1/2012 Popel jako symbol Za několik dnů vstoupíme Popeleční středou do doby postní. Udílením popelce vstupujeme do času pokání. Po veselém masopustu následuje pochmurná atmosféra okamţiku připomenutí lidské pomíjivosti. Pokud však v tomto dnu vidíme pouze „tíţivé chmury“ vlastní nicotnosti, díváme se na věc příliš povrchním pohledem. Uţ na počátku postní doby si chceme i úkonem udílení popelce připomenout jedinečnou a neopakovatelnou radostnou skutečnost, ţe Bůh se o nás zajímá. V uspěchaném způsobu ţivota totiţ zapomínáme na mnohé hodnoty, které jsou pro nás důleţité. Symbolem popela jako by nám církev chtěla očistit duchovní zrak. Moderní člověk si popel spojuje s představou nečistoty. V liturgickém pohledu však popel znamená hlubokou symboliku - a té se nechceme vzdát. Připomeňme si, ţe ve starověku byl popel symbolem bolesti a smutku, ale i znamením pokání a lítosti. Kdyţ si starozákonní člověk uvědomil, ţe jednal nesprávně, posadil se do popela, a tím vyjadřoval lítost nad chybným krokem. To znamená, ţe bychom si neměli popel sypat jen na hlavu, ale ve smyslu prorokových slov - i na své srdce. Symbolika popela je pro nás velkou výzvou. Toto liturgické gesto v nás má vzbudit vědomí, ţe jsme připraveni udělat ve svém ţivotě rázný řez. Popel na našem čele dokazuje, ţe jsme ochotni vypořádat se s chybami minulosti, ţe chceme udělat nový krok. Dáváme sobě i okolí najevo, ţe jsme ochotni napravit to, co v našem ţivotě není správné. Popel je však také znamením naděje. Bůh není ţádný automat, který dává odpuštění. Bůh je odpouštějící a milosrdný, ale jen tehdy, kdyţ mu důvěřujeme a upřímně s ním spolupracujeme. Bůh nám tedy chce tímto úkonem církve opět připomenout, ţe nám dal ţivot jako dar, a radost z něj spočívá v ochotě nasměrovat náš ţivot v jeho duchu. Proto se nebojme vykročit do doby postní s odvahou, vţdyť Bůh nám všechno odplatí několikanásobně víc, neţ jsme si mysleli. P. Pavol Sandánus
Anketa Rozhovor s Broňou Halbrštátovou Milá zamyšlení a úryvky z kníţek Tříkrálová sbírka v Sobkovicích
O zajímavé přednášce Aktuality z papeţského misijního díla Liturgické okénko Co nás čeká ve farnosti a další…….
Pohřeb: Václav Netušil, 30. 12. 2011 Sobkovice, 49 let.
Pokračování komentáře ke mši svaté z minulého čísla Zvonů. Část III. Úkon kajícnosti Kněz můţe věřící několika slovy uvést do mešní liturgie. Potom vyzve k úkonu kajícnosti. Ten se objevuje na začátku mše v celých dějinách církve. Jde o to, abychom uznali, ţe jsme hříšníci, neboť hřích je překáţkou mezi námi a Bohem. Jedině tehdy, odřekneme-li se hříchu, můţeme s uţitkem slavit svatá tajemství. Úkon kajícnosti je moţné provádět trojím způsobem. Ve mši, při které se na začátku konají jiné obřady (např. svěcení vody, průvody apod.), úkon kajícnosti odpadá. Příště pokračování. P. Pavol Sandánus
V Sobkovicích proběhl letos, konkrétně v sobotu 7. ledna, jiţ pátý ročník Tříkrálové sbírky a stejně jako v předešlých letech s vyšším výnosem neţ loni. Výtěţek letošního ročníku činil 7 231,Kč. Pro mě jako asistentku ale Tříkrálová sbírka začíná uţ v prosinci, kdy si musím zajistit veškeré materiály, které k jejímu konání potřebuji, postarat se o včasné zapečetění na Obecním úřadu, kde mi vţdycky vycházeli vstříc a protoţe Ondra, Kuba a Matěj Tauchmanovi jsou uţ prověření králové, nesháním, i z důvodu nulového zájmu ostatních dětí ze Sobkovic, ţádné další koledníky. Počasí nám i tento rok celkem přálo, jen kdyţ jsme na dolním konci obcházeli několik posledních adres, začalo nepříjemně sněţit. Ale v zimě a na horách to není nic nečekaného. Do oběda jsme stihli obejít zhruba čtyři pětiny Sobkovic a po vydatné pauze, kterou jsme všichni potřebovali, zbytek na dolním konci. Díky Vojtovi Tauchmanovi jsme nemuseli absolvovat zpáteční cestu pěšky. Dokud jde člověk z kopce, necítí tolik únavu, ale po koledování na posledním místě, kdyţ si uvědomím, ţe mě čeká cesta vzhůru po celých Sobkovicích, není to moc příjemné, zvlášť letos, kdy jsem nebyla úplně doléčená po předchozí nemoci. Protoţe lidé v Sobkovicích jsou nesmírně milí, kromě finančního příspěvku do pokladničky, zásobují kluky i ovocem a všemi moţnými sladkostmi, dokonce bych řekla, 2
ţe čím víc narůstá objem vykoledovaných peněz kaţdým rokem, roste i ta "sladká" koleda. Ale své vykoná i vědomí, ţe na spoustě míst uţ se na nás vysloveně těší, a kdyţ se trochu někde omeškáme, bojí se, zda vůbec dorazíme. Na závěr bych ráda poděkovala všem, kteří nás kaţdoročně vlídně přijímají, dovedou se, často spíše z nedostatku neţ nadbytku, rozdělit s těmi, kteří neměli tolik štěstí a svým přístupem nám ulehčují tuto sluţbu. Věřte mi, ţe si toho moc váţím! Nicméně na prvním místě se sluší poděkovat Pánu Bohu - za klidné počasí, protoţe takový ostrý horský vítr dokáţe udělat své a výrazně ztíţit koledování, za Jeho Působení v lidských srdcích, a to i v těch lidech, kteří nenavštěvují Bohosluţby, ţe i přes neustálou masáţ ze strany médií o ekonomické krizi všude a ve všem se zachovají jako chudá vdova z evangelia, za zdraví, které nám dopřává k této sluţbě, za radost, kterou můţeme rozdávat a kterou předpokládám z usměvavých tváří lidí, jeţ navštěvujeme a za všechny vybrané prostředky, které poputují Jeho potřebným bratřím a sestrám (Mt 25,40). Veronika Foglová asistentka TS a vedoucí skupinky v Sobkovicích
