5 Úloha telekomunikací v národním hospodářství, segmentace telekomunikačního trhu

Ekonomika a řízení telekomunikací – přednášky

Ing. Miroslav Vítek, CSc. – K316

5 Úloha telekomunikací v národním hospodářství, segmentace telekomunikačního trhu Některé formy organizace telekomunikací ve vyspělých zemích. Organizační struktura spojů v ČR. Jednotná telekomunikační síť (JTS). 5.1 Segmentace telekomunikačního trhu Světový telekomunikační trh se skládá ze čtyř hlavních segmentů, které se samozřejmě vyskytují i na národních telekomunikačních trzích: 1) trh přenosové a ústřednové techniky (síťové technologie), 2) trh základních telekomunikačních služeb, 3) trh doplňkových telekomunikačních služeb (služeb s přidanou hodnotou)3 4) trh koncových zařízení. Každý z výše uvedených segmentů se vyznačuje specifickými podmínkami panujícími na trhu v daném segmentu týkající se především stupně konkurence a organizace trhu, kterou přehledně charakterizuje následující tabulka: Tab. 4

Poř.

Segment trhu

Dodavatelé

Odběratelé

Stupeň konkurence

1

výrobci technologie sítí

několik světových firem

operátoři sítí

oligopol, vysoká úroveň výzkumu + vývoje

2

základní telekomunikační služby

provozovatelé (operátoři) sítí

firmy a domácnosti

národní monopoly (duopoly)

3

doplňkové služby4

poskytovatelé těchto služeb

firmy a domácnosti

monopolistická konkurence

4

koncová zařízení

dealeři světových výrobců

firmy a domácnosti

konkurence, masovost výroby

Výše uvedená tabulka dává přehled o stavu telekomunikačního trhu na počátku devadesátých let. V době po roce 2000 dochází ke změnám především v základním a obratově největším segmentu základních telekomunikačních služeb, tzn. u operátorů (provozovatelů) sítí směrem ke zvýšení stupně konkurence na tomto trhu. Národně monopolním provozovatelům sítí (především v Evropě) skončí státem poskytovaná exkluzivita a na národní trhy jistě vstoupí řada nových firem, jak ze zahraničí, tak i z domova. Tímto se tento segment otevře konkurenci a bude připraven na postupnou koncentraci kapitálu v tomto segmentu ve světovém měřítku. Budoucnost patří pravděpodobně

3

V poslední době se pojem "služby s přidanou hodnotou" opouští a používá se pojem "dopl ňkové služby".

4

Mezi doplňkové telekomunikační služby (služby s přidanou hodnotou) řadíme především připojení k Internetu, službu videotext, informační služby po telefonu apod.

27

5 Úloha telekomunikací v národním hospodá řství, segmentace telekomunikačního trhu

velkým nadnárodním provozovatelům, kteří pravděpodobně budou koncentrovat kapitál i z ostatních síťových odvětví, hlavně z elektroenergetiky, železnic, plynovodů, apod. Vývoj se tedy blíží ke stavu, který je charakterizován schématem na obr. 10:

Obr. 10 Organizace telekomunikačního trhu po roce 2000

Tab. 5 Světový trh telekomunikačních zařízení - vedoucí firmy v segmentu v roce 1991

