zprávy roudnické farnosti 6. číslo květen 2015

zprávy roudnické farnosti 6. číslo – květen 2015

ÚVODNÍK Vydat se na cestu V uplynulých týdnech jsme prožili dvě pozoruhodně inspirativní události, které společně poukazují na podobné téma. V neděli 19. 4. jsme společně s Dominikem kardinálem Dukou, kněžími a věřícími z farností podřipského vikariátu vystoupili na Říp. Mše se zúčastnilo a na slunci se propeklo více než 200 poutníků. Moc nás to potěšilo a děkujeme všem, kdo si jako nedělní program zvolili nepohodlí prudkého kopce a prudkého slunce, aby se společně modlili za naši zemi. Potěšilo nás i to, že jste po mši zůstávali a pobývali společně u dixielandu Vlastimila Jurčíka, ctiněveského piva, krásných svatojiřských perníků z Bechlína či u výtvarné dílny. Ukázalo se, že setkávat se v rámci vikariátu, neuzavírat se jen ve farnosti, ale podnikat akce společně s věřícími z blízkého okolí má nepochybný smysl i budoucnost. Rádi bychom se nad tím společně s vámi zamýšleli a v budoucnu nabízeli více příležitostí k podobným setkáním. O týden později, když Říp objížděly kolotoče a obalila cukrová vata, se pod heslem "Proč Bůh? Proč umění? Proč já?" setkala na proboštství dvacítka lidí z různých křesťanských církví, kteří se zabývají některým druhem umění či tvorby. Skupina pestrobarevná: zastoupeni byli malíři, sochaři, muzikanti, historici umění, divadelníci; profesionálové i ti, kdo se uměním zabývají jen ve volném čase; lidé různých spiritualit, různých názorů, vkusů a zaměření společně strávili víkend, v němž mnoho hodin hovořili a snažili se, nakolik je to vůbec možné, prozkoumat a naplnit pojem současného kvalitního křesťanského umění.

Také společně navštívili ateliér Evy Brodské, vytvářeli krátké happeningy na biblické téma a intenzivně se modlili za to, aby v nepřehledné současnosti bylo umění skutečně živé a dynamické, aby k lidem skutečně promlouvalo a aby bylo (tak často citovanou, a přesto tak výstižnou) solí země. Jedním z hostů víkendu byl známý "komediant Boží" Víťa Marčík, který se přes 20 let zabývá pouličním divadlem, divadlem v kostelích i ve školách a hraje o Pánubohu skrytě a opisem, ale i přímo (pašije, Markovo evangelium, Labyrint světa aj.) Sobotní dopoledne patřilo jeho vyprávění, ve kterém skromně líčil příběh svého obrácení, vysvětloval, jak rozumí tvorbě a jak se jemu osobně spojuje s vírou, a hojně podporoval mladší tvůrce. O den později se účastníci shodli, že ačkoli jsou navzájem tak velmi odlišní, chtějí ve svém setkávání pokračovat a chtějí spolupracovat a tématem umění a víry se společně zabývat i dál. Naplánovali společné podzimní sympozium a my se snad můžeme těšit na závěrečnou výstavu. Zvláštním způsobem do toho všeho zapadá text papeže Františka, který jsme vyslechli poslední dubnovou neděli v kázání. Papež také mluví o "vnitřním exodu", o důležitosti vyjití ze sebe a vydání se na nejistou cestu do neznámé budoucnosti. Dva víkendy za sebou jsme to v mnohém a s mnohými zakusili. Přeju nám všem, aby se nám co nejčastěji dařilo se na tyto vnitřní poutě vydávat - i když je cesta strmá a počasí nepříznivé. Zuzana Horáková

