Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Březen 2015 (45)
SMRTNÁ NEDĚLE Postní doba vrcholí. Už máme 5. neděli postní, která se nazývá Neděle smrtná – a z toho názvu vyplývá, že se jedná o neděli, která nás upozorňuje na blízké odsouzení Ježíše Krista k smrti. Proto je v evangeliu Kristův bolestný povzdech“ „ Moje duše je rozechvěna. Otče, vysvoboď mě z této hodině Ale právě kvůli této hodině jsem přišel.“ Tento Kristův bolestný povzdech nás upozorňuje na blížící se Kristovu smrt, které se Ježíš obával. Zatím však nepředbíhejme a zkusme si chronologicky uspořádat průběh Kristova utrpení, to proto, abychom lépe porozuměli dnešnímu nesourodému evangeliu. Na Květnou neděli Ježíš slavnostně vstupuje do města Jeruzaléma. Je obklopen zástupem věrných a on sám sedá na oslátku a je vítán malými dětmi. V této chvíli si lidé vzpomněli na staré Zachariášovo proroctví (Zch 9,9) kde je řeč:„Hle, tvůj král k tobě přichází pokorný, sedí na oslátku.“ Je pochopitelné, že se mnohých lidí dotklo vzrušení a říkali si: proroctví se naplňuje. Je to on, očekávaný mesiáš ! Do tohoto vzrušení zaznělo volání: „ Hosana, požehnaný, který přichází ve jménu Páně !“ – a tím se doslova naplnilo další proroctví, naplnila se slova 8. žalmu: „ Z úst nemluvňat a dětí zjednal sis chválu.“ Které nutně umocnilo vzrušení přítomných lidí. Ti si skutečně uvědomili. Boží Mesiáš je zde. V tu chvíli mezi Ježíšovými učedníky vznikne spor. Kdo z nich bude největší v mesiánském Božím království. Vzrušené matky přináší své děti aby jim požehnal – učedníci je odhání a Ježíš je napomene slovy: „Nechte maličkých přicházet ke mně. Nebraňte jim.“ Vzhledem k tomu, že se blíží velikonoce a město je plné poutníků – všichni chtějí navštívit chrám. Do chrámu Ježíš vstupuje den po té, tedy v pondělí a tam dochází k té známé scéně. Ježíš zde vidí spoustu nešvarů a proto radikálně zasahuje. Směnárníkům převrací stoly, obchodníky vykazuje na patřičná místa a při tom veřejně prohlásí: „ Můj dům je domem modlitby pro všechny národy.“ Důraz na to, že Boží chrám má být domem modlitby pro všechny národy příjemně překvapil přítomné poutníky, kteří se báli na nádvoří pohanů, neboť dál nemohli. Teď najednou slyšeli veliké pozvání, které je nutně potěšilo: A právě na tuto událost, na toto povzbuzení navazuje dnešní evangelium, které začíná tím , že mezi jeruzalémskými poutníky byli i pohané, konkrétně Řekové. Ti přišli k Filipovi, neboť on
sám pocházel z prostředí, které bylo smíšeno s řeckým obyvatelstvem – proto měl k Řekům blízko a oni k němu a oni ho prosí: „Pane, ukaž nám Ježíše. Rádi bychom viděli Ježíše a mluvili s ním.“ Filip je skutečně přivádí k Ježíši – a teď nastává jakási zvláštní Ježíšova řeč. Ježíš mluví o semeni, které musí umřít než přinese užitek (J 12,20 – poselství spásy pro pohany) Tedy Ježíš k nim mluví symbolickou řečí o své smrti. Sám si uvědomí, jak už je hodina jeho smrt blízko, proto se zachvěje a povzdychne si slovy: „Má duše je rozechvěna.“ Tím vším Ježíš naznačuje řeckým poutníkům, že se jim dostane spásy. Ale nejdříve on, Ježíš musí trpět, odumřít jeho pšeničné zrno. A hned po té až bude povýšen (ukřižován), tak pak „ potáhne všechny lidi k sobě“ (J 12,33). Pak bude Bůh poznatelný pro všechny národy – pak i oni uzří Boží slávu – přístupné Boží dary. Dnešní neděle, smrtná neděle sice připomíná události z pondělí svatého týdne, kdy vyčištění chrámu stává se velikým přislíbením spásy pro všechny lidi, právě to vytušili řečtí poutníci, kteří vyhledali Krista a on jim skutečně potvrzuje, že „potáhne všechny k sobě.“ Že Boží spása je skutečně pro všechny, ale on Ježíš nejdříve musí projít utrpením. (P.Petr Koutský)
