Věstník farnosti u kostelů s v. M i k u l á š e a s v. V á c l a v a 27. ledna Léta Páně 2008
2
únor
BŮH JE MRTEV Tento Nietzscheho výrok nás křesťany opakovaně zvedá ze židle. Nemusíme však zatínat pěsti, jak ukazuje např. Bono, frontman skupiny U2. Ve své autobiografické knize vzpomíná, že kdesi v Dublinu se prý pod nápisem „Bůh je mrtev. Nietzsche“ objevilo prostinké „Nietzsche je mrtev. Bůh“. Ďáblovi je nejlépe se hlasitě a pěkně od srdce vysmát, jak nám připomíná např. C. S. Lewis v knize Rady zkušeného ďábla. Ale abych se vrátil k výroku v nadpise: v nastávající postní době s ním nemusíme ani bojovat ani se mu smát, ale můžeme v jistém smyslu – souhlasit! Na úvod obřadů Velkého pátku bude kněz ležet před Ukřižovaným tváří k zemi. Troufnu si tvrdit, že tajemství, na jehož prožití
se budeme postní dobou připravovat, je největším pokladem křesťanství. Jak jinak bychom mohli uvěřit v milujícího Boha, když jsme konfrontováni s oceánem utrpení, z něhož jen část můžeme přičíst na vrub člověka a jeho svobodné (z)vůle? Tuto nerovnici bychom nedokázali řešit jinak než pocitem, že Bůh je zvrhlý sadista – vložil do srdce člověka touhu po štěstí a pak ho týrá. Jenomže zatímco my dnes křížovou cestu procházíme bez většího rozechvění a žmoulajíce kancionál, Bůh na jejím konci zemřel. Ačkoliv tak smysl utrpení mnohdy dál nechápeme, můžeme se vrhnout do náruče Toho, který rozumí. Toho, který smrtí prošel. BŮH JE VÍTĚZ – a to je ta nejlepší zpráva pro nás i pro chudáka Nietzscheho. MiM
/ II
O H L É D N U T Í za uplynulým měsícem nebo i dál Zprávy z ekonomické rady 16. 1. ER projednala přípravu rekonstrukce sociálního zázemí kostela sv. Václava, která začne koncem ledna. Dále ER projednala úpravu ozvučení v kostele sv. Václava – ještě tento měsíc budou instalována zařízení zlepšující poslech, ostatní úpravy budou provedeny později. ER byla informována, že byla instalována čtyři plynová kamna v přízemí fary a že farnost má na www.farnostvrsovice.cz nové internetové stránky. Jiřina Haaszová – místopředseda ER
Zprávy z pastorační rady 17. 1. Byly podány dvě žádosti o granty, které zpracovala O. Škochová. O. Rechner zorganizuje brigádu mládeže k definitivnímu úklidu betléma a farní garáže. Moc se letos nepovedl nákup stromečků, u sv. Mikuláše chyběly, u sv. Václava nebyly v potřebné výšce a kvalitě. S. Góra řekl, že problémy nastaly v důsledku snahy ušetřit. Na Štědrý den se při sbírce vybralo více, než jsme zaplatili hudebníkům na půlnoční. H. Rechnerová zhodnotila tříkrálovou sbírku. Kauf land na Bohdalci s vybíráním před obchodem nesouhlasil, Flóra a Tesco vydaly povolení. Množství vybraných peněz Charita Praha ještě nesdělila. Doprovodná hudba byla vítána. Vloni některým rodinám velmi pomohly peníze z tříkrálové sbírky, ale jedna si je ani nevybrala. Nápad (sociální účely), jak naložit s 60 %, které
může podle svého uvážení distribuovat farnost, sdělte S. Górovi nebo H. Rechnerové. M. Müller mluvil o stavebních úpravách v kapli, které proběhnou, pokud je památkáři schválí. Proběhnou úpravy sociálních zařízení v souladu s návrhem, jak byl dříve PR odsouhlasen. J. Novotný se ptal, zda by lidé nemohli zase ohlašovat své akce sami. Je to možné po dohodě přede mší sv. Ohlášky se jinak předávají E. Hrubé. V. Náměstek upozorňuje, že v kostele jsou drahé vysavače, a prosí, aby se k nim lidé chovali slušně. Návrhy na program příští PR se shromažďují do 13. 2., PR se sejde 20. 2. v 19.30 na faře. Zuzana Váchová – tajemnice PR
Jak se u sv. Mikuláše víno žehnalo a co vše u toho povstalo
Oslava svátku sv. Jana Evangelisty (27. 12.) u sv. Mikuláše byla, jak možno soudit dle účasti některých farníků, největší liturgickou slavností v diecézi. Na památku sv. Jana se zde žehnalo víno. Podle legendy totiž byl sv. Janovi kdysi podán pohár otráveného vína. Světec víno požehnal, vypil a zůstal zdráv a svěží. Proto je jedním z jeho atributů kalich, z něhož vylézá had. Vína se sešlo množství veliké, stejně jako farníků. Nejmladším účastníkem byl Elísek Müller, který přijel v kočárku. „Už jsem myslel, že tam máte samé víno,“ žertoval Stanislaw. Ten si po evangeliu vzal číši bílého a pronesl
/ II homilii na téma „jak pít víno,“ ale hlavně o lásce, která byla hlavním „atributem“ sv. Jana. Říkal mimo jiné, že víno je třeba vychutnat všemi smysly, stejně jako lásku. K nejcennějším druhům vína patří víno ledové, které se vyrábí ze zmrzlých hroznů. Tak i pravá láska dozrává, když prochází utrpením. Na konci mše sv. došlo k vlastnímu aktu žehnání a poté byli účastníci pozváni na faru, abychom víno ochutnali a svátek sv. Jana tak uctili. Pozvání přijalo farníků hojně (cekem 31). Jídla bylo veliké množství, sešlo se tolik cukroví, že nebylo kam dát. A tak se jedlo, pilo, hodovalo, vesele se povídalo. Jedni vzpomínali, kolik kněží vzešlo z naší farnosti, jiní hovořili o hudbě a umění, další vybírali Elískovi vhodnou nevěstu. Ale vše jednou končí. Tak se skončilo kolem 21. hodiny i setkání na faře. Bohu díky za něj! A.K.
