1/2016 Šrí Šrí Rádhá Góvinda Gaudíja Math
Pro Upřímné Hledače Pr avdy
Všechna sláva Šrí Guruovi a Šrí Gaurángovi!
Vaişņava Ke? (Kdo je skutečný Vaišnava?) kanaka-kaminī, ‘pratişţhā-bāghinī", chāďiyāche yāre, sei ta' vaişņava sei ‘anāsakta", sei ‘śuddha bhakta", sańsāra tathā pāya parābhava [11] Skutečným Vaišnavou se člověk stane, až když ho opustí tygřice v podobě vlastnictví, chtíče a postavení. Takový čistý oddaný je odpoutaný a celý hmotný svět se v něm setká s porážkou. (Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur)
Šaranágati - odevzdání se Šríla Bhaktivinód Thákur
Ānukūlyātmikā (přijetí příznivého) (modlitba druhá)
Šrí Laghu-čandrika-bhásja komentář, který osvětluje svým jemným měsíčním svitem Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž godruma-dhāme bhajana-anukūle māthura śrī-nandīśvara-sama-tule [1] tahi māha surabhi-kuñja-kuţīre vaiţhabu hāma surataţinī-tīre [2] gaura-bhakata-priya veśa dadhānā tilaka-tulasī-mālā-śobhamānā [3] Budu sídlit v Godrumě, což je pro oddanost nejpříznivější. Godruma se neliší od Šrí Nandíšvary ve Šrí Mathura Mandale. Budu bydlet v malé chýši v Surabhi Kundži na břehu Gangy, budu nosit tilak, překrásnou tulasí málu a oděv, který je nejdražší oddaným Šrí Gaurasundary. champaka, bakula, kadamba, tamāla •1•
ropata niramiba kuñja viśāla [4] Tím, že zasadím čampakové, bakulové, kadambové a tamálové stromy, založím rozlehlý hájek. mādhavī, mālatī, uţhābu tāhe chāyā-maņďapa karabu tahi māhe [5] Potom zasadím keříky mádhaví a málatí, jež se budou vinout po těch stromech, a uprostřed hájku vytvořím stinný pavilon. ropabu tatra kusuma-vana-rāji yūthi, jāti, mallī virājaba sāji’ [6] Zasadím spoustu různých lesních květin a dekorativně aranžuji džútí, džatí a mállí květy. mañche basāobu tulasī-mahārāņī kīrtana-sajja tahi rākhaba āni’ [7] Na vyvýšené místo postavím keřík Tulasí a vedle položím nástroje ke kírtanu. vaişņava jana saha gāobu nāma jaya godruma jaya gaura ki dhāma [8] Ve společnosti oddaných budu zpívat Jméno. Všechna sláva Šrí Godrumadvípu! Všechna sláva Gaurángovu příbytku! bhakati-vinoda bhakti-anukūla jaya kuñja, muñja, suranadī-kūla [9] Bhaktivinód opěvuje všechno, co je příznivé pro oddanou službu. Všechna sláva hájkům, trávě a břehům řeky Gangy!
•2•
Nektar z dopisů
Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur Pokyny pro služebníky Svatého Jména (Šrídhám Májápur, roku 429 Gaura éry)
V
elice mne potěšilo, když jsem se dozvěděl, že vzrostlo tvoje nadšení pro pronášení Svatého Jména. Jakmile se pronášením Svatého Jména odstraní anárthy, potom se automaticky vyjeví Pánova podoba, vlastnosti a zábavy. Vůbec není potřeba se uměle snažit na Pánovu podobu, vlastnosti a zábavy vzpomínat. Svaté Jméno a Nejvyšší Pán se od sebe neliší. Tento fakt si uvědomíme, až když naše anárthy zmizí. Když začneš pronášet bez přestupků, budeš přesvědčený o tom, že veškerá dokonalost pochází z přijímání Svatého Jména. Ten, kdo pronáší Svaté Jméno, probouzí svoji duchovní podobu a zároveň si postupně uvědomuje rozdíl mezi hmotným tělem a duchovním já. Když člověk dosáhne sebeuvědomění a pokračuje v přijímání Svatých Jmen, bude ihned vnímat transcendentální podobu Nejvyššího Pána Krišny. Je to Svaté Jméno, které přitahuje živé bytosti k transcendentální podobě Krišny tím, že oživuje jejich vlastní transcendentální podobu. Je to Svaté Jméno, které přitahuje živé bytosti k transcendentálním vlastnostem Krišny tím, že vyjevuje jejich vlastní transcendentální vlastnosti. Je to Svaté Jméno, které přitahuje živé bytosti k transcendentálním zábavám •3•
„Když začneš pronášet bez přestupků, budeš přesvědčený o tom, že veškerá dokonalost pochází z přijímání Svatého Jména.“ Šríla Prabhupád Bhaktisiddhánta Sarasvatí Thákur •4•
Krišny tím, že probouzí jejich konstituční sklony. Služba Svatému Jménu (náma-sevá) zahrnuje všechny oddané činnosti a funkce toho, kdo Jméno pronáší. Služba Svatému Jménu tělem, myslí a řečí automaticky povstane na obloze srdce. Služebník Svatého Jména si ve svém srdci spontánně uvědomí esenciální charakter Svatého Jména. Studiem písem, nasloucháním Svatému Jménu a rozvojem praktik vztahujících se ke Svatému Jménu se dostaví pochopení skutečné slávy a identity Svatého Jména. O tom se není třeba více rozepisovat. Prostě nepřetržitým pronášením Svatého Jména ti bude vše vyjeveno. Ačkoliv je pravda, že jak čisté, tak nečisté objekty jsou hmotné, ve vztahu k Nejvyššímu Pánovi se musíš vzdát nečistých objektů. Věci v kvalitě dobra jsou čisté a věci v kvalitě vášně a nevědomosti jsou nečisté. Rozvoj kvality dobra by měl zničit vliv kvalit vášně a nevědomosti. Jinými slovy, živá bytost by se měla upevnit v kvalitě čistého dobra, neboť ví, že tato kvalita je transcendentální, a sloužit Pánovi Harimu pouze pomocí čistých přísad. Ten, kdo má nečistou mentalitu, nemůže Pánovi nabídnout přísady zrozené z kvality vášně a nevědomosti. A co více, Nejvyšší Pán nepřijme dokonce ani čisté objekty, pokud nejsou nabídnuty tím, jehož mentalita překročila tři hmotné kvality. Tak mnoho záleží na mentalitě uctívače. Čistota se musí vždy brát v potaz. Když je transcendentální mentalita vyvinuta, potom se zvažování čistoty a nečistoty automaticky rozplyne a transcendentální pojetí zvítězí. •5•
Jsem toto tělo?
