6/2014 Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math
Pro Upřímné Hledače Pr avdy
Všechna sláva Šrí Guruovi a Šrí Gaurángovi!
Vaişņava Ke? (Kdo je skutečný Vaišnava?) pratişţhāśā-taru, jaďa-māyā-maru nā pela rāvaņa yūjhiya rāghava vaişņavī pratişţhā, tāte koro nişţhā tāhā nā bhajile labhibe raurava Rávana bojoval s Rámou, neboť toužil po postavení (pratişţhā); to postavení se však ukázalo být pouhou iluzí. Touha po prestiži v jeho srdci vyrostla v obrovský strom, pod nímž však duše chladivý stín nenajde. Strom hmotných přání je jen fatamorgánou v poušti hmotné iluze. Nebuď proto Rávanou a nesnaž se užívat si žádného postavení. Přijmi postavení služebníka Nejvyššího Pána Višnua (staň se Vaišnavou) a vzdej se všech tužeb po falešné světské prestiži. Uctívat Pána je možné pouze v postavení Vaišnavy (vaişņavī pratişţhā). Jestliže se ti nepodaří této pozice dosáhnout, skončíš v pekle (raurava). (Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur)
Subjektivní vize
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž (Šríla Šrídhar Mahárádž v této úvodní eseji objasňuje podstatu duchovní existence, obsaženou ve verších Šríly Prabhupády: „Kdo je skutečný Vaišnava?“. )
O
bjektivní entita (podstata věci) je naprostá májá, kompletní bhoga. To, co vidíme jako objekt našeho požitku, je iluze a výmysl – májá. Když je vše ctěno, uctíváno a se vším je jednáno s respektem, potom jsme na Vaikuntě, ve Vrindávaně. V Čaitanja-čaritámrtě (Ádi-lílá 5.53) je uvedeno: vaikuņţhera pŗthivy-ādi sakala cinmaya, všechno se skládá z duchovní látky a je nám to nadřazené. Dole se nachází Májá a nahoře Jogamájá, Pánova země. My se chceme dostat ven z toho současného zapletení, z tohoto odděleného zájmu. To, co je nám nadřazené, mylně považujeme za nám podřízené a chceme to použít pro náš vlastní účel a požitek. Svět požitku je smyšlený. Měli bychom se učit vidět, že ke všemu musíme přistupovat s úctou a se služebným postojem. •1•
Ke všemu! Potom nám bude dovoleno přistoupit k dhámu, Pánově zemi, v níž je každá částice hodna naší úcty. Všechno se tam nachází ve vyšším postavení, vše je nám tam nadřazeno. K tomu, co je skutečně nadpřirozené, se chováme, jako by to byla přirozená součást naší smyslové zkušenosti. Ne! Zkuste toto: bhidyate hŗdaya-granthiś chidyante sarva-sańśayāģ kşīyante cāsya karmāņi mayi dŗţe 'khilātmani (Šrímad Bhágavatam 11.20.30) Totálně odpojte ego oddělené existence od požitku. Skoncujme s tendencí užívat si a používat cokoliv, co najdeme, k uspokojování našich smyslů. Náš současný úhel pohledu, tato májá, toto ego, jež je centrem všech těchto zážitků a zkušeností, s tím vším bychom měli totálně skoncovat. Rozpusťte to! A všechny pochyby se vyjasní, když shledáme, že se nacházíme v té pravé sféře. Když jsme osvobozeni ze sevření odděleného zájmu, všechny obavy a pochybnosti se vyjasní. To pocítíme skrze přímý zážitek duše – zážitek našich vlastních niterných smyslů. Potom všechny naše pokusy a snahy nebudeme vůbec potřebovat; zastaví se. Pro náš záměr nemusíme podstupovat žádné výjimečné úsilí, neboť naše existence není oddělená. Jsme částečkami v Nekonečném a to, čím je nasycen Nekonečný, nasytí také nás. Společný zájem tam nalezneme všude. Nejsme oddělení, tudíž není potřeba jednat ve vlastním zájmu. Uvidíme, že •2•
božství zařizuje pro každého, včetně každého zrnka písku, vše. Jsme jedni v celku a hlavní proud dělá všechno. Takže žádná karma, žádná činnost v našem vlastním zájmu, není zapotřebí. Potom bude velice jasné, že v tom univerzálním proudu máme naše povinnosti a jsme s nimi zajedno. Jsme Jeho částečkami. Tímto způsobem nás bude univerzální síla používat. To je Jogamájá, Pánova vnitřní energie, ne Mahámájá, kontrolor hmotného vesmíru. Ta sféra se neodehrává oddělenými zájmy, ale vlivem společného zájmu celku. I my tam máme náš pohyb, a tím je služba, ne požitek.
Šaranágati - odevzdání se Šríla Bhaktivinód Thákur
Viśrāmbhātmikā (důvěra v Pánovu ochranu) (modlitba druhá)
Šrí Laghu-čandrika-bhásja komentář, který osvětluje svým jemným měsíčním svitem Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž tumi ta’ māribe yāre, ke tāre rākhite pāre tava icchā-vaśa tribhuvana •3•
brahmā ādi-deva-gaņa, tava dāsa agaņana kare tava ājñāra pālana [1] Kdo dokáže ochránit toho, koho Ty usmrtíš? Tři světy jsou podřízeny Tvojí vůli. Brahmá a bezpočet polobohů jsou Tvými služebníky, kteří plní Tvoje příkazy. tava icchā-mate yata, graha-gaņa avirata śubhāśubha phala kare dāna roga-śoka-mŗti-bhaya, tava icchā-mate haya tava ājñā sadā balavān [2] V souladu s Tvou vůlí všechny planety nepřetržitě šíří svoje příznivé a nepříznivé vlivy. Nemoc, nářek, smrt a strach přicházejí v souladu s Tvojí vůlí. Tvoje vůle je vždy rozhodující. tava bhaye vāyu vaya, candra-sūrya samudaya sva-sva-niyamita-kārya kare tumi ta’ parameśvara, parabrahma parātpara tava vāsa bhakata-antare [3] Ze strachu před Tebou vítr fouká a Měsíc, Slunce a ostatní nebeská tělesa vykonávají svoje příslušné povinnosti. Ty jsi Nejvyšší Ovladatel, Svrchovaný a Absolutní, který nemá Sobě rovného. Přebýváš v srdcích Svých oddaných. sadā-śuddha siddha-kāma, bhakata-vatsala nāma, bhakata-janera nitya-svāmī tumi ta’ rākhibe yāre, ke tāre mārite pāre sakala vidhira vidhi tumi [4] Jsi navěky čistý a Tvoje touhy se vždy naplní. Jsi známý jako Bhakta-vatsal, Ten, který miluje svoje oddané. Jsi věčným Pánem Svých oddaných. Kdo dokáže zabít toho, koho chráníš? •4•
Ty jsi autorem všech osudů. tomāra caraņe nātha! kariyāche praņipāta, bhakati-vinoda tava dāsa vipada ha-ite svāmī! avaśya tāhāre tumi, rakşibe,—tāhāra e viśvāsa [5] Ach Pane! Tvůj služebník Bhaktivinód se klaní u Tvých chodidel. Ó Mistře! Zcela jistě ho ochráníš před všemi nebezpečími – to je jeho přesvědčení.
