EDITORIAL. chebské farnosti září 2005

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

EDITORIAL chebské farnosti

ročník 10

září 2005

Vážení přátelé, i přes jeden nesplněný slib (reportáž z alpských raftů) se do poprázdninového čísla našeho Zpravodaje sešlo příspěvků víc než požehnaně. Z čeho tedy lze vybírat? Nu především tentokrát určitě zalistujte (samozřejmě s diářem a tužkou v ruce) na konec čísla, protože nabídek pro září a říjen je zde přehršle a když si nepospíšíte, mohla by vám také některá z nich, pro vás zajímavá, utéct. V září se totiž nově rozjíždí mnohé ze zaběhlých setkávání a aktivit a bude třeba se na ně dobře domluvit (děti, mládež, rodiny, liturgické služby). Také budou iniciována nová setkávání, jako např. setkávání „širšího pastoračního týmu“ (lidí zodpovědných za nějaké služby či skupiny ve farnosti), seminář o odkrývání Božích darů v našich životech či „farní“ či „formační“ víkendy v D. Žandově. A samozřejmě – akce akcí – FARNÍ DNY s biskupem Františkem a hosty (účast na svatováclavské pouti coby misijní kazatel slíbil např. Libor Buček) 28. září – 3. října. Nakonec také uvažujeme o zavedení nové formy mše pro rodiny s dětmi či pro mládež, a to jako třetí nedělní mši jednou za měsíc někdy před polednem. To vše tedy v NENECHTE SI UJÍT a FARNÍM KALENDÁŘI. Nic by vám ale toto listování neprospělo, pokud byste v PRAVIDELNOSTECH nepostřehli, že se sídlo naší farnosti (včetně kanceláře, setkávacích prostor a bytu faráře) dočasně přesunulo na evangelickou faru. Že by pan farář přestoupil k evangelíkům? I tyto řeči se již po Chebu prý vedou. ☺ Ne, důvod je mnohem prostší a dozvíte se jej v rubrice Z FARNÍ KANCELÁŘE, případně v nové rubrice FARNÍ CENTRUM. Ti z vás, kteří se pak budou chtít dozvědět, co ostatní farníci v letních měsících podnikali (nebo si zavzpomínat na vlastní podnikání), ve FÓRUM, OUKHEJ, SPOLEČENSTVÍ A SPOLKY a STALO SE, k tomu budou mít materiálu až dost. Množstvím textu ovšem chtě nechtě vede velmi povedená farní dovolená. Při zpětném listování vás pak mohou svojí délkou (opět) odradit texty z rubriky ROK EUCHARISTIE, avšak pro porozumění procesu obnovy naší liturgie podle vatikánských směrnic mohou tyto texty být pro vytrvalé čtenáře dobrou pomůckou. A nakonec – je moje víra trojbarevná, jednobarevná či černobílá? I o tom lze zauvažovat s texty v rubrice CESTY VÍRY a připravit se tak na podzimní seminář „Tři barvy Tvých darů“, na který již nyní zveme každého, kdo touží pomocí osobního růstu a společenství s druhými léčit různé jednostrannosti ve svém prožívání víry a naopak rozvinout vše, co jedinečného nám Bůh daroval. S celou redakcí vám všem přejeme hřejivé babí léto a těšíme se na vaše další příspěvky (případně na to, až se konečně objeví nějaký ten nový ochotný šéfredaktor a sazeč). ph

číslo 9 2

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


CESTY VÍRY Pro jakou z těchto tří „trojičních“ barev máš osobně nejvíce vyvinutý zrak? A není naopak některá z nich ve tvém životě jakoby neviditelná? Nemáš ve svém křesťanském vidění „slepou skvrnu“? Nejsi např. křesťanem velmi zdůrazňujícím svobodu a teologii (zelená) a nechápajícím jakékoli řeči o potřebě věrnosti v obětavé službě (červená) či otevřenosti Duchu a jeho darům (modrá)? Nebo lpíš na konzervativních hodnotách (červená), ale nevšimneš si, že „Duch vane, kam chce“ (modrá) a že se můžeme poučit i od nevěřících a spolupracovat s nimi (zelená)? Či trávíš dlouhé hodiny na modlitbě a jsi otevřena Božímu působení (modrá), ale vůbec nejsi ochotná chápat ty, kteří se obávají, že jsou tradiční hodnoty zanedbávány (červená) či ty, kteří se ptají po racionálních důvodech tvých rozhodnutí (zelená)? Či vzato biblicky: Nejsi typickým příkladem „nevěřícího“ TOMÁŠE (Jan 14,5; 20,24nn), který Ježíši kladl důležité dotazy a měl silně rozvinuté kritické myšlení (zelená), ale nedovedl se k ničemu spolehlivě zavázat (červená), a tak „prošvihl“ i první setkání zmocňujícího Vzkříšeného Krista s učedníky (modrá)? Nebo se spíše podobáš obětavé služebnici MARTĚ (Lk 10,40), která se dovedla vydat ve službě (červená), ale nenechala se k ní zmocnit darem pokoje (modrá) a vůbec se moudře neptala, zda je nyní její služba na místě (zelená)? Nebo snad jsi spíše podobná či podobný Martině sestře MARII (Lk 10,39), která dovede zbožně naslouchat a nechat se obdarovat (modrá), ale někdy u těch Ježíšových nohou třeba setrvává příliš dlouho a nemá dostatek moudrosti (zelená) či obětavosti (červená), aby také začala pomáhat při nějaké nepříjemné či náročné službě?

TŘI BARVY TVÝCH DARŮ Přiznám se bez mučení, že jsem barvoslepý. Když jsem jako mladý kluk žádal o řidičák, málem jsem neprošel lékařskou prohlídkou. Paní doktorka mi marně před očima vyměňovala papírky s jakýmisi pestrobarevnými skvrnami, ale já ne a ne v nich rozpoznat trojúhelník či kolečko. Diagnóza: MÍRNĚ PORUŠENÝ BARVOCIT (zelenou jsem od červené ještě naštěstí rozeznal, takže řidičák jsem nakonec dostal ☺). Na tuto příhodu jsem si vzpomněl, když jsem nedávno objevil jeden pro mě velmi inspirující přístup, jak prakticky reflektovat pestrobarevné bohatství naší víry a Božích darů vůbec. V teologii i spiritualitě je poslední dobou více a více zdůrazňováno, že křesťanská víra je „trinitární“, „trojiční“, založená na naší účasti na životě Boží Trojice, tedy Otce, Syna a Ducha svatého. O církvi se stále častěji mluví jako o „ikoně Nejsvětější Trojice“. I naše farnost je povolána odrážet do světa tuto „trojbarevnost“ Božího obrazu a „trojbarevnost“ církve. Jestliže bychom k projevům a darům přičítaným typickému působení jednotlivých osob Trojice v dějinách spásy symbolicky přiřadili určité barvy a následně určité charakteristické projevy či důrazy, mohli bychom to pak možná vyjádřit takto: • STVOŘITEL (ZELENÁ, barva přírody): Stvoření, tělo, svět, věda, moudrost, dialog a spolupráce, liberální proud, nebezpečí synkretismu • JEŽÍŠ (ČERVENÁ, barva oběti na kříži): Velikonoce, duše, Kristus, bible a tradice, vydanost, úkol a služba, konzervativní proud, nebezpečí dogmatismu • DUCH (MODRÁ, barva nebe a větru): Letnice, duch, společenství, zkušenost, zmocnění, dary, charismatický proud, nebezpečí spiritualismu 3


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

Nebo je to u tebe ještě nějak komplikovanější, jako tomu bylo i u jiných biblických postav, např. PETRA (důraz na modrou a červenou), MOJŽÍŠE (důraz na zelenou a červenou) či JONÁŠE (důraz na zelenou a modrou)? Jak můžeme v osobním životě rozvíjet oblasti, důrazy či „barvy“, pro které jsme doposud byli „barvoslepí“? Jak se stávat více vyváženými, „trojičními“ křesťany? Jak u druhých bratří a sester nebojovat proti tomu, čím jsou jiní, ale spíše to vyhledávat, oceňovat a hledat způsoby, jak se doplnit v jednom pestrém společenství? A dále: jak dále rozvíjet osobní dary, povolání a poslání, které často vyrůstají ze tvé oblíbené „barvy“, a jak je plodně nasazovat pro službu bližním v rodině, v zaměstnání či ve farnosti? To vše jsou témata a otázky, kterým se chceme věnovat v připravovaném semináři „TŘI BARVY TVÝCH DARŮ“, který v různých podobách v naší farnosti odstartuje začátkem října a nepřímo bude navazovat na naše velikonoční „farní exercicie“. Jestliže jsi při nich (či při jiné příležitosti), vyznal či vyznala Krista jako svého Spasitele, můžeš důvěřovat, že tentýž Kristus v tobě chce, jako v Šimonovi-Petrovi-Skále, také odkrýt tvé osobní dary a poslání, na kterých by mohl „založit svou církev“ (viz onen příběh z nedávného nedělního evangelia, Mt 16,13nn) a rozvinout své „tělo“ do plné jeho pestrobarevnosti. Pokud tě tato témata zaujala a pokud bys chtěl či chtěla tímto způsobem spolu s ostatními rozvinout bohatství, které do tebe Bůh vložil, a něco z toho dát k dispozici i svým bližním, sleduj další upřesnění, která budou k dispozici v ohláškách. Další podrobnosti budou postupně zveřejňovány během září (také na pastorační radě, při setkání spolupracovníků zodpovědných za jednotlivé oblasti služby ve farnosti, při Farních dnech). Petr Hruška

