Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Listopad 2015 (53)
JEŢÍŠE KRISTA KRÁLE Slavnost Jeţíše Krista Krále je poslední nedělí liturgického roku a tato slavnost klade důraz na to, ţe poslední slovo v dějinách světa bude mít Jeţíš Kristus – Soudce, proto ve vyznání víry říkáme: „… a znovu přijde ve slávě, soudit živé i mrtvé ! „ První křesťané se těšili na to , ţe Jeţíš znovu přijde, těšili se na druhý příchod Kristův a v Kristově druhém příchodu viděli událost plnou naděje a radosti. Zdrojem jejich radosti a naděje bylo pomyšlení na to, ţe Jeţíš svou milostí pozvedne a uzdraví kaţdou lidskou duši a přitom navţdy zničí mocnosti zla, mocnosti ďábla, které ničí člověka. V této víře první křesťané radostně volali: Marana Tha – Přijď Pane Ježíši. Jejich přesvědčení, plné radosti a naděje, vycházelo z Písma svatého a jeden ten text plný radosti a naděje jsme dnes slyšeli v prvním čtení z knihy proroka Ezechiele: „Hle já sám vyhledám své stádo v tomto mlhavém a mračném čase a ujmu se ho… a vysvobodím je ze všech míst… obvážu zraněné a posílím slabé… budu je pásti svědomitě…“ (Ez 34,11..) Je pochopitelné, ţe tato radostná a nadějná poselství prohlubovala důvěru v Boha a svoji důvěru v Boha věřící rádi vyjadřovali (a stále vyjadřují) modlitbou ţalmu 23: Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“ V tomto radostném postoji prvních křesťanů je veliká důvěra v Boha, veliké vědomí: jsme v Boţích rukou ať se děje cokoliv. Jsme v Boţích rukou i kdyţ nás sráţí naše vlastní slabosti, dokonce i hříchy. Jsme v Boţích rukou i kdyţ na nás doléhají těţkosti. Nebojme se Jeţíš Kristus přijde a všechno obnoví. Jenomţe jak utíkala století tak postupně to radostné „Marana Tha – Přijď Pane Ježíši“ umlkalo a místo toho se začínal ozývat jiný zpěv, jiný hymnus, jiné zvolání a sice: Dies irae – den hněvu Den hněvu ten, Ten hrozný den K soudu poslednímu Člověk vstane Strach nastane Hříšníku každému… Tedy druhý příchod Kristův – spojený s Kristovým posledním soudem - přestal být dnem radosti a naděje, ţe vše bude uzdraveno, obnoveno, pozvednuto Boţí milostí, ţe budou zničeny všechny zlé mocnosti, které ničí lidi, ţe „Bůh bude všechno ve všem“ (1. Korintským 16,28) , jak jsme slyšeli ve druhém čtení od apoštola svatého Pavla, postoj plný zděšení, které přinese setkání s Kristem * Soudcem. Tento postoj byl dán tím, ţe křesťanské bylo zredukováno na pouhý moralismus: To smíš, to nesmíš, to musíš. A navíc zde došlo k velkému zúţení víry, která se redukovala jen na úsilí zachránit duši, spasit svoji duši. Z křesťanství se vytratil podstatný moment a sice ten, ţe uţ teď, ţe uţ nyní v této době, v tomto čase mohu ţít v důvěrném vztahu k Bohu a to i navzdory mým vlastním hříchům. Sv. Otec Benedikt XVI. v tomto zúţení víry na pouhý moralismus a pouhé úsilí v spásu vlastní duše vidí příčinu velkého odklonu od víry, které nastalo v novověku.
