Farní zpravodaj
Farnosti Horažďovice Září 2015 (51)
Svatý Matouš O evangelistovi a apoštolovi Matoušovi můžeme na začátku úvahy říci totéž, co se říká o všech, kteří žili dlouho před námi: máme o něm málo zpráv, nejsme schopni sestavit jeho životopis, ale z toho co je v evangeliích jsme schopni načrtnout jeho obraz. Jméno Matouš znamená „Dar Boží“ – rodiče v něm viděli dar, proto mu dali jméno Boží dar, česky snad Bohdan. Ve všech čtyřech evangeliích je vždy přesně označeno jeho povolání, a to – celník. A ve všech čtyřech evangeliích je řečeno, že když šel Ježíš kolem celnice, řekl mu: „Pojď za mnou !“ A on vstal a šel. (Mt 9.9.) Jístě, že to musela být velkolepá scéna, vždyť celníci byli nenáviděni, neboŤ spolupracovali s nemilovanou římskou velmocí a tím, že byli spojeni s římskou velmocí – tím škodili místním lidem. Kdybychom si to představili v našich podmínkách, museli bychom se vrátit 25 let zpět, představit si celnici na Železné Rudě, kterou když jsme projížděli, vždy jsme měli obavy. A nyní si ve své fantazii představme jak obávanou celnicí prochází Ježíš a jednomu z celníků řekne: Pojď za mnou a on vstane a jde. – Jistě, že to i za časů celníka Matouše a Ježíše Krista musela být vzrušující scéna, která se nutně vryla do paměti a proto o ní všichni evangelisté hovoří. Pak nutně ze strany ostatních lidí musela přijít negativní reakce: Ježíš sedí u jednoho stolu s celníky, nevěstkami a jinými hříšníky a společně s nimi jí. A na to Ježíš říká: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní“ „Nepřišel jsem povolat spravedlivé, ale hříšníky“. Právě v tom spočívá radostná zvěst evangelia. Že Boží milost je nabídnuta hříšníkovi. Proto na jiném místě v evangeliu nacházíme podobenství o celníkovi a farizeovi. Farizeus se v chrámě modlí okázale, říká co všechno dělá, zatímco celník je vzadu, bije se v prsa a skromně říká: „Bože, buď milostiv mě hříšnému !“ a došel k ospravedlní. Naděje, kdo je nejvíce Bohu vzdálen, může se všem ostatním stát vzorem pro přijetí Božího milosrdenství. A pro nás je to podnětem, abychom si uvědomili jakých darů se nám dostalo, abychom si jich vážili. Matouš odpověděl na to Kristovo: „Pojď a následuj mně“. Velkoryse vstal a šel, rozdal svůj majetek chudým a následoval Ježíše. Tím si získal veliký poklad v nebi. A tak celý další život spojil s Kristem. A když na poslední podnět Kristův „Jděte do celého světa a hlásejte evangelium !“ měl jít dál, napsal v aramejštině evangelium, aby svým krajanům zanechal Kristovo poselství – a šel dál. To Matoušovo aramejské evangelium bylo přeloženo do řečtiny a to se nám dodnes zachovalo. Bohu díky za to. (P.Petr Koutský)
Dějiny církevního umění – Gotika na Plzeňsku (2. část) Fantastickou ukázku rané gotiky, která se ještě mísí s pozdně románskými rysy najdeme i poblíž našeho domova – v povodí stříbropěnné Otavy. Jde o soubor sice na první pohled drobných, o to však zajímavějších, venkovských kostelíků. Budeme-li postupovat po směru toku řeky, začneme naši pouť nad šumavským Annínem – u kostela svatého Mořice – lidově zvaného Mouřenec. Je skvělé, že se po dlouhé době dočkal zasloužené opravy, a může tak sloužit k církevním, ale i kulturním potřebám širokého okolí. I když je jednolodní kostel svatého Mořice se čtvercovým kněžištěm a hranolovou věží stavbou ještě veskrze románskou, přesto skrývá cennou a do nedávné doby veřejnosti neznámou gotickou památku – nádherné fresky ze čtrnáctého století – v hluboké apsidě, která završuje kněžiště můžeme v okouzlení hledět na zobrazení Ukřižování Krista, severní stěnu lodi zdobí motiv Posledního soudu, nalezneme tu i postavu patrona kostela – svatého Mořice, ale i naprosto unikátní vypodobnění archanděla Michaela při vážení duší, vidíme i Pannu Marii jako