EDITORIAL. chebské farnosti červen 2008

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI

Č. 6 – ČERVEN 2008;

EDITORIAL POTŘEBA UZDRAVENÍ

chebské farnosti

červen 2008

V pondělí 19. května se ve farním sále sešly zhruba dvě desítky lidí, většinou z řad našich starších farníků, kteří se zájmem, zvědavostí, ale hlavně s touhou vyslovit veřejně vlastní příběh přijali pozvání na besedu o česko-německých vztazích s P. A. Ottem. Besedu uvedl P. Petr Hruška, který stručně shrnul genezi své osobní omluvy za excesy, které z české strany provázely poválečný odsun sudetských Němců, i reakce, které tato omluva vyvolala. Především pak jak ukázala, že rány jsou na obou stranách hranice i po dlouhé řadě let stále hluboké a nescelené. Tak jako si mnozí sudetští Němci pod vlivem vlastních trpkých zkušeností z vystěhování stále nedokážou přiznat vlastní a velký podíl viny na tom, co sami vyvolali, když podlehli nenávistné nacistické ideologii, tak ani na české straně dnes nejsou mnozí ochotni přiznat, že poválečná odplata za bezpráví způsobené našemu obyvatelstvu se v řadě případů stala spíše mstou a bohužel zasáhla více ty, jejichž provinění nebylo velké. Ukázalo se, že nestačí, když ve sjednocené Evropě přijímají politikové deklarace o přátelství, jestliže se neuzdraví rány v duších konkrétních lidí. Právě proto jsou potřebná, ba nutná takováto setkání s možností vypovědět vlastní příběhy. Velice krásně o tom píše Jiří Kolafa, jeho příspěvek byste rozhodně neměli přehlédnout. Prostor pro své příběhy naleznete i na stránkách našeho Zpravodaje. redakce

HLEDÁ SE SPRÁVCE FARNÍHO DOMU V

CHEBU – NABÍDKA BYDLENÍ

Tímto dáváme na vědomí, že se intenzivně hledá správce či správcovský pár pro farní dům v Chebu. Toto místo správce fary je chápáno jako dobrovolnická služba, podpořená různými materiálními výhodami, vhodná pro aktivnější lidi v důchodu, pro studenty chtějící prožít rok zajímavé dobrovolnické služby nebo pro člověka s nějakým ne příliš časově náročným zaměstnáním. Je ovšem možné také uvažovat i o nějaké formě finančně ohodnocené práce (DPP či DPČ). Pro plný úvazek by tato role musela být kombinovaná např. s rolí farního manažera, ekonoma či správce Lorety apod. Preferujeme osobní jednání. Co očekáváme: (1) Dar vstřícné pohostinnosti, tj. srdce otevřené pro návštěvníky domu i pro Ježíše Krista; (2) schopnost organizačně zajistit provoz farního domu a farního sálu včetně pronájmů sálu třetím stranám; (3) řemeslná zručnost pro běžnou údržbu domu a organizační schopnosti k zajištění větších údržbových akcí; (4) schopnost týmové spolupráce; (5) kvalifikace sociálního pracovníka či pracovníka v sociálních službách; (6) jako bonus by bylo vítáno i kuchařské umění, umožňující zkombinovat roli správce s rolí farní hospodyně. Splnění třeba i jen jednoho z uvedených očekávání stačí k zahájení jednání; ovšem pokud by jich bylo splněno více, je větší naděje na dohodu. Co nabízíme: (1) Možnost finančně zajímavého bydlení v ubytovací buňce 1 + 1 nebo 2 + 1 nebo 3 + 1 v prvním patře fary; (2) možnost finančního ohodnocení dle domluvy a schopností, nejlépe v kombinaci s dalšími – sociálními či správcovskými – oblastmi služby ve farnosti; (3) zajímavou práci v malém farním týmu v rozvíjející se farnosti.

Kontakt pro osobní konzultace: P. Petr Bauchner, tel. 608 656 556, [email protected] ročník 13

číslo 6

2

Č. 6 – ČERVEN 2008



Č. 6 – ČERVEN 2008;

Tradice vypráví, že když se Jana jako starého ptali na Pánovo učení, opakoval stále slova nového přikázání. Na otázku, proč třeba nemluví o něčem jiném, odpovídal: „Protože je to Pánovo přikázání. A jestliže se uskutečňuje, stačí to.“ A tak je to s každým Božím slovem – nevyhnutelně vede k lásce. Nemůže tomu být jinak, protože Bůh je Láska a každé jeho slovo obsahuje lásku, vyjadřuje ji, a jestliže se podle něho žije, proměňuje ho v lásku. Slovo života tohoto měsíce nás vybízí, abychom věřili v Ježíše, abychom k němu a jeho učení celým svým srdcem přilnuli. Věřit, že On je Láska Boží, jak nás tomu učil Jan ve svém listě, a že dal z lásky za nás život! Věřit i tehdy, když se zdá, že Ježíš je daleko, když ho necítíme, ba i tehdy, když zakoušíme těžkosti, nebo dokonce přijde bolest. A v síle této víry pak dokážeme žít podle jeho příkladu a dokážeme být poslušni jeho přikázání a milovat se mezi sebou, jako miloval on nás. Milovat i tehdy, když se druhý už nezdá být hoden naší lásky, nebo máme-li už dojem, že naše láska je nepřiměřená, neužitečná a není opětovaná. Tak se nám po čase podaří oživit vzájemné vztahy, které budou postupně stále upřímnější, stále hlubší, a naše jednota „přitáhne“ Boha, aby přebýval mezi námi. podle Chiary Lubichové zpracoval iš

ZACHOVÁVAT BOŽÍ PŘIKÁZÁNÍ

CESTY VÍRY

ZÁKLADNÍ ÚKOL UČEDNÍKA

velké úspěchy a moc lidí se na jejich kázání k Ježíši neobrací, a já svědectví o něm odložil někam stranou a spíše se vrhnul do služby druhým. Až v minulých dnech jsem si uvědomil, že mohu vydávat svědectví o Ježíši svobodně. Pán mě k tomu naplnil milostí pokoje a radosti. Nejsem ani svázán představou, že musím pořád a všude o Ježíši mluvit, ani se mě nezmocňuje lhostejnost, která svědectví o Ježíši nepovažuje za důležité. Ježíš mě pozval k trpělivému pokoji, očekávajícímu vhodnou, pro mě nenásilnou příležitost. Zároveň v sobě znovu objevuji touhou o Ježíši svědčit, i radost, když to dělám. Tuším, že v každém člověku je potřeba prožít osvobození od zla a svázanosti a zároveň zkušenost nezištné, dávající se lásky. A snažím se v rozhovorech, pokud poznávám, že k tomu dozrává čas, sdílet s druhými jejich i svou zkušenost osvobozující Boží Lásky. Děkuji Pánu, že celou naši farnost pozval v tomto čase k nalézání svědectví jako důležitému rozměru osobního i společného života s Kristem. Do své modlitby vkládám prosbu o to, aby zápal pro hlásání Ježíše Krista druhým naplnil množství chebských farníků. Vždyť není větší radosti nad tu, sdílet život, který vychází z Ježíšova srdce a přesahuje všechny naše vlastní schopnosti, plány a díla a osvobozuje nás k lásce. Petr Bauchner

RADOST SVĚDKA Seminář o svědectví mě přinutil k tomu, abych oprášil ve svém nitru některé opomenuté otázky. Jak Ježíš vlastně zasáhl do mého života? V čem se mi stal spásou, osvobozující z čehosi, co mě tížilo, znepokojovalo? Najednou jsem si začal uvědomovat, co věcí jsem ve svém životě vzal již jako samozřejmost, jako bych zapomněl, že mi jsou skutečnou milostí Boží, ve které mi Pán ukázal, že mě miluje. A pod dojmem jakési nové radosti a svěžesti, již jsem v posledních dnech zakusil, když jsem promluvil druhým o Pánu a jeho účinné, osvobozující lásce, jsem začal přemýšlet o svém vlastním zrání svědka. Uplynulá léta mého života zůstala zakódovaná v mém srdci především skrze pocity. Dodnes se mi živě vybavují pocity vnitřní trýzně, kdy jsem už jako čtrnáctiletý chlapec měl spojenu touhu po přátelství spolu s jakousi potřebou být druhým světlem na jejich cestě. Celé další roky ve mně přetrvával tlak, který mi působila má hodně introvertní povaha, bázlivost a neprůbojnost s touhou nějak vyjít k druhým a říct jim evangelium o Ježíši. Asi ve třiceti letech, kdy už jsem roky sloužil jako kněz, i ke mně dorazilo to jednoduché poselství evangelia a já pochopil, co má být vlastně strukturou mého hlásání Krista tak, aby to byla zvěst jednoduchá, jasná a srozumitelná, zprostředkující moc Boží. Vnitřní nepokoj hraničící až se svázaností, kdy jsem třeba ve vlaku nedokázal za celou cestu s nikým promluvit a zvěst o Ježíši mu říct, tento nepokoj svázaný s pocitem neschopnosti a viny ve mně ale zůstával nadále. Měl jsem pocit, že zrazuji Ježíše, připadal jsem si k ničemu. A pak mě nějak upokojilo, že i velcí svědci hlásající evangelium Ježíše Krista nemají příliš 3

Všichni víme, že když člověk má někoho rád, chce být stále se svou milovanou bytostí. To my lidi známe, ale můžeme to předpokládat i o Pánu Bohu? Ten je Láska a navíc nás stvořil k „obrazu svému“, takže můžeme předpokládat, že i přáním našeho Pána je, abychom byli s ním co nejniterněji spojeni. My tím zažijeme plnou radost. On sestoupil z nebe, aby byl s námi, a chce nás uvést do svého společenství. SLOVO ŽIVOTA na červen 2008 zní: „Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm“ (1 Jan 3,24). Jan ve svém dopise hovoří o „zůstávání“ jednoho v druhém - nás v Bohu a Boha v nás. Připomíná nám to ten nejzávažnější požadavek, který Ježíš pronesl při poslední večeři. „Zůstaňte ve mně a já zůstanu ve vás,“ řekl Mistr, když podobenstvím o kmeni a ratolestech vysvětloval, jak silné a podstatné je pouto, které nás s ním spojuje. Ale jak sjednocení s Bohem dosáhnout? Jan říká, že stačí zachovávat všechna jeho přikázání. Je mnoho přikázání, která je třeba zachovávat, aby člověk dospěl k této jednotě? Od chvíle, kdy je Ježíš promítl do jednoho jediného přikázání, jich není příliš mnoho. Jan těsně před tím, než napsal toto Slovo života (zvolené na měsíc červen), připomněl: „A toto je jeho přikázání, abychom věřili ve jméno Ježíše Krista a navzájem se milovali, jak nám nařídil.“ Věřit v Ježíše a milovat se navzájem tak, jak on miloval - to je jediné přikázání. Jestliže k naplnění lidské existence dochází tehdy, když Bůh přebývá mezi námi, existuje jen jediný způsob, jak se stát naplno sami sebou: MILOVAT! Jan je o tom tak přesvědčený, že tuto myšlenku opakuje v průběhu celého dopisu: „Kdo zůstává v lásce, zůstává v Bohu a Bůh zůstává v něm,“ a „když se milujeme navzájem, Bůh zůstává v nás…“ 4

