EDITORIAL. chebské farnosti listopad Vážení a milí,

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 11 – LISTOPAD 2005

EDITORIAL Vážení a milí,

chebské farnosti

listopad 2005

po nabitém říjnu plném různých farních, charitních, kérygmatických, sborových či dušičkových víkendů a různých programových novinek v běžném farním provozu nás čeká, pravděpodobně spolu s rozloučením se s krásným babím létem, na velké akce poměrně chudý listopad, ve svém závěru ústící do nádherného období adventu. Jistě skvělé období pro četbu Zpravodaje (či psaní příspěvků pro něj ☺) o dloužících se podzimních večerech. Nejen Zpravodaj, ale i některá témata našich pravidelných i nepravidelných setkání se tentokrát budou zaměřovat na „modrou“ barvu: barvu otevřenosti Bohu a jeho „zmocnění“ v modlitbě (viz úvodní článek v rubrice CESTY VÍRY). Jestliže symbolem minule probírané „červené“ barvy aktivní služby a „vydanosti“ může být starostlivá Marta z Lukášova příběhu o dvou sestrách, symbolem pasivní otevřenosti Bohu v modlitbě je její sestra Marie sedící u Ježíšových nohou. Nejde zde o „buď a nebo“, ani o hodnocení, který postoj je lepší, ale spíše o vědomí, co je základem a co důsledkem. Služba bez zmocnění Bohem může vést, když ne k něčemu horšímu, tak přinejmenším k zahořklosti či k vyhoření. Ovšem neustálé vysedávání u Ježíšových nohou bez ochoty v pravý čas si stoupnout a chopit se koštěte je také nezralým postojem, vedoucím k neplodnému vznášení se v jakýchsi pseudokontemplativních či pseoudocharismatických oblacích. Prostě, jak to naznačuje Danielova ilustrace na titulní straně, potřebujeme v sobě objevit jak Martu, otevřenou ke světu, tak Marii, intimně spojenou s Ježíšem. Proto, chcete-li, můžete po pročtení všech těch různých svědectví a postřehů o životě farnosti z farních dnů s biskupem (viz FÓRUM) zvlášť zaměřit svoji pozornost na další články z rubriky CESTY VÍRY k tomuto tématu: na pozvání našeho pana faráře k naslouchání vlastní žízni, na pobídku k růstu v naslouchající tichosti ze Slova života, či na osobní svědectví o rodičovské škole modlitby v článku Tátova zahradní modlitba. Zde také nepřehlédněte pozvání na adventní rekolekci na téma „Pane, nauč nás modlit se“. Z dalších akcí upozorňujeme alespoň na předvánoční dárkotvorné odpoledne Těšíme se na Vánoce a dětskou mši na téma bible (obojí v sobotu 12. 11.), videovečer zaměřený na vzpomínku na komunistickou totalitu v příběhu Meditační zahrady v Plzni Křížová cesta životem a v celovečerním filmu z jáchymovských uranových dolů Bumerang (22. 11.), adventní roráty (prosincové čtvrtky od 6:00), rekolekce pro manžele na Horní Blatné (poslední víkend v listopadu), mikulášskou besídku s dětskou mší (3. 12.) či mikulášskou pouť (6. 12.). Ostatní se již jistě sami dočtete ve STALO SE. Co více říci k tomuto číslu Zpravodaje? Snad už jen vyslovit přání, aby vás vtípky toto číslo provázející nepohoršily, ale spíše povzbudily nebrat nás faráře, své problémy, ba ani sami sebe, příliš vážně. Vždyť, jak říká kardinál Kasper, „humor je postoj, který nechává člověka být zcela lidským a pouze lidským, protože být Bohem nechává jen Boha a všechny ostatní nároky na absolutní důstojnost odhaluje v jejich směšnosti“. Petr Hruška "Kostelníku, myslíte, že dnešní kázání bylo dobré?" "Ó ano, pane faráři, jen jste měl říct Amen o čtvrt hodiny dříve."

ročník 10

číslo 11 2



CESTY VÍRY „moc“ žádným statickým vlastnictvím, nýbrž něčím, co mohlo, ale také nemuselo být k dispozici.

TŘI BARVY TVÉ SLUŽBY I dnes pokračujeme v „ochutnávkách“ z našeho semináře „Tři barvy Tvých darů“. Poté, co jsme v minulém čísle představili červenou barvu kristovské VYDANOSTI (symbolizované Martou z Lk 10,38-42), dnes v úvahách o „tříbarevném křesťanství“ pokračujeme barvou modrou, barvou charismatického ZMOCNĚNÍ Duchem (symbolizované Marií, sestrou Marty z téhož příběhu), abychom si pak na příště schovali zelenou, barvu stvořitelské MOUDROSTI (symbolizované Tomášem z Jan 20,24).

BEZ ZMOCNĚNÍ ŽÁDNÉ OVOCE To platí v ještě větší míře i pro nás. Ježíš učil své učedníky, že mohou existovat období, kdy máme prostě čekat – což je postoj, který ti z nás, kteří jsme si do svého křesťanského štítu napsali heslo „vydanost“, „nasazení“ či „služba“, máme tendenci přehlížet. „Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec,“ řekl Ježíš, „zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti" (Lk 24,49). Princip je zde jasný: bez zmocnění („moci z výsosti“) neexistuje žádná plodná služba. V takovéto situaci zdůrazňovat význam aktivního „nasazení se“ či „vydanosti ve službě“ by bylo více než pochybné. Může klidně nastat situace, že dva křesťané konají přesně tutéž službu, a zatímco jeden z nich vidí extrémně mnoho ovoce, snažení druhého nemá vůbec žádný účinek. Není nutné důvod tohoto rozdílu mezi nimi hledat v intenzitě jejich nasazení (červená oblast); tento rozdíl může být vysvětlen prostě tím, do jaké míry je toto nasazení také doprovázeno duchovním zmocněním (modrá oblast). Je zajímavé, že jak v hebrejštině (jazyku Starého zákona), tak také v řečtině (jazyku Nového zákona) jsou výrazy pro „vítr“ a „duch“ absolutně totožné. Není žádnou náhodou, když čteme v Gn 2,7, že lidský život začal doslova tím, že Bůh vzal „prach ze země“, zformoval z něj člověka a „vdechl mu v chřípí dech života“. A když se Ježíš po svém vzkříšení zjevil učedníkům, „dechl na ně“ a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého“ (Jan 20,22). Modrá je proto vhodným symbolem pro moc Ducha svatého. Christian A. Schwarz

MODRÁ BARVA: ZMOCNĚNÍ Ve Skutcích 1,8 je vzkříšený Kristus citován následujícím způsobem: „…dostanete sílu Ducha svatého, který na vás sestoupí, a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Judsku, Samařsku a až na sám konec země.“ Každý, kdo chce být Kristovým svědkem, je odkázán na jeho moc. Samozřejmě se můžeme pokoušet nasazovat se ve službě i bez tohoto zmocnění, avšak to by s velkou pravděpodobností nebylo příliš efektivní. Avšak přesně to je situace nespočetných křesťanů. Chtějí být poslušní vůči Kristu, avšak cítí, že jim doslova chybí „moc z výsosti“ (srov. Lk 24,49). Vzhledem k Ježíšově službě nacházíme v Novém zákoně výrazy jako „moc Páně byla s ním, aby uzdravoval“ (Lk 5,17). Jestliže je zde výslovně zdůrazněno, že Boží síla v tomto okamžiku „byla s ním“, můžeme se domnívat, že také byla jiná období či jiné okamžiky, kdy tato síla k dispozici nebyla. V Markovi 6,5 se dokonce dozvídáme, že Ježíš v jedné konkrétní specifické situaci nemohl učinit žádný mocný čin. I když tyto výpovědi popisují Ježíšovu službu a ne naši vlastní, je přesto nápadné, že i pro něj samotného nebyla 3