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž 10. kapitola z knihy Šrí Guru a jeho milost
N
ejsem toto fyzické tělo. Jestliže příliš tíhnu k fyzické guru-parampaře, své ztotožňování se se svým fyzickým tělem bych měl zamítnout. „Kdo jsem? Jsem toto fyzické tělo?“ Jsem-li duchovní, pak se v duchovní sféře budu muset dívat duchovníma očima a držet se kohokoliv, kdo skutečně následuje linii Maháprabhua. Když Pándavové odešli do Himalájí, Mahárádž Judhišthira kráčel jako první. Nikdo z nich nevěřil, že spadnou. Ardžuna nemohl uvěřit, že jeho bratři spadli. Dokonce potom, co Ardžuna spadl, pes, jenž následoval Mahárádže Judhišthiru, pokračoval dál. Můžeme vidět odpadnout mnoho osob z cesty k duchovnímu cíli, ale i přesto bychom měli usilovat o dosažení našeho cíle a jít s pomocí kohokoliv, kdo kráčí stejným směrem. Někteří mohou odpadnout; dokonce i madhyama-adhikárí guru může být vyloučen, jestliže poklesne. Není to příjemná věc, ale může se přihodit, že můj guru šel kupředu, vzal mě s sebou a poklesl. V takové situaci bych měl s čerstvou energií, odvolávaje se na pomoc Pána, pokračovat dál. I takovéto neštěstí se může přihodit na naší cestě. To nás však nesmí vyděsit. Ať už sami anebo se •6•
společností, musíme pokračovat dál. Nejprve zde musí být sukriti, nashromážděné zásluhy, a pak nás šraddhá, víra, povede. Kvalitu víry musíme prozkoumat. Šraddhá, víra, je všeobecný pojem, ale lze ji rozdělit do několika tříd. Vysoký druh víry bude naší jízdenkou na naší cestě zpět k Bohu. Někdy můžeme mít společnost a někdy musíme jít sami. Co na tom? Nezbývá nám než jít k cíli, poněvadž máme milost mnoha neviděných guruů.
Nevidění guruové
Existují i jiní, kteří rovněž pracují, a jejich ideál mě bude inspirovat, přestože kolem sebe nevidím fyzicky žádného společníka či následovníka. Inspirace od neviděných guruů bude naší jízdenkou; budou nás inspirovat, abychom pokračovali v naší cestě. A naše upřímná touha po pravdě bude naším skutečným vůdcem. To je guru-parampará. Kdo je guru? Je guru tělo? Nebo je guru vairágí, odříkavý mnich? Anebo je guru jen povrchní maska, pokrytec, jenž vystupuje jako sádhu, avšak uvnitř jedná naopak? Kdo je guru? Pouze ten, kdo mě bude s oddaností vést výlučně ke Krišnovi a Maháprabhuovi. Pouze ten je můj guru, ať se nachází kdekoliv. Maháprabhu řekl Rámánandovi Rájovi: „Rámánando, proč se odtahuješ? Myslíš si, že Já jsem sanjásí a ty grihastha? Vždy se zdráháš odpovědět na Mé otázky. Myslíš si, že to nebude vypadat dobře, když budeš radit bráhmanskému sanjásínovi? Neváhej. Ty znáš Krišnu nejlépe. Dej mi •7•
„Kdo je guru? Pouze ten, kdo mě bude s oddaností vést výlučně ke Krišnovi a Maháprabhuovi. Pouze ten je můj guru, ať se nachází kdekoliv.“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž •8•
Krišnu. Naber odvahu.“ Takto Maháprabhu povzbuzoval Rámánandu. „Milostí Krišny máš toto bohatství. Dej mi ho. Jsi skutečný kapitalista. Přišel jsem do tohoto světa, abych kázal, že ty jsi nejbohatším kapitalistou duchovního světa. A to musíme využít pro dobro veřejnosti. Neváhej. Nezdráhej se. Promluv.“ Rámánanda řekl: „Ano. Je to Tvé bohatství. Svěřil jsi mi ho, a dnes jsi přišel, abys ho ze mne vytáhl. Je to Tvé vlastnictví, chápu, a teď naléháš, abych ho vydal. Dobře. Jsem pouhým nástrojem ve Tvých rukou. Cokoliv si přeješ, abych řekl, řeknu.“ Takto Rámánanda promluvil. Avšak je Rámánanda členem sampradáji? Jsme mu tolik zavázáni, avšak on není v guru-parampaře. Přesto je víc než mnoho guruů, kteří v guru-parampaře jsou. Šrímatí Rádhárání není v guru-parampaře. Měli bychom Ji zamítnout? Nejprve bychom se měli zajímat o gurua, až potom o paramparu. Nejdůležitější otázkou je, kdo je guru, a až potom posloupnost, v jaké sestupuje.