Lahodné kázání (foto Jarda Lukáš)
Farní výlet do Třeště, města betlémů Výprava by měla být popsána nějakým účastníkem a nikoli vedoucím, ale pan šéfredaktor Vinice přesto požádal mě, protože jsem byl u vzniku téhle tradice. Obcházíme totiž každoročně o Vánocích s přáteli a známými pražské kostely, obhlédneme jesličky, zazpíváme v každém kostele koledu a odpoledne se rozejdeme. Myslím, že to děláme už 25 let. Letos jsme měli výjimku, bylo nás víc než obvykle. Najali jsme si autokar a 28. 12. odjeli na Českomoravskou vrchovinu, do Třeště. Nejstarší účastnicí byla osmdesátiletá Marie Hrušková. Po návratu mi řekla, že i když si nevzala ty nejšikovnější boty, přece se jí to moc líbilo. Nejmladším účastníkem byl známý jedenáctiměsíční Daniel alias Anička. Toho se můžete zeptat v kostele sami. Kdysi každá oblast v Čechách měla své představy o betlémech a podle svých možností je vyjadřovala. Někde měli malované a vystříhané z papíru, jinde vyřezávané. Podle způsobů řezby, omalování, krajiny nebo pozadí se dají dosud jednotlivé oblasti dobře rozeznat. Dovedeme odlišit betlémy ústeckoorlické, příbramské, králické a jiné, a taky třešťské. Ty jsou velmi osobité. Staví je tak nejméně od počátku 19. století, tedy už dvě stě let. S prací začnou v adventu. Nejdříve postaví v bytě dřevěnou konstrukci, na kterou se umístí skály ze stromových kořenů. Na to přijde mech a uschlé květiny. Později se přidávají figurky a na Štědrý den každá domácnost vloží do jesliček Ježíška. Jesličky bývají buď ve zbořeništi nebo v pařezu.
/ II Všechny figurky jsou z lipového dřeva, ty nejstarší mají obličeje z chlebové střídky. Jenom u jedné rodiny jsme viděli figurky neomalované. Vyřezali je samotní pradědečkové nebo si je objednali u souseda, kterému to řezání šlo lépe. Mnohé betlémy se neustále rozrůstají. Všude mají své daráky i daračky, těch je méně a jsou vzácnější. Mezi pastýři nesmí chybět ani diviš – pastýř, který se diví andělskému zvěstování. A stovky ovcí, koňů, krav, ryb a ptáčků. Na Zjevení Páně scénu přestavějí, protože přijedou tři králové s celým velkým lidským i zvířecím doprovodem. Ani Ježíšek už neleží v jesličkách, ale sedí na klíně Panny Marie. Když jsme ten poslední prosincový pátek přijeli do Třeště, prohlídli jsme si několik betlémů v muzeu a rozdělili se do pěti skupin. Každá dostala mapku a podle ní jsme obcházeli rodinné domky. Letos nabídli návštěvu v jednadvaceti
…a betlém bohdalecký, vytvořený Láďou Hylenou při řezbářském kroužku
Malá část jednoho z třešťských betlémů (foto Jarda Lukáš)
domácnostech. Nikomu se nepodařilo obejít všechny. Návštěvy všude vítají, jsou upřímně rádi, když je od 26. 12. do 2. 2. navštívíte. Otevřou vám ochotně dveře a uvedou vás do předsíně nebo do pokoje. Je-li betlém v podkroví, musíte nejdříve projít několika místnostmi. Stavby to jsou velké, zabírají notnou část místnosti, někde půl pokoje. Jinde postavili zvláštní stavbu do dvora, v betlémském potoce teče opravdová voda a v rybníce jsou skutečné živé rybičky. Nechtějí od vás přezouvání ani vstupné. Jsou rádi, když jim napíšete něco do jejich pamětní knihy. Po dvou hodinách procházek jsme se sešli u oběda a ještě si zajeli na odpolední čaj do blízké Telče. Ocenili jsme její krásné náměstí a po návratu domů jsme byli u sv. Václava přivítáni Stanislawem, který šel právě kolem. Pavel Kuneš P.S. Při obchůzkách jsme se míjeli s jednou menší skupinou. U oběda nás oslovili. Byli ze Žďáru nad Sázavou a pozvali nás na pašijové hry, které jejich farnost pořádá v úterý Svatého týdne navečer. Bude-li se to někomu hodit, zajeďte se tam podívat, hraje to asi 200 lidí.
