chebské farnosti březen 2015

chebské farnosti

ročník 19

březen 2015

číslo 3

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 3 – BŘEZEN 2015

EDITORIAL Třeba jaro astronomicky nastane až za tři týdny, pro mne vždycky už jaro začalo tím, když na mne z kalendáře „jukla“ jednička. Stejně jako postní doba, kterou prožíváme, skrývá v sobě každé předjaří ohromnou naději. Naději, že se příroda probudí znovu k životu, že se sluníčko vrátí na oblohu a dny se prodlouží, že se stromy zazelenají a rozvoní květy, ptáci začnou budovat hnízda pro nový dorost a na svět začnou přicházet první mláďata. Naději, že život zvítězí nad temnotou, mrazem a smrtí. Vzkříšení, které přichází jako realita i v přírodě, aniž bychom si tohle možná plně uvědomovali. A stejně jako se příroda připravuje na příchod jara, i my se připravujme: oběťmi, modlitbami, odříkáním se věcí nedůležitých a obnovou svých možná již vychladlých vztahů v rodině, ve farnosti nebo třeba v práci či škole, chystejme se vzkříšením lásky v duši. Tento Zpravodaj chce být také takovým průvodcem postní dobou, která vyvrcholí první dubnovou neděli velkými oslavami Vzkříšení. Tak ať po celý tento měsíc necháme v sobě klíčit naději a rašit lásku. Postní doba není dobou nějakého trápení či trýznění se, ale dobou, kdy naše odříkání je plné radostného očekávání. rym

VELIKONOČNÍ TRIDUUM Zelený čtvrtek (2. 4.) DEN POSLEDNÍ VEČEŘE - mše na památku večeře Páně v 16:00 v D. Žandově - mše na památku večeře Páně s mytím nohou v 18:00 v kostele sv. Václava - završení sbírky „Postní almužna“ na podporu služeb pro potřebné (kasičky) - eucharistická adorace v „getsemanské zahradě“ po mši ve farním sále - večeře na motivy „Pesachové hostiny“ v duchu židovských Velikonoc 20:00 fara Velký pátek (3. 4.) DEN KRISTOVA UTRPENÍ - ranní chvály od 9:00 a závěrečné setkání Duchovních cvičení (8) ve farním sále - křížová cesta městem, zahájení v 15:00 pře farou v Chebu (délka až 2 hodiny) - velkopáteční obřady s uctíváním kříže od 18:00 u sv. Václava, sbírka na Sv. zemi Bílá sobota (4. 4.) DEN ZTIŠENÍ A NADĚJE - liturgie četby na téma „sestoupení do pekel“ od 9:00 do 10:00 ve farním sále - závěrečné setkání Duchovních cvičení s V. Kodetem (8) od 10:00 ve farním sále - možnost bdění u Kristova hrobu po celý den v kostele sv. Mikuláše Vigilie Zmrtvýchvstání Páně (4. 4.) VELKÁ NOC - vigilie Zmrtvýchvstání s žehnáním ohně (před kostelem sv. Mikuláše) s následnou slavností světla, bohoslužbou slova, obnovou křtu a slavením eucharistie (vše v kostele sv. Václava) v sobotu od 21:00 (délka až 3 hodiny, odvoz zajistíme) - následuje přátelské velikonoční „agapé“ ve farním domě Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (5. 4.) BOŽÍ HOD VELIKONOČNÍ - slavení eucharistie s žehnáním pokrmů v neděli od 10:00 (!!) u sv. Václava - slavení eucharistie se žehnáním pokrmů v neděli od 12:00 (!!) v D. Žandově - slavení eucharistie pro ty, co zaspí ráno,  v neděli v 18:00 ve farním sále - při všech mších sbírka na Diecézní charitu Plzeň Oktáv Zmrtvýchvstání Páně (6. 4.) PONDĚLÍ VELIKONOČNÍ - slavení eucharistie v 11:00 ve farním sále: rodinná mše svatá s piknikem 2

Č. 3 – BŘEZEN 2015


SLOVO FARÁŘE NÁVŠTĚVY OSAMĚLÝCH

OSTROVY MILOSRDENSTVÍ

Podobně mám velkou radost z vás všech, kteří ať už soukromě, nebo ve spolupráci s farou či charitou, navštěvujete své osamělé či nemocné blízké, farníky i nefarníky. Protože však již některým z těchto věrných služebníků pomalu odcházejí síly k aktivnějšímu zapojení se, velmi bychom přivítali, pokud by se našli další, kteří by do této služby byli ochotni vstoupit. Zvláště akutně sháníme nějakého „patrona“ pro Domov pro seniory v Dragounské, ale i domovy na Skalce a Spáleništi by si podle mého zasloužily více pozornosti nás „pohyblivějších“. S každým, koho toto pozvání zaujme, si rád osobně popovídám. Ze srdce tímto také děkuji všem, kteří se do této organizované služby zapojují či dříve zapojovali: Janě Karasové, Marušce Kočí, Růžence Jírové, Jakubu Vyhnálkovi, Richardu Polákovi, Aničce Hirtové, Heleně Müllerové, Elišce Tumidalské a mnoha dalším, kteří osamělé a nemocné navštěvují spontánně prostě tam, kde je třeba…

Drazí bratři a sestry, jak jen si přeji, aby se místa, kde se projevuje církev, zvláště naše farnosti a komunity, stávaly ostrovy milosrdenství uprostřed moře lhostejnosti! Tuto výzvu nám adresoval papež František pro letošní postní dobu (viz únorový Zpravodaj str. 4). Jedním z projevů těchto „ostrovů milosrdenství“ jsou v naší farnosti tzv. „obědy pro potřebné“, které během své požehnané služby zde zavedl bratr Richard, dalším pak dlouhodobá ochota navštěvovat osamělé, staré a nemocné bratry a sestry.

NEDĚLNÍ OBĚDY PRO POTŘEBNÉ I po Richardově odchodu bychom rádi ve spolupráci s novým jáhnem Petrem, který do farnosti nastoupil začátkem března, zachovali nabídku nedělních obědů pro potřebné. Vnímám v tom velkou příležitost vytvářet prostor, kde se můžeme osobně navzájem setkávat jak ti, kteří po té vnější stránce mají k dispozici více, s těmi, kteří z jakýchkoli důvodů mají momentálně méně. A zjišťovat, že je co sdílet i z vnitřního bohatství a bídy nás všech. Pokud byste někdo z farníků – nejlépe mužů – byli ochotni se do této služby alespoň občas zapojit, ozvěte se, prosím, jáhnu Petrovi či mně osobně, abychom se na to domluvili. Budeme uvažovat i o případném jiném čase nebo dni, který by pro tyto služebníky byl možná vhodnější, než současné neděle od 13 do 14 hod. V každém případě se však předpokládá ochota učit se naslouchat, vytvářet bezpečné prostředí a rozvíjet atmosféru vstřícnosti a přijetí. Velmi také děkuji všem, kteří se do této služby zapojují či hodlají zapojit: Richardu Polákovi, Petru Novotnému, Martinu Svatkovi, Zdeňku Vildovi, Martinu Bednaříkovi, Vojtovi Dicsemu, Veronice Peťovské, paní Podávkové a Karlu Dvořákovi.

SPOLEČNÁ MODLITBA Abychom se mohli sdílet o radost ze života na těchto „ostrovech milosrdenství“, ale také pro život na nich čerpat milosrdenství Boží, scházíme se při různých příležitostech (mše, společenství, rodina) ke společné modlitbě. Jednou z těchto příležitostí je stále také čtvrteční „charitní růženec“, při kterém se každý čtvrtek od 18:15 do 19:00 modlíme za sebe navzájem a za všechny služby potřebným rozvíjené na území naší farnosti. Děkuji všem, kteří tento prostor modlitby zaplňují, především asi nejčastějším účastnicím Heleně Müllerové, Daně Kučerové a Evě Kolafové. Přijďte se i vy nadechnout! Požehnanou postní dobu! Petr Hruška 3


Č. 3 – BŘEZEN 2015

CESTY VÍRY dí svůj lid, ale nečekaným způsobem, tak, že za něj sám osobně zaplatí. Bude muset hodně trpět, bude odsouzen, bude zabit a po třech dnech vstane z mrtvých. Petr takovou představu o Mesiáši nepřijímá. Představoval si ho, stejně jako mnozí jeho současníci, jako osobu jednající s mocí a silou, která porazí Římany a vrátí izraelskému národu jeho správné místo ve světě. Petr to Ježíšovi vytýká, ale ten ho pokárá: „Nemáš na mysli věci božské, ale lidské“ (srov. Mk 8,31-33). Ježíš se opět vydává na cestu, tentokrát směrem k Jeruzalému, kde se završí jeho osud, kde zemře a vstane z mrtvých. Nyní, když jeho učedníci vědí, že půjde na smrt, budou ho ještě chtít následovat? Podmínky, které Ježíš klade, jsou jasné a náročné. Svolává zástup a své učedníky k sobě a říká jim: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě!“ Byli jím, Mistrem, uchváceni, když kráčel po břehu jezera, zatímco oni vrhali sítě, aby nalovili ryby. Bez váhání opustili loďky, sítě, celnici, otce, domov i rodinu, aby šli za ním. Viděli ho konat zázraky a slyšeli ho pronášet slova plná moudrosti. Až do té chvíle ho následovali s radostí a nadšením. Následovat Ježíše však bylo cosi náročnějšího. Nyní se jasně ukázalo, že to znamená plně sdílet Ježíšův život a jeho osud – neúspěch a nepřátelství, dokonce smrt, a jakou smrt! Tu nejbolestivější, nejpotupnější, smrt vyhrazenou vrahům a těm nejhorším zločincům. Smrt, kterou Písmo označuje jako „zlořečenou“ (srov. Dt 21,23). Samo slovo „kříž“ vyvolávalo hrůzu, bylo takřka nevyslovitelné. Na tomto místě se v evangeliu objevuje poprvé. Kdoví, jaký dojem zanechalo v těch, kteří ho slyšeli.

