Mil˘ Alexi a mil˘ Oliviere, pfied lety jste mi poloÏili otázku, která dnes dává název této knize. Tobû, Alexi, bylo tenkrát zrovna deset let a tobû, Oliviere, osm. Tehdy jste se právû od tatínka dovûdûli, Ïe slouÏil za války v AlÏíru ve francouzské armádû, ale nikdy se nezapletl do boje. Náramnû se vám ulevilo a hned jste vyzvídali, jakÏe to bylo s va‰ím dûdou. Ale já nemohl odpovûdût jednodu‰e jako tatínek a zevrubná odpovûì byla pfiíli‰ sloÏitá. ¤ekl jsem tedy jenom, Ïe v den, kdy nûmecká armáda vtáhla do PafiíÏe, jsem leÏel severnû od mûsta Gien na Loifie v pfiíkopu a nûkolikrát vypálil pfies pole smûrem k lesu. Nebylo vidût ani Ïiváãka, a i kdyby se byl objevil, pfied m˘mi v˘stfiely by b˘val byl naprosto v bezpeãí, protoÏe moje tfiiatfiicet let stará pu‰ka nemohla prostû na tuhle vzdálenost trefit. Má odpovûì vás neuspokojila, spí‰e zmátla. Ale jak jsem vám mûl vysvûtlit, Ïe vበdûd, kter˘ pochází z âeskoslovenska a doma mluvil nûmecky, ve válce stfiílel nesmysln˘m smûrem ze zcela nepouÏitelné pu‰ky? KoneckoncÛ jste mû odjakÏiva povaÏovali za trochu potrhlého, a já ten dojem nechtûl posílit. TakÏe jsem vám zÛstal cosi dluÏen – a zde vám to chci nûjak splatit. Vበdûda
––––––––
11
Cestou ze své brnûnské ‰koly jsem ‰el pfies Zeln˘ trh, kde uÏ v tu hodinu odklízeli shnilé zbytky zeleniny a tlející odpad po dopoledním prodeji. Houf lidí stál kolem nákladního auta, na nûmÏ byla vyvû‰ena rudá vlajka a transparent: ZachraÀte Sacca a Vanzettiho! A nûjak˘ ãlovûk s unaven˘m obliãejem vyz˘val k protestu proti americké justici. Mluvil velmi rychle a ãesky, v‰emu jsem nerozumûl. Ti dva Italové byli anarchisté, které tfiídní justice (to fiíkal ten ãlovûk a já netu‰il, co to je) v San Francisku odsoudila k smrti jako údajné vrahy. ¤íkal, Ïe jsou nevinní a jen solidarita mezinárodního dûlnického hnutí by je mohla zachránit pfied elektrick˘m kfieslem. Anarchisté a mezinárodní solidarita byly pro mne mlhavé pojmy, ale nenávidûl jsem bezpráví s bezv˘hradn˘m zápalem, jehoÏ je schopen jenom mlad˘ ãlovûk, kter˘ je zaÏil na sobû, a tak jsem do kasiãky solidarity hodil nûjaké drobné a nechal jsem se od dûvãete s bled˘m obliãejem a tlustû nalíãen˘mi rty pfiemluvit ke koupi broÏury Ostrov slz, aãkoliv jsem broÏované knihy nenávidûl. Jejím autorem byl fieãník na nákladním autû, jmenoval se Emanuel Vajtauer. Jistû mi po manifestaci vepí‰e vûnování. Bude to má první kniha s podpisem! Ale nakonec jsem byl pfiíli‰ plach˘, abych si mu fiekl, a kdyÏ pak manifestaãní prÛvod pochodoval smûrem k nádraÏí, ‰el jsem zvûdavû za ním. 12
––––––––
