Č v a c h t a l
Časopis 69. oddílu Modrý delfín
Září 2014
Milí delfíni
Kalendář akcí
neotrávil, nevyzval na souboj a tak nezbývá než konstatovat, že vedoucí oddílu zůstává Kamča, jejími zástupci jsou Malej a Upír. Nedílnou součástí oddílového vedení jsou rádci družin - Koník, Tenoš a Anička. Doufám, že se se všemi budeme A pak tu máme už téměř patnáctileté v tomto hojném počtu scházet nejen podrádce - ostřílenou (to jako zkušena schůzkách ale také výletech, strá- nou) Saru a zcela nově i Pandu, kteří víme společně podzimní prázdniny, pomalu nakoukávají pod pokličku oslavíme oddílové vánoce a úspěšně vedení. vkročíme do roku 2015. Ale to tro- Vedoucím přeji hodné, klidné milé děti, dostatek energie, nápadů a odchu předbíhám. V řadách vedení oddílu se přes hodlání. Všem ostatním potom hodprázdniny neodehrál žádný vojen- né vedoucí, spoustu legrace, nových sko-politický převrat, nikdo nikoho zážitků a prima kamarádů! Vítejte v novém školním, ale hlavně skautském, roce. První schůzku i výpravu máme za sebou a nezbývá nám, než všem poděkovat za přízeň. Tři družiny, které máme jsou letos plné holek a kluků až k prasknutí!
Kdy 27. 9.
Co Výroba draků + drakiáda
říjen 11. 10. 24. – 28. 10. 31. 10. – 2. 11. 21. – 23. 11. 28. – 30. 11. 12. – 14. 12.
Výstava fotek z činnosti oddílu Jednodenní výlet – Švédův stůl Podzimní prázdniny ZK Chameleon – 1. víkend Rádcovský kurz Rozrazil ZK Chameleon – 2. víkend Vánoční výprava
Pro koho celý oddíl, rodiče, veřejnost veřejnost celý oddíl celý oddíl Koník Panda Koník celý oddíl
Kontakty na vedoucí
Schůzky Kdo Mladší vlčata a světlušky (6 – 8 let) Starší vlčata a světlušky (9 – 11let) Skauti a skautky (11 – 15 let)
Kdy čtvrtek 16.30 – 18.30 pondělí 18:00 – 20.00 úterý 16.30 – 18.30
Prosíme rodiče či děti, aby se v případě nepřítomnosti omlouvali rádci družiny! 2
Kamča - Kamila Dufková
[email protected] 721 309 894 vedoucí oddílu, rádce družiny Lupus
Koník - Veronika Hajnová
[email protected] 732 734 993 rádce družiny Taurus
Upír - Tomáš Slavík
[email protected] 605 345 253 zástupce vedoucí oddílu, rádce družiny Lupus
Tenoš - Michal Janák
[email protected] 733 394 723 rádce družiny Taurus
Malej - Ondra Černý
[email protected] 776 169 868 zástupce vedoucí oddílu
Anička
[email protected] 604 361 624 rádce družiny Pyxis 3
Reportáž psaná na kapačce „Pán je z Brna, tak ho dáme do Bohunic, ne?“ řekl záchranář poté, co mě downloadovali ze stanu a s pomocí Tenoše a Malýho vynesli na srandovních nafukovacích nosítkách na cestu nad táborem a naložili do sanitky. Slovo dalo slovo a jelo se. Drncalo to slušně, ale já jsem nedrncal, protože jsem byl znehybněn těmi nafukovacími nosítky.
divné usmíření a nastal mír. Nevím jak to popsat jinak, ale tohle jsem cítil.