Komentář Šríly BR Šrídhar Mahárádže
(1) tumi ta’ māribe ... tava icchā-vaśa tribhuvana: „Tři světy jsou podřízeny Tvojí vůli.“ Pán Krišna před zahájením bitvy na Kurukšetře popisuje Ardžunovi Svoji nenapadnutelnou vůli: mayaivaite nihatāģ pūrvam eva nimitta-mātrań bhava savya-sācin „Všechny válečníky, kteří budou bojovat v této bitvě, jsem již zabil. Ó Ardžuno, pouze se staň Mým nástrojem.“ (Bhagavad-gítá 11.33) brahmā-ādi-deva-gaņa (...) kare tava ājñāra pālana: “Brahmá a bezpočet polobohů jsou Tvými služebníky, kteří plní Tvoje příkazy.” Samotný Brahmá to popisuje ve Šrímad Bhágavatamu (2.6.32): sŗjāmi tan-niyukto 'hań haro harati tad-vaśaģ viśvań puruşa-rūpeņa paripāti tri-śakti-dhŗk •5•
„Na Jeho příkaz já tvořím vesmír a Šiva ho ničí. Šrí Hari, který ovládá tři kvality hmotné přírody, vesmír udržuje ve Své podobě Kšírodakšají Višnua.“ (3) tava vāsa bhakata-antare: Přebýváš v srdcích Svých oddaných. V Šrímad Bhágavatamu (9.4.68) Višnu vysvětluje: sādhavo hŗdayań mahyań sādhūnāń hŗdayań tv aham mad-anyat te na jānanti nāhań tebhyo manāg api “Sādhuové jsou Mým srdcem a Já jediný jsem jejich srdcem. Neznají nikoho jiného než Mne a já neznám nikoho jiného než je.“ Šríla Narottam Thákur o tom zpívá v Prárthaně (45.5): tomāra hŗdaye sadā govinda-viśrāma govinda kahena—mama vaişņava parāņa „Góvinda vždy spočívá ve tvém srdci a říká: ‘Moji oddaní jsou Mým srdcem’.“ (4) siddha-kāma: „Tvoje touhy se vždy naplní“ V Šrímad Bhágavatamu (6.9.22) polobozi popisují Pána tímto způsobem: avismitań tań paripūrņa-kāmań svenaiva lābhena samań praśāntam vinopasarpaty aparań hi bāliśaģ śva-lāńgulenātititarti sindhum „Věčně usměvavý Nejvyšší Pán nikdy nad ničím nežasne. Jeho touhy se vždy naplní. Je soběstačný, vyrovnaný, nikomu •6•
nestraní a je klidný. Ten, kdo Ho odmítne a hledá útočiště u někoho jiného, je zajisté velký hlupák, který se snaží přeplavat oceán zrození a smrtí tím, že drží psa za ocas.“ bhakata-janera nitya-svāmī: Jsi věčným Pánem Svých oddaných. V Bhagavad-gítě (9.29) Krišna říká: samo 'hań sarva-bhūteşu na me dveşyo 'sti na priyaģ ye bhajanti tu māń bhaktyā mayi te teşu cāpy aham „Jsem stejný ke všem, nikdo není Mým nepřítelem nebo přítelem. Přesto jsem láskyplně připoutaný k těm, kteří jsou připoutaní ke Mně a láskyplně Mi slouží.“
Šrímad
Bhágavat Tátparya (výklady Šrímad Bhágavatamu)
Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur yat kiñcit-tŗņa-gulma-kīkaţa-mukhań goşţhe samastań hi tat sarvānandamayań mukunda-dayitań līlānukūlań param śāstrair eva muhur muhaģ sphuţam idań nişţaňkitań yācñayā brahmāder api sa-spŗheņa tad idań sarva mayā vandyate (Raghunáth Dás Gósvámí, Vradža-vilása-stava 102) „Tráva na pastvinách, stromy, keříky, hmyz a ostatní stvoření Vrindávany, ti všichni asistují Pánovi Mukundovi, •7•
který je zosobněným transcendentálním blahem, při Jeho zábavách. Proto jsou Mu velmi drazí a neustále naplněni transcendentální radostí. Všechna písma tento fakt znovu a znovu ustanovují a oddaní, počínaje pánem Brahmou, se touží narodit ve Vrindávaně jako jedno z těchto stvoření. Proto se všem těmto bytostem Vrindávany klaním a uctívám je. Nechť se všechno příznivé pro Krišnovu službu stane objektem naší úcty. Nechť nás nezasáhne odříkání si hmotných pojetí vztahujících se k trávě, stromům atd. Je nemožné, abychom se sami vlastním úsilím osvobodili od hmotných pojetí, hmotných úsilí a falešného ega. Pán Krišna v Bhagavadgítě řekl: daivī hy eşā guņa-mayī mama māyā duratyayā, překonat tuto hmotnou přírodu skládající se z dobra, vášně a nevědomosti je extrémně obtížné. Nejvyšší Pán a hmotná energie májá jsou dvě odlišné bytnosti. Nejvyšší Pán je Absolutní Pravdou, zatímco májá je svojí povahou dočasná. Dočasná hmotná pojetí tohoto světa vytvořená májou nutí podmíněné duše, aby se zabývaly činnostmi, které přínáší (dočasné) hmotné výsledky. karmaņāń pariņāmitvād ā-viriñcyād amaňgalam vipaścin naśvarań paśyed adŗşţam api dŗşţa-vat „Moudrý člověk by měl vidět, že dokonce i štěstí na planetě pána Brahmy je dočasné a nepříznivé díky proměnlivosti karmy. Co potom říci o takzvaném štěstí zažívaném na Zemi.“ (Šrímad Bhágavatam 11.19.18) •8•