tisková zpráva Oblastní charity Ústí nad Orlicí ze dne 1. 2. 2012 Tříkrálová sbírka organizovaná Oblastní charitou Ústí nad Orlicí přinesla opět vyšší výtěţek neţ loni. V orlicko-ústeckém regionu se vykoledovalo celkem 1.983.257,- Kč do 453 pokladniček. Sbírka mohla být v takovém rozsahu uskutečněna jen díky stovkám dobrovolníků, kteří se na její organizaci kaţdoročně podílejí, a kterým patří velké poděkování. Tříkrálová sbírka si za 12 let své existence získala důvěru občanů. Řada lidí – zejména starších – uţ se na koledníky těší a očekává je. Dříve bylo koledování výsadou chudých dětí. Dnes nekoledují chudí, ale koleduje se pro chudé. Chudoba má v kaţdé době svoji novou podobu, a tak je výtěţek této sbírky určen na podporu sluţeb, které poskytuje Charita ČR lidem v nouzi. Jsou to např. sluţby pro seniory, nemocné a handicapované, lidi bez domova nebo sluţby pro rodiny s dětmi. Velmi děkujeme všem, kdo koledníky přijali, kdo se nechali obdarovat přáním štěstí, zdraví, a kdo svým finančním darem projevili svou solidaritu. Jak nám řekl jeden z našich asistentů: „Věříme, ţe velký uţitek přináší tato sbírka nejen všem potřebným, zapojeným do programů Charity, ale i všem dárcům, protoţe není na světě mnoho věcí, které by dokázaly potěšit nitro člověka, jako svobodné rozhodnutí k daru.“ Upřímně děkujeme všem, kdo se podíleli na její organizaci a podpoře – našim asistentům, vedoucím skupinek, koledníkům, duchovním správcům farností, zástupcům městských a obecních úřadů, skautům a všem ostatním ochotným dobrovolníkům. 65 % z výtěţku Tříkrálové sbírky je určeno přímo Charitám, které sbírku v daném regionu organizují. Oblastní charita Ústí nad Orlicí tento obnos v r. 2012 pouţije k těmto záměrům: 3
- provozní náklady Občanské poradny v Ústí nad Orlicí a čtyř jejích kontaktních míst v okrese - provozní náklady sluţby pro ohroţené rodiny s dětmi „Šance pro rodinu“ - provozní náklady Rodinného centra Kopretina Sloupnice - úprava suterénních prostor pro charitní ošetřovatelskou sluţbu v Ústí nad Orlicí - stavební úpravy Centra pod střechou v Letohradě - materiálové vybavení charitního centra sociálních sluţeb v Lanškrouně - fond na rozvoj a rozšíření nových projektů - přímá pomoc Více informací o Tříkrálové sbírce naleznete na: www.uo.charita.cz www.trikralovasbirka.cz Iva Marková Oblastní charita Ústí nad Orlicí Tel. 465 620 249
mnoho moţností, jak se můţeme zříci něčeho, pro nás příjemného, ve prospěch druhých. Ke staré tradici Církve patří sbírky pro chudé z toho, co jsme si sami odřekli. Skládací papírová schránka – „postnička“ nám můţe pomoci v tomto úsilí duchovní obnovy a k uloţení peněz, které jsme svým sebezáporem ušetřili. Je moţné si ji vyzvednout v kostele na Popeleční středu nebo o 1. neděli postní. Doporučuje se vloţit do ní svou „almuţnu“, po úvaze a zhodnocení kaţdého dne, nakolik jsme byli ve svém postním snaţení úspěšní. Je mnoho způsobů, jak se uskromnit ve svých potřebách a prospět tím nejenom druhým, ale také sami sobě. Dle pokynů kněze ve farnosti pak o Velikonocích přinesete Vaši postničku do kostela, kde ji odevzdáte na určené místo. Na její spodní stranu můţete napsat jak nebo ve prospěch koho, by se mohla Vaše almuţna pouţít. Peníze budou pouţity na některý konkrétní charitativní úmysl
Postní doba je obdobím přípravy na co nejplnější proţití událostí Velikonoc, základního kamene naší víry a naděje. V tomto období obzvláště prohlubujeme svůj vztah k Bohu, bliţním a k sobě samému skrze modlitbu, půst a konání dobrých skutků. Půst je duší modlitby a milosrdenství je ţivotem postu. „Kdo se modlí, ať se postí. Kdo se postí, ať je milosrdný. Kdo chce nalézt Boţí srdce otevřené, ať nezavírá svoje před tím, kdo jej prosí,“ říká sv. Petr Chrysolog. Postní doba je tedy příleţitostí vrátit se ke staré postní praxi, která pomáhá bezvýhradně otevřít srdce lásce k Bohu a bliţním. A k tomu nám můţe napomoci také Postní almuţna. Postní almuţna je výrazem našeho odhodlání měnit sami sebe prostřednictvím pomoci druhým. Je 4
realizovaný farností nebo ve spolupráci s Charitou, či na obecnou podporu charitního díla Církve. Přejeme Vám láskyplné proţití postní doby ve znamení modlitby, postu a almuţny.
