MASARYKOVA UNIVERZITA FAKULTA SOCIÁLNÍCH STUDIÍ
Katedra mezinárodních vztahů a evropských studií Obor Evropská studia
Analýza postojů polské elity ke vstupu Polska do EU po desetiletém pobytu země v Unii Magisterská diplomová práce
Bc. Nela Sochaczová
Vedoucí práce: prof. PhDr. Vít Hloušek, Ph.D. UČO: 390740 Obor: Evropská studia Imatrikulační ročník: 2014 Brno, 2016
Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem magisterskou práci na téma Analýza postojů polské elity ke vstupu Polska do EU po desetiletém pobytu země v Unii vypracovala sama s použitím zdrojů uvedených v seznamu literatury.
V Brně, dne 22. května 2016
…….……………………………. Bc. Nela Sochaczová
Poděkování Na tomto místě bych chtěla poděkovat Prof. PhDr. Vítu Hlouškovi, Ph.D., za aktivní přístup k vedení této práce- především za velké množství konzultací, za cenné rady, potřebnou kritiku a především za laskavý a velmi pozitivní přístup. Dále bych chtěla poděkovat své rodině a přátelům, kteří při mně vždy stáli a vždy mě podrželi, dali mi pocit, že vše je možné a všeho dosáhnu. Děkuji!
Seznam použitých zkratek EK/Komise
Evropská komise
EP
Evropský parlament
EU
Evropská Unie
OBSE
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (Organization for Security and Cooperation in Europe, OSCE)
OSN
Organizace spojených národů
PiS
Právo a Spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość)
PO
Občanská Platforma (Platforma Obywatelska)
SLD
Svaz demokratické levice (Sojusz Lewicy Demokratycznej)
TTIP
Transatlantické obchodní a investiční partnerství (The transatlantic Trade Investment Partnership)
Obsah 1.
Úvod ................................................................................................................... 11
2.
Teoretická a metodologická východiska ............................................................... 14
3.
4.
5.
2.1.
Dosavadní výzkum ........................................................................................ 14
2.2.
Teorie/koncepty ............................................................................................ 16
2.3.
Metody a operacionalizace výzkumu ............................................................. 18
2.4.
Limity výzkumu ............................................................................................ 23
Analýza postojů z roku 2004................................................................................ 24 3.1.
Włodzimierz Cimoszewicz - ministr zahraničních věcí .................................. 24
3.2.
Leszek Miller - premiér ................................................................................. 30
3.3.
Marek Belka - premiér .................................................................................. 35
3.4.
Aleksander Kwaśniewski - prezident ............................................................. 39
3.5.
Danuta Hübner - ministryně pro evropské záležitosti ..................................... 45
3.6.
Jarosław Kaczyński - opozice ........................................................................ 49
3.7.
Donald Tusk - opozice .................................................................................. 50
3.8.
Radosław Sikorski ......................................................................................... 51
3.9.
Bronisław Komorowski ................................................................................. 51
3.10.
Grzegorz Schetyna ..................................................................................... 52
3.11.
Ewa Kopacz............................................................................................... 52
Analýza postojů z roku 2014................................................................................ 54 4.1.
Radosław Sikorski- ministr zahraničních věcí................................................ 54
4.2.
Grzegorz Schetyna - ministr zahraničních věcí .............................................. 59
4.3.
Bronisław Komorowski- prezident ................................................................ 62
4.4.
Donald Tusk - premiér .................................................................................. 67
4.5.
Ewa Kopacz - premiérka ............................................................................... 71
4.6.
Jarosław Kaczyński - opozice ........................................................................ 74
4.7.
Włodzimierz Cimoszewicz ............................................................................ 76
4.8.
Leszek Miller ................................................................................................ 78
4.9.
Marek Belka .................................................................................................. 82
4.10.
Aleksander Kwaśniewski ........................................................................... 82
4.11.
Danuta Hübner .......................................................................................... 85
Komparace roků 2004 a 2014 .............................................................................. 88 5.1.
První dimenze ............................................................................................... 88
6.
5.2.
Druhá dimenze ............................................................................................. 88
5.3.
Třetí dimenze ............................................................................................... 98
Závěr .................................................................................................................103
Literatura a prameny..................................................................................................105
1. Úvod Evropská unie. Projekt, který se od svého počátku neustále rozrůstá. Z původních šesti členů je v současné době pod křídly EU schováno 28 členských států. Páté, tzv. východní rozšíření, proběhlo v roce 2004 a Evropskou unii (dále jen EU) obohatilo o rovných deset nových členů. Největším z těchto nováčků bylo Polsko, populačně a geopoliticky velmi významná země. Tato práce se však nebude zabývat pouze procesem přistupování do EU, ale její hlavní část se zaměří na analýzu postoje polské elity ke vstupu Polska do Unie. Postoje elity však nebudou analyzovány v návaznosti na dobu přistupování země, ale s desetiletým časovým odstupem. Text se pokusí objasnit, jak jednotlivé osobnosti, které se účastnily přístupových procedur a vyjednávání, po čase vidí své (i jiné) kroky, které kdysi učinily a zdali dochází k identifikaci stejných kladných či záporných činů. S odstupem času, kdy se vše usadí, opadnou emoce, časový tlak, tlak okolí apod. se může vše najednou jevit jinak. Navíc aktér již ví, jak vše proběhlo a s jakým výsledkem a najednou mu může dojít, že přece jenom mohl více bojovat za určitou věc nebo naopak za něčím stát méně. Polsko nebylo vybráno náhodně. Jedná se o populačně i geograficky největší zemi z přistupující desítky, a tak se dala očekávat dvojí cesta - buď to by si Polsko bylo vědomo této výhody a bylo aktivním a asertivním hráčem, anebo by jej tato skutečnost příliš nezajímala a bylo by řadovým a nijak nevyčnívajícím členem. Země si však své lepší startovní pozice byla vědoma a podle toho také jednala a vystupovala navenek. Toto jednání tak Polsko odlišilo a vyčlenilo z „davu“, a proto je vhodné mu věnovat zvýšenou pozornost. Polsko je ambiciózním členem EU, členem, který se nebojí vyjádřit svůj názor. V procesu rozšiřování EU zaujímalo zvláštní postavení - vazby s Evropským společenstvím udržovalo již od prosince roku 1989 prostřednictvím Dohody o obchodu a spolupráci, k podpisu Evropské dohody došlo o dva roky později (tedy v prosinci 1991; v platnost vstoupila v únoru 1994) a v roce 1994 podala polská vláda žádost o vstup do EU. Již od roku 1989 mohlo jen Polsko s Maďarskem čerpat z programu PHARE, který byl později rozšířen i na další státy.
11
Od doby vstupu Polska do EU, kterým zemi provedla vláda L. Millera a M. Belky (oba ze strany Sojusz Lewicy Demokratycznej, SLD), se u moci vystřídaly dvě největší polské strany- Prawo i Sprawiedliwość (PiS) a Platforma obywatelska (PO). Nyní je u moci opět PiS, které se v roce 2015, jako první straně od pádu komunismu, povedlo získat absolutní většinu (a to jak v Sejmu, tak v Senátu). Je zde nyní vidět rozdíl ve složení vlád v době vstupu a dnes, proto je zajímavé zjistit, jak se názor na EU za tu dobu změnil. Podstatným důvodem, proč analyzovat zrovna polský případ, je také specifické geopolitické a strategické postavení Polska ve středoevropském regionu. Jak již bylo řečeno, jedná se o největší a nejlidnatější zemi tzv. východního rozšíření. Strategická poloha, kdy se země nachází v centru Evropy, sousedí s Německem, se kterým je velkým partnerem, má přístup k moři… Polsko je vnímáno jako proevropský stát, což je vidět na jeho chování - např. na popud polského ministra zahraničí (s velkou podporou ze švédské strany) vznikl projekt Východního partnerství. Polsko chce být lídrem v oblasti, jeho snahy a síla jdou vidět i v případě Visegrádské skupiny - nebojí se vystoupit a jednat, je schopno strategicky uvažovat a úspěšně vyjednávat (Deník Referendum, 2013) (viz např. změna názoru ve věci migračních kvót v září 2015, kdy se Polsko rozhodlo kvóty podpořit i přesto, že Visegrád jako celek byl do té doby proti). Výjimečnost polského postavení v rámci Visegrádu vychází také z jednoznačně definovaných národních zájmů, které se Polsko snaží prosazovat na mezinárodní scéně. (Natoaktual.cz, 2014) Text je členěn do pěti větších celků, které mají další podkapitoly. První část se věnuje teoretickým a metodologickým východiskům, další dvě pak jednotlivým analýzám roků 2004 a 2014. V předposlední kapitole jsou data podrobena komparaci, za kterou následuje závěr s odpověďmi na výzkumné otázky. Jak již bylo řečeno výše, práce si klade za cíl zanalyzovat pohled polské elity na vstup Polska do EU, avšak ne z doby samotného vstupu, ale s určitým časovým odstupem. Pro analýzu diskurzu tak budou použity rozhlasové a novinové rozhovory s polskou elitou vedené deset let po vstupu země do EU. Cílem je zjistit, zda elita vnímá proces přistupování stejně - zda identifikuje problémové a kritické body shodně a zda sdílí
12
jednotné stanovisko také v otázce kladů či „osobních výher“ státu ve vyjednávacím procesu. Text se tedy bude snažit odpovědět na tyto výzkumné otázky: Panuje v polské elitě široký konsenzus ohledně vstupu do EU a členství v EU? Je postoj elit k procesu přistupování (s odstupem deseti let) kladný či záporný? Identifikuje polská elita stejné problémové body? Reflektuje tato skupina lidí ty samé klady? První výzkumná otázka se zaměřuje na to, zda jednotlivci, jejichž postoje jsou v práci analyzovány, vnímají vstup země do EU stejným způsobem. Výsledkem tak bude zjištění, zda sledovaná elita tvoří koherentní názorovou skupinu nebo zda se někdo výrazně odlišuje. Druhá otázka se ptá na postoj elit ke vstupu Polska do EU - zdali je vnímán elitou pozitivně či negativně. Třetí a čtvrtá otázka se pokusí najít odpovědi na to, zdali se dá říci, že mezi sledovanými roky je nějaký rozdíl - třetí otázka se zaměřuje na problémy a čtvrtá na klady.
13
2. Teoretická a metodologická východiska 2.1.
Dosavadní výzkum
Tématem vstupu Polska do EU se zabývá mnoho autorů, nicméně základní fakta můžeme najít i na různých webových stránkách, zejména těch, jež jsou považovány za oficiální zdroje informací o EU. Z polských autorů je důležité zmínit především Sergiusze Trzeciaka a jeho knihu Gra o Europę: Negocjacje akcesyjne Polski z Unią Europejską, ve které se věnuje zahraniční a domácí politice země, negociačnímu procesu a poté vybraným specifickým kapitolám jako je zemědělství, nabývání majetku cizinci a svoboda pohybu pracovníků. Důležitá role je v tomto díle připisována nejenom zástupcům z Polska a Bruselu, ale také národnímu veřejnému mínění, politickým stranám, odborům a různým zájmovým skupinám. (Trzeciak, 2010) Dále např. kniha Zrozumieć Unię Europejską Johna McCormicka, která věnuje jednu ze tří kapitol právě Polsku v EU - od cesty Polska do Unie, přes negociace, výsledky a podpis vstupu až po popis zisku dotací z fondů EU (McCormick, 2010). Že do rozšíření EU o země střední a východní Evropy byla EU jen unií patnácti států a že plného významu nabývá EU právě až po východním rozšíření, tvrdí Julian Kaczmarek v knize Unia Europejska. EU tak začíná spoluvytvářet novou ekonomickou, politickou, sociální a kulturní tvář starého kontinentu. Tvrdí, že Polsko má v EU své místo a že se očekává, že Polsko jej aktivně potvrdí, stejně jako je tomu v NATO, OBSE, Radě Evropy či v mírových misích OSN. V knize se tak čtenář může dočíst, jakým výzvám čelí Evropa a Polsko. (Kaczmarek, 2003) Další kniha věnována EU a polsko-unijním vztahům s názvem Unia Europejska a Polska dziś i jutro odhaluje pokračující diskuze o budoucnosti EU, jejím tvaru a perspektivách v měnícím se světě. Krom toho ukazuje i polské úsilí o vstup do EU, následná jednání a důsledky členství v EU - tedy přináší náklady a přínosy, stejně tak jako příležitosti a hrozby. (Fiszer, 2002) Kniha s názvem Unia Europejska se věnuje klasicky unii jako celku (instituce, pilíře, fungování, politiky, finance atd.) a poté se soustřeďuje na Polsko - hlavní etapy přistupování. (Kawecka- Wyrzykowska, Synowiec, 2004) Obtížnou cestu Polska do EU popisuje kniha Integracja Polski z Unią Europejską. Projednává vybrané problémy s adaptací v důsledku ekonomických mezer a systémových rozdílů zemí EU a Polska. Zvláštní pozornost je pak věnována vnějším aspektům přistoupení. (Domagała, 2011)
14
Úřad předsedy vlády vydal v roce 2003 dokument s názvem „Polska w Unii Europejskiej“, který popisuje cestu země ke členství v EU, představuje, jaké bude mít členství pro zemi výhody a naopak jakým výzvám bude muset Polsko čelit. Dále jsou v práci představeny vlivy členství EU na jednotlivá odvětví. (Polska w Unii Europejskiej, 2003) Přístupovými jednáními a vstupem Polska do EU se zabývá i Fiala a Pitrová ve své knize „Evropská unie“ (Fiala, Pitrová, 2010), Jakub Karp a kolektiv autorů v knize Unia Europejska (Karp et al., 2004). Různé aspekty související s přístupem Polska do EU či pobytem Polska v EU můžeme nalézt v knihách Rynek pracy w Polsce w procesie integracji z Unią Europejską (Wiśniewski, Dolny, 2008), Skutki integracji Polski z Unią Europejską (Część I i II) (Rybinski, 2002), Integracja Polski z Unią Europejską: aspekty ekonomiczno-prawne (Miklaszewski, 2002). Východním rozšířením se zabývá např. The Eastern Enlargement of the European Union (O´Brennan, 2006), Europe unites: the EU's eastern enlargement (Poole, 2003) a také The Central and Eastern European Countries and the European Union (tato kniha se však zaobírá spíše ekonomickou stránkou) (Artis, Banerjee, Marcellino, 2006). Co se internetových stránek týče, aspekty členství Polska v EU se zabývají i weby jako Polska w Unii Europeiskiej, na kterých je možno dohledat všechny důležité zprávy týkající se cesty Polska do EU, současného stavu i obecných zásad fungování samotné EU. (Unia Europejska, © 2009-2016a; Unia Europejska, © 2009-2016b; Unia Europejska, © 2009-2016c; Unia Europejska, © 2009-2016d; Unia Europejska, © 20092016e; Unia Europejska, © 2009-2016f) Mnoho článků a studií na téma hlavně polských politických stran a EU lze také nalézt na stránkách Středoevropských politických studií (Palovský, 2004). Základní fakta o přístupových vyjednáváních zprostředkovávají i jednotlivé stránky zabývající se tématikou EU - např. oficiální stránky EU Europa.eu. (např. europa.eu, 2016; European Commission, 2016a; European Commission, 2016b), stránky vedené vládou České republiky Euroskop.cz (např. Euroskop, ©2005-2016; Euroskop, 2016; Euroskop, 2016b, Euroskop, 2016c) a mnoho dalších. Stránky jako Euractiv.com jsou plné analýz a současného dění (např. Euractiv, 2015).
15
Politickými elitami se zabývá např. kniha Parliamentary Elites in Central and Eastern Countires. Jedná se o největší sběr údajů o reprezentativních elitách ve střední a východní Evropě. Zákonodárcům jsou svěřeny klíčové parlamentní funkce a jsou důležitými postavami v rozhodovacím procesu. Jejich chování v pozici politických elit je stejně zodpovědné za selhání i za úspěchy. Kniha se zabývá elitami středoevropských (do této kategorie spadá Polsko), baltských a postsovětských parlamentů. (Semenova, Edinger, Best, 2014) Kniha Perceptions of the European Union in new member states: a comparative perspective zkoumá názor elit širší populace EU a zároveň poprvé umisťuje do této souvislosti nové členské státy (a kandidátské Srbsko). Hodnotí regionální rozdíly v rámci Evropy, vyhodnocuje problémy v rámci tvorby evropské a národní identity, rozdíly mezi názory politických a ekonomických elit o procesu integrace a propojení národních výkonů a veřejného mínění o Evropě. (Ilonszki, 2010) Výzkum elit je důležitý právě proto, že se jedná o osoby, které mají v rukou moc a jsou zodpovědné za chod země - můžeme je najít např. v publikaci Polacy we wspólnej Europie: dysproporcje materialne i społeczne (Jarosz, 2011), v knize Transformacja. Elity. Społczeństwo (Jarosz, 2007), v díle Dialog społeczny w Polsce a integracja z Unią Europejską (Męcina, 2005).
2.2.
Teorie/koncepty
Aby bylo možné odhalit a identifikovat postoj elity ke vstupu Polska do EU, je potřeba nadefinovat si teorie, o které se bude moci práce opřít. V úvahu přichází definice měkkého a tvrdého euroskepticismu podle Taggarta a Szczerbiaka. V případě výzkumu euroskepticismu se dá říci, že zde nikdy nebyla jednotná teorie týkající se zmíněného konceptu. Jako průzkumníka tohoto výzkumu můžeme považovat Taggarta, který přišel se čtyřmi druhy stran založených na euroskepticismu. (Taggart, 1998, s. 368-369) O čtyři roky později rozšířilo duo Taggart a Szczerbiak tuto typologii o typologii měkkého a tvrdého euroskepticismu (pracujícího se dvěma přístupy opozice vůči EU a opozice vůči členství v EU) (Taggart and Szczerbiak, 2003, s. 6), což vyvolalo vášnivou diskuzi a několik reakcí (viz např. Flood, 2002; Conti and Verzichelli, 2004; Crespy and Verschueren, 2009; Kopecký and Mudde 2002). Kopecký a Mudde přišli s hlavními námitkami - jedna se týká měkkého euroskepticismu, který je
16
podle nich příliš inkluzivní, a druhá problematiky členství v EU, která by neměla být považována za klíčový bod. Místo něj navrhují zaměřit se na jiné dva faktory - princip postoupení
suverenity a
podpora/odmítání
dalšího
rozšíření
suverenity EU.
Z kombinace těchto dvou dimenzí vzešla nová typologie složená ze čtyř kategorií (Euroenthusiasts, Europragmatists, Eurosceptics, Eurorejects). (Kopecký and Mudde, 2002, s. 303) Taggart a Szczerbiak vzali námitky v úvahu a svůj původní koncept předefinovali. Měkký a tvrdý euroskepticismus „verze 2.0“ opustil myšlenku členství v EU a toto kritérium nahradil otázkou podpory (či opozice) k přesunu pravomocí od národních států k nadnárodní entitě. Měkký euroskepticismus je tedy chápán jako postoj, kdy není principiální námitka proti projektu evropské integrace (proti přenosu pravomocí na nadnárodní instituce, jako je např. EU), ale je zde opozice vůči současné nebo plánované trajektorii EU na základě dalšího rozšíření pravomocí. Pod tvrdým euroskepticismem pak vidí principiální opozici vůči samotnému projektu evropské integrace (na základě převodu pravomocí k supranacionálním institucím). (Szczerbiak and Taggart, 2003, s. 12) V případě posunu do optimističtějšího vztahu k EU je možné vycházet z výzkumu Nicola Contiho, který popisuje jednak neutrální postoj k EU a dvě úrovně1 eurooptimismu. Na pomezí euroskepticismu a eurooptimismu vymezuje Conti centrální, neutrální, postoj, nacházející se mezi dvěma negativními a dvěma pozitivními postoji, který se vyznačuje nedostatkem jasného postoje vůči EU. Buďto se může jednat o nezmiňování tématu EU anebo některé výroky mohou být specifické, ale velmi opatrné, co se normativního hodnocení EU týče. První optimistickou kategorii pojmenovává jako funkční evropanství. Podle Contiho je podpora evropské integraci připisovaná předchozímu cíli - domácím zájmům. V tom případě je proevropanství funkční jinému cíli než evropské integraci jako takové. Není zde žádný závazek k podpoře integrace, pokud se neukáže, že bude sloužit a pomáhat specifickým zájmům, v opačném případě je podpora věnována příznivým výsledkům, kterých již bylo dosaženo (např. hospodářská stabilita, modernizace atd.). Tento postoj tedy může mít podobu jakéhosi 1
Stejně jako Szczerbiak a Taggart u euroskepticismu i tady Conti rozděluje eurooptimismus do dvou úrovní.
17
status quo proevropanství či postoj vázaný logikou poskytování podpory, pokud jsou specifické zájmy umocněny evropskou integrací. Evropská integrace jako taková není považována za dobrou, ale je dobrá, pokud splňuje i jiné cíle. Poslední kategorií, na extrémním konci kladného pólu, je identitární evropanství. V této kategorii se dá již mluvit o principiální podpoře integrace a proces není prezentován z hlediska nákladů a přínosů na domácí scéně. Místo toho je kladen důraz na pozitivní funkce integrace, ať už z pohledu dosažených či potenciálních výsledků. Specifickými cíli jsou navrhování další a zmiňování hlubší integrace. Eventuální nespokojenost s integrací je primárně spojena s nenaplněním výsledků kvůli nedostatečné hloubce integrace. Jazyk oslavuje EU a usiluje o vytvoření náklonnosti u těch, kteří jsou vystaveni tomuto politickému diskurzu. Evropská integrace je obecně považována za dobrou sama o sobě, a proto má být podporována i v případě, že vytváří určitý druh nákladů. (Conti, 2003, s. 16-18)
2.3.
Metody a operacionalizace výzkumu
Hlavní výzkumnou metodou této práce je diskurzivní analýza. Obecně se dá říci, že se jedná o soubor metod a teorií ke zkoumání běžně používaného jazyka (ať již psaného či mluveného) v sociálním kontextu. (Beneš, 2008, s. 92) Záběr diskurzivní analýzy je však širší, můžeme zde řadit i výzkum obrazových médií či další formy neverbální komunikace, avšak předmětem výzkumu této práce bude jazyk jako takový, v jeho psané a mluvené podobě. Diskurzivní analýza, ve všech svých formách, pojímá realitu jako sociálně konstruovanou (Hardy, Harley a Phillips, 2004, s. 19-22) a jedním z jejich cílů je uchopit způsob, jakým je realita sociálně konstruovaná právě skrze již zmiňovaný jazyk a významotvorné praktiky. (Beneš, 2008, s. 92) Existuje několik typů diskurzivní analýzy- sociálněpsychologická, foucaultovská historická a kritická. Tyto typy ovlivňují chápání klíčového pojmu - diskurzu, jehož význam se mění právě podle toho, s jakým typem diskurzivní analýzy se pracuje. Sociálněpsychologická diskurzivní analýza chápe diskurz poměrně úzce - jako promluvu, ztotožňuje ho se společenskou aktivitou a jednáním, s texty a řečí ve společenské praxi. (Potter, 1997, s. 149; Potter a Wetherell, 1994, s. 48-49) Tato metoda
18
se zaměřuje na výzkum témat přesahujících do ostatních disciplín. Může zkoumat způsob konstrukce, objektivizace a legitimizace nerovností v řeči stejně tak i způsob strategického využívání různých zdrojů za účelem vytvoření koherentních a přesvědčivých ospravedlnění těchto nerovností. (Potter, 1997, s. 148) Orientuje se na výzkum lingvistické, rétorické a argumentační struktury projevů a textů. Jedná se však o typ, který se v oblasti politologie a mezinárodních vztahů příliš neobjevuje. (Beneš, 2008, s. 99) Foucaultovská historická diskurzivní analýza se nezaměřuje na diskurz jako na specifickou společenskou interakci (jako sociálněpsychologická diskurzivní analýza), ale chápe jej jako systém pravidel, který vymezuje prostor pro tvorbu aktuálních výpovědí. Diskurz je uchopen jako systém diferencí, ve kterém je význam vytvářen ne skrze esenci věci samé, ale skrze řadu srovnávání, kladení věcí vedle sebe (jeden prvek bývá hodnotově nadřazen druhému). Objekty světa tak mohou být definovány pomocí vykreslení jiného objektu, od kterého se odlišují. (Hansen, 2006, s. 19) V mezinárodních vztazích je častým tématem tohoto typu diskurzivní analýzy vztah mezi identitou a zahraniční politikou. (Hansen, 2006, s. 29) Třetím typem, který je pro tuto práci nejpodstatnější, je kritická diskurzivní analýza. Na jejím počátku stáli badatelé jako Norman Fairclough, Ruth Wodak a Teun van Dijk, kteří sdíleli určité předpoklady a vědecké postupy. (Vávra, 2006, s. 54) Tento typ diskurzivní analýzy má (stejně jako ostatní typy) některé prvky společné s jinými typy se sociálněpsychologickou sdílí lingvistický přístup k diskurzu, u Foucaulta ji inspirovalo pojetí diskurzu jako systému omezení a pravidel pro formování výpovědi, pod „kritičností“ je vidět vliv postmarxistických teorií a frankfurtské školy. Tento typ říká, že jazyk nejde redukovat na jiné prvky společnosti, ale zároveň tvrdí, že je potřeba vyvarovat se i druhého extrému, tedy tomu, že celý společenský život je diskurz. Tento typ analýzy rozlišuje mezi diskurzivními (významotvornými, jazykovými) a nediskurzivními (společenské identity, kulturní hodnoty, výrobní aktivita atd.) prvky a aspekty společenského života. (Beneš, 2008, s. 101) Diskurz má v tomto případě dva významy. Jednak je chápán abstraktně (jako výše zmíněný prvek sociálního života jazyk, neverbální a obrazová komunikace), v tomto případě se pak mluví o řádu
19
diskurzu - pravidlech toho, co bude řečeno a jakým způsobem. Druhým významem pak může být konkrétní způsob zobrazení určité oblasti sociálního světa - zde se mluví o soupeření či propojování více diskurzů. (Fairclough, 2003, s. 26) Kritická diskurzivní analýza používá detailní analýzu textu (někdy se mluví o tzv. textově orientované diskurzivní analýze) (Fairclough, 2003, s. 2) a tři dimenze analýzy. V první, lingvistické, dimenzi jsou zkoumány vnitřní vztahy a struktura textu (sémantické vztahy, gramatické struktury, kolokace, fonologické vztahy). Druhá dimenze se snaží uchopit text jako diskurzivní, významotvornou aktivitu realizovanou v určitých vnějších vztazích, v kontextu2, který tvoří společenská praxe. Je zde nutné věnovat pozornost především vnějším vztahům textu (vazbě na kontext, na netextové vnější společenské praktiky a struktury) a mezidiskurzivním vztahům 3 (kombinace a vztahy mezi odlišnými žánry, diskurzy a styly). (Fairclough, 2003, s. 36-38) Třetí dimenze přechází od zkoumání diskurzivní praxe k analýze praxe společenské zaměřuje se na vztahy mezi diskurzem - významovou strukturou, ideologií a mocí. (Fairclough, 2003, s. 62) Pro tuto práci je, jak již bylo zmíněno výše, podstatná kritická diskurzivní analýza, respektive její částečná nedogmatická aplikace na diskurs polských elit. Práce se nesnaží odkrýt univerzálně platné pravdy, bude použita detailní analýza textu s jejími třemi dimenzemi (vnitřní struktura textu, dimenze kontextu a společenské dopady). V první dimenzi je zkoumáno, jakým způsobem je sdělení podáno a vždy je sledována stejná struktura - spisovnost a délka (krátké- pár stran, dlouhé- více jak 7 stran), osoba, ve které mluví, oslovení, jazykové prostředky, jiné. Také je důležité zaměřit se na to, v jaké osobě daná osobnost mluví a ke komu. Pro druhou dimenzi je podstatná obměna diskurzu „vstup Polska do EU“, v jakých souvislostech je toto spojení používáno a co si pod tím dotyčný představuje. V poslední, třetí, dimenzi jsou pak podstatné politické souvislosti. Zda například daná myšlenka nepramení z toho, jestli je daný politik z té či
2
Za kontext je potřeba brát i jiné texty - ve chvíli, kdy tyto ostatní texty chápeme jako kontext pro námi zkoumaný text, můžeme mluvit o intertextualitě, která se projevuje formou citací (prvky staršího textu jsou použity v jiným, třeba námi zkoumaném, textu. 3 Analýza mezidiskurzivních vztahů se zaměřuje na tzv. rekontextualizaci, kdy je využíván určitý diskurz v odlišném kontextu.
20
oné politické strany nebo jestli na jeho projev nemá vliv například to, co dotyčný vystudoval (ekonom se bude více ve svém sdělení zabývat ekonomickými otázkami). Pro zjištění požadovaných výsledků je potřebné využít i komparativní studii. Pro práci je důležitá diachronní komparace (Říchová, 2003, s. 12), ve které se jedná o komparaci situace v roce 2004 a v roce 2014. Za dobu uplynulou mezi zkoumanými obdobími prošlo Polsko personální obměnou, avšak je možné říci, že jistá kontinuita zde zůstala. Zkoumaná elita z roku 2004 je stále v politice, i když zastávají jiné posty a funkce. Proto je možné zvolit tuto cestu komparace, neboť nedošlo k celkové změně situace. Komparaci budou v této práci podrobeny všechny tři dimenze diskurzivní analýzy. V této části práce budou důležité dva momenty- v prvním dojde k vytvoření tabulek pro lepší viditelnost a čitelnost sledovaných jevů v analytické kapitole a v druhém bude srovnán převládající diskurz let 2004 a 2014. V první dimenzi bude komparováno, zda elity v obou obdobích uzpůsobují jazykové prostředky svému proevropskému nebo antievropskému postoji k EU. V druhé dimenzi proběhne komparace diskurzivního kontextu a osobního postoje elit v obou obdobích. Rovněž budou zkoumány zdůrazňované klady a zápory ohledně členství v EU. Ve třetí dimenzi pak bude komparativní metodě podoben společensko-politický kontext. Před samotnou analýzou je potřeba konceptualizovat některé pojmy, aby se co nejvíce zamezilo jinému výkladu, než je zamýšleno, a provést operacionalizaci. Panuje v polské elitě široký konsenzus ohledně vstupu do EU a členství v EU? Polská elita je ústřední pojem této práce, proto je vhodné si jej nadefinovat hned u první otázky. Pro účely práce jsou podstatné osobnosti na postech předsedy vlády, ministra zahraničních věcí a prezidenta a dále osobnosti v čele největších opozičních stran. Zkoumány budou projevy osob na daných postech v letech 2004 a 2014 a jejich projevy a rozhovory s nimi v druhé sledované době - tedy všechny dané osobnosti budou zkoumány v obou časových úsecích, jak v roce 2004, tak v roce 2014.
