ALJAŠKA JAKO CÍLOVÁ DESTINACE CESTOVNÍHO RUCHU Bakalářská práce

Vysoká škola polytechnická Jihlava Katedra cestovního ruchu

ALJAŠKA JAKO CÍLOVÁ DESTINACE CESTOVNÍHO RUCHU Bakalářská práce

Vedoucí práce: RNDr. Eva Janoušková Ph.D.

Vladimír Špinar

Jihlava 2009

Abstrakt Tato bakalářská práce má za úkol zmapovat turistické atraktivity Aljašky, podat přehled o stavu cestovního ruchu v této oblasti a vyhodnotit údaje získané výzkumem provedeným mezi místními obyvateli. Práce je rozčleněna na teoretickou a praktickou část. Teoretická část charakterizuje lokalizační, realizační a selektivní předpoklady rozvoje cestovního ruchu na Aljašce, seznamuje s jednotlivými lokalitami a nejznámějšími přírodními a kulturně-historickými atraktivitami dané oblasti. Praktická část seznamuje se stavem cestovního ruchu na Aljašce a postoji místních obyvatel k němu. Součástí jsou také výsledky vlastního výzkumu s názvem „Asociace obyvatel Aljašky spojené s Českou republikou“ a podání jejich rozboru.

Abstract This bachelor thesis is aimed at mapping the tourist destinations of Alaska, giving a view of the state of tourism there and evaluating the data obtained by a survey carried out among Alaska inhabitants. The thesis is divided into theoretical and practical parts.

The theoretical part describes focalization, implementation and selective conditions of the development of tourism in Alaska, it presents particular destinations and the bestknown natural as well as culturally – historical sights of the above mentioned area.

The practical part concentrates on the state of tourism in Alaska and the attitudes of local inhabitants towards it. An inseparable part of the thesis are also the results of my own survey titled

“Associations of Alaska inhabitants connected with the Czech

Republic” and its analysis.

Na tomto místě bych chtěl především poděkovat své vedoucí bakalářské práce RNDr. Evě Janouškové Ph.D. za poskytnutí odborných připomínek a velkou trpělivost při konzultacích. Dále děkuji své rodině, která mě po celou dobu mého studia na Vysoké škole polytechnické v Jihlavě podporovala, a tím mi ji umožnila dokončit. Děkuji také svým přátelům, kteří mě psychicky podporovali a kteří mě inspirovali k dokončení této práce.

Prohlašuji, že předložená práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně s použitím literatury a zdrojů, které uvádím v seznamu.

Ve Žďáře nad Sázavou dne 21. dubna 2009

……………………………..

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce ..................................................................................................... 7 1.1

Úvod do problematiky ...................................................................................... 7

1.2

Cíle práce.......................................................................................................... 8

Teoretická část ....................................................................................................... 9 2.1 2.1.1

Základní fakta ........................................................................................... 9

2.1.2

Historie ................................................................................................... 10

2.1.3

Sídla........................................................................................................ 13

2.1.4

Přírodní podmínky.................................................................................. 15

2.1.5

Klima ...................................................................................................... 17

2.1.6

Povrch..................................................................................................... 18

2.1.7

Flóra a fauna ........................................................................................... 21

2.1.8

Ochrana přírody...................................................................................... 23

2.1.9

Národní parky ......................................................................................... 24

2.1.10

Hospodářství........................................................................................... 38

2.1.11

Průmysl................................................................................................... 40

2.1.12

Doprava .................................................................................................. 41

2.2

Realizační předpoklady rozvoje CR na Aljašce ............................................. 43

2.2.1

Hotely v Anchorage................................................................................ 43

2.2.2

Hotely ve Fairbanks................................................................................ 44

2.2.3

Hotely v Juneau ...................................................................................... 45

2.2.4

Hotely v Sewardu ................................................................................... 46

2.2.5

Hotely v Homeru .................................................................................... 47

2.2.6

Hotely v Ketchikanu............................................................................... 47

2.2.7

Hlavní letiště na Aljašce ......................................................................... 48

2.3

3

Lokalizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu na Aljašce ....................... 9

Selektivní předpoklady rozvoje CR na Aljašce.............................................. 50

2.3.1

Obyvatelstvo .......................................................................................... 50

2.3.2

Společnost............................................................................................... 52

Praktická část ....................................................................................................... 54 3.1 3.1.1 3.2

Cestovní ruch v USA...................................................................................... 54 Trendy v cestování Američanů............................................................... 55 Cestovní ruch na Aljašce ................................................................................ 55

3.2.1

Cenové relace ubytování, stravování a služeb........................................ 55

3.2.2

Nabídka doplňkových služeb CR (animace, fakultativní výlety…)....... 56

3.2.3

Sezónnost CR v oblasti........................................................................... 57

3.3

Statistika cestovního ruchu na Aljašce za léto 2008....................................... 58

3.4

Průzkum v cestovním ruchu ........................................................................... 62

3.4.1

OTÁZKY DOTAZNÍKU /SURVEY GUESTIONS.............................. 63

3.4.2

Výsledky průzkumu................................................................................ 64

3.4.3

Zhodnocení výzkumu ............................................................................. 69

4

Závěr ...................................................................................................................... 71

5

Použité zdroje....................................................................................................... 73

6

Přílohy.................................................................................................................... 75

6

1 1.1

Úvod a cíl práce Úvod do problematiky

Aljaška je země, ze které se tají dech. Je to doslova země neomezených možností, mnohými označovaná za poslední nespoutanou divočinu světa. Snad nikde jinde na planetě není k vidění tolik přírodních atraktivit jako právě zde. Hory sahající až do nebes, křišťálově průzračná jezera, hluboké lesy, nekonečné ledovce a ty nejkrásnější barvy severské tundry, které si lze jen představit. Aljaška už po staletí přitahuje dobrodruhy z celého světa, hledače zlata, lovce a v poslední době především tisíce turistů, kteří zde mohou zažít neopakovatelné chvíle. Na světě už není mnoho míst, kde lze jet stovky kilometrů po silnici vedoucí překrásnou divočinou a nikoho při tom nepotkat, setkat se s medvědem nebo vlkem, chytit si lososa holýma rukama, projíždět se na kajaku s velrybami po boku nebo si vyzkoušet rýžování zlata. Aljaška je nepopsatelným drsným rájem, který není pro každého, ale jen pro lidi, kteří dokáží její drsnou krásu ocenit. Nečekejte zde luxusní hotelové komplexy, přeplněné dálnice, smog ani davy lidí. Aljaška je prostě jiná. Naštěstí…. Cestovní ruch je pro oblast Aljašky naprosto klíčovou záležitostí. Vzhledem k velmi drsnému podnebí v převážné většině roku jsou místní podnikatelé za velmi krátkou dobu (druhá polovina května – první polovina září) nuceni vydělat dostatek prostředků na pokrytí nákladů mimo turistickou sezónu. V hlavní turistické sezóně zaměstnává cestovní ruch po ropném průmyslu největší množství obyvatel, kteří jsou tak na něm naprosto závislí. Proto je této oblasti věnována na Aljašce velká pozornost a jakékoli změny k horšímu jsou zde vnímány velmi negativně. Je zde velké množství státních i soukromých institucí, které se zabývají problematikou turismu a jeho výsledky, které místní vždy nedočkavě očekávají, zveřejňují i několikrát ročně. Odvětví turismu je zde tedy sledováno a vyhodnocováno mnohem pečlivěji než kdekoli jinde na světě. Proto je mu v této práci věnováno mnoho prostoru.

7

1.2

Cíle práce

Hlavní cíl: Hlavním cílem této bakalářské práce je podat co nejúplnější a odborný rozbor cestovního ruchu na Aljašce. Všechny údaje jsou přejaty od renomovaných tamních institucí zabývajících se tímto odvětvím.

Součástí této práce je i zveřejnění výsledků vlastního průzkumu s názvem „Asociace obyvatel Aljašky spojené s Českou republikou“ provedeného v období od června do září 2007 mezi padesáti místními rezidenty.

Vedlejší cíl: Dalším cílem je seznámit čtenáře se skutečnostmi týkajícími se oblasti Aljašky potřebnými k pochopení principu fungování cestovního ruchu v této zemi. Kromě všeobecných

a

základních

informací

se

jedná

především

o

seznámení

s nejatraktivnějšími přírodními a historicko-kulturními lokalitami, které jsou pro podstatu fungování cestovního ruchu v dané oblasti nesmírně důležité. Jsou zde tedy uvedeny informace o nejvýznamnějších sídlech, národních parcích, historických památkách či obeznámení s problematikou původních obyvatel.

8

2 2.1

Teoretická část Lokalizační předpoklady rozvoje cestovního ruchu na Aljašce

2.1.1 Základní fakta1 Aljaška zabírá obrovský poloostrov, který tvoří severozápadní část severoamerického kontinentu. Celková rozloha země je 1 531 000 km2, což představuje zhruba 16 % celkové rozlohy Spojených států amerických. 45 327 km2

rozlohy je tvořeno

vnitrozemským vodstvem. Aljaška je největším a nejsevernějším státem USA. Nejsevernějším místem Aljašky a tím i celých Spojených států je mys Barrow, který se nachází na úrovni 71o 23´ severozápadní šířky. Nejjižnější bod Aljašky se nachází na ostrově Amatignak v sopečném souostroví Aleuty, který leží na úrovni 51o 11´severovýchodní šířky. Aljaška je nejen nejsevernějším, ale i nejzápadnějším a zároveň i nejvýchodnějším státem USA. Některé z ostrovů patřících k Aleutám totiž leží až za datovou hranicí. Maximální vzdálenost mezi nejsevernějším a nejjižnějším bodem je 2 240 km, mezi nejzápadnějším a nejvýchodnějším pak 3 550 km. Severní pobřeží Aljašky je omýváno Severním ledovým oceánem, respektive Beaufortovým mořem, jižní Tichým oceánem (Aljašský záliv), na západě je to potom Čukotské a Beringovo moře. Východní hranice s kanadskou provincií Yukon je dána poledníkem 141o severozápadní délky. Hranice dále pokračuje směrem na východ a odděluje 640 km dlouhý pruh území Aljašky od kanadské provincie British Columbia. K Aljašce patří ještě Malý Diomedův ostrov v Beringově průlivu, který je vzdálen zhruba 4 km od Velkého Diomedova ostrova, patřícího k Ruské federaci. Celková délka aljašského pobřeží je 54 563 km. Velmi členité je především tichomořské pobřeží, kde příliv dosahuje výšky okolo 6 m, v Cookově zátoce až 9 m. Příliv, který zaplavuje zátoku dvoumetrovými vlnami, patří k nejvyšším na světě. Pacifické pobřeží je dosti často bičováno mohutnými bouřemi a občas i obrovskými vlnami tsunami, které vznikají důsledkem podmořských zemětřesení. Jedna takto vzniklá vlna byla vůbec nejvyšší z vln tsunami, jaké známe. A to při zemětřesení v roce 1899, kdy se sesulo do zálivu Lituya 30 000 000 m3 zeminy. Sesuv vzedmul vodu zálivu a vytvořil tak vlnu 600 m vysokou. Vlna poničila vše do výšky 600 m na opačném břehu zálivu a ještě dnes jsou v této výšce patrné její katastrofické účinky.

1

KALIVODA, J. Aljaška. Praha, 2006. 137 s. ISBN 80-86226-72-7

9

Hlavní mořský proud (tzv. Aljašský proud), který je přítomen v Aljašském zálivu, přenáší masy teplé vody podél pobřeží směrem na západ. Protéká podél Aleutského souostroví, kde se jeho část stáčí postupně na sever a k západnímu pobřeží přes Beringův průliv až k mysu Barrow přináší teplou vodu. Pobřežní vody Beringova moře, kromě jižní části poloostrova Seward, jsou většinou mělké s dlouhými písečnými lagunami. Pobřeží Čukotského moře je podobné. Beringovo moře v zimě zamrzá a okrajové oblasti ledu tvoří jeden z největších světových rybářských regionů. Během léta led postupně směrem k severu rozmrzá, což umožňuje příbřežní lodní dopravu v Severním ledovém oceánu během pozdního léta.

2.1.2 Historie2

Název Aljaška byl převzat z aleutského slova „Alyeska“, znamenajícího „Velká země“. Původní obyvatelé Aljašky, Athabascáni, Aleutové, Inuitové a pobřežní kmeny Tlingitů a Haida jsou potomky lidí, kteří přešli během poslední doby ledové (asi před 30 – 40 000 lety) přes most, který jim poskytovala Beringova úžina v délce asi 1 450 km. V době meziledové byl most zalit mořem a oba kontinenty byly odděleny dnešním Beringovým průlivem. O počátku novodobých dějin Aljašky je možno hovořit od 17. století. Tehdy byly prvními zájemci o tato území především sibiřští kozáci, obchodníci a lovci, kteří sem přišli právě přes Beringův průliv. Ten byl pojmenován podle dánského kapitána Vistuse Beringa. Bering průlivem proplul jako první v roce 1728 na své lodi sv. Peter a to pod ruskou vlajkou. Španělští, britští a francouzští dobyvatelé se sice dotkli území Aljašky, ale dominatní silou se zde stalo Rusko. Ruští obchodníci s kožešinami ovládli v 18. století Aleutské ostrovy a souostroví Kodiak. Tvrdě přitom mezi sebou soupeřili a téměř vyhubili pokojný kmen Aleutů. Když byly zásoby kožešin vyčerpány, přesunuli se Rusové na jihovýchod, kde si nemilosrdně podmanili kmen Tlingitů a své obrovské výdělky z prodeje kožešin použili na to, aby se město Sitka stalo „americkou Paříží na Aljašce“. Kolem roku 1860 byli Rusové příliš vyčerpáni napoleonskými válkami a také celkovým úpadkem trhu s kožešinami. Roku 1867 podepsalo Rusko smlouvu s ministrem zahraničí Spojených států amerických Williamem Henrym Sewardem (16. 5. 1801 –10. 10. 1872) a prodalo Američanům Aljašku za 7,2 milionu USD (asi 111 000 000 USD v roce 2008) , což je méně než 2 2

KALIVODA, J. Aljaška. Praha, 2006. 137 s. ISBN 80-86226-72-7

10

centy za akr (1 akr = 4 047 m2). Koupě byla veřejností velmi kritizována, ale nakonec Kongres tuto smlouvu schválil. Aljaška byla v té době nazývána „Sewardovou ledovou bednou“ nebo „vycucaným pomerančem“. Tato koupě se později ukázala pro Spojené státy velice výhodnou jak z hospodářského, tak i ze strategického hlediska. Otevřel se přístup k obrovskému přírodnímu bohatství – nerostné bohatství, možnosti rybolovu, rozsáhlé lesy, kožešiny. Později byla objevena velká naleziště zlata, převážně v okolí zlatonosných řek Klondike a Yukon. Města zlaté horečky, jako například pozdější hlavní město Juneau a Souhlas, se objevila v 80. letech 19. století. Circle City v roce 1893 hned po horečce na Klondiku. Z rozrostlého města Skagway se asi 30 tisíc nadšenců vydalo na strmou trasu Chilkoot Trail a potom se plavili na zlatá pole. Populace na Aljašce se za 10 let téměř zdvojnásobila. Později se zlatokopové přesunuli více na sever do měst Nome a Fairbanks. Když Japonci během II. světové války napadli některé ostrovy Aljašky, postavili tam Američané velké vojenské pevnosti s posádkami čítajícími tisíce lidí. Tyto ostrovy (Attu, Agattu a Kiska) se staly jediným místem USA, které kdy bylo okupováno nepřítelem. V obavě před námořními a leteckými útoky nechala armáda vybudovat známou dálnici Alcan Highway, spojující Aljašku s Kanadou v celkové délce 2 540 km. A tak bylo celé vzdálené území nakonec spojeno s ostatními státy Unie a to rozhodně pomohlo poválečnému rozvoji Aljašky. Ta se stala 49. státem USA za prezidenta Eisenhowera 3. ledna 1959 jako první stát, který přímo nesousedí se zbytkem Spojených států. Na Velký pátek roku 1964 zasáhlo jižní střed Aljašky extrémně silné zemětřesení o síle 9,2 na Richterově stupnici, které nový stát hodně zdevastovalo. Zemřelo při něm 131 lidí. Zemětřesení zničilo centrum Anchorage (budoucího největšího města), přístavní města Valdez, Seward a Cordova a mnohé další osady. Jednalo se o vůbec největší zaznamenané zemětřesení na severoamerickém kontinentu. Obnova byla rychle nastartována roku 1968, kdy byly v Antarktickém oceánu u města Prudhoe Bay objeveny velké zásoby kvalitní ropy. Zákon z roku 1971 s názvem Alaska Native Claims Settlement Act umožnil stavbu potrubí (American pipe-line) v délce 1 270 km směrem do nezamrzlého přístavu Valdez. Během let, kdy se stavba uskutečňovala, se z města Anchorage stalo moderní velkoměsto. Potrubí bylo uvedeno do provozu v roce 1977 a stalo se vyhledávanou turistickou atrakcí. Na krátkou dobu měla Aljaška nejvyšší příjem na osobu v celých Spojených státech. Toto období ale skončilo roku 1986, kdy poklesly ceny ropy. Jedna z nejtemnějších kapitol aljašských dějin nastala 24. března 1989, kdy ropný tanker Exxon Valdez narazil do korálového 11

útesu a vypustil do moře odhadem 415 800 hl ropy a znečistil 2 510 km pobřeží v oblasti průlivu Prince William Sound. Tanker naložený 53 miliony galonů ropy z transaljašského ropovodu měl za sebou 15 hodin plavby na trase z Valdezu do Los Angeles. Byla to největší naftová katastrofa v historii Spojených států a její škody byly likvidovány po dlouhá desetiletí. Havárie doslova zastavila život v širokém okolí. Za tři měsíce zemřelo 23 000 ptáků. Pro některé živočichy byla havárie doslova zkázou. K těm, kdo utrpěli nejvíce, patřili kormoráni, velryby a mořské vydry. Jak potvrdilo vyšetřování, obří loď v době nehody řídil třetí důstojník, který neměl oprávnění k navigaci v nebezpečných vodách. Navíc kapitán lodi Joseph Hazelwood byl v době nehody pravděpodobně pod vlivem alkoholu. Když začala těžba ropy v oblasti zálivu Prudhoe Bay klesat, začaly velké společnosti své zaměstanace propouštět; k tomu ještě omezený rozpočet armádě a uzavírka několika pilařských závodů byly předzvěstí špatných zpráv pro místní hospodářství. Ve snaze odrazit snižování příjmů z těžby ropy zvažuje stát zavedení daně z prodeje a příjmu. Ani jedna zatím na Aljašce neexistuje. Byly také zavedeny poplatky za vstup do národních parků, za kempy a používání turistických tras. Asi největší nadějí pro ekonomické obrození je stavba plynovodu, který by vedl z Arctic Slope přes Kanadu do „dolních 48“ států. Další, i když velmi kontroverzní možností bylo uvolnění chráněné oblasti Arctic National Wildlife Refuge (ANWR) pro těžbu ropy. Ochránci životního prostředí tvrdě bojovali za to, aby uchránili tuto obrovskou oblast o rozloze 60 705 km2 od ropných věží, a za prezidenta Clintona se jim to podařilo. S příchodem G. W. Bushe, bývalého naftaře z Texasu, se situace změnila a Kongres Spojených států povolil další těžbu v této arktické oblasti. Důvodem je rostoucí závislost USA na ropě dovážené ze zahraničí. V nedávné době se o Aljašce mluvilo především díky její guvernérce Sarah Palinové, která byla navržena na viceprezidenku USA při kandidatuře Johna McCaina na post prezidenta Spojených států.