/ II
Setkání starší mládeže
Společenský večer
Na našem setkání, prvním v novém roce (2. 1.), jsme si povídali na téma církev. Bavili jsme se o tom, jaké problémy můžeme mít s přijetím církve spojené a proč, ale také o tom, k čemu je církev důležitá. Připomněli jsme si verš z bible, kterým Ježíš církev ustanovil (Mt 16, 13–20) a také verš, ve kterém Ježíš dává apoštolům na pomoc pro hlásání zvěsti o něm Ducha svatého (Jan 20, 21–23). Dále jsme diskutovali o tom, jakým způsobem je možné dnes oslovit lidi a bavit se s nimi o víře. Několik z nás se shodlo, že s tím máme problém. A že jedním z důvodů je, že nám rodiče od mala říkali, abychom s nikým nemluvili o tom, že chodíme do kostela. Jako malé děti jsme tomu nerozuměli a i když dnes víme, že to bylo ze strachu před komunistickým režimem, pořád v nás přetrvává dojem, že je to něco, za co bychom se měli stydět. Myslíme, že „evangelizování“ by mělo být nenásilné – za svou víru se nestydět, ale také ji nevnucovat každému na potkání. Příště se sejdeme opět ve středu, 6. 2., a budeme si povídat na téma „víra × příroda“ (o stvoření a evoluci). Míša Jungová
Dne 11. 1. se konal již tradiční farní společenský večer v KD Barikádníků. Je to akce, při které se mohou farníci společně sejít, pobavit se, popovídat si, a to třeba i s panem farářem, což také mnozí využili. Chtěl bych tímto poděkovat těm, kdo se přičinili o to, že jsme tuto možnost měli. Jenom škoda, že ji nevyužilo více vršovických farníků. Ještě jednou upřímný dík. Jenda Novotný
Valdštejnská jízdárna Ve středu 2. 1. 2008 jsme byli se Simonou (a Jiřinou Šmídkovou, která prováděla. pozn. redakce)ve Valdštejnské jízdárně. Byli jsme zde na výstavě Albrecht z Valdštejna a jeho doba. Protože první středu v měsíci je vstup volný, před jízdárnou čekalo mnoho lidí. Když jsme tam přišli my, ve frontě stála paní Jiřinka, která nám držela místo. Přesto jsme čekáním strávili 1,25 hodiny. Protože byla zima, já, máma a bratranec jsme si vyběhli Staré zámecké schody. Na výstavě byly věci z doby Albrechta z Valdštejna, např. domeček pro panenky nebo halapartna, kterou měl být Valdštejn v Chebu roku 1634 zavražděn. Viděli jsme také portréty nebo rodokmen Valdštejnů. Dívali jsme se na video, které přibližuje dobu, kdy Albrecht z Valdštejna žil. Výstava se mi líbila. Je možno ji navštívit do 2. 3. 2008. Vojtěch Hobza ← Originální prostředek k prezentaci dražených pochutin na společenském večeru
/ II
Životopis křesťanství Naše povídání o dějinách církve se blíží ke konci. V prosinci jsme mluvili o době barokní, vymezené přibližně lety 1600 až 1750. Ukázali jsme si, že určitě nešlo o žádné úpadkové období, ba naopak – vzpomeňme tehdejší hudbu, divadlo (především operu), stavitelství, ale třeba i filozofii a vědu. Schválně, v které době asi žili pánové R. Descartes, B. Pascal nebo I. Newton? Stinnou stránkou nicméně jistě byly tehdejší četné války mezi evropskými mocnostmi, provázené velkou bídou a utlačováním těch poddaných, kteří je přežili. To ale není ten pravý důvod, proč někteří barokní dobu hanobí. Ti, kteří spolu s K. Marxem věří, že náboženství je opium lidstva, jsou zděšeni tím, že tehdejší lidé byli absolutně „drogově závislí“. Barokní doba je totiž vel-
kým vzepětím člověka k Bohu. (V případě katolíků a protestantů naneštěstí jakoby „ke dvěma různým bohům“.) Krajina s množstvím kapliček a křížů tehdy dostala svou tvář. Že nešlo jen o nějakou povrchní módu, poznáme např. z velkého počtu nových církevních řádů a jejich početního rozmachu (na prvním místě jezuité, dále např. piaristé, voršilky, vincentky). A další mýtus: tato spiritualizace se neprojevovala přísnou strnulostí, baroko nebylo smutné, naopak, konaly se velkolepé slavnosti (u nás třeba při svatořečení Jana Nepomuckého 1729), pouti, divadelní představení pod širým nebem … – lidé žijící v následujícím „osvíceném“ období mohli jen závidět. O tom zas třeba příště. Při našem setkání 11. 2. už ale mezitím otevřeme dveře do 20. století. MiM
S P O L E Č E N S T V Í naší farnosti a jeho záležitosti Jak to vidí náš pan farář (2)
Druhá část Stanislawova zamyšlení po půlroce jeho farářského působení u nás Problém, který mi teď leží na srdci, je otázka naší fary. Tu máme pronajatou ještě na 40 let. Bez souhlasu majitele, kterým je MČ Praha 10, nemůžeme dělat žádné větší změny. My bychom přitom potřebovali nějaké větší prostory na setkávání, které by bylo možné získat úpravou dispozice prvního patra – samozřejmě pokud to schválí památkové úřady. Takovou přestavbu by nebylo ro-
zumné realizovat v objektu, kde jsme jen v nájmu. Protože stavba nové fary vedle kostela sv. Václava, kde byla původně projektována, nepřipadá úvahu, zbývají tři možnosti. Můžeme být čtyřicet let v klidu a nedělat si starosti. Nebo hledat nějaký dům ke koupi v blízkosti sv. Václava, tak jako situaci řešili např. u sv. Antonína – přeci jen dnešní fara je trochu z ruky od centra většiny aktivit (mimochodem, nevíte někdo o nějakém?). A nebo odkoupit stávající faru a upravit ji. Každého napadne, za co, ale to teď nechci rozebírat.