Demonstranti vyvolávali hesla, a protoÏe lidé, ktefií po práci pospíchali na vlak, taky nevûdûli, kdo jsou Sacco a Vanzetti a pfied ãím by je mûli zachránit, odpovídali vesele: „ZachraÀte ulici jepti‰ek!“ (coÏ bylo vykfiiãené brnûnské zákoutí, o jehoÏ strÏení se jednalo), nebo dûlali neslu‰né posunky, na které demonstranti odpovídali pohrÛÏkami. Byla to, jak se v Brnû fiíkalo, velká ãuryna. Ale pak prÛvod míjel kavárnu U Tfií kohoutÛ a z jejích oken v prvním patfie na nû zaãali pokfiikovat Nûmci. Je‰tû nûjak˘ch osm let pfiedtím, za rakouské monarchie, pfiedstavovali vládnoucí elitu mûsta, aãkoli byli v men‰inû, zatímco ti dole byli pfieváÏnû ãe‰tí dûlníci, ktefií jistû nemûli pocit, Ïe by z nich rok 1918 uãinil nové vládce. Uprostfied nadávek a v˘hrÛÏek se mezi obtloustl˘mi kavárensk˘mi hosty objevila v oknû nezamûnitelná postava mého str˘ce Moritze, kterého jeho dobfie vychovaní synovci a netefie naz˘vali str˘c Hru‰ka anebo Bramborová prdel. Byl mohutn˘, podbfii‰ek mu zaãínal hned pod bradou a ve spodním okrsku se houbovitû a rozmáchle ‰ífiil do v‰ech svûtov˘ch stran. Vestoje vypadal jako obrovská mûkká williamska, a kdyÏ si sedl, jeho spodní ãást visela v rosolovit˘ch kaskádách pfies sedadlo Ïidle. Mûli jste dojem, Ïe mu z obrovské kostrãe rostou dva naprané pytle brambor. Nemohl jsem str˘ce Moritze ani cítit, protoÏe pÛjãil otci peníze a odpornû se vmû‰oval do mého sváru s Bohem. Proto jsem nahoru do okna zafival nûco zlostného a pravdûpodobnû hodnû hloupého a jako jiní demonstranti zamával sevfienou pûstí. Pfiipadal jsem si odváÏnû, cestou domÛ jsem v‰ak byl rád, Ïe si mû nikdo nev‰iml, takÏe se nemusím obávat ani hádky se str˘cem, ani vylouãení ze ‰koly za úãast na politické manifestaci. V na‰í tfiídû na nûmeckém reálném gymnáziu jsem mûl zpoãátku díky svému o tfii roky star‰ímu bratru Kurtovi v˘jimeãné postavení. Byl vzorn˘m Ïákem, dobr˘m fotbalistou a zakladatelem krouÏku moderní literatury. Uãitelé se podobnû jako moji rodiãe domnívali, Ïe pÛjdu v jeho stopách. To jsem ze starého zvyku udûlal, dosud nezatíÏen bratrskou Ïárlivostí. PoÏíval jsem tak pfiedností zvlá‰tního postavení: ––––––––
13
V tmav˘ch zimních odpoledních jsem myl uprá‰ené kostry a preparáty v ‰erém tichu pfiírodopisného kabinetu profesora Hrubyho, py‰nû jsem nosil se‰ity s latinsk˘mi úkoly do plenkami páchnoucího bytu profesora Matejky, kde je ode mne beze slova brala jeho rozpaãitá mladá Ïena, tahal jsem profesorovi Derbeckovi zemûpisné mapy a o dvû minuty dfiív neÏ zbytek tfiídy vûdûl, kterou zemi nám sv˘m pedantick˘m v˘kladem navÏdycky zo‰kliví. Cítil jsem se v té konformistické roli dobfie – bylo pohodlné b˘t uznan˘ a závidûn˘. Nemohu uÏ nijak dokázat, Ïe tento stav netrval dlouho a Ïe jsem se takfika pfies noc zfiítil do role hádavého, kverulantského a vzpurného neoblíbence. MÛj první hfiích zapsal tûlocvikáfi do tfiídní knihy takto: Îák Beer má drzost hodit svému uãiteli botu do obliãeje. ¤editel, kter˘ mûl rozhodnout o mém potrestání, neuznal námitku, Ïe to byla jen cviãka a Ïe jsem ji hodil po spoluÏáku Backenrothovi. „Dvû hodiny po ‰kole,“ prohlásil v nenapodobitelné brnûnské nûmãinû. „Varuji vás, Ïáku Beere, kdo jednou upadne na ‰ikmou plochu, ten se pak uÏ zpátky nedostane.