Podíl na trhu

Evropa ALCATEL SIEMENS

USA AT&T NORTHERN

více než 10 %

5 ÷ 10 %

BOSCH ERICSSON GEC IRI ASCOM AT&T IBM MATRA

2÷5%

ALCATEL GTE/AG IBM MATSUSHITA MOTOROLA NEC RICOH SIEMENS

Japonsko

Zbytek světa

FUJITSU HITACHI NEC OKI

ALCATEL AT&T

MATSUSHITA RICOH

NEC NORTHERN SIEMENS

CANON IWATSU MITSUBISHI MURATA TOSHIBA

BOSCH ERICSSON FUJITSU GEC HITACHI IBM IRI RICOH

prvních 5-ti

63 %

77 %

72 %

50 %

prvních 10-ti

80 %

87 %

86 %

64 %

28



Dva hlavní uživatelské segmenty, které stojí za to rozlišovat, jsou domácnosti a firmy (nebo lépe organizace). Určitou otázkou je, zda samostatně podnikající jednotlivec patří do segmentu domácností nebo organizací. Podle převládajícího účelu užívání (podnikání versus osobní potřeby členů domácnosti) pak tyto stanice zařazujeme, častěji však spadají do segmentu organizací. Co se týče příjmů provozovatelů sítí, tak lze zjednodušeně prohlásit, že hlavní telefonní stanice organizací se podílí cca 20 % na celkovém počtu HTS, ale přináší telekomunikačnímu operátoru 80 % příjmů za poskytované služby. Podobný poměr platí i pro relaci mezi obratem za telekomunikační služby 80 % a obratem za dodávky telekomunikačních zařízení - 20 % z celkového obratu na světovém telekomunikačním trhu, jehož objem je odhadován na úrovni 900 mld.USD v roce 1998, a jehož meziroční tempo růstu se pohybuje v rozmezí 10 až 20 %. Tab. 6 Přehled základních ukazatelů světového trhu telekomunikačních služeb (podle ITU)

[v mld.USD]

1990

1991

1992

1993

1994

1995

1996

Tržby za služby5

377.2

404.6

447.1

470.2

511.5

601.5

670

roční růst [%]

1.6

2.9

5.0

5.0

5.9

7.0

11.3

Tržby za pevné linky

329.3

348.1

367.4

373.3

391.1

441.8

472

- z toho mezinárodní spojení

42.6

46.8

50.8

52.2

54.1

62.8

69

Tržby za mobilní služby

14.1

19.1

26.7

35.9

49.4

82.5

118

Ostatní služby6

33.8

37.4

53.0

61.0

71.0

77.2

80

Investice [mld.USD]

114.6

123.5

131.3

134.9

139.3

151.5

160

Pevné linky [mil.ks]

519.4

545.1

573.6

605.9

647.5

692.9

745.0

Mobilní telefony [mil.ks]

11.2

16.2

23.2

34.2

55.4

88.3

135.0

Mezinár. hovory [mil.min.]

33.3

37.9

43.3

48.9

55.8

61.8

68.6

5.2 Situace v Evropě Telekomunikační trh v Evropě je silně ovlivněn vývojem legislativy. Hlavní tendencí je liberalizace, která je nejdále u nejvyspělejších zemí EU. Od roku 1998 je liberalizována i základní telefonní služba. U zemí střední a východní Evropy je proces zavádění trhu do telekomunikací poněkud opožděn. Probíhá rychlé budování sítí národních operátorů, aby se staly konkurenceschopnými po uvolnění trhu. Významným krokem k uvolnění telekomunikačního trhu bylo podepsání dohody Světové obchodní organizace GATT v únoru 1997.

5

Všechny údaje jsou uváděny v běžných cenách roku konvertované z národních měn pomocí průměrného ročního kurzu k USD.

6

Tržby za pronájem pevných okruhů, datové služby, telegraf, telex, datové služby apod.

29


S ustanovení vydaných EU7 vyplývá, že ani po úplné liberalizaci se telekomunikace nestanou volným trhem, ale budou nadále regulovaným sektorem. Stát bude mít povinnost pověřit úřad dohledem na trh (rozhodování sporů, zavádění pravidel jak ekonomických tak technických a kontrola jejich dodržování, vydávání licencí) bez přímé regulace cen, kterou by měla zabezpečit konkurence na trhu.