A pak se z mysli křesťanů vytratil další fakt, a sice ten, ţe Bůh odevzdal soud nad světem svému Synu Jeţíši Králi. A Boţí Syn Jeţíš Kristus ječ nám lidem blízký právě svým lidstvím. Tím, ţe Boţí Syn je zároveň plně člověkem, právě tím je jedním z nás, proto zná lidské nitro, zná lidské bytí „ze vnitř“, zná úskalí lidství – vţdyť sám je proţil, zná i lidské utrpení. Právě z těchto důvodů kaţdý křesťan bude moci hledět na Jeţíše Krista – Soudce s úţasem. Tento úţas bude pramenit z toho, ţe ten „jemuž byla dána veškerá moc na nebi i na zemi“ (Mt 28,18) nám byl dán jako společník ve víře, a ţe nás provázel na všech našich ţivotních cestách. Ţe On, ač zná všechny naše poklesky, zůstává dobrý . …ţe za spásu lidí zemřel na kříţi. Ve slovech „přijde soudit živé i mrtvé „ je skryto další nadějné poselství a tím je spravedlnost. Tím je řečeno, ţe poslední slovo nebude mít bezpráví světa, vţdyť bezpráví zraňuje lásku, právo a spravedlnost je jednou z podob lásky. Tím vším je nám Jeţíš blízký. Slavnost Jeţíše Krista Krále nám říká, ţe poslední slovo nad světem bude mít spravedlnost a ne bezpráví, ţe Jeţíš Kristus – Soudce je nám blízký svým lidstvím a je to ten, který přijde aby vše obnovil a to vše je zdrojem radostné naděje, kterou vidíme ve víře prvních křesťanů. (P.Petr Koutský)
Smíření s Bohem 10. Nepožádáš statku bližního svého. Nyní se dostáváme k poslednímu přikázání desatera, které vlastně navazuje na předchozí a rozvíjí je. O co tady vlastně jde? Požaduje respekt k majetku druhého. Zakazuje nenasytnost, nezřízenou žádostivost po majetku druhého a taky hlavně závist. Zde je důležité vnitřní smýšlení člověka, neboť hřích nezačíná pouze vnějším skutkem, ale v okamžiku zlé myšlenky, nečisté myšlenky, v okamžiku závisti. Přikázání apeluje na lidské srdce, neboť srdce je místem z něhož pramení lidské činy. Lidské srdce musí být čisté. Přejeme si plno věcí, které ještě nemáme, což nemusí být ještě špatné, ale mohou se u nás probouzet nečisté myšlenky v podobě závisti, touhy jak k něčemu přijít nečestně, podvodně a tak podobně. A tak může vzniknout více prohřešení, jako nepřejícnost, hněv, lakota, krádež, žádostivost atd. Na závěr žalm 119,1 „Blaze těm, kdo ţijí tak, jak učí Hospodinův zákon“
Stručná kronika křesťanství Roku 1245 – První lyonský koncil prohlásil císaře Fridricha II. za sesazeného, kvůli porušení přísahy, herezí a rušení míru. Roku 1252 – Tomáš Akvinský byl povolán do Paříže. Jeho Summa theologica představuje vrchol středověké teologie. Roku 1254 – ALEXANDR IV. Byl zvolen 181 papeţem (pontifikát 12.XII.1254 – 25.května 1261) Roku 1260 – V Gotě se narodil Mistr Eckhart, význační mystik. Roku 1261 – URBAN IV. Byl zvolen 182 papeţem (pontifikát 29.srpna 1261 – 2.října 1264) Roku 1265 – KLEMENT IV. Byl zvolen 183 papeţem (pontifikát 5.II. 1265 – 29.XI. 1268) Roku 1271 – ŘEHOŘ X. Byl zvolen 184 papeţem (pontifikát 1.září 1271 – 10. ledna 1276) Na papežském stolci následoval Klementa IV. (1265–68), poté, co byl stolec po tři roky uvolněn kvůli sporům mezi kardinály. Stejnou měrou zastoupení francouzští a italští kardinálové chtěli papeže ze své země kvůli neustávající politické situaci s Karlem I. z Anjou a nebyli schopni dojít shody. Patová situace byla nakonec ukončena obyvateli Viterba, kde byli kardinálové shromážděni: odstranili střechu z budovy papežského paláce, kde byli kardinálové shromážděni, zazdili je uvnitř a k jídlu jim dovolili pouze chléb a vodu. O tři dny později byl zvolen Řehoř X. Jednalo se o nejdelší konkláve v historii římskokatolické církve. Jeho prvním počinem po příjezdu do Říma bylo svolání koncilu, který se uskutečnil jako 2.lyonský koncil v roce 1274. Jeho účelem bylo projednávání velkého schismatu, podmínek ve Svaté zemi a zneužívání římskokatolické církve. Roku 1274 – Během koncilu v Lyonu zemřel Bonaventura, generál františkánského řádu a učitel na pařížské univerzitě Roku 1276 – INOCENC V. byl zvolen 185 papeţem (pontifikát 27.ledna 1276 – 22.