Č. 6 – ČERVEN 2008


PASTORAČNÍ REFLEXE V našich pastoračních reflexích se budeme snažit v nejbližší době uveřejňovat úvahy zaměřené k prohloubení našeho osobního učednictví či růstu ke svatosti. Budeme se snažit vybírat texty ze života a pro život, a to především takové, ze kterých lze vytušit, jaký je náš Bůh, jehož obrazem jsme povoláni být. Dnes jsme vybrali jeden z fejetonů Hany Pinknerové (viz foto) z její knihy Hořká čokoláda. Tato i další knihy autorky jsou k dispozici ve farní knihovně.

a teprve potom je náš jazýček schopen libě ocenit devadesát procent kakaa. Myslela jsem si, že to je pro změkčilce, co debužírují tak akorát Milku. Já, která jsem takový čokoládový labužník, to přece dávno nepotřebuju. A tak jsem si jednou po obědě kousek té černočerné tabulky uloupla a strčila do pusy. Nevím, co jsem čekala, určitě však ne to, co jsem ucítila. Úplně hořkou chuť! To nebylo vůbec, ale vůbec sladké! Jestli jsem si někdy myslela, že čokoláda je sladká, byla jsem úplně naivní. Krutý omyl! Skoro čistá čokoláda chutná čistě hořce. Musím přiznat, že jsem se s tímto poznáním vyrovnala v ústraní a bez hlasitých projevů. Po celé odpoledne jsem cítila na patře intenzivní chuť kakaa. A to prosím z jednoho malinkého kousíčku čokolády! Bylo to velmi příjemné. Druhého dne jsem už byla připravená na tu zprvu nechutnou chuť, ale chtěla jsem mít zase celé odpoledne v puse čokoládově. Jenže tentokrát to už tak hrozné nebylo. Postupně jsem si zvykla. Už mi to tak strašné nepřipadá. Jasně, nejím to každý týden (ani měsíc), je to vzácnost. Ale je to vždycky velmi intenzivní zážitek. Něco mi to připomíná. Zprvu šok, nečekaná hořkost, jakoby zklamání, ale potom se to zdá jako lákavá možnost: Že by to bylo takhle? Ono to chutná, pozor, ono to není nechutné, to tak jenom zpočátku nepřitažlivě vypadalo, ono je to skvostné, intenzivní, vznešené, nezvyklé a výborné! To všechno ostatní je taky dobré, ale tohle je jedinečné. Už vím, připadá mi to jako setkání s Božím jednáním. Zpočátku vůbec nechápu – tohle že má být Bůh? Ten, kdo způsobil, že jsem pochopila, jak nemožná jsem? Jak nesmyslně hospodařím se svým časem? Marně se snažím zakrýt, že dělám věci podle

HOŘKÁ ČOKOLÁDA Chutná mi hořká čokoláda. Vždycky jsem měla raději hořkou než mléčnou. Tu beru na milost, jedině když jsou v ní celé lískové oříšky. Ale bílou fakt nemusím. Vůbec mi nechutná. Není to vlastně ani čokoláda. Od té doby, kdy jsem ochutnala tu opravdu hořkou – tak sedmdesát procent kakaa, se mé chuťové buňky nastavily na tuhle kvalitu a jinou čokoládu nemusím. Nepotřebuji jíst něco jen tak sladkého. Buď pořádně hořká čokoláda, nebo nic. Jednou o Vánocích mi kamarádka darovala esenci všech hořkých čokolád – devadesát procent kakaa! Nádherně zabalenou v papírovém kartonu a ve zlatém plastovém pouzdru. Na celofánové fólii vytiskli varování, že před ochutnáním této superčokoládové pochoutky je potřeba připravit chuťové vnímání spotřebitele nejprve malou dávkou čokolády s menším, avšak alespoň sedmdesátiprocentním podílem kakaa, pak pokračovat osmdesátiprocentní čokoládou 5


Č. 6 – ČERVEN 2008;

nezvyklé a výborné! To všechno ostatní je taky dobré, ale tohle je jedinečné. Víte, proč mám tak ráda hořkou čokoládu? Nejen proto, že mi chutná. Ona mi připomíná jeden skvostný paradox. Hořká čokoláda už ve svém názvu nese protiklad – jak může sladkost jako čokoláda být hořká? Jak může jednání milujícího Boha někdy bolet? Když cucám kousíček skutečně hořké čokolády, ráda o tom přemýšlím. Hana Pinknerová Převzato z http://www.cho.cz/clanky

svého a ignoruju jeho pokyny (to jako bych zkoušela sójovou pochoutku). Pak přestanu uhýbat a řeknu si, dobrá, ať je to hořké, jak chce, já to vydržím. Přijmu jeho názor, podrobím se mu a pak to přijde a je to úplně stejné - zprvu šok, nečekaná hořkost, jakoby zklamání, ale potom se to zdá jako lákavá možnost: Že by to bylo takhle? Ono to chutná, pozor, ono to není nechutné, to tak jenom zpočátku nepřitažlivě vypadalo, ono je to skvostné, intenzivní, vznešené,

POMOC POTŘEBNÝM hou zapůjčit řadu zajímavých titulů v charitní knihovně Dobrovolnického centra nebo některé knihy i zakoupit ve farní knihovně. eko

DOBROVOLNICKÉ CENTRUM HLEDÁME KAMARÁDA - SPOLEČNÍKA Milé farnice a milí farníci, obracíme se na vás opět s prosbou: Hledáme společníka a kamaráda pro cca 15letého chlapce s mentálním postižením. Měl by zájem tak jednou týdně o nějakou společnou procházku, návštěvu kina, společenskou hru nebo nějakou jinou zábavu přiměřenou jeho možnostem. Společníkem pro něj se může stát kdokoli zodpovědný, empatický a přátelský. Zájemci se nám mohou hlásit v Dobrovolnickém centru osobně, písemně ([email protected]) nebo telefonicky na čísle: 731 619 729. My vás spojíme s jeho maminkou.

FARNÍ CHARITA PODĚKOVÁNÍ ZA DOTACE I když budu asi vypadat jako materialista, chci se podělit o radost z přidělení dalších dotací. Po dotacích z města Cheb na činnost farní charity nám přišla zpráva i o kladném vyřízení naší žádosti o grant z Ministerstva vnitra ČR pro programy našeho Dobrovolnického centra. Díky všem za modlitební podporu.

VÝROČNÍ ZPRÁVA A SETKÁNÍ Protože časový odstup již dovoluje ohlédnout se za loňským rokem ve farní charitě a vydat výroční zprávu, rád bych všechny dobrovolníky a spolupracovníky charity pozval na společné výroční setkání, které se koná ve čtvrtek 12. 6. 2008 ve farním sále. Kromě spolupracovníků charity jsou zváni i všichni ostatní spolupracovníci ve farnosti, abychom se společně ohlíželi za loňským rokem, vyhlíželi, co nás čeká, a slavili požehnání uprostřed nás. Petr Hruška

PŘIJĎTE SI POPOVÍDAT Vy, kteří něco umíte, máte chuť něco dělat pro druhé nebo s druhými, máte chuť se nějak zapojit a nevíte jak, přijďte si do Dobrovolnického centra popovídat a my vám pomůžeme najít toho, kdo potřebuje třeba právě vás.

NABÍDKA LITERATURY Všichni, kdo se zapojují do služby starým a nemocným či postiženým nebo se o tuto oblast zatím jen teoreticky zajímají, si mo6

Č. 6 – ČERVEN 2008


FILMOVÝ KLUB obraně Jeruzaléma proti Saladinově armádě. Nechybí ani klasický hollywoodský motiv romantické lásky, ve filmu se rozvíjí mezi Balianem a princeznou Sybillou (Eva Green), sestrou malomocného jeruzalémského krále Baldwina IV.

KRÁLOVSTVÍ NEBESKÉ Režie: Ridley Scott Scénář: William Monahan USA, Španělsko, V. Británie, 2005 drama, historický, 145 min. v českém znění Kdy: pátek 13. 6. 2008 od 10:00 a 19:30 Kde: farní dům, Kostelní nám. 15, Cheb http://www.sms.cz/film/kralovstvi_nebeske Po sérii „filmů pro náročné“ (Stalker, Solaris, Walkabout, Nebe nad Berlínem) a jednom filmu spíše evangelizačním (Ježíš) jsme se tentokrát rozhodli zkusit vás pozvat na megafilm klasického hollywoodského ražení. Film Království nebeské oživuje mystiku rytířského rebelanta a zobrazuje dávný boj mezi muslimy a křesťany o Svatou zemi, který svými důsledky sahá až do přítomnosti. Filmový příběh, zpracovaný režisérem slavného Gladiátora, začíná roku 1184, před třetím křižáckým tažením. Balian (Orlando Bloom), jenž přišel o dítě a následně i o svou ženu, žije ve Francii a živí se jako kovář. Jednoho dne se u jeho domu objeví křižáci a s nimi jeho otec, kterého nikdy nepoznal. Balian se dozvídá, že je levoboček ze šlechtického rodu, jeho otec ho pasuje na rytíře a bere ho s sebou na křižáckou výpravu do Svaté země. Po smrti svého otce zdědí Balian jeho majetek i post barona, aby se nakonec stal vůdcem při

Na tomto dějovém pozadí, vylíčeném zvláště v závěrečné bitvě dramatickými prostředky pro někoho možná až nepříjemně naturalistickými, se však rozvíjí hlubší vrstva kladoucí otázky po Boží existenci, smyslu války, ceně míru, možnosti dialogu mezi nepřáteli, mezích věrnosti mezi přáteli, důsledcích sobectví a ziskuchtivosti a příčinách nesmyslného střetu náboženství či kultur. Film užívá historické události jako plátno, na něž bude namalováno bohaté lidské drama. „Mluví za vás vaše činy, ne vaše slova. Ne to, za koho se prohlašujete, ale co děláte,“ říká jeden z Balianových rádců. „Království nebeské není vždycky to, čeho se dočkáte,“ vyjadřuje své chápání poselství filmu představitel hlavní role Orlando Bloom. „Nespočívá v nějakém posmrtném životě. Je to místo, kde můžete být tím, kým jste se narodili, kde můžete být upřímní sami k sobě. Je to království svědomí. Je to království naděje a jednoty. Je to ideál světa, o který bychom měli všichni usilovat.“ Možná i my, kteří přece jen nějakou tu naději vkládáme i v posmrtný život, se můžeme tímto poselstvím inspirovat. ph 7


Č. 6 – ČERVEN 2008;

RADY Z RADY (kancelář, minipůjčovna podpůrných pomůcek pro nemocné, příležitostné azylové ubytování). Zbylé místnosti (tj. dvě až čtyři spolu s dvojím příslušenstvím) by bylo možné pronajímat komerčně jako sociální ubytování či jako služební byt pro případného správce fary. Pastorační rada doporučila, aby byl především hledán správce fary s nabídkou ubytování a případný zbytek prostor aby byl nabízen farníkům v sociální nouzi jako sociálně vstřícné ubytování. O dlouhodobých pronájmech by měl podle doporučení pastorační rady rozhodovat farář po poradě s pastorační radou.