PŮST JAKO ŠANCE PUSTIT Jako dospívající jsem postní dobu moc ráda neměla, protože jsem si musela něco odříct - postili jsme se doma, v pátek a v neděli chodili na křížovou cestu. Už tenkrát jsem asi tušila, že půst není dieta a nemá být samoúčelný, ale plně jsem si to určitě neuvědomovala. Napadá mě, že v době postní jsme vyzýváni, abychom něco pustili, vypustili, odpustili, připustili. Není to jen hra se slovy. Pustit můžeme třeba nějaký špatný návyk, pustit vztah, na kterém lpíme, dát druhému v partnerském vztahu víc svobody, pustit Boha do těch oblastí, kam jsme Ho doteď nepustili. Upustit od přejídání, přílišného lenošení. Vypustit něco, čeho je v našem životě moc - sledování televize, příliš mnoho práce na úkor modlitby, vypustit něco, co je zbytečné a brání důležitému. Odpustit někomu, kdo nám ublížil, možná i odpustit sobě, že nejsme tak skvělí, jak bychom si přáli. Připustit si třeba nějakého přítele víc k tělu, více investovat do vztahů, připustit, že jsem člověk hříšný a konat pokání. A konečně je třeba také napustit - hlavně prázdnou nádrž naší lásky, napustit ta místa, která zejí prázdnotou něčím kvalitním, napustit svou číši kvalitním vínem, aby z ní mohli pít druzí i náš dobrý Bůh. lk

SLOVO ŽIVOTA „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě!“ (Mk 8,34) Během své cesty na sever Galileje, ve vesnicích u města Césarea Filipova, se Ježíš ptá svých učedníků, co si o něm myslí. Petr jménem všech vyznává, že Ježíš je Kristus, Mesiáš očekávaný po staletí. Aby přešel nedorozumění, Ježíš jasně vysvětluje, jak hodlá uskutečnit své poslání. Ano, osvobo4

Č. 3 – BŘEZEN 2015


Nyní, když Ježíš jasně ukázal svou identitu, může stejně tak jasně ukázat i identitu svých učedníků. Jestliže Mistr miluje svůj lid tak, že za něj umírá, bere na sebe kříž, tedy i učedník – aby byl učedníkem, musí odložit svůj způsob myšlení, aby ve všem sdílel cestu svého Mistra: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě!“ Být křesťanem znamená být druhým Kristem – mít „v sobě to smýšlení, jaké měl v sobě Kristus Ježíš, „který se „ponížil a byl poslušný až k smrti na kříži“ (Flp 2,5.8) znamená to být ukřižován s Kristem, takže můžeme říci spolu se sv. Pavlem: „Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus“ (Gal2,20): neznat „nic jiného než Ježíše Krista, a to Ukřižovaného“ (1 Kor 2,2). Je to Ježíš, který nadále žije, umírá a vstává z mrtvých v nás. To je největší touha a ambice křesťana, díky níž povstali největší světci: být jako Mistr. Jak ale máme Ježíše následovat, abychom byli takoví? Prvním krokem je „zapřít sám sebe“, odstoupit od vlastního způsobu myšlení. Tento krok žádal Ježíš po Petrovi, když mu vytýkal, že nemá na mysli věci božské, ale lidské. I my, stejně jako Petr, občas chceme prosadit sami sebe, ať už egoisticky nebo alespoň podle svých vlastních kriterií. Hledáme snadný a bezprostřední úspěch, oproštěný ode všech těžkostí a závistivě pohlížíme na lidi s dobrou kariérou. Sníme o tom, že budeme mít harmonickou rodinu, že okolo sebe vybudujeme bratrskou společnost a křesťanskou komunitu, aniž bychom za to museli zaplatit vysokou cenu. Zapřít sám sebe znamená vstoupit do mentality Boha tak, jak nám to ukázal Ježíš svým způsobem jednání. Je to logika pšeničného zrna, které musí zemřít, aby přineslo užitek, logika toho, kdo s větší radostí dává, než přijímá, logika toho, kdo z lásky obětuje svůj život, jedním slovem logika toho, kdo na sebe bere svůj kříž.

„Každodenní“ kříž – jak říká evangelium podle Lukáše (srov. 9,23) - může mít mnoho tváří:nemoc, ztráta zaměstnání, neschopnost řešit rodinné nebo profesní problémy, pocit ztroskotání, když se nám nedaří budovat autentické vztahy, pocit bezmoci tváří v tvář velkým světovým konfliktům, rozhořčení kvůli neustálým skandálům v naší společnosti… Není třeba kříž hledat, sám k nám přichází, snad právě tehdy, kdy ho nejméně čekáme, a způsobem, který bychom si nikdy nepředstavovali. Ježíš nás vyzývá, abychom na sebe kříž „vzali“ – nemáme ho rezignovaně trpět jako nevyhnutelné zlo, nemáme dopustit, aby na nás padl a srazil nás, nemáme ho ani snášet s odstupem a stoickým klidem. Máme ho přijímat jako účast na jeho kříži, jako možnost být i v naší situaci jeho učedníky. A žít ve společenství s ním i v naší bolesti, protože on s námi sdílel náš kříž jako první. Když totiž na sebe Ježíš vzal svůj kříž, spolu s ním na sebe vzal i všechny naše kříže. V každé bolesti, ať má jakoukoli podobu, můžeme tedy nalézt Ježíše, který tuto bolest již vzal na sebe. Igino Giordano v tom vidí obrácení role Šimona Kyrenského, který nesl Ježíšův kříž. Náš kříž „váží mnohem míň, když k nám Ježíš přistoupí jako Šimon Kyrenský“. A váží ještě míň – pokračuje – pokud ho neseme společně: „Kříž, když ho nese jeden člověk, nakonec ubíjí. Jestliže ho nese společně více lidí, kteří mezi sebou mají Ježíše, tedy když je pro ně Ježíš jako Šimon Kyrenský, stává se kříž lehkým, je jhem, které netíží. Stoupáme-li tak, že jsme na sebe mnozí navázáni a jsme svorní, je pro nás výstup dokonce radostí a dostaneme se vzhůru.“ Brát tedy na sebe kříž, abychom ho nesli s Ježíšem a uvědomovat si, že ho neneseme sami, protože on ho vlastně nese s námi. Toto je vztah s Ježíšem, příslušnost k Ježíšovi, která vede až k plnému společenství s 5


Č. 3 – BŘEZEN 2015

ním, až k tomu, že se stáváme druhým Kristem. To je způsob jak následovat Ježíše, tak se stáváme jeho opravdovými učedníky. Kříž pro nás tedy bude, stejně jako pro Krista, opravdu „Boží mocí“ (srov. 1 Kor 1,18), cestou ke vzkříšení. V každé

slabosti nalezneme sílu, v každé temnotě světlo, v každé smrti život, protože nalezneme Ježíše. (Fabio Ciardi) iš

ROK EUCHARISTIE hned v úvodu musím naprosto vážně položit otázku: jak prožívám eucharistii já? Anonymně v koutku svého JÁ, anebo jako chvíli opravdového společenství s Pánem a také spolu s mnoha bratřími a sestrami, kteří jsou u téhož stolu? Jak vypadá moje slavení eucharistie? V eucharistii se totiž Kristus spojuje nejen se mnou, ale i s tím, kdo žije po mém boku, tedy s mým bližním, takže všichni tvoříme „jedno tělo“, jednotu. Papež Benedikt XVI. v jedné ze svých katechezí kdysi řekl, že bez solidarity s druhými dochází v jistém smyslu ke zneužití eucharistie. Možná nám k lepšímu pochopení pomohou dva příklady. Ze života svatého Martina de Porres víme, že celé noci prodléval v adoraci před Nejsvětější svátostí. Přes den pak s láskou pečoval o nemocné a nuzné. Právě k nim měl jako mulat (matka byla Afroameričanka, otec Španěl) velmi blízko. Jeho setkání s Pánem, který se na kříži obětoval za každého z nás a který nás Chlebem života spojuje vjedno, se zcela konkrétně proměňovalo na službu trpícím, slabým a opomíjeným. Současnému světu je ještě bližší postava blahoslavené Matky Terezy z Kalkaty. Když měla někde ve světě otevřít nový dům pro umírající, zajímala se nejprve o to, aby tam bylo místo pro svatostánek. Věděla totiž, že jen odtud pramení síla pro tak náročnou službu milosrdné lásky. Ostatně ten, kdo dokáže najít cestu ke Kristu ve

EUCHARISTICKÝ KONGRES Na rok 2015 vyhlásila Česká biskupská konference Národní eucharistický kongres a Rok eucharistie s tématem „Eucharistie – Smlouva nová a věčná“. Jeho první část proběhne ve farnostech od ledna do června 2015, kdy se každý měsíc zdůrazní jedno ze šesti témat. Tato část pak vyvrcholí slavností Těla a Krve Páně s následnou nedělí 7. června 2015, kdy farnosti budou prožívat „Den eucharistie“. Završením celého kongresu pak bude sympózium konané 15. – 17. října 2015 v Brně se závěrečnou mší na Zelném trhu. Více viz www.nek2015.cz.

TÉMATA NEK 2015:      

Eucharistie a jednota – leden Eucharistie a společenství – únor Eucharistie a solidarita – březen Eucharistie a evangelizace – duben Eucharistie a Maria – květen Obnovení slavení eucharistie – červen

3. EUCHARISTIE A SOLIDARITA První čtení: 1 Jan 4,20-21 Evangelium: Mt 25,35-36 Bratři a sestry! Vrcholem našeho křesťanského života je setkání se živým Bohem při mši svaté – v Božím slově a v eucharistii, ve které se nám dává za pokrm. Tím, že se sytíme jeho Tělem a Krví, vytváříme společenství; z anonymního davu se stává zcela konkrétní duchovní rodina. Ne nadarmo se říká, že eucharistie je svátostí společenství. A tak si 6

Č. 8 – SRPEN 2005


svatostánku, najde ji i k lidem umírajícím a strádajícím. A jednou pak uslyší Soudce národů, jak říká: „Měl jsem hlad, a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň, a dali jste mi napít; byl jsem na cestě, a ujali jste se mě, byl jsem nahý, a oblékli jste mě; byl jsem nemocen a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení, a přišli jste ke mně“ (Mt 25,35–36). V souvislosti s blížícím se Národním eucharistickým kongresem je třeba si přiznat, že slavení eucharistie není obřadem, ale událostí, při níž se stáváme Kristovým tělem. Bylo by asi velmi málo dostát „povinnosti“ zúčastnit se nedělní mše bez lásky a solidarity s bližními. Pokud chceme, aby naše křesťanství bylo přesvědčivé a pravdivé, nestačí jen mluvit o tom, jak je důležité chodit pravidelně do kostela a ke svátostem. Svět čeká na naše svědectví. Dovolím si tvrdit, že u některých věřících převažuje spíše individualistický, pietistický přístup k eucharistii, a jen málokoho v danou chvíli napadne, že přistoupení ke svatému přijímání je také výrazem jeho příslušnosti k společenství církve, že je součástí tajemného Kristova Těla, které je tvořeno stejnými lidmi, jako je on sám. Přesto bez váhání oddělujeme Krista-Hlavu od jeho Těla; chtěli bychom komunikovat s Hlavou, ale už nikoli s Tělem. To potom vede k onomu formálnímu přístupu k eucharistii, a náš život ne vždycky odpovídá tomu, co věříme a vyznáváme. Podobný problém řešili ostatně už první křesťané. Proto je apoštolové Pavel i Jakub vybízeli ke skutkům plynoucím z víry. Na ně pak navázali někteří církevní otcové. Třeba svatý Ambrož kritizoval boháče, kteří si plnili své náboženské povinnosti chozením do kostela, ale chudé ve svém okolí přehlíželi: „Vy, kteří jste bohatí, slyšíte, co Pán Bůh říká? Jak potom chodíte do kostela, abyste od chudých brali a ne jim dávali?“ (Jan Pavel II., Dies Domini, 71). Svatý