Alexandr Veliký - ten, který překročil formalitu
Někdy je třeba formalitu obejít. Jednou Alexandr Veliký se svým otcem vystoupil na vůz s provazem, na kterém byl uvázán hrubý uzel. Nad uzlem byl nápis: „Ten, kdo rozváže tento uzel, se v budoucnosti stane velkým králem.“ Mladý Alexandr se zeptal svého otce: „Co je to, otče?“ Otec mu odpověděl: „Je zde uvázán pevný uzel a je tady napsáno, že kdokoliv jej uvolní, ten se v budoucnosti stane velkým králem.“ Alexandr řekl: „Já •9•
to udělám.“ Vytasil svůj meč a uzel přesekl. Je to jasné? Nebyla zde dodržena formalita. Poblíž stál muž, který přistoupil a řekl: „Ano, on bude velkým králem. Nemůže to být jinak.“ Formalita byla odsunuta stranou, byl zaujat realistický pohled a Alexandr okamžitě přesekl gordický uzel. Je to slavná příhoda. Kdyby se držel formality, byl by ztracen. Podobná věc se stala v případě Kolumba. Někdo vyzval Kolumba: „Dovedeš postavit vejce na hřebík?" Kolumbus vzal vejce, napíchl ho na hřebík a řekl: „Dokázal jsem to.“ To je praktické poznání. Čili, skutečná učednická linie poskytuje praktické poznání, aby podpořila sestupující božskou lásku. Kdekoliv tuto podporu najdeme, tam musíme sklonit své hlavy. Neměli bychom se stát následovníky formalit, ale podstaty; neměli bychom být ani přívrženci módy, imitátoři, ale realističtí myslitelé. Taková by měla být naše povaha.
Posilni svoje postavení negativní jednotky
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév Gósvámí Mahárádž jāta-śraddho mat-kathāsu nirviņņaģ sarva-karmasu veda duģkhātmakān kāmān parityāge 'py anīśvaraģ „Taková osoba, která vyvinula víru v popisy Mé božské povahy a Mých zábav, může po určitou dobu trpět následky • 10 •
svých světských činů (karmy). Přestože si je vědoma toho, že její závislost na světských radostech je esencí jejího utrpení, je neschopna se těchto potěšení zříct.” (Šrímad Bhágavatama 11.20.27) Ví, co je dobře a co je špatně, ale přesto nedokáže zabránit pádu do pout hmotných smyslů. Ovšem lituje toho. bhūmau-skhalita-pādānām, bhūmir evāvalambanam tvayi jātāparādhānāń, tvam eva śaraņań prabho „Pro ty, kteří klopýtli a upadli na zem, je ta samá zem jedinou oporou, s jejíž pomocí se opět mohou postavit na nohy. Podobně také pro ty, kteří se vůči Tobě dopustili přestupku, ó Pane, jsi Ty sám jedinou možnou útěchou a útočištěm.” (Skanda Purána) Když se dítě učí chodit, na začátku často upadne. Zase se však postaví a snaží se jít dál. Podobně musíme pokračovat také my, ale musíme se vyvarovat toho, že bychom podváděli sebe samotné. To je májá, podvod. Podvádět sebe samotné a ostatní znamená pouze jediné, že žijeme ve světě podvodu. Takovéto osoby podvádějí jak sebe samotné, tak svoje okolí. Ti, kteří jsou schopni překonat svoji stranickost a předpojatost, se mohou zařadit mezi ty nejkvalifikovanější. Schopnost rozpoznat vlastní nekvalifikovanost je naším skutečným bohatstvím. Tato schopnost je nám udělena milostí našeho Gurudévy. oń ajñāna-timirāndhasya jñānāñjana-śalākayā caksur unmīlitań yena tasmai śrī gurave namaģ • 11 •
„Schopnost rozpoznat vlastní nekvalifikovanost je naším skutečným bohatstvím. Tato schopnost je nám udělena milostí našeho Gurudévy.“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž
• 12 •
„Uctívám svého Gurua, který mi balzámem poznání otevřel oči, jež byly zaslepeny temnotou nevědomosti.” Nejdůležitější je oko, které je schopné rozlišit dobré od špatného a dle toho věci buďto přijmout, nebo zavrhnout. Prvotní nezbytností je oko, potom je možná spravedlnost, kterou ještě převyšuje milost. Spravedlnost je standard, ovšem nad ní můžeme ještě spatřit zemi milosti a soucitu. S naší vírou a upřímností smíme o tuto milost usilovat. Dokážeme-li zvýšit kvalitu naší negativity, neboli pocitu toho, jakými jsme darebáky, přitáhneme tím automaticky Pozitivního. Pokus se zvýšit sílu své pozice tím, že se dokážeš upřímně považovat za negativního člena. Tŗņād api sunīcena, vnímat své postavení nižšího než stéblo trávy, dainyam, s pokorou, a ātma-nivedana, odevzdaností. Prahnout po odevzdání je naším bohatstvím. My jsme šakti, energie, a jakožto takoví náležíme k negativní části Pozitivního, Energetického zdroje. Zvyš svoji negativní stránku, svoje prahnutí. Pozitivní se k tobě bude automaticky cítit přitahován. Jsme-li schopni soudit nestranně, tatastha-vicara, musíme dojít k závěru, že čím více vlastníme pokory, tím větší je naše oddanost a důvěra. Zdraví závisí na hladu. Být hladový je známkou zdraví. To je skutečný, přirozený hlad. A pokora znamená, že vnímám, že jsem ten nejnižší ze všech. V souladu s tímto můžeme říci, že čím více si někdo uvědomuje Nekonečného, tím více uvažuje, že je tím nejnižším ze všech. yadi gauranga na hi'ta, tabe ki haita • 13 •
„Čím více si někdo uvědomuje Nekonečného, tím více uvažuje, že je tím nejnižším ze všech.“
Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí Mahárádž
• 14 •
kemane dharitām de V zábavách Šrí Gaurángy Maháprabhua se objevuje jedna z nejpřednějších gópí Šrímatí Rádhárání, jedna z vrindávanských asta-sakhí, v podobě Vásudévy Ghóše. Aby ocenil Maháprabhuův příchod, říká tu: „Jak bych se dokázal udržet naživu, pokud by sem Gauránga Maháprabhu nesestoupil? Jak bych vůbec mohl žít, pokud bych se nesetkal s Gaurángou Maháprabhuem? On je samotným pramenem veškeré životní vitality. Pokud bych na tento pramen nenarazil, už bych dávno nežil.” Takováto naše důvěra dokáže pohostit Gaurángu Maháprabhua. Vásudév Ghóš pravil: „Pokud by se ke mně takovýto nektar nedostal, tak bych vůbec nemohl žít. Bylo by zcela nemožné, abych žil.”