… A PRÁZDNINY JSOU FUČ Ani jsme se nenadáli, a už jsou prázdniny fuč! A jaké byly prázdniny a dovolené? Že to strašně uteklo, občas pršelo, občas peklo sluníčko... všichni si přišli na své, jen žehrající nespokojenci budou žehrat i na modrou oblohu. I na houbaře došlo, mají koncem srpna houbařské žně, houbové řízky, smaženice – však to znáte. A tak jsme rovnýma nohama skočili do školních i pracovních povinností. Apoštol Pavel a spolupracovník Silas přišli na začátku druhé misijní cesty do města Filip, severomakedonského města (prvního evropského města, které navštívil Pavel). Město Filipi založil otec Alexandra Velikého Filip. A v době Pavlovy cesty byly římskou vojenskou kolonií. Ve městě došlo ke kontroverzi a správa města se rozhodla Pavla a Silu vypovědět z města. Po několika letech do města Filipi píše malému křesťanskému společenství Pavel z vězení list Filipanům a v listě je nabádá: „CHOVEJTE SE, JAK TO ODPOVÍDÁ KRISTOVU EVANGELIU“ (Fp 1,27). Tento výrok byl zvolen jako SLOVO ŽIVOTA na září 2005. A není určen „jenom“ obyvatelům města Filipi, ale je také určen především nám, lidem 21. století. Pavel žádá, abychom se chovali jako opravdoví křesťané. Někdy si myslíme, že křesťanství přináší Boží království ve smyslu náboženském a neřeší obyčejné lidské problémy. Ale tak tomu přeci není: Právě Ježíš přítomný v křesťanu, v bratru, v člověku, který je právě vedle mne, je vlastně takový druhý Kristus (cokoli jste udělali tomuto bratrovi, nejmenšímu mezi lidmi, mně jste učinili!). Jako druhý Kristus může každý muž a každá žena přinášet svůj typický příspěvek ve všech oblastech lidské činnosti – ve vědě, v umění i v politice. Ale jak můžeme být druhým „malým“ Kristem? Tak, že přijmeme jeho životní styl vyjádřený ve slovech evangelií. Při4

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


jmeme-li jeho slovo, budeme stále více v souladu s jeho myšlením, s jeho vnímáním i s jeho naukou. Slovo vnese světlo do každé naší činnosti, narovná a napraví každý projev našeho života. Ano, budeme-li žít podle evangelia, staneme se druhým Kristem, a tak, jako On, věnujeme svůj život druhým lidem a životem v lásce přispějeme k vytváření bratrství. Všechna slova evangelia se dají shrnout do výzvy ke konkrétní lásce k Bohu a k bližnímu. „Náš starý člověk“ je vždy připraven nás stáhnout do soukromí, starat se

o své malé osobní zájmy, opomíjet lidi kolem sebe, být lhostejný k veřejnému blahu a k potřebám lidí ve svém okolí. Zapalme znovu v našem srdci oheň lásky a získáme nový pohled, abychom se rozhlédli kolem sebe a všimli si, kde je třeba něco udělat pro zlepšení naší společnosti, kde žijeme. Láska nás také podněcuje k tvůrčímu způsobu našeho jednání a dodá nám odvahu a sílu řídit se touto inspirací a proměnit tento oheň lásky v konkrétní pomoc bližnímu stojícímu vedle nás. iš

ROK EUCHARISTIE lad. Heslem tohoto přístupu je: „aby mi tam bylo dobře“, „aby mi to vyhovovalo“ či „abych tam mohl najít pravdivé sebevyjádření“. Jde zde zdůrazněn především směr „z nitra navenek“. Těžko pak pochopíme, že některá gesta či postoje na nás máme nechat působit, aby nás hlouběji spojila s Kristem či s druhými spoluslavícími. To, co nám teď nevyhovuje, to prostě odmítneme, nebo se zcela stáhneme do nitra a vnější postoje považujeme za „vyrušování“ z osobní zbožnosti. V případě druhém, zdůrazňujícím objektivně-universální rozměr liturgie, pak budeme naopak chtít, aby „vše bylo, jak má být“, „aby byla jednota ve všem“, „aby to odpovídalo rubrikám“ či také „aby to bylo tak, jak to bylo vždy“. Nehledě na to, že liturgii nelze slavit „tak jak tomu bylo vždy“ (neustále se totiž dynamicky vyvíjí a „vtěluje“ do časově a místně podmíněných situací), takovýto přístup má tendenci zdůraznit důležitost vnějších postojů a s ní i směr „z vnějšku do nitra“, že pak nedá téměř žádný prostor spontaneitě, tvořivosti a osobnímu prožívání. Vše pak může být navenek zcela perfektní, ale uvnitř také možná téměř prázdné.

SPRÁVNĚ VIDÍME JEN SRDCEM „Sbohem,“ řekla liška. „Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen SRDCEM. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Toto tajemství svěřené liškou malému princi na závěr jejich společného příběhu (viz Antoine de Saint-Exupéry: Malý princ) může být dobrým východiskem i shrnutím uvažování o smyslu postojů a gest při liturgii. Ovšem jen tehdy, pochopíme-li správně klíčový výraz „srdce“. Pokud bychom jej chápali (1) v duchu dnešního běžného jazyka jako symbol emočního či citově zamilovaného prožívání člověka a pouze toto pak vydávali za „správné vidění“, pak budeme mít s liturgií velké potíže. Stejně tak, pokud bychom výraz „srdce“ vztáhli (2) jen a jen na jakousi vnitřní duchovní dimenzi člověka, zcela odtrženou od vnější (často pak negativně chápané) tělesnosti. V prvním případě, zdůrazňujícím subjektivně-citový rozměr liturgie, budeme mít tendenci vše v liturgii prožívat velmi osobně, z čehož pak plyne potřeba přizpůsobit si liturgii zcela podle svých vlastních osobních prožitků, vnímání či dokonce ná5


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

„milovat Boha celým srdcem“, potřebuji vytvořit prostor „lásky k bližnímu“ harmonicky spojený s „láskou k sobě“. Abych tedy mohl i při liturgii přijmout plnost Kristova poselství o Boží lásce ke mně a celým srdcem na ně odpovědět, jsem povolán k dvojímu: (1) abych (i při mši) z lásky k druhým naslouchal ostatním, vnímal jejich situaci a (i pomocí vnějších postojů shodných s druhými) s nimi vytvářel jednotu; (2) abych (i při mši) miloval sebe, vnímal své jedinečné dary, byl trpělivý ke svým omezením a (i pomocí vnějších postojů odlišných od druhých) prožíval svobodu milovaného Božího dítěte.

Jak tedy dobře chápat, že (i v liturgii) „správně vidíme jen srdcem“? Myslím že tak, že výraz „srdce“ pochopíme v jeho původním hebrejském či východním smyslu jako symbol pro celého člověka, člověka prožívajícího plodnou harmonii mezi nitrem a vnějškem, duší a tělem, myšlením a city, vztahem k sobě a vztahem ke druhým, směrem „z nitra navenek“ a směrem „z vnějšku do nitra“. Tuto „obousměrnost“ působení postojů a gest v liturgii také na mnoha místech potvrzuje i úvod k misálu, ve kterém jsou shrnuty základní a v celé církvi platné pokyny ke slavení eucharistie: „Společné postoje, které všichni účastníci zachovávají, jsou znamením jednoty členů křesťanského společenství shromážděného k slavení posvátné liturgie. Vyjadřují totiž smýšlení i city účastníků a podporují je“ (IG 42). Aby mohly být naše postoje a gesta při mši znamením jednoty, musí být nějak objektivně (zvnějšku) dány či doporučeny, aby tak mohly tuto jednotu podporovat (tj. směr „z vnějšku do nitra“). Aby však tato jednota byla vůbec možná, autentická, živá a plodná (a nebyla jen uniformitou), musí společné postoje při mši do jisté míry umožnit i autentické vyjádření našeho (subjektivního) smýšlení a našich citů (tj. směr „z nitra navenek“). O tom mluví i další texty z úvodu k misálu: „Slavení eucharistie, jako vůbec celá liturgie, se děje viditelnými znameními, jimiž se víra živí, posiluje a vyjadřuje“ (IG 20). Dialogy mezi knězem a lidem nejsou chápány jen jako „vnější znak společného slavení,“ nýbrž i jako „podpora a vytváření společenství“ (IG 34). „Zvoláními a odpověďmi věřících“ má být „jasně vyjádřena a podporována součinnost celé obce“ (IG 35). Tato „obousměrnost“ je nakonec již v základu celé křesťanské spirituality (viz Ježíšovo přikázání lásky): Abych mohl

INSTRUKCE K POSTOJŮM PŘI MŠI Ve světle této základní dynamiky pak již můžeme správně pochopit pokyny, které se ve výše zmíněném úvodu k misálu týkají postojů při mši svaté, a budeme mít vnitřní ochotu se jimi nechat inspirovat a vést při dalších úvahách o jejich smyslu: „Věřící ať STOJÍ od začátku vstupního zpěvu nebo od příchodu kněze k oltáři až ke vstupní modlitbě včetně, při zpěvu Aleluja před evangeliem a při četbě evangelia, při vyznání víry a přímluvách, od výzvy před modlitbou nad dary až do konce mše s výjimkou toho, co bude řečeno dále. Ať SEDÍ při čteních před evangeliem a responsoriálním žalmu, při homilii a přípravě darů; a podle okolností též při posvátném mlčení po přijímání. Ať POKLEKNOU k proměňování, není-li to ztíženo nemocí, nedostatkem místa, množstvím přítomných či jinými rozumnými důvody. Ti, kdo při proměňování nepokleknou, se hluboce ukloní, když kněz po proměňování pokleká“ (IG 43). „Věřící přijímají VKLEČE nebo VSTOJE, podle pokynů biskupské konference; přijímají-li vstoje, doporučuje se před přijetím svátosti nějaký, těmito pokyny stanovený, projev úcty“ (IG 160). 6

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


Podle tohoto úvodu k misálu (IG 43) mohou biskupské konference vydat zvláštní pokyny, ve kterých lze jednotlivé úkony a postoje přizpůsobit povaze a rozumným zvyklostem jednotlivých národů či kultur. Protože však Česká biskupská konference žádné takovéto upřesnění doposud nevydala, platí pro nás výše uvedené pokyny, a proto bychom se jimi také rádi řídili i při slavení mší svatých v naší chebské farnosti (jak je tomu ostatně již v mnoha farnostech naší i jiných diecézí). Oproti doposud zaběhnutým zvyklostem zde budou většinou nutná jen drobná upřesnění, o zásadnější změnu půjde pouze v 11. a 12. bodě následujícího článku (stání po celou eucharistickou modlitbu, při a po „Beránku Boží“), který se zabývá praktickou aplikací těchto doporučení. Ve všem pak zůstává ono plodné napětí mezi potřebou podpořit jednotu společenství a potřebu autenticky vyjádřit vlastní osobní prožívání či nutností přizpůsobit se vlastním (např. zdravotním) omezením. I při liturgii tak bude zachován princip, že jednota není uniformitou, ale tvůrčí „jednotou v mnohosti“. Petr Hruška

1. PŘÍCHOD do kostela má být charakterizován vytvářením společenství s ostatními spoluslavícími, což může být vyjádřeno přátelským pozdravem, pokynutím, úsměvem, či krátkým sdělením si něčeho závažného či radostného, co si ke slavení eucharistie z týdne přinášíme. Tak deset minut před zahájením mše je pak vhodné zachovat v kostele také určitý prostor ticha umožňující osobní přípravu srdce. Dobíhání na poslední chvíli (či dokonce po ní) je třeba chápat (až na výjimky) jako známku neúcty k druhým i k vlastní slavnosti. 2. Lidé v kostele se POSTAVÍ při začátku bohoslužby (při zazvonění či začátku vstupního zpěvu), čímž symbolicky vítají Krista „přicházejícího“ doprostřed shromáždění (jeho příchod symbolizuje průvod kněze, přičemž je tato symbolika někdy podtržena nesením evangeliáře či kříže) a zvoucího shromáždit se v jeho přítomnosti. 3. Všichni STOJÍ během celých vstupních obřadů (úvodní slova, úkon kajícnosti, „Pane smiluj se“, „Sláva na výsostech“ a vstupní modlitba). Toto stání zde vyjadřuje ochotu vstoupit do společenství s Kristem a s druhými ještě hlouběji a nechat se k tomu očistit v srdci. 4. Všichni se POSADÍ po skončení vstupní modlitby a SEDÍ během (obou) čtení a mezizpěvu. Sezení je zde postojem učedníka pozorně naslouchajícího Božímu slovu a ochotného učit se z něj. 5. Všichni se POSTAVÍ při zahájení „alelujového zpěvu“ před evangeliem (zpívá-li se), případně při započetí průvodu kněze či jáhna s evangeliářem od oltáře k ambonu (zpívá-li se místo tohoto „alelujového zpěvu“ sloka mešní písně), případně při úvodním zvolání kněze či jáhna „Pán s vámi“ (není-li průvod ani „alelujový zpěv“). Během čtení evangelia všichni STOJÍ, čímž vyjadřují úctu ke slovům samotného Krista.