Jan Zlatoústý není o nic méně náročný: „Chcete uctít tělo Kristovo? Nepřehlížejte ho, když je nahý. Nevzdávejte mu čest v chrámě v hedvábí jen proto, abyste na něj pak nedbali venku, kde strádá v nahotě a zimě. Ten, který říká ‚Toto je mé tělo‘, je týž kdo říká ‚Viděli jste mě hladového a nedali mi jíst‘ a ‚Cokoli jste učinili nejmenšímu z těchto mých bratří, mě jste učinili‘… K čemu je dobré, když je eucharistický stůl přeplněn zlatými poháry, když on umírá hlady. Začněte tím, že nasytíte jeho hlad, a s tím, co zbude, můžete oltář ozdobit stejně dobře.“ (tamtéž) Taky se vám zdá, že se za těch 2000 let jen málo změnilo? Přitom eucharistie je školou lásky a solidarity. Ten, kdo se živí Kristovým Tělem, nemůže zůstat lhostejný vůči těm, kterým se nedostává každodenního chleba. Církev se nejen modlí: „Chléb náš vezdejší dej nám dnes“, ale podle Ježíšova příkladu se snaží všemi možnými způsoby rozmnožovat oněch pět chlebů a dvě ryby prostřednictvím různých iniciativ – ať na úrovni farností či diecézí. Myslím, že rozjímat o eucharistii a solidaritě, je zároveň výzvou růst v konkrétní pozornosti vůči našim bližním. Zajisté můžeme říct, že když Panna Maria po andělově zvěstování počala ve svém lůně Ježíše, byla po dobu devíti měsíců živým svatostánkem. Kristus, Bůh, doslova naplnil její život. A plná milosti, plná Boha, jde na návštěvu k Alžbětě – jistě proto, aby posloužila, aby se podělila o radost z Ježíše, který byl v ní. Něco podobného zakouší každý z nás ve svatém přijímání. Jsme plni Boha, jsme také živým svatostánkem. Prosme o milost, aby nám eucharistie byla vždy podnětem ke každodennímu následování Pána, aby proměňovala naše srdce a učila nás dělit se se svými bližními o to, co máme a co jsme. Amen. Zdroj textů: www.nek2015.cz

7


Č. 3 – BŘEZEN 2015

POMOC POTŘEBNÝM od šaška, považovaného za blázna, než od nějakého váženého dvořana. Paleček hojně využíval této výhody. Napomínal krále i jeho rádce. Jednou šašek přiběhl a velice bědoval. Volal: „Pojďte honem a pomozte. Na hnoji leží Tělo Páně.“ Všichni se poděsili nad tím, co se stalo, a běželi za Palečkem s monstrancí, aby do ní pohozené Tělo Páně vložili a ve smírné adoraci pak Nejvyššího odprošovali. Když přiběhli na dané místo, ukázal šašek na tam ležícího žebráka. „To je on – to je Tělo Páně.“ A dovolával se Ježíšových slov o tom, že „co jste učinili jednomu z nejmenších bratří, to jste učinili mně“. Dvořané se zamyslili a uznali, že je tomu tak. Přes jasné poznání, že je třeba být solidární s chudými a že eucharistie znamená také vytváření společenství u stolu Páně, že i ono „lámání chleba“ naznačuje, že se dělíme s druhými, přece jen je třeba i určité moudré rozvahy. Jde např. o zneužití pohostinnosti, o podvodné a neupřímné jednání některých lidí. Uvažovat musíme také o tom, že i bohoslužba si žádá jisté péče o sakrální prostor a posvátné nádoby, knihy i oděvy. Že i toto je třeba mít na paměti, lze vyvodit z příběhu zapsaného v evangeliu sv. Jana, kde se Ježíš zastane Marie, která mu pomaže nohy olejem z pravého nardu. „Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učedníků, který jej měl zradit, řekl: ‚Proč nebyl ten olej prodán za tři sta denárů a peníze dány chudým?‘ To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj: měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo“ (J 12,4–6). Ježíš zde pak dodává: ‚Chudé máte vždycky s sebou, ale mne nemáte vždycky‘ (J 12,8).“ Často to však není moudrá prozíravost, ale spíše pohodlí a nedostatek soucitu, co způsobuje, že nás těší krásné obřady, ale

NA HNOJI LEŽÍ TĚLO PÁNĚ! V návaznosti na březnové téma Roku eucharistie připojujeme několik podnětů i v této rubrice, která je svědectvím toho, že mnozí farníci toto klíčové propojení eucharistie a solidarity berou vážně. V průběhu dějin církve se postupně stalo pravidlem, že se při bohoslužebných shromážděních konaly sbírky a část z toho, co se vybralo, se použila jako dar pro chudé a potřebné. Píše o tom svatý Justin ve své Apologii: „Majetní a ti, kdo chtějí, dobrovolně dávají, co kdo chce, a co se vybere, uloží se u představeného. Ten pak podporuje sirotky, vdovy a ty, kdo mají nouzi kvůli nemoci nebo z jiného důvodu, a také vězně a cizince, kteří žijí mezi námi: zkrátka, stará se o každého, kdo je v nouzi“ (viz Katechismus katolické církve, čl. 1351). Podpora chudých a potřebných nabírala během staletí rozmanitých podob. Že se sbírky konají během eucharistického shromáždění, ukazuje onu souvislost mezi láskou k Pánu a láskou k bližním. „Kdo nemiluje svého bratra, kterého vidí, nemůže milovat Boha, kterého nevidí. A tak máme od něho toto přikázání: Kdo miluje Boha, ať miluje i svého bratra“ (1 J 4,20–21). O vztahu mezi eucharistií a láskou k chudým píše pěkně sv. Jan Zlatoústý: „Tys pil krev Páně a nepoznáváš svého bratra. Zneuctíváš právě tento stůl tím, že si myslíš, že není hoden podílet se na tvém pokrmu ten, který byl uznán hodným účastnit se tohoto stolu. Bůh tě zbavil všech tvých hříchů a pozval tě na tuto hostinu. A ty ses ani potom nestal milosrdnějším“ (KKC 1397). Král Jiří z Poděbrad měl na svém dvoře šaška Palečka. Byl to ve skutečnosti velmi moudrý a bystrý člověk. Králové potřebovali být též napomínáni. Snadněji to snesli 8

Č. 8 – SRPEN 2005


neradi se díváme na ty, kdo se ocitají v nouzi. Snad nejkrásnější úvahu o této problematice napsal sv. Jan Zlatoústý: „Co prospěje, je-li Kristův stůl plný zlatých kalichů, zatímco sám Kristus hyne hladem? Nejprve hladového nasyť a teprve pak můžeš z přebytku vyzdobit i jeho stůl. Dal bys udělat zlatý kalich, ale pohár studené vody bys nepodal? Co prospěje opatřovat zlatem zdobené pokrývky na Kristův oltář, jemu však neposkytnout ani to nejnutnější oblečení? K čemu by to bylo? (…) Stejně tak uvažuj i o Kristu, když jde kolem tebe jako žebrák a cizinec, který nemá střechu nad hlavou, ale ty ho nepřijmeš jako svého hosta a místo toho dáváš vyzdobit podlahu, stěny a sloupové hlavice a zavěšuješ světla na stříbrné řetězy. (…) Takže ne abys krášlil chrám a přitom nedbal trpícího bratra, neboť on je drahocennější příbytek Boží než chrám“ (Sv. Jan Zlatoústý). Bůh nás obdarovává. Dává nám to nejvzácnější. Dává nám sebe. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný“ (J 3,16). Při poslední večeři, kdy Pán ustanovil eucharistii, zdůrazňuje v „konsekračních“ slovech, že se jeho Tělo „vydává“ a jeho Krev „prolévá“. Ježíš se nám cele dává, v této svátosti. „Následovat Ježíše“ znamená také se vydávat pro druhé. Tak se učíme solidaritě s druhými lidmi, lásce k nim a pomoci pro ně. Jako Hospodin posílal Mojžíše k trpícímu lidu do Egypta se slovy: „Jdi tedy, já tě posílám“, tak posílá i nás. Třeba i slovy: „Jděte ve jménu Páně“, kterými uzavíráme mši svatou. Mojžíšovi se však nechtělo, vymlouval se, poslání bylo náročné. Ježíš však žádá po svých učednících, aby byli solidární: „Dejte vy jim jíst“ (Mk 6,37). Musíme tedy zpozornět. Papež František připomíná, že počátkem pravé starosti o druhého člověka je láskyplná pozornost. Z této pozornosti plyne touha skutečně usilovat o dobro bližního (Evangelii gaudium).

CHEBSKÁ POSTNÍ ALMUŽNA KDE POMŮŽE LETOŠNÍ ALMUŽNA? Abychom všichni ve svých srdcích překonali „pokušení lhostejnosti“, jsme podle slov papeže Františka zvláště v postní době zváni k tomu, abychom kromě modlitby a osobního obrácení také vstoupili do hlubší solidarity s potřebnými. Ve svém poselství k postní době (viz minulé číslo str. 4) papež píše: „Postní doba je vhodná pro to, abychom prokázali zájem o druhého, třebas i jen malým, ale konkrétním výrazem spoluúčasti na našem společném lidství.“ Jednou z příležitostí propojit tuto osobní cestu obrácení se skutky milosrdenství je každoroční účelová sbírka pro službu potřebným nazvaná „Postní almužna“. Na rozdíl od jiných podobných sbírek si zde sami můžete určit, na jaký účel váš příspěvek bude použit. Na spodní straně papírové pokladničky (k dispozici v kostelích) si můžete sami tento účel zaškrtnout:  FARNOST: Pokud byste chtěli, aby vaším darem disponovala přímo vaše farnost a použila jej dle uvážení faráře či pastorační rady pro konkrétní služby rozvíjené uvnitř farnosti pro lidi v nouzi (u nás např. obědy pro potřebné či finanční výpomoc v krizových situacích apod.), pak zaškrtnete „činnost farnosti pro lidi v nouzi“.  CHARITA: Pokud byste chtěli podpořit konkrétní projekty Charity zaměřené na jednotlivé cílové skupiny, pak zaškrtněte jedno z dalších „koleček“ (senioři, matky s dětmi v tísni, lidé nemocní a s postižením, cizinci a uprchlíci, pomoc rodinám, humanitární pomoc).  HOSPIC: Pokud byste chtěli podpořit náš chebský mobilní Hospic Sv. Jiří, který stále žije z velké části z takovéto osobní podpory jednotlivců, pak zaškrtněte „dle rozhodnutí Charity“, nebo nemusíte zaškrtávat nic – i letošní chebská Postní almužna, která nebude označena, půjde na podporu Hospice Sv. Jiří. 9


Č. 3 – BŘEZEN 2015

 JINÉ: A pokud máte na srdci nějakou úplně jinou potřebu, která se do výše uvedených škatulek nehodí, můžete jí tam přímo vepsat. JAK PŘISPĚT NA POSTNÍ ALMUŽNU?  Postní kasičky: Příspěvky na účelovou sbírku Postní almužna je možné po celý půst střádat do papírových kasiček k tomu určených, které byly a stále jsou k dispozici v kostelích a na faře (je vhodné je po složení dole podlepit izolepou, aby se pod vahou drobných dno neotevřelo). Tyto kasičky bude pak možné přinést a vložit do sbírky na Zelený čtvrtek (2. dubna), nebo pak po celé dva týdny po Velikonocích na faru či do kostela, či nejpozději pak o třetí neděli velikonoční (19. dubna).  Hotovost do sbírky: I bez kasičky je možné na Postní almužnu přispět formou hotovostního daru vloženého do liturgické

sbírky buď na Zelený čtvrtek (2. dubna), nebo o 3. neděli velikonoční (19. dubna). Hotovost je možné také během celé postní doby a celé dva týdny po Velikonocích přinést v kontaktních hodinách (pondělí + středa 9 – 17 hod.) do farní kanceláře.  Převodem na účet: Dále je možné na Postní almužnu přispět také bankovým převodem na účet Farní charity Cheb, č. 220 699 597 / 0300 (v. s. 2302 či zpráva: Postní almužna s případným určením).  Koš na sladkosti: Děti se Postní almužny mohou zúčastnit jak střádáním si ušetřených drobných do vlastní kasičky, tak také přinesením různých sladkostí či hraček do koše ve farním sále či v kostele, které pak budou darovány chudým dětem. Jménem všech obdarovaných vám předem všem velmi děkuji! Petr Hruška

ZPRÁVY Z LORETY změnit. List je k dispozici v kostele, případně na faře. Bylo by třeba, aby členové chebské farnosti, do které posvátné mariánské poutní místo patří, tomuto listu věnovali pozornost, příležitost mají do konce března. Mohou připojit i další připomínky a náměty mimo uvedených bodů. A třeba k vyjádření přizvat i své přátele a známé, kteří do kostela nechodí.