21
Na pozici předsedy vlády se v době vstupu země do EU (rok 2004) vystřídal Leszek Miller a Marek Belka, z ministrů zahraničních věcí je pro práci podstatný Włodzimierz Cimoszewicz a z opozice Donald Tusk a Jarosław Kaczyński4. V této době bude rovněž předmětem zkoumání Danuta Hübner, jakožto osoba v čele negociací s EU. V roce 2014 došlo ke změně vlád, proto bude potřeba zaměřit se na obě dvě. V první byl předsedou vlády Donald Tusk, ministrem zahraničních věcí Radosław Sikorski a prezidentem Bronisław Komorowski, z opozice je podstatný Jarosław Kaczyński. V druhé post předsedy vlády zastávala Ewa Kopacz a v čele ministerstva zahraničních věcí byl Grzegorz Schetyna, největšími opozičníky byly stejné osobnosti, tedy Jarosław Kaczyński. Pro zjištění odpovědi na tuto otázku je nutné nejdříve sesbírat všechny dostupné rozhovory a projevy daných osobností a provést kritickou diskurzivní analýzu (viz výše). Po provedení všem tří dimenzí kritické diskurzivní analýzy (tedy analýza vnitřní struktury textu, dimenze kontextu a společenské dopady) na všech dokumentech u jednotlivých osobností, mohou být výsledná data podrobena diachronní komparaci tedy komparaci mezi jednotlivými roky 2004 a 2014. Je jejich postoj k procesu přistupování (s odstupem deseti let) kladný či záporný? I pro odpověď na druhou otázku je nejdříve potřeba provést kritickou diskurzivní analýzu (viz výše) a poté se zaměřit na jednotlivé kontexty ve vyjadřování se ke vztahu k EU. Dále je nutné výsledná data srovnat s definicemi eurooptimismu (a neutrálního postoje) podle Contiho a s definicemi měkkého a tvrdého euroskepticismu podle Taggarta a Szczerbiaka. Poté již bude jasné, zda elita vnímá proces kladně (eurooptimisticky) či záporně (euroskepticky). Identifikuje polská elita stejné problémové body? Reflektuje tato skupina lidí ty samé klady v procesu přistupování? Stejně jako v případě první a druhé výzkumné otázky, i zde u těchto dvou musí nejdříve proběhnout
4
kritická
diskurzivní
analýza.
Výsledná
data
se
zaměřením
na
Andrzej Lepper, jakožto předseda Samoobrany Polské republiky (Samoobrona Rzeczpospolitej Polskiej, Samoobrona RP), získal ve volbách více procent než Jarosław Kachyński, avšak zemřel v roce 2011, a proto nemůže být v práci použit, neboť by nemohlo dojít ke srovnání jeho postojů v letech 2004 a 2014.
22
problémové/kladné body pak budou podrobena komparaci. Opět zde bude použita komparace diachronní.
2.4.
Limity výzkumu
Jako každá práce, i tato má své limity. Prvním je problematika zkoumaných aktérů. Autorka si je vědoma problému, jenž s sebou nese zkoumání jednotlivců namísto institucí (např. politických stran). Instituce jsou různými pravidly zapojeny do procesů a dění, což znamená jisté množství oficiálních materiálů, ze kterých je možno čerpat. V případě jedinců je výzkum omezen tím, k čemu se daná osobnost sama vyjádří či je ochotna osobně se zúčastnit televizního či jiného rozhovoru. Dalším limitem je subjektivita, kterou s sebou nese sama metoda práce - diskurzivní analýza. I přes co nejpřesnější dodržení postupů konkrétních typů diskurzivní analýzy je zde riziko subjektivního vyhodnocení výsledků. Posledním limitem této práce je nedostatek textů podstatných pro analýzu roku 2004. U elit, které byly v dané době ve funkci, byly některé texty dostupné, avšak není jich příliš mnoho. Dostupnost textů začíná až od roku 2010, dřívější texty nejsou dohledatelné. V případě opozice (Kaczyński, Tusk) o analýze nemůže být řeč, neboť nejsou dostupné autorské texty, ale jen záznamy částí. Za použití oněch částí a postojů a idejí stran, ve kterých byli členy, však může být vytvořena alespoň představa o tom, jaký postoj k EU zastávají. Postoj Komorowského, Schetyny a Kopacz je ilustrován na postoji členství v PO a v případě Sikorského se nedá mluvit ani o obrázku, neboť ve sledované době žil několik let v USA a k polské politické elitě se přidal až v roce 2007.
23
3. Analýza postojů z roku 2004 3.1.
Włodzimierz Cimoszewicz - ministr zahraničních věcí
Włodzimierz Cimoszewicz (Svaz demokratické levice- Sojusz Lewicy Demokratycznej, SLD) je polský politik a právník. Co se politiky týče, zastával několik úřadů- v letech 1993 - 1995 byl ministrem spravedlnosti, v letech 1996 - 1997 pak premiérem. Dvakrát kandidoval na pozici prezidenta republiky (1990 a 2005) - oba pokusy však skončily neúspěšně. Úřadoval také na postu maršálka Sejmu (rok 2005) a byl také zvolen senátorem (2007, nezávislý kandidát). Pro práci je však podstatné období od 19. října 2001 do 5. ledna 2005, kdy byl ministrem zahraničních věcí. Byl to on, kdo za Polsko v dubnu 2003 podepsal Dohodu o přistoupení. Zkoumané texty Exposé ministra spraw zagranicznych Włodzimierza Cimoszewicza w 2003 Sejmie - 23 stycznia 2003 r. Exposé ministra spraw zagranicznych Włodzimierza Cimoszewicza w 2004 Sejmie - 21 stycznia 2004 r. Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů V této části analýzy je potřeba zaměřit se na použitý jazyk, jazykové prostředky, na to, komu je text určen atp. Tedy celkově na to, jakým způsobem daná osobnost prezentuje své myšlenky a jak se vyjadřuje. Ve všech textech je použit spisovný jazyk, což se od veřejně činné osoby vyžaduje a očekává (alespoň v případě exposé). Jedná se o poměrně dlouhé texty, což je dáno jejich samotnou podstatou - je zde obsažen stručný souhrn předešlého roku a vyhlídky a plány do roku nového. Co se jazyka týče, mluví Cimoszewicz většinou v množném čísle- „my Polsko“ (např. „Nemůžeme zmarnit šanci, …“5 (Cimoszewicz, 2003)), ovšem častým prvkem je uvozování nové myšlenky ve třetí osobě (např. „ono Polsko“), načež dále již v myšlence
5
V originále: „. Nie możemy zmarnować szansy, przed którą stanęliśmy.“
24
pokračuje opět v množném čísle „my Poláci“. Velmi málo však hovoří sám za sebe (za Cimoszewicze) či za sebe coby ministra zahraničních věcí. V případě exposé z roku 2003 celkem 6x (hned v úvodu, kdy sám za sebe děkuje politikům, úředníkům a expertům za tvrdou práci, kterou v několika posledních letech přispěli k úspěšnému ukončení negociací s EU 6; podruhé, když mluví o tom, že EU otevře v historii Polska novou kapitolu, a proto je podle něj v tomto exposé potřeba odchýlit se od dřívějších forem7; z pozice ministra zahraničních věcí pak mluví o plánech na východní politiku, které představil unijnímu předsednictví8; dále o tom, že je samozřejmé, že Polsko sleduje situaci v Iráku9; že si je vědom nutnosti využívání vícestranných instrumentů v mezinárodních organizacích, a proto inicioval u OSN vypracování dokumentu vhodného pro 21. století10 a nakonec doufá, že vize, které představil, se setkají s pochopením11). (Cimoszewicz, 2003) V případě exposé z roku 2004 mluví v první osobě 7x (v úvodu hned třikrát vystupuje z pozice ministra zahraničních věcí, že má tu čest představit směr a cíle zahraniční politiky, ale začal by ohlédnutím za minulým rokem12, aby vzdal holt důležitosti nadstranické shody13 a aby poděkoval Senátu za podporu polské diplomacie14; dále pak ze své pozice zdůrazňuje, že polské stanovisko ohledně hlasování v Radě nebylo motivováno úzkými partikulárními zájmy 15; dvakrát pak mluví sám za sebe v otázce vlastní snahy o boj za snazší cestování Poláků do
6
V originále: „Pragnę wykorzystać tę okazję, aby wyrazić uznanie wszystkim politykom, urzędnikom i ekspertom, którzy w ciągu kilku ostatnich lat przyczynili się do końcowego sukcesu.“ 7 V originále: „Dlatego w tegorocznym exposé chcę odstąpić nieco od dotychczas obowiązującej formy.“ 8 V originále: „Przedstawiłem niedawno unijnej Prezydencji konkretne przemyślenia i propozycje, zmierzające do zintensyfikowania unijnego wsparcia dla procesów transformacyjnych u naszych wschodnich sąsiadów, …“ 9 V originále: „Nie muszę zapewniać, że z uwagą śledzimy sytuację wokół Iraku. …“ 10 V originále: „Z tą właśnie myślą zgłosiłem na forum ONZ propozycję opracowania dokumentu, który bez rewizji Karty NZ - otworzyłby perspektywę uchwalenia Aktu Politycznego odpowiadającego adekwatnie na nowe tendencje i uwarunkowania właściwe dla XXI wieku.“ 11 V originále: „Liczę, że wizja polityki, którą przedstawiłem, spotka się z Państwa aprobatą.“ 12 V originále: „Mam zaszczyt przedstawić Wysokiej Izbie informację o kierunkach i celach polskiej polityki zagranicznej w roku 2004. Chciałbym jednak rozpocząć od krótkiej uwagi dotyczącej roku ubiegłego.“ 13 V originále: „Jako Minister Spraw Zagranicznych miałem okazję przekonać się, jak ważne dla skutecznej realizacji zadań polskiej polityki zagranicznej są ponadpartyjna zgoda, …“ 14 V originále: „Z tego miejsca chciałbym podziękować Wysokiej Izbie za wszelkie wsparcie, jakie polska dyplomacja otrzymała w 2003 roku.“ 15 V originále: „W tym miejscu chcę wyraźnie podkreślić, że kiedy przedstawialiśmy nasze stanowisko w sprawie modelu głosowania w Unii, nie chodziło nam o wąskie, partykularne interesy.“
25
USA16 a nakonec pouze upřesňuje, že momentálně vzpomínaná myšlenka již byla v exposé zmíněna17). Tento fakt ukazuje na to, že se považuje za Poláka, dává najevo, že pozice ministra zahraničních věcí ho nedělá nikým nadřazeným ani nic podobného. Mluví jako jeden za všechny - za celou zemi, za celý národ. Texty obou exposé jsou vedeny před dolní komorou parlamentu (Sejm) a jsou adresovány prezidentovi, maršálkovi18, premiérovi a horní komoře (Wysoka Izba či Senat)19, načež Cimoszewicz průběžně oslovuje ty, kterých se zrovna daná myšlenka týká. V případě exposé z roku 2003 pak apeluje na paměť svých posluchačů (že pamatují na to, že Polsko bylo řečníkem členství Litvy a Slovenska v NATO). (Cimoszewicz, 2003) Texty jsou skoupé na jazykové prostředky. Dá se to připisovat tomu, že autor chtěl, aby všichni přesně pochopili, co svým projevem myslí, a proto se soustředil spíše na obsah sdělení namísto přikrášlujících forem. Dá se zde však najít pár příkladů personifikace (hlas Unie, sedm nových členů dodá Alianci novou energii a vztahy získají prostor pro rozvoj20). (Cimoszewicz, 2003) Poměrně časté však je použití vysvětlující trojice (např. lepší, bezpečnější a prosperující zítřky21; pasivita, opomenutí, falešná plachost22 (Cimoszewicz, 2003); silná, správná a skutečnou strukturou23 atd. (Cimoszewicz, 2004)). Tento nástroj je skvělý pro zdůraznění důležitosti myšlenky. V případě Cimoszewicze je použití tohoto prostředku logické, neboť všichni jasně pochopí, co chce říci a co je v daném sdělení důležité. Hodné komentáře je postavení kapitoly členství Polska v EU na stejnou rovinu jako vztahy Polska s USA, postoj k situaci v Iráku či postavení Polska vůči Rusku, Ukrajině a Bělorusku. Cimoszewicz se tak ke členství Polska v EU staví jako k jedné z kapitol 16
V originále: „Wiem, że sprawa ta jest przedmiotem troski Wysokiej Izby i dużego zainteresowania ze strony polskiej opinii publicznej. Korzystając z okazji pragnę poinformować…“ 17 V originále: „…jak to już mówiłem, …“ 18 Mluvčí dolní komory parlamentu. 19 Samotný projev začíná slovy „Panie Prezydencie, Panie Marszałku, Panie Premierze, Wysoka Izbo, …“ 20 V originále: głos Unii, siedmiu nowych członków doda Sojuszowi świeżej energii a stosunki te uzyskają dodatkową przestrzeń rozwoju. 21 V originále: „… lepsze, bezpieczne, dostatnie jutro.“ 22 V originále: „… bierność, zaniechanie, fałszywą nieśmiałość.“ 23 V originále: „…strukturą silną, sprawną i skuteczną.“
26
zahraniční politiky (což na jednu stranu je účelem exposé ministra zahraničních věcí), ale EU by v této době již měla být považována za „vnitřní“ politiku Polska. Dalo by se to tolerovat v případě exposé z roku 2003, které se konalo ještě před referendem o vstupu Polska do EU, tudíž ještě nebylo úplně jasné, že Polsko doopravdy vstoupí, avšak v případě exposé z roku 2004, které se konalo jen tři měsíce před samotným vstupem, již EU měla být vnímána jako vnitřní politika země. Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu V této části analýzy je potřeba zaměřit se na zkoumání pravidel diskurzu a na mezidiskurzivní vztahy. V textech Cimoszewicze se dá najít hned několik použití diskurzu členství Polska v EU. Prvním z nich je rychlý vstup Polska do EU jako hlavní cíl polské politiky. Prioritou je uvedení v platnost Smlouvy o přistoupení, její podpis, ratifikace ze strany Unie a ze strany Polska. Dalším je vstup Polska do EU jako nová kapitola polské historie a polské zahraniční politiky - je potřeba nová reflexe polské politiky, nový pohled na ni. Nové století s sebou nese mnoho změn - v devadesátých letech minulého století byla důležitá osa východ - západ, po událostech z 11. září 2001 však vyvstaly nové hrozby, které do té doby nebyly dostatečně doceněny (např. terorismus, padlé demokracie, zbraně hromadného ničení atp.). Vstup Polska do EU jakožto nástroj pro lepší zapojení v bezpečnostní politice (komplementárně k NATO) je dalším využitím diskurzu v případě Polska. Je to možnost, jak se může Polsko aktivně zapojit, využít toho, že EU je v tomto poli globálním hráčem. Dalším diskurzem je vstup Polska do EU jako přiblížení Polska k problematice regionů. Tato kapitola pojme několik dílčích problematik, např. regionální politika na Balkánu (a jeho stabilizace), středomořská nebo severská spolupráce, Visegrádská skupina a Výmarský trojúhelník. V případě vstupu Polska do EU jako původce změny bilaterálních vztahů, se dá mluvit o dvou úhlech - o členských státech EU (hlavně Německo a Francie) a třetích zemích. Polsko se chce skrze Unii zaměřit na vztahy s Ruskem, Ukrajinou (a jejich možností případného vstupu do EU) a s Běloruskem a celkově se orientovat na spolupráci s východem. Další vnímání členství v EU se zaměřuje na již zmíněný fakt, že EU je globálním aktérem (vstup Polska do EU jako možnost většího zapojení Polska
27
ve světovém dění). Polsko tak bude mít možnost se více angažovat, dojde k rozšíření horizontů polské politiky a celkově bude mít Polsko možnost podílet se na řešení většího množství globálních problémů a akcí. Tento fakt s sebou nese mnoho výhod ekonomické výhody, nárůst autority, politické výhody nebo kulturní atraktivnosti země. Posledním pohledem na členství Polska v EU je vstup Polska do EU jako šance na hospodářský růst. To s sebou nese možnost hospodářského růstu a prostor pro zaměření se na hospodářské zájmy vůči třetím zemím. (Cimoszewicz, 2003; Cimoszewicz, 2004) Co se Cimoszewiczowa postoje k EU týče, označuje finalizaci přístupových vyjednávání do EU jako politický a diplomatický úspěch. Má radost z toho, že už se Poláci nebudou muset jen přidávat ke stanovisku EU, ale už ho budou moci spoluutvářet. A když budou schopni trefně definovat své zájmy a umně přesvědčovat partnery, jejich mezinárodní stanovisko vzroste. Navíc je velmi důležitá účast polské zahraniční politiky na mezinárodní konferenci. Celkově se o polském členství v EU vyjadřuje velmi pozitivně a nadšeně (nové možnosti, spoluúčast, hospodářské přínosy atp.). (Cimoszewicz, 2003) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Pro poslední část analýzy jsou důležité společenské a politické spojitosti, aneb to, jestli má daná myšlenka kořeny například ve stranické příslušnosti či ve vystudovaném oboru. Přímočarost sdělení a nevyužívání metafor a podobných jazykových prostředků může být dána, kromě snahy, aby všichni pochopili, i tím, že je Cimoszewicz právníkem. Soustřeďuje se tak na to podstatné namísto toho, aby myšlenky zaobaloval či přikrášloval. V případě těchto dvou exposé je čtenáři hned na první pohled jasné, že se pojetí členství Polska v EU v obou liší. V exposé z roku 2003 je EU zmiňována častěji, myšlenky jsou hlubší a popisovány detailněji na rozdíl od exposé z roku 2004. Jak již bylo uvedeno výše, může to být způsobeno tím, že exposé z roku 2003 proběhlo ještě před referendem
28
o vstupu země do EU. V roce 2004 tak již byl vstup jistý, nebylo teda třeba tolik se problematikou EU zaobírat. Zajímavý je vděk za vstup do EU. Cimoszewicz projevuje vděk národa za úspěšnou cestu do EU Svatému otci, namísto těch, kteří vynaložili nemalé úsilí, aby Polsko mohlo do EU vstoupit24. Pobožnost je pro Polsko typická, avšak toto je jediná zmínka v obou textech a navíc ještě použita v místě, kde mohl být vděk projeven konkrétním osobám, skupinám a institucím. Důležité také je pozastavit se u části zabývající se Ruskem a polsko - ruskými vztahy. Je nutné říci, že v letech 2003 a 2004 byla situace dobrým vztahům nakloněna více než dnes, proto Cimoszewicz mluví o dobrých vztazích a jejich následnému budování a prohlubování. Navíc SLD je označována za postkomunistickou stranu (i když oficiálně se prezentuje jako sociálnědemokratická strana), což s sebou (historicky) nese určité vazby na Rusko. V exposé z roku 2004 Cimoszewicz akcentuje důležitost energetických a ekonomických vztahů. V obou je také zdůrazněna snaha o řešení bilaterálních vztahů s důrazem na historické zkušenosti. Není tajemstvím, že Polsko s Ruskem nemá příliš dobré zkušenosti z minulosti, proto není divu, že zmiňuje nutnost pracovat na jejich zlepšení. Zmínky o Iráku ve vyjádřeních ministra zahraničních věcí jsou v této době na místě. Exposé z roku 2003 proběhlo ještě před vpádem vojsk do Iráku. Cimoszewicz zde podporuje snahu řešení, avšak mírového - použití zbraní je až poslední možností, se kterou je ale potřeba počítat. V této době se ještě čekalo na vyjádření mezinárodních inspektorů, které mělo proběhnout na půdě Rady Bezpečnosti OSN. O rok později, tedy v roce 2004 již však sám otevřeně uvádí, že polské zapojení se v Iráku po boku amerických vojsk je v podstatě politickou otázkou, neboť stvrzuje a umocňuje polskoamerické partnerství. A Poláci tak počítají s tím, že to povede k rozvoji hospodářské spolupráce (konkrétně pak bezprostředních amerických investicí). Zde je vidět, že se opravdu jedná o politický krok, za kterým stojí polský zájem. Cimoszewicz si uvědomuje, že zde vznikl rozkol mezi USA a některými evropskými mocnostmi, avšak není zde zatím nutné dilema volby mezi USA či Evropou. Podstatné je, aby Polsko 24
V originálu: „Jesteśmy wdzięczni Ojcu Świętemu za wsparcie naszych dążeń do Unii Europejskiej.“
29
přispělo k posílení transatlantického partnerství. Za takovýmto ryze proamerickým jednáním může být na jednu stranu i fakt, že Cimoszewicz má z Ameriky titul a tudíž má k zemi blízko, na druhou stranu je pravděpodobnější politické jednání a přínos možných benefitů. Pro případ, že by se stala podobná událost jako např. (několikrát v textu zmiňované) září 2001, bude mít Polsko mocnost, jakou je USA (s jeho investicemi), na své straně.
3.2.
Leszek Miller - premiér
Leszek Miller je polským politikem, sociálním demokratem. V letech 1969 - 1990 byl členem komunistické Polské sjednocené dělnické strany (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza, PZPR), v letech 1995 - 1999 byl předsedou Sociálnědemokratické strany Polska (Socjaldemokracja Rzeczypospolitej Polskiej, SdRP), v letech 1999 - 2004 a 2011 - 2016 předsedou Svazu demokratické levice (Sojusz Lewicy Demokratycznej, SLD) a od v době od 2008 do 2010 předsedou strany Polská levice (Polska Lewica, PL). Co se postů týče, byl v letech 1993 - 1996 ministrem práce a sociálních věcí, pak roku 1997 ministrem vnitra a nakonec v letech 2001 - 2004 premiérem. V tomto, pro práci podstatném, období (od 19. října 2001 do 2. května 2004) vedl koaliční vládu složenou ze Svazu demokratické levice (Sojusz Lewicy Demokratycznej, SLD), Unie práce (Unia Pracy, UP) a Polské lidové strany (Polskie Stronnictwo Ludowe, PSL). V době od 19. října 2001 do 2. května 2004 byl předsedou Výboru pro evropskou integraci. Jako premiér spolu se svou vládou odstoupil 2. května 2004. Tekst expose premiera Leszka Millera
2001
Mówi premier Leszek Miller: jeśli nie wejdziemy do UE w 2004 r., to 2002 nie wiadomo, kiedy wejdziemy Premier Leszek Miller: „od dzisiaj jesteśmy obywatelami Europy!“
2003
Zdroj: Autorka
Vzhledem k tomu, že Leszek Miller podal demisi a odešel z úřadu den po vstupu země do EU, není z roku 2004 dostatek materiálů. Proto je pro komplexnější pohled na jeho postoj potřeba zahrnout i texty trochu starší, ale vždy vybrané tak, aby obsahem a tématem odpovídaly tomu, co je pro práci důležité. Exposé je zde zahrnuto proto, že se jedná o veřejný projev, který je delší a obsáhlejší. Proběhlo před vyslovením důvěry
30
nové vládě a bylo v něm zmíněno mnoho aspektů politiky, mezi nimi i EU. Rozhovor z roku 2002 je zahrnut kvůli jeho důležitosti vstupu Polska do EU v roce 2004. První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou psány spisovně, nejdelší je exposé, neboť v něm je potřeba zahrnout velké množství aspektů. V případě exposé je výrazná jeho struktura - výrazně je zde používáno dělení na jednotlivé části (řekněme kategorie a podkategorie). V první je popsána současná situace, v jaké se země nachází a co by měla každá vláda dělat. V další části je vysvětleno, že Poláci mají značné rezervy, které jsou dále rozděleny do pěti kategorií a vysvětleny (právo, ekonomika, společenská sféra, mezinárodní rezervy, vláda). Ve třetí části je popsán program (před ním samotným jsou ještě rozděleny záměry na rok stvoření základů hospodářského růstu a na celé volební období), který je rovněž rozdělen na kategorie - nejbližších sto dní (rozděleno na čtyři další podkategorie), nejbližší rok a celé období - tedy čtyři roky (rozděleno na jedenáct oblastí). Jednou z těchto jedenácti oblastí je i kategorie věnována EU (není součástí kategorie zahraniční politiky) - zde můžeme tedy vidět, že EU je z pozice premiéra již v roce 2001 vnímána jako domácí politika (té není explicitně věnována ani jedna z jedenácti kategorií). V poslední části je výzva k udělení důvěry se všemi sliby, které jeho vláda bude plnit. (Miller, 2001) Z jazykového hlediska je exposé střídavě v druhé osobě množného čísla a střídavě neutrální, v třetí osobě čísla jednotného. Části v množném čísle mohou být ještě rozděleny na dvě skupiny – „my vláda“ (např. když zmiňuje, že musí vyplnit úkoly stojící před nimi, aby pak mohli říci, že sloužili dobře - proto byli vybráni a proto tu jsou25) a „my Poláci“ (např. „dobré pro nás všechny musí být jen to, co slouží Polsku a buduje to jeho pozici…“26). Poměrně často je použita i první osoba - nejčastější je
25
V originále: „Musimy je wypełnić tak, żeby za cztery lata można było powiedzieć: dobrze służyliśmy Polsce. Bo tylko po to nas wybrano i tylko po to tu jesteśmy.“ 26 V originále: „Dobre dla nas wszystkich musi być tylko to, co służy Polsce, co buduje dobrobyt, pozycję międzynarodową i bezpieczeństwo naszej Ojczyzny. Możemy wyznawać różne ideologie, ale Polska jest jedna.“
31
spojení „moje vláda“ (např. „…to je nejnaléhavější úkol mé vlády“27), zřídka pak vystupuje sám za sebe (např. „dnes můžu s jistotou říct…“28), za sebe coby premiéra (např. když prohlašuje, že každoročně bude předkládat sněmovně informaci o práci vlády a stavu provádění uvedeného programu 29) či za sebe coby předsedu výboru pro evropskou integraci (když mluví o tom, že jako předseda tohoto výboru bude osobně dohlížet na tuto oblast vládní politiky30). (Miller, 2001) Rozhovor je ze své podstaty často v první osobě, ale premiér zde občas mluví i v první osobě množného čísla – „my Poláci“, „my Polsko“. (Miller, 2002) V případě řeči po referendu mluví Miller nejčastěji v první osobě množného čísla „my Poláci“ a 3x i sám za sebe (děkuje týmům vedoucím negociace31; když říká, že výsledky referenda ukazují převahu stoupenců EU, kteří řekli oprávněně „ano“, ale myslí si, že i ti, co jsou proti, se postupně přesvědčí o tom, že bylo rozhodnuto i v jejich zájmu, pro jejich budoucnost32; poděkování33). (Miller, 2003) Text exposé je věnován prezidentovi, maršálkovi, poslancům, hostům a občanům 34, které postupně oslovuje, podle toho, koho se text bude týkat a komu dává najevo, že by měl zbystřit a poslouchat. Na konci není typické „děkuji za pozornost“, ale vyzvání, že „všechno záleží od nás35“, čímž myslí všechny Poláky. Jedná se o vyzvání, o důraz, že hodlá změnit to, jak se věci doposud dělaly. Vychází z toho, že se jedná o exposé před vyslovením důvěry, kterou chtěl získat. (Miller, 2001) Rozhovor je už ze samé podstaty tohoto media veden s dotazující se osobou a „poreferendová řeč“ je určená všem obyvatelům Polska.