/ II Od ledna nás teď čeká vytvoření pastoračního plánu na školní rok 2008/9, čemu se chceme v pastoraci hlavně věnovat. Určitým znamením, nakolik jsme „živí“ jako farnost, je např. svátost křtu dospělých. Kromě našeho svědectví jde také o nabídku, zda oslovujeme lidi, kteří stojí u dveří. V pastoračním plánu bych proto rád viděl i nějakou nabídku preevangelizační, třeba kurzy Alfa. Chtěl bych požádat od září o místo pastoračního asistenta nebo asistentky, protože Eva Hrubá, která nám moc pomáhá ve farní kanceláři, to dělá za „vatikánskou měnu“ – za Pán Bůh zaplať. Taková žádost je vázána na zmíněný pastorační plán. Můžeme využít toho, že víme od Jožky Nagye, že rok 2008, od 26. června, je rokem sv. Pavla. Je to pro nás určitý podnět, abychom se věnovali např. Písmu svatému a poznání sv. Pavla, který konvertoval a stal se pak velkým hlasatelem evangelia. Stanislaw Góra
Webové stránky farnosti Dobrá zpráva! Vedle farního časopisu je tu další médium, které nabízí informace o dění v našem společenství. Slávek Heřman, který mistrně zvládá sazbu Vinice, zprovoznil farní web na adrese www.farnostvrsovice.cz. Obsah i forma se budou dále rozvíjet (konstruktivní připomínky vítány), už teď zde však najdete mj. aktuální program akcí nebo si můžete stáhnout některé starší číslo Vinice. MiM
Pravidelný dar pro farnost; granty Milí sourozenci v Kristu, jak bylo v minulé Vinici vysvětleno, můžeme naší farnosti pomoci pravidelným finančním darem, třeba nějakou menší částkou, a to formou trvalého příkazu. Praktický návod, jak na to: Číslo účtu farnosti je 0280828389/0800. Jako variabilní symbol použijte třímístné číslo, které získáte, když se zapíšete do sešitu v sakristii u sv. Václava. Jsou tam připraveny kolonky s předepsanými pořadovými čísly, stačí se k nim zapisovat. Samozřejmě, kdyby se stalo, že peníze z nějakého důvodu nebudete moci dále posílat, jednoduše svůj příkaz zrušíte. Jen potom v budoucnu, když zase budete chtít dar posílat, použijte prosím stejný variabilní symbol. Za ekonomickou radu děkuji. Dalším zdrojem příjmů farnosti mohou být granty, určené na nějakou konkrétní činnost. Hledáme osobu, která by se spolu s Olgou Škochovou postarala o jejich sepisování. Martin Bouček, člen ekonomické rady
Děkuji, děkujeme, děkují – poprvé Děkuji a děkujeme všem, kteří se podíleli – finančně, ušitím či upletením oblečků, modlitbami, milými poznámkami a sdílením s námi – na předání krtečků 24 malým dětem v DD v Milovicích. Děkujeme, že jsme mohli prožít s dětmi a jejich tetami krásné vánoční setkání 23. prosince – i ony vám děkují. Aspoň krteček jim každému říkal a doufám, že říká dál: „Mám tě moc
/ II rád.“ A tak přeji nám všem, abychom v tomto novém roce vnímali „mám tě moc rád“ – jak od Boha, tak od lidí kolem nás. Hanka Rechnerová
Děkuji, děkujeme, děkují – podruhé každému, kdo přispěl k dobrému průběhu Tříkrálové sbírky naší farnosti. Na vybírání se aktivně podílelo 36 lidí – 10 dospělých a 26 dětí a mladých lidí. K oživení a většímu výnosu přispěli svým doprovodem na hudební nástroje Lydie (housle), Táda, Míša, Šimon a Jirka (kytara) a opět originálním profesionálním přístupem P. Pavel Kuneš s dudami. Výborné bylo, že se zapojily velké části našich rodin – téměř všichni Borští (Vašek, Vojtíšek a Lída), všechny děti Strukovy (Dominik, Kristýnka a Klárka), děti Hobzovy (Vojta, Klárka i Slávka) s babičkou a dědečkem Müllerovými, Polákovi (Táda, Matěj, Martin a Davídek) s babičkou Jarkou, Havlíčkovi (Verunka a Adam), Jeništovi (Martin a Klárka jako náhradnice) a velká část i naší rodiny. Moc děkuji všem mladým – Derkovi, Patrikovi H., Patrikovi J. a Vojtovi S., pro které byly některé situace dost nepříjemné a vyrovnali se s tím skvěle, Johance za originální přístup k vybírání a všem menším – Verunce Č. (nejmladší kolednice), Slávce, Julince a Davídkovi, pro které byla velice nepříjemná letošní zima. Dana Vacková se svým profesním přístupem a výbornou energií měla dvakrát nejnáročnější místa, svým jemným a milým přístupem velice pomohli
Mařenka Kofraňková a Jenda Novotný, který si opět vzal na starost sobotní odpolední sbírku. Děkuji moc Evě Hrubé, bez jejího úžasného zázemí na faře by to asi nefungovalo. Děkuji panu Müllerovi za velkou pomoc s byrokracií a Lucce Polákové za personální oporu. Děkuji třem oporám – sloupům všech dosud pořádaných sbírek, kteří zase letos byli koledovat třikrát – naší Mariánce a Matějovi a Martinovi Polákovým. Děkuji všem, kteří přispěli, i těm, kteří ve svobodě nepřispěli, letos jsme se shodli, že nepříjemnost některých lidí byla menší než v předchozích letech. Kolik peněz jsme vybrali, zatím nevíme, sdělíme – sázky už padly. Hanka Rechnerová