Inteligentní osoba by měla vidět, že jakákoliv hmotná činnost je subjektem nepřetržitých proměn a že dokonce i na planetě pána Brahmy se díky tomu vyskytuje neštěstí. Vskutku moudrý člověk by si měl uvědomit, že vše, co prozatím viděl, je dočasné a stejně tak všechny objekty v hmotném vesmíru mají začátek a konec. V hmotném světě získáváme poznání skrze naše smysly – oči, uši, nos, jazyk, kůži a samozřejmě mysl. Poznání, které jsme tímto způsobem nashromáždili, se snažíme analyzovat pomocí pratyakša (přímého, tedy vlastního smyslového vnímání) a anumána (představivosti). Tyto pokusy jsou ve skutečnosti příčinnou našeho neštěstí. Kultivace védského poznání v postoji činitele a uživatele spadá do kategorie hmotného poznání. Ve Védách se uvádí: dve vidye veditavye para para ceti - jakékoliv jiné poznání než duchovní poznání je světským poznání. Je velmi obtížné osvobodit se od negativního vlivu světského poznání. Všechny nepříznivé (negativní) možnosti se nacházejí dokonce i na nejvyšší planetě tohoto hmotného světa, známé jako Brahma-lóka. Vzdělané osoby ví, že je tento hmotný svět dočasný. Všechny snahy lidských bytostí ve čtrnácti světech jsou každou chvíli narušovány a zmařeny. Podmíněné duše neustále propadají iluzi. Zamyslíme-li se nad frází tejo-vāri-mŗdāń yathā vinimayo (Šrímad Bhágavatam 1.1.1) – „Nejvyšším Pánem jsou mateni dokonce i velcí světci a polobozi, podobně jako jsou lidé zmateni ze zdánlivého zastoupení vody, kterou vidí v ohni, nebo země, kterou vidí na vodě“ – můžeme pochopit, že chybným vnímáním •9•
objektů se nám mnohdy nepodaří zachytit skutečnou pravdu. Dokud někomu Nejvyšší Pán nepožehná, je nemožné, aby dotyčná osoba vnímala věci ve skutečné perspektivě. Vždy bychom si měli být vědomi toho, že Nejvyšší Osobnost Božství, Šrí Krišna, je hoden úcty a stejně tak úctyhodné je i Jeho věčné sídlo Vrindávana. Svatá Vrindávana je místem Krišnových zábav. Krišna je zosobněním všech duchovních chutí. Jsme-li požehnaní nezměrným štěstím, potom si tento fakt uvědomíme a zcela jistě tím dosáhneme nejvyššího prospěchu. Ve Vrindávaně je pouze
„Snažíme-li se stát poživateli a zaměstnáváme-li naše smysly hledáním omezeného potěšení, potom se znečistíme (transakcí s hmotnou energií) a způsobíme si tím vlastní zkázu (degradaci vědomí).“ Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur • 10 •
jediný objekt úctívání, a tím je Krišna, kterému slouží pět druhů služebníků, již jsou mu bez výjimky podřízeni. Živé bytosti, které Nejvyššímu Pánovi nechtějí sloužit, se v tomto hmotném světě sami snaží stát objekty něčí služby, čímž se zaplétají do kolotoče akcí a reakcí. Takové aktivity jsou však zcela nepodstatné a zbytečné. Snažíme-li se stát poživateli a zaměstnáváme-li naše smysly hledáním omezeného potěšení, potom se znečistíme (transakcí s hmotnou energií) a způsobíme si tím vlastní zkázu (degradaci vědomí). Nemáme proto jinou možnost než vyhledat útočiště u těch, jejichž milostí se nám zcela jistě dostane duchovního prospěchu.
Sebeosvětlující a sebedokazující
9. kapitola z knihy Šrí Guru a jeho milost Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž Student: Jak rozpoznáme Gurua, když se před námi zjeví v jiné podobě anebo v jiném těle? Šríla Šrídhar Mahárádž: Sárvabhauma Bhattáčárja tvrdil, že Šrí Čaitanjadéva nemůže být inkarnací. Gopínátha Áčárja mu řekl: „Neznáš šástru (Písmo).“ „Ne, ne,“ řekl Sárvabhauma: „v Písmech je psáno, že Pán se v Kali-juze nezjevuje, ale zjevuje se pouze ve třech věcích, a proto je • 11 •
známý jako Trijuga.“ Gopínátha Áčárja odpověděl: „Myslíš si, že jsi obeznámen s šástrou, ale v Šrímad Bhágavatamu a Mahábháratě je přímá zmínka o avatárovi Kali-jugy. Nevíš o tom?“ Na to Sárvabhauma, zjevně poražen, řekl: „Jdi přijmout prasádam, a potom se vrať a uč mě.“ Gopínátha odpověděl: „Prostřednictvím studia nebo inteligence nemůže osoba porozumět Bohu - pouze Jeho milostí (athāpi te deva padāmbhujadvaya- prasāda leśānughŗhīta eva hi).“ Na to Sárvabhauma řekl: „Ty mi tedy tvrdíš, že tuto milost máš a já ne? Podle čeho tak usuzuješ? Říkáš, že máš Pánovu milost, protože věříš, že je inkarnací. A protože já tomu nevěřím, nemám Jeho milost? Jaký je toho důkaz?“ Na to Gopínátha Áčárja odpověděl: „ācarya kahe, vastu-vişaye haya vastu-jñāna vastu-tattva-jñāna haya kŗpāte pramāņa (Čaitanja-čaritámrta, Madhya 6.89). Samozřejmě, že mám milost Pána, protože Ho znám. A ty nemáš, protože Ho popíráš. Zde je odpověď na tvou otázku. Skutečným svědectvím je pouze naše vlastní vnitřní zkušenost, naše vnitřní uspokojení, naše spojení nebo obeznámení se s realitou; nic vnějšího nemůže posloužit jako skutečný důkaz.“ Náš Guru Mahárádž dával příklad, že když se člověk narodí v temném vězení a někdo navrhne: „Pojď se podívat na slunce,“ vězeň přinese lucernu v ruce se slovy: „Ó, ukážeš mi slunce?“ „Ano. Pojď se mnou, ale lucernu nech zde. K tomu abys mohl vidět slunce, žádné světlo nepotřebuješ.“ „Děláš ze mne hlupáka? Nic nelze vidět bez pomoci • 12 •
světla.“ Jeho přítel ho chytí a vezme ho na sluneční světlo. „Vidíš slunce?“ A vězeň odpoví: „Ó, tak toto je slunce! Díky slunečnímu světlu můžeme spatřit slunce.“ Tento druh zážitku můžeme mít, když přijdeme do spojení s pravdou. Ani kalkulace, ani důkaz, ani svědectví, ale přímá zkušenost je důkaz, že Krišna je zde, jako slunce.