června 1276) Jediným zaznamenáníhodným činem během jeho krátkého a klidného pontifikátu byla jeho snaha o sjednocení západního a východního křesťanství. Roku 1276 – HADRIAN V. byl zvolen 186 papeţem (pontifikát 11.července – 18.srpna 1276) Roku 1276 – JAN XXI. Byl zvolen 187 papeţem (pontifikát 8.září 1276 – 20.května 1277) Jan se pokoušel zahájit výpravu do Svaté země a zasazoval se o spojenectví s Východní církvi a snažil se jak jen mohl o udržení míru mezi křesťanskými národy. Zahájil taktéž misi za účelem obrácení Tatarů na křesťanství, avšak neúspěšně. Roku 1277 – MIKULÁŠ III. Byl zvolen 188 papeţem (pontifikát 25.XI.1277 – 22.srpna 1280) Během Mikulášova krátkého potifikátu došlo k několika důležitým událostem. Jako rozený politik Mikuláš výrazně posílil pozici papeže v tehdejší Itálii.V květnu 1278 uzavřel konkordát s Rudolfem I. Habsburským, dle kterého mu byla garantována Romagna a Ravennský exarchát. Mikulášův otec byl osobním přítelem svatého Františka z Assisi, což přinutilo zaměřit více jeho pozornosti na františkánský řád. 14. srpna 1279 Mikuláš vydal bulu Exiit qui seminat, která vyrovnala spory uvnitř řádu mezi přísnější a benevolentnější stranou. Mikuláš taktéž vynaložil obrovské prostředky na opravu Lateránského paláce a Vatikánu. 15.XI.1280 – V Kolíně zemřel Albert Veliký. Vyučoval v Paříži, poté byl biskupem v Řezně. A v Kolíně vybudoval studium generále. Roku 1281 – MARTIN IV. Byl zvolen 189 papeţem (pontifikát 22.února 1281 – 28.března 1285) Roku 1285 – HONORIUS IV. Byl zvolen 190 papeţem (pontifikát 2.dubna 1285 – 3.dubna 1287) Roku 1288 – MIKULÁŠ IV. Byl zvolen 191 papeţem (pontifikát 22.února 1288 – 4.dubna 1292) 18.5.1291 - Pádem Akkonu končí křížové výpravy. Roku 1294 – CELESTÝN V. Byl zvolen 192 papeţem (pontifikát 5.7.1294 – 13.12.1294) Roku 1294 – BONIFÁC VIII. Byl zvolen 193 papeţem (pontifikát 24.12.1294 – 11.10.1303) Hned začátek jeho pontifikátu byl typickou ukázkou papežovy tvrdé reakce na jakoukoliv kritiku. 7. září 1303 přepadla francouzská vojska spolu se Sciarrem Colonnou město Anagni, kde tehdy Bonifác VIII. odpočíval na svém rodovém sídle. Francouzští vojáci poté papeže slovně uráželi a dokonce jej i fyzicky napadli. Dva dny byl vězněn bez jídla a pití. Toto hrubé zacházení s hlavou církve rozezlilo měšťany v Anagni a hrozila jejich vzpoura. Bonifác VIII. byl zachráněn, ale ze svého vítězství se dlouho neradoval. Již 11.října 1303 zemřel v Římě na horečnaté onemocnění. Roku 1302 – Papež Bonifác VIII. vznesl nárok na universální moc.
ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM
Svatá KATEŘINA ALEXANDRIJSKÁ Patron: advokátů, filosofů, studentů, pedagogů, teologů, dívek atd. Atributy: obruč kola, meč, koruna Svátek slaví: 25.listopadu Postavení: Panna a mučednice Pocházela z Egypta. Byla vznešená rodem a převahou ducha porazila údajně i císaře, který proti ní postavil své učence. Věrnost Kristu dosvědčila mučednickou smrtí v Alexandrii. Kateřina je symbolem čistého, nezkaţeného mládí. Vynikala dary ducha, znalostí pohanské filosofie, křesťanské nauky a zvláště odvahou a statečností. »Nesmíš se chválit sám a sám si nedávej vinu; tak počíná si hloupý, když prázdná sláva ho týrá.«
Svatý ONDŘEJ Patron: rybářů, obchodníků s rybami Atributy: kříţ ve tvaru písmene X, provaz, síť Postavení: apoštol, mučedník Svátek slaví: 30. listopadu Pocházel z Betsaidy leţící na severovýchodním břehu Genezaretského jezera a byl mladším bratrem Šimona Petra. Ondřej stal se rybářem jako jeho otec Jan a bratr. Rodina se později postupně přestěhovala do Kafarnaa. Ondřejovým přítelem byl mladší Jan Zebedeův a společně se zařadili mezi učedníky Jana Křtitele. Evangelium nám je ukazuje v jeho společenství při prvním setkání s Jeţíšem: Půjdu za Ježíšem se vším, co mám na srdci a případná utrpení budu přijímat jako část Kristova kříže.
