Městskému soudu v Praze Hybernská 18 111 21 Praha 1 -----------------------------------
V Brně dne 5. dubna 2013
Žalobce:
Mgr. Michal Kincl, nar. 27.3.1986, bytem Neužilova 6, Brno, 625 00, adresa pro doručování: Rolnická 7, Brno, 625 00, ID datové schránky: mkrvv93, tel.: 608 409 506, e-mail:
[email protected]
Žalovaný:
Předseda Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy, JUDr. Vojtěch Filip, Komunistická strana Čech a Moravy, IČ: 00496936, sídlem Politických vězňů 1531/9, Praha 1, 111 21
o zrušení rozhodnutí předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy ze dne 2.4.2013 o zamítnutí odvolání a rozhodnutí Komunistické strany Čech a Moravy o částečném odmítnutí poskytnout informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 18.3.2013
Žaloba
Dvojmo Soudní poplatek bude uhrazen bezhotovostně na výzvu soudu
1
Přílohy: přípis žalobce ze dne ze dne 11.3.2013, přípis Komunistické strany Čech a Moravy ze dne 13.3.2013 informací, přípis žalobce ze dne 14.3.2013, rozhodnutí Komunistické strany Čech a Moravy ze dne poskytnout informaci, odvolání žalobce ze dne 18.3.2013, rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání ze dne 4.2.2013.
o částečném poskytnutí 18.3.2013 o odmítnutí
2
I. Dne 4.4.2013 bylo žalobci doručeno rozhodnutí předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy ze dne 2.4.2013 o zamítnutí odvolání do rozhodnutí Komunistické strany Čech a Moravy o částečném odmítnutí poskytnout informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 18.3.2013. Žalobce napadá rozhodnutí předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy ze dne 2.4.2013 v celém jeho rozsahu. II. Rekapitulace skutkového děje Přípisem ze dne 11.3.2013 požádal žalobce Komunistickou stranu Čech a Moravy o poskytnutí informace dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím v následujícím znění: „Jaký je celkový počet členů Komunistické strany Čech a Moravy ke dni 11. března 2013? Jaký je počet členů strany v městě Brně a MČ Brno - Bohunice ke stejnému dni?“ Přípisem ze dne 13.3.2013 zaslaným prostřednictvím e-mailu částečně poskytla Komunistická strana Čech a Moravy informace v následujícím znění: „Vážený pane, zasíláme odpověď na Váš dotaz. Celkový počet členů KSČM ke dni 31.12.2012 je 53.479. Počet členů KSČM v obvodu Brno-město je 1.409.“ Informace stran počtu členů v MČ Brno – Bohunice poskytnuta nebyla, což žalobce zkonstatoval svým přípisem ze dne 14.3.2013. Přípisem ze dne 18.3.2013 zaslaným prostřednictvím e-mailu sdělila Komunistická strana Čech a Moravy, že se necítí být povinným subjektem ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím a že odmítá poskytnout informaci o počtu členů strany v MČ Brno – Bohunice. Žalobce považoval tento přípis z prizmatu materiálního hodnocení za rozhodnutí o částečném odmítnutí poskytnout informaci dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Přípisem ze dne 18.3.2013 podal žalobce žalovanému odvolání do rozhodnutí Komunistické strany Čech a Moravy o částečném odmítnutí poskytnout informaci dle ustanovení § 16 zákona o svobodném přístupu k informacím ze dne 18.3.2013. Věcnou příslušnost žalovaného vyhodnotil žalobce dle ustanovení § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím. Přípisem ze dne 2.4.2013 zamítl žalovaný odvolání do rozhodnutí Komunistické strany Čech a Moravy o částečném odmítnutí poskytnout informaci, když uvedl, že Komunistická strana Čech a Moravy není povinným subjektem dle zákona o svobodném přístupu k informacím. Důkaz: přípis žalobce ze dne ze dne 11.3.2013, přípis Komunistické strany Čech a Moravy ze dne 13.3.2013 o částečném poskytnutí informací, přípis žalobce ze dne 14.3.2013, rozhodnutí Komunistické strany Čech a Moravy ze dne 18.3.2013 o odmítnutí poskytnout informaci, odvolání žalobce ze dne 18.3.2013, rozhodnutí žalovaného o zamítnutí odvolání ze dne 4.2.2013.