„Skutečným svědectvím je pouze naše vlastní vnitřní zkušenost, naše vnitřní uspokojení, naše spojení nebo obeznámení se s realitou; nic vnějšího nemůže posloužit jako skutečný důkaz. Fyzické oko nemůže vidět Boha: pouze božské oko Ho může vidět.“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž • 13 •
Ve Šrímad Bhágavatamu (11.22.34) je řečeno: ātmā parijñānamayo - co říct o Krišnovi, když dokonce i vědomá jednotka je sebeosvětlující. Jistá skupina říká: „Bůh existuje. Jistě existuje.“ Jiní říkají: „Ne, Bůh neexistuje. Nikdy neexistoval.“ Tento spor je nanic, bude pokračovat neustále, v určitých skupinách budou tyto argumenty probíhat věčně. Ti, již nemají oči, nebudou schopni slunce vidět. Budou říkat, že slunce neexistuje. ātmāparijñāna-mayo vivādo hy astīti nāstīti bhidārtha-nişţhaģ vyartho 'pi naivoparameta puńsāń mattaģ parāvŗtta-dhiyāń sva-lokāt Spekulativní úvahy světských filosofů, kteří předkládají argumenty, že „tento svět je skutečný,“ a „ne není skutečný,“ se zakládají na neúplném poznání Nejvyššího Pána a jako takové nemohou přesáhnout poznání o působení hmotných dualit. Přestože jsou takovéto argumenty na nic, nejsou ti, kteří ode Mne odvrátili svoji pozornost, neboli svoje skutečné já, schopni tyto argumenty opustit. Ti, kteří popírají existenci duše a Nejvyšší Duše, budou stále v zajetí této miskoncepce. Avšak ti, kteří mají přímou zkušenost, nemají pochyby. Existuje! Ale pro ty, kteří jsou jako sovy, které nemůžou připustit existenci slunce, slunce neexistuje. Tak nějak to je. Naše vlastní realizace věci bude největším důkazem její existence: vastu-tattva-jñāna haya kŗpate. Někdy se člověk narodí slepý, ale když se mu navrátí • 14 •
zrak, bude překvapen, když uvidí určité aspekty v prostředí. Avšak když člověk zrak nemá, neuvidí ani barvu, ani tvar. Ti, kteří mají zrak, budou cítit: „Jak bych mohl popírat tento fakt? Vidím to. Cítím to, je to tak vznešené, tak velké a tak štědré, nemohu popřít všechny tyto věci. Ty jsi nešťastný; nemůžeš vidět.“ Někteří vidí, někteří ne. Na stejném místě jeden vidí, druhý ne. Ti, kterým se Krišna přeje zjevit, Jej můžou vidět, ostatní ne.
Vesmírná podoba
Když Krišna navštívil v shromáždění Kuruů Durjódhanovu skupinu s návrhem uzavřít mír mezi Pánduovci a Kuruovci, Durjódhana si myslel: „To je naše velká šance. Když uvězníme Krišnu v žaláři, Pánduovci zemřou z odloučení a nebudeme s nimi muset bojovat.“ Kuruovci se přidali k tomuto plánu a řekli Duhšásanovi: „Jdi a svaž Krišnu.“ Duhšásana přišel s provazem v ruce a snažil se Krišnu svázat. Sátjakí, Krišnův společník, tam byl také a zuřivě vytasil na Duhšásanu svůj meč. Krišna lehce zastavil jeho ruku a začal se manifestovat takovým způsobem, že byl Duhšásana zmaten. Když Duhšásana viděl Krišnovu vesmírnou podobu, přemýšlel: „Zjevilo se přede mnou mnoho postav. Kterou mám svázat?“ Krišna ukázal ve Své vesmírné podobě mnoho postav. Na jedné straně byl Baladéva a na druhé stál Ardžuna a mnoho ctihodných rišiů zpívalo Krišnovo Jméno. Duhšásana byl zmaten. Bhíšma a Dróna začali zpívat chválu Krišny. Všichni • 15 •
si mysleli: „Co to je? Je to velkolepá vize s mnoha tvářemi.“ Celá atmosféra byla naplněna božským duchem. Poté Dévariši Nárada a mnoho rišiů začalo zpívat chvály Krišny. Tímto způsobem Krišna manifestoval Svou vesmírnou podobu před shromážděním. Dhritaráštra byl slepý, ale slyšel, jak všichni oslavují Krišnu, a myslel si: „Kolem mne se děje jakási úžasná věc, ale já to nemohu vidět.“ A tak se začal modlit ke Krišnovi: „Ó, Pane, prosím, odstraň na chvíli mou slepotu. Rád bych viděl Tvé velkolepé zjevení. Potom mne můžeš znovu oslepit, ale teď mne alespoň na okamžik zbav slepoty.“ Krišna mu řekl: „Není třeba tvoji slepotu odstraňovat. Když řeknu, že budeš vidět, tak budeš vidět.“ Pánovou vůlí nebyla pro Dhritaráštru ani fyzická slepota překážkou, aby mohl vidět velké Krišnovo projevení. Čili, fyzické oko nemůže vidět Boha: pouze božské oko Ho může vidět. A vůlí Krišny bylo božské oko dočasně dáno Dhritaráštrovi. Jeho (fyzická) slepota nestála v cestě jeho vizi a on uviděl Krišnu.
Nejvyšší koncept jednání
J
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž
ednoho dne putoval Šríla Bhaktivinód Thákur během pronášení Pánových Jmen ze své libovůle po nebesích. Vtom si uvědomil, že je velmi blízko Jamálaji, kde má Jama, Pán smrti, svůj dvůr, na kterém vynáší rozsudky nad hříšníky tohoto světa. Spatřil tam také Brahmu, Náradu, Šivu a ostatní, jak diskutují s Jamarádžem o významu dvou • 16 •
veršů, vyslovených Šrí Krišnou v Bhagavad-gítě (9.30, 31), aniž by se byli schopni dobrat správného významu těchto slok. api cet su-durācāro bhajate mām ananya-bhāk sādhur eva sa mantavyaģ samyag vyavasito hi saģ „I když je navenek u někoho možné pozorovat, jak se dopouští mnoha hříchů, pokud se Mi takováto osoba výlučně odevzdala, je třeba ji považovat za nejčistší – za světce. Cokoliv, co činí, činí stoprocentně správně.“ kşiprań bhavati dharmātmā śaśvac-chāntiń nigacchati kaunteya pratijānīhi na me bhaktaģ praņaśyati „Velmi brzy se u ní začne projevovat zbožné chování a bude na ní možné pozorovat, že dosáhla v životě skutečného míru. Ó synu Kuntí, bez zdráhání veřejně prohlaš, že mého oddaného nikdy nepotká zkáza.“ Ovšem toho, kdo se zaměstnává výlučně oddaností Pánovi, definoval Pán Svými vlastními slovy: sarva-dharmān parityajya mām ekań śaraņań vraja: „Můj čistý oddaný je ten, kdo se vzdal svých veškerých povinností, a odevzdávaje se Mým chodidlům, přijímá za své pouze svoje povinnosti vůči Mně.“ Jak je tedy možné, aby se čistý oddaný (ananya-bhāk), který už se vzdal veškerých povinností a odevzdal se Pánovi, projevoval jako někdo, kdo plní pilně své předepsané povinnosti, neboli navenek „zbožný člověk“ (kşiprań bhavati dharmātmā)? To je anomálie. Jamarádž, Brahmá, Nárada a ostatní probírali tento bod, neschopni dobrat se závěru. Jak se může někdo stát „velmi brzy • 17 •