5.3 Vývoj organizační struktury čs resp. českých telekomunikací Telekomunikace patří do odvětví spojů, které obsahuje kromě telekomunikací, jenž samozřejmě zahrnují i radiokomunikace ještě poštu a zasilatelství. Proto resort spojů byl dříve a opět nyní zahrnut do resortu dopravy, neboť doprava a spoje spolu značně souvisí předmětem činnosti, kterým je obecně služba přemístěním, ať už se jedná o přemisťování informací, jako je tomu v případě spojů, či jednotlivých předmětů v případě zasilatelství, nebo osob a nákladů v případě osobní a nákladní dopravy. Do roku 1984 byly československé spoje ve společném resortu s dopravou, ale v tomto roce bylo zřízeno samostatné Federální ministerstvo spojů Praha jako vrcholový článek řízení za socialismu. Tehdy byly veškeré podniky ve "společenském" vlastnictví, tedy buď státní nebo družstevní a byly řízeny buď z centra pomocí závazných úkolů státního plánu vrcholovým orgánem řízení (ministerstvem) nebo národními výbory příslušného stupně (podniky v komunálním vlastnictví). Organizace spojů v posledních letech "totality", tzn. před rokem 1989 vypadala následovně: 1) Federální ministerstvo spojů řídilo: a)

Ústřední ředitelství spojů Praha, Ústredné riaditelstvo spojov Bratislava jako dva střední územní články.

b)

přímo řízené organizace po oborové linii řízení: - Správa dálkových kabelů Praha, - Spojprojekt Praha, - Správa radiokomunikací Praha, - Ředitelství mezinárodní poštovní přepravy Praha, - Výzkumný ústav spojů Praha, - Mezinárodní odúčtovna spojů Praha, - Správa dálkových kabelů Bratislava, - Správa radiokomunikací Bratislava, - Ústav racionalizace spojů Bratislava, - Ústřední institut spojů Bratislava, - Spojprojekt Bratislava.

2) Ústřední ředitelství spojů Praha (Správa pošt a telekomunikací Praha - budoucí SPT Telecom s.p.), jakožto střední článek řízení řídilo: a)

organizace po územní linii řízení (krajská ředitelství): - Středočeské ředitelství spojů Praha, - Jihočeské ředitelství spojů České Budějovice, - Západočeské ředitelství spojů Plzeň,

7

Telekomunikační komise EU zahájila proces liberalizace vydáním Zelené knihy v roce 1987. Po té následovaly další "Zelené knihy": - o družicových komunikacích 1990, - mobilních a personálních komunikacích 1995, - liberalizaci telekomunikační infrastruktury a kabelových televizních sítí, část 1 1994 a část 2 v roce 1995.

30



- Severočeské ředitelství spojů Ústí nad Labem, - Východočeské ředitelství spojů Pardubice, - Jihomoravské ředitelství spojů Brno, - Severomoravské ředitelství spojů Ostrava. b)

organizace po oborové linii řízení: - Ředitelství pošt Praha, - Ředitelství telekomunikací Praha, - Poštovní novinová služba, městská správa Praha, - PNS, ústřední expedice a dovoz tisku Praha, - Ředitelství poštovní přepravy Praha, - Montážní podnik spojů Praha, - Ředitelství výstavby spojů Praha, - Výpočetní a kontrolní ústředna spojů Praha - Poštovní filatelistická služba Praha (POFIS), - Mezinárodní a meziměstská telefonní a telegrafní ústředna spojů (MTTÚ Praha), - Technická ústředna spojů Praha (ústřední sklady spojového materiálu TUS).