Naše společenství je větší, než se zdá … Dostal jsem emailem prosbu o modlitbu za obyvatele Keni, kde vypukly nepokoje a mj. byli zabíjeni lidé, kteří hledali útočiště v kostele. To mi připomnělo, že naše společenství sahá daleko za hranice Prahy 10. Můžeme ale udělat něco jiného než sepnout ruce? V době kolem roku 1989 jsme měli kontakty s farníky z německé Gery a rakouského Innsbrucku, kteří nám pomáhali dělat první krůčky do svobodného světa. Nenastal náhodou už čas, abychom se opět porozhlédli po nějaké „partnerské farnosti“, ale tentokrát ne na západ od nás? Což třeba využít Stanislawovy zkušenosti z Ugandy …? MiM
/ II
O S O B NÍ Další devadesátník v našich řadách Dne 24. 2. oslaví tyto požehnané kulatiny náš farník Zdeněk Bultas, věrná opora mší svatých v 10.30. Ze srdce mu přejeme Boží požehnání a přinášíme několik jeho vzpomínek na dětství ve Vršovicích. Vršovice. Zde jsem se narodil až na úplném konci 1. světové války. Povím Vám něco o Vršovicích a o době, jak to tenkrát vypadalo, když jsem tu já vyrůstal a dospíval. Středem Vršovic protéká Botič. V dětství jsme si mysleli, že je to obrovský potok. Teče přes Průhonice, Hostivař, Záběhlice, Vršovice a Michli a nakonec se dostává u Železničního mostu do Vltavy. Za mého dětství už byl regulován, ale jenom do Michle. Nad Michlí to byl potůček mezi břehy, které byly hliněné. Docela jsme se tam chodili i koupat, a to do míst, kde dnes stojí plynárna. Tenkrát tam byla pole a před Velikonocemi jsme chodívali až do Záběhlic na vrbové proutí a z něj jsme si pletli pomlázky. Vršovice leží v údolíčku, kde na straně severní jsou dnes Královské Vinohrady, ale tenkrát, když já jsem byl ještě kluk, tak od Ruské ulice na sever už byly jenom parcely a pole. Docela si pamatuji, že když jsem byl hodně malý, tak mi jednou tatínek říkal: „Tohleto je oves.“ A byl tam opravdu oves i další obilí. To bylo v místech pod vinohradským pivovarem. Na jižní straně údolíčka je Bohdalec. V době mého dětství to byl jen holý
kopec, ale zdálo se, že je vlastně složen z kopců dvou. Jeden byl kulatý a zvonovitý, zřejmě sopečného původu, a druhý tvořil hřeben, který se táhl až do Michle. Mezi těmito dvěma kopci byl železniční tunel. Tudy vedla dráha z Vršovic do Michle a dál. A touhle dráhou jsme jezdívali do Krče v neděli na výlety. Tady jsme podnikali dlouhé procházky. V té době tu nebylo po současné Krči ani památky. Byla to jenom obec a kousek dál byl les s potokem, který tekl až z Kunratic. A když bylo pěkné počasí a tatínek měl dobrou náladu, šli jsme až do těch Kunratic a tam jsme si dávali mléko a tatínek si dal samozřejmě pivo. Častěji jsme se utábořili někde u toho kunratického potoka (asi v místech, kde je dnešní Thomayerova nemocnice) nebo jsme zašli o kousek výš, kde jsme měli tůňky, hráli jsme si s pískem a rybičkami a také jsme pouštěli vodní mlýnky, které nám tatínek vyřezal. V tom kunratickém lese byla spousta různých brouků, často jsme pozorovali třeba roháče, které tu už dneska vůbec nenajdete. zapsala Markéta Řečinská
Hledá se spolumáma /spolutáta?/ Hledáme spolumamču pro adopci na dálku. Jedna nám odešla a těm dalším nechci nabourat rodinný rozpočet, protože jsou to vesměs důchodkyně a mamči od početných rodin. Jde o 1000 Kč ročně. Hlaste se u mě, tel. 731 577 087. Dana Vacková
10/ II
P RO S T OR pro sdílení myšlenek, zážitků apod. Poslouchej, chceš slyšet tajemství? Přístupů k výchově dětí je asi milion a co je půvabné, navzájem si odporují – co jeden přikazuje, druhý zamítá. Zoufalý rodič tak získává svobodu dělat prakticky cokoli, aniž by se ocitl ve vakuu nezmapovaném některou z výchovných kapacit. Ve dvou věcech se však všichni klasikové i novátoři setkávají; shodují se na tom, že děti potřebují pevné hranice (a rozcházejí se na jejich detailní lokalizaci) a naprosto všichni trvají na tak zvané bezpodmínečné lásce. Pokud má člověk dětí více, kromě praktického projevování lásky samotné řešíte i to, jestli ji projevujete všem svým dětem stejně intenzivně. Říkává se, že nejsložitější situaci mívá dítě (děti) prostřední – nejstarší má jedno a víceletý náskok, kdy, byv jedináčkem, mohl požívat všech výhod s tím spojených. Nejmladší je pak zkrátka vždy nejmenší, takže nejsladší, a navíc těží z celkové opotřebovanosti rodičů, projevující se v ochabování při hájení výchovných zásad. My, vědomi si všech popsaných rizik a současně vedeni touhou mít větší rodinu, jsme si doposud pořídili děti tři – dvojčata Honzu a Bětku a malého Jirku. Zdálo by se, že v naší rodině zůstává pozice prostředního dítěte neobsazena – ale není tomu tak. Je to funkce putovní, propůjčována vždy na určité období. To končívá naším poznáním, že jedno z našich dětí je upozaděno oproti dalším dvěma, a snažíce se věc napravit, zpravidla umožníme obsazení této pozice jiným dítětem.