PŘED ZAHÁJENÍM SEZÓNY ANKETA K ROZVOJI SLUŽBY NAŠÍ LORETY V roce 2005 se ustavila Rada Lorety, v níž zasedají zástupci farnosti a českého i německého spolku Maria Loreto, a přijala dokument k poslání areálu Maria Loreto. Loreta má jako místo smíření, obnovy víry, modlitby, oddychu a setkávání přitahovat věřící, poutníky, turisty a všechny lidi dobré vůle nejen z Euroregionu Egrensis, ale také z jiných částí Česka, Německa i dalších zemí. Pan farář P. Petr Hruška chce zjistit, jak toto poslání naše Loreta plní, a proto rozdal k začátku sezóny list, kde uvádí stručný obsah dokumentu k poslání Lorety, shrnuté do čtyř zásad: pohostinnost, setkávání, zvěstování a slavení. Ty jsou v listě podrobněji rozpracovány. Důležitou část pak tvoří druhý oddíl; má osm částí, kam se má vypsat, co je na Loretě dobré a co by bylo třeba rozvinout nebo

POZVÁNÍ NA JARNÍ BRIGÁDU Po zimní přestávce je třeba celý areál Lorety probudit a připravit na novou sezónu. Jarní úklid je stanoven na sobotu 28. března. Sraz je v 9 hodin u fary, kde bude zajištěna doprava. Kdo má vlastní odvoz, může přijet rovnou na Loretu. Svačinu si nemusíte brát, Anička Skoupá už přemýšlí, co se k tradičním párkům ještě nachystá. Když se nás sejde hodně, zvládneme úklid do 15 hodin. ako 10

Č. 8 – SRPEN 2005


FÓRUM Moje věřící babička pocházela právě ze Strážova. Já si prožil v době dospívání těžkou dobu, na jejímž konci jsem našel Světlo-Krista. Kruh se tedy uzavírá, jsem opět na počátku. Alena Ouředníková

JSEM OPĚT NA POČÁTKU Rozhovor Aleny Ouředníkové s Richardem Polákem přejímáme z diecézní přílohy Katolického týdeníku č. 8/2015. „Víru jsem hledal léta,” říká pětatřicetiletý P. Richard Polák, kterého přivedlo Boží řízení až k okamžiku, kdy v plzeňské katedrále sv. Bartoloměje přijal 14. února 2015 z rukou biskupa Františka Radkovského kněžské svěcení. Plzeňská diecéze má tak po dvou letech opět novokněze. Kudy vedla vaše cesta ke kněžství? Narodil jste se v Klatovech, vyrůstal v Plzni, vaše rodina nebyla věřící. Hledal jsem. Deset dní před smrtí sv. Jana Pavla II., jehož učení mě hodně ovlivnilo, jsem byl pokřtěn. Pak jsem se dostal do Lodže do polské větve francouzské školy Děti světla. Abych mohl setrvat v této komunitě, poslal mě biskup František Radkovský na studia do lodžského semináře. Po dokončení jsem přišel do Chebu jako pastorační asistent a jáhen. Co vám tato jáhenská praxe dala? V Chebu je velká potřeba služby duchovního — počínaje dětmi ulice přes lidi bez domova, ne-mocné až po narkomany a prostitutky. Pro mladého jáhna či kněze i pro ostatní je to silná škola, aby pochopili, že tito lidé jsou svěřeni nám všem. Díky P. Petru Hruškovi tím farnost žije. Příklad za všechny: neděl-ní obědy pro potřebné, k tomu modlitba, evangelium a diskuse. Vyvinulo se z toho tedy mnohem víc než jen nabízení pokrmu. Víte, kam vykročíte jako kněz? A máte už představu, na co byste se rád zaměřil? Mířím do pošumavských farností Nýrsko a Strážov, kde bych rád vybudoval zázemí pro hnutí Světlo-Život, jehož cílem je evangelizovat, vyzařovat radost a pokoj.

BYLI JSME NA SVATBĚ… Sluníčko se začínalo klubat ze své obláčkové peřinky a my ujíždíme směrem Plzeň na svatbu. Svatba byla krásná i dojemná. Stoly bohatě prostřené. Svatebčané se sjeli ze široka, daleka. Dokonce i ženich si hodil kyticí. A kdo, že se to vlastně ženil? Kdo završil svou lásku na svátek všech zamilovaných na den sv. Valentýna? Náš bratr Richard se oženil, řekl své dobrovolné, svobodné „ano“ z lásky k Bohu a plně se mu svěřil. I biskup František ve svém kázání říká: „Jako ve Svaté Trojici je všechno, ten kdo se jí plně odevzdá, nic víc nepotřebuje.“ Bratr Richard byl vysvěcen na kněze. „On si nás vyvolil a jsme tu proto, abychom sloužili, stejně tak jako On sloužil“, pokračuje biskup. Určitě to nebylo jednoduché rozhodnutí, určitě potřebovalo pořádnou odvahu. K tomuto rozhodnutí ušel už pořádný kus cesty, ale ještě pořádný kus cesty jej čeká! Má můj obdiv. Každý kdo pro druhé ve službě k Bohu odevzdá svůj život, má můj obdiv. „… s kým se to chcete měřit? S Bohem? S takovým obrem?“ Zaznívá dál z úst biskupa Františka. Cože? To je síla – s takovým obrem? Předchozí myšlenka mi bohužel nějak unikla. Je zima. Zalézá nejen pod kůži, ale i pod nehty. Je to silnější než já. Podupávám nohama, třu o sebe rukama, rukama o stehna. Zalezla mi už asi i do hlavy, jen jsem zachytila tuto myšlenku. Ale tato myšlenka není ale vůbec malá. S obrem, který stojí za vším. Za našimi 11


Č. 3 – BŘEZEN 2015

kolikrát rozlepují oči, abychom viděli, a občas kulhavé poponesou. Ke svatému přijímání jdeme teď už ke knězi Richardovi. Hostie nasáklá vínem nás sice zahřeje, ale když dosedáme do lavic, všichni tři vedle sebe sedící si mneme své ruce. Svatba byla krásná. Teď už by to jen chtělo do teplíčka a namočit si nožičky v lavoru s teplou vodou.  V teple pak už přicházíme k Richardovi každý sám se svou gratulací a s prosbou o požehnání. Přeji Richardovi trpělivost a vytrvalost. S úsměvem přikyvuje. Na oplátku mi moc hezky požehnal, nejen mně, ale i mé rodině. Anička Šalomová

AD. „POZVANÝ NEPOZVANÝ?“ V reakci na diskuzi uveřejněnou v minulém čísle pod titulkem „Pozvaný nepozvaný?“ přišel do redakce příspěvek Karla Dvořáka, který se redakce Zpravodaje rozhodla uveřejnit až po určitém váhání a po ujištění faráře, že autor příspěvku s ním na toto téma již vícekrát podrobně hovořil jak „mezi čtyřma očima“, tak i v přítomnosti dalších, a tudíž článek není porušením evangelijní zásady, že výhrady vůči někomu je třeba, dříve než se zveřejní, nejprve řešit v osobním rozhovoru s dotyčným, případně v nějakém menším okruhu. S mnohým z článku lze jistě polemizovat a třeba to v příštím čísle někteří z čtenářů také učiní. Např. ona použitá analogie „antikomunismus“ / „antisemitismus“ nejenže „kulhá“, ale je logicky zcela nesmyslná, protože se zde porovnávají postoje zcela jiného řádu: ideová kritika (svobodně zvolené) ideologie s osobním odporem vůči (narozením dané) skupině lidí. Ale z pohledu redakce je tento článek cenný v tom, že pozornost čtenáře od nepodstatných formálností (pozvání / nepozvání) či podstatnějších, ale stále spíše procesních témat (politické zneužívání úřední moci)

povoláními, voláními, zvoláními.  On už si nás dopředu vyvolil. Richard leží na zemi, okolo něj klečí někteří kněží. Je to silný zážitek. Modlící se kněží nad Richardem a vyprošující dary Ducha svatého. Pomyslné paprsky Ducha svatého se nás dotýkají. Bůh se dotýká Richarda, skrze ostatní kněze se jej také dotýká. Dýchá na mne sounáležitost, pokora, jednota. Skrze kněze se k nám Bůh dostává, oni jsou prostředníky božími. Teď trochu odbočím. Ve středu 11. 2., kdy byl světový den nemocných, u nás ve farnosti někteří bratři a sestry přijali požehnání a pomazání v nemoci. Pozoruji, jak jim kněz vkládá ruce na hlavu a žehná. Je to síla, skrze toto vkládání rukou se jich též dotýká Bůh. Jakoby farářovýma rukama projel paprsek Ducha svatého a dotkl se jich prostřednictvím jeho rukou. Téma letošního roku nás vyzývá k meditaci o větě z knihy Job „Slepému jsem byl okem a kulhavému nohou (29,15). Kněží nám také 12

Č. 8 – SRPEN 2005


velmi dobře zaměřuje k otázkám ještě zásadnějším, jako např.:  Jak rozlišit (oprávněný) ideový boj proti kořenům hříchu od (neoprávněného) osobního boje proti hříšníkovi?  Podle čeho poznáme, že kritické zaměření vůči strukturám hříchu člověka či nějakou skupinu nezdravě vysiluje a brání v rozvoji dobrých věcí či ve vidění jiných a důležitějších zlých věcí v téže oblasti?  Jaké dědictví totalitně-komunistické minulosti přenáší či nepřenáší do dnešní společnosti dnešní KSČM? Jaké dědictví téhož totalitně-komunistického myšlení v sobě nese dnešní česká církev? Co z tohoto dědictví nesu v sobě i já sám?  A hlavně – jak nám toto vše brání (či pomáhá?) v tom, abychom se ctí jako křesťané a svědkové evangelia i vůči těm nejchudším a nespravedlivě zatíženým obstáli uprostřed dnešní postkomunistické společnosti plné nových výzev? Budeme rádi na vaše názory, jako povzbuzení k nim za článkem uvádíme krátkou glosu jedné z členek redakce.