J. E. Mons. JUDr. Ing. Jan Vokál, JU. D. RNDr. Jiří Stejskal diecézní biskup ředitel Biskupství královéhradecké Diecézní katolická charita Hradec Králové
Iz 43, 18-25 2 Kor 1, 18-22 Mk 2, 1-12 Když se Ježíš po několika dnech vrátil do Kafarnaa, proslechlo se, že je doma. Sešlo se tolik lidí, že už nestačilo ani místo přede dveřmi, a on jim hlásal Boží slovo. Tu k němu přicházeli s jedním ochrnulým, nesli ho čtyři. Pro tolik lidí se s ním nemohli k němu dostat. Proto nad tím místem, kde byl Ježíš, odkryli střechu, udělali otvor a spustili dolů lehátko, na kterém ochrnulý ležel. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: "Synu, odpouštějí se ti hříchy." Seděli tam však někteří z učitelů Zákona a ve svém srdci uvažovali: "Jak může ten člověk tak mluvit? Vždyť se rouhá! Hříchy přece může odpouštět jenom sám Bůh." Ježíš hned svým duchem poznal, že tak u sebe uvažují, a řekl jim: "Proč tak ve svém srdci uvažujete? Co je snadnější? Říci ochrnulému: 'Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: 'Vstaň, vezmi své lehátko a chod'? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy" – řekl ochrnulému: "Pravím ti, vstaň, vezmi své lehátko a jdi domů!" On vstal, ihned vzal lehátko a přede všemi odešel, takže všichni žasli, velebili Boha a říkali: "Něco takového jsme ještě nikdy neviděli." Poučení o hříchu a o boţské moci hříchy odpouštět. Hříchem se člověk obrací proti Bohu. Hřích je velká zloba, ale Boţí milosrdenství je větší neţ lidská zloba. Biblické texty přímo oslavují Boţí milosrdenství. Příchodem Mesiáše sám milostivý Bůh sestoupil na zem. Ani kněţí vyvoleného národa nemohli pochopit, ţe by Mesiáš mohl lidem odpouštět hříchy, i kdyţ viděli, ţe Kristus zázračně uzdravoval nemocné a křísil mrtvé. Bůh můţe dělat zázraky nejen v přírodě, ale i v lidských duších. Uzdravení duše od hříchu je mnohem větší zázrak neţ uzdravení tělesné. Lidé potřebují více uzdravit se z nemoci duše neţ z nemoci těla. Ţádné společenské zřízení, ţádné léky, ţádní lékaři nejsou schopni odstranit výčitky svědomí, které mohou mít vliv i na tělesné zdraví. Výčitky svědomí nelze přehlušit, ty budou vţdy svědčit o tom, ţe v člověku samém jsou hluboko zakořeněné morální zákony. 5
Hříšník můţe znovu získat pokoj jen tak, ţe se obrátí k Bohu a lituje svých hříchů. Všichni jsme hříšníky a všichni potřebujeme Boţí milost a milosrdenství. Obrátím-li se k Bohu s velkou důvěrou jako ochrnutý v dnešním evangeliu a poprosím za odpuštění. Kdyţ jsme opravdově litovali svých hříchů, Bůh nás vyslyší a vykoná na nás zázrak. Uzdraví naši duši, odpustí nám hříchy a naše duše přejde ze smrti hříchu do ţivota milosti. Vybral Jiří Pomikálek
Zeptala jsem se dětí: 1. Který dárek k Vánocům se vám nejvíc líbil a proč? 2. Co dostali rodiče? 3. Kdybyste šli do Betléma s třemi králi, co byste Ježíškovi přinesli? 1. Já šátek protoţe jsem si ho přála. 2. Maminka šálu protoţe jí udělala radost. 3. Lásku všech lidí. (13 let) 1. Já vyšívání, moc mě baví. 2. Mamka voňavku. Taťka trenky. 3. Pro Jeţíška polštář + dečku. (8 let) 1. Africký buben, který jsem si přála. 2. Obrázek, protoţe se jí líbil. 3. Jeţíškovi bych přinesla oblečení. (10 let) 1. Autorobota, měl jsem radost, dlouho jsem ho chtěl. 2. Maminka dostala bazén. 3. Jeţíškovi bych přinesl cukroví. (8 let) 1. Policejní stanici, protoţe jsem si ji přál. 2. Lampičku, měla z ní radost, protoţe uţ měla starou rozbitou. 3. Dal bych mu 5 tisíc Kč. (11let) 1. Já jsem dostala brusle. 2. Máma s tátou obraz. 3. Jeţíškovi bych dala lásku. (12 let) 1. Mobil, protoţe je to dobrá věc 2. Koberečky do auta, protoţe se ty starý roztrhaly. 3. Radost. (14let) 1. Sáňky, protoţe si s nimi můţu hrát. 2. Maminka šampón a taťka podkolenky. 3. Štěstí a zdraví. (9let) 6
1. Penál, protoţe je s ovečkou Shaun. 2. Dýmku, protoţe ji kupoval sám. 3. Deku. (9let) 1. Basketbalový míč, protoţe hraju basket. 2. Mamince udělal radost talíř s ovocem. 3. Jeţíškovi bych přinesla svoje hříchy. (12let) 1. Hokejové kalhoty. 2. Maminka měla radost ze šampónu. 3. Ţe nebudu zlobit. (11 let) 1. Knihu kouzel. 2. Tatínek dostal mikinu MOIRA. 3. Kolíbku s dekou. (9let) 1. Dostala jsem zmrzlinářský set. 2. Maminka tašku. 3. Jeţíškovi bych dala korunu. (7let) Ptala se Aneta Sršňová