27
V originále: „To najpilniejsze zadanie mojego rządu.“ V originále: „Dziś wszakże mogę powiedzieć na pewno, że..“ 29 V originálu“ „Oświadczam zarazem, że będę corocznie przedkładał Wysokiej Izbie informację o pracach rządu i stanie realizacji powyższego programu.“ 30 V originále: „Jako przewodniczący Komitetu Integracji Europejskiej będę osobiście nadzorował ten obszar polityki rządu.“ 31 V originálu: „Negocjacje to długi czas, to tysiące godzin i z tego miejsca chciałem wszystkim serdecznie podziękować, zespołom, które prowadziły niekończące się rozmowy.“ 32 V originálu: „Wyniki dzisiejszego referendum utwierdzą w przekonaniu zwolenników integracji, że słusznie powiedzieli "tak", ale myślę, że także przeciwnicy integracji z biegiem czasu przekonają się, że zdecydowaliśmy także w ich imieniu, także dla ich przyszłości.“ 33 V originálu: „Dziękuję bardzo.“ 34 V originále: „"Panie Prezydencie! Panie Marszałku! Panie i Panowie Posłowie! Szanowni Goście! Obywatele Rzeczypospolitej!“ 35 V originále: „Wszystko zależy od nas!“ 28
32
Z jazykových prostředků je opět hodně využívána vysvětlující trojce pro zdůraznění sdělení (např. „chudí, nezaměstnaní a bezmocní“ nebo „klidný, bezpečný a čistý“36). Podobným prvkem, který se v textu dá najít (2x), je opakování za účelem zdůraznění anafora (např. „To znamená stav vážného onemocnění a zhroucení státu. To znamená potřebu sebekázně a více obětí.“37 (Miller, 2001)). Posledním výrazným prvkem je použití citátu od Johna Fitzgeralda Kennedyho, který dne 20. ledna 1961, kdy byl zvolen 35. prezidentem USA, pronesl: „Neptej se, co pro tebe může udělat tvá země, zeptej se, co můžeš udělat ty pro ni“38. V exposé je tato citace pak přímo použita na Polsko. (Miller, 2001) Rozhovor je oproti tomu na jazykové prostředky chudý. Jediné, co by se zde dalo zdůraznit je personifikace Polska (kdy mluví o tom, že nevstoupení Polska do EU by bylo selháním Polska 39). Zde toto spojení však odkazuje na selhání vlády a také selhání celého Polska, což zde sám premiér i uvádí. Důvodem absence těchto prvků může být snaha o to, aby bylo sdělení co nejsrozumitelnější, ale i to, že v rozhovoru nemusel být čas na přemýšlení nad jejich použitím. (Miller, 2002) V „poreferendovém“ projevu je velmi hojně používáno opakování s důrazem. Ať už se jedná o opakování začátku věty (např. Jsme obyvateli republiky… Jsme obyvateli našeho Polska…40) či konkrétních slov v rámci jedné věty (např. Poláci rozhodli, Poláci řekli ano, Poláci potvrdili …41). Dále jsou v textu použity tři příklady metafory (v rámci jedné věty) - získání klíče k EU v Kodani42, otevření dveří v Aténách43 a překročení prahu do společného, evropského domu 44. (Miller, 2003) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu
36
V originálu: „…najuboższych, bezrobotnych i bezradných“ nebo „…spokojnych, bezpiecznych i przyjaznych…“ 37 V originálu: „Oznacza stan ciężkiej choroby i zapaści państwa. Oznacza konieczność samodyscypliny i wielorakich wyrzeczeń.“ 38 V originále: „Nie pytaj, co dla Ciebie może zrobić Polska, zapytaj, co Ty możesz zrobić dla Polski.“ 39 V originálu: „…byłoby też niepowodzeniem Polski.“ 40 V originálu: „Jesteśmy obywatelami Rzeczypospolitej i od dzisiaj jesteśmy obywatelami Europy! Jesteśmy obywatelami naszej Polski i naszej Europy.“ 41 V originálu: „Polacy zdecydowali. Polacy powiedzieli "tak", Polacy potwierdzili,…“ 42 V originálu: „…można było zdobyć klucz do Unii Europejskiej…“ 43 V originálu: „…otworzyć drzwi w Atenach…“ 44 V originálu: „…przekroczyć próg do wspólnego, europejskiego domu.“
33
Nejčastějším použitím sledovaného diskurzu je vstup Polska do EU jako nové možnosti pro zemi a lid. Pro rozvoj silné země, pyšných lidí (ze sebe, své země i svého žití). Dalším pak je vstup Polska do EU jako podpora zemědělství (ekonomická a finanční). Polský venkov a zemědělství se nachází v hluboké krizí - příjmy zemědělců a jejich rodin jsou mnohem nižší než je průměr. Vesnice tak jsou místem pro nezaměstnané a skoro dva miliony hektarů orné půdy již leží nebo bude ležet ladem. Třetí použití diskurzu je podobné tomu prvnímu, kdy je vstup Polska do EU vnímán jako tok pomoci (počítaje i předvstupní pomoc) a mobilizace soukromého kapitálu. V infrastruktuře jsou obrovské potřeby investic a rozpočet na ně sám nestačí. Je tak potřeba sáhnout po (na západě osvědčeném) partnerství soukromého i veřejného sektoru k financování důležitých sociálních úkolů. Dalším příkladem je vstup Polska do EU jako možnost ovlivňovat vzhled EU v budoucnosti. Důležitý je také diskurz vstupu Polska do EU jako projev patriotismu, protože je to otázka budoucnosti polské civilizace. S tím je pak v textu spojeno ještě jedno použití diskurzu, a to vstup Polska do EU jako zvýšení životní úrovně Poláků. (Miller, 2001) Millerův postoj k EU je pozitivní. Sám udává, že zakončení negociací s EU je cílem jeho vlády. Podle něho je členství v EU vyloženě otázkou patriotství, otázkou civilizační budoucnosti Polska. (Miller, 2001) Navíc po úspěšném referendu sám řekl, že od teď jsou Poláci obyvateli Evropy, „našeho Polska a naší Evropy“. Vyjádřil pyšnost nad tím, že zrovna on je v té poslední části „štafety, která dovede zemi do EU“. (Miller, 2003) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Na první pohled je vidět negativita exposé. Je to dáno špatnou situací země po předchozí vládě, čehož Miller briskně využil, aby zdůraznil všechny problémy. Vedle nich pak vynikne Millerův program se všemi řešeními nastalé situace. Vytváří tak silné kontrasty, které mohou zaujmout. Ideální stav pro proslov, který má vést pro získání důvěry jeho vlády. Exposé z postu premiéra je velice přehledně rozdělené. Zaobírá se v podstatě všemi oblastmi politiky a každé z nich je věnován víceméně stejný prostor - jediná trochu
34
nadřazená oblast je zahraniční politika. Na druhou stranu se v této oblasti snaží obsáhnout celý svět, se kterým bude udržovat dobré vztahy (jmenovitě se jedná o NATO, USA, EU, střední Evropu, Visegrádskou skupinu, Rusko, Ukrajinu, Bělorusko) a nechybí ani shrnutí zbytku světa pod spojením „se zeměmi Asie, Afriky a Latinské Ameriky. Nechybí ani zmínka o září 2001, což je pochopitelné - jedná se o poměrně aktuální záležitost, která vedla k všeobecnému boji s terorismem. Entusiasmus v otázce vztahů s Ruskem se v případě Millera dá vysvětlit stejně jako u Cimoszewicze, protože jsou oba ze stejné strany, tudíž mají stejné pozadí - SLD byla dříve komunistickou stranou, tudíž dobré vztahy s Ruskem jsou samozřejmostí a ve zkoumané době ještě v podstatě nebyl důvod stát v opozici proti této mocnosti. Papež či jiné náboženské spojitosti jsou v textech zmíněny velmi málo (konkrétně jednou)- za to ale ve stejně spojitosti jako u Cimoszewicze. Ve chvíli, kdy Miller děkuje po referendu, zmiňuje zde i papeže. Na rozdíl od Cimoszewicze si však uvědomuje, že to není jen papež, komu by se mělo děkovat (hlavně ve chvíli po referendu, kde hlasoval národ). Miller zde na prvním místě děkuje lidem (logicky po referendu), prezidentovi a na posledním místě i papeži.
3.3.
Marek Belka - premiér
Marek Belka, polský politik a ekonom, profesor ekonomie a akademický učitel, úředník mezinárodních finančních institucí. V době, kdy byl premiérem, byl členem Svazu demokratické levice (Sojusz Lewicy Demokratycznej, SLD) a od roku 2005 je členem nepříliš významné polské strany Demokratická strana - demokrati.pl (Partia Demokratyczna - demokraci.pl). Roku 1997 a v letech 2001 - 2002 byl ministrem financí, v letech 2004 - 2005 premiérem předsedou Výboru pro evropskou integraci a od roku 2005 pak ministrem sportu a turismu. Od roku 2010 je prezidentem polské centrální banky (Polská národní banka). Pro práci je podstatné období, kdy zastával funkci premiéra země, což je v době od 2. května 2004 do 31. října 2005. Pro pořádek a správnost je však potřeba toto období rozdělit na dvě. Dne 14. května 2004 po exposé Belka nezískává důvěru (první ústavní krok). Prezident přijímá demisi Rady ministrů a pověřuje ji výkonem funkce do nového
35
zvolení vlády. Funkční období této vlády se tak datuje od 2. května 2004 do 11. června 2004. V druhém ústavním kroku má Sejm jmenovat kandidáta, a tak ve třetím a posledním kroku pověřil prezident Kwaśniewski Marka Belku, aby znovu vytvořil vládu on (jediná změna byla na postu ministra zdravotnictví). Vláda důvěru získala dne 24. června 2004. Dne 5. května 2005 podala vláda demisi, tu však prezident nepřijal. V srpnu odešel předseda SLD a s ním i podpora této vlády a tak došlo k opětovné demisi 19. října 2005). Volební období pak skončilo s koncem měsíce. Pełny tekst expose premiera Marka Belki wygłoszonego na 2004a posiedzeniu Sejmu 14 maja 2004 roku Expose Marka Belki z 24.06.2004
2004b
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Obě exposé jsou opět psána spisovně. První je poměrně krátké, což je dáno tím, že poslanci dostali materiál se všemi předsevzetími, která má vláda v plánu učinit a která nejsou součástí samotného exposé - jedná se o 66 úkolů (mezi nimi 14 programů a 29 návrhů zákonů a změn). Ovšem čtenář či posluchač se je ze samotného exposé nedoví. (Belka, 2004a) V druhém exposé se Belka na tento materiál znovu odkazuje s tím, že zůstává základem pro možnou budoucí vládu, avšak v aktualizované formě. Od prvního exposé uběhlo šest týdnů a tak se premiér věnuje i tomu, co již bylo naplněno. Toto exposé je samo o sobě delší, což může být dáno tím, že před Sejmem stojí stejná osoba, s víceméně stejnou vládou, a žádá znovu o udělení důvěry. Část exposé je věnována pěti klíčovým bodům, část je, jak již bylo zmíněno, věnována tomu, co se již vládě povedlo prosadit, část tomu, co se Belkovi povedlo vyjednat (viz část Operačním programu či o Ústavní smlouvě EU), v jedné pasáži jsou zdůrazněny dva strategické cíle a ostatní text se věnuje tomu, na co je potřeba se ještě pořádně zaměřit. (Belka, 2004b) I Miller využívá v obou projevech členění textu pro lepší přehlednost (zopakování hlavních cílů, strategií apod.). První exposé je převážně vedeno v první osobě množného čísla, nejčastěji ve smyslu „my vláda“ (např. když vypočítává, kolik času bude tato vláda mít a říká, že to je tolik,
36
kolik potřebuje a kolik očekává 45). Dá se však najít i použití „my všichni Poláci“ (např. když se zmiňuje o tom, že všichni vědí, jaké problémy sužují Poláky46). Několikrát v textu vystupuje i v první osobě čísla jednotného (celkem 2x - např. ve chvíli, kdy se obrací k Sejmu o schválení programu a složení vlády47) a v pár případech mluví neutrálně (např. když mluví o problémech, kterými je potřeba se okamžitě zabývat48. (Belka, 2004a) Naproti tomu v druhém exposé využívá hlavně první osoby čísla jednotného (více než čtyřicetkrát vystupuje za sebe, premiéra). V případě, že mluví v první osobě čísla množného, pak v kontextu „my vláda“- až na jeden případ využití my jako „my Poláci“ (kdy se věnuje otázce křesťanství a zmiňuje, že je škoda, že v tom zůstali Poláci sami49) a jednomu odstavci, kdy mluví v množném čísle o sobě a ministru zahraničních věcí (tedy my jako „my dva“- např. když zmiňuje, že spolu s ministrem zahraničních věcí vedli až do konce tvrdé negociace50). I zde často využívá neutrálního jazyka, např. když mluví ve spojitosti s činností vlády (např. vláda přijala operační program51) anebo jednoduše nechce jmenovat nikoho konkrétního. Obě exposé jsou věnována prezidentovi, maršálkovi a poslancům, v prvním jsou ještě zahrnuti i obyvatelé republiky. Jak již bylo popsáno výše, i zde jsou průběžně oslovovány ty skupiny, kterých se myšlenky týkají nejvíce. V každém textu je použita opakující se trojice- v prvním exposé „reálné, pozorovatelné a měřitelné“52 (Belka, 2004a) a v druhém „znalá, efektivní a přátelská“53 (Belka, 2004b). Pak je zde možné najít ještě opakování s důrazem („těch, které…, ale také těch, které“54) (Belka, 2004a) a tím řečník jazykové prostředky vyčerpal. Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu
45
V originálu: „Tyle czasu potrzebujemy i tyle oczekujemy.“ V originálu: „…wszyscy wiemy, jakie są najważniejsze problemy, z którymi zmagają się Polacy.“ 47 V originálu: „Zwracam się do Sejmu o aprobatę programu i składu…“ 48 V originálu: „Tymi sprawami trzeba się zająć natychmiast.“ 49 V originálu: „Szkoda, że w tej sprawie zostaliśmy sami, ale…“ 50 V originálu: „Wspólnie z ministrem spraw zagranicznych prowadziliśmy do ostatniej chwili twarde negocjacje, …“ 51 V originálu: „Rząd przyjął Sektorowy Program Operacyjny..“ 52 V originálu: „…realne, zauważalne i wymierne.“ 53 V originálu: „… kompetentna, skuteczna i przyjazna…“ 54 V originálu: „…tych, które mają fundamentalne znaczenie dziś, ale również tych, które stworzą platformę dla rozwoju Polski w przyszłości.“ 46
37
Použití diskurzu v případě Marka Belky je následující - vstup Polska do EU jako okno k finančním prostředkům pro investice a na modernizaci. V této části exposé Belka říká, že podporuje hospodářskou obnovu a členství země v EU, protože s sebou nese přístup k financím. Bude neodpustitelná chyba, pokud se Polsku nepovede vyčerpat maximum z této příležitosti. (Belka, 2004a) Další použití je trochu odlišné od těch dosavadních. Belka zde totiž tvrdí, že ve chvíli, kdy byl poprvé jmenován, aby sestavil vládu, ještě neutichla euforie nad členstvím země v EU, avšak čas oslav rychle skončil, když vláda od svých prvních dní začala pracovat na podmínkách na čerpání. Zde je tedy vstup Polska do EU chápán jako práce vlády na plném a aktivním čerpání možností plynoucích z členství v EU. Stejně tak se dá najít i použití ve smyslu vstup Polska do EU jako prostor pro prosazování polských zájmů, když mluví o úspěchu Polska ve znění Ústavní smlouvy. Dalším použitím je vstup Polska do EU jako zdroj výhodných impulzů. Ekonomika roste, dochází k oživování investic a zlepšování podmínek pro podnikání, klesá nezaměstnanost. (Belka, 2004b) O se jeho postoje k EU týče, na jednu stranu vyzdvihuje důležitost čerpání všech nových možností, na druhou stranu však říká, jak je potřeba řešit Ústavní smlouvu, protože žádné podmínky nemohou zastínit nadřazený cíl, jakým je tvorba podmínek pro důstojný a aktivní život lidí v Polsku. (Belka, 2004a) Poté zase zmiňuje možnosti a výhody plynoucí z členství Polska v EU… (Belka, 2004b) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Je zajímavé, že přesto, že je Belka ekonomem, tak se tento fakt v jeho exposé výrazně neprojevuje. Zvláštní je jedině zmínka o tom, že změna ve složení vlády je pouze na postě ministra zdravotnictví - ministrem se stal finančník, neboť Belka věří, že klíč k uzdravení zdravotnictví je ve financích (konkrétně v hospodaření s prostředky). Zde by se dalo říct, že se jedná o jasnou známku toho, že řečník je ekonomem a rozumí svému oboru. Ekonomii se jinak na úkor jiných důležitých témat, více nevěnuje. U Marka Belky je již více prostoru věnováno náboženství, tolik typickému pro Polsko. Zmiňuje se zde o respektování identity, práva a postavení církví, sdružení a náboženských komunit ve spojitosti s preambulí Ústavní smlouvy. V tomto místě se
38
opírá i o slova z úst papeže Jana Pawla II. k otázce Ústavní smlouvy, která zde ale nejsou zmíněna. Belka pravděpodobně spoléhá na to, že v křesťanském Polsku je všichni dobře znají a není tedy potřeba papeže citovat. Veřejně zde děkuje i za dopis, který on a vláda dostali od kardinála Angela Sodana, státního tajemníka Svatého stolce (blíže z něj řečník nečerpá). V případě druhého exposé má Belka skvělou výchozí pozici. V úřadu už je vlastně šest týdnů, a tak zde má místo pro vyzdvihnutí toho, co už za tu dobu stihl, což mu může pomoci v přesvědčení parlamentu o udělení důvěry. Složení vlády zůstalo skoro stejné (kromě ministra zdravotnictví) a program také (až na malé úpravy a aktualizace).
3.4.
Aleksander Kwaśniewski - prezident
Aleksander Kwaśniewski je polský politik a profesně novinář. Od roku 1977 až do jejího rozpuštění v roce 1990 byl členem Polské sjednocené dělnické strany (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza, PZPR) V letech 1985 - 1989 byl ministrem sportu a mládeže (jako nejmladší ve věku 31 let). V roce 1989 se účastnil jednání u kulatého stolu, kde zastával vládní (komunistickou) stranu. Stál při vzniku obnovené levice v Polsku, kdy (společně s Leszkem Millerem a Józefem Oleksym) založil Sociální demokracii Polské republiky (Socjaldemokracja Rzeczypospolitej Polskiej, SdRP), které až do roku 1995 předsedal. Od roku 1991 byla tato strana v koalici se Svazem demokratické Levice (Sojusz Lewicy Demokratycznej, SLD) a v roce 1999 došlo k jejich sjednocení. V roce 1995 kandidoval za SLD na post prezidenta - tuto funkci plnil dvě po sobě jsoucí období v letech 1995 – 2005 (23. prosince 1995 - 23. prosince 2005). V prvním období porazil v druhém kole Lecha Wałesu, v dalším svou funkci obhájil.
39
Wystąpienie
podczas
uroczystości
podpisania
Traktatu 2003a
Akcesyjnego Ateny, 16 kwietnia 2003 roku Wywiad dla programu I Polskiego Radia z Aten 16 kwietnia 2003 2003b roku Wystąpienie telewizyjne 5 czerwca 2003 roku
2003c
Wystąpienie podczas uroczystości wciągnięcia na maszt flagi UE 2004a Warszawa, Plac Piłsudskiego, 30 kwietnia/1 maja 2004 roku Wywiad dla „Sygnałów Dnia” Warszawa, 1 maja 2004 roku
2004b
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou spisovné. Jedná se o veřejné projevy nebo rozhovory, tudíž je spisovnost na místě. Nespisovnost by se dala očekávat například při zákulisních rozhovorech, zde se v obou případech jedná o rozhovory pro rádia (Kwaśniewski, 2003b; Kwaśniewski, 2004b). Délky jsou různé, ale přece jenom se jedná o poměrně krátké texty - rozhodně kratší než jsou například exposé ministra zahraničí nebo premiéra Millera. V rozhovorech se nedá opomenout využívání dělení textu (zaprvé/ zadruhé/ zatřetí), obvykle pro lepší strukturu a srozumitelnost odpovědi. (Kwaśniewski 2003b; Kwaśniewski, 2004b) Mluví-li v první osobě jednotného čísla, mluví vždy za sebe, coby prezidenta. Samozřejmě v případě rozhovorů je to častější než v případě projevů. Mluví-li v první osobě množného čísla, vždy je to ve významu „my Poláci“ nebo „my Polsko“. Dá se zde však najít i druhá osoba množného čísla (když mluví k lidem, že jsou účastníky přelomové chvíle55). (Kwaśniewski, 2003a) Co se oslovení a obecenstva týče, rozhovory jsou věnované všem (už ze své podstaty rádiového rozhovoru- Kwaśniewski 2003b a 2004b) a ostatní texty jsou vždy uvedeny oslovením- nejčastěji „dámy a pánové“56. Text, který zazněl u příležitosti podpisu 55 56
V originálu: „Jesteście uczestnikami przełomowej chwili.“ V originálu: „Szanowni Państwo“
40
Smlouvy o přistoupení, je odlišný od ostatních, protože zde nejsou průběžně oslovovány konkrétní skupiny posluchačů. Na začátku je pouze oslovení řeckého premiéra a obligátní oslovení všech „dámy a pánové“ a to je vše. Na konci pak není ani poděkování. (Kwaśniewski, 2003a) Z jazykových prostředků jsou nejvíce využívány prostředky pro zdůraznění - nejčastěji vysvětlující trojce (např. mladá, dynamická a vzdělaná společnost 57) (Kwaśniewski, 2003a) nebo opakování s důrazem. To zde můžeme najít v obou formách - tedy jak na začátcích vět - anafora (např. „Zde se dnes ukazuje, že… Zde se dnes sny stávají skutečností. Zde se dnes Polsko vrací do Evropy.“58) (Kwaśniewski, 2004a), tak v rámci jedné věty (to je ze všech textů nejčastěji užíváno v rámci vystoupení k oslavě vytažení vlajky EU na stožár - např. „…pro Polsko, pro Poláky, pro Evropu…“59) (Kwaśniewski, 2004a). V textech prezidenta Kwaśniewského se dají najít i metafory - např. společný evropský dům jako označení pro EU60 nebo že EU není rájem na zemi ani lékem na všechny polské bolístky. (Kwaśniewski, 2003c) Přístupový proces prezident přirovnává ke zkoušce z evropanství, ke které jsme přistoupili z vlastní nenucené vůle. (Kwaśniewski, 2004a) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Diskurz vstupu Polska do EU je v textech Kwaśniewského použit v mnoha obměnách. Prvním je vstup Polska do EU jako možnost být přítomni v rodině zemí, které jsou volné a demokratické, ctí práva člověka a sebe navzájem. Zde pak Kwaśniewski dodává, že je přesvědčen, že „ano“ EU znamená bezpečnost pro Polsko, každé polské město i vesnici. (Kwaśniewski, 2003a). Ve spojitosti s Řeckem, které je od doby, co je členem EU, mnohem rozvinutější co se silnic, dálnic a celé infrastruktury týče, je pak použit diskurz ve smyslu vstup Polska do EU jako šance. Dalším pak je vstup Polska do EU jako obohacení EU (toto použití se dá najít i v textu Kwaśniewski, 2003c a Kwaśniewski 2004b). Myšleno je to tak, že deset nově vstupujících zemí EU nesmírně
57
V originálu: „… młodego, dynamicznego, wykształconego społeczeństwa.“ V originálu: „Oto dzisiaj okazuje się, że potrafimy osiągnąć nawet najbardziej ambitne cele. Oto dzisiaj marzenia stają się rzeczywistością. Oto dzisiaj Polska wraca do europejskiej rodziny.“ 59 V originálu: „… dla Polski, dla Polaków, dla Europy…“ 60 V originálu: „W Unii, tym europejskim wspólnym domu, jest miejsce dla nas wszystkich!“ 58
41
obohatí. Použití diskurzu vstup Polska do EU jako dlouhodobá investice znamená, že od 1. května 2004 nenajde každý bez práce nové místo, někdo s nízkým platem nezačne vydělávat hned více ani nic podobného. Mnoho benefitů se projeví v delším časovém horizontu. Pocítitelné bude například cestování bez nutnosti použití pasu. Kwaśniewski také vnímá vstup Polska do EU jako historickou událost. Není zde souvislost s obecným politickým systémem či politickou stranou, ani s jeho osobností nebo s osobnostmi jiných významných politiků. Jeho jako prezidenta už nebude a Polsko stejně bude v EU. Dále se o vstupu Polska do EU vyjadřuje jako o závazku mnoha dalších vlád, čímž (v době ještě před referendem) vyzývá všechny, aby mysleli do budoucna, na další generace a nerozhodovali se čistě podle své současné pozice. (Kwaśniewski, 2003b) Vstup Polska do EU je ze strany prezidenta vnímán jako historická spravedlnost. Polsko potřebuje EU a EU potřebuje Polsko. Dále je vstup Polska do EU šancí na urychlené hospodářského vývoje, zlepšení stavu a zvyšování životní úrovně občanů. Důležité je vnímání vstupu Polska do EU i jako posílení zisků z demokracie a právního státu, neboť evropské normy upřednostňují transparentnost veřejných institucí a postupů. Zvýší se tak šance pro efektivnější správu, pro účinnější boj proti korupci, pro více bezpečnosti na ulicích. Nastane tak rozvoj občanské společnosti. Vstup Polska do EU znamená také kontinuitu polské historie a tradic, dědictví tisíce let bytí v evropském kruhu. Vstup Polska do EU je rovněž možností
být
spoluautorem
budoucnosti
Evropy.
(Kwaśniewski,
2003a;
Kwaśniewski, 2003c) Toto vnímání diskurzu je pak více rozvedeno v dalším textu, kdy pod tímto prezident vidí to, že pokud například havaroval tanker s ropou u španělských nebo portugalských vod, byl by to problém Poláků stejně jako Španělů nebo Portugalců. (Kwaśniewski, 2004b) Vstup Polska do EU je dále akcentován jako zkouška z evropanství, ke které Poláci přistupují z vlastní nenucené vůle a kterou zdárně složili. Ne všechno zvládli bezchybně a jednou provždy a ještě je čeká spousta práce, ale už zvládli dost, aby se dalo říct, že zkoušku složili. Ani u prezidenta nechybí obligátní vnímání vstupu Polska do EU jako ohromné možnosti pro Polsko. (Kwaśniewski, 2004a) Dále se prezident netají tím, že podle něj vstup Polska do EU má smysl pomáhá urychlit polský růst, dohnat nedoplatky vůči rozvinutým zemím, dává pocit bezpečí a toho, že Poláci žijí ve světě těch samých pravidel a hodnot. Další použití diskurzu je klasické - vstup Polska do EU jako pole pro národní zájmy. Poslední
42
použití diskurzu je ve významu vstup Polska do EU jako vznik arény pro dva politické úkoly - východní rozměr (nemůže vzniknout clona směrem na východ, když je teď Polsko nejvýchodnějším státem; je nutné neuzavírat se Rusku, Bělorusku a Ukrajině) a posílení transatlantické vazby a vztahů s Kanadou a USA. (Kwaśniewski, 2004b) Jeho postoj k EU je velice kladný a jeho entusiasmus prostupuje všemi zkoumanými texty. Zdůrazňuje bezpečnost pro každé polské město a dědinu. (Kwaśniewski, 2003a) Přínos EU popisuje na příkladu Řecka, které není bráno jako premiant, co se EU týče. Sám říká, že pokud ne vstup do EU, pak kde je tedy polské místo? Dále pak dodává, že podle něj nemá Polsko k Unii jinou možnou variantu a že si vůbec neumí představit, že by kromě soběstačné politiky bylo na jedné vlně s Běloruskem a Ruskem nebo v nějakém jiném geopolitickém celku. Jeho jedinou obavou je to, že lidé budou očekávat od Unie zázraky- ale 1. května 2004 člověk bez práce nenajde zázrakem nové místo. Jak již bylo zmíněno výše, vstup je dlouhodobou investicí. (Kwaśniewski, 2003b) Dále vyzdvihuje fakt, že nejvíce mohou získat právě nejméně rozvinuté regiony, neboť Unie dbá na podporu rozvoje slabších částí svých členských zemí. (Kwaśniewski, 2003c) Texty prostupuje radost ze vstupu do Unie a zároveň pýcha, že to Polsko zvládlo, všichni by si měli pogratulovat a poděkovat, poděkovat i za rozvoj demokracie, a měli by dále spolupracovat na skvělé budoucnosti země. (Kwaśniewski, 2004a) Vše ovšem pramení i z jeho funkce prezidenta- podpora země, obyvatel. Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu V textech jde velmi dobře vidět polský postoj - za celou dobu vyjednávání si uvědomovali, že vstup není jednostrannou akcí- ve smyslu, co Polsku přinese EU, ale že i Polsko EU nějakým způsobem ovlivní (viz výše - test evropanství). To je také ukázka toho, že si uvědomují svoji velikost nejen ve vyjednávající síle, ale také v tom, že jejich velikost znamená i pro EU změnu. Menší země (např. Česká republika) takto neuvažovaly. V projevech a rozhovorech chybí jakékoli zmínky o Bohu a náboženství, což je v případě osoby, která stojí v čele tak věřící země, jakou je Polsko, překvapivé. Dá se
43
zde najít pouze poděkování papeži Janu Pavlu II. za jeho slova a celkově Svatému stolci za podporu vstupu Polska do EU. V případě Aleksandra Kwaśniewského to má však své opodstatnění, neboť sám sebe považuje za ateistu a agnostika (existence jakéhokoli boha se nedá dokázat ani vyvrátit). V rozhovorech jde taky velice hezky vidět, jaký má prezident rozhled a znalosti. Nejen, že zmiňuje osobnosti, od jejíchž dob je Polsko součástí evropského společenství (Měšek I., Boleslav I. Chrabrý), ale také se zaobírá tím, jaké země ještě mohou vstoupit do EU a kde tedy jsou hranice Evropy. Zde zmiňuje, že se na Evropu nemůžeme koukat pouze v geografické rovině, ale že je třeba zohlednit i kulturu. I zde zmiňuje různé historické osobnosti (kulturní) a na jejich příkladu rozebírá otázku evropanství. Vzhledem ke komunistické minulosti prezidenta Kwaśniewského by se dalo očekávat mnoho odkazů na Rusko. Je však potřeba zdůraznit, že se zde nenachází skoro žádné odkazy na tuto zemi. Pouze v otázce možného rozšíření EU se zmiňuje o tom, že Rusko je trochu problémovou oblastí (v politickém smyslu), a že se musí samo nejdříve rozhodnout, jestli se přičlení spíše k Evropě, nebo bude vystupovat spíše jako euroasijský stát, anebo jako speciální, individuální aktér. Jinak ať už se baví o dění kdekoli ve světě, Rusko není v centru jeho zájmů. V otázce blízkého rozšíření Unie se zmiňuje o Rumunsku a Bulharsku, že pravděpodobně vstoupí v roce 2007, a Chorvatsku, které vstoupí ještě později. Turecko označuje jako vážnější a komplikovanější problém, ale zmiňuje, že pro něj je mnohem důležitější otázka vstupu Ukrajiny, Moldávie a jiných východních zemí. Sám však říká, že se jedná o země, které teprve aspirují na to, aby se staly členem, a rozhodně nejsou zeměmi připravenými již se stát členy, ale je potřeba mít je v zorném poli a věnovat jim náležitou pozornost. Jeho zájmy směřující na východ se odrážejí i v jeho činech - v roce 2004 v době Oranžové revoluce byl mediátorem mezi Juščenkem a Janukovičem. Navíc je také zajímavé, jakým stylem se Kwaśniewski vyjadřuje. Nejednou uznal, že v dané tématice není odborník, že toto nemá tolik nastudované a že tazatel je v dané otázce daleko víc informovaný. Když se k tomu přidá ještě pokora, s jakou Kwaśniewski vystupuje, jedná se o politické chování, které se jen tak nevidí.
44
V případě řešení demisí, které je potřeba řešit den po vstupu do EU vystupuje také velmi zajímavě. Mluví zde o polském stylu- na jednotlivých postech se vyměňují lidé, ale je potřeba mimo všeho toho kriticizmu umět poděkovat těm, co odchází, ale zároveň namotivovat ty, kteří přichází. Takový přístup je daný osobností, ale určitě také mnoha léty zkušeností v politice.
3.5.
Danuta Hübner - ministryně pro evropské záležitosti
Danuta Hübner, polská ekonomka, politička, publicistka a pedagožka na vysoké škole. V letech 1970 - 1987 byla členkou Polské sjednocené dělnické strany (Polska Zjednoczona Partia Robotnicza, PZPR), polské komunistické strany. Od této doby je nestraníkem. V roce 1994 byla poradcem místopředsedy vlády Grzegorza Kolodka a v letech 1994 - 1996 byla náměstkyní ministra průmyslu a obchodu. V roce 1996 spoluorganizovala nově otevřený Výbor pro evropskou integraci. V roce 1997 dostala nabídku vést úřad prezidentu Aleksaderu Kwaśniewskému a tuto funkci zastávala do roku 1998. Na podzim téhož roku se stala viceprezidentkou Evropské hospodářské komise OSN a od roku 2000 byla ve funkci prezidentky této organizace (s hodností zástupce generálního tajemníka OSN). Po parlamentních volbách v roce 2001 nastoupila do funkce sekretáře úřadu a šéfa Výboru pro evropskou integraci a rovněž byla jmenována náměstkem ministra zahraničí. Po úspěšném přístupovém referendu do EU v červnu 2003 se stala členkou Rady ministrů a zastupovala Polsko v Evropském konventu. V lednu 2004 byla jmenována na členku Komise, a tak v letech 2003 - 2004 byla polskou ministryní pro evropské záležitosti (období podstatné pro práci) a v roce 2004, po vstupu Polska do EU, se stala polskou komisařkou (v komisi Romana Prodiho), kde měla na starosti agendu obchodu. V listopadu téhož roku se pak stala komisařkou v komisi Josého Barrosy, zodpovědnou za oblast regionální politiky EU. Zapojila se do činnosti Kongresu žen, hnutí i na jeho bázi vzniklého sdružení zastupujícího rovnost mužů a žen. V roce 2009 kandidovala za Občanskou platformu (Platforma Obywatelska, PO) do Evropského parlamentu a mandát získala. Rezignovala tak na členství v Komisi a v červenci 2009 se stala prezidentkou Výboru pro regionální rozvoj v EP. V roce 2011 byla premiérem stínového kabinetu Kongresu žen. V roce 2014 se úspěšně ucházela o znovuzvolení do Evropského parlamentu.