dohodě na radnici. Situace se však kvůli onomu nedorozumění vyvinula jinak, než měli účastníci setkání původně v úmyslu. K tomu, co se dále dělo, přispěl pak svým odchodem sám pan farář. V dalším čísle „Zpravodaje“ pak pan farář reaguje na zveřejněná slova pana Hojdy opět svým antikomunistickým postojem. Za to si, aspoň ode mne, pan farář pochvalu nezaslouží. Také paní Divíšková v rozhovoru se mnou řekla, že pokládá poznámku pana faráře za chybu. Antikomunismus mně v lecčems připomíná antisemitismus. Každé přirovnání kulhá, přesto se ho dopustím. Židé ukřižovali Spasitele, drží se „Starého zákona“. Židé chtějí ovládnout svět, způsobili mnoho zla a nikdy nebudou jiní. Neuznávají Ježíše Krista jako Mesiáše. Drží se pevně své víry. Proto je třeba proti nim stále bojovat. Takhle nějak to říkají, velmi zjednodušeně, antisemité. Komunisté odsoudili Horákovou, drží se Marxe a Lenina a chtěli by ovládnout svět, způsobili mnoho zla a nikdy nebudou jiní. Neuznávají kapitalismus jako demokracii a nejlepší možný systém. Drží se stále své víry. Proto je proti nim třeba neustále bojovat. Takhle nějak, velmi zjednodušeně, to tvrdí antikomunisté. Jak píši, je to velmi zjednodušené přirovnání, leč jisté paralely mezi antikomunismem a antisemitismem vidím, nemůžu si pomoci. Zavrženíhodné jsou totalitní režimy. Zavrženíhodné je i rozdmýchávání nenávisti, k čemuž může vést jak antisemitismus, tak i antikomunismus, to si myslím. Zavrženíhodná není demokratickým režimem uznaná politická strana KSČM. Žijeme čtvrt století v demokratickém režimu a představitel demokratické KSČM je ve vedení města, což není žádná tragédie. Za 25 let se mnohé změnilo. Neustálým, dle mého až trapným, poukazováním na to špatné, co se dělo v 50. letech a na to, co vše způsobilo dřívější vedení státu, se nic nezmění na

NEJSEM ANTIKOMUNISTA, COŽ NEZNAMENÁ, ŽE JSEM KOMUNISTA „Konečně, bratří, přemýšlejte o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu“ (Filipským 4:8). Ve své poznámce faráře v lednovém čísle, si myslím, bratr farář nepřemýšlel v duchu oněch výše uvedených biblických slov. Využil totiž, jak jsem přesvědčen, nedorozumění, které vzniklo možná vinou paní Divíškové, možná vinou úřednice Cízlerové, k, ne zcela čistému, dle mého názoru, nařčení pana místostarosty. Pan Hojda neměl v úmyslu vůbec mluvit o politice ani o postoji pana faráře k politické 13


Č. 3 – BŘEZEN 2015

dnešním vzrůstajícím počtu bezdomovců. (Za minulého režimu neexistovali, čímž mně, prosím, nevsouvejte obhajobu totality, či členství v KSČ). Obviňováním dřívějších komunistů a připomínáním jejich činů se nezmění počty chudých, zadlužených, strádajících, kterých je čím dál víc, nic se tím nezmění na okrádání pracujících, kterým jsou vypláceny místo mzdy almužny (někteří farníci by mohli povídat, za jak bídnou almužnu jsou nuceni pracovat). Ani o kousek se tím nesníží nezaměstnanost, korupce, zlodějny, přivlastňování si obecního majetku a další lumpárny, které se dějí dnes, v současnosti. V dnešní době pokládám za zbytečné bojovat proti komunistické totalitě. Je totiž nastolena totalita nová, totalita kapitálu, totalita peněz, totalita konzumu. Je to totalita podstatně mocnější, disponuje totiž právě tím kapitálem a penězi. Dnešní komunisté tolik peněz nemají ani mít nebudou, si myslím. Za negativní jevy v posledních 25 letech u nás nelze vinit ani mezinárodní sionismus ani minulý režim nesprávně nazývaný komunismem ani současnou KSČM. „Nedej se přemoci zlem, nýbrž přemáhej zlo dobrem“ (Římanům 12:21). Karel Dvořák

prostředníků) na skutečné či domnělé „třísky v oku“ našich bližních. Dana Kučerová

PROČ NEJSEM KOMUNISTOU? KAREL ČAPEK, 4. PROSINCE 1924 Pro další případnou inspiraci k reflexi „komunismu“ a „antikomunismu“ připojujeme výtah z dnes již slavné stati Karla Čapka, kterou (spolu s dalšími osobnostmi (F. Langer, L. P. Procházka, F. Šrámek, J. Kopta, J. Čapek, J. Herben, J. Kalaba, J. Kříženecký, R. Weiner a F. Peroutka) napsal v rámci ankety na téma „Proč nejsem komunistou“ pro revue Přítomnost v polovině 20. let minulého století, tj. v době, kdy ideje komunismu k nám pronikaly ještě jakoby „v plenkách“, nezatíženy pozdějšími „totalitními režimy“. Proč nejsem komunistou? (…) Bylo by mi lehčeji, kdybych jím byl. Žil bych v domnění, že přispívám co nejřízněji k nápravě světa; domníval bych se, že stojím na straně chudých proti bohatým, na straně hladových proti žokům peněz; věděl bych, jak o čem smýšlet, co nenávidět, čeho nedbat. (…) Je-li mé srdce na straně chudých, proč u všech všudy nejsem komunistou? Protože mé srdce je na straně chudých. Viděl jsem bídu tak palčivou a nevýslovnou, že mi zhořklo vše, čím jsem. Kdekoli jsem byl, běžel jsem od paláců a muzeí podívat se na život chudých v ponižující roli bezradného diváka. Nestačí dívat se a nestačí soucítit; měl bych žít jejich životem, ale bojím se smrti. Tato všivá nelidská bída není nesena na štítě žádné strany; do těch strašných pelechů, kde není ani hřebík na oběšení, ani špinavý hadr na podestlání, křičí komunismus z opatrné dálky: tím je vinen společenský řád; za dva roky, za dvacet let zavlaje prapor revoluce, a pak. (…) Jakže, za dva roky, za dvacet let? Což můžete tak lhostejně připustit, že se má takhle žít ještě dva měsíce zimy, ještě

REAKCE Z REDAKCE Ve Zpravodaji se podílím na grafickém zpracování a nejsem „psavec“. Ale příspěvek pana Dvořáka mě nutí k reakci. Také já si pomohu citací: Bůh nenávidí hřích, ale miluje hříšníka. V tomto duchu jsem antikomunistka. Podle textu, který pan Dvořák zaslal, se mi zdá, že je málo obeznámen s komunistickou ideologií a vším, co z ní vyplývá (a také, bohužel, s názory a činností našeho pana faráře - jinak by je nemohl dávat do protikladu s citátem z bible, který použil jako úvod ke svému článku). Přeji nám všem růst ve vzájemné empatii a jemnosti při upozorňování (raději bez 14

Č. 8 – SRPEN 2005


dva týdny, ještě dva dny? Buržoazie, která zde nedovede nebo nechce pomoci, je mi cizí; ale stejně cizí je mi komunismus, který místo pomoci přináší prapor revoluce. Poslední slovo komunismu je vládnout a nikoli zachraňovat; jeho velikým heslem je moc a nikoli pomoc. Chudoba, hlad, nezaměstnanost nejsou mu nesnesitelnou bolestí a hanbou, nýbrž rezervou temných sil, kvasící hromadou zuřivosti a odporu. „Tím je vinen společenský řád.“ Ne, tím jsme vinni všichni, ať stojíme nad lidskou bídou s rukama v kapsách, nebo s praporem revoluce v rukou. (…) Bída není instituce nebo třída, nýbrž neštěstí; ohlížeje se po výzvě k bezprostřední lidské pomoci, nalézám studenou doktrínu třídní vlády. Nemohu býti komunistou, protože jeho morálka není morálka pomoci. Protože káže odstranění společenského řádu a nikoli odstranění společenského zlořádu, jímž je bída. Protože, chce-li vůbec pomoci chudým, činí to podmínečně: nejprve musíme vládnout, a pak (snad) na vás dojde. (…) Nejsem ani za mák aristokrat, ale nevěřím v hodnotu mas. Ostatně nikdo snad vážně netvrdí, že masy budou vládnout; jsou jenom hmotným nástrojem k dosažení jistých cílů; jsou prostě politickým materiálem v daleko tvrdším a bezohlednějším smyslu než straníci jiných barev. Je třeba stlačit člověka do jakési fazóny, aby se stal hromadným materiálem; je třeba dát mu uniformu z určitého sukna nebo z určitých idejí; po hříchu uniforma z idejí se obyčejně nemůže po půldruhém roce svléknout. (…) Nejdivnější a nejnelidštější na komunismu je jeho zvláštní pochmurnost. Čím hůře, tím lépe; porazí-li cyklista hluchou babičku, je to důkaz zpuchřelosti dnešního řádu; strčí-li dělník prst do koleček stroje, nerozmačkají mu jeho ubohý prst kolečka, nýbrž měšťáci, a k tomu ještě s krvežíznivou rozkoší. Srdce všech lidí, kteří z těch či oněch osobních příčin nejsou komunisty,

jsou zhovadilá a hnusná jako vřed; není dobrého chlupu na celém dnešním řádu; co je, je špatné. Nehostinné a nelidské je klima komunismu; není střední temperatury mezi mrazivou buržoazií a revolučním ohněm; není nic, čemu by se proletář směl s požitkem a nerušeně oddat. Není na světě oběd nebo večeře; buď je to plesnivá kůrka, chudého nebo žranice pánů. (…) Nevěřím v dokonalost dnešního ani příštího člověka; svět se nestane rájem po dobrém ani revolucí, ba ani vyhubením lidského plemene. Ale kdybychom mohli nějakým způsobem sebrat všechno to dobré, co vězí koneckonců v každém z nás hříšných lidských tvorů, věřím, že by se dal na tom konstituovat svět přece jen daleko vlídnější, než je ten dosavadní. Snad řeknete, že je slaboduchá filantropie; ano, patřím k idiotům, kteří mají člověka rádi, protože je to člověk. (…) Pokuste se soudit svět bez brutálních generalizací; za chvilku vám nezůstane z vašich zásad ani šňupka. Předpokladem komunismu je umělá nebo úmyslná neznalost světa. (…) Jeden z nejnemorálnějších darů lidského ducha je dar generalizace; místo aby shrnuli zkušenosti, hledí je prostě nahradit. V komunistických novinách se nedočtete o světě nic, než že je naskrze mizerný; pro člověka, kterému není omezenost vrcholem poznání, je to trochu málo. Nenávist, neznalost, zásadní nedůvěra, to je psychický svět komunismu; lékařská diagnóza by řekla, že je to patologický negativismus. (…) Dnešnímu světu není třeba nenávisti, nýbrž dobré vůli ochoty, shody a spolupráce; je mu třeba vlídnějšího morálního klimatu; myslím, že by se s trochou obyčejné lásky a srdečnosti daly ještě dělat zázraky. Zastávám se dnešního světa, ne proto, že by to byl svět bohatých, ale protože to je zároveň svět chudých a pak těch prostředních těch drsných mezi žernovy kapitálu a třídního proletariátu. (…) 15