Pánova horečka
Čaitanja Bhágavata, Ádi-khanda, 17.kapitola Vjása Avatár Šríla Vrindávan Dás Thákur
K
dyž v půli cesty do Gáji projevil Pán horečku, srdce jeho studentů se naplnila obavami. Pokoušeli se Ho různými způsoby léčit, ale díky Pánově touze horečka neustupovala. Pán tedy předepsal vlastní způsob léčby: „Napiji-li se vody, která omyla chodidla bráhmany, moje utrpení odejde.“ Pak Pán vypil vodu, která omyla chodidla bráhmanů, aby tím vyjevil její slávu. Jakmile se Pán té vody napil, Jeho horečka ustoupila a On pocítil úlevu. Podle Véd • 15 •
a Purán je Pánovou povahou pít vodu, která omyla chodidla bráhmany. Komentář Šríly Prabhupády Bhaktisiddhánty Sarasvatího: Pokud člověk nerespektuje principy varnašráma-dharmy a odchýlí se od nich, nikdy na duchovní cestě nepokročí. Obyčejní světští lidé, kteří jsou připoutaní k výsledkům své práce, nejsou schopni pochopit vyšší význam rozdělení společnosti a jedinců do společenských (varen) a náboženských (ašrámů) tříd. Člověk by měl plně respektovat bráhmany, kteří jsou z hmotného hlediska situovaní na nejvyšší úrovni. Šrí Gaurasundara pod záminkou nabídnutí obětin Svým předkům ani nepřekročil tehdejší běžné společenské zvyklosti, ani tím zcela nepodcenil principy karma-kándy. Také by si neměl nikdo myslet, že tím Gaurasundara přijal karma-kándu za cestu duchovního života. Pán, Duchovní Mistr celého vesmíru, sehrál zábavu pití vody, jež omyla chodila bráhmany, zábavu nabídnutí obětin Jeho předkům v Gáji a poté zábavu přijetí duchovního zasvěcení od vaišnavy, ze strachu, že by lidé mohli naivně neporozumět významu Písem a tak zavést proces karma-kándy jako duchovní cestu. V ideálním boha si vědomém charakteru Šrí Garasundary lze nalézt stanovení následujícího pokynu Šrímad Bhágavatamu (11.20.9): tāvat karmāņi kurvīta na nirvidyeta yāvatā mat-kathā-śravaņādau vā śraddhā yāvan na jāyate „Tak dlouho, dokud není člověk nasycen plodonosnými • 16 •
činnostmi a neprobudí svoji chuť pro oddanou službu (jakou je naslouchání, opěvování vzpomínání atd.), musí vykonávat varnašrámské povinnosti.“ Poté je taková osoba nepřetržitě vedena čistým duchovním uvažováním, o němž se zmiňuje Nárada Pančarátra: laukikī vaidikī vāpi yā kriyā kriyate mune hari-sevānukūlaiva sa kāryā bhaktim icchatā „Člověk by měl vykonávat pouze takové činnosti – ať už světské či předepsané Védami – které jsou prospěšné pro kultivování vědomí Krišny.“ Když si živá bytost myslí, že dosažení tělesného a mentálního štěstí je cílem života, potom ji vlny dočasných světských myšlenek nikdy neopustí a v průběhu času se její sklony ke zbožným a bezbožným činnostem založené na principech varnašráma-dharmy postupně přemění na sklony páchat zakázané hříšné činnosti. Jakmile však živá bytost vyvine víru v náměty, jež se vztahují k Pánovi, ve svém službě nakloněném srdci si uvědomí, že jediným kritériem pro dosažení nejvyššího a věčného prospěchu je bezpodmínečně se odevzdat lotosovým chodidlům Šrí Garasundary. V Čaitanja Čaritámritě (Madhya 22.93) se uvádí: eta saba chāďi' āra varņāśrama-dharma akiñcana hañā laya kŗşņaika-śaraņa „Člověk by se měl bez váhání s úplnou vírou exkluzivně odevzdat Pánu Krišnovi. Měl by se vzdát špatné společnosti a neměl by dbát dokonce ani na regulativní principy čtyř varen • 17 •
a ašrámů. Jednoduše řečeno by se měl vzdát všech hmotných pout.“ Když se člověk nachází na takové vznešené úrovni paramahamsa Vaišnavy, potom už nemusí jít do Gáji a nabízet obětiny svým předkům nebo pít vodu, která omyla chodidla bráhmany. V amala pramáně, neposkvrněné védská autoritě, Šrímad Bhágavatamu (11.11.32) se uvádí: ājñāyaivań guņān doşān mayādişţān api svakān dharmān santyajya yaģ sarvān māń bhajeta sa tu sattamaģ „Osoba, která plně zrealizovala dobré a špatné aspekty dharmy, tak jak je Já Sám učím, se vzdá všech svých povinností a jednoduše Mě uctívá. Taková bytost je tou nejlepší ze všech.“ A v Bhagavad-gítě (18.66) je uvedeno: sarva-dharmān parityajya mām ekań śaraņań vraja ahań tvāń sarva-pāpebhyo mokşayişyāmi mā śucaģ „Opusť všechny svoje povinnosti a odevzdej se Mi. Já tě osvobodím od všech reakcí, neboj se.“ Pokud někdo diskutuje o dvou posledních verších, potom se stane netečným vůči světským činnostem a hledání neosobního Brahmanu. Přestože se Pán stará o všechny, ochraňuje Sanátana-dharmu a zná všechny náboženské zásady, sehrál zábavu o následování zásad nižší úrovně, aby tím navěky prospěl živým bytostem. Nicméně člověk by si neměl myslet, že duchovní pokrok jednoduše závisí na takových nízkých pojetích. Z duchovní perspektivy správně popsal postupný • 18 •