přímluvkyni. Mouřenec – kostel sv.Mořice Vysoko nad údolím Otavy, pod rozložitým vrchem Sedlo, na dohled od hradu Rabí, pak nesmíme minout ani kostel zasvěcený Panně Marii a svatému Petru a Pavlovi v Albrechticích. Tato mimořádná církevní stavba v sobě ukrývá prvky pozdně románské i raně gotické. Vznikl jako románský, ve druhé čtvrtině třináctého století však prošel radikální raně gotickou úpravou. Barokní úprava z roku 1779 však hřbitovní jednolodní kostel s hranolovou věží zásadně nepoznamenala. Presbytář a sakristii zdobí zajímavá křížová klenba. I albrechtický kostel disponuje unikátními gotickými freskami snad z počátku čtrnáctého století. Také zde nalezneme velmi oblíbený motiv tehdejších umělců – Poslední soud. V severní stěně lodi najdeme zajímavý gotický portál (dnes zazděný) a románská i gotická okna. Albrechtice – kostel sv.Petra a Pavla
Nedaleko Rabí leží ukryta mezi kopci ves Budětice s mimořádným kostelem svatého Petra a Pavla. Jde sice o veskrze románský jednolodní kostel z let 1240-1250 s hranolovou věží a barokními úpravami. Uvnitř se však nachází velmi hezký pozdně gotický svatostánek a kamenná křtitelnice ze třináctého století. V jižní části lodi kromě románských oken nalezneme i raně gotický portál s ústupky a bohatě zdobeným ostěním. Budětice – kostel sv. Petra a Pavla (Mgr.Roman Vaněk)
Historie Romantická poustevna v Annině zahradě S naším seriálem jsme zatím proputovali místa blízká i vzdálenější, za měsíc se vydáme dokonce i do Prahy, abychom si vyprávěli o kapli, která nese jméno Horažďovická. V jednom z minulých dílů jsme hovořili o poustevníkovi z Lorety, který byl reálnou, historicky doloženou postavou. Dnes se zastavíme v poustevně, jejíž zbytky můžeme dodnes nalézt v místě, které kdysi neslo hrdý název Annagarten čili Annina zahrada. Místní sice znají Ostrov, Parkán nebo Panskou zahradu. Ale Annina zahrada? Už dříve, když jsem psal o třebomyslické kapli, tak jsem v krátkosti zmínil pohnuté osudy lokality Chrást. Původně ves, která v dějinných převratech zmizela z povrchu země, posléze panský dvůr s velkým ovčínem. V roce 1800 získal horažďovické panství šlechtic s romantickým srdcem Bernard z Rummerskirchenu. Tomu se nejbližší okolí samoty Chrást natolik zalíbilo, že les položený v těsném východním sousedství dvora upravil na romantický park. Ohromný park, dnes les zvaný s bohatým podrostem vymezuje ohradní zeď. V severovýchodní části ohrazeného svažitého terénu nechali majitelé zbudovat na drobné vodoteči malý rybník s ostrůvkem. Ve svahu jižně od rybníčka můžeme i dnes obdivovat zbytky romantické poustevny. Jde o prostor zaklenutý valenou cihlovou klenbou, na níž jsou navršeny mohutné kameny. Vnitřní prostor je oválný zhruba o rozměrech 3x4 metry. V období romantismu, tedy v první polovině devatenáctého století, se vrací na panská sídla móda pousteven. Často v nich ani nepobývá dosazený poustevník, slouží povětšinou k odpočinku a meditaci. Tehdejší rušný život vyžadoval často zklidnění, a k tomu byly takové poustevny jako stvořené. Často tyto stavby kryté kůrou či slámou sloužily jako přístřešek před rozmary počasí. Budovu často korunovala věžička se zvonečkem. Hřbet mohutného návrší jižně od poustevny protíná umělá podzemní chodby s torzem plastik. Součástí areálu byl pochopitelně i rozsáhlý amfiteátr. Západně od samoty na vysokém návrší Gloriet (byl odsud mimořádný výhled do širokého okolí) se dodnes dochovaly ruiny loveckého pavilónu. A jak je to s Anninou zahradou? Ohrazený prostor s romantickými objekty nesl v roce 1879 toto jméno. Dnes mu místní říkají Obora. A ještě jednu památku máme po Rummerskirchenech. Budete-li někdy procházet areálem horažďovického zámku, všimněte si, jaké písmeno je napsané na štítě, kterou nese dvojice lvů na pilířích.