NASLOUCHEJ SVÉ ŽÍZNI

TÁTOVA ZAHRADNÍ MODLITBA

Na etiketě lahví od jednoho nápoje oblíbeného především mezi mladými se objevil slogan „Naslouchej své žízni“. Jistě, jestliže popřu žízeň, nehledám nápoj, přiznám-li ji, přiznám svou slabost, potřebnost, přiznám, že potřebuji napít. Žíznivý člověk je člověk slabý a slabost je ve světě, kde přežívají silní, cestou k záhubě. Proto jsme se tolik zdokonalili v popírání naší žízně. Máme v sobě palčivou touhu milovat, přátelit se, žít vztahy, ale zároveň nás ovládá cosi těžko definovatelného, co nás stále přesvědčuje, že tuto žízeň nemáme a že si stačíme sami. Pavel to definuje, když říká: „Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to co chci, nýbrž to, co nenávidím“ (Ř 7,15). Cítím žízeň vydat se druhému, otevřít mu svůj život, být s ním, a přesto jiný zákon mě činí tvrdým, neústupným, soběstačným… Chtěl bych být přítelem, a přitom jsem rivalem. Chtěl bych milovat, a přitom druhého popírám. Chtěl bych dávat, a přitom mám strach o sebe, že nebudu mít. Hledám bližního, a přitom mé srdce je sevřené, stažené bolestí, jež mi způsobil a která mi nedovoluje být svobodným. Chtěl bych být štědrým, přejícím, a přitom závist svírá mé srdce. „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ (Ř 7,24). Dítě klidně spočívající v náručí. Dítě pociťující bezpečí. Dítě sající lásku. Dítě cítící, že je vzácným, cenným, milovaným… Ježíš to cítil v náručí Otcově také. Touží, abys s ním vstoupil do Božího království. Učí tě, že to lze jen jako dítě. Naslouchej své žízni. Neboj se své slabosti. Saj do sytosti z prsu, který utěšuje. „Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu. Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá“ (Ř 8,9). Jako dítě máš sílu překročit hranice své důležitosti, pýchy, soběstačnosti a …bolestné samoty… Petr Bauchner

Zpěv, jásot, mlčení, naslouchání, litanie slov, nářek, pláč, gesto, objetí… To vše může být modlitbou. Prostorem setkání. Atmosférou proměny. Výrazem toužícího srdce. Výkřikem zraněné bytosti. Řečí lásky. Ovocem hledání. Ztělesněním vděčnosti. Voláním po spravedlnosti. Vylitím hořkosti a vzdoru. Cestou k odpuštění. Posilou v boji proti zlu. Jestliže toto vše může být nazváno modlitbou, pak zcela jistě je modlitbou i jedna zahrada na kraji Plzně, ve které jsem jako kluk vyrůstal. Nemám teď na mysli krásný kus Božího stvoření, kde jsme ihned vtaženi do tvůrčího dialogu stvořitelské lásky: západ slunce, zurčící bystřina, majestátné kupy mraků, mořský příboj, kouzelné jihočeské zákoutí... To vše se často může stát prostorem pro modlitbu, avšak samo o sobě modlitbou není. Zahrada, kterou mám na mysli, může jistě pro mnohé takovýmto k modlitbě vedoucím prostředím být také. Avšak pro mého tátu, který ji spolu s pár dalšími pomocníky léta vytvářel, nebyla jen prostředím pro modlitbu. Tato zahrada byla jeho jedinečným způsobem modlitby a ztělesněním jeho osobního dialogu s Bohem. Můj táta nebyl nikdy mužem mnoha slov. Když jsem se jej kdysi ve svém mladickém nadšení snažil přitáhnout do modlitebního společenství, bylo vidět, že se mu poměrně těžko vyjadřuje nahlas to, co prožívá v srdci. Napřed jsem si říkal, že jeho modlitba musí ještě „dozrát“. Avšak postupně mi docházelo, že zde nejde o zralost či nezralost, ale spíše o jedinečnou, možná typicky mužskou formu modlitby. Snad především my chlapi potřebujeme i svůj vztah k Bohu vtělit do něčeho hmatatelného. Do něčeho, o co se lze opřít. Za čím můžeme, třeba mlčky, stát celou bytostí. Možná proto je v našich kostelích a společenstvích taková převaha děvčat a žen. Vždyť náš běžný způsob modlitby je tolik 4



ka vzácného stromku naroubovaná na smrkovou podnož. Nebo pozorování ledňáčka tiše sedícího na smuteční vrbě. Nebo sázení stromků, hrabání listí, sekání trávy, čištění rybníka. Nebo stavba krbu, ohniště, totemu, zahradní chajdy, exerciční kaple či křížové cesty. A v tom všem pomalý proces otevírání se lidem, hlubšímu odpuštění i službě odvážné kritiky každé totality.

postavený na slovech, sdílení, citech či vzájemnosti! Tak málo prostoru je tam pro chlapskou akci. Pro spoluzodpovědnost. Pro vedoucí roli. Toto vše často zastane ten jeden chlap u oltáře. Avšak tohle nebyl problém mého táty, to jen tak na okraj jako malá provokace k zamyšlení nad naší liturgií. Můj táta tehdy, na začátku šedesátých let, po návratu z víc jak desetiletého komunistického kriminálu, potřeboval především dvě věci: do něčeho vtělit svoji obrovskou vděčnost za dar nového života, kterému se ve vězení otevřel skrze křesťanské svědectví a službu mnohých spoluvězňů, ale také někde skrýt svoji hlubokou zášť vůči čemukoli „rudému“. A tak začal přetvářet starý dědův ovocný sad v okrasnou zahradu. Počátkem byla zkušenost vnitřního oslovení v jedné zvlášť krizové chvíli z let vězení a slib po případném návratu vytvořit z této zahrady oázu smíření a pokoje. Pokračováním pak byla léta a léta dřiny poskytující jak úkryt před lidmi, tak prostor setkání s Bohem, se sebou samotným a nakonec i se stovkami lidí, kteří začali postupně na zahradu proudit. Dříve mi občas přišlo, že naše zahrada je pro tátu modlou. Avšak dnes mi dochází, že pro něj byla skutečně spíše modlitbou. Modlitbou pro něj byla třeba rašící větvič-

Ne, modlitba nemusí být věcí mnoha slov. Spíše je záležitostí živé touhy, často hluboké bolesti, ale vždy velké lásky. Pro

ADVENTNÍ REKOLEKCE „PANE, NAUČ NÁS MODLIT SE“ v sobotu 10. 12. od 9:00 do 19:00 ve farním sále na faře v Chebu Program je určen především všem farním spolupracovníkům a spolupracovnicím pověřeným jakoukoli farní službou (pastorační radní, liturgické služby, sbor, charita, děti, Zpravodaj apod.), ale je otevřen i každému dalšímu zájemci o prohloubení osobní modlitby. Bude zaměřen na velmi praktické uvedení do smyslu i praxe osobní modlitby, případně na pomoc na cestě dalšího zrání osobní modlitby. Čekají nás mystagogické katecheze o osobní modlitbě, praktická cvičení, vzájemné sdílení zkušeností s modlitbou a vzájemné žehnání k probuzení daru živé modlitby. Zájemci se mohou sejít již den předem, v pátek 9. 12., k adoraci u sv. Václava od 18:00, po které bude následovat úvodní společný večer na faře. Podmínkou účasti pak je zúčastnit se alespoň celého sobotního programu, při kterém bude zajištěno polední občerstvení a závěrečná večeře. 5



někoho bude modlitba stále spíše vztahem přerůstajícím v čin. Pro jiné, a zvláště pro nás, pro muže, pak naopak činem vedoucím ke vztahu. Obě tyto cesty modlitby jsem mohl zakusit na vlastní kůži. Tu první v široké náruči své mámy. Tu druhou na upracovaných rukou svého táty. Teď, jako farář, mohu z té máminy „domácí“ i z oné tátovy „zahradní“ modlitby žít dodnes. A občas přemýšlet, jak v dnešní církvi vytvořit více prostoru také pro pořádně chlapskou liturgii činu. Petr Hruška, převzato z AD Speciál

listopad bylo vybráno třetí blahoslavenství: “Blahoslavení tiší, neboť dostanou zemi za dědictví“ (Mt 5,5). Kdo je tichý? Je to ten, kdo se nenechá vyprovokoval zlem a nepodléhá prudkým emocím, drží na uzdě své reakce, především zlost a hněv. Nejde o slabost a strach, nejde o solidaritu se zlem, ale vyžaduje to velikou sílu ducha, kdy zášť a pomsta ustupují postoji úcty k druhým. Ježíš v blahoslavenstvích předkládá provokaci nového druhu: nastavit druhou tvář, dělat dobře tomu, kdo nám působí zlo a dát i kabát tomu, kdo od nás žádá šaty (L 6,27-35). Toto blahoslavenství dokáže zvítězit pomocí dobra nad zlem. Ježíš dává velký příslib těm, kdo podle něho žijí: “... dostanou zemi za dědictví.“ V tomto příslibu lze vytušit, že tato země je Boží království, život ve společenství s Bohem, plností života, který nikdy neskončí. Kdo je mírný, je už teď blahoslavený, protože zakouší, že je možné změnit svět okolo sebe především změnou vztahů. Ve svém okolí se stává „znamením protiřečení“ (Lk 2,34). Abychom dokázali žít toto SLOVO ŽIVOTA, stačí se podívat, jak ho žil Ježíš. On přece řekl: “Učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorný srdcem“ (Lk 11,29). U něj se mírnost projevuje jako vlastnost lásky. Pravá láska, kterou Duch svatý vlévá do naši srdcí, je “radost, pokoj, shovívavost, vlídnost, dobrota, věrnost, tichost a zdrženlivost“ (Ga 5,22). Ano, kdo miluje, ten se nerozčiluje, nekřičí, ten nespěchá, nikoho neuráží a nehaní. Kdo miluje, ovládá se, je mírný, tichý a trpělivý. Když se zamyslíme, uvědomíme si, že existují lidé, kteří prožívají svůj každodenní život s obdivuhodnou mírností. Velké osobnosti, které už odešly z pozemské pouti na věčnost – jako jsou Jan Pavel II., Tereza z Kalkaty, nebo Roger Schütz – vyzařovaly mírnost natolik, že ovlivnily celou společnost i dějiny lidstva natolik, že nás vybízejí: Následujme je!! iš

PS: Příběh mého táty lze shlédnout 24. 11. od 19:30 hod. ve farním sále a lze jej nalézt např. na http://www.fatym.com/taf/knihy/hzahrada.htm, foto http://www.top.cz/biskplz/mzahrada/opening_garden.htm nebo http://umo3.plzen-city.cz/article.asp?sec=674.