Historka, pro kterou to všechno píšu, je mou nadějí, že z tohoto kolotoče lze aspoň občas vystoupit. Stala se v momentě, kdy byl „prostředním dítětem“ Honzík. Ten den hrozně moc zlobil, byla jsem opravdu šťastná, že nastává ten zlatý hřeb dne – ukládání dětí do postýlek. Honzík konečně ležel v posteli, já přes něj přehodila peřinu a dala mu pusu na dobrou noc, ale on měl v očích pořád nějaké očekávání. Jindy bych asi prostě odešla, ale tentokrát se mi ze záhadných důvodů vybavily výchovné poučky hovořící o bezpodmínečné lásce. I když jsem byla přesvědčená, že to je zbytečné, protože to nepochopí a navíc přece ví, že ho mám ráda, řekla jsem, skoro doslova, toto: „Honzíku, chci abys věděl, že tě miluju takového, jaký jsi, miluju Tě, když jsi hodný i když zlobíš.“ Skoro se nedá popsat, co následovalo. Můj chlapeček se celý rozzářil, jakoby právě na tato slova čekal celý svůj život. Řekl mi, že mě taky hrozně moc miluje. Od té doby, když opravdu velmi zlobí, (nijak ho to nepolepšilo, víte?) odkazuje se na tento rozhovor a já ho vždy ujistím o tom, že ho moc miluji i zlobivého a že stejně chci, aby poslouchal. Něco se ale přece změnilo. Začala jsem přemýšlet o lásce, kterou chovám ke svým dětem, a poznala, že ji nestačí tiše prožívat uvnitř. A tak se stalo, že máme s Honzíkem svou zamilovanou píseň. Je od Beatles a zpívá se v ní: „Poslouchej, chceš slyšet tajemství? A slibuješ, že to nikomu nepovíš? Pojď blíž, zašeptám ti to do ucha, řeknu to, co toužíš slyšet: Miluju Tě.“ Adéla Kozáková
11/ II
Podobenství o autě Lidé říkali: „Vybereme si z každého náboženství to nejlepší a náš život se stane bohatším.“ Na to se však ozval automechanik a řekl jim: „Automobil je složitý stroj a všechno v něm musí do sebe zapadat. Jeho součásti do posledního šroubečku v něm mají své místo a svou funkci, byť někdy jen okrasnou. A jednotlivé kusy téže série se od sebe liší hlavně barvou a výbavou, nikoli konstrukčním řešením.“ Oni vůbec nechápali, proč k nim hovoří o autech. Tehdy jim podal vysvětlení: „Vidíte před sebou paletu různých náboženství a to vás zneklidňuje. A protože v každém z nich nacházíte něco, co není snadné následovat, říkáte, že si sestavíte náboženství vlastní. Zapomínáte přitom, že i náboženství je celek, kde jednotlivé složky mají svá místa a příčiny. A tak sestavujete podle své libovůle: berete válce motoru z jiného typu auta než hřídele, přidáte tři karburátory z různých modelů, ale spojku vynecháte. Spojlery upevníte na střechu a reflektory na bok karosérie. Výsledek? Vaše auto je zcela originální, ale nemůže ujet ani metr. I vaše náboženství bude vypadat zajímavě na pohled, ale vaši duši neobohatí, protože bude jen zrcadlem vaší pohodlnosti, se kterým se nelze vydat na cestu.“ Namítli mu: „Vždyť je přeci obohacující učit se od ostatních! A uniformita je ošklivá!“ Tu jim řekl: „Správně. Pokud je váš stroj v souladu s řádem, který mu vtiskl konstruktér, otvírá se před vámi celá země. Copak vás vybízím, abyste jezdili všichni po stejných cestách?“ MiM
Světec v tomto měsíci: Josefina Bakhita svátek 8. února „Drahý Pane, kéž bych mohla odletět do Afriky a nahlas celému svému lidu hlásat, kolik dobra jsi mi prokázal! Jak mnoho duší by slyšelo můj hlas a obrátilo by se k Tobě!“ Život této světice ukazuje, že súdánská oblast Darfúr byla trpící zemí již v 19. století. Někdy kolem roku 1876 zde otrokáři zajali asi sedmiletou dívenku a pojmenovali ji Bakhita (to znamená „mající štěstí“). Být otrokem ovšem žádné štěstí není a nebylo. Ač bylo ve většině zemí otrokářství zakázáno, zde kvetlo. Dívku nejprve koupil arabský náčelník, jehož syn ji však zbil do bezvědomí a měsíc trvalo, než se uzdravila. Pak byla opět prodána, tentokrát tureckému generálovi, aby posluhovala jeho matce a manželce. Ty jednaly s otroky velice krutě, za sebemenší provinění je nemilosrdně zbily biči, které nosily neustále u sebe. Ještě horší však bylo, když se objevila nová móda – tetování otroků. To probíhalo tak, že se do kůže dělaly hluboké zářezy žiletkou a rány se potíraly solí, aby zůstaly otevřené. Bakhita měla 114 zářezů a odnesli ji v bezvědomí. Zhruba po sedmi letech Bakhitu vykoupil italský vicekonzul v Chartúmu. Tehdy se Bakhita poprvé setkala s laskavým jednáním. Dostala své první šaty a naučila se evropským způsobům. Vicekonzul jí pak zařídil v Itálii místo chůvy, starala se o dceru jeho přítele v katolické internátní škole, vedené vincentkami. Zde se Bakhita seznámila s vírou a požádala o křest. Matka její chovanky se však tehdy rozhodla vzít svou dceru za sebou do Afriky a odmítala Bakhitě vyhovět,
12/ II aby mohla zůstat u sester. Zřejmě ji stále považovala za majetek a snažila se ji prosbami, domluvami i vyhrožováním přinutit k opuštění kláštera. Když neuspěla, obrátila se na benátského kardinála. Ten jí ale po poradě s královským prokurátorem odpověděl, že otroctví je v Itálii zakázáno a Bakhita se jako svobodný člověk může rozhodnout sama. Tak zůstala mladá žena v Benátkách. V lednu 1890 ji kardinál sám pokřtil i biřmoval. Přijala jména Josefina Markéta. O tři roky později vstoupila do noviciátu ke kanosiánkám. V roce 1902 byla poslána do řeholního domu ve Schiu, kde sestry vedly školu. Zde pracovala na různých místech, vždy ale s péčí a láskou. Naposledy pomáhala jako vrátná. Žáci na ni byli velice pyšní, protože žádná jiná škola v Itálii neměla africkou vrátnou, a nazývali ji „malá hnědá sestra“. V únoru 1993 byl Jan Pavel II na desáté apoštolské cestě do Afriky. Zastavil se v Chartúmu, kam byly právě přeneseny ostatky Josefiny Bakhity. Papež tehdy při kázání řekl: „Raduj se, celá Afriko! Bakhita se ti vrátila; dcera Súdánu, prodaná do otroctví jako kousek zboží, a přece stále svobodná; svobodná svobodou svatých.“ A.K.