45
Jaka Unia da się polubić
2003
Wpływ członkostwa w Unii Europejskiej na wzrost gospodarczy w 2004 Polsce Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Oba texty jsou psány spisovně, rozhovor je velmi krátký, zatímco ekonomický text je naopak velmi dlouhý. Rozhovor je ze své podstaty veden v první osobě, oproti tomu ekonomický text je veden hlavně ve třetí osobě jednotného čísla. Dvakrát se tu však dá najít první osoba jednotného čísla („Jako ekonom mám tendenci si myslet…“61 a když mluví o tom, že ekonomika je podle jejího názoru největší výzvou62) a jednou první osoba množného čísla - „my Poláci“ (když mluví o tom, že musíme vytvořit evropskou společnost… 63). (Hübner, 2004) Určené jsou komukoli, není zde specifikováno posluchačstvo, ale u ekonomického textu je potřeba ekonomii alespoň trochu rozumět a znát pojmosloví. (Hübner, 2003; Hübner, 2004) Jinak jsou texty skoupé na jazykové prostředky, neboť se autorka soustředila hlavně na obsah sdělení a ne na formu, s jakou bude sdělení podáno). (Hübner, 2003; Hübner, 2004) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu V textech Danuty Hübner se dá najít mnoho použití diskurzu vstupu Polska do EU. Prvním je vstup Polska (a 9 dalších zemí) do EU jako začátek procesu sjednocení Evropy. V této spojitosti mluví o tom, že se nejedná o obyčejné, páté rozšíření, ale že spolu s ním začíná se proces evropského sjednocování. (Hübner, 2003) Další použití tohoto diskurzu jsou již více ekonomické. Prvním z nich je vstup Polska do EU jako vznik nových investičních příležitostí. O tomto použití se mluví ve spojitosti 61
V originálu: „Jako ekonomista mam skłonność do myślenia…“ V originálu: „Gospodarka jest, w moim przekonaniu, największym wyzwaniem…“ 63 V originálu: „Musimy stworzyć przedsiębiorstwom europejskim …“ 62
46
celkového rozšíření, které přinese nové investiční příležitosti v Evropě, avšak dá se najít i samostatně (jako vstup Polska do EU jako nové místo pro investice). To také znamená ochranu a nárůst počtu nových pracovních míst v Evropě investováním části výrobních procesů tam, kde jsou náklady nižší. Tento diskurz je pak použit ještě jednou, kdy se mluví o tom, že Polsko bude pokračovat ve své komparativní výhodě v podobě nižších nákladů na pracovní sílu, a to i ve vztahu k potenciálu, který je přítomen v růstu produktivity práce a úrovně vzdělání. Obecně tedy platí, že urychlení procesu dohánění vytvoří nové investiční možnosti. Vstup Polska do EU se dá také vnímat jako lepší ochrana
vlastnických
práv,
dodržování
pravidel
Společenství
v oblasti
hospodářské soutěže, otevírání kapitálových trhů a liberálnější a přátelštější prostředí pro podnikatele. Většina toho již v Polsku funguje a to v rámci plnění Asociační dohody, ale členství podle Hübner nepochybně posílí polský institucionální a právní závazek vůči těmto zásadám. Diskurz vstupu Polska do EU je dále viděn jako bytí součástí zóny volného obchodu a celní unie, což přinese společný vnější tarif a odstranění technických překážek. Tím pádem klesnou jak náklady na přizpůsobení se technickým normám, tak fyzické a celní kontroly. Dalším použitím diskurzu je vstup Polska do EU jako realizace strategického cíle země, kterým je vstup země do eurozóny. Vstup do eurozóny (v ne příliš vzdálené budoucnosti) bude podporovat hospodářskou stabilitu a eliminovat kurzovní riziko. Investoři pak mohou podle Hübner počítat s přiměřenou makroekonomickou stabilitou. Vstup Polska do EU jako možnost rozvoje bude společně tvořen skrz ochotu ostatních členských států pokračovat v reformách a radikálním úsilí o vybudování konkurenceschopnosti a základu pro dlouhodobý růst v Evropě, a zejména na provádění reforem v rámci lisabonského procesu. Odhady dopadů integrace EU ukazují, že vstup Polska do EU bude pro zemi znamenat dosažení větší prosperity, než kdyby do ní nevstoupila (vstup Polska do EU jako cesta k dosažení větší prosperity). Dále je v textu použito vysvětlení W. M. Orlowského, že členství v EU přispívá k zásadním změnám v makroekonomickém rozvoji chudších zemí, hlavně kvůli volnému pohybu výrobních faktorů (vstup Polska do EU jako zásadní změna rozvoje). Vstup do EU jako zvýšení
přílivu
soukromého
kapitálu
a
veřejných
transferů
je
dalším
neopomenutelným použitím diskurzu, který se pojí s těmi již výše zmíněnými. Hübner zde zmiňuje tvrzení Komise, ze kterého vyplývá použití diskurzu vstup Polska do EU
47
jako možnost být největším příjemcem ze společného rozpočtu. Komise uvádí, že podle návrhu finančního rámce EU na období 2007 - 2013, může být Polsko největším příjemcem, a to navzdory návrhům zachovat omezení na maximální výši odpovědnosti za členský stát v rámci politiky soudržnosti na 4 % HDP ročně. V neposlední řadě je nutné zmínit i vstup Polska do EU jako členství v Hospodářské a měnové unii. Polsko má v HMU výjimku - nemusí přijmout euro hned, ale zavazuje se naplnit maastrichtská fiskální i monetární kritéria. Výhodou pak může být vstup Polska do EU jako účast na lisabonské strategii, která umožní využít zkušeností jiných zemí EU. Paradoxně, i přes významné rozdíly v úrovni rozvoje, budou současní i noví členové EU muset řešit stejné problémy- jako např. nízkou nezaměstnanost, selhání systému sociálního zabezpečení tváří v tvář stárnutí populace atd. (Hübner, 2004) Co se postoje Hübnerové k EU týče, je zastánkyní členství v EU. V prvním textu přesvědčuje občany, aby hlasovali v referendu pro členství, kde vysvětlovala, že vesnice se bojí členství, ale jsou to právě ony, kdo bude moci čerpat nejvíce výhod. Rolníci, kteří mají více jak jeden hektar orné půdy, budou moci žádat o dotace. Přišla také s katalogem nároků na Unii - podle ní by měla být co nejvíce demokratická, transparentní, otevřená, účinná a efektivní, vřelá k sousedům a společenstvím států, se kterými se ve světě počítá (Hübner, 2003) z ekonomického hlediska druhého textu vysvětluje klady i zápory. Uznává, že mnoho výhod se nestane přes noc, ale že je potřeba čas a ostatně, jak zde již bylo výše uvedeno, říká, že Polsko bude více prosperovat jako člen Unie než když zůstane mimo. (Hübner, 2004) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Je vidět, že Hübner je ekonomkou a svému oboru rozumí. Druhý text je určen převážně pro posluchače, kteří se v ekonomii trochu orientují, neboť je zde použito mnoho pojmů právě z ekonomického oboru. Všechny myšlenky srozumitelně vysvětluje (za použití odborných pojmů, proto je dobré je znát a rozumět jim), podkládá je grafy, tabulkami a různými výzkumy. Jak již bylo řečeno, nejde slepě po tom, že je zastáncem či odpůrcem, ale umí vysvětlit a podat jak klady, tak zápory členství a jeho dopadu na Polsko.
48
V obou textech se zmiňuje o USA, v prvním textu mluví o tom, že je rozšíření EU veřejným zájmem a že USA hledají partnery. Ve druhém pak zmiňuje, že špatná hospodářská situace se dotýká právě i USA.
3.6.
Jarosław Kaczyński - opozice
Jarosław Kaczyński, polský politik a právník, v době komunismu aktivista demokratické opozice. Roku 1990 založil stranu Dohoda středu (Porozumienie Centrum, PC) a do roku 1997 byl jejím předsedou. Na bázi této strany pak v roce 2001 vznikla strana Právo a spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość, PiS), jejímž byl spoluzakladatelem a od ledna 2003 i předsedou. V letech 2006- 2007 působil ve funkci předsedy Rady ministrů a v roce 2010 kandidoval na prezidenta republiky. V případě Kaczyńského nastal problém s dostupností materiálů. Nebyly nalezeny projevy, proslovy ani rozhovory, pouze jejich části, které však nejsou vhodným materiálem pro diskurzivní analýzu. Je z nich však patrné, že podle něj vstup Polska do EU za stávajících podmínek (rok 2002, dle jeho slov jsou podmínky nejčernějšího scénáře) je nepředstavitelný a bojí se prohloubení společenské krize (radikalizace společnosti, postava Andrzeje Leppera atd) (Prawo i Sprawiedliwość, 2002a; Prawo i Sprawiedliwość, 2002b). Všechno dobré po roce 1989 by podle něj padlo vniveč a navíc neustále opakuje, že Polsko půjde do Bruselu a dojde do Minsku. Minsk zde představuje symbol autoritářství a diktátu. Obává se vlády A. Leppera a toho, kam by s ním Polskko mohlo dojít. (Prawo i Sprawiedliwość, 2002a) Je potřeba velkého úsilí, aby bylo vidět, že Polsko čerpá z členství již od samého počátku - že je příjemcem netto a ne poplatníkem netto. (Prawo i Sprawiedliwość, 2002b) Podle něj by Ústavní smlouva měla být přijata v referendu, protože po jejím přijetí bude radikálně oslabená polská politika v EU (Wiadomości, 2003). Kaczyński je členem PiS, která se k polskému členství v programu z roku 2001 postavila velmi obecně. Strana však zdůrazňuje nutnost silného postavení země v EU. Strana jako celek podporuje co nejrychlejší členství, ale jako požadavek uvedla nadřazenost polské ústavy nad mezinárodními smlouvami. K projektu evropské ústavy se strana staví odmítavě, tvrdí, že je nepotřebná. V lednu 2004 deklarovala požadavek
49
křesťanského pojetí EU v preambuli a posílení polského hlasu v unijních institucích. (Palovský, 2004)
3.7.
Donald Tusk - opozice
Donald Tusk, polský politik, vzděláním historik. Spoluzaložil stranu Liberálně demokratický kongres (Kongres Liberalno- Demokratyczny), která měla kořeny v polské Solidaritě, a roku 1990 se stal jejím předsedou. V březnu 1994 došlo ke sloučení strany s Demokratickou unií (Unia Demokratyczna) v Unii Svobody (Unia Wolności) a stal se místopředsedou. V roce 2001 se strana sloučila se stranou Volební akce Solidarita (Akcja Wyborcza Solidarność) pod novým názvem Občanská platforma (Platforma Obywatelska, PO). Ve stejném roce se strana stala největší opoziční stranou, Tusk byl zvolen místopředsedou Sejmu a v roce 2003 i předsedou strany (do roku 2014). V roce 2005 kandidoval na post prezidenta republiky a v letech 2007 - 2014 byl nejdéle působícím předsedou vlády. Od prosince roku 2014 je předsedou Evropské rady. V případě Tuska nastal problém s dostupností materiálů. Nebyly nalezeny projevy, proslovy ani rozhovory, pouze jejich části, které však nejsou vhodným materiálem pro diskurzivní analýzu. Je z nich však patrné, že se snaží probudit společnost a donutit ji jít volit v referendu ohledně polského členství v EU - Občanská platforma vytvořila kampaň s názvem „Vzbuďme se!“64. Jejich cílem je, aby co nejvíce lidí šlo volit, i kdyby byl jejich hlas proti Unii, pořád alespoň dají najevo své preference ohledně budoucnosti Polska. Navíc zve odpůrce, aby přišli a svůj názor zkonfrontovali s jejich názorem platformy. (InteriaFAKTY.cz, 2003) Tusk je členem PO, která se k otázce členství v EU staví zcela pozitivně. Vidí v něm možnost modernizace země, zlepšení kvality a spoluodpovědnost za evropské záležitosti. Strana poukazuje na úspěchy v otázce rozvoje, kterých od roku 1989 Polsko díky programům EU a přidružení Polsko dosáhlo. Do debaty o vstupu přišla v roce 2001 strana s vizí silného Polska v EU, avšak na bázi evropské solidarity a bez odmítání projektu supranacionality. (Palovský, 2004)
64
V originálu: „Obudźmy się!“
50
3.8.
Radosław Sikorski
Radosław Sikorski, polský politik, politolog a novinář. Od roku 1981 studoval v Anglii, kde vystudoval filosofii, politologii a ekonomii. Do Polska se vrátil počátkem 90. let a věnoval se zde politice- v roce 1992 působil jako náměstek ministra obrany (zapříčinil se o rychlou integraci Polska do struktur NATO), v letech 1998 - 2001 jako náměstek a ministr zahraničních věcí. V letech 2002 - 2005 žil v USA. Po svém návratu zpět do Polska byl zvolen do Senátu, v letech 2005 - 2007 byl ministrem obrany a v letech 2007 - 2014 byl ministrem zahraničních věcí v obou Tuskových vládách65. Od září 2014 byl maršálkem Sejmu, avšak v červnu 2015 rezignoval kvůli aféře s tajnými nahrávkami ministrů a podnikatelů. V letech 2010 - 2016 byl místopředsedou Občanské platformy (Platforma Obywatelska, PO) a v letech 2010 - 2014 předsedou Výboru pro evropské záležitosti. Co se stranické příslušnosti týče, v roce 1997, kdy kandidoval do Sejmu, byl spjat s Hnutím polské obnovy (Ruch Odbudowy Polski, ROP), v roce 2005 byl zvolen do Senátu jako nepartajní kandidát jménem volebního výboru Práva a spravedlnosti (Prawo i Sprawiedliwość, PiS) a od prosince 2007 byl členem PO. V případě Sikorského nastal problém s dostupností materiálů, neboť ve sledované době žil několik let v USA. Nebyly nalezeny projevy, proslovy ani rozhovory. Nedá se tak říci, jaké politické názory zastával.
3.9.
Bronisław Komorowski
Bronisław Komorowski, polský politik a státník, vystudovaný historik. V letech 2000 2002 byl ministrem obrany, od dubna 2007 maršálkem Sejmu. Díky této funkci mohl být v době od 10. dubna do 8. července 2010 prozatimním prezidentem. Do srpna 2010, kdy se stal prezidentem republiky, byl členem Občanské platformy (Platforma Obywatelska, PO), po nástupu do funkce své členství dočasně ukončil. V roce 2015 kandidoval znovu na prezidenta republiky, avšak neúspěšně. V případě Komorowského nastal problém s dostupností materiálů. Nebyly nalezeny projevy, proslovy ani rozhovory a není proto možné podrobit jeho názory diskurzivní 65
Od roku 2007 se účastnil politického života jako člen PO.
51
analýze. Ve sledované době byl členem PO, dá se tak jeho postoj popsat alespoň podle idejí strany. Ta se k otázce členství v EU staví zcela pozitivně. Vidí v něm možnost modernizace země, zlepšení kvality a spoluodpovědnost za evropské záležitosti. Strana poukazuje na úspěchy v otázce rozvoje, kterých od roku 1989 Polsko díky programům EU a přidružení Polsko dosáhlo. Do debaty o vstupu přišla v roce 2001 strana s vizí silného Polska v EU, avšak na bázi evropské solidarity a bez odmítání projektu supranacionality. (Palovský, 2004)
3.10. Grzegorz Schetyna Grzegorz Schetyna, polský politik a od ledna 2016 (plus v době 2009 - 2010) předseda strany Občanská platforma (Platforma Obywatelska, PO). V 80. letech studoval historii a byl aktivním členem protikomunistického studentského hnutí. V letech 2007 - 2009 byl ministrem vnitra a administrativy, 2007 - 2009 místopředsedou vlády, 2010 - 2011 maršálkem Sejmu a z této pozice prozatimním prezidentem republiky. Od září 2014 do listopadu 2015 pak byl ministrem zahraničí. V případě Schetyny nastal problém s dostupností materiálů. Nebyly nalezeny projevy, proslovy ani rozhovory, které by mohly být podrobeny diskurzivní analýze. Ve sledovaném období však byl členem PO, jejíž postoj k EU je popsán výše.
3.11. Ewa Kopacz Ewa Kopacz, polská politička, lékařka a aktivistka místní samosprávy. V letech 2007 2011 byla ministryní zdravotnictví, v letech 2011 - 2014 byla maršálkem Sejmu (coby první žena v úřadu maršálka) a v letech 2014 - 2015 předsedkyní vlády (coby druhá žena v tomto úřadu). V 80. letech byla členkou Sjednocené strany lidové (Zjednoczone Stronnictwo Ludowe, ZSL), v 90. letech byla členkou Unie svobody (Unia Wolności, UW) a v roce 2001 přešla k znovu povstalé Obyvatelské platformě (Platforma Obywatelska, PO), kde byla v letech 2014 - 2016 předsedkyní.
52
V případě Kopacz nastal problém s dostupností materiálů. Nebyly nalezeny projevy, proslovy ani rozhovory, které by mohly být podrobeny diskurzivní analýze. Členství v PO však prozrazuje, že sdílí stejné ideje jako strana (viz výše).
53
4. Analýza postojů z roku 2014 4.1.
Radosław Sikorski- ministr zahraničních věcí
Sikorski byl ministrem zahraničních věcí v letech 2007 - 2014, kdy jej v této funkci vystřídal Grzegorz Schetyna. Informacja Ministra Spraw Zagranicznych o zadaniach polskiej polityki 2014a zagranicznej w 2014 roku Radosław Sikorski: O porażkach poinformuje opozycja
2014b
Rozmowa dnia- Radosław Sikorski
2014c
Radosław Sikorski: Unia uchwali mocniejsze sankcje wobec Rosji. 2014d Czara goryczy się przelała Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou spisovné, což se od veřejně činné osoby očekává. Nejdelší je exposé, jehož délka je dána jeho povahou, kde je potřeba obsáhnout hodně informací. Délka rozhovorů je omezena několika faktory, např. délkou pořadu či časem věnovaným dané osobě, řešenou problematikou aj. Co se osoby týče, v případě exposé mluví často v první osobě množného čísla, avšak pod „my“ se může skrývat naprosto jakákoli skupina - my ministerstvo, my vláda, my Poláci, my střední Evropa atd. Jen občas jde z kontextu poznat, že pod „my“ je myšleno „my Poláci“ (např. když mluví o tom, jak se žádná země na našem kontinentu nepřesvědčila o hodnotě klidu tak, jako Poláci). Stejný problém nastává v případě, kdy mluví v první osobě čísla jednotného - také se nedá s jistotou říct, jestli myslí „já Sikorski“ nebo „já ministr zahraničních věcí“. Pro tento text je pak ještě typické používání třetí osoby - „ono Polsko“(např. „Polsko bude prosazovat politiku vůči Rusku…“66), „ono Rusko“(např. „Když Rusko spolupracuje se světem…“ 67) atp. (Sikorski, 2014a) V ostatních textech jsou použity ty samé osoby, ale v případě první osoby množného čísla již lze lépe rozpoznat, o jakou skupinu se jedná (nejčastěji „my 66 67
V originálu“ „…że Polska będzie prowadziła politykę wobec Rosji…“ V originálu: „Gdy Rosja współpracuje ze światem…“
54
Polsko/Poláci“- např. když mluví o tom, že před deseti lety vstupovali do EU 68) (Sikorski, 2014b). (Sikorski, 2014c; Sikorski, 2014d) Oslovení se dá z podstaty textů najít pouze u exposé. Na začátku jsou vyjmenovány všechny skupiny, kterým je text určen, a průběžně jsou znovu oslovovány ty, kterých se myšlenky nejvíce týkají. Zajímavostí však je, že ve chvíli, kdy je oslovena nová skupina lidí, se následně mění téma, které je dále řešeno. Tím zásadně přispívá k dobré orientaci v textu a lepší srozumitelnosti. (Sikorski, 2014a) V prvních třech textech se dají najít prostředky pro lepší orientaci v textu - na jednu stranu/na druhou stranu, zaprvé/zadruhé/zatřetí apod. (Sikorski, 2014a; Sikorski, 2014b; Sikorski, 2014c) V jednom textu je použit i idiom s významem „překrucovat fakta“69. (Sikorski, 2014c) V případě exposé poměrně často cituje jiné osobnosti, aby podpořil svá vlastní tvrzení Francise Fukuyamu, Donalda Tuska, Stanisława Matkiewicze, Vladimíra Putina (dvakrát), v té době současného premiéra Ruska (ale nejmenuje ho jménem, pouze funkcí), Květnovou ústavu, zásadu eura („jeden za všechny, všichni za jednoho“70), aktuálnost zásad přidělování fondů („více za více, méně za méně“ 71) nebo rčení, které používá Jagelonská univerzita (Plus ratio quam vis - Rozum je víc než síla72). (Sikorski, 2014a) Další zajímavostí je, že v pořadí ve třetím textu se Sikorski ohrazuje vůči používání pojmu „nové členské státy“. Vysvětluje to tím, že po deseti letech je přeci všech 10 zemí, které přistoupily v roce 2004, již normálními, řadovými členskými zeměmi a v té samé větě uvádí, že Polsko je takovým členským státem, který roste rychleji než stará Evropa. Tudíž si sám protiřečí. Navíc pojem stará Evropa používá i v předchozím rozhovoru, který proběhl jen o pět dní dříve než tento, ve kterém se ohrazoval vůči „novým členským státům“. (Sikorski, 2014c) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu
68
V originálu: „…że kiedy 10 lat temu wchodziliśmy do Unii, …“ V originálu: „…odwrócić kota ogonem.“ 70 V originálu: „…jeden za wszystkich, wszyscy za jednego…” 71 V originálu: „…więcej za więcej, mniej za mniej.“ 72 V originálu: „Plus ratio quam vis. Rozum wyższy niż siła.“ 69
55
Prvním použitím diskurzu v případě Sikorského je vstup Polska do EU jako přijetí role kotvy stability (v EU). Mluví o tom ve spojitosti s tím, že Polsko získalo z období míru i skončení konfrontace mezi bloky. Země tak přešla cestu od bankrotu na konci 80. let k přijetí role kotvy stability v EU. Konečně se tak může říct, že žijí v obyčejné zemi - ne na opevnění či valu, ale v obyčejné zemi. Dalším příkladem je vstup Polska do EU jako platforma pro prosazování energetické bezpečnosti sousedů EU. EU musí využít celý svůj potenciál v zabraňování narušení přesunu energie. Měla by zvážit „společné nakupování“ ropy a zemního plynu, jejichž ceny by se tak staly více konkurenceschopné, rozvíjet domácí zdroje energie, lépe využívat příležitostí, které nabízejí břidlicový plyn a uhlí. Polsko bude přemlouvat země jako je Ukrajina nebo Moldávie, aby realizovaly transparentní zásady třetího energetického balíčku. Vstup Polska do EU je z pohledu Sikorského viděn i jako pole pro realizaci strategických národních zájmů. Sám říká, že Polsko šikovně využívá svého již desetiletého pobytu v EU. Polsko se jasně posunulo v politické hierarchii Unie - ze země, která se na EU dívala prizmatem bezpečnosti a finančních zájmů se stala země, která stále více přebírá zodpovědnost za osud celé Unie. Důležitost vstupu Polska do EU jako navýšení počtu evropských partnerů dokázala krize na Ukrajině, kdy se Polsko přesvědčilo o jeho pravdivosti, hlavně co se otázky východní politiky týče. (Sikorski, 2014a) V odpovědi na otázku, co ho přesvědčilo o tom, že Unie není tak špatná odpovídá, že se přesvědčil na vlastní oči, že je Polsko v každé situaci konzultováno (vstup Polska do EU jako bytí součástí dění), žádná unijní regulace tak neprojde bez polského příspěvku. Díky tomu má Polsko mnohem větší vliv na dění na evropském kontinentu než kdyby se těšilo plné suverenitě v historickém smyslu. Příliv unijních peněz umožňuje Polsku dohonit Západ a vstup Polska do EU tak je možností civilizačního rozvoje. Sikorski zde zmiňuje, že opravdový test přijde ve chvíli, kdy dojde k dohnání západu a kdy se Polsko stane plátcem netto. Je potřeba dobře využít šance a řádně připravit pevné základy pro pokračování. Úkolem této dekády je uvolnit poslední velkou část peněz na investice, které později přinesou zisk. Dále vidí vstup Polska do EU jako zisk unijních svobod. (Sikorski, 2014b) V případě konání trojstranné mezinárodní komise v Krakově se o vstupu Polska do EU vyjadřuje jako o posunu do politického centra. V poslední době je Polsko vnímáno jako centrum demokratizace - vznikl Fond
56
mezinárodní solidarity, Evropská nadace pro demokracii atd. Tudíž polská role jde vidět. (Sikorski, 2014, c) Co se celkového postoje k EU týče, Sikorski v exposé, dalo by se říci, debatuje s euroskeptiky a říká, že se mýlili. Říká, že kritizují Unii za nedostatečnou rozhodnost vůči Rusku, ale na druhé straně postulují k návratu do EU jako do jediné zóny volného obchodu. Vyzývá je tedy, ať se rozhodnou - žádná unie nikdy nikoho neochránila a ani na nikoho neuložila tvrdé sankce. Jestli má splnit to, co se od ní očekává, pak musí být Unií politickou, více integrovanou než je dnes. NATO je podle něj jasným elementem polské bezpečnosti a ještě větší pocit bezpečí by Polsku dala vojenská integrace EU. Zde tedy naráží na to, že i Unie má své mezery, na kterých se ještě dá pracovat. (Sikorski 2014a) Ohledně bezpečnostní politiky se zmiňuje i v jednom z rozhovorů, kdy říká, že EU je jen dodatkovou pojistkou bezpečnosti, neboť nevytvořila seriózní bezpečnostní politiku. Mnoho nápadů existuje pouze na papíře a některé členské státy řekly, že svoje jednotky nikdy pod vlajkou Unie nevystaví. Tento postoj ho mrzí, protože on sám je zastáncem unijní bezpečnostní politiky. Navíc zdůrazňuje, že když už se Unii něco povede provést, pak má sama problém s tím, aby to, jak se říká, prodala. Když se něco povede USA, hned se o tom všude píše a mluví… (Sikorski, 2014b) V rozhovoru tazatel zmiňuje, že kdyby mu někdo před třiceti lety řekl, že takto dnes bude Polsko vypadat, že by mu nevěřil. Ani před patnácti lety ne. Na to Sikorski reaguje tím, že když Polsko vstupovalo do EU, mluvilo se o dvou scénářích- jeden říkal, že všechno se zhroutí, že dojde k rozkoupení polských pozemků, k rozkrádání a že se zhroutí zemědělství, průmysl a firmy. Druhý pak říkal, že budou dvě dekády odříkání, ale další generace bude žít normálně. Ani jeden scénář nemluvil o tom, že již od prvního dne bude mít Polsko z členství v Unii prospěch. Sám pak dodává, že je Unie lepší, než si myslel, ale ještě ne tak dobrá, jak by mohla být. Navíc zmiňuje fakt, že Unie platí za informovanost v členských zemích, díky čemuž Poláci vědí o přínosech z členství a o porážkách naopak informuje opozice. Také Unii srovnává s Římskou říší a je hrdý na to, že jsou Poláci jejími obyvateli s plnými občanskými právy. (Sikorski, 2014b) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu
57
Z pozice ministra zahraničních věcí, tedy člověka, co musí mít přehled o zahraničním dění, se zmiňuje o tom, že svět ještě nemá za sebou všechny válečné konflikty. Západ poukazuje na triumf demokracie nad komunismem, ale na Východě se ještě demokracie tak nezakořenila. Dokazuje to Kavkaz se svými nepokoji, moldavské Podněsteří či neustálé snahy o destabilizaci Ukrajiny. Situace kolem anexe Krymu se objevuje několikrát. Zájem Polska v této oblasti má několik důvodů - jednak se jedná o sousední zemi, jednak má Polsko bohaté zkušenosti s odebíráním území a jednak Ukrajinu považuje za spřízněnou zemi, co se vývoje týče. Navíc je potřeba dodat, že všechny zkoumané texty obsahují poměrně velké množství témat - od krize na Ukrajině, přes výročí pobytu v NATO a EU, Východní partnerství, Rusko (o kterém se zmiňuje, že s ním má Polsko od doby členství v NATO a EU mnohem lepší vztahy než do té doby), až po Kavkaz. Nechybí ani poukázání na fakt, že Východní partnerství přináší své ovoce – příkladem může být zavedení bezvízového styku s Moldávií. Východní partnerství bylo ostatně iniciováno samotným Polskem, není tedy divu, že je neustále zdůrazňováno. Co se Ruska týče, sám zmiňuje, že Západ (Polsko počítaje) se nikdy nesnažil dostat Rusko pryč z mezinárodního společenství. Naopak vždy docházelo ke snahám o rozvoj vztahů skrz různé instituce a nástroje. Vyjadřuje se tedy tak, že Rusko se samo rozhodlo vrátit se k anarchickému modelu rozvoje. Zde je vidět, jak důležité je pro Polsko dění na Ukrajině. V roce 2014 se již mluvilo o možnosti britského odchodu z EU. Sám Sikorski říká, že podle Polska je rozhodně místem Spojeného království Unie, neboť jeho odchod by poškodil celou Unii, Polsko nevyjímaje. Deklaruje, že se Polsko bude snažit o zintenzivnění dialogu. Vzhledem k tomu, že v Anglii nějakou dobu žil (získal zde politický azyl) a studoval, má tak k zemi blízko. Navíc odchod Spojeného království z EU by byl v rozporu s „polskými národními zájmy“. Zajímavé je, že ve svém exposé gratuluje některým zemím k dosaženým úspěchům, i když se jedná o exposé před Sejmem. Gratuluje zde například Rumunsku k modernizaci vojenských sil nebo Afghánistánu k řádně provedeným prezidentským volbám. Lze to
58
označit za hezké gesto a zároveň ukazuje, že má přehled a sleduje dění v jiných zemích, ostatně jak se od ministra zahraničí očekává. Ve spojitosti s otázkou informovanosti o přínosech členství v Unii zmiňuje, že např. v Británii se člověk z novin nedočte, jak EU funguje, což ví ze své vlastní zkušenosti z doby, kdy v mládí v Británii sám žil. Navíc na počátku 90. let měl nálepku euroskeptika. Přiznává, že v té době neměl příliš valné mínění o Unii (viz přiznání, že je Unie lepší než si myslel) a zdůrazňuje, že je potřeba myslet na to, že USA bylo v otázce přijímání Polska do institucí západního světa odvážnější než sama Unie. Ono členství v NATO bylo samo o sobě aktem, které otevřelo Polsku cestu do EU. V rozhovoru přiznává, že akce v Iráku nebyla nejlepší. V té době nemohlo Polsko nepodpořit USA, ale otázkou je, zda to muselo dělat tak ostentativně. Navíc zmiňuje teorii, podle které je plynovod Nordstream odpovědí Schroedera na dřívější chování Polska. O euru a eurozóně se vyjadřuje tak, že je nedříve potřeba, aby tato sféra přesvědčila Polsko, že problémy minulosti jsou již minulostí a navíc vstup do eurozóny musí být pro Polsko přínosný. Navíc vyjadřuje radost z toho, že Martin Schulz, coby Němec, přesvědčuje Polsko, aby se k eurozóně připojilo a posílilo ji. Rozplývá se zde nad tím, jaký je to skvělý okamžik - Německo nikdy v historii Polsku nelichotilo, co se hospodářských úspěchů týče.