PROVOKUJÍCÍ TIŠÍ Barvami hýřící podzim je tu a s ním dušičkové počasí. Listopad začíná svátkem všech svatých, těch co jsou už v nebeské blaženosti. Šanci dostat se na věčnosti do záře Boží milosti máme všichni, Kristus zemřel za nás všechny, musíme ale také pro to něco udělat. V evangeliu z 1. 11. jsme slyšeli slavné „Horské kázání“ s osmi blahoslavenstvími. Jako SLOVO ŽIVOTA na 6





ROK EUCHARISTIE

A LÉTA BĚŽÍ…

Biskupským synodem o eucharistii, který nedávno skončil v Římě, byl završen „Rok eucharistie“. Shromáždění biskupů vypracovalo dokument s 50 doporučeními ke slavení eucharistie, jež předalo papeži Benediktu XVI. k dalšímu zpracování. Závěr tohoto dokumentu je věnován silnému důrazu na eucharistii jako prostoru solidarity s chudými, potřebnými a se všemi lidmi trpícími nespravedlivými sociálními podmínkami. Proto si jako poslední příspěvek uzavírající naší rubriku ROK EUCHARISTIE dovolujeme otisknout provokativní úvahu jednoho ze slavných kazatelů církve z přelomu 4. a 5. století, Jana Zlatoústého. Snad nám pomůže hlouběji pochopit, co znamená ono „čtvrté S“ našeho slavení eucharistie, SLUŽBA. (následující po předchozím SETKÁVÁNÍ, SLYŠENÍ a SLAVENÍ),

OBDOBÍ ZMĚN

zabraňovat darování takových věcí chrámu. Avšak co prospěje, je-li Kristův stůl plný zlatých kalichů, zatímco sám Kristus hyne hladem? Nejprve hladového nasyť a teprve pak můžeš z přebytku vyzdobit i jeho stůl. Dal bys udělat zlatý kalich, ale pohár studené vody bys nepodal? Co prospěje opatřovat zlatem zdobené pokrývky na Kristův oltář, jemu však neposkytnout ani to nejnutnější oblečení? K čemu by to bylo? Řekni ostatně: Kdybys viděl, že se někomu nedostává jídla, a ty by ses nesnažil zahnat jeho hlad a jen bys obložil stůl stříbrem, myslíš, že by ti byl vděčný? Nebo by ho to spíše rozhořčilo? Anebo kdybys viděl někoho oblečeného do roztrhaných hadrů a zkřehlého zimou, a místo abys mu dal oděv, bys mu stavěl zlaté sloupy a tvrdil, že to děláš na jeho počest, nemyslíš, že by se domníval, že si z něho tropíš posměch a že ho strašně urážíš? Stejně tak uvažuj i o Kristu, když jde kolem tebe jako žebrák a cizinec, který nemá střechu nad hlavou, ale ty ho nepřijmeš jako svého hosta a místo toho dáváš vyzdobit podlahu, stěny a sloupové hlavice a zavěšuješ světla na stříbrné řetězy. A on je zatím spoutaný v žaláři… Takže ne abys krášlil chrám a přitom nedbal trpícího bratra; neboť on je drahocennější příbytek Boží než chrám. Sv. Jan Zlatoústý (350-407) Homilie na evangelium

ŽEBRÁK KRISTUS Chceš prokazovat úctu Kristovu tělu? Nepřehlížej tedy, že je nahé: abys mu tady v chrámě neprokazoval úctu hedvábnými rouchy a venku nepřehlížel, že je deptá zima a nahota. Kdo řekl: To je mé tělo, je týž, který řekl: „Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali…“ Učme se tedy být moudří a uctívejme Krista tak, jak to chce on sám. Vždyť Bohu přece není třeba zlatých rouch, nýbrž zlatých duší. To neříkám proto, že bych chtěl

Tridentská mše byla celá latinsky. Kněz ji zpravidla četl potichu a ministrant oznamoval jednotlivé části zvoněním. Po Druhém vatikánském koncilu se prováděla liturgická reforma, latina se nahrazovala češtinou. Jednou kněz řekl ministrantovi: "Dneska už nebudeš zvonit při sanktus, bude už česky." Po mši maminka spustila před sakristií na ministranta: "Tak kdo to dneska nedával pozor a zapomněl zvonit při sanktus?" a jednu mu vlepila. Viděl to pan farář, posmutněle se pousmál a konstatoval: "Tak už ta liturgická reforma má prvního mučedníka." 7

ra na jedné straně poskytnout prostor pro hledání novějších přístupů k pastoraci, na straně druhé pak také příslušnou péči lidem, kteří se ke křesťanství či k životu v naší farnosti dostali teprve nedávno. I v roce 2004 tak pokračovalo setkávání katechumenátního společenství (13 katechumenů a hledajících), jejichž příprava vyvrcholila o velikonocích slavením iniciačních svátostí (křest, biřmování a eucharistie). Začátkem srpna (1. 8.) přivítala vietnamská chebská komunita spolu s naší farností biskupa Františka Radkovského, se kterým jsme v kostele sv. Mikuláše při eucharistii slavili tři křty a dvě svatby našich vietnamských spoluobčanů. Počátkem roku se vedení Farní charity po Brigitě Loosové ujal pan Josef Kašpar. „Farní výbor“ (nyní ve složení Bauchner, Mužík, Penkertová, Pospíšil, Kovaříková, Staňková, Loosová, Novotný) nadále pomáhá farářovi poznávat hlouběji farnost, připravovat rozvinutí projektu „Františkán“ (umístění farního centra do františkánského kláštera) a postupně směřovat ke vzniku širší a reprezentativnější pastorační rady. Farní výbor organizoval dvě farní shromáždění (15. 1. s účastí pana biskupa a 29. 4.), na kterých se široce diskutovaly nové důrazy a přístupy, které byly v posledním roce do pastorace vnášeny. V neděli 18. 4. se v našich farnostech konalo sčítání návštěvníků bohoslužeb. Při té příležitosti bylo sečteno 239 osob (+ 29 v Dolním Žandově), z toho 161 (+18) žen, 78 (+11) mužů, přičemž bylo 75 (+6) výdělečně činných. (pokračování příště)

Na žádost tepelských premonstrátů je od léta 2003 správa farnosti opět převedena na diecézní kněze a P. Filipa zde střídá PETR BAUCHNER, který se právě vrátil z teologických studií v Římě. Nový farář poměrně záhy začíná do farnosti vnášet některé nové pastorační prvky a, jak čteme v kronice, tak „narušil dosavadní stereotypní život farnosti“. Koncem srpna 2003 je např. ustanoven „farní výbor“, který se začíná podílet na spoluzodpovědnosti za řízení farnosti, jsou redukovány bohoslužby o všedních dnech, důkladně jsou zarchivovány farní písemnosti, jsou započaty inventarizační práce a v neposlední řadě je v listopadu 2003 jmenována „ekonomická rada farnosti“. Dále se pokračuje v již dříve osvědčeném zvyku slavit různá životní jubilea, což vede ke většímu neformálnímu poznávání farníků navzájem. Od srpna začíná fungovat katechumenátní skupina (kolem 8 dospělých), z nichž někteří jsou na 1. neděli adventní slavnostně přijati do katechumenátu. Náboženství spolu s farářem vyučují Hedvika Denková a Václava Michalová (30 dětí), v pátek se schází mládež (kolem 15 mladých). Od října 2003 přibývá správa ŘK farnosti Dolní Žandov, s výhledem na zřízení Diecézního pastoračního centra na tamní bývalé faře. V prosinci 2003 je část chebské fary pronajata krizovému centru Kotec a začíná se připravovat projekt Farního centra Františkán. V roce 2004 byl rozvoj pastorace ve farnosti charakterizován snahou administráto-

"Můj strýc je kněz a lidi mu říkají 'velebný pane'," pochlubil se jeden. "Můj strýc je biskupem a lidi mu říkají 'Vaše Eminence'," přebil ho druhý. "Můj dědeček má 120 kilo a lidi, když ho vidí, říkají 'můj bože'," triumfoval třetí. 8



FÓRUM v neděli dopoledne v kostele sv. Michaela. Na pouť jsem odjel autem s Jaroslavou Haklovou, Zdeňkou Skubeničovou a Miluší Kantorovou. Bylo to další setkání s otcem biskupem a i pouť mohla být pro každého velkou příležitostí k otevření se Bohu, Ježíši, Marii a dalším svatým a k setkání s věřícími z Chebu a Dolního Žandova, k setkání s přáteli. Pro mne to byl veliký zážitek, mám velice krásné vzpomínky. A hlavně to bylo upevnění vztahu k Bohu, bylo to pohlazení na duši, které si ponesu v srdci. Děkuji za to všem, které jsem tam potkal. Jiří Paták

FARNÍ DNY S BIKUPEM I když se toho ve farnosti v říjnu dělo spoustu, do FÓRA dorazily pouze příspěvky z Farních dnů (28. 9. – 2. 10.). Takže třeba o kérygmatickém víkendu, farních hodech či charitním výletu do Weidenu si přečtěte alespoň v rubrice STALO SE.