Č. 3 – BŘEZEN 2015

komunismem. Chápu jeho ideály, ale nemohu pochopit jeho metodu. (…) Věří-li komunismus, že zastřelit člověka odzadu není zločin, pak je tu něco, čemu nemohu rozumět, třeba se mi to říká po česku; mám hrozný dojem chaosu a skutečnou úzkost, že takhle se nikdy nesmluvíme. Věřím až podnes, že je jistých mravních a rozumových pět švestek, po nichž člověk poznává člověka. Metoda komunismu je široce založený pokus o mezinárodní nedorozumění; je to pokus roztříštit lidský svět na kusy, které k sobě nepatří a nemají si co říci. Co je dobré na jedné straně, nemůže a nesmí být dobré na druhé straně; jako by nebyli tedy i tam lidé fyziologicky a morálně titíž. Pošlete na mne nejortodoxnějšího komunistu; neskolí-li mne na místě, doufám, že se s ním osobně shodnu ve spoustě věcí, pokud se ovšem netýkají komunismu. (…) Je mi lehčeji, když jsem řekl aspoň tolik, třebaže to není vše; je mi, jako bych se vyzpovídal. Nestojím v žádném houfu a moje pře s komunismem není pře zásad, nýbrž osobního svědomí. A kdybych se mohl přít se svědomím a nikoli se zásadami, věřím, že by nebylo nemožno aspoň si rozumět, a už to by bylo mnoho. Karel Čapek, Přítomnost 4. XII. 1924

Tvrdá je řeč komunismu; nemluví o hodnotách soucitu, ochoty, pomoci a lidské solidarity; praví sebevědomě, že není sentimentální. Ale právě to je mi to nejhorší, že není sentimentální, neboť já jsem sentimentální jako kterákoliv služka, jako každý hlupák, jako každý slušný člověk; jen rošťák a demagog není sentimentální. Bez sentimentálních důvodů nepodáš bližnímu sklenici vody; rozumové důvody té nepřivedou ani k tomu, abys pomohl na nohy člověku, který sklouzl. (…) Pak je tu otázka násilí. Nejsem stará panna, abych se křižoval při slově „násilí“; přiznám se, že bych někdy s chutí natloukl člověku, který říká špatné důvody nebo lže; pohříchu to nejde, protože buď jsem já slabý na něj, nebo on je příliš slabý, než aby se mohl bránit. Jak vidíte, nejsem zrovna statečný; ale kdyby měšťáci začali provolávat, že půjdou vyvraždit chudé lidi, sebral bych se jistě a běžel bych pomoci chudým lidem. Slušný člověk nemůže být s tím, kdo vyhrožuje; i boj je fair play, a agitátor, který křičí po ozbrojení proletariátu, aniž by se stejně horlivě přimlouval za povinné ozbrojení měšťáků od hokynáře po bankovního ředitele, rozvrací lidskou společnost nikoli násilím, nýbrž porušováním přirozené a prosté čestnosti. (…) A tu mne někdy jímá hrůza, že se nemohu srozumět s

OuKhej! přímo před ním uklouznul a upadl starší pán. Náš člověk se na něj podíval, rozhodl se, že muž je opilý, ani se nezastavil a běžel dál. Na pohovor naštěstí přišel včas. Jenomže ho bohužel na místo jeho snů nepřijali. Jednoho léta se náš člověk procházel po městě. Byl teplý večer. Všiml si skupiny pouličních umělců a zastavil se, aby se na jejich představení podíval. Diváků moc ne-

BYL JEDNOU JEDEN ČLOVĚK... Byl jednou jeden člověk. Měl tři sny: mít dobrou práci s vysokým platem, oženit se s krásnou a hodnou dívkou… a být slavný. V životě zažil leccos, my si řekneme jen o třech příhodách: Za jednoho studeného zimního rána pospíchal mladý muž na pohovor do známé mezinárodní společnosti. Zbývalo už jen pět minut a měl to ještě kousek… Vtom 16

Č. 8 – SRPEN 2005


bylo, ale byla to opravdu pěkná a veselá hra. Představení skončilo, potlesk utichl a lidé se začali rozcházet. Náš člověk se také obrátil k odchodu, ale někdo se nesměle dotkl jeho ramene. Byla to hrdinka představení, starší umělkyně. Začala se ho ptát, jak se mu hra líbila a co říká na herce. On se s ní ale nechtěl bavit, s odporem se odtáhl a šel domů. Podzimní deštivý večer. Náš člověk spěchá z oslav kamarádových narozenin. Byl to těžký den, pak ta oslava – už se těší domů, jak si napustí vanu a pak usne v teplé posteli. Vtom zaslechne tlumené vzlykání. Na lavičce před domem, kde bydlí, pláče nějaká žena. Sedí tu sama, nemá ani deštník a kapuce tenké bundy ji sotva chrání před studeným deštěm. Když uviděla našeho člověka, oslovila ho. Potřebovala si s někým promluvit, v rodině se jí cosi přihodilo a ona potřebovala slyšet lidský hlas. Člověk kratince zaváhal, ale před vnitřním zrakem mu vyskočila vana a postel a tak zabručel něco o tom, jak moc má práce a vešel do domu. Neměl šťastný život. A pak zemřel. Po smrti se setkal s andělem. Žil jsem nešťastný a neužitečný život. Měl jsem tři sny, ale ani jeden se mi nesplnil. Škoda… – Hm… Kamaráde, dělal jsem, co se dalo, aby se všechny tvé sny splnily, jenže bys byl musel jednou podat ruku, otevřít oči a zahřát srdce. – Co? O čem to mluvíš? – Pamatuješ na toho pána, který upadl na

kluzkém zimním chodníku? Hned ti ten obrázek ukážu… Ten pán byl generální ředitel té firmy, do které ses tolik chtěl dostat. Byla by tě čekala závratná kariéra. Jediné, co bylo třeba – podat mu tenkrát ruku, aby mohl vstát. A pamatuješ tu starou herečku, která se tě přišla vyptávat tenkrát po tom pouličním představení? Ve skutečnosti to byla mladá žena. Měla ještě masku z té hry. Zalíbil ses jí během představení natolik, že za tebou přišla… Čekala na vás šťastná budoucnost, děti, nehynoucí láska. Vše, co bylo třeba – abys byl pořádně otevřel oči. Na tu ženu, která plakala, před vaším domem tenkrát v noci, vzpomínáš? Pršelo, byla skrz naskrz promoklá od deště i od slz… Byla to věhlasná spisovatelka. Prožívala rodinnou krizi a strašně by jí bývalo pomohlo, kdyby s ní někdo vlídně a od srdce promluvil. Kdybys ji byl vyslechl, napsala by o tom knihu, ve které by uvedla tvé jméno, aby ukázala, kdo vlastně byl múzou toho příběhu… Všechno co by bývalo od tebe tenkrát třeba, byla jen jiskřička tvého srdce. Tys ale nebyl dost vnímavý, kamaráde. Člověk si povzdechl a klopýtal po měsíční cestičce do hvězdné dáli… Poučení: naslouchej světu, když ti nabízí příležitost. O pomoc je třeba nejen umět požádat, ale také ji poskytnout. (Vybráno z www.pronaladu.cz/byl-jednoujeden-clovek) bodi

CHVILKA SE SVATÝMI V roce 1402 vstoupil k menším bratrům a o dva roky později přijal kněžské svěcení. Poté několik let studoval teologii, filozofii a biblistiku, často kázal, ale nevyhýbal se ani manuální práci. Od roku 1418 byl však výlučně kazatelem. Neúnavně se zasazoval o

BERNARDIN SIENSKÝ Narodil se 8. října 1380 v Massa Marittima v rodině Albizeschů. Jako malý osiřel a byl poslán do Sieny k příbuzným. Tam vystudoval gramatiku, filozofii a právo a věnoval se charitativní činnosti. 17


Č. 3 – BŘEZEN 2015

rozvoj františkánské „observace“ (přísné zachovávání Františkovy řehole zejména v otázce chudoby) a přitáhl k tomuto ideálu tisíce mladých mužů. Zemřel v Aquile 19. května 1444, poté co dokončil cyklus postních promluv v Massa Marittima. Papež Mikuláš V. ho svatořečil pouhých šest let po jeho smrti o Letnicích roku 1450. Celé Bernardinovo literární dílo slouží jeho apoštolátu. Skládá se z jednotlivých pojednání, kázání a zvláštních postních cyklů kázání. Psal latinsky i v lidovém jazyce. Duchovní nauka: Bernardin říká, že si uložil vytvořit kazatelskou teologii. „Věřil jsem, že je velmi užitečné, aby se těm, kdo touží po Bohu, otevřela cesta této přesvaté zbožnosti, o které mluví díla velkých světců, učitelů a mistrů teologie.“ Jeho velkou zásluhou je, že učení velkých teologů přenesl z univerzit na kazatelny kostelů a na náměstí. Díky němu se školská teologie stala teologií evangelizace, která přispívá k formování opravdového křesťana. Bernardin mystik: Bernardin po celý život vášnivě hledal Boha. Životopisné prameny nám říkají, že o zbožnost, lásku a svatost usiloval od mládí a po vstupu do františkánského řádu o to usilovněji. Často také pobýval v poustevnách observantů. Dospívá k názoru, že Bůh je láska, čirý a nekonečný akt lásky, a proto se člověk s ním sjednocuje skrze lásku, která dospívá až tam, kam věda nemůže vkročit. Se zanícením následoval Františka z Assisi a usiloval o dokonalé sjednocení s Bohem, a to ve třech krocích: „mít planoucí srdce, proměněné srdce, srdce pohlcené láskou.“ Sjednocení s Bohem se uskutečňuje skrze jediného prostředníka Ježíše Krista. Bernardin byl obezřetný při projevování citů své vroucí lásky ke Kristu. Přesto však, když hovoří o jménu Ježíš, neudrží se a z jeho slov je jasné, že má srdce mystika: „Nejsladší mezi všemi slovy je

jméno Ježíš. Nejsladší je kázat o jménu Ježíš. Vlož si dobře do srdce Ježíšovo jméno. Ať tě potká cokoli, nepocítíš námahu, protože vše budeš konat s radostí.“ Ježíš byl jeho učitelem. Rozmlouval s ním často, pramenem jeho kázání bylo zakoušení moci a dobrotivosti Pána. Bernardin je nazýván“mystickým sluncem 15. století.“ Když kázal, zdálo se, byl zcela mimo sebe, aby byl schopen vnímat gesta, postoje a slova svého bližního. Dobře se vyznal v každém stavu lidské duše, dobře rozuměl každé společenské vrstvě, veškerému umění a profesi. Jevil se spíše jako muž akce než modlitby, jako člověk založený spíše prakticky než kontemplativně. Ve skutečnosti však byl neustále sjednocen s Bohem, nepřestával se modlit. Do své modlitby ovšem zahrnoval záležitosti tohoto světa a předkládal je Nejvyššímu jako obětní dar. Byl neustále ponořen do kontemplace, z jejich výšin však neustále shlížel na zahradu světa a jediným pohledem dokázal obsáhnout veškeré aspekty skutečnosti. Vybráno z knihy Slovník křesťanských mystiků jak