3) Krajská ředitelství spojů jakožto téměř univerzální spojové organizace řídily jednak podřízené okresní správy a jednak specializované závody: a)

Okresní správy spojů podle územního uspořádání.

b)

specializované závody: - Městskou telekomunikační správu - Městskou poštovní správu včetně PNS - Dopravní závod spojů - Montážní závod spojů

4) Okresní správy spojů řídily jednotlivé pošty, okresní administrace PNS, telekomunikační ústředny, dopravní střediska, stavebně montážní čety na území svého okresu, pomocné provozy a udržovací složky závodu. Telekomunikace včetně pošty byly tedy státní organizací s tuhým úřednickým centrálně administrativním způsobem řízení podobným vojenské mašinérii bez nejmenších prvků tržního mechanismu. Výsledkem byla nevýkonná, po technické stránce zastaralá telekomunikační síť o nedostatečné kapacitě, která se stala silným omezujícím faktorem rozvoje soukromého podnikání po listopadu 1989. Kromě nevyhovující technické stránky, se projevily i problémy spojené s lidským přístupem pracovníků SPT Telecomu k uživatelům sítě, ve kterých byl viděn pouhý "účastník" místo zákazníka. Převaha poptávky po zřízení nových stanic pevné sítě stále rostla a počty nevyřízených žádostí se zvyšovaly. Situaci bylo nutno radikálně řešit. Jednou z možností bylo povolit vyšší stupeň konkurence v telekomunikacích přidělením licence na poskytování telefonní služby dalším podnikatelským subjektům. Tato možnost nebyla využita především pro nevyjasněnost koncepce československých telekomunikací zvláště, když vznikly problémy s dělením státu. V roce 1992 byl alespoň novelizován zastaralý telekomunikační zákon z roku 1964. Přesto ihned po roce 1989 pronikly do odvětví spojů, alespoň některé tržní prvky otevřením trhu koncových zařízení, včetně jejich montáží a údržby. Byla zavedena homologace koncových zařízení, které se po odzkoušení ve Výzkumném ústavu spojů v Praze či v Banské Bystrici mohly připojovat k jednotné telekomunikační síti - JTS, na jejíž provoz a údržbu bylo vydáno po rozdělení státu jediné pověření SPT Telecomu Praha. V roce 1994 byly schváleny "Hlavní zásady telekomunikační politiky". V nich bylo stanoveno, že všechny telekomunikační služby, kromě služby telefonní, mohou být poskytovány v tržní soutěži. SPT Telecomu byla přiznána exkluzivita na telefonní službu do roku 2000. Zároveň bylo vybráno 16 oblastí, ve kterých mohly začít 31


konkurovat SPT Telecomu další podnikatelské subjekty. Bohužel byly stanoveny takové vstupní podmínky (především vysoká finanční jistina), že téměř žádný z vybraných subjektů nezačal svou činnost, zvláště když po značných problémech s uzavřením připojovací smlouvy s SPT Telecomem, tento soustředil investiční úsilí právě do těchto vybraných oblastí, aby nedal konkurenci šanci. I přes relativní neúspěch projektu, bylo zřejmé, že již malá hrozba konkurence dokáže vyburcovat jinak poklidného monopolního molocha k vysoké aktivitě a k uspokojení zákazníků ve vybraných oblastech, jejichž telefonní infrastruktura byla na nejnižší úrovni v republice. S úspěchem se setkaly pouze dva pilotní projekty firem Dattel v Praze a Kabel plus v Liberci, které na základě vybudované vysokorychlostní kabelové sítě pro přenos signálu kabelové televize, mohly využít tuto síť i pro poskytování telefonní služby. Je velice pravděpodobné, že tzv. multifunkční vysokorychlostní přístupové sítě v ČR zaznamenají po liberalizaci velký rozvoj, na rozdíl od ostatních rozvinutých zemí, kde existuje již velmi hustá klasická metalická, původně úzkopásmová přístupová telefonní síť, takže relativní potřeba budování nové přístupové sítě je u nich malá. Také z tohoto důvodu byl zaznamenán velký rozvoj mobilní telefonní služby GSM po roce 1996, kdy byly uděleny dvě licence, a tím zavedena konkurence dřívějšímu monopolu společnosti EUROTEL jako společnému podniku SPT Telecomu (51 %) a americkým společnostem Bell Atlantic Corporation a US West Inc. sdružených do konsorcia s názvem Atlantic West BV (49 %). Zatímco před zahájením provozu GSM se EUROTELu v jeho analogové buňkové sítí NMT podařilo získat okolo 50 tis. zákazníků od roku 1991 do konce roku 1995, za necelý rok 1996, kdy zahájily provoz dvě sítě GSM (Eurotel a Radiomobil) v konkurenci, začalo telefonovat po sítích GSM asi 170 tis. zákazníků (110 tis. Eurotel a 60tis. Paegas = Radiomobil). Tím byla výhodnost konkurence v telekomunikacích pro zákazníky evidentně prokázána. V roce 1997 byla uvolněna služba poskytování pronájmu pevných okruhů pro přenos dat proti dosavadnímu duopolu SPT Telecomu a Českých radiokomunikací a.s. V současné době (1999) probíhá schvalování nového telekomunikačního zákona, který by měl sloužit v liberalizovaném telekomunikačním prostředí jako kompatibilní norma s obdobnými zákony států Evropské Unie. Současná struktura českých telekomunikací (nikoliv už spojů, protože pošta byla oddělena) vypadá následovně: 1) Segment výrobců síťové technologie: Na českém trhu kromě zastoupení všech věhlasných zahraničních výrobců operují některé tradiční (existovaly již před rokem 1989, některé dokonce i před 1948) a jiné nově založené firmy vyrábějící přenosovou a ústřednovou techniku: Kabelovna Děčín Podmokly a.s. Tesla TTC a.s. Tesla Pardubice a.s.