PASTORAČNÍ RADA Naše pastorační rada se ke svému poslednímu předprázdninovému setkání sešla v plném počtu ve čtvrtek 1. května 2008.

REFLEXE VELIKONOC Při reflexi života farnosti za poslední dva měsíce jsme se hodně věnovali slavení Velikonoc, a to především vhodnosti slavení části velikonoční vigilie ve farním sále. Pastorační rada nakonec podobný model, který se snaží zohlednit jak tradiční slavnostnost kostela, tak rodinnější atmosféru sálu, doporučila i pro příště. Také doporučila v kostele používat kadidlo s mírou, aby nezevšednělo, a s ohledem na ty, které dráždí ke kašli.

OBMĚNA PASTORAČNÍCH RADNÍCH Nakonec jsme se zabývali procesem personální obměny pastorační rady, kterou je třeba uskutečnit do konce jejího služebního období (listopad 2008). Jak bude probíhat? Během září budou sbírány návrhy na vhodné kandidáty pro tuto službu, kteří pak budou pozváni na zářijové setkání rady (25. 9. 2008 od 19:00 na faře). Při tomto setkání se seznámí se službou rady a vyzkouší si některé nástroje a postupy na radě používané. Všichni pak budou pozváni na celodenní formační setkání (sobota 18. 10. 2008), kde budou moci dále rozlišit, zda se pro tuto službu cítí být povoláni. Poté z těch, kteří projdou tímto základním sítem, bude sestavena kandidátka, z níž farníci při mších o víkendu 8. – 9. 11. 2008 zvolí část nové pastorační rady. Tito zvolení se sejdou ve čtvrtek 13. 11. ke svému prvnímu pracovnímu setkání a zde doporučí faráři další, které pak farář dle svého uvážení jmenuje. Nová pastorační rada bude slavnostně uvedena do služby při farních dnech s biskupem 15. – 16. 11. 2008. ph

KRISTOVI UČEDNÍCI A SVĚDKOVÉ Dále jsme se věnovali reflexi toho, jak se daří žít naši současnou prioritu – učit se být Kristovými svědky a učedníky. Diskuse na toto téma byla bohatá, ale k nějakému společnému doporučení, jakým způsobem tyto priority dále rozvíjet, pastorační rada zatím nedospěla.

UBYTOVACÍ MOŽNOSTI NA FAŘE Také jsme se zabývali jedním praktickým bodem – otázkou využití nově vznikajících kancelářských či ubytovacích prostor v prvním patře farního domu. Jednu až tři místnosti si zde pronajme Farní charita

8

Č. 6 – ČERVEN 2008


ZPRÁVY Z LORETY říkal. Zde se setkal s mnoha Němci, kteří zde byli již od roku 1945. Prožil s nimi jistě mnohé a v mnohém ho ovlivnili. Nejvíc ho ale ovlivnilo „znárodnění jeho statku“ (v naší rodině, a myslím nejen v naší rodině, je dodnes znárodnění synonymem pro krádež). Zatrpkl a Čechům přisuzoval všechny možné špatnosti. V tom si jistě právě s Němci v komunistickém vězení rozuměl. Už jako malý jsem slyšel, že bydlíme v domě po Němcích a že Hitler mu statek nesebral, ale Češi ano. A Češi taky vyhnali sudetské Němce, kteří byli za první republiky utlačováni. A vyhnali i německé sociální demokraty, kteří se postavili proti nacismu. Názory rodičů dítě obvykle hned přijímá, teprve později o nich přemýšlí. Zvláště, když oficiální výklad ve škole, řízené komunistickou stranou, je dosti odlišný. Z otcových řečí jsem ale také cítil bolest, která mu nedovoluje vidět věci nezaujatě. Při podobných diskusích se skoro vždy rozčílil a pak říkával kromě jiného také slova: „To je pěkná zbabělost, když šlo pětadvacet Rusů a patnáct Američanů na jednoho Němce. To není žádné vítězství.“ Zrovna tahle věta byla prvním podnětem k mému kritickému nesouhlasu. Protože v té době už jsme v zeměpisu probrali Sovětský svaz, Spojené státy americké i NDR a NSR, musel jsem tehdy namítnout: „Ale tati, když východní a západní Německo má zhruba 80 milionů obyvatel a SSSR asi 250 a USA asi 220 milionů, tak to, co povídáš, prostě není možné. Tak je to přibližně tři Rusové a tři Američani na jednoho Němce. Je to jistě pořád přesila, ale ten poměr je úplně jiný.“ Otec se tehdy zarazil a překvapivě řekl: „No vidíš, to máš pravdu.“ Má teta, otcova o rok starší sestra, byla také v komunistickém vězení, ale záští vůči Če-

SOUŽITÍ NÁRODŮ - SOUŽITÍ LIDÍ Moc děkuji za slova omluvy P. Antona Otteho citovaná v této rubrice v květnovém Zpravodaji. Osobně považuji tento příspěvek za jeden z mála otištěných zde od listopadu 2007, který může přispět ke smíření. Myslím, že je to proto, že se jedná o jednostrannou omluvu. Omluvu, ke které není připojen žádný jednostranný pohled na některé události z dějin českoněmeckých vztahů.

Rána pěstí vždy bolí a mrtví Němci nemají menší, ale ani větší cenu než mrtví Češi (tohle je mimochodem parafráze slov německého spisovatele K. Maye z příběhů o Vinnetouovi). Proč se vlastně vyjadřuji k tématu Češi a Němci, jejich vzájemné soužití. Vlastně mne na článek Cesty k uzdravení upozornil kolega spolufarník. Spolufarník (narozen 1930), který v pohraničí prožil jak rok 1938, tak rok 1945, jeho matka byla Němka a otec Čech. Zvláště historické ilustrace se mu v mnohém nelíbily a dle mého názoru bychom těžko hledali vhodnějšího člověka, jenž by se k článku mohl věrohodně vyjádřit. A další důvod, na toto téma jsem slyšel mnoho vzrušených diskusí jako dítě. Můj otec, narozen v roce 1910, byl v roce 1950 komunisty uvězněn a strávil v jejich „lágrech“ nakonec deset zim, jak sám 9


Č. 6 – ČERVEN 2008;

táborů. Ti, kteří válku přežili, byli vyhnáni stejně jako voliči Henleinovy SDP. To je křivda, která skutečně „volá do nebe“. Bůh odpustil pro deset spravedlivých a Češi o těchto prvních československých obětech nacistů dnes už téměř vůbec nevědí. 2. Zločiny a násilnosti páchané při vyhánění českých Němců po válce byly bez jakékoliv výmluvy a zamlžování hnusnými zločiny a násilnostmi. A ještě větší hanbou bylo, že byly páchány ve velké většině na starcích, dětech a ženách. Muži v té době buď už padli na bojištích Evropy a Afriky, nebo byli v zajetí.

chům netrpěla. Její názory jsem proto považoval za objektivnější. Ve farním knihkupectví i v knihovně teď máme literatury na téma česko-německé vztahy dvě police, materiálů je tedy dost (a na internetu ještě více). V poslední době jsem takových materiálů hodně přečetl. Taky jsem vyslechl různé názory i osobní vzpomínky. Je bohužel skutečností, že pohledy jsou často úplně opačné. A citované údaje diametrálně odlišné. Například počet demonstrujících německých sociálních demokratů v K. Varech v roce 1938 ve dvou knihách, které obě straní více či méně Čechům. Kniha Sudetoněmecké stýkání a potýkání (autoři Češka a Němec - nepatrně pročeská) uvádí počet přes dvacet tisíc. Kniha Viděl jsem ukřižování (autor anglický novinář, tehdy v ČSR působící - otevřeně pročeská) uvádí dva tisíce. Takové rozdíly i u autorů, kteří zjevně mají velmi podobný názor! I proto bychom měli brát všechny údaje s rezervou a více logicky uvažovat. To vše výše napsané uvádím jako vysvětlení pro následující řádky, které, doufám, pomohou oběma stranám znovu a lépe si uvědomit, že láska nám dává dost možností najít sílu i důvod k modlitbě. A nemusíme přitom říkat jen polovic pravdy. 1. Členové německé sociální demokracie zřídili tzv. Rotwehr - rudou stráž (později Republikanische Wehr). Tyto polovojenské oddíly bojovaly proti Henleinovým ordnerům spolu s československými četníky a vojáky. Věděli, že budou pronásledováni nacisty a ocenění české vlády ani většiny svých českých spoluobčanů se nedočkají. Přesto se tito lidé nacismu postavili. A přes teror zfanatizovaných sousedů jich bylo před Hitlerovým zabráním československého pohraničí v sociálnědemokratických odborech zapsáno asi 280 tisíc (dle knihy Rozumět dějinám). A jejich chmurné tušení se vyplnilo. Nacisté právě je poslali jako první na popraviště a do koncentračních