HISTORIE Slavíme 400. výročí založení kapucínského kláštera

Z Krkonoš na Podřipsko Narodil jsem se v Trutnově, dětství však od jednoho do deseti let prožil ve Štětí, kde byl můj otec zaměstnán v cukrovaru jako technický úředník. Ve Štětí jsem chodil nejen do Obecné školy vedle kostela, ale i na hodiny klavíru k regenschorimu, který bydlel naproti někdejší měšťanky. Když mi zemřel otec (bylo mi 10 let), přestěhovala se maminka se mnou zpět do Trutnova, kde měla své příbuzné a kde jsem začal chodit do gymnasia. Po dvou letech jsme se znovu stěhovali, a to do Ústí nad Labem, kde jsem pokračoval ve studiu v tercii a kvartě. Odtamtud mne po zrušení českých škol prakticky vyhnal Hitler, okupující Sudety. Nejbližším protektorátním městem byla Roudnice nad Labem, kde jsem mohl v gymnasijním studiu pokračovat až do maturity. Maminka ale zůstala bydlet v Ústí, a tak jsem musel v Roudnici bydlet v podnájmu. Dobří lidé nám poradili pana Betku, lakýrníka v Riegrově ulici, odkud bylo jen pár kroků k historické budově reálného gymnasia naproti kapli sv. Josefa. Betkovi se o mne starali jako o vlastního syna a i když byli evangelíci a já katolík, předběhli jsme v toleranci II. vatikánský koncil. Oni chodili do evangelického kostela, u něhož se právě začala přistavovat věž. Chodili nejen v neděli, ale i uprostřed týdne na biblické hodiny a doma si četli Písmo svaté. K dispozici měli bibli Kralickou, která byla v českém jazyce. Pro

katolíky byl k sehnání v češtině pouze překlad Nového zákona. Na celou Bibli jsem musel počkat až na ekumenický překlad. Pan profesor Konstantin Kales mne učil na gymnasiu přírodopis a také mne pozval k sobě do domu za měšťankou, aby mne zasvěcoval do angličtiny, kterou dobře ovládal. Když jsem se zmínil, že mne baví hudba a že jsem se učil hrát na klavír, vyjednal mi pokračování u své bývalé žačky slečny Klárové, která studovala na pražské konservatoři. A tak jsem chodil v Hracholuskách do hospody, ale ne na pivo, ale na hodiny klavíru. Kapucínský klášter v Roudnici jsem často navštěvoval a rozuměl si s mladými řeholníky, kteří občas do Roudnice přijížděli. Pěkně jsme si vždy popovídali. Zúčastňoval jsem se též každoročních cyklů přednášek olomouckých teologů: profesora Braita (ThDr. Silvestr Maria Braito), Dacíka (Prof.ThDr. Vincenc Dacík, řeholním jménem Reginald Maria) a jiných, kdy po odborné přednášce následovala zajímavá výměna názorů přednášejících s posluchači. Pan kvardián Klement Hudec měl rád hudbu. Já se učil hru na klavír a lákalo mě se naučit i hrát na varhany. Když jsem ho požádal, zda bych si mohl zahrát, obdržel jsem ihned povolení, kterého jsem skoro každodenně využíval a na varhany se sám hrát i naučil. Pan kvardián mi půjčil noty na krátké mezihry mezi jednotlivými slokami písní a knihu Harmonie od Josefa Foerstra, abych mohl improvizovat dle nálady církevního roku. Tehdy se nekradly historické památkové předměty, aby se prodávaly do ciziny, a tak mohly být dveře kostelů po celý den otevřené. Hrál jsem s chutí a tak hlasitě, že mne slyšel nejen fráter kapucín, pracující na zahradě, ale zvuk mířil i k blízkému zámku. Varhany měly již elektromotor, takže jsem žádného kalkanta na šlapání měchů nepotřeboval. Oficiálním varhaníkem v kostele sv. Václava byl pan Danda, úředník roudnické spořitelny, který mne nejen nechával při mši svaté hrát, když jsme se náhodou oba sešli, ale byl rád, když jsem ho zastoupil při slavnostní mši se sborem a orchestrem, kdy byl hodně nervosní, zatím co já neměl žádnou trému. Do májových pobožností se zpívanými loretánskými litaniemi a oblíbenými melodickými mariánskými písněmi byl zván na kázání rázný a oblíbený kazatel Bouška z Libotenic. Nepotřeboval mikrofon ani reproduktor, aby ho bylo v celém kostele sv. Václava dobře slyšet. Když byl páter Bouška jako premonstrát Strahovem přeložen jinam, nastoupil po něm do Libotenic páter Klement Šebesta (P. ThDr. Klement Vladimír Šebesta, O Praem.). Ten neměl kuchařku, která by hrála v libotenickém kostele na varhany jako za jeho předchůdce. Tak aby nebyl královský nástroj umlčen, dohodli se tamní kněží s panem kvardiánem, že