vývoj neboli stupně duchovní cesty mahá-bhágavata a duchovní učitel všech paramahamsů, Šrí Rámanada Ráj, a to ve svých odpovědích na Šrí Gaurasundarovy otázky (Čaitanja Čaritámrita, Madhya, osmá kapitola). Bhagavad-gíta, v níž Šrí Gaurasundara ve Svých zábavách jako Krišna poučuje Ardžunu, také učí podmíněné duše nacházející v hmotné přírodě (apara-prakriti) karmajóze a jňána-józe. Nejdříve obezřetně zváží úroveň jejich příslušného vědomí a poté, co zcela zamítne jejich chování, ustanoví nejvyšší čisté náboženství oddané služby jako nejpřednější způsob k dosažení životního cíle. Úzkoprsé osoby si po vyslechnutí těchto důvěrných pokynů myslí, že vykonávání oddané služby a páchání hříšných činností založených na jejich předsudcích je jedno a to samé. Přesto, že je takové uvažování plné nevědomosti a hodí se tak akorát neúspěšným jogínům, podle Bhagavadgíty (3.26) by moudrý člověk, aby nerozrušil mysli nevědomých lidí připoutaných k výsledkům své práce, neměl tyto lidi nabádat, aby přestali pracovat. Ti, kteří mají silné hmotné pojetí anebo ti, kteří chybně uvažují o duchovních předmětech pomocí svých hmotných schopností, což v podstatě znamená, že považují duchovní substanci za hmotný výtvor, by po uvážení své malichernosti měli oddaným prominout.
• 19 •
Šrímad Bhágavatam Sárártha-daršiní-tiká
komentář Šríly Višvanátha Čakravartího Thákura Uddhava gítá
Šrímad Bhágavatam 11.14.29 strīņāń strī-saňgināń saňgań tyaktvā dūrata ātmavān kşeme vivikta āsīnaś cintayen mām atandritaģ Člověk by se měl s odhodláním vzdát společnosti žen a lidí, kteří se intimně se ženami stýkají. Měl by sedět na osamoceném a bezpečném místě a s velkou pozorností soustředit svoji mysl na Mne. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur: Cesta karmy, kterou Vátsjájana prohlásil v káma-sútře, by měla být obzvláště • 20 •
zavržena. Protože ten, kdo má odhodlanost (ātmavān), ji ve společnosti žen ztratí. Proto by se měl zdržovat na osamoceném místě kde se nemusí ničeho obávat.
Šrímad Bhágavatam 11.14.30 na tathāsya bhavet kleśo bandhaś cānya-prasaňgataģ yoşit-saňgād yathā puńso yathā tat-saňgi-saňgataģ Ze všech druhů utrpení a otroctví povstávajících z různých druhů připoutaností není nic horšího než utrpení a otroctví povstávající z připoutanosti k ženám a z intimního spojení s lidmi připoutanými k ženám. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur: Člověk by se měl s velkým úsilím vyhýbat společnosti žen nebo těm, kteří se se ženami stýkají. Sdružování se se ženami člověku zničí jeho stud a postavení. Společnost osob, které se stýkají se ženami, zpravidla stud a postavení nezničí, ale takoví lidé svými hovory v člověku vytvoří pouto k ženám, což je příčinou toho, že se člověk vzdá studu a postavení. Nicméně to není stejné jako sdružování se s ženami, proto se to uvádí až po uvedení žen.
Šrímad Bhágavatam 11.14.31 śrī-uddhava uvāca yathā tvām aravindākşa yādŗśań vā yad-ātmakam dhyāyen mumukşur etan me dhyānań tvań vaktum arhasi Uddhava řekl: Můj drahý Krišno s lotosovýma očima, • 21 •
jakým způsobem by měl člověk, který touží po osvobození o Tobě meditovat? Jaké jsou detaily objektu meditace a co je objektem této meditace? Laskavě mi, prosím, téma meditace vysvětli. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur: Pán potvrdil, že bez bhakti žádný proces nepřináší svoje výsledky. Ovšem bez znalosti postupu ve všech těch procesech vytoužený cíl cesty nepřinese štěstí. Proto se Uddhava ptá na metodu meditace v bhakti pro ty, kteří touží po osvobození. Slovo yathā indikuje: „Jaký druh metody by se měl použít?“ Yādŗśań znamená: „Jaké jsou detaily objektu meditace?“ yad-ātmakam znamená: „Jaká je podoba, o níž člověk medituje?“ Namísto dhyāyen mumukşur etan me dhyānań tvań vaktum arhasi, což je snadněji pochopitelné, je uvedená jiná verze: dhyāyen mumukşur etan me dhyanam me vaktum arhasi. Význam je následující. „Měl bys mi říci, Krišno, jak o Tobě meditují ti, kteří touží po osvobození.“ „Uddhavo, protože jsi čistý oddaný, k čemu je pro tebe dobré ptát se na meditaci pro ty, kteří touží po osvobození? Měl by ses ptát, jak o Mě můžeš meditovat ty.“ Uddhava se sepjatými dlaněmi ukazuje na Pánova lotosová chodidla. To je moje meditace (dhyānam me).”