Za tyto věci v česko-německých vztazích se osobně stydím a prosím za odpuštění. Nikomu jinému ale svou prosbu nenutím. 3. Naopak si ovšem nedám vnutit omluvu za „odněmčování“. To slovo vzbuzuje dojem země, kde se německy snad ani mluvit nesmělo, a kdo tak promluvil, byl nemilosrdně trestán. Tím má být vysvětlen a omluven příklon Němců v Československu k nacismu. V jedné z knih (na faře ji máme) píše svůj životopis Walter Piverka, ročník 1931. Narodil se v Českém Krumlově, městě, kde v té době žilo dost Čechů. Jeho matka uměla česky jako německy, ale otec ne, a doma tedy mluvili jen německy. Jeho dva strýcové, kteří žili také v Krumlově, byli Češi. Přes výše uvedené skutečnosti a to drastické „odněmčování“ se Walter teprve v roce 1946 učí česky. Vzpomíná na svá první slova v učilišti pro elektromechaniky. Bylo to: „Neumím.“ Ostatně stačí 10

Č. 6 – ČERVEN 2008


je propaganda vítězů druhé světové války pojem „odsun“. Odsunout můžete prázdný talíř. Pravdivý výraz je „vyhnání“. 5. Nářky nad utlačováním německé menšiny v Československu vypadají také dost nevěrohodně při pohledu na tehdejší mapu a volný přechod hranic. Volný přechod znamenal, že do škol mohli českoslovenští Němci buď na německou univerzitu do Prahy, či do Vídně nebo Berlína, Lipska a jiných německých a rakouských (nebo švýcarských) měst. Češi samozřejmě taky, ovšem museli by zde (i na té německé univerzitě v Praze) všude mluvit a také psát německy. Rovněž za prací mohli jet obyvatelé Československa za hranice. Třeba má matka vzpomíná na příbuzné a známé (Čechy) z jejích rodných jihočeských Skočic, kteří byli v té době několikrát na práci ve Francii. Jestlipak to náhodou nebylo tak, že sedm milionů Čechů, obklopených ze severu, západu i jihu 85 miliony Němců a Rakušanů, s obtížemi hájilo alespoň historické území českých králů, kde by mohli mluvit bez potíží česky? Přitom leckdy opláceli zlé zlým, ale sami nezačali. Teď vycházím také ze zkušeností otce dvou synů. Starší, silnější toho mladšího často „mastí“ jen tak z bujnosti. Prostě ho to baví. A pak nechápe, když se ten mladší rozzuří a popadne třeba hokejku a vší silou uhodí. Tu najednou vyčítavě volá: „Já jsem ho jen rukama držel a trochu škrtil a podívejte, jakou mi udělal modřinu!“ Nijak nepopírám, že ho ta rána opravdu bolí. Jsem však přesvědčen, že vina je vždy na straně toho, kdo začíná, a pokud je navíc silnější, tak to platí tím více. Jinak by v našem životě platil jen zákon silnějšího. Rozhodně tímto článkem nechci hrát hru, kdo trpěl více, a uvědomuji si, že v něm je málo lásky. To mne nejvíc mrzí, že jej neumím napsat lépe, laskavěji. Doufám, že Bůh způsobí, aby přinesl více dobrého než zlého. Jiří Kolafa

se podívat na fotografie Chebu nebo třeba Liberce, ale také Prahy z té doby. O německé nápisy tam není nouze. A kolik z těch sudetských Němců kdy umělo a dodnes umí aspoň pár českých vět? 4. Nemám rád, když se dělá z černého bílé a naopak. Píšu tuto reakci trochu neobjektivně, znechucen zhlédnutím filmu Boží duha. Zde se mnohokrát opakuje scéna brutálního znásilnění a vraždění německých žen. Polo uříznutá hlava visí na střepech okna, proud krve. Naopak druhá, také opakovaná scéna. Němci odvážejí mladou ženu a děti Čecha do koncentračního tábora, ze kterého se už nevrátí. Vše v poklidu, úplná idylka. Obdobně film Krev zmizelého. Dlouhé scény vraždění a znásilňování. A židovský lékař klidně nastupuje do vlaku, který jej veze do koncentračního tábora. Později se vrátí, jako by byl jen někde dočasně pracovně přeložen. Dnešní středoškoláci se o historii nijak zvlášť nezajímají. Po zhlédnutí takových filmů si musí pomyslet: Proč to ti zlí Češi těm hodným Němcům dělali? Tomu se říká propaganda, nebo taky: „Půl pravdy je často celá lež.“

K podobným propagandistickým pojmům patří také „sudetští Němci“ a „odsun“. Sudety je původně výraz pro pohoří, které na území České republiky zahrnuje zhruba Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky. V němčině a polštině je tomu tak dodnes. Proto sudetští Němci v Chebu či Brně jsou výmysl německého nacionálního hnutí. Českoslovenští Němci nebo Němci v českých zemích je korektní pojem. Stejně tak 11


Č. 6 – ČERVEN 2008;

opony začala Loreta chátrat, přenesl kdosi již dosti poničenou madonu do Chebu, kde stála nejdříve v kostele sv. Mikuláše a pak na faře. Tam ji v r. 1971 objevila sestra ing. Antona Harta, rovněž rodačka z Nového Hroznatova, paní Hermína Hartová. Viděla, že na plášti madony chybí čtyři velké polodrahokamy. Zakoupila tedy nové a uschovala je v naději, že jednou bude moci nechat sošku opravit. Přání se jí splnilo v r. 1991, kdy dostala povolení k vývozu sošky. To už byla madona v žalostném stavu. Jednotlivé dřevěné díly sošky se rozlepily, zdobení na korunovačním plášti bylo silně poškozené. Opravu svěřila paní Hermína Hartová umělecké dílně Haber a Brandner v Řezně, která na restaurování sošky pracovala dva roky. Kromě čtyř již zakoupených polodrahokamů nechala paní Hartová na plášť umístit ještě dalších patnáct, jež shromáždila při svých zahraničních cestách. V obnovené chyši Panny Marie byla přechodně umístěna kopie madony, zhotovená uměleckým řezbářem v Gemünde. Původní, originální opravená madona se do tzv. nazaretského domku vrátila letos, 15. května 2008. ako

NA LORETU SE VRÁTILA SOCHA PANNY MARIE Jezuité z Chebu začali na vršku nad Starým Hrozňatovem s výstavbou mariánské lorety v r. 1664 a téhož roku 15. listopadu jim poslal Pater Laberhutti z Loreta v Itálii sošku Panny Marie s dítětem. Podle jeho sdělení tato soška v Loretu v nazaretském domku „ležela u nohou posvátné Madony, aby ji Panna Maria požehnala a posvětila“. Soška z hnědě namořeného lipového dřeva je vysoká 89 cm. Hraběnka z Heisensteinu nechala pro madonu zhotovit korunu posázenou drahokamy a korunovační plášť z kovu, ozdobený uměleckým kováním a drahokamy. Na počátku 20. století, 15. listopadu 1915, daroval patron poutního kostela JUDr. Carolus Maria Herrmann spolu s manželkou Isabellou, rozenou Zuntererovou, zlatý věnec z hvězd, který doplňoval korunu madony. Milostná soška byla uctívána poutníky po tři století. Když po odsunu německého obyvatelstva a zvláště po spuštění železné

FÓRUM jel též člen občanského sdružení Antikomplex Ondřej Matějka. P. Otte začal tiše vyprávět, jak byl jeho otec v roce 1946 odsouzen za podíl na smrti německého komunisty ve Vidnavě v roce 1938. Toho později zabitého zadržel a předal oddílu Freikorpsu (Henleinovu polovojenskému oddílu) a více ho živého neviděl. Oddíl měl zadrženého odvést k výslechu do města, ale cestou došlo k události, která dodnes nebyla vyšetřena, a německý komunista byl nalezen zastřelený. Otec se je-

ČESKO-NĚMECKÉ CESTY A NECESTY SE SETKALY… Nedávná beseda s P. Antonem Ottem byla milým, dojemným i potěšujícím zážitkem. Přes dvacet posluchačů přivítal P. Petr Hruška. Ten připomněl spontánní omluvu svého otce německému příteli, což vedlo k jeho vlastní omluvě (otištěné v loňském listopadovém Zpravodaji) a následné diskusi. Díky čemuž přijal P. Anton Otte pozvání do chebského farního sálu. Spolu s ním při12

Č. 6 – ČERVEN 2008


několik dní. Např. otázka, zda „Sudety jsou prokletým krajem, kde lidé bez smíření nenaleznou skutečný domov“. P. Otte soudí, že lidé se cítí velmi různě v jednotlivých místech pohraničí a že větší zátěží jsou dlouhá léta komunistické diktatury. Příjemný večer končí, hosté musí odjet. A pěknou tečkou je pak věta P. Otteho: „Můžeme spolu nesouhlasit, a přesto být přáteli.“ JiriK

ho smrtí necítil vinen, přesto byl odsouzen a popraven. Matka zůstala sama se sedmi dětmi. P. Otte vypráví pohnutým a smutným hlasem, ale bez zloby. Pak říká: „Jistě měl otec na jeho smrti nějakou vinu, ale trest smrti?! To snad přece jen ne.“ Pak krátce vzpomene na život v Československu do roku 1960. Opět bez hořkosti, spíše s humorem. A další vzpomínka, tentokrát už z návštěvy Vidnavy, kde byl on a bývalí němečtí obyvatelé. Tehdy ho napadá, zda se někdo z těchto rodáků pomodlil také za onoho komunistu a tři příslušníky československé Stráže obrany státu zastřelené krátce před ním. A společně se za ně pomodlí. Zřejmě poprvé. Nastává chvilka ticha, pak P. Otte pokračuje. Mluví o práci Ackermannovy obce v Praze a o postupném zlepšování českoněmeckých vztahů. Jeho řeč je spíše přátelské vyprávění než přednáška. A začínají padat první otázky a zaznívají první vzpomínky na léta 1938 i 1945. Vzrušené hlasy pamětníků, názory souhlasné i nesouhlasné. Na ty nesouhlasné odpovídá P. Otte stejně, jako odpověděl Václavu Havlovi po jeho projevu k Němcům: „Ano, máte pravdu, džina zla nevypustili Češi, ale Němci. Já jako Němec proti tomu nemohu nic říci, jen se omluvit. Ale pokud mi nedovolíte aspoň promluvit o pocitech mých a mých krajanů, které v nás zůstaly z té doby, tak se nedostaneme z místa a myslím, nemůže dojít ke smíření.“ S tím snad souhlasí všichni přítomní, alespoň zjevný nesouhlas nikde nevidím. A P. Otte sám jasně říká: „Moji krajané, zvláště ti v Landsmannschaftu, často nepřipouštějí jiný než svůj pohled na dějiny.“ Přes dvě hodiny trvající debatu a výměnu názorů ukončuje společná modlitba všech zúčastněných - Otče náš. Oba hosté pak ještě další hodinu setrvají s několika vytrvalými posluchači a diskuse odborně historická i pocitová nijak neutichá, ostatně jak někdo řekl, mohla by trvat