POSTOJE PŘI MŠI V PRAXI V následujících bodech je přehledně zachycen průběh celé mše z hlediska postojů věřících (stání, sezení, klečení), a to tak, jak jsou tyto postoje doporučeny v úvodu k mešnímu misálu (třetí vydání z r. 2002, viz výše). V případě nejasností je nejlépe orientovat se podle ministrantů a své postoje přizpůsobit postojům jejich. Pokud by však pro někoho bylo, např. ze zdravotních důvodů, obtížné dlouho stát či nemůže vůbec klečet, může si samozřejmě postoje svobodně přizpůsobit dle vlastních možností. Při návštěvě jiných kostelů je pak vhodné, pro vyjádření jednoty, se také přizpůsobit místním zvyklostem, i když třeba zmíněným doporučením neodpovídají. 7


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

slov ustanovení nad chlebem a kalichem až do výzvy „Tajemství víry“. 11. Při výzvě „Tajemství víry“ si věřící STOUPNOU (vzápětí totiž – již vestoje – vyznávají překonání Kristovy smrti ve vzkříšení, což je nejlépe vyjádřeno právě povstáním) a STOJÍ během celého zbytku eucharistické modlitby, včetně jejího završení ve „Skrze Něho a s Ním a v Něm…“. Eucharistická modlitba je totiž celá ve své podstatě rozšířeným díkůvzdáním, do kterého „vtahujeme“ v připomínkách živých i zesnulých různé okruhy pozemské i nebeské církve (viz také modlitba „…vzdáváme díky za to, že smíme stát před tebou a můžem ti sloužit“). 12. Lidé pak i nadále (po případném přistoupení k oltáři na znamení společenství hostiny Páně) STOJÍ při obřadech přijímání (Modlitba Páně, pozdravení pokoje, lámání chleba za zpěvu Beránku Boží, zvolání „Hle, Beránek Boží“ a odpověď „Pane, nezasloužím si…“, přistoupení k přijímání a vlastní přijetí těla a krve Páně). Neklečí se zde ani při „Beránku Boží“, ani při „Hle, Beránek Boží“ či „Pane, nezasloužím si“, protože obojí je součástí pozvání a přípravy k hostině Páně, spíše než kajícím úkonem či adorací. 13. Při přijímání vstoje je doporučeno před přijetím vykonat nějaký biskupskou konferencí stanovený PROJEV ÚCTY. Protože ČBK nic v tomto směru neupřesnila, za „projev úcty“ zde lze považovat například krátké osobní pokleknutí či hluboká úklona při příchodu do kruhu kolem oltáře, uctivá úklona hlavou včas během příchodu ve dvojstupu (ale ne přímo při přijímání, což by ztěžovalo podávání) nebo prosté uctivé napřažení dlaně k „přijetí Krista jako Krále“ apod. 14. Po vlastním přijímání se přijímající vrací na své místo, kde se POSADÍ a SEDÍ v tichém, kontemplativním díkůvzdání za přijaté dary. Protože toto díkůvzdání je (na

6. Při homilii se všichni opět POSADÍ a během ní a během případného ticha po jejím skončení SEDÍ, což opět vyjadřuje naslouchající postoj učedníků. Kněz může při homilii stát nebo sedět. 7. Všichni se pak POSTAVÍ při úvodní výzvě k Vyznání víry (v neděli a slavnostech) nebo k přímluvám (ve všední dny), přičemž pak v jejich průběhu STOJÍ na znamení vyznávající a přímluvné spoluúčasti na Kristově službě. 8. Během následující přípravy darů (příprava oltáře, liturgická sbírka, průvod s dary, žehnací modlitby nad dary) pak všichni opět SEDÍ v tichém, přípravném rozjímání o svém vlastním podílu na přípravě darů skrze začlenění celého svého života, spolu s ostatními, do eucharistického slavení. 9. Všichni se POSTAVÍ při výzvě kněze k modlitbě nad dary („Modleme se, aby Bůh přijal oběť své církve!“); při této modlitbě pak již STOJÍ, stejně tak jako i nadále při „prefaci“ (modlitba po úvodním dialogu „Pán s vámi“ – „I s tebou“ – „Vzhůru srdce“ – „Máme je u Pána“…), při zpěvu „Svatý, svatý“ a při začátku eucharistické modlitby. Toto stání je vyjádřením postoje chvály a díkůvzdání, který je vlastní celé eucharistické modlitbě. 10. Není-li to ztíženo nemocí, nedostatkem místa, množstvím přítomných či jinými rozumnými důvody, věřící si KLEKNOU (zpravidla na obě kolena) pokud možno před tím či v okamžiku, kdy se kněz (zpravidla s rukama vztaženýma nad dary) začne modlit tzv. „epiklézi“, tj. modlitbu k Duchu svatému s prosbou o proměnu darů chleba a vína v tělo a krev Ježíše Krista („Učiň, Bože, ty sám, ať je tato oběť…“, „Proto prosíme: Sešli rosu svého Ducha…“, „Proto tě, Otče, pokorně prosíme, posvěť svým Duchem…“, „Proto tě, Otče, prosíme: ať svatý Duch…“) a KLEČÍ během 8

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


rozdíl od „aktivního“ díkůvzdání při eucharistické modlitbě) velmi „pasivní“ (a také není „adorací“, protože Kristus je v eucharistických způsobách uprostřed nás), je zde doporučeno spíše sedět, než stát či klečet. 15. Lidé se pak POSTAVÍ na výzvu „Modleme se“ před závěrečnou modlitbou a STOJÍ během této modlitby, ohlášek (jsou-li krátké; jsou-li delší, mohou se k nim POSADIT), závěrečného požehnání a poslání a závěrečném zpěvu až do odchodu kněze. Zde je stání výrazem připravenosti nechat se poslat. 16. ODCHOD z lavic ihned po dokončení zpěvu pak symbolizuje zahájení vlastní cesty následování a konkrétního spolužití s ostatními v síle slavené svátosti. Dlouhé osobní či společné modlení po skončení

mše je známkou nepochopení, že slavení eucharistie je skutečným „vrcholem“, ke kterému již vzápětí nelze nic smysluplného přidat. Naopak vhodné je určité pokračování ve společném slavení formou společného domlouvání, co nás na další cestě čeká, ještě v kostele, po cestě z kostela či při pohoštění na faře. Osamocený úprk z kostela je třeba (samozřejmě opět až na výjimky) chápat jako známku nepochopení podstaty eucharistie, slavnosti těla Kristova, která z nás tvoří eucharistii, mystické tělo Kristovo, církev. Všichni zájemci o podrobnější diskusi o dalším pokračování procesu obnovy liturgie v naší farnosti jsou zváni na „formační setkání pro liturgické služby“ (viz rubrika NENECHTE SI UJÍT). ph - pb

A LÉTA BĚŽÍ… LÉTA OSMDESÁTÁ

POČÁTKY SVOBODY

Na dalších jedenáct let (1981-92), včetně přelomového roku 1989, se administrátorem farnosti stává salesián a velký řemeslník JOSEF MALŮŠ, SDB. Ve farnosti se tehdy dále rozvíjí hnutí fokoláre (asi 20 lidí včetně dětí); každý měsíc se schází po bytech ke sdílení Slova života. V r. 1983 Cheb zažívá primiční mši P. Vladimíra Müllera. Kvůli uzavřenosti fary, obtížné komunikaci, náročnějším kázáním či přísnosti při liturgii tehdejšího faráře část farníků i nadále jezdí do Františkových Lázní za Františkem Radkovským a Josefem Rybenským. Jsou však i farníci, kteří svědčí o tom, že některá konkrétní setkání s P. Malůšem, který rozvíjel i různé aktivity v saleziánské části skryté církve, pro ně byla důležitým impulsem na cestě jejich víry.

Po politickém zvratu v r. 1989, stále ještě za administrování P. Malůše, je iniciováno mnoho nových aktivit, z nichž většina nese své plody až dodnes. Ihned po r. 1989 je např. panem Antonem Hartem iniciována oprava Lorety, v r. 1990 vzniká Klub křesťanských žen či v r. 1992 je založena Farní charita. V r. 1992 je pokřtěno 15 převážně dospělých lidí. Péčí P. Malůše se provádí hodně drobných řemeslných oprav a úprav na faře a v kostelích.

OŽIVENÍ LET DEVADESÁTÝCH Po odchodu P. Malůše se duchovní správy farnosti na čtyři roky (1992-95) ujímá laskavý otec a oblíbený pastýř STANISLAV UHLÍŘ, jemuž vypomáhá kaplan Vladimír Hron (ten posléze odchází do Skalné).