12

2.1.3 Sídla3 Anchorage (272 680 obyvatel)4 Anchorage je největším aljašským městem a nejdůležitějším dopravním uzlem ve státě. Je zde jediné velké mezinárodní letiště Aljašky, které odbavuje naprostou většinu letů mířících do země. Město bylo založeno roku 1914, když k němu dorazila železnice. Nachází se v jižní centrální části státu a dnes v něm žijí více než dvě pětiny obyvatel Aljašky. Město je proslulé svou květinovou výzdobou a krásou okolní krajiny, kterou vytváří

pobřeží

obklopené

pásmem

majestátních

Chugach

Mountains.

Je

nejvýznamnějším průmyslovým centrem země a sídlem většiny velkých společností. Je to také největší aljašský přístav. Projde tudy přes 90% veškerého zboží přicházejícího do země. Žije zde velké množství původního obyvatelstva. Dnes je typickým americkým městem, v jehož centru stojí stavby moderní architektury, divadla, kina, ale i hrázděné domky z ruské éry. Za jasných dní je možné z vyhlídek okolo města spatřit i siluetu hory Mt. McKinley vzdálené zhruba 400 km severně od města. Juneau (30 700 obyvatel)5

Hlavní město Aljašky ležící na souostroví Alexandera bylo založeno roku 1881. Je sídlem

vlády

a

vládních

institucí.

Leží

v jihovýchodní

části

při

pobřeží.

Nejrozvinutějším průmyslem je tedy průmysl rybářský a dřevozpracující. Město obklopuje překrásná příroda s typickými fjordy a ledovci. Je také i významným turistickým centrem a jednou ze vstupních bran do země. Bylo pojmenováno po známém hledači zlata Joey Juneauovi a proslavilo se především velkým množstvím galerií roztroušených po celém městě. Město je přístupné jen lodí nebo letadlem.

Fairbanks (31 000, v aglomeraci 51 000 obyvatel) Fairbanks je největší město v centrální oblasti Aljašky a třetí největší ve státě. Bylo založeno roku 1903 a je sídlem nejstarší aljašské univerzity, založené roku 1917 (University of Alaska), a řady muzeí. Město je nejdůležitějším dopravním uzlem ve vnitrozemí. Leží na hlavním tahu z jihu na sever (Richardson Highway). Známou 3

Travealaska.com [online]. 2009 [cit. 2009-03-13]. Dostupné z

4

viz Příloha 5 viz Příloha 6

5

13

atrakcí města je tzv. Pioneer park, seznamující návštěvníky s historií této části Aljašky. Pro Fairbanks jsou také typické velké teplotní výkyvy a dlouhé drsné zimy. Město je častou zastávkou turistů při cestě do národního parku Denali. Sitka (8 800 obyvatel)6

Město ležící na západní straně ostrova Baranof v souostroví Alexandera. Až do roku 1989 bylo hlavním městem Aljašky. Je jedním z nejstarších sídel země, založeným už v roce 1799, a je zde na místní poměry velké množství historických památek. K nejvýznamnějším patří luteránský kostel, vystavěný v roce 1840 jako první protestantský kostel na západním pobřeží USA. Významnou památkou je také ruská ortodoxní katedrála z roku 1848 a kostel sv. Petra. Je známé také jako rybářské centrum a sídlo mnoha rybářských společností a továren zabývajících se zpracováním lososů. Každý listopad se ve městě slaví slavný velrybí festival konaný na začátku velrybí sezóny. Ketchikan (8 000 obyvatel)7

Ketchikan je páté největší město Aljašky a je často přezdívané „hlavní město king lososů“. Ekonomika města je založena na turistice a příjmech z rybaření. Je to jeden z přístavů vedoucích v objemu výlovu lososů na světě. V blízkosti se nachází státní rezervace Misty Fjords s úžasnou přírodou typickou pro tuto část Aljašky. Město dostalo své jméno podle zátoky, ve které se nachází, a doslova znamená “roztažená křídla vyčerpaného orla”. Město se také proslavilo největší světovou sbírkou totemů a svým extrémně vlhkým podnebím. Prší tu průměrně 200 dní v roce. Zajímavostí je, že má nejvyšší poštovní směrovací číslo v USA: 99950.

Kodiak (6 300 obyvatel)

Největší město jižně od Anchorage, ležící na stejnojmenném ostrově, který je často nazýván smaragdovým ostrovem pro svoji typickou čerstvou zelenou barvu. Je to jedno

6 7

viz Příloha 7 viz Příloha 8

14

z nejstarších sídel Aljašky a zároveň jeden z nejvýznamnějších přístavů v zemi. V roce 2006 zde byly vyloveny ryby v hodnotě přesahující 100 milionů dolarů.

Barrow (4 600 obyvatel)

Barrow je město extrémů. Je to nejseverněji ležící město Spojených států amerických a jedno ze tří nejseverněji položených sídel nad 2 000 obyvatel na světě. Leží hluboko za polárním kruhem omýváno Severním ledovým oceánem. Podnebí je extrémně mrazivé a suché. Průměrná teplota v únoru je - 25 oC. Léta jsou velmi krátká a chladná s průměrnou teplotou kolem 10 oC. Nejnižší teplota zde byla naměřena 27. ledna 1989, a to - 52 oC. Naopak nejtepleji bylo 21. června 1991, a to 28 oC. Název města znamená v řeči původních obyvatel „místo, kde jsou loveny sovy“. Oficiální název Barrow pochází ze jména britského admirála, který zde prozkoumával Arktidu. V oblasti je mnoho ropných rafinérií. Další města: Valdez, Glennalen, Dillingham, Wasilla, Palmer, Homer8, Cordova, Unalasaka…

2.1.4 Přírodní podmínky9

Většina původního krytu na území Aljašky je málo vyvinutá, studená a kyselá. Kromě nížin na jihovýchodě, jižního pobřeží a několika oblastí ve vnitrozemí je většina aljašského území tvořena věčně zmrzlou půdou, tzv. permafrostem. Ten tvoří 80 % území Aljašky, z toho přes polovinu tvoří souvislý permafrost, to znamená trvale zmrzlá půda s činnou (každoročně tající) vrstvou hlubokou od několika do maximálně 30 cm. Zbytek tvoří nesouvislý permafrost, který každoročně roztává a jeho činná vrstva sahá i do hloubky několika metrů. Od určité hloubky, která je závislá na klimatických podmínkách a charakteru podloží, zůstává půda trvale zmrzlá (tzv. permafrostová deska) a může dosahovat až do hloubky 70 m, jak je tomu v oblasti Severního ledového oceánu. Vrstva nad ní každoročně taje a dochází při tom k tzv. víření půdy. Permafrostová deska nepropouští vodu, a proto je povrch ve vnitrozemí, zejména

8

9

viz příloha 9 TESAŘ, J. Aljaška. Praha: Metramedia, 2000. 219 S. ISBN 80-238-5799-1

15

v západní a polární části Aljašky, v létě nasáklý a bývá pokryt četnými, převážně mělkými jezery, což je zdánlivě v rozporu s faktem, že v této oblasti je poměrně málo srážek. V létě se tedy na nepropustném permafrostu tvoří nesčetná jezera a bažiny, mezi nimiž meandrují potoky a říčky. Stojaté povrchové vody pokrývají v letních měsících asi pětinu arktického pobřeží, tj. asi 6,5 tisíce km2. Taková jezera mají věšinou protáhlý, eliptický tvar a užším koncem směřují k severu. Největší z nich bývají až 15 km dlouhá a 4 km široká. Malých jezer je bezpočet. Časem tato jezera zarůstají vegetací a ve vnitrozemí i stromy. Na Aljašce je na tři miliony jezer větších než 20 akrů (8,1 ha), která jsou rozptýlena v tundře i mezi lesy a mají převážně ledovcový původ. Největším jezerem Aljašky je Illiama Lake, ležící na úpatí Aljašského poloostrova. Je 130 km dlouhé, 32 km široké a zabírá plochu 2 647 km2. Další významná jezera jsou Aleknagik, Becharof, Clark, Minchumina, Naknek, Selawik, Skilak, Teshekpuk a Tustumena. Na Aljašce je více než 3 000 řek, které odvádějí vody do tří světových stran a patří k úmoří dvou oceánů. Do Severního ledového oceánu na severu, do Beaufortova moře, teče směrem tektonické poruchy řeka Colville, která je největším tokem Arktické pobřežní nížiny. Do Kotzebue Sound na západě ústí řeky Noatak, Kobuk a Selawik. Do Beringova moře na západě se vlévají největší řeka Aljašky Yukon a druhá nejdelší řeka Kuskokwim dlouhá 1 165 km. Ostatní, podstatně menší řeky, Sustina, Matanuska, Chitina, Cooper, pramenící v Alaska Range a Wrangell Mountains, ústí do Aljašského zálivu v Tichém oceánu, stejně jako několik řek pramenících v Kanadě a tekoucích aljašským územím na jih či na západ, například řeky Alsek, Stikine a Taku. Téměř 5 % povrchu Aljašky je pokryto ledovci, kterých je zde kolem sta tisíc. Největší ledovce se vyskytují směrem na severozápad od Juneau. Největším aljašským a zároveň severoamerickým ledovcem je Malaspina Glacier, který pokrývá plochu 2 200 km2 na pobřežních plošinách mezi zátokami Jakutat Bay a Ice Bay. Podle dat získaných seismickými metodami je síla ledovce asi 600 m a lože, v němž spočívá, má dno 240 – 300 m pod úrovní mořské hladiny. Ledovcový splaz Hubbard Glacier je označován za nejdelší na celé Aljašce, měří 144 km a místy je až 16 km široký. Další známé ledovce jsou například Bering, který je nejrozsáhlejším ledovcovým systémem na Aljašce, Black Rapids, Canwell, Castner, Columbia, Gulkana, Matanuska, Mendenhall, Portage či Worthington.

16

2.1.5 Klima

Na území Aljašky se rozkládájí polární a subpolární oblasti chladného podnebného pásu, vlhká přímořská oblast mírního pásu a oblast vysokohorská. Polární oblast zahrnuje především polární pustiny, kde je trvale zmrzlá půda. Jde o nejsevernější oblasti Aljašky nacházející se severně od Brooks Range za severním polárním kruhem. V této oblasti jsou dlouhé zimy a krátká studená léta. Devět měsíců v roce zde průměrná teplota nepřesáhne 0 oC. V zimě trvá více než dva měsíce polární noc, v létě je více než tři měsíce polární den. Pro tuto oblast jsou charakteristické nízké srážky - kolem 200 mm ročně. Tam, kde jsou srážky hojnější, přicházejí především ve formě sněhu. Do subpolární oblasti patří především tundry, kde v letních měsících půda rozmrzá do hloubky několika decimetrů. V působení tohoto pásma se nacházejí vnitrozemské oblasti – okolí města Fairbanks, nížiny podél řek Yukon a Kuskokwim. Průměrná teplota zde přes polovinu roku nepřesáhne 0 oC. Pro tuto část Aljašky je příznačná delší mrazivá zima, kdy sněhová pokrývka leží na území několik měsíců. Zima začíná v říjnu a končí začátkem května. Nejchladnější období trvá od poloviny prosince do poloviny března, kdy teploty setrvávají po celou dobu kolem – 20 oC. Nejchladnějším místem je Fort Yukon, kde byla naměřena teplota – 54 oC. V roce 1947 byl ve Snag u Alaska Highway v jihozápadním Yukonu oficiálně zaznamenán teplotní rekord – 63 oC, nejnižší teplota severoamerického kontinentu. V zimě nad Aleuty a Aljašku zasahuje z oblasti východní Sibiře Aleutská tlaková níže, z níž proudí bouřlivé větry východním směrem. V létě se tato níže přesouvá západně nad asijský kontinent. Letní teploty jsou vyšší než v jižnějších částech Aljašky a dosahují průměrně až kolem 17 oC. Přesto se však průměrná teplota pohybuje pod 0 oC. V této vnitrozemské oblasti je o něco více srážek, které dosahují průměrně 300 mm za rok. Při minimálním výparu a nepropustném zmrzlém podloží je ale v půdě vláhy dostatek. Směrem k východu množství srážek stoupá až k průměru 500 mm ročně. Jižní pobřeží Aljašky a Alexandrova souostroví patří do přímořské oblasti mírného podnebného pásu. Klima je zde ovlivněno teplým Severopacifickým mořským proudem (Kuro-šio), který směřuje od Japonska na Aljašku. Moře zde nezamrzá, průměrná roční teplota jižního pobřeží je 2 – 3 oC, s výjimkou Alexandrových ostrovů, kde je tepleji. Zimy jsou zde mírné, léta naopak chladnější než ve vnitrozemí. V nejchladnějších 17

měsících zde dosahují průměrné teploty – 10 oC, v některých místech na samotném jihu oblasti (například na ostrově Kodiak) pak teploty nikdy neklesnou pod 0 oC. V létě jsou však maximální teploty jen kolem 14 oC. Přímořská oblast je územím s největšími srážkami na celé Aljašce – v průměru až 2 000 mm srážek ročně, na Alexandrových ostrovech až 4 000 mm.

2.1.6 Povrch

Průměrná nadmořská výška země činí asi 580 m. n. m. Aljašku lze nejlépe rozdělit do tří velkých oblastí – pobřežní pásmo včetně Aleut, arktický sever a vnitrozemskou plošinu.

Pobřežní pásmo včetně Aleutského souostroví Je tvořeno širokým pásmem pohoří, které je téměř paralerní s jižním pobřežím a v podstatě kopíruje jeho tvar. Centrální části tvoří nejmohutnější a nejvyšší horské hřbety, které se směrem k východu postupně snižují. Coast Mountains (Pobřežní hory) jsou pokračováním stejnojmenného pohoří Britské Kolumbie, s nímž mají shodnou stavbu a podobný reliéf. Pohoří se táhne v délce asi 1 900 km podél Aljašského zálivu a jeho výška dosahuje místy až do 2 500 m. Je sopečného původu a tvoří ji převážně granit pocházející z období jury až křídy. Před Pobřežními horami se táhne oblouk Alexandrova souostroví tvořeného přibližně 1 100 ostrovy, oddělenými od pevniny četnými fjordy a hlubokými průlivy, které leží na zlomové linii směřující od jihu k severu a slouží jako důležité vodní cesty pro příbřežní lodní dopravu. Jednotlivé ostrovy vznikly zaplavením pohoří, jehož vrcholy se příkře zvedají do výšky 900 až 1 500 m. Aljaškou zátoku ohraničují Chugach Mountains (nejvyšší hora Mt. Marcus Baker 4 019 m) a Kenai Mountains, které jsou pokračováním pobřežního pásma hor táhnoucích se až k poloostrovu Kenai. Posledním výběžkem pobřežního horského pásma je spíše plochý ostrov Kodiak, kterým je zároveň zakončena geologická struktura charakteristická pro Pobřežní hory. Monumentální St. Elias Mountains s nejvyšší horou Mt. Logan (6 050 m), která je druhým nejvyšším vrcholem kontinentu a zároveň nejvyšší horou Kanady, neboť se nachází na jejím území, jsou mohutným horským uzlem a křižovatkou aljašských

18

pobřežních hřbetů, které se táhnou v délce kolem 500 km od Cross Sound na jihu až po ústí Copper River na severu a dosahují maximální šíře 160 km. Jsou nejvíce zaledněným pohořím americké pevniny. Za jednu z nejkrásnějších hor Severní Ameriky je považován jen o málo nižší St. Elias (5 488 m), zvedající se z pobřežního masivu. Prohlubeň, kde se nachází největší severoamerický ledovec Malaspina Glacier je ohraničena úzkým nezaledněným pásmem hor, které ledovci odřízly cestu k moři. Jediným odtokem v této oblasti tak zůstal fjord v Ice Bay. Dlouhé mořské zátoky pronikají hluboko do hor a v jejich závěrech trčí bílé ledovce, z jejichž čela se co chvíli odlamují obrovské kry. Největším ze zdejších ledovcových splazů je Brady Glacier, stékající z rozlehlé náhorní plošiny do Taylor Bay. Jeho silně rozbrázděný povrch s otevřenými trhlinami a hlubokými, temnými jeskyněmi v čelní stěně mu dodává až zlověstného výrazu. Tudy si našly cestu k pobřeží řeky, které se propadají z povrchu do jeho trhlin. Mohutná masa ledovce tvoří převis nad mořskou hladinou o šířce čtyř kilometrů. V této oblasti leží významná chráněná oblast Glacier Bay National Park, kterou tvoří pásmo asi 11 000 km2 hor, ledovců, mořského pobřeží, fjordů a zálivů. Do 100 km dlouhé Ice Bay, připomínající při pohledu shůry mohutně rozvětvený strom, spadá šestnáct velkých ledovcových splazů, které ji zanášejí obrovskými plovoucími krami. Wrangell Mountains na pozadí Pobřežních hor jsou vulkanického původu, a to především bazaltovými a andezitovými vyvřelinami, které formovaly tuto část ve třetihorách - i když poslední vulkanická činnost zde byla zaznamenána ještě v minulém století. Nejvyšším zdejším vulkánem je Mt. Blackburn, který má výšku 5 036 m. Alaska Range má spolu s aleutským pásmem odlišnou geologickou stavbu. Jeho hřebeny jsou tvořeny převážně žulami, zatímco na úpatí pohoří leží nezvrásněné třetihorní sedimenty. Toto pohoří, táhnoucí se skoro 1 000 km až k jezeru Illiama, představuje dlouhý řetěz hřbetů, které jako by vycházely ze sopečného pohoří Wrangell Mountains. Šířka nepřesahuje 50 km a průměrná výška se pohybuje kolem 2 500 m. V centrální části se nachází pět sopečných vrcholů třetihorního původu, z nichž Mount McKinley dosahuje 6 194 m a je nejvyšší horou celé Severní Ameriky. Další významný vrchol Mt. Foraker dosahuje výšky 5 300 m, další tři vrcholy mají nad 4 000 m a patnáct nad 3 000 m.

19

Aleutian Range a Aleutian Islands Od pevninského Aleutského pohoří vybíhá do moře 2 500 km dlouhé souostroví Aleutských ostrovů, které jsou sopečného původu. Je zde asi 80 velkých vulkánů, z nichž 36 je aktivních. Výšky jednotlivých vulkánů se pohybují od 1 500 do 3 000 m. Na vrcholech starých kuželů někdy vznikly obrovské kaldery o průměru 2,5 až 13 m. Největší z nich, a patrně jedna z největších na světě, je Buldirská kaldera s vnitřními rozměry 43 x 20 km. Směrem k západu se ostrovy zmenšují a vzdálenost mezi nimi se naopak zvětšuje, a to z 8 až na 135 km. Nejzápadněji leží větší ostrov Attu.