ZAMYŠLENÍ Láska Krásné a zároveň magické to slovo. Láska nás provází už od samotného stvoření světa. Bůh nám dal do vínku ten nejkrásnější cit, který můžeme prožívat až do dnešních dnů. Z veliké lásky nám daroval zemi a dokonce i svého syna, který se z lásky k nám obětoval, aby nás vykoupil. Láska je skloňována ve všech pádech a dotýká se každého z nás. Kolik umělců, básníků a malířů ji se snažili ji nám přiblížit a ukázat její ušlechtilost a krásu. Nejvýstižněji ji popsal apoštol sv. Pavel v prvním listu korintským v kapitole 13. Sv. Jan Pavel II. pravil „Nelze žít pouze na zkoušku , stejně jako nelze umřít jen tak na zkoušku. Nelze milovat pouze na zkoušku a nelze přijmout druhého jen tak na čas, na zkoušku. Ovšem, nezprofanovali jsme tento cit ? Nemizí láska v našich srdcích ?
Náboženství – nepovinný předmět,
Z deníčku vzpomínek Jiřího.
Do školy jsem začal chodit v roce 1954 a to už silně zavládl režim, kterému vládli komunisti a ti moc víru v Pána Boha nemuseli, vlastně se snažili ji doslova vytěsnit z lidských mozků. Sice tu a tam ještě tolerovali někde na školách výuku náboženství, jako nepovinný předmět, ve smyslu jakéhosi zájmového kroužku, ale vůbec to nezapadalo do jejich koncepce. Tak když jsem nastoupil do první třídy v Praze na Starém Městě a učitelka se nás jednoho dne zeptala kdo že se chce přihlásit na náboženství. Ve třídě to zabzučelo jako ve včelíně a já jsem nesměle zvedl ručku. Zesílilo bzučení do toho se ozval se chechot. Otočil jsem se, protože jsem seděl v první lavici, otočil jsem se a viděl, že se žádná ruka nezvedla. Soudružka učitelka si mne zapsala se zdviženým obočím a já jsem začal poznávat co je to proticírkevní šikana. Od té doby byl jsem terčem posměchu. A tak jsem jednoho podvečera navštívil hodinu náboženství ve škole do které jsem chodil. Přivítala mne katechetka, jak se jí říkalo a spatřil jsem v lavicích necelých asi deseti školáků různého věku z různých tříd. Katechetka mne poučila abych si pořídil sešit do kterého mi bude zaznamenávat docházku a do kterého potom tiskla různá razítka toho časů povolených církevních motivů. Razítko, které mělo nejblíže ke křesťanskému symbolu byl křížek zamotaný do nějaké rostliny, dále růžička, hvězdička, či šeříková ratolest. Když byla hotova razítkováním, pokoušela se nám vysvětlovat stvoření světa způsobem, aby to moc neuráželo nově vznikající socialistický stát. Chtěla, abychom si to zapisovali, ale protože jsme my prvňáci ještě neuměli psát, tak jsme si to měli malovat. Na tabuli kreslila symboly, které měly znázorňovat vykládanou látku. Bylo to velice jednoduché, až prostoduché. Příkladně: když jako řekl Bůh „Budiž světlo“, tak jsme měli si nechat v sešitku čistou stránku, která by jako měla znázorňovat světlo. Potom už ke slovu přišly tužky a pastelky. A tak na jedné stránce se objevilo sluníčko, měsíc a hvězdičky, další stránka obsahovala moře, řada modrých vlnovek a tak dále až nakonec, kdy Bůh stvořil Adama a to jsme kreslili přes celou stránku paňácu, což u mne to asi k Adamovi mělo hodně daleko. Neuplynuly ani dva měsíce a školní náboženství bylo zrušeno, protože se prý to neztotožňuje z výchovou žáků v nově budujícím státu směřujícímu ke komunismu.
V mateřské školce Milý Bože, my děti jsme se tu sešla, abychom si spolu hrály a užívaly si legrace. Požehnej náš čas ve školce, aby nám tu bylo veselo, abychom na sebe byli hodní a abychom si dokázali hrát a nehádat se. Ať jsme za každého kluka a holku, kteří jsou tu mezi námi. Ať dokážeme každého přijmout mezi sebe a každému pomáhat.