Pak mě převezli na oddělení jménem JIP, kde jsem potkal srandovní paní doktorku a sestřičky, které byly taktéž veselé kopy a po jednom nebo dvou usnutích jsem už frčel dalšími chodbami a dveřmi, až jsme dojeli pod jakási obrovská světla, kolem Cesta do Brna byla docela dlouhá, stály vrnící přístroje, všude byly habolelo mě tělo a divně brněly ruce. dičky a displeje. Pan doktor mi dal Ve městě jsme jeli s houkačkou a za dýchnout z jakési trubice nasládlý chvíli byli v Bohunicích. A už mi nad vzduch, a řekl, že mi dá anestezii. hlavou míjely stropy a nosítka (nyní Dostal jsem injekci, všechno se divs kolečky naspodu) přebírali další ně zavlnilo, já jsme řekl „To je síla...“ lidé, až jsem zaparkoval na jakém- a probudil jsem se někde úplně jinde. si sále. Tam mě vysvlékli, prohlédli a poslali do takového sci-fi tunelu, Strašně se mi chtělo spát, ale měl který mi zrentgenoval příšerně bolící jsem nějaké povinnosti, jako odpovíkrk. Došlo i na injekce a braní krve dat na otázky, jak se cítím, jestli mě z horní strany zápěstí. Nebrečel jsem něco bolí, jestli hýbu nohama (šlo (abyste si nemysleli, jako). Když do- to!), rukama (taky! Joo!) a podobně. razily výsledky rentgenu, tak se dok- Přišly se na mě podívat i nějaké výtor zděsil. Připravil mě na nejhorší pravy turistů (rodiče, manželky, dok– musím hned na operaci, protože toři), některé si ale nepamatuji. Pomám rozdrcený sedmý krční obratel řád jsem spal, bylo mi hrozně špatně a hrozí ochrnutí od krku dolů. Přita- a trčely ze mě různé hadičky, na jekal jsem, že rozumím a snažil se to jichž druhých koncích byly divné názpracovat. Už nikdy se nepostavit na doby a pytlíky s kapalinami různého nohy, nehýbat s rukama, nedloubat stupně odpornosti. Nějak jsem se se v nose. Moc se mi tato představa prospal do plného vědomí a začal žít. nelíbila. Teda, nelíbila se mi ani tro- Dostal jsem běžné jídlo a pití, mohl chu. Ale v tu chvíli přišlo nějaké po- jsem mít brýle na nose (jedna sest4
ka Vendy, která v Bohunicích sestřičkuje. Bylo o mě dobře postaráno, ale už jsem moc chtěl domů. Po týdnu od operace se mi to splnilo.
řička mi je nasadila, protože jsem ji zdravil už po páté a jí se mnou došla trpělivost). Sestřičky mně otáčely na posteli a umývaly vleže. Dokonce došlo i na čištění zubů vleže. Vzhledem k tomu, že jsem se nemohl vyčurat, tak do mě vsoukali v pořadí již osmou hadičku. V podvečer téhož dne jsem se s pomocí asi čtyř sestřiček postavil a jen o něco málo větší rychlostí, než jakou leze šnek jsem došel na záchod. Je to zázrak, že tady někdo druhý den po operaci chodí, říkali všichni okolo. Přestože mě každý krok hrozně bolel, protože mi při operaci nahradili ten rozdrcený obratel kusem mé vlastní pánevní kosti, tak jsem byl také strašně moc rád, že chodím. CHODÍM!
Takže tak nějak začaly moje letošní prázdniny. Chtěl bych moc poděkovat všem, kteří na mě mysleli, psali mi a kreslili dopisy, volali mi a chodili na návštěvy. Kamče, že zavolala záchranku, Malýmu a Tenošovi, že mně spolu se záchranáři vynesli z tábora. Charliemu a jeho kamarádovi Tomovi za jejich podíl na tom, že mně pan doktor tak dobře spravil. A Aničce, že byla se mnou, i když vám vytahovala klíšťata na táboře. Upír
A po nějaké době jsem byl přesunut z oddělení ARO na oddělení JIP, které bylo méně hezké, bylo tam víc pacientů a větší frmol a další den už na normální oddělení. V pokoji jsme byli tři – kluk, který u filmu zajišťuje pohyb kamery s asi na čtyřikrát přelomeným lýtkem a další spolupacient s oběma zlomenýma rukama a krčním obratlem. Byli to pohodoví spolupacienti a byla s nimi sranda. Byli nadšení z toho, že mají konečně na pokoji někoho, u koho se vyskytly jak zdravé ruce, tak zdravé nohy a kdo je tedy schopen donést desetikorunu do automatu spouštějícího televizi. Také mně ošetřovala Tenošova kamarád-
5
Puťa Puťa Puťák Jedna, dva, mnoho krás letošního A volali jste mu? puťáku rozpravu s Koníkem o feno- Volali. A já jsem mu dokonce volala menální roverské akci vedl Žeryk už v šest, protože jsme byli domluveJá jsem na puťáku nebyl. Přišel jsem ní, že kdyby náhodou zaspal, tak že ho to probudí. A bohužel mi bylo řeo hodně? Myslím, že určitě jo. Nejvíc se mi čeno: „Koníčku, já to asi nedám“. Pak jste šli na vlak. Kam se jelo?
líbilo, že tam byla hrozně krásná atmosféra. Hrozně přátelská, bylo tam hodně super lidí a hrozně jsme si to užili. V pátek na srazu jsme byli já, Kamča, Fido, Malej, Sara, Vojta a Kiwi. Později přijel ještě Šampus s Baci, ta taky musela bohužel dřív odjet.