Arktický sever Skládá se ze dvou rozlehlých pohoří, Brooks Range a Mackenzie Mountains, která jsou posledními články systému Skalnatých hor. Brooks Range pocházejí z pleistocénu a jsou velmi rozmanitým souborem horských hřbetů, nesoucích povětšinou místní názvy. Maximální výšky se pohybují jen kolem 2 700 m, nejvyšší hora, Mt. Michelson má 2 816 m. I přesto se jedná o nejvyšší pohoří za polárním kruhem. Severní svahy nejsou pokryty vegetací, a pokud ano, pak ji tvoří jen typická severská tundra. Odkryté skalní výchozy se díky mrazovému tříštění rozpadají do typických tvarů – mrazových srubů, plošin a kamenných moří. Mackenzie Mountains mají výrazně asymetrický tvar a tvoří je široké otevřené vrásy z doby prvohor až druhohor. Jsou tvořeny převážně sedimenty. Hřbety Great Divide se štíty Kelle Peak (2 590 m) a Dome Peak (2 743 m) na západě vymezují rozvodí. Východní svahy jsou dlouhé, mírné, členěné paralelně probíhajícími nehlubokými údolími, kterými protékají levobřežní přítoky Mackenzie River. Západní svahy jsou krátké, příkré a spadají až do spleti hřbetů a údolí Yukonské pánve. Arctic Coastal Plains se sklánějí od úpatí Brooks Range zvolna k severu. Nížiny vznikly usazením písků, jílů a vápenců z doby třetihor, západně pak mohutnými křídovými vrstvami. Celá tato oblast je kryta souvislým permafrostem.

Vnitrozemská plošina Leží mezi severním a jižním horským systémem a je tvořena plochými horskými hřbety, náhorními planinami a širokými údolími spadajícími k Beringovu moři. Plošina je pokračováním kordillerského systému Basin and Range. Vysočiny a plošiny mají na západě výšku kolem 600 m, na východě se zvedají až do výšky 1 500 m a postupně 20

splývají se sousedními horskými pásmy. Při západním pobřeží se tyčí význačné horské celky – poloostrov Seward a hory Kuskokwin – vyzdvižené podél zlomů do výšek kolem 1 400 m. Ve východní vyzdvižené části plošin leží mezi mnoha horskými hřbety úzká, dlouhá a neobyčejně hluboká údolí vyplněná jezery, jejichž dna v některých případech klesají až k úrovni mořské hladiny. Tato srázná tektonická údolí jsou typická hlavně pro severní svahy Pobřežních hor. Yukonské nížiny leží v širokých erozních údolích, z nichž mnohá byla založena na zlomových liniích systému Denali. Největší nížiny centrální Aljašky, které se táhnou v délce asi 300 km a šířce od 50 do 150 km vznikly v třetihorách a čtvrtohorách. Jsou většinou ploché a meandrují zde řeky. Podobné jsou i nížiny podél řeky Kuskokwim, která se jako jedna z mála zdejších toků nevlévá do Yukonu, ale teče s ním paralelně po zlomové linii až k vlastnímu ústí do Kuskokwimské zátoky v Beringově moři.

2.1.7 Flóra a fauna

Na jih od arktických pustin a ledovců, v subarktickém pásu, se táhne široké pásmo tundry. Trvale zmrzlá půda zde během krátkého léta na povrchu taje a dovoluje tak život některým nenáročným rostlinám. Je to první rostlinné a živočišné společenstvo s jasně vymezenými životními podmínkami. Rostlinstvo tundry tvoří výrazné a charakteristické společenství mechů – například ploník (Polytrichastrum formosum), rašeliník

dvouhrotec

(Sphagnum

capillifolium),

klamonožka

(Aulacomnium

androgynum), dále lišejníků (Lichen), zakrslých dřevin a keříků, k nimž se druží většinou polštářovité formy bylin. Pro tundru jsou pak typické mechové porosty, mnoho druhů lišejníků – dutohlávka (Cladonia rangiferina), pukléřka (Cetraria islandica), vousatec (Pennisetum alopecuroides), zábělník (Comarum balustre), a její porost dotvářejí drobné keříky – vrba polární (Salix arctica) či bylinná (Salix herbacea), bříza nízká (Betula humilis) aj. Pro tundrové rostliny je typická dlouhověkost. Byliny se dožívají až 100 let, keříky dokonce 200 i víc let. V jižnějších oblastech, kde vegetační období trvá až tři měsíce, již najdeme travnaté porosty tvořené především metlicemi (Apera spica-venti) nebo psárkou (Alopecurusa pratensis). Pro pobřežní lokality jsou typické porosty trnitého všehoje (Panax ginseng). Ve vyšších polohách se vyskytují louky pokryté nenáročnými alpínskými společenstvy.

21

Typické jsou během krátkého polárního jara porosty několika druhů prvosenek (Primula versi). Lesy pokrývají 35 % povrchu Aljašky, což je asi 600 000 km2. Vyskytuje se zde celkem 33 druhů stromů, z nichž pouze 12 není zakrslých. V nižších pozicích převládají listnaté porosty (jasany, břízy, javory, olše a četné druhy vrb), ve vyšších polohách pak jehličnany (jedle, borovice). Na Aljašce žije, a to vzhledem k drsnému klimatu spíše v nižších polohách, 36 druhů savců a 120 druhů ptáků. Asi nejzajímavější z nich je sněžný kur neboli Ptarmigan (Lagopus lagopus) symbol této země. Dalšími typickými zastánci jsou říční orli (Pandion haliaëtus). Charakterické jsou pobřežní kolonie papuchalků (Fratercula arctica). Typickými obyvateli tundry a zároveň i základem potravinového řetezce jsou lumíci (Lemmus sibiricus), kteří tvoří podstatnou část jídelníčku šelem i dravých ptáků. Dalšími důležitými zástupci zdejší fauny jsou hranostaj (Mustela erminea), liška polární (Vulpes lagopus), rosomák (Gulo), vlk (Canis lupus occidentalis), sob (Rangifer tarandus), jelen wapiti (Cervus elaphus canadensis) nebo los (Alces alce)10. Na Aljašce se vyskytují tři druhy medvěda. Na celém území je rozšířen medvěd hnědý (Ursus arctos)11, jehož největší rasa se vyskytuje převážně na ostrově Kodiak (odtud též název medvěd kodiak). A i když je v podstatě všežravec, základ jeho jídelníčku tvoří lososí maso. Počet medvědů grizzly na Aljašce se odhaduje na 20 000 kusů. Černý medvěd (Ursus americanus), tzv. baribal, je jeho menší příbuzný. Je rozšířen všude kromě severního okraje Aljašky, a jeho jídelníček je spíše vegetariánský. Bílý medvěd lední (Ursus maritimus) se objevuje na Aljašce pouze v zimních měsících, kdy samice přichází porodit do teplé nory jedno až dvě mláďata. Zbytek roku tráví na ledových krách. Jeho základní potravou jsou tuleni. Pobřeží, a to jak Aljašky, tak i Aleutských ostrovů, obývají tuleni (Phoca vitulina) a lachtani (Eumetopias jubatus), jejichž populace je odhadována na asi 300 000 kusů, lvouni (Otaria jubata), vydry mořské (Enhydra lutris) a mroži pacifičtí (Odobenus rosmarus). V letních měsících patří mezi typické obyvatele ledových vod Aljašky velryby druhu keporkak a humpback (Megaptera novaeangliae), velryby šedé (Eschrichtius robustus), běluhy mořské (Delphinapterus leucas) nebo kosatky (Orcinus orca)12.

10

viz Příloha 21 viz příloha 19 12 viz příloha 20 11

22

Typické jsou jarní a podzimní tahy jelenů karibu (Rangifer tarandus caribou) za potravou, které jsou pro život tundry velkou a nezbytnou událostí. Typičtí jsou i sobi, kteří denně urazí stovky kilometrů, a na této cestě je zpovzdálí doprovázejí i lišky, vlci a rosomáci, čekající na slabé a nemocné kusy. Na pobřeží hnízdí velké kolonie racků mořských (Larus marinus). 2.1.8 Ochrana přírody

Na aljašském území se nachází devět národních parků, dvě národní památky, deset národních chráněných oblastí, dva národní historické parky a dva národní lesy. Celkem je chráněno 13 % území státu. Celková rozloha národních parků je 135 788 km2, což je skoro dvojnásobek rozlohy celé České republiky. Aby se uchovaly přírodní vztahy a vazby ekosystému severského lesa a tajgy, musejí být chráněné oblasti rozsáhlejší než v mírém pásmu. Vody na Aljašce jsou sice velmi čisté, nicméně mnoho zdrojů pitné vody nesplňuje poměrně přísné federální standardy pro pitnou vodu. Většina problémů s pitnou vodou pochází z nedostatečné či chybějící kanalizace, zejména ve venkovských oblastech. Na špatné kvalitě vody se podílejí i četné ropné skvrny a jejich nedostatečná likvidace. Řada problémů je se znečištěním ovzduší. Hlavním problémem je vysoký obsah oxidu uhelnatého v zastavěných oblastech, a to především v zimním období. Kvůli teplotním inverzím se pak tvoří smogové vrstvy a znečištění vzduchu v oblasti Anchorage a Fairbanks překračuje povolené státní limity. Obzvláštně dobře je to vidět v oblasti Fairbanks, kde se negativní vliv emisí tepelných elektráren spalujících uhlí kombinuje s emisemi z domácího vytápění a s výfukovými plyny. Nelze pominout ani toxické emise, zejména amoniak a benzen, které jsou vázány na oblasti v sousedství ropných rafinérií. Odpadové hospodářství je na dobré úrovni. Zdejší úložiště odpadu odpovídají všem moderním ekologickým normám. I přesto je mnoho odpadů likvidováno postaru, a například otevřené skládky jsou stále primárními zařízeními na likvidaci odpadů na aljašském venkově. V roce 2001 měl stát Aljaška na svém území sedm míst pro likvidaci odpadu, která se ocitla kvůli závažnému překročení povolených norem nebo již i bezprostřednímu ohrožení osídlených oblastí na federálním seznamu pro území s nutností přednostního

23

vyčistění. V redukci znečištění je patrný značný pokrok, neboť například v letech 1995 – 1998 bylo množství vypouštěných toxických látek sníženo o rekordních 72%.

2.1.9 Národní parky13

Aljaška je obrovská země oplývající úžasnou přírodou, která ale zatím leží mimo zájem turistického světa. Zdejší příroda je jejím největším bohatstvím, které vždy lákalo dobrodruhy z celého světa. Pro ochranu tohoto bohatství bylo zřízeno celkem 9 národních parků, 2 národní památky, 2 národní lesy a 10 chráněných oblastí. Tyto lokality jsou všechny uváděny pod souhrným názvem „National Parks“, což může být pro návštěvníky někdy poněkud matoucí. Nalezneme zde například nejvyšší horu Severní Ameriky, největší ledovce a ledovcová pole, nejrozsáhlejší tundry a nepřeberné množství fauny a flóry. Většina parků je zapsána na seznamu UNESCO.

Kenai Fjords National Park Park byl založen roku 1980 a je jedním ze tří aljašských parků dosažitelných po silnici. Za vstupní bránu do parku je většinou považováno přístavní město Seward, ležící asi 130 mil na jih od Anchorage. Více jak polovinu rozlohy, konkrétně 607 805 akrů, pokrývá Harding Icefield, z něhož vyčnívají „jagged nunatak", což je eskymácké označení pro osamělé vrcholky. Toto ledovcové pole je největší svého druhu ve Spojených státech. Nejpřístupnějším místem je Exit Glacier, ke kterému je možné v létě dojet autem ze Seward Highway. U tohoto ledovce je nádherně vidět vliv ledovce na krajinu. Široké údolí tvaru U postupně zarůstá vegetací a čím blíže se přibližujete k ledovci, tím je vegetace mladší. I zde se lze setkat s medvědem, orlem či losem. Zdaleka nejpopulárnější způsob, jak si užít nádhernou přírodu parku, je okružní plavba kolem fjordů a tisíců ostrůvků, kterou nabízejí firmy sídlící v přístavních městech. Ze své vlastní zkušenosti doporučuji absolvovat nejdelší, sedm hodin trvající plavbu, při které lze spatřit všechny nejznámější mořské živočichy (kosatky, několik druhů velryb, lachtany, mořské vydry atd) a vidět například rozpadání ledovců nebo vzdálené Ptačí ostrovy.

13

American Park Network, Alaska´s National Parks, 2007, informační materiál

24

V zimě se sem dostanete na lyžích, sněžným skútrem, psím spřežením či pomocí sněžnic. Je zde také možnost zaplatit si letecký výlet na ledovec. Do ostatních částí se návštěvníci dostanou pouze lodí či letecky. Ročně park navštíví 250 000 návštěvníků. Obrázek 1: Ledovec Pederson Glacier, Aailik Bay, Kenai Fjords National Park

Wrangell/St. Elias National Park Aljašský národní park Wrangell-St. Elias byl zapsán na listinu Světového dědictví UNESCO společně s kanadským parkem Kluane v říjnu 1979. I při letmém pohledu do mapy je jasné, že se tu stýká několik mohutných horstev. V tomto parku se nachází celkem devět z šestnácti nejvyšších vrcholů Spojených států. Celkovou rozlohou 53 418 km2, která odpovídá šesti Yellowstoneským parkům, je park Wrangell-St. Elias největším národním parkem v USA. Když si k této ploše připočtete ještě rozlohu sousedního národního parku Kluane v Kanadě, pak jen málokde ve světě najdete podobně ohromnou horskou oblast. I proto je to místo, kde běžně najdete u domu zaparkované malé letadlo. Když pilot takový běžný jednomotorový letoun natankuje, vydrží mu palivo asi na čtyři a půl hodiny letu. Cestovní rychlost takového letadla je něco přes 200 km v hodině, ale na jedno natankování se pilot dostane sotva do jedné poloviny rozlohy parku. A vypravit se do nitra zdejších hor pěšky - to znamená uspořádat řadu týdnů trvající expedici plnou nástrah. Hlavní horstva parku jsou čtyři: pohoří Wrangell v centrální části a pohoří Saint Elias, které stoupá prudce od Aljašského zálivu. Hory Chugach se zvedají od jižního pobřeží a severní hranici parku tvoří pohoří Nutzotin. Samotné pohoří Wrangell je vulkanického

25

původu, avšak pouze hora Mount Wrangell je dosud činnou sopkou. Poslední erupce byla v roce 1900 a nyní se hora předvádí jen občasnými výrony páry. Celá řada zdejších štítů dosahuje výšky přes 5 000 metrů. Nejvyšší z nich - Mt. St. Elias - je se svou nadmořskou výškou 5 582 metrů druhou nejvyšší horou ve Spojených státech. Informace o tomto koutu světa jsou pro každého vzdálené a neuvěřitelné, skutečnost je však ještě úžasnější. Měřítko všeho je tu ohromné. Když půjdete proti proudu kterékoli řeky až tam, kde vzniká, najdete vždy ledovec ledovec ustupující, ledovec postupující nebo pobřežní ledovec, ale vždycky to bude ledovec. Území samotného parku Wrangell-St. Elias je o něco málo větší než dvě třetiny České republiky. Všeho všudy tu jsou ovšem pouze dvě prašné silnice. Když zaprší, tak po nich celé dny nic neprojede, protože brody, které je nutno překonat, jsou neprůjezdné. Po jedné z těchto silniček, zvané McCarthy Road, se lze dostat do městečka Kennicott. Označení městečko by ovšem patřilo do trojitých uvozovek. Trvale zde bydlí přibližně třicet pět lidí, a pouze staré opuštěné doly a pár dřevěných domů označují místa, kde kdysi městečko stálo. Starý důl se rozpadá, kolejnice jsou vytrhané a domy na spadnutí. Skutečné město duchů. Zbytky kdysi červeně natřených dřevěných staveb se rýsují proti okolním zasněženým kopcům. Místo jako z pohádky, které má neopakovatelnou romantickou atmosféru, kterou umocňuje především na ledovci stojící důl Kennicott Mine14. Důl má velmi pohnutou historii, která sahá do roku 1900, kdy zde byla objevena obrovská ložiska mědi. Důl se však nacházel uprostřed divočiny. A tak bylo potřeba postavit železnici přes horský masiv, mohutné řeky a nestabilní ledovce. Někteří tvrdili, ze je to šílenství, ale podařilo se. Čtyři roky pracovali dělníci bez přestávky, celou zimu ve čtyřicetistupňových mrazech. Přes hory převezli na kusy rozložený nákladní parník, aby ho na řece Copper River složili dohromady. Potom mohli během zimy přepravovat materiál na stavbu železnice pomocí psích spřežení, na koňskem hřbetu přes hory a parníkem po řece. Důl byl uzavřen v roce 1938 poté co byla vytěžena meď za 200 milionů dolarů, což v té době představovalo ohromnou částku. Těžba byla ukončena bez předchozího varování ze dne na den a dělníkům bylo oznámeno jen to, že poslední (a jediný) vlak do civilizace odjíždí za hodinu.

14

viz Příloha 18

26

Ledovce, ledovce a zase ledovce - to platí o celém území národního parku. Z vlhkého mořského vzduchu, narážejícího na pobřežní hory, tu každoročně spadne až patnáct metrů sněhu. Ve vyšších polohách sníh neroztaje po celý rok, a proto zde převládají rozsáhlá ledová pole. Například Bagley Icefield poblíž pobřeží je největším ledovým polem v celé Severní Americe, když nebereme v úvahu polární oblasti. Také ledovce vytékající z těchto polí jsou ohromné. Největší z nich je ledovec Malaspina u jižního pobřeží. Vegetace je zvláště v centrálních zaledněných oblastech řídká, avšak žije tu překvapivě mnoho živočichů. Na rozeklaných skalách je možné spatřit ovce a horské kozy, křovinami porostlé louky a nížiny vyhledávají losi, ale také medvědi. V oblasti se pohybuje velké stádo jelenů karibu. Běžně se tu vyskytují kojoti a lišky. V údolích řek Copper River a Chitina River byli v letech 1950 a 1962 vysazeni bizoni. Mnoho řek a jezer je každé léto cílem putování lososů, kteří se v nich třou. První zprávy o těchto horách pocházejí již z roku 1741, kdy Vitus Bering objevil a pojmenoval horu Mt. St. Elias jménem patrona dne objevu, ale dodnes je toto pohoří navštěvováno jen sporadicky. Stačí se projít pár kroků po ledovci a okamžitě zmizí všechny známky jakékoli přítomnosti člověka. Chladné bizarní tvary ledu oživují pouze proudy stékající vody a vše obklopuje majestátní velehorská příroda. I dnes, na konci dvacátého století, má tady uprostřed velehorské divočiny člověk pocity, jaké asi zažívali ti, kteří do těchto míst přišli mezi prvními. Ročně park navštíví asi jen 50 000 návštěvníků. Obrázek 2: Okolí ledovce Root Glacier, Wrangell/St. Ellias National Park

27

Katmai National Park Park byl založen 2. prosince 1980 a nachází se zhruba 470 km jihozápadně od Anchorage. Tento národní park, jehož rozloha je 19 122 km2,, je jen velmi málo navštěvovaný, a to především z důvodu jeho nedostupnosti. Cesta letadlem z Anchorage do nejpřístupnější části parku Brooks Camp výjde zhruba na 550 dolarů. Patnáct aktivních sopek staví oblast Katmai NP na jedno ze sopečně nejaktivnějších míst na Zemi. Také zemětřesení zde není výjimkou. 6. června 1912 explodovala sopka Novarupta Volcano, jejíž výbuch byl desetkrát silnější než exploze sopky Mt.Saint Helens a je označován jako nejsilnější výbuch 20. století. Po několik dní byl prach z výbuchu v atmosféře téměř celé severní hemisféry. Na 65 km2 bylo pohřbeno nánosem až 200 metrů vysoké vrstvy popela. Tak vzniklo Valley of Ten Thousand Smokes. Popel postupně chladnul, a dnes je to měkký drobivý kámen v nejrůznějších odstínech růžové, oranžové a béžové barvy. Toto údolí je zvrásněné úzkými roklinami, které vytvořily vítr a voda tekoucí z hor. Proto může být překonávání řek a potoků v této oblasti velice nebezpečné. Při kalné vodě lze velmi těžko odhadnout hloubku, která může dosahovat až několika desítek metrů. Tato oblast je velice bohatá na lososy, kteří tvoří hlavní položku jídelníčku největších hnědých medvědů, kteří jsou zde zastoupeni největší světovou chráněnou populaci. Obrázek 3: Medvědi Grizzly v Katmai National Park