9


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

V těchto letech lze mluvit o pastoračním oživení farnosti. Konají se různé zahraniční poutě (např. do Lurd a La Saletty, na setkání s papežem v Praze, do jižních Čech, na Svatou Horu, do Meditační zahrady v Plzni, na Chlum sv. Máří, do Kladrub…). Bohoslužby v neděli se zpočátku konají v 8:00, 9:30 a 18:00 hod. (resp. v zimě v 17:00 u sv. Václava), od listopadu 1996 pak byla jen jedna ranní v 9:00. Sestra Pavla v r. 1992 zakládá skupinu „živého růžence“. Po založení plzeňské diecéze (31. 5. 1993) je v Chebu biřmováno 37 věřících. V říjnu 1993 se na Loretě

koná první česko-německá mše s biskupem Radkovským, v říjnu 1994 je vysvěcena kaple P. Marie, v říjnu 1996 je dokončena oprava kostela sv. Ducha a na přelomu let 1994/95 je založen spolek Maria Loreto (s posláním péče o kulturní památky na Chebsku). V r. 1994 je založen chrámový sbor (zprvu 17, později 30 osob), který působí dodnes pod vedením Heleny Müllerové. Podobně, díky Aleně Kovaříkové, dodnes vychází také Zpravodaj chebské farnosti, jehož první číslo vyšlo v r. 1995. (pokračování příště)

RADY Z RADY evangelické faře v Chebu. Máte-li kdo jakýkoli podnět k životu či službě naší farnosti, předejte jej, prosím, do této doby komukoli z radních. ph

PASTORAČNÍ RADA V sobotu 20. 8. se na faře v D. Žandově konal první „studijní den“ pastorační rady. Za účasti devíti farních radních a jednoho hosta jsme se v první části probírali vlastními představami o poslání farnosti a názory učitelského úřadu církve na dnešní podobu a poslání farnosti. V části druhé jsme se pak zaměřili na zkoumání vlastních převažujících „tendencí“ ke zdůraznění té či oné „barvy“ v našich životech: ZELENÉ (důraz na Boha Stvořitele, moudrost a rozumovou reflexi), ČERVENÉ (důraz na Ježíše Krista, vydanost a nasazení se ve službě) či MODRÉ (důraz na Ducha svatého, otevřenost pro zmocnění Bohem a emocionální dynamiku života). Různé kombinace těchto zaměření jsme si pak ilustrovali na některých biblických postavách: Tomáš, Marta, Marie, Mojžíš, Petr a Jonáš. Vyzkoušeli jsme si, že je vhodné jak rozšiřovat své barevné spektrum, tak také s vděčností hledat a vítat u druhých to, čeho se nám samotným nedostává. K dalšímu pracovnímu setkání se pastorační rada sejde v sobotu 17. 9. od 8:30 na

EKONOMICKÁ RADA Ekonomická rada farnosti se ke svému dalšímu pracovnímu zasedání sešla 2. srpna ve složení P. Petr Bauchner, Eva Vávrová, Ing. Václav Mužík, Petr Novotný a jako host ekonomka Zdenka Skubeničová. Na programu bylo uzavření zprávy o hospodaření za rok 2004 a kontrola plnění rozpočtu za první pololetí 2005. Ekonomická rada zjistila, že rozpočet na letošní rok je dodržován a hospodaření vcelku vyrovnané (až na mírný pokles příjmů ze sbírek v kostele sv. Mikuláše a na Loretě; bylo konstatováno, že se pravděpodobně i vlivem počasí, na rozdíl od loňska, dosud neprojevila hlavní turistická sezóna). K hospodaření za rok 2004 neměla ekonomická rada žádné podstatné připomínky či dotazy, zpráva o jeho výsledcích tedy byla přijata jako konečná. ný 10

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


FÓRUM Farní dovolená nám skončila v sobotu 13. srpna. Silným zážitkem byla mše svatá slavená na paloučku mezi stromy, nad bývalým lomem plným průzračné vody blízko Tatrovic. Děti připravily oltář z kamenů, ozdobený větévkami a květinami. Zastávka na oběd na faře v Chodově byla tečkou za celým týdnem. Všichni jsme se loučili s nadějí, že příští rok, třeba někde jinde, zase strávíme čas dovolené spolu a také s dalšími našimi farníky. Jana K.

FARNÍ DOVOLENÁ Druhý srpnový týden se na dva tucty chebských farníků společně s rodinou Fenclových vypravily na dovolenou. Jak dopadla?

NA SHLEDANOU ZASE ZA ROK! Na farní dovolenou jsme odjeli v neděli 7. srpna po ranní mši svaté v Chebu. Plně naložená auta se vydala do místa cíle různými cestami. Šťastně jsme se shledali v krušnohorské Horní Blatné. Ta nás přivítala nepříliš vlídným počasím, které se nad námi v dalších dnech slitovalo a docela nám přálo. Myslím, že na nás všechny udělala ten nejlepší dojem budova bývalé fary se svými prostorami a vybavením. Ve velké, velmi dobře zařízené kuchyni jsme se střídali v každodenním vaření a úklidu nádobí. Vše pod bdělým zrakem Blanky Jiráskové. Ta s moudrostí a zkušeností nakoupila potraviny a sestavila celotýdenní jídelníček. Je třeba podotknout, že zvláště uvařené obědy se setkávaly s velkým ohlasem. Jednoduše zařízená jídelna nám posloužila také jako místo setkávání při různých hrách či soutěžích. Další místnost v mezipatře byla vítaným prostorem pro soutěže dětí i dospělých, k ranním chválám, k promítání filmů, k večerní četbě pro dospělé a ke shlédnutí překrásných, dětmi hraných večerníčků. V přilehlé zahradě jsme mohli zakončit naši dovolenou táborákem a opékáním buřtů. Program dovolené byl velmi pestrý, pečlivě připravený Jaromírem Jiráskou a našimi pány faráři. Všichni tři se nám maximálně věnovali. Podnikaly se cyklovýlety, pěší túry, slaňování a lezení po skalách. Velmi milé bylo setkání s páterem Šimonem Polívkou v Kryštofových Hamrech, kde jsme po celodenním putování prožili společnou mši svatou a piknik.

HOLKY Z KVĚTINÁČE Když jsem se dozvěděla o farní dovolené naší chebské farnosti, dlouho jsem s přihláškou neváhala. Velmi mne lákalo trochu víc se seznámit s těmi, které pravidelně potkávám na bohoslužbách, ale o kterých sotva vím, jak se jmenují a už vůbec ne, jací jsou lidé. Podobně málo znám Krušné hory, a tak jsem se na dovolenou těšila také kvůli možnosti výletů a vycházek do okolí Horní Blatné. Ovšem, vyskytly se i určité pochybnosti. Odjížděli jsme za deště a představa, že strávím týden zavřená na faře „s bandou důchodců“ mne nenaplňovala nadšením. Skutečnost však bohatě naplnila má očekávání a zcela rozptýlila mé obavy. Je pravda, že bylo dost zima a skoro každý den aspoň trochu pršelo, přesto jsem mohla, aniž bych promokla, vyrazit každý den s ostatními či sama na výlet a poznávat krušnohorskou krajinu, která je podle mne živým chvalozpěvem na Stvořitele. Měla jsem mnoho příležitostí poznávat kromě přírody a historie také své bratry a sestry v Kristu. Strávili jsme spolu týden, a tak jsme se viděli nejen v nedělní sváteční náladě. Při službě v kuchyni, namáhavém výstupu na kopec či náročné túře, při slaňování ze skály, nebo při přípravě programu pro závěrečný večer lze objevit leckteré 11


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

obdarování i nedostatek těch druhých. Nebyli jsme však při seznamování odkázáni na vlastní pozorovací schopnosti a vnímavost. Jaromír pro nás připravil večerní programy, během nichž jsem se mohli dozvědět více jeden o druhém i sami o sobě. Mé obavy týkající se vysokého věku účastníků se ukázaly jako liché. Zastoupeny byly všechny věkové kategorie a jednou z nejpočetnějších byly, k mé velké radosti, děti. Ani nevím, jak jsem se octla ve „večerníčkovém týmu“. Spolu se Zdíšou a Karolínou jsme připravovaly pro ostatní děti skoro každý den večerníček „Kluci z květináče“, který sledovali ve velkém počtu i dospělí. Děvčata měla spoustu nápadů a nadšení, a proto spolupráce s nimi byla pro mne příjemná a obohacující zkušenost, která bude patřit mezi mé nejcennější vzpomínky, stejně jako již výše zmíněné slaňování, při kterém jsem si mohla na vlastní kůži vyzkoušet, co znamená důvěřovat a spolehnout se na druhé.

DOVOLENÁ MÉHO SRDCE Farní dovolená byla skutečně dovolenou farnosti. Samozřejmě, že ne celé. Ale ty, kteří se na ní sešli, sblížila. Mně se velmi líbila naše soudržnost, kterou bylo vidět při vaření, jedení, mytí nádobí, větších či menších pěších túrách, cyklotúrách nebo společných večerech. Jednotlivé dny byly různé, to, co je spojovalo, byly ranní chvály (pro ty, co chtěli a mohli), odpolední čtení pro děti (ke kterému se přidávali i dospělí), večerníčky (připravené a hrané staršími dětmi) a čtení pro dospělé (z knihy Farnost na blatech). Programové nabídky byly pro všechny věkové skupiny. Ve vzájemném seznamování jsme pokračovali při večerních programech ve stylu her pohybových, psacích i kreslících. Myslím si, že všichni jsme se snažili zpříjemnit dovolenou tomu druhému všemi možnými, byť třeba i nejnepatrnějšími způsoby. Možná proto letošní dovolená zůstane v mém srdci dlouho. Martina

DOVOLENÁ JEDLÁ A VÝTEČNÁ „Jedlá“ hlavně zásluhou Blanky Jiráskové, která se (mile) starala o naše stravování, také díky službám střídajícím se v kuchyni a skvělým sběračkám borůvek. „Výtečná“ byla zvláště pouť do Kryštofových Hamrů, která vedla krásnou přírodou kolem přehrady Přísečnice, výlet na Strašidla se slaňováním a závěrečná mše v malebném prostředí u zatopeného lomu v osadě Arizona nad Tatrovicemi. Díky všem, kdo dovolenou připravovali, i všem, kdo se odvážili zúčastnit. Dana

Zatím jsem se nezmínila o kuchyni, za kterou hlavní odpovědnost nesla Blanka, ale vaření se každý den ujal jiný kuchařský tým. To proto, že to nejlepší jsem si schovávala nakonec. Kuchařky nám totiž vyvářely (jeden den jsme měli dokonce borůvkové knedlíky!), a tak na kuchyň jistě mají všichni vděční strávníci ty nejlepší libé vzpomínky. Mne osobně však trochu mrzí, že jsem se v kuchyni neochomýtala víc, protože bych se od zkušenějších kuchařek mohla ledacos přiučit. Ale snad bude farní dovolená i příští rok a budu to tam moci dohnat. Jana F.