Zpočátku nikdo nevěděl, kam pojedem. Bylo to vymyšlený tak, že jsme museli najít a poprosit nějakého vousatého pána (to se taky házelo korunou: kdyby padla druhá strana mince, museli bychom prosit nějakou usměvavou paní) aby hodil pro změSraz byl v šibeničních sedm hodin nu kostkou. Byly tři možné destinace, nakonec nám padly Jeseníky. Ale ráno... zaspal někdo? Nó, zaspal! Tenoš! A ani se neukázal! úplně první vousatý pán nám hodit kostkou nechtěl, udělal jenom takový tfuj tfuj. Zajímavý na tom bylo to, že to bylo všechno na trase vlaku Slovenská strela. A co byly ty další dvě možnosti? Broumovsko a Český ráj. A nakonec to teda padlo na Jeseníky... První cíl cesty byly Dlouhé Stráně – úžasná přečerpávací elektrárna, největší široko daleko. Fajn bylo, že jsme tam potkali rodinu od Palečka! V pátek bylo ale nejdůležitější vyjít na hřeben, kde vedla – podle Kamči pěkná – cesta. A moc jsme se těšili, že bude výhled. Přespávali jsme kou6
sek od toho, snad dva kilometry od Strání. Ale bylo to takový rašeliniště!
Měli všichni pláštěnky a nepromokavé oděvy?!
Bylo tam mokro?
Ehm... myslím, že jsme to s Malým podcenili. Naše kalhoty byly značně nenepromokavé. Malej si zapomněl goretexovou bundu a tak. Měli jsme pláštěnky, ale voda z pláštěnek nám stékala na naše velmi neturistické kalhoty, které byly okamžitě durch. A Malej byl na sebe poměrně tvrdý a celou dobu si nadával. Další problém byl s množstvím jídla, které jsme si s Malým přivezli. My jsme měli jídlo, ale... bylo ho málo. Tady bych chtěla moc poděkovat Kiwi (možná je vlastně dělala její maminka), která si přinesla tak trojnásobek toustů, než mohla sníst, tak to stačilo i pro mě a pro hladovýho Malýho.
No, mokro... byly tam takový bažinky... a tak... Tak to bylo trochu slabší místo na přespání, bylo aspoň trochu rovné! A o půl noci se k nám přidal Šampus s Baci, kteří přijeli po práci. Bylo hezky? Bylo moc pěkně. Hrozně jsme se těšili na výhled další den... jenže... ráno jsme se probudili a uviděli jsme mlhu. A nebylo nic vidět. Byla mlha a celou dobu pršelo. Neviděli jsme vůbec nic. Déšť trochu ustal, když jsme se dostali dolů do údolí. Tam už to byla relativně dobrá cesta. Sbírali jsme borůvky...
A jak jste byli vybavení proti dešti? Takže v sobotu jste jenom chodili? 7
Nebo byla i návštěva nějakého objektu?
A vyfotili jste se?
zmokli a blbě jste si postavili stan :) ?
No objektu... hospody! Byli jsme zničení z toho deště. Tam jsme se stavili na oběd. Měli jsme takový klasiky, halušky, svíčkovou a tak. Všichni jsme taky měli kulajdu. Pak jsme vymysleli hru na písničky. Takovej slovní fotbal s písničkama. Jedna skupinka začala zpívat písničku a pak druhá skupinka musela zazpívat nějakou jinou písničku, ve které bylo slovo, které bylo i v té první. To nás fakt bavilo. Další den jsme vylezli na Rabštejn. To je taková zřícenina. A tam se dá i lézt, ale moc se nám do toho po tom dešti nechtělo, aby se nikomu nic nestalo. Tak jsme vylezli jenom nahoru na vyhlídku, tam byly udělaný takový schodečky.
Jasně! Kde jste vlastně spali?
Nó... ten stan byl postavenej dobře, ale na špatným místě.