2 N spol. s r.o. STELCO a.s. LEVEL Náchod.

Alphatel spol. s r.o. RACOM Blansko

Dále je nutno upozornit na distributory telekomunikační techniky, kteří kromě koncových zařízení dodávají i síťové komponenty, a to jak pro telekomunikační, tak i pro počítačové sítě: GITY a.s. ISC Communication s.r.o. Elix s.r.o Mikos s.r.o. Oasa Computers.

Intelek s.r.o. INEC s.r.o. Alias

Důležitým segmentem jsou i montážní firmy, které budují dálková pevná nebo radioreléová spojení a sítě. Zatím hlavně pro SPT Telecom a České Radiokomunikace v budoucnu i pro další provozovatele sítí (některé i pro sebe pokud mají ambice na poskytování služeb pomocí sítě): 32


Telekomunikační montáže a.s. (TMP) Telecom 21 První telefonní a.s. Softlink s.r.o.


NHK s.r.o. STROM Telecom Ltd. RACOM Techniserv spol. s r.o. SITEL spol. s r.o. TELMONT s.r.o. DATALINK s.r.o.,

2) Provozovatelé sítí: a) pevných

- telefonní (JTS) - datových

- pronájem okruhů

SPT Telecom a.s., Dattel, Kabel Plus, Telecom 21 Nextel (závod Telecomu) GITY a.s. Aliatel a.s. GTS CzechNet s.r.o. SPT Telecom, České radiokomunikace a.s., Aliatel a.s.

b) mobilních - AMRO SPT Telecom a.s. - NMT Eurotel s.r.o. - GSM Radiomobil a.s., Eurotel s.r.o. - paging Radiokontakt OPERATOR a.s. - trunkové sítě MobilKom a.s. (SmartNet) - satelitní Telenor ČR s.r.o. (INMARSAT8) - stacionárních radiových na přenos dat RACOM, 3) Poskytovatelé doplňkových služeb (s přidanou hodnotou) a) připojení na Internet

- základní CESNET, Internet CZ, Video on Line, LUKO, PVT, SPT Telecom, LUKO-Czech Net, Global One, INEC Net, OASA Net, Telenor, NetForce, IBM, - subproviders Bohemia Net, Mirronet, Esnet, Kopretina, cca dalších 60 připojovatelů,

b) kabelová televize

Dattel a.s., Kabel Plus, Codis a.s. atd.

c) informační služby po telefonu, d) informace telefaxem, e) BBS. 4) Distributoři koncových zařízení - několik stovek firem zabývajících se prodejem, montáží a servisem pobočkových ústředen, faxů, záznamníků, telefonních přístrojů, modemů, bezdrátových telefonů, mobilních telefonů od obou provozovatelů celulárních sítí atd. Např. SETOS s.r.o. Pyramida s.r.o.