Svatý KLIMENT Patron: Krymu, kameníků, námořníků Atributy: kotva, moře, papeţ Postavení: Papeţ Svátek slaví: 23.listopadu Byl třetím nástupcem sv. Petra, osobně znal některé apoštoly a od nich přijal celou Kristovu nauku, jejíţ podstatou je láska. V listě Korintským uvedl, ţe pro její dokonalost není slov (50 kap.). Jeho list se četl při bohosluţbách, jak dosvědčuje Eusébius, ještě 70 let po jeho mučednické smrti. S hlásáním evangelia nepolevil ani ve vyhnanství a při těţké práci v mramorových dolech. Zemřel proto připoután ke kotvě v Černém moři.
Žil s pohledem na lásku Krista
Abychom se lépe poznali – aneb malá zpověď Stanislav Mazour, Jiří Mráz, Valentýn Bednárik -- „Pane smiluj se“ Při nedělních mší svatých na začátku kaţdé Bohosluţby slyšíme shůry od varhan trio muţských hlasů „Pane smiluj se …“ Tyto hlasy patří Stanislavu Mazourovi, Jiřímu Mrázovi a Valentýnu Bednárikovi.
Jiří Mráz
Stanislav Mazour
Valentýn Bednárik
Stanislav nám na sebe prozradil, ţe se narodil v roce 1932 v Domašově v okrese Brno venkov a od pěti roků ţil s rodiči v Rosicích u Brna. Sám dále říká: „… měl jsem čtyři sourozence, po ukončení školní docházky jsem nastoupil do sklárny v Rosicích, kde jsem pracoval jako sklář aţ do nástupu vojenské sluţby. Po vojně jsem se oţenil a s manţelkou Marií jsme 20.listopadu 2014 oslavili 60 roků společného ţivota. (Blahopřejeme) Mám jednu dceru, dvě vnoučata a čtyři pravnoučata. Posléze jsem pracoval jako řidič a aţ do důchodu. Od roku 1964 ţiji v Horaţďovicích. Od mládí se věnuji zpěvu a zpívám velice rád. Jsem uţ osmnáct roků členem pěveckého souboru „Prácheň“. Se souborem jsem se zúčastnil jako zpěvák při vánočních koncertech, Roků české hudby, Noci kostelů a jiných vystoupení. Bývalý varhaník pan Václav Havlík nás oslovil, zda-li by jsme nechtěli zpívat o velikonočních a vánočních svátcích. V loňském roce nás oslovila sestra Jana de ND abychom předzpívali začátek mše svaté. (myšlenka svatého Augustina Kdo zpívá 2x se modlí. Se stala i mým mottem. Víra je především moje pravidelná účast na mši svaté a je vţdy, v kaţdé ţivotní situaci pro mne oporou ke všemu dalšímu počínání. Dík mým rodičům, kteří nás vychovali k úctě našeho Pána Jeţíše Krista a je na nás abychom osobním příkladem pokračovali ve výchově potomků, aby je provázela víra po celý ţivot.“
K zamyšlení. Poslední den života a první den života nového. Je tady listopad, jak příznačné jak se příroda chystá k zimnímu spánku, stromy se svlékají, shazují své listí, aby se zase mohli opět probudit do nového života. Lidé navštěvují své blízké na hřbitovech, místech jejich posledního odpočinku. Nosí květiny, zapalují svíčky a v tiché adoraci spojují se s nimi. Ti co už odešli z tohoto světa se taky uložili ke spánku, aby se mohli opět probudit do života nového, který je pro nás přichystán. Každý z nás máme určitý vyměřený čas na tomto světě. O tom se nedá diskutovat. Já tomu říkám, že při narození dostaneme zapálenou svíčku a jednou ta svíčka dohoří. Ale nemusíme být smutní protože nás čeká něco nevídaného. Je nám přislíbeno to, co oko nevidělo, co ucho neslyšelo a na mysl lidskou nepřišlo.