DĚDEČEK Z WIESU Pan František Klimeš z Vlachova Březí, který se svou rodinou bydlel po válce na Sv. Kříži (Wies) a po r. 1948 v objektu kostela Božského Srdce Páně v Chebu, nám zaslal dvě milé vzpomínky na poválečná léta. První z nich pochází od P. Svatopluka Schutznera, který po válce jako mladý působil v Chebu a dnes žije ve Washingtonu: „My jsme tomu svéráznému spolubratru říkali ‚dědeček z Wiesu‘. Jednou jsme ho s Macháčem (páter Jan Machač, dnes žijící v Praze-Dejvicích, pozn. red.) a snad s P. Duchkem (co byl v Horních Lomanech a měl auto) jeli navštívit. Nejen on, taky ta jeho ‚expositura‘ (snad něco jako mezi farností a filiálkou) byla velmi barvitá uvnitř. Zdobena velmi starodávnými zobrazeními, myslím, zázraků. Měla nablízku, myslím, ještě blíž k hranici než to jeho bydliště, zázračnou studánku. Jak sám ‚dědeček‘ vyprávěl, přišel ho jednoho dne navštívit nějaký, tuším, františkán a šel se pomodlit ke studánce a zmizel. Pohraničníci se potom rozhodli exposituru zbourat, lidi na té úrovni neměli smyslu pro památky. A ‚dědeček‘ naložil žebřiňáček a odebral se, patrně s hospodyní, k jejím příbuzným, nepamatuju se kam, řka: „Mit Wagerle nach Schwagerle,“ za což ho Macháč napomenul, že to tak nesmí říkat.“


Č. 6 – ČERVEN 2008;

rových nám zpestřilo cestu. San Sebastian nás přivítal slunečným dopolednem, ale i silným větrem, který se proháněl nejvíc na pláži. Pohled na oceán, blízký ostrůvek, pláž pod širokým korzem plným lidí, okolní domy postavené terasovitě v kopci a v dálce obrysy Pyrenejí, to vše mě zcela „dostalo“. A tak navzdory osmnácti stupňům, jsme se, Jakub, Hela a já, brouzdali ve vodě (ani nebyla tak studená), sbírali kamínky a mušličky a obdivovali odvážlivce, kteří se koupali a slunili. Po prohlídce města, velmi krásného, se sochou Krista na kopci pod městem, po vydatném pozdním obědě jsme se vydali na cestu zpět. A večer jsme nechali doznít všechny ty zážitky při sklence dobrého červeného vína prohlídkou pořízených snímků. A stálo to za to! Jana Karasová

„Nějak si nepřesně vzpomínám, že za hlavním oltářem byl zbytek stromu, na kterém byla soška bičovaného Krista. Měla pověst, že je zázračná. Bylo mi 13 – 14 let a hrála jsem tam na varhany, staré, dřevěná táhla. Někdy začala hrát nějaká píšťala, která neměla, a pan farář přerušil mši a řekl: ‚Maruško, tam to táhlo musíš zastrčit‘ – nebo něco podobného. Taky jsem mu ministrovala u oltáře (v tmavě červených nedělních sametových šatech a s velkou červenou mašlí ve vlasech). Neměl žádný problém s tím, že jsem holka a jsem v ‚kněžišti‘ za mřížkou. A ten páter měl na faře na půdě šikmé dveře ve střeše a lehátko a říkal, že když svítí sluníčko, tak otevře ty dveře a nahý se tam opaluje. Taky měl v jednom pokoji na faře spoustu všelijakých hodin, mnoho jich hlasitě tikalo.“ František Klimeš ;o)

ŠPANĚLSKÉ TOULÁNÍ Moji milí! Dovolte mi, abych se ještě jednou s vámi podělila o zážitky z pobytu ve Španělsku. Jak už jsem psala, syn a snacha bydlí v městečku Olite, které leží na úpatí Pyrenejí v provincii Navarra. A protože je to jen 120 km k Atlantickému oceánu, moje touha podívat se tam byla tak silná, že jsme jednu sobotu ráno vyrazili na sever do přímořského města San Sebastian. A stálo to za to. Pyreneje se nám otevřely ve vší kráse. Vysoké hory, půvabná údolí plná zeleně, tu a tam roztroušené malebné vesničky. Osm tunelů půl až dvoukilomet-

ZAS O NĚCO BOHATŠÍ… První pocity, když mi Agas s důrazem sdělil, abych se přes svatodušní novénu nechodila modlit na faru, byly hrozné, divné, smíšené… Zabránit těmhle pocitům nedovedlo ani jeho následné vysvětlení, že bude rád, když mě na faře neuvidí, protože to bude znamenat, že nejsem sama a mám blízkou osobu, se kterou se mohu modlit. Dlouho jsem váhala, přemýšlela, rozhodovala se… Napadlo mě pár alternativ jako: Stejně se budu chodit na faru modlit, modlit se budu sama, modlit se budu s někým z domova, najdu si někoho k modlitbě mimo domov…

Sestra Františka Klimeše, dnes žijící v Torontu, na „dědečka z Wiesu“ vzpomíná zas takto: 13

14

Č. 6 – ČERVEN 2008


hodla ísť k prvému svätému príjmaniu, a chcela som prežiť aj birmovku. Prečo je práve Zdenka S. tvojou birmovacou mamou? Pretože to tak má byť. Beriem to ako česť. Zmenil sa tvoj vzťah so Zdenkou, keď ste sa stali príbuzné po kresťanskej stránke? A v čom? Viem, že tu niekto je… Máte nejaké spoločné aktivity? A aké sú to? Zatiaľ sme to nezistili, ale keď je potreba, telefón existuje… Zmenil sa tvoj pohľad na veci okolo teba? Vieš, že áno, že sa to zmení. Človek vnútorne vníma svet inak.

A jednou na konci mše, kterou sloužil mimochodem Agas, jsem se rozhodla. Po mši jsem začala hledat Brigitku, abych s ní mohla prožít chvíle modlitby. Spolu jsme se modlily jenom čtyři dni z novény, ale během nich jsem se naučila několika věcem. Naučila jsem se vnímat i modlitbu někoho jiného a nemyslet si, že jenom ta moje „vyhovuje“ Bohu. Vnímala jsem, že můj vztah s Otcem roste, když beru ohled na modlitební potřeby jiných. Vnímala jsem hromadu věcí, které se nedají popsat slovy. Alespoň prozatím ne. Samozřejmě, že naše společná setkání s Brigitkou nebyla jenom o modlitbě. Před modlitbou jsme si povídaly, také jsme si darovaly pár věcí, které jedna nepotřebovala a té druhé by se hodily. Skrze naše rozhovory jsem dostala od Brigitky jeden z největších a nejhezčích darů, které může člověk člověku dát. Brigitka mi darovala důvěru. mb

ZDEŇKA Jak jsi přišla ke své „funkci“ biřmovací kmotry? Jak slepý k houslím. Slávka mě oslovila, poprosila, dala mi důvěru… Co od tebe vyžaduje? Nevyžaduje nic, ale dává mi spoustu možností. Jak ses seznámila se Slávkou? Na nádraží… Čím tě obohacuje vaše křesťanské příbuzenství? Já nevím. Vše je obohacením samo o sobě… Ta možnost s někým sdílet společnou víru… Nové, a přece stejné vnímaní… společná cesta… Co nejčastěji spolu se Slávkou podnikáte? Pravidelně nic, ale to vědomí, že můžeme být spolu, nám dává hodně…, to, že jedna o druhé víme… mb

MALÉ ROZHOVORY O VELKÝCH VĚCECH O Velikonocích se naše farnost rozrostla o několik nově pokřtěných a biřmovaných sester a bratří. Zajímalo nás, jaké byly jejich kroky, které je k tomuto velkému životnímu rozhodnutí vedly, jaké pocity zažívali a zažívají, co jim přijetí svátosti přineslo. Chtěli bychom postupně krátké rozhovory s nimi, budou-li mít zájem se s námi o své pocity podělit, otiskovat na stránkách Zpravodaje. Nyní děkuji za laskavost a ochotu odpovídat Slávce, která byla biřmována, a Zdeňce, která je její kmotrou. Se Slávkou, protože pochází rovněž ze Slovenska jako já, jsme si povídaly slovensky.

SEMINÁŘ PRO DENNÍ PRAXI Svatodušní novéna byla zakončená celodenním seminářem o praxi křesťanského svědectví. V sobotu 10. května se nás sešlo šest farnic, a tak nás s pány faráři bylo osm. Dopoledne jsme prožili v Poohří jako putující svědci Ježíše Krista. Tam se k nám

SLÁVKA Čo predchádzalo tomu, že si sa rozhodla pokrstiť a prijať i ostatné sviatosti? Pokrstená som bola už ako malá. Bolo to vlastne vnuknutie zhora, keď som sa roz15


Č. 6 – ČERVEN 2008;

přijetí do našeho života a o tom, co se v něm změnilo, učili jak toto svědectví přinést ostatním lidem. Křesťanům k prohloubení života s Kristem, ostatním k poznání Krista. Vrcholem našeho setkání bylo slavení eucharistie z vigilie Slavnosti Seslání Ducha svatého. JaK

přidal Roman původně patřící do Křesťanského společenství. Zkoumali jsme, zda i my máme zkušenost s naplněním Duchem Božím, se životem z jeho síly, přemýšleli a povídali o tom, kdy my jsme se setkali se zvěstí evangelia a kdy jsme přijali Ježíše do svého života. Krásné slunné dopoledne jako by dotvářelo atmosféru našeho zkoumání. Odpoledne ve farním sále jsme se na základě svědectví o naší cestě ke Kristu, jeho

OuKhej! ně z nich ty nejmenší rychle vyrostou. No, nedá se nic dělat, koupit je musím, Vašík je vážně potřebuje. Zanedlouho na to mi zavolala Peťka, že její kamarádka, má známá, chce za velmi dobrou cenu někomu prodat věci po svém chlapci, který je o tři čtvrtě roku starší než Vašík. A najednou jsme měli doma tolik pěkných oblečků! Když jsme se dozvěděli, že budeme muset v polovině listopadu vrátit švagrové vajíčko, ve kterém jsme našeho synka převáželi, když jsme někam cestovali autem, protože se jim má narodit druhé dítko, poprosila jsem Pána, jestli by nám nemohl pomoct vyřešit tuto situaci. Věděli jsme totiž, že Vašík bude potřebovat vajíčko nejdéle do ledna, a na dva měsíce se opravdu nevyplatí kupovat nové. Ani mě už neudivilo, že mi za pár dnů zavolala má známá Jana, že mají doma přebytečné vajíčko a rádi nám ho dají. Dostali od nás za něj aspoň čokoládu☺ Zimní bunda pro Vašíka na mě čekala v second-handu, kam jsem „náhodou“ zašla. Našemu synkovi padla jako ulitá a dělal v ní parádu skoro celou zimu. A když už mu začínala být malá, došla jsem si do téhož obchodu pro jinou. A tak to pokračovalo a dodnes pokračuje. Před pár dny jsem si postěžovala Peťce, že Vašíkovi docházejí bodíčka a budu mu

Z DENÍKU MLADÉ MAMINKY Další pokračování nekonečného příběhu radostí a strastí malého kloučka.