zbožným“, pokud již zavrhl veškeré povinnosti, jak zbožné tak světské, aby se mohl plně odevzdat chodidlům Svrchovaného Pána? Nedobíraje se žádného řešení, nechali poslat pro Šrílu Bhaktivinódu Thákuru, kterého spatřili na nebesích pronášet Svaté Jméno Pána: „On je čistý oddaný – a ne nějaký obyčejný oddaný – který má hluboké poznání Písem. Nechť tedy přijde a vysvětlí tyto verše Bhagavad-gíty.“ Šríla Bhaktivinód Thákur přijal jejich pozvání a vysvětlil jim tyto verše. Api cet su-durācāro bhajate mām ananya-bhāk – bez ohledu na jeho vnější jednání musí být čistý oddaný (ananya-bhāk) přijímán (mantavyaģ) za stoprocentního světce (sādhur). Tohle vede k závěru, že ten, kdo je schopen si to uvědomit a kdo prohlašuje, že Krišnův čistý oddaný je bez ohledu na jeho vnější chování stoprocentním světcem, se brzy stane dharmātmou, ctnostným a zbožným. Jeho prohlášení a závěr jsou naprosto správné, jeho chování se stane brzy velmi čisté a také jemu bude umožněno přijmout cestu vstříc věčné pravdě. „Proto toho, Ardžuno, využij a bez zábran veřejně prohlaš, že Můj oddaný, který se Mi plně odevzdal, nikdy nepodlehne zkáze. I kdyby činil navenek zjevně něco špatně, bude zachráněn. Jeho úspěšný život je zaručen. Díky tomuto prohlášení se ti nabízí možnost stát se zbožným a získat šanci dosáhnout věčného duchovního míru. Kdokoliv, kdo je schopen to pochopit a má odvahu prohlásit, že Můj čistý oddaný nikdy nepodlehne zkáze, dostane na oplátku šanci nastoupit cestu • 18 •
„My můžeme nebo nemusíme plnit své (relativní) povinnosti, ale musíme plnit naše povinnosti vůči Centru – to je za všech okolností ten nejpodstatnější faktor.“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž • 19 •
výlučné oddanosti a dosáhnout věčného míru.“ Všeho dosáhne, neboť správným způsobem oceňuje výlučnou oddanost. Všechno je pro Pána a ne pro jakoukoliv jinou část. V Absolutním je vše určeno „pro sebe samotného“. Absolutní je „pro sebe samotného“. Bez ohledu na to, zda se podřizujeme či nepodřizujeme zákonům provinčního, neboli odděleného zájmu, musíme bezpodmínečně přijmout pravidlo, že vše je pro Něho. To je to hlavní pravidlo a všechna ostatní jsou tomu podřízena. My můžeme nebo nemusíme plnit své (relativní) povinnosti, ale musíme plnit naše povinnosti vůči Centru – to je za všech okolností ten nejpodstatnější faktor. Proto ten, kdo je schopen to ocenit a bez zábran to veřejně prohlašuje, musí v jádru tuto koncepci oceňovat a zajisté mu bude umožněno si velmi brzy vylepšit svůj budoucí stav. „Dosáhne cesty věčného míru, čímž je služba Mně, Krišnovi.“
Šrí Múrti
N
Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž
aše úroveň je taková, že pohlížíme na Pána jako na kámen, jako na Božstvo vytesané z kamene a ozdobené šaty. Nejsme ovšem schopni vidět Jeho Božskost – to, že se hýbe, mluví, naslouchá a přijímá vše, co Mu obětujeme. Pudžárí, kteří toto Božstvo uctívají, by měli • 20 •
s Pánem hovořit a přijímat od Něho pokyny. Sévaka dostává od Pána pokyny a jestliže po něčem touží, modlí se k Pánovi a Pán k Němu hovoří: „Ano, udělej to. Ne, tohle dělat nesmíš.“ Existuje spousta takových případů z dob Rámánudži, kdy lidé v jižní Indii hovořili s Pánem. Když se měl Rámánudža vydat do Šrí Rangam, řekli mu oddaní, že se budou modlit k Pánovi o Jeho svolení a Pán jim řekl: „Teď ne. Teď mu jít nedovolím, musí zůstat zde.“ Kdysi žil jeden čandála, který byl velký oddaný a neustále zpíval „Nárájan, Nárájan, Nárájan...“. Ačkoliv byl čandála, obdržel nárájan-mantru. Jednoho dne, během svého zpěvu, pozbyl smysly a klesl k zemi přímo na cestě vedoucí ke Šrí Ranganáthovi. Pudžárí, který tudy denně ve tři hodiny ráno chodíval, aby vzbudil Pána, tohoto oddaného spatřil ležet na cestě. Nepožádal ho ovšem, aby vstal, ale namísto toho po něm hodil kámen. Oddaný okamžitě vstal a s lítostným pláčem řekl: „Tím, že jsem ležel na cestě, jsem se dopustil velkého přestupku. Odpust mi, prosím, pane.“ Jakmile to dořekl, s pláčem odešel. Když přišel pudžárí ke dveřím Ranganátha, odemknul zámek, ale dveře zůstaly zavřeny. Začal se k Pánovi modlit: „Pane, jakého přestupku jsem se dopustil, že nejsem schopen otevřít dveře?“ Zevnitř se ozvala odpověď: „Dopustil ses přestupku vůči chodidlům toho čandály Vaišnavy. Nyní ho musíš nést na ramenou a čtyřikrát s ním obejít chrám. Potom ti bude znovu dovoleno vstoupit do templu.“ Samotný Pán k němu hovořil! • 21 •
„Nesmíme se jakkoliv stavět vůči sádhuovi. Pokud to učiníme, naše sádhana bude zcela zruinována.“ Óm Višnupád Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž • 22 •
Jak tomu ovšem můžeme uvěřit? Neuvěříme tomu, dokud tuto zkušenost nezískáme. Nezbývá nám nic jiného než se na tuto úroveň dostat. V současnosti se nenacházíme ve světě, kde by se takovýmto věcem věřilo. Většina lidí by řekla, že je to nesmysl, že múrti nemluví a nehýbe se. Jak by tomu mohli uvěřit, dokud to na vlastní oči neviděli? Lidé jsou teď tak hříšní, že ve skutečnosti nemohou Pána vidět nebo Mu cokoliv obětovat. Pán ale přijme obětiny z rukou sévaky (služebníka). V Kali-juze jsou lidé ovlivněni mnoha špatnými činnostmi. Nikdo nevěří v Pána. Říká se, že k tomu člověk musí mít čisté srdce a nesmí se dopouštět přestupků. Tím prvním z deseti přestupků je sádhu-ninda (pomlouvat oddané). Nesmíme se jakkoliv stavět vůči sádhuovi. Pokud to učiníme, naše sádhana bude zcela zruinována. satāń nindā nāmnah paramam aparādhań vitanute yataģ khyātiń yātań katham u sahate tad-vigarhāń „Největším přestupkem proti Svatému Jménu je rouhat se vůči oddaným, kteří zasvětili svoje životy pronášení Svatého Jména a šíření slávy Nejvyššího Pána. Svaté Jméno, které se neliší od Nejvyššího Pána, nikdy takové rouhání nestrpí.“ (Padma Purána, Brahma-khanda 25.15) Pokud uspokojíme sádhua a obdržíme jeho požehnání, zajisté se nám dostane požehnání Pána. Pán nám požehná, ale nejdříve musíme získat požehnání sádhua. • 23 •