Vánoce v Polsku Na Štědrý den nám Stanislaw vyprávěl, jak se slaví Vánoce v Polsku. Nabízíme další svědectví. Pocházím z Polska, v České republice jsem už 35 let. Když jsem byla malá, žili jsme v dřevěné chaloupce o třech místnostech. Dva dny před Štědrým dnem pekly babička a maminka plnou
pec chleba, den nato koláče. Na Štědrý den, zatímco jsme spali, napekla maminka asi desetilitrový hrnec koblížků. Nesměli jsme je jíst, ledaže jsme si potají nějaký ukradli. Kolem poledne se vařily pirohy s kysaným zelím, houbami a pohankou. Navečer k nám přicházel dědeček a vyzvídal, kdy už ta večeře bude hotová, ale vždy trpělivě čekal, než vše bylo hotovo. Přestože se s mým tatínkem často pohádali, vždy přišel on a prosil za odpuštění. Dokázala jsem to ocenit až s odstupem času. Potom se ozdobil stromeček a připravil stůl. Doprostřed stolu se na ubrus dávalo seno, na něj se položila pěkná dečka a na ni se dal oplatek. Potom se chystalo 12 potravin: chléb, fazole, houbová polévka, sledi, bramborový salát, jablkový a hruškový kompot, pirohy atd. Když bylo vše připraveno, tatínek vzal oplatku, požehnal a rozlomil ji. Každý s každým jsme si přáli a ulamovali si kousek oplatky. Když měl tatínek dobrou náladu, tak nám vyčistil boty, abychom je měli pěkné na půlnoční. Nebo někdy přinesl ze stodoly trochu slámy a naházel ji na podlahu. Říkal, že Pán Ježíš se narodil v chlévě, tak trochu slámy na podlaze nám neuškodí. To nás štvalo, uklízelo se až po večeři. Dárky jsme dostávali ne na Štědrý den, ale na Mikuláše – sladkosti a ovoce. I letos jsme slavili Vánoce v polsko‑českém stylu. Bylo nás celkem osm. Před večeří jsme si lámaly oplatku a přáli si. Po večeři si ženy daly kávu a cukroví, zatímco muži umyli nádobí, to je u nás tradice. A pak se nadělovaly dárečky. K.Č.
13/ II OKOLO ŽDÁNIC je nad Kouřimí pahorkatina, oddělující povodí Labe a Sázavy. V období mezi Vánoci a Velikonocemi myslím na tu krajinu, docela neturistickou. Jak doba, tak kraj by se hodily poustevníkům, tolik by bylo potřeba přemýšlet a modlit se. V sousedících údolích tu potoky míří k různým řekám, je tu klid a k otevřenému nebi blíž. Společnost ale poustevníkům nedělaly jen laně s vlastnostmi světic. Také zlo se sem tlačilo v podobách démonů a i tady platilo: S pomocí Boží vydržet. (v.s.)
Na první straně démon od Hieronyma Bosche, vpravo sv. Jeroným, rytina od Petra Brueghela staršího.
14/ II
P O Z V Á N Í na následující měsíc nebo i trochu dál Cyklus setkání s Kateřinou Lachmanovou
Všichni jste srdečně zváni na cyklus set kání s Kateřinou Lachmanovou, ThD. s názvem Křesťansky žít. Jednotlivé přednášky se budou konat od 26. 2. do 1. 4. každé úterý od 19.30 v kostele sv. Václava. Na tento cyklus naváže dvojí povídání P. Vojtěcha Kodeta: 8. 4. s podtitulem Cizí oheň, 15. 4. pak Boží oheň. Pozvání, prosíme, předejte i svým přátelům. Kateřina Lachmanová (nar. 1964) vystudovala v Římě spirituální teologii, teologickou antropologii a psychologii. Pracuje v Pastoračním středisku při Arcibiskupství pražském a vyučuje na Katolické teologické fakultě UK.
Galerie
Tentokrát druhou středu v měsíci, tedy 13. 2., vyrážíme do Jízdárny Pražského hradu na výstavu Mikoláše Alše. Sraz v 15 hod před vchodem. Vstupné budeme tentokrát platiti (důchodci 70 Kč). První středu si jde každý sám, kam chce.
Setkání maminek s dětmi
Také se vám nechtělo ve středu vstávat na 9. hodinu jako našemu Elískovi? Přijďte mezi nás aspoň na chvilku, čas setkání jsme posunuli na 10 hod. Na faře jsme do 12 hod. Jitka Müllerová
Duchovní obnovy aj.
Dne 15. 3. bude dopoledne pro seniory, odpoledne od 14 hod. obnovíme pořádek v kostele sv. Václava předvelikonoč-
ním úklidem. A ještě výhled do dálky: 24.–28. 10. proběhne duchovní cvičení v Želivě.