mi nabídnou, zda bych nemohl tento úkol zastat já. A tak se stalo, že jsem po prázdninách jel na kole přes Židovice a Hrobce do Libotenic, kde jsem na návsi před školou spatřil pouze kapličku svatého Isidora. Místní obyvatelé mne však vysvětlili, že musím jet dál kolem fary polní cestou ke kostelu svaté Kateřiny, osamoceně stojícímu za vsí u řeky Labe. Barokní kostel byl plný, jelikož tam pěšky docházeli každou neděli věřící nejen z Libotenic, ale i z Nučniček, Oleška, Hrobců a Rohatec. I zábradlí kůru bylo obsazeno děvčaty, z nichž byla jedna krásnější než druhá. Když jsem tam přijel hrát za týden, ta nejkrásnější, do které jsem se na první pohled zamiloval, chyběla. Dozvěděl jsem se, že leží v nemocnici, protože byla v týdnu operovaná na slepé střevo. Nelenil jsem a hned v pondělí ji šel navštívit. Ale již ve vrátnici se mne zeptal vrátný: „Kampak, kampak?“ – „Navštívit jednu pacientku.“- „To nemůžete.“ – „Pročpak?“ – „Protože návštěvní den je pouze v neděli a ve středu od 14 do 16 hodin. To byste musel mít povolení přímo od pana primáře.“-„A kde naleznu pana primáře?“ – „Má právě velkou vizitu.“ Tak jsem nelenil a zašel ihned na chirurgii. V přízemí nebyl, vyšel jsem tedy do prvního poschodí, kde právě na chodbě přecházel z jednoho pokoje do druhého, obklopen sestřičkami a lékaři. Abych ho nenechal dlouho v nejistotě, co tu dělám, požádal jsem ho o povolení návštěvy pacientky, kterou v týdnu sám operoval. Když si mne prohlédl od hlavy k patě, řekl: „Tak běžte.“ Jemu se to hezky řeklo, ale já nevěděl kam, protože jsem neznal ani jméno pacientky. Obrátil jsem se na jednu sestřičku: „V kterém pokoji leží pacientky po operaci?“ „Hned tady naproti chodby ve velké místnosti.“ Tam byla však jedna postel vedle druhé. Naštěstí hned naproti dveřím byla ta „má“, kde jsem si teprve přečetl jméno s poznámkou apendicitis, což potvrzovalo školní vědomosti, že slepé střevo je apendix a koncovka -itis znamená zánět. Tak jsem se zásluhou roudnického kapucínského kláštera seznámil se svou budoucí ženou. Rudolf Sticha, Hrobce

Máte nápad? Máte chuť psát? Máte tip? Napište nám! Uzávěrka červnových Zpráv je 20. 5. 2015 Římskokatolická farnost Roudnice n/L, Komenského 174, [email protected], [email protected]