Haridás, krotitel hadů a prákrita sahadžija
Šrí Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 16. kapitola Vjása Avatár Šríla Vrindávan Dás Thákur Teď prosím poslouchejte o jiné úžasné příhodě, kterou vyprávěl hadí král (Anantadév). Jednoho dne tančil krotitel hadů na dvoře jistého zámožného muže. Jeho společníci hráli na mridangu a flétnu, s níž se ovládají hadi. Hlasitě zpívali po boku krotitele hadů, ovládaného mantrou, kterou zpíval. Řízením osudu tam přišel Haridás, který krotitele hadů začal sledovat. Díky síle manter, jež hadí kouzelník zpíval, se Anantadév manifestoval v jeho těle a radostně tančil. Krotitel hadů hlasitě a sladce zpíval o Krišnově tanci v Kálijově jezeře. Jak Haridás naslouchal o Pánových slavných zábavách, upadl v bezvědomí na zem a přestal dýchat. Za několik okamžiků opět nabyl vědomí a v extázi začal hlasitě řvát a tančit. Když hadí kouzelník zpozoroval Haridásovo extatické rozpoložení, přestal tančit a stoupl si na stranu. Thákur Haridás se válel po zemi a jeho tělo projevovalo mnoho úžasných extatických příznaků, jako zježené chlupy, pláč a chvění. Po naslouchání o Pánových transcendentálních vlastnostech se Haridás ponořil do extatické lásky a z jeho očí tekly proudy slz. Všichni, kteří se shromáždili okolo, začali s radostí • 24 •
opěvovat Krišnovu slávu a hadí kouzelník stál s úctou a sepjatými dlaněmi stranou. Když se Haridás vrátil do vnějšího vědomí, krotitel hadů začal opět tančit. Ti, co stáli kolem a dívali se na Haridásovo extatické vytržení, byli přemoženi radostí. Všichni začali dychtivě sbírat prach z Haridásových otisků chodidel a potírali si s ním těla. Mezi shromážděnými lidmi byl jeden pseudobráhmana, který si myslel: „Já budu dnes také tak tančit. Obyčejní lidé si velice váží i nevzdělaného hlupáka, který tančí v extázi jako on.“ Když tak přemýšlel, praštil s sebou o zem a zůstal bez hnutí ležet. Jakmile pseudobráhmana padl v blízkosti krotitele hadů na zem, hadí kouzelník se rozčílil a začal pseudobráhmanu tvrdě bít holí. Když měl holí otlučené celé tělo, začal ztrýzněný bráhmana utíkat, co mu nohy stačily a volal: „Tati, tati.“ Komentář Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího: Pseudobráhmana byl pokrytec, mazaný podvodník, falešný napodobovatel, prákrita sahadžija (materialistický imitátor) a nejnižší z bráhmanů. Tento pseudobráhmana se snažil uměle napodobovat transcendentální vlastnosti mahábhágavaty Vaišnavy Thákury Haridáse, neboť byl pyšný na svůj bráhmanský původ a jeho znečištěná inteligence mu k tomu dala popud. Uvažoval následovně: „Kdekoliv obyčejní naivní lidé vidí tanec nebo slyší zpěv na nějaké triviální náboženské události, vzdávají tomu díky svojí slepé víře nesmírnou úctu. Lidé vzdali tolik úcty Haridásovi Thákurovi, který je obyčejným • 25 •
smrtelníkem, jenž se nenarodil v hinduistické rodině, zatímco já jsem se narodil v nějvyšší varně (společenské třídě) hinduistické společnosti. Nikdo si nedovede představit, kolik profitu, úcty a uznání se mi dostane, když začnu jako herec na jevišti napodobovat vlastnosti a osm extatických proměn Haridásovy lásky. Jestliže lidé vzdávají tolik úcty běžnému člověkovi, který se nenarodil v bráhmanské rodině, poté, co shlédli jeho banální představení obyčejných emocí, potom si nedovedu představit, kolik profitu, úcty a uznání se dostane mně, synovi bráhmany, když napodobím jeho transcendentální emoce. Pokud tady zahraji falešné emoce, potom moje bezvýznamná sláva zcela jistě zastíní transcendentální slávu Vaišnavy.“ Když bezbožný pokrytecký prákrita sahadžija uvažoval nad tím, jak uměle zahrát emoce, zničehonic padl na zem a předstíral, že je v bezvědomí. Jakmile začal pseudobráhmana lstivě hrát falešné představení emocí, díky nimž člověk přirozeně upadne do bezvědomí, krotitel hadů pochopil jeho lest, kterou považoval za narušení a překážku jeho vlastního pravého tance, a začal podvodníka tvrdě bít. Houževnatě, tvrdě a nemilosrdně bil toho ateistu do ramen, hlavy a ostatních končetin. Nízký bráhmana kvůli tomuto excesivnímu bití nakonec začal prchat a volal při tom: „Tatínku, zachraň mě! Maminko, zachraň mě! Umírám!“ Krotitel hadů začal znovu radostně tančit a všichni se na to s úžasem dívali. Později přihlížející lidé přistoupili • 26 •
se sepjatými dlaněmi k hadímu kouzelníkovi a zeptali se ho: „Vysvětli nám prosím, proč jsi zbil toho bráhmanu? A proč sis stoupl se sepjatými dlaněmi stranou, když tančil Haridás?“ Nato začal Višnuův hadí oddaný (Anantadév) mluvit skrze ústa hadího kouzelníka o Haridásově slávě. „Zeptali jste se mě na mystickou věc. Přestože se jedná o důvěrné téma, musím vám ho vyjevit.“ Komentář Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího: Publikum se zeptalo hadího kouzelníka: „Ó krotiteli hadů, proč sis stoupl se sepjatými dlaněmi stranou, když Haridás Thákur po svém úžasném tanci padl z extatické lásky do bezvědomí? A proč jsi nemilosrdně zbil toho prákrita sahadžiju když padl do předstíraného bezvědomí?“ Na tyto otázky odpověděl Anantadév – který se manifestoval v těle hadího kouzelníka – skrze ústa hadího kouzelníka: „Téma, na něž jste se mě zeptali, je velmi tajuplné a nepopsatelné. Přestože je to velmi důvěrné, zcela jistě vám vše podrobně vysvětlím.“ „Vy všichni jste viděli, jak Haridás tančí, a cítili k němu velikou úctu a respekt. Když to ten pseudobráhmana viděl ze závisti začal napodobovat Haridáse a padl ve falešném bezvědomí na zem.“ „Kdo má sílu ze závisti narušit radost z Mého tance? Ten podvodník se nestydatě pokusil napodobyt Haridáse, proto jsem ho patřičně potrestal.“ Komentář Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího: Haridás Thákur je upřímný, transcendentální, • 27 •