Praha Dino a.s. Realis s.r.o.

ISC s.r.o. EuroComp s.r.o.

Computer Engineeering

Státním regulačním orgánem je Český telekomunikační úřad (ČTÚ) pod ministerstvem hospodářství do roku 1996 a od roku 1997 pod ministerstvem dopravy a spojů. Jsou podnikány kroky, aby tento orgán byl nezávislým na politické situaci, čili jeho obsazení nepodléhalo povolebním dohodám koaličních stran.

8

Inmarsat - P je jedním ze systémů MSC - Mobile Satellite Communication, které si kladou za cíl zvýšit telekomunikační dostupnost s jedním přístrojem (jedním číslem) po celém světě. Přístroje pracují v duálním režimu, pokud jsou v dosahu cellulární sítě GSM nebo PCS telefonuje účastník levněji, pokud se dostane z dosahu pozemních sítí je automaticky přepnut na nejbližší družici. Další konkurenční systémy jsou: - Globalstar, - Iridium, - Odyssey.

33


Z Výzkumného ústavu spojů Praha se stal po privatizaci TESTCOM, jako jedno z nejdůležitějších pracovišť, kde se testují telekomunikační zařízení a jenž je akreditováno v rámci EU jako pracoviště s právem vydávat certifikáty platné v zemích EU. Český Telecom je nový název po roce 2000 pro SPT Telecom, který vznikl ze Správy pošt a telekomunikací Praha. K 1. 1. 1993, kdy došlo k rozdělení státu, došlo i k oddělení České pošty s.p. SPT Telecom byl k 1. 1. 1994 přeměněn v akciovou společnost a 26 % akcií rozděleno ve druhé vlně kupónové privatizace. V roce 1995 byl ve výběrovém řízení určen strategický zahraniční partner, který navýšil základní jmění podniku. Stalo se jím konsorcium TelSource (PTT Telecom Netherlands a Swiss Telecom s podporou AT&T) s držením 27 % akcií. Tedy jestliže na konci roku 1994 bylo celkem 23 510 tis. ks akcí s nominální hodnotou 1000 Kč, na konci roku 1995 po vstupu strategického partnera to bylo již 32 210 tis. Individuálním akcionářům se snížil navýšením jmění jejich podíl z 26 % na 22 %, ale tržní hodnota akcie jim vzrostla z přibližně 2500 tis. za akcii v roce 1995 na asi 3000 Kč za akcii v roce 1996. SPT Telecom je výhradním provozovatelem hlasových služeb v mezinárodním i meziměstském provozu a také ve valné většině místních sítí. Je jediným podnikatelským subjektem, který obdržel pověření ke zřizování, provozování a údržbě veřejné telekomunikační sítě. Tato práva mají platnost do 31. 12. 2000. Výhody stanovené v pověření jsou podmíněny úkoly, k jejichž splnění se SPT Telecom musel zavázat. Nejvýznamnějšími závazky jsou počet HTS, počet veřejných telefonních automatů (VTA), doba dosažení příjmu oznamovacího tónu, doba odstranění poruchy HTS nebo VTA. Tab. 7 Vývoj počtu HTS, nevyřízených žádostí, obratu, zisku a čistého obchodního jmění SPT Telecom v letech 1990 - 2000

Nevyřízené žádosti [tis.]

Obrat [mil.Kč]

Čistý zisk [mil Kč]

Č.o.jmění [mld.Kč]

Roky

Počet HTS [tis.]