To jsme spali v malebném lese, kde bylo borůvčí, mech a tak... Avšak byl tam nerovný terén, což bylo vcelku hodně problematické, neboť jsme se nemohli do toho stanu poskládat. Navíc v našem stanu – naše čtveřice byla já, Kamča, Fido a Malej – a Fido, aby neutlačoval Kamču, tak si lehl úplně doprostřed a zabral vlastně celý stan. Je takový neskladný. Tak jsme to odnesli zase my...Nejmíň nadávala Kamča a nejvíc Malej. Jak si kdo ustele, tak si taky lehne... Čili v pátek a v sobotu jste se předvedli jako mimořádní skautští vedoucí tím, že jste neměli jídlo, bezvadně jste
8
A čím jste se pak vyznamenali v neděli? No, to jsme jenom šli na Rabštejn. Ale taky jsme vymýšleli různé definice mlhy a metafory mlhy a taky jsme převzali aritmetiku počítání jedna, dva, mnoho! Jo, to jsem viděl na zápisu z rady. Já jsem si říkal, co to je za šifru... Jo, to je z puťáku. Když něco počítáš, tak je to jedna, dva, mnoho. Tak jsme přemýšleli, jak se počítá s mnohem. li skvělou hru, znáš to, jak se udělá Čili v pátek Dlouhé Stráně, v sobotu z ruk takovou tu pyramidu a vždycky matematický dýchánek, v neděli Rab- se vyndává ta spodní? Tak jsme hráli totéž, ale s nohama. Bylo to moc štejn. Co se dělo v pondělí? zábavné, ale tuhle hru dost odnesla To jsme sešli do Šumperku. Měli Kiwi, protože má mrňavý nožičky. jsme cíl v neděli přijít do Šumperku co nejdřív, abychom mohli sníst co Má teď nohy jako Kačer Donald? nejvíc větrníků! A v tom jsme byli No, spíš zlámaný holeně... fakt úspěšní: všichni jsme se přecpali větrníkama v cukrárně. Neděle už Snad se z toho dostane. Kolik jste ušli kilometrů? byla v takovém pohodovém duchu. Že bychom vynalezli oddílovou od- Celkem 55. Čili každý den tak 15 – a v to pondělí to nutně bylo kratší. borku „jedlík větrníků“? Kvůli těm větrníkům. Tak tu by si nejspíš zasloužil Malej: ten o větrnících mluvil celej puťák. A závěrečná otázka: jaký způsob přípravy toustů si na příští puťák vybeMěli jsme každej tak čtyři zákusky. reš? Nebylo vám špatně? Jednoznačně šunka a sýr – jako to Ne! A pak jsme jeli ze Šumperku měla Kiwi! vlakem domů. Tam jsme taky hrá9
(může být i dole), vařič apod.
Praktický návod JAK sbalit batoh se, co k životu potřebuje a naopak, co tahá na zádech za zbytečnosti (NE, kartáček na zuby není zbytečnost:).
Chce-li si dítko maximálně pohodlně přežít a užít si i vícedenní výpravy, je kromě správného batohu na zádech velmi důležité to, jak si věci do batohu sbalíte.
2. Všechny věci patří dovnitř batohu. Proč? Batoh je od toho, aby se věci Než se dostaneme k praktickému ná- balily do něj, nikoli od toho, aby se vodu, vždy se snažte dodržovat ná- věci připevňovali na něj. Připevňovat věci na batoh je projev nouze sledující základní pravidla: 1. Batoh si vždy balí člověk, který jej když se něco připevňuje na poslední chvíli, nebo když se něco špatně balí ponese. Proč? dovnitř (např. víko od kotlíku). Věci Protože pak má dotyčný přehled, přidělané na batoh plandají, upadáKDE co má a CO s sebou má. Naučí vají a různě se zadrhávají.
Rozložení podle váhy Pro co nejpohodlnější nesení batohu je důležité, aby měl správně rozložené těžké a lehké věci. Cílem je, aby těžiště batohu spočívalo nad těžištěm člověka.
2. Středně těžké věci (oblečení, různé specifické vybavení…) se umísťují opět do první poloviny batohu, ale není již tolik nutné, aby byly co nejblíže k zádům (tam jsou ty těžké).
1. Těžké věci (jídlo, pití, stan, celta…) by měly být umístěny co nejblíže k zádům a v horní polovině batohu (pozice na lopatkách).
3. A nakonec lehké věci (spacák, některé osobní věci, oblečení) se umístí do spodní poloviny batohu případně do postranních kapes.
Rozložení podle použití Kromě váhy je důležité, aby se věci, které se více používají, umisťovali tak, aby se k nim kdykoli dalo dostat a jednoduše je šlo vytáhnout. Naopak věci, které se tolik nepoužívají, nebo se použijí jen jednou a to někde, kde je čas je vybalit patří až na spodek batohu.