A CO NA TO NAŠE DĚTI? Ondra výborně zabezpečoval první slaňovací den, pomáhal s programem, hrál na saxofon a my byli smutní, že musel odjet. Zdíše a Karolíně se prý líbily výlety na 12

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


kole, slaňování, bazén a pouťové atrakce. Pavlík prý rád chodil na výlety, jezdil na kolotoči a skvěle zapálil a staral se o závěrečný táborák. Terezka ráda kroutila očima a byla moc statečná na skále. Líza se prý ráda dívala na večerníčky a rozvíjela filosofické debaty s každým, kdo jí přišel pod ruku. Kajda měl rád písničky u stolu a snad ještě raději se nosil v náručí po rašeliništích a rozhlednách. Jenda chválil vše a moc hezky se občas postaral o mladší děti. Terezka s Míšou si brzy našly mezi dětmi z naší farnosti kamarády a byly pro ně skvělými a místa znalými kámoškami. Všem dětem se prý ještě také líbily večerníčky a promítání filmů. Všem dospělým se zas líbily děti, protože byly prostě skvělé. jk

lenou, slouží při liturgii či chodí na plesy. A co mě zarazilo nejvíce, naše ženy už nepotřebují muže ani na takové věci, jako je stěhování a s ním spojené práce, které byly dříve považovány za čistě mužské. Ne, že by se mi nelíbilo být od rána do večera obklopen něžným pohlavím (až na ty chvíle, kdy to mezi ženami při jejich bitvě o některé zvláštní pozice zaskřípe). Ale začínám mít stále větší strach, že se mi stává normálním něco, co normální není, že až jednou přijdu do nebe, tak tam budu nervózní, protože už nebudu ani vědět, jak tam promluvit s pár chlapama. Náznak budoucího problému jsem zažil minulou neděli, když jsem zastupoval v Lubech. Po mši, když jsem vyšel před kostel, tam stály v jednom klubíčku po levici ženy a po pravici – MUŽI!. Bylo jich tam početně stejně jako žen, moc mě to k nim táhlo, ale nevěděl jsem pořádně, co jim říct. Tak jsem ze sebe alespoň vysoukal cosi jako obdiv, že ještě existují. Nevím, co s tímto mým problémem. Není chybějící mužská populace nakonec problém většiny katolických farností v tomhle kraji? Může snad někdo jiný, než opět ženy, situaci změnit? Milé ženy, což začít třeba tím, že nebudete dělat rozdíl mezi faráři a ostatními muži a přestanete si je předem zařazovat do kolonky „Víry neschopen“? Milí muži, což začít třeba tím, že po mši zajdem do nějaké útulné hospůdky a společně budeme kout pikle, jak ve farnosti rozvinout takové projevy víry, liturgie a života, které jsou blízké i nám, chlapům? Petr Bauchner

FARNÍK = ŽENA? Do „fóra“ se tentokrát o slovo přihlásil i náš pan farář, a to s tématem, které mu již delší dobu leží na srdci, a se zdravou provokativností, jemu vlastní. Pokud by tím vyprovokoval i vaše vlastní příspěvky, rádi je uveřejníme. Čas od času mě někdo polituje, jak to musí být těžké a jak je to nepřirozené žít bez ženy a kdy už vlastně ta církev s tím celibátem něco udělá atd. Musím se usmívat, protože po pár letech své kněžské služby a života v panenství pro Boží království jsem zatím nepoznal jiné povolání, kde by byl muž více obklopen ženami, než je právě ono tolik litované kněžství: Ženy chodí do kostela, na modlitební skupinky, ženy vaří, žehlí, uklízejí, zvou faráře na oběd či večeři, ženy učí náboženství, chodí do eldéenky, nosí květiny, většinou jsou to ženy, kdo jezdí na farní dovo13


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

OuKhej! jevených přednostech pro službu ve farnosti.“ Procházka: „Uskutečněná poctivou výhrou Kristýny nad Luckou (kámen, nůžky, papír).“ Houby: „Přišly nám do cesty.“ ☺ Nešpory: „Trapisté v klášteře v Novém Dvoře zpívají nádherně!“♫ Večeře: „Houby byly všechny jedlé, jsme toho důkazem.“ Film: „Drama VESNICE o skupině lidí žijících daleko od veškeré civilizace.“ Všichni jsme se shodli, že film Vesnice nás zaujal mnohem více než film předchozí. Bohatý, hluboce symbolický děj uvádějící do příběhu dotýkajícího se mnohých z nás a zápasícího s otázkou, jak a za jakou cenu se bránit před zlem. Ve filmu vylíčení vesničané zvolili cestu útěku ze světa do uzavřené enklávy, před okolními vlivy chráněné vymyšlenou báchorkou o nebezpečných zvířatech v okolních lesích. Nevinnost a bezpečí za cenu lži a nesvobody? Jak jsme se shodli, právě to může být i dnes problém mnoha sekt, či dokonce i částečně některých proudů v církvi. Zpočátku chránící izolace může být nakonec ničící, pokud se zpřetrhají všechny vazby s celkem. Ale touha po lásce a svobodě má šanci vystavět nové mosty. Dodatek: „Horor OSPALÁ DÍRA – prý ne příliš hororový příběh o bezhlavém jezdci.“ I když svým způsobem krásná klasika svého druhu, v této noční hodině přeci jen už jen pro otrlé. Část výpravy šla tedy do hajan. K zamyšlení: Co vlastně v sobě přebíjíme, když hltáme jeden pořad za druhým? Před jakými nepříjemnými otázkami či jakou samotou utíkáme? Co v nás vyvolává potřebu „bezpečně se bát“?

LETNÍ KINO V TEPLÉ Dlouho plánovaný bibliodramatický putovní tábor Exodus jsme nakonec pro davový nezájem většiny mládežníků přetransformovali na „letní filmovou školu“. Spolu s Agasem se na ni statečně vydalo dívčí trio Týna, Lucka a Petra. Programová lákadla se skládala ze dvou (mužských ☺) klášterů a čtyř samotnými účastníky vybraných filmů. Obojí jsme se snažili vnímat jak vstřícnýma, tak kritickýma očima, hledali jsme různé styčné body s naším životem a učili jsme se sledovat filmy nejen pro zabavení, ale jako prostor možné životní proměny. Jaký to vše mělo programový „obal“, to už vám poví dvě z účastnic. Agas, vedoucí našeho třídenního „výletu“, který se nakonec konal místo tábora Exodus, nám nabídl, abychom si sami vytvořili program těchto společných dní. Po dlouhé debatě jsme se rozhodli, že navštívíme klášter Teplá. Těsně po příjezdu nás přivítal P. Augustin a ubytoval nás v budově bývalé klášterní lékárny. Navečeřeli jsme se a pak následoval výběr večerního filmu. Souboj o naši přízeň vyhrál romantický snímek ANGLICKÝ PACIENT. Trochu zdlouhavý děj, ale přesto, jak nám došlo při následném rozhovoru, příběh provokující k přemýšlení o vztahu mezi osobním štěstím, obecným dobrem a mravními principy, či o hranicích mezi z křesťanského hlediska nepřípustnou euthanasií a oprávněným tišením nesnesitelné bolesti. Do úterního dne bychom vás mohli zasvětit pomocí následujících hesel a glos: Snídaně: „Byla výborná“ Nákup: „Překvapivě levný.“ Oběd: „Vlastnoručně uvařený.“ Test: „Každá z nás se dozvěděla něco málo o svých dosud neob14

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


vota)? To byly některé z drápků, které nám uvízly pod kůží po skončení této skvělé sondy do nitra člověka v krizové situaci. Následovalo rozloučení s milými lidmi z kláštera a cesta domů. Před odjezdem nám paní kuchařka s radostí a zájmem zvěstovala, že se na to naše „letní kino“ ze dvora oknem lékárny koukalo docela dobře. Naštěstí stihla akorát „Vesnici“. „Ospalá díra“ by jí mohla přivést na docela chmurné myšlenky o zbožných chebských děvčatech a jejich faráři. ☺ Když jsme projížděli Mariánskými Lázněmi, dostal Agas skvělý nápad. Navštívili jsme v nemocnici paní Růženu Kopeckou z Dolního Žandova. Doufáme, že jsme jí i jejím spolupacientkám udělali svým zpíváním, povídáním a nasloucháním alespoň trošku radost. A poté jsme jeli už opravdu domů. Po výletu nám nezbylo nic víc než krásná vzpomínka, o kterou jsme se s vámi právě podělili. Lucka, Kristýna a Agas

Středeční ráno začalo poněkud netradičně. Rychle jsme se nasnídali a doslova jsme utíkali do kláštera kde jsme se zúčastnili prohlídky. Dozvěděli jsme se spoustu nových informací nejen o premonstrátském řádu. O několik okamžiků později jsme už kráčeli do klášterní zahrady vybaveni zpěvníky, kytarou a flétnou, abychom se naučili nějaké nové písničky. Výborný oběd předcházel poslednímu filmovému programu. Onou filmovou tečkou za naší letní filmovou školou byl snímek Jana Hřebejka MUSÍME SI POMÁHAT. Zdá se, že co do vtažení do děje a živosti následné diskuse film (spolu s Vesnicí) ze všech čtyř nejúspěšnější. Nic není tak černobílé, jak se na první pohled zdá. Hrdinství se často rodí z nesčetných ustrašených rozhodnutí a je doprovázeno mnohými kroky vzad. A za jakých okolností je možné či nutné volit překročení určitých zaběhlých etických hranic (např. cizoložství) ve prospěch většího dobra (např. záchrany ži-

SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ FARNÍ CHARITA

SPOLEK MARIA LORETO

18. srpna jsme opět, po dovolených, zahájili provoz v našem Centru sv. Alžběty. V době, kdy bylo zavřeno, nepřišli potřební zkrátka. Na žádost odboru sociálních věcí MěÚ jsme poskytli pomoc třem rodinám a další čtyři děti jsme vybavili na dětský tábor. Dovoluji si připomenout, že jsme již obnovili příjem věcí do šatníku a zvlášť prosíme o ložní prádlo, pánské boty, ručníky, utěrky a ponožky. Od 6. září bude opět pravidelně modlitba růžence (každé první úterý v měsíci od 16:00 v Centru sv. Alžběty). jk

Členové spolku, kteří zajišťují denní služby na Loretě, zjišťují, že letos přibývá českých návštěvníků. Přispěl k tomu i pořad o Loretě, který vysílala v květnu ČT 1 v cyklu Cesty víry. Mezi zahraničními návštěvníky vedou Němci, ale přicházejí i Holanďané, Francouzi a v srpnu navštívili Loretu i Japonci a Američané. Jak jsme již informovali, pěší stezka vedoucí ze Starého Hroznatova na státní hranici a dále do Mamersreuthu ponese na návrh Spolku Maria Loreto název Stezka Ing. Antona Harta. K slavnostnímu pojmenování stezky dojde v pátek 16. září ve 14:00 hod. (viz rubrika NENECHTE SI UJÍT). ako 15