28

Glacier Bay National Park Park byl založen 2. prosince 1980 a v roce 1992 byl vyhlášen součástí světového dědictví UNESCO. Jedná se o jedno z nejdéle osídlených míst Aljašky. Lidé v této oblasti žijí nejméně 3 000 let. Jižní část parku obývali ještě před 300 lety indiáni kmene Tlingit. V roce 1794, kdy podél aljašského jihovýchodního pobřeží plul britský objevitel George Vancouver, byla spousta fjordů díky ledovcům ještě nepřístupná. Za posledních 200 let se pobřeží výrazně změnilo. Dnes se dá vplout do fjordu do hloubky i 100 km. Některé ledovce dosahují až k oceánu, kde tvoří až 60 m vysoké ledovcové stěny. Z těchto stěn se vlivem tání odlamují obrovské kusy ledu, které s hukotem padají do oceánu. Pobřeží je dnes pokryté deštnými jedlovými pralesy. Ty se nacházejí pouze v úzkém pásmu na bezprostředním pobřeží. Dále do vnitrozemí, jak se přibližuje k masivům ledovců, vegetace dorůstá menšího vzrůstu a stává se řidší. Prvním průkopníkem, který oživuje ledovcem právě opuštěná kamenitá území, se stávají lišejníky. Ty jsou nahrazovány žlutě kvetoucími rostlinami. Jejich vládu ukončí věčně zelený mech, ve kterém se začíná dařit prvním stromům. V oblasti je odhadem 420 rostlinných druhů, 220 druhů ptactva a více jak 40 savců. Místní vody jsou bohaté na plankton a tak se zde dobře daří spoustě druhů ryb. Největší pozornost člověka si získaly velryby. Velryby se na rozdíl od většiny savců neživí celý rok, ale během léta musejí nasbírat tuk, který jim má vydržet i přes zimu. Protože pobřeží je zde pouze kamenité a útesovité, rodí tuleni svá mláďata na ledovcových krách. Zde jsou také nejlépe chráněna před predátory, jakými jsou vlci a medvědi. Zde jim ale hrozí nebezpečí od kosatek, také zvaných Killer whales, které se často sdružují do skupinek a příležitostně podnikají nájezdy na ledové kry, odkud shazují mláďata tuleně obecného do vody, kde jsou pro ně snadnou kořistí. Kosatky někdy napadnou i největšího savce na světě - modrou velrybu. Nemají žádného přirozeného nepřítele. Jsou schopny dlouhodobě plavat rychlostí až 46 km/h. Na léto se do oblasti Glacier Bay vracejí, ze svého více jak 4 500 km vzdáleného zimního domova v havajských vodách, velryby "humpback whale", které jsou známé pro své výskoky. Někteří jedinci mohou dorůst až 18 m a vážit i 45 tun. Park je navštěvován pro svoji nádhernou přírodu a fascinující podmořský život.

29

Obrázek 4: Ledovec Columbia v zálivu Glacier Bay, Glacier Bay National Park

Denali National Park and Preserve

Jak se do parku dostat Individuální automobilová doprava Hlavní vstup do parku Denali je 380 km severně od Anchorage a 195 km jižně od Fairbanks po silnici Parks Highway. Silnice je otevřena celoročně. Individuální doprava není možná uvnitř parku (od Riley Creek na míli 15).

Po železnici Společnost Alaska Railroad poskytuje denní spojení mezi Anchorage a Fairbanks. Služba je poskytována pouze na jaře, v létě a na podzim. V zimě se trať kvůli špatnému počasí neudržuje.

Autobusem V oblasti operuje mnoho společností poskytujících autobusové spojení parku s Anchorage a Fairbanks. Důležitým faktorem rozvoje cestovního ruchu v oblasti jsou takzvané „shuttle buses“, které po rezervaci jízdenek umožňují pohyb návštěvníků uvnitř parku.

30

Orientace v parku Naprostá většina návštěvníků přijíždí mezi květnem a polovinou září. Léta bývají chladná a deštivá, proto je důležité být na tyto podmínky patřičně připravený. V zimě je park veřejnosti nepřístupný. Po příjezdu je nezbytné získat základní informace v některém z informačních center ležících při vstupu do parku. Je také nezbytné zakoupit si vstupenky.

Při vstupu do parku: Denali Visitor Centre – míle 1,5, nadmořská výška 511 m. n.m. Uvnitř parku: Eielson Visitor Centre – míle 66, nadmořská výška 1 138 m. n. m. Denali Visitor Center se nachází asi 3 km od vjezdu do parku. Dozvíme se zde všechny aktuální informace o výši vstupného, možnostech kempování, permitech pro volné táboření nebo i výskytu zvířat. V okolí Denali Visitor Centra se také nachází několik kratších vycházkových tras. Můžeme si zde vzít časopis Denali Alpenglow, který je zdarma a poskytuje důležité rady o bezpečnosti, orientaci v parku a výši poplatků. Eielson Visitor Centre se nachází v překrásném prostředí oblasti Thorofare Pass. V roce 2006 bylo znovu otevřeno po náročné dvouleté rekonstrukci. Je navštěvováno především pro svoji skvělou polohu poskytující fantastický výhled na Mt. McKinley. Uvnitř parku vede jediná silnice, a to takzvaná Park Road, dlouhá zhruba 150 km. Tuto silnici je možné využít pro jednodenní výlety za poznáním parku nebo ji používat průběžně během vícedenních výletů do divočiny. Pohybování se po parku a poplatky15 V první řadě je nutné zaplatit vstupní poplatek do parku. Návštěvník si však může zakoupit i takzvaný Golden Eagle Pass, který ho opravňuje ke vstupu do všech národních parků Spojených států poplatek je 50 USD. Tato vstupenka je velmi výhodná pro časté návštěvníky amerických národních parků - držiteli ušetří mnoho prostředků (např. vstupné do národního parku Yosemite stojí 20 USD). Poplatek za vstup do národního parku Denali činí 10 USD za každý vstup nebo lze zakoupit vstupenku za 20 USD na 5 vstupů platících po dobu jednoho roku.

15

National Park and Preserve, Denali, 2007, informační materiál

31

Individuální automobilová doprava je možná pouze ke stanici na míli 14,8, kde končí asfaltový povrch a začíná prašná cesta. Dále lze po Park Road cestovat pouze tzv. shuttle busem. Jízdenky a místenky je nutné si rezervovat nejméně dva dny dopředu. V letní sezóně i mnohem dříve. Počet míst je totiž omezen. Platí se podle vzdálenosti, kterou chcete absolvovat v autobuse, při čemž cena je za jízdu tam a zpět. Při jednodenním výletu se cena jízdného pohybuje v rozmezí 15 – 70 USD. Na trase je celkem 6 zastávek: Riley Creek (míle 3,4), Savage River (míle 15), Teklenika River (míle 29), Polychrome Overlook (míle 47), Toklat River (míle 53) a Wonder Lake (míle 85). Poslední dvě jmenované zastávky jsou vzhledem k velké vzdálenosti od vstupu do parku doporučovány pro vícedenní výlety. Během cesty jsou dělány zastávky pro pozorování zvířat a je podáván odborný výklad. Jelikož jsou tyto vyhlídkové jízdy jediným možným způsobem, jak se do parku dostat, bývá především v hlavní sezóně velký problém s nedostatkem lístků. Často se tedy může stát, že jsou vyprodány už od zimních měsíců. Všeobecně platí, že 40 % lístků na určitý den a hodinu se prodává přes rezervační systémy, a to už od ledna, a 60 % lístků je k dispozici osobně k zakoupení v návštěvnickém centru. Nejčastějším způsobem rezervace jsou rezervace přes internet. Vzhledem k velkým vzdálenostem jednotlivých zastávek jsou čímdál populárnější vícedenní výlety. V tomto případě je ale nutné se při zakoupení jízdenky prokázat potvrzením rezervace v některém z kempů ležících podél Park Road. Za noclech se platí většinou částka v rozmezí 6-12 USD za noc pro jedno kempové místo. Maximální délka pobytu v parku je limitována na dobu 14 dnů. V národním parku Denali je celkem šest kempů, které dohromady poskytují 291 míst. Z toho jen tři kempy jsou přístupné autem. Jsou to kemp Riley Creek nedaleko Visitor Centra, kemp Savage River (míle 13) a kemp Teklanika River (míle 29). Nocleh v kempu si také musíte rezervovat předem, a to nejlépe týden dopředu. Za příslušnou rezervaci se vždy platí jednorázový poplatek ve výši 4 USD. Pro tyto účely byly zřízeny takzvané camper busy, které mají více volného prostoru na velká zavazadla, včetně například nafukovacích lodí nebo až dvou bicyklů.

32

Tabulka 1: Přehled kempů v Denali National Park:

Kemp

Míle

Kilometr

Počet míst

Riley Creek

0,5

0,8

146

Savage River

12,0

19,2

34

Sanctuary River

22,0

35,0

7

Teklanika River

29,0

46,4

50

Igloo Creek

34,0

54,7

7

Wonder Lake

85,0

136,0

28

Před samotnou cestou do kempu je nutné se zaregistrovat ve Visitor Centru. Pouze kemp Morino Backpacker funguje na obálkový systém - zájemci se zde registrují sami a požadovanou částku za ubytování vhodí do předem připravených boxů umístěných při vjezdu do kempu. Za zrušení rezervace u lístku na shuttle bus nebo místa v kempu se platí storno poplatky ve výši 6 USD. V posledních letech patří k oblíbeným způsobům, jak poznat krásy parku, také cyklovýlety. V tomto případě je nutné zaplatit pouze vstupní poplatek. S kolem se můžete pohybovat pouze po silnici. Je zakázano pohybovat se

na stezkách, nebo

dokonce mimo ně. Velkým lákadlem pro dobrodruhy je táboření mimo vyhrazená tábořiště, pro které je ovšem nutno vyřídit zvláštní povolení ve Visitor Centru (backcountry permit). Backcountry permit se vydává zdarma, vždy minimálně den předem, a je nutné si pro něj přijít osobně. Nelze tedy použít rezervaci po internetu.

K permitu se zdarma

zapůjčuje kontejner na potraviny, který slouží jako důležitá ochrana proti medvědům, kteří jsou schopní ucítit jídlo až na vzdálenost tří km. Důležitou součástí vydání povolení je také povinné shlédnutí bezpečnostního videa, které návštěvníkovi radí, jak se chovat například v případě napadení medvědem nebo jak brodit řeku. Součástí žádosti o vydání povolení je i detailní popis oblečení a vybavení, který je nutný při případném hledání ztracených osob. Backcountry permit mohou obdržet i cyklisté, kteří chtějí v parku přenocovat mimo vyhrazená tábořiště. Počet permitů je však striktně omezen. V minulosti byl park rozdělen na celkem 43 částí. Každá má stanovenou patřičnou kvótu pro počet návštěvníků, kteří se v daném území mohou najednou vyskytovat. Počet se pohybuje od 4 do 12 osob. Některé z těchto částí mohou být také

33

uzavřeny z bezpečnostních důvodů, protože se v nich pohybuje například medvědí matka s mláďaty nebo zraněný medvěd. Do těchto oblastí není povoleno vstupovat ani při jednodenních výletech. Je proto důležité se vždy informovat předem, a to buď osobně ve Visitor Centru, nebo přes internetové stránky parku. Souhrné aktuální informace o Národním parku Denali se lze dozvědět z časopisu Denali Alpenglow, který je zdarma v návštěvním centru. Jedno aljašské pořekadlo praví, že čtyři roční období na Aljašce jsou zima, červen, červenec a srpen. V praxi to znamená, že minimálně do poloviny března je Park Road pod sněhem. Vždy je však možné dojet k ředitelství parku (Park Headquarters), které je na míli 3,4, kempovat v Riley Creek Campground nebo dostat povolení k táboření uvnitř parku, ale mimo tábořiště (backcountry permit). Na začátku dubna bývá silnice průjezdná až na míli 15,0 a o měsíc později se dostanete obvykle až na míli 30,0 k Teklanika River. To platí až do svátku Memorial Day (poslední pondělí v květnu). Poté začíná letní režim se všemi rezervacemi a poplatky. Shuttle busy jezdí od Memorial Day do Labor Day (první pondělí v září). V září se koná loterie, na jejímž základě získá celkem 400 soukromých automobilů volný vstup na Park Road v celé její délce; vstup platí na jeden den buď 12., 13., 14. nebo 15. září. Přihlášku do této loterie je třeba poslat poštou v období od 1. do 31. července, a to na adresu Road Lottery, Denali National Park, P.O. Box 9, Denali NP, AK 99755. Od 16. září až do prvního sněhu je možné cestovat vlastním autem opět až na míli 30,0. Cyklisté však mohou pokračovat dál. Když nasněží, silnice se uzavírá a do parku se může jen na běžkách, se sněžnicemi nebo se psím spřežením. Sněžným skútrům je vjezd povolen pouze na původní rozloze parku, tj. v hranicích platících do roku 1980. Sportovní vyžití Denali National Park nabízí neomezené možnosti pro sportovní turistiku. Je zde přibližně deset označených turistických stezek, ale návštěvníkům je dovoleno prozkoumat i neoznačené místa parku. 34

Stezky Eielson Visitor Center – 0.9 mil / 1.44 km, malý okruh přibližně na 45 min. Horseshoe Lake Hike – 0.7 mil / 1.1 km, asi 1,5 hod. Jonesville Trail – 0.4 mil / 0.65 km, asi 30 min. McKinley Bar Trail – začátek na konci autobusového výletu u kempu Wonder Lake a pokračuje směrem k Mt. McKinley. Délka asi 4.4 mil / 7 km, asi 4 hod. Mount Healy Overlook Trail – začíná u brány národního parku. Stezka nabízí převýšení asi 600 metrů a překrásný výhled na začátek hranic parku s řekou Nenana. Délka asi 4.4 mil / 7 km, asi 4 hod. Rock Creek Trail – stezka vede do míst, kde sídlí vedení parku a kde je výzkumná laboratoř. Nachází se na upravené cestě. Délka asi 4.6 mil / 7.4 km, asi 4,5 hod. Savage Cabin Interpretative Trail – 0.3 mil / 0.5 km. Savage River Bar Trail – 0.2 mil / 0.32 km. Savage River Trail – 2.0 mil / 3.2 km. Taiga Trail – 1.3 mil / 2.1 km. Charakteristika parku Denali znamená v řeči původních obyvatel "Vysoká" - a bylo to odjakživa jméno pro horu Mount McKinley16, čnící z horského hřbetu Alaska Range, dlouhého šest set mil. Je to také jméno obrovského národního parku, který byl vyhlášen roku 1917 v oblasti kolem této hory, pojmenované nově po prezidentovi Williamu McKinleym. Park však nevznikl kvůli hoře. Od samého počátku bylo záměrem zakladatelů a správy parku chránit přírodu, zvláště velké savce a vůbec celý subarktický ekosystém. Roku 1980 se rozloha národního parku a zároveň rezervace zvětšila více než třikrát, a dnes tedy činí 23 569 km2. Během posledních desetiletí se jméno Denali stalo synonymem jednak pro Mount McKinley, jednak pro skvělou možnost vidět mnoho zvířat v jejich přirozeném prostředí. Mount McKinley je nejvyšší horou severoamerického kontinentu. Její vrchol ční do výšky 6 194 m n. m. Je to ojedinělá hora, která se však po většinu roku skrývá v mracích. V době mého pobytu v oblasti naštěstí panovalo nádherné slunečné počasí, takže jsem o tento nádherný výhled nebyl připraven. V informačním středisku zhruba ve 16

viz Příloha 16

35

dvou třetinách délky Park Road mají na podlaze křížek a na velkém okně pak nakreslenou siluetu Mount McKinley. Když se postavíte na značku a hledíte přes okno do mlhy, tak si můžete podle nakreslené siluety alespoň představovat, co byste viděli, kdyby bylo něco vidět. Vrchol hory je jasně viditelný v průměru jen dva až tři dny v měsíci. A i když máte to štěstí a do těchto dvou dnů se trefíte, musíte počítat s tím, že uvidíte horu velmi, velmi vzdálenou - po silnici se k ní můžete dostat nejblíže na 43 km. Se zvířaty je to o něco lepší. Pokud není zrovna hustá mlha, má každý šanci vidět losy, jeleny karibu a hlavně medvědy grizzly. Kvůli tomuto lákadlu ovšem návštěvnost mnohonásobně vzrostla a výsledkem bylo zavedení dosti nepříjemných regulačních opatření, která se týkají každého, tedy i těch, co po parku chtějí chodit po svých. Tabulka 2: Důležité události v historii Mt McKinley

Letopočet 1896 -1902 1903 1906 1910 1912 1913 1932 1947 1951 1954 1959 1961 1967 1967 1970 1984

1988 1990

Událost První průzkumy oblasti - Robert Muldrow, George Eldridge, Alfred Brooks První pokus o zdolání soudcem Jamesem Wickershamem Frederick Cook falešně dokládá první výstup na horu První skupina lidí se pokouší vystoupit na severní vrchol Parker-Browne téměř dosahují jižního vrcholu První výstup na horu - Hudson Stuck, Walter Harper, Harry Karstens, Robert Tatum. Druhý výstup - Alfred Linley, Harry Liek, Grant Pearson, Erling Strom Barbara Washburn – první žena na vrcholu hory První výstup po tzv. West Buttress Route vedený Bradfordem Washburnem První výstup po tzv. South Buttress Route První výstup po tzv. West Rib - nejčastější cesta pro výstup První výstup po Cassin Ridge – nejtechničtější cesta na vrchol První zimní výstup - Dave Johnston, Art Davidson, Ray Genet. Sedm z dvanácti mužů Joe Wilcox's expedition zemřelo v bouři těsně pod vrcholem, byla to největší katastrofa v historii zdolávání hory První výstup jednotlivce - Naomi Uemura Naomi Uemura se vrací, aby zdolal vrchol v zimě, ale umírá těsně po jeho zdolání. Tono Križo, František Korl a Blažej Adam ze slovenské horolozecké asociace vylezli na vrchol velmi přímou cestou, dnes zvanou Slovenská cesta První sólový výstup s bezpečným návratem - Vern Tejas Norma Jean Saunders z Aljašky byla první ženou, která oficiálně zdokumentovala výstup na Mt McKinley

36

Obrázek 5: Mt McKinley (6 194 m), Denali National Park and Preserve

Obrázek 6: Mapa Národního parku Denali

37

Další národní parky Aljašky17:

Alagnak Wild River, Aleutian World War II

National Historic Area, Aniakchak National Monument and Preserve, Bering Land Bridge National Preserve, Cape Krusenstern, Gates of the Arctic National Park and Preserve, Inupait Heritage Center, Klondike Gold Rush National Historical Park, Kobuk Valley National Park, Lake Clark National Park and Preserve, Noatak National Preserve, Sitka National Historical Park, Yukon – Charley Rivers National Preserve Národní lesy:

Chugach National Forest, Tongass National Forest18

Obrázek 7: Mapa národních parků na Aljašce

2.1.10 Hospodářství Zemědělství Podle údajů z roku 2000 se na Aljašce nacházelo asi 600 zemědělských farem, hospodařících na ploše 372 311 hektarů, kde 10 % představuje orná půda, nacházející se převážně ve vnitrozemí a podél říčních údolí, kde jsou dlouhé studené zimy. Období 17 18

American Park Network, Alaska´s National Parks, 2007, informační materiál viz Příloha 22

38

vhodné pro pastvu dobytka trvá pouze okolo sta dní a ustájení je tedy nutné na osm až devět měsíců. Podobně je tomu s rostlinnou produkcí. Pěstitelská sezóna trvá asi 90 100 dnů, ale je nutno vzít v potaz významně větší délku dne v období polárního léta. Během této doby dorůstá většina zeleniny jako je kapusta, květák, špenát a mnohá kořenová zelenina obrovských rozměrů. Komerční zemědělství hraje podstatnou roli především v údolí řeky Matanuska, která je nazývána vedoucí zemědělskou oblastí celé země, a v regionu Delta, který je významným producentem mléka a mléčných výrobků stejně jako brambor, travního osiva, živočišného krmiva a ječmenu. Pro chov dobytka jsou nejlepší podmínky především na ostrově Kodiak, nacházejícím se v Aljašském zálivu. Rybolov Rybolov k Aljašce neodmyslitelně patří. Země je vedoucím státem v rámci celé Unie co do množství i hodnoty ulovených ryb. Většina lososů, platýzů, sleďů nebo mořských krabů je ulovena na jihu Aljašky. Vyhlášené jsou především oblasti v zálivu Bristol Bay, který je známý jako místo s největší koncentrací lososů na světě, a v okolí hlavního města Juneau, kde existuje mnoho zpracovatelských závodů (Ekuk, Dillingham, Cordova, Sitka, Ketchikan). Aljaška je ovšem také významným producentem korýšů (zejména garnátů a krabů). Většina produkce směřuje na trhy do Spojených států, Japonska a Číny. Lesnictví Lesy zabírají více než třetinu povrchu Aljašky. Většinou se však jedná o rozptýlené a řídké lesní porosty kombinované s hustými křovisky. Navíc většina potenciálně produktivního lesa se nachází v nedostupných horských oblastech. Ke komerčním účelům je využíváno okolo 1,6 milionů ha lesa podél pobřežních oblastí na jihu a další podobně velká plocha ve vnitrozemí. Nejhodnotnější dřevo (jedle a borovice) se nachází v Tongass National Forest a v Chugach National Forest podél jihovýchodního pobřeží. Zde je ovšem kvůli ochraně přírody těžba striktně regulována. Stromy vhodné pro těžbu se tu nacházejí jen několik kilometrů od dostupné vodní dopravy. Většina aljašského řeziva se vyváží do Japonska a do kontinentálních USA.

39

2.1.11 Průmysl Těžba Aljaška je významným vývozcem ropy. Celkem produkuje více než jednu čtvrtinu z celkové produkce ropy v USA a objemem těžby se tak řadí na druhé místo hned za naftařský stát Texas. Hlavní střediska těžby ropy (stejně jako zemního plynu) se nacházejí na severu země v oblastech okolo arktického města Prudhoe Bay, menší ložiska jsou i na poloostrově Kenai a v zálivu Cook Bay. Mezi další nerostné bohatství Aljašky patří i zlato, zinek, olovo nebo stříbro. Těžba zlata je lokalizována hlavně v okolí města Fairbanks v centrálním vnitrozemí. Nové doly zde byly otevřeny v průběhu 80. a 90. let. Naleziště zlata se nachází i v údolí řek Yukon a Kuskokwim. Zinek se začal těžit severně od města Kotzebue na severozápadním pobřeží Aljašky. Významný je i vývoz a těžba uhlí, které se nachází v mnoha oblastech. V polovině devadesátých let bylo nejvýznamnější ložisko v údolí Healy River, asi 230 km jižně od města Fairbanks ve vnitrozemí. Uhlí se těží také na poloostrově Kenai a v údolí řeky Matanuska. Většina uhlí je vyvážena do Jižní Korey přes přístav v Sewardu, i když podstatná část místních tepelných elektráren spaluje právě uhlí. Aljašský ropovod V roce 1968 byla při severním pobřeží Aljašky objevena bohatá ložiska kvalitní ropy. O pouhých devět let později byl do provozu uveden 1 270 km dlouhý ropovod, který proťal Aljašku od Severního ledového oceánu (Prudhoe Bay) až k nezamrzajícímu přístavu ve Valdezu na jižním pobřeží Aljašky. Zde je ropa přečerpávána do obrovských tankerů a odvážena do ropných rafinérií ve zbylých státech USA. Ropovod dopravuje asi 20 % celkové spotřeby Spojených států a jeho vybudování stálo přes 8 miliard dolarů. Po celé své délce se vlivem teplot roztahuje a smršťuje až o 240 metrů. Jedná se o pozoruhodné technické dílo. Ropa se těží z hloubky 2700 metrů pod povrchem a její teplota dosahuje až 60°C. Tato teplota se však nesmí přenášet do potrubí, neboť to by dále způsobilo roztávání permafrostu a celá stavba by se zhroutila. Celé potrubí je tedy izolováno a na podpory se instalují teplotní radiátory, které teplotu vyzařují do okolí. Potrubí je uloženo na válečcích, a tak se může po délce libovolně rozpínat. Délková rozpínavost se kompenzuje bočním klikatěním potrubí. Rentabilita projektu byla mimořádná. Cena stavby ropovodu se olejářským firmám zaplatila během pouhých 2 let.

40

Zpracovatelský průmysl Průmysl na Aljašce je obecně ovlivněn přírodními zdroji a jejich zpracováním. Mezi hlavní odvětví zpracovatelského průmyslu patří průmysl petrochemický, potravinářský a průmysl produkující spotřební zboží. Zpracování ryb a rybích produktů je soustředěno do mnoha přímořských měst, jako jsou například Ketchikan, Petersburg, Sitka, Cordova, Kodiak, Unalaska, Dillingham a mnoho dalších míst na jihovýchodě země a v zálivu Bristol Bay. Energetika Většina energie, která slouží spotřebě v nejhustěji obydlených oblastech Aljašky (jih, vnitrozemí), je získávána z obnovitelných zdrojů. Oblast jihovýchodní a jihocentrální Aljašky získává elektřinu z menších hydroelektráren, které se nacházejí v blízkosti měst Juneau, Sitka, Kodiak, Valdez a Homer. Nejznámější hydroelektrárnou je elektrárna Bradley Lakes19, postavená v roce 1991 za 312 milionů USD, která vyrábí energii pro hustě obydlenou oblast poloostrova Kenai. Největší město Aljašky Anchorage získává elektřinu z přehrady Eklutna, ale většina elektřiny i tepla pochází ze spalování zemního plynu. V centrálním vnitrozemí je většina elektřiny produkována hlavně spalováním uhlí (např. nová elektrárna v Healy). Zbytek Aljašky vyrábí elektřinu spalováním ropy, což je nejekonomičtější, ale zároveň i nejméně ekologický způsob. Tepelné elektrárny spalující fosilní paliva produkují zhruba 86 % elektřiny celé Aljašky, zbytek pochází z hydroelektráren.

2.1.12 Doprava

Tradičními dopravními prostředky byly na Aljašce po mnoho desetiletí pouze loď a psí spřežení. Jediným poměrně rychlým spojením se světem pak v letních měsících plavba po moři. Dálnice Zatím jediné pozemní spojení Aljašky s ostatním světem představuje Alaska Highway. Byla postavena během rekordních 34 týdnů za druhé světové války poté, co byla

19

Gvea.com [online]. 2009. http://www.gvea.com/about/generation/bradlake.php

[cit.

2009-04-13].

Dostupné

z

41

Amerika napadená Japonskem. Začíná v kanadském Dawson Creek (British Columbia), kde je „nultá" míle a končí v Delta Junction jižně od Fairbanks, a je dlouhá 2 228 km. Další důležitou komunikací je Richardson Highway, spojující Valdez s Fairbanks (o celkové délce 590 km). V roce 1999 měla Aljaška 20 406 km kvalitních silnic (označovaných nadneseně jako highways – dálnice). Železnice Výstavba železnic na Aljašce byla většinou motivována lepší dostupností těžebních oblastí (např. trať ze Skagway do kanadského Yukonu a tamních zlatonosných dolů, z měděných dolů do města Cordova apod.). Stavba Aljašské železnice, jediné hlavní trati ve státě, byla započata v roce 1914 a dokončena v roce 1923. Vede ze Sewardu přes Anchorage do Fairbanks a je dlouhá 776 km. 49 % dopravovaného objemu tvoří nekovové rudy, ropné produkty představují 12 % a uhlí 18 %. Tato železnice je dále v podstatě jen turistická osobní doprava luxusními soupravami jezdícími v době turistické sezóny 1x až 2 x denně. Stát Aljaška koupil Aljašskou železnici od federální vlády a nyní je provozována jako státní společnost. Yukonská železnice a White Pass ze Skagway do Whitehorse byly přebudovány v letní turistickou atrakci20. Letecká doprava Letadlo je nejlevnější a nejrychlejší dopravní prostředek pro cestování na delší vzdálenost. Navíc má nezastupitelnou roli pro spojení odlehlých malých sídel rozptýlených po celé zemi. Co se týče počtu letadel na osobu, je jich na Aljašce více než v jiných státech. V roce 1997 se na území Aljašky nacházelo 425 letišť. Nejvyužívanějším letištěm je letiště v Anchorage. Lodní doprava Lodní doprava stále zajišťuje, i když jen v omezeném objemu, přepravu nákladů a mnohdy i cestujících mezi vnitrozemím a pobřežím. Nezastupitelnou úlohu má pro spojení Aljašky se světem, neboť tudy prochází většina vývozu a dovozu. Lodě přepravují náklad a cestující mezi Aljaškou a pobřežím Pacifiku. Hlavními námořními přístavy na tichomořském pobřeží Aljašky jsou Anchorage, Ketchikan, Skagway, Wrangell, Sitka, Whittier, Valdez, Kodiak a Unalaska, které po celý rok nezamrzají. Nome je hlavním přístavem v Beringově moři, je však přístupný pouze během krátkého období během léta, jinak zamrzá. 20

viz Příloha 17

42

2.2

Realizační předpoklady rozvoje CR na Aljašce

Aljaška je země, která je na cestovním ruchu naprosto závislá. Výborný stav materiálnětechnické základny je proto naprostou samozřejmostí a nutností. Už na první pohled je patrné, že zde jsou investovány obrovské sumy na udržování a zkvalitňování služeb poskytovaných turistům. Podstatná část je investována do kvalitních silničních tahů, kterých jsou na Aljašce tisíce kilometrů a jejich udržování stojí obrovské množství finančních prostředků. Velká pozornost je také věnována stavu ubytovacích zařízení a celkovému vzhledu aljašských měst. V tomto ohledu je na prvním místě především největší město země, Anchorage, které nabízí největší počet hotelových zařízení. Většina hotelů je umístěna blízko mezinárodního letiště Tedd Stevens International Airport nebo v okruhu 6 mil od centra města – tzv. „downtown“. Během letních měsíců jsou místní hotely většinou plně zamluveny, a je tedy třeba si ubytování objednávat s velkým předstihem. Anchorage nabízí hotely všech cenových kategorií. Od hotelů typu „backpacker“, které jsou velice populární především nezi mladými cestovateli (cena začíná za postel/noc od 20 USD, základní vybavení, společné pokoje) až po luxusní pětihvězdičkové hotely velkých nadnárodních řetězců, jako jsou například Hilton Hotels (cena za pokoj/noc od 90 USD, klasické vybavení hotelu). 2.2.1 Hotely v Anchorage21

International Backpackers Inn International Backpackers Inn se nachází v širším centru města v ulici Eagle street. Je všeobecně považován za jeden z nejlevnějších hotelů ve městě. Je oblíbený především mezi mladými nezávislými cestovali, kterým nabízí základní ubytování ve společných pokojích od dvou do šestnácti osob. Cena za ubytování na jednu noc je 25 USD. Pokoje jsou vybaveny základním vybavením, dvoupatrovými postelemi a společnou koupelnou na chodbě, o výzdobu pokojů se postarali místní umělci. V přízemí se nachází také společenská místnost, která slouží pro trávení volného času ubytovaných. V místnosti je knihovna, televizor a počítač s internetem. Pro cestovatele je zde také možnost zapůjčení vybavení na cestování, jako jsou stany, spací pytle nebo rybářské náčiní. Důležitou součástí je také velmi milý a k cestovatelům vstřícný personál, který byl vždy 21

Destination360.com [online]. 2009. [cit. 2009-04-13] http://www.destination360.com/north-america/us/alaska/anchorage-hotels.php

dostupné

z

43

ochotný poradit a návštěvníky z České republiky si vyloženě oblíbil. V blízkosti hotelu se nachází několik levných fast foodů a půjčoven aut.

Anchorage Aspen Hotel Hotel je umístěn v centru města na ulici 108 East 8th Avenue. Nabízí celkem 89 prvotřídních pokojů. Nachází se v dosahu všech významných kulturních institucí města (muzea, galerie) a také v dosahu několika výborných restaurací a obchodních domů. Pokoje nabízí klasické vybavení včetně mikrovlnné trouby, lednice nebo televize. Hotel má také bazén, lázně, prádelnu a fitcentrum. V nabídce je možnost kontinentální snídaně a také transportu z hotelu na letiště.

Anchorage Hilton Hotel Hotel se nachází v úplném centru města na ulici 500 West Third Avenue. Je všeobecně považován za nejluxusnější hotel na celé Aljašce. Nabízí 600 skvěle vybavených pokojů. Většina z nich nabízí úžasný výhled na vrcholky Cook Inlet a Chugach Mountains. V hotelu jsou tři restaurace: Top of the World Restaurant, the Hooper Bay Cafe a the Bruins Bar, které nabízejí pokrmy mezinárodní i typicky americké kuchyně. Hotel má výhodnou polohu jeden blok od známých kulturních center Performing Art Center a Egan Convention Center, dva bloky od hlavního vlakového nádraží a přibližně sedm mil od mezinárodního letiště. V hotelovém lobby je spousta obchodů nabízejících typické aljašské zboží.

2.2.2 Hotely ve Fairbanks

All Seasons Inn Jeden z nejnovějších a nejlepších hotelů ve městě, situovaný v samém centru města v dosahu všech významných atraktivit. Hotel má zajímavý design a zakládá si na maximálním komfortu hostů. Hotelová restaurace je proslavena především svým snídaňovým servisem, který se brzy stal symbolem tohoto hotelu. Vkusně zařízené pokoje jsou vybaveny televizí, telefonem a barem.

44

Borealis Inn Hotel Borealis Inn nabízí pět pokojů. Každý z nich má soukromou koupelnu a krásnou cedrovou podlahu. Nachází se v centru města, v klidné čtvrti v dosahu všech důležitých míst, jakými jsou banky, restaurace, obchody, galerie nebo divadla. Všechny pokoje jsou klimatizovány a nabízejí tzv. „Qeen size beds“

The Captain Bartlett Inn The Captain Bartlett Inn byl vystavěn v tradičním venkovském stylu. Hotel nabízí tradiční aljaškou atmosféru a dobové prostředí, ale zároveň i všechny vymoženosti moderní doby, které návštěvníci potřebují ke strávení příjemné dovolené. Kromě krásně a vkusně vybavených pokojů nabízí hotel i jednu z nejlepších stravovacích příležitostí ve městě. Najdeme zde i konferenční místnosti vhodné pro pořádání menších meetingů, business centrum nebo nekuřácké lobby. V nabídce je též shuttle bus, transport na letiště nebo půjčovna aut.

Pikes Waterfront Lodge Hotel se pyšní úžasnou polohou na břehu řeky Cheny. Jako jediný z celého města nabízí krásný výhled do okolí. Je zde celkem 208

klimatizovaných pokojů, sauna, malé

konferenční centrum a příjemné vstupní lobby s krbem. Hotel je známý svou skvělou kuchyní, která je reprezentována hotelovou restaurací Pikes Landing Restaurant. Pokoje jsou postaveny z pravých aljašských trámů a jsou vybaveny lednicí a mikrovlnou troubou. Oblíbený obchod The Pikes Greenhouse and Sweets nabízí mnoho druhů zmrzlin a sladkostí stejně tak jako květiny. Kvůli blízkosti řeky plné lososů půjčuje hotel i rybářské vybavení.

2.2.3 Hotely v Juneau

The Breakwater InnHotel má výhodnou polohu v ulici Egan Expressway jednu míli od centra hlavního města Aljašky. Z hotelových pokojů je překrásný výhled na záliv Aurora a vrcholky okolních hor. Hotel nabízí i příjemnou restauraci s prvotřídní kuchyní. K hotelovým službám patří i poskytování konferenčních prostor, business centrum nebo půjčovna aut.

45

The Prospector Hotel Hotel se nachází v historickém centru města a přímo sousedí s budovou Státního muzea a několika nákupními centry. V blízkosti se také nachází několik vládních budov. IZ těchto důvodů bydlí v tomto hotelu často i zahraniční návštěvníci nejrůznějších konferencí a setkání na úrovni aljašské vlády. Hotel byl pečlivě rekonstruován v roce 2001, a tím mu byla vrácena jeho podoba z konce století. Nyní nabízí 62 vkusně zařízených pokojů v tradičním severském stylu vybavených dobovými doplňky z přírodních materiálů. Pýchou hotelu je především původní nábytek z třešňového dřeva a krásné koberce. Atmosféru hotelu dotváří i obrazy zachycující krásy Aljašky od místních umělců.

The Historic Silverbow Inn The Historic Silverbow Inn je jedním z nejoblíbenějších aljašských hotelů. Jedná se o tzv. boutique hotel, který byl založen roku 1914 a znovu otevřen po náročné rekonstrukci v roce 2002. Nachází se v samém centru města v blízkosti všech důležitých kulturních i obchodních míst. Zásadou boutique hotelů je, že každý pokoj je vytvořen v jiném a osobitém stylu - a tak je tomu i zde. Všech šest pokojů je vybaveno luxusní koupelnou s vanou, kabelovou televizí, bezdrátovým internetem a soukromým telefonem. Další z hotelových zvláštností je vlastní pekárna, která je vyhlášena výborným pečivem a domácími koláčky, které jsou servírovány každé odpoledne v hotelové restauraci.

2.2.4 Hotely v Sewardu

Marina Motel Seward The Marina Motel se může pochlubit krásnou polohou v blízkosti centra přístavního města Seward. Stojí na stejné ulici jako jedna z nejznámějších aljašských atrakcí – Sea Life Center, a několika významných muzeí, restaurací a obchodů. Poblíž se nachází velké množství společností, které v letní sezóně poskytují okružní plavby za krásami národního parku Kenai Fjords, který je hlavním důvodem návštěvy většiny turistů. V zimě je pak hotel ideálním východiskem do blízkých lyžařských areálů.

46

The Van Gilder Hotel Tento hotel je zapsán na seznamu historických památek. Byl postaven v roce 1916 jako úřední budova. V hotelu je kladen velký důraz na původní a hlavně autentické vybavení interiérů. S aljaškou historií se tu setkáváme doslova na každém kroku. K cennému inventáři hotelu patří především původní nábytek. Hotel také nabízí úchvatný výhled na okolí zálivu a okolní hory.