„Měli bychom si jasně uvědomit, že ti, kteří se uměle snaží napodobovat transcendentální činnosti mahá-bhágavaty Vaišnavy s touhou stát se v této světské sféře uznávanými Vaišnavy, nemají sklony sloužit lotosovým chodidlům Pána.“ Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur • 28 •
spontánní, čistý oddaný Pána, zatímco ten pseudobráhmana je zavrženíhodný prákrita sahadžija. Umělé napodobování, jež se rodí z pokryteckého soupeření s upřímnými čistými oddanými, není ničím jiným než klamným dramatem pokryteckých sahadžijů. Řádně jsem potrestal toho prákrita sahadžiju, protože se ze závisti a nenávisti uměle pokusil napodobit činnosti mahá-bhágavaty Vašnavy Thákury s touhou získat si lacinou slávu a pověst od hloupých, naivních lidí, kteří nerozeznají, co je pravda a co ne. Předváděl se, jako by byl kdo ví jak důležitý, a předstíral přitom nějaké náboženské pocity. Komentář Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího: „Lidé mě budou respektovat a ctít jako 'velkého' nebo 'oddaného'.“ S takovýmito zlými motivy mnoho bezbožných pokrytců, stejně jako tento takzvaný bráhmana, předstírá různé odrazy nepravých emocí, aby podvedli lidi. V této souvislosti bychom měli hovořit a definovat, co je to baka-vrata a vaidálavrata: adho-dŗşţir naikŗtikaģ svārtha-sādhana-tatparaģ śaţho mithyā-vinītaś ca baka-vrata-paro dvijaģ „Falešný bráhmana, který následuje baka-vrata (kachní slib), je ten, kdo se vždy dívá dolů, aby si všichni mysleli, jak je pokorný. Ve skutečnosti předstírá poddajnost a je krutý.“ • 29 •
dharma-dhvajī sadā lubdhaś chādmiko loka-dambhakaģ vaiďāla-vratiko jñeyo hińsra-sarvābhisandhikaģ Člověk by měl vědět, že dharma-dhvají (ten, kdo falešně předstírá, že je zbožný) je ten, který vždy touží po vlastnictví ostatních, který je pokrytecký, který podvádí, který je závistivý a který pomlouvá ostatní. To jsou vlastnosti pokryteckého bráhmany, který následuje vaidála-vrata (kočičí slib). Arogantní a lstivý bráhmana ve skutečnosti nemá žádnou lásku ke Krišnovi. K tomu, aby člověk dosáhl oddané služby Krišnovi, musí být osvobozený od jakýchkoliv postranních úmyslů, podvodů a pokrytectví. Komentář Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího: Měli bychom si jasně uvědomit, že ti, kteří se uměle snaží napodobovat transcendentální činnosti mahá-bhágavaty Vaišnavy s touhou stát se v této světské sféře uznávanými Vaišnavy, nemají sklony sloužit lotosovým chodidlům Pána. Přestože na sebe pyšně oblékají vaišnavský odděv, jejich vnější umělé předvádění oddaných vlastností má pouze potěšit jejich vlastní hmotné smysly a podvést nevědomé lidi. Čistá oddanost je přítomná tam, kde se dharma-dhvají, baka-vrata a vaidálavrata nevyskytují, a pýcha, pokrytectví a postraní úmysly – tedy, vše co není určeno pro Krišnovo potěšení – se nachází tam, kde jsou tyto chyby (dharma-dhvají, baka-vrata a vaidálavrata) přítomny. • 30 •
Ekádaší (první část)
Příběh Ambaríše Mahárádže a Durvásy Muniho Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž Ekádaší je velmi příznivý den. Ačkoliv oddaní znají Pánovy zábavy, těší je naslouchat těmto překrásným popisům znovu a znovu. V Šrímad Bhágavatamu nacházíme příběh Ambaríše Mahárádže – krále, který velmi striktně po dobu jednoho celého roku držel půst na uctění Ekádaší. Ten, kdo dodržuje dokonalý půst na Ekádaší, nesmí dokonce ani pít vodu a zcela se postí. Takto musí začít už den před Ekádaším. Dále by neměl spát během noci před a po Ekádaší. Měl by neustále naslouchat hari-kathá nebo pronášet krišna-náma. Ráno po Ekádaší, zhruba mezi šestou a desátou hodinou, po východu slunce, je třeba půst přerušit, ovšem pouhou troškou prasádam, jako jsou obiloviny, kousek chleba nebo čapátí, a po zbytek dne se opět postit. • 31 •
Takto se dodržovalo Ekádaší v minulých věcích. V dnešní době ovšem nejsou lidé schopni tohle striktní Ekádaší následovat, obzvláště lidé ze západu. Z tohoto důvodu Maháprabhu milostivě řekl (je to také uvedeno v Hari-bhaktiviláse od Sanátany Gósvámího), že nesmíme jíst obiloviny a luštěniny. Různé instituce to následují s drobnými rozdíly. V našem Šrí Šrí Rádhá-Góvinda Gaudíja Mathu se obyčejně postíme dopoledne, a potom přijmeme prasádam, připravené z brambor, ochucené zázvorem, kořeny kurkumy, černým pepřem, cukrem a solí. Žádné jiné koření. Některé sampradáje v Indii jedí dokonce i lámané obiloviny. Iskcon se také postí od obilovin, ale dovoluje použití veškerých druhů zeleniny. My, západní lidé, nejsme způsobilí k odříkání. Ambaríš Mahárádž, který byl velkým králem v Tretájuze, se ovšem postil velmi striktně. Po ročním striktním Ekádaší půstu, právě v okamžik, který byl vhodný k přerušení půstu, se před ním najednou zjevil velký světec – Durvásá Muni. To je velmi mocný jogín, který přišel s mnoha svými žáky. Jakožto expanze Šivy byl velmi mocný a mystický jogín. Jakmile dorazili na dvůr Amabaríše Mahárádže, král je samozřejmě okamžitě přijal, vědom si své povinnosti hostitele nabídnout hostům něco k jídlu. Ambaríš Mahárádž pozval Durvásu Muni s jeho žáky na prasádam. Durvásá Muni řekl, že se nejdříve půjdou vykoupat do Jamuny a teprve potom přijmou prasádam. Mezitím, co se Durvásá se svými žáky koupal, blížil se víc a víc čas, kdy musel Ambaríš Mahárádž přerušit svůj půst, • 32 •