HISTORIE FARNOSTI Výklenková kaple svatého Jana Nepomuckého – Velké Hydčice Minule jsme se zastavili v Horažďovicích u kaple svatého Jana Nepomuckého při klášterním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Dnes se posuneme jen o několik kilometrů dále, přehoupneme se přes sedlo pod horou Prácheň a necelých 250 metrů před vsí Velké Hydčice si po pravé straně silnice povšimneme výklenkové kaple. Je sice typologicky jiná než ta horažďovická, ale nese jméno stejného vpravdě národního světce – svatého Jana Nepomuckého. Za zády máme historickou Prácheň, od kaple přehlédneme široké otavské údolí, v dáli vidíme bělavé stěny rabského hradu, za řekou pak zase dominantní kostel svaté Maří Magdalény v Malém Boru. Naši předci měli naprosto dokonalý cit pro ducha místa. Nevíme úplně přesně, kdy tato drobná stavbička vznikla. Styl selského baroka, jemuž po všech stránkách odpovídá, byl pro náš kraj typický v průběhu první poloviny devatenáctého století. Ve své podstatě se jedná o hranolový objekt na nízkém soklu. Vlastní omítky jsou klasické vápenné, architektonické prvky pak zdůrazňuje výrazně červený nátěr. Dominantním prvkem celého objektu je půlkruhový výklenek chráněný zaskleným oknem. V interiéru výklenku nalezneme postavu svatého Jana Nepomuckého lemovaného hvězdami. Jde o dílo E. Kloudové z roku 1998. Římsa nad výklenkem je zakončena na bočních a čelní stěně obloukem, v ose štítu pak drobná vpadla obdélná nika, vlastní hmota štítu je trojobloučková, horní oblouk odděluje dvojitá rovná římsička. Stavbu završuje klasická střecha z tašek bobrovek, z hmoty střechy vystupuje drobný kovový křížek. (Roman Vaněk)
Církevní řády a kongregace Kongregace svatého Archanděla Michaela (Congregatio Sancti Michaeli) V dalším pokračování, v níž se snažím čtenáře Farního zpravodaje, s historií různých církevních řádů a kongregací, se budeme věnovat zajímavému uskupení, které vzniklo na počátku devatenáctého století na území dnešní České republiky. Vydáme se do krajiny, z níž zbožnost a duchovní život po druhé světové válce téměř vymizel, avšak na příkladu Kongregace svatého Archanděla Michaela si ukážeme, že tomu tak nebylo vždy. Kongregaci založil, jako jednu z nejmladších, v litoměřické diecézi, konkrétně v Krupce na Teplicku, německý duchovní Alfred Pattloch. Alfred Pattloch se narodil v roce 1873 v Kolíně nad Rýnem, v roce 1943 se stal obětí řádění nechvalně proslulého gestapa. Alfred Pattloch přichází na počátku dvacátého století do severních Čech. Nejprve jej nacházíme jako katechetu v Předlicích, o něco později pak jako faráře v Krupce. Právě zde jej zastihla radostná zpráva – 15. Května 1921 získala jím založená kongregace biskupský souhlas. Jednalo se veskrze o klášterní sdružení německy hovořících duchovních, kteří se věnovali tiskovému apoštolátu, duchovním cvičením (exerciciím) a lidovým misiím. Sám Pattloch jako první superior diecéze proslul