POHLAZENÍ NA DUŠI Byl jsem požádán, abych napsal několik řádků o návštěvě, kterou nás poctil otec biskup František Radkovský. Stalo se tak u příležitosti farních dnů, které zahájila svatováclavská pouť v kostele sv. Václava. Potěšení z této pouti bylo o to krásnější, že hlavním celebrantem byl novokněz Libor Buček a koncelebrantem otec Filip Lobkowicz. Sobotní mši svatou celebroval otec biskup, koncelebranty byli naši páni faráři – naši Petrové. Bylo to krásné setkání s Bohem a Ježíšem. Otec biskup při kázání krásně otevřel srdce a duši Bohu a těm věřícím, kteří večerní mši navštívili. Pointa kázání byla velice zajímavá a poučná. Myslím si, že si ji každý ponese v sobě po dlouhý čas.



tolik hodin volně diskutovat s biskupem jsme si nenechali ujít, a tak musel P. Petr všechny upozornit kolem jedenácté hodiny noční, že i biskup se musí vyspat… Toto jsou moje osobní postřehy a vnímání atmosféry vytvořené okolo našeho biskupa, které však zdaleka nevyčerpávají a nevystihují vše, co zde bylo přínosné a k zamyšlení. O tom jistě budou psát a hovořit další účastníci farních dnů. vá

takováto spolupráce je v souladu s intencemi Druhého vatikánského koncilu, tedy i se souhlasem jeho, jako biskupa. A prý by jej velice mrzelo, kdyby to nebylo respektováno. Spíše by nás to mohlo vést k vděčnosti za to, že můžeme takto konkrétně sloužit Bohu a přijímat jeho dary. „Účastnit se jen jako mlčící divák svátostného servisu by nepřinášelo plody, o kterých hovoří dnešní evangelium“, řekl k tomuto tématu nakonec pan biskup.

BRATR FRANTIŠEK Setkání s bratrem biskupem Františkem je pro mne vždy velkou a radostnou událostí. Tentokráte obzvláště, neboť jsem byl spolu s dalšími v kostele sv. Mikuláše ustanoven lektorem a akolytou s dočasným pověřením. Při osobním rozhovoru s biskupem jsme si připomněli naše společné potíže s StB v roce 1976. Rada

SYMBIÓZA VĚŘÍCÍCH Odpoledne 1. října 2005 se schází katoličtí farníci včetně Pastorační rady na faře Českobratrské církve evangelické v Chebu. A to proto, že naše fara je uzavřena z důvodu generální opravy. Nové farní zázemí jsme našli u evangelíků v jejich prostorách, které nám ochotně poskytli a které pilně využíváme. Do těchto prostor přijíždí na farní dny náš pan biskup František Radkovský, který je také předsedou komise ekumenismu při České biskupské konferenci. Kromě nás farníků je pan biskup vřele uvítán „domácím pánem“, pastorem a emeritním seniorem Lubomírem Líbalem. Takovou vzácnou symbiózu věřících dvou církví mohl narežírovat jen Duch svatý. Neokázalý, laskavý projev pana biskupa naplnil přátelskou atmosféru farního shromáždění. V promluvě pana biskupa se nám dostalo pochvaly v přiznání, že má z naší farnosti radost pro aktivní přístup věřících k nabízené spolupráci s oběma našimi faráři. Dále řekl, že také ví o tom, že některé farníky pohoršuje služba pomocníků a pomocnic při rozdávání svatého přijímání při liturgii. Jak ale pan biskup pravil, právě

(Pozn. redakce: Pan biskup mluvil o tom, že podobně jako Bůh stále počítá s židovským národem, a to i přes jeho nevěru, jako se svým milovaným služebníkem, počítá i s námi a touží, abychom všichni spolupracovali na společném díle spásy.)

Po mši svaté nás Petrové pozvali na malé pohoštění, kde jsme se s otcem biskupem setkali i osobně. Podal nám některé informace – co se v církvi či v diecézi právě chystá, jaké jsou další plány. Hovořil např. o novém papeži Benediktu XVI., kterého zná osobně. Každý z nás se mohl na cokoli zeptat. Zlatým hřebem farních dnů pro mne byla pouť v Dolním Žandově, která se konala 9

VELKÉ FARNÍ SPOLEČENSTVÍ Poutní slavnost v Dolním Žandově dne 2. října 2005 proběhla za dost velké účasti poutníků z Chebu, z Mariánskolázeňska a dalšího okolí a hlavně místních farníků. Celou slavnost zaštítil otec biskup František, který předsedal slavnostní eucharistii. Svým zpěvem ozdobil liturgii chebský chrámový sbor vedený paní Helenou Müllerovou. Kostel sv. Michaela archanděla je pěkný čistý venkovský kostel, působící velmi blahodárně na oko i na duši. Po mši svaté bylo v dolních místnostech na faře připraveno posezení a pohoštění, které připravily některé ženy-farnice a paní Blanka Jirásková. Atmosféra byla poklidná, prostředí přátelské a pohoštění velmi bohaté. Bude asi nutno, aby si chebští farníci udělali „výlet“ do Dolního Žandova častěji, aby poznali druhou část farnosti a jejich kostel a aby postupně vzniklo jedno velké farní společenství chebsko-žandovské. Jiří Pospíšil

Odpolední program moderovaný P. Petrem Hruškou velmi zaujal všechny přítomné i pana biskupa. Hlavním téma našich úvah bylo dáno otázkou: „K čemu byste přirovnali naši farnost?“ Odpovědi byly zajímavé i trefné. Zrcadlily zejména vývoj a růst posledních 15 let ve farnosti, kromě jiného také jako výsledky práce všech duchovních otců, kteří byli do naší farnosti posláni a zde sloužili. Pan biskup přirovnal farnost k barvám duhy. Každá barva symbolizuje jinou vlastnost, a tudíž i jinou činnost. Tak i věřící ve farnosti mají rozličné dary a schopnosti, které jsou od Boha. A tyto dary jsou nástroje ke službě bližnímu. A to je třeba ve farnosti rozvíjet a podporovat. Odpolední posezení s panem biskupem zvláštním způsobem prohloubilo vztahy mezi přítomnými farníky a vytvářelo jednotu. V této jednotě jsme pokračovali po slavnostní mši sv. v kostele sv. Mikuláše opět na evangelické faře. Mít příležitost 10



NAŠE FARNOST JE JAKO… Níže uvádíme přirovnání, která sepsali účastníci „biskupského odpoledne“ při setkání s biskupem na faře 1. 10. jako reakci na otázku: „K čemu bych přirovnal naši farnost?“ Otázka byla ilustrována obrazy o církvi, které použili koncilní otcové na Druhém vatikánském koncilu (např. putující Boží lid, tělo Kristovo, chrám Ducha, ovčinec, obdělávaná půda, Boží pole, vybraná vinice, Boží stavba, rodina, Boží příbytek v Duchu, Boží stan mezi lidmi, svatý chrám, svaté město, nový Jeruzalém, nevěsta okrášlená pro svého ženicha, neposkvrněná nevěsta, poutnice daleko od Pána, vyhnankyně…) nebo Jan Pavel II. ve svých listech (např. vesnická studna, ke které chodí všichni pít). Pastorační rada tento materiál jistě zužitkuje při práci na formulaci pastorační vize naší farnosti.