Církevní řády a kongregace
Kříţovníci s červenou hvězdou (Ordo militaris Crucigerorumcum rubea stella) Poslední čtyři týdny jsem strávil na léčebném lázeňském pobytu ve Františkových Lázních. Několikrát jsem se zúčastnil i bohosluţby v tamním zajímavém kostele Povýšení Svatého Kříţe. Nevíme, kdo je autorem architektonického návrhu, ale jisté je, ţe peníze na výstavbu svatyně poskytl sám císař František I. při své návštěvě lázní v roce 1812. Klasicistně-empírový kostel byl dokončen roku 1819. Správou nové farnosti pak byli později ustanoveni členového řádu Kříţovníků s červenou hvězdou. Tento řád disponuje dvěma specifiky – jedná se o jediný řád českého původu a o jediný katolický muţský řád zaloţený ţenou – svatou Aneţkou Českou. Ve svém erbu řeholníci mají rudý osmihrotý kříţ v černém poli, pod kříţem pak rudou šesticípou hvězdu. Řádový oděv se skládá z černého taláru se dvěma bílými jazýčky na kolárku, talár pak zdobí i řeholní symbol na levé straně hrudi. Františkovi Lázně - Povýšení sv. Kříže
Na samém začátku všeho stálo laické špitální bratrstvo, zaloţené patrně roku 1233 svatou Aneţkou Českou, na základě řehole svatého Augustina, při praţském kostele svatého Haštala. Laické uskupení se na základě pravidel podepsaných papeţem Řehořem IX. Proměnilo v regulerní řád (roku 1237). Po několikerém stěhování nakonec bratři roku 1252 zakotvili na staroměstské straně Juditina Areál kláštera křižovníků v Praze na Starém Městě mostu, kde postupně vybudovali konvent Křižovnického náměstí, s kostelem svatého Františka. Velmi rychle se nové bratrstvo úspěšně šíří prostorem střední Evropy. V éře předhusitské bychom kříţovníky nalezly i ve Stříbře, Mostě, Litoměřicích, špitál měli i při kostele svatého Bartoloměje v Chebu, Klatovech, Ústí nad Labem, Kouřimi, Písku, v Praze na Novém Městě, Českých Budějovicích, Sušici a Chlumu nad Ohří (Chlum svaté Maří) na Sokolovsku. Na Moravě pak například ve Znojmě. Husitské války znamenaly pro společenstvo pohromu, většina konventů zanikla, přeţil pouze staroměstský. Aţ do roku 1810 přeţívali jednotlivé kříţovnické komunity ve Slezsku. Dnes spravují řadu farností na Karlovarsku a Chebsku, dále pak ve středních Čechách v okolí Nového Knína. Nejvyšším řádovým představeným je velmistr (od roku 2011 P. Josef Šedivý), důleţitá je i pětičlenná rada velmistra. Členy uskupení jsou pouze řádoví kněţí. Hlavním úkolem řádu je péče o nemocné a duchovní správu ve svěřených farnostech. Wenzel Friedrich Hlava, (Mgr. Roman Vaněk)
probošt křiţovníků, rok 1807
HISTORIE
Dějiny církevního umění – Gotika na Plzeňsku (4. část) Nádherná díla mistrů gotického umění najdeme i přímo v našem městě, či jeho nejbliţším okolí – nejprve se zastavme u dominantní trojlodní (původně raně gotické) baziliky svatých Petra a Pavla. Nejstarší zmínky o horaţďovickém farním kostele pochází z let 12601273, tedy velmi krátce po roce 1251, z něhoţ pochází nejstarší zmínka o Horaţďovicích. Trojlodí je sklenuto nádhernou ukázkou kříţové klenby, jako unikát lze označit klenební svorníky a konzoly se zajímavou plastickou výzdobou. Presbytář pak zdobí dva hrotité oblouky a impozantní sedilie. Věţ, která opticky zvyšuje význam centrálního kostela, však pochází aţ z pozdější doby – její výstavbu datujeme do roku 1454. Kostel se dočkal svého vysvěcení poměrně pozdě – aţ roku 1316. Hrotitá okna zdobí původní