4.2.
Grzegorz Schetyna - ministr zahraničních věcí
Grzegorz Schetyna byl ministrem zahraničních věcí od září 2014 do listopadu 2015. Vzhledem k tomu, že Schetyna byl ministrem zahraničních věcí pouze čtyři měsíce z roku 2014, který je pro práci podstatný, není k dispozici tolik textů. Grzegorz Schetyna
2014a
Minister Grzegorz Schetyna o priorytetach polskiej dyplomacji
2014b
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů
59
Oba texty jsou spisovné. Rozhovor je poměrně krátký, omezený časem věnovaným Schetynovi, zatímco exposé je mnohem delší - přece jenom zde musí být obsaženo více oblastí. V textech mluví v první osobě jednotného čísla- ve spojitosti „já“ jako Schetyna (např. „To je člověk, kterého znám hodně, hodně let.“73 (Schetyna, 2014a)), ale také ve spojitosti „já, ministr zahraničních věcí“ (např. „Měl jsem tu čest hostit obě tyto návštěvy“74 (Schetyna, 2014b)). Stejně tak mluví často v první osobě množného čísla a to v různých spojitostech - „my Poláci“ (velmi často používáno v exposé (Schetyna, 2014b)), „my strana“ atp. Nechybí ani využití neutrální třetí osoby čísla jednotného pro chvíle, kdy není potřeba nikoho konkrétního jmenovat. Rozhovor je ze své podstaty věnován všem posluchačům, zatímco exposé bylo vedeno v Sejmu, a tak je věnováno hlavně poslancům, ministrům, maršálkovi a prezidentovi. V exposé průběžně oslovuje ty skupiny, kterých se daná myšlenka zrovna dotýká nejvíce. Z jazykových prostředků využívá opakování s důrazem v rámci jedné věty (např. Nechceme…, nechceme…“75 (Schetyna, 2014b)). Používá i řečnické otázky, v rámci otázek, které v posledních době rezonují společností. Cituje Barracka Obamu a rčení „jeden za všechny, všichni za jednoho“76, jinak jsou texty na jazykové prostředky poměrně chudé. (Schetyna, 2014b) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Vzhledem ke krizi na Ukrajině, která byla v roce 2014 aktuálním, žhavým a všude diskutovaným tématem, se do popředí dostává otázka bezpečnosti. Není se proto čemu divit, když Schetyna zdůrazňuje, že silné NATO a silná EU je garancí bezpečnosti (vstup Polska do EU jako bezpečnostní garance pro zemi). To, co je ohrožením pro EU, je ohrožením pro všechny její členy - je tedy jedno, jestli některé země mají zájmy na Ukrajině a jiné se více soustřeďují na dění v Severní Africe. Co ohrozí jedny, ohrozí 73
V originálu: „Tj. człowiek, którego znam od wielu wielu lat.“ V originálu: „Miałem przyjemność być gospodarzem obu tych wizyt.“ 75 V originálu: „Nie chcemy powtórzenia zimnej wojny, nie chcemy nowej żelaznej kurtyny…“ 76 V originálu: „Jeden za wszystkich, wszystcy za jednego.“ 74
60
všechny. (Schetyna, 2014a) Vstup Polska do EU vidí dále jako možnost pro zrychlení civilizačního rozvoje. Podle něj díky úsilí všech Poláků využila země tohoto času nejlépe ze všech postkomunistických zemí. Situace ve světě není příliš příznivá válka v Iráku, Sýrii, na hranicích Turecka, v Libyi… Polsko se cítí spoluzodpovědné za evropskou bezpečnost (vstup Polska do EU jako bytí spoluodpovědný za evropskou bezpečnost) a k teroristickým hrozbám, humanitárním katastrofám, přerušením dodávek plynu, válečným zločinům ve vztahu k náboženským nebo etnickým menšinám se nebude stavět slepě. Bezpečnost v Evropě je jen jedna a je nedělitelná. S tím souvisí i vnímání vstupu Polska do EU jako podpora energetické bezpečnosti. S postojem k Rusku se pojí i vnímání vstupu Polska do EU jako šance dosáhnout větších úspěchů. Snaha 27 členských států (v roce 2014 - pozn. autorky) dohromady může přinést více než snaha jedné země. V rámci desetiletého výročí se zmiňuje o tom, že Polsko více než lépe využilo přístupu k evropským dotacím (vstup Polska do EU jako možnost čerpat z evropských fondů). Vstup Polska do EU vnímá rovněž jako bytí účastníkem
debaty
o
unijní
budoucnosti.
EU
vidí
jako
silného
aktéra
spolurozhodujícího v globálních otázkách, prováděcího aktivní sousedskou politiku. (Schetyna, 2014b) Co se postoje k EU týče, o členství se vyjadřuje kladně. Udává, že události posledních několika měsíců ukazují, že bylo dobré rozdělit polskou zahraniční politiku do dvou pilířů - EU a NATO. Díky společenství demokratických zemí tvořících společný trh, a kteří jsou připraveni bránit společné západní hodnoty, dnes může být Polsko v bezpečí, pyšné a bohatší. Navíc vyjadřuje neskrývanou radost nad tím, že i nový generální tajemník NATO, Jens Stoltenberg a představitelka EU pro zahraniční věci, Federica Mogherini si uvědomují sílu a pozici Polska a za účelem svých prvních zahraničních cest si vybrali právě Polsko. Ve světle všech krizí a válečných událostí by se však EU měla pozastavit nad bezpečnostní strategií - Unie musí být silou spolu tvořící bezpečnost ve svém sousedství. Nestabilita v regionech sousedících s Unií je výzvou pro Společnou bezpečnostní a obrannou politiku, jejíž potenciál je nevyužitý. Věnuje poměrně dost místa čtyřem základním svobodám EU, vyzdvihuje je a vysvětluje, jak je dále podpořit. Řadí se k zastáncům TTIP. (Schetyna, 2014b)
61
Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Jako ministr zahraničí sleduje zahraniční dění, a tak se nemůže nezmínit o krizi na Ukrajině. O proběhlých volbách se zmiňuje jako o „parodii na volby“, které akceptuje pouze Rusko, zmiňuje, že panuje jednotný postoj napříč EU (i napříč Visegrádskou skupinou) a USA co se sankcí týče, ale že je důležité dohodnout se na tom, co bude následovat poté. Zdůrazňuje, že politika NATO (které je věnováno mnoho místa) a zahraniční politika musejí být politikami skutečnými, je potřeba soustředit se hlavně na bezpečnost a její garanci. S krizovou situací zdůrazňuje důležitost partnerství s USA a spolupráci v rámci Výmarského trojúhelníku, kde se řešila hlavně tématika Evropské politiky sousedství. Část svého exposé věnuje otázce Východního partnerství (iniciativa z polské a švédské strany) - odpovědím na otázky, zda to všechno stálo za to. Celou situaci velmi hezky vysvětluje, že každému státu jsou nabídnuté různé druhy spolupráce. Vysvětluje, že i přesto, že nabídka vycházela Rusku více než vstříc, přesto byla odmítnuta. Rusko si přesto vybralo cestu agrese. S hrdostí vypočítává odbytá jubilea - 25 let zpětného zisku suverenity, 15 let členství v NATO a 10 let členství v EU. Každá z těchto událostí byla mílovým kamenem na cestě za získáním místa ve světě shodného s potenciálem, jaký Poláci mají. Z pozice ministra zahraničních věcí se k závěru exposé vyjadřuje víceméně k celému světu (od Asie, přes Afriku až po Jižní Ameriku) - kde jsou jaké zájmy Polska, na čem se bude pracovat, co je důležité a co ne, s kým je potřeba rozvíjet obchod, kde je potřeba humanitární pomoci a kde naopak rozvojové atp.
4.3.
Bronisław Komorowski- prezident
Bronisław Komorowski byl prezidentem Polska v letech 2010- 2015, kdy ho vystřídal Andrzej Duda.
62
Dokładnie 15 lat temu podpisaliśmy dokumenty akcesyjne do NATO
2014a
Polska może sięgać po najwyższe funkcje w UE
2014b
Orędzie prezydenta Bronisława Komorowskiego
2014c
Wywiad w "Sygnałach Dnia" w PR1
2014d
Wystąpienie Prezydenta RP na Zgromadzeniu Ogólnym Sędziów 2014e Trybunału Konstytucyjnego Wystąpienie z okazji 25-lecia Wolności
2014f
Orędzie Prezydenta RP przed Zgromadzeniem Narodowym
2014g
Wystąpienie Prezydenta RP w Święto Wojska Polskiego
2014h
Wystąpienie Prezydenta RP w Bundestagu
2014ch
Wystąpienie przed Grobem Nieznanego Żołnierza
2014i
Wystąpienie Prezydenta RP podczas Warsaw Security Forum
2014j
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou spisovné a poměrně krátké (např. na rozdíl od exposé ministrů či premiérů). Délkou se vymykají akorát dva- vystoupení před Národním shromážděním (Komorowski, 2014g) a vystoupení v Bundestagu (Komorowski, 2014ch). Komorowski mluví buď ve třetí osobě jednotného čísla- „ono Polsko“ (např. „Vstup Polska do EU v roce 2004…“77 (Komorowski, 2014e)), „je potřeba připomenout si/vzpomenout na…“ (např. „Je třeba připomenout si tamtu radost a tamtu hrdost, která…“78 (Komorowski, 2014a)) apod. Většina textů je však vedena v první osobě množného čísla, čímž vlastně dává najevo, že sám sebe počítá za Poláka a že mluví jménem všech. Dá se najít i první osoba jednotného čísla, nejčastěji když vstupuje do řeči jako prezident - „podle mě“, „myslím si“ apod. Všechny texty, kromě rozhovorů (z jejich podstaty) a jednoho jediného projevu (Komorowski, 2014c - k desetiletému výročí členství země v EU; věnováno všem) jsou uvedeny oslovením skupin, kterým je text věnován, dané skupiny jsou pak případně zmiňovány i průběžně. 77 78
V originálu: „Wstąpienie Polski do Unii Europejskiej w 2004 roku…“ V originálu: „Warto przypomnieć sobie tamtą radość i tamtą dumę, która…“
63
Z jazykových prostředků je hojně používáno opakování (anafora) s důrazem a to jak na začátcích vět (např. „Tehdy jsme ubránili… Tehdy jsme zastavili… Tehdy jsme válčili… Tehdy jsme umocnili…“79 (Komorowski, 2014h)), tak i v rámci jedné věty (např. omezovat naše ambice, naši svobodu, naše aspirace a naši národní hrdost…“80 (Komorowski, 2014a)). Tento prvek se napříč všemi projevy vyskytuje velmi hojně. Dá se zde najít i opakující se trojce (např. „…bytosti racionální, svobod…“81 (Komorowski, 2014ch)), prostředek používaný opět ke zdůraznění. K doplnění a podpoření svých myšlenek často cituje jiné osobnosti, např. Jana Pavla II. dvakrát (Komorowski, 2014f; Komorowski, 2014g), T. Mazowieckého (Komorowski, 2014g), W. Bartoszewského (Komorowski, 2014ch), J. Gaucka a R. von Weizsäckera (Komorowski, 2014ch). Nebo dokumenty- Květnovou ústavu (Komorowski 2014a) a Washingtonskou smlouvu (Komorowski, 2014ch), rčení („Bez práv není opravdová svoboda“82 (Komorowski, 2014e)), nápis na zdech tribunálů z dob dávného Polska (Iustitias vestras iudicabo - Posoudím Vaši spravedlnost 83 (Komorowski, 2014e)), latinské rčení „Si vis pacem, para bellum!” - Chceš mír, připravuj válku 84 (Komorowski, 2014h). Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Při odpovědi na otázku, co Polsku dalo členství v Unii, Komorowski odpověděl, že o úspěších by se dalo dlouze mluvit, nejvíc je lze však vidět v lokálním Polsku. Zde vidí vstup Polska v EU jako sloučení hluboké a moudré reformy místní samosprávy s obratným využíváním zdrojů a možností, které nabízí členství. Narostl počet aut v domácnostech, narostl počet silnic a dálnic atd. Největší rozvoj je však vidět právě v malých městech a obcích - chodníky, cesty, školky. A Poláci vědí, že to vše je efektem členství v EU. Dále vnímá vstup Polska do EU jako bytí partnerem, se 79
V originálu: „Wtedy obroniliśmy własną niezależność, walcząc o święte prawo do wolności! Wtedy zatrzymaliśmy pochód bolszewickiej Rosji w głąb Europy. Wtedy, przeciw bolszewikom walczyliśmy ramię w ramię z ukraińską armią generała Semena Petlury. Wtedy umocniliśmy własne, młodziutkie polskie państwo, ale pamiętamy, że utraciliśmy to nasze państwo ponownie już w 39 roku.“ 80 V originálu: „…ograniczą naszą wolność, nasze ambicje, nasze dążenia i naszą narodową dumę…“ 81 V originálu: „…istoty rozumnej, wolnej, społecznej…“ 82 V originálu: „Bez praw nie ma prawdziwej wolności.“ 83 V originálu: „Iustitias vestras iudicabo – „Osądzę waszą sprawiedliwość.“ 84 V originálu: „łacińską maksymę „Si vis pacem, para bellum!” - Chcesz pokoju, gotuj się do wojny.“
64
kterým se počítá, partnerem, který má v EU přátele. Polsko již není v EU cizincem, už se s EU sžilo. Spolupracuje s partnery EU, reprezentuje zájmy menších zemí, pracuje v rámci Visegrádské skupiny stejně jako s Baltskými zeměmi. Politický potenciál Polska k plnění důležitých funkcí je dostatečný. S děním na Ukrajině si navíc podle Komorowského stále více Poláků uvědomuje, že prozápadní orientace spolu s členstvím v NATO a EU Polsku zajišťuje bezpečnost (vstup Polska do EU jako zajištění vlastní bezpečnosti). Navíc se o vstupu Polska do EU vyjadřuje jako o úspěchu díky vlastní pracovitosti. Východ se na Polsko dívá jako na národ šťastlivců, kterým se zrovna vše povedlo. Polsko je vnímáno jako národ těch, kterým se daří, kteří se rozvíjejí, jsou stále bohatší, a které je dobré následovat. Naopak Západ vnímá to, že jejich úspěch a civilizační rozvoj není jen efektem členství v EU a evropských fondů, ale také vlastní pracovitosti, kreativnosti, podnikání, chuti učit se novým věcem, získávání vzdělání. Jedná se o výsledek úsilí celé polské společnosti. Podle Komorowského tak kombinace reforem, pracovitosti, kreativnosti a evropských peněz přinesla vynikající výsledky. V otázce nízké účasti ve volbách do Evropského parlamentu dále říká, že fungování EP, Komise či jiných institucí Poláky příliš nezajímá, ale že cítí, že členství v EU přináší dobré efekty (vstup Polska do EU jako přínos). (Komorowski, 2014b) Unie navíc podporuje rozvoj národní a lokální kultury (vstup Polska do EU jako rozvoj národní kultury), evropské finance dopomohly v posledních letech ke vzniku mnoha kulturních institucí. (Komorowski, 2014d) Vstup Polska do EU je dále prezidentem vnímán jako vstup do skupiny národů, které se rozhodly pro svobodu jako základní princip státu. Se zachováním národní identity a ústavních tradic, Polsko svědomitě využívá svobod EU, na kterých Unie stojí. S tím se pojí i vstup Polska do EU jako spoluúčast na tvorbě unijního práva. (Komorowski, 2014e) Členství Polska v NATO vnímá jako bytí součástí nejsilnější vojenské aliance na světě a vstup Polska do EU vidí jako bytí součástí nejsilnější hospodářské a politické komunity. (Komorowski, 2014h) Co se postoje prezidenta Komorowského k EU týče, o desetiletém pobytu země v EU se vyjadřuje velmi kladně - považuje to za dobrý čas pro Polsko. Neopomíná dodávat, že změny k lepšímu se odehrály a odehrávají díky práci Poláků, ale samozřejmě i s přispěním evropských peněz, za což jsou v Polsku vděční. V projevu k výročí desetiletého členství také děkuje všem, kteří dopomohli k zisku členství (T.
65
Mazowieckého, K. Skubiszewského a L. Wałesu přímo jmenuje a dále děkuje všem prezidentům, premiérům, vládám, Sejmům a Senátům a všem stranám). (Komorowski, 2014c) Navíc sám říká: „Získali jsme vysněné členství v EU“85. (Komorowski, 2014f) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Napříč všemi texty se objevují stejná témata, která byla v roce 2014 aktuální - ať se jednalo o výročí (25 let svobody Polska, 15 let členství v NATO, 10 let členství v EU, 75 let od počátku Druhé světové války nebo 100 let od počátku První světové války) či krize na Ukrajině. Není náhodou, že svobodné Polsko se nejdříve snažilo získat členství v NATO záměrem bylo získat pocit bezpečí, tolik potřebný pro zemi v průběhu transformace. Navíc Polsko počítalo s tím, že členství v NATO jim pomůže lépe získat členství v EU a tak se i stalo. Zároveň obě organizace považuje za nejdůležitější, co se garance bezpečnosti týče. První použití diskurzu navíc souvisí s tím, že 89% Poláků podporuje členství země v EU. Sám Komorowski o tomto faktu mluví s velkou pýchou, což je namístě vzhledem k tomu, že zastává funkci prezidenta země. Jedná se o největší podporu členství napříč všemi unijními státy. Navíc 89% podporu velmi poeticky přirovnává k roku 1989, kdy Polsko získalo zpět svobodu. V jednom z rozhovorů se zmiňuje o tom, že svoboda celé středovýchodní Evropy se začala v Polsku (tato myšlenka se objevuje ve vícero projevech, v jednom např. používá i spojení „Freedom was made in Poland“ (Komorowski, 2014g)), díky vítězství ve volbách 1989. Konec tohoto procesu se může datovat podle Komorowského např. pádem Berlínské zdi, ale také třeba rozšířením EU či NATO. Tyto myšlenky jsou typické pro polský patriotismus, polskou národní hrdost. Konflikt na Ukrajině ukázal, že ne všechny národy našeho regionu mohou žít bezpečně. Komorowski říká, že zbrojní konflikt je stále brutální realitou Východní Evropy a ne pouze exotických konfliktů na odlehlých kontinentech. V Evropě došlo k anexi Krymu, 85
V originálu: „Uzyskaliśmy wymarzone członkowstwo w Unii Europejskiej.“
66
v Evropě se uděluje vojenská podpora separatistům, v Evropě došlo k sestřelení letadla s civilisty a dětmi na palubě. Je vidět, že současná situace Komorowského trápí a jako prezident země si uvědomuje, že se podobné „kauzy“ bohužel mohou stát kdekoli, tedy např. i v Polsku. Proto tolik spoléhá na USA, proto ho tak potěšilo, že americký prezident Barrack Obama přijede navštívit právě Polsko, proto je rád, že se může spolehnout na USA coby partnera v otázce Ukrajiny. Navíc svůj kladný postoj a podporu Ukrajině sám v jednom z textů vysvětluje - vidí paralelu na cestě k polské a ukrajinské svobodě. Na rozdíl od Ukrajiny však Polsko již svou cestu na Západ našlo (skrz členství v NATO a EU), a proto je potřeba teď pomoci Ukrajincům, aby se jim to také povedlo. Navíc dodává, že by Polsko moc rádo vidělo Rusko jako partnera Unie, a proto jsou tak rozčarovaní nad ruskou politikou poslední doby. Z pozice prezidenta vyzývá k podpoře TTIP (Transatlantické obchodní a investiční partnerství86). Ve chvíli, kdy se skoro vše otáčí k Asii, vyzývá, abychom pomohli Západu k větší stabilitě. Zachování politické, vojenské, sociální a hospodářské transatlantické vazby je podle něj dobrou investicí do budoucna.
4.4.
Donald Tusk - premiér
Donald Tusk byl nejdéle působícím premiérem země, ve funkci byl v období od 16. listopadu 2007 do 22. září 2014.
86
Anglicky „The Transatlantic Trade and Investment Partnership“
67
Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie sytuacji na Ukrainie- 2014a prezes Rady Ministrów Donald Tusk Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie aktualnej sytuacji na 2014b Ukrainie- prezes Rady Ministrów Donald Tusk Rozmowa Dnia: Donald Tusk (a)
2014c
Informacja ministra spraw zagranicznych o założeniach polskiej 2014d polityki zagranicznej w 2014 roku- prezes Rady Ministrów Donald Tusk Rozmowa Dnia: Donald Tusk (b)
2014e
Informacja prezesa Rady Ministrów na temat działań rządu w ciągu 2014f najbliższych miesięcy- prezes Rady Ministrów Donald Tusk Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou psány spisovně, což se od veřejně činné osoby očekává. Délky jsou různé, ale všechny patří ke kratším. Tusk mluví nejčastěji v neutrální, třetí osobě čísla jednotného a do toho vstupuje prvními osobami. V případě jednotného čísla nejčastěji jako premiér (např. ve spojení moje vláda87 (Tusk, 2014d)), v případě množného čísla pak jako „my Polsko“ (např. „ S jistotou my, Poláci, …“ 88 (Tusk, 2014a)), „my vláda“ (např. když zmiňuje, jaké priority přijali89 (Tusk, 2014f)) nebo třeba i „my EU“ (např. „…kdyby se EU rozhodla, že jako celek nakupujeme plyn a teprve potom ho budeme dělit shodně s potřebami evropských zemí…“90 (Tusk, 2014c)). Dá se zde však najít i několik použití druhé osoby čísla množného (např. „Dobře víte, …“91 (Tusk, 2014b)) nebo třetí osoby čísla množného (např. když zmiňuje, že o své budoucnosti musí rozhodovat sami Ukrajinci92).
87
V originálu: „…od mojego czy naszego rządu…“ V originálu: „Z całą pewnościaą my, Polacy, …“ 89 V originálu: „Przedstawię dwa kluczowe priorytety, jakie przyjęliśmy jako rząd,…“ 90 V originálu: „…ale gdyby Unia Europejska jako całość postanowiła, że kupujemy gaz i dopiero później go jakby dzielimy zgodnie z potrzebami poszczególnych państw europejskich,…“ 91 V originálu: „Państwo dobrze wiecie,…“ 92 V originálu: „…że o przyszłości Ukrainy muszą bezwzględnie decydować sami Ukraińcy,…“ 88
68
Rádiové rozhovory jsou věnované všem, kteří chtějí poslouchat, zbytek textů, tedy projevy, byly předneseny na půdě Sejmu a na začátku je vždy napsáno, komu jsou věnovány. Z jazykových prostředků používá ty, které slouží ke zdůraznění, např. vysvětlující trojici (např. „Vyjednáváme, mluvíme, přemýšlíme…“93 (Tusk, 2014f)), opakování v rámci jedné věty (např. „…co znamená dnes plyn, co znamená dnes energie, …“94 (Tusk, 2014b)), ale také dělení textu pro lepší srozumitelnost textu (zaprvé/zadruhé, na jednu stranu/na druhou stranu atp.). (např. Tusk, 2014a) Pro podporu svých tvrzení využívá i citací, konkrétně cituje některé poslance PiS (Tusk, 2014d) nebo třeba zásadu/rčení Poláků, že namísto předvídání se učí svými chybami95 (Tusk, 2014e). Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Prvním použitím sledovaného diskurzu je vstup Polska do EU jako garance bezpečnosti. Ve spojitosti s Ukrajinou Tusk dodává, že je potřeba jednat jednoznačně a společně. (Tusk, 2014a) Dalším je vstup Polska do EU jako bytí součástí Západní komunity (politické, hospodářské i vojenské) (Tusk, 2014b; Tusk, 2014c; Tusk, 2014d). Navíc spolupráce EU s USA a Kanadou je podle Tuska nejlepší garancí skutečného jednání. (Tusk, 2014b) Co se vztahu k EU týče, uvědomuje si kritickou situaci doby (v kontextu s krizí na Ukrajině), ale dodává, že Polsko nikdy nebylo tak pevně zakotveno v mezinárodním společenství. I když v rozhovorech příliš EU nezmiňuje, přesto je cítit, že si její hodnotu uvědomuje. Ví, že Polsko nikdy nebylo tak bezpečné, ale dodává, že polská bezpečnost se odráží od toho, co Poláci dělají, jak se chovají, jakou mají pozici v Evropě (zde je např. vidět ona EU, kterou ale přímo nezmiňuje), jak jsou vnímáni ze strany USA a NATO. Zhodnocuje tak, že v dnešní době je polská pozice lepší, než kdy jindy, ale za to jsou i větší hrozby než jindy. (Tusk, 2014c) V případě druhého rozhovoru velmi pyšně popisuje, jak velká je v Polsku podpora EU a jak se tím všude (a rád) chlubí. Ve spojitosti s tím vyzývá občany k tomu, aby šli volit do Evropského parlamentu, protože 93
V originálu: „Negocjujemy, rozmawiamy, zastanawiamy się…“ V originálu: „…co znaczy dzisiaj gaz, co znaczy dzisiaj energia…“ 95 V originálu: „Mądry Polak po szkodzie.“ 94
69
nízký zájem u polských voličů by ve srovnání s vysokou podporou mohl znamenat špatný obrázek Polska v Unii. Sám uznává, že i on si často uvědomuje, že volby do EP jsou pro něj volbami druhého řádu, přesto je však potřeba jít volit. (Tusk, 2014e) Navíc velmi zvláštně často popisuje, jak díky Polsku např. začala Unie jednat nebo zvolila takovou cestu řešení určitého problému (např. Tusk, 2014a). Víceméně u každé zmínky o Unii se dá najít takováto věta. Tusk navíc reflektuje obavy z rostoucího euroskepticismu napříč Unií a z názorů pobízejících k rozpadu EU. Obává se, že tato skupina radikálních pravicových a ultrapravicových uskupení může získat poměrně hodně hlasů ve volbách do EP. Tato skupina je podle něj nebezpečná proto, že často podporuje Rusko a Putina. (Tusk, 2014d) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Jednou velkou problematikou, procházející skrz rozhovory, je krize na Ukrajině a problematika Ruska. Tusk tvrdí, že je potřeba zaujmout jednotné stanovisko vůči Rusku a Ukrajině, protože teprve tak mají jednání nějaký smysl. Víme totiž, jak funguje mezinárodní právo, víme, kde jsou hranice, a přesto jsme svědky agresivního počínání Ruska. Ze své pozice deklaruje, že se bude snažit Ukrajině co nejvíce pomoci - finančně (skrz Unii), materiálně, zdravotně… Jakkoli. Hlavním cílem všech by mělo být prosazení integrity a suverenity Ukrajiny. V kontextu ukrajinské krize zmiňuje i důležitost podpory Moldávie a Gruzie. Rovněž zdůrazňuje spolupráci s USA, protože to jsou právě Američani, kdo jsou schopni rychle a třeba i tvrdě zasáhnout, co se vojenské spolupráce týče, a proto je pro ještě bližší kooperaci i na území Polska. Aby se však Polsko nemuselo spoléhat pouze na spolupráci s NATO či USA, je potřeba modernizovat armádu a i přes krizi na ni dávat nemalé částky. Uvědomuje si, že Polsko potřebuje spolupráci právě s NATO i USA (ale i třeba Kanadou), ale nikdo jim nepomůže, pokud sami nebudou schopni bránit své vlastní hranice. Svou spolupráci směřuje hlavně na Visegrádskou skupinu, konkrétně na Slovensko a Maďarsko, kvůli hranicím s Ukrajinou. S postupem času se vyvíjí i Tuskův postoj k sankcím. Ještě na začátku roku 2014 tvrdil, že sankcemi se nic nevyřeší a s postupem času uznal, že k jejich použití může dojít, v případě, že Unie bude jednotná.
70
Ve spojitosti s energetickou otázkou, která je kvůli ukrajinské krizi stále více aktuální, se přiklání k tomu, aby EU přistoupila k jednotným, společným nákupům plynu, aby se nemohlo stát, že by Rusko vyhrožovalo zastavením dodávek. Jednalo by totiž s jedním velkým celkem, který by nakupoval velké množství suroviny, a pak by se ani jemu nevyplatilo, aby obchody nevzkvétaly. U připojení se do eurozóny říká, že Polsko má dva problémy, které je potřeba vyřešit. Zaprvé je to nutná změna ústavy a za druhé je to nutné vyřešení a dořešení krize. Polsko si totiž uvědomuje, že si v krizi poradí lépe než členové eurozóny. Dodává však, že Polsko se rozhodně stane členem, jakmile se objeví okolnosti, za kterých se bude bez debat dát říci, že připojení se je pro Polsko bezpečné.
4.5.
Ewa Kopacz - premiérka
Ewa Kopacz zastávala úřad premiérky země v době od 22. září 2014 do 16. listopadu 2015. Vzhledem k tomu, že Kopacz byla v úřadu pouze necelé čtyři měsíce z roku 2014, a pro práci je podstatný rok celý, byly použity i texty z doby, kdy ještě nebyla premiérkou. Rozmova Dnia: Ewa Kopacz (a)
2014a
Rozmova Dnia: Ewa Kopacz (b)
2014b
Expose Premier Ewy Kopacz
2014c
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou spisovné. Rozhovory jsou spíše krátké, zatímco exposé, ze své podstaty, kdy musí obsáhnout širokou škálu témat, je delší. Kopacz velmi střídá osoby, ve kterých mluví. Intenzivně do textu vstupuje v první osobě jednotného čísla, sama za sebe. V exposé velmi často využívá spojení „moje vláda“ (např. „Moje vláda zavede takovýto systém.“96 (Kopacz, 2014c)). V případě použití první osoby množného čísla nejčastěji střídá použití jako „my Polsko“ (např.