STAVBA Naše farnost je místem, kam patřím; něco jako rodný dům. Naše farnost je domem, který patří všem; může být novým Jeruzalémem i chrámem Ducha; je především místem setkání a studnicí víry, ze které mohou čerpat jiní. Naše farnost je jako malá prostá chaloupka stojící před branami velkého opevněného města, které vnímá jako vůči ní nepřátelské. Uvnitř vládne pohoda a přátelství, ale navenek, pro občany velkého města, příliš dobrým vzorem není, protože se jich bojí a téměř se s nimi nestýká. Naše farnost je jako velké, probouzející se město s bohatou historií, kde vedle sebe existují různé stavební slohy, románský, gotický, barokní, secese, zbytky komunistického urbanismu, moderna i postmoderna; tyto různé slohy však zatím příliš naladí dohromady, často proti sobě brojí, který z nich je nejlepší, mají před sebou ještě dlouhou cestu, aby pochopili, že teprve společně tvoří krásu svého společného města.

PŘÍRODA

PŘEDMĚTY

Naše farnost je jako probouzející se, pučící strom, který je zavlažován dary Ducha a upevňován láskou Otce. Naše farnost je jako motýl, kterému roste nové třetí křídlo. Naše farnost je jako zahrada s květy a plody, někdy ozářená světlem slunce, někdy osvícená hvězdami vedoucími nás v temnotě noci; zahrada s pevnou skálou pod nohama a otevřenou náručí pro všechny příchozí. Naše farnost je jako květina vyrůstající sice z jednoho stonku, ale její květ tvoří plátky, z nichž každý směřuje jinam, nejsou v jednotě, která je stonkem určena. Toužíme všichni po jednotě? Co pro ni můžeme udělat? Umím přijímat vzájemné neporozumění bez hořkosti a bolesti? Naše farnost je jako makovice, která v jedné tobolce shromažďuje spoustu jedinečných semínek. Naše farnost je jako malá, drobná květinka, sedmikráska. Naše farnost je jako vřesoviště či vinice. Naše farnost je jako úrodné pole, které je však prorostlé plevelem.

Farnost vnímám jako auto složené ze spousty jedinečných součástí spolupracujících dohromady ve prospěch celkové funkčnosti zaměřené na dosažení společného cíle. Naše farnost je jako stará, prachem zanesená, ale krásná, na půdě ukrytá almara, skrývající v sobě spoustu zbytečných krámů, ale také skutečné poklady a cennosti. Naše farnost je jako studna před rekonstrukcí, do které sice vytrvale přitéká množství dobré čiré vody, ale tato voda se ztrácí v písku. Naše farnost je jako putující, často na všechny strany zmítaná loď, podléhající vnějším změnám, bouřím či vichrům (často způsobeným výměnou kněze).

ČLOVĚK Naše farnost je jako otevřená náruč, učící se otevírat se novotám, učící se být také mladá a usměvavá. Cítím se zde být přijata i se svými chybami; vidím, že není problém přijmout i nové věci; život s Kristem je vždy o radosti. Naše farnost je jako děti na pískovišti, stále trochu svéhlavé a sobecké, ale učící se dělit se a růst k dospělosti. Naše farnost je jako podaná lidská ruka. Naše farnost je jako rodina, občas docela nesoudržná, ale učící se společně žít. Naše farnost je jako živá buňka většího organismu. Naše farnost je jako společná pouť mnoha lidí dějinami i současností. 11



a farnicemi, prožívajícími společnou spoluzodpovědnost za život i poslání farnosti. V každé farnosti hodné svého jména musí být rozvinuty některé základní rozměry života a služby, jako např. liturgie, společenství majetku, apoštolát, péče o potřebné, společný život, vzdělávání či komunikace. Farnosti jako celku pak u vás slouží tým společné duchovní správy, farní tým, pastorační rada či ekonomická rada; v určitých oblastech se pak tvoří týmy spolupracovníků, jako např. lidé pověření liturgickými službami, farní charita apod. I ve farnosti musí být respektován princip osobní svobody, takže je možné, že když někomu styl života a služby farnosti nevyhovuje, bude jezdit na bohoslužby někam jinam. Je to ale často k jeho vlastní škodě i ke škodě farnosti. A to zvlášť tehdy, jestliže do jiné farnosti takovýto člověk jen jezdí na bohoslužby, aniž by se tam účastnil dalšího života a služby farnosti. Nelze však takovéto lidi nutit, je možné jen hledat cesty, jak společně dozrát ke schopnosti žít jednotu v různosti a rozvíjet spoluzodpovědnost za místo, kde žijeme. Velmi mně leží na srdci vztah farnosti k širší společnosti. Farnost nelze hermeticky uzavřít před okolním „světem“, ona je součástí tohoto světa. Farnost si lze na jedné straně představit jako soustředné kruhy, s týmem pastoračních profesionálů uprostřed, dále s pastorační radou, okruhem pravidelných spolupracovníků, okruhem aktivně se do života zapojujících farníků, okruhem návštěvníků bohoslužeb, okruhem hledajících, až k okruhu nevěřících sympatizantů či dokonce nepřátel církve. Život a služba farnosti v jejích jednotlivých malých společenstvích a projektech se však nemůže omezit jen na vnitřní okruhy; je třeba, aby, napojeni na jádro, byli farníci připraveni žít své křesťanské svědectví napříč těmito soustřednými kruhy a být tak „kvasem“ v těstě tohoto světa. z komentářů biskupa Františka vybral ph

A CO NA TO BISKUP? Do tohoto tvůrčího sdílení obrazů naší farnosti nakonec přijel i biskup František, který napřed přispěl svoji troškou do mlýna, kterou pak rozvinul vlastním povídáním o svém pojetí farnosti. Níže zachycujeme některé z jeho hlavních myšlenek. Vaši farnost vnímám jako důležitou cihlu ve stavbě místní církve, naší diecéze. Farnost obecně vnímám jako velké společenství složené z více společenství menších, která jsou tvořena lidmi navzájem se osobně znajícími, vzájemně se podpírajícími, žijícími v určité lokalitě či spolupracujícími na nějakém společném díle či zajímajícími se o společné věci či spojenými specifickou spiritualitou. Farnost je pro mne spolu s Janem Pavlem II. školou a domem společenství. Farnost je (i podle církevního práva) natrvalo ustanovené společenství věřících žijících zpravidla na určitém území, které žije z Krista pro druhé. Farnost je společnou záležitostí všech, nejen kněží či pastoračních profesionálů; je tvořena celým Božím lidem, všemi farníky 12





SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ

OuKhej! Do vlaku přistoupil mladý muž. Byl zarostlý, šaty měl potrhané a na krku mu visel velký kříž. Upravený spolucestující usoudil, že by měl na něho zapůsobit a začal: "Zdalipak víte, mladý muži, co symbolizuje ten předmět, který máte na krku?" "Ty vole, kdybys ty věděl, co ten pro nás vytrpěl, tak bys ho nosil taky!" se hrála hra na kočku a myš. Mše dále pokračovala tím, že každý dostal papírové srdce a napsal nebo namaloval, co ho těší, baví, co se mu líbí nebo na co se těší. Pak napsal co ho naopak netěší atd. a nakonec ten, kdo chtěl, mohl za něco poděkovat. Vzadu za oltářem byly závěsy, které něco skrývaly. Když je kněz odkryl, ukázal se obraz, na kterém byl přilepený mrak se jmény všech účastníků mše. Vysvětlil nám, že stejně tak jsou zapsána naše jména v nebi. Každý, koho pak kněz zavolal jménem, přicházel a sedl si k oltáři. Po mši děti šly řešit křížovku, kterou pro ně připravily Lucka a Helena Müllerovy a Maruška Matečková. Dospělí zatím připravovali polévku, pak se jedlo všechno, co kdo přinesl. Jako hlavní chod byly dva druhy polévek. Polévku pro nás připravila paní Račanová. Nakonec se šlo na malou vycházku. Celkový dojem z této mše svaté byl velmi velmi hezký. Terezka Š.

LETEM „TEENAGE“ SVĚTEM Tak jsme se konečně začali scházet i s chebskou odnoží naší mládeže, a to každý pátek od 15:30 na evangelické faře (žandovsko-mariánskolázeňská odnož se schází každé pondělí od 17:30 na faře v M. L.). Někteří z naší party vydatně pomohli při svatováclavské dětské mši (Lucka, Helča, Maruška), objevily se první vlaštovky služby hudbou na mši s biskupem při farních dnech (Ondra, Lucka, Helča; viz foto na str. 10), měli jsme zastoupení na pouti s biskupem do Řezna (Lucka, Kristýna, Tadeáš), některé římské krasavice dorazily na hody do Žandova a 5. 11. jsme se vypravili na větší společnou akci na hudební festival VOX 005 do Prahy. Agas

DĚTSKÁ MŠE Dne 28. 9. se konala dětská mše v sále evangelické fary. V sále bylo velice útulno. Mši sloužil páter Petr Bauchner, ale zúčastnil se i páter Petr Hruška. Na začátku

„TĚŠÍME SE NA VÁNOCE“ ANEB VYRÁBÍME A BALÍME DÁRKY v sobotu 12. listopadu od 14:00 do 16:00 ve farním sále na evangelické faře Tvůrčí odpoledne s malováním na sklo i jinými technikami s odbornou radou a vedením Evy Kolafové. Jsou zvány především maminky a děti, ale ani tátové se zde neztratí. O děti bude postaráno. Příspěvek na materiál dospělí 60 Kč, děti 30 Kč.