2.2.5 Hotely v Homeru

The Lands End Resort Tento hotel je nejoblíbenějším hotelem ve městě. Vděčí za to především své úžasné poloze přímo na pláži v centru přístavního města Homer. Centrum leží na výběžku zvaném Homer Spit, který vstupuje do zálivu Kachemak Bay délkou asi 7 km. Výběžek je všeobecně považován za centrum města, nachází se zde všechny důležité atraktivity včetně velkého přístavu, který v sezóně slouží především turistům a vyhlídkovým lodím. Ubytovaní si mohou ze svých pokojů užít překrásný výhled na celý záliv, pohoří Kenai Mountains a několik nádherných ledovců, které se nacházejí nedaleko města. V létě je největší atrakcí sledování zvířat. V sezóně je zde možné pozorovat velryby, kosatky, lachtany, mořské vydry, orly bělohlavé nebo obrovské množství mořských ptáků a to přímo z hotelového pokoje. Hotel nabízí bezbariérový přístup, pokoje pro rodiny s dětmi, restauraci s typickou americkou kuchyní nebo společenskou místnost.

2.2.6 Hotely v Ketchikanu

The Cape Fox Lodge Hotel The Cape Fox Lodge Hotel je jedním z nejlepších hotelů v okolí. Nachází se v blízkosti vstupu do vyhledávaného Národního parku Tongass Forest a leží na vysokém kopci, který skýtá krásný výhled na celé město pod ním. Interiér hotelu je situován do podoby lyžařského srubu. Hosté uvítají například relaxaci u kamenného krbu ve vstupním lobby a krásné, ručně dělané trámy z pravého aljašského borovicového dřeva, které můžeme vidět v celé budově. Celou atmosféru hotelu pak dotváří výzdoba v inuitském

47

stylu. Hosté si tak mohou přímo v hotelu prohlédnout například totemy zdejších kmenů nebo různé vyřezávané předměty.

The Cedars Lodge: Sport Fishing Hotel Tento hotel je určen především pro milovníky rybolovu, budova se totiž nachází přímo na břehu řeky plné lososů. Hosté tak mohou trávit volné chvíle rybařením a případný úlovek si nechat připravit v hotelové restauraci. Elegantně zařízené pokoje jsou velmi prostorné a nabízí mimo jiné i kabelovou televizi nebo soukromou koupelnu a jacuzzi.

The Gilmore Hotel Tento hotel je oblíbený především pro návštěvníky, kteří se rozhodli cestovat se svými domácími zvířaty. Hotel totiž umožňuje i jejich ubytování. Budova, nacházející se v klidné části centra města byla postavena v roce 1927 a dnes je registrována jako historická památka. V roce 2002 prošel hotel nákladnou rekonstrukcí a byl přebudován ve stylu tzv. boutique hotelu. V celkem 38 pokojích můžeme najít standardní vybavení. Širší zázemí hotelu pak nabízí bezdrátové připojení na internet, snídaně

zdarma,

prádelnu, bankomat nebo parkoviště zdarma.

2.2.7 Hlavní letiště na Aljašce Letiště Ted Stevens International Airport Anchorage22 Letiště Ted Stevens International Airport ležící v Anchorage je největší a nejvýznamnější letiště na území Aljašky. Bylo založeno jako Anchorage International Airport v roce 1948, aby se stalo „Leteckou křižovatkou Severní Ameriky“. V polovině 50. let se letiště stalo významným dopravním uzlem mezinárodního významu, který využívalo 90 % všech cestujících na Aljašku. Od roku 1957 začala z Anchorage létat letadla na pravidelných transkontinentálních letech do Evropy a nastal jeho bouřlivý rozvoj. V roce 1969 byl dostavěn jižní terminál (South terminal), který je dnes využíván pro vnitrostátní lety na území USA a na Havaj. Severní terminál je využíván pro mezistátní lety a létá z něj celkem 17 leteckých společností. Mezi nejznámější patří například Everts Air, Frontier Flying Service, American Airlines, Delta Air Lines,

22

Dot.state.ak.us [online]. 2009 http://www.dot.state.ak.us/anc/about/history.shtml

[cit.

2009-04-05].,

Dostupné

z

48

Continental Airlines, Northwest Airlines, Air Canada nebo US Airways. V roce 2000 bylo letiště přejmenováno na Ted Stevens International Airport na počest aljašského senátora. Z letiště lze přímými lety doletět pouze do tří zemí (USA, Kanada, Taiwan). 95 % všech letů směřuje do USA. Domovskou leteckou společností jsou Alaskan Airlines, které odbavují celkem 29% všech letů směřujících z letiště. Fairbanks International Airport23 Aljaška je obrovská země a letecká doprava je tedy nejlepším způsobem jak přes ní cestovat. V první polovině 20. století tedy vznikla potřeba pro vybudování velkého letiště uprostřed odlehlých centrálních končin. Fairbanks International Airport bylo založeno v roce 1923 pod názvem Weeks Ball Park a nachází se zhruba 6 km od centra města Fairbanks, severně od soutoku řek Chena a Tanana. Zde také Carl Ben Eielson založil první aljaškou leteckou společnost Alaskan Airways. První terminál byl postaven v roce 1954 a následoval velký rozvoj. Mezi prvními leteckými společnostmi létajícími z Fairbanks byly například Japan Airlines a Korean Airlines. Význam letiště významně vzrostl v 80. letech po vybudování transaljašského ropovodu. Od 80. let je letiště jedním ze dvou veřejných mezinárodních letišť na Aljašce. Další letiště 24: Adak Island, Kodiak, King Salmon, Aniak, Bethel, Barrow, Wiley Post/W. Rogers, Cordova, Mudhole Smith Dillingham, Municipal, Emmonak, International, Galena, Iliamna,

Juneau,

Boundary

Bay,

Saint

Marys,

Nome,

Kotzebue,

Prudhoe

Bay/Deadhorse, St. Michael, Unalakleet.

23

Dot.state.ak.us [online].2009 [cit. 2009-04-15]., Dostupné z http://www.dot.state.ak.us/faiiap/

24

Theairdb.com [online].2009 [cit. 2009-03-12]., Dostupné http://www.theairdb.com/airport/ANC.html

49

2.3

Selektivní předpoklady rozvoje CR na Aljašce

2.3.1 Obyvatelstvo 25

Počtem obyvatel se Aljaška řadí až na 48. místo mezi státy Unie (před Vermont a Wyoming). V roce 2000 měla země 626 932 obyvatel, což je o 14 % více oproti roku 1990, kdy zde žilo 550 043 obyvatel. Zdejší hustota osídlení (0,4 obyv./km2) je nejnižší v celých USA. Převážná většina obyvatelstva žije při pobřeží a v údolí řek. Naopak valná část centrální a severní Aljašky je zcela neobydlená. Je pochopitelné, že převážná většina obyvatel (68%) žije v městských aglomeracích, kde zároveň vykazuje populace výrazně vyšší přírůstek než na venkově. Běloši tvoří 69,3% populace. Největší menšinou jsou potomci původních obyvatel Aljašky – Eskymáci (Inuité), dále Aleuťané a místní populace Indiánů, kteří tvoří asi 15,6 % všech obyvatel. Eskymáci obývají především severní arktickou část, ale žijí i v pacifické oblasti – jedná se o tzv. tichomořské Eskymáky. Výrazně méně je Aleuťanů, obyvatel západní části Aljašky – Aleutských ostrovů. Na jihu Aljašky žijí skupiny lesních indiánů, z nichž nejpočetnější je kmen Tlingitů, obývající jihovýchod území. Ve vnitrozemí žije další velký indiánský kmen – Athabaskové. Početně slabší jsou dva další indiánské kmeny, které na Aljašku pronikly až na přelomu 17. a 18. století z Kanady – Haidové a Tsimshianové, obývající jihovýchod země. Další menšiny tvoří Asiaté 4%, černoši 3,5%, domorodí Havajci a jiné tichomořské národy 0,5%. 7% obyvatel jsou míšenci. V roce 2007 bylo 30% obyvatelstva mladších 18 let. Prvními evropskými osadníky Aljašky byli ruští obchodníci s kožešinami na ostrově Kodiak. Stejně jako v jiných částech světa vedl i zde příchod bělochů k vymírání populace původních obyvatel kvůli zavlečení infekčních nemocí, alkoholu a vzájemným konfliktům mezi domorodci a přistěhovalci. S příchodem ruských lovců kožešin se snížil počet domorodých Aleuťanů z původních 20 000 na pouhé 2 000. V polovině 19. století se populace původních obyvatel nebezpečně snížila během epidemie tyfu a spalniček. V roce 1867, kdy proběhlo na Aljašce první sčítání lidu, tu žilo 32 000 obyvatel. Z toho pouze 430 přistěhovalců z Evropy. S objevem zlata sem přicházely, především z Ameriky, tisíce lidí za bohatstvím. Mnozí z nich zde založili osady a již 25

KALIVODA, J. Aljaška. Praha, 2006. 137 s. ISBN 80-86226-72-7

50

odtud neodešli. Tím prudce vzrostl počet obyvatel. Ovšem zároveň také stoupal i počet původních obyvatel, kteří v roce 1906 tvořili již téměř polovinu z celkového počtu 63 000 obyvatel Aljašky. V roce 1968 byla na severu objevena ložiska ropy a se stavbou transaljašského ropovodu přibývalo i pracovních příležitostí. Během období 1940 – 1980 vzrostl počet obyvatel Aljašky o 555% (ze 72 500 na 402 000). V roce 2007 žilo na Aljašce 322 000 ekonomicky aktivních obyvatel. Z nich je naprostá většina zaměstnána v terciálním sektoru hospodářství – ve službách. 35 % je zaměstnáno provozem restaurací a hotelů. Federální, státní a místní správa spolu s armádou zaměstnává dalších 13%. 22% pracuje v obchodu, 11% v dopravě, 4% v bankovnictví. Stavebnictví stejně jako průmysl zaměstnává 5% obyvatel, těžba 3%. Tato odvětví tvoří sekundární sektor hospodářství. 4% obyvatel pracují v primárním sektoru – v zemědělství, lesnictví a v rybolovu. Zajímavostí ve vzdělávání je existence tzv. Centralised Correspondence School, která úspěšně působí od roku 1939 a nyní její program využívá 3 000 osob. Na Aljašce je přes 5 000 škol, počínaje školkami a konče univerzitními zařízeními (University of Alaska ve Fairbanks). V odlehlých oblastech jsou typické jednotřídky. Učitelé zde působící mají nejvyšší platy v celých Spojených státech. Problematika týkající se původních obyvatel Za původní obyvatele Aljašky jsou všeobecně považováni především Inuité (slangově nazýváni Eskymáci) a potomci původních indiánských kmenů (např. Haidové, Athabaskové a Tsimshianové), kteří tvoří zhruba 16 % celkového obyvatelstva. Obě skupiny obyvatel žijí na Aljašce již dlouhá století a přirozeně ji tedy považovaly za své území. Problémy nastaly po ruské kolonizaci a postupně přerůstaly až do krvavých nepokojů. Aljaška byla postupně osídlována bělochy a původní obyvatelé byli nuceni stahovat se do odlehlejších končin na severu nebo přistoupit na „bělošský“ způsob života. Jistá forma těchto konfliktů přetrvává dodnes. Přístup místních „bílých“ obyvatel je poněkud odtažitější a celá situace se dá přirovnat k nám tak známé a aktuální romské situaci v České republice. Nutno podotknout, že naprostá většina příslušníků původních obyvatel dnes nepracuje a žije pouze ze sociálních dávek, což se samozřejmě nelíbí široké veřejnosti. Zklamáním a procitnutím z romantické představy o milých lidech oděných do kožešin je například i procházka po hlavní třídě Anchorage plné válejících se opilých Inuitů. Aljašská vláda jim také poskytuje mnohé úlevy a

51

bonusy, například antikoncepci zdarma nebo nejrůznější programy podporující vzdělanost těchto obyvatel. V součané době se Inuité začínají angažovat v otázce globálního oteplování, která je pro ně, vzhledem k tomu, že žijí převážně v polárních oblastech, naprosto klíčová. Sami to pociťují na vyšších teplotách a celkovém úbytku polárních zvířat, jejichž lov je jejich přirozenou obživou po celá staletí. Problematika globálního oteplování se začíná ukazovat jako tvrdá realita dopadající na život původních obyvatel Aljašky. Prvními „oběťmi“ tohoto jevu je všech 340 inuitských obyvatel města Newtok26, jejichž město postavené na permafrostu se vlivem roztávání půdy začíná propadat a je ohroženo přívaly bahna. Z tohoto důvodu se obyvatelé v místním referendu vyslovili pro odsunutí města více na sever. V příštích deseti letech by mohlo být podobně ohroženo až 60 aljašských osad. Problematikou dopadů globálního oteplování na Aljašku se bude dokonce zabývat i zvláštní summit svolaný původními obyvateli do Anchorage, který by se měl konat v průběhu roku 2009. Etnické složení Tabulka 3: Etnické složení obyvatel Aljašky

Běloši Indiáni, původní obyvatelé Hispánci

66,9 % 15, 8 % 4, 9 %

Asiaté Černoši Ostatní

4, 5 % 3, 6 % 5, 3 %

2.3.2 Společnost Společnost a obyvatelstvo Aljašky i celých Spojených států je vysoce tolerantní. Náboženská tolerance dovoluje například i využívání společných modliteben. Určitým rysem je založení na historických protestantských hodnotách. Tolerance vůči rasám vychází ze zákona, nicméně jsou značné regionální rozdíly, od konzervativního jihu až po vysoce tolerantní sever. Soukromý majetek je zde chráněn, a to mnohdy za pro nás až nepochopitelných podmínek. Například zastřelení zloděje, který násilně vnikl do domu či pouze na 26

Digiweb.ihned.cz [online]. 2009. [cit. 2009-04-09]. Dostupné z http://digiweb.ihned.cz/c1-36892990prvni-mestecko-na-aljasce-se-musi-stehovat-kvuli-oteplovani

52

soukromý pozemek majitelem je například v Texasu bráno jako přiměřená reakce. Vyznávání osobních svobod, které jsou široce zakotveny v ústavě z roku 1776 je zde tvrdě vyžadováno. Častými pojmy jsou zde sexual harrasment, právo na informace, soudní spory o náhrady škod například ze strany výrobců tabákových vůči kuřákům apod. Jediným omezením je zákon. Na soukromí zde není kladen zásadní důraz. Sousedé často tvoří většinou vzájemně si pomáhající komunitu, kde každý ví o každém. Totéž platí pro pracoviště, kde jistý stupeň soukromí mají pouze vedoucí pracovníci, kteří jej využívají jen sporadicky. Anonymitu zajišťují v podstatě pouze velká kosmopolitní města. Charakteristická je vysoká mobilita a přizpůsobivost obyvatelstva. Běžné je stěhování za lepšími pracovními podmínkami – průměrně se Američan stěhuje každé tři roky. Pokud jeho plány nevýjdou, není to žádná hanba. Na rozdíl od konzervativního chápání přístupu k povolání v Evropě je zde věcí každého, zda si najde místo na úrovni svého vzdělání, či zda se spokojí s místem jiným. Jakýkoliv nápad, který je prodejný, se realizuje. Jediným základním měřítkem činnosti je zisk.

53

3 3.1

Praktická část Cestovní ruch v USA27

Tabulka 4: TOP 10 v počtu příjezdů do země (2008)

Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Země Francie Španělsko USA Čína Itálie Velká Británie Německo Mexiko Rakousko Rusko

Počet příjezdů v milionech 79, 1 58,5 51,1 49,6 41,1 30,1 23,6 21,4 20,3 20,2

Změna 2007/2008 4,2 4,5 3,8 6,0 12,4 7,6 9,6 - 2,6 1,5 1,3

Tabulka 5: TOP 10 zemí v příjmech z cestovního ruchu (2008)

Pořadí 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.

Země USA Španělsko Francie Itálie Čína Velká Británie Německo Austrálie Turecko Rakousko

Příjmy v miliardách USD 85,7 51,1 46,3 38,1 33,9 33,5 32,8 17,8 16,9 16,7

Změna 2007/2008 4,8 5,6 4,3 6,7 12,8 7,8 11,3 7,3 - 1,3 3,1

Pzn.: Na základě údajů UNWTO byly zveřejněny TOP světové destinace podle počtů příjezdů a podle příjmů z cestovního ruchu. Na prvních třech příčkách se podle příjezdů umístila Francie, Španělsko a USA. Tyto tři destinace jsou také na vrcholu žebříčku příjmů z cestovního ruchu. Změnilo se pouze pořadí: na prvním místě jsou USA a Francie je na místě třetím. To poukazuje na skutečnost, že USA přitahují větší podíl více utrácejících turistů, kteří zde také tráví delší dobu. Francie přitahuje spíše turisty z ostatních evropských zemí

27

Unwto.org [online]. 2009. [cit. 2009-04-09]. Dostupné z http://www.unwto.org/statistics/index.htm

54

3.1.1 Trendy v cestování Američanů28

Dvě třetiny zaměstnaných osob ve Spojených státech (65%) tráví dovolenou cestováním. Více než čtvrtina zaměstnaných (28%) během celé dovolené cestuje do míst vzdálených více jak 200 km od domova. V porovnání s uplynulými pěti lety se víkendové výlety stávají oblíbenější než delší pobyty. Skoro 30% Američanů podniklo v minulém roce pět a více víkendových výletů.

3.2

Cestovní ruch na Aljašce

3.2.1 Cenové relace ubytování, stravování a služeb Veškeré ceny na Aljašce jsou zhruba o 20 % vyšší než v kontinentálních USA. To platí i o cenách ubytování. Nejlevněji lze bylet v tzv. Backpackerech, zde se noc v pokoji pohybuje od 20 do 30 dolarů. Hotel je většinou vybaven jen velmi jednoduše, ale vždy na dobré úrovni. Ceny ubytovacích zařízení samozřejmě záleží na kvalitě hotelu. Tříhvězdičkový hotel tedy může stát od 65 – 100 dolarů za noc. Luxusních hotelů na Aljašce mnoho není (například Hilton Anchorage), kde noc může stát i stovky dollarů. Stejné je to i s cenami stravování a služeb. Najíst se lze velmi levně ve všemožných fastfoodech, kde se ceny pohybují okolo 5 – 15 dolarů za menu. Aljaška je velkým vývozcem mořských plodů a ryb, proto je zde velké množství těchto restaurací, kde oběd může stát od 20 do 50 dolarů. Velmi populární jsou tzv. King Crab restaurants, kde jedna porce stojí kolem 30 dolarů. Co se týče nápojů, je stylově nejlevnější Coca Cola, v mnoha místech levnější než voda. Cena piva se pohybuje od 2,5 do 6 dolarů. V celých Spojených státech jsou služby velmi drahé. Aljaška není výjimkou. Základní ostříhání u holiče výjde na 15 dolarů, velmi drahá je doprava. Jednosměrná jízdenka busem z Anchorage do Denali Park stojí kolem 60 dolarů.

28

Travel.state.gov/visa/americans/ [online]. 2009. http://travel.state.gov/visa/americans/americans_1252.html

[cit.

2009-04-25].