96
V originálu: „Mój rząd wprowadzi taki system.“
71
když mluví o tom, že se těžko žije v zemi, kde jsme neustále krmeni opozicí97 (Kopacz, 2014a)) s „my vláda“ (např. když zmiňuje, že hlasování vlády začíná v 9 hodin98 (Kopacz, 2014b)). Časté je však i použití třetí osoby, jak čísla jednotného (např. „I kdyby to právo bylo jiné, …“99), tak množného (např. „Oni také mají toto právo.“100). (Kopacz, 2014b) Rozhovory jsou věnovány všem, kdo chtějí poslouchat a exposé bylo představeno v Sejmu, tedy před politiky. V exposé jsou jednotlivé skupiny průběžně oslovovány podle toho, jaká je zrovna představována myšlenka a koho se nejvíce týká. Navíc v případě Kopacz tato oslovení velice hezky oddělují jednotlivé myšlenky od sebe. (Kopacz, 2014c) Z jazykových prostředků jsou nejvíce využívány prostředky pro zdůraznění, jako jsou opakování v rámci jedné věty (např. když vysvětluje, že během hlasování se může stát naprosto cokoli, protože nikdo neví, jestli v tom momentu neudělá toto, v tom momentu zase toto, anebo v tom momentu tamto101 (Kopacz, 2014b)) nebo vysvětlující trojice (např. „…vynalézavost, pracovitost a efektivnost.“102 (Kopacz, 2014c)). Kopacz využívá i prostředky pro dělení textu (zaprvé/ zadruhé/ zatřetí), obvykle pro lepší strukturu a srozumitelnost odpovědi. (Kopacz, 2014c) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Použití sledovaného diskurzu lze u Kopacz najít několik. Prvním je vstup Polska do EU jako šance. Zmiňuje to ve spojitosti s financemi za dvě finanční období, kdy říká, že Polsko tak získalo mnohem větší šanci než země západní Evropy v rámci Marshallova plánu. V otázce krize na Ukrajině považuje vstup Polska do EU jako bytí součástí něčeho většího, ve spojitosti s bezpečností. Díky členství v EU a NATO tak ukrajinské krizi, a celé této problematice, nemusí Polsko čelit samo. Vstup Polska do 97
V originálu: „Trudno się żyje w kraju, w którym non stop jesteśmy karmieni przez opozycję,…“ V originálu: „Zaczynamy od godziny 9, …“ 99 V originálu: „I gdyby to prawo było inne, …“ 100 V originálu: „Oni też to prawo mają.“ 101 V originálu: „Oczywiście, że może się wydarzyć, nikt nie siedzi w głowie każdego z 460 posłów i nie wie, czy w tym momencie nie zabraknie refleksu, czy w tym momencie nie wyjdzie z sali, czy w tym momencie nie przyciśnie tak jak trzeba, nie pomyli się,…“ 102 V originálu: „…zaradność, pracowitość i skuteczność.“ 98
72
EU vidí také jako finanční příležitost, neboť několikrát zmiňuje, že na rozvoj pro rozvoj této a této politiky budou využity evropské finance (viz rozvoj domovů důchodců či zubních ordinací). Navíc ve spojitosti s ruským embargem zmiňuje, že se velice dotklo polských rolníků. Polsko má tedy podle ní právo očekávat, že se k tomu EU postaví čelem a adekvátně těmto rolníkům pomůže. (Kopacz, 2014c) Postoj k EU je v podstatě kladný, jak vyplývá z již výše zmíněného. Kopacz si uvědomuje možnost čerpání financí, které dopomohou k rozvoji a stejně tak bezpečné zázemí, které členství Polska v EU poskytuje. (Kopacz, 2014c) Dále říká, že Unie má být solidární, a to nejen slovně, ale i fakticky - např. co se energetické nezávislosti na Rusku týče. (Kopacz, 2014a) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Celým exposé prostupuje problematika rodin (školy, pocit bezpečí, názor rodin na polskou politiku atp.), přičemž ihned na začátku exposé sama uznává, že je doktorkou a tudíž jejím zájmem je starat se o lidi, pomáhat jim. Část je věnována problematice Ukrajiny a Ruska, neboť Polsko je velkým zastáncem Ukrajiny. Kvůli ruskému embargu polští rolníci utrpěli velké ztráty. Navíc s rostoucími obavami z Ruska je část věnována i energetice, kde je potřeba vyřešit větší diverzitu energetických zdrojů. Stejně tak Kopacz mluví o tom, že bude usilovat o větší zastoupení amerických vojsk v Polsku. Polsko bude usilovat o urychlení podpisu smlouvy mezi EU a USA o volném obchodu a investicích. Došlo by tak k ohromnému vlivu na hospodářství a prohloubení relací mezi těmito dvěma celky. Eurozóna prošla nedávno krizí a je potřeba, aby z krize vzešla posílena. Polsko musí nejdříve splnit všechna potřebná kritéria, která jsou pro přijetí společné měny nutná, a podle Kopacz musí naopak eurozóna přijmout taková opatření, aby se podobná krize již nemohla opakovat. Tedy až bude stabilní polské hospodářství a posílena eurozóna, pak nadejde moment, kdy bude možné mluvit o připojení Polska.
73
4.6.
Jarosław Kaczyński - opozice
Jarosław Kaczyński, předseda největší opoziční strany Právo a Spravedlnost (Prawo i Sprawiedliwość, PiS). Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie sytuacji na Ukrainie- 2014a poseł Jarosław Kaczyński Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie aktualnej sytuacji na 2014b Ukrainie- poseł Jarosław Kaczyński Rozmowa Dnia: Jarosław Kaczyński
2014c
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Texty jsou spisovné, což se od veřejně činné osoby očekává a délkou krátké. První dva projevy byly proneseny na zasedáních Sejmu, zatímco rozhovor proběhl v rádiu a je tak určen širší veřejnosti. Kaczyński mluví v neutrální třetí osobě čísla jednotného. Občas do řeči vstoupí i v první osobě čísla jednotného jako „já“ (např. mluví-li o tom, co si myslí atp.) anebo jako „já, předseda PiS“ (např. když mluví o tom, že PiS chce odehrát tu roli, o které teď mluvil103 (Kaczyński, 2014c). Vstupuje-li do textu v první osobě čísla množného, pak nejčastěji jako „my Polsko“ (např. když mluví o tom, že Polsko už by mělo mít vlastní plynovod104 (Kaczyński, 2014c)) nebo „my PiS“ (např. když mluví o optimismu a ofenzívě105 (Kaczyński, 2014a)). V případě rozhovoru používá i druhou osobu množného čísla, když se obrací na posluchače a vyzývá je, aby šli volit do EP 106. (Kaczyński, 2014c)
103
V originálu: „Pani redaktor, my chcemy odegrać tą rolę, o której w tej chwili mówię.“ V originálu: „My, Polska powinna mieć przede wszystkim już dzisiaj gazoport,…“ 105 V originálu: „Uważamy więc, że więcej optymizmu, więcej ofensywności byłoby tu jak najbardziej właściwe.“ 106 V originálu: „Weźcie udział w tych wyborach. Weźcie udział w tych wyborach i głosujcie na Prawo i Sprawiedliwość, bo to może wiele, wiele zmienić w różnych aspektach, ale także i tych najbardziej praktycznych, odnoszących się do wsparcia tych regionów do tego, by to wszystko, co płynie z Unii Europejskiej, było dla tych regionów korzystne.“ 104
74
Co se jazykových prostředků týče, využívá velmi často opakování (např. když mluví o polském povědomí a výzkumech107 (Kaczyński, 2014b)). Pro podložení svých tvrzení cituje (v té době ještě- pozn. autora) poslance G. Schetynu a slova, která dříve pronesl jeho bratr L. Kaczyński. (Kaczyński, 2014b) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu K použití sledovaného diskurzu u Kaczyńského nedošlo. Co se postoje k EU týče, tvrdí, že jednání EU (ale i Polska) jsou podle něj omezená, mají své limity a hranice, a proto je potřeba brát v úvahu šanci na spolupráci s USA. Na druhou stranu ale říká, že je potřeba se otočit k parlamentům a přes ně i k EU a NATO, aby oba tyto celky podporovaly integritu Ukrajiny. (Kaczyński, 2014a) V souvislosti s Ukrajinou navíc tvrdí, že Unie vykazuje určitý nedostatek velkorysosti, hlubšího politického oddechu- uložení dalšího ohraničení pro ukrajinský lid by tak mohlo vést k opačnému výsledku, než jaký Unie požaduje. (Kaczyński, 2014c) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu V textech zmiňuje krizi na Ukrajině a hrozby ze strany Ruska. Vítá spolupráci s Visegrádem v otázce ochrany hranic (těch s Ukrajinou). Vyzývá k modernizaci armády a k tomu, aby byli lidé ochotni nasazovat život v zájmu ochrany své země. Zde však mluví pouze o ochraně vlastních hranic, nikde nezmiňuje, že EU je garancí bezpečnosti ani nic podobného. Oni musí mít armádu a vojáky připravené zemřít. Podporuje myšlenku pomoci Ukrajině (v jakékoli formě), ale zároveň dodává, že Polsko musí být ještě silnější (např. morálně). V otázce energetické politiky Unie říká, že vlastně samy země EU nechtějí společnou politiku (zde konkrétně zmiňuje Německo) a navíc, Polsko si podle něj stačí samo - má nějaké zásoby plynu, má uhlí, má břidlicový plyn, může mít plynovod. Tvrdí, že je vždy lepší být zabezpečen na základě vlastních sil, protože jeden nikdy neví…
107
V originálu: „I stąd pytanie o naszą świadomość, o świadomość Polaków. Wszyscy pewnie znamy choćby wyniki ostatnich badań w tej sprawie, badań, które muszą zasmucać, muszą bardzo zasmucać. Musimy tę świadomość zmieniać.“
75
Neustále napadá Platformu (PO), tvrdí, že PiS má lepší program, větší šance a v EU toho může více dokázat. Tato slova používá pravděpodobně k nalákání voličů na svou stranu.
4.7.
Włodzimierz Cimoszewicz
Appeasment to koniec integracji europejskiej: rozmowa z Cimoszew
2014a
Wywiad- M. Zakrocki z W. Cimoszewiczem
2014b
Cimoszewicz: Rosja zaczyna rozbijać UE, a państwa UE podejmują 2014c decyzje sprzeczne z prawem europejskim Włodzimierz Cimoszewicz dla "Super Expressu: Nie znamy dokonań 2014d pani Kopacz Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou spisovné, ve všech případech se jedná o rozhovory. Délka je různá, podle času, který je danému pořadu/rozhovoru věnován. Jeden se svojí délkou vymyká, neboť se jedná o rozhovor do knihy. (Cimoczewicz, 2014b) U Cimoszewicze lze říci, že nejčastěji mluví v neutrální, třetí osobě jednotného čísla. Mezitím vstupuje různě do textu buď první osobou čísla jednotného (např. „nejsem radikálem, …“108 (Cimoszewicz, 2014c)), nejvíce v rozhovoru pro knihu, neboť v něm jsou rozebírány osobní postoje a zkušenosti Cimoszewicze (Cimoszewicz, 2014b), nebo první osobou čísla množného (např. „Musíme se domáhat rozhodných opatření Západu vůči Rusku.“109 (Cimoszewicz, 2014b)). V tomto případě se význam „my“ často mění, ale z kontextu je čtenáři jasné, kdo je myšlen. Nejčastěji lze toto pozorovat v případě rozhovoru pro knihu, tam se význam mění od „my Polsko“, přes „my s prezidentem“, „my strana“ až po „my vláda“. (Cimoszewicz, 2014b) Oslovení zde žádné není, neboť se jedná o rozhovory, tudíž jsou projevy věnované těm, kteří mají zájem je poslouchat/číst.
108 109
76
V originálu: „…nie jestem radykałem…“ V originálu: „Musimy domagać się zdecydowanych działań Zachodu wobec Rosji.
Co se jazykových prostředků týče, texty jsou na ně chudé, dá se však najít příklad vysvětlující trojice, která je používána pro zdůraznění („…vysvětlovat, objasňovat, přesvědčovat.“110 (Cimoszewich, 2014b)). V jednom z rozhovorů došlo k využití i řečnických otázek (Cimoszewicz, 2014d). Cimoszewicz pro podklady svých tvrzení a myšlenek cituje G. Bushe mladšího, JeanDavida Levitta a A. Michnika. (Cimoszewicz, 2014b) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu V jednom z rozhovorů došlo k několika použitím sledovaného diskurzu v rámci jedné jediné věty. Cimoszewicz viděl vstup Polska do EU jako pýchu, odvrácení historie (toho zlého, co bylo), naději a jako impuls k velkému optimismu. Navíc dodal, že toto bylo vidět spíše v minulosti a dnes mu to chybí. (Cimoszewicz, 2014c) V otázce postoje k EU vyjadřuje zklamání nad jednáním Unie, ve vztahu k Rusku. (Cimoszewicz, 2014c) Myslí si, že je možné Rusko zastavit i mírovými prostředky, ale to by Německo, Velká Británie a jiné země nesměly stavět nepříliš velké kořisti nad společnou bezpečnost. Pasivní Unie tak podle něj riskuje bezpečnost na východě a zničení své identity. (Cimoszewicz, 2014) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Rozhovory se zabývají hlavně problematikou Ukrajiny. Sám přiznává, že není radikálním člověkem, ale co se Ukrajiny týče, tam mu nic jiného nezbývá. Navíc ještě říká, že je možné, že z něho v této věci mluví mezinárodní právník. Ze zkušeností Evropy vy 20. století a ze zkušeností po Druhé světové válce podle něj víme, že jedna zásada byla vždy jistá- neporušitelnost hranic s využitím síly. A to se rozhodlo Rusko porušit (dodává, že Rusko tak naplňuje dávno precizně připravený plán). Navíc po Putinově vystoupení v Kremlu, kdy představil novou doktrínu zahraniční politiky, ve které si připisuje nároky, které nevyplývají z mezinárodního práva, mu tedy nezbývá než se vyjadřovat radikálně. Projevil i nesouhlas s tím, že to Rusku, lidově řečeno, prošlo. Je zastáncem sankcí a hospodářských omezení (nemusí mít podobu sankcí, stačí, 110
V originálu: „…tłumaczyć, wyjaśniać, przekonywać.“
77
když budou jasné a chladné podstaty). V souvislosti s problematikou Ruska a Ukrajiny se věnuje také energetice, případným problémům atp. V otázce ohledně voleb do Evropského parlamentu řekl, že žádný seznam ho nezaujal, ale že naštěstí v jeho městě je člověk, který je mu sympatický, a tak půjde volit konkrétní jméno, namísto politické volby. Což je svým způsobem zvláštní, vzhledem k tomu, že byl ministrem zahraničních věcí, a že v politice není žádným nováčkem.
4.8.
Leszek Miller
Wywiad- M. Zakrocki z L. Millerem
2014a
Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie sytuacji na Ukrainie- 2014b poseł Leszek Miller Rozmowa dnia: Leszek Miller (a)
2014c
Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie aktualnej sytuacji na 2014d Ukrainie- poseł Leszek Miller Miller krytycznie po 10 latach Polski w UE: Nie wykorzystaliśmy 2014e wszystkich możliwości Rozmowa dnia: Leszek Miller (b)
2014f
Informacja ministra spraw zagranicznych o założeniach polskiej 2014g polityki zagranicznej w 2014 roku- poseł Leszek Miller Informacja prezesa Rady Ministrów na temat działań rządu w ciągu 2014h najbliższych miesięcy- poseł Leszek Miller Informacja Rady Ministrów o zadaniach polskiej polityki zagranicznej 2014ch w latach 2014-2015- poseł Leszek Miller Rozmowa dnia: Leszek Miller (c)
2014i
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Miller poměrně často střídá osoby, ve kterých mluví. Nejčastěji používá neutrální třetí osobu čísla jednotného. Mluví-li v první osobě jednotného čísla, pak tím myslí nejčastěji sám sebe (např. průběžné vstupy typu „myslím si“, „podle mě“ apod.). Nejčastěji tuto osobu využívá v případě knižního rozhovoru, ale to je podmíněno tím, že otázky byly kladeny konkrétně na jeho vzpomínky a zkušenosti. Zde by se také dalo
78
říci, že mluví ve smyslu „já premiér“ (např. „…svolal jsem poradu…“ 111 (Miller, 2014a)). V případě první osoby množného čísla, nejčastěji střída „my Polsko“ (např. když popisuje, že jim hrozilo, že nevstoupí do EU v první skupině112 (Miller, 2014f)) s „my SLD“ (např. když říká, že SLD se důkladně seznámila s projektem usnesení a vedla na toto téma velmi zajímavou diskuzi113 (Miller, 2014d)). V textech Millera se však dá najít i použití druhé (např. „Máte koaliční většinu…“114 (Miller, 2014h)) i třetí (např. „Poláci jsou národem poutníků, …“115 (Miller, 2014h)) osoby množného čísla. Rozhovory jsou věnované všem, kdo mají zájem poslouchat nebo si je přečíst. Ostatní projevy padly na půdě Sejmu a na jejich začátcích je vždy uvedeno, komu jsou věnovány. Navíc konkrétní skupiny jsou průběžně oslovovány podle toho, koho se daná myšlenka zrovna týká. Z jazykových prostředků je nejčastěji používáno dělení textu pro lepší srozumitelnost (zaprvé/zadruhé, první bod/druhý bod, atp.). Pro zdůraznění velice často používá řečnické otázky, opakování v rámci vět - anafora (např. „…velmi dramatické, velmi vážné, takové velmi úchvatné…“116 (Miller, 2014f)) a vysvětlující trojici (např. „Ukrajina nedělitelná, stabilní a evropská“117 (Miller, 2014d)). Cituje známé přísloví - nedělej nic zlého (a to ani druhým), co by tobě mohlo přinést nevýhody118 (Miller, 2014h). V případě knižního rozhovoru pak cituje mnoho osob, se kterými se potkal při jednáních. (Miller, 2014a) Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Při popisu, jak probíhala jednání, se zmiňuje o tom, že úspěch summitu v Kodani nepovede automaticky k finálnímu úspěchu, tedy vstupu Polska do EU (vstup Polska
111
V originálu: „…zwolałem naradę…“ V originálu: „…, i groziło nam, że nie zmieścimy się w pierwszej grupie,…“ 113 V originálu: „Sojusz Lewicy Demokratycznej bardzo dokładnie zapoznał się z projektem naszej uchwały. Prowadziliśmy w tej sprawie bardzo ciekawą dyskusję.“ 114 V originálu: „Macie państwo koalicyjną większość, …“ 115 V originálu: „Polacy są narodem tułaczy, …“ 116 V originálu: „…bardzo dramatyczne, bardzo ważne, takie bardzo poruszające…“ 117 V originálu: „Ukraina niepodzielna, stabilna i europejska“ 118 V originále: „.Nie rób niczego złego, czy nie rób drugiemu niczego złego, co tobie będzie przynosić niekorzyść.“ 112
79
do EU jako úspěch). (Miller, 2014a) Z pohledu Unie je jasné, že Polsko do ní nevstoupilo z chvilkového zájmu. Vstup Polska do EU vidí jako strategickou a historickou volbu. Posílená Unie a prohlubování její integrace vytváří imperativ polské politiky, který by měl být přítomen v politické praxi. Vstup Polska do EU vnímá dále jako garanci a šanci, avšak neupřesňuje tuto myšlenku nikterak konkrétněji. (Miller, 2014g) V otázce desetiletého členství země v EU má jasno. Oněch deset let označuje za dobrou dobu a uznává, že těžko si představit, kde by Polsko bylo, kdyby se tato historická událost nestala. Dodává však, že bylo možné udělat mnohem víc. Sice se národní důchod navýšil ze 44 % na 66 % průměru Unie na osobu, ale Polsko je páté od konce a za sebou má země jako Lotyšsko, Maďarsko, Bulharsko a Rumunsko a tedy není moc z čeho se radovat. Je dle něj potřeba zeptat se na otázku, zda byly všechny prostředky, šance a možnosti řádně vyčerpány a zde říká, že ne, že se dalo udělat více. Polsko nevytvořilo žádný produkční potenciál, žádnou světovou značku, málo investovalo do lidského kapitálu a nových technologií. Navíc to uzavírá tím, že je milé, že se vláda snaží pomoci Ukrajině, ale ještě milejší by bylo, kdyby se zajímala losem a osudem polských producentů. (Miller, 2014e) Vyzývá k posílení polské pozice v Unii, která je oslabena nepřítomností čitelné strategie ohledně vstupu do eurozóny a událostmi na Ukrajině. (Miller, 2014ch) Miller zmiňuje, že chceme-li, aby se EU projevovala jednotně, je potřeba, aby se více integrovala a ať chceme nebo ne, Unie se podle něj integruje pouze ve sféře eura. Existuje společný bankovní dohled, pracuje se na společném rozpočtu eurozóny, je spousta politických iniciativ - ale kde je Polsko? Polsko nemá ani hypotetické datum vstupu do eurozóny, plně neratifikovalo Listinu základních práv, dostává zprávy, že neimplementuje dostatečně směrnice… To vše oslabuje polský hlas, který tak nemůže být brán natolik v úvahu, jak by měl. Nad tím by se představitelé země měli zamyslet, aby Východní partnerství přineslo ještě více ovoce. Navíc pokládá otázku, zdali to, co se děje na Ukrajině, je výsledkem úspěchu nebo naopak totálního selhání Východního partnerství. Sám se přiklání k tomu, že na tuto otázku se nedá jednoznačně odpovědět. (Miller, 2014b) V odpovědi na otázku, co by EU měla dělat, aby „přitáhla“ Ukrajinu více k sobě, přichází s myšlenkou něčeho jako je třetí rychlost integrace. Turecko i Ukrajina jsou zeměmi, které výrazně prezentují svá
80
očekávání. Turecko je několik let ve fázi asociační dohody a nikdo mu žádné datum nenabídne, Ukrajině asi taky ne, tak možná by tento speciální mechanismus mohl být řešením. (Miller, 2014c) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Napříč několika texty prochází problematika Ukrajiny, hrozby Ruska, energetická rizika, možnost rizika pro Polsko, coby hraniční stát s Ukrajinou… V otázce Ukrajiny říká, že pod tíhou všech problémů od ní nemůžeme příliš mnoho očekávat, ale za to můžeme čekat nejjednodušší věci. Musí být jistota, že polská podpora a investice jsou podporou pro demokratickou a evropskou zemi s nadějí do budoucna. Musí být garance, že Ukrajina bude zemí, která bude se svými obyvateli jednat rovně, ať už jsou etnicky kýmkoli. Nejdůležitějšími cíli je zachování teritoriální integrity (Poláci sami ze své historie ví, jak důležité je udržení neporušitelnosti hranic), jednolité stanovisko EU (bohužel Unie nemluví jednotně ani v otázce Ukrajiny, ani v otázce Ruska; navíc ani Visegrádská skupina není jednotná) a Východní partnerství (mizerný efekt za posledních pět let). Ani jeden z těchto cílů není pořádně naplněn a bylo by namístě, se nad tím zamyslet a začít jednat. Polská politika bude skutečná pouze bude-li shodná s hlavním proudem EU, bohužel však v otázce krize na Ukrajině a hrozby Ruska je Polsko ze strany EU vnímáno spíše jako část problému než část řešení, proto také není Polsko přítomno u decizního stolu. Miller říká, že to není Rusko, kdo ohrožuje polské východní hranice, ale ukrajinští nacionalisté. V otázce ohrožení hranic je tu přece NATO, aby zasáhlo. Je podle něj schopno zasáhnout v situacích, ve kterých by bylo potřeba zasáhnout. Věří v tento projekt a vyzývá i ostatní, aby tak učinili. Do eurozóny by mělo podle Millera Polsko vejít tehdy, kdy to bude možné, ale je potřeba pamatovat na to, že v této sféře se bude Unie stále více integrovat. Země, které budou mimo tuto zónu, bude jejich názor marginálnější. Navíc obviňuje vládu z toho, že neiniciuje veřejnou debatu na téma přínosů a nákladů přistoupení země do eurozóny, neprezentuje žádnou cestu k dosažení tohoto cíle a neiniciuje žádnou debatu na téma polské vize rozvoje EU.
81
4.9.
Marek Belka
Marek Belka je od 11. června 2010 guvernérem Polské národní banky. Vzhledem k tomu, že již neplní žádnou politickou funkci, není důvod, aby se k něčemu veřejně vyjadřoval. Proto také nemůže být (pro účely této práce) podroben kritické diskurzivní analýze, neboť nejsou dostupné žádné materiály, které by mohly být zkoumány.
4.10. Aleksander Kwaśniewski Wywiad- M. Zakrocki z A. Kwaśniewskim
2014a
Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (a)
2014b
Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (b)
2014c
Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (c)
2014d
Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (d)
2014e
Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (e)
2014f
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou spisovné a víceméně stejně dlouhé, respektive spíše krátké. Svou délkou vybočuje pouze rozhovor pro knížku, kterému je věnováno více prostoru (Kwaśniewski, 2014a). Kwaśniewski nejčastěji mluví v neutrální třetí osobě jednotného čísla nebo v první osobě čísla množného. Zde však není příliš jasné, koho pod „my“ přesně myslí. Dá se však najít několik výjimek - kupříkladu „my Polsko“ (např. když říká, že se Polsko výrazně zapojilo do hospodářské kooperace119 (Kwaśniewski, 2014e)) nebo „my EU“ („My jako Evropská Unie,…“120 (Kwaśniewski, 2014c)). Do textů často vstupuje i v první osobě jednotného čísla a pod „já“ myslí sebe samotného, Kwaśniewského (nejčastěji - jak říkám, myslím si, podle mě, soudím atp.). Všechny zkoumané texty jsou rozhovory, tudíž jsou věnovány všem posluchačům, či čtenářům, kteří mají zájem. Průběžně však oslovuje tazatele.
119 120
82
V originálu: „…dlatego że myśmy włączyli się bardzo silnie do kooperacji gospodarczej, …“ V originálu: „My jako Unia Europejska, …“
Z jazykových prostředků používá často opakování v rámci jedné věty - anafora (např. „…vlády na čele s opozicí, vlády národní jednoty…“121 (Kwaśniewski, 2014b)), vysvětlující trojici (např. element energický, tvůrčí a plný naděje 122 (Kwaśniewski, 2014e)) a rozdělení textu pro lepší orientaci (např. na jednu stranu/na druhou stranu, zaprvé/zadruhé/zatřetí atp.). Pro podporu svých tvrzení cituje Jana Pavla II (Kwaśniewski, 2014a). Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Kwaśniewski vnímá vstup Polska do EU jako historický moment (Kwaśniewski, 2014a; Kwaśniewski, 2014e). Sám se přiznává, že čas od času přemýšlí nad tím, kde by Polsko bylo, kdyby tehdy nenastala ta historická chvíle 123. Ve stejné spojitosti ještě zmiňuje vstup Polska do EU jako šance na zisk forem podpory, které by od Evropy Polsko nezískalo, kdyby do Unie nevstoupilo. Dále vidí vstup Polska do EU jako šanci, kterou může země využívat lépe nebo hůře, rychleji nebo pomaleji, ale ani problémy nezaměstnanosti, infrastruktury, problémy vzdělanosti ani problémy „Východní stěny“ by Polsko nevyřešilo lépe, kdyby bylo mimo Unii. (Kwaśniewski, 2014e) O postoji Kwaśniewského k EU se těžko mluví, protože příliš v této spojitosti EU nezmiňuje. Řekl však, že podle něj Polsko ideálně využilo chvíli vstupu do EUpřipojilo se před hospodářskou krizí a uteklo silnému nátlaku jiných (jak sám říká Ruska). (Kwaśniewski, 2014e) Navíc celou debatu uzavřel tím, že vstup Polska do EU je rozhodně jednou z nejvážnějších událostí v dějinách země (tedy vstup Polska do EU jako jedna z nejdůležitějších událostí). (Kwaśniewski, 2014a) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu Texty prostupuje krize na Ukrajině. Kwaśniewski na konci ledna 2014 uvádí, že je potřeba zdůraznit, že za události na Majdanu nese spoluodpovědnost Rusko, neboť příčinou byly jeho akce v posledních několika měsících. Zmiňuje i situaci, kdy 121
V originálu: „…rzeczywiście rządu na czele z opozycją, rządu jedności narodowej…“ V originálu: „…elementem energicznym, twórczym, pełnym nadziei.“ 123 V případě takových to otázek (co by, kdyby…) by bylo vhodné např. použití kontrafaktuální analýzy. 122
83
Janukovyč nepodepsal Asociační dohodu s EU. Unie by měla jednat a přijít se sankcemi, které jsou vynuceny politicky, jak pro samotného prezidenta, tak pro některé oligarchy. Situaci na Ukrajině (na Majdanu) přirovnává k době, kdy se v Polsku formovala Solidarita. Sám si je vědom i odlišností, které přiznává a k řešení by přizval také OBSE, neboť v něm jsou státy EU, dále USA a Kanada 124. Spolu s Ruskem a Ukrajinou by tak OBSE, v jehož čele je Švýcar, tudíž zástupce nezávislého státu, mohlo zasednout v mezinárodní konferenci. Texty také prostupuje to, co Kwaśniewski poradí premiéru Tuskovi, jak by se mělo Polsko zachovat, jak Unie atp. Zdůrazňuje neefektivnost debat s Janukovyčem, a fakt, že to vůbec není tak, že by se EU snažila za každou cenu přitáhnout k sobě Ukrajinu, ale že přece Janukovyč sám zdůraznil, že je potřeba se více sdružovat s Unií. Zhodnocuje, že to, co se děje na Ukrajině je paradoxně pro Tymošenkovou garancí bezpečnosti, protože kdyby se v Charkově udály jakékoliv neobvyklé události, tak by to akorát ještě více zradikalizovalo události na Majdanu. Ještě v polovině února 2014 konstatuje, že bude hůře. Je potřeba dojít k nějakému řešení, i kdyby skrz mezinárodní dění, Rusko musí přijmout svojí spoluodpovědnost. S postupem času a posunem událostí je řešena i krize s Krymem, postavení Putina a Ruska, kam jeho Rusko směřuje, kam ho to může dovést apod. Dále také postavení Ukrajiny - její vztahy s EU (příprava Asociační dohody a Dohody o volném obchodě) a naopak vztahy s Ruskem a vztahy Krymu k Rusku či Ukrajině. Opět zde zdůrazňuje nutnou jednotu evropského postoje vůči Rusku a také společnou energetickou politiku, aby EU mohla Rusko umírnit a dokázat mu, že je silná a seriózní. Jako jedno ohrožení je potřeba vnímat krizi na Ukrajině a druhý velký problém vidí v islámském státu. Proto je potřeba jednat i tady, neboť Kwaśniewski to vnímá jako velmi velké ohrožení. Pozvání Polska do koalice pro boj s islamismem má dvě výhody- jedná se o velkou zemi a Polsko již v Iráku operovalo a má tak své zkušenosti, což jistě bylo podle něj důvodem k přizvání země. V jednom z rozhovorů se věnuje také Moldávii. Říká, že se jedná o takové další pole bitvy o evropskou budoucnost - EU se chová slušně a snaží se urychlovat procedury. Avšak v listopadu 2014 se zde budou konat volby, u kterých přednáší data - hlasy jsou 124
84
Mnoho Ukrajinců žije v Kanadě.