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

STALO SE slavnosti Nanebevzetí Panny Marie, se slavila i na Loretě, a to v neděli 15. 8. Sešli se na ní věřící z Bavorska i z Čech. Kněz při ní světil svazečky lesních a lučních bylin a kostel byl vyzdoben kyticí z květů pozdního léta, klasů a jeřabin. V úvodu zatroubil lidový muzikant na téměř třímetrový „šalmaj“ (Alpenhorn). Hudební doprovod obstarali hráči na tři citery. O květinovou výzdobu se postarala Mariane Podávková, která také připravila svazečky bylinek. Výtěžek věnovala na zakoupení svíček pro chebské farní kostely. Studijní den pastorační rady se konal v sobotu 20. 8. na faře v D. Žandově. Podrobnosti viz rubrika RADY Z RADY. Letošní mši sv. na Javořině celebroval P. Lobkowicz v neděli 20. srpna spolu s P. Bauchnerem a P. Hruškou, kteří na pouť přijeli spolu s některými členy pastorační rady ze studijního dne v D. Žandově. Protože pršelo a v kapli, kde není elektřina, bylo šero, zpívali jsme jen první sloky známých mariánských písní, které většinou umíme zpaměti. V závěru P. Filip poděkoval rodině Kulišanových, kteří se o kapli dobře a obětavě starají. „Triáda“ komunitního plánování, jejíž členkou je naše farnice Brigita Loosová, se ke svému pracovnímu zasedání sešla ve čtvrtek 25. 8. Jako hosté se setkání zúčastnili spolufarář P. Hruška a místostarosta města Cheb pan Jakl. „Komunitní plánování“ je projekt, který podpořila Rada města již v roce 2003, zabývající se mapováním a koordinací sociálních služeb ve městě. Modlitba za školáky proběhla v úterý 30. 8. na faře v D. Žandově za účasti rodičů z Chebu, Žandova i Mariánských Lázní. Již před tím jsme se za požehnání dětí a učitelů modlili v pátek 26. 8. na společenství na Zlatém vrchu a při mších v neděli 28. 8.

Několikero farních svateb se konalo koncem července a počátkem srpna. Po svatbě Elišky a Josefa Tumidalských (30. 7.) na společnou cestu životem vykročili Radka Černíková a Václav Kučera (6. 8.). Tentýž den byli oddáni také Josef Šugár a Martina Kalná. Kostelní lavice květinami a stuhami vyzdobily paní Račanová, Kolková, Karasová a Helenka Müllerová. Další květinovou výzdobu připravila (čerstvá novomanželka ☺) Eliška Tumidalská.

Farní dovolená se uskutečnila ve dnech 7. – 13. 8. v Horní Blatné v Krušných horách. Její průběh a některé ohlasy účastníků si můžete přečíst v rubrice FÓRUM. Farní pouť na Svatou Horu připravil jako každoročně Spolek Maria Loreto na sobotu 13. 8. Doprovázel nás P. Filip Z. Lobkowicz a jeli s námi tentokrát také čtyři poutníci ze Skalné, čtyři z M. Lázní a čtyři z Lubů u Chebu. V autobusu jsme se pomodlili růženec a nahoru jsme šli v procesí za zpěvu mariánské písně. Eucharistii jsme mohli slavit v bazilice u stříbrného oltáře a po obědě jsme se sešli v ambitech ke křížové cestě. V Chebu ten den pršelo, ale na Svaté Hoře svítilo slunce a déšť nás zastihl až na zpáteční cestě, ale to už jsme seděli v autobusu. „Bylinková mše svatá“, která se v některých krajích slaví v neděli blízko 16

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


Z KANCELÁŘE EKONOMIKA FARNOSTI

Dočasná změna sídla farnosti: Od začátku září až do odvolání se z důvodu rekonstrukce farní budovy přestěhovaly farní kancelář, farář Petr Bauchner i další aktivity konané původně na faře u sv. Mikuláše do prostor evangelické fary, ul. 26. dubna č. 5 (naproti Komerční bance). Kancelář (hovornu), kuchyňku i Petrovu ložnici najdete v přízemí vpravo vzadu. Pro větší setkání budeme mít pronajatý sborový sál v přízemí vlevo. Sbírka na rekonstrukci fary: Od 3. 9. bude ve farnosti probíhat účelová sbírka „Farnost sobě“ na rekonstrukci Farního centra (viz FARNÍ CENTRUM).

Z FARNÍ MATRIKY Křty: 31.7.2005 H. Janderová, nar. 5.10.2005 27.8.2005 Zuzana Jelínková, nar. 7.7.2005 Pohřby: 05.8.2005 A. Hřebcová, nar. 21.6.1922 Svatby: 30.7.2005 Josef a Eliška Tumidalských 06.8.2005 Václav a Radka Kučerovi 06.8.2005 Josef a Martina Kalných

PODĚKOVÁNÍ Všem, kdo se jakkoli podíleli na zdárném zabezpečení průběhu společné farní dovolené na Horní Blatné, především Jaromírovi za celkovou organizaci, Ondrovi za jeho nasazení pro druhé, Blance za organizaci vaření, všem kuchařkám za skvělou krmi, Janě za organizaci večerníčků a manželům Fenclovým za zprostředkování střediska a uvádění do místních reálií. Paní Siglinde Tomíčkové za obětavý celotýdenní záskok Brigity v zajišťování otvírání kostela během dovolenkového týdne. Všem, kteří přispěli k bleskovému (oproti původnímu plánu o týden uspíšenému) přestěhování fary a farní kanceláře do dočasných prostor na evangelické faře. Byly to především: Helena Müllerová, Helča Müllerová, Helena Elsnerová, Štefan Karban, Anička Račanová, Jaroslava Haklová, Eliška Tumidalská, Brigita Loosová, Martina Belasová a Zdeňka Skubeničová.

POMOC POTŘEBUJI – NABÍZÍM Úklid kostelů v Chebu: Prosíme, aby ty skupiny či společenství, které jsou tak jednou za dva měsíce ochotné vzít na sebe úklid jednoho z kostelů, se hlásily u Brigity Loosové (sv. Václav), Elišky Tumidalské (sv. Mikuláš) nebo ve farní kanceláři. Farní spolupracovníci: Pro trvalejší spolupráci stále sháníme např. šéfa údržby, šéfredaktora Zpravodaje, písaře či grafika na PC pro Zpravodaj či příležitostné překladatele z NJ. Info a nabídky u pánů farářů či u Zdeňky ve farní kanceláři. Případní zájemci jsou také zváni na „setkání širšího pastoračního týmu“ (viz rubrika NENECHTE SI UJÍT). 17

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

FARNÍ CENTRUM OZNÁMENÍ

Sbírky liturgické: 31.07.2005 3.849,50 Kč 31.07.2005 930,00 Kč viet. komunita 07.08.2005 3.834,00 Kč 07.08.2005 1.279,00 Kč viet. komunita 14.08.2005 3.955,50 Kč 20.08.2005 1.065,50 Kč pouť Javořina 21.08.2005 4.605,00 Kč 21.08.2005 704,00 Kč viet. komunita srpen 2005 1.024,10 Kč Dolní Žandov Sbírka na bohoslovce: V neděli 25. 9. se bude při všech mších ve farnosti konat tradiční účelová sbírka na bohoslovce.


Bylo by asi velmi obtížné zjistit, kdy naposled se bydlení chebských farářů a sídlo chebské duchovní správy nacházelo jinde, než na místech dnešní farní budovy. Bylo to snad v době kolem roku 1843, kdy byla původní budova fary přestavěna do dnešní klasicistní podoby? Snad by historici v archívech našli, kde tehdy po dobu stavby chebské duchovenstvo bydlelo a odkud vedlo duchovní správu.

Kvůli komplikacím, které se objevily během projektové přípravy, byla celá myšlenka znovu přehodnocena, konzultována s pastorační radou a začátkem února letošního roku se začala obdoba tohoto projektu připravovat v prostorách stávající fary, kterou mezitím chebská farnost získala do svého vlastnictví. Nyní je tedy projektová příprava téměř u konce a zahájení stavebních prací prakticky na spadnutí.

KDE NÁS PROZATÍM NAJDETE?

NA CO SE TEDY MŮŽEME TĚŠIT?

PROJEKT FARNÍHO CENTRA

Budova po rekonstrukci především poskytne vhodné zázemí pro: 1. Sídlo farnosti o kancelář s příslušenstvím o přijímací místnost s knihovnou. o byty faráře a pastoračních asistentů, společná kuchyň a jídelna 2. K-centrum pro drogově závislé o kontaktní místnost + hovorna o sociální zařízení včetně sprch o kancelář 3. Klub mládeže o klubovna v suterénu využitelná též jako zkušebna hudební skupiny a kreativní dílna o vlastní sociální zařízení 4. Společenské prostory o seminární místnost pro scházení seniorů, klubu křesťanských žen a dalších spolků o čajová kuchyně 5. Technické zázemí o dílna a sklad v podkroví Další společné vybavení objektu: 6. Společenský sál (kapacita 100 osob) 7. Adorační kaple 8. Sociální zařízení (včetně bezbariérového pro invalidy, přízemí bezbariérové) 9. Dětský koutek 10. Ubytování pro hosty

Pro nás dnes je ale jisté, že od konce letošního srpna se duchovní správa na několik měsíců přesouvá na nové místo a své útočiště nachází díky velkorysosti chebského českobratrského sboru evangelického právě v prostorách jejich fary. Skutečností je, že toto stěhování si žádá generální rekonstrukce naší farní budovy, ale není soužití protestantů a katolíků pod jednou střechou i jakýmsi znamením dnešní doby? Kdo by se toho ještě před pár týdny nadál? Zvlášť pro chebské katolíky je ale toto znamení doby také signálem toho, po čem už dlouhou dobu volají a na co se v poslední době stále více ptají: „Kdy už se konečně začne s tolik očekávanou a v minulosti již vícekrát odloženou rekonstrukcí farní budovy?“ Odpovědět lze se stále větší jistotou, že v průběhu letošního října. V té době by totiž mělo být vydáno stavební povolení na akci, která nese pracovní název:

FARNÍ CENTRUM CHEBSKÉ FARNOSTI Co se skrývá za těmito slovy? Tento termín měl svůj vývoj. V jeho první fázi to byla snaha vybudovat duchovní zázemí pro chebskou farnost a občany města ve františkánském klášteře. 18

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


příjemný zimní provoz. Na sál bude navazovat prostor pro maminky s dětmi, zpovědní místnost a adorační kaple. Z předsálí se pak bude vstupovat do sociálního zařízení, zvlášť pro muže, ženy a lidi s handicapem. Mládež dostane možnost přeměnit sklep v klubovnu, kreativní dílnu či zkušebnu.