Dostupné

z

55

3.2.2 Nabídka doplňkových služeb CR (animace, fakultativní výlety…)

Cestovní ruch tvoří jeden z hlavních příjmů aljašského hospodářství. Na jeho rozvoj je proto kladen obrovský důraz. A nutno říci, že turistické atrakce - ať už přírodní nebo ty člověkem vytvořené - jsou zde doslova na každém kroku. Všechny větší hotely nabízejí velké množství doplňkových služeb a výletů. Obrovskou výhodou je samozřejmě atraktivita okolní přírody. Vzhledem k podnebí jsou totiž hotely a turistická centra pouze v těch místech, kde je možné turistiku provozovat. Největší koncentrace hotelů je na poloostrově Kenai v blízkosti národního parku Kenai Fjords. Největší atrakcí jsou vyhlídkové plavby kolem fjordů a ledovců. Nabízí návštěvníkům možnost shlédnout fascinující mořský život této oblasti a spatřit na vlastní oči kosatky, velryby, lachtany, mořské vydry či obrovské množství mořských ptáků. Je to hlavní turistická atrakce oblasti, a proto je i v nabídce každého místního hotelu. Cena se pohybuje v závislosti na délce plavby od 70 do 140 dolarů29. Velké množství ubytovacích zažízení je také v oblasti národního parku Denali. Ročně tento park navštíví přes 400 000 turistů, takže koncentrace hotelů je zde vysoká. Všechny nabízejí výlety do parku, kde mohou návštěvnící z turistických autobusů vidět nespoutanou divočinu a pozorovat medvědy, losy, vlky a další zvířata typická pro severskou tundru.Velmi populární jsou také vyhlídkové lety, které nabízejí mnohé místní společnosti (Denali Fly, Tolkeetna Fly). Ceny se pohybují od 200 do 400 dolarů za zhruba 70 minut trvající let. Návštěvníci tak mohou vidět nádherné panorama parku a užít si oblet Mt. McKinley, který je zřejmě nejpopulárnější atraktivitou parku. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že tento typ zábavy je velmi ovlivněn momentálním počasím v oblasti. Osobně se mi podařilo vidět horu až na druhý pokus. Pro milovníky adrenalinu doporučuji i rafting, který je možné provozovat především na řece Nenaně, která protéká městem Denali Park. Zhruba dvouhodinový sjezd řeky výjde na 100 dolarů. Požitek z jízdy nádhernou přírodou je umocněn i množstvím vodopádů po trase. Mezi další nabízené aktivity patří například jízda na koni, jízda na psím spřežení, ukázky života domorodých obyvatel nebo jízda speciálním vlakovým expresem s prosklenou střechou. Doporučuji ovšem pečlivě prostudovat poněkud nepřehledný jízdní řád, který budí dojem, že celá cesta trvá jen tři hodiny. Ve skutečnosti je to hodin sedm (úsek je dlouhý asi 450 km). Pokud vám tedy na tento vlak navazují další spoje

29

Alaskanha.org [online]. 2009. [cit. 2009-04-20]. Dostupné z http://alaskanha.org

56

tak jako v mém případě, můžete mít komplikace s navazující dopravou. Jelikož byla Aljaška v minulosti zemí dobrodruhů a zlatokopů, je v mnoha odlehlejších oblastech mnoho muzeí a dolů (Crow Creek, Independence Mine, Kennicott Mine), které nabízejí například možnost vyzkoušet si rýžování zlata. Vstupy jsou většinou volné nebo jen symbolické (1–5 dolarů). Tyto technické památky jsou opravdovým zpestřením pobytu. Nejvíce na mě zapůsobil zřejmě nejznámější aljašský důl Kennicott Mine, který nabízí nezaměnitelnou atmosféru města duchů a je vzdálen přes 100 km od nejbližšího městečka.

3.2.3 Sezónnost CR v oblasti

Cestovní ruch je na Aljašce velmi omezenou záležitostí, co se sezónnosti týče. Vzhledem k podnebí zde hlavní turistická sezóna trvá jen od konce června do začátku září. V tomto období na Aljašku přijíždí naprostá většina turistů. Velkým lákadlem jsou barvy podzimní tundry, což prodlužuje sezónu v Denali National Park do poloviny září. Od 1. října se ovšem park uzavírá a je nepřístupný až do května. Průměrná teplota je zde vyšší než ve zbytku země a v létě dosahuje zhruba 15 stupňů. Nejnavštěvovanější oblastí celé země je poloostrov Kenai, vzhledem k blízkosti moře je zdejší podnebí celoročně velmi vlhké a roční úhrn srážek zde patří k nejvyšším na světě, což má samozřejmě na cestovní ruch negativní dopad. Zažít zde slunečné podnebí rozhodně není obvyklé. Každopádně krásy, které Aljaška nabízí, za trochu deště rozhodně stojí. Obrázek 8: Průměrné měsíční teploty na Aljašce30

30

Alaska.org.tw [online]. 2009. [cit. 2009-04-20]. http://www.alaska.org.tw/images/Alaska_Weather_InsidePassage.jpg

Dostupné

z

57

3.3

Statistika cestovního ruchu na Aljašce za léto 2008

Veškeré údaje použité v následujích grafech jsou za období léto 2008 a týkají se celého území Aljašky. Létem 2008 rozumíme období od 1. května do 30. září 2008. Toto období je všeobecně považováno za hlavní turistickou sezónu. Po zbytek roku je cestovní ruch na Aljašce zanedbatelný a na mnoha místech i nemožný. Průzkum s názvem „The Alaska Tourism Satellite Account (A Comprehensive Analysis of the Economic Contribution of Travel & Tourism in Alaska)“31 si nechal vypracovat Aljašský úřad pro turistický rozvoj (Alaska Office for Tourism Development) firmou Global Insight. Podobné výzkumy jsou na Aljašce prováděny velmi často

Organizace podílející se na výzkumu, které poskytly potřebná data:

Alaska Department of Commerce, Community and Economic Development Alaska Travel Industry Association Ted Stevens Anchorage International Airport Fairbanks International Airport Juneau International Airport Ketchikan International Airport Sitka Airport Alaska Airlines Alaska Marine Highway System Alaska Marine Highway Ketchikan Terminal Yukon border stations on the Alcan, Klondike, Haines, and Top of the World highways Yukon Department of Tourism and Culture Cruise Line Agencies of Alaska

Celý výzkum byl zveřejněn na http://www.dced.state.ak.us/oed/toubus/research.htm

31

Dced.state.ak.us [online]. 2009. [cit. 2009-04- 05]. Dostupné z http://www.dced.state.ak.us /oed/ toubus/ research.htm

58

Graf 1: Způsob dopravy na Aljašku (sezóna 2008) Způsob dopravy na Aljašku

procentuální podíl

60% 50%

49%

47%

40% 30% 20% 4%

10%

1%

0% Letecky

Lodí

Po silnici

Trajekt

způsob dopravy

Pzn.: Aljaška je velmi specifická, co se dopravy týče. Je zde jen velmi málo silnic a dálnic. Vzhledem k odlehlosti je tedy velmi využívaná doprava letecká a především lodní, která slouží především jako turistická atrakce. Nejčastěji se vyplouvá z měst jako americký Seattle nebo kanadský Vancouver. Lodní doprava je velmi hustá především v oblasti hlavního města Juneau, kde je vzhledem k poloze jediným dopravním prostředkem právě loď. Graf 2: Vývoj počtu návštěvníků na Aljašce (2001 – 2008)

počet návštěvníků

Vývoj počtu návštěvníků (2001 - 2008) 1800000 1600000 1400000 1200000 1000000 800000 600000 400000 200000 0

1 632 000 1 275 000 1 202 800

1 714 100 1 707 400 1 631 500

1 447 400 1 310 100

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

1

2

3

4

5

6

7

8

rok

Pzn.: Počet návštěvníků na Aljašce má dlouhodobě vzestupnou tendenci. Nejčerstvější údaje uvádějí jako celkový počet návštěvníků v sezóně 2008 hodnotu 1 707 400. Oproti roku 2007 se však jedná o pokles o zhruba 7 000 návštěvníků. Výhled do budoucna předpovídá mírný růst.

59

Graf 3: Účel cesty na Aljašku (léto 2008) Účel návštěvy 1 600 000

1 400 100

počet turistů

1 400 000 1 200 000 1 000 000 800 000 600 000 400 000

153 700

153 700

Návštěva přátel

Obchod

200 000 0 Turistika

důvod návštěvy

Pzn.: Nejčastějším důvodem návštěvy Aljašky je přirozeně turistika, pro kterou má Aljaška mimořádně vhodné předpoklady. Mnohem menší podíl pak představují návštěvy z důvodu obchodních záležitostí nebo návštěvy známých či příbuzných. V poslední době je u obyvatel USA velkým trendem kupovat si nemovitost v některých turisticky populárních oblastech Aljašky (Denali NP, Wrangell/St Ellias NP, Kenai Fjords NP) a trávit zde svoji dovolenou či část roku. Graf 4: Složení návštěvnosti podle národnosti (léto 2008)

45% 40% 35% 30% 25% 20% 15% 10% 5% 0%

39% 19% 13%

13%

9%

os ti

ad a st at ní

ná r

od n

K an O

St ře do z

áp ad

U SA

U SA d Vý ch o

Ji h

Zá pa d

U SA

6%

U SA

Procentuální podíl

Složení návštěvníků podle národnosti

Pzn.: Graf uvádí národnostní složení návštěvníků Aljašky v létě 2008. Naprostou většinu tvoří obyvatelé Spojených států amerických, následují obyvatelé Kanady. Návštěvnící z jiných částí světa tvoří jen zhruba jednu desetinu z celkového počtu. 60

Graf 6 : Deset nejnavštěvovanějších lokalit na Aljašce Deset nejnavštěvovanějších lokalit na Aljašce

počet návštěvníků

1 200 000 1 000 000 800 000

1 034 000 865 000 871 000 814 000 437 000 341 000 450 000 232 000 385 000 286 000

600 000 400 000 200 000

Si tk a W hi tti er

en al i ci er B ay Fa ir b an ks Se w ar d la

D

G

Ju ne au K at ch ik an Sk ag w ay A nc ho ra ge

0

místo

Pzn.:

Graf

uvádí

přehled

deseti

nejnavštěvovanějších

lokalit

na

Aljašce.

Nejnavštěvovanějším místem v zemi je hlavní město Juneau, kam každoročně směřuje přes milion turistů. Druhým a třetím nejnavštěvovanějším místem jsou rybářská města Ketchikan a Skagway. Na čtvrtém místě je největší město země, Anchorage, které je zároveň i přirozenou bránou do celé země. Na pátém místě se umístila jedna z největších aljašských atraktivit - Národní park Denali, který každoročně navštíví skoro půl milionu turistů. Následuje národní park Glacier Bay, tolik vyhledávaný turisty, kteří chtějí poznávat podmořský život. Sedmým nejnavštěvovanějším

místem je druhé

největší město Aljašky a přirozené středisko centrální části, Fairbanks, které ročně navštíví skoro 400 000 návštěvníků. Poslední tři místa zaujímají přímořská města ležící v jižní části Aljašky.

61

3.4

Průzkum v cestovním ruchu

„Asociace obyvatel Aljašky spojené s Českou republikou“ Výzkum byl prováděn v období od června

do září 2007 během pobytu mého na

Aljašce. Formou jednoduchých a stručných dotazníků bylo položeno deset otázek celkem padesáti stálým obyvatelům. Všechny otázky dotazníku se týkaly asociací místních spojených s Českou republikou. Dotazovaní byli rozděleni do dvou skupin podle pohlaví a posléze jednotlivé skupiny do tří věkových kategorií. Nejmladší kategorie byla do věku 15 let, prostřední od 15 do 55 let a nejstarší kategorie se týkala občanů starších 55 let. Cílem výzkumu bylo zjistit, jaké mají obyvatelé Aljašky znalosti o České republice.

Výzkum byl prováděn v těchto lokalitách:

Rybárna společnosti Ekuk Fisheries v Ekuku, nedaleko Dillinghamu na jihozápadě Aljašky. Hotel Backpacker´s Inn v Anchorage Hotel Lone Pine v Anchorage Hotel McKinley Chalet Resort ve městě Denali Park Národní park Denali Město Seward Národní park Kenai Fjords Město Homer Město McCarthy Důl Kennicott Mine Důl Crow Creek Mine Město Glennalen Národní park Wrangell/St. Ellias Město Fairbanks

62

3.4.1 OTÁZKY DOTAZNÍKU /SURVEY GUESTIONS 1) Už jste někdy byl/a v ČR? Have you ever been to the Czech Republic? …………………………………………………………………………………………………… 2) Má ČR moře? Is the Czech Republic a seaside country? …………………………………………………………………………………………………… 3) Je ČR v Evropské Unii? Is the Czech Republic a member of the EU? …………………………………………………………………………………………………… 4) Co se Vám vybaví, když se řekne „Česká republika“? What do you imagine when hearing“ the Czech Republic“? …………………………………………………………………………………………………… 5) Jel/nejel byste na dovolenou do ČR? Proč? Would you like to spend your vacation in the Czech Republic? Why? …………………………………………………………………………………………………… 6) Které české osobnosti znáte? Do you know any of the famous Czechs? …………………………………………………………………………………………………… 7) Jaké máte osobní zkušenosti s Čechy? Do you have any personal experience(s) with the Czechs? …………………………………………………………………………………………………… 8) Znáte nějakou českou stavbu? Do you know any particular Czech structure? …………………………………………………………………………………………………… 9) Ve kterých sportech Česká Republika vyniká? Can you put any sport, which is the Czech Republic good at? …………………………………………………………………………………………………… 10) Kdo je podle Vás lepší – Jágr nebo Hašek? According to you, who´s better –Jagr or Hasek? …………………………………………………………………………………………………… Počet dotazovaných: 50 respondentů rozdělených podle pohlaví a věkových skupin.

63

3.4.2 Výsledky průzkumu 1. Už jste někdy byl/a v ČR? (Have you ever been to the Czech Republic?) Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15 – 55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

% kladných odpovědí 8 33 40 5 25 34

% záporných odpovědí 92 67 60 95 75 66

Pozn.: Většina dotazovaných Českou republiku nikdy nenavštívila, což ale vzhledem k velké vzdálenosti není ničím překvapivým. I přesto se však našlo několik lidí, kteří u nás již byli – především muži a ženy ve skupině nad 55 let. Potvrzuje to všeobecný fakt, že Američané nejčastěji cestují právě v důchodovém věku, a proto je u nich tato pravděpodobnost vyšší než u mladších ročníků. 2. Má ČR moře? (Is the Czech Republic a seaside country?) Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15 – 55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

% správných odpovědí 45 65 90 53 79 89

% špatných odpovědí 55 35 10 47 21 11

Pozn.: Na jednoduchou otázku odpovědela většina respondentů správně. Jedinou výjimkou byla skupina mužů do 15 let. 3. Je ČR v Evropské Unii? (Is the Czech Republic a member of the EU?) Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15 – 55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

% správných odpovědí 63 94 89 49 78 75

% špatných odpovědí 37 6 11 51 22 25

Pozn.: Faktu, že je Česká republika od 1. 5. 2004 členem Evropské unie si již všimli i v zámoří. Většina respondentů odpověděla správně.

64

4. Co se Vám vybaví, když se řekne „Česká republika“? (What do you imagine when hearing“ the Czech Republic“?) Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15–55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

1. Hokej Praha Praha Příroda Praha, města Památky

2. Sport Hokej Pivo Památky Hokej Příroda

3. Pivo Památky Hokej, sport Příroda Hokej

4. Václav Havel Hokej Památky

Pozn.: I zde se potvrdil fakt, který je všeobecně známý. Česká republika je v zahraniční známá především díky kulturnímu dědictví a dovednostem našich sportovců. Naprostá většina dotazovaných si okamžitě vybaví hlavní město Prahu jako jedno z nejkrásnějších měst světa. Prahu znají většinou z osobní zkušenosti nebo z vyprávění příbuzných, kteří ji již navštívili. Následují asociace spojené s historickými památkami (historická města, hrady, zámky) a českou přírodou. Z jiných oblastí je jasným vítězem lední hokej, který je v USA velmi populární, a díky našim úspěchům v tomto sportu je s Českou republikou spojován velmi často. Svoji roli jistě také hraje fakt, že snad všechny americké a kanadské kluby NHL mají ve svém kádru hráče z České republiky. Známý je také fakt, že se v Česku vaří výborné pivo. Několika dotazovaným se vybaví i jméno prvního českého prezidenta Václava Havla, který je v zámoří stále velmi populární. 5. Jel/nejel byste na dovolenou do ČR? Proč? (Would you like to spend your vacation in the Czech Republic? Why?) Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15 – 55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

% kladných odpovědí 95 95 100 80 89 97

% záporných odpovědí 5 5 0 20 11 3

Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15 – 55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

Nejčastější důvod pro Nikdy jsem tam nebyl Poznat kulturu, historii,… Poznat kulturu, historii,… Poznat kulturu, historii,… Rekreace, odpočinek Kultura a odpočinek

Nejčastější důvod proti Je to daleko Finanční nákladnost Jiné priority Chtěla bych jinam Finanční nákladnost Finanční nákladnost

65

Pozn.: Naprostá většina dotazovaných odpověděla, že by ráda navštívila Českou republiku jako prázdninovou destinaci. Láká je především poznání kultury a historických památek. Někteří také uvedli jako důvod aktivní odpočinek. Nejčastějším argumentem dotazovaných, kteří by do České republiky nejeli, byla finanční nákladnost, která je zřejmá oproti jejich obvyklým cílovým destinacím (např. Havaj, Karibik), které jsou pro letní dovolenou této části světa typické a finančně příznivější. Respondenti však pouze projevili přání Českou republiku navštívit, v žádném případě to ale neznamená, že to v budoucnu opravdu učiní. 6. Které české osobnosti znáte? (Do you know any of the famous Czechs?) Kategorie Muži (do 15) Muži (15–55 ) Muži (nad 55) Ženy (do 15) Ženy (15-55) Ženy (nad 55)

1. žádné Václav Havel Jaromír Jágr Petra Němcová Ivana Trump Ivana Trump

2. Jaromír Jágr Jaromír Jágr Václav Havel Kar. Kurková Petra Němcová Petra Němcová

3. Dominik Hašek Eva Herzigová Petra Němcová Jaromír Jágr Jaromír Jágr Franz Kafka

4. Petra Němcová Jiří Welsh Kar. Kurková M. Navrátilová

Pozn.: Slavných Čechů je v zámoří hned několik. Vzhledem k popularitě ledního hokeje lze považovat za nejznámějšího Čecha hokejistu Jaromíra Jágra, kterého znali téměř všichni dotazovaní. Známou osobou je také modelka Petra Němcová, která je v USA velmi populární a byla zde často k vidění i na obálkách nejrůznějších časopisů nebo v různých televizních pořadech. Osobnost prvního českého prezidenta si také vybavilo poměrně velké množství dotazovaných. Populární je zde také podnikatelka českého původu Ivana Trumpová, která ztělesňuje pro mnoho lidí tzv. americký sen. Z dalších jmen to jsou například tenistka Martina Navrátilová, která byla v USA známá velmi dlouho, a to především v devadesátých letech, modelka Karolina Kurková, basketbalista NBA Jiří Welsh nebo spisovatel Franz Kafka.