„plus minus“ rozloženy tak, že 30 % je pro EU, 40 % pro Rusko a 20 % neví. Kwaśniewski odhaduje, že vyhrají komunisté a bylo by potřeba, aby se proevropská opozice sjednotila a přestala se hádat mezi sebou. O Polsku v EU říká, že za těch 10 let nemohlo dosáhnout úrovně čelních zemí EU, ale roste rychleji, než se čekalo. Navíc polský vklad do EU je velmi silný - Polsko se vložilo do hospodářské kooperace, Polsko je exportérem stability pro region (žádný konflikt v zemi nevznikl a nerozšířil se dál) a Poláci jsou velmi proevropští (přes 80 %). V otázce nadcházejících evropských voleb (neděle 25. května 2014) vyzývá všechny, aby se zúčastnili. Každý může volit, koho chce a navíc by každý na sebe měl vzít tu maličkou část spoluzodpovědnosti. Euro je podle něj potřeba zvážit ze dvou perspektiv. První je velmi všeobecná - Polsko by mělo být součástí, aby se účastnilo všech rozhodovacích rozhodnutí a zároveň by si Polsko mělo říct, že se mu hospodářsky a politicky vyplatí být členem eurozóny. Druhá perspektiva, speciální, obnáší nutnost splnit kritéria, zjistit, jak bude měna fungovat po krizi eura. Oceňuje, že situace na Krymu, účast ruských vojsk a jejich podpora separatistů a celkově jednání Putina dalo podnět k tomu, aby se v NATO stal zvrat. Došlo k vytvoření sil rychlé reakce, které budou rychle připraveny do akce. Vojska byla v NATO dávno, ale teď budou podpořena, více připravena do akce, s centrem ve Štětíně.
4.11. Danuta Hübner Wywiad- M. Zakrocki z D. Hübner
2014a
Danuta Hübner: Nie możemy ignorować ważnych spraw i naszych 2014b interesów w Unii Danuta Hübner: Acquis communautaire do poprawki
2014c
Zdroj: Autorka
První dimenze: vnitřní struktura textů Všechny texty jsou spisovné, což se od veřejně činné osoby očekává. Kromě knižního rozhovoru (Hübner, 2014a), kterému bylo věnováno více prostoru, jsou všechny krátké.
85
Hübner velice často mluví v neutrální třetí osobě, jen velmi, ale opravdu velmi málo do textu vstupuje jinak - v první osobě jednotného čísla myslí pod „já“ samu sebe, Hübner (nejčastěji- myslím si, budu, chtěla bych, uvažuju atp.) nebo v první osobě čísla množného, kdy je však těžké určit, koho pod „my“ opravdu myslí. Jednou však používá „my Polsko“ (když zmiňuje, že na začátku vyjednávali v tzv. Lucemburské skupině125 (Hübner, 2014a)). Všechny texty jsou rozhovory, proto zde není potřeba žádného oslovení. Texty jsou určeny všem posluchačům či čtenářům, kteří mají zájem. Z jazykových prostředků používá Hübner dělení textu pro lepší orientaci (např. zaprvé/ zadruhé, první/druhý, z jedné/druhé strany atp.), polskou verzi českého rčení „dělat z komára velblouda“126 (Hübner, 2014a) a rčení, které znamená udělat něco nevýhodného pro sebe jenom proto, aby jinému udělal zle anebo mu neustoupil127 (Hübner, 2014b). Druhá dimenze: dimenze diskurzivního kontextu Při vysvětlování euroskepticismu Hübner použila diskurz vstup Polska do EU jako přínos a materiální efekty (viz níže) (Hübner, 2014b). Jiné použití nebylo analýzou zjištěno. Co se jejího postoje k EU týče, vyzývá všechny, aby šli ve volbách do EP volit, protože polská reprezentace v tomto orgánu se podle ní odráží od každého jednoho hlasu. Navíc vysvětluje, že pojem „euroskeptik“ již v polské politice ztratilo svou nosnost. Je mnoho bývalých „euroskeptiků“, kteří postřehli přínos a konkrétní materiální efekty, které EU přineslo. Podle ní žádná strana, která má v programu pouze „euroskepticismus“, nemá šanci na vstup do EP. (Hübner, 2014b) Třetí dimenze: dimenze politického a společenského kontextu
125
V originálu: „My na początku negociowaliśmy w tzw. Grupie Lucemburskiej…“ V originálu: „…robili z igły widły, …“ 127 V originálu: „…na złość mamie chcą odmrozić sobie uszy, …“ 126
86
Pro poslední část analýzy jsou důležité společenské a politické spojitosti, aneb to, jestli má daná myšlenka kořeny například ve stranické příslušnosti či ve vystudovaném oboru. O problematice nízké účasti u voleb do EP Hübner říká, že se tak děje proto, že tyto volby jsou voličům vzdálené a nemají bezprostřední vliv na život voličů. Mělo by podle ní dojít k vyvrácené této falešné myšlenky. Druhým důvodem pak je to, že strany stále nevypracovaly specifický program pro evropské volby. Ve spojitosti s renegociací podmínek pro Velkou Británii a s referendem Skotska se do popředí dostlaly diskuze o smluvních revizích. Hübner se nechává slyšet, že revize nebo vznik nové smlouvy je velmi pravděpodobným scénářem - už jenom proto, že sféra eura bude potřebovat solidní právní bázi. Zde je však problém zemí, které jsou a které nejsou součástí eurozóny, což bude potřeba zahrnout.
87
5. Komparace roků 2004 a 2014 Pro práci je nejdůležitější výsledek komparace druhé dimenze, kde se ukáže, jaký diskurz ohledně polského vstupu do EU se mezi elitou objevoval v letech 2004 a 2014 a zdali je stále stejný či došlo k nějaké obměně. Navíc v této části jsou komparovány i osobní postoje elit k Unii. Druhou nejdůležitější částí pak je dimenze poslední, ve které jsou komparovány společenské a politické kontexty v obou letech. Zde se nejvíce odráží aktuální dění sledovaných let. Nejméně důležitou částí pak je dimenze první, ve které v podstatě není příliš co empiricky zkoumat, neboť pro práci je podstatný více obsah než forma.
5.1.
První dimenze
Nebylo prokázáno, že by kdokoli z elity používal takové jazykové prostředky, které by jasně dokazovaly eurooptimistický či euroskeptický postoj k EU. Pouze u D. Tuska a A. Kwaśniewského bylo v roce 2014 zaznamenáno, že používají první osobu jednotného čísla ve spojení s Unií, tedy „my EU“. Žádná jiná spojitost mezi jazykovými prostředky, použitými osobami atd. nebyla výzkumem prokázána.
5.2.
Druhá dimenze
Zde je potřeba zaměřit se na použitý diskurz a jeho obměny a následně na rozdělení elit podle postoje k EU (od euroskeptiků po eurooptimisty).
88
Nejčastější diskurzy roku 2004 Sledovaný diskurz - vstup Polska do EU Elita Obecně jako… Šance na hospodářský růst W. Cimoszewicz Tok pomoci (počítaje i předvstupní pomoc) a L. Miller Vstup Polska do EU mobilizace soukromého kapitálu jako příliv soukromého kapitálu Zvýšení přílivu soukromého kapitálu a veřejných D. Hübner transferů Zvýšení životní úrovně Poláků L. Miller Vstup Polska do EU jako zvýšení životní Vstup Polska do Šance na urychlení hospodářského vývoje, A. Kwaśniewski EU jako impuls úrovně občanů zlepšení stavu a zvyšování životní úrovně občanů Jako zdroj výhodných impulsů (růst ekonomiky, M. Belka Vstup Polska do EU pro ekonomický investic a podnikání + pokles nezaměstnanosti) jako možnost vzniku růst a rozvoj nových investicí Okno k finančním prostředkům pro investice a M. Belka modernizaci Vznik nových investičních příležitostí D. Hübner Nové místo pro investice Bytí součástí zóny volného obchodu a celní unie D. Hübner Lepší ochrana vlastnických práv, dodržování pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, otevírání kapitálových trhů a liberálnější a přátelštější prostředí pro podnikatele Cesta k dosažení větší prosperity Možnost většího zapojení Polska ve světovém W. Cimoszewicz dění Nové možnosti pro zemi a lid L. Miller Vstup Polska do EU jako možnost Možnost ovlivňovat vzhled EU v budoucnosti Práce vlády na plném a aktivním čerpání M. Belka možností plynoucích z členství v EU Možnost být přítomni v rodině zemí, které jsou A. Kwaśniewski volné a demokratické, ctí práva člověka a sebe navzájem Možnost být spoluautorem budoucí Evropy Možnost rozvoje D. Hübner Možnost většího zapojení Polska ve světovém W. Cimoszewicz Vstup Polska do EU jako možnost ovlivnit dění budoucí dění Možnost ovlivňovat vzhled EU v budoucnosti L. Miller Možnost být spoluautorem budoucí Evropy A. Kwaśniewski Možnost být přítomni v rodině zemí, které jsou A. Kwaśniewski volné a demokratické, ctí práva člověka a sebe navzájem Vstup Polska do EU jako zisk Posílení zisků z demokracie a právního státu z demokracie, právního státu a pravidel Lepší ochrana vlastnických práv, dodržování D. Hübner Společenství celkově pravidel Společenství v oblasti hospodářské soutěže, otevírání kapitálových trhů a liberálnější a přátelštější prostředí pro podnikatele Prostor pro prosazování polských zájmů M. Belka Vstup Polska do EU jako pole k prosazování národních zájmů Pole pro národní zájmy A. Kwaśniewski Realizace strategického cíle země, kterým je D. Hübner Vstup Polska do EU jako vstup do vstup do eurozóny eurozóny Členství v Hospodářské a měnové unii
Zdroj: Autorka
89
Nejčastěji použitým diskurzem roku 2004 je vstup Polska do EU jako impuls pro ekonomický růst a rozvoj. Není se čemu divit, neboť Polsko, coby silně zemědělský stát potýkající se s transformací po pádu komunismu potřebovalo prostředky, díky kterým všechny tyto reformy mohly proběhnout. Se vstupem do EU se muselo velmi mnoho odvětví přizpůsobit, muselo dojít k mnoha změnám, k přijetí acquis communitaire apod. Navíc bylo potřeba nastartovat a podpořit soukromý kapitál a investice. Tento diskurz navíc prostupuje pravicí i levicí, protože zájem na podporu a rozvoj Polska mají zástupci obou stran politického spektra - navíc v Polsku není pravice a levice rozdělená po socioekonomické stránce. Pro polský politický systém 90. let 20. století byla důležitá residuální konfliktní linie komunismus versus antikomunismus (výsledek sporu o charakter režimu z předchozí éry) a významně ji doplňoval a posiloval konflikt o postavení církve ve společnosti. Základem této kulturně- historicko- ideologické konfliktní linie byly dva komponenty - postoj ke komunistickému dědictví a „církevní“ otázka. Tato konfliktní linie typická pro Polsko má různé názvy, nejvýstižnější však je spor mezi symbolickou pravicí a symbolickou levicí. (Hloušek, 2004, s. 178 - 179; Tworzecki, 1996, s. 157) Druhým nejčastěji používaným diskurzem pak je vstup do EU jako „přístup“ k novým možnostem. Členství v EU skýtá obrovské možnosti pro občany, pracovníky, pro země (v podobě čerpání finančních prostředků, zisku nových partnerství či spoluúčasti na dění) - zkrátka pro všechny. Tyto výhody byly nejvíce prezentovány právě v době kolem vstupu, nejvíce asi před referendem, aby elita co nejvíce podpořila mínění občanů a motivovala je, aby šli volit pro Unii. Z výsledku je však patrné, že to byl zájem hlavně levicové elity. Dalším, pro vyloženě levicové elity důležitým bodem, byla možnost ovlivňovat v budoucnu dění v Unii. Být u toho, moci říci své požadavky a podmínky a nemuset jen slepě poslouchat diktát seshora. Navíc Polsko se svou velikostní a populační silou má na to, aby mělo své místo mezi rozhodujícími státy a již několikrát dokázalo, že umí vyjednávat a stát si za svým. Po dlouhé zkušenosti s komunismem byla také podstatná možnost čerpat z demokracie a právních pravidel Společenství. Přece jenom po vládě jedné strany a všech omezeních,
90
která komunistický režim zastával, je potřeba mnohé změnit. Zárukou vývoje správným, demokratickým, směrem tak mohou být právě záruky a pravidla plynoucí z Unie. Levice dále zmiňovala pole pro prosazování národních zájmů, což je typické právě pro Polsko a úzce to souvisí s možností ovlivňovat dění v budoucnu. Navíc zde opět platí to, že levice byla u moci a tak zrovna na tomto měla větší zájem než opozice. Naopak pravicová Hübner zmiňovala možnosti plynoucí z eurozóny, což jde ruku v ruce s jejím ekonomickým zaměřením. Navíc vstup do eurozóny je po vstupu do EU vesměs během na dlouhou trať, možná proto nebyl jinými elitami zmiňován.
91
Nejčastější diskurzy roku 2014 Sledovaný diskurz - vstup Polska do
Elita
Obecně
EU jako… Bytí součástí dění Bytí
účastníkem
debaty
o
unijní
R. Sikorski
Vstup Polska so EU
G. Schetyna
jako zisk nových možností
budoucnosti Bytí partnerem, se kterým se počítá,
B. Komorowski
partnerem, který má v EU přátele Spoluúčast na tvorbě unijního práva Bytí
součástí
Západní
komunity
Vstup Polska do
D. Tusk
EU
(politické, hospodářské i vojenské) Bytí
součástí
něčeho
většího,
ve
jako
nové
možnosti
E. Kopacz
spojitosti s bezpečností Možnost civilizačního rozvoje
R. Sikorski
Vstup
Polska
do
Možnost pro zrychlení civilizačního
G. Schetyna
EU jako možnost civilizačního
rozvoje
rozvoje Sloučení hluboké a moudré reformy místní
samosprávy
B. Komorowski
s obratným
využíváním zdrojů a možností, které nabízí členství Možnost čerpat z evropských fondů
G. Schetyna
Šance dosáhnout větších úspěchů
G. Schetyna
Vstup Polska so EU
Šance
E. Kopacz
jako šance
Garance a šance
L. Miller
Šance na zisk forem podpory
A. Kwaśniewski
Šance Platforma pro prosazování energetické
R. Sikorski
bezpečnosti sousedů EU
Vstup
Polska
EU
Podpora energetické bezpečnosti
G. Schetyna
do jako
energetická bezpečnost
Vstup Polska do
Bezpečnostní garance pro zemi
EU jako garance
Bytí
bezpečnosti
spoluodpovědný za
evropskou
bezpečnost Zajištění vlastní bezpečnosti
B. Komorowski
Garance bezpečnosti
D. Tusk
Bytí
92
součástí
něčeho
většího,
ve
E. Kopacz
spojitosti s bezpečností Možnost čerpat z evropských fondů
G. Schetyna
Šance na zisk forem podpory
A. Kwaśniewski
Vstup Polska do EU jako zisk financí
Zdroj: Autorka
Nejčastějším diskurzem roku 2014 je jednoznačně zisk nových možností. Jedná se o diskurz, který prochází jak pravicí, tak levicí. I po deseti letech si elita uvědomuje, jaké šance a možnosti jí Unie přináší - možnost zapojit se do dění a ovlivňovat ho, být podstatným partnerem, čerpat dotace, šance na civilizační rozvoj, to vše rezonuje elitní společností i deset let od vstupu. Druhým nejčastěji použitým diskurzem byla garance bezpečnosti - ať už energetické nebo bezpečnosti všeobecně. Tento diskurz je spojen se současnou situací roku 2014, tedy s krizí na Ukrajině. Není se tedy čemu divit, že elita oceňuje bytí v EU právě tím, že jej považuje garantem bezpečnosti. Z výsledků je vidět, že se jedná čistě o pravicový diskurz, ovšem svou roli zde pravděpodobně sehrálo i pravicové obsazení funkcí, protože právě tito lidé se z pozice své funkce k situaci vyjadřovali nejvíce. Dalo by se čekat, že by diskurzy mohly být diametrálně odlišné. V roce 2004 mohla být elita zaměřená na zdůraznění přínosů, které z Unie plynou, už jen proto, aby byla jasná podpora členství právě v elitním prostředí, odkud mohla být šířena mezi občany a ti by pak v referendu volili pro EU. Avšak i v roce 2014 je největší část zaměřená právě na nové možnosti, které neustále zdůrazňuje. Vede to tak k tomu, že elita dává najevo, jak si členství váží a že možnosti a sankce z něj plynoucí nebere jako samozřejmost. V následujících dvou tabulkách je pozornost věnována osobnímu postoji k EU - v úvahu jsou vzaty diskurzy, které elita použila v rámci výzkumu diskurzivního kontextu a vztahují se vyloženě k EU (tedy ne ty, které se zabývají polskou pozicí či postojem) a dále osobní postoje k EU, které naopak do výzkumu diskurzu nemohly být zahrnuty (nejednalo se o použití vhodné ke zkoumanému diskurzu „vstup Polska do EU jako…“). Navzdory politickým rozdílům i posunu v čase je v Polsku, v jádru mainstreamové elity, vidět poměrně dominantní narrativ EU jako impuls k modernizaci. Jak v roce 2004, tak v roce 2014 si elity uvědomují důležitost EU v této otázce. Země pod nadvládou
93
komunistické strany „zaspala“ modernizační posuny Západu, a tak po změně režimu musela vše dohnat, proto toto téma elitní společností tolik rezonuje. Před vstupem do EU bylo potřeba zemi značně modernizovat, aby odpovídala evropským požadavkům a standardům. Naopak v průběhu členství může země díky modernizaci např. rozšířit silniční a dálniční síť, zmodernizovat železnice apod. Ostatně tento jev zmiňoval i Kwaśniewski na příkladu Řecka. Navíc samotná modernizace je příkladem tématu, které je aktuální dlouhodobě- jak před vstupem, tak během členství. Další dvě tabulky ukazují elity v obou sledovaných obdobích (konkrétně ty, u kterých bylo co sledovat) a jejich postoj k Unii. 2004 Postoj k integraci
Elita
Klady
Zápory
Tvrdý euroskepticismus Měkký euroskepticismus Neutrální postoj
M. Belka
Možnosti
Nutno
řešit
smlouvu
Ústavní -
neomezovala Ekonomický růst a rozvoj Funkční evropanství Identitární evropanství
W. Cimoszewicz
Spolutvorba EU Možnosti
L. Miller
Ekonomický růst a rozvoj
A. Kwaśniewski
Bezpečnost Není alternativa Rozvoj chudých regionů Demokracie Ekonomický růst a rozvoj Možnosti
D. Hübner
Rozvoj chudých regionů Ekonomický růst a rozvoj Demokracie Možnosti
Zdroj: Autorka
94
Dlouhodobá investice
aby
V rámci roku 2004 lze vidět, že většina elity spadá pod identitární evropanství (do kategorie funkčního evropanství zařazeni být nemohli, neboť podporu evropské integrace nepodmiňovaly národním zájmem). Zdůrazňovali hlavně klady integrace a přínosy, které EU nabízí. Nejčastěji se objevovaly znovu nové možnosti, což již vyplynulo i z výzkumu čistě diskurzivního kontextu, stejně tak jako ekonomický růst a rozvoj. Navíc se zde objevil i důraz na rozvoj chudších regionů, což koreluje s tím, že obecně na vesnicích bývá podpora EU menší než ve městech, protože zde není taková informovanost a lidé se více bojí negativních dopadů. Proto bylo potřeba zdůraznit, že si zrovna tyto regiony vstupem do EU mohou významně pomoci. Kwaśniewského dlouhodobá investice není záporem sama o sobě, je spíše takovým zdůrazněním toho, že ty největší klady a výhry přijdou až později. Belka byl zařazen k neutrálnímu postoji z jednoho důležitého důvodu, kterým bylo velmi opatrné zmiňování EU a snaha normativně se o Unii nevyjadřovat. Navíc zdůrazňoval zápor v podobě Ústavní smlouvy, která dle něj mohla omezit polské občany. Zde je potřeba ještě zmínit skupinu osob, u kterých chyběla data a tak u nich nemohla pro rok 2004 proběhnout analýza. V případě převažujících členů PO (Tusk, Sikorski, Komorowski, Schetyna a Kopacz) se však postoje shodují s těmi, které byly vyzkoumány. Postoj PO v době vstupu Polska do EU byl kladný, zdůrazňovali modernizaci a rozvoj (tedy ekonomický růst a rozvoj) a spoluodpovědnost za budoucí dění a vzhled evropského kontinentu. Z toho vyplývá, že se tato skupina příliš neodklonila od většinového pohledu na Unii. Kaczyński a PiS sice podporovali členství v EU, avšak zdůrazňovali důležitost polského hlasu v institucích a nadřazenost polské ústavy, což se trochu vymyká postoji většiny. Ono se ale PiS celá trochu vymyká postoji zde sledovaných elit, a tak je v pořádku, že se Kaczyński vymyká.
95
2014 Postoj k integraci
Elita
Klady
Zápory
Tvrdý euroskepticismus Měkký euroskepticismus
J. Kaczyński
Omezená jednání EU Nedostatek velkorysosti
R. Sikorski
Mezinárodní ukotvení
Nutná větší integrace Chybí vojenská integrace Nedostatečná bezpečností politika
W. Cimoszewicz
Nedostatečná bezpečností politika
-
nutno
prohloubit Špatný postoj k Rusku Neutrální postoj Funkční evropanství Identitární evropanství
B. Komorowski
Ekonomický růst a rozvoj Možnosti Bezpečí
E. Kopacz
Ekonomický růst a rozvoj
Neumí prodat úspěchy
Možnosti
Nedostatečná bezpečností politika - energetika
Bezpečí Možnosti Čtyři svobody Ekonomický růst a rozvoj L. Miller
Možnosti
A. Kwaśniewski
Možnosti
Zdroj: Autorka
V případě roku 2014 již je vidět větší diverzita, co se rozdělení týče. Větší část elit opět spadá do kategorie identitárního evropanství, ve které převládá vnímání EU jako nové možnosti a ekonomický růst a rozvoj. Novinkou oproti roku 2004 zde však je bezpečí, které se zde objevuje kvůli současné situaci, kterou v roce 2014 byla krize na Ukrajině. Do této kategorie byli však zařazeni i někteří jedinci, kteří již zdůrazňovali nějaký zápor, nejčastěji se však jednalo o problematiku spojenou s bezpečností, kterou u všech v podstatě „vynuluje“ důraz na bezpečí, které EU
96
poskytuje. Negativum tyto elity vidí v nějakém aspektu bezpečnostní politiky- vesměs se jedná o problematiku nedostatečné energetické bezpečnosti či nutnosti prohloubit bezpečnostní politiku. Co se měkkého euroskepticismu týče, zařazení Kaczyńského je zcela namístě, neboť se netají tím, že není příliš velkým fanouškem EU. Ve zkoumaných textech kritizuje omezenost a hranice unijních jednání a brát v potaz partnerství s USA. V otázce Ukrajiny by si podle něj měla Unie uvědomit, že sankce mohou Ukrajině spíše ještě více přitížit. Naproti tomu Sikorski zdůrazňuje, že pocit bezpečí Polsku dává NATO, ale ještě větší by tento pocit byl, kdyby se Unie více integrovala ve vojenské oblasti. V oblasti bezpečnosti vnímá EU jako dodatkovou garanci, protože podle něj nevytvořila seriózní bezpečnostní politiku (mnoho návrhů je jen na papíře). Přitom o sobě říká, že je sám zastáncem unijní bezpečnosti, a proto by byl rád, kdyby na tomto bodu Unie více zapracovala. Unii prohlašuje za dobrou, lepší než si myslel, ale ne tak dobrou, jak by mohla být. Proto tedy zařazení do měkkého euroskepticimu. Cimoszewicz pak zdůrazňuje nedostatečnost bezpečnosti, kterou je podle něj potřeba prohloubit a také špatná postoj EU k Rusku. Ve výsledku lze při porovnání obou sledovaných let vidět jasný rozdíl- v roce 2004 se mluvilo o kladech, zatímco po desetiletém pobytu v zemi se již mluvilo i o záporech, které Unie má. Tento jev má svou logiku. V roce 2004 a období před vstupem do EU bylo potřeba získat co největší podporu (Polsko totiž v referendu potřebovalo nejen, aby občané odhlasovali vstup do EU, ale také získat minimálně 50% účast). Naopak po deseti letech členství, kdy již nejde o nutnou podporu ani nic podobného, pak již ničemu nevadí, když se začnou vytahovat nedokonalosti a mezery, které je potřeba napravit. Větší diverzitu roku 2014 lze připsat také tomu, že již nebylo potřeba tolik vyzdvihovat klady členství, protože země již v EU byla. Za deset let svého pobytu v Unii posbírala elita zkušenosti, zjistila, jak které mechanismy fungují či nefungují a zkusila si, co EU opravdu členské zemi přinese. Již nebylo nikoho potřeba přesvědčovat o kladech členství, nebylo nutné motivovat lid, aby šel k volbám. Proto zde lze najedou najít více záporů než v roce 2004. Polsko se přesunulo od zdůrazňování kladů a přínosů
97
k poukazování na to, kde jsou v Unii mezery, co je potřeba vylepšit, kde je potřeba zasáhnout, aby byla Unie ještě lepší. Dalo by se namítnout, že výsledky v otázce postoje k EU neodpovídají rozdělení postojů politických stran. Např. výzkumy z roku 2004 ukazují PiS jako stranu měkkého euroskepticismu a SLD a PO spíše jako zástupce funkčního evropanství (Palovský, 2004). Je však potřeba vzít v úvahu, že členové do projevů vždy promítnout i své postoje, které mohou být ku příkladu trochu více pozitivní či trochu více negativní, než jaký je „deklarovaný“ postoj strany.
5.3.
Třetí dimenze
Zde je potřeba zaměřit se na politický a společenský kontext a jejich porovnání mezi roky 2004 a 2014. Politický a společenský kontext roku 2004 Kontext Polsko- ruské vztahy
Elita W. Cimoszewicz L. Miller
Irák a invaze
W. Cimoszewicz
Náboženství
M. Belka
Oboustranné ovlivnění EU - Polsko a A. Kwaśniewski naopak Hranice Evropy
A. Kwaśniewski
Další rozšíření Unie
A. Kwaśniewski
Vztahy s USA
D. Hübner
Vliv Unie na hospodářství
D. Hübner
Zdroj. Autorka
Je vidět, že v roce 2004 se elity příliš nepotkávaly ve společenském a politickém diskurzu politiky. Jediné společné téma tak bylo polsko- ruské vztahy a to ještě mezi elitami, které mají komunistickou minulost a tak mají tyto vztahy zažité a kladou na ně důraz. Dalo by se říci, že např. takové náboženství prostupovalo texty i dalších osob (např. u Cimoszewicze a Millera), ale jednalo se pouze o zmínky, ne jako v případě
98
Belki, který se problematikou zabýval trochu více do hloubky. Stejně tak otázka Iráku se objevila např. i u Kwaśniewského, ale opět pouze jen krátce, proto nemůže být řeč o použití tohoto diskurzu. Z tabulky je patrné, že většina kontextů má něco společného s bezpečností - Rusko, Irák, hranice, možnost dalšího rozšíření. To vše jsou kontexty, které ukazují důležitost bezpečnostní situace pro polskou elitu. Naopak například v Česku je EU rámována spíše ekonomickými souvislostmi. Otázka Ruska a hranic může mít souvislost s obavami z toho, že Polsko je hraničním státem EU, a proto je zde větší šance nějakého hraničního problému či konfrontace s Ruskem (přece jenom do oblasti Kaliningradu se přes Polsko pohybuje velká skupina lidí). Zajímavé je, že ze všech zkoumaných polských elit jedině Belka věnoval místo náboženství. Zmiňoval se o respektování identity, práva a postavení církví a děkoval za dopis od italského kardinála. Otázka náboženství se celkově na věřící Polsko objevovala velmi málo. Některé osobnosti odkazovaly na papeže Jana Pavla II. a jeho podporu členství Polska v EU, ale to je vše. Jediný Belka se nad náboženstvím a Uniím (resp. její Ústavní smlouvou) zamyslel hlouběji, což se dá připsat jeho osobnímu postoji k této otázce. Pro něho osobně je to důležité, vidí tam nějaký problém, a proto ho zdůrazňuje a „posílá dál“.