Šrímad Bhágavatam 11.14.32-33 śrī-bhagavān uvāca • 22 •
sama āsana āsīnaģ sama-kāyo yathā-sukham hastāv utsańga ādhāya sva-nāsāgra-kŗtekşaņaģ prāņasya śodhayen mārgań pūra-kumbhaka-recakaiģ viparyayeņāpi śanair abhyasen nirjitendriyaģ Nejvyšší Pán řekl: Osoba by měla sedět na rovném sedátku, jež není ani příliš vysoké vysoko ani příliš nízké, tělo držet rovně a vzpřímeně, ale přesto se cítit pohodlně, obě ruce položené na klíně a oči soustředit na špičku vlastního nosu. Osoba by měla očistit cesty, jimiž proudí prána pomocí dechových cvičení púraka, kumbhaka a rečaka. Když plně ovládne smysly, měla by pozměnit praxi na rečaka, púraka a kumbhaka. Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur: Člověk by měl upnout zrak na špičku nosu, aby tak udržoval mysl klidnou. Jógová písma říkají: antar lakşyo’ bahir dŗşţiģ sthira-cittaģ susańyataģ -když je vize nasměrovaná dovnitř mysl se ustálí a je pod kontrolou. Viparyayeana znamená provádění rečaka, púraka a potom kumbhaka. púraka – sjednocení stoupajícího vzduchu (prána) se sestupujícím (apána) při nádechu; prodloužený nádech * rečaka – sjednocení sestupujícího vzduchu (apána) se stoupajícím (prána) při výdechu; prodloužený výdech * kumbhaka – zastavení proudění jak stoupajícího (prána), tak sestupujícího vzduchu (apána), buď po nádechu nebo po výdechu • 23 •
Rása-púrnimá
Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž
S
patřit Ho, nebo si Ho uvědomit, dokážou pouze ti, kterým není známý Jeho aišvarja aspekt Svrchovaného Pána. Jinak není možné spatřit tuto překrásnou podobu Krišny ve Vrindávaně, kde se baví jako běžná lidská bytost a neustále noří obyvatele Gókuly do nektaru čistého blaha. Skrze tyto oddané potom informuje ten druh oddaných, který touží poznat Jeho aspekt svrchované opulence a majestátu, o tom, že se nechává přemoci jedině těmi, kterým je poznání Jeho opulence a majestátu cizí. Nezajímají se o poznání Jeho opulence obyvatele Vrindávany nic jiného než Krišna nezajímá. To je ta kvalifikace. Ale o dvě sloky Dámódaráštaky později Satjavrata Muni praví: „Klaníme se Ti, ó Dévo, ó Bhaktavatsalo - příteli oddaných, Dámódare. Ó Ananto, který oplýváš neomezenou energií, ó všudepřítomný Višnu, ó můj Pane, ó zcela nezávislý Íšo, Svrchovaný Vládce.“ Potom, co Satjavrata Muni hovořil o Krišnově sladkosti, přichází nyní k popisu Jeho aspektu majestátu a opulence. „Topím se v hlubokém oceánu utrpení. Požehnej mi, prosím, tím, že svlažíš deštěm Svého milostivého pohledu tuto odevzdanou duši, která je politováníhodně pokleslá, a uděl mi svůj daršan.“ Zdá se, jako by se tu jednalo o • 24 •
nějakou rásabhásu. Nejdříve se snaží zapomenout na veškerou Pánovu opulenci a majestát, avšak potom se na Pána obrací se slovy: „Oplýváš neomezenou energií, ó Pane. Dovol mi Tě potěšit, zcela nezávislý Vládce.“ Takto by se měli oddaní modlit k Pánovi - obzvláště na naší úrovni. „Požehnej mi, prosím, tím, že svlažíš tuto odevzdanou duši, která je tak politováníhodně pokleslá, a uděl mi svůj daršan.“ Tato sloka se neshoduje s tou, kterou jsme právě četli. Říká se, že ti, kteří žijí ve Vrindávaně, nebo velice pokročilí oddaní, dokonce ani neprahnou po tom, aby Ho spatřili, neboť tuto touhu považují za sobeckou a tudíž znečišťující. Někdo uvažuje způsobem: „Chci Ho spatřit. Chci mého Pána spatřit, jinak nevěřím v Jeho existenci. Možná to vůbec není pravda, že existuješ.“ -něco v tomto duchu. Měli bychom se na Něho obracet vždy z úrovně těch, kteří jsou politováníhodně pokleslí. Takto vypadá pokorný postoj oddaného. Ti, kteří se upřímně modlí k Pánovi, jsou neustále v tomto rozpoložení: „Jsem nezpůsobilý. Jsem bezvýznamný. Jsem pokleslý.“ A nejedná se o pouhá slova, ale o hluboké přesvědčení. To je ten druh modliteb, který nám zanechali naši áčárjové. Neustále se považovali za velmi pokleslé a nízké. Dokonce i samotný Maháprabhu to dokazuje ve Své sloce tŗņād api sunīcena, taror api sahişņunā. Cítit se být pokleslý a bezvýznamný je přirozenou ozdobou Vaišnavy - příliš bezvýznamný na to, aby se mohl stát oddaným. Jestliže není tento postoj přítomen, tak se jedná o pouhou show. Krišna se cítí být velmi přitahován k tomuto druhu oddaných. Jestliže někdo zastává tento postoj, tak nikdy nemůže udělat • 25 •