“ Mûl pravdu. Kostry profesora Hrubyho zÛstaly nemyté a zemûpisné mapy nosil do tfiídy ospal˘ Himmelbauer. Jakmile jsem pfii hodinû cekl, ‰el jsem bez pfiedchozího napomenutí do kouta nebo za dvefie. První bylo povaÏováno za poniÏující, druhé mi vyneslo gloriolu ‰patné povûsti: kdyÏ ‰ly kolem holky na záchod, hledûly na mou ztracenou postavu plny obdivu a hrÛzy, jako by ‰lo o loupeÏníka pod ‰ibenicí. Sotva existuje krutûj‰í skupina neÏli ‰kolní tfiída, která pofiádá ‰tvanici na vyvrÏence. Zná jeho slabosti a je‰itnosti, ví, kde je zraniteln˘. KdyÏ dva urãení Ïáci pfii tûlocviku stfiídavû vybírali hráãe pro muÏstva vybíjené, b˘val jsem pfiedtím skoro vÏdycky volen˘ mezi prvními. Chápali jsme to jako uznání na‰ich sportovních schopností i jako mûfiítko popularity. Vyhledávali se sice nejlep‰í hráãi, neÏ si je chÀapne druhá strana, ale trochu se dávala pfiednost také pfiátelÛm. Po mém pádu mû v‰ak nikdo ze selektorÛ nechtûl a oba silnû protestovali, kdyÏ mû nakonec pfiidûlil uãitel. âasto mi neãekanû a k vlastní ‰kodû pfiihráli zpÛsobem, aby se míã nedal chytit a oni mi to mohli vyãíst. KdyÏ jsem naopak 14
––––––––
nûkdy zabodoval, ignorovali mû anebo tvrdili, Ïe se chci vlichotit. Pfiedstíral jsem lhostejnost, ale bolelo to. Zvlá‰È mû zklamalo, Ïe se na bojkotu podílel i Georg Lustig, jedin˘ spoluÏák, na jehoÏ pfiátelství mi záleÏelo. O sedmnáct let pozdûji, krátce pfiedtím neÏ nûmecká armáda vstoupila do âeskoslovenska, mi fiekl, jak se tenkrát stydûl, a prosil mû o prominutí. Jak dobfie by mi bylo udûlalo, kdyby k tomu na‰el sílu mnohem dfiív. Nebyl jsem svou náturou ani rebel, ani samotáfi. Do rebela mi chybûla síla a odvaha, do samotáfie sebevûdomí a pfiesvûdãení, Ïe jednám správnû. Nechápal jsem, proã mû ostatní tlaãí do role, pro niÏ jsem se nehodil a kterou jsem ani nechtûl hrát, a nevím, proã jsem potfieboval tak dlouho, abych z ní unikl. Byl jsem pfiíli‰ py‰n˘, abych se poddal? Pfiíli‰ nejist˘, abych pfiijal poráÏku? Tfiídní bojkot skonãil stejnû náhle a neãekanû, jako zaãal. Na‰i uãitelé, jestliÏe si na Ïáka zasedli a nemûli záminku ho potrestat, s oblibou jej zavolali k tabuli k ústní zkou‰ce a kladli mu obtíÏné otázky tak dlouho, aÏ selhal, pak mu s velk˘m zadostiuãinûním napafiili pûtku. ¤íkalo se tomu „zkou‰et na sardel“. UÏ nevím, proã mi to chtûl takhle spoãítat profesor pfiírodopisu Hruby, kter˘ zrovna suploval zemûpis. Zkou‰el mû z poslední látky – z Jugoslávie. Jako mlad˘ ãlovûk jsem míval dobrou pamûÈ a dokázal jsem bez ‰prtání odfiíkat, co jsem jednou sly‰el. Útoku jsem tedy odolával, a pfiitom jsem si v‰iml, Ïe profesor Hruby toho sám o Jugoslávii moc neví. A jelikoÏ jsem byl uÏ dvakrát na prázdninách v Dalmácii a díky poãáteãnímu úspûchu se mi zvedlo sebevûdomí, zaãal jsem fantazírovat a vym˘‰let si nové jugoslávské hory a fieky s pfiesvûdãivû pfiesn˘mi detaily a srbsky znûjícími názvy, vãetnû pravidelného vûtru, kter˘ tam vanul. Profesor Hruby se nakonec vzdal. Pro mé spoluÏáky to byl první b˘ãí zápas, v kterém se matadorovi nepodafiilo b˘ka zapíchnout: vyhrál jsem ‰arvátku ve vûãné válce, kterou vedou mladí lidé na celém svûtû proti uãitelÛm a vÛbec proti v‰em, kdo je – jak neomylnû vûfií, dokud se z nich sam˘ch nestanou dospûlí – utiskují, nechápou a tvarují podle nechtûné ‰ablony. Byla to tedy ‰arvátka ––––––––