DĚTSKÁ MŠE „BIBLE – BOŽÍ DOPIS ČLOVĚKU“ 12. listopadu od 17:00 do 18:00 ve farním sále na evangelické faře Každý velký i malý účastník je zván k tomu, aby si přinesl na kousku papíru napsaný svůj nejoblíbenější biblický citát či název svého nejoblíbenějšího příběhu či podobenství z bible. 13

MARIA LORETO

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŽEN

Sezóna pro poutníky a návštěvníky Lorety skončila nedělí 16. října a do konce října se Loreta otevřela ještě o víkendech a v den státního svátku 28. října. Služby návštěvníkům a péči o čistotu celého areálu obětavě zajišťovali po celou sezónu členové sekce Loreta, paní V. Černochová, A. Divíšková, H. Dvořáková, L. Galíková, J. Karasová, A. Kovaříková, H. Malcová, T. Penkertová, R. Polívková, M. Podávková, M. Novotná, U. Pospíšilová, A. Šťastná, C. Tomíšková, E..Vávrová, A. Volková a D. Zunová a páni P. Beran, J. Kočí, F. Stach a J. Zahradník. Díky. Protože služby letos nebyly dopoledne vázány na autobusovou dopravu, mohla se Loreta otevírat již v 10,30. Na Loretu letos přišlo více než 20 tisíc návštěvníků, na vlastní poutní mše sv. letos přijelo i několik skupin z Čech; ty z Německa jsou již několik let zavedené. Na sobotu 12.11. plánuje Spolek Maria Loreto poslední úklid areálu před zimní přestávkou. ako

Poslední zářijová schůzka 28. 9. 2005 byla věnována svátku našeho českého patrona sv. Václava. Na slavnostní setkání přijal pozvání P. Filip Lobkowicz a naše věrné přítelkyně z Waldsassenu – katolické ženy. Měly jsme radost z početné návštěvy, připravily jsme hezké pouťové prostředí. P. Filip nám vyprávěl netradiční historii o sv. Václavu, ze které můžeme i dnes čerpat inspiraci. Pak to hostům přeložil do němčiny. Příjemné odpoledne jsme všichni zakončili poutní mší svatou v kostele sv. Václava. V kostele sv. Václava jsme se pak znovu sešly na další schůzce našeho Klubu 10. 10. 2005. Pan Petr Beran byl tak laskav a udělal nám výklad k jednotlivým bočním oltářům i k oltáři (původně) hlavnímu. Nelze zde celou jeho přednášku uvádět, ale díky němu nyní při pohledu na jednotlivé oltáře vidíme, že uspořádání obrazů není náhodné jako dekorace, ale že vyjadřuje biblické nebo dějinné události. Navíc jsme se dozvěděly nebo připomněly si atributy jednotlivých světců, jako např. specifický atribut sv. Dominika – psa. Za příjemný výklad patří panu Petru Beranovi náš dík. Program našeho Klubu zahrnuje i materiální pomoc v rámci našich seniorských možností. Při zmíněném posledním setkání se uskutečnila sbírka na opravu naší fary v Chebu. Z klubových peněz a příspěvků od jednotlivých žen jsme daly zatím dohromady 7.200,- Kč. Sbírka bude ještě pokračovat na příští schůzce. Příští schůzka bude 7. 11. 2005 a čeká nás na ní vyprávění z dovolené. vá

ŽIVÝ RŮŽENEC Živý růženec v naší farnosti měl v říjnu malé výročí. Tato pro chebskou farnost tradiční forma modlitby byla totiž znovu obnovena právě před pěti lety, v říjnu 2000. Modlíme se dva celé růžence, od letošního roku včetně tajemství světla. Prostřednictvím Živého růžence si můžete osvojit modlitbu růžence. Každý účastník dostává zároveň s rozpisem popis modlitby a všechna tajemství. Blíží se konec roku, připravují se nové rozpisy. Pokud se chcete připojit, teď je pro to nejvhodnější doba. Přihlásit se můžete u Terezie Staňkové nebo u Brigity Loosové. ts 14



STALO SE



Z KANCELÁŘE Kérygmatický víkend proběhl 14. – 16. 10. za účasti osmi farníků včetně obou pánů farářů v Dolním Žandově. Společně jsme zde prožili požehnaný čas návratu ke kořenům naší víry. Farní víkend se zabijačkou se konal 22.–23. října v Dolním Žandově. Po pomalém nesmělém rozjezdu (kdyby tu v sobotu dopoledne nebyla Jaromírova „rychlá rota“ jeho přátel, lidí bez domova z Mariánek, prasátko by kvičelo ještě dneska ☺) se zde na farním dvoře nakonec po poledni sešlo kolem padesáti lidí, žandovských, chebských i mariánskolázeňských, včetně několika rodin s dětmi. Pivo teklo proudem, ovar se rozplýval na jazyku, jitrničky se plnily, harmonika hrála, přehlídka dobových oděvů osvěžila (že nepoznáte, kdo je na fotce?!), rozverné soutěže protáhly naše

Farní dny s biskupem včetně svatováclavské a svatomichalské pouti se v naší farnosti konaly 28. 9. – 2. 10. Osobní postřehy několika účastníků najdete v rubrice FÓRUM, fotka je ze zahájení vycházky před farou po svatováclavské dětské mši.

Čtvrteční tiché „meditativní“ mše byly zahájeny v měsíci říjnu ve farním sále. Kvůli otevírací době ve farní charitě jsme se domluvili, že začínáme v 18:15. Denní modlitbu církve se od října modlíme v pondělí ráno od 7:30 a v úterý večer od 19:30. Srdečně jsou zváni další, i ti, kteří s breviářem nemají žádnou zkušenost; nebojte se, zazáložkujeme, naučíme, zacvičíme, při zmatcích se škaredě netváříme ☺. Seminář Tři barvy Tvých darů se v říjnu rozběhl na několika frontách. Hlavní setkávání na faře se nakonec ustálilo na středu od 20:00 a účastní se jej kolem 15 lidí. Seminář společně každý pátek prožívá i malé společenství na Písečné. Miniškola růžence proběhla při říjnových pátečních mších, při kterých jsme s P. Petrem Hruškou uvažovali o růženci ve světle listu Jana Pavla II. V listopadu pokračujeme úvahami o Lectio divina. Chrámové sbory z diecéze, včetně chebského, se ke svému každoročnímu setkání sjely 8. 10., tentokrát opět do Plzně. Pouť mládeže do Řezna se od záštitou DCM a v doprovodu biskupa Františka konala 14. – 16. 10. a zúčastnili se jí tři naši mladí farníci (Lucka, Kristýna a Tadeáš).

těla. Vše vyvrcholilo v pět hodin slavením eucharistie a poté doznělo příjemným večerem s hudbou, poezií i bobříkem odvahy ve farním sklepě pro děti i dospělé. Rozdaly se zbylé naturálie, pár nás zůstalo do nedělního oběda a už se těšíme na hody příští. Charitní výlet do Weidenu pro tříkrálové koledníky se v počtu 11 dětí a 5 dospělých uskutečnil tutéž sobotu, 22. 10. Farní pouť na Kappel se za krásného počasí konala v pátek 28. 10., a to za doprovodu P. Lobkowicze a P. Bauchnera. 15

EKONOMIKA FARNOSTI

Z FARNÍ KNIHOVNY

Sbírky liturgické: 02.10.2005 4.883,50 Kč 02.10.2005 150,00 Kč viet. komunita 09.10.2005 4.573,50 Kč 16.10.2005 5.458,00 Kč 16.10.2005 500,00 viet. komunita 30.10.2005 4.696,00 Kč říjen 2005 935,00 Kč Dolní Žandov Pravidelné příspěvky převodem: září 2005 1.900,00 Kč Sbírky účelové: 23.10.2005 12.697,50 Kč na misie

Od listopadu bude půjčovní doba v knihovně v kostele sv. Václava v neděli po ranní a v pátek po večerní mši sv. Během měsíce října při pátečních promluvách nás P. Hruška seznamoval s modlitbou růžence podle apoštolského listu papeže Jana Pavla II. Růženec Panny Marie (Rosarium Virginis Mariae). Tuto knížečku (č. 335) si můžete zapůjčit ve farní knihovně. Najdete tam i další knihy o růženci, např. Růženec naší Paní (č. 403) od R. Guardiniho nebo O růženci (č. 697) od Petra Piťhy. Přijďte, vybírejte! Na návštěvu se těší Helena Müllerová, Petr Beran a Terezie Staňková. ts

FARNOST SOBĚ Z plánovaných 100 tis. se na rekonstrukci farního centra zatím sešlo 31.460,50 Kč. Způsoby, jakými lze přispívat, jsou tyto: 1. Složení hotovosti v kanceláři farnosti. 2. Složení hotovosti do určených kasiček. 3. Složení hotovostního daru pokladním farnosti po bohoslužbách (Zdeňka Skubeničová a Jaroslava Haklová). 4. Bezhotovostní převod na účet farnosti vedený u České spořitelny, č. účtu 781 704 309 / 0800. Jako variabilní symbol uveďte v. s. 012. U všech způsobů platby kromě daru do kasiček vám na požádání může být v kanceláři farnosti vystavena darovací listina, kterou dárce může uplatnit k odečtu darované částky od základu daně z příjmu. Za všechny vaše i sebemenší příspěvky děkujeme.