A PÁN SE STARÁ… Od prvního dne, kdy se nám narodil Vašík, pociťuji, jak se o nás Pán stará. Ještě před narozením Vašíka jsme s manželem přemýšleli o tom, zda si pro naše dítko pořídíme monitor dechu, který by ho ve spánku hlídal. Někteří lidé i lékaři ho doporučují, jiní tvrdí, že je potřebný jen u dětí nedonošených či nějak nemocných. Monitor dechu není levný, a tak jsme o jeho koupi uvažovali a uvažovali… Vašík se narodil o pár dnů dřív a my jsme v tu dobu monitor doma ještě neměli. Do porodnice mi však zavolala naše kostelnice Eliška a mimo jiné se mě zeptala, jestli nechceme půjčit pro našeho synka monitor dechu. Prý doma jeden mají a nepoužívají ho. A problém byl vyřešen. Oblečky, ve kterých by se Vašík neztratil, nám po návratu z porodnice bleskově sehnala moje kamarádka Peťka. Ale tím její pomoc nekončila. O několik týdnů později jsem si říkala, že budu muset Vašíkovi koupit nějaké oblékání, protože ho na každý den potřeboval docela dost a to, co měl, nestačilo. Jenže oblečky na děti jsou poměrně drahé a hlav16

Č. 6 – ČERVEN 2008


mýšlet a musím se s nimi na Pána vždycky obrátit. A on mi je pomůže vyřešit, je na Něho opravdu spolehnutí. A věřte tomu, že vaše každodenní starosti pro Něj nejsou o nic méně důležité než ty naše. RaK P. S.: A taky bych vám přála mít takovou kamarádku Peťku, jako mám já. Pane, děkuju Ti… nejen za ni.

muset nějaká koupit. Ta s krátkým rukávem na nás za výhodnou cenu čekala v Tescu, kam jsme po delší době jeli nakupovat. Ta s dlouhým rukávem jsme si odnesli z Intersparu, kam mě poslala Peťka po přečtení reklamního letáku. Zázraky? Určitě, takové malé, všednodenní, které mě přesvědčují o tom, že Pána zajímají všechny naše starosti, i ty neduchovní, úplně obyčejné. Jen si nesmím vy-

SPOLKY A SPOLEČENSTVÍ farním sále. Měli jsme čas dojmy vstřebat u hostitelova stolu, ale právě to vstřebávání se protáhlo poněkud déle. Ale další myslitel nás přece jen odpoutal od hostiny a začal rozvíjet myšlenky z knihy Mužství. Pak už se hovor rozběhl poměrně čile. Vzniky však tři proudy. Jeden směřoval k praktickému partnerskému spolužití ve světle nauky katolické církve. Druhý se snažil o důraz na duchovní prožitek. O duchovní prožitek lásky s velkým L, která nám díky spojení s partnerkou umožní přiblížit se Ježíši Kristu (zde je nezbytným předpokladem naprostá citová důvěra, tu je ovšem třeba pracně budovat). Třetí pak ukazoval na celý způsob života muže jako

CHLAPI ZKOUMAJÍ DUCHOVNÍ SMYSL SEXU Setkání chlapů v pátek 16. 5. mělo několik neobvyklostí. První z nich bylo místo. Odehrálo se sice ve farním domě, ale zároveň ne ve farním domě. Tato věta ala chytrá horákyně budiž ti, milý čtenáři, hádankou, která slouží k protažení tvých mozkových závitů. Bude ovšem autorem v závěru zodpovězena. Druhou neobvyklostí byl hostitelův netradiční způsob obstarání pokrmů. I tato věta zřejmě zaměstná mozkové závity váženého čtenáře (možná ještě více než předchozí), autorem však zodpovězena nebude. Možná bude možno získat odpověď přímým dotazem u hostitele, to ale ponechám zcela na něm. A samo téma setkání na „půdě“ katolické církve také nebývá běžné. Jelikož jsme ovšem farnost moderní a odvážná, setkání se uskutečnilo. Protože ale nejsme zase až tolik moderní a odvážní, sešlo se nás tentokráte osm. Pokud si pamatujete, nebyla to ovšem nejnižší účast, historickým minimem je číslo 7,5 z loňského června. A věnovali jsme se pohoštění dlouho a s chutí, která nám zřejmě trochu chyběla k diskusi. Jeden z myslitelů totiž začal sestřihem z australského filmu Walkabout, který měli zájemci již možnost vidět ve 17


Č. 6 – ČERVEN 2008;

na způsob života bytosti pohlavím uzpůsobené pro určitou cestu životem k věčnosti. A to pro cestu jinou než pro ženské bytosti, která ale není ani lepší, ani horší, proto nemusí s tou ženskou soutěžit. Všechny tři proudy jsou myšlenkově pro mne, a domnívám se i pro mnohé ostatní, natolik náročné, že by vydaly na samostatné téma (už jen sepsat je do těchto vět je pro mne horší šichta než třeba řezat dříví). Myslím, že jsem nebyl sám, kdo měl po ukončení večera v hlavě ještě větší zmatek než před jeho začátkem. (A možná je to dobře, sám dosti zmaten, nemohu nic prozradit, a tím porušit 5. bod našich stanov.) Aby mne ale z těžkých myšlenek nebrněla hlava, zjišťuji při odchodu, že nemohu nastartovat škodovku. Opět anabáze s roztlačováním, tentokrát navíc neúspěšným. Dostávám se domů o půlnoci a uléhám jen s myšlenkou na stávkující auto. Nu příští setkání se uskuteční u ohně u Müllerů na zahradě. Promluvíme si o posledním tématu z knihy Mužství (abychom ji už doprobrali), kterým je „Divoký duch muže aneb Osvobození divého muže v nás“. Opět zveme i další. Přijďte mezi nás třetí červnový pátek, 20. 6. od 19:30 hodin k Müllerům (V Lipách 7). JiriK P. S.: Setkání v domě-nedomě bylo na terase nad farním sálem.

SPOLEK MARIA LORETO Pro účastníky vikariátního dne na Loretě v sobotu 3. května jsme zajišťovali jako každoročně polední občerstvení. Tentokrát se úkolu ujala Anna Skoupá s Martou Juricovou. Práce jim šla rychle od ruky a všichni byli spokojeni. K první mši sv. v letošní poutní sezóně jsme jeli 13. května. V Dragounské ulici do našeho autobusu přistoupila opět početná skupinka seniorů z DPS. Je potěšitelné, že na Loretu nezapomínají. Do kaple Panny Marie k závěrečné modlitbě Anděl Páně jsme tentokrát nešli, protože tam pokračovaly práce na úpravě niky pro umístění opravené madony. Členové skupinky LORETA, kteří na Loretě zajišťují denní provoz, jsou od 1. května již v plném nasazení. Kromě služby návštěvníkům se snaží také vyčistit nánosy bláta, které v ambitech, zvláště v přední části, zůstaly po stavebních úpravách. Hodně nečistoty také dělají holubi, v dubnu se uhnízdili v rohové kapli a nechtějí se nechat vyhnat. ako

KLUB KŘESŤANSKÝCH ŽEN Co je to gnóze, gnosticismus? Je to opravdu náročná otázka, která se objevila mezi našimi členkami. Kdo ji zodpoví? Požádaly jsme o vysvětlení P. Petra Hrušku, který nám ji zodpověděl 5. 5. v našem klubu. Gnose je slovo pocházející z řeckého gnosis, poznání, náhled. V užším smyslu se používá pro označení náboženského učení pocházejícího z přelomu letopočtu, které spojovalo náboženské prvky řeckých mystérií a pozdních židovských nebiblických spisů s křesťanskými motivy. Podle nejnovějších interpretací např. Petra Pokorného vznikla gnose v oblasti diasporního helénistického židovství jako spekulativní rozvíjení Starého zákona. V rámci tohoto duchovního proudu vznikla ve 2. století po 18

Č. 6 – ČERVEN 2008


Kr. také mnohá tzv. „apokryfní evangelia“ (např. Tomášovo, Filipovo, Máři Magdalény, ale třeba i Jidášovo). Náš dík patří P. Petru Hruškovi za jeho srozumitelný výklad tak obtížné otázky. Samy jsme si např. vyzkoušely (a to velmi úspěšně) rozlišování úryvků našich čtyř evangelií od evangelií apokryfních. Především jsme se ale ve druhé části setkání dozvěděly, že mnohé dnešní duchovní praktiky (esoterika, New Age, některé druhy léčitelství) vycházejí ze stejných principů jako starověká gnóze a podobně jako ona vedou nakonec spíše k postoji tzv. „svépomocné spásy“ než k přijetí záchrany darované Bohem v Ježíši Kristu. To nám potvrdilo i nahlédnutí do vatikánského dokumentu o New Age nazvaného „Ježíš Kristus – dárce živé vody“. Program dalšího setkání se neobešel bez pomoci některých členek našeho klubu, a to v tlumočení při návštěvě našich přátel z Německa. Vedle nám blízkých přátel - ka-

tolických žen z Waldsassenu - jsme před lety navázaly kontakt také se členkami organizace Bund deutscher Hausfrauen Regensburg. Je to společnost pro výuku v domácích pracích všeho druhu pro ženy, ale i muže. Vedoucí pobočky v Regensburgu paní Schöberlová nás navštívila v Chebu i s jedenácti členy organizace, aby poznali naše město a také vnitřní život KKŽ. Bylo to milé setkání, které nepostrádalo vzájemnou iniciativu. Toto setkání bude mít pokračování v Regensburgu koncem léta, kam jsme pozvány na slavnost 10. výročí vzniku organizace. Všechno jsme to nakonec 19. 5. v našem klubu rozcvičily s paní Kičákovou téměř hodinovým snažením o dosažení správné kondice potřebné pro zdraví těla i ducha. vá & ph "Neodpírej dobrodiní těm, kteří je potřebují, je-li v tvé moci je prokázat." Př 3,27


Č. 6 – ČERVEN 2008;

Za přípravu kapličky sv. Josefa v Podlesí na pouť ke sv. Josefu Dělníku a za následné pohoštění u Bartůňkových. Všem, kteří přispěli do sbírky na zmírnění následků humanitární katastrofy v Barmě, jejíž výnos činil přes osm tisíc korun.