Církevní řády a kongregace – Křížovníci s červeným srdcem - Cyriaci V dalším díle o církevních řádech a kongregací si zmíníme křížovnický řád, který vycházel z řehole svatého Augustina, a to Křížovníky s červeným srdcem, známý též pod označením Bílí křížovníci či Cyriaci (latinský název řehole pak zní následovně – Canonicus Ordo crucigerorum cum rubeo Corde). Řádovým oděvem byl prvotně červený talár, od sedmnáctého století potom bílý hábit s kapucí, na levé straně prsou pak červený kříž a pod ním červené srdce. Rudý tlapatý kříž a stejně zbarvené srdce v bílém poli je pak i řeholním symbolem. Společenství vzniklo někdy v dobách bouřlivého dvanáctého století v éře křížových válek. První pravidla řád, který přijal jméno mučedníka svatého Cyriaka, přijal z rukou papeže Alexandra III. v roce 1179. Svatý Cyriak žil na přelomu třetího a čtvrtého století. Po všech stránkách tehdy podporoval křesťany na nucených pracech. Byl zatčen, ale dle legend ve vězení vyléčil několik slepců. Propuštěn byl poté, co se mu podařilo vyléčit dcerku císaře Diokleciána, jež bylo posedlá zlým duchem. Byl sťat v době vlády císaře Maximiana na počátku čtvrtého století. Velké popularity řád dosáhl zejména na území dnešního Polska, kde se roku 1254 účastnil tažení proti pohanským Prusům. Již tam se se členové společenství seznámily s českým králem Přemyslem Otakarem II. Ten je povolal už roku 1256, tehdy také vyrostl jejich konvent na břehu Vltavy na Starém Městě pražském při kostele Svatého Kříže Většího. Členové řádu působili nejen v duchovní správě, ale pečovali i o celou řadu špitálů. Krom Prahy bychom je dříve našli i v Pardubicích, Klášterci nad Orlicí a Nových Benátkách. Konec prosperity řádu učinily husitské války, po jejich skončení byl obnoven jen pražský konvent. Společenství ukončilo svou aktivitu u nás roku 1783, po zrušení Josefem II. V Polsku cyriaci přežívali až do roku 1832. Kostel svatého Kříže Většího (v němž byl krátce pohřben Jan Nepomucký) s přilehlým konventem byl postupně zbořen. kaple svaté Máří Magdaleny v Praze pod Letnou, kterou bratří Cyriaci postavili na své vinici.
Do Čech byli povoláni bratři Cyriaci z Livonska králem Přemyslem Otakarem II.; roku 1256 poté, co se jim dostalo od papeže Alexandra IV. nové konstituce povýšením na řád kanonický. Král jim nechal vybudovat nejstarší konvent v Praze na Starém Městě, v místě řečeném Na Rvačkách, na pustém vltavském břehu, s kostelem svatého Kříže Většího. Řád se vyznačoval společenstvím všeho, společným duchem, úkony, šatem a svatou chudobou.
Chudí Chudí Chudí Chudí Chudí Chudí Chudí Chudí Chudí
jsou ti, jimž se nedostává materiálních a duchovních statků. jsou hladovějící a žíznící… jsou ti, kdo jsou bez domova a vykořenění, nemocní a postižení. jsou lidé osamělí. jsou nevědomí a pochybující. jsou ti, jimž chybí útěcha. jsou ti, kdo mají špatnou náladu, kdo hřeší a posmívají se. jsou ti, kdo jsou nežádoucí, odsunutí na okraj společnosti. – to jsme určitým způsobem sami. (Z myšlenek Matky Terezy)
Smíření s Bohem 8. Nepromluvíš křivého svědectví. Nemusíš se zaplétat do lži, abys zakryl své slabosti. Lež plodí nedůvěru a ta dělá ze spolužití peklo. Já, tvůj Bůh, mám k tobě důvěru: drž se mne, naučíš se důvěřovat a budeš sám důvěryhodný. "Když mluvíš o někom v jeho nepřítomnosti, hovoř tak, jako by přítomen byl, a vždy jen pravdu."