OZNÁMENÍ Se zármutkem v srdci, ale i s nadějí v Boží milosrdenství oznamujeme, že ve čtvrtek 27. 10. 2005 po náročné operaci zemřela naše milá farnice paní VERONIKA PAVLÍČKOVÁ ve věku 68 let. Stěhování spolufaráře: K 1. listopadu se z D. Žandova do provizorního podnájmu v Chebu přestěhoval spolufarář P. Petr Hruška. Tímto krokem se na jedné straně rozšířila ubytovací kapacita žandovské fary (kterou je i nadále možné využívat nejen ke společným akcím, ale i rodinné či soukromé rekreaci), na straně druhé vám takto P. Petr může být více k dispozici. Mobil má pořád stejný, ale můžete teď k němu přijít na kafe do Písečné 3. Farní kartotéka: V kostelích jsou i nadále k dispozici archy pro farní kartotéku.

Z FARNÍ MATRIKY Křty: 08.10.2005 Miroslav Hyčka, nar.13.1.2005 08.10.2005 Ver. Svatková, nar. 3.8.2005 16.10.2005 Filip Labaj, nar. 9.8.2005 Pohřby: 30.09.2005 Růž. Kopecká nar. 4.10.1942 21.10.2005 Marie Pišková nar. 6.10.1941

PODĚKOVÁNÍ Všem, kteří pomohli při farních dnech. Všem, kteří si již dali práci s vyplněním záznamového archu pro farní kartotéku. Všem, kteří vydatně pomohli při přípravě farních hodů. 16



NENECHTE SI UJÍT Liturgii Denní modlitby církve (tzv. „breviář“) je v naší farnosti i nadále možné slavit každé pondělí od 7:30 do 8:00 (s následnou společnou snídaní) a každé úterý od 19:30 do 20:00 (s následným čajem nebo videovečerem), obojí ve farním sále. Setkávání a katecheze dětí se konají vždy ve středu v Chebu na faře, a to pro starší i mladší skupinu od 15:30 hod. Info u P. Petra Bauchnera. Středeční „interaktivní mše“ budou ve svých úvahách i nadále pod vedením P. Petra Bauchnera zaměřeny na téma osobní modlitba. Čtvrteční adorace s možností duchovního rozhovoru s knězem budou pokračovat v listopadu i prosinci od 19:00 ve farním sále (v prosinci se však předcházející večerní mše přesouvá na ráno ke sv. Václavu). Prostor k osobním rozhovorům, dle potřeby spojeným se svátostí smíření, modlitbou žehnání či prosbou za vnitřní uzdravení, je i nadále každý čtvrtek během adorace ve farním sále od 19:00 (vždy tak dlouho, dokud bude potřeba; v prosinci se předchozí večerní mše přesouvá na ranní „rorátní“, ale adorace zůstává). Setkávání mládeže se konají v Chebu na faře vždy v pátek od 15:30 do 17:00, na faře v M. Lázních vždy v pondělí od 17:30 do 18:30 a na faře ve Skalné vždy v pátek od 19:00. Info u P. Petra Hrušky. Farní knihovna má nově otevřeno každý pátek a každou neděli, vždy po večerní mši u sv. Václava (tj. v pátek kolem 17:45, v neděli kolem 19:00). K návštěvě LDN se s doprovodem P. Petra Bauchnera sejdeme opět 10. a 13. 11.; sraz je vždy ve 14:00 na místě. „Těšíme se na Vánoce“ aneb vyrábíme a balíme dárky, to je název tvůrčího odpo-

ledne doprovázeného odbornou radou Evy Kolafové; jsou zvány především maminky a děti (ale ani tátové se zde neztratí), a to v sobotu 12. 11. od dvou do čtyř odpoledne do farního sálu na evangelické faře. O malé děti, které se nebudou chtít zapojit do tvůrčí činnosti, bude postaráno. Prosíme o příspěvek na materiál, který zde bude k dispozici, ve výši dospělí 60 Kč, děti 30 Kč. Po skončení je možné zůstat na místě a zúčastnit se dětské mše od 17:00. Dětská mše se bude v listopadu konat 12. 11. od 17:00, po skončení tvůrčího odpoledne, a to na téma „Bible – Boží dopis člověku“. Každý velký a malý účastník je zván k tomu, aby si přinesl na kousku papíru napsaný svůj nejoblíbenější citát či název svého nejoblíbenějšího příběhu či podobenství z bible. Den bible je celocírkevně vyhlášen na neděli 13. 11., kdy se také při bohoslužbách bude konat účelová sbírka na podporu vydávání bible v různých jazycích a podporu činnosti Katolického biblického díla. Tento den si také připomeneme výstavkou mnoha různých biblických překladů a vydání bible v kostele sv. Václava. Proto prosíme o zapůjčení všech možných starých i novějších vydání bible za účelem této výstavky (prosíme, noste je na faru). K adoraci na Ježíše Krista Krále bude v kostele sv. Václava příležitost v neděli 20. 11. od 10 do 12 hod. a od 14 do 18 hod., kdy bude zakončena společným požehnáním. Přijďte tichou modlitbou vyjádřit vděčnost za uplynulý liturgický rok. Benefiční koncert ke sv. Cecílii, jehož výtěžek bude věnován na rekonstrukci farního centra, se koná v úterý 22. 11. od 18:00 v kostele sv. Václava. Účinkují rodina Wolfových, chrámový sbor a další hosté. Zazní barokní a liturgická hudba. 17



Videovečer na faře nás v listopadu čeká ve čtvrtek 24. 11. ve farním sále po večerní mši a adoraci. Jako předfilm bude od 19:30 promítán dokument o životní cestě pana Luboše Hruška, včetně příběhu Meditační zahrady v Plzni; od 20:00 pak poběží celovečerní hraný film BUMERANG, který nádherným, i když náročným způsobem nahlíží do psychiky politických vězňů a jejich věznitelů v jáchymovských uranových dolech padesátých let. Rekolekce pro manžele s P. Adriánem Zemkem, O.Praem se koná na začátku adventní doby, 25. – 27. listopadu, v Horní Blatné. Souběžný program pro děti. Přihlášky J. Fencl, mobil 731 619 704 nebo email [email protected]. Adventní roráty budeme opět slavit tradiční ranní mší svatou, a to první čtyři prosincové čtvrtky od 6:00 hod. v kostele sv. Václava (poprvé 1. 12.; během prosince proto nebudou večerní čtvrteční mše na faře, pouze adorace od 19:00). Adorace na první pátek nás čeká 2. 12. od 16:00 v kostele sv. Václava. Sbírka na diecézní Charitu se koná při nedělních bohoslužbách o 2. neděli adventní 4. 12. Společná modlitba růžence v Centru sv. Alžběty se koná v úterý 6. 12. od 16:00. Zváni jsou všichni, nejen spolupracovníci charity, kteří se chtějí modlit za charitní dílo i za různé další potřeby v naší farnosti. Formační setkání malých skupin je

jako vždy první středu v měsíci. Tentokrát se sejdeme 7. 12. od 20:00 do 22:00 ve farním sále a podělíme se o zkušenosti s dosavadním průběhem semináře „Tři barvy Tvých darů“. Je to také možnost pro ostatní, kteří se semináře nezúčastní, aby se přišli podívat a případně iniciovali další seminární skupinku. Na slavnost Neposkvrněného početí ve čtvrtek 8. 12. budeme kromě ranní rorátní mše od 6:00 u sv. Václava slavit také večerní mši svatou v kostele sv. Václava v Chebu od 18:00. Rekolekce „Pane, nauč nás modlit se“ nejen pro spolupracovníky farnosti a pastorační radu se koná v sobotu 10. 12. od 9:00 do 19:00 ve farním sále na faře v Chebu. Podrobnosti k programu najdete na str. 5. Štědrovečerní mše svatá bude letos 24. 12. od 16:00 hod. v kostele sv. Václava. Nabídky ke spolupráci v přípravném týmu směřujte na P. Petra Hrušku. „Půlnoční“ bohoslužba v Chebu se letos bude konat formou ekumenické bohoslužby za spolupráce několika křesťanských církví. Bohoslužba začne 24. 12. ve 22:00 a bude se konat v kostele sv. Václava. Nabídky ke spolupráci v přípravném týmu směřujte na P. Petra Bauchnera. Klasická půlnoční mše svatá bude v naší farnosti slavena v kostele sv. Michaela v Dolním Žandově 24. 12., s tím, je ještě bude dohodnut čas jejího začátku (nejspíše 24:00 či 22:00).