66

7. Jaké máte osobní zkušenosti s Čechy? (Do you have any personal experience(s) with the Czechs?) Kategorie Muži (do 15) Muži (15–55 ) Muži (nad 55) Ženy (do 15) Ženy (15-55) Ženy (nad 55)

Žádné 100 64 32 100 49 59

Dobré 0 36 50 0 31 23

Spíše dobré 0 0 10 0 17 15

Špatné 0 0 8 0 3 3

Pozn.: Aljaška sice není úplně typickou prázdninovou destinací, ale i tak se najde pár Čechů, kteří se již rozhodli tento stát USA navštívit. Většina z nich sem míří na letní brigády nebo jiná sezónní zaměstnání. Obyvatelé Aljašky tak již měli šanci se s našimi krajany setkat. Většina dotazovaných se ale přesto s Čechem nikdy nesetkala, a to především ze skupiny nejmladších dotazovaných. Dobrou zprávou je, že pokud k takovému setkání již došlo vycházejí z něj Češi poměrně pozitivně. Nejčastěji se s Čechy místní potkávají v turistických centrech a hotelích v turistických oblastech jako Denali NP nebo Kenai peninsula. Sezónní cestovní ruch na Aljašce je přímo závislý na pracovní síle ze zahraničí a právě obyvatelé střední a východní Evropy tvoří jeho převážnou část. 8. Znáte nějakou českou stavbu? (Do you know any particular Czech structure?) Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15 – 55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

Pražský hrad Pražský hrad

Karlův most Sazka Arena

Karlův most Pražský hrad

Pražský hrad Staroměstské náměstí

Pozn.: Není žádným překvapením, že nejčastěji zmiňovanou českou stavbou v zahraničí je Pražský hrad. Je to skutečný symbol našeho hlavního města - a jako takový se velmi často objevuje na nejrůznějších propagačních materiálech. Jako symbol ho často využívají i americké letecké společnosti, které nabízejí levné letenky do evropských metropolí. Mezi další známé stavby patří pražské památky jako například Karlův most, Staroměstské náměstí, a díky nedávnému mistrovství světa v ledním hokeji i Sazka Arena na pražských Vysočanech. České stavby si vybavili především starší respondenti, obě skupiny do 15 let žádnou stavbu neznají.

67

9. Ve kterých sportech Česká Republika vyniká? (Can you put any sport, which is the Czech Republic good at?) Kategorie Muži (do 15) Muži (15–55 ) Muži (nad 55) Ženy (do 15) Ženy (15-55) Ženy (nad 55)

1. Hokej Hokej Hokej Hokej Tenis Hokej

2. Tenis Tenis Tenis Tenis Hokej Tenis

3.

4.

Fotbal

Pozn.: Jedním z nejpopulárnějších sportů v USA je lední hokej – stejně tak jako v České republice. Obě země patří v tomto sportu ke světové špičce. Velké množství českých hráčů nyní působí v severoamerické lize NHL. Proto si ve spojitosti s Českou republikou vybaví především lední hokej. Zřejmě především díky osobnosti Martiny Navrátilové, která je v USA stále populární si na druhém místě dotazovaní vybavili tenis. Jediným dalším zmiňovaným sportem byl fotbal, v USA ne příliš populární. Zřejmě v souvislosti s naším nevydařeným předloňským zápasem v kvalifikaci o mistrovství světa právě proti USA. 10. Kdo je podle Vás lepší – Jágr nebo Hašek? (According to you, who´s better –Jagr or Hasek?) Kategorie Muži (do 15 let) Muži (15 – 55 let) Muži (nad 55 let) Ženy (do 15 let) Ženy (15-55 let) Ženy (nad 55 let)

Jágr 68 95 95 74 84 65

Hašek 32 5 5 26 16 35

Pozn.: Jednoduchá otázka na závěr dotazníku. Čeští hokejisté jsou v zámoří velmi populární. Nejznámější jsou rozhodně bývalý útočník New York Rangers a jeden z nejslavnějších hokejistů světa Jaromír Jágr a brankář Dominik Hašek, který ještě nedávno hrál za Detroit Red Wings. Na tuto otázku odpověděla naprostá většina ve prospěch Jaromíra Jágra.

68

3.4.3 Zhodnocení výzkumu

Průzkum byl prováděn v hlavní turistické sezóně a to postupně v předních turistických destinacích země (Denali National Park, Anchorage, Fairbanks, Kenai Fjords National Park, Wrangell/St. Ellias,..). Po vyhodnocení výsledků můžeme konstatovat, že povědomí obyvatel Aljašky o České republice je překvapivě poměrně vysoké.

Američané bývají často označováni za národ, který má o jiných zemích či potažmo o celé geografii světa nízké či téměř žádné znalosti. Často to bývá i z důvodu až přehnaného patriotismu, jevu, který u nás opravdu není rozšířený, a proto je pro našince někdy jen těžko pochopitelný. Proto jsme byli poměrně překvapeni ze zjištěných skutečností.

Při vyslovení „Czech Republic“, a velmi často také po vysvětlení rozpadu „Czechoslovakia“, si většina dotazovaných byla schopna vybavit především Prahu. Naše hlavní město je již pevně zakořeněno v povědomí celého světa jako jedno z nejkrásnějších měst Evropy, a není tedy divu, že ho navštíví velká většina všech Američanů, kteří do Evropy směřují.

Praha,

jako páté nejnavštěvovanější město

starého kontinentu, přitahuje návštěvníky z USA především obrovským množstvím architektonických skvostů ale také pověstným český pivem, které je zatím stále ještě za „lidové“ ceny, což je v době dnešní ekonomické krize jistě velkou výhodou.

Několik málo dotazovaných si bylo schopno vybavit i některé konkrétní české památky (v naprosté většině ty pražské) a v neposlední řadě i několik českých osobností – především sportovců. Je to hlavně zásluhou našich hokejistů, kteří působí v zámořských klubech a svými výsledky dělají své zemi výbornou reklamu. A to mnohdy lepší než naše politické „elity“. Nutno říci, že velké množství dotazovaných slyšelo o České republice pouze ve spojitosti s hokejem.

Evropa je nejpopulárnější turistickou destinací obyvatel Spojených států a tedy i Aljašky. Láká je určitá exotičnost našeho kontinentu a jeho - pro ně neuvěřitelně dlouhá a bohatá - historie. Američané také preferují dlouhodobější pobyty, při kterých navštíví hned několik evropských zemí. Vedle již naprosto klasických zemí, jako jsou například Francie, Španělsko nebo Velká Británie, je v poslední době čímdál módnější a „cool“ 69

procestovat i země ne tak známé, ale co se historie týče, skoro stejně bohaté země střední a východní Evropy. Mezi nimi suveréně vede Česká republika, kterou podle zjištěných informací navštívila skoro polovina dotazovaných, kteří strávili svou dovolenou cestováním po Evropě. Nutno říci, že mnozí dotazovaní ani nerozeznávají hranice a rozdíly mezi jednotlivými evropskými státy, a proto nás nemohla překvapit tvrzení typu „Praha je město ve Francii“ nebo Evropa je „přece to samé jako USA jen v Evropě“.

Vzhledem k obrovské vzdálenosti a kulturním rozdílům mezi oběma zeměmi se dalo čekat, že mnozí dotazovaní uslyší název Česká republika poprvé v životě. Výzkum ovšem prokázal, že jsme obyvatele Aljašky dopředu zbytečně podcenili.

Nejvíce správných odpovědí jsme obdrželi především při našem měsíčním pracovním pobytu v Národním parku Denali, v hotelu McKinley Chalet Resort, který je určen především pro starší občany z USA, kteří tvoří největší skupinu turistů z této země směřující do Evropy.

Celkově tedy hodnotím výsledky průzkumu pozitivně.

70

4

Závěr

Skutečnost, že jsem jako téma své bakalářské práce mohl zpracovat právě Aljašku, jsem uvítal s velkou radostí. Tato země mě totiž uchvátila od prvního okamžiku, kdy naše letadlo dosedlo na letiště v Anchorage. Aljaška je naprosto unikátním koutem světa, kde si každý najde to své místo, které si bude pamatovat celý život. Návštěvník zde nalezne na jednom místě vše, co by musel za normálních okolností hledat po celém světě. Její přírodní bohatství je obrovským kapitálem, který tato země maximálně a zároveň šetrně využívá. Může tak být vzorovým příkladem pro ostatní lokality, pro které je cestovní ruch jedním z hlavních ekonomických odvětví.

Jedním ze současných trendů v rozvoji celosvětového cestovního ruchu je především hledání nových „neokoukaných“ lokalit. Lokalit, které se něčím liší od těch ostatních a zároveň nabízejí onu „přidanou hodnotu“, kterou může být dobrodružství, jedinečnost a především pocit, že se člověk ocitl na místě, které je naprosto odlišné od všeho, co kdy viděl. Tímto místem může být i Aljaška. Je to země, která skýtá do budoucna ohromný potenciál.

Dá se předpokládat, že cestovní ruch se na Aljašce bude stále rozvíjet a posilovat své postavení jako jedno z odvětví, které zaměstnává velké množství lidí. Se sílící ekonomickou sílou bude jednoho dne i Aljaška pro české občany dosažitelnou destinací a počty návštěvníků z naší země se budou zvyšovat. Přispěje k tomu zajisté i zrušení vízové povinnosti, které bylo doposud velkou překážkou v rozvoji cestovního ruchu.

I když dnes, na prahu celosvětové ekonomické krize, doba zrovna nepřeje velkým a finančně nákladným zájezdům, doufám, že třeba i tato práce někdy v budoucnu usnadní rozhodování ostatním studentům, kteří budou přemýšlet o cestování do ciziny.

Jednou ze skutečností, které mě během tvoření této práce překvapily, byl i fakt, že knih zabývajících se touto oblastí je na českém trhu opravdu málo. Proto bych chtěl, aby tato bakalářská práce byla jednou z dalších, která rozšíří povědomí o Aljašce. Snažil jsem se tedy o podání všech údajů potřebných k charakteristice dané země a opíral jsem se vždy o odborné zdroje nebo vlastní zkušenosti. Podrobný popis lokality je podle mého názoru velmi důležitý pro správné pochopení stavu cestovního ruchu na Aljašce, a proto je

71

moje teoretická část delší než je při obdobných pracích obvyklé. Věřím ale, že při daném stavu věci to bylo opravdu nezbytné. V práci je podrobně popsána především oblast Národního parku Denali, ve kterém jsem pracoval a mohu tedy na základě vlastní zkušenosti o tomto místě podat důkladný popis.

Dříve opomíjená oblast, kterou Aljaška bezpochyby byla, se dnes dostává do popředí zájmu nejenom cestovatelů, ale i investorů, kteří vidí velký potenciál v jejím nerostném bohatství. Otázka znovuobnovení těžby ropy v některých chráněných lokalitách na severu bude brzy široce diskutována. Důvodem je jak neustále se zvyšující cena této komodity na světových trzích, tak i snaha Spojených států o energetickou soběstačnost. To může být samozřejmě doprovázeno i negativními dopady na už tak křehký ekosystém. Hrozí zde především devastace životního prostředí.

Aljaška, se svými sta tisíci ledovců, je zároveň i místem, kde se ve velkém začínají projevovat následky globálního oteplování. Začínají je pociťovat jak návštěvníci, kteří mohou těžit z postupně se prodlužující turistické sezóny, tak i místní obyvatelé, kteří si musí postupně zvykat na podmínky odlišné od těch, které panovaly v době, kdy začaly původní kmeny tuto oblast osidlovat. To má negativní vliv především na původní obyvatele, kteří jsou tak nuceni stěhovat se výše do severních oblastí. Lze tedy v budoucnu očekávat, že právě Aljaška bude sloužit kritikům znečišťování životního prostředí jako učebnicový příklad negativních dopadů lidské činnosti na naši planetu.

Žádná z těchto skutečností však nezmění fakt, že Aljaška je nádherným koutem světa, který stojí za návštěvu.

72

5 Použité zdroje Bibliografie 1. JANOUŠKOVÁ, J. Severní Amerika, Praha: SPN, 1987. 419 s. ISBN 14-497-87 2. KALIVODA, J. Aljaška. Praha: Vodnář, 2006. 137 s. ISBN 80-86226-72-7 3. TESAŘ, J. Aljaška. Praha: Metramedia, 2000. 219 s. ISBN 80-238-5799-1 4. PODHORSKÝ, M. Směr Aljaška, Třebíč: Akcent, 2002. 173 s. ISBN 80-7268228-8

Cizojazyčná literatura

5. HUNT, W. Alaska, a Bicentennial history, New York: W.W. Bortin and Company Inc., 1976 6. McPHEE, J. Coming into a country, Toronto: McGraw – Hill Ryerson Ltd., 1978 Elektronické zdroje 1.

Alaska.org.tw/

[online].

2009.

[cit.

2009-04-20].

Dostupné

z

2009-04-20].

Dostupné

z

http://www.alaska.com/ 2.

Alaskanha.org

[online].

2009.

[cit.

http://alaskanha.org 3. Census.gov [online]. 2009. [cit. 2008-12-13]. Dostupné http://www.census.gov/compendia/statab/cats/arts_recreation_travel.html

z

4. Dced.state.ak.us [online]. http://www.dced.state.ak.us

z

2009.

[cit.

2009-04-05].

Dostupné

5. Destination360.com [online]. 2009. [cit. 2009-04-13]. Dostupné z http://www.destination360.com 6. Digiweb.ihned.cz [online]. 2009. [cit. 2009-04-09]. Dostupné z http://digiweb.ihned.cz/ 7.

Gvea.com [online]. 2009. [cit. 2009-04-13]. Dostupné z http://gvea.com/

8. Theairdb.com/airport/ [online]. 2009. [cit. 2009-03-12]. Dostupné z http://www.theairdb.com/airport/ANC.html 9. Travelalaska.com [online]. 2009. [cit. 2009-03-13]. Dostupné z http://www.travelalaska.com/ 73

10. Travel.state.gov [online]. http://travel.state.gov/

2009.

[cit.

2009-03-13].

Dostupné

z

11. Unwto.org [online]. 2009. [cit. 2009-04-09]. Dostupné z http://unwto.org 12. Wildnatureimages.com [online]. 2009. [cit. 2009-05-05]. http://www.wildnatureimages.com/Alaska.htm

Dostupné z

Periodika KNORR, I. Do aljašských fjordů, Země světa, listopad 2004, str. 9

Informační materiály 1. American Park Network, Alaska´s National Parks, 2007 2. National Park and Preserve, Denali, 2007

Zdroj obrázků v textu Obrázek č.: 1 – 8: Wildnatureimages.com

[online]. 2009. [cit. 2009-05-05].

Dostupné z http://www.wildnatureimages.com/Alaska.htm

Zdroj příloh Přílohy č.: 1 – 23: Wildnatureimages.com

[online]. 2009. [cit. 2009-05-05].

Dostupné z http://www.wildnatureimages.com/Alaska.htm Příloha č.: 24: Soukromý archiv autora

Zdroj tabulek Tab.č.: 1, 2 : National Park and Preserve, Denali, 2007, Informační materiál Tab. č.: 3: KALIVODA, J. Aljaška. Praha: Vodnář, 2006. 137 s. ISBN 8086226-72-7 Tab. č.: 4, 5: Unwto.org [online]. 2009. [cit. 2009-04-09]. Dostupné z http://unwto.org

74

6 Přílohy Seznam obrázků v textu: Obrázek č. 1: Obrázek č. 2: Obrázek č. 3: Obrázek č. 4: Obrázek č. 5: Obrázek č. 6: Obrázek č. 7: Obrázek č. 8:

Ledovec Pederson Glacier, Aailik Bay, Kenai Fjords National Park Okolí ledovce Root Glacier, Wrangell/St Ellias National Park Medvědi Grizzly v Katmai National Park Ledovec Columbia v zálivu Glacier Bay, Glacier Bay National Park Mt McKinely (6 194 m), Denali National Park and Preserve Mapa Národního parku Denali Mapa národních parků na Aljašce Průměrné měsíční teploty na Aljašce

Seznam tabulek v textu: Tabulka č. 1: Tabulka č. 2: Tabulka č. 3: Tabulka č. 4: Tabulka č. 5:

Přehled kempů v Denali National Park Důležité události v historii Mt McKinley Etnické složení obyvatel Aljašky TOP 10 v počtu příjezdů do země (2008) TOP 10 zemí v příjmech z cestovního ruchu (2008)

Seznam příloh: Příloha č. 1: Příloha č. 2: Příloha č. 3: Příloha č. 4: Příloha č. 5: Příloha č. 6: Příloha č. 7: Příloha č. 8: Příloha č. 9: Příloha č. 10: Příloha č. 11: Příloha č. 12: Příloha č. 13: Příloha č. 14: Příloha č. 15: Příloha č. 16: Příloha č. 17: Příloha č. 18: Příloha č. 19: Příloha č. 20: Příloha č. 21: Příloha č. 22: Příloha č. 23: Příloha č. 24:

Poloha Aljašky na mapě světa Mapa Aljašky Státní vlajka Aljašky Státní pečeť Aljašky Anchorage a Chugach Mountains Hlavní město Aljašky Juneau Ortodoxní Katedrála sv. Michaela v Sitce (1844 – 1848) Park totemů v Ketchikenu Přístavní město Homer Centrum města Skagway Ledovec Columbia Glacier, Prince William Sound National Park Ledovec Aailik Glacier, Kenai Fjords National Park Ledovec Wortington Glacier nedaleko města Valdez Delta řeky Cooper River, Chugach National Forest Jezero Kenai Lake, Kenai peninsula Mt McKinley (6 194 m), nejvyšší hora Severní Ameriky, Denali NP Vlak na trase Anchorage - Seward Důl na meď Kennicott Mine, Wrangell/St Ellias National Park Mláďata medvěda hnědého, Katmai National Park Kosatka, Kenai Fjords National Park Los severoamerický, Lake Clark National Park Záliv Simpson Bay, Tongass National Forest Barvy podzimní tundry podél Denali Highway Autor práce během plavby mezi fjordy Kenai Fjords National Park

75

Příloha č. 1: Poloha Aljašky na mapě světa

Příloha č. 2: Mapa Aljašky

76

Příloha č. 3: Státní vlajka Aljašky

Příloha č. 4: Státní pečeť Aljašky

Příloha č. 5: Anchorage a Chugach Mountains

Příloha č. 6: Hlavní město Aljašky Juneau

77

Příloha č. 7: Ortodoxní Katedrála sv. Michaela v Sitce (1844 – 1848)

Příloha č. 8: Park totemů v Ketchikenu

Příloha č. 9: Přístavní město Homer

78

Příloha č. 10: Centrum města Skagway

Příloha č. 11: Ledovec Columbia Glacier, Prince William Sound National Park

Příloha č. 12: Ledovec Aailik Glacier, Kenai Fjords National Park

79

Příloha č. 13: Ledovec Wortington Glacier nedaleko města Valdez

Příloha č. 14: Delta řeky Cooper River, Chugach National Forest

Příloha č. 15: Jezero Kenai Lake, Kenai peninsula

80

Příloha č. 16: Mt McKinley (6 194 m), nejvyšší hora Severní Ameriky, Denali National Park

Příloha č. 17: Vlak na trase Anchorage - Seward

Příloha č. 18: Důl na měď Kennicott Mine, Wrangell/St Ellias National Park

81

Příloha č. 19: Mláďata medvěda hnědého, Katmai National Park

Příloha č. 20: Kosatka, Kenai Fjords National Park

Příloha č. 21: Los severoamerický, Lake Clark National Park

82

Příloha č. 22: Záliv Simpson Bay, Tongass National Forest

Příloha č. 23: Barvy podzimní tundry podél Denali Highway

Příloha č. 24: Autor práce během plavby mezi fjordy Kenai Fjords National Park

83