V neděli 13. listopadu 2011 jsme se s manţelkou zúčastnili přednášky na téma Jak s dětmi mluvit o lidské sexualitě. Tato přednáška se konala v dolnodobroučském, zbrusu novém, D-centru a jako přednášející byla paní doktorka Ilona Burdová z Brna. Paní doktorka pracuje jako psycholoţka na Psychiatrické klinice v Brně a specializuje se hlavně na psychoterapii. Ve své praxi se zabývá i problémy souvisejícími s náboţenskými otázkami. V této oblasti je autorkou dvou knih: Křesťanská psychoterapie (2006) a Křesťan a normalita, křesťan a duševní nemoc (2009). Přednáší i na duchovních obnovách na podobná témata. A teď moţná někoho napadne, proč přednáší o sexualitě? Podle jejích slov je to díky úzké spolupráci s VORPEM, coţ je výbor pro ochranu rodičovských práv (www.vorp.cz) a hlavně reformě sexuální výchovy ve školách, se kterou mnozí rodiče ani odborníci nesouhlasí. Právě na tento popud paní doktorka vydala v roce 2011 další kníţku Jak mluvit s dětmi o sexu, manţelství a rodičovství.(www.ikarmel.cz) A o čem vlastně ta přednáška byla? Paní doktorka velice hezky zopakovala víceméně vše, co jsme uţ věděli, ale myslím si, ţe tyto všeobecně známé znalosti je občas dobré si trochu připomenout a hlavně je umět pouţít v praxi. Z těch hlavních zásad to jsou: Neutíkejte před zvídavými dotazy, vytvořte si pro děti čas i soukromí. 7
Neponiţujte děti. Mluvte jenom pravdu, ale není nutné říci hned vše. Berte v úvahu dosaţenou úroveň dítěte. Přizpůsobte se jazykovým dovednostem dítěte, mluvte srozumitelně a s ohledem na kulturní souvislosti. Nesmějte se některým dotazům. Mluvte pozitivně a s úctou. Nedevalvujte svoje i opačné pohlaví. Nebojte se přiznat, ţe něco nevíte (pojď, najdeme si to v encyklopedii nebo to zjistím a pak ti to řeknu) Slib vţdy dodrţet. Samozřejmě je nutné odpovědi dělit pro předškolní děti a starší děti. Ale vţdy odpovědět pravdu. Třeba na otázku: Kde se berou děti? Odpovědět: děti rostou mamince v bříšku. Děti se nekupují ani v obchodě ani v porodnici ani nerostou v zelí ani je nenosí čáp ani vrána atd. Důleţité a i nutné je poučit děti staršího věku. Začít s nimi mluvit o příznacích pohlavního dozrávání dřív neţ nastanou (u děvčat jiţ kolem 10. roku). Je dobré stihnout poučit, neţ přijdou špatní informátoři (media, kamarádi, časopisy…) Další je záleţitost křesťanské výchovy, coţ by i pro nás mělo být samozřejmé, ale myslím si, ţe máme rezervy. Jen pár námětů na přemýšlení: předmanţelská zdrţenlivost, 6.a 9.přikázaní, regulace porodnosti (ne všechny metody jsou v souladu s křesťanstvím), antikoncepce (je dobré vědět i o stinných stránkách pouţívání (www.prolife.cz) postabortivní syndrom (těţko zvládnutelná nemoc). No a na závěr ještě několik hesel: Sex není hračka pro děti. Je potřeba se uchovat čistý pro toho pravého. Sex je jednou, nikoliv jedinou dimenzí ţivota a vztahů. O sexu se můţe mluvit a má, ale vţdy s úctou. Je třeba se naučit ovládat-v ţivotě bude ještě mnoho chvil, kdy to člověk bude potřebovat. A teď vtip: Otec povídá svému 15-tiletému synovi:“Synu pojď, popovídáme si o sexu“ Syn odpoví:“Dobře tati ….....a co chceš vědět?“ Tak vám ze srdce přejeme, ať se Vám daří naplňovat tuto rodičovskou povinnost co nejlépe. Držíme Vám palce Tonča a Tomáš Venclovi
Tentokrát s Broňou Halbrštátovou. Broňo, dozvěděla jsem se, že jsi navštívila minulý rok Zambii. S velkou zvědavostí bych Ti položila pár otázek. Jak ses prosím Tě k této dobrodružné cestě dostala? V loňském roce zorganizovaly národní kanceláře Papeţských misijních děl v ČR a v Zambii misijní cestu, jejímţ cílem bylo navštívit zambijské bohoslovce a kněze, školící centrum pro katechety, domovy pro chudé a potřebné a další projekty, které 8
financují PMD. Tým, který se do Zambie vypravil, tvořili P. Jiří Šlégr, národní ředitel Papeţských misijních děl, Martin J. Rýznar, kameraman a filmový dokumentarista, Filip Breindl, vedoucí zpravodajské redakce Radia Proglas. A protoţe v královéhradecké diecézi z pověření biskupa vykonávám sluţbu diecézní ředitelky PMD, stala jsem se dalším jejím členem. Jedním z velkých úkolů bylo pořídit co nejvíce filmového, fotografického a audio materiálu, který poslouţí k přípravě řady misijních materiálů a pomůţe přiblíţit místa, kam z naší vlasti posíláme finanční pomoc. Rozhodovala ses dlouho nebo Ti bylo hned jasné, že pojedeš? Kdyţ jsem se dozvěděla, ţe pojedu, měla jsem velkou radost a moc jsem se těšila. To bylo asi větší, neţ obavy, které samozřejmě přicházely také, abych všechno dobře zvládla, protoţe jsem na tak dalekou misijní cestu jela poprvé. Měla jsi před cestou strach? Asi ne. Ale nějak jsem si všechno