něco špatně. Nikdy se nepustí do nějakých hmotných bojů, ani se nebude snažit prosadit svoje ego, neboť se cítí být vždy pokleslejší nežli ta druhá osoba. Neustále bude přesvědčen: „Mýlím se. Vše ostatní je ve skutečnosti v pořádku. Všichni ostatní jsou Krišnovými služebníky. Já se o to pokouším, ale nedaří se mi to.“ S tímto postojem se nedostaneme do žádného problému. Domnívám se, že to je to, co se nám snaží Satjavrata Muni povědět. Takto se před námi Krišna zajisté zjeví a my obdržíme Jeho daršan. „Tonu v hlubokém oceánu utrpení. Buď ke mně milostivý, prosím. Jsem Ti odevzdán. Jsem tak pokleslý. Určitě mi udělíš daršan, určitě přijdeš.“ To je úroveň, kterou si musíme projít. Co hodláme vyprávět o překrásných zábavách Krišny, jestliže to takto hluboko v našem srdci necítíme? Bez tohoto postoje tomu správně neporozumíme. Když naslouchal Maháprabhu těmto nejvyšším a nejdůvěrnějším zábavám, nebyl tam přítomen dokonce ani Džagadánanda. Nejen on, ale ani Šivánanda, Advaita Áčárja nebo Nitjánanda. Nebyli u těchto hovorů a důvěrných nálad přítomni. Pouze tři a půl osoby se toho směli účastnit. Vzpomene si někdo na jejich jména? Oddaný: Rámánanda Ráj. Šríla BS Muni Mahárádž: Ano. On byl hospodář, nikoliv sanjásí. A další osobou byl Svarúpa Dámódar. Ten byl s Maháprabhuem neustále. V krišna-líle přicházejí jako Lalitá a Višákhá. A ještě dvě další osoby, o kterých se toho v Čaitanja Čaritámritě mnoho nedočteme, třebaže se nacházejí na • 26 •
„Ti, kteří se upřímně modlí k Pánovi, jsou neustále v tomto rozpoložení: 'Jsem nezpůsobilý. Jsem bezvýznamný. Jsem pokleslý.' A nejedná se o pouhá slova, ale o hluboké přesvědčení.”
Šríla Bhakti Sádhak Muni Mahárádž
• 27 •
nejvyšším stupni oddanosti a bylo jim proto dovoleno zůstat s Maháprabhuem a účastnit se těchto vysokých rozhovorů, neboť byly zcela prosty jakéhokoliv pouta k tomuto hmotnému světu. Necítily se být přitahovány k opačnému pohlaví. Jejich jména byli Šikhi Máhiti a jeho sestra Mádhaví. Proto tedy tři a půl. Ti všichni se nacházeli nad hmotným vědomím. Rámánanda Ráj ukázal jeden úžasný příklad. Vyučoval tanečnice Pána Džagannátha, dévádásí. Většina z nich neoplývá příliš dobrým charakterem, ovšem tančí výhradně pro Pána Džagannátha. A Rámánanda Ráj je vyučoval tanci. Byly to dívky ve věku mezi patnácti a sedmnácti roky a on je učil, umýval je a během tance se dotýkal dokonce i intimních partií jejich těl. Jeden oddaný, Pradjumna Mišra, byl Maháprabhuem poslán za Rámánandou, aby od něho naslouchal Šrímad Bhágavatamu. Když uviděl, jakým způsobem se Rámánanda chová, byl šokován a myslel si: „Cože? Mám naslouchat Šrímad Bhágavatamu od osoby, která se celý den dotýká dívčích těl?” Vydal se tedy zpět k Maháprabhuovi a řekl mu: „To nedokážu. Víš, co jsem viděl?” Maháprabhu ho uklidnil: „Nedělej si starosti. On není ani v nejmenším připoután k tomuto hmotnému světu. Nechová se jako muž, on je Višákhá, dívka. Jeho tělo je transcendentální, a proto nechová žádné pouto k ničemu z tohoto světa. Proto se může takto chovat. Vrať se a naslouchej od něho Šrímad Bhágavatamu.” Pradjumna Mišra se vrátil a Rámánanda se mu omluvil: „Omlouvám se ti. Neměl jsem předtím čas, musel jsem dokončit lekci s • 28 •
dévádásími. Ale teď mám na tebe čas.” Pradjumna Mišra řekl: „Posílá mě Maháprabhu. Můžeš se mnou, prosím, hovořit o Šrímad Bhágavatamu?” Rámánanda byl nadmíru potěšen a celý den hovořil bez přestání. Oba dva se nořili hluboko do zábav Šrímad Bhágavatamu. Ve Šrí Čaitanja Čaritámritě se uvádí, že nejvyšší témata byla diskutována mezi Maháprabhuem a Rámánandou Rájem při jejich prvním setkání. Bylo to na břehu řeky Gódávarí, kde náš Guru Mahárádž vybudoval svůj první chrám; přímo na místě, kde se odehrál tento rozhovor. Nejvyšší zábavy Pána, ve kterých vystupuje jako běžná lidská bytost, jsou přístupné pouze těm, kteří jsou zbaveni veškerých hmotných nečistot a dosáhli své duchovní podoby, svarúpy. Ti, kteří jsou velmi seriózní, nikdy nehovoří o těchto zábavách, neboť je to, jako kdyby otvírali dveře do Pánovy ložnice a dovolili každému darebákovi, aby vstoupil. Ti, kdo to činí, prostě žijí v imaginárním světě chybného pochopení. Vytvářejí si určitou iluzi o Krišnovi, nějaké iluzorní zábavy, a pouze se stávají po poslechu těchto zábav ještě chtivějšími. Můžeme to vidět na celém světě. Musíme být tedy velmi opatrní a ze všeho nejdříve plnit naše povinnosti. Dnes je ve Vrindávaně rása-púrnimá. V tento den vzpomínají pokročilí oddaní o samotě na tyto zábavy, nediskutují o tom na veřejnosti. Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Mahárádž ve svém mathu dokonce ani nedovolil džhulanjátru. Džhulan-játra, zábavy Rádhá-Góvindy na houpačce, jsou důvěrné a intimní. Jsou zde popsány rozhovory a pohyby všech přítomných gópí a pouze nejvyšší třídě oddaných je • 29 •