BENEFIČNÍ KONCERT KE SV. CECÍLII úterý 22. 11. od 17:00 v kostele sv. Václava Benefiční koncert u příležitostí svátku patronky chrámové hudby sv. Cecílie VSTUPNÉ DOBROVOLNÉ VÝTĚŽEK BUDE VĚNOVÁN NA REKONSTRUKCI FARNÍHO CENTRA V CHEBU Účinkují Jan, Vojtěch, Radim a Miroslava Wolfových (housle, violoncello, varhany), chrámový sbor chebské farnosti (zpěv, varhany) a další hosté Zazní hudba z díla barokních mistrů a některé perly liturgické hudby 18



PRAVIDELNOSTI

FARNÍ KALENDÁŘ

ŘK farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová)

!!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!! 6.11. 6.11. 7.11. 7.11. 10.11. 12.11. 12.11. 13.11. 13.11. 14.11. 15.11. 20.11. 20.11. 21.11. 21.11. 22.11. 24.11. 25.-27. 27.11. 27.11. 1.12. 2.12. 3.12. 4.12. 4.12. 5.12. 5.12. 6.12. 6.12. 7.12. 8.12. 8.12. 9.12. 10.12. 11.12.

neděle neděle pondělí pondělí čtvrtek sobota sobota neděle neděle pondělí úterý neděle neděle pondělí pondělí úterý čtvrtek víkend neděle neděle čtvrtek pátek sobota neděle neděle pondělí pondělí úterý úterý středa čtvrtek čtvrtek pátek sobota neděle

15:30 15:00 15:00 18:00 14:00 17:00

14:00 18:00 10-18 15:00 15:00 18:00 19:30

6:00 16:00 14:30

15:00 15:00 16:00 18:00 20:00 6:00 18:00 17:00 9 - 19

32. NEDĚLE V MEZIDOBÍ německá mše sv. - dušičková slavení eucharistie Křesťanský klub žen pastorační rada tvůrčí odpoledne pro děti a maminky mše pro rodiny s dětmi na téma bible 33. NEDĚLE V MEZIDOBÍ Den Bible a výstavka překladů slavení eucharistie ekonomická rada JEŽÍŠE KRISTA KRÁLE eucharistická adorace s požehnáním slavení eucharistie Křesťanský klub žen benefiční koncert ke sv. Cecílii video: Medit. zahrada a Bumerang rekolekce pro manžele s A. Zemkem 1. NEDĚLE ADVENTNÍ Křesťanský klub žen rorátní mše prvopáteční adorace mikulášská besídka se mší svatou 2. NEDĚLE ADVENTNÍ účelová sbírka na Diecézní charitu slavení eucharistie Křesťanský klub žen charitní růženec POUTNÍ MŠE SVATÁ SV. MIKULÁŠ setkání malých skupin a „Tři barvy“ rorátní mše NEPOSKVRNĚNÉ POČETÍ P. MARIE zahájení rekolekce o modlitbě rekolekce „Pane, nauč nás modlit se“ 3. NEDĚLE ADVENTNÍ

nedělní bohoslužby Maria Loreto penzion Skalka klub důchodců farní sál Cheb farní sál Cheb farní sál Cheb nedělní bohoslužby kostel sv. Václava penzion Spáleniště farní sál Cheb nedělní bohoslužby kostel sv. Václava DD Dragounská klub důchodců kostel sv. Václava farní sál Cheb Horní Blatná nedělní bohoslužby klub důchodců kostel sv. Václava kostel sv. Václava KD Kamenná ul. nedělní bohoslužby nedělní bohoslužby penzion Skalka klub důchodců Centrum sv. Alžběty kostel sv. Mikuláše farní sál Cheb kostel sv. Václava kostel sv. Václava kostel sv. Václava farní sál Cheb nedělní bohoslužby

Farník si přijde stěžovat k panu faráři: "Jak to, že jste našeho Karlíčka nepustil k prvnímu svatému přijímání?" "Má základní neznalost, nevěděl ani, že náš Spasitel umřel na kříži." "Tak von náš Spasitel umřel na kříži," podivil se farník. "A odkud to má to ubohé dítě vědět, když ani mně to nikdo neřek?!" 19

DOČASNĚ SÍDLÍME NA EVANGELICKÉ FAŘE PROTI KOMERČNÍ BANCE č. účtu 781 704 309 / 0800 evangelická fara, ul. 26. dubna 5, 350 02 Cheb, tel. 354422458; [email protected] Faráři: Petr Bauchner, moderátor SDS, farář, 608 656 556; Petr Hruška, spolufarář, 608 656 557 Asistenti: Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558; Jaromír Jiráska, stavby, 608 656 555 Kostelnice: Brigita Loosová, sv. Václav, 608 656 559; Eliška Tumidalská, sv. Mikuláš, 606 884 426 Charita: Josef Kašpar, farní charita, 731 433 149; Pavel Barták, noclehárna Betlém, 731 433 021

NEDĚLNÍ BOHOSLUŽBY kostel sv. Václava Cheb Ne 9:00 slavení nedělní eucharistie kostel sv. Michaela D. Žandov Ne 10:30 slavení nedělní eucharistie kostel sv. Václava Cheb Ne 18:00 slavení nedělní eucharistie kostel sv. Václava Cheb Ne 20:30 bohoslužba vietnamské komunity BOHOSLUŽBY V TÝDNU farní sál Cheb Po 07:30 liturgie Denní modlitby církve („laudy“) penziony viz Farní kalendář Po 14/15 slavení eucharistie („seniorská mše“) Út 19:30 liturgie Denní modlitby církve („nešpory“) farní sál Cheb kaple u sv. Václava Cheb St 18:00 slavení eucharistie („interaktivní mše“) farní sál Cheb Čt 18:15 slavení eucharistie („meditativní mše“) kostel sv. Václava Cheb Pá 17:00 slavení eucharistie („klasická mše“) slavení eucharistie („skupinové mše“) dle domluvy (info P. Hruška) So OSTATNÍ SETKÁNÍ fara Mariánské lázně Po 17:30 společenství mládeže Žandov a M. Lázně Centrum sv. Alžběty (6. 12.) Út 16:00 charitní růženec (1. úterý v měsíci) St 19:30 setkání všech skupinek (1. středa v měsíci) farní sál Cheb (7. 12.) farní sál Cheb Čt 16:30 zkouška chrámového pěveckého sboru Čt 18:45 adorace s duchovním doprovázením farní sál Cheb farní sál Cheb Pá 15:30 společenství mládeže Cheb setkání jednotlivých malých skupin dle domluvy (info P. Hruška) Svátost smíření (zpověď): zpravidla 30 min. (první pátek v měsíci hodinu) před mší svatou v kostele; na požádání kdykoli na faře, u vás doma či kdekoli jinde Služba rozhovorem a modlitbou (duchovní doprovázení): při eucharistické adoraci po čtvrteční mši svaté ve farním sále, jinak kdykoli podle osobní či tlf. domluvy Úřední kontakt s faráři (např. svatby, křty, pohřby): středa 9:00-12:00 a 14:00-17:00; jinak na základě osobní či telefonické domluvy pak kdykoli na požádání Administrativa (úřední listiny, potvrzení, matriky, organizační záležitosti): farní asistentka je k dispozici každé pondělí 9:00-12:00 a 14:00-17:00 Farní charita v Centru sv. Alžběty, ul. Svobody 29; otevřeno čtvrtek od 16 do 18 hod. (hygienická očista pro bezdomovce) a pátek od 15 do 18 hod. (šatník) Farní knihovna (půjčování literatury): po páteční a nedělní večerní mši u sv. Václava ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Římskokatolická farnost Cheb. Redakční tým: P. Hruška, J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Grafická spolupráce: Daniel Ladman (www.ladman.cz). Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad kolem 250 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 6. 11. 2005, příští vyjde 4. 12. 2005. Příspěvky možno odevzdávat ve farní kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat e-mailem na Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč [email protected] do 20. 11. 2005.

EDITORIAL. chebské farnosti listopad Vážení a milí,

Recommend Documents