JAK BUDE PROJEKT REALIZOVÁN? Práce budou rozděleny do dvou etap. V první bude provedena vlastní rekonstrukce stávajícího objektu. Především výměna všech inženýrských sítí, vybudování nového sociálního zařízení, výměna oken a rekonstrukce střechy. V této etapě budou vybudovány a zprovozněny prostory č. 1. až 5., 8. a 10. Ukončení první etapy je plánováno na červen 2006. Ve druhé etapě pak bude vybudován společenský sál a přilehlé prostory, tj. č. 6., 7. a 9. Práce druhé etapy by mohly být dokončeny na přelomu roku 2006/2007. Pokud se podaří sehnat dostatek financí, druhá etapa stavby by mohla být uzavřena i rekonstrukcí fasády na celé budově.

JAKÉ BUDE FINANČNÍ ZAJIŠTĚNÍ? Celkový rozpočet akce se bude pohybovat kolem 7,5 mil. Kč. Tato částka sama za sebe již vyžaduje vícezdrojové finanční zajištění. Farnost by měla podle finančního plánu zaplatit asi 2 mil. Kč. Tyto peníze může získat pouze sbírkami a prodejem nepotřebného majetku. K penězům získaným v minulém roce sbírkami na farní centrum tak bude ještě třeba vyhlásit další sbírku, která umožní tyto prostředky shromáždit. Ve farnosti tedy určíme zvláštní kasičky pro tento účel. Dary bude možno dále předat i v kanceláři, případně zaslat převodem na běžný účet farnosti. Tuto sbírku (pracovně nazvanou „Farnosti sobě“) do které se již začaly scházet peníze od minulého farního dne, formálně zahájíme začátkem září. Dalšími finančními zdroji budou dary sponzorů, příspěvek Karlovarského kraje, biskupství plzeňského, biskupství řezenského a také podpůrných německých organizací Kirche in Not a Renovabis. Sbírku na tento účel chtějí uspořádat též naší sousedé ve farnosti Waldsassen.

K ČEMU TO VŠE BUDE DOBRÉ? Čím by nové farní centrum mohlo přispět k rozvoji života farnosti? Bude to jednak zkvalitnění funkcí, které farní budova jako sídlo farnosti měla do dnešních dnů: Farní kancelář bude vybudována podle soudobých požadavků, s kvalitním zázemím. Přijímací místnost by měla být nejen reprezentativním prostorem, ale zároveň i zázemím pro farní knihovnu. Bydlení pro faráře a pastorační asistenty by mělo být nejen provozně ekonomické, ale i relativně příjemné a poskytující potřebné soukromí. K-centrum dostane nové sociální zázemí. Malý sál v přízemí bude zařízen pro různá setkávání, v čajové kuchyňce vedle něj bude možno připravit malé občerstvení. Rozvoji života farnosti budou moci přispět i zcela nové prostory, kterými by se měl stát především velký farní sál. Ten vznikne na dvorku za farou a poskytne krásný prostor využitelný pro liturgická i mimoliturgická setkání. Pro shromáždění do 100 lidí, kterých je nyní ve farnosti většina, tak farnost konečně dostane prostor, který jí až do dnešních dnů scházel. Sál bude vytápěn teplovzdušně, a tak umožní i

CO NA ZÁVĚR? Architekt, který vytváří vizi nějaké stavby, musí mít fantazii a představivost. Věříme, že i stavba našeho farního centra bude krásná a jistě se máme na co těšit. Toto centrum však bude jen prostředkem pro stavbu něčeho většího, čímž je dům církve. A tam nestačí uplatnit fantazii pouze jednoho architekta, tam již musíme být architekty my všichni. pb 19


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

NENECHTE SI UJÍT jmenovat pěší stezka vedoucí ze Starého Hrozňatova na státní hranici a dále do Mamersreuthu. K slavnostnímu pojmenování dojde v pátek 16. 9. ve 14:00 hod. za účasti starosty a místostarosty města Chebu. Autobus odjíždí ve 13:20 od bývalé Elektry se zastávkami linky MHD č. 7; jízdné 10 Kč. Pastorační rada se ke svému dalšímu pracovnímu setkání sejde v sobotu 17. 9. 2005 od 8:30 do 14:00 (s možností odpoledního pracovně-společenského výšlapu). Setkávání mladých bude od října pokračovat na evangelické faře v Chebu a nejspíše i dále v Mariánských Lázních. Chceme pokračovat v osvědčených skupinách Cesty víry připravujících se na (obnovu) biřmování, ale také chceme iniciovat novou skupinu „mladší mládeže“ (pro přibližně 13 až 15leté). Termíny setkání bychom rádi domluvili během září, všichni zájemci nechť se hlásí na Agasově mailu ([email protected]) mobilu (608 656 557) nebo u něj osobně (P. Petr Hruška). Setkávání dětí se také postupně rozběhne až během září podle upřesnění a domluvy s rodiči, ale již nyní bychom chtěli dát na vědomí, že předběžně počítáme s pondělky pro skupinu menších dětí (přibližně 1. až 4. tř.) a se středami pro skupinu větších dětí (přibližně 5. až 7. tř.). S dotazy se obracejte na P. Petra Bauchnera (608 656 556). Skupinu nejstarších dětí (8. – 9. tř.) bychom chtěli iniciovat jako setkávání mladší mládeže (viz předchozí anotace). Mše pro rodiny s dětmi by měly i nadále pokračovat v přibližně měsíčním intervalu, první poprázdninová bude na svátek sv. Václava 28. 9. od 11:00 v kostele sv. Václava, s následným piknikem a malým hravým výletem do přírody. Další „dětské mše“ chceme domluvit během září s rodiči,

Setkání všech malých skupin spojené se společnou modlitbou, výměnou zkušeností a formační katechezí se koná vždy první středu v měsíci od 19:30 na faře v Chebu. Nejbližší bude 7. 9. 2005, kde bude prezentována nabídka semináře „Tři barvy Tvých darů“ (viz níže) a budeme se také připravovat na Farní dny s biskupem. Formace k liturgickým službám pro všechny, kteří čtou, podávají, ministrují, hrají při mši či jinak se podílejí či chtějí podílet na její přípravě či průběhu bude mít své pokračování ve čtvrtek 8. 9. 2005 od 18:00 do 21:00 na evangelické faře. Zváni jsou i všichni, kteří se chtějí seznámit se základními principy liturgie či přinést svůj vlastní názor do společného hledání vhodných forem slavení eucharistie v naší farnosti. Na programu: sdílení, informace, formace, příprava Farních dnů, modlitba, diskuse. Setkání širšího pastoračního týmu se chystá ve čtvrtek 15. 9. 2005 od 18:00 do 21:00 na evangelické faře. Na setkání jsou zváni všichni, kteří mají ve farnosti svěřenou nějakou zodpovědnost za konkrétní oblast či službu (vedoucí spolků, skupin, aktivit, společenství, koordinátoři různých služeb, lidé pověření specifickou zodpovědností apod.), ale také jednotlivci, kteří nějakým pravidelným způsobem některou z těchto služeb trvale zastávají (farní a ekonomičtí radní, varhanice, zpěváci, katechetky, vedoucí kanceláře, redaktoři Zpravodaje, kostelnice, ministranti, zpěváci, kuchařky, vedoucí knihovny apod.). Nakonec budou vítáni i ti, kteří sice žádnou službu či zodpovědnost nezastávají, ale rádi by s něčím pomohli. Na programu: sdílení, informace, formace, příprava Farních dnů, modlitba. Stezka Ing. Antona Harta, tak se bude 20

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


aby vyhovovaly většině rodin a aby se případně mohl i někdo další zapojit do jejich přípravy. Uvažujeme také, že by se tyto mše mohly jednou za měsíc slavit v neděli kolem 11. hodiny dopolední jako třetí nedělní farní mše. Pokud by se časem dala dohromady nějaká mladá schola či folková skupina, mohly by být tyto „dětské mše“ střídány jednou za čtrnáct dní slavením eucharistie hudebně zaměřeným na mládež… Co vy na to? Ohlasy na oba tyto (zatím jenom) nápady prosíme směřujte k pánům farářům. Seminář „Tři barvy Tvých darů“ zaměřený na odkrývání Božích darů v našem životě a jejich uplatnění pro službu v rodině, farnosti i širší společnosti bude zahájen začátkem října (viz také úvodní článek v rubrice CESTY VÍRY). Podrobnosti budou postupně zveřejněny při setkání širšího pastoračního týmu, na pastorační radě, při Farních dnech (vše viz jinde v této rubrice) a v ohláškách. Pouť Slováků k Panně Marii Plzeňské se koná v plzeňské katedrále v sobotu 1. října. Setkání chrámových sborů plzeňské diecéze se koná v sobotu 8. října v Plzni. Program v diecézním Zpravodaji. Formační víkend pro zájemce o základní, spíše na prožitku než na informaci postavené uvedení do křesťanské víry se koná 15. - 16. 10. 2005 v Dolním Žandově. Zváni jsou všichni, kdo se třeba i vzdáleně za-

jímají o křesťanskou víru, kdo se připravují na biřmování či přijetí svátostí, ale i ti, kdo již po této cestě jdou delší čas a chtějí si „oprášit“ její osobní přivlastnění. Informace u P. Petra Bauchnera či v kanceláři. Farní víkend či sobota pro rodiny s dětmi, ale i babičky s dědečky, mládežníky s koly či jiné druhy a poddruhy farníků a farnic se bude nabízet ke společnému strávení při neformálním programu ve dnech 22. až 23. 10. v Dolním Žandově. Po dobré zkušenosti s volným turistickozábavně-společensko-duchovním programem na farní dovolené (viz také fotoochutnávka níže) bychom takovéto víkendy chtěli nabízet pravidelně, tak jednou za dva měsíce. Toto bude první pokus, tak se včas hlaste, ať se tam nějak poskládáme. Informace u P. Petra Hrušky či v kanceláři. Štědrovečerní mše svatá se letos předběžně plánuje na 24. 12. nejspíše opět od 16:00 hod. v kostele sv. Václava. Návrhy, dotazy a připomínky směřujte na P. Petra Hrušku. Půlnoční bohoslužba v Chebu se letos po podrobných debatách se zainteresovanými (včetně našeho sboru a zástupců jiných církví) bude konat formou ekumenické bohoslužby za spolupráce členů a sborů několika chebských křesťanských církví. Její začátek (někde v rozmezí 22:00 až 24:00) a místo (sv. Mikuláš či sv. Václav) se bude domlouvat během září. Návrhy, a dotazy směřujte na P. Petra Bauchnera.