jako výborný řečník a lidový misionář. První kongregační dům svatého Michala vyrostl v Sobědruhách u Teplic. V letech 1921-1945 byla hlavním sídlem společenství Bílina. Od roku 1923 vydávala kongregace vlastní tiskovinu – časopis Meč svatého Michaela (Das Schwert des Heiligen Michael). Jako hlavní úkoly si kongregace předsevzala: provoz tiskáren, vydávání a kolportáž katolických časopisů, budování sítě veřejných knihoven, knihkupectví, dále i získávání řečníků a misionářů. Po roce 1945 (po odsunu německy hovořících duchovních) u nás Kongregace svatého Michaela přestala vyvíjet svou činnost, dodnes je však velmi agilní v německy hovořících zemích. (Mgr. Roman Vaněk) Bl. Bronislav Markiewicz, kněz a zakladatel kongregací Sv. Michaela Archanděla Bronislav Markiewicz se narodil 13. července 1842 v Pruchniku v Polsku jako šesté z dvanácti dětí. Jeho rodina mu vštípila křesťanské hodnoty. Požádal o vstup do semináře a po ukončení studia byl 15. září 1867 vysvěcen na kněze. S velkou intenzitou se věnoval katechezi a apoštolátu mezi vězni, rád byl s lidmi, zvláště s chudými. Cítil se být přitahován mladými, hlavně těmi, kdo byli odstrkováni nebo trpěli jakoukoliv chudobou.
Stromy a železo Když bylo stvořeno železo, všechny stromy zesmutněly.„Čeho jsme se to dočkaly ?“ Vzdychaly lesy, háje i zahrady. „Bůh na nás seslal krutého nepřítele. Přijde den, kdy člověk vyrobí ze železa sekyry a všechny nás pokácí.“ ˇ6elezo nářek stromů slyšelo a odpovědělo jim: „Nemáte se čeho bát, váš osud je ve vašich rukou. Dokud se nezradíte a nepropůjčíte se mi za topůrko, nemůže se vám nic stát zlého. Budete-li nesvorní a spojíte se mnou, přinese vám sekyra smrt. (Z knihy „Osm světel“ - Leo Pavlát)
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď
Jiří Štěch – basista naší “Kytarovky.“ • Jak jste se dostal k muzice a že jste si zvolil jako hudební nástroj zrovna Basu? Od mala jsem k hudbě vůbec veden nebyl a celkem odůvodněně, neboť jsem pro to nikdy neměl předpoklady. Ale muzika se mi líbila. A do „souboru paní Kubíčkové“nebo jak jej nazvat, jsem se dostal někdy koncem 70. let způsobem, který si pamatuju docela přesně. Paní Kubíčková jednou v nějakém osvícení pověsila v kostele plakát, aby se přihlásili ti, kdo by chtěli do souboru. Mě na tom inspirovalo to, že tam bylo výslovně napsáno, že není nutno umět na žádný nástroj - což byl můj případ. A trochu ze zvědavosti, co si s tím tedy počnou, protože ani ke zpěvu se moc nehodím, jsem tam šel. Shodou okolností jeden muzikant neměl nějak moc času na kontrabas kvůli vytížení ambicióznějšími plány a tak mě k tomu postavili a jak jsem tak léty pochopil, funguje to spíš jako zákaz, abych nesahal na žádný jiný hudební nástroj. S tím plakátem je to zajímavé. Pokud vím, nikdy předtím ani potom se žádný plakát na nábor nevyvěšoval, prý tam vydržel pouze jediný den - než jej zřejmě nějaký tehdejší horažďovický aktivní komunista, který se zašel do kostela pomodlit, strhl. Nikdo jiný se tehdy nepřihlásil, jen já, tudíž to celé považuji skoro jako zinscenované shůry na mě.Vlastně mě napadá - když jste mě tedy vyhecoval k tomuhle povídání, zkuste tam dát, že ten soubor potřebuje nové mladé nadšené lidi - i když je mi jasné, že přitom nejspíš vyjde najevo, že bude nevyhnutelné nahradit v první řadě mě.