15
i za mé spoluÏáky, a oni proto s obvyklou rychlostí a bezpodmíneãností mlad˘ch lidí utopili své nepfiátelství ve studni zapomnûní a v‰echno bylo zase pfii starém. Pravdûpodobnû se teì ptáte, Alexi a Oliviere, jak pravdivé jsou tyhle mé záznamy. Jak se mohu tak pfiesnû pamatovat na pfiíhody pfied sedmdesáti lety? Pí‰u pfiíbûh svého Ïivota, anebo román? To je vûãné dilema. Mohu ze své pamûti vydolovat jen to, co nashromáÏdila. Jestli se na ty pfiíhody pamatuji v jejich „pravé“ podobû, je nezjistitelné, i kdyÏ se o to poctivû snaÏím; tfieba jsem je uÏ fale‰nû vnímal. NeÏ jsem zaãal psát tenhle Ïivotní pfiíbûh, prohrabal jsem se horou popsaného a poti‰tûného papíru, deníky a poznámkami, rozhovory, nápady a dopisy, návrhy na romány a divadelními hrami, rukopisy m˘ch rozhlasov˘ch a televizních pofiadÛ. Ale to v‰echno není záruka pravdivosti, protoÏe mÛj pfiíbûh mÛÏe spoãívat na sebeklamu, na mylném vnímání a jin˘ch pfiekáÏkách pfii zapisování „pravdy“, kterou – jak vidíte – pí‰u v uvozovkách, abych uÏ na zaãátku naznaãil, jaké mám s tím pojmem potíÏe. Ne, nebylo v‰ecko pfii starém, kdyÏ moje klatba skonãila. Ale poprvé jsem nûjak˘ konflikt vybojoval sám, aniÏ bych o tom vyprávûl rodiãÛm nebo bratrÛm, aniÏ bych si vylil srdce nûjakému pfiíteli. Nevím, proã jsem nevyhledal pomoc. Moji rodiãe mûli hodnû pochopení, mé trápení vÏdycky mírnili láskou, radou a pfiátelsk˘mi gesty. Maminka by mi byla uvafiila zamilované jídlo, fiízek s okurkov˘m salátem, a otec by mi byl pravdûpodobnû pfiinesl ze svého podniku nov˘ nástroj do mé dílny, moÏná i vysnûn˘ svûrák. Ale spor s tfiídou pfii‰el do doby, kdy jsem mûl co dûlat hned s dvûma tûÏkostmi: zaãal jsem pochybovat o existenci boÏí a vyãleÀovat se z okruhu sv˘ch pfiátel. A o tom jsem mohl mluvit jenom se sv˘m star˘m odpÛrcem Simonem. Moji rodiãe byli liberální Îidé, ktefií dodrÏovali leckteré Ïidovské zvyklosti, ze starého návyku a protoÏe mÛj zboÏn˘ dûdeãek Ïil po smrti své Ïeny u nás. Îehnali jsme víno, kdyÏ se nalévalo, a chleba, kdyÏ se nakrojoval, políbili jsme na omluvu krajíc, kter˘ v nepozornosti padl na zem. Pfii sederu, rituální veãefii na zaãátku velikonoãních svátkÛ, se necháva16
––––––––
ly otevfiené dvefie a na stÛl se kladl pfiíbor navíc pro hladového cizince, nebo dokonce pro mesiá‰e. Na Jom kipur, den smífiení, se dospûlí postili dvacet ãtyfii hodin a my dûti tak dlouho, dokud jsme vydrÏely; mÛj dûdeãek se postil taky o ti‰a be’av, v˘roãí zniãení Chrámu v Jeruzalémû. Byli jsme vedeni, abychom se nikdy neposmívali bídû a pfiíleÏitostnû darovali nûco ze svého, rozhodnû ne hojného kapesného na dobroãinné úãely. Chodili jsme kaÏdou sobotu a kaÏd˘ svátek do synagogy a tr˘znivá nuda, které byl ãlovûk vystaven bûhem nûkolikahodinov˘ch