1987

1437

10,875

1,656

1988

1557

11,296

1,741

1989

1624

12,697

2,477

1990

1623

310

14,108

2,339

1991

1707

381

16,141

1,561

25,510

1992

1819

490

18,286

1,925

25,271

1993

1961

573

18,101

3,638

28,122

1994

2150

635

22,55

3,897

31,610

1995

2398

657

24,577

4,217

75,428

1996

2815

577

30,869

3,456

79,241

1997

3274

406

39,992

6,035

85,158

1998

3734

141

45,893

6,060

91,285

1999

3839

74

51,902

6,171

97,478

2000

3854

?

57,224

6,356

103,807

34



Průměrná čekací doba na vyřízení žádosti byla 2 roky. SPT prohlašoval, že do roku 2000 chce zkrátit čekací dobu na půl roku a provozovat 4,5 mil HTS, což odpovídá hustotě 44 HTS na 100 obyvatel. Čekací doba byla opravdu zkrácena, ale záměr 4,5 mil. stanic se splnit nepodařilo, ne z důvodu nedostatečné rozvinutosti sítě, ale především z důvodu prudkého poklesu poptávky díky konkurenci ze strany mobilní komunikace. Další významnou činností SPT je přeměna původní analogové sítě na síť digitální. V roce 1994 byl již vybudován základ překryvné digitální sítě, čímž se znatelně odlehčilo přetížené analogové části sítě9. V polovině roku 1997 bylo na digitální síť připojeno 40 % HTS, po roce 2000 již 86 %. Společnost vybudovala také plně digitální síť propůjčených okruhů LL NET a k 1. 7. 1997 zahájila provoz ISDN. Služby poskytované SPT Telecom: · · · · · · · · ·

telefon, dálnopis, telefax, přenos dat po telefonní nebo dálnopisné síti, pronájem okruhů analogových či digitálních, videotex, ISDN (digitální síť poskytující integrovaně (univerzálně) telekomunikační služby), služby prostřednictvím VSAT (využívá družice EUTELSAT) (spojení přes telekomunikační družice), připojení k internetu.

Je spoluvlastníkem EUROTELu s.r.o.

Obr. 11 Vlastnická struktura SPT Telecom

9

O prudkém růstu zatížení české telekomunikační sítě svědčí následující fakta: zatímco v roce 1987 bylo v ČR zaznamenáno celkem 4,462 mld. hovorových impulsů, v roce 1994 to bylo již 9,07 mld. Průměrné meziroční tempo je tedy 10,7 %, přičemž růst se zrychluje, protože mezi roky 1987/88 byl nárůst 8,8 %, kdežto mezi roky 93/94 se jednalo o 29 % !