začala představovat, jaké to tam bude, co nás čeká, a přemýšlela jsem o řadě dalších věcí… Nastaly přípravy na cestu, ke kterým také patřilo např. obstarávání a absolvování poměrně velkého počtu očkování do africké země… Mezi příjemnou přípravu naopak patřilo malování přáníček a vyrábění dárků pro zambijské děti, které jsme chystali s Misijním klubkem ve Slatině nad Zdobnicí. Uţ tehdy se děti těšily na vyprávění o tom, ke komu se jejich obrázky dostanou, a po celý čas jsme připravovanou misijní cestu podporovali společnou modlitbou. A jaké bylo samotné cestování? Samotné cestování začalo jízdou autem do Radia Proglas, kde v kapličce sv. Ducha slouţil mši svatou za cestovatele i misie otec Martin Holík (ředitel Proglasu) s otcem Jiřím. Po zabalení zavazadel do ochranné fólie jsme odjeli do Vídně na letiště. Tady začala naše mnohahodinová letecká pouť s přestupem v Londýně do hlavního města Lusaky v Zambii. První minuty v Africe, jaký to byl pocit? V prvním okamţiku mě napadlo: „Tak jsem opravdu tady?!“ A upřímně děkovala Bohu, ţe jsme se šťastně snesli z výšin na zem a můţe začít objevování a poznávání… A taky nás zalilo horko, snad jsme jen nečekali, ţe bude aţ 39 st.?! Dokázala by sis troufnout popsat místní obyvatele, myslím povahově? Jak jsem je mohla poznat, lidé byli vstřícní, milí, otevření, laskaví, do všeho, co dělali, šli naplno a s odpovědností…. V jejich jednání byl cítit klid a ne shon a spěch, jako třeba u nás… Velmi se mi líbil africký temperament, který bylo naplno vidět např. při slavení liturgie… A jak se k Tobě osobně chovali? Velmi srdečně a pozorně. Děti, se kterými jsem byla poměrně často, byly zvídavé, upřímné…a krásně se usmívaly… Já ty jejich oči vidím dodnes … Jak ses s nimi domluvila? Mám takovou zkušenost, ţe někdy není potřeba příliš mnoho slov, aby si lidé rozuměli. A v cizině pomohou gesta a jiné neverbální moţnosti. Ve škole jsem studovala 9
ruštinu a němčinu, angličtinu, která je v Zambii úředním jazykem, jsem se začala učit před rokem. Kdyţ bylo potřeba, kolegové mi ochotně s anglickými výrazy pomohli. Jinak se v Zambii mluví kromě angličtiny dalšími 73 kmenovými jazyky. Co Tě v této zemi nejvíce uchvátilo? Nejvíc asi právě lidé, setkání s nimi, bohoslovci, děti malé i velké, soudrţnost v rodinách, obětavost a pracovitost maminek, hluboká a opravdově ţitá víra…Ale samozřejmě, ţe jsem se snaţila postihnout úplně všechno. Přírodu, ţivot v těch nejchudších oblastech i v hlavním městě… Hlubokým záţitkem, na který nikdy nezapomenu, bylo pro mne setkání se sestrami klariskami a účast na bohosluţbě, kterou naplnily překrásnými zpěvy a tancem. Byla to nádherná a opravdová modlitba tělem i srdcem, plná lásky, úcty a něhy…těţko se to slovy popisuje… Co všechno jsi procestovala, viděla, poznala? Prvním místem, které jsme navštívili, byl seminář svatého Dominika v Lusace, kde jsme mapovali ţivot seminaristů a veškeré dění a zaznamenali jsme zpěvy bohoslovců s doprovodem bubínků, xylofonu a různých chrastítek. Byl to krásný záţitek nejen ke slyšení, ale i k vidění! Druhým seminářem byl seminář svatého Augustina v Kabwe. I zde jsme natáčeli prakticky všechno, ranní mši svatou, výuku bohoslovců, exteriéry semináře, ale i úklid prostor (všechno dělají bohoslovci sami), farmu, která slouţí jako základní zdroj potravin pro seminář. Pěstují se zde i různé plodiny, rýţe, kasava (hlízovitá zelenina), saláty i banány. Po překonání více jak 500 km jsme se dostali do Cigungu, pastoračního centra pro katechisty. To jsou lidé, často celé rodiny, kteří
10
nabídnou svůj ţivot Církvi pro sluţbu v oblastech, kam se kněz dostane třeba jen několikrát do roka. Místním lidem pak radí, učí je, vedou bohosluţby slova, uzavírají sňatky, pohřbívají … I tady se pokračovalo v natáčení např. místního jídla „nshima“, coţ je kaše tuhé konzistence z kukuřičné mouky, obvykle doplněná dušeným salátem. Kaše je v Zambii základem kaţdého jídla a jí se rukama. V tomto centru jsem měla největší moţnost být s dětmi, učila jsem je české písničky a tance, ony mi na oplátku ukazovaly ty jejich, byly bezprostřední a dávaly najevo nadšení a radost, která mi u nás někdy chybí. Nemohu ale zapomenout na návštěvu osad, kde lidé ţijí ve velké chudobě a bídě, jen v temných chýškách, často nemocní nebo postiţení nebo trpící samotou… Na těchto místech mi bylo opravdu smutno…