bohosluÏeb v hebrej‰tinû, asi rozpoutala moje první náboÏenské pochybnosti. Stával jsem mezi otcem a dûdeãkem, zahalen˘mi do talitu – modlitebního plá‰tû, kter˘ uctivû políbili, neÏ jej oblékli –, a zíral do modlitební kníÏky, kde byl rozhovor s Bohem vyti‰tûn v tfii tisíce let starém písmu: vypadalo jako my‰í hovínka v mouãném tûstû. KdyÏ mû dûdeãek ‰Èouchnutím do Ïeber nutil k poboÏnosti, mumlal jsem do polohlasného prozpûvování obce velkou násobilku nebo svou soukromou modlitbu: „Mil˘ BoÏe, dej, aÈ nejsem jako dospûlí, a daruj mi k narozeninám kolo.“ Na závûr bohosluÏby zapûl chlapeck˘ sbor na galerii – vedle lavic Ïen, které se nesmûly mísit mezi nás muÏe v pfiízemí – kedu‰u, „Proslaveno budiÏ jméno boÏí“. KdyÏ jasn˘ hlas mého kamaráda Leona Czuczky, o nûco vy‰‰í neÏ ostatní hlasy, zatrylkoval Adaunoi zevoaus, BoÏe, ty spravedliv˘, políbili muÏi modlitební plá‰È, sloÏili jej a schovali modlitební kníÏky. Pult klapl a sousedovi se popfiál poÏehnan˘ ‰abat. Byl to osvobozující okamÏik, pfiísná hodina byla u konce, a kdyÏ jsme vycházeli ze synagogy provázeni cinkáním klíãÛ od pultu, klapotem sedadel a vítûzn˘mi závûreãn˘mi akordy sboru, zaãínal doopravdy den boÏí, jasn˘ a svobodn˘. Mûlo to pro mne s náboÏenstvím nebo s Bohem málo spoleãného, ale tak jsem to zaÏíval, jako nesrozumiteln˘, ponûkud matoucí rituál beze vztahu k Ïivotu. A moji spoluÏáci to neproÏívali jinak. Asi dvû tfietiny z nich byli katolíci, ostatní protestanti a Ïidé. Nikdo nebyl opravdu zboÏn˘, pro nikoho nebylo náboÏenství morální v˘zvou, Ïivotním obsahem, nûãím víc neÏ prázdnou formou. Jenom jeden z nás chodil ––––––––
17
pravidelnû do kostela – Karl Himmelbauer, „protoÏe by mû fotr jinak zmlátil“. Nikdo nám nevysvûtlil, Ïe náboÏenství mÛÏe b˘t víc neÏ mechanicky odfiíkaná modlitba. Angela Neugebauerová dokonce tvrdila, Ïe náboÏenství ohlupuje lidi a nese vinu na bídû chud˘ch. Ale ta byla zaujatá, její otec byl sociální demokrat, chodila do veãerních kurzÛ dûlnického vzdûlávacího spolku a rozdûlovala ve tfiídû nálepky s heslem Vzdûlání osvobozuje. Jen jednou jedinkrát jsem mûl skuteãnou náboÏenskou zku‰enost. Za námi se v synagoze modlil soukrom˘ uãenec dr. Ignaz Schütz, ahasverovská postava, velk˘ huben˘ ãlovûk se smutn˘ma a zároveÀ divok˘ma, py‰n˘ma oãima v asketické tváfii s dlouh˘m ãern˘m vousem a rozcuchan˘mi ‰ediv˘mi vlasy pod jarmulkou, pokr˘vkou hlavy, bez které Ïid nesmí pfiedstoupit pfied svého Boha. Byl ‰achov˘m redaktorem brnûnského Tagesbote a ze sv˘ch skrovn˘ch pfiíjmÛ financoval hnutí pro náboÏensk˘ smír mezi kfiesÈany a Ïidy. V jednom dvofie v Janské ulici, do kterého proniklo svûtlo jenom v poledne, zafiídil malou klubovnu, a v té pfiedná‰el malinké obci o ezoterick˘ch tématech: Idea svûtla v Ïidovství a kfiesÈanství; Spasil nás Kristus v‰echny? atd. Mûl povûst pov˘‰eného intelektuála a skromného svûtce, excentrika, kter˘ své velké nadání obûtuje úloze nemající vyhlídky. V Den smífiení se v synagoze