35


Telekomunikační firmy působící na českém trhu považují SPT Telecom za monopolní podnik, který se nechová dostatečně efektivně a u zákazníků je to firma se špatnou pověstí. Jedna z marketingových změn, která by měla pomoci se zlepšením image firmy je proto i změna názvu. Po roce 2000, kdy na trh služeb vstoupí další operátoři, je pravděpodobné očekávat určitý pokles cen. České Radiokomunikace a.s. vznikly 1. 1. 1994 z předchozí Správy radiokomunikací Praha jenž byla založena reorganizací Správy dálkových spojů v roce 1963. Majoritním akcionářem je fond národního majetku, který vlastní 70,4 % akcií. Zbytek jsou různé fondy, zahraniční investoři a drobní akcionáři. ČeRa jsou zaměřeny na bezdrátovou komunikaci. Poskytují služby spojené s rozhlasovým a televizním vysíláním a služby rrl přenosu telefonních, datových a jiných signálů. Počátkem roku 1995 začaly ČeRa ve spolupráci se společností SOFTLINK s.r.o. budovat radiovou síť RadioNET. Jedná se o paketovou síť o přenosových rychlostech 300 až 2,048 Mb/s. Tato síť poskytuje služby formou uživatelské skupiny s centrálním dohledem nebo formou virtuální neveřejné (privátní) podsítě s vlastním dohledem. ČR zajišťují přenos signálu družicovými spoji v systémech INTELSAT, EUTELSAT a INTERSPUTNIK. Dalšími aktivitami jsou majetkové účasti ve dvou významných firmách - Radiomobil (podíl 51 %) provozující síť GSM Paegas a RadioKontakt OPERATOR (podíl 37,75 %) provozující paging na území ČR. Aliatel a.s. byla založena 1. 5. 1996. Akcionářů je osm regionálních energetických společností (REAS), které navršily základní jmění na 89 mil. Kč. V roce 1998 bylo navýšeno základní jmění v souvislosti s přistoupením zahraničního partnera RWE Telliance s účastní 40 % na celkem 800 mil.Kč, která je dceřinou společností RWE - významné německé holdingové společnosti. Aliatel se chce ujmout do roku 2000 role druhého největšího telekomunikačního operátora v ČR. Vzhledem k tomu, že organizace energetiky mají výjimku z telekomunikačního zákona, mají právo budovat svou telekomunikační infrastrukturu. Od roku 1994 jsou v distribučních energetických společnostech na vedeních vvn vyměňována zemnící lana s optickými vlákny. Svou kapacitou dalece přesahují vlastní potřeby a zbytek může být dát ke komerčnímu využití. Výhodou této technologie jsou mnohonásobně nižší náklady ve srovnání s pokládkou zemních kabelů. Pro vysokokapacitní páteřní síť se používá přenosových prostředků SDH (Synchronous Digital Hierarchy). Aliatel plánuje investice do přenosových a přístupových sítí ve výši 4,2 mld. Kč a dostupnosti u 60 % firem a 50 % domácností v ČR do roku 2000. EuroTel Praha spol. s r.o. byla založena v listopadu 1990 jako první provozovatel sítě mobilních telefonů v ČR. Vlastníky jsou SPT Telecom joint venture Atlantic West B.V. V září 1991 začal Eurotel provozovat celulární analogovou síť mobilních telefonů NMT a červenci 1996 zahájil provoz sítě GSM. V dubnu 1997 byl počet uživatelů v síti Eurotel 204 tis. (140 GSM + 64 NMT). V říjnu 1998 to již bylo 525 tis. Tab. 8

Rok

1991

1992

1993

1994

1995

1996

1997

1998

Počet zákazníků [tis.]

0,34

4,6

11,1

27,4

47

173

348

600

36

1999



Radiomobil a.s. zahájil svoji činnost v září 1996 a ukončil tak monopolní postavení Eurotelu Praha ČR. Akcionáři Radiomobilu jsou České Radiokomunikace 51 % a mezinárodní konsorcium T-Mobil, kde jsou následující podíly DeTeMobil 84,55 %, STET Int. 12 %, Spořitelní investiční společnost 1,75 %, TMP 1% a PVT 0,7 %. Radiomobil provozuje GSM síť Paegas a jeho vstup způsobil prudké snížení cen a nárůst zákazníků (400 % roční růst). Celou technologii pro síť Paegas měla dodat firma Motorola, která však špatně odhadla situaci a došlo k ohrožení termínů splnění povinného pokrytí. Proto Radiomobil podepsal v lednu 1997 smlouvu s firmou Siemens, která dodala třetinu z celkového počtu vysílačů. V říjnu 1997 pokrýval Paegas 84 % populace ČR. Cenová srovnání hovoří zatím stále ve prospěch Radiomobilu se kterým telefonovalo na konci roku 1997 více než 70 tis. zákazníků, koncem roku 1998 již 373 tisíc, tzn. že Paegas patřil mezi relativně nejrychleji se rozvíjející síť mobilních telefonů.

37

5 Úloha telekomunikací v národním hospodářství, segmentace telekomunikačního trhu

Recommend Documents