kruţby. V prostoru hlavního oltáře pak své místo našla chlouba horaţďovického kostela – drobná, ale nesmírně vzácná dřevěná plastika Madony z doby kolem roku 1500. Gotický ráz kostela byl však částečně setřen různými stavebními úpravami – zejména pak v době barokní. Několik kilometrů severně od Horaţďovic se pak nachází ves Velký Bor. Ta bývala kdysi městečkem s hradem a dvěma kostely. Hrad v dominantní poloze na návrší nad rybníkem se posléze proměnil na špitál, školu a po nedávné rekonstrukci na bytový dům. Hradní kostel svatého Buriana, později svatého Petra a Pavla je součástí objektu. Návsi pak dominuje farní jednolodní kostel svatého Jana Křtitele. Tato jednolodní stavba s věţí v severozápadním nároţí je sice veskrze Kostel sv. Jana křtitele ve Velkém Boru vybudována ve stylu jiţ románském, snad někdy v polovině 13. století. Románskému slohu odpovídají i tři nedávno nalezená a odkrytá půlkruhová okna v jiţní části lodi. Svatojánský kostel však prošel výraznou raně gotickou přestavbou, patrně někdy na přelomu 13. a 14. století. Kříţová ţebrová klenba presbytáře je však mladší, asi z doby kolem roku 1500. Svatyni částečně pozměnily i mladší úpravy, zejména pak barokní z průběhu 18. století. Na jiţním předhradí hradu Prácheň, na stejnojemenném vrchu, který dal název celému širému kraji, nalezneme kostel svatého Klimenta. Původně šlo o raně gotický jednolodní kostel z konce 13. století. O čase vzniku hodně vypovídá kříţová ţebrová klenba v presbytáři. I prácheňský kostelík se postupně měnil – potkaly jej úpravy pozdně gotické, barokní a novogotické. Kostelík sv. Klimenta na Práchni
Poustevna na Práchni Během našeho putování Prácheňským krajem jsme zatoulali na různá místa, dnes zavítáme na místo nám velmi posvátné – na staroslavnou dominantu širokého okolí, na horu Prácheň. Historický kostelík svatého Klimenta (Vojtěcha) dnes necháme stranou, a po vyšlapané stezce vejdeme na nádvoří hradu prácheňského. Původní hradiště bylo kdysi jedním ze správních center přemyslovské hradské soustavy. Po jejím pádu hradiště chátralo, roku 1310 pak král Jan Lucemburský daroval horu Prácheň drţitelům horaţďovického panství Bavorům ze Strakonic. Ti si tu posléze vybudovali gotický hrad. Ten se pak ještě za Půty Švihovského na přelomu 15. a 16. století dočkal radikální pozdně gotické úpravy. Ale jiţ v polovině 16. století zůstal opuštěn. Pokud si pozorně prohlédneme vedutu Horaţďovic od Jana Willenberga z roku 1602, zjistíme velmi rychle, ţe prácheňský hrad uţ byl zříceninou, a jediným vyuţívaným objektem byl kostelík s přilehlým obydlím děkana. Dle legendy se po zániku hradu usídlil v jeho troskách poustevník. Do trosek severozápadního nároţí paláce byla někdy později vestavěna snad drobná poustevnická kaple s trojbokým závěrem o rozměrech 6,5 x 4 metry. Zaujme fakt, ţe stavba nedisponuje okny, nalezneme jen vstupní otvor. Otázka je, jak mohla být poustevna uţívána bez okenních otvorů. Patrně prácheňská poustevna nebyla dlouho v provozu. Pravda je taková, ţe v éře romantismu – na počátku 19. století nechal na zdech původní kamenné poustevny Jan Bernard z Rummerkirchenu vybudovat dřevěný altán zv. Einsiedlerei (Poustevna) pokrytý kůrou. Tento objekt ještě zcela prokazatelně existoval v roce 1837, kdy je doloţen na mapě stabilního katastru. Šlo tedy o dřevěný objekt přístupný po lávce. Tato stavba pochopitelně nebyla klasickou poustevnou, ale záleţitostí romantickou, která slouţila podobným účelům jako poustevna v Annině zahradě. (Roman Vaněk)