"Nevydáš proti svému bližnímu falešné svědectví." (5 Mojž 5,20) Jsou různé druhy lži. Je lež drzá, je lež z nouze, je lež milosrdná, jsou tucty lží a polopravd. Jsou lži ze sobecké zištnosti, ze zlomyslné snahy ublížit. Jsou lži z nouze, když lidé při vyslýchání na Gestapu zapírali, aby neuvedli do vězení druhé lidi. Podobná situace se stává i dnes. Je věcí svědomí zamlčet pravdu tam, kde by byla použita ke zlému. Je lež milosrdná - když víš, že pravda by druhému ublížila, že by ji neunesl - třebas nemocný rakovinou? Je i lež z lásky. Přijdeš na návštěvu, ukazují ti s radostí, jak mají zařízený byt. Zvlášť hrdí jsou na veliký obraz - jak ten pěkně oživuje celý pokoj! A ty vidíš, že podle měřítek umění je to bezcenný kýč. Máš povědět své mínění, když víš, že by zarmoutilo? Máš respektovat právo člověka zařídit si byt podle svého vkusu? Máš nepravdivě pochválit? Jsem povinen vždy a každému povědět všechno, co vím? Na takové otázky musíme umět najít správnou odpověď, aby se nám prosté "nelži" nestalo nepřehlednou houštinou mudrování, co se ještě smí a co už se nesmí. Hola, hola, škola volá. Je září a otvírají se opět dveře škol, školiček a internátů a rádi by jsme si připomněli svatého Dona Bosca – duchovního otce a učitele mládeže, který založil kongregaci Salesiánů a otevřel internátní školu pro nejchudší chlapce. Letos si připomínáme 200 let od jeho narození. Jeden ze střípků ze života Dona Bosca:
V roce 1847 koupil Don Bosco dům, který měl sloužit jako útulek pro děti z ulice. Neměl však ani korunu a během čtrnácti dnů měl zaplatit třicet tisíc liber. Jeho matka si dělala starosti. Don Bosco ji řekl: „Pověz mi, mami, kdybys ty peníze měla , dala bys mi je ?“ „Samozřejmě.“ „Tak jak bychom si tedy mohli myslet, že Bůh, náš Otec, není stejně štědrý jako ty!“ A týden před uplynutím lhůty peníze přišly.
sv. Jan Bosko je zakladatel širokého hnutí lidí, kteří se zabývají prací pro dobro a spásu mladých lidí, především nejchudších. Inspirujeme se jím a bereme ho jako našeho pomocníka přímluvce.
ATRIBUTY SVATÝCH A JEJICH VÝZNAM Svatá LUDMILA 16.září Postavení: Mučednice Atributy: Knížecí koruna, závoj, šála Patronka: Čech, matek, babiček Pocházela z pšovských knížat v Čechách. Provdána za knížete Bořivoje, který po sňatku přijal křest od sv. Metoděje, přijala i ona křesťanskou víru a horlivě ji praktikovala. V lásce k slovanské bohoslužbě vychovala své syny Spytihněva a Vratislava i vnuka Václava. Po smrti Vratislava se usadila na vdovském sídle Tetíně u Berouna, kde byla od najatých vrahů uškrcena. Narodila se kolem roku 860 na knížecím dřevěném hradu Pšov nad soutokem Labe a Vltavy v Čechách, severně od Prahy. Ve velmi mladém věku (r.874-875) se provdala za Bořivoje I. Svatý VÁCLAV 28.září Postavení: Český kníže a mučedník Atributy: Kníže na koni, kopí s praporem, orlice, štít a zbroj Patron: Čech, Moravy, míru, sládků Byl vnukem Bořivoje a Ludmily. Ta jako matka jeho otce Vratislava I. mu pro život dala cennější výbavu než jeho vlastní, Drahomíra. Naučila ho křesťanským zásadám, ctnostem, základům moudrosti i rozvaze. Václav dospěl v panovníka, který ochránil český národ před podmaněním od nepřátel, usiloval o mravní i kulturní povznesení Čech a dal důkaz naší rovnocennosti s ostatními zeměmi Evropy. Mezi jeho významné ctnosti patřila silná vůle, hluboká zbožnost a mírumilovnost. Svým příkladem vedl lid z vlivů pohanství ke křesťanskému životu. Zaplatil za to životem u dveří kostela ve Staré Boleslavi a stal se hlavním patronem naší země.