Moje vzpomínky na kapucínský klášter Do kapucínského kláštera jsem chodíval od dětských (tehdy válečných) let nejprve se svou babičkou. V neděli bývaly 3 mše sv., v 7:15, 8:30 a v 10:30, odpoledne ve 14:00 a potom požehnání. Před mší sv. v 8:30 bývalo nejprve tzv. „asperges“. Nádherné bývaly půlnoční mše sv., kdy zněla na kůru krásná melodická vánoční mše Marhoulova, a potom májové pobožnosti. Ty začínaly vždy 30. dubna a bývaly každý den v podvečer zpívané loretánské litanie s požehnáním. V úterý, čtvrtek, v sobotu a v neděli před májovou pobožností bylo kázání – vždy z kazatelny. Kostelík býval zcela naplněn. Na májové pobožnosti zval vždy p. kvardián Hudec kněze z vikariátu, litoměřické dominikány (vesměs profesory bohosloveckého učiliště – to pochopitelně až po r. 1945), kapucíny z Prahy, nuselského děkana, polit. vězně mons. Aloise Tylínka a jiné kněžské osobnosti. Na poslední májovou v r. 1948 přijel tehdejší pražský arcibiskup ThDr. Josef Beran. Jeho návštěva se uskutečnila za velké účasti veřejnosti z celého okolí. Vzpomínám, jak ho doprovázel jeho spoluvězeň z Dachau, roudnický probošt P. Josef Pikora. A v roce 1949 zakončil májové pobožnosti strahovský opat ThDr. Bohuslav Jarolímek. Ještě několik slov k tehdejším řeholníkům. P. Bohumil Klement Hudec se stal kvardiánem v r. 1934. Byl rodákem z Brodku na Moravě a Roudnici již předtím dobře znal, neboť pobýval v roudnickém klášteře jako novic a odtud docházel do tehdejšího klasického gymnázia, kde ve školním roce 1910 – 1911 maturoval. Než se znovu dostal do Roudnice, působil v Opočně i v krásném tehdejším horském klášteře v Mariánské u Jáchymova. Pro jeho odmítavý postoj k režimu mu bylo znemožněno vyučovati po neblahém únoru r. 1948 náboženství. Kapucíni i kněží z proboštství odmítli v r. 1949 podepsat rozkolnickou tzv. „katolickou akci“. Opět si vzpomínám, jak druhý roudnický kapucín P. Ferdinand Emanuel Kramář v kázání za vzrušení řeči oznámil, že tato akce není katolickou, že on slíbil při svém svěcení poslušnost svému biskupovi, a tento slib že nikdy neporuší. Roudničtí kapucíni se těšili velké oblibě mezi veřejností, a to bylo hlavní příčinou zrušení jejich konventu v květnu r. 1950.

Radim Jirouch

KDO JE KDO Jednou z nejdůležitějších květnových událostí je slavnost Seslání Ducha svatého a s ní spojená svátost biřmování, kterou v pražské katedrále přijme pět z nás: ti, kterým na přípravách říkáme „zraloši“ a kteří se k této svátosti dostali až v dospělosti. Zbytek skupiny, „mlaďoši“, si ještě rok počkají. Letošní biřmovance jsme poprosili, aby o sobě něco málo vyprávěli, anebo se alespoň nechali vyfotit. Jsem velmi šťastná žena, jmenuji se Marie Jindráčková a bydlím nedaleko Kokořína. S manželem vychováváme předškoláka Štěpána a téměř čtyřletá dvojčátka Aničku a Kačenku. Pracuji jako učitelka 1. stupně. Pokud zrovna neodpovídám na zvídavé otázky, pletu košíky, drátuji, aranžuji květiny, prostě tvořím rukama. Když je času trochu více, neodolám pěším výletům do přírody ani svižnému svezení se na motorce. Spíše než o sobě bych raději psala o tom, jak jsem se od Mělníka dostala do Roudnice. Jaké skvělé lidi jsem tu poznala a že už teď vím, že mi bude po našich společných setkáních smutno. Někdy není zrovna jednoduché se kvůli pracovním a rodinným povinnostem pravidelně scházet. Ale my, letošní biřmovanci, jsme se shodli na tom, že bychom se rádi scházeli i nadále, i když ne třeba v pravidelných intervalech. Moje příprava na biřmování je jako skládanka puzzle. Takhle hezky to nazval pan František, který se s námi připravuje a jehož jsem jednou vezla domů autem. Měli jsme možnost si aspoň více popovídat. Už před časem jsem toužila přijmout svátost biřmování. Jenže příprava v místní farnosti neprobíhala a navíc mé děti byly moc malé, nerada jsem od nich odjížděla. Letos v září moje neteř Maruška nastoupila na gymnázium v Roudnici a byla fascinovaná blízkostí kostela. Pak se mě z ničeho nic se zeptala, jestli s ní nechci chodit na přípravu potřebnou k biřmování. Jako by její maminka, moje sestra, velmi dobře znala mé myšlenkové pochody, hned mi nabídla, že po celou dobu příprav mi bude hlídat děti. Nebylo tedy nad čím přemýšlet.