3
III. Politická strana jako veřejná instituce Dle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím jsou povinnými subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, inter alia, veřejné instituce. Politická strana vzniknuvší dle zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích je veřejnou institucí a je tedy povinna poskytovat informace dle obecného informačního zákona. Svobodný přístup k informacím působí jako významný kontrolní mechanismus ve veřejné správě a patří tak do systému záruk zákonnosti, ale též mimo ni, jako významný kontrolní prvek v demokratickém právním státě vůbec. Právo na informace patří mezi základní politická práva garantovaná Listinou základních práv a svobod v jejím čl. 17 odst. 5. Podmínky a provedení tohoto práva pak stanoví zákon, zejména pak zákon o svobodném přístupu k informacím. V § 2 odst. 1 tohoto zákona jsou vymezeny povinné subjekty, které mají podle tohoto zákona povinnost poskytovat informace vztahující se k jejich působnosti, těmi jsou mj. i veřejné instituce. Neurčitý pojem veřejná instituce se několikráte snažil vyložit Ústavní soud: Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 24. ledna 2007 v řízení sp. zn. I. ÚS 260/06 poukazuje na nutnost reflexe toho, že pro konečný závěr, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou, je třeba akcentovat i jiná kritéria než způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu), která mají v souvislosti s takovou otázkou význam. Pokud totiž usilujeme o vyřešení otázky, zda má ten který subjekt povahu veřejné instituce, je nutno přistoupit ke zkoumání jeho povahy. Přitom je zřejmé, že ze samotného způsobu vzniku (zániku) instituce - který ve své podstatě znamená v jistém smyslu „formální“ hledisko - nelze logicky vyvodit úplný a přesný závěr o povaze dané instituce, neboť ta je ovlivněna i dalšími faktory. Dle názoru Ústavního soudu je třeba reflektovat skutečnost, že se v činnosti mnoha institucí prolínají aspekty soukromoprávní s veřejnoprávními a rozhodující pro kvalifikaci instituce jako veřejné či soukromé potom je, které aspekty převažují. Zařazení zkoumané instituce pod instituci veřejnou či instituci soukromou tak musí vyplývat z „převahy” znaků, jež jsou pro instituci veřejnou či soukromou typické. Lze si tak představit instituci, která kupříkladu v procesu svého vzniku (zániku) obsahuje soukromoprávní prvky, nicméně ostatní hlediska budou směřovat k závěru o její veřejnoprávní povaze. Pouze na základě přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu v procesu vzniku instituce tak nelze konstruovat o její povaze úplný a přesný závěr. Mezi relevantní hlediska pro určení, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou, patří dle přesvědčení Ústavního soudu nejen: a) způsob vzniku (zániku) instituce (z pohledu přítomnosti či nepřítomnosti soukromoprávního úkonu) b) hledisko osoby zřizovatele (z pohledu toho, zda je zřizovatelem instituce jako takové stát či nikoli; pokud ano, jedná se o znak vlastní veřejné instituci), c) subjekt vytvářející jednotlivé orgány instituce (z toho pohledu, zda dochází ke kreaci orgánů státem či nikoli; jestliže ano, jde o charakteristický rys pro veřejnou instituci) ale zároveň také: d) existence či neexistence státního dohledu nad činností instituce (existence státního dohledu je přitom typická pro veřejnou instituci) a e) veřejný nebo soukromý účel instituce (veřejný účel je typickým znakem veřejné instituce). Prostřednictvím těchto kritérií je pak nutno zkoumanou instituci posuzovat a podle výsledku dojít k závěru o její veřejné či soukromé povaze.