99
Politický a společenský kontext roku 2014 Kontext Krize na Ukrajině
Vztahy s Ruskem
Euro a eurozóna
Energetická otázka
Partnerství s USA a NATO v otázce Ukrajiny
Eurovolby
Východní partnerství Britský odchod z EU a polské vztahy s Velkou Británií NATO Výročí (25 let suverenity, 15 let v NATO, 10 let v EU) Vysoká polská podpora EU TTIP Hrozba islámského státu Irák a invaze Zdroj: Autorka
100
Elita G. Schetyna B. Komorowski D. Tusk E. Kopacz J. Kaczyński W. Cimoszewicz L. Miller A. Kwaśniewski R. Sikorski D. Tusk E. Kopacz J. Kaczyński W. Cimoszewicz L. Miller A. Kwaśniewski R. Sikorski D. Tusk E. Kopacz L. Miller A. Kwaśniewski D. Tusk J. Kaczyński L. Miller A. Kwaśniewski B. Komorowski D. Tusk L. Miller W. Cimoszewicz A. Kwaśniewski D. Hübner R. Sikorski G. Schetyna R. Sikorski D. Hübner R. Sikorski A. Kwaśniewski G. Schetyna B. Komorowski B. Komorowski A. Kwaśniewski B. Komorowski E. Kopacz A. Kwaśniewski R. Sikorski
Nejčastěji používaným společensko- politickým diskurzem roku 2014 je bezpochyby krize na Ukrajině. Není se čemu divit, přece jenom se jedná o sousední stát Polska a o velmi palčivý problém, který rezonuje nejen Polskem, ale celou EU. Ruku v ruce s tím jdou i další dva diskurzy - vztahy s Ruskem a energetická otázka. Přece jenom ruská podpora separatistů a anexe Krymu jsou události, které krizovou situaci na Ukrajině akorát zhoršily. V případě energetiky Rusko vyhrožuje „utažením kohoutů“ za podporu Ukrajiny, sankce a mnoho jiných kroků, které se Rusku nelíbí. Navíc tento tah ovlivňuje mnoho zemí, protože plynovody nekončí na Ukrajině, ale vedou dál do Evropy. Často je v této spojitosti diskutováno také spojenectví s NATO a USA. Sice je EU velký hráč na mezinárodním poli, přece jenom spolupráce s USA či členství zemí v NATO je důležité v komunikaci s Ruskem. Po deseti letech v EU je již mnohem aktuálnější otázka vstupu do eurozóny. Přece jenom Polsko již není v EU žádným nováčkem, a tak se již může debatovat o tom, jak splnit podmínky, jestli je to v současné době výhodné, co s krizí eura atp. Několikrát byly také zmíněny eurovolby, nejčastěji ve spojitosti s jejich druhořadou rolí a nízkou účastí, Elity tak často vyzývaly občany, ať jdou volit, že každý hlas se počítá a je důležitý. Navíc elity často zmiňovaly, že vzdálenost dění od občana a téměř nulový přímý dopad na voliče jsou již dávno přežitými mýty, které je potřeba vyvrátit. Ze srovnání roků 2004 a 2014 jde vidět téměř odlišné společensko- politické diskurzy. V podstatě se však dá říci, že jejich použití odráží aktuální dění v daném roce. Zajímavá však je rozdílnost co se počtu použití a množství použitých diskurzů týče. Je však potřeba mít na paměti, že několik diskurzů roku 2014 spolu úzce souvisí, a proto by se je dalo považovat za jeden (např. krize na Ukrajině a vše kolem). V roce 2014 je patrná ekonomizace kontextualizace EU. Ono po nějaké době členství země v EU se již do popředí dostávají další otázky, o kterých na počátku členství nemohla být ještě ani řeč (např. euro a otázka jeho přijetí). Jak již bylo zmíněno výše, po deseti letech země v EU jsou již elity „trochu někde jinde“, vidí jiné problémy a halvně je zde již prostor i pro zdůrazňování mezer v otázce integrace. Výrazně se
101
změnily i mezinárodně důležité otázky- energetika, krize na Ukrajině… Díky získaným zkušenostem tak elity vnímají kontext komplexněji, složitěji a více do hloubky.
102
6. Závěr Zde je místo na zodpovězení výzkumných otázek. Panuje v polské elitě široký konsenzus ohledně vstupu do EU a členství v EU? V případě zkoumaných zástupců polské elity lze říci, že ano. Většina se shoduje na tom, že vstup země do EU je přínosný z hlediska nových možností. Noví partneři, finanční možnosti, možnosti ovlivnit dění a vzhled Unie do budoucna, demokratický a právní přínos a mnoho dalších - to vše jsou body, které byly vícekrát zmiňovány a které jasně deklarují pozitivní pohled na členství země v EU. Navíc i někteří odpůrci Unie postupně změnili názor a uznali, že členství má něco do sebe- např. R. Sikorski, který ještě v 90. letech byl známým odpůrcem Unie. Je postoj elit k procesu přistupování (s odstupem deseti let) kladný či záporný? Obecně se dá říci, že postoj polských elit je kladný. Uvědomují si, že Unie poskytuje mnoho možností (ať již finančních, demokratických či jakýchkoli jiných), ekonomický rozvoj a růst a svým způsobem i bezpečí. Poslední sledovaný benefit se však dostal do popředí až v roce 2014 spolu s vypuknutím krize na Ukrajině. Elity si uvědomují, že EU je svým způsobem garantem bezpečnosti (minimálně takovým, že je pro Polsko lepší být členem Unie než zůstat mimo). Na čem se však neshodují, nebo lépe řečeno, co Unii vytýkají, je právě bezpečnostní politika - ať již v jejím vojenském či energetickém aspektu. Tvrdí, že je nedostatečná, že Unie není jednotná (např. ve vztahu k Rusku), není dostatečně integrovaná atp. V otázce energetiky by vlastně bylo nejlépe, kdyby nakupovala plyn jako celek a teprve poté ho „rozprodávala“ jednotlivým členským státům. Byla by tak větším hráčem, vůči kterému by si Rusko tolik nedovolilo jako vůči jednotlivým, samostatným, členským zemím. Identifikuje polská elita stejné problémové body? V roce 2004 byla EU chápána spíše kladně. Jako problémy bylo viděno pouze znění Ústavní smlouvy (otázka postavení církve a práv jedince) a to, že vstup do EU je
103
v podstatě dlouhodobou investicí, jejíž výsledky nebudou viditelné ihned od 1. května 2004, ale až po nějaké době. Oproti tomu v roce 2014 byla Unii vyčítána omezenost a nedostatečná integrace v různých oblastech - nejčastěji v otázce energetické a bezpečnostní politiky. Nebylo již potřeba nikoho přesvědčovat o výhodách ani nikoho motivovat, aby šel volit s kladným hlasem v mysli. Naopak již přišel čas, kdy je možné zmínit i problémy a mezery, které je potřeba zaplnit. Je možné poukázat na „chyby“ s tím, že po vyřešení se Unie posune zase jinam, problém bude vyřešen a integrace bude zase „dokonalejší“. Je však potřeba mít na paměti, že ony zdůrazňované problémy byly z velké části podmíněny mezinárodním děním a mezinárodním klimatem v souvislosti s krizí na Ukrajině. Lze tedy říci, že vnímání problémů je s odstupem deseti let odlišné. Reflektuje tato skupina lidí ty samé klady? V roce 2004 byly nejčastějšími klady Unie přínos možností a ekonomický rozvoj a růst. Elity se dále shodovali v otázce přínosu demokracie, zapojení se do dění a rozvoje chudších regionů. V roce 2014 elitou rezonovaly otázky spojené s možnostmi, ekonomickým rozvojem a bezpečností. V tomto případě se dá říci, že vnímání kladů je víceméně stejné, kontinuální, s odlišností v otázce bezpečnosti, která je podmíněna změnou na mezinárodním poli.
104
Literatura a prameny Appeasment to koniec integracji europejskiej: rozmowa z Cimoszew. Salon24 [online]. 2014 [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://industrial.salon24.pl/573774,appeasment-tokoniec-integracji-europejskiej-rozmowa-z-cimoszew ARTIS, M. J., BANERJEE, A., MARCELLINO, M.: The Central and Eastern European countries and the European Union. New York: Cambridge University Press, 2006. BENEŠ, V.: Diskurzivní analýza. In: DRULÁK, P.: Jak zkoumat politiku: kvalitativní metodologie v politologii a mezinárodních vztazích. Praha: Portál, 2008. Cimoszewicz: Rosja zaczyna rozbijać UE, a państwa UE podejmują decyzje sprzeczne z prawem europejskim. Wyborcza.pl [online]. 2014 [cit. 2016-05-03]. Dostupné z: http://wyborcza.pl/10,93568,15845978,Cimoszewicz__Rosja_zaczyna_rozbijac_UE__a _panstwa.html CONTI, N.: Party Attitudes to European Integration: A Longitudinal Analysis of the Italian Case, EPERN Working Papers, Sussex European Institute, 2003, nr. 13. Dostupné
z:
https://www.sussex.ac.uk/webteam/gateway/file.php?name=epern-
working-paper-13.pdf&site=266 CONTI, N., Verzichelli, L.: The European Dimension of political discourse in Italy. A Longitudinal Analysis of Party Preferences (1950-2001), CIRCa Working Paper No. 12, 2002. Dostupné z: http://www.sociol.unimi.it/ricerca/parlamento/papers/occ_12.pdf CRESPY, A., VERSCHUEREN, N.: From Euroscepticism to Resistance to European Integration: An Interdisciplinary Perspective, Perspectives on European Politics and Society
Vol.
10,
No.
3,
Routledge,
2009.
Dostupné
z:
file:///C:/Users/Nela/Downloads/Article%20PEPS%20PDF%20paru.pdf Česká republika ve střední Evropě, střední Evropa v Evropské unii. Deník Referendum [online].
2013
[cit.
2016-05-21].
Dostupné
z:
105
http://denikreferendum.cz/clanek/14824-ceska-republika-ve-stredni-evrope-strednievropa-v-evropske-unii Danuta Hübner: Acquis communautaire do poprawki. Euractiv.pl [online]. 2014 [cit. 2016-05-13]. Dostupné z: http://www.euractiv.pl/politykawewnetrzna/wywiad/danutahbner-acquis-communautaire-do-poprawki-005984 Danuta Hübner: Nie możemy ignorować ważnych spraw i naszych interesów w Unii. Eurowybory [online].
2014
[cit.
2016-05-13].
Dostupné
z:
http://eurowybory.com.pl/danuta-hubner-nie-mozemy-ignorowac-waznych-spraw-inaszych-interesow-w-unii/ Dokładnie
15
lat
temu
NATO. Prezydent.pl [online].
podpisaliśmy 2014
[cit.
dokumenty
akcesyjne
do
2016-04-28].
Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawakomorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wystapienia/art,190,dokladnie-15lat-temu-podpisalismy-dokumenty-akcesyjne-do-nato.html DOMAGAŁA, A.: Integracja Polski z Unią Europejską. Wyd. 2 uzup. Warszawa: Oficyna Wydawnicza Łośgraf, 2011. Europe 2020 in Poland. European Comission [online]. 2016a [cit. 2016-05-22]. Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/europe2020/europe-2020-in-your-
country/polska/country-specific-recommendations/index_en.htm Evropský parlament bude jednat o situaci v Polsku. Euroskop [online]. 2016b [cit. 2016-05-22].
Dostupné
z:
https://www.euroskop.cz/8955/27235/clanek/evropsky-
parlament-bude-jednat-o-situaci-v-polsku Expose Marka Belki z 24.06.2004. Bankier.pl [online]. 2016 [cit. 2016-04-08]. Dostupné
z:
http://www.bankier.pl/wiadomosc/Expose-Marka-Belki-z-24-06-2004-
7329163.html Exposé ministra spraw zagranicznych Włodzimierza Cimoszewicza w Sejmie - 23 stycznia 2003 r. Stosunki międzynarodowe [online]. 2003 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z:
106
http://stosunki-miedzynarodowe.pl/teksty-zrodlowe/przemowienia/1108-exposministra-spraw-zagranicznych-wlodzimierza-cimoszewicza-w-sejmie-23-stycznia-2003r Exposé ministra spraw zagranicznych Włodzimierza Cimoszewicza w Sejmie - 21 stycznia 2004 r. Stosunki międzynarodowe [online]. 2004 [cit. 2016-03-11]. Dostupné z: http://stosunki-miedzynarodowe.pl/teksty-zrodlowe/przemowienia/1109-exposministra-spraw-zagranicznych-wlodzimierza-cimoszewicza-w-sejmie-21-stycznia-2004r Expose premier Ewy Kopacz. Platforma Obywatelska [online]. 2014 [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://platforma.home.pl/images/Expose-premier-E-Kopacz.pdf FAIRCLOUGH, N.: Analysing discourse: textual analysis for social research. New York: Routledge, 2003. FIALA, P., PITROVÁ, M.: Evropská unie. 2., dopl. a aktualiz. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2010. FISZER, J. M.: Unia Europejska a Polska - dziś i jutro. Toruń: Adam Marszałek, 2002. FLOOD C: Euroscepticism: A problematic concept (illustrated with particular reference to France)’, Paper presented at the 32nd annual UACES conference, Belfast, 2-4 September, 2002. Dostupné z http://uaces.org/documents/papers/0201/flood.pdf Formy integracji i ich konsekwencje. Unia Europejska [online]. ©2009-2016b [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.uniaeuropejska.info.pl/formy-integracji-i-ichkonsekwencje Grzegorz Schetyna. Radio Opole [online]. 2014 [cit. 2016-05-01]. Dostupné z: http://radio.opole.pl/274,124671,grzegorz-schetyna HANSEN, L.: Security as practice: discourse analysis and the Bosnian war. New York: Routledge, 2006.
107
HARDY, C., HARLEY, B., PHILLIPS, N.: Discourse Analysis and Content Analysis: Two Solitudes? Newsletter of the American Political Science Association Organized Section on Qualitative Methods, 2004, vol.2, no. 1. HLOUŠEK, V. a KOPEČEK, L.: Konfliktní demokracie: moderní masová politika ve střední Evropě. Brno: Masarykova univerzita, Mezinárodní politologický ústav, 2004. HÜBNER, D.: Wpływ członkostwa w Unii Europejskiej na wzrost gospodarczy w Polsce. Warszawa: Strategia szybkiego wzrostu gospodarczego w Polsce, 2004. Dostupné z: http://www.tiger.edu.pl/konferencje/marzec2004/Hubner_pol.pdf ILONSZKI, G.: Perceptions of the European Union in new member states: a comparative perspective. London: Routledge, 2010. Routledge Europe-Asia studies series. Informacja Ministra Spraw Zagranicznych o zadaniach polskiej polityki zagranicznej w 2014 roku. Rzeczpospolita Polska [online]. 2014 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://www.msz.gov.pl/pl/aktualnosci/wiadomosci/informacja_ministra_spraw_zagranic znych_o_zadaniach_polskiej_polityki_zagranicznej_w_2014_roku Informacja ministra spraw zagranicznych o założeniach polskiej polityki zagranicznej w 2014 roku- poseł Leszek Miller. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 2016-05-08].
Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=67&dzien=2&wyp=90 &view=5 Informacja ministra spraw zagranicznych o założeniach polskiej polityki zagranicznej w 2014
roku-
prezes
Polskiej[online].
Rady 2014
Ministrów [cit.
Donald
Tusk. Sejm
2016-05-07].
Rzeczypospolitej Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=67&dzien=2&wyp=86 &view=5 Informacja prezesa Rady Ministrów na temat działań rządu w ciągu najbliższych miesięcy-
Prezes
Polskiej [online].
108
Rady 2014
Ministrów [cit.
Donald
Tusk. Sejm
2016-05-07].
Rzeczypospolitej Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=73&dzien=1&wyp=4& view=5 Informacja prezesa Rady Ministrów na temat działań rządu w ciągu najbliższych miesięcy- poseł Leszek Miller. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 201605-08].
Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=73&dzien=1&wyp=28 &view=5 Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie aktualnej sytuacji na Ukrainie- poseł Leszek Miller. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 2016-05-08]. Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=62&dzien=1&wyp=7& view=5 Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie aktualnej sytuacji na Ukrainie- prezes Rady Ministrów Donald Tusk. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 201605-07].
Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=62&dzien=1&wyp=2& view=5 Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie aktualnej sytuacji na Ukrainie- poseł Jarosław Kaczyński:. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej[online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=62&dzien=1&wyp=4& view=5 Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie sytuacji na Ukrainie- poseł Leszek Miller. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedzi.xsp?view=5&mowca=Miller%20Leszek &page=1 Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie sytuacji na Ukrainie- prezes Rady Ministrów Donald Tusk. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 2016-05-
109
07].
Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=61&dzien=1&wyp=2& view=5 Informacja prezesa Rady Ministrów w sprawie sytuacji na Ukrainie- poseł Jarosław Kaczyński:. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=61&dzien=1&wyp=4& view=5 Informacja Rady Ministrów o zadaniach polskiej polityki zagranicznej w latach 20142015- poseł Leszek Miller. Sejm Rzeczypospolitej Polskiej [online]. 2014 [cit. 2016-0508].
Dostupné
z:
http://www.sejm.gov.pl/sejm7.nsf/wypowiedz.xsp?posiedzenie=79&dzien=2&wyp=98 &view=5 Integracja Polski w strukturach UE. Unia Europejska [online]. ©2009-2016c [cit. 201605-22]. Dostupné z: http://www.uniaeuropejska.info.pl/integracja-polski-w-strukturachue Jarosław Kaczyński: decyzja o konstytucji UE - w referendum. Wiadomości [online]. 2003 [cit. 2016-04-19]. Dostupné z: http://wiadomosci.wp.pl/kat,1342,title,JaroslawKaczynski-decyzja-o-konstytucji-UE-wreferendum,wid,1485235,wiadomosc.html?ticaid=116d06&_ticrsn=3 JAROSZ, M. a et. al. Polacy we wspólnej Europie: dysproporcje materialne i społeczne. Redaktor Maria Jarosz. Warszawa: Instytut Studiów Politycznych PAN, 2011. JAROSZ, M.: Politycznych PAN, 2007. KACZMAREK, J.: Unia Europejska: trudne dojrzewanie. Wyd. 2 zm. Wrocław: Atla 2, 2003.
110
Kaczyński:
Od
daty
ważniejsze
Sprawiedliwość [online].
2002a
warunki [cit.
integracji
z
2016-04-19].
UE. Prawo Dostupné
i z:
http://old.pis.org.pl/article.php?id=1435 Kaczyński:
Niebezpieczne
Sprawiedliwość [online].
warunki 2002b
wejścia [cit.
Polski
do
2016-04-19].
UE. Prawo Dostupné
i z:
http://old.pis.org.pl/article.php?id=1444 KAWECKA-WYRZYKOWSKA, E., SYNOWIEC, E.: Unia Europejska. Wyd. 7 zm., uauktual. i podzielone na 2 t. Warszawa: Instytut Koniunktur i Cen Handlu Zagranicznego, 2004. KARP, J. et. al.: Unia Europejska: atlas. Gdańsk: Carta Blanca, 2004. Komise bude debatovat o dění v Polsku. Euroskop [online]. 2016 [cit. 2016-05-22]. Dostupné
z:
https://www.euroskop.cz/8954/26811/clanek/komise-bude-debatovat-o-
deni-v-polsku Konflikt EU vs. Polsko kvůli zákonu o médiích? Euroskop [online]. 2016c [cit. 201605-22].
Dostupné
z:
https://www.euroskop.cz/8954/26756/clanek/konflikt-eu-vs-
polsko-kvuli-zakonu-o-mediich KOPECKÝ, P. and MUDDE, C.: “The Two Sides of Euroscepticism. Party Positions on European Integration in East Central Europe.” European Union Politics 3, 2002, no. 3. KOPECKÝ, P., MUDDE, C.: The two sides of euroscepticism: Party positions on European integration in East Central Europe, European Union Politics, 3 (3), 2002. Dostupné z: http://eup.sagepub.com/content/3/3/297.full.pdf+html Korzyści płynące z Unii Europejskiej. Unia Europejska [online]. ©2009-2016a [cit. 2016-05-22].
Dostupné
z:
http://www.uniaeuropejska.info.pl/korzysci-z-unii-
europejskiej
111
Korzyści z przystąpienia Polski do UE. Unia Europejska [online]. ©2009-2016e [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.uniaeuropejska.info.pl/korzysci-z-przystapieniapolski-do-ue A.: . Jaśkiewicz M (ed.) Wyd. 1. Warszawa: PPHU "Zapol", 2008. Mají země V4 ještě společné bezpečnostní zájmy? Natoaktual.cz [online]. 2014 [cit. 2016-05-21].
Dostupné
z:
http://www.natoaktual.cz/na_analyzy.aspx?c=A140818_165024_na_analyzy_m02 CINA, J.:
.
Warszawa: "Aspra-JR", 2005. MIKLASZEWSKI, S.: Integracja Polski z Unią Europejską: aspekty ekonomicznoprawne. Kraków: Instytut Studiów Strategicznych, 2002. Miller krytycznie po 10 latach Polski w UE: Nie wykorzystaliśmy wszystkich możliwości. Gazeta.pl Wiadomości [online]. 2014 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://wiadomosci.gazeta.pl/wiadomosci/1,114871,15874716,Miller_krytycznie_po_10_ latach_Polski_w_UE__Nie_wykorzystalismy.html MCCORMICK, J.: Zrozumieć Unię Europejską. Warszawa: Wydawnictwo Naukowe PWN, 2010. Minister Grzegorz Schetyna o priorytetach polskiej dyplomacji. Rzeczpospolita Polska [online].
2014
[cit.
2016-05-02].
Dostupné
z:
https://www.msz.gov.pl/pl/aktualnosci/wiadomosci/minister_grzegorz_schetyna_o_prio rytetach_polskiej_dyplomacji Mówi premier Leszek Miller: jeśli nie wejdziemy do UE w 2004 r., to nie wiadomo, kiedy
wejdziemy. Wyborcza.pl [online].
http://wyborcza.pl/1,75248,1124944.html
112
2002
[cit.
2016-03-25].
Dostupné
z:
O´BRENNAN, J.: The Eastern Enlargement of the European Union. Oxon: Routledge, 2006. Orędzie prezydenta Bronisława Komorowskiego (http://www.tvn24.pl). Tvn24 [online]. 2014
[cit.
2016-04-28].
Dostupné
z:
http://www.tvn24.pl/oredzie-prezydenta-
bronislawa-komorowskiego,424021,s.html Orędzie Prezydenta RP przed Zgromadzeniem Narodowym. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit.
2016-04-28].
Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawa-
komorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wystapienia/art,198,oredzieprezydenta-rp-przed-zgromadzeniem-narodowym.html PALOVSKÝ, T.: Postoj polských politických stran k Evropské unii. Středoevropské Politické
Studie [online].
2004
[cit.
2016-05-22].
Dostupné
z:
http://www.cepsr.com/clanek.php?ID=197 Pełny tekst expose premiera Marka Belki wygłoszonego na posiedzeniu Sejmu 14 maja 2004
roku. Wiadomości [online].
2004
[cit.
2016-03-26].
Dostupné
z:
http://wiadomosci.wp.pl/kat,1342,title,Pelny-tekst-expose-premieraczI,wid,5248930,wiadomosc.html?ticaid=116b74&_ticrsn=3 Poland. Europa.eu [online]. 2016 [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://europa.eu/abouteu/countries/member-countries/poland/index_en.htm Poland. European
Comission [online].
2016b
[cit.
2016-05-22].
Dostupné
z:
http://ec.europa.eu/economy_finance/eu/countries/poland_en.htm Polska droga do unii walutowej, kłopoty strefy euro. Unia Europejska [online]. ©20092016e [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.uniaeuropejska.info.pl/polska-drogado-unii-walutowej-klopoty-strefy-euro Polska może sięgać po najwyższe funkcje w UE. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit. 201604-28].
Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawa-
komorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wywiady/art,287,polska-mozesiegac-po-najwyzsze-funkcje-w-ue.html
113
Polska w Unii Europejskiej. Unia Europejska [online]. ©2009-2016d [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.uniaeuropejska.info.pl/polska-w-unii-europejskiej Polsko. Euroskop [online].
©2005-2016
[cit.
2016-05-22].
Dostupné
z:
https://www.euroskop.cz/469/sekce/polsko/ olsku povládnou konzervativci. Co to znamená pro EU? Euractiv [online]. 2015 [cit. 2016-05-22]. Dostupné z: http://www.euractiv.cz/evropa-dnes0/clanek/polsku-budouvladnout-konzervativci-co-to-znamena-pro-eu-012968 POOLE, P. A.: Europe unites: the EU's eastern enlargement. Westport, Conn.: Praeger, 2003. Premier
Leszek
Polonii [online].
Miller:
"od
dzisiaj
2003
jesteśmy
[cit.
obywatelami
2016-03-25].
Europy!". Świat
Dostupné
z:
http://wspolnotapolska.home.pl/swp2/indexb9de.html?id=kr30608_2 POTTER, J.: Discourse analysis as a way of analysing naturally occuring talk. In: SILVERMAN, D. et al.: Qualitative Research: Theory, method and practice. London, Sage 1997. POTTER, J. WETHERELL, M.: Analysing Discourse. In: BRYMAN, A., BURGESS, R. G. Et al.: Analysing Qualitative Data. New York, Routledge 1994. Rada Prezesów: Polska w Unii Europejskiej. Warszawa: Kancelaria Prezesa Rady Ministrów,
2003.
Dostupné
z:
http://www.opoka.org.pl/biblioteka/X/XU/polska_w_unii.pdf Radosław Sikorski: O porażkach poinformuje opozycja. Newsweek [online]. 2014 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://polska.newsweek.pl/radoslaw-sikorski-ue-ukrainawywiad-newsweek-pl,artykuly,286221,1,3.html Radosław Sikorski: Unia uchwali mocniejsze sankcje wobec Rosji. Czara goryczy się przelała. Kurier
114
Lubelski [online].
2014
[cit.
2016-04-23].
Dostupné
z:
http://www.kurierlubelski.pl/artykul/3518211,radoslaw-sikorski-unia-uchwalimocniejsze-sankcje-wobec-rosji-czara-goryczy-sie-przelala,3,id,t,sa.html Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (a). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 201605-14]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/129/Artykul/1037114 Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (b). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 201605-14]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/1691/Artykul/1056654 Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (c). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 201605-14]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/129/Artykul/1072542 Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (d). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 201605-14]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/473/Artykul/1114334 Rozmowa dnia: Aleksander Kwaśniewski (e). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 201605-14]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/13/53/Artykul/1226291/ Rozmowa dnia: Donald Tusk (a). Polskie Radio. [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/13/53/Artykul/1073394/ Rozmowa dnia: Donald Tusk (b). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/13/53/Artykul/1130466/ Rozmowa dnia: Ewa Kopacz (a). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/13/53/Artykul/1126733/ Rozmowa dnia: Ewa Kopacz (b). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-05-05]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/13/53/Artykul/1174015/ Rozmowa dnia: Jarosław Kaczyński. Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-05-07]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/129/Artykul/1132839 Rozmowa dnia: Leszek Miller (a). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/129/Artykul/1067606
115
Rozmowa dnia: Leszek Miller (b). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/129/Artykul/1113984 Rozmowa dnia: Leszek Miller (c). Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-05-08]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/129/Artykul/1313945 Rozmowa dnia: Radosław Sikorski. Polskie Radio [online]. 2014 [cit. 2016-04-23]. Dostupné z: http://www.polskieradio.pl/7/15/Artykul/1131747 RYBIŃSKI, R.: Konsekwencje prawne dla gospodarki morskiej. Toruń: Adam Marszałek, 2002. ŘÍCHOVÁ, Blanka. Komparativní metoda v politologii. In DVOŘÁKOVÁ, Vladimíra (ed.). In: Komparace politických systémů. 3. vyd. Praha : VŠE, 2003. SEMENOVA, J., EDINGER, M., BEST, H.:. Parliamentary elites in Central and Eastern Europe: recruitment and representation. First published. London: Routledge, Taylor & Francis Group, 2014. Sopot: Manifestacja zwolenników UE. InteriaFAKTY [online]. 2003 [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://fakty.interia.pl/pomorskie/news-sopot-manifestacja-zwolennikowue,nId,1123202 SZCZERBIAK, A. and TAGGART, P.: Theorising Party-Based Euroscepticism: Problems of Definition, Measurement and Causality. In: SZCZERBIAK, A. and TAGGARTAUL P. (ed.): Opposing Europe? The Comparative Party Politics of Euroscepticism. Comparative and Theoretical Perspectives. Oxford: OUP, 2003. TAGGART, P.: “A touchstone of dissent: Euroscepticism in contemporary Western European party systems.” European Journal of Political Research 33, 1998, no. 3 Tekst expose premiera Leszka Millera. Interia Fakty [online]. 2001 [cit. 2016-03-25]. Dostupné millera,nId,787788
116
z:
http://fakty.interia.pl/news-tekst-expose-premiera-leszka-
TRZECIAK, S.: Gra o Europę: negocjacje akcesyjne Polski z Unią Europejską. Warszawa: Pols
dzynarodowych, 2010.
TWORZECKI, H.: Parties and politics in post-1989 Poland. Boulder, Colo.: Westview Press, 1996. VÁVRA, M.: Tři přístupy k analýze diskurzu - neslučitelnost nebo možnost syntézy?. In: TICHÝ, R., ed.: Miscellanea Sociologica 2006. 1. vyd. Praha: Fakulta sociálních věd UK, 2006. Włodzimierz Cimoszewicz dla "Super Expressu: Nie znamy dokonań pani Kopacz. Se.pl [online].
2014
[cit.
2016-05-03].
Dostupné
z:
http://www.se.pl/wiadomosci/opinie/nie-znamy-dokonan-pani-kopacz_421093.html DOLNY, E.: : aspekty makroekonomiczne i regionalne Uniwersytetu Mikołaja Kopernika, 2008. Wystąpienie Prezydenta RP na Zgromadzeniu Ogólnym Sędziów Trybunału Konstytucyjnego. Prezydent.pl [online].
2014
[cit.
2016-04-28].
Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawakomorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wystapienia/art,191,wystapienieprezydenta-rp-na-zgromadzeniu-ogolnym-sedziow-trybunalu-konstytucyjnego.html Wystąpienie Prezydenta RP podczas Warsaw Security Forum. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawakomorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wystapienia/art,214,wystapienieprezydenta-rp-podczas-warsaw-security-forum.html Wystąpienie Prezydenta RP w Bundestagu. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit. 2016-0428].
Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawa-
komorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wystapienia/art,210,wystapienieprezydenta-rp-w-bundestagu.html
117
Wystąpienie Prezydenta RP w Święto Wojska Polskiego. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit.
2016-04-28].
Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawa-
komorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wystapienia/art,206,wystapienieprezydenta-rp-w-swieto-wojska-polskiego.html Wystąpienie przed Grobem Nieznanego Żołnierza. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit. 2016-04-28]. Dostupné z: http://www.prezydent.pl/archiwum-bronis Wystąpienie z okazji 25-lecia Wolności. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit. 2016-04-28]. Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawa-
komorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wystapienia/art,197,wystapieniez-okazji-25-lecia-wolnosci.html Wywiad- M. Zakrocki z A. Kwaśniewskim. In: ZAKROCKI, M.: Przepustka do Europy. Warszawa: Dom Wydawniczy "Elipsa", 2014. Wywiad- M. Zakrocki z D. Hübner. In: ZAKROCKI, M.: Przepustka do Europy. Warszawa: Dom Wydawniczy "Elipsa", 2014. Wywiad- M. Zakrocki z L. Millerem. In: ZAKROCKI, M.: Przepustka do Europy. Warszawa: Dom Wydawniczy "Elipsa", 2014. Wywiad- M. Zakrocki z W. Cimoszewiczem. In: ZAKROCKI, M.: Przepustka do Europy. Warszawa: Dom Wydawniczy "Elipsa", 2014. Wywiad w "Sygnałach Dnia" w PR1. Prezydent.pl [online]. 2014 [cit. 2016-04-28]. Dostupné
z:
http://www.prezydent.pl/archiwum-bronislawa-
komorowskiego/aktualnosci/wypowiedzi-prezydenta/wywiady/art,290,wywiad-wsygnalach-dnia-w-pr1.html
118