První dva dílky skládanky do sebe krásně pasovaly. Myslela jsem si, že příprava bude probíhat minimálně jeden rok. V duchu jsem uvažovala nad tím, zda zvládnu všechny své povinnosti plnit opravdu svědomitě. V tom Zuzka Horáková dodala 3. díl puzzle: „Biřmování bude letos o Letnicích.“ Nejprve mi to přišlo opravdu brzy, ale záhy jsem se dozvěděla, že od září budu pracovně mnohem více vytížená a občas i mimo domov. Bylo mi jasné, že pravidelná příprava na svátost by už nebyla možná. Další mírné obavy jsem měla z toho, zda moje kmotra bude moci na den D dorazit. Netrpělivě jsem čekala na její odpověď. Její ano je další kousek puzzle. Už mám sestavený docela velký kus, pokud si nebudu představovat puzzle o 300 kusech. Mám tu však stále mezeru a čekám na ten správný dílek, který mi stále nepasuje. I když ho otáčím všemi směry, prostě to není on. Řeším své biřmovací jméno. Patronky – kandidátky, které nosím v hlavě - mi do puzzle úplně nepasují. Možná, kdybych trochu přitlačila... Ale já nechci tlačit. A tak jsem přehazování dílků, posouvání a velké přemýšlení dala stranou. Říkám si, že to chce čas a důvěru, že ten správný kousek se najednou objeví a ani nebudu vědět jak. Možná, že na něj celou dobu koukám, jenom o tom nevím.. Mezi roudnické farníky mě přivedla moje neteř Maruška. Velký dík patří jí, ale také panu faráři Brousilovi, Zuzce Horákové a celému týmu katechetů, kteří nás, biřmovance, přijali s otevřenou náručí.

Tomáš Lebr

Milá paní Zuzanko, napsat pět vět o sobě není vůbec jednoduché. I proto, že člověk má určitou, byť podvědomou, tendenci se činiti lepším, než jakým ve skutečnosti je. Doufám, že budete Vy i případní čtenáři při četbě těchto řádek k mé maličkosti shovívaví a velkorysí. Jsem: 1. František Demeter, takto obyvatel a patriot královského věnného města Mělníka, 2. emeritní příslušník Merkurova cechu, nyní spokojený důchodce a dvojnásobný dědek, 3. pokorný obdivovatel zvonů, a to i proto, že stály na počátku mé poutě za svátostí biřmování, 4. věčný student věd historických a milovník dobrého umění jakéhokoliv druhu, včetně výtvorů poctivé české domácí kuchyně, 5. občasný i dočasný průvodce v bývalém klášteře roudnickém, který mám ve velké oblibě, včetně jeho milých a mému srdci blízkých obyvatel, 6. horlivý shromažďovatel a čtenář knih, mající v obzvláštní úctě vše tištěné i rukou psané. (Nakonec jsem těch vět navážil šest, mohu to tak nechat?)

Maroun Halaby

Dost jsem o sobě prozradil ve druhém čísle Zpráv... Rád bych jen řekl: fakt, že jsem se mohl připravovat v roudnické farnosti s tak excelentním vedením a tak upřímnou a báječnou skupinou lidí, je pro mne jedním z dalších důkazů Boží prozřetelnosti a zároveň neočekávaně krásným a šťastným zakončením mé strastiplné cesty k přijetí této svátosti. Díky jim všem i těm, kteří se za nás modlili a modlí. Jan K. Hejduk