Stručná kronika křesťanství Roku 910 – V bitvě na Lechu bylo na hlavu poraženo říšské vojsko krále Ludvíka Dítěte. Roku 911 – ANASTASIUS III. Byl zvolen 119 papežem (pontifikát duben 911 – červen 913). Roku 913 - LANGO byl zvolen 120 papežem (pontifikát srpen 913 – březen 914). Roku 914 – JAN X. byl zvolen 121 papežem (pontifikát březen 914 – květen 928). Roku 919 – Jindřich I. Byl korunován německým králem (do r. 936). Kol. r. 925 – Narodil se saský mnich a dějepisec Widukind z Corvey (+ po r. 973). Roku 926 - Jindřich I. Obdržel od krále Rudolfa II. Burgundského „svaté kopí“. První křesťanský římský císař Konstantin údajně vsadil do tohoto kopí hřeb z Kristova kříže. Roku 928 - LEV VI. Byl zvolen 122 papežem (pontifikát květen 928 – prosinec 928 /do smrti/) Roku 929 - ŠTĚPÁN VII. Byl zvolen 123 papežem (pontifikát leden 929 - 15.března 931). Roku 931 - JAN XI. Byl zvolen 124 papežem (pontifikát březen 931 – prosinec 935). Roku 933 – Biskup Adalbert I. Z Met reformoval klášter v Gorze. Tato reforma se přes Trevír dostala do Německa. Vzniklo tak „Gorzeské hnutí“, k němuž se připojily mnohé německé benediktinské kláštery. Roku 935 – LEV VII. Byl zvolen 125 papežem (pontifikát prosinec 935 – 13.července 939). Roku 935 – ŠTĚPÁN VIII. Byl zvolen 126 papežem (pontifikát 19.července 939 – říjen 942). Roku 936 – Ota I. Veliký se stal německým králem. Roku 942 – MARINUS II.(též MARTIN III.) byl zvolen 127 papežem (pontifikát 30.3.942-r.946) Roku 946 – AGAPETUS II. byl zvolen 128 papežem (pontifikát 10.května 946 – 8.11. 955) Podporoval šíření křesťanství do severní Evropy. Byl pohřben v Lateránské bazilice Roku 955 – JAN XII. Byl zvolen 129 papežem (pontifikát 16.prosince 955 - 6.listopadu 963) Byl jedním z nejmladších papežů v historii církve, funkce se ujal jako osmnáctiletý. Jeho nevyzrálost se projevovala v nezřízeném chování a činy během jeho celého pontifikátu. Svatý stolec prožíval černé období. Před rozhořčenými Římany prchl do Tivoli. Nakonec byl souzen. V roce 963 jej synod zbavil moci a zvolil papežem Lva VIII. Legenda praví, že zemřel na mozkovou mrtvici. Roku 955 – Kyjevská velkokněžna Olga se nechala v Byzanci pokřtít. 2.února 962 – Král Ota I. Byl v Římě korunován papežem Janem XII. Na římsko-německého císaře. Roku 963 -- Na hoře Athos založil Athanasius z Trapezuntu klášter Megisti Lavra. Vzniká mnišská republika. Roku 963 – LEV VIII.Byl zvolen 130 papežem (pontifikát 4.XII. 963 – 1.III. 965) VZDOROPAPEŽ Roku 964 – JAN XIII. Byl zvolen 131 papežem (pontifikát 1.října 965 – 6.září 972) Roku 968 – Bylo založeno arcibiskupství magdeburské Roku 972 – BENEDIKT VI. byl zvolen 132 papežem (pontifikát září 972 – červen 974). Roku 974 – Křtem krále Haralda Modrozuba začíná christianizace Dánska. Roku 974 – BENEDIKT VII. byl zvolen 133 papežem (pontifikát září 974 – 10.července 983) V roce 974 nechal aristokrat Crescentius zvolit vzdoropapeže Bonifáce VII., který okamžitě nařídil vraždu současného papeže Benedikta VI. Když se do Říma vydal císař Otta II., utekl Bonifác VII. s církevním pokladem do Konstantinopole. V Římě byl mezitím zvolen papežem Benedikt VII., který do té doby vykonával funkci biskupa v Sutri. Bonifáce VII. nechal vyobcovat z církve a roku 973 potvrdil zřízení biskupství v Praze.