18

Č. 8 – SRPEN 2005


SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ žová cesta v Čechách? A jak vypadala jezuity založená křížová cesta vedoucí k Loretě? To všechno se dozvíte na přednášce Petra Berana Velká křížová cesta ve Starém Hrozňatově v úterý 17. března ve farním sále. Přednáška začíná v 16 hodin a bude doplněna promítanými obrazy. Vstup je volný a zveme nejen členy Spolku Maria Loreto, ale všechny zájemce o bližší poznatky o tématu vhodném pro postní dobu. ako

SPOLEK MARIA LORETO CO PŘIPRAVUJEME NA LETOŠNÍ ROK Přestože byl Cheb 10. února dosud zasažen chřipkou, sešlo se na výroční schůzi Spolku Maria Loreto 40 členů. V úvodu jsme povstáním a krátkou modlitbou uctili památku v prosinci zemřelé členky Marie Mateičkové. Jako první pak vystoupil pan farář P. Petr Hruška. Poděkoval členům za péči o Loretu a požádal, aby pomohli zhodnotit, jak se nám daří uskutečňovat vizi areálu Maria Loreto, kterou přijala před 10 lety při svém vzniku Rada Lorety. (Podrobněji v rubrice Zprávy z Lorety) Předseda spolku pan opat Filip Z. Lobkowicz uvedl, že Spolek splnil všechna zadání pro loňský jubilejní rok. Ve zprávě o hospodaření bylo zdůrazněno, že spolek stále doplácí na dopravu na Loretu i na některé poutě, příjmy má z členských příspěvků a darů a z příspěvků za upomínkové předměty na Loretě. V plánu činnosti na letošní rok zůstává na prvním místě zajišťování denního provozu na Loretě v době sezóny dobrovolnickou skupinou a doprava na bohoslužby na Loretě. Jsou naplánovány dvě přednášky a čtyři poutě, a to v neděli 9. května do Mariánských Lázní na svěcení pramenů a poté do kláštera v Teplé na májovou pobožnost, v neděli 16. srpna na Javořinu, v září do Teplé na diecézní pouť a poslední 28. října bude Růžencová pouť na Kappel. Na schůzi byli v tajné volbě opět zvoleni všichni dosavadní členové výboru. Předsedou zůstává pan opat Filip Zd. Lobkowitcz.

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŽEN Na 16. února jsme si pozvaly přítelkyně z Waldsassenu - členky Svazu katolických žen. To proto, že nejveselejší jsou poslední dny masopustu, jsou spojeny s radovánkami a hodováním; a o to se postaraly naše ženy, členky klubu a na stoly ozdobené konfetami předložily tradiční koblihy a oblíbené obložené chlebíčky. Samozřejmě nechyběl ani přípitek. Nechyběla ani hudba, o kterou se postaral Patrik. Ten si již dávno získal naše sympatie, ale zcela mimořádně u žen z Waldsassenu. Přijelo šestnáct žen v čele s jejich předsedkyní. Každá měla maškarní klobouček a pod ním široký, veselý úsměv, který nás všechny nakazil dobrou náladou. Masopustní pondělí, to byl dle tradice tzv. „mužský bál.“ Protože mezi námi (kromě Patrika a ten hrál) žádní muži nebyli, vzaly to do ruky - spíše do nohou - ženy a roztáčely to vesele podle řízné muziky. Kdo se nedostal na parket, přihlížel a zpíval. Masopustní odpoledne bylo zakončeno malou odměnou hostům. Bylo nám společně moc dobře. Díky patří těm, kdo se o toto odpoledne zasloužili a překládali. vá

VELKÁ KŘÍŽOVÁ CESTA ZAJÍMAVÁ POSTNÍ PŘEDNÁŠKA

Víte, kdy vznikla první křížová cesta u nás a kdo ji založil? Kde je nejproslulejší kří19


Č. 3 – BŘEZEN 2015

Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

KYTIČKA PRO PANÍ EVU VÁVROVOU

 Sbírky liturgické: 1. 2. 4391 Kč 15. 2. 3418 Kč  Pravidelné příspěvky převodem: únor: 7150 Kč  Sbírky účelové: 8. 2. na bohoslovce - 7027 Kč 22. 2. „Haléř sv. Petra“ - 7504 Kč

A hned první letošní březnový den takové opravdu významné jubileum měla paní Eva Vávrová. Vím, že nikdy nepatřila k lidem, kteří by si potrpěli na okázalost, kteří by na sebe upozorňovali. Nepotrpí si na ovace. Její životním krédem byla vždy hlavně nenápadná služba druhým, ať už v rodině, v okruhu přátel nebo i potřebných. Znám Evu už dost let, prožívala jsem s ní její návrat k živé a hlavně žité víře, a vím, s jakou pokorou a opravdovostí tuto víru přijala a jak ji žije. Takže Evi, myslím, že jak za sebe, tak i za nás všechny ostatní, kdo tě znají, ti posílám jako první v tomto březnovém postním měsíci voňavou kytičku díků. rym SLUNEČNICE PRO PANÍ ANIČKU Rád bych se přidal s druhým blahopřáním, také k devadesátinám, a to paní Anně Potočníkové z Domova pro seniory v Dragounské (4. patro), původem ze Strážova na Šumavě. Hned od začátku, když jsem Aničku začal navštěvovat, jsem cítil, že i přesto, že toho moc nenamluví, při odchodu od ní se vždycky cítím zvláštně obdarovaný, jakoby prohřátý šumavským sluníčkem. Má moc ráda, když já dám „fousatou pusu“, vždycky se při tom úplně rozzáří. Mnohem hlubší záře z ní ale vychází, když přijme eucharistii a tiše se modlíme. Pak ale vždycky, se smutkem v očích, říká: „A to už opravdu musíte jít? Zůstaňte ještě chvilku, za mnou sem nikdo nechodí…“ A tak, milá Aničko, moc Vám přeji, aby i Vás hřálo to Vaše vnitřní. A taky to, aby do toho velkého mraku osobní samoty, který vás někdy zastíní, za Vámi také občas přišli i někteří z těch, se kterými jste po celá léta sedávala v kostelních lavicích. Aby se také trochu ohřáli u Vašeho šumavského sluníčka a bylo vám společně dobře. ph

Z FARNÍ MATRIKY  Křty: 28.2. Denisa Anna Bledá nar.24.8.2001 28.2. Laura Barbora Cettlová nar. 23.11.2005 28.2. Adéla Kateřina Cettlová nar. 15.12.2003 28.2. Zuzana Rosa Kalná nar. 12.11.2003  Pohřby: 30.1. Jozef Miko 6.2. Alžběta Danyiová 9.2. Karel Balog 20.2. Lydie Matějková

BLAHOPŘEJEME Možná jste už zaznamenali, že chceme v každém měsíci připomenout ty a poděkovat těm z naší farnosti, kdo v něm oslaví kulaté či půlkulaté narozeniny nebo jakékoli významné jubileum (zlatou svatbu například). Budeme rádi, když vy sami nám připomenete, kdo z vašich blízkých nebo vašeho okolí takové významné datum bude slavit. Nejde, jak se dočtete v následujících řádcích, o žádné pění ód na oslavence. Nicméně si myslím, že jsou životy tak bohaté a požehnané, že alespoň v době, kdy je k tomu obzvlášť významný důvod, si zaslouží od nás kytičku jako pozornost a poděkování za vše, čím jsou pro nás. rym 20

Č. 8 – SRPEN 2005


NENECHTE SI UJÍT  Skupinka Modliteb matek srdečně zve všechny farníky ke společné modlitbě křížové cesty a krátké adoraci v pátek 27. 3. v 16:15 ve farním sále. V sobotu od 18.00 hod. se opět všichni sejdeme ve farním sále, abychom se společně poklonili Ježíši s prosbou o odpuštění a obrácení.  Pozvání na jarní brigádu: Po zimní přestávce je třeba celý areál Lorety probudit a připravit na novou sezónu. Jarní úklid je stanoven na sobotu 28. března. Sraz je v 9 hodin u fary, kde bude zajištěna doprava. Kdo má vlastní odvoz, může přijet rovnou na Loretu. Svačina zajištěna. Když nás bude dost, zvládneme úklid do 15 hodin.  CK Chroštík srdečně zve 28. března 2015 na celodenní veřejný výlet České středohoří - geologické fenomény. Trasa: Sebuzín - Krkavčí skála - Plešivec - Kostelní sedlo – Sebuzín, asi 15 km. Spojení: vlak - Cheb 6.18; Sokolov 6.42, K. Vary 7.03. Jízdenky - zpáteční do Ostrova a Labe-Elbe pro až 5 kusů bez ohledu na věk za 400 Kč. Sraz obvyklý v posledním vagóně. Více informací - [email protected] nebo tel. 603 293 697. Doporučujeme pevné boty a hůlky - lze očekávat náročnější výstupy a sestupy!!!! Návrat rychlíkem (KV 20.48, SO 21.10, CH 21.35).  Na Květnou neděli a Boží hod velikonoční budou mše svaté v Chebu v 10:00 u sv. Václava a v 18:00 ve farním sále. V D. Žandově v sobotu předvečer Květné neděle v 17:00 a na Boží hod pak ve 12:00.  Velikonoční triduum (třídenní), největší liturgickou slavnost celého křesťanského roku, oslavíme letos od 2. do 5. dubna. Podrobný program na str. 2.  Velikonoční pondělí oslavíme rodinnou mší svatou od 11:00 s následným piknikem (či něčím podobným) pro rodiny či manžele. Nápady na program přijímá P. Petr.