A naopak, jaká byla cesta zpět, myslím tím návrat do našeho „bohatého“ světa, určitě se nejde dívat stejnýma očima, jako před odjezdem? To víš, domů jsme se těšili všichni. I kdyţ uţ v letadle se mi po všech, se kterými jsem se na africkém kontinentu poznala, začalo stýskat. Bylo to asi tím, ţe jsem si uvědomila, ţe se s nimi nejspíš na této pozemské pouti uţ nepotkám. A taky mi znovu došlo, kolik zbytečných a nepodstatných věcí člověk má a ţe není dobré na nich lpět… K šťastnému ţivotu je třeba úplně něco jiného…. mít rád a být tu pro druhé….. Plánuješ v blízké budoucnosti další cestu do zemí třetího světa? Na další zahraniční misijní cestu se zatím nechystám, ale i pro letošní rok je připravena misijní výprava, tentokrát na Srí Lanku. Pomáhám s přípravou. 11
Co bys vzkázala čtenářům Zvonů? Ţe se mohou všichni těšit na misijní filmy ze Zambie, na kterých uvidí místa a lidi, kterým mohou skrze papeţské misie pomoci. A těm, kteří PMD jakýmkoliv způsobem podporují, ať uţ modlitbou, obětí nebo finančními prostředky, chci moc poděkovat! Děkuji moc za rozhovor a přeji, ať se Ti práce pro misie daří! Ptala se Jana Krsková
Den modliteb a postu za misionáře - mučedníky. Dne 24. 3. 2012 se spojíme k modlitbě za zemřelé misionáře. Můţeme tak vyjádřit vděčnost za jejich věrnost Bohu a posílit se jejich odvahou dát Pánu všechno. Misijní štrúdlování - záchrana dětí trpících hladem Ve dnech 9. -15. 4. 2012 (ideálně v sobotu 14. 4.) bychom se chtěli spojit s co nejvíce šikovnými lidmi v ČR, kteří umí upéci štrúdl a uspořádat celostátní Misijní štrúdlování. Zájemci napečou např. v rodině, farnosti, škole nebo v obci štrúdl a nabídnou ho s prosbou o dar pro hladovějící či jinak trpící děti v misiích (PMD). Akce proběhne v rámci aktivit „Týdny pro neziskový sektor“. Pro zmapování situace budeme vděčni, kdyţ nám sdělíte: místo, datum a hodinu konání akce; po skončení: počet pečících lidí, napečených štrúdlů, účastníků akce a výtěţek; recepty a fotky jsou vítány. Těšíme se, ţe si na pomoci potřebným „pochutnáme“ a děkujeme za spolupráci. Na Misijní štrúdlování také zve DVD Misijní štrúdlování, které obsahuje 5 receptů tradičních domorodých jídel se zajímavou statistikou z misijních zemí. Dále 5 receptů a 5 videoklipů s ukázkou pečení štrúdlů, které v rámci pomoci lidem z misií pečou různá společenství a skupiny lidí. Můţete zde vidět děti z Misijního klubka, mládeţ, maminky apod. Kontakt: Papeţská misijní díla, 543 51 Špindlerův Mlýn 33, tel. 499 433 058, GSM brána 604 838 882 (nepřijímá SMS),
[email protected], www.misijnidila.cz, číslo účtu: 72540444/2700 UniCredit Bank Czech Republic, a.s. Adresa diecézní ředitelky PMD: Mgr. Bronislava Halbrštátová, 51756 Slatina nad Zdobnicí 309, tel. 731 598 992 email:
[email protected]
Ráno někdy bývá tou nejhorší částí dne. Všechny úkoly, které je třeba zdolat, se tyčí jako neprostupná hradba, jako pohoří s vrcholy v mracích. Člověk se někdy cítí uţ předem poraţen, bez energie a potřebných sil a neschopen všechno zvládnout. Hodně lidí, co já vím, bolí břicho trémou uţ ráno v posteli. Hrůza! Právě teď, hned zrána, potřebujeme malou soukromou radost. Na posilnění. Malou ranní radostí bude sklenice vody vypitá na lačný ţaludek. Můţe být obyčejná, z kohoutku v koupelně, můţe to být nějaká minerálka. Jak chcete. Důleţité je uvědomit 12
si, ţe teď děláte něco velmi důleţitého pro sebe a všechny, které se vám podaří dnešního dne potkat. Sklenice vody na lačno osvěţí váš přes noc dehydrovaný organismus. (Víte, kolik litrů vody tělo přes noc vypotí?) Dostatek tekutin se projeví na hezké pleti i vlasech. (Víte, kolik ušetříte za kosmetiku, botoxové injekce a plastické operace?). Sklenice vody na lačno nastartuje trávicí procesy, takţe vzdaluje nebezpečí obávané zácpy. (Víte, ţe rakovina střeva začíná úpornými a častými zácpami?) nemáte-li zácpu, nebudete popudliví. Osvěţující chuť vody způsobí, ţe všechny ostatní chuti vaší snídaně vám budou připadat zřetelnější, barevnější. Moţná dokonce způsobí, ţe dostanete hlad. Kdo se ráno nenasnídá, pomlsává během dne, protoţe nemá dost sil a potřebuje doplnit energii. Má pak špatně rozvrţený příjem potravin a tloustne. Vidíte, jedna obyčejná sklenice vody ve správný čas znamená, ţe hned zrána jste udělali velké věci pro své zdraví, vzhled i náladu. Nemáte radost? Z knihy Jedno potěšení týdně, Hana Pinknerová Vybrala Lenka Konopková