PODĚKOVÁNÍ Za pomoc při přípravě vikariátní pouti, a to zvláště spolku Maria Loreto, který se postaral o přípravu pohoštění. Za úklid na Loretě po stavebních pracích na novém zabezpečení a oplocení.

NENECHTE SI UJÍT Červnový cyklovýlet pod vedením Sokola se bude konat některou z červnových nedělí, záleží na vás, kterou si vyberete. Vyráželo by se po ranní mši sv., tedy nejpozději v 9:30 od kostela sv. Mikuláše. Pojedeme přes Pomezí k prameni Karolinaquelle, celkem zhruba 30 km. Přesné informace na letáčcích, které budou vyvěšeny v obou kostelích. Na ně by se zapsali všichni zájemci a pojede se v termínu, na který se přihlásí největší počet.

otevřít spontánním chválám, díkům i prosbám. Obsahem by modlitba měla být věnována podpoře života farnosti jako celku i osobním potřebám farníků. První setkání proběhne v pátek 6. června od 19:00 na faře, druhé v pátek 4. července. Schůzka průvodců u sv. Mikuláše: Sdělit si své zkušenosti, popovídat si o tom, co dál, přivítat mezi sebou nové dobrovolníky by chtěla skupinka průvodců v kostele sv. Mikuláše v neděli 8. 6. po ranní mši svaté. Od posledního našeho setkání uplynul již rok, a tak se nemůžeme dočkat, až se všichni uvidíme pohromadě. Supervize dobrovolníků zapojených do programu „Bolest a moudrost“ se koná v úterý 10. 6. od 17:00 do 19:00 na faře. Červnové setkání služebníků, které se koná 12 6. od 19:00 ve farním domě v Chebu, bude spojené s výročním setkáním spolupracovníků farní charity. Ohlédneme se za uplynulým obdobím, pokusíme se odkrýt nejbližší směr našich cest služby ve farnosti a budeme s vděčností slavit Boží požehnání uprostřed nás. Zveme všechny, kteří se již do jakýchkoli služeb zapojují, ale i ty, kteří se jim nově otvírají. Království nebeské je dalším filmem z nabídky našeho filmového klubu. Jeho dvojí projekce se uskuteční v pátek 13. 6. od 10:00 a 19:00 ve farním sále. Podrobnosti viz rubrika FILMOVÝ KLUB. Pouť do Kynžvartu na mši sv. v kapli sv. Antonína Paduánského se koná 14. 6. Odjezd ve 14:20 od bývalé Elektry. Pro

Z KANCELÁŘE Pohřby: 21. 4. 08 Josef Toráč nar. 28. 10. 1948 2. 5. 08 Vlasta Pidrmanová nar. 11. 2. 1950

EKONOMIKA FARNOSTI Sbírky liturgické: 20. 4. 2008 5.102,- Kč 20. 4. 2008 393,50 Kč viet. komunita 27. 4. 2008 3.479,- Kč 27. 4. 2008 250,- Kč 03. 5. 2008 1.582,- Kč Maria Loreto 04. 5. 2008 6.225,- Kč 04. 5. 2008 366,- Kč viet. komunita duben Dolní Žandov 1.348,50 Kč Pravidelné příspěvky převodem: duben – 6.600,- Kč měsíčně Sbírky účelové: 11. 5. 2008 6.565,- Kč na Diecézní charitu

OZNÁMENÍ MOŽNOSTI, JAK FINANČNĚ PŘISPĚT Složení hotovostního daru v kanceláři; složení hotovostního daru do kasiček (kostel sv. Mikuláše a Václava); bezhotovostní převod na účet farnosti. Bankovní spojení: Česká spořitelna, č. účtu 781 704 309/0800; jako variabilní symbol uveďte prosím své rodné číslo bez čísla, které je za lomítkem. V případě daru vám může být na požádání vystavena v kanceláři farnosti darovací listina, kterou dárce může uplatnit k odečtu darované částky od základu daně z příjmu.

Z FARNÍ MATRIKY Křty: 11. 5. 08 Nela Bednaříková nar. 2. 1. 2008 19

Ve středu 4. 6. nebude z důvodu nepřítomnosti farářů dopolední biblická mše. Modlitba chval, díků a proseb se bude konat od června každý první pátek ve farním sále. Formou by měla vyhovovat více těm, kteří dávají přednost „charizmatickému“ způsobu modlitby: skrze Boží slovo se 20

Č. 6 – ČERVEN 2008


čne v sobotu 28. 6. v 17:30 koncertem dechovky Armády ČR. V neděli 29. 6. od 8:00 bude v kostele ranní mše a v 11:00 bude navazovat společensko-kulturní program ke slavnosti znovuvystavění věží kostela. Ten by měl mezi 11:30 a 12:00 vyvrcholit jejich požehnáním. Proto tuto neděli nebude mše svatá ve farním sále v 11:00. Sbírka na ActIv8. I v letošním roce pořádá sekce pro mládež ČBK celostátní setkání mládeže, tentokrát na Velehradě. Tradice velkých setkání mládeže se osvědčila, mladí lidé skrze tato setkání zakoušejí novou, jinak nepoznanou dimenzi své přináležitosti k církvi. Podporu setkání kromě modliteb vyjádříme i svou účastí na finanční sbírce v neděli 29. 6. Viz také http://www.mozaika2008.cz Slavnost sv. Cyrila a Metoděje, která je zároveň státním svátkem, společně oslavíme 5. 7. pravidelnou sobotní mší svatou v 18:00 ve farním sále. Benefiční koncert, na kterém vystoupí Schweriner Blechbläser-Collegium (Německo), se koná v úterý 8. července od 18:00 v kostele sv. Mikuláše. Na programu budou klasické barokní skladby v úpravě pro dechový orchestr. Letošní letní dovádění pro děti se uskuteční od 6. 7. do 12. 7. v Krásně. Přihlášky si v kostele nebo u Helenky Müllerové a vyplněné odevzdejte nejpozději do 15. 6. Chebské varhanní léto pokračuje koncertem pro panovu flétnu (Liselotte Rokyta) a varhany (Jaroslav Tůma) dne 9. 7. Farní dovolená, která se letos koná 10. – 16. srpna v Soběšicích na Šumavě, vyhlásila STOP stav! Je nás již devadesát.

farnost pořádá Spolek Maria Loreto. Jízdné 80 Kč, členové spolku 60 Kč. Setkání chlapů se koná v pátek 20. 6. od 19:30 na zahradě u Müllerových. Kromě opékání něčeho dobrého, koukání do ohně a šťourání se v něm klackem nás čeká téma odkrývání naší vnitřní mužské síly, objevování „divého muže v nás“. Pouť dětí na Loretu se uskuteční v sobotu 21. 6. Během cesty budeme vzpomínat na všechno, co jsme prožili tento školní rok, a určitě si zahrajeme nějaké hry. ☺ Mezi 12:00-13:00 hod. při mši sv. poděkujeme za společně prožité chvíle a určitě si dáme nějakou ňamku (opečenýho buřtíka...). Pak se společně autobusem vrátíme domů. Sejdeme se před farou v 9:00 hod. Rodiče a ostatní farníci se mohou připojit. Slavnost Narození sv. Jana Křtitele připadá na úterý 24. 6. Spojíme ji tedy s pravidelnou mší na Loretě od 15:00. Skupinka služby nemocným se sejde ve středu 25. 6. v 19:00 u Jany Karasové. Pozvaní jsou jak ti, kteří se zapojují do této služby praktickým doprovázením nemocných a umírajících, tak také ti, kteří se za nemocné modlí, anebo jim péče o ně zvláště leží na srdci. Chebské varhanní léto začíná zahajovacím koncertem ve středu 25. 6. od 19:30. Koncert bude spojen s vyhlášením vítězů skladatelské soutěže „Skladba pro varhany kostela sv. Mikuláše v Chebu“. V průběhu koncertu zazní vítězná skladba. Žehnání nových věží sv. Mikuláše proběhne na sv. Petra a Pavla, která letos připadá na neděli 29. 6. Program slavností probíhajících v kostele nebo kolem něj za-

Jeden člověk, jenž hledal radu, přišel k mistru Eckehardovi, mnichu ze St. Gallen a duchovnímu básníku (909-973), s dotazem, který člověk je nejdůležitější, která hodina je nejdůležitější a který skutek v životě je nejdůležitější. Mistr Eckehard na to odpověděl: „Nejdůležitější člověk je ten, který stojí nyní před tebou, nejdůležitější hodina je nynější hodina a nejdůležitější skutek je skutek lásky, který můžeš nyní vykonat. Zítra by již mohlo být pozdě.“ www.pastorace.cz 21


Č. 6 – ČERVEN 2008;

ZE SVĚTA Pro potěšení ženské duše je název víkendu pro ženy konaného na Horní Blatné ve dnech 13. – 15. 6., který je, dle pořadatelského mateřského centra Plzeňské panenky, určen „pro všechny odvážné ženy středního a dalšího věku“. Podrobnosti v diecézním Zpravodaji či na [email protected] nebo tel. 728 930 030. Charismatická konference se letos koná opět v Brně, a to 9. – 13. července. Motto: Kdybys znala Boží dar… (Jan 4,10). Informace a přihlášky jsou k dispozici na http://konference.cho.cz nebo vždy mezi 18. a 20. hod. na tel. 777 087 736. Before ActIv8 je přípravné setkání mládeže z Plzeňské diecéze před setkáním mládeže na Velehradě ActIv8 (viz dále). Uskuteční se na faře v Bukovci u Horšovského Týna ve dnech 14. – 17. 7. Podrobnosti najdete v diecézním Zpravodaji nebo na http://www.bip.cz/dcm či na tel. 377 381 757. ActIv8 (čti ektivejt) je setkání české a slovenské mládeže, které se uskuteční 18. – 20. 7. na Velehradě. Jeho smyslem a cílem je společná oslava Světového dne mladých, protože málokdo se vydá přímo na mezinárodní setkání s papežem do Sydney. Světovost, univerzalitu a pestrost církve nám pomohou vytvořit naši nejbližší východní sousedé – Slováci spolu s delegací z Polska a Maďarska. Podrobnosti najdete na webových stránkách akce http://www.activ8.cz.