Willenbergova kresba Práchně z r. 1602
TAJNÉ DVEŘE
Poutník dlouho putoval a hledal, až se ocitl v dlouhé, tmavé, vlhké a studené chodbě. Jak tak kráčí tou chodbou, najednou se před ním objeví dveře. Jsou zavřené. Poutník si je prohlíží: jsou masivní, dubové, s tepanou klikou. Uvědomí si, že mu brání pokračovat dál. Co je za nimi? Ať je tam co je tam, tady přece nezůstane. Sebere tedy odvahu a nesměle zaklepe. Ticho. Chvíli čeká, pak zaklepe znovu. Nic. Vezme tedy za kliku a zkouší otevřít. Nejde to. Dveře drží jako přibité. Vší silou se tedy opře do dveří. Marné. Zkouší tedy bouchat a křičet: “Kde jste kdo, prosím, otevřete mi!” Bezvýsledně. Rozeběhne se tedy proti dveřím a prudce do nich vrazí. Pocítí však pouze vlastní bolest. Křičí, pláče a naříká, chvíli kope do dveří, chvíli visí oběma rukama na klice, jenže dveře ne a ne povolit. Nakonec usedne na studené dlaždice, sám a bezmocný, a tiše se modlí o pomoc. Vtom mu kdosi položí ruku na rameno a mírným hlasem řekne: “Příteli, ty dveře se otvírají dovnitř, směrem k tobě.” (Petr Pavlík )
Proţili jsme v měsíci říjnu. Letos jiţ podruhé jsme dostali pozvání na Dětskou diecézní pouť. A naše farnost se zúčastnila Tentokrát to bylo do Bechyně. Naši křesťanskou mládeţ doprovázely ctihodné sestry z naší kongregace školských sester de Notre Dame. Horaţďovice mají tři kostely, staroslavnou Prácheň s kostelíkem sv. Klimenta, poutní kapli sv. Anny s léčivým pramenem, nepozvali by jsme jednou farníky z široka, daleka na naší „Dětskou vikariátní pouť ? Našlo by se dost našich dobrovolníků vytvořit krásnou atmosféru a program ? Myslím si , ţe naše farnost za to stojí. Sbliţování lidí ve jménu našeho Pána Jeţíše Krista, je v jeho plánu, abychom byli jedna rodina. 5.října za krásného, slunečného počasí uspořádal P. Václav Salák pro křesťanskou mateřskou školku „Letecký den“. 75 dětí proţilo nevšední záţitky, které byly korunovány vypouštěním sladkých bonbónů z útrob malých letadel.
25.října se s námi rozloučil Bohoslužby za zemřelé ve farnosti P. Mgr. Milan Píša při mši svaté ve Strašíně 28.X. Prácheň – 14:00 v chrámu Narození Panny Ţihobce -- 16:15 Marie. Přejeme mu do dalšího 29.X. Malý Bor – 16:00 ţivota ve Vyšším Brodě 30.X. Nezamyslice – 16:00 hodně zdraví a Boţího poţehnání.
Důleţité upozornění !!! Vzhledem odchodu P. Píši ze Strašína nastanou dílčí změny v Bohosluţbách Naše farnost se rozroste, kterou bude mít náš P. Petr Koutský. Prosíme farníky, aby sledovali ohlášky a vývěsky před kostely. Budeme se snaţit vás brzy informovat. 2.listopadu Památka všech zemřelých mše svatá v kostele sv. Jana Křtitele v 17:30 hod.
17.listopadu na Práchni v kostele sv. Klimenta v 11:00 bude sloužena poutní mše svatá a svěcení oltářního obrazu sv. Klimenta za přítomnosti Mons. Pintíře
29.listopadu je začíná nový liturgický rok - 1.neděli adventní. Při té příležitosti se ve městě rozzáří vánoční strom, kterému požehná v 17:30 hod. P. Petr Koutský.
Informační list farnosti Horaţďovice. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 E-mail:
[email protected] Náklady na výrobu jednoho čísla jsou 8 Kč, za kaţdý malý příspěvek vhozený do pokladničky u vchodu do kostela předem děkujeme (není to povinné). NEPRODEJNÉ