1. na spodek batohu se hodí: spacák, oblečení na spaní, náhradní boty, oblečení (spodní prádlo, náhradní oblečení, ručník, hygienické potřeby, malý batoh apod.) 2. střed batohu: například láhev s pitím, ešus, nafukovací karimatka 10
pláštěnka, čepice, rukavice, sluneční 3. na vrch batohu: přezůvky, svačina, brýle, baterka (drobné věci se dají bunda nebo mikina na přioblečení, dát např. do vrchní kapsy batohu)
Balení krok po kroku (např. jednou za den): spacák, stan, skládací karimatku. Pak přijde spodní prádlo, ponožky a trička. Na ně mikina. Pak hygienické potřeby, ešus, pití (lze dát též do boční kapsy nebo síťky). Úplně navrch přezůvky 2. Náklad si tématicky rozdělíme na a přiměřená svačina. Větrovku/bunmenší hromádky, které můžeme dát du a pláštěnku musíme mít při ruce, třeba do igelitových tašek nebo pyt- je lepší dát je do vrchní nebo boční líků: trička, spodní prádlo; ponož- kapsy. ky; mycí potřeby a ručník; větrovku TIP: Maličkosti jako kapesník, peněa pláštěnku. Proč? Když budeme ženku, jelení lůj, brýle dejte do bočněco hledat, není nutné vyházet ních kapes, aby byly rychle při ruce. všechny věci. Když nás přepadne déšť a nemáme nepromokavý batoh nebo pláštěnku na něj, náklad v igelitu nenavlhne. Sáčky se pak na cestách hodí i na odkládání špinavého prádla či odpadků. 1. Všechny potřebné věci dáme na hromadu: spacák, karimatka, ešus, náhradní oblečení, hygienické potřeby, ručník, pláštěnka, větrovka, boty, uzlák, šátek, baterka, láhev na pití, jídlo apod.
TIP: kapacitu i kompaktnost batohu zvětšíte tím, že využijete každé volné místo. Proto je dobré zaplňovat duté věci (např.: ešus) a volná místa v hlavní komoře batohu různými menšími věcmi (do ešusu třeba jídlo, mýdlo v obalu), ideální jsou například ponožky, nebo šátek, uzlák apod, které se dají nacpat všude a vyplní tak každou skulinu. 3. Do spodní části ukládáme věci, které budeme potřebovat nejméně
11
4. V této chvíli bychom měli být sbaleni, vyjma toho, co budeme mít oblečené a pěnové karimatky, která může být jako jedna z mála výjimek připevněná na batohu. Každý batoh umožňuje jiné připnutí - z vrchu, z boku nebo uchycení pod batoh. V každém případě ji upevníme stočenou a pořádně staženou řemínky - nesmí na batohu plandat a překážet v pohybu (např. karimatka pod batohem může být nepříjemná pro chůzi)!
5. Závěrečným krokem je perfektní dotažení všech kompresních (stahovacích) popruhů tak, aby se nikde nic nehýbalo, batoh se nekřivil (pokud se po dotažení křiví, je špatně sbalený). 6. Sbalený batoh postavte do prostoru – neměl by se kácet. Dejte si jej na záda – nikde by nic nemělo tlačit a patřičně - s pomocí rodičů - dotáhněte i ramenní popruhy a nastavte bederní pás.
Vybavení na akce Vybavení, které je potřeba na akce našeho oddílu je rozlišeno do tří skupin, podle typu akce, která se chystá.
Vybavení A – Schůzka přezůvky, zápisník, tužka, uzlák, šátek, pití, (KPZ – pro ty, kdo ví, co to je)
Vybavení B – Jednodenní výprava Na sebe: pevná obuv(pohorky), batoh, oblečení přiměřené počasí V batohu: vybavení A (kromě přezůvek), jídlo a pití na celý den, náhradní oblečení a pláštěnku. Další věci dle instrukcí ke konkrétní akci
Vybavení C – Vícedenní výprava Na sebe: pevná obuv(pohorky), batoh, oblečení přiměřené počasí V batohu: jídlo na první den, pití, uzlovačka, zápisník, tužka, KPZ, kapesní nůž, pláštěnka, věci na spaní (spacák, karimatka, pyžamo), věci na převlečení – kalhoty, tričko, mikina či svetr, dostatek ponožek a spodního prádla, šátek, tenisky, přezůvky, karimatka, ešus, lžíce, baterka, hygienické potřeby – kartáček, pasta, mýdlo, ručník další věci dle instrukcí ke konkrétní akci