Iluze. Nedělej si plané iluze, že ti bohatí a mocní tohoto světa ti nějak pomůžou. Mají jiné věci na starosti a tak pomáhat ani nemůžou. A tak tě alespoň sedřou z kůže. Nežijí jak by měli, na lásku svého srdce v tomto labyrintu světa už dávno zapomněli. Žijí špínu a hnus. Nevědí kdo to byl Kristus. Necítí nic krásného v duši. Sami sebe i ty ostatní lidi dusí. Peníze shromažďují a ty opravdové hodnoty zesměšňují. A nebo je vůbec neznají. A svoji nablýskanou fasádu si před tímto světem hlídají. (Honza Volf)
Stručná kronika křesťanství Roku 1187 – ŘEHOŘ VIII. Byl zvolen 173 papežem (pontifikát 21.října 1187 -17. XII.1187) Jeho prvním krokem po zvolení bylo vydání buly Audita tremendi, kterou vyhlásil třetí křížovou výpravu v reakci na katastrofální bitvu u Hattínu, ve které bylo křižácké vojsko Jeruzalémského království zničeno Saladinem, a pád Jeruzaléma do rukou muslimů. Řehoř VIII. se však již křížové výpravy nedožil, neboť zemřel ještě roku 1187. 2.X.1187 – Sultán Saladin dobyl Jeruzalem. Roku 1187 - KLEMENT III. Byl zvolen 174 papežem (pontifikát 19.XII. 1187 – 27.III.1191) Klement III. též podnítil Jindřicha II. Plantageneta a Filipa II. Augusta k třetí křížové výpravě. Zavedl též několik malých reforem církevních záležitostí. V dubnu 1189 dojednal mír s Fridrichem I. Barbarossou. R.11891192 - Třetí křížová výprava - bylo vojenské tažení vyhlášené papežem Řehořem VIII. za znovudobytí Jeruzaléma, který roku 1187 dobyl Saladin. Po fiasku druhé křížové výpravy ovládla a sjednotila zengíovská dynastie Sýrii a po několika válkách s křižáky a Fátimovci také Egypt. Zengíovské impérium v 70. a 80. letech 12. století postupně dobyl Saladin, původně vazal a vojevůdce ve službách Zengíovce Núr ad-Dína, čímž se palestinské křižácké státy dostaly do sevření jednotného muslimského státu. Sultán Saladin poté zahájil válku proti křižákům; jeho tažení vyvrcholilo roku 1187 vítěznou bitvou u Hattínu a poté dobytím Jeruzaléma. Papež Řehoř VIII. reagoval vyhlášením třetí křížové výpravy, k níž se přihlásili i nejmocnější panovníci křesťanského světa: římsko-německý císař Fridrich Barbarossa, francouzský král Filip II. August a anglický král Jindřich II. a po jeho smrti jeho syn Richard a s nimi i mnoho dalších mocných evropských feudálů. Německá armáda se vydala na cestu roku 1188, prošla Uhrami a Byzantskou říší a v květnu 1190 zničila seldžuckou armádu u Iconia. O měsíc později však císař Fridrich utonul v říčce Salef a jeho výprava se rozpadla; část armády se rozhodla pro návrat do Evropy a jen zlomek pod velením Barbarossova syna Fridricha Švábského dorazil do Antiochie. Roku 1190 vyrazili také Francouzi a Angličané, kteří si zvolili trasu do Palestiny po moři. Po přezimování na Sicílii v polovině roku křižáci dorazili do Svaté země; předtím ještě anglický král Richard stihl dobýt odpadlickou byzantskou provincii Kypr. Evropané se připojili k místním křižáckým baronům a společně s nimi dobyli mocné přístavní město Akkon, které se na dalších sto let stalo hlavním městem Jeruzalémského království. Král Filip se poté rozhodl pro návrat do Francie, zatímco Richard Lví srdce zůstal po celý další rok. Jeho tažení bylo korunováno několika úspěchy, ale znovu dobýt Jeruzalém se mu nepodařilo. Křížová výprava nakonec skončila příměřím se Saladinem. Roku 1189 – CELESTÍN III. Byl zvolen 175 papežem (pontifikát 30.března 1191 – 8.ledna 1198) Roku – 1190 - Z bratrstva pomoci nemocným během oblehání Akkonu vznikl řád německých rytířů