jinak by byl jeho celoroční půst zmařen. To byl tedy problém. Měl by přerušit svůj půst, ale zároveň se nesmí najíst předtím, než nasytil své hosty, neboť taková je etiketa. Ambaríš Mahárádž se proto obrátil o radu na bráhmany. Ti mu poradili, že může přijmout trochu vody. To lze považovat za porušení půstu, ale současně to není jídlo. Ambaríš Mahárádž na jejich pokyn tedy přijal trochu vody, jenom aby přerušil půst. Za chvíli se vrátil z koupele Durvásá se svými žáky. Díky své mystické síle Durvásá samozřejmě věděl, že Ambaríš Mahárádž přerušil svůj půst a přijal něco už před ním. Velmi se rozčílil, stejně jako se dokáže rozčílit Šiva, o němž je známo, že se umí rozčílit velice rychle. Pokud se proto někdo dopustí chyby v jeho uctívání, tak ho může okamžitě zničit. Durvásá řekl: „Co jsi to za krále? Copak ti není známo védské pravidlo, zakazující ti pozřít jídlo, dokud nenasytíš své hosty? Já tě naučím!“ Potom si vytrhl jeden dred ze své hlavy a hodil ho na zem. Ten se po dopadu na zem proměnil v obrovského ohnivého démona, který působil hrůzostrašně. Okamžitě se rozběhl zničit Ambaríše Mahárádže, který pouze uvažoval: „Dobrá. Dopustil jsem se přestupku vůči velké osobnosti, proto přijmu jakoukoliv kletbu, kterou na mne uvrhne.“ Ambaríš Mahárádž sepjal své dlaně, začal se modlit k Pánu Nárájanovi a odevzdal se Jeho lotosovým chodidlům. Nárájan vždy ochraňuje Svoje oddané, proto okamžitě vyslal Svoji Sudaršan Čakru, která rozsekala démona na kousky. Sudaršan Čakra je nejmocnější Nárájanova zbraň. Sudaršan • 33 •
„Ambaríš Mahárádž sepjal své dlaně, začal se modlit k Pánu Nárájanovi a odevzdal se Jeho lotosovým chodidlům. Nárájan vždy ochraňuje Svoje oddané, proto okamžitě vyslal Svoji Sudaršan Čakru, která rozsekala démona na kousky.“
Čakra potom ale začala útočit na Durvásu, který se s hrůzou pokoušel uniknout. Durvásá byl tak mocný, že byl schopen putovat, kam se mu zachtělo nejen v tomto vesmíru, ale dokonce i za jeho hranicemi, v duchovní sféře. Nejdříve se, stále stíhán Sudaršan Čakrou, obrátil na pána Brahmu: „Můžeš mi pomoct? Jsi schopen mne ochránit před touto Sudaršan Čakrou?“ Pán Brahmá mu odvětil: „To je nemožné, protože to je Nárájanova zbraň. Před touto zbraní tě ochránit nedokážu. Pokus se požádat o pomoc Pána Šivu.“ Vydal se tedy za Šivou, ale ten mu řekl: „Můj synu, udělal bych pro tebe všechno, ale před Sudaršan Čakrou tě ochránit • 34 •
nemohu. Nic v tomto světě tě před ní neochrání. Musíš se vydat za Pánem této zbraně, za Nárájanem.“ Durvásá Muni tedy dorazil k Nárájanovi, poklonil se Mu a požádal Ho: „Můj drahý Pane, zachraň mě, prosím, před Sudaršan Čakrou, která mě stíhá a snaží se mě zabít.“ Nárájan mu odpověděl: „Dopustil ses přestupku vůči jednomu z Mých oddaných. Jediný způsob, jak se můžeš zachránit, je vydat se za Ambaríšem Mahárádžem a požádat ho o odpuštění. Jiné řešení neexistuje.“ Durvásá Muni se okamžitě vrátil. Ačkoliv jeho cesta trvala pouhý okamžik, na zemi mezitím uplynul jeden rok. Jakmile se vrátil, nalezl Ambaríše Mahárádže, jak se po celý rok opět postí. Durvásá Muni velmi pokorně přistoupil a poklonil se k chodidlům Ambaríše Mahárádže: „Mahárádžo, nebyl jsem si vědom tvého postavení. Ty jsi čistý oddaný Nárájany. Odpusť mi, prosím, a zachraň mne před touto Sudaršan Čakrou, která mi bez přestání spaluje záda.“ Ambaríš Mahárádža se okamžitě začal modlit k Nárájanovi a žádal ho o záchranu této osoby. Sudaršan Čakra se ihned vrátila k Nárájanovi. Neexistuje nikdo, dokonce ani expanze Pána Šivy, kdo by se mohl zachránit, pokud se dopustil přestupku vůči Vaišnavovi. Oddaní, kteří se postí na Ekádaší k potěšení Pána Krišny, jsou Pánovi velmi drazí. Pán Čaitanja Maháprabhu řekl dokonce i Svojí matce: „Musíš se postit na Ekádaší. Žádám o to všechny oddané.“ Od té doby se všichni Vaišnavové velmi striktně postí. Pouze Vradžavásí nejsou s půstem příliš striktní. • 35 •
Pro ně nejsou tato pravidla nutná – oni už mají předpisy za sebou. My ovšem tento půst dodržujeme, přestože nejsme schopni postit se jako lidé v minulosti. Ti měli jinou kapacitu. Přesto to prospěje každému, kdo se toho dne postí. Ekádaší nastává jedenáctého dne po úplňku a novoluní. V těchto dnech je tělo slabší, mysl je více citlivá a více prahne po požitku. Z tohoto důvodu se toho dne postíme, mluvíme o Krišnovi, pronášíme více kol na džapě a zaměstnáváme svoje smysly v oddaných činnostech. Takto se vyhýbáme meditaci nad požitkem v tomto světě, nad smyslovými objekty, ke kterým jsme tak připoutáni. Následujeme-li předpisy dané Svrchovaným Pánem, můžeme dosáhnout velkého prospěchu. Takto mocné je Ekádaší, jestliže ho striktně následujeme. durvāsā uvāca aho ananta-dāsānāń mahattvań dŗşţam adya me kŗtāgaso 'pi yad rājan maňgalāni samīhase Durvása Muni řekl: „Ó Králi, dnes jsem bezprostředně zažil vznešenost velkého Vaišnavy. Přestože jsem si přál tvoje neštěstí, ty ses modlil o moje štěstí.“ (Šrímad Bhágavatam 9.5.14)
Stálý chrámový program Nedělní festival 17.00: Bhadžan • 18.00: Lekce • 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama • 19.30: Prasádam • 20.25 Šájan árati
Ranní program (denně)
4.30: Mangala árati • 4.45: Tulasí parikrama • 5.00: Bhadžan násl. džapa • 7.45: Šringara árati, násl. bhadžan • 8.35: Čtení z Čaitanja Čaritámrity • 9.15: Guru púdža, násl. Bhoga árati • 9.30: Prasádam
Večerní program (denně kromě neděle) 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama, násl. bhadžan • 19.55: Lekce • 20.30 Šájan árati, násl. prasádam Bhadžan: Duchovní písně za doprovodu tradičních nástrojů • Árati: Chrámová ceremonie • Prasádam: Duchovní vegetariánské jídlo
Tištěná Gaura Vání jsou k dostání v kamenné prodejně Ganga (www.sari.cz): Praha Koněvova 51.
Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré
Áčárja Nitya-lílá-pravišta Óm Višnupád 108 Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž
Šrí Šrí R ádhá Góvinda Gaudíja Math Sri Krishna Chaitanya Mission Wienerbergstrasse 29A/Top3 • 1120 Wien Tel. +43 18 120 574
www.radha-govinda.net