umožněno toho dosáhnout. Pro ty, kteří dosáhli uvědomění, je to realita, a když o této zábavě hovoří, vstupují do ní. Neříkají něco, co je jejich imaginací. Jsou uvnitř zábavy a účastní se jí. Guru Mahárádž mluvil většinou o Čaitanja-líle. Byl jsem natolik požehnán, že jsem se směl před mnoha léty účastnit toho, když Guru Mahárádž vyprávěl Maháprabhuovy zábavy z Čaitanja-Bhágavaty. Byl jsem tak okouzlen a fascinován. Jakmile začal číst, celý chrám se transformoval do transcendentálního světa, Navadvíp-dhámu, ve kterém se tyto zábavy odehrávají. A my jsme byli do této zábavy vtaženi, on nás vzal s sebou. Když mluvil, neustále plakal – to jsem nikdy předtím neviděl. V určité momenty se mu do očí vždy nahrnuly slzy, ale on to hned potlačil a ovládl. On žil uvnitř Čaitanja-Bhágavaty, v této zábavě. Nevyprávěl nám o tom, co četl, ale o tom, co zažil. On byl součástí těchto zábav. Co tedy říci o zábavách Rádhá-Góvindy? Tyto zábavy jsou pro nás příliš vysoké a my bychom se za nimi neměli hnát. Zjeví se nám, jakmile pro to budeme způsobilí. Buďte trpěliví a modlete se: „Požehnej mi, prosím, tím, že svlažíš deštěm Svého milostivého pohledu tuto oddanou duši, která je tak politováníhodně pokleslá.” Jakmile k tomu budeme způsobilí, Pán přijde osobně a řekne: „To jsem Já. Nejsem takový, jak sis myslel.” A nebude dalších pochyb. Veškeré pochyby mezi mnou a Krišnou budou zničeny. To znamená daršan, opravdový daršan. Veškeré pochybnosti se vytratí; to je to, o co bychom měli usilovat. • 30 •
Tento měsíc Dámódar nám pomáhá stát se členy Krišnovy rodiny ve Vrindávaně. Ten, kdo se k tomu cítí být přitahován, ztratí pouto k jakýmkoliv světským vztahům. Žijeme tu jako zvířata a není tomu konce. Co se říká na konci pohádky - „A žili šťastně napořád”? Zažil snad už někdy někdo z vás něco takového? Můžeme si vymyslet a napsat spoustu věcí, ale to se nikdy nestane. Tyto věci se v tomto světě nedějí – s tímto vědomím a v tomto hmotném prostředí, kde jednáme a žijeme. Musíme projít určitou očistou. Místo, kde teď sedíme, je jako škola. Současně se tento chrám neliší od Gólóky Vrindávany. Čaitanja Maháprabhu je tak milostivý, že nám dovolí žít na místě, které se neliší od Vaikunthy, třebaže to tak možná nevnímáme. Po mnoho let slýchávám od sádhuů, kteří tento chrám navštívili: „Tohle místo je jako Vrindávana.” Pokud si na to zvykneme, tak nás samozřejmě ovládne hmotné vědomí a způsobí nám problémy – dokonce větší nesnáze než venku. Venku je každý blázen. Ale pokud začne bláznit tady, tak ti okamžitě každý začne radit, abys byl opatrný a probral se. Tento druh vědomí bychom se tady měli snažit vyvíjet a pouze tím, že budeme žít v takové atmosféře, možná jednoho dne spatříme, jak Rádhá-Góvinda tančí na oltáři. A nejen to -ale celý chrám se přemění na Golóku Vrindávanu. Proč ne? Musíme tomu pouze s pevnou vírou věřit. Věřili jsme tomu, že jednoho dne tu bude stát tento chrám. Pro Krišnu není nic nemožné. Proč by neměl osobně přijít do místa, které sám vytvořil? Měli bychom teď snad skončit? Ne, my to nevzdáme! • 31 •
Snažíme-li se získat osobní štěstí, připoutáme se k hmotě. Śrīla Prabhupād Bhaktisiddhānta Sarasvatī Ţhākur
Stálý chrámový program Nedělní festival 17.00: Bhadžan • 18.00: Lekce • 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama • 19.30: Prasádam • 20.25 Šájan árati
Ranní program (denně)
4.30: Mangala árati • 4.45: Tulasí parikrama • 5.00: Bhadžan násl. džapa • 7.45: Šringara árati, násl. bhadžan • 8.35: Čtení z Čaitanja Čaritámrity • 9.15: Guru púdža, násl. Bhoga árati • 9.30: Prasádam
Večerní program (denně kromě neděle) 19.00: Sandhja árati • 19.15: Tulasí parikrama, násl. bhadžan • 19.55: Lekce • 20.30 Šájan árati, násl. prasádam Bhadžan: Duchovní písně za doprovodu tradičních nástrojů • Árati: Chrámová ceremonie • Prasádam: Duchovní vegetariánské jídlo
Tištěná Gaura Vání jsou k dostání v kamenné prodejně Ganga (www.sari.cz): Praha Koněvova 51.
Haré Krišna Haré Krišna Krišna Krišna Haré Haré Haré Ráma Haré Ráma Ráma Ráma Haré Haré
Áčárja Nitya-lílá-pravišta Óm Višnupád 108 Šrí Šrímad Bhakti Vaibhav Purí Gósvámí Mahárádž
Šrí Šrí R ádhá Góvinda Gaudíja Math Sri Krishna Chaitanya Mission Mühlenweg 1-6 • 2514 Traiskirchen Tel. +43/680 330 37 34
www.radha-govinda.net