Starý čínský příběh vypráví o ţeně, které zemřel jediný syn. V hlubokém zármutku navštívila svatého muţe a zeptala se ho. „Existuje nějaká modlitba nebo kouzelné zaříkadlo, jeţ by přivedly mého syna zpět k ţivotu?“ Svatý muţ ji neodmítl, ale aniţ by cokoliv vysvětlil, řekl jí: „Přines mi hořčičné semínko z toho domu, kde nikdy nepoznali zármutek. Pomůţe ti zahnat ţal tvého ţivota.“ Ţena se tedy vydala hledat ono kouzelné hořčičné semínko. Nejdříve zamířila do nádherného bohatého domu. Zaklepala na dveře a řekla: „Hledám dům, kde nikdy nepoznali zármutek. Jsem tady správně? Je to pro mě velmi důleţité.“ Místní lidé jí odpověděli: „Tady jste na špatném místě,“ a začali popisovat všechny tragické události, které se jim v poslední době přihodily. Ţena si řekla: „Kdo by těmto nebohým lidem mohl lépe pomoci neţ já, která jsem sama nešťastná?“ Zůstala u nich, utěšovala je, a po čase se opět vydala hledat dům, kde nikdy nepoznali zármutek. Obcházela domy i chatrče, ale všude jí vyprávěli o neštěstí. Nakonec byla tolik zaneprázdněna utěšováním druhých, ţe na kouzelné hořčičné semínko zapomněla. Ani si neuvědomila, ţe toto semínko vyléčilo její hluboký ţal. Převzato z knihy Brian Cavanaugh Malé příběhy „Trpělivost je schopnost být dobré mysli i v situacích, jež vypadají beznadějně.“ (Gilbert Keith Chesterton) 13
Trend je všeobecný a dostal se dokonce pod vánoční stromeček. Krom klasických dárků si na Štědrý den rádi darujeme záţitky: seskok s padákem, exotickou dovolenou, let v balonu nebo bunde jump, a jistě na tom není nic špatného. O něco problematičtější je, ţe to začíná platit i pro duchovní ţivot: pokud z duchovní aktivity nemáme dobrý pocit, máme za to, ţe je někde chyba. Při svatých zpovědích se zpovídáme z toho, ţe mě modlitba nebaví, nechce se mi chodit do kostela, musím se dokonce do večerní modlitby nutit. Nemám z toho ten správný záţitek, pane faráři, stěţují si penitenti. Pokud se účastním tzv. kytarové mše svaté, písničky jsou nápadné svou úderností: vše je v pořádku, stále radostněji jdeme za Kristem, Pán Bůh miluje nás a my jeho, nejkrásnější chvíle jsou na kolenou, poznají nás po lásce, křesťany, aleluja, hosana. Pokud jsou mladí lidé katoličtí věřící a necítí při těchto písních nic, nebo se cítí dokonce trochu trapně, logicky se pak zpovídají z toho, ţe jim účast na mši svaté nepřináší ten správný záţitek, chybu hledají výhradně u sebe. Co s tím. Je mnoho spiritualit a nikde není psáno, ţe musí ţít všichni všechny. Pokud se mi zdají ukazovací písničky malých dětí o pampeliškách v ţlutém klobouku poněkud infantilní, nemusí to být nutně známkou toho, ţe jsem vyhořelý, nýbrţ naopak známkou, ţe zvolna dospívám. Ale především, pokud se mi nechce chodit do kostela, není to hřích, ale fakt. Podobně, pokud se musím nutit do času večerní modlitby, není to hřích, ale fakt. V katolickém náboţenství totiţ nejde o záţitek, jde o vztah, o rozhodnutí jít do vztahu, ať to stojí, co to stojí. Máme někdy dojem, ţe kdyţ nejednáme podle své přirozenosti a musíme se do věcí nutit vůlí, je něco špatně. Vyčítáme si pak, ţe neţijeme v harmonii se sebou samým, velmi často své motlitby odříkáme a pak jdeme spát, s otázkou, zda to vše má smysl. A právě ţe má. Jsem velkým příznivcem oddrmolených modliteb a bezmyšlenkově proţitých mší svatých a velmi si váţím všech modliteb, do kterých se člověk musí nutit. Jsem velkým přítelem růţenců, i kdyţ se u nich pozdě večer usíná. Moţná je to s modlitbou trochu podobné situaci našich studentů: Po večerech studují, neboť se domnívají, ţe je to důleţité. Obvykle se člověk do studia musí nutit a jistěţe není v harmonii se sebou samým a jedná proti své přirozenosti. Jenomţe to dělá, protoţe to má smysl! Kaţdé ranní vstávání na budík je proti přirozenosti člověka. Kdyţ spolu milenci a snoubenci budou jen tehdy, kdyţ je to baví, vztah nemůţe přeţít. Pokud budou studenti studovat, jen kdyţ je to baví, nic se nenaučí. Pokud budou rodiče vychovávat děti, jen kdyţ je to těší, nikoho nevychovají. Pokud se křesťan modlí, jen kdyţ ho to emocionálně uspokojí, nikam se nedostane. Z tohoto důvodu trvá Katechismus na pravidelné mši svaté, pravidelné modlitbě a pravidelném přistupování ke svátostem. Tyto katechismové povinnosti jsou rámec, ocelová konstrukce řádu, obrněný transportér, který člověka převeze přes pouště do lepších časů. V zahradě se umí procházet kaţdý, cesta přes poušť pro kaţdého není. Nezáţitkové křesťanství vyráţí bránu do nebe. Modlitba argentinských nocí, Marek Vácha Vybrala Jana Krsková, knihu ráda půjčím 14
