužník zasílá nadále na účet věřitele včetně úroků z prodlení. Inkasní společnost může např. oběma stranám pomoci s novou dohodou či se sestavením splátkového kalendáře apod. 2) Původní věřitel prodal svou pohledávku inkasní společnosti a přestal být věřitelem dlužníka v prodlení. Novým věřitelem se stává inkasní společnost, původní věřitel tuto skutečnost oznámí dlužníkovi a ten má povinnost splácet svůj dluh novému věřiteli, tedy inkasní společnosti. Ani v jednom případě není dlužník v prodlení povinen platit náklady, které vznikly věřiteli či inkasní společnosti v souvislosti s předáním vymáhání dlužné částky. Povinnost platit dodatečné náklady může dlužníkovi stanovit pouze soud, rozhodce, správní orgán apod. ze zákonem dané pravomoci v rámci procesního řízení. (www.pomocsdluhy.cz)

Další z možností věřitele domoci se své pohledávky u dlužníka je exekuce. Jde o výkon exekučního řízení. Exekuci provádí soudy nebo soudní exekutoři. Do exekuce náleží 44

vykonatelné rozhodnutí soudu, exekutorský zápis, notářský zápis se svolením k vykonatelnosti, vykonatelné rozhodnutí orgánu státní správy a územní samosprávy, vykonatelný rozhodčí nález, jiná vykonatelná rozhodnutí a schválené smíry a listiny, které umožňuje zákon. V případě pohledávky je možné navrhnout jeden druh výkonu rozhodnutí např. přikázání pohledávky, příkaz k výplatě z účtu, srážky ze mzdy, prodej movitých či nemovitých věcí, prodej podniku, zřízení soudcovského zástavního práva k nemovitosti, odebrání věci, rozdělení společné věci, vyklizení apod. V případě, že dlužník dlouhodobě nesplácí řádně a včas své závazky a to obvykle většímu počtu věřitelů a není schopen sám situaci svého zadlužení zvládnout, má možnost krajního řešení a to požádat o insolvenci, tedy o oddlužení. Jde o zvláštní soudní řízení, jehož náplní je projednat úpadek dlužníka a jakým způsobem bude tento úpadek řešen. Řízení je vedeno podle insolvenčního zákona a je druhem občanského soudního řízení. Cílem řízení je dosáhnout majetkového uspořádání mezi větším počtem věřitelů.

45

Závěr Ve své bakalářské práci jsem se zabývala pojmem „dlužník“ a to v podstatě od prvopočátku, kdy člověk uzavře závazek (smlouvu) a je povinen svůj závazek vůči věřiteli řádně a včas plnit. V první části práce jsem popsala základní pojmy závazkového vztahu. Druhá část mé práce obsahuje podrobnější pohled na dlužníka, který uzavřel závazkový vztah, ale v průběhu splácení se mohou v praxi vyskytnout situace, které dlužníkovi ztíží nebo úplně znemožní svůj závazek splácet včas a řádně. Ve své práci jsem vycházela z nového občanského zákoníku, který upravuje závazkové právní vztahy, kde došlo k některým změnám, které byly bezpochyby přínosem v této oblasti. Např. občanský zákoník nově upravuje postoupení pohledávek a umožňuje postoupit více pohledávek najednou, upravuje také převzetí majetku a nově také postoupení smlouvy. Původní zákoník umožňoval stranám převést svá práva (pohledávku) nebo povinnosti (dluh) na jinou osobu. V praxi může dojít k obojímu zároveň, proto nový zákoník připouští , aby si jedna ze stran smlouvy vyměnila své

postavení se třetí osobou, pokud s tím partner souhlasí. Změny se dotýkají i

zajištění a utvrzení dluhu a rovněž upravují zánik závazků. Všechny tyto nové skutečnosti jsem brala v úvahu při psaní práce. Na závěr jsem nastínila i krajní sankce, které mohou dlužníka postihnout v případě, že svůj závazek neplní řádně a včas.

46

Seznam použité literatury: BEJČEK, J. Obchodní závazky. Masarykova univerzita Brno – právnická fakulta, 1993. ISBN 80-210-0601-3 JANDA, J. Jak žít šťastně na dluh. Praha: Grada, 2013. ISBN 978-80-247-4833-7 JEŽEK, M. Jak vyzrát na exekuce. 1. vydání. Brno: BizBooks, 2013. ISBN 978-80-2650070-4 NOVOTNÝ, P. - BUDÍKOVÁ, P. - IVIČIČOVÁ, J. - KEDROŇOVÁ, K. - ŠTROSOVÁ, I. ŠTÝSOVÁ, M. Nový občanský zákoník smluvní právo. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-2475164-1 Nový občanský zákoník pro podnikání. Bratislava: DonauMedia, 2014. ISBN 978-80-89364-589 Občanský zákoník: Zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) ;Zákon o mezinárodním právu soukromém, 2014, úplná znění. Olomouc: ANAG, 2013-, sv. ISBN 978-80-7263-814-7. PILÁTOVÁ, J. - RICHTER, J. Pohledávky a jejich řešení v podnikové praxi : praktická řešení a vzory, daňová a účetní problematika, vybraná související ustanovení. Olomouc: ANAG, 2009. ISBN 978-80-7263-534-4 ŠVARC, Z. Smluvní vztahy při podnikání. 1.vydání. Olomouc : ANAG, 2001, 199 s. ISBN 80726-3070-9. VAIGERT, D. - PHILIPPI, T. - RIŠKO, P. - NAVRÁTILOVÁ, H. Pohledávky: právní příručka věřitele. 1. vydání. Brno : Computer Press, 2005, 272 s. ISBN 80-251-0881-3. VYBÍHAL, V. a kol. Slabikář finanční gramotnosti. Praha: COFET, 2011. ISBN 978-80-904396-1-0

47

Použité prameny: www.businnes.center.cz www.vymahanidluhu.cz/slovnik-pojmu www.pomocsdluhy.cz http://www.pomocsdluhy.cz/pdf/prirucka.PDF www.anov.cz http://www.novinky.cz/finance/397989-splatky-pujcek-ukusuji-cechum-vice-nez-ctvrtinuplatu.html http://www.cbcb.cz www.cncb.cz www.solus.cz www.gamee.cz/22290

48