21


Č. 9 – ZÁŘÍ 2005

FARNÍ DNY S BISKUPEM středa 28. 9. až neděle 2. 10. O těchto dnech na přelomu září a října bychom rádi s celou farností vděčně slavili Boží věrnost vůči našemu kraji tím, že se sejdeme k rozhovoru, modlitbě či slavení eucharistie na všech místech setkávání naší farnosti: ve všech třech našich kostelích sv. Mikuláše, sv. Václava a sv. Michaela i na našich dvou farách v Chebu a Dolním Žandově, včetně našeho dočasného útočiště na faře evangelické. Účast přislíbil František Radkovský, biskup plzeňský, a bývalý chebský praktikant, novokněz Libor Buček.

Dětská poutní mše svatá s výletem: Středa 28. 9., začátek v 11:00 ve sborovém sále na evangelické faře, následuje občerstvení a hravá vycházka do přírody. Svatováclavská pouť: Středa 28. 9., začátek poutní mše svaté je v 18:00 v kostele sv. Václava. Poutní setkání bude pokračovat pohoštěním a neformálním společenským večerem na faře. Jako poutní kazatel je pozván P. Libor Buček, který na závěr mše bude udělovat novokněžské požehnání. Vigilie s noční eucharistickou adorací: Pátek 30. 9., začátek v 18:00 v kostele sv. Václava. Při vigilii a následné adoraci prožijeme modlitební přípravu na sobotní celodenní program. Možnost rozepsat se k „adoračním službám“ během celé noci. Hravé dopoledne: K dopoledni plnému her, legrace, soutěží, ale i vážnějších „sebepoznávacích“ a „tebepoznávacích“ aktivit či promítání fotek z prázdnin jsou mladí i starší zváni v sobotu 1. 10. od 9:00 do 13:00 do sborového sálu na evangelickou faru. Pro ty, kdo zůstanou na odpoledne, bude zajištěno malé polední občerstvení. Biskupské odpoledne: Odpoledne téhož dne, tj. 1. 10. od 14:00 do 18:00, jsou pak všichni zváni na evangelickou faru k trochu náročnějšímu programu, při kterém s námi bude biskup František uvažovat o smyslu a poslání farnosti a o možných dalších cestách naší místní církve. Bude zde také prostor pro osobní či skupinkové rozhovory s biskupem o tom, co vám leží na srdci. Slavení eucharistie s biskupem: Celý první říjnový den završíme slavením eucharistie v kostele sv. Mikuláše, které bude předsedat biskup František, a to přibližně od 18:00 hod. Pak bude následovat požehnání rekonstrukce farního centra a formálnější beseda s biskupem v sálu na evangelické faře. Svatomichalská pouť: Farní dny pak v neděli vyústí do poutě a posvícení. Poutní mši budeme slavit v Dolním Žandově v neděli 2. 10. 2005 od 10:30 hod.; eucharistii bude předsedat plzeňský biskup František. Výročí posvěcení Lorety: Odpoledne pak budou Farní dny zakončeny slavností výročí posvěcení poutního místa Maria Loreto, a to v neděli 2. 10. od 15:00 hod. česko-německou mší na Loretě, které bude opět předsedat biskup František.

22

Č. 9 – ZÁŘÍ 2005


FARNÍ KALENDÁŘ !!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!! 4. 9. neděle 4. 9. neděle 15:00 5. 9. pondělí 15:00 6. 9. úterý 16:00 7. 9. středa 19:30 7. 9. středa 19:30 8. 9. čtvrtek 15:00 8. 9. čtvrtek 18:00 10. 9. sobota 11. 9. neděle 12. 9. pondělí 15:00 14. 9. středa !!!! 15. 9. čtvrtek 18:00 16. 9. pátek 14:00 17. 9. sobota 8:30 18. 9. neděle 19. 9. pondělí 15:00 20. 9. úterý 15:00 21. 9. středa 18:00 21. 9. středa 19:30 25. 9. neděle 25. 9. neděle 26. 9. pondělí 15:00 28. 9. středa 15:00 st 28. 9. až ne 2. 10. 28. 9. středa 11:00 28. 9. středa 18:00 28. 9. středa 19:30 30. 9. pátek 18:00 1. 10. sobota 2. 10. neděle 2. 10. neděle 10:30 2. 10. neděle 15:00 3. 10. pondělí 15:00 2. 10. úterý 16:00 5. 10. středa 19:30 7. 10. pátek 17:00 9. 10. neděle

23. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

nedělní bohoslužby německá mše svatá Maria Loreto slavení eucharistie penzion Skalka růženec spolupracovníků Charity Centrum sv. Alžběty formační setkání malých společenství evangelická fara Chebské varhanní léto kostel sv. Mikuláše SVÁTEK NAROZENÍ P. MARIE Maria Loreto liturgická příprava evangelická fara pouť KKŽ Narození Pany Marie Bor u Tachova 24. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby Křesťanský klub žen klub důchodců mše svatá není kaple u sv. Václava setkání širšího pastoračního týmu evangelická fara otevření Stezky Ing. Antona Harta Maria Loreto pastorační rada evangelická fara 25. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby slavení eucharistie penzion Spáleniště slavení eucharistie Maria Loreto mše ze SVÁTKU SV. MATOUŠE kaple u sv. Václava Chebské varhanní léto kostel sv. Mikuláše 26. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby sbírka na bohoslovce nedělní bohoslužby slavení eucharistie DD Dragounská Křesťanský klub žen klub důchodců Cheb, Žandov, Loreta FARNÍ DNY S BISKUPEM dětská mše svatá a výlet s piknikem evang. fara a příroda POUTNÍ SLAVNOST SV. VÁCLAVA kostel sv. Václava pohoštění a společenský večer evangelická fara vigilie s noční eucharistickou adorací kostel sv. Václava celodenní program pro velké i malé evang. fara a kostely 27. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby POUTNÍ SLAVNOST SV. MICHAELA Dolní Žandov VÝROČÍ POSVĚCENÍ LORETY Maria Loreto slavení eucharistie penzion Skalka růženec spolupracovníků Charity Centrum sv. Alžběty formační setkání malých skupin evangelická fara adorace na 1. pátek v měsíci kostel sv. Václava 28. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby 23

PRAVIDELNOSTI ŘK farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová) !! KVŮLI REKONSTRUKCI FARY SÍDLÍME DOČASNĚ NA EVANGELICKÉ FAŘE PROTI KOMERČNÍ BANCE !! evangelická fara, ul. 26. dubna 5, 350 02 Cheb, tel. 354422458; [email protected] Faráři: Petr Bauchner, moderátor SDS, farář, 608 656 556; Petr Hruška, spolufarář, 608 656 557 Asistenti: Jaromír Jiráska, pastorace, 608 656 555; Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558 Kostelnice: Brigita Loosová, sv. Václav, 608 656 559; Eliška Tumidalská, sv. Mikuláš, 606 884 426 Charita: Josef Kašpar, farní charita, 731 433 149; Pavel Barták, noclehárna Betlém, 731 433 021

NEDĚLNÍ BOHOSLUŽBY slavení nedělní eucharistie kostel sv. Mikuláše Cheb slavení nedělní eucharistie kostel sv. Michaela D. Žandov slavení nedělní eucharistie kostel sv. Václava Cheb bohoslužba vietnamské komunity kostel sv. Václava Cheb VŠEDNODENNÍ BOHOSLUŽBY mše v penzionech (vždy 1x měsíčně) dle rozpisu na předchozí straně Po 18:00 slavení eucharistie s úvahami o liturgii kaple u sv. Václava Cheb St 18:00 slavení eucharistie s biblic. kázáním kostel sv. Václava Cheb Pá ZVLÁŠTNÍ BOHOSLUŽBY Út/Čt 15:00 slavení eucharistie (2x měsíčně) Loreta (čt 8. 9. a út 20. 9.) MALÁ SPOLEČENSTVÍ 19:30 setkání všech společenství (1x měs.) evangelická fara Cheb (7. 9.) St 19:30 setkání malé skupiny „Centrum“ dle domluvy (Anna Kolková) St 19:00 setkání malé skupiny „Písečná“ dle domluvy (M. Kantorová) Pá 19:00 setkání malé skupiny „Zlaťák“ dle domluvy (Anna Račanová) Pá 18:00 setkání malé skupiny „Skalka“ dle domluvy (V. Černochová) So OSTATNÍ SETKÁNÍ 16:30 zkouška sboru evangelická fara Cheb Čt Svátost smíření (zpověď): zpravidla 30 min. (první pátek v měsíci hodinu) před mší svatou v kostele; na požádání kdykoli na evangelické faře, u vás doma či kdekoli jinde; Kontakt s faráři (osobní rozhovor, delší zpověď, pomazání, svatby, křty, pohřby): v kanceláři na evangelické faře jsme k dispozici ve středu 9:00 – 12:00 a 14:00 – 17:00; na základě osobní či telefonické domluvy pak kdykoli na požádání Administrativa (úřední listiny, potvrzení, matriky, organizační záležitosti): v kanceláři na evangelické faře především každé pondělí 9:00 – 12:00 a 14:00 – 17:00 Farní charita v Centru sv. Alžběty, ul. Svobody 29; otevřeno čtvrtek od 16 do 18 hod. (hygienická očista pro bezdomovce) a pátek od 15 do 18 hod. (šatník); v akutních případech kontaktujte p. Kašpara, tel. 731 433 149 Ne Ne Ne Ne

9:00 10:30 18:00 20:30

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI, pastorační a informační měsíčník. Pro svoji vnitřní potřebu vydává Římskokatolická farnost Cheb. NENÍ URČENO KE KOMERČNÍMU VYUŽITÍ. Připravuje redakční tým ve složení P. Hruška, A. Kovaříková, J. Karasová, M. Belasová a J. Klíchová; za obsah zodpovídá Petr Hruška, grafická spolupráce Daniel Ladman (www.ladman.cz). Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad kolem 250 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 4. 9. 2005, příští vyjde 2. 10. 2005. Příspěvky možno odevzdávat ve farní kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat e-mailem na [email protected] do 19. 9. 2005. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

EDITORIAL. chebské farnosti září 2005

Recommend Documents