– Milé děti, Loudalka uţ dlouho ví, ţe kdyţ při mši svaté čteme z Bible, tak Pán Bůh k nám mluví a je s námi. Ale tento týden se dozvěděla, ţe Pán Jeţíš to zařídil ještě i jinak, jak s námi můţe zůstávat – ještě daleko lépe a více neţ při čtení. Bylo to při Poslední večeři, kdyţ se loučil s apoštoly před tím, neţ byl zajat a ukřiţován. Tehdy jim naléhavě připomenul, ţe se mají mít rádi a nevytahovat se jeden nad druhého. Při té večeři vzal chléb, pomodlil se nad ním, rozlámal ho, dal svým apoštolům a řekl jim: „To je moje tělo!“ A po večeři vzal kalich s vínem, znovu se pomodlil, dal ho apoštolům a řekl jim: „Vezměte a pijte, to je moje krev!“ A ještě jim řekl: „To konejte na mou památku!“ Apoštolové si to dobře pamatovali a aţ dodnes slavíme tuto Jeţíšovu večeři vţdycky, kdyţ jsme na mši svaté. Dobře se podívejte: i my zde máme stůl, kterému říkáme oltář. I my jsme na ten stůl přinesli své dary, zejména chléb a víno. A kněz nad tím chlebem a vínem vysloví slova samého Pána Jeţíše: „To je mé tělo, to je má krev!“ V té chvíli se děje něco velikého. Uţ na tom stole neleţí obyčejný chleba a obyčejné víno, ale to sám Pán Jeţíš je doopravdy přítomný v podobě chleba a vína s námi. Je zde s námi jako náš král a my ho mezi sebou vítáme a proto také klečíme. Radujeme se, ţe On je uprostřed nás. http://www.loudalka.op.cz
Sekaná z králíka 1 vykostěný králík, 1/2kg bůčku, 20dkg slaniny nebo špeku, ½ housky namočené v mléce, 2 lţíce škrobu (Solamylu), 1-2 vejce, pepř, česnek, cibule, majoránka, sůl
Kočičí výkřik 75dkg vepřového masa, 1 cibule, sůl, máslo, kmín drcený, citrónová kůra, zázvor, hovězí vývar, zakysaná smetana, mouka
Králíka a bůček nakrájíme na kousky a umeleme. Smícháme s ostatním a uděláme dvě šišky, povrch pomaţeme rozkvedlaným vejcem a dáme péct. Pečeme na 200-250°C. Kdyţ začne červenat, ztlumíme teplotu a dopečeme.
nebo
hovězího
Cibuli zpěníme na tuku, přidáme maso nakrájené na nudličky, osolíme, okořeníme zázvorem a drceným kmínem a dusíme doměkka. Pak přidáme zakysanou smetanu, kterou jsme promíchali s trochou mouky a podlijeme hovězím vývarem. Znovu zakryté ještě chvíli dusíme. Podáváme s rýţí. Dobrou chuť! Aneta Sršňová 15
setkání seniorů: 29. 2. v 15.00 hod. a 28. 3. v 16.00 hod. mše svatá pro děti: 23. 3. v 18.00 hod. Milé děti a rodiče, srdečně jste zváni v 16.30 hod. na faru na společné setkání s přípravou na dětskou mši svatou. setkání biřmovanců: 2. 3., 17. 3., 30. 3. v 19.00 hod. setkání misijního klubka: 2. 3. v 16.30 hod. mše svatá a společné udělování pomazání nemocných: 3.3 v 10.00 hod. postní duchovní obnova farnosti: 17. -18.3. Duchovní obnovu povede P. Antonín Krasucki, OP. Bliţší program bude vyhlášen v ohláškách o neděli. ministrantské setkání: 25. 2., 10. 3., 24. 3. v 10.00 hod. (ministrantské setkání bývá v průběhu školního roku kaţdou druhou a čtvrtou sobotu v měsíci). týden modliteb za mládež: 25. 3. – 1. 4. diecézní setkání mládeže, Hradec Králové: 31.3. biblická hodina: kaţdé úterý v letním čase v 19.00 hod. a zimním v 18.00 hod. křížová cesta: rozdělení: 24.2: maminky; 2.3: muţi; 9.3: mládeţ; 23.3: děti; 30.3: ministranti; půl hodiny přede mší svatou Srdečně jste zváni do kostela sv. Mikuláše v Nekoři, kaţdý pátek od 17.30 hod. do 18.00 hod. na adoraci před vystavenou Nejsvětější svátostí Oltářní. V době postní bude adorace se svátostným poţehnáním po mši svaté. Změna vyhrazena. Všechny pastorační aktivity budou vyhlášeny v neděli u ohlášek a vyvěšené na farních stránkách.
Zveme Vás na Květnou neděli 1. dubna 2012 v 15.00 hod. do knapoveckého kostela na muzikálové představení o utrpení a smrti Jeţíše Krista. Pašijové hry byly inspirací pro zajímavý projekt Ţivé pašije, který vznikl v roce 2010 v Litomyšli. V projektu účinkuje téměř šedesát mladých zpěváků, herců, sólistů, tanečnic a muzikantů (rocková kapela, smyčcový sextet, ţesťové trio). Po představení zveme na občerstvení v duchu lidových tradic a českých Velikonoc. Akce je podporována městem Ústí nad Orlicí. Jana Staňková, Knapovec 122 P.Vladislav Brokeš, děkan
Uzávěrka příštích Zvonů je 22. března, předem děkujeme za příspěvky ZVONY OD SVATÉHO MIKULÁŠE Vydává farní společenství ŘK farnosti NEKOŘ. Pouze pro vnitřní potřebu farnosti. Příspěvky vhazujte do krabičky Zvony, odevzdejte Janě Krskové, či zašlete na email:
[email protected] .Korektura textu Lenka Konopková Náklady na vytištění 10,- Kč, prosíme, vhoďte do krabičky Zvony.
16