Smíření s Bohem 2. Nevezmeš jména Božího nadarmo. To snad je každému křesťanu naprosto jasné. Jméno má velký význam, nejde jen o označení osoby či jakéhosi předmětu. A vše co souvisí s Bohem by mělo být natolik posvátné a důstojné, že bychom neměli ho používat, či dokonce zneužívat jako přívlastek k něčemu, co vyjadřuje posměch, nebo dokonce urážku, nebo jen tak, když se nám něco nepovede, jako slovíčko, kterými si uvolníme naše emoce. Taky by se nám moc nelíbilo, kdyby se naše jméno zneužívalo jako nadávka, či jinak. Abychom si více přiblížili význam tohoto přikázání nahlédněme si do svého svědomí, zda-li jsem nevyslovoval Boží jméno bez vážné příčiny, či netropil jsem si žerty z Boha a víry, nezesměšňoval jsem víru, Boha, církev před těmi, co nevěří, nezneužíval jsem Boží jméno při přísaze, nebo zbytečně a bez příčiny, Neklel jsem, nedělal jsem si posměch z náboženských předmětů (bible,kostel, kříž, růženec…), nezneuctil jsem někdy posvátné předměty atd. Svědomí Na to jak se chováš tě nikdo z lidí nemusí upozorňovat. K tomu ti zcela postačí Tvoje svědomí. A tak to Tvoje upřímné chování Bůh ocení. A pokud tvoje svědomí zůstává v souladu s Bohem, tak jsi v duši klidný, mírný a pokorný. Ale svoje svědomí něčím špatným ubíjíš, tak se Bohu odcizíš. A v tomto světě se bez lásky ztratíš. A proto drž se Boha svého, toho tvého ochránce jediného. Vždyť láska ta tě nikdy nenahlodá, ta ti vždycky tu pomocnou ruku podá. Jen to zlo tě uvnitř bodá. A pokud to zlé láskou, pravdou nepřemáháš, tak v té beznadějné tmě zůstáváš. No a to je vlastně převeliká škoda. (Honza Volf)
ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM sv. Josef Postavení: snoubenec Panny Marie Patron: dělníků, řemeslníků, tesařů, truhlářů, kolářů Atributy: dítě Ježíš, hůl,koš, lilie, tesařské a truhlářské nástroje Pocházel z královského rodu Davidova a v evangeliu je nazván mužem spravedlivým. Bohem byl vyvolen za snoubence Panny Marie. V jejich ctnostném manželství jim byla pojítkem Boží láska, která je obdařila zázračně počatým plodem, jenž se stal naší spásou. "Všemohoucí Bože, Tys povolal svatého Josefa, aby už od
1počátku chránil dílo našeho vykoupení; dej, ať Tvá církev s jeho pomocí věrně plní svůj úkol při uskutečňování díla spásy. Svatý Josefe, uč nás Boha milovat a hříchu se vždy varovat, ať žijeme zde na světě jako Ježíš a Maria s tebou v Nazaretě.
Křesťanství v uměleckých dílech. Ve Starém zákoně se dočteme, že byl dán Izraelitům Hospodinem zákon o zákazu zobrazování Boha. V knihách Starého zákona, zejména v druhé knize Mojžíšově „… toto řekneš synům Izraele: Viděli jste, že jsem s vámi mluvil z nebe. Neuděláte si mé zpodobnění, neuděláte si Bohy stříbrné ani zlaté…“ 20,22-23. Dále řekl Hospodin v 5. Knize Mojžíšové v kapitole 4, 1-49 „Zákaz zobrazovat Boha.“ To do druhého století Izraelité dodržovali. Křesťané vyznačovali na svých náhrobcích křesťané vyznávajíce Ježíše Nazaretského ukřižovaného a zmrtvýchvstalého v katakombách jenom symbol CHI-RHO, což jsou monogramy sestavené z obou písmen řeckého slova CHRISTOS, dále kříž, kotva nebo ryba, což jsou kryptogramy pro Ježíše Krista Božího Spasitele.