Do katedrály sv. Víta, Vojtěcha a Václava se v následujících týdnech můžete vypravit nejen na biřmování o Letnicích, ale také: - na slavnostní bohoslužbu za mír k 70. výročí ukončení 2. světové války v úterý 5. 5. od 17.30. Jako slavnostní kazatel vystoupí Mons. Leonard William Kenney, C. P., pomocný biskup z Birminghamu. Na závěr zazní Te Deum Benjamina Brittena. V katedrále bude také přítomno Palladium Země české, které bude v následujících dnech putovat po pražských kostelích zasvěcených národním patronům (do 13. 5.) - na tradiční Svatojánské slavnosti v předvečer svátku sv. Jana Nepomuckého v pátek 15. 5. Mše sv. v 18.00, následuje procesí na Karlův most a další program na Vltavě - na slavnost Těla a Krve Páně ve čtvrtek 4. 6. v 17.00. Pan kardinál velmi zve k účasti na průvodu po Hradčanském náměstí, který je součástí letošního Národního eucharistického kongresu.

CO BUDE LETNÍ HERECKÁ DÍLNA pro děti a mládež 13. – 18. 7. 2015 Baví tě divadlo? Chceš se bavit a zkusit si improvizaci, divadelní techniky a práci na dramatickém textu? Stát se na chvíli hercem a vystoupit v tajuplné atmosféře nočního kláštera? Zajímá tě, jak se dá zapojit divadlo do prostředí města? Přihlas se do naší festivalové Letní herecké dílny. Herecká dílna bude probíhat od pondělí 13. do pátku 17. července 2015 denně v prostorách bývalého augustiniánského kláštera v Roudnici n/L a v okolí. Povede ji zkušená lektorka Daniela Von Vorst a členové studentské umělecké skupiny OLDstars. Výuka bude probíhat každý den v odpoledních hodinách a vyvrcholí 18. 7. v klášterní zahradě večerním představením pro veřejnost, které účastníci během kurzu nastudují. Od pátečního večera bude současně v klášteře celý víkend probíhat benefiční divadelní festival OLDstars on the ROUD. A kdo se může přihlásit? Dílna je určená dětem od 10 do 16 let, které mají rády divadlo a nebojí se pracovat ve skupině a ukázat, co v nich je. Kapacita dílny je omezená. Přihlašujte se do 30. června na e-mailové adrese [email protected]. Poplatek za účast je 350Kč a bude se vybírat na místě. www.oldstars.cz

MOŽNOST PŘISPĚT KE KVĚTINOVÉ VÝZDOBĚ KOSTELA Drazí přátelé, nepochybně jste si povšimli vždy krásné výzdoby v našem kostele. Prozatím ji Blanka Horová vytváří z květin pocházejících zčásti z farní zahrady, zčásti z vlastních zdrojů. Rádi bychom i vám nabídli možnost podílet se na ní květinovými dary. Rozhodnete-li se přispět k okrášlení kostela něčím ze své zahrádky, prosíme Vás z organizačních důvodů, abyste květiny přinesli buď v pátek po ránu (do 10 hodin) nebo v sobotu, a to buď před večerní mší svatou konanou v 18 hodin či těsně po ní. Předem Vám Pán Bůh zaplať. kostelník Jan K. Hejduk

NOC KOSTELŮ A DEN ZVONŮ Stejně jako v uplynulých letech se i letos připojujeme k mezinárodní akci Noc kostelů, otevíráme dveře veřejnosti a toužíme dát najevo, že prostor kostela a okolí chce být přístupný, bezpečný a podnětný všem příchozím. Zároveň doufáme, že letošní program bude zajímavý i pro vás a že třeba najdete chuť se do něj zapojit, pozvat své známé nebo se jen přijít podívat a akci podpořit svou přítomností. Otevřeno bude od 17.00 do 23.00 a začínáme i končíme modlitbou. Mezi tím se můžeme těšit na hudbu, výstavu, na malý jarmark, který vyroste na zahradě, na občerstvení a prostor pro setkávání, povídání nebo ztišení. Letošní výjimkou a novinkou bude Den zvonů, který naváže na Noc kostelů – uskuteční se tedy v sobotu 30. 5. a bude především oslavou 300. výročí postavení naší zvonice. Akci pořádáme ve spolupráci s Mělnickými zvoníky, kteří k nám pravidelně přijíždějí a kteří jsou ve věci historie i současnosti zvonů a zvonění velmi zdatní a rádi a poutavě vyprávějí. Během Dne zvonů by měl zaznít i tři roky němý nejmenší zvon Voříšek, kterému se dostane opraveného zavěšení. Nenechte si ujít, slavte s námi! Zuzana Horáková