zahalil od hlavy aÏ k patû do svého modlitebního plá‰tû a dovolával se z jeho temnoty hlasitû a údûsnû Boha, jeho hlas vibroval nad modlitbou obce, mocn˘ a pokorn˘. KdyÏ se pozdû veãer vyslovuje modlitba pfiiznání viny, aby se vyprosilo boÏí odpu‰tûní, avinu malkenu, doktor Schütz se bil do hrudi, jako by se doposledka obÏalovával. Pfii kaÏdém doznaném hfiíchu hluboce sklánûl své tfiesoucí se tûlo a vycházela z nûho nezmûrná dÛstojnost, obrovitost muÏe, kter˘ opravdu hovofií s Bohem – zkrou‰en˘, pokorn˘, vzne‰en˘ a siln˘. Pojmy jako obrovitost, pokora a vzne‰enost tenkrát docela jistû nepatfiily do oblasti m˘ch zku‰eností, pravdûpodobnû ani do mé slovní zásoby. Nevnímal jsem tedy souboj soukromého uãence Ignaze Schütze s Bohem tak, jak ho líãím. Co jsem zaÏíval, bylo nové a nesrozumitelné, bylo to cosi 18
––––––––
moÏného a nepochopitelného, vyzafiování, které v‰eteãn˘m, nafoukan˘m dvanáctilet˘m klukem otfiáslo. Nemohl jsem tehdy ani tu‰it, z jak˘ch propastí vyrval modlící se muÏ své zoufalství, aby je poloÏil svému Bohu k nohám. Ale kdyÏ ten okamÏik lovím ze své pamûti, narÛstá ostfie a pfiesvûdãivû k vylíãené zku‰enosti. ZáÏitek v‰ak pro mne pfii‰el pozdû, byl jsem uÏ pfiíli‰ nahlodán pochybnostmi, uÏ jsem zaãal Boha ‰idit – u nás doma na Po‰tovní 1. Bydleli jsme v druhém patfie, a kdyÏ jsem se vracel ze ‰koly, bûhával jsem o závod s v˘tahem, abych získal dÛkaz, Ïe BÛh není. Kdyby byl, musel by mít moc dokázat mi svou existenci a nechat v˘tah vyjet rychleji, neÏ jsem dosupûl nahoru. To nikdy nesvedl, aãkoli jsem mu mnohokrát dal pfiíleÏitost a nûkdy, abych byl fair, dokonce notn˘ náskok. „Proã vÏdycky lítበjako blázen za v˘tahem?“ zeptala se mû jednou paní Friedmannová ve ãtvrtém patfie. „Modlím se.“ Od té doby mû v‰echny partaje v domû, Ïidé i kfiesÈané, mûly kapku za blázna. Spor byl pfieru‰en krachem s na‰ím uãitelem kreslení. Profesor Schüch, velk˘, huben˘ a roztûkan˘, byl pronásledován mnoha ìábly: italsk˘m generálním ‰tábem, zánikem rakouské monarchie, sv˘mi rukávy u ko‰ile a pûtatfiiceti Ïáky tfiídy, ktefií dûlali kravál a na kreslení jim houby záleÏelo. Nebyl by nauãil malovat ani Picassa, protoÏe se za kaÏdou vûtou a za kaÏd˘m tahem ‰tûtce zarazil, aby si ulevil, a kaÏdou úlevu pfieru‰il pokusem narovnat svût, jenÏ se mu rozpadal. Vlastnû nám ho bylo líto. Váleãné rány tenkrát je‰tû nebyly zahojeny a on byl jejich obûtí stejnû jako na‰i spoluÏáci, jejichÏ otcové padli a své rodiny zanechali v nouzi. Bylo to tenkrát v letech 1922–1923 pofiád je‰tû pozadím na‰eho Ïivota, i kdyÏ se uÏ nepfiipomínalo, Ïe str˘c Armin pfii‰el o Ïivot v karpatské ofenzivû, Ïe paní Wirtheimová spáchala sebevraÏdu, kdyÏ po obou synech zÛstal nezvûstn˘ také její muÏ, Ïe existovali Ïebráci bez nohou ãi bez rukou a „tfiesavci“, které vyhrabali z obrovsk˘ch trosek po bombách, a Ïe za nóbl záclonami leckterého stfiedostavovského bytu, v nûmeck˘ch ulicích ãastûji neÏ v ãesk˘ch, se skr˘vala plíÏivá bída. ––––––––
19