Hroby křesťanů v římských katakombách. Tajné symboly, během pronásledování křesťanů: holubice, kotva, kříž, ryby.V Priscilliných katakombách. Sv. Petr a Pavel s křížem Reliéf křesťanské stély - Narbonne
Od druhého století našeho letopočtu se postupně objevovaly výjevy prvních uměleckých děl zachycující scény ze starého a Nového zákona. Většinou se objevují v katakombách v Římě. Žel, nedochovalo se jich velice málo. Postupující christianizací a rozšiřování křesťanství do tehdy civilizované Evropy se více a více objevuje vypodobnění biblických událostí v různých prostorách duchovních chrámů a center. Raná scéna ukřižování na chrámových dveřích chrámu Santa Sabina v Římě
Důvodem bylo, že Bůh se stal člověkem. Ježíš Kristus, jako Boží Syn vzal na sebe konkrétní lidskou podobu – tím se sice dosti omezil (jako Bůh mohl na sebe vzít jakoukoli podobu), ale zároveň umožnil člověku jej zobrazovat a jej následovat v lidství. U jeho následovníků – učedníků to bylo jasné. Tak vzniklo první zobrazování jeho života a dějů života církve. Negativům zobrazování bylo příčinou, že věřící lidé začali obrazy zbožňovat. Příčinou toho na 2. Nicejiským koncilu 24.9.797 se rozhořel spor o obrazech znázorňující církevní výjevy a ustanovením bylo rozhodnuto, že obrazy a jakékoliv zpodobňovaných jevů se nesmí být zbožňovány, ale pouze mohou být pouze uctívány. Musíme mít i na paměti na rozdílnému vnímání ikonografie ve východní a západní církve. Vnímání vrcholného období je velice subjektivní. Vývoj obrazové se zdokonalovalo podle dobového vkusu a představivosti jejich tvůrců. Nástupem renesance se křesťanské umění nejen silně rozšířilo díky věhlasným umělcům své doby. Namátkově jmenujme některé z nich. Leonardo da Vinci, Rafael, Michangelo Buanorotti, Jan van Eyck, Tizian, Albrecht Dürer a jiní.
Poslední večeře Páně od Leonarda da Vinci
Pozdní renesance postupně přechází k manýrismu až do baroka. V baroku jsme svědky na jeho vrcholu k maximální zdobnosti kostelů a jejich interiérů. Měli bychom mít stále na paměti, že tyto umělecké výtvory jsou určeny pouze k tomu abychom si uctívali jejich nádheru křesťanství, viděnou subjektivně myslí a umem umělců a ne aby jsme je zbožňovali místo našeho Pána Ježíše Krista a jeho nejbližších. Někdo může namítnout, že jsou to tak zvané berličky, ne, takto to nelze vidět, ale je potřeba vidět, že tito tvůrci obrazů, soch a jiných atributů byl jim dán veliký dar umu a ten dostali od našeho Pána a byli vedeni rukou Boží, aby nám přiblížili jeho velkou moc a slávu.
Nejstarší dochovaná mozaika v apsidě Santa Pudentiana v Římě Pokračování příště
Proměnění Páně
Při oslavě Syna člověka na hoře Tábor vzplanulo mohutně božské Slunce před dočasným pohlcením tmou utrpení a smrti.
(slavíme 2. neděli postní) Křížová cesta
Počínaje Popeleční středou začíná doba postní. Sejdeme se s utrpením Ježíše Krista každý následující pátek na Křížové cestě od 17:30 hodin, před mší svatou v kostele Nanebevzetí Panny Marie.
KYTAROVKA 15. března v Žihobcích bude doprovázet koncertem mši svatou náš kostelní kytarový soubor z Horažďovic v 11:00 hodin.
8.března v 11:30 ve Střelských Hošticích budou hrát v kostele sv. Martina
Informační list farnosti Horažďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected] Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 5 Kč, za každý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu do kostela předem děkujeme (není to povinné). NEPRODEJNÉ