Dolancamp mládeže pořádá Komunita Blahoslavenství pro mladé od 15 do 18 let 3. – 9. srpna v Dolanech u Olomouce. Na programu jsou přednášky a diskuse, sdílení ve skupinkách, mše, adorace, tvořivé dílny, sportovní aktivity, biblické tance, zajímavé večery. Přihlášky: Komunita Blahoslavenství, 783 16 Dolany 24, [email protected], tel. 585 396 638. Manželská setkání, kurz zaměřený na prohloubení vztahu mezi manželi a v rodině, pořádá YMCA – Živá rodina 16. – 24. srpna v Třešti. Informace a přihlášky: Hana Pištorová, tel. 606 745 048, [email protected]. Exercicie pro manžele „Mojžíš – společně na cestě“ se konají 17. – 23. 8. ve Štěkni (cca 6 km od Strakonic). Program, zaměřený na prohloubení společné cesty životem i vztahu s Bohem, připravují P. Petr Hruška a manželé Fenclovi. Účastnický poplatek na osobu (ubytování a plná penze) je 1.990 Kč. Možnost hlídání dětí s programem. Další info v diecézním Zpravodaji nebo u Petra Hrušky, 608 656 557. Exercicie pro dospělé se pod vedením P. Josefa Žáka konají 25. – 29. srpna na Svaté Hoře. Cena 1.480 Kč, ubytování ve dvoulůžkových pokojích. Přihlášky: Biskupství plzeňské, A. Šlajsová, nám. Republiky 35, 301 00 Plzeň, tel. 604 936 691. Mužský rituál iniciace, inspirovaný františkánem Richardem Rohrem, se letos koná již popáté, a to 17. – 21. září. Je třeba se již hlásit, o akci bývá velký zájem. Podrobnosti a přihlášku najdete na http://www.chlapi.cz 22

Č. 6 – ČERVEN 2008


FARNÍ KALENDÁŘ

Řk farnost Cheb (Cheb, D. Žandov, Milíkov, Pomezí, Tuřany, Odrava, Okrouhlá, Lipová, Nebanice)

!!Pravidelné bohoslužby a setkání naleznete na poslední straně v „PRAVIDELNOSTECH“!! 1.6. neděle

9. NEDĚLE V MEZIDOBÍ

nedělní bohoslužby

SBÍRKA NA PLZEŇSKOU DIECÉZI (15.VÝROČÍ)

2.6. 2.6. 2.6. 3.6. 4.6. 6.6. 6.6. 8.6. 9.6. 10.6. 10.6. 12.6. 13.6. 14.6. 15.6. 16.6. 16.6. 20.6. 21.6. 22.6. 23.6. 24.6. 25.6. 25.6. 27.6. 28.6. 29.6.

pondělí 15:00 slavení eucharistie DPS Skalka pondělí 15:00 KKŽ klub důchodců pondělí 16:30 setkání společenství Dolní Žandov fara Dolní Žandov úterý 16:00 modlitba charitního růžence farní dům středa 10:00 nebude mše svatá – společná modlitba farní sál pátek 17:00 adorace na první pátek kostel sv. Václava pátek 19:00 modlitba chval, díků a proseb farní sál neděle 10. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby po ranní mši schůzka dobrovolníků - průvodců v kostele sv. Mikuláše pondělí 14.00 slavení eucharistie DPS Spáleniště úterý 15:00 slavení eucharistie Maria Loreto úterý 17:00 supervize dobrovolníků farní dům čtvrtek 19:00 výroční setkání služebníků a charity farní dům pátek 10:00 a 19:00 filmový klub: Království nebeské farní sál sobota 14:20 pouť do Kynžvartu odjezd od Elektry neděle 11. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby pondělí 15:00 slavení eucharistie DPS Dragounská pondělí 15:00 KKŽ klub důchodců pátek 19:30 skupinka chlapi „Divoký duch muže“ u Müllerových sobota 09:00 pouť dětí na Loretu sraz u fary v Chebu neděle 12. NEDĚLE V MEZIDOBÍ nedělní bohoslužby pondělí 14:00 slavení eucharistie LDN na Zlatém vrchu úterý 15:00 Slavnost Narození Jana Křtitele Maria Loreto středa 19:00 skupinka služba nemocným u Jany Karasové středa 19:30 Chebské varhanní léto kostel sv. Mikuláše pátek 10:00 Sasanka farní dům sobota 17:30 koncert Armádní hudby (FIJO) kostel sv. Mikuláše neděle SLAVNOST SV. PETRA A PAVLA nedělní bohoslužby sbírka na celostátní setkání mládeže ActIv8 není mše sv. od 11:00, místo ní žehnání nových věží kostela sv. Mikuláše

30.6. 30.6. 1.7. 4.7. 4.7. 5.7. 6.7.

pondělí pondělí úterý pátek pátek sobota neděle

15:00 15:00 16:00 17:00 19:00 18:00

slavení eucharistie KKŽ modlitba charitního růžence adorace na první pátek v měsíci modlitba chval, díků a proseb Slavnost sv. Cyrila a Metoděje 14. NEDĚLE V MEZIDOBÍ 23

PRAVIDELNOSTI

DPS Skalka klub důchodců farní dům kostel sv. Václava farní sál farní sál nedělní bohoslužby

FARNÍ DŮM: KOSTELNÍ NÁM. 15, 350 02 CHEB; tel.: 354422458; IČ: 477 22 347 [email protected]; http://www.farnostcheb.cz; č. účtu: 781 704 309 / 0800

Faráři: Petr Bauchner, farář, 608 656 556; Petr Hruška, spolufarář, 608 656 557 Asistenti: Zdeňka Skubeničová, administrativa, 608 656 558; Eva Kolafová, dobrovolníci, 608 527 081 Kostelnice: Brigita Loosová, sv. Václav, 608 656 559; Eliška Tumidalská, sv. Mikuláš, 606 884 426 Farní knihovna: Karel Dvořák, vedoucí, 774 826 007; http://knihovna.farnostcheb.cz Maria Loreto: Alena Kovaříková, koordinátorka návštěv, 724 562 898; http://loreta.farnostcheb.cz Pastorace dětí: Helena Müllerová, 721 642 842; Farní taxi: Stanislav Müller, 722 692 884 Charita: P. Hruška, 608 656 557; Nemocní: P. Bauchner, 608 656 556; http://charita.farnostcheb.cz Dobrovolnické centrum: Eva Kolafová, koordinátor, 608 527 081; http://dobrovolnici.farnostcheb.cz Farní penzion: Jaromír Jiráska, správce penzionu, 608 656 555; http://penzion.farnostcheb.cz BOHOSLUŽBY DNE PÁNĚ

slavení nedělní eucharistie („výkladová“) farní sál Cheb slavení nedělní eucharistie („farní“) kostel sv. Mikuláše Cheb slavení nedělní eucharistie („žandovská“) kostel sv. Michaela D. Žandov slavení nedělní eucharistie („rodinná“) farní sál Cheb slavení nedělní eucharistie („katechetická“) farní sál Cheb slavení nedělní eucharistie („vietnamská“) farní sál Cheb OSTATNÍ BOHOSLUŽBY A SETKÁNÍ farní dům Cheb Po 7:30 liturgie Denní modlitby církve („laudy“) viz rubrika Farní kalendář Po 14/15 slavení eucharistie („seniorská“) farní sál Cheb St 10:00 slavení eucharistie („biblická“) kostel sv. Václava Cheb Pá 17:30 společná modlitba růžence kostel sv. Václava Cheb Pá 18:00 slavení eucharistie („klasická“) farní dům Cheb Po 16:30 Základy víry pro dospělé – cyklus II farní dům Cheb St 17:00 skupina dětí od 6. třídy výše farní dům Cheb Čt 14:30 skupina dětí 1. – 2. třída farní dům Cheb Čt 15:30 skupina dětí 3. – 5. třída Svátost smíření (zpověď): v rozmezí 30 až 10 minut před každou mší svatou v kostele; při prvopáteční adoraci hodinu přede mší; na požádání kdykoli na faře či kdekoli jinde Služba rozhovorem a modlitbou (osobní duchovní doprovázení či životní poradenství): kdykoli podle osobní či telefonické domluvy s některým z farářů (tel. viz výše) Kontaktní hodiny farnosti: každé pondělí na faře 9:00-12:00 a 14:00-17:00; jinak na základě osobní či telefonické domluvy se Zdeňkou Skubeničovou (tel. viz výše) Kontaktní místo Charity a Dobrovolnické centrum: zatím sídlíme ve farní kanceláři kontaktní hodiny každé úterý 9:00 – 12:00 a každý čtvrtek 14:00 – 17:00 (tel. viz výše) Farní knihovna (farní centrum – půjčování a prodej literatury, internet): každé úterý 14:00-17:30, často i v neděli mezi bohoslužbami 9:15-10:45 (tel. viz výše) Charitní šatník v Denním centru sv. Alžběty: pondělí a středa 13:00 – 18:00, provozuje Diecézní charita Plzeň, tým Noclehárny Betlém (pí. Šímová, tel. 731 433149) So Ne Ne Ne Ne Ne

18:00 8:00 9:30 11:00 18:00 19:30

ZPRAVODAJ CHEBSKÉ FARNOSTI pro svoji vnitřní potřebu vydává Řk farnost Cheb. Redakční tým: J. Rymešová (vedoucí), J. Kofránková (zástupce), R. Kučerová, J. Karasová, M. Belasová, D. Kučerová, J. Klíchová. Za obsah zodpovídá: Petr Hruška. Redakce si vyhrazuje právo na redakční úpravu zaslaných příspěvků. Celkový náklad 300 výtisků. Vychází zpravidla 1. neděli v měsíci. Toto číslo vyšlo 1. 6. 2008, příští vyjde 29. 6. 2008 Příspěvky možno odevzdávat v kanceláři, redakčnímu týmu či zaslat na [email protected] do uzávěrky čísla, která je tentokrát 15. 6. 2008. Doporučený příspěvek na tisk 5 Kč, sponzorský 15 Kč

EDITORIAL. chebské farnosti červen 2008

Recommend Documents