NOC KOSTELŮ 29. 5. 2015 Program:

18.00

Mše

19.00

Prohlídka varhan s varhanicí Lenkou Vaškovou

20.00

„Neplačte pro mne příliš“

Milada Horáková: Dopisy z cely smrti; J. S. Bach: 6 suit pro violoncello. Hraje Judita Škodová, čte Zuzana Horáková. Dopisy psané v posledních dnech a hodinách před popravou, které se ke svým adresátům dostaly o 40 let později nebo vůbec. Dnes, 65 let od smrti Milady Horákové, pro nás její texty představují mimořádné podněty k meditaci o plnosti života, svobodě svědomí, statečnosti a naději. Bachovy violoncellové suity bývají někdy připodobňovány k šesti fázím lidského života – od narození k životu věčnému.

20.00 – 23.00 Varhany, violoncello nebo ticho v kostele Možnost ztišení v kostele osvětleném jen svíčkami. Do ticha vstupují hudební improvizace. 23.00

závěrečná společná modlitba

Během celého večera: * Výtvarná dílna pro děti, mini jarmark na klášterní zahradě * Výstava „Autismus v říši slov“ Stojí mimo normu, chovají se divně, jsou jiní, vybočují. Lidé s autismem. O jejich světě víme jen tolik, kolik nám řeknou oni sami. Nikdo jiný jej nezažije, nikdo se do jejich krajiny nepodívá, nikdo jiný jí nerozumí. Pojďte s námi prostřednictvím literárních a komiksových textů vzešlých z pera lidí s autismem nahlédnout do světa, který je stejně bohatý, jako ten náš. * Projekce krátkých filmů z Letní filmové školy TAU

DĚTI Aby bylo do čeho koukat, když je nám mše trochu dlouhá... Průvodcem dětské rubriky je Pucinka, kočka pana faráře. Kreslí Klára Janošová.

PROGRAM Ohlášky, které si nemusíte zapamatovat...

1. a 8. 5.

* neprobíhá náboženství pro děti ani příprava na biřmování!

Ne 3. 5.

*

oslava 400 let kapucínského kláštera

Mše v 9.00, následuje beseda a návštěva kapuc. kláštera (otevřen 10 – 16.00). 15.30 májová pobožnost v kapuc. klášteře St 13. 5. * Přednáška k 400. Výročí založení kapucínského kláštera (Mgr. Petr Kopička, 18.00, Podřipské muzeum) Pá 15. 5.

*

setkání všech biřmovanců

Pá 22. 5.

*

prodloužené setkání biřmovanců

23. – 24. 5.

*

víkend s gregoriánským chorálem (Letnice)

Ne 24. 5.

*

biřmování v Praze, společný výjezd mladších biřmovanců podpořit starší biřmovance

Pá 29. 5.

*

NOC KOSTELŮ (17.00 – 23.00)

So 30. 5.

*

DEN ZVONŮ, oslava 300 let zvonice (9.00 – 17.30)

So 6. 6. * KONCERT současné hudby – mezinárodní trio Irene Kepl (housle)/George Cremaschi (kontrabas)/Petr Vrba (trumpeta, elektronika), které se v tomto programu specializuje na výjimečné akustické vlastnosti sakrálních staveb. Koncert proběhne s podporou Rakouského kulturního fóra v Praze.

PS pro děti a rodiče: Pucinka z předchozí strany myslí tu soutěž vážně. Ušitá Pucinka vypadá takhle a vítěz ji opravdu dostane! 