Jarní prázdniny
Doufáme, že opět prožijeme s dětmi a přáteli z naší farnosti jarní prázdniny Prahy 6–10, a to ve Víchové v Krkonoších od 23. února do 1. března. Počet míst je bohužel omezen. Hanka a Simona
Pouť Levý Hradec – Velehrad
Jako každoročně, i letos se uskuteční „etapová pouť“ na Velehrad, kterou pořádá Sekulární františkánský řád. V Čechách se putuje o víkendech, na Moravě pak necelý týden bez přerušení. Vždy se naváže tam, kde minulá etapa skončila. Trasa symbolicky spojuje Levý Hradec, kde byl postaven první kostel v Čechách, s místem, odkud se k nám do Čech rozšířilo křesťanství. Lze se zúčastnit všech nebo třeba i jen jediné etapy. Komu by pochod dělal potíže, je zván k účasti v modlitbě nebo na mše svaté, které každou etapu zahajují. Letošní pouť začíná v pátek 8. 2. v 16 hod. mší svatou v kostele sv. Klimenta na Levém Hradci u Prahy. Po mši následuje první úsek cesty: Levý Hradec – Praha-Háje (24 km). Den nato je plánována druhá etapa do Velkých Popovic (22 km), v neděli 10. 2. pak odtud na Sázavu (21 km). Příchod na Velehrad je naplánován na 23. 8. Zájemcům rád poskytnu bližší informace. M. Müller st. (tel. 732 74 49 53, email:
[email protected])
15/ II
Týdenní program pondělí 17.00–19.30 řezbářský kroužek /Václav Novák/ úterý 13.00–17.00 farní kancelář 16.00–17.30 barevný kroužek /Simona Pišlová/ 16.45–18.00 biblická hodina /Jozef Nagy/ – liché týdny 18.00–20.00 dramatický kroužek dospělých /Dana Vacková/ 19.00 modlitební setkání /Václav Novák/ 19.00–21.00 cvičení pro radost BOH středa 10.00–12.00 setkání maminek s miminky a předškoláky /Zdena Čiháková/ 11.00–12.00 maminky s dětmi 15.00–16.45 možnost setkání s knězem 16.00 Euroskaut /Lukáš Alexa/ 18.00 náboženství pro dospělé /P. Pavel Kuneš/ 18.45 úklid kostela sv. Václava – 1. a 3. v měsíci 19.00 pěvecký sbor /Olga Polanská/ čtvrtek 9.00–13.00 farní kancelář 16.00–16.45 náboženství pro předškolní děti 16.00–16.45 náboženství pro mladší děti /Jarka Nagyová/ 16.45–17.30 náboženství pro starší děti /Hana Rechnerová/ 17.30 dramatický kroužek pro děti /Dana Vacková/ 18.30 Rozhovory o životě z víry /Jozef Nagy/ – sudé týd. 19.00 zkouška kapely Missa 19.30–20.30 setkání modlitebního společenství maminek /Zdena Čiháková/ 20.00–21.00 tichá adorace před Nejsvětější svátostí /Jiří Vyšohlíd/ sobota 10.00–12.00 modelářský kroužek /Petr Hříbek/ 14.00 procházky Prahou /Simona Pišlová/ – 1× měsíčně neděle 9.30–10.30 farní knihovna /Jana Stibůrková/ 9.30–10.30 prodej knih /Alena Králová/ 11.30 farní káva (a čaj)
Přehled pravidelných bohoslužeb
neděle 8.30 10.30 19.00 úterý 18.00 středa 18.00 čtvrtek 8.00 pátek 18.00 sobota 8.00
BOH FAR KLU FAR KLU KAP FAR FAR BOH FAR VAC KAP FAR FAR FAR FAR FAR FAR FAR MIK BOH VAC VAC VAC
kostel sv. Václava kostel sv. Václava /pro rodiny s dětmi/ kostel sv. Mikuláše /P. Pavel Kuneš/ kostel sv. Mikuláše kostel sv. Václava /nejen pro mládež/ kostel sv. Mikuláše kostel sv. Václava kostel sv. Mikuláše
16/ II
Kalendář akcí na únor 3. 2. /ne/ 5. 2. /út/ 6. 2. /st/ 7. 2. /čt/
9. 2. /so/ 11. 2. /po/ 12. 2. /út/ 13. 2. /st/ 14. 2. /čt/ 16. 2. /so/ 20. 2. /st/ 21. 2. /čt/ 24. 2. /ne/ 26. 2. /út/ 28. 2. /čt/
v průběhu nedělních bohoslužeb udělování svatoblažejského požehnání 15.30 Mariina legie FAR 18.00 eucharistie s žehnáním popela VAC po mši úklid kostela sv. Václava VAC 19.30 setkání mladých lidí /19 - 30 let/ FAR 16.00 setkání farníků při čaji – Zdeněk Zelený Vzpomínka FAR na postní dobu 18.30 „Rozhovory o životě z víry“ FAR 19.30 duchovní setkání maminek - P. Stanislaw Modlitba v FAR rodině 16.00– duchovní obnova pro manžele nad 10 let trvání manFAR 19.00 želství 18.00– přednáška z cyklu Životopis křesťanství „Je Bůh 19.30 mrtev? aneb kontakty a konflikty s moderní společ- KAP ností /Míla Müller ml./ 16.45 biblická hodina FAR 15.00 návštěva výstavy prací Mikoláše Alše v Jízdárně Pražského hradu FAR 19.30 setkání mládeže /13–19 let/ 8.45 Mariina legie FAR 19.00 setkání ekonomické rady FAR 16.00 duchovní obnova pro manžele, kteří mají dospělé dětiFAR po mši úklid kostela sv. Václava VAC 19.30 setkání pastorační rady FAR 8.45 Mariina legie FAR 18.30 „Rozhovory o životě z víry“ FAR 16.00 loutkové divadlo FAR 16.45 biblická hodina FAR 19.30 začátek cyklu přednášek Kateřiny Lachmanové KAP „Křesťansky žít“ 8.45 Mariina legie FAR
BOH – Bohdalec FAR – fara KAP – kaple kostela sv. Václava
KLU – klubovna kostela sv. Václava MIK – kostel sv. Mikuláše VAC – kostel sv. Václava
Vydává farnost u kostelů sv. Mikuláše a sv. Václava Praha-Vršovice, www.farnostvrsovice.cz, tel. 271 742 523 | Vydání březnového čísla je plánováno na 24. 2., příspěvky dodávejte nejpozději ve čtvrtek 14. 2. | Kontakt:
[email protected] , případně osobně nebo do „vinného boxu“ v kostele sv. Václava | Šéfredaktor: Míla Müller ml. (MiM), Praha 10, Pod Sychrovem 28, tel. 272 765 083, 732 736 728 | Redakční rada tohoto čísla: Stanislaw Góra, Alena Králová, Pavel Mikula, Markéta Řečinská, Václav Sokol | Jazyková korektura Simona Pišlová, sazba Slávek Heřman, tisk Eva Hrubá, výtisky pro vás zkompletovali Polákovi