Události, které jsme prožili v červenci a srpnu. 15. - 22.čevence na naší faře bylo ubytováno 33 mladých. Toto společenství vzniklo před dvaceti lety a podnětem k jeho vzniku bylo vytvoření propojených vztahů mezi farnostmi Zbraslav u Brna, Rosice, Ostrovačice, Domašov, Zbýšov, Ivančice, Neslovice a Vysoké Popovice. Hlavním iniciátoerem celého díla je Luděk Strašák a jeho žena "Beruška". Luděk je v současné době hlasatelem v rozhlase Proglas, varhaníkem ve farnosti, iniciátor nejrůznějších setkávání, autor několika divadelních her, muzikant, bývalý vědecký pracovník, vzorný manžel a otec pěti dětí. A on s týmem několika spolupracovníků zde na faře v Horažďovicích vytvořili skutečně hodnotný program pro mladé. Program byl poučný . Tentokrát nám všem přiblížil úžasné taje vesmíru a cílem programu bylo prohloubení víry, navázání vzájemných vztahů a to vše se dělo formou rozverné, ale i ušlechtilé zábavy. Mladí z Moravy na kánoích sjeli naši řeku Otavu, navštívili Boubín i zdejší Svatobor, "Andělíček" u Sušice a pochopitelně Prácheň. Zde umístili plastickou krabici s kartičkami vysílače rozhlasu Proglas v Domažlicích, a našim úkolem je tuto schránku objevit, z ní si vzít jeden obrázek. Mým úkolem je tuto schránku kontrolovat a dodávat další kartičky. Je to jakási morální podpora vysílače v Domažlicích. Sám za sebe, jako za bývalého farníka ze Zbraslavi u Brna, kde mám pochované rodiče, i za bývalého faráře v Rosicích u Brna, mohu říci, že toto dílo i v prostředí, které je silně poznamenané destruktivním ateismem přináší veliké a požehnané plody a Bohu díky za to. Na Luďkovi obdivuji jeho optimismus, vytrvalost i ve chvílích, kdy se zdálo, že je vše marné. Ostatně jsem s ním spolupracoval celých 10 let, když jsem byl v Rosicích. (P. Petr). -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------23.7. se uskutečnila na místě Podbranského mlýna v rámci žehnání nového enviromentálního centra „Proud“ v Horažďovicích přednáška kněze a biologa P.Marka Orko Váchy. Jeho téma bylo příhodné: „Mosty mezi přírodou, vírou a vzděláním“. V přednášce rozváděl přítomnost Boha v přírodě i dějinách. „Bůh stvořil člověka a dal mu stvořenou přírodu na zodpovědnost“ Vše pak dokladoval citacemi z Písma sv. Také poukázal na právě vzniklou encykliku Laudatosi. Celou akci zaštitoval P.Petr Koutský a P.Jan Wirth. (Jiřina Panušková) 17.- 22. srpna se uskutečnil v Kardašově Řečici letní tábor, měl 10 účastníků. Vžili jsme se do doby renesance ve Francii. Rozdělili jsme se do tří skupin - rodin d'Apremont, Fourier a Le Clerc a vybrali si nová jména. Duchovními průvodci nám byli sv. Petr Fourier a bl. Alexie Le Clerc. Ti nám svěřili svá životní motta: Konat co nejvíce dobra. Všem prospět, nikomu neškodit. Maria je vaší dobrotivou matkou, jděte k ní s důvěrou. Večer jsme hodnotili, zda se někomu podařilo získat kytičku ctnosti nebo plevel neřesti. Také jsme podnikli dva výlety – ve středu parním vlakem po jindřichohradecké úzkokolejce do Mladějova a pěšky podél Hamerského potoka do Jindříše a v pátek pěšky na zámek Červená Lhota.
Malé ohlédnutí na poslední poutní slavnosti v srpnu. HORAŽĎOVICE Nanebevzetí panny Marie
SVÉRADICE Sv.Bartoloměje
Výuka předmětu Náboženství bude probíhat jako předchozích letech, rozvrh bude dán, až zjistíme školní rozvrhy jednotlivých tříd. Přihlášky budou Informační list farnosti Horažďovice. k dispozici ve školách nebo na stolku v kostele. Vydává: Jiří Vašků mobil: 728 300 488 Budu se těšit na společná setkání a doufat, že se E-mail:
[email protected] přihlásí hodně dětí a že rodiče uznají i důležitost NEPRODEJNÉ náboženské výchovy v bohaté nabídce různých kroužků. Sestra Jana