4
Při posuzování, zda se v konkrétním případě jedná o veřejnou či soukromou instituci, by však hodnocení kritérií mělo být přiměřené ad hoc konkrétnímu typu subjektu. Kritéria pod písm. d) a e) jsou dle mého názoru v tomto případě natolik významná, že převyšují význam kritérií předchozích, a to zvláště s přihlédnutím k těmto skutečnostem: Politická strana je bezesporu podrobena státnímu dohledu, když je povinna předložit každoročně do 1. dubna Poslanecké sněmovně k informaci výroční finanční zprávu, která je navíc veřejná (§ 18 z. č. 424/1991 Sb., dále jen „cit.z.“). Za splnění zákonných podmínek je politická strana částečně financovaná i státem prostřednictvím příspěvků ze státního rozpočtu a hospodaří tedy s veřejnými prostředky - s prostředky daňových poplatníků (§ 17 odst. 4 cit.z.). Ti by proto v rámci „zpětné vazby, kontroly a transparentnosti“ měli mít jednoznačně právo na poskytnutí informace o subjektu, který s jejich prostředky takto nepřímo nakládá. Politická strana je rovněž založena výhradně za veřejným účelem. Už v samotných stanovách připojovaných k návrhu na registraci musí být uvedeny programové cíle (§ 6 odst. 2 písm. b cit.z.), od kterých se odvíjí (nebo by se měla teoreticky odvíjet) programová činnost strany. Není pochyb, že politické strany cílí svůj program na potenciální voliče, aby dosáhli úspěchu ve volbách a získali roli prostředníka při správě věci veřejných. Účel založení politické strany proto nelze považovat za jiný než veřejný. Toto kritérium je natolik významné, že dalece převyšuje všechna ostatní. Jako paradox shledávám dále fakt, že předmětná strana poskytla informaci o celkovém počtu jejich členů, avšak odmítá poskytnout informace o počtu členů jedné její konkrétní místní buňky, když se opírá o domněnku, že politická strana není veřejnou institucí. Kdyby si za oním závěrem stála, nebyl by přece důvod poskytovat jakoukoli informaci. S hodnocením politické strany jako veřejné instituce ostatně taktéž pracuje soudobá správně-právní nauka. JUDr. Petr Kolman, Ph.D. chápe politické strany jako veřejnoprávní korporace sui generis hospodařící s veřejnými prostředky (příspěvek ze státního rozpočtu), které jim za splnění určitých okolností přiznává zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách, ve znění pozdějších předpisů. Nepřiznání informační povinnosti těmto politickým stranám by pak odporovalo principům transparentnosti veřejného politického života a demokratickým zásadám založených Ústavou1. K interpretaci pojmu veřejná instituce odkazuje žalobce taktéž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19.10.2011, č.j. 1 As 114/2011 – 121, ve kterém je obsažena aktuální rešerše relevantní judikatury. I podle tohoto rozhodnutí lze dospět k závěru, že politická strana je veřejnou institucí. I V. V potenciálu precedenčního soudního rozhodnutí, které by podřadilo politickou stranu pod pojem veřejná instituce, jsou dalekosáhlé kultivační změny tuzemského politického prostředí. Politické strany přestanou být vnímány jako tajemné uzavřené entity, což zprostředkovaně posílí i legitimitu volených funkcionářů. Navíc může být v některých případech posílena i vnitřní kontrola činnosti strany. Zájem na poskytování informací politickými stranami významně převyšuje případné negativní konsekvence z toho vyplývající.
1
KOLMAN, P. Právo na informace. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2010. s. 72.
5
V. Na základě výše uvedeného žalobce navrhuje, aby soud vydal tento r o z s u d e k: Rozhodnutí předsedy Ústředního výboru Komunistické strany Čech a Moravy ze dne 2.4.2013 o zamítnutí odvolání a rozhodnutí Komunistické strany Čech a Moravy o částečném odmítnutí poskytnout informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ze dne 18.3.2013 se ruší.
Mgr. Michal Kincl
6