 Postní duchovní obnova s P. Vojtěchem Kodetem pokračuje každou středu po ranní mši (tj. od 8:30) či každý pátek po večerní mši (tj. od 17:30) na faře v Chebu. Obsahem je poslech katecheze (TV Noe), společné sdílení a modlitba.  Křížové cesty se modlíme každý pátek od 16:30 ve farním sále.  Postní almužna – podrobnosti v rubrice Pomoc potřebným.  Iniciativa 24 hodin pro Pána, k jejímuž slavení ve dnech 13. a 14. března 2015 vyzývá celou církev papež František, bude v naší farnosti slavena formou nepřetržité eucharistické adorace od pátku 13. 3. od 17:30 do soboty 14. 3. 17:30 ve farním sále na faře v Chebu. Po večerní mši svaté bude adorace zahájena poslechem přednášky Vojtěcha Kodeta z jeho postních duchovních cvičení a bude pokračovat po celou noc a den. Farníci jsou jednotlivě i ve skupinách zváni k tiché či hlasité modlitební účasti. Farář bude víceméně po celou dobu k dispozici ke svátosti smíření.  Přednáška Petra Berana Velká křížová cesta ve Starém Hrozňatově se koná v úterý 17. března v 16 hodin ve farním sále; bude doplněna promítanými obrazy. Více v rubrice Spolky a společenství.  Pouť k Matce Světla: O slavnosti Zvěstování Páně (25. března 2015) zveme srdečně všechny na pěší pouť ke kapli na Javořině (u Dolního Žandova). Začátek v 17 hod. u kostelíka v Úbočí. V lesní kapli bude slavena mše svatá při svíčkách. Počítá se s možností následného pohoštění. Pomocnou koordinátorkou bude paní Markéta Kulišanová (tel. 774 696 879). Kvůli dopravě a občerstvení nahlašujte prosím svoji účast právě jí. Detaily budou upřesněny v nedělních ohláškách. Duchovní vedení: P. Richard-Maria Polák. 21


Č. 3 – BŘEZEN 2015

JEDEME DO SVĚTA!  Jarní Francií s Abbé Richardem v duchu poutně výletním: 1. – 8. května 2015. Milí bratři a milé sestry, jako odpověď na vytrvalé prosby několika chebských farníků jsem se na konci svého pobytu v Chebu pustil do přípravy poutě do jižní Francie. Vznikl program, který si dovoluji Vám nabídnout. Navštívíme např. Paray-le-Monial (sv. Markéta Alacoque; komunita Emmanuel), Ars (sv. Jan Maria Vianney), Châteauneuf de Galaure (Marthe Robin), Avignon, Arles a St. Rémy (Vincent van Gogh), Marseille a La Sainte Baume (sv. Máří Magdaléna), La Grande Chartreuse (Velká Kartouza) apod. Nebude se jednat o pouť v úzkém slova smyslu, spíše o pouť-výlet. Každý den počítám se Mší svatou, modlitbou (breviář nebo růženec), společnou večeří v místě ubytování a snídaní. Obědy budou zajišťovány formou improvizovaného skromného společného pikniku (chléb, sýr…), případně s možností jít se najíst do restaurace individuálně nebo ve skupince. Program dne bude přizpůsoben potřebě slavit Mši svatou. Je třeba počítat s tím, že prvek improvizace a spontaneity patří k poutím stejně jako vědomí, že putování v sobě nese určité omezení pohodlí (kromě toho nikdy nevíte, co abbého napadne).  V předběžné ceně 10.000 Kč je zahrnuta polopenze (nocleh, večeře, snídaně, dopra-

va), nejsou v ní zahrnuty případné vstupy do památek a náklady na polední pikniky/obědy. Proto bude třeba vzít si s sebou něco více peněz. Praktickými otázkami se bude zabývat paní Zdeňka Hulínská, ona také bude zapisovat zájemce a vybírat zálohy. Zájemci nechť jí kontaktují na tel. 775 977 193, [email protected]. Moji milí, modlete se, aby se věc podařila. V Kristu Váš Abbé Richard  Poutní zájezd do Říma a Assisi s farností Skalná: Římskokatolická farnost Skalná zve na poutní zájezd do Věčného města, Vatikánu a Assisi ve dnech od 24. 9. do 2. 10. 2015. Navštívíme čtyři papežské baziliky, dále chrám svatého Vavřince za hradbami či svatého Kříže v Jeruzalémě. Neopomineme vatikánské muzea, náměstí Piazza Navona, Španělské schody, fontánu di Trevi, a další. Na programu je středeční generální audience s papežem na Petrově náměstí. Ubytování v poutnickém domu „Sursum Corda“ ve 3-4lůžkových pokojích s vlastním příslušenstvím. O stravu se postarají sestry Antonínky. Předpokládaná cena 11.500 Kč. V ceně je zahnutá cesta, 5x polopenze 5x nocleh v centru Říma a všechny místní poplatky včetně vstupu do muzei. Přihlášky se zálohou 5.000,- Kč u P. Piotra Libnera, tel. 777339272.

FARNÍ TAXI V BŘEZNU A DUBNU 2015 Každou první neděli v měsíci (pí Rymešová, tel. 604 131 721) a každou třetí neděli v měsíci (p. Kopečný, tel. 731 053 937). Na uvedené kontakty lze také poslat SMS. Vzhledem k tomu, že se počet dopravovaných snížil, je možné nabídnout tuto službu dalším zájemcům. Domluvte se. Termíny: 1. března: Rymešová, 15. března: Kopečný 5. dubna (Zmrtvýchvstání Páně): Rymešová 19. dubna: Kopečný Na uvedená tel. čísla můžete volat kvůli domluvě. Lze poslat také SMS zprávu. 22

Č. 8 – SRPEN 2005


FARNÍ KALENDÁŘ 8.3. neděle 3. NEDĚLE POSTNÍ DŽ sobota + Cheb neděle Dolní Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 9.3. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Spáleniště 11.3. středa 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb 11.3. středa 8:30 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (4) farní sál Cheb 13.3. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 křížová cesta) farní sál Cheb 13.3. pátek 17:30 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (5) farní sál Cheb 13.3. pátek 17:30 24 HODIN PRO PÁNA (17:30 – 17:30) farní sál Cheb 15.3. neděle 4. NEDĚLE POSTNÍ DŽ sobota + Cheb neděle Dolní Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 16.3. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Dragounská 16.3. pondělí 15:00 Klub křesťanských žen KD Kamenná 18.3. středa 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb 18.3. středa 8:30 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (5) farní sál Cheb 20.3. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:30 křížová cesta) farní sál Cheb 20.3. pátek 17:30 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (6) farní sál Cheb 22.3. neděle 5. NEDĚLE POSTNÍ DŽ sobota + Cheb neděle Dolní Žandov sobota 17:00, Cheb sv. Václav 8:50, Cheb farní sál 11:00 + 18:00 23.3. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) LDN Amica 25.3. středa 8:00 ZVĚSTOVÁNÍ PÁNĚ (7:00 adorace) farní sál Cheb 25.3. středa 8:30 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (6) farní sál Cheb 25.3. středa 17:00 Pěší pouť k Matce Světla – Javořina sraz v Úbočí 27.3. pátek 17:00 slavení eucharistie (16:15 křížová cesta) farní sál Cheb 27.3. pátek 17:30 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (7) farní sál Cheb 28.3. sobota 9:00 Jarní příprava Lorety na novou sezonu sraz u fary – odvoz 29.3. neděle KVĚTNÁ NEDĚLE DŽ sobota 17:00 + Cheb neděle 10:00 + 18:00 v noci ze soboty na neděli začíná LETNÍ ČAS – posuňte si hodinky o hodinu dopředu 30.3. pondělí 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS Skalka 1.4. středa 8:00 slavení eucharistie (7:00 adorace) farní sál Cheb 1.4. středa 8:30 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (7) farní sál Cheb

VELIKONOČNÍ TRIDUUM 2. – 5. dubna 2015 – podrobně str. 2 2.4. čtvrtek 16:00 Zelený čtvrtek: Mše svatá D. Žandov - kaple kostel sv. Václava 2.4. čtvrtek 18:00 Zelený čtvrtek: Mše s mytím nohou 2.4. čtvrtek 20:00 večeře na motivy „Pesachové hostiny“ salonek fara Cheb 3.4. pátek 9:00 Ranní chvály a Duchovní cvičení (8) farní sál Cheb 3.4. pátek 15:00 Velký pátek: Křížová cesta městem sraz před farou kostel sv. Václava 3.4. pátek 18:00 Velký pátek: Velkopáteční obřady 4.4. sobota 9:00 Bílá sobota: Liturgie sestoupení do pekel farní sál Cheb 4.4. sobota 10:00 Duchovní cvičení s P. V. Kodetem (8) farní sál Cheb 4.4. sobota 21:00 VIGILIE ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ kostel sv. Václava 5.4. neděle 10:00 SLAVNOST ZMRTVÝCHVSTÁNÍ PÁNĚ kostel sv. Václava Cheb sv. Václav 10:00, rodinná není, Dolní Žandov 12:00, Cheb farní sál 18:00 6.4. pondělí 11:00 Velikonoční pondělí – rodinná mše a piknik farní sál 23

PRAVIDELNOSTI Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice) FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800 Farář: Petr Hruška, správce a statutární zástupce farnosti, 608 656 557; [email protected] Jáhen: Petr Konopík, potřební, nemocní, křty, pohřby; 723 901 006, [email protected] Pastorační rada: společný e-mail na všechny členy rady je [email protected] Farní charita Cheb: Eva Kolafová, ředitelka, 731 619 729; [email protected] Farní kancelář: Dana Vrbová, farní asistentka, 731 619 762, [email protected] Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; [email protected] Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka, 725 879 446; [email protected] Farní ekonomika: Zdeňka Skubeničová, odborná asistentka, 608 656 558, [email protected] Kostelnice: Eliška Tumidalská, 606 884 426, Anička Kolková, 737 790 002 Farní taxi a Zpravodaj: Jaroslava Rymešová, 604 131 721, [email protected] Stavební technik a údržbář: Richard Preibisch, 731 619 769, [email protected] Farní penzion: Martina Vaňková, nájemce a správce, 723 292 088; [email protected]

BOHOSLUŽBY DNE PÁNĚ – SOBOTA / NEDĚLE slavení eucharistie (mimo výjimky) farní kaple D. Žandov slavení eucharistie (farní) kostel sv. Václava Cheb slavení eucharistie (rodinná) farní sál Cheb slavení eucharistie (večerní) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŽBY A SETKÁNÍ 8:00 denní modlitba církve – ranní chvály farní salonek Cheb Po 15:00 slavení eucharistie (seniorská) DPS / LDN (viz Farní kalendář) Po 15:30 setkávání starších dětí fara Cheb Po 7:00 tichá eucharistická adorace farní sál Cheb St 8:00 slavení eucharistie (biblická) farní sál Cheb St 15:30 modlitby matek; 18:15 růženec za služby potřebným fara Cheb Čt 16:00 setkávání mladších dětí a 18:00 setkávání nejstarších dětí fara Cheb Čt 17:00 slavení eucharistie (16:30 křížová cesta) farní sál Cheb Pá Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 až 10 minut před mší svatou; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; příp. i jindy, vhodná tlf. domluva s farářem (tel. výše) Pastýřská služba rozhovorem a modlitbou (duchovní či životní poradenství): kdykoli kromě úterka podle osobní či telefonické domluvy s farářem (tel. viz výše) KFC – KONTAKTNÍ MÍSTO FARNOSTI a CHARITY: každé pondělí a středa ve farní kanceláři v přízemí 9:00 – 17:00; jinak dle domluvy (kontakty viz výše) V úterý má farář volno – s akutními záležitostmi opakovaně prozvánějte jeho mobil Farní charita Cheb: kancelář v 1. patře farního domu, dle domluvy (tel. viz výše) zpravidla každé pondělí 9:00 – 12:00 a středu 9:00 – 17:00 (Ing. Eva Kolafová) Farní knihovna (farní dům – půjčování a prodej literatury, internet): každé úterý 14:00-17:30, v jiných dnech a přes prázdniny na požádání (tel. viz výše) Bankovní spojení farnost: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309 / 0800 Bankovní spojení farní charita: Poštovní spořitelna, č. účtu 220 699 597 / 0300 So Ne Ne Ne

17:00 8:50 11:00 18:00

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová, V. Kučera. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 8. 3. 2015, příští vyjde 5. 4. 2015. Příspěvky možno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla 22. 3. 2015. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

chebské farnosti březen 2015

Recommend Documents